6. SYMBOLY ÚVOD DO DIDAKTICKÝCH A KATECHETICKÝCH METOD Určeno pro katechetický kurz Ludmila Trochtová OBSAH SYMBOL ………………………………………….. 1 1.1 Význam symbolu ……………………………… 1 1.2 Rozdělení symbolů …………………………….. 2 1.3 Prožití symbolu ………………………………… 3 1.4 Příklady prožití křesťanských symbolů ………... 4 1.5 Symboly všedního dne ………………………… 7 Použitá a doporučená literatura ……………………. 11
Svět si myslí, že jen to, co si můžeme koupit, má hodnotu. To není pravda.V našem reálném světě jsou hodnoty, které se dají koupit ale i takové, které se koupit nedají. Můžeme si koupit knihovnu, ale ne moudrost; dům, ale ne domov; postel, ale ne klidný spánek a čisté svědomí; pochlebovače, ale ne přítele; kříž, ale ne Krista. Hovoříme-li o ekonomice, musíme mluvit v číslech, o teplotě - ve stupních, o víře v životě - v symbolech. Slovo symbol pochází z řeckého symbolon, původně označující předmět rozdělený na dvě poloviny, které potom slouží jako rozpoznávací znamení. Starý řecký zvyk mezi přáteli umožňuje poznat původní význam symbolu. Při loučení si dva přátelé rozlomili nějaký předmět (tabulku, prsten) a každý z nich si ponechal jednu část. Po mnoha letech mohlo dojít k opětovnému setkání a zároveň k určitým požadavkům. Ve jménu někdejšího přátelství ukázala jedna i druhá strana svou část rozlomeného předmětu a obě části se tak spojily (symballein). Podle zlomu bylo možné ještě po celých generacích poznat, zda někdo má právo dožadovat se přátelské služby, příp. dodržení uzavřené smlouvy. Etymologicky znamená řecké slovo symballein spojit dohromady, sjednotit, vyměnit, domluvit se, obchodovat, sjednat dohodu. Všechny tyto významy vykreslují způsoby pozitivní mezilidské komunikace. Symbol nedovedeme přesně definovat, ale využíváme jeho mimořádnou schopnost vyjádřit vnitřní obsah vnější podobou, celek jedinou částí a nezměnitelné tím, co je pomíjivé. Symbol je tedy materiální realita (rozdělený předmět), která vyjadřuje realitu duchovní, neviditelnou (přátelství, lásku, důvěru). Symbol je znamením této reality, ne jejím věrným obrazem. Symbol představuje více, než znázorňuje. Jeho hlubší smysl nemůžeme rozpoznat pouze z jednoduchého pohledu na něj. Ze zlomeného prstenu není možné poznat, že je znamením přátelství. Pro pochopení symbolu je potřebné vysvětlení toho, kdo význam znamení důvěrně zná. V symbolu dostáváme možnost interpretovat naši dosavadní zkušenost. Můžeme tak nově pochopit svůj život, své jednání, lidi kolem sebe. Symbol vybízí k přemýšlení. Řeč symbolu není na první pohled srozumitelná, neboť řeč symbolů zároveň zahaluje i odhaluje. Při výkladu symbolu zůstává pokaždé jakýsi nevysvětlitelný zbytek. 1.1 Význam symbolu Symbol je klíčem k duchovnímu světu. V symbolu se setkávají dva světy: viditelný jev a neviditelná idea. Symbolický obraz se ve své podstatě snaží splnit požadavek lidského ducha, potřebu jeho smyslového zadostiučinění a u křesťanů především touhu dát najevo svou víru. Symbol má však schopnost pojmout celou dlouhou řeč, shrnout podstatu věcí.
1
V porovnání s psaným anebo mluveným slovem je vyjadřování symbolů méně zřetelné. Avšak u toho, kdo symbolu rozumí, vyvolává symbol víc úvah. Důležitou vlastností symbolu při jeho interpretaci jako obrazového projevu je jeho mnohoznačnost. I když slovo připouští vícero významů, jeho správný význam můžeme přiblížit jinými slovy anebo jiným gramatickým tvarem, a tak se dozvíme, o co jde. Symbol je však obraz, na který se můžeme dívat z více úhlů, můžeme v něm nacházet různý obsah. Bez hlubší znalosti symboliky mu můžeme přiřadit rozdílný, až protikladný význam. Někdy se stává, že symbol v obraze vyjadřuje protikladné pravdy. Například had v křesťanském umění může symbolizovat smrt, když šlo o pád prvních rodičů, naproti tomu Mojžíšův had na poušti je znamením života. Musíme proto poznat důvody, proč malíři zvolili právě takový symbol na vyjádření určité pravdy, události anebo osoby. 1.2 Rozdělení symbolů Abstraktní symbol je grafický, geometrický znak. Vzniká na základě konvence (dohody), tedy vztah ke skutečnosti, kterou symbol označuje, není podstatný. Na to, aby vznikla konvence, je potřebná společnost, které je symbol srozumitelný, a abstrakce umožňující vznik symbolu. Abstraktními symboly jsou např. symbol muže, symbol ženy, vlajka apod.
Předmětový symbol je napodobení jednoho konkrétního předmětu jiným konkrétním předmětem se stejným významem na základě konvence (např. barva v heraldice), anebo dějinné události (nástroj umučení světců). Předmětové symboly nazýváme i atributy, např. atributy svatých: klíče – sv. Petr, meč – sv. Pavel, věž se třemi okny a meč – sv. Barbora, pochodeň a dýka – sv. Lucie. Atributy mohou být i rostliny anebo zvířata. Rostlinné a zvířecí symboly označují pojmy a vlastnosti – orel bystrost, liška prohnanost, osel hloupost, sova moudrost. Do této skupiny symbolů patří i atributy evangelistů, které se opírají o začátky jejich evangelií a o Ezechielovo vidění (Matouš – člověk, Marek – lev, Lukáš – býk, Jan – orel). Tyto druhy symbolů mohou vzniknout nejen na základě konvence a historických vztahů, ale i na základě vnitřní podobnosti. Orel je bystrý a vznáší se ve výšinách, proto může být atributem sv. Jana, který ve svém evangeliu hned v úvodu používá vznešený styl vyprávění. Smíšené symboly obsahují současně prvky přirozené i domluvené. Např. dým z kadidla lidé vždy spojovali s modlitbou k Bohu a v důsledku toho se dým kadidla stal symbolem modlitby. Mezi smíšené symboly patří i liturgické symboly (např. chléb, víno, olej, voda, slova, gesta apod.). Výběr těchto symbolů spočívá v jejich přirozené symbolice, která je všeobecně chápána. "Viditelná znamení, kterých liturgie užívá k naznačení toho, co je božské a viditelné, zvolil Kristus nebo církev" (SC 33). Smyslově vnímatelnými znameními se naznačuje a způsobem každému z těchto znamení
2
vlastním se uskutečňuje posvěcování člověka a zároveň se jimi prokazuje veřejný kult Bohu (srov. SC 7). 1.2.1 Základní křesťanské symboly Znamení kříže je nejvýznamnějším křesťanským symbolem. Je to znamení rozpoznání a sounáležitosti křesťanů. Zavěšení kříže v bytě je u křesťanů vyznáním víry a přihlášením se k jednomu společenství. Znamení kříže je symbolem této víry a zhuštěným způsobem hlásá poselství spásy. Mluví o moci lásky, která je větší než moc hříchu a která osvobozuje od smrti, neboť „tam, kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost“ (Ř 5,20). Kniha Písma svatého je znamení a prvek sjednocení křesťanů ve stejné víře. Je to společný dokument, na který se odvolávají, kolem něhož se shromažďují. Jako kniha nebo svitek symbolizuje zjevení Boží a jeho záměry v dějinách lidstva. Symbolicky vyjadřuje dějiny lidstva a dramatiku jejich života. Apoštolské vyznání víry (symbolum) je znamením, podle něhož se křesťané poznávají. Spojuje je v téže víře, která se opírá v základních článcích o svědectví apoštolů. Vyznání víry jednotlivce vychází ze společného vyznání. Svátosti jsou uskutečněním svazku Boha s člověkem, člověka s Bohem a Boha uprostřed svého lidu. Svátosti toto společenství neustále obnovují a zpřítomňují, přičemž vždy nově a symbolickým způsobem vyjadřují dějiny spásy. Uskutečňují tedy to, co znázorňují. Tak např. eucharistické lámání chleba je uskutečněním společenství ve jménu Ježíše Krista a zároveň tento akt představuje Kristovu oběť a hlásá jeho poselství. Modlitba Páně je také symbolická. Je to typická modlitba, kterou se křesťané modlí společně. Pronáší ji každý sám, ale v množném čísle. Modlit se „Otče náš“ znamená spojit se s Kristem a užívat jeho vlastní slova, cvičit se společně v synovském vztahu k Bohu a v bratrském vztahu k druhým. 1.3 Prožití symbolu Výuka pomocí symbolů začíná cvičením smyslů (viz Katechetické metody III.). Žáci se musí učit uvědomovat si své smysly a správně je užívat. Je potřeba, aby si vypěstovali vztah důvěry ke svým smyslům. Díky cvičení se v tichosti a koncentraci pomalu pronikají do hloubky smyslu věcí. Pro praxi je důležité, aby katecheta dokázal v dětech vzbudit vnímavost pro funkci symbolu ve dvojím slova smyslu: jako znamení spojenectví a jako zhuštěné znázornění víry. Katecheze nemá začínat teoretickým výkladem významu symbolu. Symbolický rozměr má být vždycky prožíván, zakoušen dříve, než byl teoretizován. Žáci se nesmějí oddávat dojmům pasivně. Při didaktice symbolu je nevyhnutelná jejich kreativní činnost. Právě činností se odkrývá svět symbolů. Je potřebné věnovat pozornost i pohybu, ale tento aspekt se často zanedbává. V katechezi se otvírá široká paleta možností, jak vést děti k tvořivé činnosti a tím ke komunikování pomocí symbolů. Jsou to např.: - různé druhy společné práce; - tvořivé činnosti (modelování, kreslení, malování, práce s barvami); - hry; - inscenování „bibliodramat“, ve kterých se biblický text promítne do zkušenosti dětí; - výuka zpěvu a hudby; - pečení chleba samotnými žáky; - vytváření labyrintů v zahradě; - vyučování tance pro případné slavnosti; - příprava oslav;
3
- společná modlitba . Katecheta má za úkol představit a pomoci odhalit křesťanství jako dar bratrské a synovské smlouvy ve jménu Ježíše Krista. Toto hledisko se zdá jako základní, určující. Jde o to naučit vnímat křesťanství jako symbolické uspořádání, jako spojenectví v Ježíši Kristu. To, co je na křesťanství zásadní, je pozvání k následování Ježíše Krista, k poznání Boha jako Otce, který nás od úsvitu stvoření vede k bratrství a zve nás k životu, který neskončí. Toto poznání je neoddělitelné od touhy po mezilidském bratrství a po nasazení svých sil pro jeho uskutečnění. V tomto smyslu má katecheta bdít, aby křesťanská víra nebyla chápána jako pouhé „věření“, ale jako důvěra v jednu bytost - Ježíše Krista, skrze něhož se odvažujeme obracet se v síle Ducha svatého na Boha a říkat: „Otče náš“ a vydávat se beze zbytku v zápase za bratrství. Křesťanské „Věřím“ je zkouška této důvěry, tohoto vztahu k Bohu a k ostatním lidem. Předním úkolem katecheze je dát ústřední místo základním křesťanským symbolům. Podobně jako existuje hierarchie pravd víry, je zde také hierarchie symbolů, kterou musíme respektovat. Jestliže vydává za podstatné to, co jím není, riskuje se, že dojde k pokřivenému chápání víry. Pro žáky je důležité, aby si uvědomili, že křesťané se vyznačují a rozeznávají mezi jiným tím, že se znamenají znamením kříže, vyznávají Krédo, lámou společně eucharistický chléb a modlí se „Otče náš“. 1.4 Příklady prožití křesťanských symbolů 1.4.1 Kříž Cíl: Žáci si uvědomují kříž jako znamení víry v Nejsvětější Trojici, znamení života a připomínají si výkupnou oběť Ježíše Krista. Učí se úctě ke kříži. Pomůcky: kopie kříže z kostela sv. Damiána v Assisi vcelku i rozdělená na části pro každého účastníka, časopis Duha č.4 (96/97), obrazy nebo plakáty s kříži. Postup: 1) Na úvod vhodná píseň a po ní vědomé znamení kříže, aby každý žák cítil, jak ho kříž celého objímá. 2) Plakáty a obrazy s kříži. Všude kolem nás můžeme vidět různé typy křížů např.: kříž na sanitce, na kostele, na dopravní značce, na krku, na hřbitově, na stožáru el. vedení, u cesty nebo na poli, na okně. Ne všechny kříže mají stejný význam. Každou modlitbu začínáme a končíme znamením kříže. Tím chceme naznačit, že se v modlitbě obracíme ke všem třem božským osobám. K Bohu Otci, Synu i Duchu svatému. Zároveň nám připomíná, že Pán Ježíš za nás zemřel na kříži, a tím nás vykoupil, daroval nám věčný život. Umíme ale všichni udělat správně kříž? Kříž děláme vždy s úctou, s citem a s vděčností. Přitom říkáme: “Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého”. Znamení kříže je modlitbou. 3) Ikona kříže z kostela sv. Damiána. Vedeme rozhovor s dětmi, co na ikoně vidí. Potom doplníme výkladem. (Kristus na tomto kříži je Kristus zmrtvýchvstalý. Až do konce 4.stol. byl totiž Kristus zobrazován ne jako ukřižovaný, ale jako oslavený vládce, kralující po Otcově pravici a na některých křížích dokonce nebyla postava Krista vůbec. Místo toho byl kříž ozdoben rostlinnými prvky. To symbolizovalo to, že Kristův kříž je stromem života. A proto Kristus na tomto kříži není zobrazen jako zničený bolestí, nýbrž s výrazem svrchovaného klidu na kříži stojí, jako vítěz nad hříchem, peklem a smrtí. Vytrpěl muka kříže, ale ta jej nezničila. Vzal je na sebe pro naši spásu. Na kříži je zobrazeno celé dílo naší spásy. Je zde kříž, prázdný hrob (který spatříme pod pažemi, odmyslíme-li si tělo) a u něj dva andělé oznamující, že Pán skutečně vstal. Je zde Kristus oslavený a nad ním i Kristus vystupující k Otci, obklopený chóry andělů a držící v ruce symbol svého vítězství – kříž, vespod červený na znamení mučednické smrti a nahoře zlatý na znamení slávy, do níž ho tento nástroj smrti uvádí. Na kříži jsou přítomny všechny tři osoby Boží Trojice, která má účast na tajemství naší
4
spásy. Tímto křížem byl František osloven a povolán do služeb církve. V rozhodné hodině svého života odpověděl: Nejvyšší, slavný Bože, osviť temnoty mého srdce a dej mi, Pane, pravou víru, pevnou naději a dokonalou lásku, moudrost a poznání, abych splnil tvůj svatý a pravý příkaz. Pozn.: Podrobnější popis kříže nalezneme v Duze č.4, nebo na www.kapucini.cz. 4) Svatý František postupně poznával, jak má Ježíše následovat. Každý z nás může také poznávat, co velkého s námi Pán skutečně zamýšlí. (Potom žáci skládají jednotlivé díly kříže k sobě, lepí je na čtvrtku a kříž vystřihnou.) 5) Nyní má každý z nich svůj kříž povolání. (Žáci si vyberou jednu postavu z kříže a v tichu nebo za zvuku vhodné hudby si pokusí uvědomit, co jim tato postava může říct pro jejich život. Toto poselství si napíší.) 6) Sdílení. 7) Katechezi zakončíme vhodnou modlitbou, např. sv.Františka, a velkým křížem. (Pozn.: Děti mohou také samy zhotovit kříž do své učebny. Nejprve zhotoví návrhy, z nichž vyberou ten nejlepší. Klademe zde důraz na vhodnou symboliku. Pokud možno všichni se potom podílejí na jeho tvorbě.) 1.4.2 Kniha Písma svatého Bible zaujímá při katechezi ústřední místo (např. je umístěna na vyvýšeném místě, vedle svíce). Také v dětech pěstujeme úctu k této Knize knih. Dějiny naší spásy Cíl: Žáci poznávají souvislosti mezi jednotlivými událostmi dějin naší spásy. Objevují Boží vynalézavou lásku, která chce spasit každého člověka. Učí se vděčnosti. Pomůcky: liturgické texty. Postup: Celé dějiny spásy jsou shrnuty v liturgických čteních ve vigilii na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Při přípravě na ni se žáci zamýšlejí nad jednotlivými texty a snaží se svůj text přiblížit v symbolické formě, prostřednictvím dramatizace nebo výběrem nejdůležitější věty ostatním žákům. Vznikne tak "pásmo dějin naší spásy", ve kterém může katecheta zdůraznit či vysvětlit návaznost jednotlivých událostí a jejich význam pro každého z nás. Katechezi uzavřeme spontánní modlitbou díků a chval. Pozn.: Při symbolickém znázornění můžeme využít prázdného rámu z obrazu, do kterého podle liturgických čtení vstupují postupně osoby s atributy (Adam, Abrahám s nožem, Mojžíš s holí, nevěsta, muž se sklenicí vody, svíce, muž s kamenem a se srdcem apod.). 1.4.3 Krédo (postup vhodný pro žáky od 7. třídy) Cíl: Vnímat Boží Zjevení v sobě, okolo sebe, v Písmu sv.a učit se s Bohem žít. Pomůcky: 12 článků Vyznání víry, výkladový materiál nebo prstové barvy. Postup: 1) Na úvod vhodná píseň nebo vyznání víry. 2) Brainstorming na téma: Co si představíš pod pojmem Krédo? Následuje krátká diskuse. 3) Žáci mají úkol vzpomenout na situace, kdy se zjevil Otec, Syn a Duch svatý lidem (Ježíšův křest, Letnice apod.). Vysvětlit, jak se Bůh zjevuje nám. 4) Každá skupinka nebo jednotlivec dostane 1 ze 12 článků Vyznání víry. Tento článek mají symbolicky vyložit pomocí výkladového materiálu nebo znázornit pomocí prstových barev. Všichni pracují v tichu, může znít vhodná hudba. 5) Postupně dešifrujeme jednotlivá zobrazení. 6) Na závěr shrneme jednotlivé "kroky k víře": - Naslouchat Bohu a odpovídat mu (modlitba).
5
- Poznat a uznat Boha jako Pana svého života. - Svěřit svůj život Pánu, zbavit se otroctví hříchu. - Učit se žít s Pánem (nezůstávat jen u dobrých předsevzetí). Žáci si zformulují svůj konkrétní krok cesty víry jako svůj úkol pro další týden. 7) Katechezi zakončíme vhodnou písní. 1.4.4 Svátosti - Křest Cíl: Žáci si mají uvědomit význam křtu pro svůj život a obnovit křestní slib. Pomůcky: černé a bílé postavičky vystřižené z papíru (podle počtu účastníků), miska s vodou, svíčky. Postup: 1) Vhodná píseň na téma křest. 2) Dvakrát přečteme biblický úryvek ze 12. kapitoly Listu Římanům(nebo celou kapitolu). Následuje krátká chvíle ticha pro osobní rozjímání. 3) Společně se dělíme o Slovo, které nás zaujalo. 4) Každý žák dostane 1 postavičku z černého papíru, na kterou tužkou napíše svůj hlavní hřích (hlavní chybu). 5) Potom žáci postupně přicházejí ke středu, kde svítí svíce, u které stojí miska s vodou. Každý ponoří svou postavičku do misky (zřeknutí se hříchu), zapálí malou svíčku (obnovení Božího života), kterou položí k velké svíci a vezme si bílou postavičku (na znamení, že se stává novým člověkem). Ostatní žáci se mezitím tiše modlí. 6) Na bílou postavičku si každý napíše datum křtu a 1 dobrou vlastnost. 7) Se svíčkou v ruce pak společně obnovíme křestní slib. 8) Katechezi ukončíme vhodnou písní. 9) Černé postavičky potom buď spálíme nebo vyhodíme. Na černé postavičce není text psaný tužkou vidět. 1.4.5 Otče náš Pro meditaci nad tímto textem můžeme použít časopis Duha č.13 (95/96). Děti mohou připravit vlastní koláže na jednotlivé části modlitby. Příklad meditace nad modlitbou Otče náš. Otče - Pane, Ty jsi mým Otcem a já jsem Tvým dítětem. Tvá ruka mě drží a vede, upokojuje a utěšuje, daruje mi důvěru. Otče náš - Ty nejsi jen mým, Ty jsi naším Otcem, Otcem všech lidí. Otcem dětí i dospělých, smutných i šťastných, sytých i hladových, bílých, červených, žlutých, černých… Jenž jsi na nebesích - Ale to není nahoře a není to někde daleko! Otče, Ty jsi úplně blízko, jsi v každém člověku, se kterým mluvíme, smějeme se, pláčeme. V každém člověku, kterého potkáváme. Otče, pomoz nám objevit nebe na zemi! Otče náš, jenž jsi na nebesích! Jméno Tvé - To jsi ty sám! Velký, mocný, tajemný, dobrotivý, laskavý a blízký! Posvěť se jméno Tvé - My Tvé jméno mnohokrát znehodnocujeme, špiníme, zesměšňujeme, šlapeme po něm. To šlapeme po Tobě - svými slovy i skutky. Vždy znovu a znovu. Dej nám milost, abychom Tě milovali a vážili si Tě a dali Ti prostor ve svém životě, abys mohl být tím, kým pro nás chceš být: naším otcem! Otče náš, posvěť se jméno Tvé! Království Tvé - Království, kde lidé mohou být tím, kým skutečně jsou, bez nenávisti a donucení. Plní naděje a lásky, aby došlo ke skutečnému setkání mezi lidmi, mezi člověkem a Bohem.
6
Přijď - Ne hned, najednou, ale pomalu. Království pomalu roste, i když si to vždycky neuvědomujeme. Ono je už dokonce zde! Všude tam, kde se setkáváme s lidmi v lásce, kde se lidé setkávají v lásce! Otče náš, přijď království Tvé! Buď vůle Tvá - Není vždy také naší vůlí! Ty chceš, aby se nám vedlo dobře, protože nás miluješ. Mnohdy se stane, že nechápeme, co chceš. To proto, že se zabýváme jen tím, co chceme my. Tvá vůle se děje skrze nás tam, kde je Tvé království už skutečností, kde si lidé rozumějí a rozdávají Tvoji lásku. Otče náš, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi! Chléb - Všechno, co potřebujeme k životu: potravu, domov, radost, lásku… A důvěru v Tebe, Otče! Náš chléb - My máme většinou dostatek chleba a jsme často sytí, někdy až přesycení. Ale mnoho lidí trpí hladem. Dej, abychom se dokázali dělit o všechno, co máme! Chléb vezdejší - Každý den dostáváme vždy znovu a znovu tento Tvůj dar. Děkujeme Ti, Pane! Dej nám dnes - Jen pro dnešní den chceme o něj prosit. Ne pro zítřek a pro budoucí rok, protože Ti důvěřujeme a víme, že se o nás postaráš: dnes, zítra, vždy! Otče náš, chléb náš vezdejší, dej nám dnes! Naše vina - Denně se proviňujeme myšlením, slovy, skutky, zanedbáváním dobrého. Proviňujeme se vůči lidem i přírodě. Dej nám odvahu, Pane, přiznat si vinu! Odpuštění - Je pro nás potřebné jako každodenní chléb. Jen ten, kdo je ochotný odpustit, zažije skutečně ducha společenství. Odpusť nám naše provinění! Prosíme Tě, dej, abychom zkušenost odpuštění dokázali předávat druhým, aby i oni měli podíl na naší radosti. Dej, abychom dokázali odpustit každému, i tomu, kdo nám hodně ublížil. Otče náš, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům! Pokušení - Je toho mnoho, co nás chce od tebe odtrhnout: moc, konzumní způsob života, média i jiná nebezpečí. Zbav nás od zlého - Jen Ty nás můžeš vysvobodit z moci zla, neboť Ty jsi náš Otec! Amen - Dej, abychom svým životem svědčili o tom, co vyznáváme svými ústy. Otče náš, neuveď nás do pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen! 1.5 Symboly všedního dne Každý den můžeme prožívat krásu svého života v symbolice všedního dne, např.: 1.5.1 Symbol sklenice. - - Můj život Cíl: Žáci mají nalézt skutečnosti, které činí jejich život hodnotnými. Materiál: Sklenice pro každého žáka. Postup: 1) Každý žák má před sebou postavenou sklenici a přemýšlí o jejích vlastnostech a vypisuje si je na list papíru. Potom hledá tyto vlastnosti také ve svém životě a přemýšlí o jejich důsledcích.
Sklenice stojí jedině tehdy, když má pevný základ - náš život by měl mít pevný základ, tj. pevný charakter, Ježíš Kristus, víra. Měli bychom být otevřeni směrem vzhůru - být otevřeným člověkem (vůči Bohu, člověku). Je potřeba být stále prázdným - mohu být naplněn. Sklenice je průhledná - měli bychom být ryzí, čistí lidé (ne neprůhlední - nejistota, strach). Sklenice je hladká - i my bychom měli být jemní.
7
Sklenice má základ kruh (kruh je symbol jednoty) - i my bychom neměli být rozdvojení, měli bychom být jednotní. Sklenice je křehká - ani my bychom neměli být tvrdými lidmi. Použitelná - i my bychom měli být použitelní, dávat se druhým, být tu pro druhé.
2) Nalezené skutečnosti si žáci vzájemně sdělují. 3) Sdílení může vyústit do společné modlitby zakončené vhodnou písní. 1.5.2 Symbol břečťanu. - - Kdo je pro mě v životě oporou? Cíl: Žáci mají pochopit, že každý potřebuje ve svém životě někoho jako oporu, aby se stal zralým člověkem. Křesťan má oporu v Bohu. Materiál: Nasbíráme břečťanové větvičky. Jedna z nich by měla být omotaná okolo větve stromu, na kterém roste. Váza. Hůlka. Postup: 1) Na stole máme větvičku břečťanu. Spolu s dětmi se na ni díváme. Zkoušíme ji postavit, případně ji vložíme do připravené vázy. Vidíme, že se ohýbá. Zkusíme ji omotat okolo hůlky. Zjistíme, že se hned sesmekne. Vidíme, že břečťan nemůže existovat sám. Ukážeme větvičku stromu, okolo které se sám omotal a vyrostl. 2) Co nám tato situace připomíná? Kdo všechno nemůže existovat sám a potřebuje oporu? Proč? Kdo je pro mě v životě oporou? Proč? 3) Zdůrazníme, že kdybychom neměli nikoho, kdo by se o nás od malička staral, pravděpodobně bychom brzy zemřeli. Rodiče jsou pro nás tím velkým a silným stromem, o který se opíráme, okolo kterého se ovíjíme, abychom se dostali výše ke světlu. Oni nás učí lásce a s nimi poznáváme Boha. Stejně ale i my jsme potřební pro své rodiče, protože jsme smyslem jejich života. Jsme těmi, se kterými mohou sdílet svou lásku. 4) Přečteme si jeden úryvek z Písma svatého. Např. Lk 1, 46-55 (Mariino Magnifikat), Mt 8b13 (Otče náš), Mt 15, 21-28 (Kananejská žena), apod. 5) Zamyslíme se nad tím, zda-li je pro nás Bůh skutečně oporou. Ponecháme prostor pro svědectví dětí i katechety. 6) Největší oporu má každý z nás v Bohu, ve kterého věříme a proto se na něj obracíme s důvěrou. Bůh je pro nás tím silným kmenem, o který se vždy můžeme opřít. On je náš nebeský Otec. Miluje nás, tak jako rodiče, ba ještě více (srov. Iz 49,15). Stará se o nás a touží, abychom všichni dosáhli věčného života. 7) Zakončíme modlitbou, ve které vyjádříme Bohu svou vděčnost. 1.5.3 Symbol chleba a kamene. -- Kdo vlastně jsem? Cíl: Žáci si mají uvědomit důsledky svého jednání. Potřeby: bochník chleba, velký kámen, obrazový arch, meditační hudba, svíčka. Postup: 1) Kámen i chléb jsou umístěny viditelně na čelném místě ve třídě, kapli nebo kostele. Dva čtenáři, kteří stojí v čele, čtou pomalu s pauzami text. Jsi buď chlebem nebo kamenem A: Jsi buď chlebem nebo kamenem. B: Chléb se může rozlámat a rozdělit mezi ostatní. A: Kámen je tvrdý a chladný. B: Když přijmu a dělím se o to, co mám s ostatními… Když mám čas pomoci někomu, kdo něco potřebuje… Jsem chlebem pro ostatní.
8
A: Když jsem sobecký a myslím jen na sebe… Když ve všem, co mě zajímá, hledám svůj prospěch… Když jsem chladný k druhým, když zneužívám přátelství… Jsem kamenem pro druhé. B: Chléb je dobrý k jídlu a dává život. A: Když druhé respektuji a jednám s nimi laskavě… Když vnáším pokoj tam, kde je napětí… Když zapomenu na to, že mě někdo zranil… Jsem chlebem pro druhé, dávám jim život. B: Když ponižuji druhé nebo se jim vysmívám… Když pomlouvám… Když se chci mstít… Jsem jako kámen. Není ve mně život. A: S kameny můžeš rozbíjet věci okolo sebe. B: Když užíváš zlé myšlenky, tvrdá slova, hrubě jednáš s těmi, kdo jsou okolo tebe, a zacházíš s nimi jako se svými nepřáteli, jsi jako kámen, který proletí nádherným barevným skleněným oknem, zraňuješ životy lidí okolo tebe. A: Chléb je měkký, určený k jídlu. B: Když smýšlím dobře o druhých a pomáhám jim vidět Boží dobrotu a mírnost, jsem jako měkký chléb, který živí a dává sílu. A: Máme volbu… Můžeme být pro druhé kamenem… Můžeme být pro druhé chlebem… 2) Po četbě můžeme pokračovat v meditaci: Čím jsi byl v poslední době? Čím bys chtěl být? Kdy jsem byl pro druhé kamenem? Jak mohu být stále více pro druhé chlebem? Pozn.: Žáci pracují v tichu, meditativní hudba může být kulisou. 3) Na závěr přečteme biblický text Jn 6,53-58 a katechezi zakončíme modlitbou díků a proseb. 1.5.4 Symbol stopy. - - Následování Krista Cíl: Žáci se zamýšlejí nad tím, odkud přicházejí, kam směřují a jak následují Krista. Materiál: obrazy stop, velký arch papíru, lepidlo, papíry, nůžky. Postup: 1) Před žáky položíme různé obrazy stop a přemýšlíme, co nás napadne, když vidíme tyto stopy. Potom můžeme rozhovor posunout. Když jdeme, zanecháváme po sobě stopy. Někdy jsou neviditelné, jindy, např. v zimě, v blátě, každý vidí, kudy jsme šli. Jako děti jsme si hráli na stopy. S křídou v ruce jsme běhali a dělali značky na zemi - šipky, někdy jsme se vraceli stejným směrem, abychom "nepřítele" zmátli. Celý život jdeme, jsme na cestě k cíli. Abychom se nezalekli dlouhé cesty, klademe si vždy menší, lépe dosažitelné cíle. Nyní si každý připraví také svou stopu (obrys chodidla). 2) Zavřeme oči a zamyslíme se nad sebou: Odkud přicházím? Kdo jsem? Kam směřuji? V duchu sledujeme svoje dějiny. Nyní jsem žák. Předtím jsem byl malým dítětem. Batolátkem. Předtím jsem ještě nebyl. Byli tu moji rodiče. Před nimi jejich rodiče. Před nimi…. Kde a kdy to všechno začalo? Přijdeme až k hranici "nebylo nic" a "je". "Na počátku bylo Slovo". Toto mocné Slovo řeklo "Ať je". Dodnes se nikomu nepodařilo stvořit nový život úplně z ničeho. Lidé si vždy kladli otázku: Odkud jsem, odkud přicházím? Duch svatý bdí nad lidstvem a Bůh stále posílal a posílá mezi nás proroky, učitele myslitele, kteří se touto otázkou zabývají hlouběji a tak nám ukazují cestu po staletí a tisíciletí. Tato cesta vede z Božích rukou k Bohu, který stojí na konci naší cesty a čeká na nás s láskou, tou samou láskou, kterou nás stvořil.
9
3) Po krátkém tichu žáci otevřou oči a napíší do své stopy: Jakým směrem se chci ubírat? Potom se zamyslíme nad tím, kdo ke mně přichází a ke komu kráčím já? Proč? Po chvilce ticha si také k tomu napíší myšlenku do stopy. Stopy můžeme nalepit na velký arch papíru. 4) Reflexe. Každé setkání zanechává v člověku stopu. Na cestě životem se naše stopy setkaly. Zážitek tohoto setkání si poneseme ve svém srdci, ve své paměti. Křesťan by měl za sebou nechávat stopy, které jsou jako brázdy, do kterých může Pán klást semeno, které pomalu roste a přináší úrodu (např.: i v nečase jdeme k bližnímu, abychom mu pomohli a udělali radost). 5) Doma se žáci zamyslí nad tím, s kým se setkali, která osoba nebo událost dala jejich životu nový směr, příp. jaké stopy zanechávají oni v životě druhých lidí. Co je třeba změnit. 7) Katechezi zakončíme vhodnou písní. 1.5.5 Symbol svíce. - - Nechci už žít v temnotě Cíl: Žáci se zamýšlejí nad symbolem světla ve svém životě a prostřednictvím křestního slibu se znovu vědomě zříkají života v temnotě. Materiál: Orffovy nástroje, plakát, fixy, velká svíce a malé svíčky pro každého účastníka, text křestního slibu. Postup: 1) Zavedeme účastníky katecheze do připravené setmělé místnosti, kde nejprve nasloucháme tichu. Potom jim rozdáme Orffovy nástroje. Nejprve hrají ti, kteří si myslí, že zvuk jejich nástroje vyjadřuje tmu. Potom následují ti, kteří svými nástroji dokážou vyjádřit světlo. Nakonec se pokusíme ztvárnit svítání (světla stále přibývá). 2) Vyprávíme motivační příběh: Zápalka a svíčka Jednoho dne řekla zápalka svíčce: "Mým úkolem je zapálit tvůj knot". "Ach, jen to ne!" polekala se svíčka. "Nedělej to prosím tě, neboť jak začnu hořet, moje dny jsou sečteny a už nikdo víc nebude obdivovat moji krásu!" Zápalka jí na to řekla: "A to ty chceš, zůstat po celý život studená, ztuhlá a tvrdá bez toho, že bys skutečně žila?" Nuže, víš, když hořím, tak to bolí. A bere mi to sílu," zašeptala svíčka plná nejistoty a strachu." "To je tedy pravda, " přisvědčila zápalka. "Avšak zda není tajemství našeho povolání na zemi právě v tom, že musíme být světlem? Moje úloha v tomto povolání je docela maličká, ale kdybych tuto chvíli propásla, nesplnila bych svůj úkol a můj život ztratí smysl! Já jsem tu jen na to, abych zapalovala oheň. Ty jsi ale svíce a ty musíš svítit, ba navíc svým plaménkem i ohřívat! A všechno, co ze sebe vydáš ve formě bolesti, utrpení i síly, se přemění ve světlo a teplo a proto ty se neztratíš ani tehdy, když shoříš. Jiní ponesou tvé světlo dál. Naopak umřeš tehdy, když nevydáš svůj poklad, své světlo!" Svíčka se po těchto slovech narovnala, upravila svůj knot a plná očekávání zašeptala: "Prosím tě, zapal mě!" (podle G.Unkelbacha) 3) Uvažujeme nad tím (např. pomocí konotační hvězdy), co nám symbol svíce říká pro náš život, např.: - Ježíš Kristus mě zahrnuje teplem lásky, dává mi energii, vůli žít, pomáhá mi překonat všechnu osamělost. - Nejsem stvořen pro smrt, ale pro život, musím se probrat z netečnosti ("Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí" Ef 5,14). - Jsem světlem v Kristu a hořím ohněm Božské lásky. - V planoucím světle si mé modlící srdce přeje, aby se mohlo povznést výš, neboť je stravováno touhou svěřit se úplně Tomu, který je jedinou jistotou života. - Věřím, že Ježíš ve mně může zničit jakoukoliv formu temnoty, která zabíjí mou duši…atd. 4) Od svíce, která svítí uprostřed našeho společenství, si každý zapálí svou vlastní svíci a společně můžeme obnovit svůj křestní slib.
10
Použitá a doporučená literatura: DONGHI, A. Gesta a slova. Kostelní Vydří, 1995. GROM, B., FRIEMEL, F.G. Katechetické metody. Olomouc, 1996. GUARDINI, R. O duchu liturgie. Praha, 1993. GUARDINI, R. O posvátných znameních. Kostelní Vydří, 1992. HECHTOVÁ, A. Přístupy k Bibli. Kostelní Vydří, 1997. HERMANT, D. Boží znamení. Kostelní Vydří, 1997. KUNETKA, F. Liturgika. Kostelní vydří, 2001. PLEŠKOVÁ, E. Teória katechetickej metodiky. Bollingen, 1990. Sacrosanctum Consilium. In: Dokumenty liturgické obnovy. Olomouc 1994. STUDENÝ, J. Křesťanské symboly. Olomouc, 1992. TROCHTOVÁ, L. Symboly v lidském a křesťanském životě. Olomouc, 1996. TROCHTOVÁ, L. Úvod do didaktiky. Olomouc, 2002.
11
