Jabok 2011

Praktická teologie pro sociální pracovníky ETF / Jabok 2011

2. Biblické kořeny sociální práce

Dobrý pastýř (Římské katakomby, kolem 200)

2

Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

3

Étos sociální práce V definici sociální práce Mezinárodní federace sociální práce (IFSW) z r. 2000 čteme: V dokumentu „Lidská práva a sociální práce“, vydaném společně IFSW, OSN a Mezinárodní asociací škol sociální práce (IASSW) v roku 1994 stojí:

• „V solidaritě se znevýhodněnými se sociální práce snaţí zmírňovat chudobu a osvobozovat zranitelné a poníţené lidi za účelem posílení jejich společenského zapojení“ (zvýraznění J.D.).

• „Sluţba chudým a potřebným a angaţmá v jejich prospěch je existenčním důvodem tohoto povolání.“

V obou textech je přesvědčivě formulován trvale platný smysl, étos, jenţ sociální práci nese: sluţba, solidarita, osvobozování a angaţovanost pro chudé a slabé. Biblické spisy neposkytují učebnici teorií a metod sociální práce. Na úrovni uvedeného základního étosu sociální práce však představují překvapivou pokladnici inspirací a motivací.

2


4

Biblický étos jako východisko moderní sociální práce Biblické spisy, resp. atmosféra v nich odráţená, je půdou, v níţ profese sociální práce koření.

Bůh, o němţ autoři biblických spisů vypráví, stojí na straně slabých a bezmocných:

Klíčovým atributem biblického Boha je milosrdenství: 2

• „(…) Jahve, váš Bůh je Bůh bohů a Pán pánů (...) On zjednává právo sirotku a vdově, miluje cizince, dává mu chléb a oděv“ (Dt 10,17-19). • Proto i cesta, kterou má kráčet člověk (srov. Dt 10,12) vede k chudým, slabým a potřebným.

• „Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení (...)“ (Ex 34,6; srov. Nu 14,18; Ţ 86,15; 103,8). • Pro biblického člověka vede cesta spásy napodobováním Boţího milosrdenství (srov. Lk 6,36). Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

5

Bible a pozemská skutečnost Bible je literatura náboţenská. Přirozeně od ní tedy očekáváme, ţe bude poutat pozornost čtenáře na „věci věčné“, za prahem lidského ţivota atd. Bereme-li Bibli jako studnici inspirací pro „věci časné“, jakými sociální práce bezpochyby je, má to své dobré důvody:

2

• Bůh Bible má zřetelný zájem už o „tento svět“ člověka, nikoliv teprve aţ o „onen svět“: Boţí plány se vztahují k tomuto světu a jeho dějinám, uţ zde začíná a má začínat to, co bible nazývá „Boţí království“. V Bibli platí, ţe boţská a lidská sféra jsou odlišitelné, ale nikoliv od sebe oddělitelné. Dualismus mezi ‚tímto‘ a ‚oním‘ světem, je biblickým spisům cizí. • Stejně tak je Bibli cizí omezení vztahu k Bohu na člověka jako jednotlivce. V události exodu Izraelitů z egyptského otroctví se tento sociální a komunitní rozměr judaismu ukazuje velmi jasně: Bůh nezachraňuje jednotlivce, nýbrţ lid, společenství. V Novém zákoně získává toto společenství novou dimenzi (církev). Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

6

Stvoření světa 

Podle Gn 1-3 Bůh stvořil svět jako dobrý a uloţil člověku, aby se o něj staral. Chtěl, aby člověk ţil v harmonickém vztahu k druhým lidem, k přírodě i k Bohu. Tento Boţí úmysl byl však natrvalo narušen hříchem člověka. 



2

„Nastavení světa“ v okamţiku stvoření směřovalo ke vzájemné vstřícnosti mezi lidmi a k sociální spravedlnosti. Lidé ve světě narušeném hříchem by měli o návrat k tomuto původnímu „nastavení“ neustále s námahou usilovat. Potopa světa i zmatení jazyků při stavbě babylonské věţe jsou důsledky (tresty) toho, ţe lidé tento ideál harmonie stále více narušovali (bratrovraţda, války): „země je plná bezpráví, které lidé páchají“ (Gn 6, 13).


7

Josef v Egyptě Sedm bohatých a sedm chudých let: realizace prozíravé hospodářské politiky, jejímţ cílem bylo zajistit rozkvět státu i v době ekonomické krize (Gn 41,1–36). Vzhledem k dostatečným zásobám můţe Egypt projevit také solidaritu s chudšími národy a dát jim ze svých zásob (Izrael) Josef také učí své bratry vzájemné solidaritě (Juda – Benjamin). Uvádí ekonom Tomáš Sedláček (Ekonomie dobra a zla, 232-234) jako příklad pro současnou ekonomickou krizi: počítat s ekonomickým cyklem!





 

2


8







2

14 Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamţitě ho propustili z jámy. Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi. 15 Farao Josefovi řekl: „Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyloţit. Doslechl jsem se, ţe tobě stačí sen slyšet a uţ jej vyloţíš.“ 16 Josef faraónovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh dá faraónovi uspokojivou odpověď.“ 17 Farao tedy k Josefovi mluvil: „Zdálo se mi, ţe stojím na břehu Nilu. 18 Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě. 19 A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi. 20 A ty vychrtlé a šeredné krávy seţraly prvních sedm krav vykrmených. 21 Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, ţe tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. Vtom jsem procitl. 22 Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných. 23 A hle, za nimi vyráţí sedm klasů jalových, hluchých a seţehlých východním větrem. 24 A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad.“ 25 Josef faraónovi odvětil: „Faraónův sen je jeden a týţ. Bůh faraónovi oznámil, co učiní. 26 Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen. 27 Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných a východním větrem seţehlých klasů; to bude sedm let hladu. 28 Kdyţ jsem faraónovi řekl: Bůh faraónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto: 29 Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi. 30 Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. 31 V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý. 32 Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, ţe slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná. 33 Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muţi a dosadí ho za správce egyptské země. 34 Nechť farao ustanoví v zemi dohlíţitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země. 35 Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromaţďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je. 36 Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem.“ Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

9

Odchod Izraele z Egypta 







2

Reakce na zotročování Izraelitů, na nespravedlivou sociální politiku, na diskriminační přístup k cizincům. Proto pak Izrael vtělil do své legislativy pomoc cizincům ţijícím na svém území. Exodus zakotvil v historické paměti Izraele, stal se hlavním motivačním zdrojem pro pomoc bliţnímu: Hospodin nás vyvedl z egyptského zajetí, i my máme vyvádět kaţdého člověka ze zajetí chudoby, nemoci, zla. Rembrandt: Mojţíš


10

Desatero – Dekalog (Ex 20, Dt 5) Je celé zaměřeno na vzájemnou pomoc mezi lidmi – sociální otázkou se přímo zabývá:

• 3. přikázání – povinnost odpočinkového dne, • 4. úcta k rodičům, péče o ně ve stáří – dnes nahrazeno důchodovým pojištěním, • 5. úcta k ţivotu, • 6. úcta k intimitě, soukromí, ţenám, tělu, • 7. úcta k majetku bliţního, • 8. férové jednání, pravdivost u soudu, transparentnost, • 9. a 10. úcta ke všemu, co patří bliţnímu – včetně jeho ţeny.

Na mravních zásadách Dekalogu je postavena ţidovská i křesťanská kultura, ţádná z těchto zásad nebyla dodnes zpochybněna, naopak se stávají základem společného „světového étosu“. 2


11

Hora Sinaj

2


12

Chudí ve Starém zákoně S pojmem „sociální problém“ se v biblické literatuře nesetkáme. Pro vstup do sociální tématiky bible je nutné vyuţít jiný „most“. Jedním z nich je tématika chudoby. O „chudých“ je v bibli řeč mnohokrát. Hebrejská slova, pouţívaná k označení situace „být chudý“ či „trpět nouzí“, mají význam zahrnující mnoho dimenzí. Vztahují se nejen na lidi, kteří trpí nedostatkem materiálních věcí, ale také na aspekty jako nemoc, hlad, nahota, ţebrání, i útlak a poniţování. Pojmem ‚chudý‘ v širokém smyslu můţeme označit lidi v tehdejší společnosti marginalizované a strádající sociálními problémy.

Tradičně nejvíce ohroţené skupiny:

2

• vdovy a sirotci: jelikoţ nepoţívali právní způsobilosti, mohli se stát snadno předmětem manipulace • staří, jelikoţ byli odkázáni na zabezpečení svými dětmi • cizinci („gér“), které bychom dnes označili spíše za uprchlíky vyhnané z vlasti hladem nebo válkou a kteří se na území Izraele trvale usadili (na rozdíl od „nokrí“- cizinec procházející, neusazený) • drobní rolníci, kteří se v důsledku zadluţení mohli ocitnout v silné existenční závislosti na druhých, coţ souviselo se systémem dluţnictví a jeho nástrojem dluţního otroctví • nádeníci, kteří nevlastnili skutečně nic a ţili jen ze dne na den. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

13

Odpovědnost za chudé 

Odpovědnost za pomoc chudým nesly podle Bible tři skupiny lidí:   



král, dobře situovaní Izraelité proroci.

Ve srovnání s Novým zákonem je pro Starý zákon charakteristická snaha reagovat na lidskou nouzi pomocí právních opatření. Ustanovení, která zajišťovala chudým a strádajícím ne jen přeţití, ale práva, můţeme povaţovat za ústřední součást Zákona (tóry). A zajištění práva pro slabé a chudé se ani tehdy ani dnes neobejde bez kritiky mocných. 2


14

Nejstarší biblický sociální zákon: Ex 22, 20 – 26 Hostu nebudeš škodit ani ho utlačovat, neboť i vy jste byli hosty v egyptské zemi.

Ţádnou vdovu a sirotka nebudete utiskovat. Jestliţe je přece budeš utiskovat a oni budou ke mně úpět, jistě jejich úpění vyslyším. Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takţe z vašich ţen budou vdovy a z vašich synů sirotci. Jestliţe půjčíš stříbro někomu z mého lidu, zchudlému, který je s tebou, nebudeš se k němu chovat jako lichvář, neuložíš mu úrok. Jestliţe se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bliţního, do západu slunce mu jej vrátíš, neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou přikrývkou. V čem by spal? Stane se, ţe bude ke mně úpět a já ho vyslyším, poněvadţ jsem milostivý. 2


15

Přikázání lásky: Lv 19, 9 - 18 

Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.



Nebudete krást ani obelhávat a podvádět svého bliţního. Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána. Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoloţíš do cesty překáţku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin. Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadrţovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bliţního spravedlivě. Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač utrhač,, nebudeš ukládat svému bliţnímu o ţivot. Já jsem Hospodin. Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bliţního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu. Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bliţního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

      

2


16

Zákon milostivého léta (Leviticus 25) Hospodin promluvil k Mojţíšovi na hoře Sinaji: "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Aţ přijdete do země, kterou vám dávám, bude země slavit odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromaţďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici. Co po tvé ţni samo vyroste, nebudeš sklízet, a hrozny z vinice, kterou jsi neobdělal, nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí. Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou, pro tebe, tvého otroka i otrokyni, tvého nádeníka i přistěhovalce, kteří u tebe pobývají jako hosté. I tvůj dobytek a zvěř, která je v tvé zemi, bude mít všechnu její úrodu za potravu. Odpočítáš si pak sedm roků odpočinutí, sedmkrát sedm let, a vyjde to období sedmi roků odpočinutí: čtyřicet devět let. Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici; v den smíření budete troubit na polnici v celé vaší zemi. Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se kaţdý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí. V tomto milostivém létě se kaţdý vrátí ke svému vlastnictví.“ 2


17

Milostivé léto Kaţdý sedmý rok má být půda ponechána ladem; co na ní vyroste, je určeno chudým a zvěři.

Kaţdý 50. rok:

2

• Nemovitý majetek se vrátí původním vlastníkům podle rozdělení země při vstupu do Kanaanu ochrana před generační zadluţeností; prodej půdy je tak spíše pronájem – cena se sniţovala podle vzdálenosti k milostivému létu • Odpouštějí se dluhy • Izraelité, kteří se kvůli dluhům dostali do otroctví, jsou propouštěni na svobodu • Odpadá povinnost platit daně Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

18

2


19

Sociální legislativa – shrnutí Ochrana ohrožených skupin a jedinců: staří, vdovy a sirotci, cizinci, chudí drobní rolníci, otroci, nádeníci. Přikázání lásky: zákaz podvodů (krást, obelhávat, podvádět), 2. zákaz utlačování sociálně slabých (nádeník, hluchý, slepý), 3. zákaz bezpráví v právních sporech a 4. zákaz nesprávných pohnutek „v srdci“ (nenávidět, mstít se, chovat zášť). První sociální daň: kaţdého třetího roku má být celý desátek (státní daň) rozdělen v místní komunitě, z čehoţ mají prospěch levité cizinci, vdovy a sirotci. třetina (!) dosavadních státních příjmů měla slouţit zabezpečení sociálně slabých skupin obyvatelstva. Zákaz úroků a prominutí dluhů – sociálně-ekonomické zákony: právní instituce pravidelného promíjení dluhů (dluţní amnestie): sedmého roku měly zaniknout všechny pohledávky. Pojetí chudoby i právní normy vyzařují respekt před důstojností chudých v Izraeli. Sebeúcta chudého není zničená, zůstává nadále garantovaná. Má nárok na spravedlnost, kterou garantuje Bůh, a která neznamená jen blahosklonnost bohatých (almuţnu). Naděje, ţe v dohledné době se ţivot zase vrátí do normálních kolejí, zůstává zachována. Ţivotní energie a fantazie chudého není ve svých kořenech zničena. 2


20

Specifické aspekty starozákonního sociálního étosu   

2

a) Vnímání vlastních dějin - Exodus jako základní datum Izraele b) Motivace - vědomí vlastního vysvobození jako základ péče o chudé (potenciál empatie) c) Pluralita motivačních zdrojů:  Hospodin projevil svému lidu lásku, jíţ se má Izrael nyní připodobnit svým jednáním právě vůči slabým a utiskovaným.  Zákon svatosti (Lv 17-26) ukazuje na Boží svatost, s níţ se má člověk spodobit tím, ţe uplatňuje lásku vůči bliţním i cizincům (srov. Lv 19,2; 19,34).  Izajáš 56, 1-8 začleňuje naše téma do rámce přicházející Boží spásy. Izrael tedy neopíral svůj sociální étos jen o minulost, ale o ţivé očekávání budoucnosti.  Jinde zastupuje láska vůči chudým lásku k Bohu (srov. Př 14, 21; 17, 15; 19, 17; Ţ 41,2). V biblické tradici se pomalu začalo prosazovat tušení určité identifikace Boha s chudými, která plně zazáří v Jeţíšově poselství (srov. Mt 25, 45). Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

21

Souhrn – Starý zákon 





1. Podle svědectví Starého zákona je Boţím plánem prosadit takový řád, který umožňuje lidem život v plnosti. Není pochyb, ţe nastolení takového řádu není samozřejmostí a musí čelit mnoha protichůdným silám – zejména v člověku samém. Plné nastolení takového řádu se proto vymyká lidským schopnostem, očekává se v budoucnosti a bude v posledku jen Boţím zázrakem. 2. Nastolení tohoto řádu začíná na okraji společnosti. Na začátku není obrácení mocných, ale osvobození chudých, slabých a ohrožených. 3. Bible chce ukázat, ţe toto Boţí jednání má důsledky pro celý jeho lid. 



2

SZ formuluje (paralelně s ostatními staroorientálními kulturami) sociální étos pomoci sociálně slabým na základě pojmu spravedlnosti. Přitom jde ale o spravedlnost jaksi stranící (nikoliv nestrannou): spravedlnost vládne tam, kde je pomáháno slabým a ohroţeným k účasti na ţivotě společnosti. Tu nejhlubší bázi sociálního étosu, na nějţ se dá apelovat, tvoří v Izraeli - jinak neţ u ostatních národů - vědomí společné zkušenosti Boží záchrany z nouze a útlaku. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

22

Religionistické srovnání – Hinduismus snaha o vykoupení z utrpení světa pomocí reinkarnace a dosaţení nirvány, kastovní systém – neposkytuje předpoklady pro sociální cítění; sociální a zdravotnická pomoc vzniká v Indii pod vlivem působení křesťanů;





Mánavadharmašástra  „Aby bylo zachováno všechno toto tvorstvo, On, obdařený velikou září, vytvořil činnosti zvlášť pro ty, kdo se zrodili z úst, paţí, stehen a nohou.  Vyučování a učení se, obětování za sebe i za jiné a přijímání darů stvořil bráhmanům (kněží).  Ochrana poddaných, dávání darů, obětování a učení se a nelpění na smyslových rozkoších – to je úhrnem kšatrije (válečníci, politici).  Péče o dobytek, dávání darů, obětování a učení se, obchodování, půjčování peněz a obdělávání půdy je dharma vaišje (obchodníci, řemeslníci, zemědělci).  Šúdrovi (služebníci, dělníci, bezzemci) však přikázal Pán jedinou činnost: sluţbu těmto stavům bez závisti.“ Mimo toto rozdělení stojí daliti (nedotknutelní), také párijové, kteří nepatří do ţádné kasty. Konají tu nejšpinavější práci, ţijí pod hranicí chudoby a ostatní kasty je tedy povaţují za nečisté. Jejich přítomnost nebo uţ jen samotný jejich stín můţe způsobit rituální poskvrnění.





2


23

Religionistické srovnání – Buddhismus 





2

snaha o vysvobození z utrpení odpoutáním se od světa – bez sociálního potenciálu; myšlenka hluboké propojenosti všeho stvořeného: škodit nebo prospívat jinému znamená škodit nebo propívat sobě – prostor pro sociální angaţovanost. Gautama ustanovil pro všechny své stoupence pět pravidel – základní ţivotní zásady kaţdého buddhisty:  zdrţet se zabíjení a zraňování ţivých bytostí  zdrţet se braní věcí co nejsou dávány (nekrást)  zdrţet se nesprávného sexuálního chování  zdrţet se zraňující a nepravdivé mluvy (nelhat, nepomlouvat...)  zdrţet se zneuţívání omamných prostředků Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

24

Velká cesta – máhájána Buddha předal pokyny třem hlavním typům lidí. Těm, kteří se chtěli vyhnout utrpení, předal informace o příčině a následku. Ti, kteří chtěli dělat víc pro druhé, obdrželi pokyny k soucitu a moudrosti. S lidmi, kteří měli silnou důvěru v buddhovskou podstatu sebe sama i ostatních, se Buddha podělil o přímý pohled mysli nazývaný Velké pečeti. První z těchto úrovní se nazývá „Malá cesta“ (skt. hínajána), učení starších, druhá „Velká cesta“ neboli mahájána a třetí „Diamantová cesta“ neboli vadţrajána.



2



Ústředním bodem etiky mahájánového buddhismu je láska k člověku (altruismus), všestranné rozvinutí lásky k druhému a dosaţení šesti, (později) deseti dokonalostí. Stoupenec mahájány nehledá vlastní štěstí, nebeský život, nirvánu (vyvanutí), dokud není schopen učinit alespoň něco pro to, aby všechny ostatní bytosti byly šťastné. Tuto podmínku, nazývanou v textech "zasvěcením sebe sama sluţbě jiným" musí splnit ten, kdo chce být bódhisattvou. Získat tyto dokonalosti není moţné v jednom ţivotě, nýbrţ během mnoha ţivotů.


25

Chammurapiho zákoník (1792-1750 př.n.l.) 













Ustanovení rodinného, občanského i trestního práva; upravil maximální dobu trvání dlužního otroctví manželky a dětí na 3 roky (docházelo často k prodeji či zástavě manţelky a dětí věřiteli k odpracování dluhu); děti odloţené nebo ztracené (např. v době válek) mohly být adoptovány. rozděloval tehdejší obyvatelstvo Babylónie do tří skupin: awilum (privilegovaná a nejbohatší vrstva, přestupky vůči nim se řešily formou odvety) muškéni (neprivilegované svobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty) otroci (nesvobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty placené jejich pánovi), otroky bylo dále moţné kupovat a dědit, sami otroci mohli mít vlastní majetek a mohli se ţenit se svobodnými ţenami.

2


26

Antika Nemá specifický sociální étos, reaguje pragmaticky na aktuální problémy. Kolegia (= trend týkající se soc. pojištění): určitá skupina svobodných majetných občanů vyčlenila určitou částku na pohřeb; poté i chudší vrstvy, začínají se ošetřovat i jiné sociální události neţ smrt (nemoc, stáří) Kalokagathia: uznáván ideál souladu tělesné a duševní stránky člověka - tělesné nedostatky vyvolávaly pohrdání (Sparta: narozené děti prohlíţeny radou starších, tělesně slabé či s vadou svrţeny do rokle) Solónovy reformy (640 – 558 př. K.): zrušil dluţní otroctví; zákonem bylo přikázáno rodičům pečovat o děti a současně byla stanovena povinnost dětí ţivit staré rodiče Perikles (500 – 429 př. K.): diety = dávky, které dostávali lidé po dobu her, které Perikles pořádal („chléb a hry“) Řím – spolky veteránů legií: poskytovaly podporu v nemoci, pohřebné, pomoc válečným vdovám, sirotkům a invalidům

 









2


27

Sociální étos Nového zákona Nový zákon tvrdí, ţe v Jeţíši Nazaretském se naplnily naděje na proměnu údělu chudých a trpících, ohlašované u proroků (srov. Izajáš). Jeţíš naplňuje starozákonní naději na vysvobození chudých.

Široký záběr pojmu ‚chudý‘ platí i pro Nový zákon. Míněni jsou nejenom materiálně chudí, ale všichni, kteří se nalézají v nouzi. Proto je třeba rozumět Jeţíšově zvláštní pozornosti k nemocným, démony posedlým, malomocným, k „celníkům a hříšníkům“ i ţenám, jako „radostné zvěsti chudým“. 2


28

Boží království Jádrem veřejného působení Ježíše Nazaretského byla zvěst o Božím království. Jeţíš nestavěl do popředí sebe, ale Boţí království. Obojí je nicméně neoddělitelně propojeno. Pojmy jako „nemoc“ a „utrpení“ jsou v evangeliích chápány velmi široce a zahrnují tělesnou, psychickou, sociální a duchovní dimenzi. Podobně jako ve Starém zákoně, ani pro Jeţíše nebyly nemoc nebo utrpení nějakou čistě „světskou“ záleţitostí, ale patřily do přesahujícího rámce.

Poselství o Božím království, stojící v napětí mezi již uskutečňovaným příchodem a ještě neuskutečněným naplněním, je základní charakteristikou Ježíšova veřejného vystoupení. Tato polarita poselství o Království mu uděluje význam, který v oblasti pomáhající profese očekáváme. Pokud by Království bylo jednoduše zde, plně realizované v současnosti, neplynul by z něj ţádný nárok na praktické konání člověka. Přítomnost by byla totoţná s Královstvím. Jeho kritický potenciál vůči často skandálním ţivotním podmínkám lidí by byl ztracen. A naopak, pokud by Království bylo jen a jen budoucí veličinou, bylo by jeho místo jen v budoucnosti a ne právě v naší přítomnosti, tady a teď. Jeho praktická relevance by opět vyprchala. Logika Boţího království tedy zní: jelikoţ Boţí nabídka spásy pro člověka je nezvratná a vytváří budoucnost člověka, má smysl proměňovat i jeho ţivot v přítomnosti.

2


29

Ježíšovy skutky

DUCCIO di Buoninsegna (asi 1255 – 1319, Siena) Vzkříšení Lazara, 1308-11 2



Vyhánění démonů, uzdravování nemocných, nasycování hladových a kříšení mrtvých znamenají jediné: Jeţíš nejenom mluví o záchraně, jakou Boţí království přináší, on dává tuto záchranu zakusit ve svých skutcích jako hmatatelnou realitu. Jinak vyjádřeno, s ohlašovanou záchranou (evangelium = ‚radostná zpráva‘) jde ruku v ruce praktikovaná záchrana skrze uzdravení tělesného utrpení a s ním často spojené sociální izolace. Jedno bez druhého bychom nemohli pochopit ve svém plném smyslu.


30





Řeč o Božím království, ve významu přítomné a „hmatatelné“ reality spásy, také není sama o sobě zřejmá. Mohla by být klidně povaţována za prorockou vizí budoucnosti nebo dokonce vizi onoho světa. Jakmile je znázorněna spásonosnými (pomáhajícími) skutky, je zřejmé, ţe Jeţíšovo vystupování je příchodem království Boţího. Fra Angelico: Kázání na hoře (klášter San Marco, Florencie 1442) 2

Ježíšova slova


31

Milosrdný Samaritán (L 10, 25-37) 







2

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném ţivotě? „Jeţíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?„ On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí'a 'miluj svého bliţního jako sám sebe'.„ Jeţíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš ţiv." Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Jeţíšovi řekl: "A kdo je můj bliţní?„ Jeţíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam leţet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale kdyţ ho uviděl, vyhnul se mu. Stejně se mu vyhnul i levita, kdyţ přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale kdyţ jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, aţ se budu vracet.‚ Kdo z těch tří, myslíš, byl bliţním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Jeţíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

32



2

Rembrandt van Rijn: Milosrdný Samaritán (1630, Wallace Collection, London)


33

Poslední soud (Mt 25, 31-46) 







2

Aţ přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromáţděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm, po pravici: 'Pojďte, poţehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od zaloţení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, ţíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' Tu mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo ţíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? Král odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‚ Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, ţíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mně.' Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, ţíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposlouţili jsme ti?' On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‚ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného ţivota. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

34

Poslední soud, mozaika nad Zlatou bránou katedrály sv. Víta, 1371

2


35

Následování Ježíše a) Spoluúčast na hlásání Božího království b) Pomoc slabým jako měřítko následování

c) Skutky tělesného a duchovního milosrdenství

2

• Tradice sedmera skutků tělesného milosrdenství: ‚navštěvovat nemocné‘, ‚dát napít žíznivým‘, ‚dát najíst hladovějícím‘, ‚osvobozovat zajaté‘, ‚oblékat nahé‘, ‚ujímat se cizinců‘ a ‚pohřbívat mrtvé‘. Tento raně křesťanský katalog „sociálních služeb“ můžeme považovat za první praktické rozvinutí základního přikázání lásky. Záhy se přiřadilo také sedm skutků duchovního milosrdenství: ‚poskytnout radu‘, ‚napomínat‘, ‚učit‘, ‚utěšovat‘, ‚odpouštět‘, ‚snášet‘ a ‚modlit se‘. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

36

Období apoštolských obcí

2



Pro první křesťany platilo pravidlo, ţe spolehlivým měřítkem následování Jeţíše Nazaretského je pouze ta víra, která se „uplatňuje láskou“ (Gal 5,6). Spojení víry a lásky (caritas), která má mít povahu bezvýhradné služby (diakonia), chránilo první církevní obce před dvěma riziky: Uzavřít duchovní ţivot pouze do rozměru víry, ignorovat její prosociální důsledky a stát se esoterickým společenstvím na jedné straně nebo odhlíţet od pramenů a přesahů praktické sluţby bliţním v nouzi a stát se pouhou „agenturou sociálních sluţeb“ na straně druhé. Doklady NZ o podobě charitně diakonické praxe:  společenství majetku  úřad diakonátu (jáhenství), včetně ţen – jáhenek  vdovy: některé ze starších podporovaných vdov mohly být v obci „zapsané“ do církevního stavu. Podmínky zápisu stanovuje 1 Tim: alespoň 60 let věku, jednou vdaná, známá svou charitní praxí (5,3-16). Jejich úkolem bylo podporovat biskupy a jáhny při zajišťování charitních sluţeb  úsilí vyrovnat rozdíly mezi jednotlivými církevními obcemi - materiální sbírky


37

První jáhni – diakoni Skutky apoštolů 6, 1-7: V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěţovat na bratry z ţidovského prostředí, ţe se jejich vdovám nedává kaţdodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliţe my přestaneme kázat Boţí slovo a budeme slouţit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm muţů, o nichţ se ví, ţe jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto sluţbou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ Celé shromáţdění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k ţidovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vloţili na ně ruce. Slovo Boţí se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněţí přijalo víru.

 







2


38

Souhrn – Nový zákon  



2

1. Jeţíšův příklon k chudým náleţí do kontextu jeho zvěsti o Boţím království a tím do centra jeho působení. 2. Boţí království hlásané Jeţíšem slovem a skutky vstupuje do tohoto světa, do událostí dějin. Tento svět a jeho dějiny nejsou jen „čekárnou“ na svět teprve skutečný, ale místem, na němţ se Boţí vláda uţ můţe a má stávat skutečností. Sociální skutečnosti a angaţmá ve prospěch slabých a ohroţených tím získávají nesmírně vysokou hodnotu, jsou totiţ potenciálním místem příchodu Boţího království. Tam, kde se děje uzdravující a osvobozující pomoc, tam se děje příchod Boţího království. 3. I pomoc Jeţíšových následovníků slabým a trpícím náleţí do rámce příchodu Boţího království. Křesťansky motivovanou sociální práci je třeba chápat jako odpověď na vlastní záchranu. Je součástí přicházejícího Království, ale zároveň podléhá „eschatologické výhradě“ a má proto charakter stále neuzavřeného naplnění a tím i nutně určité nedokonalosti. Toto vědomí můţe být pomáhajícímu zároveň posilou a zároveň ulehčením. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

39

Religionistické srovnání: Islám Korán, súra 90, 12 – 16:



„Víš ty vůbec, co je to stezka vzhůru vedoucí? Otroka propuštění či v den hladu nakrmení sirotka příbuzného či chudáka nouzí trpícího.“

Súra 17, 26 – 29:



A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boţí jdoucímu, však nerozhazuj rozhazováním, vţdyť marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči svému Pánu nevděčný. Jestliţe se od nich odvrátíš čekaje na milosrdenství Pána svého, ve které doufáš, potěš je aspoň slovem útěšným.“

Výzva k solidaritě není v Koránu tak výrazná jako v Bibli, objevuje se jen na několika místech. Jeden z pěti kultovních sloupů = zakát: almuţna – příspěvek pro chudé, později státní daň, vyuţívaná jak na sociální tak na vojenské účely, včetně svaté války – dnes terorismu; solidarita výhradně partikularistická – zaměřená pouze na vlastní členy (i současná islámská charita v ČR) Teologický determinismus (fatalismus) brání solidaritě s individuálním trpícím člověkem.

 



2


40

Základní literatura DOLEŢEL, J. Bůh na straně chudých – biblické inspirace pro sociální práci. In Spravedlnost a služba. Sborník vydaný k příležitosti 10. výročí činnosti CARITAS-VOŠ sociální Olomouc. Uspořádal Jakub Doleţel. Olomouc: CARITASVOŠs, 2006, s. 73-99. Encyklika DEUS CARITAS EST nejvyššího pontifika Benedikta XVI. Praha: Paulínky, 2006 Jeruzalémská bible. II. a III. svazek. Pracovní vydání. Praha: Editio Sti. Aedigii v.o.s., 1992. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. Praha, 1985.









3

Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008.

41

Jabok 2011

Recommend Documents