Tento dokument byl vytvořen v rámci projektu ESF OPPA č. CZ.2.17/3.1.00/36073 „Inovace systému odborných praxí a volitelných předmětů na VOŠ Jabok“ financovaného Evropským sociálním fondem.
Chybné koncepce některých pohledů na obtěžování dětí
2
3
Sexuální
útoky na děti nejsou vzácným jevem. Obecně se tvrdí, že je lze nalézt u 15 – 45 % žen a 3 – 9 % mužů. Navíc je odhadováno, že pouze jeden z pěti případů je svěřen policii.
4
Při
hodnocení věrohodnosti dětských údajů vycházíme z předpokladu, že to co tvrdí, je pravdou do té doby, dokud není v průběhu úplného zhodnocení prokázáno něco jiného
5
Jiný nešťastný zdroj chybné koncepce sexuálních útoků proti dětem lze nalézt v pracech Sigmunda Freuda. Freud pozměňoval určité případové studie,aby portrétoval incestní fantazie v protikladu ke skutečnému incestu,protože – nechtěl snášet další kritiku, jež by následovala po odhaleni, že významné množství jeho pacientů; příslušníků prominentních vídeňských rodin / bylo ve skutečnosti obětmi incestu./
6
Dalším
problémem je, že většina dospělých, kteří sexuálně zneužívají děti je známá rodině dítěte, či je k ní v blízkém vztahu.
7
Jinou
fasetou tohoto dilematu je, že v mnoha případech sexuálního útoku na děti není užita extrémní fyzická síla. Je-li fyzická síla užita, má obvykle formu verbální hrozby nebo donucení.
8
To
vyplývá i z faktu, že dítě pachatele zná a důvěřuje mu.
Některé
zneužívané děti mohou projevovat značně plochý afekt, který má dospělý sklon interpretovat chybně jakoby dítě bylo k události netečné či chladné.
9
Někdy mohou děti projevovat emoční neutralitu, či dokonce pozitivní pocity až náklonnost k tomu, kdo je sexuálně traumatizoval. Jiné mohou vykazovat intenzivní negativní pocity vůči pachateli nebo reagují širokým rozpětím somatických poruch – spánku a příjmu potravy, pomočování či fobickými reakcemi
10
Chování,
které může vést k nejtragičtějšímu nedorozumění je tzv. svádějící dítě. Příliš často dospělí akceptují protesty zneužívačů dětí, že byli svedeni sexuálně agresivním dítětem.
11
Děti jsou v podstatě polymorfní ve své sexuální orientaci. Mohou být sexuálně zvědavé, ale jejich zvědavost je dětská, tj. ve vztahu k jejich vývojové etapě. Když zvědavost dětí rezultuje v dospělý, genitalní sex, může se dítě cítit poděšeno nebo zrazeno či zmateno, protože nemůže nijak uvolnit vzniklou nadměrnou stimulaci.
12
Psychologické účinky sexuálního obtěžování mohou záviset na těchto proměnných: 1. věk dítěte 2.Psychický stav oběti 3. Sexuální znalosti nebo zkušenosti dítěte 4.Typ útoku
13
5.
opakované útoky 6.Zneužívání cizím versus známým pachatelem 7.Reakce okolí 8. Nedůvěra nebo nedostatek podpory 9. Terapie
14
1. Strach 2. Neschopnost důvěřovat 3.Zlost a hostilita 4.Inadekvátní sexuální chování 5. Deprese 6.Pocity viny nebo stud 7. Problémy ve škole 8. Somatické stížnosti
Klíčové symptomy 15
9.
Poruchy spánku 10. Poruchy příjmu potravy 11. Fobické či vyhýbavé chování 12.Regresivní chování 13. Sebedestruktivní chování 14. Únikové chování
Klíčové symptomy 16
Přítomnost rodičů
Je nejlepší vyloučit dítě ze schůzky, kde jsou rodiče informování o tom, že bylo dítě zneužíváno
Počáteční rozhovory 17
Setkání
se samotným dítětem. Většina dětí pociťuje značnou úlevu, je-li schopna říci dospělému, co se jim přihodilo a dospělý reaguje adekvátně.
18
Pomoc dítěti, aby se cítilo dobře.
Již
od prvního rozhovoru musí terapeut dítěti jasně sdělit, že neudělalo nic špatného a že všechna odpovědnost za to, co se přihodilo, padá na dospělého.
19
Při
prvním rozhovoru s dítětem není vhodné používat anatomické panenky, protože pohled na ně může být pro dítě příliš stimulující a děsivý, než aby je dokázaly tolerovat.
Shromažďování informací 20
21
Dítě
může začít komunikovat o svém traumatu během dvou až čtyř posuzovacích sezení. Během nich může dítě být terapeutem testováno, aby poznalo, že jde o bezpečného a důvěryhodného dospělého.
Porozumění dítěti 22
1. Plochá, rigidně kontrolovaná hra 2. Agresivní chování k terapeutovi 3. Dítě nabízí narážky na to co se stalo a vyčkává na terapeutovi reakce. 4. Může se vyskytnout sexuální agování k terapeutovi nebo ke hračce.
Formy jak nás testuje dítě 23
Významný
elementem určujícím emoční útočiště dítěte je délka času, v němž dítě podalo zprávu o útoku dospělého.
Porozumění rodině 24
Bohužel
běžné. Dospělí si často přejí zapomenout, že se celá věc přihodila.
Děti
v těchto případech potřebuji terapii velmi naléhavě
Nejasné případy 25
Fundamentální
úkol terapeuta je – pomoc dítěti.
Terapie dětské oběti 26
Dostává-li
se dítě do terapie krátce po sexuálním útoku, pak ono samo i jeho rodina budou ve velmi poruchovém stavu.
Dětská oběť a rodina 27
Reakce
rodiny na trauma se může pohybovat v rozmezí od emočně mírného odmítnutí reality událostí ke zmatenosti a urážce.
Reakce rodiny 28
Mnoho
rodičů má sklon míru psychického traumatu, jež je následkem sexuálního útoku podcenit.
Rodičovské odmítnutí 29
Řada
rodin dětských obětí není s to uspokojit jejich emoční potřeby již před deliktem.
Emočně ochuzené rodiny 30
Dobrý terapeutický vztah s matkou dítěte je často rozhodující pro úspěšnou terapii.
V důsledku pocitu selhání mnohé matky vnímají terapeuta jako hrozbu či soka.
Terapeut a matka dítěte 31
Viktimizace
nemusí být pro dítě jen bolestná či děsivá nebo matoucí či bizarní, ale také slastná. Následkem sexuálního traumatu může dítě sexuálně agovat směrem k dospělým a jiným dětem v rodině.
Sexuální agování dítěte 32
I
sourozenci dětské oběti často vyžadují určitou klinickou pozornost.
Sourozenci 33
Získání
klinického přístupu k dítěti, jež je obětí extrafamiliárního sexuálního útoku není obvykle tak obtížné jako v případech intrafamilárního zneužívání.
Terapie dítěte 34
Místnost
by měla být pro dítě pohodlná. Výběr by měl obsahovat jak hračky pod věkovou úrovní dítěte (v případě regresivního chování), tak i věkově přiměřené hračky.
Místnost k terapii hrou a navržené hračky 35
Děti obecně na sexuální útok či trauma reagují jedním ze dvou způsobů:
1. bezprostředně po útoku se objeví behaviorální či somatické symptomy,
2. zpožděnou či „tichou“ reakcí, jež je obvykle povahou depresivní.
Terapeutická dynamika 36
Bezprostředně
po zneužívání se mohou objevit amorfní bolesti, gastrointestinální poruch, náhlé změny normálních hygienických návyků a enuréza (u mladších dětí)
Somatické symptomy 37
V
případech zpožděné nebo depresivní reakce na sexuální traumatizaci, může klinik strávit čtyři až šest týdnů (i více) hrou s dítětem, sdělováním zprávy, že pocity dítěte jsou akceptovány a že místnost pro hru je bezpečné místo pro jejich vyjádření.
Zpožděné reakce 38
Varuje
se před užitím intruzivních nebo konfrontačních terapeutických přístupů ke stimulaci komunikace dítěte o útoku.
Terapie pokračuje 39
Často
velmi obtížné, neboť oběť může klást terapii odpor a to z řady důvodů: může bojovat o to, aby si dokázala, že je stále ještě v pořádku a není útokem emočně zraněna, a proto odmítá připustit, že potřebuje pomoc.
Zacházení s adolescentní obětí 40
Jedním
ze základních následných účinků je ztráta teritoriálních hranic. Sexuální útok je útokem na konečnou teritoriální hranici, na jedincovu kůži.
Následné účinky znásilnění 41
Traumatická 1. 2.
3. 4. 5.
reakce po znásilnění:
Útok Nevíra Přijetí reality útoku Stav kognitivního přežití propuštění nebo útěk
Syndrom traumatu znísilnění a cyklus zotavení. 42
Posttraumatický cyklus zotavení: 1. Šok 2. Popření toho, co se stalo 3. Deprese 4. Kolísání nálady 5. Zlost 6.Filosofická reflexe 7. Zklidnění
43
Pro
terapeuta je významné uvážit, že některé z jeho adolescentních případů mohou zahrnovat dívku jakožto „tichou“ oběť znásilnění.
Tiché znásilnění 44
1. Náhlá změna osobnosti 2. Rychlý úpadek školního výkonu 3. Stažení se ze školních a sociálních aktivit 4.Křiklavé promiskuitní chování 5. Náhlé fobické chování 6.Stažení se ze sociálních aktivit 7.Zřetelné autodestruktivní,riskantní chování 8. Abúzus drog 9.Poruch příjmu potravy 10. Náhlé nevysvětlitelné odcizení vrstevníkům nebo rodině.
Některé symptomy 45
Především
práce s rodinou
Zacházení s adolescentní obětí znásilnění 46
Terapeut
by neměl agresivně tlačit na oběť, aby sdělovala detaily znásilnění, aby nebyl mylně chápán jako morbidně zvědavý nebo jako že nebere ohled na dívčiny osobní hranice.
Poslouchání bez usuzování 47
Některé
adolescentní oběti znásilnění mají sklon sexualizovat vztahy s chlapci či muži velmi inadekvátním způsobem.
Agování 48
Vstupem
do adolescence postoupí mladá osoba dramatický kognitivní růst, následkem toho pojmy, které byly dosud mimo její chápání, se dostanou do ohniska pozornosti
Oživí-li se neřešené trauma 49
Incestuozní
rodinný systém se vyvíjí v podstatě třemi způsoby.
Incest 50
Matka
měla velmi pravděpodobně romantické představy o manželství. Primárním obranný m systémem je popření.
Matka v incestuozním systému 51
I
otec mohl být v minulosti obětí incestu. Je vysoká pravděpodobnost, že je alkoholik.
Otec v incestuozním systému 52
Dítě
v incestuózním rodinném systému je plně tragickou figurou i obětí zároveň.
Dítě jako oběť 53
Většina
obětí incestu má značné obtíže při vytváření zdravých vztahů důvěry.
Dlouhodobé účinky 54
Incestuózní
rodiny mají sklon být uzavřenými a izolovanými systémy a jen vzácně hledají dobrovolně terapii pro samotný problém incestu.
Vyšetření incestuózních rodin 55
SEZNAM RIZIKOVÝCH ČINITELŮ: 1. Otec alkoholik 2.Otec neobvykle podezíravý nebo puritánský 3.Násilný či autoritářský otec 4.Matka, která absentuje nebo je velmi pasivní či neschopná stát se v rodině protektivní silou.
56
5. Dcera, která hraje roli matky 6. Rodiče, jejich sexuální vztah je poruchový nebo neexistuje. 7. Situace, v niž musí být otec často sám s dcerou. 8. Faktory, které mohou omezovat sebeovládání otce (např. drogová závislost …) 9. Náhlý počátek promiskuitního chování dcery
57
10.Děti, které nedovolí lidem, aby se s nimi úzce spřátelili. 11. Rodiče, kteří projevují neochotu (nebo odmítají) umožnit klinikovi aby s jejich dítětem hovořili o samotě. 12.Hostilni či paranoidní postoje k lidem zvnějšku u jednoho či obou rodičů. 13.Minulé inicidenty incestu v nukleární rodině jednoho či obou rodičů.
58
14.
Rodiče, kteří byli v dětství deprivovaní a měli inadekvátní modely rolí. 15. Extremní žárlivost vykazovaná otcem, když dcera náhle dosáhne puberty.
59
Je
třeba zajistit, aby dítě mohlo zaujmout dostatečný emocionální odstup, aby mohlo ustoupit, cítí-li se ohroženo, aniž by se ovšem zcela STÁHLO.
Přístup k subjektu incestu 60
Při
odhalení incestu není nutné, ani moudré doporučit odnětí dítěte z domova nebo obhajovat rozbití rodiny.
Je-li odhalen incest 61
Terapeut
by se měl nejdříve zajímat o to, proč se problém dostal na světlo právě nyní.
Otázky, které by měly být zodpovězeny před začátkem terapie 62
Terapeut by se měl mít na pozoru k faktu, že během počáteční fáze odhalení incestu je každý člen rodiny ve značném suicidálním riziku.
Systém a jeho individuální členové 63
Oběť incestu potřebuje svého vlastního terapeuta především z důvodů vytvoření vztahu důvěry mezi terapeutem a obětí, opětného ujištění nezávislé osoby, že s obětí sdílí pocity tykající se toho, co se přihodilo a také pro jasné oddělení terapeutických procesů oběti a jejich rodičů.
Práce s dítětem 64
V
průběhu individuální terapie musí otec poskytnout terapeutovi úplný výčet toho, co dítěti dělal a převzít za to plnou odpovědnost.
Práce s otcem 65
Dobrý klinický vztah s matkou je životně důležitý pro úspěch v terapii, ať spolu manželé zůstávají či nikoliv.
Práce s matkou směřující k opětnému vytvoření dyády matka-dcera 66
Neměli
bychom podceňovat sílu, kterou v rodinném systému mohou mít prarodiče.
Práce s prarodiči 67
Mnoho
obětí incestu dobře reaguje na skupinovou terapii jako část terapeutického programu.
Skupinová terapie 68
Formativní léta „období latence“ jsou pro chlapce zvlášť důležité, neboť ve svých vztazích s dospělými zůstávají stále relativně bezmocní a dosud „neobjevili“ dívky. Z těchto důvodů jsou zvláště zranitelní pokud jde o útoky pedofilů
Chlapec jako oběť 69
Zneužívání postihuje chlapce jinak než dívku. Chlapci mají tendenci zachovávat tajemství o traumatické zkušenosti spíše než dívky, předpokládá se, že mají větší strach odhalit zneužívání členům své rodiny, snad proto, že mají potřebu hrát „silnou,tichou“ maskulinní roli.
Účinky na dítě 70
Výzkumu je v tomto ohledu málo. Dlouhodobé účinky: Psychologické ztráty utrpěné zneužívaným chlapcem. 1. Zrazená důvěra ve starší osobu 2. Vtažení do časového zhroucení, v němž jsou normální vývojové následnosti sexuality zrychleny či probíhají ve spirále.
Účinky na rodinu 71
3. Následkem toho, že je donucen dělat něco proti své vůli, je snížen pocit maskulinity. 4. Je vržen do nové zneklidňující role v rodině. 5. Stává se zranitelným vůči výsměchu ze strany vrstevníků a jiných osob jako jedinec, který se od nich „musí“ lišit.
72
SEDLÁKOVÁ, GABRIELA A KOL. Vybrané ošetřovatelské modely a týrané dítě. 1. vyd. Praha: Triton, 2010. 140 s. ISBN 978-80-7387-412-4 BLATNÍKOVÁ, ŠÁRKA. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009. 140 s. Studie. ISBN 978-80-7338-091-5.
Doporučená literatura 73
VELEMÍNSKÝ, MILOŠ, ed. a Studenovský, Petr, ed. Rukověť pro poskytovatele a zadavatele sociálních služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2008. 249 s. ISBN 978-80-7394064-5.
Doporučená literatura 74
