Intenzivní metody chovu ryb a ochrany kvality vod

SBORNÍK REFERÁTŮ KONFERENCE

Intenzivní metody chovu ryb a ochrany kvality vod Termín konání: Místo konání:

18.2.2011 konferenční sál hotelu Bohemia, U Světa 750, Třeboň

©Rybářství Třeboň a.s., Rybářská 801, 379 01 Třeboň

Konference o rybářství, kvalitě vody a právních předpisech souvisejících s rybářstvím proběhla za účelem zdokonalení odbornosti pracovníků v odvětví rybářství. Konference je spolufinancována z Operačního programu Rybářství. Tento sborník vznikl jako výukový materiál pro účastníky konference. Rádi bychom na tomto místě poděkovali všem autorům za jejich příspěvky, díky kterým mohl být tento sborník vydán. Děkujeme!

Editor: Vydalo:

Miroslav Hulík Rybářství Třeboň a.s, Rybářská 801, 379 01 Třeboň [email protected], www.trebon.rybarstvi.cz

Poznámka: Za jazykovou a věcnou správnost referátu odpovídají jednotlivý autoři. Editor provedl nezbytné úpravy pro tisk sborníku.

OBSAH: DRAHOTA, J. VÝVOJ JUDIKATURY VE VZTAHU K VLASTNICTVÍ VODNÍCH DĚL ...................... 1 MAREŠ, J.; KOPP, R.; BRABEC, T. NOVÉ METODY V CHOVU RYB........................................ 5 HARTMAN, P. AGROTECHNICKÉ LHŮTY A OPTIMALIZACE HOSPODAŘENÍ NA RYBNÍCÍCH ... 15 URBÁNEK, M.; HARTVICH, P.; HŮDA, J.; ROST, M. MOŽNOSTI VYUŽITÍ NETRADIČNÍCH OBILOVIN (AMARANTHUS) V ODCHOVU PLŮDKU KAPRA OBECNÉHO................................. 25 MÁSÍLKO, J.; HARTVICH, P.; ROST, M. MECHANICKÁ A TEPELNÁ ÚPRAVA OBILOVIN PRO PŘIKRMOVÁNÍ KAPRA...................................................................................................... 37 HŮDA, J. VÝSLEDKY HOSPODAŘENÍ ZA ROKY 2003 – 2010 NA RYBNÍKU HORÁK V SOUVISLOSTI S PŘIKRMOVÁNÍM ................................................................................... 47 FLAJŠHANS, M.; POKOROVÁ, D.; PIAČKOVÁ, V.; GELA, D.; VESELÝ, T. VNÍMAVOST PLŮDKU PLEMEN KAPRA A PRODUKČNÍCH F1 HYBRIDŮ VŮČI EXPERIMENTÁLNÍ INFEKCI KOI HERPESVIREM(KHV) ........................................................................................................ 53 KŘÍŽ, M.; KOCOUR, M. KŘÍŽENCI KAPRŮ A JEJICH UŽITKOVÉ VLASTNOSTI ........................ 55 PECHAR, L. UDRŽITELNÁ BIODIVERZITA RYBNÍKŮ VZHLEDEM K RYBÁŘSTVÍ A SOUČASNÉMU VYUŽITÍ RYBNÍKŮ............................................................................................................. 69 KOPP, R.; MAREŠ, J.; BRABEC, T.; ZIKOVÁ, A. VLIV SINIC V RYBNÍCÍCH NA KVALITU RYBÍHO MASA ............................................................................................................................. 77

Vývoj judikatury ve vztahu k vlastnictví vodních děl JUDr. Jiří Drahota V současné době probíhá u českých soudů řada sporů ohledně vypořádání majetkoprávních vztahů mezi vlastníky vodních děl, vlastníky pozemků, na kterých se tato vodní díla nacházejí, popř. mezi účastníky vodoprávních řízení, kterým svědčí rozhodnutí o nakládání s vodami a práva a povinnosti z těchto rozhodnutí vycházející. Názory soudů se v této oblasti často velmi rozcházejí a jejich úkolem je tyto názory sjednotit a zaujmout jednoznačný názor, který by do budoucna byl pro všechny účastníky event. sporů závazný a který by současně stanovil jasné podmínky pro vlastníky jak vodních děl tak vlastníky pozemků. Část soudů a odborníků v oblasti vodního práva zaujímá názor, podle kterého vzniká mezi vlastníky vodních děl a pozemků zatopených vodní plochou spoluvlastnický vztah. Tento názor se opírá o tvrzení, že pozemek je součástí vodní zdrže, která se nachází v zatopené části rybníka. Judikatura konstantně vychází ze skutečnosti, že rybník není samostatným předmětem vlastnického práva. Nutno ovšem připomenou, že v současné době je rybník definován v ust.§2 písm. c) zák.č. 99/2004 Sb., podle kterého se rybníkem rozumí „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení, rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.“ Některá rozhodnutí soudů pak za součást rybníka, jak výše uvádím, pokládají i pozemek, čímž rozšiřují ust.§2 zák. o rybářství, když tvrdí, že nádrž, která je v tomto § citována, nemůže existovat samostatně bez pozemku. Vodní díla jsou přitom podle ust.§55 odst.1 zák.č. 254/2001 Sb. (vodního zák.) stavbou, která slouží ke vzdouvání a zadržování vod. Zákon pak zejména vyjmenovává „přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže“. Je tedy možno konstatovat, že zákon vymezuje rybník jako stavbu (o tom, že se jedná o stavbu ve smyslu stavebních předpisů dle práva veřejného již v současné době není pochyb a tento fakt se pokládá za nesporný a vodní dílo je podle vodního zákona vždy stavba), která sestává z hráze, nádrže a případně dalších technických zařízení. Již ze samotné podstaty a definice rybníka vyplývá, že rybník musí mít schopnost manipulace s vodní hladinou a zadržovat vodu a tedy, že sestává také z vody, resp. vodu zahrnuje. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by možné v rybníce chovat ryby či jiné vodní organismy, jak tuto možnost zákon o rybářství stanoví jako podmínku, když v §2 písm. b) definuje rybníkářství jako chov ryb či vodních organismů v rybníce. Závěrem lze tedy konstatovat, že rybník je stavbou, jež však zahrnuje i vodu. Ve vyřešení této otázky není shledáván zásadní problém. Problémem však je hledání řešení vztahů mezi rybníkem a zatopenými pozemky tvořícími dno vodní nádrže. Jak již výše uvádím, některá rozhodnutí 1

pokládají pozemek za součást vodní nádrže, neboť bez tohoto pozemku nebylo možno vodu zadržet a z toho pak odvozují spoluvlastnictví vlastníků vodního díla a vlastníků pozemků. S tímto názorem se však neztotožňuji a domnívám se, že pozemek je ve výlučném vlastnictví jeho vlastníka, v jehož prospěch bylo vlastnické právo k pozemku vloženo do katastru nemovitostí bez ohledu na vlastnictví k vodnímu dílu, zejména pak k hrázi. Vodní nádrž je prostor, který je sice pozemkem ohraničen, avšak pozemek nemůže být její součástí. Touto otázkou se velmi podrobně zabývá Doc. Kindl, který dovozuje, že „Dle §3 odst. 1) zák.č. 254/2001 Sb. povrchové vody nejsou předmětem vlastnického práva a nejsou ani příslušenstvím nebo součástí pozemku, na němž se nalézají. Ryby se nalézají v povrchové vodě (vodě přirozeně se vyskytující na zemském povrchu), přičemž tato voda není vlastnictvím vlastníka zatopeného pozemku ani kohokoliv jiného a jedná se tedy o tzv. věc ničí, která je vyňata z právního obchodu a podle dříve platné legislativy byla součástí pozemku, na němž se nalézá.“ Stejný názor pak zastává i Doc. V. Knapp v práci Poslední dějství národního majetku, která je publikována v časopise Právník č. 6/1993 str. 453 a násl. cit.: „Vody byly svou povahou tím, co je s věcí (pozemkem) spojeno a nemůže být od něj odděleno, aniž by se věc znehodnotila „jinak řečeno byly považovány za součást pozemku“. V souvislosti se změnou legislativy po roce 1989 se však situace výrazně změnila a to počínaje změnou Ústavy ČR, která dnes nevylučuje vlastnictví vodních toků jinými osobami než státem, tak změnou zákona o vodách, který oddělil vodu od pozemků, tak změnou zák. o rybářství jako předpisu speciálního, který již nepřikazuje vlastnictví k vodním dílům (rybníkům) do vlastnictví státu (zák.č. 102/1963 Sb.). Dnes již s ohledem na ust.§3 odst.1) zák.č. 254/2001 Sb. vody povahu součásti věci hlavní (pozemku) nemají a ani mít nemohou, ale jsou věcí sice samostatnou, avšak vyňatou z právního obchodu. Z toho pak vyplývá, že lze toliko upravit nakládání s ní a to pouze veřejnoprávním předpisem, protože předmětem soukromoprávních vztahů ve smyslu §118 odst.1) obč.zák. voda není a ani být nemůže. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že rybník sestává ze stavby a zadržené vody, avšak zatopený pozemek rybník netvoří a není a ani nemůže být jeho součástí. Častým předmětem sporu pak je otázka, zda skutečnost, že platný zákon o rybářství popř. o vodách vylučuje vlastníka zatopeného pozemku z hospodaření na rybníku, tedy že zákon omezuje jeho vlastnické právo, aniž by stanovil cokoliv o případné náhradě, je v souladu s Ústavou, která zakotvuje právo na ochranu vlastnictví. Touto otázkou se pak rovněž zabývá Doc. Kindl ve svém stanovisku ze dne 27.11.2008 k této problematice, kde konstatuje, že cit. „V rámci tzv. publicizace práva dochází k nárůstu zásahů veřejného práva do úpravy soukromoprávních vztahů. Ze samotné povahy veřejného práva jako práva upravujícího ty vztahy, ve kterých nejméně na jedné straně vystupuje vždy vykonavatel veřejné moci, ovšem plyne, že tyto zásahy do soukromoprávních vztahů se dějí vždy jejich omezováním (veřejná moc nemůže v soukromoprávních vztazích nic povolovat, protože právě v soukromoprávních vztazích je ze zákona povoleno vše, co není zakázáno a může proto

2

právě vlastníky jenom omezovat). Jde tedy v případě všech veřejnoprávních zásahů do soukromoprávních vztahů ve skutečnosti jen o veřejnoprávní omezování soukromoprávních vztahů a to včetně těch základních, jakým je třeba vlastnictví. S problematikou veřejnoprávních omezení vlastnictví úzce souvisí také otázka náhrad. Nutno upozornit, že Ústavní soud ČR tuto otázku řešil a již v nálezu č. 41/97 judikoval, že dotčený vlastník se může náhrady za omezení svého vlastnického práva domáhat přímo na základě ust. čl. 11 odst.4 Listiny základních práv a svobod, aniž by k tomu bylo potřeba citované ustanovení Listiny ještě provádět předpisem nižší právní síly, tedy běžným zákonem.“ Z výše uvedeného vyplývá, že vlastník pozemku, který je povinen na svém pozemku strpět vodní dílo nacházející se v korytě vodního toku (§50 zák. o vodách), má přímo z Listiny nárok na náhradu za omezení vlastnického práva. Současně však lze z výše uvedeného dovodit, že nestanoví-li zákon náhradu za omezení vlastnického práva (např. vlastníka zatopeného pozemku tím, že ho vyloučí z hospodaření na rybníku), nepředstavuje protiústavní situaci, protože vlastník se může domáhat své náhrady přímo z Listiny. Vztahem vlastníka pozemku a vlastníka vodního díla se velmi podrobně zabývá i nález Ústavního soudu ČR č. I ÚS 622/07, který dovodil, že cit.: „Při vyčíslení majetkového prospěchu vlastníka vodního díla zřízeného na cizím pozemku, jemuž jedinému svědčí veřejnoprávní oprávnění nakládat s vodami zadrženými na pozemku (mj. i využívat tyto vody k chovu ryb), je nutno vycházet z hodnoty užívání zatopeného pozemku, nikoliv z hodnoty užívání v něm vzdutých vod a ze způsobu jejich hospodářského využití.“ Ve stejném nálezu pak Ústavní soud ČR dochází k názoru, že vlastník rybničního pozemku není vlastníkem vodohospodářského díla umístěného na tomto pozemku a nemá tudíž aktivní legitimaci k podání žádosti o vydání Rozhodnutí o nakládání s vodami, které by mu umožnilo vzdouvat v rybníce vodu popř. v něm chovat ryby. ÚS ČR dochází k názoru, že uživatel vodního díla konzumuje na úkor vlastníka pozemku pouze užitnou hodnotu zatopeného pozemku a proto cit: „Při vyčíslení majetkového prospěchu je nutno vycházet z konzumace užívání tohoto pozemku, nikoliv z konzumace užívání na něm vzdutých vod a ze způsobu jejich využívání.“ Na výše uvedenou problematiku pak navazuje otázka, zda rybník (hráz, technická zařízení atd.) jsou popř. mohou být součástí pozemku. Zcela vyloučit můžeme možnost, aby součástí pozemku byl rybník jako celek, neboť rybník zahrnuje i vodu a ta, jak výše uvádím, součástí pozemku být nemůže. Jiná situace pak je ohledně jednotlivých částí rybníka a sice především hráze. Tato problematika však je na samostatnou práci a jejím řešením jsem se zabýval ve své přednášce, která je součástí Sborníku ze dne 26.2.2009 vydaného Rybářství Třeboň a.s. se sídlem v Třeboni z konference konané před 2 lety v r. 2009. Zde dovozujeme, že za určitých okolností stavba hráze rybníka skutečně součástí pozemku být může, avšak v převážné většině tomu tak není, neboť se zpravidla jedná o výsledek lidské činnosti a má charakter věci ve smyslu práva občanského a tudíž je předmětem práva soukromého. V této otázce se judikatura téměř sjednotila a zahrnuje do samostatných věcí i např. hráze sypané,

3

které byly původně pokládány spíše za součást pozemku. Judikatura se tedy přiklání k výkladu §120 odst. 2) obč.zák., podle kterého stavba není součástí pozemku a má povahu věci samostatné. Tento názor pak potvrzuje i Rozhodnutí NSS ČR č. 2 As 18/2010, které se zcela zabývá problematikou majetkoprávních vztahů k rybníku a který dovodil, že cit. : „Podle katastrálních předpisů je rybník pozemkem druhově určeným jako vodní plocha (§2 odst.2 zák.č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR ve znění pozdějších předpisů) resp. vodní nádrž (příloha 1 vyhl. Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 190/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Toto vymezení ovšem nemusí být rozhodující z hlediska účetního a daňového. Podle stavebních předpisů jsou stavbami veškerá stavební díla bez zřetel na jejich stavebně-technické provedení, účel a dobu trvání (§139b odst.1 zák.č. 50/76 Sb. – stavební zákon ve znění pozdějších předpisů). Vodními díly jsou pak stavby, které slouží k zákonem stanoveným účelům, mj. vodní nádrže (§55 odst.1 písm.a) zák.č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů); k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užíváním, jakož i k jejich odstranění je třeba stavebního povolení vodoprávního úřadu, který zde vykonává působnost speciální stavebního úřadu (§15 vod.zák.). Při posuzování, zde je konkrétní objekt stavbou, je nutno mít na zřeteli, že v některých případech nelze stavbu fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí; významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba. Rybník (ve smyslu shora cit. Předpisů), ať je hospodářský účel jakýkoliv, není pouze upraveným pozemkem, ale je výsledkem stavební činnosti, tvoří jej uměle vytvořené hráze, popř.i dno, vpustě, výpustě apod.. Ze shora uvedeného lze dovodit, že rybník je stavbou, je tedy hmotným majetkem. Odbahnění dna rybníka, které spočívá ve výkopu, přemístění a uložení nánosu ze dna rybníka, tj. zemních prací, doplněné případně o další práce, např. opravu souvisejících vodohospodářských staveb, drenáží a nepropustného podkladu), je pak součástí opravy dlouhodobého hmotného majetku.“ Z výše uvedeného vyplývá, že já se svým názorem kloním k tvrzení, že pozemek je samostatnou věcí zcela oddělenou od vlastnictví vodního díla a vlastník pozemku nacházejícího se pod vodní nádrží má právo na úhradu nájemného za užívání pozemku v případě uzavření smluvního vztahu mezi vlastníkem popř. uživatelem vodního díla a mezi vlastníkem pozemku nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, že mezi těmito účastníky nedojde k dohodě a smlouva o nájmu není uzavřena. Výši bezdůvodného obohacení pak stanoví soud na základě zadaného znaleckého posudku.

Advokátní kancelář JUDr. Jiří Drahota, č.osv. 2919, sídlo Masarykovo nám. 70/II, 377 01 Jindřichův Hradec

4

NOVÉ METODY V CHOVU RYB doc. Dr. Ing. MAREŠ Jan, doc. Ing. KOPP Radovan Ph.D. , Ing. BRABEC Tomáš

Oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelova univerzita v Brně www.rybartsvi.eu

Produkce světové akvakultury po roce 2000 (v letech 2000-2008) vzrostla z 32,4 na 52,5 mil. tun. To již odpovídá více jak 40 % celkové světové produkce ryb a dalších vodních živočichů včetně mořského lovu. Tento nárůst se odehrává převážně v asijské oblasti, kde ve stejném období došlo ke zvýšení z 26,9 na 46,7 mil. tun. Základem této produkce jsou ryby kaprovité, chované v různých podmínkách a s rostoucí intenzitou, převážně však na bázi rybničního chovu, a rozvoj chovu nových rybích druhů (FAO Fishery Statistic ftp://ftp.fao.org). Evropská akvakultura zaujímající druhé místo, se na světové produkci podílí přibližně 4 % a nárůst za srovnatelné období dosáhl úrovně 0,3 mil tun (z 2,05 na 2,34 mil.). Rozvoj je orientován na produkci ryb lososovitých, ryb mořských a rozšíření spektra druhů chovaných v podmínkách intenzivního chovu. Česká republika vychází z tradičního chovu ryb v rybnících jen okrajově doplněného produkcí lososovitých ryb ve speciálních zařízeních a pomalu a nesměle testující další metody a systémy chovu. Produkce je v podstatě zaměřena na udržení současné úrovně produkce, v níž dominuje kapr a jeho družina rybničná. Cílem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře s některými novými metodami nebo novými prvky v technologii chovu ryb, které jsou v současnosti poloprovozně nebo provozně ověřovány v rybářské praxi. Na podporu jim přichází některé nástroje, např. projekty Národní agentury pro zemědělský výzkum, Pilotní projekty realizované v rámci OP Rybářství a další. Nejedná se v žádném případě o kompletní výčet možností inovace chovu ryb. Nové metody či postupy lze rozdělilo několika oblastí. Pro evropskou akvakulturu, resp. český region jde o technologii produkce netradičních druhů ryb v podmínkách intenzivního chovu (candát obecný, okoun říční, tradičně sumec velký, jeseteři), kombinované technologie využívající rybniční podmínky v průběhu vegetačního období a podmínky technické akvakultury (ryby reofilní, dekorační, candát, okoun, i kapr), inovace technologie v intenzivním chovu a budování velkých recirkulačních systémů pro chov lososovitých ryb. V rybničním chovu pak o zefektivnění přikrmování ryb a ve všech systémech o ovlivnění kvality produkce. U některých rybích druhů je věnována pozornost celoročnímu chovu 5

generačních ryb v kontrolovaných podmínkách s opakovanými výtěry v průběhu roku. Za velmi perspektivní je považováno využití poznatků z oblasti genetiky a šlechtění ryb. Cíl je v podstatě velmi jednoduchý, snížení nákladů na jednotku produkce při jejím zvyšování a udržení kvality finálního produktu. A samozřejmě minimalizace možného negativního dopadu na kvalitu vody. I když právě v tomto bodě je situace v ČR spíše obráceně a chov ryb v rybnících pouze „odtěžuje“ množství živin do rybničního systému přiváděných. V některých případech jde však o adaptaci technologie na měnící se klimatické podmínky a kvalitu prostředí.

Produkce candáta obecného a okouna říčního Candát je vnímán jako velmi populární ryba jak mezi konzumenty, tak i v oblasti sportovního rybolovu. Toto postavení vede ke snaze zmírnit závislost jeho produkce na přirozených rybničních podmínkách, kde je odkázán na nabídku přirozené potravy a vystaven často nepříznivým podmínkám prostředí (kyslíkový deficit, vysoké průtoky, predátoři apod.). Z těchto důvodů je v současnosti pozornost věnována technologii jeho chovu v kontrolovaných podmínkách. Jako alternace k tradiční Šustově metodě je používán umělý výtěr s hormonální stimulací a počátečním odchovem raných stádií plůdku. Vzhledem k poměrně vysokým ztrátám v prvních týdnech odchovu plůdku, často spojených s nenaplněním plynového měchýře, je v jeho chovu využívána kombinovaná technologie. Jedná se o odchov rychleného plůdku v rybničních podmínkách nasazených zpravidla výtěrovým hnízdem. Následně je rychlený plůdek převáděn na suchou krmnou směs vhodného složení v různých typech nádrží a žlabů. Tento převod je realizován při hmotnosti ryb 0,3 – 0,5 g. Nicméně významnější je dobrá kondice plůdku a jeho převod bez hladovění v rybníce. Převod probíhá při teplotě 18-22°C po dobu 7 – 21 dnů s efektem 30-60% převedených ryb. Ryby převedené na suché směsi vhodného složení (obsah bílkovin>45%; obsah tuku 1016 %) jsou základem pro další chov. Jeho cílem může být produkce ročka Ca v dobré kondici pro vysazení do přirozených podmínek (např. po odeznění letních kyslíkových deficitů). Takto produkovaný roček se bez problémů adaptuje zpětně na přirozenou potravu. Nebo je s použitím oteplené vody produkována jarní násada o vyšší kusové hmotnosti (nad 100 g). S využitím oteplené vody nebo po zimním odchovu po vysazení do venkovních nádrží, lze s použitím krmných směsí produkovat rybu do tržní hmotnosti. Výše tržní hmotnosti vychází ze zvolené strategie chovu. Může to být hmotnost vycházející z požadované porcové hmotnosti filet (zpravidla nad 150 g), což při výtěžnosti převyšující 40 % odpovídá živé hmotnosti ryb na úrovni 350-450 g. Nebo do tradiční hmotnosti přibližně 1 kg. Produkce tržních ryb může dosáhnout až několika desítek kg/m3. Chov probíhá při teplotě vody 2224°C s dostatečným množství rozpuštěného kyslíku. Hodnota krmného koeficientu se pohybuje v rozpětí 1,5-2,5.

6

Candát produkovaný s použitím krmných směsí ve venkovních žlabech

Obdobná situace je i v produkci okouna říčního, který je produkován do hmotnosti nižší, zpravidla 100-120 g. V rámci intenzivního chovu okouna říčního se uplatňuje i produkce celosamičích a triploidních populací. Uvedené technologie jsou provozně ověřovány např. v Rybářství Nové Hrady s.r.o; Rybníkářství Pohořelice a.s.; firmy Ing. Jaroslav Švarc; Štičí líheň - ESOX, spol. s r.o.

Nové technologie v intenzivním chovu lososovitých ryb Dalším okruhem je nově používaná technologie zaváděná do chovu lososovitých ryb v České republice, využívající prvky používané v dánském systému chovu. Jedná se o prvky snižující zejména spotřebu vody a zlepšující její kvalitu, umožňující její opakované využití a snížení zatížení odpadní vody sedimenty. Tyto systémy umožňuje zvýšení produkce lososovitých ryb až na úroveň převyšující 75 kg/m3. Prakticky se jedná o vhánění velkého množství vzduchu do systémů a chovných žlabů. Vzduch je vháněn do nádrží soustavou perforovaných trubek (roštů) umístěných nade dnem chovných nádrží, kde vytváří mohutný sloupec velkých vzduchových bublin. Díky přepážce za trubkami způsobuje vháněný vzduch proud vody, dále zajišťuje sycení vody kyslíkem a vytěsnění oxidu uhličitého. Označení těchto prvků je airlift nebo nízkotlaký difuzér. Označení airlift je zpravidla použito u roštů zajištujících primárně pohyb vody v systému, nízkotlaký difuzér pak u roštů umístěných přímo v chovných nádržích naproti přítoku, vytvářející zpětný proud prokysličené vody v horní části vodního sloupce v nádrži. Dalším prvkem tohoto systému je použití sedimentačních kuželů, uzavřených jednoduchou zátkou umožňující obsluze jejich cyklické odpouštění do sedimentační jímky. V těchto kuželech dochází k sedimentaci unášených látek (zbytků krmiva a výkalů), které by negativně ovlivňovaly kyslíkovou bilanci v systému. Nízkotlaké difuzéry je možno instalovat do řady stávajících produkčních nádrží, zařazení sedimentačních kuželů již vyžaduje určitou stavební úpravu. V případě budování celého nového systému, je tento budován jako recirkulační zařízení s dvoudílným biologickým 7

filtrem. Jeho první část je tvořena plovoucí náplní, jejíž pohyb rovněž zajišťuje difuzér, v druhé ponořené části biofiltru je využit přiváděný vzduch k jeho odkalování. Proudění vody do celého systému je zajištěno tzv. hlubokým airliftem, umístěným v hloubce kolem 4 m, vytvářející díky vzduchovým bublinám zvýšení hladiny až o více než 20 cm. Recirkulační systémy umožňují vysokou produkci ryb při malém množství přitékající vody. Špičkové systémy používané v Dánsku umožňují produkci až 100 t ryb při přítoku 15 l/s. V systémech jsou využívány kvalitní extrudované krmné směsi, krmení je prováděno ručně nebo s použitím různých krmných zařízení. Chovanými rybími druhy jsou pstruh duhový a siven americký. Nevýhodou těchto systémů je jejich energetická náročnost, která vyžaduje pro zajištění příznivé ekonomiky chovu jeho vysokou intenzitu. Takové systémy jsou vybudovány v současnosti na dvou místech v ČR. Prvním byl ve Vacově Josef Bláhovec Pstruhařství Mlýny (2008) a v roce 2009 byl zahájen provoz nedaleko Kamenice nad Lipou firmou BioFish, s.r.o. Uplatnění nízkotlakých difuzérů lze nalézt i v dalších zařízeních, např. Rybářství Velké Meziříčí, Pstruhařství Skalní Mlýn, v původním objektu v Pavíkově (fi. BioFish, s.r.o.). V současnosti jsou na uvedených systémech prováděna sledování a testy s cílem optimalizovat krmnou strategii, hustotu obsádek a zásahy pro optimalizaci a udržení příznivých hydrochemických parametrů.

Produkční žlaby s nízkotlakým difuzorem.

8

Kombinované metody chovu Principem těchto metod je využití přirozené produkční potence rybničních podmínek a prvků technické akvakultury. Nejde o strategii novou, používá se tradičně při umělé nebo poloumělé reprodukci nebo počátečním odchovu plůdku. V našich podmínkách došlo k rozvoji těchto technologií v největší míře u reofilních ryb (parma obecná, ostroretka stěhovavá, podoustev říční). V minulosti byla využívána v chovu sumce velkého, běžně při chovu dekoračních ryb. Jsou součástí zmíněné technologie produkce candáta a okouna a je využívána i při produkci násady kapra. Zpočátku šlo o snížení ztrát u plůdku v klimaticky nepříznivém zimním období. V průběhu nebo na konci vegetačního období byly ryby převedeny z rybničních podmínek do zařízení s oteplenou vodou a navykány na kompletní krmnou směs. Efektem bylo významné snížení ztrát. Jinou alternativou bylo cílené prodloužení vegetačního období s cílem produkce jarní násady o velikosti dvouleté ryby. Tuto alternativu umožnil vývoj kvalitních krmných směsí a technického zařízení. Vysazování reofilních druhů ryb v jarním období je z pohledu výše ztrát podstatně efektivnější. Použití kombinovaného chovu v systému produkce kapra umožňuje zkrácení chovného cyklu o jeden rok. Hmotnost jarní násady vychází z intenzity zimního krmení a pohybuje se v rozpětí 150 -400 g. V případě realizace lehčí tržní ryby (kolem 1,5 kg) je tržní hmotnost dosažena na konci druhého vegetačního období. Samostatnou kapitolou je počáteční odchov plůdku ryb v návaznosti umělý výtěr. Cílem je vysazování plůdku ve stádiu vyšší odolnosti, tedy po rozkrmení v délce několika dnů, případně 2 až 3 týdnů. Tento rozkrm významně zvyšuje úroveň přežití ryb. Příznivé výsledky byly dosaženy při provozním ověřování např. i u kapra nebo lína. U těchto dvou druhů je ale podmínkou v prvních dnech odchovu dostupnost živé potravy. Přežití rozkrmeného plůdku do konce vegetačního období významně převyšuje 50 %. Produkce jarní násady reofilních druhů ryb je realizována mimo objekty rybářských svazů v rybníkářských firmách, např. Rybářství Mariánské Lázně s.r.o., kde probíhá i produkce násady kapra v průběhu zimního období. Mezi kombinované metody chovu některých rybích druhů je možné zařadit i celoroční chov generačních ryb v kontrolovaných podmínkách, jejichž potomstvo je určeno pro vysazování do přirozených podmínek. U některých rybích druhů, např. parmy obecné se provádí opakovaný výtěr v průběhu roku, nebo výtěr mimo přirozené výtěrové období (např. kapr). Efektem pak je např. vysazení rychleného plůdku na začátku vegetačního období, s výrazně vyšší úrovní přežití a dosaženou hmotností na jeho konci.

9

Monosexní populace a chov triploidních ryb Při diskuzi o nových metodách chovu ryb využitelných i v našich podmínkách se nelze toto téma opomenout. V současnosti jsou provozně ověřovány možnosti využití jak monosexních populací, tak i chovu triploidních jedinců. Chov monosexních populací má několik aspektů. Může jít o využití chovu ryb pouze rychleji rostoucího pohlaví (např. mlíčáků u tilapie nilské), nebo o chov pohlaví, které později pohlavně dospívá (až po dosažení tržní hmotnosti a nedochází tak k produkčním ztrátám tvorbou pohlavních produktů) nebo je eliminováno agresivní chování mlíčáků, způsobující následně ztráty (např. celosamičí populace v chovu pstruha duhového). Zlepšení růstu ryb prostřednictvím triploidizace je využíváno u řady hospodářsky významných druhů ryb. Principem je efektivnější využití přijaté potravy v období pohlavního dospívání, kdy diploidní jedinci využívají část potravy k růstu gonád a tvorbě gamet, zatímco triploidní jedinci ji využívají k tělesnému růstu, tedy přírůstku svaloviny. V ČR je dlouhodobě věnována pozornost triploidizaci lína obecného. Provozní ověřování těchto technologií současnosti probíhá např. na Rybářství Hluboká cz. s.r.o. (triploidizace lína), Pstruhařství ČRS Kaplice spol. s r.o. (triploidizace pstruha duhového) nebo pstruhařství Josef Bláhovec (monosexní obsádka pstruha duhového).

Přikrmování v rybnících V podmínkách České republiky má mimořádný význam přikrmování kapra v rybničním chovu. Jedná se o přímou podporu tvorby přírůstku ryb, nejefektivnější ale také nedražší intenzifikační opatření. Podle některých podkladů tvoří náklady na krmiva 40 % přímých nákladů. Z těchto důvodů je věnováno zefektivnění aplikace krmiv v rybnících mimořádný význam. Není naším úmyslem v tomto příspěvku rozebrat problematiku přikrmování a krmení ryb v celé šíři, jen upozornit na několik momentů. V posledních několika letech je pozornost zaměřena na úpravu obilovin, které by zvýšily jejich stravitelnost. Poměrně časté je použití mačkačů, mechanické narušení obilek bezesporu zvyšuje stravitelnost obilovin ve srovnání neupraveným obilím. Testován je efekt tepelných úprav obilných krmiv v chovu tržního kapra. Využití mačkaného obilí a technika krmení v provozních podmínkách má však i několik odlišností ve srovnání s neupraveným obilím. V první řadě musíme opustit filozofii tzv. krmení do zásoby, kdy právě nenarušený obal zrn tvořil přirozenou obdukci a zabraňoval vyplavování živin do vody. Bylo tedy v podstatě jedno, zda je zrno přijato rybou hned nebo druhý či třetí den. Dále dochází ke změně specifické hmotnosti, krmivo pomaleji klesá a ve stejném objemu je hmotnostně méně krmiva. To platí i při dopravě a provozním pytlování krmiva. Ve stejném objemu pšenice je přibližně o ¼ méně mačkaného obilí ve srovnání

10

s celými zrny. V mačkaném obilí se vyskytuje díky odrolu i určitý podíl malých částic pro kapra nevyužitelných. Přibližně 5 % tvoří elementy menší než 0,5 mm. Technika přikrmování u mačkaného obilí se tedy přibližuje použití granulovaných krmiv. Dalším faktorem, který může ovlivnit využití krmiv je technika jejich aplikace. Obecně ve výživě platí – krmit ve stejnou dobu, vhodnou dávku, lépe v teplotně příznivém období dvě dávky denně. To samozřejmě klade vysoké časové nároky na pracovníky, pro něž není přikrmování jediným úkolem. Z tohoto důvodu je provozně testováno i zařízení s automatickou dopravou krmiva ze zásobníku na krmné místo v rybníku. Jeho využití by mělo zajistit požadavky na krmnou techniku bez ohledu na přítomnost pracovníka. Zhodnocení efektu uvedených faktorů bude provedeno na základě objektivních údajů získaných v podmínkách Rybářství Třeboň a.s.; Rybářství Nové Hrady s.r.o. a Rybníkářství Pohořelice a.s., kde jsou v provozních podmínkách testovány.

Kvalita finálního produktu Technologie chovu, použití strategie výživy i podmínky prostředí ovlivňují nutriční hodnotu produkovaných ryb. V posledních několika letech dochází v chovu ryb k cílenému ovlivnění složení svaloviny, zejména se zaměřením na spektrum mastných kyselin a podíl nenasycených mastných kyselin řady n-3, které pozitivně ovlivňují zdravotní stav konzumentů. Cíleně jsou tak do krmných směsí přidávány komponenty, které zvyšují obsah žádoucích mastných kyselin v mase ryb. Jedná se především o rostlinné oleje, v současné době zejména lněný a řepkový, jejichž přídavek do krmiva, v různém množství a délce aplikace je testován. Zároveň je ověřován i vliv poklesu teploty a délky sádkování na změnu spektra mastných kyselin v mase kapra. Cílené ovlivňování kvality masa kapra se zaměřením na mastné kyseliny je ověřováno např. ve firmě Rybářství Třeboň a.s. nebo Blatenská ryba, spol. s r.o. Obecně však lze říci, že trendem do budoucnosti je standardizace kvality finálního produktu, a to nejen masa kapra, ale i ostatních druhů ryb, která by měla poskytnout zákazníkům garanci kvality koupené ryby. Z tohoto důvodu se stávají běžným doplňkem vývoje nových technologií i použití nových krmiv analýzy nutriční hodnoty produkovaných ryb, doplněné hodnocením senzorických vlastností produkované potraviny. Tato standardizace kvality, spolu s důsledným označováním původu ryb by měla zajistit konkurenční výhodu kvalitnější surovině. Do určité míry tak eliminovat dovozy často nekvalitních ryb.

11

Tematické okruhy nových technologií ověřovaných v rámci pilotních projektů OP Rybářství: Vyrovnaná produkce plůdku candáta obecného (Sander lucioperca) dosažená inovací jeho chovu. Praktické ověření technologie chovu kapra obecného se zvýšeným obsahem omega 3 mastných kyselin. Řízená produkce generační parmy obecné (Barbus barbus L.)v kontrolovaných podmínkách. Zavedení intenzivní a plně kontrolované produkce okouna říčního v produkčním chovu ryb v ČR. Ověření technologie dánského recirkulačního systému pro intenzivní chov pstruha duhového. Inovace technologie chovu sumce velkého pro reprodukční a tržní účely metodou biotelemetrie. Ověření technologie hromadné indukce triploidie u lína obecného v provozních podmínkách rybích líhní. Ověření technologie chovu původní populace pstruha obecného za účelem zvýšení produkce násad. Technologie chovu lososovitých druhů ryb s využitím nových preventivních a terapeutických postupů. Intenzivní chov ročka candáta obecného (Sander lucioperca). Ověření technologických úprav obilných krmiv v chovu tržního kapra. Ověření technologie intenzivního chovu násadového a tržního candáta obecného. Ověření technologie produkce rychleného plůdku okouna říčního určeného dalšímu intenzivnímu chovu. Aplikace tekutých statkových hnojiv do rybochovných rybníků a její vliv na ekosystém rybníků. Ověření technologie hormonální synchronizace umělého výtěru jikernaček lososovitých ryb. Ověření technologie chovu triploidního plůdku a násady lína obecného v provozních podmínkách ČR. Praktické ověření vlivu předchozí výživy a délky sádkování na zvyšování úrovně omega 3 mastných kyselin v mase kapra.

12

Ověření technologie odchovu ročka pstruha obecného v kontrolovaných podmínkách. Ověření tepelných úprav obilných krmiv v chovu tržního kapra. Provozní ověření přikrmování kapra v rybnících pomocí automatického krmného systému Carp-feed. Ověření technologie hromadné indukce triploidie u pstruha duhového v provozních podmínkách. Ovlivnění nutriční hodnoty svaloviny candáta obecného (Sander lucioperca) podmínkami chovu. Ověření technologie produkce tržního candáta obecného v podmínkách recirkulačního systému. Produkce plůdku a ročka parmy obecné v intenzivních podmínkách přes zimní období. Využití monosexní obsádky pstruha duhového s cílem zvýšení produkce v intenzivním chovu. Výsledky získané v průběhu řešení pilotních projektů budou ve formě technických zpráv po jejich schválení zveřejněny prostřednictvím MZe ČR. Dílčí poznatky a technologie jsou zveřejňovány jako Ověřené technologie a Certifikované metodiky v tematických řadách Metodik (FROV JCU Vodňany), ZF JCU České Budějovice a Mendelovy univerzity v Brně.

Poděkování Tento příspěvek vznikl za podpory projektu NAZV QI91C001 „Optimalizace podmínek intenzivního chovu lososovitých ryb v podmínkách České republiky s využitím dánské technologie se zaměřením na kvalitu produkovaných ryb“ a Výzkumného záměru MSM6215648905“Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“

Kontaktní adresa: doc. Dr. Ing. Jan Mareš, Doc. Ing. Radovan Kopp, Ph.D., Ing. Tomáš Brabec oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno, www.rybarstvi.eu, [email protected]

13

14

Agrotechnické lhůty a optimalizace hospodaření na rybnících Ing. Pavel Hartman, CSc.

Vývoj právních norem v oblasti rybničního hospodářství v minulém půlstoletí Vodní zákon z poválečných let 20. stol. vycházel údajně z rakouskouherské právní soustavy historických zemí náležejících této monarchii. Do roku 1973 vodní zákon neomezoval chov ryb v rybnících (rybniční akvakulturu), tím je míněno hnojení rybníků, přikrmování obsádek, účelové zahušťování obsádek apod. To vše bylo chápáno jako samozřejmost náležející řádnému rybářskému hospodaření. V druhé polovině 20. stol. se podle Čítka, J. a kol.-1998 zvýšila resp. znásobila rybniční produkce v českých zemích 7krát a to byl jeden z důvodů označit zákonem č.138/1973 Sb. o vodách, krmiva a hnojiva aplikovaná do rybníků, do povrchových vod obecně za „nebezpečné látky“ (dále jen NL) a některé chemické přípravky dokonce za „velmi nebezpečné látky“ (dále jen VNL). Již od samého začátku platnosti tohoto zákona a posléze současným zákonem č. 254/2001 Sb. (jeho novelou z poloviny roku 2010) je chov ryb v rybnících vč. hospodářských opatření povolován vodohospodářskými úřady udílením výjimek k používání NL a ZNL pro chov ryb za účelem podnikání. Vodoprávní úřady ukládají sledovat kvalitu vody v rybnících akreditovanými laboratořemi (Podniky Povodí s.p., hygienickou službou apod.). V současné době má být tento nepříznivý právní stav řešen vyhláškou „Chovu ryb v rybnících“, která by měla s konečnou platností ukončit doslova bezpráví rybníkářského činnosti s oprávněním používání krmiv, hnojiv a v nezbytné míře i chemických přípravků k úpravě rybničního prostředí. Nenamlouvejme si však, že chovu ryb budou „veškerá práva vyhrazena“, protože voda jako nerostná surovina je v současné ekonomice označena pro člověka jako „vzácný statek“. Zabezpečování zdrojů vody a její kvality je existenční prioritou lidské společnosti vůbec. S vodou a její kvalitou budeme i my rybníkáři v budoucnosti nuceni velmi citlivě nakládat. Zatímco vyhláška o hospodaření na rybnících bude stanovovat limity a míru dodávaných živin či krmiv pro chov ryb v rybnících, v kompetenci samotných rybářů bude, aby účinnost těchto opatření se setkala s optimálním výsledkem, aby aplikační dávky či opatření byla realizována včas, tj. v řádných agrotechnických lhůtách a v nezbytných dávkách.

15

Přehled literatury Současným trendem chovu ryb v rybnících je dodržování zásad řádné chovatelské praxe směřující k trvale udržitelným hodnotám rozmanitosti rybničního prostředí (PŘIKRYL,I. a kol. - Operační program Rybářství 2.2.). K dosažení těchto cílů udělují vodoprávní úřady povolení k používání závadných látek k chovu ryb a úpravě rybničního prostředí formou výjimek z § 39, odst. 1 zákona 254/01 Sb. o vodách. Příslušné vodoprávní úřady se při rozhodování opírají o aktuální a objektivní výsledky chemických ukazatelů kvality vody, resp. o dodržování ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod dle Nařízení vlády č.82/1999 Sb. či přísnějšího NV č. 61/2003 Sb. a následně ještě aktuálnějšího NV č. 229/2007 Sb. (Imisní standardy ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod). Z toho vyplývá, že chov ryb v rybnících je považován za zdroj znečištění. Vztahy mezi kvalitou vody a chovem ryb v rybnících řešil JANEČEK,V. a kol.- 1985. Z výsledků státního úkolu C 11-329-111 již tehdy vyplynulo, že nelze určitým ukazatelům přípustného znečištění u rybničních vod vyhovět. Podle STIEG, S. – 2004 jsou rybníky, cituji „uměle založené vody za účelem chovu ryb“, jsou to „produktivní na živiny bohaté, mělké a teplé vody, které byly postaveny, aby odpovídaly životním nárokům kapra“. KNÖSCHE,R. a kol.- 1998 uvádí, že omezování biologické produktivity rybničních vod, snižováním obsádek, či jejich úplným vyloučením s cílem zajistit požadované ukazatele kvality vody je nereálné. Rybníky naopak kumulují živiny z povodí a konvertují je prostřednictvím primární a přirozené produkce na přírůstek ryb (FÜLLNER,G.-2000, KNÖSCHE,R a kol.-1998, ŠÁLEK,J., KUJAL,B.1985).

Metodika S ohledem na neutěšené a vleklé neúspěchy v chovu ryb koncem 70. let a v prvé polovině 80. let minulého století bylo uloženo analyzovat příčiny především nedostatečných stavů plůdku a násad kapra, vysoký podíl onemocnění žaberního aparátu a s tím souvisejících nadnormativních ztrát v procesu odchovu obsádek kapra. Byl sledován a vyhodnocen vliv fotosyntetické asimilace časové řady dvou let na obsah volného CO2 a s tím kolísání hodnot pH a obsahu rozpuštěného kyslíku v rybničních vodách. Z archivních záznamů Státního archivu v Třeboni byl hodnocen časový průběh tzv. typových operací s ohledem na spotřeby a termíny aplikace vápna, hnojiv, kosení a kompostování rybničních porostů, průběh výtěrů a nasazení Ko apod. Cílem bylo stanovit řád pro hospodaření na rybnících a ten zakotvit do souboru agrotechnických lhůt pro jednotlivá opatření, s adresnou zodpovědností za jejich plnění.

Výsledky a diskuse S ohledem na význam délky denního svitu, teplot vody určující intenzitu fotosyntetické asimilace bylo zjištěno, že nejvyšší nabídka volného a rozpuštěného CO2 16

v rybničních vodách je v 1. a 4. čtvrtletí roku na rozdíl od 2. čtvrtletí, kdy je volný a rozpuštěný v důsledku bouřlivé fotoasimilace CO2 doslova deficitní. Toto období je obvykle provázeno nadprodukcí kyslíku (přesycením kyslíku), ale také vysokými hodnotami pH a rizikem žaberních nekróz. Dynamiku volného CO2 znázorňuje diagram (HARTMAN,P.2005,2010), ze kterého vyplývá naléhavost soustředění aplikace vápníku do 1. a 4. čtvrtletí běžného roku a aplikace uhlíku (organických hnojiv) do 2. čtvrtletí běžného roku na vodu nebo v závěru 1.čtvrtletí na okrajky naháněných rybníků. Sečení rybničních porostů případně jejich kompostování ( na výtažnících) s cílem prodloužení aplikace C (i s přihlédnutím k hnízdění ptactva) musí být zahájeno v červnu a hlavní podíl hmoty tvrdých rybničních porostů by měl být posečen již do konce července. Pro osvěžení poměru potřeb živin pro fotosyntetickou asimilaci uvádím podle FÜLLNERA,G. následující vztah: 106 dílů C : 16 dílům N

: 1 dílu P

Chlévská mrva má poměr: 115 - „ – „ - : 2 - „ - -„- : 1 –„ - „ - , (25 % i více sušiny) Zelené hnojení

143 -„ – „ - : 5 – 6 -„ - - „ - : 1 – „ – „ - . (10-12 % sušiny)

Citovaný autor vysvětluje, že právě uhlík je makroelement (nejdůležitější živina), která podléhá Liebigovu zákonu minima a to také proto, že suchozemské rostliny čerpají vždy přítomný CO2 z atmosféry, zatímco u ponořených vodních rostlin tomu tak není – viz 2.čtvrtletí = deficitní CO2. Obrázek č. 1.

17

Aplikační dávky Ca++ a uhlíku ( podle dřívější terminologie vápnění a organické hnojení) by měly být stanovovány podle skutečné potřeby, tj. bilance přísunu a úbytku těchto makroelementů v povodí či jednotlivých rybnících, nikoli jak tomu bylo doposud zcela paušálně podle určitých tabulek. Významným kriteriem pro hodnocení úrodnosti rybníků (resp. stability produkce ryb) byla alkalinita vody DEJDAR,E.-1956, (neboli kyselinová neutralizační kapacita-KNK4,5) v rozmezí 1,5 mmol (méně úrodné rybníky – povodí horní Lužnice) až po 2,0 – 2,5 mmol rybníky středně úrodné. Při výlovu rybníka obvykle úplným vypuštěním vody o alkalinitě 2 mmol nám odchází 40 mg Ca++ v 1 litru vody, z 1 ha rybníka o hloubce 1 m to znamená 400 kg č.ž. Ca++. Naháníme-li rybník vodou z Lužnice (Zlatou stokou) o 1,5 mmol alkalinity měli bychom doplnit ztrátu vápníku o 0,5 mmol = 100 kg čistého Ca++ =180 kg (páleného vápna) CaO nebo 360-400 kg (vápence) CaCO3 podle obsahu Ca++

Tabulka č.1: Optimalizace aplikačních dávek Ca++ po vypuštění rybníků: Zdroj vody

Alkalinita zdroje Doplnění Ca++ Dávka CaO Dávka CaCO3 KNK4,5 mmol.l-1

kg.ha-1

kg.ha-1

kg.ha-1

z Lužnice, Zlatá st.

1,5

100

180

360-400

z rybníka výše v soustavě

2,5

0

0

0

0,8-1,0

200

360

720-800

dešťová, sněhová voda

Aplikační dávka vápníku, zejména ve formě páleného vápna by měla být vyrovnána ekvivalentním zdrojem uhlíku C resp. CO2 (organickým hnojením), pokud rybník nemá zásoby „organiky“ z minulosti. Následující tabulka uvádí výši potřeby vyrovnání aplikační dávky Ca++, resp. CaO (nebo CaCO3) , tak aby vápník „nepálil“ rybniční organizmy. Zdrojem uhlíku je především rostlinná hmota ( obvykle vláknina-celulóza) ze zeleného hnojení, chlévské mrvy či slámy. Rozložitelnost této „organiky“ je závislá především na obsahu kyslíkových poměrů ve vodě a teplotě vody. Optimální dobou je začátek 2. čtvrtletí – duben, kdy teplota vody vystupuje nad 10oC a prodlužuje se délka denního svitu.

18

Tabulka č. 2: Aplikační dávky zdrojů uhlíku – organických hnojiv ve vztahu k vápnění (výchozí stav z tab. č. 1) Dávka Ca++ Ekvivalentní dávka kg.ha-1 100 0 200

C (uhlíku) v kg.ha-1 120

Dávka chl. mrvy Ekvival. dávka o 15% C kg.ha-1 800

1 700

0 (povolena startovací d.) do 500 kg (start) 240

rostl. hmoty kg.ha-1

1 600

1 000 3 450

(obsah C-organického v jednotlivých organických hnojivech v syrové hmotě podle FÜLLNERA,G.-2000): chlévská mrva ….15 %, sláma …35 %, zelené hnojení …7 %, kejda skotu …6 %.

Vyrovnání = ekvivalence Ca++(vápníku) a C (uhlíku) se děje v rybniční vodě podle níže uvedené známé chemické rovnice, jejímž produktem na konci je právě podstata alkalinity = kyselý uhličitan vápenatý, stabilizující pH vody : CaO + 2CO2 + H2O = Ca(HCO3)2. FÜLLNER,G.-2000 uvádí, že právě plůdkové i násadové výtažníky vyžadují rovnováhu mezi uhlíkem a vápníkem, což představuje stabilitu životních podmínek a teprve potom lze přistoupit k racionálnímu přikrmování.

Obr. č.5 Stav zatížení rybničních vod za roky 2005 – 2009 vyjádřený BSK5 u rybníků města Č.Budějovice (spol. Lesy a rybníky m.Č.B.s.r.o.) Sloupce 2005-2007 rybníky celé soustavy, modrý sloupec = normativ 6 mg BSK5.l-1, Sloupce 2008-2009 rybníky koncové v soustavách (voda odcházející do Vltavy) vztahující se k tabulkám č. 5 a/,b/

19

Souhrn údajů o kvalitě vody v rybnících BSK5 35

norma - 61/2003 naměřené hodnoty

30 25 20 15 10 5

0 mg O2.l-1

2005-2007

2008-2009

průměr 7,65 mg BSK5.l-1,

průměr 11,72 mg BSK5.l-1,

Stav zatížení rybničních vod 2005-2009 celkovým fosforem=Pc mg.l-1 u spol. Lesy a rybníky m.Č.B.s.r.o. Sloupce 2005-2007 rybníky celé soustavy, modrý sloupec normativ 0,15 mg Pc .l-1 Sloupce 2008-2008 koncové rybníky v soustavách

Souhrn údajů o kvalitě vody v rybnících Pc 0,9

Koncentrace Pc mg/l

0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2005 - 2007

2008 - 2009

prům. 0,152 mg Pc .l-1 0,152

prům. 0,302 mg Pc .l-1

20

Sledování „koncových“ rybníků v průběhu celé vegetace tzn. i v létě, naznačuje na vyšší stupeň zatížení rybničních vod zejména celkovým fosforem na rozdíl od jarního a podzimního sledování většiny rybníků soustav v létech 2005 – 2007. Na rybnících města České Budějovice byl posuzován vliv přikrmování obsádek ryb a organického hnojení na hodnoty ukazatelů BSK5 a Pcelk. Koeficienty korelace mezi spotřebou krmiv a obsahem Pcelk. dosahovaly hodnot až 0,81530 a mezi spotřebou krmiv a BSK5 = 0,78730. Méně významně se projevoval vliv organického hnojení (HARTMAN,P.-2010). Potvrzuje se, že používání „závadných látek“ pro chov ryb v rybnících (krmiva a hnojiva) ovlivňuje pozitivně přírůstek ryb, ale současně také i oživení – „zatížení“ rybničních vod. Jedním z optimalizačních opatření je stanovení řádné obsádky. Třeboňský správce, který vnesl renesanci do rybníkářství ve střední Evropě Josef ŠUSTA,(literání zdroj -1938) uvádí cituji: „své úloze dostojí rybník nejlépe když panuje srovnalost mezi obsádkou ryb a přirozenou neb i jinak rozmnoženou zásobou potravy“. Základem je přirozená potrava obsahující dostatek a nadbytek stravitelných bílkovin, ale nevylučuje její navýšení optimalizací živin (hnojení) a přikrmováním kapra. Zástupci přirozené potravy obsahují: čeleď Daphniidae (perloočky) ………. 44 % bílkovin v sušině, čeleď Copepodidae (buchanky)…..…...42 % bílkovin

- „ -,

čeleď Chironomidae (pakomárovití)…..52 % bílkovin - „ -, naproti tomu obiloviny obsahují: pšenice …………………………………12-15 % bílkovin, žito a žitovec (triticale) …………………10-12 % - „ kukuřice …………………………………..11 %

-„-

(hrách ………………………………………25 %

- „ – ).

JIRÁSEK,J. MAREŠ,J.a ZEMANL.-2005 uvádí, že kapr potřebuje pro dobrý růst 25 – 50 % bílkovin (50 % u plůdku, 25 % u tržních ryb) a proto je na rozhodování rybníkářů stanovení řádné hustoty obsádky (z německé literatury vystupuje výraz „raumfaktor“ – faktor prostoru) tak, aby přirozená potrava byla přiměřeně naředěna obilovinami pro optimální výživu a růst po celou dobu vegetačního období. Pro tento účel uvádím jako příklad Waltrovu nebo také Nordquistovu křivku závislosti přírůstku na plochu a kus na hustotě obsádky. Jako příklad uvádím již dříve modelově (matematicky) vypočítanou 21

Nordquistovu křivku pro rybník Tisý Velký, který byl a je předmětem sporu mezi rybníkáři a „ochranáři“ o způsob jeho obhospodařování. Obrázek č. 2.

Závěry k obrázku: -se stoupající hustotou obsádky stoupá i přírůstek z plochy až k optimu, -optimum přírůstku na plochu závisí na klimatických podmínkách a také na účinnosti hospodářských opatřeních, -kusový přírůstek kapra je závislý na hustotě nasazení a na účinnosti hospodářských opatřeních, -optimum přírůstku na plochu je u různých věkových kategorií kapra různá.

22

Závěr: Rybniční akvakultura aplikuje podle současné legislativy ČR závadné látky do rybničních vod pro rozvoj přirozené potravy ryb a k přikrmování ryb. Tyto látky v interakci s obsádkou ovlivňují kvalitu povrchových vod. Aplikační dávky vápníku a uhlíkatých látek pro nezbytnou úpravu kvality rybničních vod jsou bilancovány podle aktuální hodnoty alkalinity (KNK4,5) vody, přičemž za optimální je považována hodnota nejméně 2,0 mmol.l-1. Aplikace vápníku se soustřeďuje převážně na klidové a předvegetační období, tj. období nabídky volného a rozpuštěného CO2, zatímco aplikace uhlíkatých substrátů (zelené hmoty, chlévské mrvy apod.) se soustřeďuje na začátek a prvou polovinu vegetace (duben, květen, červen) , tj. období deficitního CO2 v rybničních vodách. Na optimální skladbu obsádky usuzujeme z rybníkářské evidence. Dosažitelné optimum až maximum přírůstku na jednotku plochy je závislé na podílu přirozené a navýšené potravní produkce.

LITERATURA: ČÍTEK,J.,KRUPAUER,V.,KUBŮ, F.:Rybníkářství, učebnice Střední rybářské školy veVodňanech, vydalo Informatorium jako 2. Vydání, Praha 1998, s.306. DEJDAR E.: Ertragssteigerung der tschechoslowakischen Teiche durch mineralische und organische Düngung. Deutsche Fischerei Zeitung No.11., 1956, s.342-345. FÜLLNER,G., LANGNER,N., PFEIFER,M.: Ordnungsgemä3e Teichbewirtschaftung im Freistaat Sachsen, Sächsisches Landesanstalt für Landwirtschaft, Referát Fischerei – Königswarta, Oktober 2000, str. 66. HARTMAN,P.,PŘIKRYL,I.ŠTĚDRONSKÝ,E.: Hydrobiologie, učebnice Střední Vodňanech, 3. přepracované vydání, Informatorium Praha 2005, 359 s.

rybářské

školy

ve

HARTMAN,P.: Optimalizace obsahu živin v rybniční vodě - udílení výjimek z § 39, odst.1 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách k použití závadných látek pro chov ryb. Sborník referátů z konference k 90.výr. založení Rybářské školy ve Vodňanech, květen 2010, s. 71-76, JANEČEK,V., SVOBODOVÁ,Z., PŘIKRYL,I., VYKUSOVÁ,B., FILIPOVÁ,O.: Vyhodnocení vlivu intenzifikace na kvalitu vod v rybnících. VÚRH Vodňany, Zpráva o řešení druhé časové etapy státního úkolu C11329-111-02-02, 1985. 38 s. JIRÁSEK,J.MAREŠ,J.,ZEMAN,L. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro ryby, MZLU v Brně, 2005, 68s. KNÖSCHE,R.,SCHRECKENBACH,K.,PFEIFER,M.und WEISSENBACH,H. : Phosphor und Stickstoffbilanzen von Karpfenteichen. Zeitschrift für ÖKOLOGIE und NATURSCHUTZ, 7, 1998, 181 – 189.

23

PŘIKRYL,I., ADÁMEK,Z., FAINA,R., HARTMAN,P., KOZÁK,P., LINHART O., MÁCHOVÁ,J., Metodika OP Rybářství 2.2.: Hospodaření na rybnících s režimem zlepšujícím kvalitu vodního prostředí. Jihočeská univerzita v Č.Budějovicích VÚRH ve Vodňanech, leden 2008, 36 s., 10 s. příloh. STIEG,S.: Karpfenteiche ohne Karpfen. Fischer und Angler in Sachsen, September 2004, 76,77. ŠÁLEK,J.,KUJAL,B.: Rybníky a účelové nádrže, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, skripta, SNTL Praha 1985, 151 s. ŠUSTA,J.:Výživa kapra a jeho družiny rybničné, Česká akademie zeměd. Praha 1938, české vydání, původní text připomínkovali Univ.Prof.Dr.K.Schäferna a Dr.Ing.B.Dvořák, 221 s. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně VI/2003,.126-182 s.

některých zákonů (vodní zákon), edice zákony

Adresa autora: Ing. Pavel Hartman, CSc., Fakulta rybářství a ochrany vod, Ústav akvakultury, Husova tř. 458/102, České Budějovice

24

Možnosti využití netradičních obilovin (Amaranthus) v odchovu plůdku kapra obecného Ing. Urbánek Martin, Ph.D. 1 ; doc. Ing. Hartvich Petr, CSc. 2 ; Ing. Hůda Jan, Ph.D. 3 ; Ing. Rost Michael, Ph.D. 4 1

Rybářské sdružení České republiky Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 3 Rybářství Třeboň Hld. a.s. 4 Katedra aplikované matematiky a informatiky, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2

Abstrakt: V roce 2008 byl proveden pokus na sádkách v Třeboni v odchovu jednoletého plůdku kapra. Sledována byla produkční účinnost zrna amarantu v porovnání s běžně používanou krmnou směsí KP-1. Výsledky potvrdily vyšší produkční účinnost a lepší kondiční stav u kaprů s přikrmováním zrna amarantu. Klíčová slova: plůdek, kapr, amarant

Úvod Amarant (Laskavec) Ceny tradičních krmných komponentů používaných v krmivech pro ryby neustále rostou. Tato skutečnost vede k potřebě hledání alternativních krmných zdrojů (Kaur & Saxena, 2004; Marek, 2010). Laskavec, jemuž se také říká amarant nebo sloní ucho je známý už kolem 8000 let. Mluví se o něm jako o "dávné obilovině Aztéků". Byl ceněn pro své výživné vlastnosti a oslavován jako potrava bojovníků. Největším pěstitelem této obiloviny je dnes Čína, dále pak Mexiko a Střední Amerika (Amaranth, online 2010; Virk & Saxena, 2002). U člověka snižuje hladinu cholesterolu a pomáhá v boji proti rakovině. Mimořádný zájem o laskavec pramení především z nutriční hodnoty jeho semen i listů, která je ve srovnání s obilovinami mnohem vyšší. Pro zrno se pěstuje hlavně A. cruentus. Amarant má největší obsah proteinů ze všech obilovin. Obsahuje zejména esenciální aminokyselinu lysin, která se v ostatních obilovinách téměř nevyskytuje (Virk & Saxena, 2002). Lysin je nepostradatelnou aminokyselinou, která se podílí na novotvorbě bílkovin a je jejich nepostradatelnou složkou. Výrazně také ovlivňuje novotvorbu vazivové tkáně (kolagen, tedy kosti, svaly, chrupavky, kůže a šupiny). Lysin je nejčastěji doplňovanou aminokyselinou v recepturách krmiv (Novák, online 2010).

25

Fot.1 Pro zrnové druhy je více typická smetanově-bílá až žlutá barva semen (Amaranthus sp., rod cruentus)

V České republice se amarant pěstuje až od poloviny devadesátých let minulého století zhruba na ploše 400 ha. Výnos semen se pohybuje v rozmezí 1,5 – 2 tun z ha. Laskavec je relativně nenáročný na podmínky a může se pěstovat na chudších půdách a ve vyšších nadmořských výškách. Je odolný vůči suchu, zasolení půdy, vysokým teplotám, ale nesnáší mrazy (Amaranth, online 2010). Laskavec se vyznačuje velkým rozmnožovacím potenciálem. Jedna rostlina vyprodukuje obrovské množství (200 tis. až 500 tis.) malých semen čočkovitého tvaru (Amaranth, online 2010). Ke krmným účelům se nejčastěji používají extrudáty, semeno mleté nebo tepelně upravené a také sušené celé rostliny (Herzig et al., 2007). Pro rybářskou praxi spočívá možnost jeho využití především při odchovu plůdku kapra ve formě mouky jako přídavek do směsi pro plůdek. Mouka amarantu obsahuje významně vyšší koncentraci bílkovin (17,9 %) v porovnání s ostatními obilovinami (8,5 – 14 %). Virk & Saxena (2001) zjistili, že již 20 % přídavek amarantu v krmivu vykazuje vyšší růst u kapra než při použití tradičních diet. Přikrmovat lze i celé zrno, které je však třeba před použitím namáčet. Podle Betschart et al. (1981) a Michalové (1999) lze zvýšit využitelnost bílkovin amarantu teplenou úpravou.Vařením vzrůstá jejich kvalita. Nejběžnější způsob úpravy celých semen je jejich opražení při teplotě 170 – 190 °C za normálního nebo zvýšeného tlaku, při kterém zrno pukne, zvětší svůj objem a získá oříškovou chuť. Aktuální tržní ceny amarantových surovin, které jsou dostupné v České republice jsou následující: Cena mouky celozrnné jako suroviny pro velkoodběr se pohybuje kolem 40,-Kč/kg., odtučněná amarantová mouka (zbavená oleje, se zůstatkem 1%) se pro velkoodběr pohybuje kolem 32,-Kč/kg. Nákupní cena zrna (druh Cruentus) je 26-Kč/kg. V roce 2008 byl proveden pokus na sádkách v Třeboni v odchovu jednoletého plůdku kapra s přikrmováním zrna amarantu upraveného máčením.

Metodika Podmínky krmného pokusu Pro pokus byl použit jednoletý plůdek kapra K1+ (Třeboňský šupinatý, provozní linie) o průměrné počáteční hmotnosti 23,06 ±13,8 g.ks-1. Kapr byl nasazen do 3 sádek o průměrné ploše 310 m2. Sádky měly jednotný přítok z rybníka Svět a byly napuštěny na stejný objem vody s hloubkou 1m. Obsádka každé sádky činila 86 ks tj. 2815 ks.ha-1, tato obsádka odpovídá polointenzivnímu chovu (z K1 na K2, odchovu plůdku na násadu) v rybnících na Třeboňsku. Pro přikrmování byly zvoleny tyto varianty krmiva:

26

Směs KP-1 G/DN (glycidová) určená pro příkrm kapřího plůdku, násady K1 ve zhuštěných obsádkách a generačních ryb. S vybalancovaným poměrem bílkovin, energie a minerálních látek, obohacená o vitamíny a mikroprvky. Zrno amarantu (Amaranthus sp., rod cruentus) upravené máčením ve vodě 24-48 hodin před zkrmováním. Jedna sádka byla zvolena jako kontrolní bez přikrmování pouze na přirozené potravě. - Chemickou analýzu použitého zrna a směsi KP-1 ukazuje tabulka 1.

Přikrmování bylo prováděno 3 x v týdnu (po, st, pá) v počátečních denních dávkách 5 % hmotnosti obsádky. Dále byla krmná dávka upravovaná podle aktuální hmotnosti a výskytu přirozené potravy (dávky krmiva v průběhu pokusu ukazuje graf 1). Krmeno bylo vždy na betonový panel v sádce s hloubkou 1 metr. V měsíčních intervalech bylo prováděno kontrolní měření ryb se zjišťováním základních tělesných parametrů (hmotnost a délka těla) u 50 náhodně vybraných jedinců z každé varianty. Délka krmného pokusu byla 111 dní od 23.5.2008 do 11.9.2008.

Tabulka 1. Chemická analýza zrna amarantu a krmné směsi KP-1 obsah v 1000 g (sušina) Amarant KP-1 G/DN Bílkoviny 180 174 Tuky 80 45 Sacharidy 570 505 Vláknina 22 38

Z tabulky 2 je patrná vyšší energetická bohatost zrna amarantu. Přikrmovaný amarant se vyznačoval vyšším obsahem bílkovin, tuku i sacharidů. Tabulka 2. Obsah stravitelné energie (SE) v použitých krmivech (podle Steffense, 1989) Amarant KP-1 G/DN -1 SE (MJ.kg ) 14,083 11,853 Zkrmeno (kg) 15,504 15,562 Celkem SE v krmivu (MJ) 218,342 180,254 -1 SE (MJ.ks ) 3,259 2,436 -1 -1 SE (MJ.ks .den ) 0,029 0,022

27

Sledování výskytu přirozené potravy V průběhu pokusu byl prováděn odběr zooplanktonu na přítoku do sádek Schnidlerovo kvantitativním zařízením o objemu 10 l (výsledky měření ukazuje tabulka 3). Nejvyšší kvantita byla zjištěna v prvním měsíci pokusu (květen až červen). Nejvyšší zastoupení měly perloočky (Cladocera) s početným výskytem druhu Bosmina longirostris (2059 ind.L-1). Vyšší výskyt byl zjištěn i u druhu Daphnia s velikostí < 1,0 mm s kvantitou 275 ind.L-1. Od začátku července až do konce pokusu byla kvantita zooplanktonu na sádkách minimální s téměř nulovými hodnotami. Tabulka 3. Kvantita zooplanktonu na sádkách v roce 2008 -1

Taxon

Cladocera

Copepoda

Rotifera

Daphnia < 1.0 mm Daphnia > 1.0 mm Bosmina longirostris Scapholeberis mucronata Chydorus sphaericus Leptodora kindtii Nauplia Cyclopoid copepods Calanoid copepods Eudiaptomus gracilis Polyarthra vulgaris Brachionus angularis

Celkem

28

30.5.2008

ind.l 15.7.2008

27.8.2008

275 69 2059 0 137 0 29 29 10 10 20 10 2648

0 0 <1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 <1

1 <1 0 19 0 1 <1 1 0 0 0 0 22

Graf 1. Intenzita přikrmování v průběhu pokusu na sádkách Amarant KP-1 G/DN

Denní dávky krmiva v gramech (g)

900 800 700 600 500 400 300 200 30/05/08 13/06/08 02/07/08 21/07/08 06/08/08 25/08/08 06/06/08 25/06/08 11/07/08 28/07/08 13/08/08 03/09/08 Datum krmení

Použité vzorce

Fultonův koeficient [FK] Fultonův koeficient: FK =

m...........................................hmotnost těla [g] DT.........................................délka těla [cm]

29

m DT 3

*100

Specifická rychlost růstu [SGR %.d-1]

SGR =

ln wt − ln wo *100 t −1

wt................................ konečná hmotnost [kg] wo............................... počáteční hmotnost [kg] t.................................. délka pokusu [dny]

Koeficient konverze krmiva [FCR]

FCR =

F (wt − w0 )

wt................................ konečná hmotnost [kg] wo............................... počáteční hmotnost [kg] F..................................spotřeba krmiva [kg]

Účinnost využití proteinu z přijatého krmiva [PER]

PER =

100 FCR * % NL v krmivu

30

Výsledky

Produkční ukazatele Největší produkční účinnost na konci pokusu (111 den) měli kapři s přikrmováním amarantu s nejvyšším přírůstkem 173,44 g.ks-1, s nejnižším FCR 1,33 a nejvyšší rychlostí růstu SGR 1,77. Kapři s přikrmováním KP-1 se vyznačovali nižším přírůstkem 149,13 g.ks-1, vyšším FCR 1,41 a nižší rychlostí růstu SGR 1,59. Mezi těmito dvěma krmnými variantami nebyl shledán na konci pokusu statisticky významný rozdíl (p ˃ 0,05). Ztráty během pokusu byly 22,10 % u amarantu a 15,91 % u varianty s KP-1. Účinnost využití proteinu z krmiva PER byla vyšší u varianty s přikrmováním amarantu 4,16. U směsi s KP-1 byla hodnota PER nižší 4,07. Náklady na 1kg přírůstku však byly více než dvojnásobně nižší u směsi KP-1 (tabulka 4).

Tabulka 4. Hlavní produkční ukazatele Kontrola

Amarant

KP-1 G/DN

111

111

111

86 1,855

86 1,878

88 2,272

Individuální hmotnost při nasazení (g.ks )

21,56

21,83

25,81

Sloveno (ks) Celková hmotnost při výlovu (kg)

73 7,719

67 13,499

74 13,308

Individuální hmotnost při výlovu (g.ks )

105,73

201,47

179,83

Přírůstek celkový (kg) -1 Přírůstek individuální (g.ks )

5,864 80,32

11,621 173,44

11,036 149,13

x

15,504

15,562

x 1,284

1,334 1,776

1,410 1,592

x x

0,751 4,16

0,886 4,07

15,12%

22,10%

15,91%

x x

26 34,68

10 14,10

Délka pokusu ve dnech Nasazeno (ks) Celková hmotnost při nasazení (kg) -1

-1

Zkrmeno (kg) FCR SGR FCR/SGR PER Ztráty % -1

Cena krmiva rok 2010 (Kč.kg ) Náklady na 1kg přírůstku (Kč)

Kondiční stav ryb podle Fultona (FK) Nejlepší kondiční stav na konci pokusu měli kapři s přikrmováním amarantu s hodnotou FK = 2,86. Kondiční stav kaprů s přikrmováním směsi KP-1 G/DN byl horší FK = 2,75. Nejhorší kondiční stav měli kapři bez přikrmování pouze na přirozené potravě FK = 2,55. Hodnoty FK v průběhu pokusu znázorňuje graf 2.

31

Individuální hmotnost ryb Největší individuální kusovou hmotnost ryb na konci pokusu měli kapři s přikrmováním amarantu 215,48 ± 90 g.ks-1. Hmotnost kaprů s přikrmováním KP-1 byla 187,30 ± 67 g.ks-1. Nejnižší hmotnost měli kontrolní kapři s hmotností 111± 31 g.ks-1. Hmotnosti v průběhu pokusu ukazuje graf 3.

Graf 2. Kondiční stav ryb podle Fultona Krmivo Krmivo Krmivo

Amarant KP-1 Kontrola

4,5 4,20 4,03 4,0

3,50 3,40 3,34

FK

3,5

3,0

3,37 3,22

3,34 3,20

2,91

2,86 2,75

2,5

2,0 23/05/08

24/06/08

15/07/08

04/08/08

Datum měření

32

29/08/08

11/09/08

Individuální hmotnost v gramech g.ks-1

Graf 3. Průběh kusové hmotnosti plůdku kapra během pokusu na sádkách v Třeboni v roce 2008 Mean Mean±SD Mean±1,96*SD 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 -50

154

27

30

149

112

102

98

86

25




23.5.08

24.6.08

15.7.08

450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 -50

214 179

215

195

187

165 116


4.8.08

112

111



29.8.08

11.9.08

Krmení

Diskuse Kapři s přikrmováním amarantu se vyznačovali nejvyšším růstem od 53 dne pokusu, to je období po skončení dynamiky zooplanktonu na sádkách. Rozbory použitých krmiv ukazují vyšší obsah využitelných proteinů u zrna amarantu. Podle Virka & Saxeny (2002) aminokyselinový profil amarantu ukazuje dvojnásobný obsah lysinu než u pšenice a trojnásobný obsah v porovnání s kukuřicí. Přírůstek kaprů v prvním měsíci pokusu byl ovlivněn výskytem přirozené potravy (tabulka 1). Počátkem července došlo k úplnému vyčerpání přirozené potravy a přírůstky v dalších měsících tak lze označit za dosažené pouze přikrmováním. Kondiční stav ryb názorně ukazuje, že v prvním měsíci pokusu byla v sádkách přítomna přirozená potrava. Ryby se v tomto období vyznačovaly vysokým růstem a dobrou kondicí. Po jejím vyčerpání nastal pokles kondice FK u všech skupin až do doby adaptace na předkládané krmivo. Po této adaptaci došlo k nárůstu FK podle produkčního účinku jednotlivých krmiv. Nejvyšší produkční účinek měl amarant. Virk & Saxena (2002) zjistili vyšší účinnost krmiva s přídavkem amarantu v porovnání se standartními krmivy běžně používaných v rybářské praxi. U této skupiny kaprů byl zjištěn také vyšší rozptyl hmotnosti (rozrostlá obsádka), což může být ovlivněno individuálním způsobem chování některých ryb a také koncentrací krmiva do menší plochy (Urbánek, 2009).

33

Závěr Amarant lze úspěšně používat k přikrmování plůdku kapra obecného. K přikrmování je možno použít celé zrno, které je však nutno předem upravit například máčením či jinou úpravou (mletí, teplená úprava). Takto upravené krmivo vykazuje lepší výsledky než použití směsi KP-1. Kapři mají vyšší kusovou hmotnost a lepší kondiční stav. Širší využití amarantu v rybářské praxi v současnosti komplikuje jeho narůstající cena a s tím spojené vysoké krmné náklady. V důsledku vyšší ceny vidím možné využití amarantu jako přídavek do krmné směsi (1520 %).

Poděkování Poděkování patří zejména Rybářství Třeboň Hld. a.s. za zajištění všech nezbytných podmínek pro uskutečnění pokusu. Dále patří poděkování firmě AMR AMARANTH a.s. za poskynutí krmiva.

Seznam použité literatury Amaranth AMR. (online, 2010). Informace o amarantu. http://amaranth.cz/co-je-amaranth/. Betschart, A.A., Irving D.W., Shepherd A.D., Saunders R.M. (1981). Amaranthus cruentus: Milling characteristics, distribution of nutrients within seed components, a the effects of temperature on nutritional quality. J. Food Sci. 46, 1181. Herzig, I.,Písaříková, B., Suchý, P.,Straková, I. (2007). Nutriční a dietetická hodnota tuzemských proteinových krmiv jako alternativa sóji a sójových produktů Část III – Amarant jako alternativní proteinové krmivo, Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. 58. Marek, T. (2010). Sledování růstu a kondičního stavu plůdku kapra. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. 44. Michalová, A. (1999). Laskavec (Amaranthus L.) Výž. Potrav., 1, 13–14. Novák, P. (online, 2010). Bílkoviny http://www.akvarista.cz/web/clanky/clanek-333:3.

a

aminokyseliny

ve

výživě

ryb.

Saxena, P.K. (2004). Incorporation of brewery waste in supplementary feed and its impact on growth in Kaur, V.I., some carps. Bioresource Technology 91, 101 – 104. Steffens, W. (1989). Principles of Fish Nutrition. Halsted Press.

34

Urbánek, M. (2009). Vliv přikrmování na produkční ukazatele a kvalitu masa tržních kaprů. Ph.D.Thesis - Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 179. Virk, P. & Saxena, P. K. (2001). Amaranthus grains as supplementary feed for some carps. National Symposium on Fish health Management and Sustainable Aquaculture, 119-124. Virk, P. & Saxena, P. K. (2002). Potential of amaranthus seeds in supplementary feed and its impact on growth in some carps. Bioresource Technology 86, 25-27.

35

36

Mechanická a tepelná úprava obilovin pro přikrmování kapra Ing. Másílko Jan 1 , doc. Ing. Hartvich Petr, CSc. 1, Ing. Rost Michael, Ph.D.2 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské

výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz a Ústav akvakultury, Husova tř. 458/102, 370 05 České Budějovice, e-mail: [email protected], [email protected]. 2

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta ekonomická, Katedra aplikované

matematiky, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, [email protected]

Abstrakt Poloprovozní pokusy v chovu tržních kaprů s přikrmováním technologicky upraveného triticale byly provedeny na sádkách v Třeboni Rybářství Třeboň Hld. a.s. v roce 2010. K přikrmování bylo použito mačkaného, šrotovaného a dále pak tepelně upraveného triticale. Byla zjištěna nižší konverze upravených obilovin v průměru o 9 % u mačkaného resp. 10 % u tepelně upraveného triticale než u zrna bez úprav.

Klíčová slova: chov tržních kaprů, konverze krmiv, technologicky upravené obiloviny

1. Úvod Jednou z nejdůležitějších sladkovodních ryb chovaných na světě je kapr obecný (Cyprinus carpio, L.) Kapr je většinou chován v rybnících, v různých klimatických podmínkách a v mnoha stupních managementu jako jedna z prvních domestikovaných ryb (Balon, 1995). Podle statistik FAO z roku 2010 byla produkce kapra 2 987 433 tun z celkové (globální) produkce sladkovodní akvakultury. Produkce kapra v ČR si v Evropě svojí odlišností od evropské akvakultury udržuje svoji dobrou tvář a dlouhodobou tradici. Díky těmto rozdílům je považován chov kapra za vysoce významnou část akvakultury (Adámek a kol., 2009).

37

Současný stav chovu kapra v České republice představuje téměř 87 % z celkové produkce ryb. Tato produkce je dosahována při použití polointenzivního chovu v kombinaci přirozené potravy a přikrmování doplňkovými krmivy (Moore, 1985; Bauer a Schlott, 2006). Přikrmování doplňkovými krmivy je založeno hlavně na obilovinách jako levném a snadno dostupném zdroji energie. Kapr má schopnost dobře trávit a asimilovat vysoké množství energie v podobě sacharidů zejména škrobů obsažených v krmivu (Viola a kol., 1980). Podle Hůdy (2009) se k přikrmování kaprů používají téměř všechny dostupné druhy obilovin (nejvíce triticale, pšenice, žito, kukuřice a ječmen). Spotřeba krmiv tvoří nejvýznamnější nákladovou položku v chovu tržních kaprů. V současné době se v rybářství nabízejí možnosti zvýšení produkční účinnosti obilovin jejich vhodnou technologickou úpravou. Principem těchto technologií je zvýšení nutriční hodnoty, chutnosti, přijatelnosti a zejména stravitelnosti krmiv pro kapra. Takto odchovávaní kapři dosahují vyšších přírůstků při nižší konverzi krmiva s příznivým efektem na ekonomiku chovu.

2. Materiál a metodika

2.1. Pokusné místo a charakteristika krmného pokusu Pro pokusy byly zvoleny sádky v Třeboni, které jsou napájeny z rybníka Svět (215 ha). Jednotlivé sádky byly napuštěny na stejný objem vody. Výhodou sádek je snadná manipulace s rybí obsádkou a lepší kontrola prostředí. Sádky byly nasazeny provozní linií třeboňského kapra šupinatého (K3, používané označení TŠ) o počtu 363 ks.ha-1. Početnost obsádky na sádkách byla přepočtena na výměru jednotlivých sádek. Přikrmování kaprů probíhalo 3 dny v týdnu (pondělí, středa, pátek). Krmná dávka (obr. 1) byla upravována podle aktuální hmotnosti kaprů s cílem zachovat jednotnou úroveň stravitelné energie (tab. 2) v použitých obilovinách (tab. 1) vzhledem k nasazené obsádce. Odhad stravitelné energie (SE) byl vypočítán podle Steffense (1989). Jedna sádka byla vybrána jako kontrola bez přikrmování, pouze na přirozené potravě. Od začátku pokusu byly prováděny kontrolní odlovy. Při těchto odlovech byly zjišťovány základní tělesné a kondiční ukazatele. Délka pokusu byla 83 dní.

38

14 12

9,90 8,66

Množství (Kg)

10 8 6

3,71 2,48

4 2 0 Červen

Červenec

Srpen

Září

Obr. 1. Krmné dávky během vegetační sezóny (sádky Třeboň 2010).

Upravené obiloviny pro pokus byly přikrmovány celé, suché, mechanicky upravené (mačkané a šrotované) a tepelně upravené.

Mačkání Principem této úpravy je zmačknutí zrna obilovin mezi dvěma hladkými válci protichůdně se otáčejícími stejnou rychlostí. Dochází tím k rozrušení povrchové struktury zrna, díky níž se mohou mikroorganismy snáze dostat do zrna a pomocí svých enzymů jeho obsah natrávit a lépe využít (Zeman, 2002). Pro pokusy byly použité obiloviny upraveny touto metodou.

Šrotování Principem šrotování je rozmělnění krmiva do hrubších částic. V krmivářské praxi se uvádějí tři stupně rozmělnění s velikostí částic: hrubé > 2,0 mm, střední 1,0-2,0 mm a jemné

39

< 1 mm. Při pokusech na sádkách v Třeboni v roce 2010 bylo triticale rozmělněno ve 4 variantách na velikost částic 1,0 až 1,3 mm.

Tepelné zušlechťování krmiv Jedná se o působení tepla (suchý proces) nebo tepla a vlhka (hydrotermický, nebo-li mokrý proces) na krmivo. Podle Mareše (online, 2009) začíná škrob v obilovinách bobtnat při teplotě 50-60 °C, optimální teplota pro vyšší stupeň zmazovatění je ale 120 °C při vlhkosti 20 %. Výsledkem je lepší stravitelnost krmiva. Význam termické úpravy krmiv je ve zlepšení využití živin jednotlivých krmiv a snížení ztrát stravitelných živin. V tomto roce bylo použito triticale celé zrno tepelně upravené při 100 °C a 120 °C a doba tepelné expozice byla 90 s. Dále pak bylo použito mačkané triticale tepelně upravené při 120 °C a doba expozice byla rovněž 90 s. Pro hodnocení byly vypočítány hlavní produkční ukazatele a ukazatele produkční účinnosti krmiv (FCR, FCE, SGR, RGR, přírůstek relativní denní).

Odhad obsahu energie pro kapra v testovaném krmivu byl vypočítán podle Steffense (1989). 1g proteinu ……..16,8 kJ stravitelné energie pro kapra 1g tuku …………33,5 kJ stravitelné energie pro kapra 1g sacharidů ……..14,7 kJ stravitelné energie pro kapra

Vzorec SE (stravitelná energie MJ.kg-1): SE (kapr) = 0,0168 *NL + 0,0335 *Tuk + 0,0147 *BNLV

Tabulka 1. Laboratorní rozbor zrna triticale (obsah v 1000 g - sušina). N-látky

tuk

vláknina

BNLV

popeloviny

101

19

18

711

20

40

Tabulka 2. Obsah stravitelné energie (SE) v zrnu triticale.

SE (MJ.kg )

Celkem zkrmeno (kg)

Celkem SE v krmivu (MJ)

SE (MJ.ks-1)

SE (MJ.ks-1.den-1)

12,79

24,75

316,43

28,77

0,35

-1

2.2. Sledování podílu přirozené potravy Pro kvantitativní odběr vzorků planktonu byl používán Schindlerův kvantitativní sběrač s objemem 10 litrů. Na přítokové stoce do sádek v Třeboni byly provedeny 3 bodové odběry, kdy celkový objem získaného vzorku planktonu byl z 30 l vody. Vzorky odebraného planktonu byly uchovány v PE lahvičkách o objemu 100 ml a fixovány koncentrovaným 4 % formaldehydem. Vyhodnocování vzorků probíhalo v Sedwick-Rafterově komůrce. Ve vegetačním období 2010 se udržela dynamika hrubého zooplanktonu po celou dobu, kdy probíhaly pokusy na sádkách. Kvantita nejvíce využitelného většího (hrubého) zooplanktonu (obr. 2) jako dostupné přirozené potravy byla nejvyšší na počátku července a začátku září. V menší míře se její výskyt zachoval i v ostatních měsících.

Podíl jednotlivých skupin planktonního společenstva

100%

80%

60%

40%

20%

0% 1.VII

11.VII

14.VII

28.VII Třeboň

rotifera

copepoda

cladocera < 0,7 mm

cladocera > 0,7 mm

Obr. 2. Podíl skupin planktonního společenstva (sádky Třeboň 2010).

41

23.VIII

1.IX

3. Výsledky Charakteristiku 9 krmných variant, nasazených a vylovených ryb včetně kontrolní obsádky v jednotlivých sádkách ukazuje tab. 4. Průměrná kusová hmotnost obsádek se pohybovala v rozmezí 1239 – 1324 g.ks-1, průměrná kusová hmotnost ryb při výlovu byla v krmných variantách od 2093 do 2335 g.ks-1, u nepřikrmovaných ryb v kontrole jen 1973 g.ks-1. Ke ztrátám na obsádkách ryb během pokusu nedošlo, pouze v kontrole chyběl při výlovu 1 ks. Podle očekávání byl nejnižší celkový, kusový a denní přírůstek dosažen u kontrolní obsádky. Nejvyšší celkový, kusový i denní přírůstek byl zjištěn v pořadí triticale tepelně upravené při 100 °C a triticale mačkané, následovala skupina variant triticale mačkané a tepelně upravené při 120 °C, triticale 1,3 mm a triticale 1,0 mm s přibližně stejnou úrovni dosažených přírůstků. U některých šrotovaných i mačkaných variant triticale mohl být výsledek ovlivněn také větším rozplavením částic a následně jejich menší dostupností pro rybí obsádku. Výsledné produkční účinnosti krmiv popisuje tab. 5. Při stejné spotřebě krmiv ve všech variantách byla konverze krmiv (FCR) nejnižší u variant triticale tepelná úprava při 100 °C a triticale mačkané ve výši 2,05 a 2,19 před skupinou krmiv triticale mačkané a tepelně upraveného při 120 °C, triticale 1,3 mm a triticale 1 mm. Stejné pořadí je také u specifické i relativní rychlosti růstu (SGR, RGR) a relativního denního přírůstku, u nichž byly vypočteny nejvyšší hodnoty. S přítokem vody z rybníků byly sádky ještě kontinuálně zásobeny zooplanktonem. Z hlediska potravního využití rybami byli z planktonního společenstva významní především zástupci řádu Cladocera větší než 0,7 mm (obr. 2). I když jejich podíl kolísal a jejich zastoupení bylo výrazně menší než skupina drobnějších Cladocer, udrželi svou přítomnost v celém průběhu pokusu. Větší zooplankton byl hlavním zdrojem potravy pro ryby v kontrole.

Tab. 3. Analýza rozptylu (Hmotnost v závislosti na úpravě krmiva 21.9.2010) Faktor

Stupně volnosti

Součet čtverců

Průměrné F krit. součty čtverců

p-value

Krmení

9

1026269

114030

0,15

Residua

96

7179295

74784

1,52

Analýzou rozptylu (tab. 3) je patrné, že použitá krmiva ovlivnila výslednou hmotnost kaprů. Vícenásobným srovnáváním dle Tukeyova HSD testu bylo zjištěno, že nejsou signifikantní rozdíly mezi hmotnostmi ryb přikrmovaných jednotlivými krmivy.

42

Tab. 4. Použitá krmiva, obsádky, výlovy a přírůstky pokusných variant na sádkách v Třeboni 2010 (délka pokusu 83 dní). Nasazeno

Sádka č.

Krmivo

Sloveno

Přírůstek

Počet Celková Kusová Počet Kusová ryb hmotnost hmotnost ryb Celková hmotnost Ztráty -1 (ks) hmotnost (g.ks-1) (ks) (g) (g.ks ) (%)

Přírůstek Kusový celkem přírůstek (g) (g.ks-1)

Přírůstek (g.ks-1.den-1)

21 Triticale

11

14561

1 324

11

24280

2207

0

9719

884

10,64

20 Triticale mačkané

11

13790

1 254

11

25075

2280

0

11285

1026

12,36

19 Triticale šrotované 1,0 mm

11

14462

1 315

11

24920

2265

0

10458

951

11,45


11

14302

1 300

11

23025

2093

0

8723

793

9,55


11

14418

1 311

11

23610

2146

0

9192

836

10,07


11

13704

1 246

11

24210

2201

0

10506

955

11,51

7 Triticale tepelná úprava 100 °C

11

13624

1 239

11

25685

2335

0

12061

1096

13,21


11

14060

1 278

11

23020

2093

0

8960

815

9,81

9 Triticale mačkané tep. úp. 120 °C

11

14006

1 273

11

24725

2248

0

10719

974

11,74

8

10590

1 324

7

15784

1973

12,5

5194

649

7,82

1 Kontrola – bez příkrmu

43

Tabulka 5. Výsledné ukazatele produkční účinnosti krmiv na sádkách v Třeboni 2010 (délka pokusu 83 dní).

Sádka č.

Krmivo

Spotřeba krmiva (kg)

FCR

FCE

SGR

RGR

Přírůstek relativní denní (%.d-1)

Ztráty (%)

21 Triticale

24,75

2,55

0,39

0,62

66,74

0,80

0

20 Triticale mačkané

24,75

2,19

0,46

0,72

81,83

0,99

0


24,75

2,37

0,42

0,66

72,31

0,87

0


24,75

2,84

0,35

0,57

60,99

0,73

0


24,75

2,69

0,37

0,59

63,75

0,77

0


24,75

2,36

0,42

0,69

76,66

0,92

0


24,75

2,05

0,49

0,76

88,53

1,07

0


24,75

2,76

0,36

0,59

63,73

0,77

0

9 Triticale mačkané tep. úp. 120 °C

24,75

2,31

0,43

0,68

76,53

0,92

0

1 Kontrola – bez příkrmu

-

-

0,48

49,05

0,59

12,5

44

-

Obr. 3. Box-Whiskers diagramy pro hmotnosti zjištěné při ukončení pokusu v závislosti na použitých krmivech.

4. Diskuse a souhrn Obsádky kaprů při poloprovozních pokusech v množství 363 ks .ha-1odpovídají počtu kusů obsádek v hlavních rybníků při polointenzívním chovu (Urbánek a kol., 2010). V našem případě bylo při stanovení pokusných obsádek přihlédnuto k odhadu produkčních možností třeboňských rybníků (Hůda, 2009). Dle obr. 3 všechny skupiny kaprů přikrmovaných technologicky upravenými obilovinami měly průměrnou individuální hmotnost na konci pokusu vyšší než 2 kilogramy, s výjimkou kontrolní skupiny. Nejvyšší celkový, kusový a denní přírůstek byl zjištěn u přikrmovaných obsádek kaprů v pořadí: triticale tepelně upravené 100 °C a triticale mačkané, následovala skupina variant triticale mačkané a tepelně upravené při 120 °C, triticale šrotované 1,3 mm a triticale 1 mm s přibližně stejnou úrovní dosažených přírůstků. Koeficient konverze FCR se u použitých krmiv lišil. Při stejné spotřebě krmiv ve všech variantách byla konverze krmiv (FCR) nejnižší v pořadí triticale tepelně upravené při 100 °C a triticale mačkané o 10 % resp. 9 % oproti konverzi krmiva neupraveného triticale. Dále následovala skupina krmiv triticale mačkané a tepelně upravené 120 °C, triticale 1,3 mm a triticale 1,0 mm. U šrotovaného krmiva může mít vliv na konverzi také rozplavování krmiva, kdy nejsou dávky plně využity rybí obsádkou. Výsledky krmných pokusů prováděných na 45

sádkách v Třeboni jsou ovlivněny z části výskytem zooplanktonu, kterým zásobí všechny pokusné sádky přítoková voda z výše položeného rybníka Svět.

Poděkování Tato práce byla vypracována v rámci projektů CENAKVA reg. č. CZ.1.05/2.1.00/01.0024 a GA JU 047/2010/Z. Za organizační a technickou pomoc při provádění poloprovozních pokusů děkují autoři tohoto sdělení pracovníkům Rybářství Třeboň Hld. a.s.

5. Seznam použité literatury Adámek, Z., Berka R., Hůda J., 2009. Pond aquaculture production in the Czech Republic. Aquaculture Research, 40: 526–532. Balon, E.K., 1995. Origin and domestication of the wild carp, Cyprinus carpio: from Roman gourmets to the swimming flowers. Aquaculture, 129: 3 – 48. Bauer, C., Schlott, K., 2006. Reaction of common carp (Cyprinus carpio L.) to oxygen deficiency in winter as an example for the suitability of radio telemetry monitoring the reaction of fish to stress factors in pond aquaculture. Aquaculture Research, 37: 248 – 254. Hůda, J., 2009. Cereals efficiency in market carp farming. [in Czech]. Ph.D.Thesis. University of South Bohemia, p. 159. Mareš, J., (online, 2009). Úpravy krmiv [cit. 2009-04-12]. Power-Point přednáška. Dostupný z WWW: . Moore, L.B. 1985., The role of feeds and feeding in aquatic animals production. GeoJournal, 10: 2454251. Steffens, W., 1989. Principles of Fish Nutrition. Halsted Press, New York. Urbánek, M., 2009. Influence of cereals feeding on produce parameters and quality of flesh in market carp farming. [in Czech]. Ph.D.Thesis. University of South Bohemia, 179 pp. Urbánek M., Hartvich P., Vácha F.& Rost M., 2010: Investigation of fat content in market common carp (Cyprinus carpio) flesh during the growing season. Aquaculture Nutrition 16:511 – 519 Viola, S., Rappaport, U., Arieli, Y., Amidan, G., Mokady, S., 1980. The effects of oil-coated pellets on carp (Cyprinus carpio) intensive culture. Aquaculture, 26: 49-65. Zeman, L., 2002. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, pp. 63-64.

46

Výsledky hospodaření za roky 2003 – 2010 na rybníku Horák v souvislosti s přikrmováním

Ing. Jan Hůda, Ph.D.

Od roku 2003 do současné doby probíhají krmné pokusy na soustavě rybníků Horák, Fišmistr, Baštýř a Pěšák. Tato soustava pro provádění krmných pokusů byla vytipována, protože má jeden zdroj napájecí vody. Je dostupná a má poměrně vyrovnané rybníky velikostí (cca jeden 2 ha). Dále má důležitou vlastnost a to je malou variabilitu kvantity planktonu a bentosu. Krmné pokusy jsou uskutečňovány tak, že každý rok je jeden ze čtyřech výše jmenovaných rybníků ponechán bez přikrmování, to znamená, že přírůstek je tvořen pouze přirozenou produkcí daného rybníka. Na pokusných rybnících není aplikováno žádné organické hnojivo. Vápnění je prováděno v úrovni v průměru 750 kg/1ha. V průběhu let 2003 až 2010 byl pouze jeden rok, to je 2008 vyčleněn z krmných pokusů a byla zde uskutečněna výroba kapřího plůdku. V předloženém referátu jsou shrnuty provozní zootechnické a ekonomické výsledky jednotlivých způsobů hospodaření pouze na jednom rybníce Horák. Tento rybník byl vybrán z důvodu, že spektrum hospodaření se zde rozšířilo o kombinaci výroby tržního kapra s amurem, bez přikrmování. Rybník Horák trpí z pokusných rybníků nejvíce zarůstáním vodní vegetací. První skupina výsledků je za roky 2006 a 2007 kdy byly pokusné ryby normálně provozně přikrmovány. Druhá skupina výsledků je za roky 2004 a 2009 kdy obsádka byla bez přikrmování. V roce 2008 byl rybník využit pro výrobu kapřího plůdku. Další skupina výsledků je za rok 2003, kdy tržní kapr byl přikrmován, ale s masivním výskytem pseudorazbory v rybníce. Tento rok je typický s nepatrným výskytem využitelného zooplanktonu. Poslední rok sledovaného období je rok 2010, kdy je použita snížená obsádka kapra s amurem bez přikrmování. Pro provozní účely jsou tyto skupiny způsobu hospodaření ekonomicky zhodnoceny tak, že od hodnoty přírůstku se odečítá hodnota krmiva a lidské práce. Cílem referátu je najít nejvhodnější ekonomické hospodaření na rybníce s výrobou tržních ryb a navrhnout opatření pro rybářskou praxi.

47

Přehled výsledků krmných pokusů na rybníce Horák v letech 2003 - 2010 Rybník Horák 2,2 ha

ROK

Ryba

Obsádka ks/ha

2003

K3

363

Ø kus. hmotnost

kg/ha 395

1,08

veget. ztráty (%) 6,75

Krmivo a celková spotřeba (kg) pšenice 2645

Přírůstek celkový (kg)

kg/ha

710

323

FCR

vápnění kg/ha

organické hnojení kg/ha

Provozní zásahy

3,72

990

0

0

2004

K3

363

181

0,5

3,6

0

1060

482

0

860

0

2005

K3

363

127

0,35

33,7

2400 triticale

941

427

2,55

863

0

2006

K3

363

398

1,1

4,6

žito 2500

1202

546

2,07

955

0

2007

K3

363

399

1,1

1,5

žito 2400

1395

634

1,72

0

2008

K0

272700

0

0

91

KP - I 3700

500

227

7,4

455

2009

K3

363

245

0,68

3,6

0

1020

463

0

455

0

2010

K3 Am2

508

393

0,77

8,7

0

1193

542

0

0

0

K3

363

348

0,96

8,4

0

943

428

0

682

Am2

145

45

0,32

10,2

0

250

113

0

0

2010

48

0

pletivo na střiku 31.05.05 Soldep

silný výskyt pseurazbory -nasaz. Šo -nepatr. pseudorazbory . - obrovský výskyt velkého zoopl. - tvorba kys. deficitů

- silné výkyvy kyslíku - napuštění přes zimu - časný nástup přir. potravy - výlov na 95 kg chlor. jaře roku vápna 2009 - nasazeno - Cag nasazeno do Rodu

0 0

Poznámka

0

Shrnutí výsledků jednotlivých let pro porovnání výsledků odchovu kaprů

1. Rok 2003

-

provozní přikrmování včetně masivního výskytu pseudorazbory

2. Roky 2006, 2007

-

normální přikrmování ryb

3. Roky 2004, 2009

-

bez přikrmování obsádky kapra

4. Rok 2010 bez přikrmování obsádka smíšená kapr a amur (kusově 70% kapr, 30% amur, váhově 88% kapr, 12% amur)

5. Rok 2008

-

výroba kapřího plůdku s přikrmováním

Rok 2005 normální přikrmování nezařazuji do skupin, protože byla nenormální úroveň ztrát, to je průměrně 33,7 % obsádky.

Porovnání krmných nákladů ROK

Náklady v Kč

obilovina 3,00 Kč/1kg

2003

11,2

KP–I

2004

0

2005

7,65

2006

6,2

2007

5,2

2008

37

2009

0

2010

0

na 1 kg přírůstku Ceny -

5,00 Kč/1kg

49

Porovnání jednotlivých skupin podle způsobu odchovu

Skupina

1. Pseudorazbora 2003 (masivně)

Průměrný přírůstek kg/ha

Spotřeba krmiv kg/ha

Hodnota FCR přírůstku Kč/1ha

Pořadí

323

1202 3,72

12044

5

590

1114

1,9

25658

2

472

0

0

23600

3

542

0

0

27100

1

227

1682

7,4

13790

4

2. Norm. přikrmování 2006, 07 3. Bez přikrmování 2004,09

4. Smíšená obsádka s amurem

5. Kapří plůdek 2008

Agenda: 1.)

Cena obilovin 3,00 Kč/1kg, KP-I 5,00 Kč/1kg

2.)

Hodnota přírůstku K4, Am3.......50 Kč/kg, K1 100 Kč/kg

3.)

Cena lidské práce přikrmování 500 Kč/1ha/1sezóna

4.)

Hodnota přírůstku Kč/1ha = (kg přírůstku x cena ryb) – (hodnota krmiva +práce na přikrmování)

50

Skupina

1. Pseudorazbora 2003 (masivně)

Průměrný přírůstek kg/ha

Spotřeba krmiv kg/ha

Hodnota FCR přírůstku Kč/1ha

Pořadí

323

1202 3,72

12044

5

2006, 07

590

1114

1,9

25658

2

3. Bez přikrmování 2004,09

472

0

0

23600

3

542

0

0

27100

1

227

1682

7,4

13790

4

2. Norm. přikrmování

4. Smíšená obsádka s amurem

5. Kapří plůdek 2008

Agenda: 1.)

Cena obilovin 3,00 Kč/1kg, KP-I 500 Kč

2.)

Hodnota přírůstku K4, Am3.......50 Kč/kg, K1 100 Kč/kg

3.)

Cena lidské práce přikrmování 500 Kč/1ha/1sezóna

4.)

Hodnota přírůstku Kč/1ha = (kg přírůstku x cena ryb) – (hodnota krmiva + práce na přikrmování)

51

Závěry pro praxi z rybníka Horák

1.) Rybník s výrobou K3, KV, napustit co nejdříve z důvodu rozvoje přirozené potravy.

2.) Průtoční rybníky přistavit, tak aby došlo co k nejmenšímu proplachování planktonu.

3.) Dělat veškerá dostupná opatření pro eliminaci pseudorazbory, ale i jiných invazních druhů ryb.

4.) V případě nejistoty stavu obsádky např. nejasné úhyny – vždy rybník dosadit. (viz rok 2005 ani FCR 2,55 nezajistilo přírůstek).

5.) U rybníků plochých, odražených od soustav, se sklonem k zarůstání odzkoušet obsádky Kapr + Amur. Bez přikrmování. Výsledek nejlepší za 8 let pokusů.

6.) Do rybníků s masivním výskytem pseudorazbory je nutno intenzivně krmit, jinak je výsledek velmi špatný (viz rok 2003)

52

Vnímavost plůdku plemen kapra a produkčních F1 hybridů vůči experimentální infekci koi herpesvirem(KHV) doc. Ing. Flajšhans Martin, Dr. reg. agr. 1; MVDr. Pokorová Dagmar 2, MVDr. Piačková Veronika 1, Ing. Gela David, Ph.D. 1, Ing. Veselý T. 2 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz, Vodňany 2

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i., Národní referenční laboratoř pro virové choroby ryb, Brno

Souhrn: Jedním z postupů, vedoucích ke snižování mortality kapra působené KHV, je vyhledávání rezistentních plemen a kříženců kapra. V rámci genofondu kapra obecného v ČR byla testována plemena šupinatého fenotypu Amurského sazana (AS) a Ropšinského kapra šupinatého (ROP) jako plemena geneticky nejvzdálenější ke skupině středoevropských plemen kapra, u nichž byla ověřena zvýšená odolnost vůči virovým chorobám, vybraná česká a další importovaná plemena kapra šupinatého a lysého fenotypu používaná v českém šlechtitelském programu (Severský lysec, M72; Jihočeský kapr šupinatý, C73; Mariánskolázeňský kapr šupinatý, ML; Třeboňský šupináč, TŠ; Pohořelický lysec, PoL; Maďarský lysec, M2; syntetická linie C435), užitkoví F1 hybridi mezi vybranými plemeny (M2xM72, ROPxTAT), a novošlechtěná plemena Amurský lysec (AL, linie vodňanské ALV a pohořelické ALP) a Amurský šupináč (AŠ) a hybridi s nimi. Jako kontrola byl používán kapr Koi stejné věkové kategorie. Cílem studie bylo zhodnotit odolnost genofondu kapra obecného v ČR vůči KHV a u novošlechtění dosáhnout introgrese genů AS do lysců, zvýšit odolnost lysců a dosáhnout projevu heterózního efektu ve zvýšené odolnosti kříženců. Testy probíhaly v uzavřené Národní referenční laboratoři pro virové nemoci ryb ve VÚVeL, v.v.i. v Brně na věkových kategoriích Kr a K1. Jednoznačně byla potvrzena nejnižší průměrná kumulativní mortalita 1,50 ± 1,50% (největší odolnosti vůči KHV) u AS. Průměrnou kumulativní mortalitu do 50% vykázali F1 hybridi a plemena ROPxTAT (12,00 ± 3,67%), M2xALP (16,50 ± 3,50%), ROP (19,50 ± 14,50%), M2xALV (26,50 ± 6,50%), AL (27,00 ± 0,00%) a M2 (43,50 ± 6,50%). Ostatní plemena a kříženci vykazovali průměrnou kumulativní mortalitu v rozmezí 50 – 80%. Nejvyšší průměrná

53

kumulativní mortalita byla zaznamenána u C435 (89,00 ± 7,00%) a u kontroly Koi (96,89 ± 6,10%). Z dosavadních testů velmi dobře vychází novošlechtěnec AL i jeho produkční F1 hybridi (M2xAL linie vodňanské ALV a pohořelické ALP). Na základě těchto výsledků spolu s vyhodnocením reprodukční a produkční užitkovosti AL bude zahájeno uznávací řízení u RS ČR a Ústřední evidence plemenných ryb o uznání plemene Amurský lysec, toto plemeno s dobrou odolností vůči KHV by mohlo být uvedeno do oběhu.

Poděkování: Studie byla podporována projekty NAZV QH71057 - Monitoring výskytu koi herpesvirózy (KHV) v chovech kapra obecného v ČR a testování vnímavosti vybraných linií kapra ke KHV, CENAKVA CZ.1.05/2.1.00/01.0024, GAJU 047/2010/Z a MZE 0002716202.

54

Kříženci kaprů a jejich užitkové vlastnosti Ing. Michal Kříž a Ing. Martin Kocour, Ph.D. Úvod Kapr obecný (Cyprinus carpio) je od středověku až po současnost nejvíce hospodářsky využívanou rybou v České republice. Je oblíbený hlavně kvůli svému vynikajícímu masu a dobré adaptaci na podmínky chovu v rybničním hospodářství. V ČR se kapr chová především v polykulturních obsádkách. Jeho potrava je z 50% tvořena přirozenou potravou a z 50% doplňkovými krmivy (krmné směsi KP1 a KP2, pšenice, žito, obilné šroty) - tzv. polointenzifikační způsob hospodaření. Současné rybníkářství je založené na aplikaci nejnovějších poznatků z oblasti výživy, krmení a prevence nemocí. Další metodou vedoucí ke zvýšení produkce je šlechtění, jehož cílem je systematické zavádění nových plemen, linií a jejich kříženců. Šlechtitelskou činností v chovu kapra a výzkumem v této oblasti se zabývá Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, kde disponují liniemi genofondu České republiky i plemeny importovanými ze zahraničí. Testování užitkovosti, jež je nedílnou součástí šlechtitelské práce, je zakotveno i v zákoně č. 154/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat.

Hospodářský význam kapra obecného Kapr obecný patří bezpochyby mezi velmi důležitou hospodářskou rybu s dlouhou historií domestikace (Kocour, 2005). Statistiky Světové Potravinářské a zemědělské organizace – FAO udávají, že v roce 1991 činila celosvětová produkce kapra obecného 1 018 282 t a v roce 2008 již 2 987 433 t (graf č. 1). Produkce kapra je téměř dva a půlkrát vyšší než produkce všech lososovitých ryb dohromady. Největším světovým producentem kapra je Čína, jejíž podíl na celkové produkci je 70% a díky chovatelům ve východní a jihovýchodní Asii se každoročně celková produkce kapra neustále zvyšuje. V Evropě došlo v minulých letech k mírnému poklesu produkce kapra, v současnosti stagnuje. I přesto nadále tvoří kapr 30% produkce z evropské akvakultury. V České republice tvoří kapr 86-90% z celkové produkce, to odpovídá 17 – 18 000 t ročně (Duda a kol., 1999). Kapr má pro mnoho lidí kvalitní a chutné maso a je i velmi oblíbenou rybou sportovních rybářů. V roce 2009 bylo v ČR uloveno na revírech ČRS 2 558 t kapra. V posledních několika letech stoupá zájem o barevné mutace kapra obecného – kapr koi, který je chován převážně v zahradních bazénech a není určen ke konzumaci (Balon, 1995). Kapr je považován za první rybu chovanou v rybnících. O rozvoj jeho chovu se zasloužili mniši, pro něž je ryba postní jídlo. Relativně rychlý růst kapra, snadné rozmnožování v zajetí, odolnost vůči chorobám, parazitům a nižší kvalitě vody z něho dělá ideální rybu pro chov 55

v rybničním hospodářství (Balon, 1995). Před 4000 lety začali kapra chovat v Číně a o 2000 let později v Evropě. Je tedy s největší pravděpodobností považován za nejvíce zdomestikovanou a nejdéle chovanou rybu na světě (Wohlfarth, 1984). Do konce 90. let 20. století se podařilo vytvořit pro kapra v rybnících dokonalé podmínky prostředí, čímž se zvýšila jeho produkce z hektaru (Čítek a kol., 1998). V dnešní době, kdy jsou chovatelé schopni zajistit optimální podmínky prostředí pro chov, je proto nutné pro zvýšení produkce klást větší důraz na zlepšení genetické kvality ryb. V neposlední řadě i díky směrnicím a nařízením Evropské unie v rámci ochrany povrchových vod, ochrany přírody a krajiny dojde v některých lokalitách s největší pravděpodobností k omezení intenzity hospodaření na rybnících (zákaz hnojení a krmení, snížení obsádek). A důraz na geneticky kvalitní populace bude ještě vyšší.

Graf č. 1: Celosvětová produkce kapra obecného (FAO, 2011)

Kontrola užitkovosti – hodnocené znaky ZNAKY

morfologické

meristické

reprodukční

plastické

růstu a přežití

56

Meristické znaky Meristické znaky se označují jako počitatelné. Hodnotí se především u čistých plemen kaprů. Hodnocenými znaky jsou typ ošupení (kapr šupinatý, lysý, řádkový a hladký), počet tvrdých a měkkých paprsků v řitní a hřbetní ploutvi a u šupinatých kaprů i počet šupin v, nad a pod postranní čárou. Většina meristických znaků (kromě typu ošupení) se v běžné chovatelské praxi dnes již nehodnotí a jejich využití spadá spíše do oboru systematické biologie.

Plastické znaky Plastické znaky jsou ukazatele, které se dají změřit nebo zvážit. Tyto znaky se hodnotí u plemenných ryb a u ryb testovaných na užitkovost v tržní velikosti a při stanovování výtěžnosti. Při testování užitkovosti se hodnotí: celková délka (CD) v mm; délka těla (DT) v mm; délka trupu (DTr) v mm; délka hlavy (DH) v mm; výška těla (VT) v mm; šířka těla (ŠT) v mm (obr. č. 1); celková hmotnost ryby v g; hmotnost hlavy v g; hmotnost trupu v g; hmotnost obou filetů s kůží v g; hmotnost gonád v g.

Obr. č. 1: Schematické znázornění měření plastických znaků (Flajšhans a kol., 2008)

Reprodukční znaky Plodnost je schopnost ryb produkovat oplození schopné gamety. Patří mezi základní ukazatele kvality generačních ryb používaných k rozmnožování. Z hlediska šlechtění ryb a v provozní praxi je považována za kvantitativní ukazatel vyjadřující reprodukční schopnost jikernaček a mlíčáků zařazených do plemenitby v závislosti na fylogenezi druhu v konkrétních podmínkách (Nikolskij, 1965). Podle pravidel testování plemenných ryb Rybářského sdružení, které si dle zákona č. 154/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášky č.448/2006 Sb. stanovuje bližší podmínky testování, se ukazatele plodnosti vyjadřují jako reprodukční užitkovost.

57

Zjišťuje se: 1, objem spermatu v ml na 1 kg hmotnosti mlíčáka 2, celkový počet spermií na 1 kg hmotnosti mlíčáka 3, celkový počet jiker na 1 kg hmotnosti jikernačky 4, hmotnost jiker na 1 kg hmotnosti jikernačky 5, procento oplozenosti jiker v očních bodech 6, celkové množství rozplavaného váčkového plůdku

Růst a přežití Růst je velmi důležitý hospodářský a biologický ukazatel. Intenzitu růstu ovlivňují potravní podmínky (nabídka, složení, kvalita potravy, hustota obsádky, atd.), délka vegetačního období, teplota vody, kyslíkové poměry, zdravotní stav a genetický základ (Baruš, Oliva a kol., 1995). Růst kaprů ovlivňuje také pleiotropní působení genů pro ošupení viz. tab. 1 – za nepříznivých podmínek zvýhodňuje šupinaté ryby (Smíšek, 1972). Pomocí šlechtění se dá zlepšit celkový přírůstek a přežití kapra v klimatických podmínkách České Republiky. V našich podmínkách je tržní hmotnosti kapra (1,5 – 3 kg) dosaženo za 3 – 4 roky. Tab. č. 1: Rozdíly v růstu kapra podle typu ošupení v procentech (Čítek a kol., 1998) Typ ošupení

K0 – K1

K1 – K2

K2 – K3

Šupinatý Lysec Lysec řádkový Hladký

100 94 86 80

100 96 87 85

100 98 88 85

Metodika hodnocení užitkovosti – test VÚRH JU 2006 -2008 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústavu rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech (VÚRH JU) se rozhodl založit test užitkovosti plemen/linií kapra při vrcholovém křížení s maďarskou syntetickou lysou linií (HSM) na mateřské pozici. Na linii HSM byli kříženi samci (mlíčáci) linie HSM, Telčského lysce (TeL), Severského lysce (M72) a Amurského lysce (AL). Jako kontrola byl použit šupinatý kříženec Ropšínského (ROP) a Tatajského (TAT) plemene kapra. VÚRH JU se dohodl na společném testování výše zmiňovaných ryb s podnikem Rybářství Třeboň a.s. Testování ryb na více lokalitách v různých podmínkách chovu umožní lepší a přesnější zhodnocení získaných dat s lepší aplikací výsledků v praktických podmínkách.

58

Syntetická linie maďarských kaprů – HSM Syntetická linie HSM vznikla ve Vodňanech v letech 1997 až 2001. Je výsledkem křížení 4 různých linií s převahou maďarských lysých kaprů s nízkou vzájemnou genetickou vzdáleností. Používá se k produkci užitkových F1 hybridů s plemenem M72. Do budoucna je s ní počítáno jako s možnou náhradou dříve importovaných maďarských lysých kaprů s označením M1, M2, L15, 215.

Telčský lysec – Tel

Telčský lysec je na FROV JU držen jako genový zdroj. Vznikl v Milevsku v letech 1985 – 1991 dlouholetým výběrem kapra lysce podle provozních plemenářských směrnic Státního rybářství. Cílem bylo ověřit užitkové vlastnosti a vhodnost do různorodých podmínek středních až vyšších geografických poloh. Je vhodný do normálních obsádek s minimálním přikrmováním i do obsádek středně zhuštěných se zvýšeným krmením obilovinami. Jako genetický zdroj se udržuje čistokrevnou plemenitbou, používá se i pro užitkový chov.

59

Severský lysec M 72 Severský lysec vznikl ve VÚRH JU v letech 1987 – 1992 podle schéma 1. Cílem bylo vnést geny ropšínského kapra do geonomu lysce a získat lysce s vysokou vitalitou plůdku a nespecifickou odolností. V současnosti je druhým nejrozšířenějším plemen lysce u nás. M 72 je používán pro produkci F1 hybridů s plemeny Dor 70, M 2, PoL.

Amurský lysec AL Vznikl ve VÚRH JU v letech 1996 – 2003 na základě křížení Amurského sazana s matkami syntetické linie maďarských lysců (HSM), křížením F1 šupinatých heterozygotů (HSM x AS) mezi sebou a selekcí vyštěpených lysců v F2. Linie AL byla vytvořena pro účely hybridizace k tvorbě lysých kaprů s předpokladem jejich vyšší odolnosti a růstu.

Test užitkovosti byl zahájen v roce 2006 na šlechtitelské stanici a rybí líhni VÚRH JU. Pro každý typ křížení se z generačního hejna daného plemene/linie o minimálním počtu 120 ks vybralo minimálně 25 otců, u linie HSM a Rop také 15 matek. Osemenění a aktivace gamet byla provedena podle faktoriálního schématu páření. Z jiker odebraných od samic plemene HSM byl vytvořen směsný vzorek s přibližně stejným podílem jiker od všech 15 jikernaček. Tento směsný vzorek jiker rozdělen na 4 díly (4 typy křížení – HSM x HSM, HSM x M72, HSM x AL a HSM x TeL) a každý z dílů byl následně rozdělen na dalších 25 dílů. Každý díl jiker byl v rámci každého typu křížení osemeněn spermatem jednoho samce. Po osemenění a aktivaci gamet byly všechny jikry od stejného křížení smíchány dohromady a následovalo odlepování jiker. Inkubace probíhala v Zugských láhvích. Rozplavaný nerozkrmený váčkový plůdek byl na líhni spočítán a zabalen do polyetylenových pytlů s kyslíkovou atmosférou. Pytle s plůdkem byly rozvezeny do podniků Rybářství Třeboň a.s. a Dvůr Lnáře s.r.o., kde má FROV JU

60

pronajaty prostory k testování. Každá testovaná lysá skupina byla vysazena do jiného rybníka a ke každé testované skupině byla zároveň přisazena kontrolní skupina s odlišným fenotypem ošupení (obr. č. 2). Hlavní úloha kontrolní skupiny je korekce vlivů prostředí na dosaženou hodnotu hmotnosti a přežití (Duda a kol., 1999).

Obr. č. 2: Schéma testování užitkovosti využitím vrcholového křížení (Flajšhans a kol., 2008)

Na jaře 2007 byly testované ryby na obou podnicích přeloveny, individuálně a skupinově zváženy a zjišťovalo se přežití. Ryby byly po zpracování a redukci počtů skupinově označeny ustřižením jedné z párových ploutví a nasazeny nebo převezeny k dalšímu testování. Na podzim 2007 a jaře 2008 proběhlo přelovení ryb za účelem zjištění přírůstku a přežití za uplynulé období. Způsob zpracování probíhal obdobně jako v předchozích obdobích. Zjišťovaly se individuální hmotnosti 35 ks ryb od každé skupiny (celkem 8 skupin v každém rybníce) a přežití ryb v rámci skupiny v každém z rybníků. Na podzim 2008 se všechny rybníky na všech lokalitách vylovily. Ryby ve věku K3 byly zpracovány již známým způsobem a test na rybnících byl z důvodu dosažení tržní velikosti ryb ukončen. Z každé lokality bylo pak z jednoho vybraného rybníka vybráno 40 ks ryb od každé skupiny včetně kontroly pro stanovení biometrických ukazatelů a výtěžnosti. Z biometrických ukazatelů se hodnotily následující znaky: celková délka těla, délka těla, délka trupu s hlavou, délka hlavy, výška těla, šířka těla a poté se zjistila hmotnost ryby (Gela, D. a Linhart, O., 2000). U zpracovaných ryb se hodnotila hmotnost: 1) filetů bez kůže; 2) kůže; 3) hlavy; 4) ploutví; 5) zbylého trupu -

61

skeleton a odřezky z trupu bez ploutví, hlavy a vnitřností; 6) vnitřností bez gonád a 6) jiker nebo mlíčí. Výsledky testu 2006 – 2008 za obě lokality dohromady ve stáří K3 V hmotnosti byl statistický rozdíl pouze mezi linií HSM (1257 g) a hybridem HSM x AL (1413 g). Heterózní efekt růstu byl nejvyšší u hybrida HSM x AL (12,4%). Mezi hybridy HSM x TeL a HSM x M72 byl pouze nepatrný rozdíl (grafy č. 2 a 3).

Průměrná hmotnost (g)

Graf č. 2: Celková hmotnost ve stadiu K3 vypočtená metodou nejmenších čtverců (+ S. E.) se statistickým porovnáním

2000 1600

b

ab

ab

1257

1293

1304

1413

HSM

HSM x M72

HSM x TeL

HSM x AL

a

1200 800 400 0

Graf č. 3: Celkový heterózní efekt růstu a přežití ve stáří ryb K3 12,4

Heterózní efekt

14 12 10

5,2

8 4,6

6 2,9

4 2

3,7

0

0

0 -1,1

-2 -4 HSM

HSM x M72 Růstu

HSM x TeL

HSM x AL Přežití

62

Průměrné přežití v poslední vegetační sezóně se pohybovalo v rozmezí 69,0 – 73,4 %. Nejvyššího přežití dosáhl hybrid HSM x AL (73,4 %), což se ovšem ve srovnání s ostatními skupinami nepodařilo statisticky prokázat. Výsledné hodnoty heterózního efektu přežití byly u hybridů HSM x AL (5,2 %) a HSM x M72 (4,6 %) podobné. Heterózní deprese přežití byla zjištěna u hybrida HSM x TeL (grafy č. 3 a 4).

Přežití (%)

Graf č. 4: Celkové přežití ve stadiu K3 vypočtené metodou nejmenších čtverců (+ S. E.) se statistickým porovnáním

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

a

a

a

a

69,8

73

69

73,4

HSM

HSM x M72

HSM x TeL

HSM x AL

Celkové zhodnocení testu 2006 – 2008 Linie HSM – dosahovala v průběhu testu ve srovnání s ostatními hybridy nižších hodnot užitkových parametrů. Mohlo by se zdát, že se ke komerčnímu využití ve své čisté linii nehodí, ale rozdíl oproti zbylým skupinám nebyl dostatečně velký, aby byl důvodem pro zavrhnutí této linie v čistém stavu. Její využití v komerčních chovech mohu doporučit i v čistém stavu, zejména v oblastech s dobrými podmínkami pro chov kapra obecného (střední a nižší polohy), kde se rozdíly v užitkovosti mezi čistými plemeny/liniemi a kříženci snižují nebo naopak čistá plemena/linie dominují. Linie HSM je relativně nová, a proto by měla být dále otestována při křížení s dalšími plemeny. Hybrid HSM x TeL – měl v průběhu testování rozkolísané výsledky. Jeho heterózní efekt růstu na konci testu byl ve srovnání s linií HSM pouze 3,7 % a heterózní efekt přežití byl v posledním období testování dokonce nižší (-1,1 %). Parametry výtěžnosti byly shodné s linií HSM. Z výše uvedených důvodů tohoto hybrida ke komerčnímu využití nedoporučuji. Hybrid HSM x M72 – vykazoval v průběhu testování podobné výsledky jako hybrid HSM x TeL. Jeho parametry výtěžnosti byly srovnatelné a v některých případech mírně horší než u linie HSM. Hodnoty heterózního efektu růstu v tržní velikosti na úrovni 2,9 % a přežití za poslední vegetační období na hranici 4,6 % nejsou oproti linii HSM výrazně lepší. Hodnoty

63

přežití tohoto hybrida byly ale ve srovnání s linií HSM a hybridem HSM x TeL většinou lepší a stabilnější napříč lokalitám a jejich chovatelským podmínkám v nižších věkových kategoriích a v průběhu zimování (komorování). Hybrid HSM x M72 by se proto mohl využít zejména v oblastech se zhoršenými podmínkami pro chov kapra. Hybrid HSM x AL – dosahoval v testovacím období viditelně lepších a stabilnějších výsledků ve srovnání se zbylými testovanými skupinami. Důkazem toho je jeho konečný heterózní efekt růstu s hodnotou 12,4 % a heterózní efekt přežití v období K2-K3 na úrovni 5,2 % ve srovnání s linií HSM, což byly nejvyšší hodnoty vůbec. Parametry výtěžnosti byly u tohoto hybrida nejlepší ze všech lysých testovaných skupin. Doporučujeme hybrida HSM x AL ke komerčnímu využití. Linie AL vznikala v letech 1996 – 2003 a kromě tohoto testu nebyla dosud testovaná. Z výše uvedených důvodů bychom zároveň doporučili linii AL k dalšímu testování, protože na základě dosažených výsledků se jeví jako vhodná pro tvorbu kříženců, kteří by mohli najít uplatnění jako produkční hybridi.

Test užitkovosti 2003 – 2005

Testování probíhalo současně na čtyřech podnicích (Rybářství Tábor a.s. – dvě lokality, Rybníkářství Pohořelice a.s., Rybníkářství Hluboká a.s. a Klatovské rybářství). Klatovské rybářství a.s. převzalo již běžící test na konci vegetačního období K2 od VÚRH JU po vzájemné dohodě obou stran. K hodnocení užitkovosti bylo vybráno jedno čisté plemeno a čtyři různé hybridní kombinace. U čistého plemene se jednalo o Maďarského lysce M2, kříženci byli ve třech případech lysci a v jednom šupinatý hybrid, který sloužil jako kontrolní skupina. Byla použita metoda vrcholového křížení s maďarským lyscem (dále jen M2) na mateřské pozici. V otcovské pozici bylo použito plemeno M2 pro čistokrevnou plemenitbu a dále pro produkci kříženců: maďarský lysec L15, izraelský lysec Dor 70 (dále jen Dor) a Severský lysec (dále jen M72). Jako kontrola sloužil šupinatý hybrid Ropšínského a Tatajského kapra (dále jen Rop x TAT). Výsledky testu 2003 – 2005 za všechny podniky dohromady ve stáří K3 Rozdíly v hmotnosti mezi lysými rybami nebyly statisticky průkazné. Jediný statisticky významný rozdíl byl prokázán mezi kontrolní skupinou (1756 g) a linií M2 (1434 g) a hybridem M2 x L15 (1341 g). Kříženci M2 x Dor a M2 x M72 vykázali kladný heterózní efekt růstu. Heterózní deprese (-6,5) byla zjištěna u hybrida M2 x L15 (tab. č. 2).

64

Tab. č. 2: Celkový výsledek testu užitkovosti za všechny podniky na konci testu ve stáří K3. Testovaná skupina

Průměrná hmotnost K3 a S.D. (g) Skutečná Korigovaná

M2 M2 x L15 M2 x Dor M2 x M72 Kontrola

ab 1446 ± 325,4 1434 ± 339,1 a a 1330 ± 278,4 1341 ± 282,1 ab ab 1453 ± 320,1 1466 ± 307,9 ab ab 1500 ± 343,9 1496 ± 345,0 b b 1756 ± 324,1 1756 ± 318,2

Přežití (%)

a

ab

77,3 ± 20,8 a 72,4 ± 21,9 ab 77,2 ± 21,2 ab 81,5 ± 20,5 b 92,5 ± 11,2

Heterózní efekt Růstu 0,0 -6,5 2,2 4,3 -

Přežití se pohybovalo v rozmezí 72,4 – 92,5 % (tab. č. 2). Lysá skupina M2 x L15 měla v posledním roce testování nejvyšší ztráty. Linie M2 a hybrid M2 x Dor měli téměř stejné hodnoty přežití. Nejnižších ztrát z lysích testovaný skupin dosáhl hybrid M2 x M72 (81,5 %). Statisticky významný rozdíl se podařilo prokázat mezi kontrolní skupinou (92,5 %) a hybridem M2 x L15 (72,4 %). Celkové hodnocení testu 2003 – 2005 Linie M2 - vykazovala po většinu testu srovnatelné užitkové parametry růstu vzhledem k lysým hybridům s mírně nižšími hodnotami přežití v zimním období. Ukazatele výtěžnosti se rovněž nelišily. Zjištěné výsledky ukazují, že plemeno M2 je vhodné pro šlechtitelskou práci i komerční využití a je možné jej používat i v čistém stavu. Hybrid M2 x L15 - vykazoval v průběhu testu srovnatelné užitkové parametry růstu s linií M2. Hybrid M2 x L15 míval ale zpravidla vyšší přežití. Vzhledem k výsledkům v průběhu celého testu není plemeno L15 vhodné k produkci užitkových hybridů s plemenem M2, neboť celkový heterózní efekt není vůči plemeni M2 výrazný. Hybrid M2 x Dor – vykázal srovnatelné růstové parametry s plemenem M2, ale po většinu testovaného období vykazoval nejnižší hodnoty přežití, které se projevovaly zejména v období komorování, což může naznačovat horší odolnost vůči nepříznivým teplotním podmínkám. Naopak ukazatele výtěžnosti zejména jedlých částí těla byly vyšší oproti ostatním skupinám ryb. Nicméně ukazatele výtěžnosti jsou jen doplňkovým údajem a parametry růstu a přežití jsou při hodnocení užitkovosti důležitější. Z těchto důvodů není využití hybrida M2 x Dor vhodné pro komerční využití. Hybrid M2 x M72 – vykazoval po celou dobu testování srovnatelné užitkové ukazatele s ostatními lysými skupinami, ale v posledním vegetačním období rostl intenzivněji. Na konci testu dosáhl nejvyššího heterózního efektu (4,3 %). U tohoto hybrida byly pozorovány (zejména po nežádoucím onemocnění ryb) vyšší hodnoty přežití v průběhu komorování i vegetačního období. To ukazuje na vyšší odolnost a životaschopnost ryb. Plemeno M72 je v tomto případě při křížení s M2 zlepšovatelem, ale s ne příliš výrazným projevem. Hybrida

65

M2 x M72 lze využít ke stabilizaci ztrát v průběhu odchovu, které limitují využití plemene M2 v méně příznivých podmínkách.

Závěr Z výše uvedených výsledků vyplývá, že některé linie je vhodné využívat v jejich čistém stavu (HSM, M2), jiné se zase hodí pro tvorbu hybridů (HSM x AL) a někteří kříženci (HSM x TeL, M2 x Dor) se pro komerční využití příliš nehodí. Linie M72 se dá využít jako zlepšovatel přežití v podmínkách, které nejsou pro chov kaprů optimální. Nová a málo prověřená plemena HSM a AL by bylo vhodné dále otestovat, protože se jeví jako velmi vhodná pro tvorbu produkčně využitelných kříženců. Naopak plemeno TeL se minimálně v porovnání s jinými společně testovanými plemeny pro tvorbu komerčně využitelných hybridů nehodí, což ale nesnižuje jeho význam jako důležitého genového zdroje. Do budoucna by bylo vhodné v testech užitkovosti pokračovat, protože stále ještě nebyly vyčerpány všechny možné kombinace křížení. Navíc starší testy, kde se neprováděla korekce hmotnosti a přežití podle kontrolní skupiny, by bylo lepší zopakovat. Výsledky skutečné a korigované hmotnosti (tab. č. 3) a přežití (tab. č. 4) se od sebe mohou totiž výrazně lišit a tím ovlivnit celkové hodnocení. Tab. č. 3: Rozdíly ve skutečné a korigované hmotnosti Testovaná skupina

Průměrná hmotnost K3 a S.D. (g)

HSM HSM x M72 HSM x TeL HSM x AL Kontrola*

1221 ± 219,7 c 1481 ± 312,9 a 1039 ± 216,8 b 1317 ± 263,0 d 1675 ± 362,9

Skutečná b

Přežití (%) Skutečné Korigované

Korigovaná a

1211 ± 202,3 a 1229 ± 270,7 a 1272 ± 257,3 b 1360 ± 272,8 c 1675 ± 255,9

a

94,1 ± 5,1 a 98,6 ± 1,2 a 95,3 ± 4,5 a 97,0 ± 5,1 a 98,6 ± 1,9

a

95,4 ± 4,0 a 97,3 ± 1,9 a 95,8 ± 3,9 a 96,6 ± 5,9 a 98,6 ± 1,2

Heterózní efekt Růstu Přežití 0,0 1,5 5,0 12,3 -

0,0 2,0 0,4 1,3 -

Tab. č. 4: Rozdíly ve skutečném a korigovaném přežití Testovaná skupina

Průměrná hmotnost K3 a S.D. (g) Skutečná Korigovaná

HSM x M72 HSM HSM x TeL HSM x AL Kontrola*

1578 ± 333,3 a 1331 ± 279,7 b 1466 ± 281,0 b 1540 ± 321,7 c 1823 ± 423,2

b

a

1380 ± 272,3 ab 1471 ± 342,8 bc 1499 ± 283,9 c 1585 ± 330,4 d 1823 ± 384,3

Přežití (%) Skutečné Korigované a

72,1 ± 11,2 a 74,5 ± 22,7 a 73,7 ± 9,3 a 61,3 ± 14,9 a 88,2 ± 8,1

66

a

74,2 ± 6,3 a 70,4 ± 23,5 a 71,0 ± 9,5 a 75,3 ± 35,0 a 88,2 ± 4,5

Heterózní efekt Růstu Přežití -6,2 0,0 1,9 7,7 -

5,4 0,0 0,9 7,0 -

Seznam použité literatury: Balon, E. K., 1995. Origin and domestication of the wild carp, Cyprinus carpio: from Roman gourmets to the swimming flowers. Aquaculture 129: 3-48. Baruš ,V., Oliva, O. a kol., 1995. Fauna ČR a SR. Mihulovci a ryby (1). Academia, Praha, pp. 138-141. Baruš, V., Oliva, O. a kol., 1995. Fauna ČR a SR. Mihulovci a ryby (2). Academia, Praha, pp. 234-246. Čítek, J., Krupauer, V., Kubů, F., 1998. Rybníkářství. Informatorium, Praha, pp. 42-43. Duda, P., Gela, D., Linhart, O., 1999. Top-crossing with paternal inheritance trstiny of 4-month-old common carp Cyprinus carpio L. progeny in three altitude conditions. Aquaculture Research 30: 911-916. FAO,[cit. 14.1.2011]. Dostupné na internetu: http://www.fao.org/figis/servlet/SQServlet?ds=Aquaculture&k1=SPECIES&k1v=1&k1s=2957&outt ype=html Flajšhans, M., Kocour, M., Ráb, P., Hulák, M., Šlechta, V., Linhart, O., 2008. Genetika a šlechtění ryb. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, pp. 205-220 Gela, D., Linhart, O., 2000. Test of weight gain and survival in common carp (Cyprinus carpio, L.) bred strains and crossbreds. Zivocisna Vyroba 45, 53-58. Kocour, M., Linhart, O., Gela, D., Rodina, M., 2005. Growth performance of all-female and mixed-sex common carp Cyprinus carpio L. populations in the central Europe climatic conditions. Journal of the World Aquaculture Society 36 (1): 103-113. Nikolskij, G. V., 1965. Theory of a fish stock development as a biological design for well-balanced work and exploitation of fish resources. Nauka, Moscow. [In Russian]. Smíšek, J., 1972. Užitkové vlastnosti kapra různého fenotypu a genotypu v ošupení. Buletin VÚRH Vodňany (3): 3-10. Wohlfarth, G. W., 1984. Common carp. In. L. Mason (Editor). Evolution of Domesticated Animals. Longman, Harlow, UK, pp. 375-380.

67

68

Udržitelná biodiverzita rybníků vzhledem k rybářství a současnému využití rybníků doc. RNDr. Libor Pechar, CSc.

Úvod Produkce ryb spočívá ve využití produkčních procesů, které jsou přirozenou vlastností a projevem rybničního ekosystému. Je proto třeba, aby se v rybnících mohly vyskytovat společenstva vodních organismů, která jsou schopná ve vzájemné souhře realizovat primární produkci, sekundární produkci, společenstva, která vytvoří stabilní biocenózu (oživení) a potravní síť, kterou mohou využívat ryby. To znamená, že musí být přítomen fytoplankton a vodní rostliny, zooplankton, bentos a další vodní organismy obývající litorál. Společenstva planktonu, bentosu, litorální společenstva jsou tvořena různými druhy, které mají specifické vlastnosti a jsou schopné se přizpůsobit měnícím se podmínkám svého prostředí. Pokud dojde ke změně podmínek prostředí nad rámec tolerance jednoho druhu, může být takový organismus vystřídán jiným. Souhrn vlastností a adaptačních schopností velkého souboru druhů tak představuje klíčový mechanismus, který umožňuje celému společenstvu, jako je plankton nebo bentos zajistit nezbytné ekosystémové funkce, včetně produkce. Tato potřeba zastoupení různých druhů ve společenstvech je podstatou biodiverzity, tj. druhové rozmanitosti. Druhová rozmanitost rybničních společenstev má proto velký význam z hlediska zachování „zdravého“ fungování celého ekosystému a zachování jeho přirozeného produkčního potenciálu. S větší druhovou bohatostí jsou spojovány zájmy ochrany přírody. Větší biodiverzita je spojována s původními, přírodě blízkými stavy ekosystémů, a také s výskytem vzácných a v dnešní době ohrožených druhů. Změny biodiverzity však mohou ovlivňovat fungování celého rybničního ekosystému a to i v parametrech, které jsou významné i z produkčního pohledu rybářských hospodářů. Tento příspěvek je proto zaměřen na význam druhové rozmanitosti, na její vztah k současnému stavu rybníků a k produkční efektivitě rybničních ekosystémů v současných podmínkách rybářského hospodaření.

Původ rybničních biocenóz a jejich přírodní hodnota

Nejstarší rybníky byly u nás založeny asi před 800 až 1000 lety. Z hlediska vývoje biocenóz a ekosystémů je tento časový úsek prakticky bezvýznamný. Přesto jsou rybníky

69

velmi podobné mnohem starším mělkým jezerům, jejichž biocenózy se formovaly v Evropě od posledního zalednění, tj. po dobu asi 10 000 – 20 000 let. To je nesporně dostatečně dlouhá doba pro formování stabilních společenstev a vytváření specifických vztahů, které jsou postatou toho, co dnes vnímáme jako nenarušenou přírodu. Původ biocenóz stojatých vod (tj. jezerních i rybničních) je třeba hledat v ještě starších lokalitách, jimiž jsou aluviální tůně, slepá ramena a poříční jezera. Třeboňská pánev byla od pleistocénu tvořena mozaikou vodních a mokřadních biotopů, jako byly rašeliniště, jezera a zejména aluviální tůně a slepá ramena. Právě tyto lokality, které se alespoň v omezené míře na Třeboňsku zachovaly, lze považovat za nejstarší lokality stojatých vod. Zatímco dobu existence jednotlivých tůní lze odhadovat nejvýše na několik desítek, možná stovku let, systém tůní v aluviu řeky představuje prostředí, které zachovává kontinuitu vývoje druhů i společenstev. V případě aluvia Lužnice je to období od konce třetihor. Aluviální tůně představují velmi proměnlivé vodní prostředí, což je dáno kombinací různých vlivů, zejména morfologií, velikostí a umístěním v říční nivě. V nivě Lužnice lze nalézt desítky permanentních tůní, které si udrží vodní hladinu po celou sezónu, ale vlivem střídání povodní a delších období beze srážek, kolísá výška vodního sloupce v rozsahu až dvou metrů. Stejně tak lze díky konfiguraci terénu najít desítky lokalit, které mají vodu jen po část sezóny a zejména koncem léta a začátkem podzimu zcela vysychají. Kontakt s řekou během povodní, možnost vysychání tůní, pravděpodobnost kyslíkových deficitů, např. pod ledem, jsou určující faktory pro přítomnost nebo absenci ryb v tůních. Stáří tůně, její okolí (les nebo louka), různé možnosti napájení vodou určují chemismus vody tůní a rozsah dostupných živin. Takto variabilní podmínky působily po celou dobu vývoje systému tůní a umožnily vznik druhů i celých společenstev, které jsou na takovou úroveň kolísání klíčových parametrů dobře adaptované. Z tohoto pohledu se prostředí rybníků od původních lokalit příliš neliší a působení těchto klíčových faktorů na rybniční biocenózy je v podstatě podobné jako v případě tůní. Rybníky jsou umělé nádrže, ale přesto, jejich hospodářský režim má podobné důsledky, jaké mají přirozené procesy, které nastávají v zaplavované nivě řeky. Pravidelné vypouštění rybníků při výlovech nebo dříve praktikované letnění rybníků, různá velikost rybí obsádky, případně její absence, různý přísun živin jsou klíčové faktory určující stav rybničních biocenóz. Proto je zcela namístě považovat rybníky za lokality s velkou mírou přirozených ekologických vlastností a s velkým přírodním potenciálem.

Vývoj hospodaření a změny v rybničních ekosystémech v průběhu 20. století

Celé minulé (20.) století byla rybníkům věnována velká pozornost. Kromě primárně rybářských zájmů a sledování, probíhal na rybnících výzkum hydrobiologický i vodohospodářský. Tato dlouhá tradice sledování i výzkumu odráží skutečnost, že na území Čech a Moravy byly rybníky vždy považovány za velmi významné lokality. Postupně se

70

podařilo získat podrobné údaje nejen o produkci ryb, ale také o oživení rybníků (volné vody a litorálu) a chemismu rybničních vod. Rybniční lokality tak představují evropsky unikátní typ biotopů a jejich dlouhodobě sledovaný vývoj je zdrojem velmi cenných a dosud ne zcela zhodnocených informací. Vývoj rybníků vlastně představuje sice neplánovaný, ale svým rozsahem ojedinělý ekosystémový experiment. Tato zkušenost nám dává velmi dobrou šanci porozumět tomu co se děje s rybníky v současnosti a najít řešení aktuálních problémů. Až do konce 19. století spočíval chov ryb ve využití pouze přirozeného produkčního potenciálu rybničního ekosystému. Na tradici založená rybářská praxe neměla v té době možnost ani znalosti jak produkci ryb ovlivňovat. Zřetelný pokles přirozené produkce rybníků v procesu jejich stárnutí, způsobený vyčerpáním původní zásoby živin, nepochybně simuloval koncem 19. století zájem J. Šusty o pochopení produkční podstaty rybniční biocenózy. Obsah rozpuštěných látek a zejména živin byl ve většině rybníků na přelomu 19. a 20. století nepochybně velmi nízký. Šusta sice uvádí i rybníky, které měly již v té době vysokou produkci a z hlediska živin, byly na úrovni eutrofních nádrží. Jejich podíl však nepřesahoval 30%. Lze důvodně předpokládat, že koncentrace fosforu a dusíku byly většinou nepatrné, alkalita velmi nízká a hodnoty pH se patrně pohybovaly okolo 6. Podle dnešních kriterií by bylo možné zařadit většinu rybníků k oligotrofním, nejvýše mezotrofním typům vodních nádrží. Z hlediska biodiverzity je toto „panenské“ období jistě zajímavé, ale rozhodně to není období s největší biodiverzitou. Vápnění rybníků a zvyšování úživnosti hnojením stejně jako přikrmování ryb zaváděné od konce 19. století se projevily v mírném zvýšení a stabilizaci produkce ryb. Současně došlo ke zvýšení množství i druhové pestrosti planktonu, bentosu a patrně i dalších složek rybničních biocenóz. Z dat, která jsou k dispozici, lze doložit že, v období prvních pokusů o intenzivnější rybářské hospodaření docházelo současně ke zvyšování trofie, produkce i druhové bohatosti – biodiverzity. V 50. až 70. letech minulého století, hnojení a zvyšování obsádek bylo značně nerovnoměrné. Jednotlivé rybníky se významně lišily v množství aplikovaných hnojiv i ve velikosti obsádky. Ve většině případů intenzita hospodaření vzrůstala, ale řada rybníků byla dosud obhospodařována extenzivně, tj. s nižšími obsádkami a minimálními dávkami hnojiv. Některé menší rybníky nebyly obhospodařovány vůbec a jejich biocenózy nebyly eutrofizací vod příliš ovlivněny. V krajině tak zůstalo velké spektrum lokalit se značně odlišnými trofickými poměry. Výsledky algologického a hydrobiologického sledování tak mohly přinést podrobné informace o typickém zastoupení hlavních taxonů fytoplanktonu v jednotlivých trofických typech rybníků. Intenzivnější predační tlak ryb způsobil častější eliminaci velkého dafniového zooplanktonu a jeho nahrazení drobnými druhy (Daphnia galeata, Ceriodaphnia, Bosmina, Copepoda a vířníci). Fytoplankton vytvářel zřetelně silný jarní a letní vegetační zákal chlorokokálních řas, bičíkovců nebo rozsivek s krátkým obdobím čisté vody zpravidla v květnu. Tyto skutečnosti opět naznačují, že biodiverzita rybničních biocenóz byla stále vysoká, alespoň z dnešního pohledu. V průběhu 50. - 70. let došlo k největšímu nárůstu produkce ryb. Tomu také odpovídá vysoká účinnost produkčních procesů.

71

Od 70. let začalo intenzivní přikrmování ryb a zejména používání velkého množství organických statkových hnojiv. Zvyšována byla i velikost rybích obsádek a jejich nárůst dosáhl svého maxima v 80. a 90. letech 20. století. Rybniční ekosystém reagoval na vyšší míru eutrofizace nárůstem biomasy a zvýšením celkové produkce. Zároveň začíná být patrná tendence k druhovému zjednodušení jak planktonu, bentosu i litorálních společenstev. Výskyt velkého zooplanktonu se stával ojedinělý a biomasa fytoplanktonu dosahovala extrémních hodnot. Snížení průhlednosti v procesu eutrofizace je často doprovázeno i poklesem poměru N:P. Jak zhoršené světelné podmínky tak nízký poměr N:P posunuly druhové složení rybničního fytoplanktonu od chlorokokálních řas, a sinic typu Aphanizomenon flos-aquae a Microcystis flos-aquae k typům Planktothrix a Limnothrix a dalším velmi drobným druhům sinicím.

Velká biomasa fytoplanktonu a tudíž vysoká primární produkce však ukazuje na nízkou efektivitu jejího využití. Skutečností je, že produkce ryb zůstává od 90. let více méně na stejné úrovni. Také množství a druhové složení zooplanktonu neodráží enormní nárůst biomasy fytoplanktonu. Je velmi pravděpodobné, že posun v druhovém složení fytoplanktonu a nárůst jeho biomasy i aktivity velmi snížil efektivitu přenosu látek a energie do vyšších trofických struktur. Jednoduchým porovnáním produkce ryb a primární produkce (v energetických jednotkách) lze zjistit, že účinnost využití primární produkce klesá (Tab. 1). Tento proces je doprovázen i zřetelným snížením druhové bohatosti.

72

Tabulka 1. Změny v efektivitě využití primární produkce v produkci ryb ve druhé polovině 20. století. (Data z blatenských a třeboňských rybníků)

Chlorofyl

Primární produkce Produkce ryb

Produkce ryb

Účinnost

μg.L-1

kJ.m-2

kg.ha-1

kJ.m-2

%

za rok

za rok

za rok

Období roční průměr 1960

30

7000

360

150

2,1

1970

70

15000

430

180

1,2

1990

165

35000

600

250

0,7

Současná situace eutrofních rybníků

Současná měření umožňují poměrně bezpečně odhadnout změny v primární produkci, které nastaly v posledních desetiletích. Pokles poměru mezi primární produkcí a produkcí ryb svědčí o nižší účinnosti produkčních procesů. Ve skutečnosti bude využití primární produkce rybníka ještě nižší, protože část organické hmoty, která vstupuje do produkčních procesů, se do rybníků dostává hnojením a splachy z povodí. Kromě toho rybí produkce je významně dotována krmením. Tato situace znamená, že velká část primární produkce není dostupná pro vyšší trofické hladiny, což souvisí se změnami struktury planktonu v posledních desetiletích. Planktonní sinice jsou pro zooplankton značně nevhodnou potravou. Zejména velmi časté vláknité formy sinic jsou pro většinu zooplanktonu včetně středně velkých perlooček „příliš velkým soustem“. Kromě toho mohou být nutritivně nevhodné a některé kmeny toxické. Přenos látek a energie v potravní síti k zooplanktonu a rybám je značně omezen a velká část primární produkce, spolu s organickými látkami dodávanými ve formě hnojení je realizována heterotrofním společenstvem tzv. mikrobiální smyčky. Jedná se o proces, kdy organické látky produkované v systému jsou hned rozkládány bakteriemi, a na populacích bakterií se živí drobní heterotrofní bičíkovci a nálevníci. Současně tak dochází k výraznému zvyšování celkové heterotrofní aktivity a tudíž rizik kyslíkových deficitů. To je zřetelnou známkou narušení stability vodního prostředí. Dosavadní výsledky z eutrofních rybničních ekosystémů ukazují, že se vzrůstajícím zatížením jak minerálními živinami, tak organickými látkami, se zvyšuje časová variabilita, snižuje produkční účinnost celého systému a zvyšuje se míra celkové nerovnováhy a nestability. Tyto projevy často vyvolávají krátká období silného

73

rozvoje jen několika mála druhů sinic nebo řas. Jedná se o organismy, které jsou schopné rychle využít podmínek, které jsou pro ně příznivé. Nicméně jejich růst je často vystřídán stejně rychlým ústupem. To se projevuje ve značném kolísání koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě a velkém rozsahu denních změn v pH. Vodní biocenózy, zejména plankton, jsou zpravidla tvořeny jen několika druhy, které takové podmínky dokážou tolerovat. Je zřejmé, že takové chování rybniční biocenózy může být do určité míry spojené s menší druhovou diverzitou. Rozsah eutrofizace rybníků zůstává v posledních 20ti letech přibližně na stejné úrovni (Tab. 2). Naproti tomu došlo ve stejném období ke značným změnám v základním chemismu rybničních vod. Z dlouhodobého sledování je patrné, že až do 90. let minulého století dochází ke zvyšování jak koncentrací hlavních iontů, tak zejména ke zvyšování koncentrací dusíku a fosforu. Avšak průměrné hodnoty zjištěné v letech 2000 a 2001 na Třeboňsku ukazují na zřetelné snížení koncentrací hlavních iontů ve srovnání s roky 1990-1991. Celkový obsah hlavních iontů (HCO3-,Cl- , SO42- , K+ , Na+ , Ca2+, Mg2+) klesl asi o třetinu. Srovnatelné údaje z roku 2010 potvrzují klesající trend koncentrací a např. koncentrace hydrogenuhličitanů a vápníku klesly k hodnotám, jaké byly v 50. letech, tj. téměř na polovinu hodnot, které byly běžné na začátku 90. let (Tab. 3).

Tabulka 2. Charakteristiky trofického stavu třeboňských rybníků v letech 1954-58 (data v závorkách jsou odhady na základě korelačních vztahů), 1990-91, 2000-0 1a 2010 .

Roky

TN [mg.L-1]

TP [mg.L-1]

Chlorofyl a µg.L-1]

Průhlednost [m]

1954-58

1,7

(0,16)

(40)

1,8

1990-91

2,60

0,29

121

0,45

2000-01

2,27

0,29

140

0,42

2010

2,70

0,25

119

0,57

74

Tabulka 3. Průměrné koncentrace hlavních iontů v rybničních vodách Třeboňska v letech 1954-55, 1990-91, 2000-01 a 2010.

Roky

Vodivost

HCO3-

Cl-

SO42-

µS.cm-1

K+

Na+

Mg2+

Ca2+

mg.L-1

1954-55

186

81,2

7,6

14,0

5,6

5,8

4,0

24,2

1990-91

367

125,1

24,8

69,7

11,1

11,4

8,7

36,1

2000-01

246

82,1

14,9

29,5

7,0

9,1

6,2

26,7

2010

189

70,9

12,3

19,8

5,2

7,7

4,5

25,7

Tyto změny v základním chemismu lze považovat za příznivé, ale nemusí ještě znamenat zlepšení stavu rybniční biocenózy. Stále zůstává vysoká zásoba živin, zejména fosforu, která spolu s absencí většího zooplanktonu stimuluje enormní rozvoj fytoplanktonu. Naopak pokles alkality (koncentrace hydrogenuhličitanů) může způsobovat nedostatek anorganického uhlíku, častější výskyt period s vysokým pH a v konečném důsledku rozvoj nežádoucích sinic. Výskyt sinic je v posledních letech pravidelný a dosavadní výsledky neukazují na významné změny ve frekvenci ani v rozsahu vodních květů v posledních 20 letech. Jako předběžný výsledek lze uvést skutečnost, že vodní květy jsou v současnosti tvořeny více druhy současně, zatímco před 10 až 20 lety byly poměrně časté vodní květy tvořené jedním převládajícím druhem. Je zřejmé, že zvyšování biodiverzity sinic není změna žádoucím směrem. Také v zooplanktonu jsou v posledních 10 letech patrné některé neobvyklé situace. V některých případech je opakovaně zaznamenáván výskyt středních i velkých perlooček rodu Daphnia, přestože rybí obsádka je vysoká. Zároveň je přítomen velmi hojný fytoplankton (koncentrace chlorofylu přes 100 µg/L-1). Je zřejmé, že regulační vliv ryb na zooplankton a vliv zooplanktonu na fytoplankton je narušen. Za těchto podmínek dochází i k nerovnováze mezi fytoplanktonem a dostupnými živinami. Pokud během sezóny vzrůstá biomasa fytoplanktonu, a zároveň se zvyšují koncentrace rozpuštěného reaktivního fosforu (fosfátů), je zřejmé, že rybniční ekosystém má zřetelný nadbytek živin. Všechny tyto skutečnosti potvrzují, že jen malá část ohromné primární produkce je transformována do produkce ryb. I přes tyto problémy, lze v rybničních soustavách najít velké spektrum lokalit, které nejsou zcela pod vlivem intenzivního hospodaření. Jedná se o malé rybníky, nebo naopak pobřežní litorální zóny velkých rybníků, které poskytují útočiště velmi rozmanitým skupinám vodních organismů. Některá pozorování nasvědčují tomu, že pokud nastanou vhodné

75

podmínky v celé nádrži, často se obnovuje podobný stav, který byl zaznamenán před několika desítkami let. Také rychlost, s jakou došlo k poklesu koncentrací hlavních iontů, je poměrně překvapivá. Lze proto předpokládat, že potlačení biodiverzity rybničních biocenóz není nevratný proces a obnova „lépe fungujících“ společenstev je v zásadě možná. Význam „lépe fungující“ zahrnuje i efektivnější produkční procesy.

Souhrn Intenzivní eutrofizace rybníků, jak přímá, která je do určité míry nutnou součástí rybničního hospodaření, tak nepřímá, tj. přísun živin do rybníků z povodí, trvá více než 50 let. Změnit situaci, ve které se většina rybníků nachází, nebude snadné a ani rychlé. Nebude stačit jedno opatření, např. pouze snížit velikosti rybích obsádek. Řešení je třeba hledat v obnovení přirozených produkčních procesů, které jsou základem pro efektivní chov ryb a pro dosažení vysoké kvality rybí produkce. Stejně tak nelze tento požadavek omezit jen na dosažení některých parametrů kvality vody. Při posuzování funkce rybničního ekosystému je třeba hodnotit celkový „metabolismus“ rybníků včetně znalostí o produkčních poměrech. Je to zároveň cesta ke stanovení reálných kriterií pro hodnocení kvality rybničních vod. Klíčovým požadavkem je, aby rybí obsádka odpovídala celkovému obsahu živin. Tam, kde lze prokázat nadbytek živin upravit hnojení i přikrmování ryb takovým způsobem, aby byl zahájen proces poklesu koncentrace živin, zejména fosforu. Samozřejmě, že značná část živin přichází do rybníků z povodí. Zde jsou možnosti rybářského hospodaření jak změnit situaci značně omezené. Přesto je třeba tento stav v hospodářské praxi zohlednit. Domnívám se, že bude nutné přehodnotit využívání organických hnojiv. Právě nadbytek organické hmoty, ať už produkované samotnou rybniční biocenózou (fytoplankton, ponořená i emerzní vegetace) spolu s externím přísunem organických látek výrazně podporují dostupnost živin, zejména fosforu a tudíž i projevy eutrofizace. Cílem rybářského hospodaření by mělo být postupné snížení živinové zátěže, v maximální možné míře efektivně využívat přikrmování ryb, dosáhnout vyššího využití přirozené produkce. Pokud se takového stavu podaří dosáhnout, lze předpokládat, že se obnoví i druhová bohatost a rybníky si zachovají svojí roli jako významné krajinné prvky, zdroje biodiverzity aniž by ztratily produkční funkci. doc. RNDr. Libor Pechar, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, Studentská 13, 370 05 České Budějovice a ENKI, obecně prospěšná společnost pro výzkum a osvětu v oborech životního prostředí Dukelská 145, 379 01 Třeboň

76

VLIV SINIC V RYBNÍCÍCH NA KVALITU RYBÍHO MASA The infuence of cyanobacteria on pond fish concerning the muscle quality doc. Ing. Kopp Radovan, PhD.; Dr. Ing. Mareš Jan; Ing. Brabec Tomáš; Ing. Ziková Andrea, Ph.D. Oddělení rybářství a hydrobiologie, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika, [email protected]

V posledních desetiletích v souladu se stále intenzivnější lidskou činností, zrychlováním civilizačního procesu a zvyšováním množství nejrůznějších látek v prostředí neúměrně narůstá eutrofizace povrchových vod. Takto zasažené vodní prostředí, nadměrně obohacené základními minerálními živinami, s sebou přináší celou řadu problémů, spojených většinou se zhoršením podmínek pro využití povrchových vod k vodárenským, rybochovným nebo rekreačním účelům. Eutrofizované vodní plochy vykazují určité typické příznaky, z nichž mezi nejzávažnější patří nadprodukce sinic a řas. Tyto mikroskopické organizmy, vyskytující se v eutrofních vodách i v množství desítek miliónů buněk v jednom mililitru, mají pronikavý vliv na celou biocenózu. Nadměrně zvyšují množství organické hmoty v systému, snižují průhlednost vody, rozkolísávají chemický režim vod a produkují široké spektrum látek do vodního prostředí. Biologicky aktivní látky, které sinice a řasy produkují a uvolňují do okolního prostředí, mohou ovlivňovat růst a vývoj ostatních vodních organismů i sebe navzájem. Spektrum působení některých z nich je značně široké a negativní účinky se mohou projevit i na zdravotním stavu člověka, pokud s nimi přichází do styku, zejména při rekreaci na nádržích s vodním květem sinic. V závislosti na ekologických podmínkách produkují řasy a sinice toxiny, enzymy, vitaminy, extracelulární polysacharidy, atraktanty, aminokyseliny i jiné organické kyseliny, antibiotika a hormony. Z rybářského hlediska je částečná eutrofizace vod určených k chovu ryb vítaná, protože vyšší primární produkce následně umožňuje i zvýšení produkce ryb. V současné situaci nadměrné eutrofizace doprovázené masovým výskytem vodních květů sinic však převládají negativní vlivy těchto organizmů i na rybářské hospodaření. Ty se projevují především vznikem nežádoucích kyslíkových deficitů a produkcí látek toxické povahy, které nemusí přímo způsobovat úhyny ryb, ale mohou negativně ovlivňovat jejich zdravotní stav, snižovat intenzitu příjmu potravy, měnit spektrum mastných kyselin a aminokyselin ve svalovině ryb a také snižovat její senzorickou kvalitu produkcí pachotvorných látek.

77

Právě stále častější výskyt vodních květů sinic a následné problémy s nimi spojené vedly ke zvýšení zájmu o hlubší poznání působení sinic na ryby i odborníky z rybářské a hydrobiologické praxe. Možnost kumulace toxických látek nebo jejich metabolitů produkovaných sinicemi v rybí svalovině a jejich následný přenos v rámci potravního řetězce až na člověka podnítil v posledních desetiletích intenzivnější výzkum v této oblasti i z hlediska hygienické bezpečnosti rybího masa jako potraviny.

Kumulace toxinů sinic v tkáních ryb Toxiny sinic (cyanotoxiny) jsou látky sekundárního metabolismu, jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, ale méně toxické než bakteriální toxiny. Cyanotoxiny představují rozmanitou skupinu látek jak z chemického, tak z toxikologického hlediska. Nejrozšířenější a ve sladkých vodách nejčastěji nalézanou (a tudíž i nejvíce studovanou) skupinu cyanotoxinů představují microcystiny. Microcystiny byly nalezeny u zástupců rodů planktonních, bentických i půdních sinic. V ČR produkují microcystiny běžně se vyskytující zástupci rodů Microcystis, Anabaena, Planktothrix, Oscillatoria, Anabaenopsis aj. Chemicky se jedná o cyklické heptapeptidy, lišící se mezi sebou nejčastěji různou skladbou navázaných aminokyselin. V současnosti je známo přes 70 strukturních variant a kongenerů, mnohé cyanobakterie produkují souběžně i několik microcystinů. Nejběžnějšími známými strukturními variantami microcystinů jsou MCYST–LR, –RR, –YR. Většina microcystinů je poměrně hydrofilní (ve vodě dobře rozpustná) a netěkavá. Microcystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické hydrolýze a působení peptidáz. Menší množství microcystinů je produkováno do okolního prostředí, většina však zůstává uvnitř sinicových buněk, odkud se ve vyšších koncentracích dostává do prostředí při kolapsu vodního květu sinic (Sivonen a Jones, 1999). Microcystiny jsou vysoce toxické, mechanizmus jejich účinku spočívá v kovalentní vazbě na katalytickou podjednotku proteinfosfatáz 1 a 2A (Mackintosch a kol., 1995). Primárně jsou postiženy jaterní buňky, které aktivně přijímají microcystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro žlučové kyseliny (Eriksson a kol., 1990). Lze je však detekovat i v jiných orgánech - svaly, kůže, střevní epitel, krev. Sinicové toxiny se mohou projevit různými škodlivými vlivy na rybí organizmus i v závislosti na vývojovém stadiu ryb. Působení sinicových toxinů se projevuje změnou doby kulení jiker, malformacemi embryí, změnou hodnot hematologických a biochemických parametrů (Malbrouck a Kestemont, 2006). Microcystiny se mohou kumulovat v různých vodních organizmech, především v rybách, měkkýších, planktonních bezobratlých aj. Ryby mohou přijímat a kumulovat cyanotoxiny

78

různými cestami. Fytoplanktonofágní druhy ryb (např. tolstolobik bílý) je přijímají přímo v potravě konzumací toxických sinic. Ryby, které běžně fytoplankton nepřijímají, mohou přijímat rozpuštěný microcystin přes žaberní epitel, nebo kůží. Další možnost je nepřímá cesta v rámci potravního řetězce (např. platýz přijímá v potravě mlže, kteří filtrovali toxické sinice). Perorální cestu příjmu toxinu lze považovat za nejdůležitější (Ernst a kol., 2001). Koncentrace microcystinů nalezených v různých tkáních ryb jsou velmi rozdílné. Nejvyšší koncentrace toxinu by se daly očekávat u ryb živících se sinicemi, ale MC-LR bývá v tkáních fytoplanktonofágních ryb v relativně nízkých koncentracích. V přírodním prostředí byly zaznamenány i vyšší koncentrace toxinu v tkáních karnivorních a omnivorních ryb než u býložravého tolstolobika bílého (Xie a kol., 2005). Koncentrace toxinu závisí také na celkovém množství přijaté potravy, které bývá podstatně nižší u karnivorních než u býložravých ryb (Gkelis a kol., 2006). Vliv na kumulaci toxinů mohou mít i rozdíly ve stavbě trávicího traktu karnivorních ryb (např. pstruh duhový) ve srovnání s planktonofágními a býložravými rybami (Fischer a Dietrich, 2000). Kaprovití podobně jako Vrubozubcovití mají delší střevo s větší absorpční kapacitou, proto by měly kumulovat vyšší koncentrace MCs, což je v protikladu ke studiím realizovaným v čínských jezerech, kde byly toxiny nalézány v nejvyšších koncentracích u karnivorních ryb. Carbis a kol. (1997) vysvětlují nižší příjem toxinů u kaprovitých ryb neutrálním až zásaditým pH v trávicím traktu těchto ryb (pro účinné trávení sinicových buněk, je nutné kyselé prostředí). Z literárních zdrojů vyplývá, že neexistuje přímý vztah mezi rybami s různým potravním spektrem a koncentrací toxinů v jejich tkáních. Způsob trávení potravy rybami a jejich potravní výběrovost nejsou spolehlivým indikátorem potenciální kumulace cyanotoxinů (Ibelings a Chorus, 2007). Koncentrace toxinů nalézaných v rybách jsou značně závislé na délce expozice cyanobakteriálním toxinům, a proto poměrně nepředvídatelné. Studie s tilapií Tilapia rendalli ukázala závislost kumulace toxinu z buněk sinic rodu Microcystis na intenzitě příjmu krmiva rybami (Soares a kol., 2005). Velmi zajímavé jsou vysoké hodnoty MCs ve svalovině v průběhu detoxikační fáze, kdy ryby nejsou po delší dobu vystaveny působení toxinu. Srovnatelnost dat z různých studií je však problematická pro značné rozdíly v koncentracích toxinů, expoziční době, vstupu toxinu do organizmu a dalších biotických a abiotických faktorech. Nepopiratelné však je, že navzdory rozdílným podmínkám jednotlivých experimentů prováděných u ryb ke kumulaci MCs v jejich tkáních dochází. Na základě výsledků publikovaných studií lze vysledovat trend nejvyšší kumulace toxinů ve střevním epitelu a játrech, nižší koncentrace v ledvinách a svalovině. Cyanobakteriální toxiny byly nalezeny i v dalších tkáních ryb – gonádách, krvi, slezině, žlučníku aj. (Mohamed a kol., 2003, Xie a kol., 2005, Chen a kol., 2006, 2007, Zhang a kol., 2007b). Příjem potravou se jeví jako nejdůležitější cesta vstupu cyanobakteriálních toxinů do vodních organizmů. U těch živočišných druhů, které se neživí přímo sinicemi, se toxin dostává do jejich tkání potravním řetězcem. Množství toxinu přijímaného s potravou a

79

vázaného v tělech organizmů je ve skutečnosti velmi malé. Nejvyšší koncentrace microcystinů (4%) se kumulují v hepatopankreatu ryb (Malbrouck a Kestemont, 2006). Dokonce i velmi malé koncentrace toxinu, které se dostanou do těla organizmu a jsou krví transportovány do jednotlivých orgánů, jsou předmětem detoxifikace (Pflugmacher, 2004) a exkrece (Chen a kol., 2005). Tento proces snižování (ředění) koncentrace toxinu nastává v každém článku potravního řetězce. Spíše než biomagnifikace MCs a dalších toxinů je častější snižování koncentrace v dalších článcích potravního řetězce. Nicméně toxiny jsou nalézány i v koncových článcích potravního řetězce, proto nějaký druh transportu musí existovat. Navíc toxiny jsou nalézány v dostatečných koncentracích pro způsobení negativního vlivu na tyto organizmy. Již v závěru 90. let byla experty Světové zdravotnické organizace (WHO) na základě výsledků toxikologických studií odvozena hodnota maximálního tolerovaného denního příjmu (TDI) pro strukturní variantu MC-LR. TDI představuje takovou dávku toxické látky, která s největší pravděpodobností nezpůsobí poškození zdraví. Pro celoživotní expozici byla pro MC-LR stanovena hodnota TDI 0,04 µg.kg-1.den-1. Pro sezónní expozici (několik týdnů v průběhu sezóny vodních květů sinic) byla pro MC-LR stanovena hodnota TDI 0,4 µg.kg1 .den-1 (Chorus a Bartram, 1999). Pro jednorázovou expozici TI byla pro MC-LR stanovena hodnota 2,5 µg.kg-1.den-1 (Fromme a kol., 2000). Pro dospělou osobu (75 kg) vychází tolerovaný akutní příjem na 190 µg, sezónní na 30 µg.den-1 a celoživotní na 3 µg.den-1. Publikované údaje o koncentraci microcystinů u sladkovodních ryb udávají nejvyšší hodnoty v běžně nekonzumovaných tkáních a ve střevním obsahu. Tyto vysoké koncentrace MCs byly zjištěny ve vnitřnostech a játrech tilapií (71,6, respektive 32,1 µg.g-1 čerstvé tkáně), játrech korušky evropské (87,4 µg.g-1) a ježdíka obecného (19,4 µg.g-1) (Magalhaes a kol., 2001, Ibelings a kol., 2005, Deblois a kol., 2008). Pokud srovnáme údaje o koncentraci microcystinů ve svalovině ryb, byly nejvyšší hodnoty popsány u tolstolobika bílého, 2,86 µg.g1 (Zhang a kol., 2007b). Velmi podobné jsou maximální zjištěné koncentrace MCs ve svalovině tolstolobika pestrého 0,516 µg.g-1 (Chen a kol., 2007), hybridu tilapie 0,500 µg.g-1 (Dong a kol., 2009), karasa zlatého 0,497 µg.g-1 (Xie a kol., 2005) a kapra obecného 0,412 µg.g-1 (Xie a kol., 2007). Nejnižší koncentrace MCs se nacházejí ve svalovině dravých ryb, kdy maximální zjištěné hodnoty dosahovaly u pstruha duhového 0,035 µg.g-1 (Wood a kol., 2006) a sumce velkého 0,031 µg.g-1 (Gkelis a kol., 2006). Výše uvedené koncentrace microcystinů v tkáních ryb představují doposud maximální zjištěné hodnoty, v řadě případů jsou koncentrace MCs i o více než řád nižší, nebo dokonce pod detekčním limitem použité metody. Naše výsledky monitoringu koncentrace microcystinů u běžně chovaných druhů ryb v České republice žádné výrazně vysoké hodnoty MCs v tkáních ryb nepotvrdily. Nejvyšší koncentrace byly zjištěny v devítitýdenním experimentu v přírodním prostředí, kdy maximální naměřené hodnoty v hepatopankreatu tolstolobika bílého (0,226 µg.g-1) i kapra

80

obecného (0,132 µg.g-1) byly přibližně desetkrát vyšší než ve svalovině (0,029 µg.g-1, respektive 0,019 µg.g-1) (Adamovský a kol., 2007a, 2007b). Nízké hodnoty MCs v hepatopankreatu i svalovině jsme zaznamenali i v obdobném kratším experimentu s oběma druhy ryb (Palíková a kol., 2007a, 2007b). Dlouhodobá sledování hladiny microcystinů v tkáních různých druhů ryb v rybnících i vodních nádržích s toxickým vodním květem sinic neprokázala ani v jednom případě hodnotu MCs ve svalovině nad detekčním limitem 0,13 ng.g-1 (nepublikovaná data, Kopp a kol., 2009). Nadlimitní koncentrace MCs byly zjištěny v játrech (hepatopankreatu), kdy se nevyšší hodnoty vyskytovaly u karnivorních ryb, nejnižší u ryb omnivorních. Zjistili jsme tyto maximální hodnoty: okoun říční 50,3 ng.g-1, candát obecný 22,7 ng.g-1, bolen dravý 11,7 ng.g1 , štika obecná 6,5 ng.g-1, amur bílý 6,1 ng.g-1 a kapr obecný 1,8 ng.g-1. Pod detekčním limitem 0,31 ng.g-1 MCs byly všechny vzorky v játrech (hepatopankreatu) tolstolobika bílého, lína obecného, sumce velkého, cejna velkého, plotice obecné, perlína ostrobřichého a jelce tlouště (nepublikovaná data). Poměrně výrazné rozdíly mezi hladinami MCs v rámci prováděných experimentů a dlouhodobého monitoringu v přírodních vodách lze vysvětlit tím, že ryby v experimentech se s vysokou pravděpodobností setkaly s microcystiny poprvé a neměly vytvořeny detoxikační mechanizmus na odstranění MCs, a proto byly zjištěné hodnoty vyšší. Navíc byly pokusné ryby uzavřeny v klecích bez možnosti úniku před masivním vodním květem oproti volně se pohybujícím rybám v nádržích a rybnících, kde mohou negativní vliv toxických sinic částečně eliminovat únikem do větších hloubek nebo setrvávat u závětrné strany nádrže, kde je sinic výrazně méně. Odběry tkání ryb z rybníků probíhaly většinou v období podzimních výlovů, kdy už byla koncentrace toxinů ve vodě nízká a ryby tak mohly MCs uložený v tkáních odbourat. Eliminace microcystinů z tkání je ve většině případů poměrně rychlá, naše výsledky experimentů s kaprem obecným a tolstolobikem bílým potvrzují odbourání většinového podílu MCs u ryb do dvou týdnů při pobytu v čisté vodě bez toxických sinic (Adamovský a kol., 2007a, 2007b, Palíková a kol., 2007a, 2007b). Z uvedených výsledků je zřejmé, že možnost přenosu sinicových toxinů v rámci potravního řetězce až na člověka je velmi nízká. Pro přiblížení potenciálního ohrožení lidské populace v ČR cyanotoxiny z rybího masa je třeba uvést několik údajů o spotřebě ryb. Průměrná celosvětová spotřeba ryb (sladkovodních i mořských) dosahuje přibližně 16 kg . obyvatel-1. rok-1, v zemích evropské unie je to 11 kg . obyvatel-1. rok-1. V České republice spotřeba ryb dlouhodobě stagnuje, konzumace sladkovodních ryb bez samozásobení (sportovní rybáři) v současnosti nečiní ani 1 kg . obyvatel-1. rok-1, při započtení úlovků sportovních rybářů pak 1,4 kg . obyvatele-1. rok-1. Přitom celková spotřeba ryb v ČR (včetně mořských) činila v roce 2006 pouze 5,7 kg . obyvatele-1. rok-1 (Ženíšková a Gall, 2007). Je zřejmé, že množství ryb zkonzumovaných v ČR je velmi nízké a navíc konzumace sladkovodních ryb spadá převážně do období vánoc, kdy není rozvinut vodní květ sinic.

81

Ohroženi tak teoreticky mohou být pouze sportovní rybáři, kterých je v ČR v současnosti registrováno přibližně 330 tisíc. Průměrné množství přivlastněných ryb (včetně rybářů bez úlovku) činí přibližně 25,5 kg . rybář-1. rok-1. Více než 10 kg rybího masa za rok zkonzumuje přibližně 34% sportovních rybářů, maximální množství zkonzumovaných ryb na jednoho rybáře se vyjímečně pohybuje až kolem 100 kg (Spurný a kol., 2009). Jestliže osoba o hmotnosti 75 kg zkonzumuje 100g svaloviny tolstolobika bílého nebo kapra obecného, bude celková dávka toxinu i při max. koncentracích zjištěných v podmínkách ČR (Adamovský a kol., 2007a, 2007b) pod limitem TDI 3 µg . den-1 (2,9 µg tolstolobik, 1,9 µg kapr). K dosažení tolerované jednorázové denní dávky by musel člověk zkonzumovat přibližně 6,5 kg svaloviny tolstolobika nebo 10 kg svaloviny kapra. Jiná situace nastane, pokud budou konzumovány vnitřní orgány (např. rybí polévka), kdy je toxicita přibližně o řád vyšší. Při použití max. zjištěných hodnot toxicity v hepatopankreatu a předpokladu, že celý hepatopankreas z tržní ryby (3 kg kapr, 1,7 kg tolstolobik) bude použit, vychází při průměrných hmotnostech jater (125 g kapr, 22 g tolstolobik) dávky 27,1 µg u kapra a 5,0 µg u tolstolobika. Přestože se jedná o dávky toxinu výrazně vyšší než u svaloviny, nebude max. tolerovaná jednorázová dávka překročena. Je však nutno podotknout, že v uvažovaném případě rybí polévky by byly použity i další orgány (např. ledviny, gonády) které rovněž mohou obsahovat toxiny a výsledná koncentrace by byla pravděpodobně vyšší. Závěrem lze tedy konstatovat, že i přes možnost kumulace toxinů sinic v tkáních a orgánech ryb bude jejich koncentrace vztažená k limitům WHO nízká a riziko poškození lidského organizmu minimální. Zjištěné hodnoty toxicity tkání ryb v ČR jsou poměrně nízké, a to zejména ve srovnání se stejnými druhy ryb z přírodních podmínek čínských hypertrofních jezer, kde dosahuje toxicita tkání ryb i více než o řád vyšších hodnot (Xie a kol., 2004, Chen a kol., 2006, Zhang a kol., 2007b). Převážná část spotřeby sladkovodních ryb v ČR navíc spadá do období vánoc, kdy jsou konzumovány ryby z produkčních chovů, které jsou díky několikatýdennímu pobytu v sádkách a zjištěné rychlé eliminaci microcystinů z tkání ryb cytotoxinů prosté.

Nutriční hodnota svaloviny ryb z prostředí vodních květů sinic Chemické složení svaloviny ryb se u jednotlivých druhů mění ve vztahu k velikosti ryby a podmínkám životního prostředí. Důležitou roli hraje množství a druh přijímané potravy, věk, pohlaví, kondice, stres aj. (Henderson a Tocher, 1987, Fajmonová a kol., 2003). Sinice vodního květu jsou dominantní složkou fytoplanktonu eutrofních vod, často tvoří významnou část potravy především u býložravých ryb a jejich metabolity mohou rybí organizmus ovlivňovat (Malbrouck a Kestemont, 2006). Chemické složení sinic a řas je značně závislé na podmínkách prostředí a výrazně se liší i mezi jednotlivými druhy. Sinice jsou poměrně bohaté na některé mastné kyseliny (MK), jejich celkový obsah je však nižší než u zelených řas a rozsivek (Ahlgren, 1992; Dunstan a kol., 1994). Spektrum aminokyselin je u sinic i řas

82

podobné. Jejich obsah kolísá v širokém rozmezí (14-61 % sušiny) v závislosti na druhu a podmínkách prostředí (Ahlgren, 1992). Využití sinic v potravě tolstolobika bílého je pro jejich nízkou stravitelnost pochybné. Rozsivky, skrytěnky a zvláště zooplankton jsou jako potrava hodnotnější (Domaizon a kol., 2000). U ryb, které jsou schopny sinice účinně trávit, např. tilapie nilská, jsou sinice jako hlavní složka potravy použitelné (Tadesse a kol., 2003; Takeuchi a kol., 2002). Složení lipidů ve svalovině tilapie nilské přijímající v potravě sinici Spirulina platensis se měnilo v závislosti na jejím spektru mastných kyselin (Takeuchi a kol., 2002). Změny chemického složení svaloviny ryb přijímajících v potravě sinice závisí na míře stravitelnosti sinicové populace, která je nejnižší v období exponenciálního růstu sinic (Domaizon a kol., 2000). Chemické složení svaloviny a délkohmotnostní charakteristiky kapra nebyly přítomností sinic vodního květu signifikantně ovlivněny, vyjma poměr u n-3/n-6 mastných kyselin (Mareš a kol., 2009). Hlavním důvodem malých změn ve složení svaloviny byla možnost příjmu jen omezeného množství přirozené potravy (ryby byly umístěny v klecích cca 20 cm nad dnem). Celkové množství lipidů ve svalovině bylo nižší a pohybovalo v rozmezí 3,15-5,23 %. U kapra s dostatkem potravy dosahuje celkové množství lipidů ve svalovině v průběhu vegetačního období přes 5 % (Kmínková a kol., 2001). Spektrum mastných kyselin odpovídalo hodnotám ryb z přírodních vod, přijímajících pouze přirozenou potravu (Steffens, 1997), kdy ve srovnání s běžně udávaným složením mastných kyselin u kapra s přikrmováním (Vácha, 1996; Kmínková a kol., 2001; Fajmonová a kol., 2003) vykazují nižší hodnoty MUFA a vyšší PUFA. Složení aminokyselin svalové tkáně je u kapra poměrně stálé, i v případě hladovění jsou pozorovány pouze mírné, jen výjimečně signifikantní změny (Ščerbina a Grijajev, 1990). Obsah bílkovin svaloviny kapra dosahoval v našem experimentu 15-19 %, což odpovídá běžným hodnotám, které se pohybují v rozmezí 16-19 % (Vácha, 1996). Hodnota sušiny (1923 %) je na spodní hranici intervalu (21-26 %) uváděného ve vědecké literatuře (Furuichi a kol., 1987; Vácha, 1996; Fajmonová a kol., 2003). Chemické složení svaloviny tolstolobika bílého, který sinice aktivně přijímá v potravě, je i přes diskutabilní schopnost účinně tuto potravní složku trávit ovlivněno mnohem více než u kapra obecného. Celkové množství lipidů u kontrolní i experimentální skupiny bylo nízké, pohybovalo se v rozmezí 0,7-3,1 % a nedosahovalo obvykle udávaného intervalu 4,3-6,7 % (Vácha, 1996; Domaizon a kol., 2000). Spektrum mastných kyselin přibližně odpovídalo hodnotám ryb živících se sinicemi rodu Microcystis (Domaizon a kol., 2000). Experimentální skupina měla oproti kontrolní skupině signifikantně zvýšenou hodnotu sušiny, sníženo bylo množství celkových lipidů, proteinů a poměr n-3/n-6 u MK (Mareš a kol., 2009, Palíková a kol., 2007b). Sinice rodu Microcystis mají vyšší obsah kyseliny palmitové a palmitoolejové a vyšší obsah MK řady n-3, převážně α-linolenové, ale pouze stopový je obsah EPA (20:5 n-3). Celkové množství MK se pohybuje v rozmezí 1,5-2,5 % v sušině vzorku sinic (Ahlgren, 1992). 83

Ryby kontrolní skupiny byly chovány v prostředí zelených řas a rozsivek, které ve srovnání se sinicemi mají vyšší celkový obsah MK (5,2-8,9 %) v sušině vzorku, a oproti sinicím i vyšší obsah kyseliny linolové a olejové. Složení MK u sinic a řas závisí na růstové kondici, v exponenciální fázi růstu stoupá i množství MK (Dunstan a kol., 1994). S prodlužující se dobou pokusu nastával u experimentální skupiny tolstolobika bílého zřetelný pokles celkového obsahu lipidů. Tento pokles odpovídá podstatně nižšímu obsahu lipidů a horší stravitelnosti sinic ve srovnání se zelenými řasami a rozsivkami, které konzumovaly ryby z kontrolní skupiny. Z hlediska biochemického složení docházelo ke snížení poměru n-3/n-6 MK, způsobenému především poklesem MK řady n-3 u pokusných a nárůstem koncentrací n-3 MK u kontrolních ryb (Mareš a kol., 2009). Obsah bílkovin ve svalovině tolstolobika bílého v našem experimentu kolísal v širokém intervalu 13-21 %, běžné hodnoty se pohybují kolem 19 % (Vácha, 1996). Širokému rozmezí hodnot proteinů odpovídala i hodnota sušiny (14-24 %), běžné jsou hodnoty sušiny kolem 24 % (Vácha, 1996). Spektrum aminokyselin se ve svalové tkáni kontrolní a pokusné skupiny ryb výrazně nelišilo, bylo zaznamenáno signifikantní zvýšení obsahu treoninu, glycinu a kyseliny glutamové ve srovnání s kontrolní skupinou (Mareš a kol., 2009, Palíková a kol., 2007b). Ryby žijící v prostředí vodního květu sinic jsou vystaveny chronickému environmentálnímu stresu, který může ovlivnit jak jejich fyziologický stav, tak nutriční kvalitu masa. Na základě výsledků našich experimentů je zřejmé, že vliv sinic vodního květu na chemické složení svaloviny kapra obecného, který sinice v potravě nepřijímá a netráví, je minimální. Svalovina tolstolobika bílého byla vodním květem sinic výrazně ovlivněna i přes jejich uváděnou velmi nízkou stravitelnost. Shodně byl u obou sledovaných druhů zaznamenán pokles poměru n-3/n-6 mastných kyselin. Výsledky našich experimentů potvrzují určitý nepřímý negativní vliv vodních květů sinic na dietetickou hodnotu rybího masa obou hospodářsky důležitých druhů ryb. Přestože se jednalo o toxickou populaci sinic, nebyl na experimentálních rybách pozorován žádný přímý negativní vliv toxinů.

Senzorická hodnota svaloviny ryb z prostředí vodních květů sinic Na podzim roku 2007 jsme uskutečnili experiment, ve kterém byl zkoumán vliv rozdílného prostředí rybníků na senzorickou hodnotu svaloviny kapra obecného a následný vliv sádkování. Cílem práce bylo zjistit, zda jsou senzorické vlastnosti rybího masa ovlivněny při srovnatelném způsobu hospodaření a stejném původu násady ryb prostředím konkrétního rybníka a zda dochází ke statisticky významným změnám senzorických vlastností svaloviny kapra obecného sádkováním. K pokusu byly použity ryby ze tří různých rybníků Rybníkářství Pohořelice (podzim 2007) a dále ze tří sádek, kde byly ryby z těchto rybníků shromážděny (doba sádkování cca 7 týdnů). Ve všech sledovaných rybnících se v průběhu vegetační sezóny až do výlovu vyskytovalu

84

ve fytoplanktonu sinice. U prvního ze sledovaných rybníků se vyskytovaly především pikoplanktonní sinice, které nebyly dominantní skupinou sinic a řas. Tento rybník byl ve všech sledovaných ukazatelích senzorického hodnocení nejlépe vyhodnocen. V obou dalších sledovaných rybnících tvořily dominantní složku fytoplanktonu sinice rodu Planktothrix. Zatímco u druhého ze sledovaných rybníků se počet buněk sinic v průběhu roku pohyboval ve statisících, u třetího rybníka byl až do výlovu rybníka počet sinicových buněk v miliónech v 1 mililitru vody. Některé druhy sinic (např. rod Planktothrix) jsou známy produkcí metabolitů, které negativně ovlivňující organoleptické vlastnosti vody a svalovinu ryb. Pachy a pachutě sinicového původu jsou převážně terpenoidy, případně sirné sloučeniny. Za asi nejvýznamnější látky této kategorie lze považovat dva alicyklické seskviterpeny – geosmin (E1,10-dimethyl-E-9-decalol) a 2-MIB ( 2-methyl isoborneol). Tyto sloučeniny způsobují zemitý, plísňovitý zápach, který je člověk schopen zaznamenat čichem již v koncentracích kolem 10 ng . l -1 (Falconer et al. 1999). Byl odebírán vzorek deseti kusů ryb z každého rybníku a sádky zvlášť. U ryb byly sledovány ukazatele celková délka těla (Dc), délka těla (Dt), výška těla (Vt), šířka těla (Št), hmotnost celková (Hc), hmotnost bez vnitřností (Hbv), hmotnost opracovaného trupu (Hot), hmotnost levé filety (H fil L) a pravé filety (H fil P), dále se stanovoval index vysokohřbetosti (Iv), index širokohřbetosti (Iš), Fultonův koeficient (Fk), výtěžnosti (V) a dále byly provedeny rozbory svaloviny na obsah dusíkatých látek, tuku a sušiny. Z výsledků bylo zjištěno, že rozdílné prostředí mělo vliv na délkohmotnostní charakteristiky, index širokohřbetosti, Fultonův koeficient a tučnost ryb. Sádkování mělo vliv na délkové a hmotnostní parametry. Nebyl prokázán vliv na výtěžnost a chemické složení svaloviny ryb. Senzorické hodnocení prováděli školení hodnotitelé. Hodnotila se intenzita vůně, příjemnost vůně, textura v ústech, šťavnatost, intenzita chuti a příjemnost chuti. Statisticky významné rozdíly (P>0,05) mezi rybníky byly prokázány při výlovu, což bylo způsobeno nízkým hodnocením rybníku s nadměrným rozvojem sinic rodu Planktothrix. Statisticky významné rozdíly mezi hodnotami některých deskriptorů (intenzita vůně, příjemnost vůně, šťavnatost, příjemnost chuti) zjištěných po výlovu již po sádkování prokázány nebyly. Hodnoty deskriptorů mezi rybníky byly pozitivně ovlivněny sádkováním (Jarošová et al. 2009).

Poděkování Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Projektu NAZV QH71015.

85

Seznam použité literatury ADAMOVSKÝ, O., KOPP, R., HILSCHEROVÁ, K., BABICA, P., PALÍKOVÁ, M., PAŠKOVÁ, V., NAVRÁTIL, S., MARŠÁLEK, B., BLÁHA, L. (2007a): Microcystin kinetics (bioaccumulation, elimination) and biochemical responses in common carp and silver carp exposed to toxic cyanobacterial blooms. Environmental Toxicology and Chemistry, 26, 12, 2687—2693 (ISSN 1552-8618) ADAMOVSKÝ, O., KOPP, R., HILSCHEROVÁ, K., PALÍKOVÁ, M., NAVRÁTIL, S., BLÁHA, L. (2007b): Akumulace a eliminace microcystinů v rybách (Cyprinus carpio, Hypophthalmichthys molitrix) a hodnocení biomarkerů po expozici sinicovou biomasou. Bulletin VÚRH Vodňany, 43, 3, 4-10. ISSN 0007-389X. AHLGREN, G. (1992): Fatty acid content and chemical composition of freshwater microalgae. J. Phycol. 28: 37-50 CARBIS, C.R., RAWLIN, G.T., GRANT, P., MITCHELL, G.F., ANDERSON, J.W., MCCAULEY, I. (1997): A study of feral carp, Cyprinus carpio L., exposed to Microcystis aeruginosa at Lake Mokoan, Australia, and possible implications for fish health. Journal of Fish Diseases 20, 2: 81-91 DEBLOIS, C.P., ARANDA-RODRIGUEZ, R., GIANI, A., BIRD, D.F. (2008): Microcystin accumulation in liver and muscle of tilapia in two large Brazilian hydroelectric reservoirs. Toxicon 51: 435-448 DOMAIZON, I., DESVILETTES, C., DEBROAS, D., BOURDIER, G. (2000): Influence of zooplankton and phytoplankton on the fatty acid composition of digesta and tissue lipids of silver carp:mesocosm experiment. Journal of Fish Biology 57: 417-432 DONG G, ZHU X, HAN D, YANG Y, SONG L, XIE S. (2009): Effects of dietary cyanobacteria of two different sources on growth and recovery of hybrid tilapia (Oreochromis niloticus x O. aureus). Toxicon, 54(3):208-216 DUNSTAN, G.A., VOLKMAN, J.K., BARRETT, S.M., LEROI, J.M., JEFFREY, S.W. (1994): Essential polyunsaturated fatty acids from 14 species of diatom (Bacillariophyceae). Phytochemistry, 35: 155161 ERIKSSON J.E., GRÖNBERG, L., NYGLRD, S., SLOTTE, J.P., MERILUOTO, J. (1990): Hepatocellular uptake of 3H-dihydromicrocystin-LR a cyclic peptide toxin. Biochimica et Biophysica Acta 1025:60-66 ERNST, B., HOEGER, J.S., O´BRIEN, E., DIETRICH, R.D. (2006): Oral toxicity of the microcystinscontaining cyanobacterium Planktothrix rubescens in European whitefish (Coregonus lavaretus). Aquat. Toxicol. 79: 31-40 FAJMONOVÁ, E., ZELENKA, J., KOMPRDA, T., KLADROBA, D., ŠARMANOVÁ, I. (2003): Effect of sex, growth intensity and heat treatment on fatty acid composition of common carp. Czech J. Anim. Sci. 48: 85-92 Falconer, I.R., Bartram, J., Chorus, I., Kuiper-Goodman, T., Utkilen, H., Burch, M. and Codd, G.A. (1999): Safe levels and practices. In Toxic Cyanobacteria in Water. A Guide to their Public Health Consequences, Montioring and Management. I. Chorus and J. Bartram, eds. Published for the World Health Organisation, London: E. and F.N. Spon, pp. 155-178. FISCHER, W.J., DIETRICH, D.R. (2000): Pathological and biochemical characterization of microcystininduced hepatopancreas and kidney damage in carp (Cyprinus carpio). Toxicology and Applied Pharmacology 164, 1: 73-81 FROMME, H., KOHLER, A., KRAUSE, R., FÜHRLING, D. (2000): Occurrence of cyanobacterial toxinsmicrocystins and anatoxin-a-in Berlin water bodies with implications to human health and regulations. Environmental Toxicology 15, 2: 120-130 FURUICHI, M., ITO, G., YONE, Y. (1987): Effect of β-Starch on Growth, Feed Efficieney, and Chemical Components of Liver, Muscle, and Blood of Carp and Red Sea breams. Nipon Suisan Gakkaishi 53: 1437-1442

86

GKELIS, S., LANARAS, T., SIVONEN, K. (2006): The presence of microcystins and other cyanobacterial bioactive peptides in aquatic fauna collected from Greek freshwaters. Aquatic Toxicology 78, 1: 32-41 HENDERSON, R.J., TOCHER, D.R. (1987): The lipid composition and biochemistry of freshwater fish. Progress in Lipid Research 26: 281-347 CHEN, J., XIE, P., GUO, L., ZHENG, L., NI, L. (2005): Tissue distributions and seasonal dynamics of the hepatotoxic microcystins-LR and -RR in a freshwater snail (Bellamya aeruginosa) from a large shallow, eutrophic lake of the subtropical China. Environmental Pollution 134, 3: 423-430 CHEN, J., XIE, P., ZHANG, D., KE, Z., YANG, H. (2006): In situ studies on the bioaccumulation of microcystins in the phytoplanktivorous silver carp (Hypophthalmichthys molitrix) stocked in Lake Taihu with dense toxic Microcystis blooms. Aquaculture 261: 1026-1038 CHEN, J., XIE, P., ZHANG, D., LEI, H. (2007): In situ studies on the distribution patterns and dynamics of microcystins in a biomanipulation fish – bighead carp (Aristichthys nobilis). Environmental Pollution 147: 150-157 CHORUS, I., BARTRAM, J. (1999): Toxic Cyanobacteria in Water. WHO, E. and F.N. Spoon, London and New York. IBELINGS, B.W., BRUNING, K., JONGE, J., WOLFSTEIN K., DIONISIO PIRES, L.M., POSTMA, J., BURGER, T. (2005):Distribution of Microcystins in a Lake Foodweb: No Evidence for Biomagnification. Microbial Ecology 49:487-500 IBELINGS, B.W., CHORUS, I. (2007): Accumulation of cyanobacterial toxins in freshwater "seafood" and its consequences for public health: A review. Environmental Pollution 150, 1: 177-192 JAROŠOVÁ, A.,ŠUSTEK, M., MAREŠ, J. (2009): Senzorické hodnocení svaloviny kapra obecného. Maso. 6, 1:48-52 KMÍNKOVÁ, M., WINTEROVÁ R., KUČERA, J. (2001): Fatty acids in lipids of carp (Cyprinus carpio) tissues. Czech J. Food Sci., 19: 177-181 KOPP, R., MAREŠ, J., PALÍKOVÁ, M., NAVRÁTIL, S., KUBÍČEK, Z., ZIKOVÁ, A., HLÁVKOVÁ, J., BLÁHA, L. (2009): Biochemical parameters of blood plasma and content of microcystins in tissues of common carp (Cyprinus carpio L.) from a hypertrophic pond with cyanobacterial water bloom. Aquaculture Research 40, 1683-1693, ISSN 1355-557X. MACKINTOSCH, R.W., DALBY, K.N., CAMPBELL, D.G., COHEN, P.T.W., COHEN, P., MACKINTHOSH, C. (1995): The Cyanobacterial Toxin Microcystin Binds Covalently to Cysteine-273 on Protein Phosphatase-1. Febs. Letters Vol. 371, Iss. 3: 236-240 MAGALHAES, V.F., SOARES, R.M., AZEVEDO, S.M.F.O. (2001): Microcystin contamination in fish from the Jacarepaguá Lagoon (Rio de Janeiro, Brazil): ecological implication and human health risk. Toxicon 39: 1077-1085 MALBROUCK, CH., KESTEMONT, P. (2006): Effects of microcystin on fish. Environmental Toxicology and Chemistry, 25, 1:72-86 MAREŠ, J., PALÍKOVÁ, M., KOPP, R., NAVRÁTIL, S., PIKULA, J. (2009): Changes in the nutritional parameters of muscles of the common carp (Cyprinus carpio) and the silver carp (Hypophthalmichthys molitrix) following environmental exposure to cyanobacterial water bloom. Aquaculture Research 40: 148-156, ISSN 1355-557X MOHAMED, Z.A., CARMICHAEL, W.W., HUSSEIN, A.A. (2003): Estimation of microcystins in the freshwater fish Oreochromis niloticus in an Egyptian fish farm containing a Microcystis bloom. Environmental Toxicology, 18, 2: 137-141 PALÍKOVÁ, M., NAVRÁTIL, S., KOPP, R., MAREŠ, J., BURGER, I., HELÍSKOVÁ, M., ADAMOVSKÝ, O., PAŠKOVÁ, V., HILSCHEROVÁ, K., BLÁHA, L. (2007a): Akumulace a odbourávání microcystinu LR ve tkáních kapra obecného (Cyprinus carpio L.) a tolstolobika bílého (Hypophthalmichthys molitrix Val.). Bulletin VÚRH Vodňany. 43, 2, 7-12. ISSN 0007-389X. PALÍKOVÁ, M., MAREŠ, J., PAŠKOVÁ, V., KOPP, R., ADAMOVSKÝ, O., HILSCHEROVÁ, K., BLÁHA, L. NAVRÁTIL, S. (2007b): Ovlivnění nutriční hodnoty svaloviny kapra obecného (Cyprinus carpio) a tolstolobika bílého (Hypophthalmichtys molitrix) cyanobakteriemi. Bulletin VÚRH Vodňany. 43, 3, 99-106. ISSN 0007-389X.

87

PFLUGMACHER, S. (2004): Promotion of oxidative stress in the aquatic macrophyte Ceratophyllum demersum during biotransformation of the cyanobacterial toxin microcystin-LR. Aquatic Toxicology 70, 3: 169-178 SIVONEN, K., JONES, G. (1999): Cyanobacterial toxins. Toxic Cyanobacteria in Water: A Guide to Public Health Significance, Monitoring and Management.: 41-111 SOARES, R.M., MAGALHAES, V.F., AZEVEDO, S.M.F.O. (2004): Accumulation and depuration of microcystins (cyanobacteria hepatotoxins) in Tilapia rendalli (Cichlidae) under laboratory conditions. Aquatic Toxicology 70: 1-10 SPURNÝ, P., MAREŠ, J., KOPP, R., FIALA, J., VÍTEK, T. (2009): Socioekonomická studie sportovního rybolovu v České republice. Závěrečná zpráva pro ČRS a MRS, Brno, 38 s. STEFFENS, W. (1997): Effects of variation in essential fatty acids in fish feeds on nutrivite value of freshwater fish for humans. Aquaculture 151: 97-119 ŠČERBINA, M.A., GIRJAJEV, A.S. (1990): Effects of combined overwintering on survival and metabolisms in the carp, Cyprinus carpio, and bighead, Aristichtys nobilis. J. Ichthyol., 30: 154-160 TADESSE, Z., BOBERG, M., SONESTEN, L., AHLGREN, G. (2003): Effects of algal diets and temperature on the growth and fatty acid content of the cichlids fish Oreochromis niloticus L. – A laboratory study. Aquatic Ecology 37: 169-182 TAKEUCHI, T., LU, J., YOSHIZAKI, G., SATOH, S. (2002): Effect on the growth and body composition of juvenile tilapia Oreochromis niloticus fed raw Spirulina. Fisheries Science, 68: 34-40 VÁCHA, F. (1996): Kvalitativní parametry masa sladkovodních ryb. In.Flajšhans, M. Sborník vědeckých prací k 75. výročí založení VÚRH. Vodňany, 169-176 p. WOOD, S.A., BRIGGS, L.R., SPROSEN, J., RUCK, J.G., WEAR, R.G., HOLLAND, P.T., BLOXHAM, M. (2006): Changes in concentrations of microcystins in rainbow trout, freshwater mussels, and cyanobacteria in Lakes Rotoiti and Rotoehu. Environmental Toxicology 21, 3: 205-222 XIE, L., XIE, P., OZAWA, K., HONMA, T., YOKOYAMA, A., PARK, H. (2004): Dynamics of microcystins-LR and –RR in the phytoplanktivorous silver carp in a sub-chronic toxicity experiment. Environmental Pollution 127: 431-439 XIE, L., XIE, P., GUO, L., LI, L., MIYABARA, Y., PARK, H. (2005): Organ Distribution and Bioaccumulation of Microcystins in Freshwater Fish at Different Trophic Levels from the Eutrophic Lake Chaohu China. Environmental Toxicology 20: 293-300 XIE, L., YOKOYAMA, A., NAKAMURA, K., PARK, H. (2007): Accumulation of microcystins in various organs of the freshwater snail Sinotaia histrica and three fishes in a temperate lake, the eutrophic Lake Suwa, Japan. Toxicon 49 (5): 646-652 ZHANG, H.J., ZHANG, J.Y., HONG, Y., CHEN, Y.X. (2007b): Evaluation of organ distribution of microcystins in the freshwater phytoplanktivorous fish Hypophthalmichthys molitrix. Journal of Zhejiang University. Science. B. 8 (2): 116-120 ŽENÍŠKOVÁ, H., GALL, V. eds. (2007): Situační a výhledová zpráva ryby. MZ Praha, 41 pp.

88

Intenzivní metody chovu ryb a ochrany kvality vod

Recommend Documents