6. konference EMF k politice kolektivního vyjednávání “Pracovní místa, práva a kolektivní vyjednávání” Madrid, 17. & 18. listopadu 2009
ZPRÁVA: TENDENCE V KOLEKTIVNÍM VYJEDNÁVÁNÍ 2005-2009 Ekonomické rámcové podmínky pro kolektivní vyjednávání Ekonomický růst, růst inflace a zaměstnanosti do roku 2008 Po spíše slabším vývoji v letech 2002 a 2003 jsme zaznamenali v roce 2004 ekonomické oživení, které posléze vedlo po krátkodobém zhoršení v roce 2005 (růst HDP v Německu dosáhl 0,9% v porovnání s 1,6% v předchozím roce) k prosperující ekonomické situaci od roku 2006 do prvního pololetí roku 2008. Nejdynamičtější vývoj byl zaznamenán v nových členských státech EU (s výjimkou Maďarska) s mírou růstu mezi 6 a 7% v roce 2007. Příznivá ekonomická situace, charakterizovaná zvyšujícími se mírami růstu, poklesem nezaměstnanosti a výraznou mírou inflace – to vše vyvolávalo očekávání o tendenci vyšších nárůstů mezd. Ovšem přetrvávající vysoká nezaměstnanost v některých evropských zemích a expanze rizikové zaměstnanosti měly tlumící efekty na vyjednávací pozici. Ekonomický růst (změny reálného HDP v %)
Zdroje: Komise EU, Eurostat, OECD, červenec 2009
Ceny a produktivita Na počátku uváděného období byla míra inflace (HICP) ve většině evropských zemí relativně nízká (2005 a 2006: v EU-15 2,1-2,2%) a tedy v souladu s (neoficiálním) inflačním cílem ECB. V nových členských státech střední východní Evropy mimořádně vysoké míry inflace postupně dosahovaly nižší inflační míry ve „starých“ členských státech. Vývoj míry inflace v roce 2008 byl pod vlivem proměnlivé situace na mezinárodních trzích komodit. Díky silnému nárůstu cen energie a potravin dosáhla míra inflace v eurozóně vrcholu v červnu/červenci 2008 výší 4%. V následujících měsících se akcelerace cen zpomalila a míra inflace konečně klesla v prosinci 2008 na 1,6%. Roční průměrná míra inflace byla v roce 2008 na úrovni 3,3%, v EU-27 3,7%. Znatelný pokles inflace pokračuje i v roce 2009. ECB reagovala na akcelerující míru inflace v první polovině roku 2008 zvýšením klíčových úrokových měr do října 2008. Na pozadí finanční krize a následné recese poté ECB na konci roku redukovala centrální úrokovou míru ze 4,25% na 2,5%. Během prvních měsíců roku 2009 se trend a základní míra od dubna snížily na 1,25%. Index spotřebitelských cen 2008 (Eurostat)
Růst produktivity práce se ovšem pohyboval do počátku krize mezi 1,1 a 1,6%, což již naznačovalo, že vrchol ekonomického boomu je minulostí. Nejvyšší míry produktivity bylo dosaženo v nových členských státech (mezi 3-8%). Na základě vývoje cen a produktivity bylo možné projektovat distribuční marži 2,9 % (2005) až 3,5% (2006, 2007) a 4% (do léta 2008). Výsledky kolektivního vyjednávání reflektující ekonomický boom Na příznivém pozadí prosperujícího ekonomického vývoje v německém průmyslu železa a oceli bylo možné dosáhnout výsledků, které zřetelně vyčnívaly nad ostatní. Předchozí smlouva ze září 2006 obsahovala paušální platbu 500 €, nárůst mezd o 3,8 % a další jednorázovou paušální platbu 750 €. Smlouva vypršela na konci ledna 2008. Vzhledem k pokračujícímu boomu v sektoru oceli předložil IG Metall v roce 2007 požadavky pro vyjednávání v ocelářském sektoru v Dolním Sasku, Brémách a Severním PorýníVestfálsku a východním Německu obsahující nárůst kolektivně sjednaných mezd/platů o 8,0 % od února 2008 s 12-měsíčním trváním, nárůst odměňování učňů o 100€ a zavedení dalšího placeného dne volna ročně pro starší pracovníky (nad 50 let). Po varovných stávkách s více než 40 000 účastníky bylo dosaženo smlouvy poskytující paušální platbu 200 € na únor 2008, nárůst kolektivně sjednaných mezd a platů o 5,2 % od 1. 3. 2008 a nárůst odměňování učňů o 70 € na 14 měsíců do 31. 3. 2009.
2
Kampaň za kolektivní vyjednávání v německém elektrickém průmyslu a kovoprůmyslu začala po prázdninách 2008. V tu dobu si byla většina zaměstnanců stále ještě vědoma velkých nárůstu zisku v průběhu boomu a skutečnosti, že na tomto boomu neparticipovali. Na druhé straně byli vystaveni explozi cen, zejména každodenního zboží (např. potraviny nebo energie). Zaměstnanci proto měli vysoká očekávání, která byla posílena velmi vysokými mzdovými smlouvami na počátku roku (ocelářský průmysl, veřejné služby a chemie). To vysvětluje vysoký mzdový požadavek na 8%. V průběhu kampaně ke kolektivnímu vyjednávání ovšem prošly ekonomické podmínky zásadní změnou. Jeden sektor za druhým byl náhle zasažen krizí. Na tomto velmi obtížném pozadí dosáhl IG Metall akceptovatelného kompromisu a dosáhl udržitelného zlepšení mezd, a to následovně: • •
•
jednorázová platba 510 €; nárůst platů o 4,2%, jež bude implementován do mzdové škály takto: 2,1% na období od 1. 2. do 30. 4. 2009 a další nárůst o 2,1% na období 1. 5. 2009 až 30. 4. 2010. (Společně představují obě období 4,2% oproti referenčnímu období říjen 2008.) Existuje zde možnost:na podnikové úrovni je možné odsunout počátek druhého období nárůstu platů (květen 2009 až duben 2010) na 30. listopad 2009, tj. v závislosti na konkrétní ekonomické situaci v daném podniku. Management a podniková rada se musejí dohodnout a uzavřít smlouvu v tomto smyslu; další jednorázová paušální platba (jež nevstupuje do mzdové škály) 122 € v září 2009.
Výsledky kolektivního vyjednávání nordických zemích Ekonomickou situaci v nordických zemích můžeme rozdělit na dvě oddělené fáze. Před zhroucením finančních trhů byly nordické země v dobré situaci s nízkou mírou nezaměstnanosti. Hlavní obavou byla samozřejmě narůstající inflace v polovině roku 2008. Globální ekonomická krize ovšem postihla nordické země stejně jako postihla zbytek světa. Efekty globální krize postihly a postihnou výhledy zaměstnanosti a růstu v nordických zemích po dlouhé nadcházející období. Podobně budou postiženy i podmínky pro vyjednávání. Zajímavým aspektem krize jsou rozdíly mezi aktivitami nordických vlád. Konzervativní a liberální vlády ve Švédsku, Dánsku a Finsku se koncentrovaly na snížení daní a podporu potácejícího se finančního sektoru. Norsko na straně druhé investovalo do iniciativ průmyslové politiky zejména s cílem posílit sektor stavebnictví, který byl ve všech zemích postižen kreditním krachem. Vlády ve Švédsku, Finsku a Dánsku byly kritizovány ze strany odborů za to, že vybraly politické nástroje, které pokud vůbec budou fungovat, budou svým efektem příliš pomalé. Podpůrné balíčky pro finanční sektor nemají dostatečný rozměr aby znamenaly lepší úvěry, zejména pro menší a středně velké podniky. Úvěry poskytované těmto podnikům ze strany vlády mají například ve Švédsku tak tvrdé podmínky, že jsou ve skutečnosti nepoužitelné. Výrobci vozidel a jejich dodavatelé trpí těžce nedostatečnou podporou ze strany státu. Dánsko Poslední kolektivní smlouva pro zpracovatelský průmysl byla podepsána v roce 2007 a příští vyjednávání bude zahájeno v prosinci 2009; smlouva vyprší v březnu 2010. Dánský systém pro určování mezd je dvoukolejný systém, skládající se z centrální smlouvy zabývající se hlavně kvalitativními elementy a ta je doplněna lokálním vyjednáváním, jež se zabývá hlavně nárůstem platů. Výsledky poslední smlouvy poskytly na centrální úrovni nárůst 1,2% pro opatření týkající se vzdělávání, penzí a gender rovnosti. Pro oblast vzdělávání a školení byl vytvořen fond, poskytující právo na dva týdny školení a vzdělávání ročně podle vlastního výběru. Na lokální úrovni byly výsledky pro roky 2007 a 2008 4,7% a 4,2% a pro rok 2009 se očekává, že to bude okolo 2%.
3
Švédsko Poslední smlouva pro zpracovatelský průmysl byla podepsána v březnu 2007 a vyprší 1. 4. 2010. Dává nárůst o 10,2% pro příští 3 roky: v roce 2007 to bylo 3,4%, v roce 2008 3,8% a v roce 2009 4,2%, tedy průměrně 3,4% ročně (z čehož je 0,6% pro extra důchodové spoření). Nárůst pro třetí rok mohl být vyjednáván znovu, ale nebyl. Norsko V Norsku podepsal Fellesforbundet smlouvu v březnu 2007, celá smlouva se vyjednávání znovu každý druhý rok, mzdová stupnice se diskutuje v roce mezi vyjednáváními. V roce 2007 byl nárůst mezd 4,5% se speciální regulací pro rovné platy a špatně placené skupiny. V roce 2008 byl nárůst mezd 5,4% a pro rok 2009 se očekává sjednaný nárůst mezd o 3,6%. Finsko Ve Finsku byla podepsána smlouva v červenci 2007. Poskytla jednorázovou platbu 350 € v srpnu 2007 s obecným nárůstem nejméně o 3,4%; 0,7% - 1,0% bude dojednáno lokálně. V roce 2008 byl nárůst 2,5% s 1,0 – 1,6%, jež jsou dojednány lokálně v říjnu 2008. Nárůst pro rok 2009 měl být vyjednáván v dubnu/květnu 2009, ale nebylo dosaženo smlouvy a původní smlouva vypršela 30. září 2009. Nová smlouva byla podepsána v srpnu 2009 s 0,5% nárůstem v roce 2009 s možnou derogací při lokálním vyjednávání. Nárůst mezd se bude vyjednávat v dubnu každého roku. Smlouva vyprší v září 2012. Itálie – obnovení národní kolektivní smlouvy pro kovoprůmysl v roce 2008 V lednu 2008, po sedmi měsících vyjednávání a 40-hodinové stávce, podepsali sociální partneři kovoprůmyslu návrh smlouvy obnovující národní kolektivní smlouvy pro celý průmysl. Mezi nové a inovativní zavedené opatření patří šestiměsíční prodloužení platnosti smlouvy (na oplátku za platový nárůst vyšší než oficiální index), nárůst hrubých platů o €127, paušální platba 300 € a 260 € pro zaměstnance bez podnikové smlouvy a zrovnoprávnění systémů pro modré a bílé límečky v oblasti platů a normativních aspektů smlouvy (harmonizace smluvního zacházení s modrými bílými límečky). Výsledky kolektivního vyjednávání (Eucob@n 2005-2008) Vyhodnocení výsledků kolektivního vyjednávání dosažených v podmínkách odlišných struktur vyjednávání a na různých úrovních vyjednávání (národní, sektorové a podnikové vyjednávání) je poměrně obtížné. Nejlepší metodou vyhodnocení je porovnat výsledky kritériem koordinačního pravidla EMF. I když je tato ekonomická analýza zaměřená na empirickou hodnotu smlouvy (Vowa-Value of the whole Agreement – hodnota celé smlouvy) a nezahrnuje samotný proces vyjednávání a úlohu koordinačního pravidla EMF bylo vždy jasné, že není pouze matematickým vzorcem, ale že je politickým přístupem a součástí celkové koordinační strategie EMF pro evropanizaci kolektivního vyjednávání. Vyhodnocení – ofsetová míra inflace (OIR) a vyvážená participace na růstu produktivity (BPPG) ve světle koordinačního pravidla EMF Koordinační pravidlo EMF uvádí, že hlavními referenčními body pro hodnocení výsledků musí být zachování kupní síly a vyvážená participace na výsledcích produktivity. Pokud jde o první referenční bod (Vowa v porovnání s údaji o inflaci) pro vyhodnocení ofset inflace se ukazuje, že členské organizace EMF mohly profitovat z nárůstu produkce a poptávky po zaměstnanosti v letech 2006 a 2007 a že byly schopné dosáhnout dobrých výsledků. Díky dramatickým cenovým nárůstům v letech 2007 a 2008 se snížila hodnota celých smluv a za následek to mělo podstatné utlumení kupní síly. V některých zemích byla hodnota ofsetové inflace dokonce negativní a způsobila pokles kupní síly (Maďarsko -2007; Chorvatsko, Švýcarsko, Finsko - 2008). Pokud jde o výsledky nad mírou inflace a participací na nárůstu produktivity, pozitivních výsledků bylo dosaženo v letech 2006 a 2007 což znamená, že byl zcela využit distribuční prostor; v roce 2008 se to ovšem změnilo, reflektováno negativní hodnotou BPPG ve výši -1,18; i přes nárůst mezd nebyl distribuční objem plně využit.
4
Rakousko Belgie Bosna a Hercegovina Bulharsko Chorvatsko Kypr Česká republika Dánsko Finsko Francie Německo Řecko Maďarsko Island Irsko Itálie Makedonie Malta Černá Hora Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Velká Británie Mean / průměr
OIR = Ofsetová míra inflace (VOWA mínus HICP) 2005 2006 n.d. +0,9 : +1,6 0,0 0,1 n.d. n.d. n.d. 3,2 n.d. -1,5 : 3,8 1,6 0,8 n.d. 0,7 n.d. 3,0 n.d. n.d. 1,9 n.d. n.d. n.d. 0,3 n.d. n.d. n.d. -2,5 : +7,5 n.d. n.d. 1,5 1,1 n.d. n.d.
BPPG = vyvážená participace na růstu produktivity (OIR mínus produktivita)
2007 +0,4 : +0,92 0,65 n.d.
2008 +0,1 : +1,41 0,35 n.d.
n.d. n.d. n.d. +1,8 : + 6,8 1,1 -2,5 0,1 0,5 n.d. +0,35 : +3,0 -0,45 : +0,05 -2,5 : -0,5 2,6 4,1 n.d. 1,3 +2,62 : +2,82 -0,1 : -0,4 n.d. n.d. n.d. 1,3 1,0 0,1 0,6 0,0 n.d. +2,0 : +3,0 -2,2 : +0,3 n.d. n.d. n.d. n.d. 2,3 2,2 n.d. 2,1 1,8 3,3 n.d. n.d. n.d. -2,2 n.d. n.d. n.d. n.d. n.d. 0,1 0,4 1,5 +1,3 : +3,7 +4,68 : +5,28 + 1,8 : + 2,2 n.d. n.d. n.d. n.d. n.d. n.d. -0,9 : +1,8 +4,81 : +5,21 + 1,0 : +1,4 0,5 +4,44 : +6,39 +1,45 : +4,05 n.d. n.d. n.d. 1,3 +1,82 : +2,32 + 0,2 : +4,5 0,7 +1,5 : + 1,92 -0,6 1,7 n.d. n.d. 0,7 +0,8 : +1,6 -1,0 1,27 2,23 0,47 1,71
2005 n.d. Rakousko 0,46 Belgie Bosna Hercegovina n.d. n.d. Bulharsko -1,1 Chorvatsko n.d. Kypr -8,3 – -3,0 Česká republika -0,15 Dánsko -0,4 Finsko n.d. Francie -0,6 Německo n.d. Řecko -0,7 Maďarsko n.d. Island n.d. Irsko 2,2 Itálie n.d. Makedonie n.d. Malta n.d. Černá Hora n.d. Nizozemí n.d. Norsko n.d. Portugalsko n.d. Polsko -6,3 – +3,7 Slovensko n.d. Slovinsko n.d. Španělsko -0,5 Švédsko -0,6 Švýcarsko n.d. Turecko n.d. elká británie -1,05 Mean / průměr
2006 -0,9 : -0,2 -1,9 n.d. n.d. -0,1 : +4,9 -2,2 -4,25 : - 1,6 1,4 -0,1 n.d. -0,8 -1,6 -1,4 : -0,4 n.d. 0,5 2,3 n.d. -3,6 n.d. -1,75 +0,5 : +2,9 n.d. n.d. -3,0 – -5,7 -2,5 n.d. -1,4 -1,0 -3,1 -1,9 -1,14
2007 -1,2 : - 0,7 -0,3 n.d. n.d. n.d. -1,9 -5,11 : -4,61 2,73 -0,46 : -0,26 n.d. 0,2 -1,6 -4,6 : -2,1 n.d. 0,7 -2,4 n.d. n.d. n.d. -0,7 +5,28 : +5,88 n.d. n.d. -1,58 : -1,18 +1,18 : + 3,13 n.d. +2,37 : +2,87 0,58 n.d. -1,8 : -1,0 -0,13
2008 -1,1 : +0,21 -0,44 n.d. 6,3 n.d. n.d. -6,1 : -4,1 n.d. -3,48 : -3,18 n.d. -0,6 n.d. n.d. n.d. n.d. -0,4 n.d. n.d. n.d. 0,16 n.d. n.d. n.d. -3,33 : -2,93 -1,6 n.d. -1,38 : -0,57 n.d. n.d. -3,4 -1,18
Zdroj: Návrh zprávy EUCOB@N 2005 - 2008 Implementace prvního společného požadavku na individuální kolektivně sjednané právo na školení I když samotné školení nemůže vyřešit všechny problémy je rovněž zřejmé, že evropský průmysl nemůže zůstat konkurenceschopný bez vysoce kvalifikované pracovní síly. Vlády, podniky, zaměstnanci a lidé obecně uznali a souhlasí s tím, že je třeba jednat. Rovněž souhlasí s tím, že kompetence dnešní pracovní síly nesplňují všechny vyžadované potřeby. To také tvoří zásadní část Lisabonské strategie v takovém rozsahu, že je celoživotní učení uznáno jako klíčový faktor.1 Po diskusi a přijetí prvního společného požadavku na individuální právo na školení garantované kolektivními smlouvami a zahájení kampaně v roce 2005 byly cíle EMF týkající se školení implementovány národními koly kolektivního vyjednávání. Do konce roku 2006 byly sekretariátu EMF předloženy konkrétní plány členských organizací jak tyto hodlají společný požadavek implementovat („roadmaps/cestovní mapy“). Krátké vyhodnocení bylo provedeno v roce 2006, 2007 a 2008 Výkonným výborem EMF. Tento první společný požadavek byl implementován v různých zemích v souladu s národními metodami a tradicemi kolektivního vyjednávání. Konkrétní příklady požadavků: • rozsah školení (např. ve dnech ročně na zaměstnance); • příspěvky na školení pro specifické skupiny (dlouhodobě nezaměstnaní, nekvalifikovaní, migranti, mladí zaměstnanci); • participace na každoročních plánech školení podniku; • speciální důraz na školení v případě propouštění; • certifikace školení. Podle výsledků vyhodnocení zaznamenaly požadavky na školení významný nárůst v průběhu analyzovaného období (z 22% v roce 2005 na 46% v roce 2008).2 Kromě placeného volna na školení (5 placených dní) dosáhly členské organizace v analyzovaném období zapojení a participaci odborů při tvorbě školících plánů v úrovni závodů, uznání školení zaměstnavateli a certifikaci nebo vytvoření zvláštních školících fondů pro agenturní zaměstnance (Rakousko-GMTN; Dánsko).
1 2
Brožura ke společnému požadavku, strana 4 Návrh zprávy Eucob@n
5
Legislativní útoky a útoky zaměstnavatelů na práva kolektivního vyjednávání v období 2005-2008 Rozsudky Evropského soudního dvora podkopávají práva zaměstnanců: v uvedeném období rozhodnutí ESD napadla základní práva pracujících jako je právo na kolektivní vyjednávání a právo na stávku. Pro odbory tato rozhodnutí znamenala výzvu a zvýšila obavy, že se otevře prostor pro mzdový a sociální dumping. V roce rozsudek "Rüffert" prakticky anuloval "Tariftreueregelungen" ve spolkových zemích. Tyto "Tariftreueregelungen" jsou opatření v rámci zákona o veřejných zakázkách která stanoví, že veřejné tendry je možné udělit pouze podnikům, které platí standardní mzdy. ESD rozhodl, že veřejné tendry mohou pouze předepisovat podmínky stanovené prostřednictvím statutárních legálních minimálních mezd nebo obecně platných kolektivních smluv. V Německu to znamenalo, že vysílaní zaměstnanci mají nižší úroveň ochrany. Rozsudek Rüffert je jedním z řady rozhodnutí (společně s případy Viking, Laval a Komise versus Lucemburk), která interpretovala "Směrnici o vysílání zaměstnanců" jako maximální podmínky bez jakékoliv vyšší úrovně ochrany než stanoví tato směrnice, přičemž ekonomická svoboda podniků dostala přednost před právy zaměstnanců. Tyto legislativní útoky byly doprovázeny útoky zaměstnavatelů na pracovní podmínky s požadavky na delší pracovní dobu, pokles mezd, rizikovou zaměstnanost, pokles pokrytí kolektivními smlouvami, odchylky od národních smluv. Riziková práce V posledních desetiletích dramaticky vzrostla riziková práce ve všech zemích Evropy a po celém světě. Riziková práce je výsledkem zaměstnavatelských praktik používaných na omezení nebo snížení počtu stálých zaměstnanců na minimum, maximalizaci jejich flexibility a přesun rizik na zaměstnance s cílem získání maximálního zisku. Výsledkem toho jsou pracovní místa která nejsou trvalá, jsou dočasná, příležitostná, nejistá, závislá a podmíněná. Zaměstnanci na takových místech často nejsou kryti pracovními zákony a ochranou sociálního zabezpečení. Mnoho národních vlád a světových finančních institucí napomohlo rozšíření rizikové práce politikami, které oslabovaly namísto aby posilovaly práva pracujících. V Evropě byla eroze typické zaměstnanosti podpořena reformami trhu práce zacílenými na větší flexibilitu standardních kontraktů a na odstranění překážek agenturní práci. Podle průzkumu IMF o měnících se praktikách zaměstnanosti a rizikové práci3, provedeného v roce 2006, odpovědělo devět z deseti členských svazů, že podíl rizikových zaměstnanců v kovosektoru se během posledních pěti let zvýšil v elektrickém a elektronickém průmyslu, které patří k nejpostiženějším sektorům; výsledky průzkumu potvrzují, že rizikové podmínky mají nevyvážený dopad na většinu zranitelných skupin zaměstnanců jako jsou mladí, ženy, lidé s omezenými nebo žádnými kvalifikacemi a migranti. Přijetí směrnice o agenturní práci v roce 2008 konečně vytvořilo celoevropský právní rámec pro agenturní práci zajišťující rovné zacházení s agenturními zaměstnanci pokud jde o platy a pracovní podmínky od prvního dne uzavření kontraktu. Agenturní zaměstnanci byli prvními oběťmi krize a existuje reálné riziko, že zaměstnavatelé využijí prvních známek oživení, aby nahradili trvalou zaměstnanost rizikovými pracovními místy. Dopad globální finanční krize na rizikové zaměstnance je tématem Globálního týdne IMF-EMF za důstojnou práci od 3. října 2009. Příprava druhého společného požadavku zaměřeného proti rizikové práci v Evropě je jednou z plánovaných aktivit.
3
Průzkum IMF o měnících se praktikách zaměstnanosti a rizikové práci/publikace
6
Sociální dialog a kolektivní vyjednávání na národní úrovni v jednotlivých členských státech4 Ve většině zemí existují obchodní asociace agentur, které existují na podporu a samoregulaci agenturní práce nebo zaměstnavatelské organizace, které se kromě těchto aktivit rovněž účastní kolektivního vyjednávání. Obchodní zástupci mohou rovněž lobovat v procesu vývoje legislativy; v některých případech (Bulharsko, Irsko a Litva) jsou formálně zapojeni do tripartitních diskusí týkajících se legislativních regulací těchto agentur. Pouze čtyři země nemají žádný kolektivní zaměstnavatelský orgán: Kypr, Lotyšsko, Malta a Rumunsko. Přestože kolektivní smlouvy představují důležité prostředky regulace v mnoha zemích, odborové organizace jsou relativně nerozvinuté. Jak získávat členy a zastupovat zaměstnance v sektoru zůstává zásadní otázkou pro odbory. Je evidentní, že v nových členských státech není žádná role pro kolektivní smlouvy při regulaci dočasné agenturní práce. Naopak 10 zemí z EU15 má sektorové vyjednávání, které je ve většině případů doplněno kolektivními smlouvami na nižší úrovni. V některých zemích také hraje roli sociální dialog na mezi-sektorové úrovni. Důležité příklady kolektivních smluv na různých úrovních; zabývají se otázkami jako jsou: • délka pracovního nasazení (Belgie, Itálie); • povolený podíl agenturních zaměstnanců (Rakousko, Německo, Irsko, Španělsko, Švédsko); • použití agenturních zaměstnanců při stávce (Dánsko, Litva, Norsko, Švédsko); • zaměstnanecká smlouva (Nizozemí, Švédsko); • sociální zabezpečení a benefity (Belgie, Francie, Nizozemí). V důležité oblasti rovného zacházení přispívá kolektivní vyjednávání k řadě klíčových elementů: • regulace rovnosti platů (Rakousko, Dánsko, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Švédsko); • školení (Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Španělsko); zastupování (Belgie, Dánsko, Itálie); • další podmínky zaměstnanosti (Nizozemí, Itálie).
Decentralizace/pokles pokrytí OS KOVO (Česká republika) požadoval v sektorové smlouvě pro elektrotechnický průmysl průměrný nárůst mezd u jednotlivých zaměstnavatelů o 5%. Vyjednávání bylo obzvláště obtížné a vyjednávací strany nebyly schopné dosáhnout dohody. Podle legislativy pro řešení sporů v případě uzavírání kolektivní smlouvy bylo použito institut zprostředkovatele a rozhodce s konečným výsledkem nárůstu mezd o 4%. Je třeba dodat, že tato sektorová smlouva nepokrývá celý sektor, ale relativně malý segment zaměstnavatelů a tedy trend eroze sektorových smluv v České republice pokračuje (míra pokrytí vyššími kolektivními smlouvami 24%, v kovoprůmyslu 9%) díky poklesu počtu členů a vůle zaměstnavatelů vstoupit do jejich asociace. V Německu je asi 60% veškeré zaměstnanosti pokryto kolektivními smlouvami. Zatímco pouze v Lucembursku a ve Velké Británii je ještě méně zaměstnanců pokryto kolektivními smlouvami, v ostatních starých členských zemích EU jsou míry pokrytí větší a navíc jsou stabilnější. Míra pokrytí se pohybuje od 70% v Portugalsku po 99% v Rakousku až po 100% v Itálii. Téměř univerzální pokrytí kolektivními smlouvami v Rakousku lze vysvětlit statutárním členstvím všech zaměstnavatelů v komorách. Hlavním faktorem je obecné rozšíření kolektivních smluv prostřednictvím Allgemeinverbindlicherklärung (AVE); nástroje, který existuje v Německu, ale jehož používání zde v nedávné době pokleslo. Pouze 1,5 % všech uzavřených kolektivních smluv bylo v Německu v roce 2008 deklarováno za obecně závazné.5 Experti 4 Komparativní studie EIROOnline, Dočasná agenturní práce a kolektivní vyjednávání v EU, publikovaná v květnu 2009 5 Srovnej Reinhard Bispinck, Thorsten Schulten: Re-Stabilisierung des deutschen Flächentarifvertragsystems, WSI-Mitteilungen 4/2009
7
Ekonomického a sociálního institutu WSI (Hans Böckler Foundation) požadují právní reformu na posílení institucionálního významu rozšiřování kolektivních smluv. Kolektivní vyjednávání v období ekonomické krize Zatímco poslední čtvrtletí roku 2008 bylo pod vlivem finanční krize, první polovina roku 2009 zaznamenala rozšíření krize do reálné ekonomiky. Celosvětový ekonomický pokles překonal nejhorší očekávání, protože původně se předpovídalo pro rok 2009 a 2010 pouze dočasné zpomalení ekonomiky a skutečný rozsah krize předvídatelný nebyl.
Podle výše uvedeného odhadu Eurostatu poklesne v roce 2009 HDP v EU-27 o 4,0% (v porovnání s předchozím rokem). V eurozóně spadne ekonomická aktivita o 4,6%. Průmyslová výroba v Evropě zaznamenala bezprecedentní pokles. V květnu 2009 se průmyslová produkce v eurozóně snížila o 17,0% a v EU27 o 15,9% v porovnání s květnem 2008.6 Jarní kolektivní vyjednávání v roce 2009 – ochrana zaměstnanosti I když ekonomika se řítila do krize do poloviny roku 2009 zdá se, že politika kolektivního vyjednávání nebyla zatažena do poklesu stejným tempem dynamiky. Ochrana zaměstnanosti samozřejmě byla vysoce na agendě. Určité debaty se vedly kolem krizové smlouvy, kterou uzavřel švédský IF Metall se třemi zaměstnavatelskými federacemi pokrývajícími kovo, strojírenství, chemii, textil a další sektory ve snaze zabránit masovým ztrátám pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu. Tato roční smlouva umožňuje zaměstnavatelům a odborům na podnikové úrovni sjednat speciální opatření jako kratší pracovní dobu nebo volno na školení s cílem vyhnout se propuštění zaměstnanců. V rámci tohoto systému si mohou zaměstnanci zachovat své pracovní místo a dostanou 80% normální mzdy, protože zaměstnavatel doplácí další kompenzaci nad oficiální dávky v nezaměstnanosti. Smlouva byla podepsána na národní úrovni, ale konkrétní opatření musí být sjednána na lokální úrovni. Uzavření této smlouvy bylo vyvoláno naprostým nedostatkem protikrizových opatření (krátká práce) ze strany švédské vlády na zabránění masové nezaměstnanosti. V jiných evropských zemích, např. v Německu, Rakousku bylo možné se zatím vyhnout dramatickému nárůstu nezaměstnanosti využitím kont pracovní doby a extenzívním využitím kurzarbeit a podobných opatření. Dosud se těmto protikrizovým opatřením dařilo účinně potlačovat propad zaměstnanosti v porovnání s ekonomickým poklesem. Důsledky ekonomické krize byly do poloviny roku 2009 pociťovány pouze částečně.7 Ovšem v kolektivních smlouvách lze důsledky krize sledovat (otevírací klausule, jednorázové platby namísto udržitelných mzdových nárůstů s trvalým dopadem na budoucí platby, „nulové měsíce bez platu“), což potvrzuje, že zaměstnavatelé využívají krizi k omezení nárůstu mezd.
6
Tisková zpráva Eurostatu ze 14. července 2009 V červnu 2009 prezentoval Institut pro ekonomický a sociální výzkum svoji průběžnou zprávu o německém kole kolektivního vyjednávání 2009. Studie hodnotí kolektivní smlouvy uzavřené v první polovině roku 2009, postihující asi 25% všech zaměstnanců krytých takovými smlouvami. Kalkulováno na roční bázi, dosáhne průměrný nárůst mezd a platů v roce 2009 asi 3%, což je mírně nad průměrným nárůstem platů o 2,9% v roce 2008
7
8
Německý průmysl železa a oceli Po prudkém poklesu objednávek v listopadu 2008 o 40% se situace v německém průmyslu železa a oceli dramaticky změnila, což postihlo i vyjednávací pozici v jejím vzestupu. Dne 1. dubna 2009 se německý kovácký svaz IG Metall a asociace zaměstnavatelů v německém ocelářském průmyslu (Arbeitgeberverband Stahl) dohodli o novém balíčku kolektivních smluv, pokrývajícím zhruba 91 000 zaměstnanců v severozápadním německém ocelářství Severního Porýní-Vestfálska, Dolního Saska a Brém. Smlouva poskytuje jednorázovou platbu 350 € pokrývající období mezi dubnem a prosincem 2009 a obecný nárůst platů o 2%, jež bude realizován 1. ledna 2010. Podle hodnocení IG-Metallu byla uzavřená smlouva velmi blízko prahu bolesti, ale přispěla k dosažení prodloužení smlouvy o ochraně zaměstnanosti do roku 2011. Pracovní dobu je možné snížit ze 35 na 28 hodin týdně as cílem vyhnout se propouštění. Jako kompenzaci je nutné platit regresivní extra platbu (až do 1,75%). Španělsko – mrtvý bod v sociálním dialogu díky recesi/volání po revizi kolektivního vyjednávání Ve Španělsku byly sociální dialog a kolektivní smlouvy zastíněny důsledky ekonomické krize. Zejména vyjednávání o obnovení ‘Multi-sektorové smlouvy pro kolektivní vyjednávání pro rok 2009’ – rámcové smlouvy která stanoví nárůst platů podle odhadů inflace, participaci na růstu produktivity a klausuli o revizi mezd – se dostalo na mrtvý bod díky odlišným názorům sociálních partnerů. Odbory trvaly na tom, že v mnoha podnicích a sektorech nejsou plněny závazky dlouhodobých kolektivních smluv. Růst platů méně než 2% – v souladu s vládním odhadem inflace pro rok 2009 – je aplikován na základě toho, že inflace klesla v prosinci na 1,4% a že experti odhadují její růst pro letošní rok ve výši 0,1%.8 Situace v zaměstnanosti ve Španělsku čelí dramatickému zhoršení: v roce 2005 představovali zaměstnanci v průmyslových sektorech 11,1% pracovní síly, zatímco v roce 2009 je to pouze 8,4%.9 Vzhledem k současné situaci jsou odbory přesvědčeny, že je zásadní uchovat kupní sílu platů s cílem reaktivovat domácí poptávku. Jsou proto proti ‘inverzní platové klausuli’ kterou navrhují zaměstnavatelé v kovosektoru a bankovním sektoru. Tato klausule říká, že pokud v prosinci – měsíci, kdy je revidováno nejvíce smluv - bude reálná inflace nižší než vládní odhad, bude rozdíl stržen z platu v následujícím roce. V kovosektoru se odborům podařilo uzavřít smlouvu zabývající se vzděláváním, profesní klasifikací a BOZP. Zaměstnavatelé blokují vyjednávání o její transformaci do národní smlouvy, včetně minimálních mezd. Rakousko – elektrický a elektronický průmysl Ekonomická krize znamenala výzvu pro rakouské kolektivní vyjednávání na jaře 2009 a vedla do mrtvého bodu při vyjednávání v několika ekonomických sektorech. Zabezpečit důstojný nárůst reálných mezd pro zhruba 50 000 zaměstnanců elektrickém a elektronickém průmyslu bylo cílem GMTN pro jarní kolo vyjednávání v tomto sektoru. Po řadě neúspěšných kol vyjednávání nejen v elektrickém průmyslu, ale také v několika dalších sektorech ekonomiky v průběhu dubna a května 2009, byla zjevná jednomyslná strategie zaměstnavatelů mařit mzdové vyjednávání v tomto jarním kole. V polovině května se vyjednávání ve zhruba 10 sektorech zaměstnávajících asi 400 000 pracovníků dostala do mrtvého bodu. Proto zorganizovalo pět nejsilnějších svazů 13. května demonstraci s účastí asi 25 000 lidí. Akce měla za cíl přinutit stranu zaměstnavatele vrátit se k vyjednávacímu stolu probíhajícího jarního kola vyjednávání. Po čtyřech jednáních byla konečně uzavřena dohoda 5. června 2009 pro elektrický a elektronický sektor, poskytující nárůst mezd o 2,2% a o 1,4% pro ty podniky, které utrpěly pokles obratu nejméně o 15% v prvním čtvrtletí roku 2009. Od 1. května 2010 zaznamenají mzdy, platy a odměňování učňů nárůst reálných mezd o 1,1 procento.
8 9
Španělsko: social dial Informace od Alvaro Garrido
9
Itálie - vyjednávání o „Cassa Integrazione“ Krize zasáhla kovoprůmysl vážně. V oblasti kováckých federací bylo polovině roku 2009 asi 512 000 kováků začleněno do Cassa integrazione, systému země pro dočasnou nezaměstnanost. Cassa integrazione poskytuje asi 60% předchozí mzdy po maximálně 12 měsíců. Tyto dávky byly 80%, ale první Berlusconiho vláda je snížila na 60% s maximálním stropem 750 eur měsíčně. Politika kolektivního vyjednávání kováckých federací je zaměřena mimo jiné na zablokování propouštění, jmenovitě rizikových zaměstnanců; rotaci využitou zaměstnanci v systému Cassa integrazione; prodloužení období Cassa integrazione na 18 měsíců a zvýšení těchto dávek na 80%. Kontrakty solidarity. Mzdová politika jako faktor ekonomické stabilizace V období ekonomického poklesu je mzdová politika důležitým faktorem stabilizace příjmu a bránění deflaci. Ve svém stanovisku o dopadech ekonomické krize na kolektivní vyjednávání se výbor pro politiku kolektivního vyjednávání zavázal k aktivní mzdové politice v období recese. Kromě ochrany zaměstnanosti získá aktivní mzdová politika na síle z ekonomických důvodů s cílem stimulovat vnitřní trh.
10
