4. VÝTVARNÉ METODY. ÚVOD DO DIDAKTICKÝCH A KATECHETICKÝCH METOD Určeno pro katechetický kurz Ludmila Trochtová, Alena Rosová

4. VÝTVARNÉ METODY ÚVOD DO DIDAKTICKÝCH A KATECHETICKÝCH METOD Určeno pro katechetický kurz Ludmila Trochtová, Alena Rosová OBSAH VÝTVARNÉ METODY – ÚVOD ………………….. 1 1. Kresba …………………………………………….. 2 2. Malba ……………………………………………... 3 3. Grafika ……………………………………………. 5 4. Modelování ……………………………………….. 8 5. Dekorativní činnosti ……………………………… 9 6. Prostorová tvorba ………………………………… 11 Použitá a doporučená literatura ……………………... 12

Úvod Umělecky se vyjádřit je člověku vlastní; někdo dává přednost písmu, někdo pohybu, někdo hudbě a někdo obrazu. Nejčastěji lidé - vlastně ještě děti - zanevřou na libovolný druh umění v momentě, kdy se začnou projevovat rozdíly mezi nimi a jejich talentovanějšími vrstevníky. Člověk usoudí, že nemá-li talent, je zbytečné se snažit a zklamán vlastním výkonem odkládá štětce i tužky. Touto krizí dětského výtvarného projevu prochází většina dětí kolem dvanáctého roku. Ale umění není soutěžení. Dokud je dítě malé a podobné myšlenky jdou mimo něj, tvoří zásadně pro radost a „šišatost“ vlastních obrázků ho nikterak nevzrušuje. Malé děti začínají umělecky tvořit už v batolecím věku. Dítě starší jednoho roku, dostane-li do ručiček pastelky (nejlépe klasické tvrdé voskovky), brzy zjistí, že jimi lze dělat barevné čáry a skvrny. Začne experimentovat, zpočátku budou jeho díla naprosto chaotická, časem lze vypozorovat snahy o určité směrování vlastního projevu - dítě si vybírá barvy, různě je kombinuje, zkouší jednoduché tvary. Když s ním pracujete a nakreslíte nějaký jednoduchý útvar, dítě se ho pokusí napodobit. Kolem třetího roku už snad všechny děti činí pokusy o nakreslení předmětů, které znají, a lidské postavy; většinou jsou schopny na "polotovar" jednoduché postavy na papíře dokreslit chybějící části. Předškoláci charakterizují člověka obrazem „hlavonožce“. Člověk je pro ně především obličej (hlava), ruce a nohy. Později přidávají tělo jen jako další ovál k hlavě, a dále pak už jen části oděvu. Postupně se nápodobou naučí kreslit složitější tvary, kytičky, stromy, domečky atd. Kombinují je do obrázků, které už ztvárňují reálné nebo vymyšlené situace, pokoušejí se o portréty, dokáží nakreslit nebo namalovat scénu z pohádky nebo vlastní zážitek. V tomto období je dobré vytvářet s dětmi struktury (otisky, zapouštění apod.). Dítě je překvapeno tím, co vzniká, a nemusí přemýšlet o tom, zda to dělá správně. Ve škole se děti učí další výtvarné techniky, výtvarný projev už je velmi diferencovaný. Od sedmého roku vyprávíme a malujeme příběhy. Dítě si vytváří představu svého hrdiny, kterému se chce podobat. Ve vyšších ročnících už se obvykle vyžaduje znalost a respektování pravidel kompozice, perspektivy, proporcí lidské postavy. Asi od šesté třídy přichází na řadu tvorba objektů (Babylónská věž, archa apod.). Dítě při tom využívá různé materiály (dráty, plechy, sádra, hlína apod.). V období puberty pracujeme s médii, učíme děti,

1

aby si uměly vybírat. Využíváme práce s grafickými počítačovými programy (Zebra, Zoner Callisto apod.). Ve výtvarné činnosti nejde o kvalitu výtvarného projevu, ale o zážitek, který dítě zakusí při tvorbě. Případný nedostatek přirozeného nadání se projeví pouze v tom, že člověk dosáhne cíle o něco pomaleji, než talentovaný jedinec. Duchovní zkušenost, kterou dítě nedokáže vyjádřit slovy, může přirozeným způsobem zpřístupnit ostatním právě pomocí výtvarného projevu.

1. KRESBA Výrazové prostředky kresby: linie, bod, tmavá a světlá plocha, světlo – stín (šrafování). Potřeby a použití: - tužka tvrdost (b až 7b), pastelky - pero nebo špejle pro kresbu tuší, tenké fixy - olejové pastely, můžeme kreslit na různé druhy papíru; - voskové pastely jsou dost tvrdé, proto s nimi nekreslete na příliš tenký papír; dají se strouhat i roztírat - křídové pastely - dobře se s nimi kreslí na drsnější papír snadno se rozmazávají - rudka - pro malé děti je vhodnější než uhel - uhel - přírodní nebo umělý Postup: První zásadou, kterou je potřeba řídit se při kresbě, je zásada vycházet od celku a postupovat k částem. Dále je potřeba umět rozlišit a zdůraznit podstatné a potlačit nedůležité. Učíme se zachovávat proporce i vztahy např. předmětů, postav apod.

Ke kresbě je možné použít tužek různé tvrdosti. Tvrdší tužka vyžaduje hladší papír a je jí vlastní slabá linie. Měkká tužka se uplatní i na zrnitějším papíře a jejím nejvlastnějším projevem je šrafa proměnlivé síly. Perem nebo tenkými fixy kreslíme na hladký papír, který usnadňuje splývání tuše z pera. Obrysy předmětů vyjadřujeme delšími liniemi, které po počátečním slabém naznačení opakovanými tahy podle potřeby zesilujeme zvětšením přítlaku na pero. Měkký materiál uhlu zanechává podle přítlaku ruky linie tenké nebo široké. Nadto je možno stopy uhlu lehce prstem roztírat a vytvářet tak i průsvitné polostíny. Na hladkém papíře nedrží uhlová kresba dobře, snadno se spráší. I na balicím nebo přírodním papíře ji zpevňujeme ve vodorovné poloze fixováním (pomocí tzv. fixírky rozprášíme kapičky Fixativu, lze použít i lak na vlasy ve spreji). Zvlášť dobře lze uhlem vyjádřit měkké materiály, jako kůži, srst, látku apod. Kresba křídovými pastely je technika na hranici mezi kresbou a malbou. Využívá konce pastelu (malé plochy) i celou plochu pastelu (velké plochy), plastičnost se získá různým přítlakem i kladením barev různě na sebe, do barevných ploch lze kreslit např. plastickou pryží. Pastely lze rozmazávat prsty nebo celými dlaněmi a vytvářet tak "sametové povrchy ". Křídovými pastely mohou děti vytvářet různé struktury a různé odstíny. Po nakreslení kompozice voskovými pastely nebo tuší je možné kresbu kolorovat vodovými nebo anilinovými barvami (pozor: anilinové barvy jsou po požití jedovaté!). Kreslit se dá v místnosti i v exteriéru. Nezbytný je dostatek světla a pevná podložka.

2

Použití: - Obrázkový seriál. Po přečtení biblického příběhu děti kreslí jednotlivé scény příběhu. Vzniklé obrázkové příběhy pak srovnáme a můžeme je vystavit. Postup vyžaduje dětskou tvořivost a dovoluje jim o příběhu dále meditovat. - Moje cesta víry. Cíl: Objevit těsnou souvislost mezi vírou a vlastním životem. Přijmout život jako cestu. Najít ty, kdo mě mohou na této cestě doprovázet. Dospívající dostanou volné listy papíru a pastelky nebo fixy. Jejich úkolem je nakreslit kterýkoli z možných symbolů cesty (silnice, koleje, horská stezka...) a vyznačit na něj cíl svého života, východisko, současné postavení a fáze, které má jednotlivec před sebou i za sebou. To vše popsat slovně nebo graficky tak, aby to potom mohl vysvětlit ostatním. Katecheta předem zdůrazní, že jde o snahu zaregistrovat svůj vnitřní vývoj, své touhy a cíle. Na tuto práci je potřeba ponechat alespoň 30 min. času, kdy pracuje každý sám a potichu. Po dokončení individuální práce se všichni sejdou a postupně každý předvede a vysvětlí své dílo (je třeba zachovat svobodu pro ty, kdo se nechtějí vyjádřit nebo chtějí popsat jen některou část). Je-li účastníků více než deset, bude nutné je rozdělit na menší skupinky. Debata může trvat 30-60 min. Vyhodnocení: Co jsem ze své mapy pochopil? Které místo (období) bylo v mém životě nejdůležitější? Kdo mě doprovázel? Jsem na své cestě šťastný? - Zmrtvýchvstání. Čtvrtku pokryjeme silnou vrstvou voskovek (různé tvary v odlišných barvách vedle sebe). Potom celé překryjeme černou tuší (několik vrstev). Po zaschnutí ryjeme pomocí hlavičky špendlíku do černého povrchu obrysy a plochy, čímž odkrýváme barevný podklad. Vzniká tak zajímavá kompozice. 2. MALBA Výrazový prostředek malby: barva – barevné plochy. Technika provedení, materiál a rukopis malíře dávají práci určitý charakter. Malba může mít i strukturu. Základní pravidla o barvách: Barva červená, žlutá a modrá jsou barvy základní. Nedají se rozložit na jiné barvy a nemohou se z jiných barev namíchat. Smícháním dvou základních barev vznikne barva složená: červená + žlutá = oranžová, červená + modrá = fialová, modrá + žlutá = zelená, červená + modrá + žlutá = hnědá; pozn.: mícháním více než 3 základních barev dostaneme „špínu“ – neurčitou barvu. Červená, žlutá, oranžová a hnědá jsou barvy teplé, vyvolávají pocit tepla. Studený pocit vyvolávají barvy modrá, zelená, modrozelená a fialová. Mícháním barev můžeme studený nebo teplý pocit zmírnit. Všechny dosud jmenované barvy jsou pestré. Neutrální jsou bílá a černá - jejich mícháním vznikají odstíny šedé. Potřeby: - barvy akvarelové (vodové) - barvy anilinové - obdoba akvarelových, ale barvy jsou zářivější, jasnější; ředí se vodou pozor: jsou toxické - existuje však i obdoba anilinových barev, které toxické nejsou - temperové barvy - rovněž ředěné vodou, příp. vaječným žloutkem smíchaným s olejem - práškové barvy - raději přidávejte barvu do vody než opačně, vždy dobře rozmíchejte - prstové barvy - barevné křídy - používají se suché nebo namáčené do mléka - olejové barvy (pro náročné), levnější je olejová lázeň, do níž kápneme temperu

3

- akvarelové pastelky - rozmývatelné vodou - latex - vhodný k malbě na sklo nebo látku, po zaschnutí je nesmytelný, pružný - kladívkové čtvrtky, kreslicí papíry, balicí papír (nehodí se k malbě mokrými technikami), barevný papír, tónovaný kartón Postup: Hlavním rysem techniky akvarelové malby je uchování zářivosti a čistoty barevného tónu. Barevné tóny můžeme namíchat a položit několikerým způsobem. 1. Barvy mícháme přímo na paletě a do malby je klademe těsně k sobě, takže vytvářejí intenzivní, od sebe ostře odlišené barevné skvrny. Přitom musíme dbát na to, aby již položená barva nejprve zaschla, protože v případě, že je ještě vlhká a my bychom těsně vedle ní položili jinou barvu, zapustily by se do sebe. 2. Barevný tón mícháme až na papíře. Do vlhkého, předem položeného slabého lokálního tónu zapouštíme nové barvy, až jejich smíšením vznikne konečný, hledaný tón. Vzniknou klidné tóny měkkých barevných přechodů. 3. Určenou barvu obdržíme též součtem postupně na sebe pokládaných a zaschlých barevných vrstev – lazur. V jednotlivých barevných vrstvách se odráží paprsek jinak než v barevné směsi. Tóny jsou jasné, zářivé a čistší. Tyto způsoby můžeme kombinovat. Doporučení: - používejte štětce různé velikosti - na velké plochy potřebujete hodně široké štětce - nanášejte tenké vrstvy řidší barvy, různé odstíny - zkoušejte míchat různé odstíny různých barev

Malba temperovými barvami Temperová barva má pastózní konzistenci, ale můžeme ji též ředit vodou, popř. vaječným žloutkem smíchaným s olejem - to je účelné v případě, že malujeme silnou vrstvou barvy. Olej se žloutkem způsobí, že se pak barva z podkladu neodlupuje. Barevné odstíny mícháme štětcem na paletě, pokud nemáme dřevěnou paletu, můžeme použít místo ní kus papírového kartonu. Jednotlivé barvy si na paletu vymáčkneme z tub do půlkruhu, uprostřed něhož vznikne prostor k míchání jednotlivých potřebných barevných odstínů. Barvy pak klademe na papír nejlépe plochým štětcem a vytváříme barevnou kompozici. Výhodou je, že temperové barvy jsou krycí - tzn., že můžeme jeden nehodící se odstín překrýt jiným. Tekuté tempery jsou hustší, sytější a trvanlivější než vodové barvy. Při jejich aplikaci se používá méně vody, proto tolik nerozmáčí podklad, rychle schnou. Jsou vhodné na kreslicí čtvrtky, ale i na lepenku, dřevo, sádru, kameny, po smíchání s troškou saponátu k malbě na alobal, plech, sklo a jiné hladké podklady. Hodí se i k technice otiskování a razítkování. Dají se smíchat, po použití je lze zafixovat lakem. Tempery práškové se používají všude tam, kde potřebujeme něco obarvit, ale přidávání vody není žádoucí. Přidávají se např. do tekutého škrobu, lepidla, modelovací hmoty, sypké sádry, soli apod. Z hlediska bezpečnosti je nutné dbát na to, aby dítě barvu nevdechlo. Je možné pracovat v ochranné roušce. Použití: - Namaluj, co slyšíš. Technika – malba temperovými barvami. Malovat můžeme nejen věci, lidi, zvířata atd., ale i pocit. Pustíme postupně několik ukázek hudby (asi po 5-10 min.). Úkolem dětí je vždy vybrat barvy, které se k hudbě hodí, a

4

namalovat něco, co tuto hudbu připomíná. Může to být věc, ale i abstraktní tvary a skvrny. (Jemná hudba může vyvolat pocit jemných barev a měkkých předmětů, hudba dramatická velké jasné skvrny apod.). Příklad hudebních ukázek: Dvořák – Stabat Mater, Janáček – Glagolská mše, Mozart – Malá noční hudba, Janáček – Symfonietta, Bach – Toccata a fuga d moll apod. - Jaro. Technika – malba temperovými barvami. Můžeme se jít projít do jarní přírody a děti pak mají za úkol namalovat přírodu na jaře. Musí přitom vybírat „jarní“ paletu tónů a zkusí namalovat i skutečnosti, které asociaci jara vyvolávají.. - Rajská zahrada. Technika – experiment se zapouštěním do klovatiny. Potřeby: tempery nebo akvarelové barvy, klovatinu. Na čtvrtce vytvoříme klovatinový podklad a do mokrého okamžitě zapouštíme barevné skvrny (chceme-li symetrický výsledek, čtvrtku v polovině přeložíme, obě poloviny se vzájemně obtisknou). Na závěr se každý bude snažit interpretovat své dílo a společně vytvoříme rajskou zahradu na předem vytvořený barevný podklad. - Rozfoukaná kaňka. Kombinace technik. Potřeby: barevné tuše, temperové barvy. Na čtvrtku kápneme velkou kaňku tuše. Čtvrtkou pak otáčíme do různých směrů a pomocí brčka se snažíme kaňku rozfoukat do různých směrů a co nejpodnětnějších a nejbohatších pramínků. Tato rozfoukaná kaňka je pak východiskem k další výtvarné aktivitě. Lze ji dotvářet temperovými barvami (strom, zvíře, člověk apod.), může být úvodem k přemýšlení nad našimi vztahy k Bohu a k druhým lidem, atd. - Planety. Technika: benzinový papír. Potřeby: temperové barvy, technický benzín, široká miska nebo tác s vodou. Postup: V kelímku smícháme trochu tempery (např. červené) s benzinem tak, aby vzniklá hmota měla homogenní konzistenci. Do misky nebo na tácek nalijeme vodu, do které vylijeme obsah kelímku. Totéž opakujeme s jinou barvou (např. žlutou), popř. s dalšími barvami. Barvy na hladině vytvoří povrch, který promícháme špejlí. Na tuto barevnou hladinu položíme měkký papír. Ten na sebe okamžitě obtiskne divoké obrazce z vodní hladiny. Papír necháme oschnout; podle potřeby lze na sebe obtisknout několik různých struktur. Struktury můžeme vystřihnout a jako planety je rozprostřít na předem připravený podklad oblohy, příp. je dotvořit temperovými barvami. (Pozn. Této techniky lze využít i pro koláž, kdy vystřihujeme zajímavé tvary, které nám něco připomínají, a pomocí dalších materiálů pak dotváříme celek – viz technika koláže). - Moje pocity. Přečteme dětem vybraný text. V tichém zamyšlení se každý účastník snaží vypozorovat pocity, které v něm přečtený text vyvolal (radost, smutek, zlost, strach, štěstí). Tento pocit vyjádří pomocí odstínů křídovými nebo voskovými pastely. V následném rozhovoru nad obrazy hledáme příčiny těchto pocitů.

5

Prstové barvy jsou barvy jemné gelové konzistence, vhodné pro výtvarnou práci dětí od 3 let. Technika malování je odlišná od ostatních barev. Maluje se přímo prsty rukou, popř. celými dlaněmi či chodidly nohou… Malování prsty podporuje dětskou fantazii a rozvíjí jejich motoriku. Tento druh výtvarné činnosti může být velmi užitečný při práci s dětmi postiženými poruchami pohybového aparátu. Barvami je možno malovat na libovolný podklad (např. papír, sklo, dřevo, umělé hmoty, kov apod.). Barvy se z rukou snadno očistí vlhkým hadříkem nebo běžným umytím vodou a mýdlem. Barvy nejsou jedovaté. Použití: - Kdo jsem vlastně já? Děti symbolicky ztvárňují sebe sama, své vlastnosti a talenty… - Krédo. Pomocí prstových barev děti znázorní jednotlivé články Kréda po ukončení bloku učiva., vhodné pro starší školní věk. Další, náročnější a nákladnější techniky: - barvy na sklo - trvanlivé (obrázky na skle, popř. dekorace sklenic) - netrvanlivé (dají se sloupnout -dekorace oken) - barvy a fixy na textil 3. GRAFIKA Grafickou technikou nazýváme technický postup, který umožňuje podle originálu, tzv. matrice, zhotovit větší počet věrných reprodukcí tiskem, přičemž jednotlivé reprodukce nemusí být identické, mohou se barevně lišit a po zaschnutí je můžeme ještě kolorovat. Matrice jsou dvojího druhu - pro tisk z výšky, kdy je barva nanesena na vyvýšených plochách (linoryt, dřevořez) a pro tisk z hloubky, kdy je barva vtírána do rýh a prohlubní (technika suché jehly ). Linoryt : Z linolea vyřízneme tvar (obdélník či čtverec ), do jehož rubové strany vyryjeme speciálními rydly na linoryt obrázek - návrh si můžeme předtím předkreslit tužkou, při tom je nutné pamatovat na to, že rydly se nedají rýt příliš tenké čáry, tedy nemůžeme znázornit detaily. Poté přejedeme rubovou stranu linolea válečkem s tiskařskou barvou - barva zůstane jen na částech, které vyčnívají na povrch. Potom položíme matrici na filc, svrchu na ni položíme papír ( nejlépe silnější ), nahoru opět položíme kus filce a necháme to projet lisem. Z linorytu můžeme vyrobit několik desítek kopií. Po zaschnutí tiskařské barvy je můžeme případně kolorovat. Dřevořez: V podstatě obdoba linorytu, jen s tím rozdílem, že matrice je z měkkého dřeva rovný, jemně ohlazený kus prkna či latě. Při práci se dřevem je třeba pamatovat na strukturu dřeva, není to totéž, co linoleum. Suchá jehla: matrice se vytvoří rytím pomocí silné jehly nebo šídla buď do měděného plechu nebo do umělohmotné průhledné folie, kterou používají děti na 1. st. ZŠ. Jehlou můžeme rýt velmi jemné čáry. Poté vetřeme tiskařskou barvu do rýh a spár a setřeme ji z povrchu matrice. K tisku používáme tvrdší papír předem namočený ve vodě a dva kusy filce, obdobně jako u linorytu.

6

Při všech grafických technikách je nutné pamatovat na to, že dojde ke stranovému převrácení, což je důležité zvlášť při psaní textu… Nemáme-li lis, použijeme místo něj hranu ruky, váleček nebo láhev: naneseme na matrici barvu pomocí válečku nebo štětce, papír pak přitiskneme na matrici a položíme přes něj noviny, přes noviny přejíždíme hranou ruky, válečkem nebo lahví (to platí pro tisk z výšky). Předměty použitelné pro tisk: - přírodniny ( např. trávy, listy, květy ), látky, provázky, ovoce, zelenina (tiskátka z brambor) - části těla - prsty, ruce, chodidla - houbičky z různých materiálů namočené v barvě - podle toho, jaký materiál tisknete, používejte barvu potřebné hustoty Další grafické techniky: Monotyp: na skleněné desce rozválíme pryžovým válečkem (k sehnání ve výtvarných potřebách) olejovou barvu, pak na ni přiložíme měkký papír. Na něj kreslíme tužkou nebo nějakým tupým předmětem (i prsty). Když pak papír sejmeme ze skleněné desky a otočíme, objeví se zrcadlově otištěný obrázek se zajímavou patinou - má na ni vliv síla přítlaku apod. Frotáž: návod k použití v Otisku předmětu níže.. Použití: - Razítko. Nejjednodušší razítko můžeme vyrobit z brambory vyřezáváním. Další možnost je vymodelovat je z plastelíny nebo moduritu. Uválíme podložku asi 5x5 cm, silnou 1-2 cm a do hladké strany vyryjeme buď svoji značku, pečetítko nebo jednoduchý stylizovaný obrázek. Tisknout bude vystupující plocha. Můžeme využít pro hlavní motiv biblického příběhu, podobenství apod. - Otisk předmětu. Experiment s frotáží. Na lavici položíme minci, záclonu, list stromu, podrážku nebo jiný předmět s členitým povrchem. Přes předmět položíme měkký papír a přejíždíme předmět měkkou tužkou nebo suchým či voskovým pastelem (plochou). Předmět se nám krásně obtiskne. Tyto obtisky pak můžeme použít pro další práci nebo je dotvořit (rajská zahrada, stopy Boží a stopy lidské aj.) - Sádroryt.Potřeby: sádra, miska od polárkového dortu, štětec, rydlo, váleček na barvu, rovná deska. Ztvrdlá sádra je mnohem snáze zpracovatelná než linoleum nebo dřevo. Základní destičku získáme tak, že sádru rozmícháme v misce od polárkového dortu (sádra by měla zaplňovat misku až po okraj), po částečném ztuhnutí sádry ji zakryjeme svrchu sklem nebo plastovou podložkou. Potom misku otočíme dnem vzhůru. Sádru můžeme zpevnit přidáním gázových proužků nebo drátu. Po zatvrdnutí získáme destičku sádry, která bude rovná – podle desky a bude mít čtvercový tvar podle misky. Do této desky ryjeme nejlépe druhý den po zatvrdnutí kapesním nožem nebo šroubovákem. Rytinu si můžeme pomocí měkké tužky předkreslit. Sádroryt lze aplikovat pro tisk z výšky i pro tisk z hloubky. Při tisku z výšky bude tisknout původní plocha, při tisku z hloubky vyrytá místa. Při obojím musíme počítat s tím, že na výsledném tisku dojde ke stranovému, zrcadlovému převrácení. Tisk z výšky: Válečkem naneseme barvu na vystouplá místa. Použijeme při tom raději barvu olejovou než temperovou, protože ta velmi rychle zasychá a hůř se s ní tiskne. Potom položíme papír, na který chceme tisknout, na měkkou podložku (plsť, filc, molitan) a lehce přitiskneme sádrovou desku (při velkém přítlaku by se rozlomila). Tisk z hloubky: Umělohmotnou stěrkou vetřeme do vyrytých míst barvu. Tiskovou formu necháme ležet tisknoucí stranou vzhůru, přiložíme papír - buď měkčí nebo mírně vlhký a měkkým předmětem (hadříkem) jej na všech místech vtlačíme do vyrytých drah – tím na něj 7

naneseme barvu z formy. Tento druh tisku dává zajímavější výsledky, ale je třeba si dát více záležet na formě - čím je stopa hlouběji vyrytá, tím intenzivnější bude barevný nános. Pozn.: Chceme-li urychlit tuhnutí, mícháme sádru z osolené vody (1 polévková lžíce na 1 l vody). Chceme-li získat sádru pevnější, namícháme ji z roztoku disperzního lepidla (např. Solakrylu) ve vodě (1 díl lepidla, 5 dílů vody),. Tím se asi pětkrát zvýší pevnost odlitku, ovšem současně se doba tuhnutí prodlouží na dvoj- až trojnásobek. - „Rytina“ do alobalu. Kombinace technik. Potřeby: alobal (lépe silnější – např. vyhlazený tácek pod pečivo), tupá tužka, lepidlo, krém na boty nebo tuš, hadřík. Alobal nalepíme lepidlem Herkules na čtvrtku, do tohoto pokladu vytlačíme kresbu. Potom alobal zalijeme tuší nebo potřeme černým krémem na boty. Tuš po zaschnutí setřeme vlhkým hadříkem. Krém na boty sirkou zapálíme – rozteče se do vyrytých drážek; pak ho sfoukneme. Obojí metoda nám udělá na rytině „patinu“, zdání starobylosti. Můžeme tak udělat napodobení rytiny např. kostela, krajiny. Pečlivě vypracovaná a jemná rytina vypadá věrohodně. Můžeme také vytvořit pečeť, erb či vazbu, jakou měly gotické knihy.

4. MODELOVÁNÍ Každá tvárná hmota podněcuje v člověku touhu ztvárnit ji podle vlastních představ. Začínáme jednoduchými tvary, které modelujeme oběma rukama. Kusu hlíny se snažíme dát představovaný tvar. Úmyslné, někdy i náhodné stopy otisků podněcují naši představivost a inspirují nás k formálním obměnám námětu. Objevujeme možnosti nového materiálu i modelovací schopnost a citlivost rukou, dokonalých nástrojů. Nemusíme však používat pouze svoje ruce, ale i různé jiné nástroje: špejle, nožíky, špachtličky… Různé pomůcky pro modelování se dají koupit v obchodech s výtvarnými potřebami. Kulaté tvary začínáme uválením kousku hlíny mezi dlaněmi, tvary zvířátek většinou tvarujeme z tlustšího, hrubě uhněteného válečku. Spojování provádíme narýhováním vymodelovaného tvaru i přidávané části, přimáčkneme k sobě a povrch vyhladíme. Volutová technika - z hlíny či modelovací hmoty vyválíme co nejdelší váleček přibližně stejné síly. Tento váleček potom stáčíme a vrstvíme na sebe jednotlivé závity, čímž vzniká např. nádoba na tužky, studna apod. Tvorba z plátů - pomocí kuchyňského válečku si na podložce z hlíny vyválíme placku, ze které potom nožíkem vyřezáváme potřebné tvary a ty lepíme k sobě - můžeme tak vytvářet jednak ploché obrázky a kachle nebo i trojrozměrné objekty.

Potřeby: - plastelína (je dostupná v mnoha barvách, pro svoji měkkost je vhodná pro malé děti, které tak mohou rozvíjet svoji jemnou motoriku); - DAS terracotta (modelovací hmota, která tvrdne na vzduchu, lehce zpracovatelná, barva bílá nebo hnědá, její výhoda je, že se vypalovat nemusí) nebo akvaplast; -modelovací těsta: vizovické = hladká mouka + voda+trochu octu - až hodinu rukama prohníst, pak se vytváří různé tvary, které se pečou, až se trošku rozpečou je vhodné je potřít slanou vodou, lesknou se slané= stejný díl soli a hladké mouky, voda dle potřeby, těsto má být tuhé (je vhodné i pro děti); - mýdlová hmota (mýdlové vločky + trochu vody + potravinářské barvivo);

8

- modurit (modelit) – aby získal pevnou konzistenci, je třeba jej vařit nebo péct, pečením zhnědne; - sádra (bílá nebo šedá, přidáním vody vznikne hmota, která na vzduchu tuhne), pozor: nebezpečí vdechnutí; - keramická hlína (technicky náročné - musí se vypalovat). Doporučení: - pracujte na dřevěné desce, otáčecím sochařském stojanu nebo na pevném stole - je-li hlína příliš tvrdá, namočte si ruce a urovnejte případné nerovnosti - nedokončenou práci obalte mokrým hadrem a igelitem, aby zůstala vlhká Použití: - vytváření reliéfu - jedná se o plastickou kompozici modelovanou na rovném podkladu - experimentování s hlínou - hlínu můžeme válet, mačkat, po přidání vody hlínu uhladíme a vykrajujeme z ní formičkami různé tvary, otiskujeme prsty a různé předměty - Křížová cesta. Vyrobíme sérii plastik jako jednotlivá zastavení křížové cesty - každý žák jedno zastavení. - Betlém. Vymodelujeme si Betlém: jeskyni a postavy P. Marie, sv. Josefa a Ježíška, pastýře, ovečky, anděly… Může to být opět společné dílo celého kolektivu, jen je třeba si předem říci, jak budou postavičky velké, aby mezi nimi nebyl nepoměr. - Náměty k liturgickému roku. Na podložce si vyválíme z plastelíny válečky a kuličky, klademe je na sklo či plexisklo a vytváříme tak obrázek. Po dokončení jej přikryjeme druhým sklem (plexisklem) stejného tvaru a stlačíme je k sobě. Okraje obou skel přelepíme stříbrnou izolační páskou a tím zapaspartujeme. Přidáme háček na zavěšení. Až nám obrázek zevšední, můžeme jej rozdělat a vytvořit si nový.

5. DEKORATIVNÍ ČINNOSTI Do dekorativních činností lze zahrnout celou řadu technik a výtvarných činností. Patří sem různé práce s textiliemi, jejich barvení (různé typy batiky: např. vyvazovaná, skládaná či vosková), tkaní, šití. Práce s přírodními materiály: kaštany, žaludy, semeny… Pro katechetické účely lze zmínit vytváření loutek a jiných pomůcek… To vše je ale časově i technicky náročné. Toto skriptum si klade za cíl zmínit techniky, které se dají snadno využít přímo v hodinách náboženství jako doplnění výuky o zážitek z tvorby. Proto budeme hovořit pouze o několika technikách. Mozaika – z barevných papírových tvarů lepených těsně k sobě na podložku, vsazováním kamínků, sklíček, korálků do sádrového podkladu. Je dobré nakreslit si předem návrh mozaiky na papír. Koláž je výtvarné dílo, které vzniká skládáním a lepením různých výtvarných prvků do vyvážené kompozice. Tyto prvky se vytvářejí vystřihováním nebo vytrhováním částí určitého materiálu, získaného z barevných tiskových ploch obrazových nebo i z prvků typografických - z velkých i malých písmen, číslic, částí textu. Je možné použít též kombinace papíru s textilem a s různými druhy přírodnin apod. Hotovou koláž nalepujeme lepidlem na podkladový materiál ( papír, látka ). Koláž můžeme doplňovat dokreslováním, domalováním, písmem i tiskem Asambláž je výtvarná technika podobná koláži, je však více plastická. Používá se při ní různorodější materiál, např. drátky, košíčky, lesní plody, kartony od vajec apod. Doporučení: - výstřižky a různé předměty můžete lepit vedle sebe i přes sebe

9

- používejte vhodné lepidlo - disperzní lepidla jsou vhodná na papír, kartón, dřevo i látky, osvědčený je Herkules, na papír velmi levné tapetové lepidlo či doma vyrobené škrobové lepidlo (mouka a voda v poměru 1:2 se svaří v krém, do chladnoucího lepidla vmíchat několik kapek mátového oleje) - pokud používáte na koláž jiné materiály než papír, nalepujte je na tuhou čtvrtku nebo kartón - na koláž můžete také využít různá semínka, těstoviny, provázky, bavlnky, listy, větvičky apod. Příklady námětů na koláž: - z obrázků vystřihovaných z časopisů a novin vytvoříme koláž na téma: krása, rodina, naše společenství nebo volné téma, které se týká nějakým způsobem probírané látky, koláž můžeme doplnit i psaným slovem, jednoduchou kresbou atd.; - Křížová cesta. Vytvoříme formou koláže jednotlivá zastavení křížové cesty. - Postní kříž. Na kříž vyřezaný z překližky nebo krabicového vlnitého papíru lepíme menší kamínky, na nichž mohou být napsané názvy hříchů. Ve Svatém týdnu kříž doplníme korunou upletenou z trnité rostliny (např. akátu) - „trnová koruna“ nebo z ostnatého drátu. Obměna: místo kamínků můžeme lepit na kříž kočičky a přinést do kostela na Květnou neděli. Další metodou je kašírování – hmota vytvořená z natrhaného papíru smíchaného s disperzním lepidlem a vodou se nanáší na určitý předmět nebo konstrukci. Papírová směs se může nanášet buď po jednotlivých pruzích papíru, nebo po větších částech (k tomu je vhodné použít toaletní papír). - Kdo jsem vlastně já? Výroba papírové masky. Masky se vyskytují v lidovém umění všech národů. Pro zhotovení masky je potřeba velký papírový sáček, který v dolní otevřené části zastřihneme do oblouku. Takto upravený sáček bude tvořit základ všech masek. Sáček si navlékneme na hlavu, označíme si místo pro oči, nos a ústa, vystřihneme otvory a masku barevně dotvoříme domalováním, lepením barevných ústřižků apod. Základem masky může být nafouknutý balónek, na nějž lepíme tapetovými nebo škrobovými barvami kousky novin v několika vrstvách. Alespoň dvě poslední vrstvy musí být bílé. Místo pro oči a ústa vynecháme nebo po zaschnutí opatrně vyřežeme, když jsme před tím vyfoukli a vyňali balónek. Domalujeme. Stejně použijeme např. ovoce, které můžeme vložit jako základ a po zaschnutí vyjmout a dílko opět slepit v celek. Obdobnou kombinovanou technikou je muchlovací technika (tzv. muchláž) - kdy kousky natrhaných papíru "zmuchláme "a pomocí lepidla lepíme na tvrdší papír a vytváříme různé motivy, např. skálu s jeskyní a v ní Kristův hrob a odvalený kámen. Může se doplnit dokreslením. Místo papíru můžeme použít i zmuchlaný alobal. V poslední době stále oblíbenější technika používaná k dekoraci na stůl (lucerničky) či do oken. V černém, pevném papíru vystřihneme otvory, které vytvářejí zamýšlené tvary a obrazce a podložíme a podlepíme je z rubu barevným celofánem, transparentním papírem, lze použít i klasické barevné papíry (pro zvýšení průsvitnosti natřít olivovým olejem). Pomocí světelného zdroje (např. svíčky, žárovky) se celé dílko rozzáří. Zdobení svíček voskovými pláty. Jsou to tenké pláty vosku z jedné strany přilepené k jemnému papíru. Na barevný voskový plát si z rubové strany, z té, která je podlepená papírem, nakreslíme tužkou obrys, který pak obtáhnutím nožem vyřízneme. Potom z něj sloupneme tenkou papírovou vrstvu, přiložíme tvar na svíčku a chvíli přidržíme. Barevný vosk se teplem ruky přilepí ke svíci. Pokud chceme vytvořit složitější dekoraci z několika 10

barev vosků, je dobré nakreslit si předem návrh celého obrázku na papír a pak si jednotlivé tvary postupně vystřihnout. Z důvodů zrcadlového obrácení obrázku pak přiložit rubem k papíru na voskovém plátu, obrys na něj obkreslit a pak už je postup stejný. Barevné voskové pláty jsou v různých odstínech k dostání na katechetickém středisku. Pro práci s dětmi jsou vhodné svíčky s průměrem od 5 cm. Mohou je zdobit také vystřihovánkami ze samolepících tapet nebo po opatrném nahřátí fénem vtlačovat do vosku semínka a vytvářet z nich různé vzory apod.

6. PROSTOROVÁ TVORBA Jak již název napovídá, jedná se o trojrozměrné práce, o objekty, které jsou plastické. Je to velmi široká oblast. Není cílem našeho zájmu zabývat se jí vyčerpávajícím způsobem. Pouze naznačíme některé možnosti jejího využití v hodinách náboženství: Použití: - Stavba domu v Palestině. Technika - prostorová tvorba z papíru, materiál – čtvrtky, nejrůznější krabičky, disperzní lepidlo (Herkules), nůžky, kancelářské svorky nebo kolíčky na prádlo. Úvodní rozhovor na téma, jak Židé bydleli, z jakého materiálu své domy stavěli apod. Doložit vhodným obrazovým materiálem. Práce se může uskutečnit ve dvojicích. Varianta: stavba města - úvodní rozhovor na téma, jaké budovy např. v městě Jeruzalémě existovaly, k jakému účelu sloužily. Doložit vhodným obrazovým materiálem. Skupina může pracovat jako tým na stavbě společně. - Stavba mostu. Technika - prostorová tvorba z papíru, materiál – čtvrtky, disperzní lepidlo (Herkules), nůžky, kancelářské svorky nebo kolíčky na prádlo. Úvodní rozhovor má přiblížit práci architekta. Má těžký úkol. Most musí být lehký, nesmí se na něj spotřebovat moc materiálu, aby nebyl drahý, musí být hezký a pevný, aby unesl dost velké zatížení. Měl by být také dostatečně široký. Úkolem je postavit most mezi dvě lavice, které jsou 50 cm vzdálené od sebe. Žáci musí vymyslet konstrukci, která by vyhovovala zadaným požadavkům. Práce se může uskutečnit ve dvojicích nebo ve skupinách. Potom může následovat téma: moje vztahy k bližním, naše rodina, přátelství, svátost smíření, svátost manželství apod. - Noemova archa. Technika - origami (japonské papírové skládačky) Tradiční japonské umění vytvořilo skládáním, ohýbáním, kroucením nebo prolamováním nejrůznější objekty. Používá se papír čtvercového formátu, nejčastěji velikosti 12 x 12 cm nebo 15 x 15 cm. Výroba skládanek je jednoduchá. Výsledný efekt závisí na volbě barvy, velikosti a tvaru skládanky. Pes, motýl(ukázka postupu skládání) Poslech hudby při výtvarných pracích je velmi žádoucí a přínosný. Hudba může pozitivně ovlivnit náladu a tím i výsledek práce dětí v hodině. Reprodukovaná hudba by neměla znít příliš hlasitě (překřikování žáků, bolest hlavy), ale ani příliš potichu (zanikne v šumu práce). Reprodukce by měla být dostatečně kvalitní, hudba by měla korelovat s tématem výtvarné práce.

11

Použitá a doporučená literatura: AYTÜRE-SCHEELEOVÁ, Z. Kouzelné origami. Praha 1996. AYTÜRE-SCHEELEOVÁ, Z. Hobby origami. Praha 1994. FLÁDR, L. Modelování. Praha 1967. GROM, B., FRIEMEL, F.G. Katechetické metody. Olomouc 1996. HOFMAN, L. Výtvarné hříčky. Praha, 1989. HOUŠKA, T. Škola je hra! Praha, 1991. CHODURA, R., KLIMEŠOVÁ, V., KŘIŠŤAN, A. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří, 2001 KOHLOVÁ, M. 200 výtvarných činností. Praha 1996. MUCHOVÁ, L., KOVÁŘOVÁ, I. V kráse objevovat Boha. České Budějovice, 1998, PAUSEWANGOVÁ, E. 100 her k rozvoji tvořivosti v předškolním a mladším školním věku. Praha, 1992. PŘIBYLOVÁ, D. Papírové hrátky. Praha, 1991. RÓJAS, F.H. Fascinující svět origami zvířátek. Praha 1995. TEPLÁ, H. Barevný rok. Olomouc, 1998. TROCHTOVÁ, L. Úvod do didaktiky. Olomouc 2002. UŽDIL, J. Výtvarná výchova. Praha, 1962.

12