Jabok, ETF 2014 Michael Martinek

Jabok, ETF 2014 Michael Martinek

Ministr Zaorálek přijal představitele Suverénního řádu Maltézských rytířů  Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek se 3. října 2014 setkal s

velkokancléřem Suverénního řádu Maltézských rytířů Albrechtem Boeselagerem a s velkošpitálníkem řádu Dominique de la Rochefoucauld-Montbelem. Během setkání bylo podepsáno Memorandum o porozumění mezi Českou rozvojovou agenturou a Řádem k projektu přenosného ultrazvuku a souvisejícího zařízení pro palestinskou vesnici Marda, který financuje Česká rozvojová agentura.  Ministr Zaorálek vyzdvihl úspěšnou spolupráci mezi Českou republikou a Suverénním řádem Maltézských rytířů v rozvojové a humanitární oblasti a zmínil společné projekty pomoci Kubě v roce 2007 po úderu hurikánu a Haiti v roce 2010 po katastrofálních záplavách. Zároveň ocenil aktivity Řádu v ČR v oblasti péče o chudé a nemocné. V souvislosti s vysokou angažovaností Řádu v oblastech, kde panují ozbrojené konflikty, ministr Zaorálek zdůraznil potřebu zachovávání norem mezinárodního humanitárního práva.  Řád maltézských rytířů: suverénní nestátní subjekt bez vlastního území (mezi znalci mezinárodního práva není tento názor zcela jednoznačný). Sídlem řádu je Řím, řád vydává vlastní mince a poštovní známky a má vlastní značku aut, udržuje plné diplomatické styky s 94 státy světa (včetně ČR), v dalších šesti je zastoupen, má status pozorovatele v OSN atd. Oficiálně je řád teokratickou volenou monarchií. 4

Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

2

Maltézská pomoc  Maltézská pomoc, obecně prospěšná společnost, je renomovaná

organizace pomáhající v České republice široké škále potřebných lidí. Jako charitativní a humanitární organizace Suverénního řádu maltézských rytířů zakládá svou činnost na nepřetržité 900leté tradici pokorné pomoci trpícím.  Poskytujeme sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, realizujeme dobrovolnické projekty akreditované podle zákona 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě a další aktivity humanitárního charakteru.  Maltézská pomoc pečuje o rodiny s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, opuštěné staré lidi a o staré lidi upoutané na lůžko, mládež, nemocné, vozíčkáře, děti z dětských domovů a kojeneckých ústavů, vězně, chudé rodiny, lidi starající se o příbuzné, o lidi postižené živelnými kastrofami a další potřebné. 4


3

4


4

Bojovníci Islámského státu kontrolují většinu města Kobani, Turecko vyčkává  Bojovníci Islámského státu vstoupili do kurdského města

Kobani. Extremistická organizace už kontroluje tři čtvrtiny města a na mnoha budovách vyvěsila své černé vlajky. Džihádisté teď svádí boje s kurdskými obránci přímo v ulicích. Podle místní správy se Kobani nemá šanci ubránit a brzy padne do rukou Islámského státu celé.  "Hlavní zodpovědností NATO je chránit své členské státy a Turecko členským státem je. Pokud na Turecko někdo zaútočí v souvislosti s násilím v sousední Sýrii, bude NATO reagovat," prohlásil generální tajemník severoatlantické aliance Jens Stoltenberg. 4


5

4


6

4


7

Ozbrojené konflikty  Válka: ozbrojený konflikt s nejméně 1000 obětí; rozdělení podle účasti a statusu organizovaných složek:  Dva nebo více států = mezistátní válka  Vláda a opoziční aktér uvnitř státu = občanská válka  Dvě či více zájmových skupin uvnitř státu bez účasti vlády = interkomunální konflikt  Terorismus: nepředvídatelné násilné akty, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů  Genocida (lat. geno-cidium, vražda rodu): zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika či rasy  Často je propojeno více typů konfliktů 4


8

Mezistátní války  Od roku 1945 nevedly mezi sebou žádnou válku státy sdružené v

NATO.  Hlavní válečné konflikty ve světě po roce 1945: Indie – Pákistán, Izrael – Egypt, USA – Vietnam, SSSR – Afghánistán  Po skončení studené války    

 ubývá mezistátních ozbrojených konfliktů,  přibývá válek extrasystémových, občanských a interkomunálních  vzniká nový fenomén: globální terorismus.

 Na území Evropy se od roku 1945 vedly války jen mezi nástupnickými státy

bývalé Jugoslávie:

 Srbsko-chorvatská válka (1991 – 1995)  Válka v Bosně a Hercegovině (1992 – 1995)  Válka v Kosovu (1999)

 V posledních 20 letech vedly USA spolu se spojenci NATO tři války na

Blízkém východě:

 1991 operace Pouštní bouře (Kuvajt)  2001 operace Trvalá svoboda (Afghánistán)  2003 operace Irácká svoboda (Irák)

4


9

Století smrti  Ve 20. stol. bylo systematicky

vyvražděno (etnická nebo politická genocida) asi 100 milionů lidí:  Čína 30 mil.  SSSR 20 mil.  Německo (vč. Holokaustu) 11,5           4

mil. Japonsko 10 mil. Pákistán 3 mil. Súdán 3 mil. Nigérie 2 mil. Afghánistán 1,8 mil. Kambodža 1,7 mil. Turecko 1,5 mil. Indonésie 1,2 mil. Rwanda 1 mil. Indie 1 mil

 Ve válečných konfliktech

zahynulo dalších asi 80 mil. lidí:  První světová válka 10 mil.  Druhá světová válka 50

mil.  Ostatní války 20 mil.

 Asi 1 mil. lidí ročně spáchá

sebevraždu (pokusů je asi 60 mil.).  V EU zahyne ročně asi 30 tis. lidí při dopravních nehodách


10

Války v 21. století

OBČANSKÉ 

 Druhá občanská válka v Liberii (1999 – 

MEZISTÁTNÍ

 od 2001 Operace Trvalá        

4

svoboda (Válka s terorismem) Válka v Afghánistánu (2001 – současnost) 2003–2010 Válka v Iráku 2003–2009 Konflikt v Dárfúru od 2004 Válka v severozápadním Pákistánu 2006 Druhá libanonská válka 2008 Válka v Jižní Osetii 2008−2009 Válka v Gaze 2011 Vojenská intervence v Libyi

Občanská válka v Sierra Leone (1991 – 2002)

               

2003) Druhá súdánská občanská válka (1983 – 2005) Nepálská občanská válka (1996 – 2006) Občanská válka v Pobřeží slonoviny (2003 – 2006) Druhá čečenská válka (1998 – 2009) Občanská válka na Šrí Lance (1983 – 2009) Konflikt v Dárfúru (2003 – 2009) Válka v Iráku (2003 – 2011) Občanská válka v Libyi (2011) Povstalci na Filipínách (30. léta – současnost) Občanská válka v Afghánistánu (1976 – současnost) Vnitřní konflikt v Peru (1980 – současnost) Občanská válka v Ugandě (1987 – současnost) Kašmírský konflikt (1989 – současnost) Občanská válka v Somálsku (1991 – současnost) Syrská revoluce (2011 - současnost) Občanská válka v Mali (2012 - současnost) Mexická drogová válka (2006 – současnost)


11

Válečné výdaje  Světové vojenské výdaje činily 1,75 bilionů dolarů (cca 34,75

bilionů Kč) za rok 2013.  Výdaje tak oproti roku 2012 poklesly v reálných hodnotách o 1,9%. Informace uveřejnil Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI).  Celkový pokles pochází z poklesu vojenských výdajů v západních zemích v čele se Spojenými státy, a to i přes zvýšení výdajů ve všech ostatních regionech. Ve skutečnosti se vojenské výdaje ve zbytku světa mimo USA zvýšily o 1,8 %.  Další tři země s nejvyššími výdaji – Čína, Rusko a Saúdská Arábie – u všech jde o podstatné zvýšení, Saúdská Arábie přeskočila Spojené království, Japonsko a Francii, a stala se v pořadí čtvrtou zemí s největšími vojenskými výdaji. Čína, Rusko a Saúdská Arábie patří mezi 23 zemí, které více než zdvojnásobily své vojenské výdaje od roku 2004. 4


12

4


13

4


14

4


15

4


16

4


17

4


18

Příčiny ozbrojených konfliktů  Psychologické:  Vrozená agresivita – zvláště u mužů („války vznikají proto, že muži

rádi bojují“; „jeli méně válek, je více domácího násilí, sportovní agresivity apod.“); teorie sociálního darwinismu.  Relativní deprivace – pocity deprivace a frustrace nejsou vlastní pouze jedincům, ale i skupinám.  Problém vůdcovství – největší konflikty vyvolaly psychopatologické osoby (Napoleon, Stalin, Hitler, Mao, Pol-Pot atd.)

 Kulturní (etnické a náboženské) – nejčastější:  Snaha o národní či etnické sebeurčení (dekolonizační boje za

samostatnost, vnitřní boje v multietnických státech)  Náboženská neslučitelnost a z ní vyplývající agresivita  Nejhlubší a nejdelší konflikty jsou při spojení obou prvků

4


19

Příčiny ozbrojených konfliktů  Ekonomické:  Čím vyšší je úroveň majetkových a příjmových rozdílů, tím vyšší je

riziko konfliktů (válka je pro chudé lidi zdroj obživy; bohatství a korupce mocných vzbuzuje nenávist chudých)  Nerostné bohatství (zvláště ropa) je vysokým bezpečnostním rizikem  Obchod se zbraněmi

 Politické:  Autoritativní a represivní režimy generují odpor a jsou více

náchylné ke konfliktům než režimy demokratické  Zhroucené státy otevírají prostor pro interkomunální boje

 Geografické: válka, nepřátelské etnikum či náboženství v

sousedním státě  Demografické: rychlý populační růst, vysoký podíl nezaměstnaných (zvláště mladých mužů) 4


20

Tři tradice anglické školy (Martin Wight): realita moci, rozum člověka, revoluce společnosti 4


21

Vývoj válčení (Charles Tilly) Období

Zbraně

Politika

Autorita

Vojsko

Do 14. st.

Mechanické zbraně

Městské státy

Lokální, církevní, ekonomická

Žoldácké

15.-18. st.

Střelný prach

18.-19. st.

Stát – panovník Národní – branná povinnost

1850-1950

Moderní technologie Národní, (doprava, letectvo, demokratický, ZHN…) volební právo

1950-1990

Dekolonizace, studená válka, OSN

1990-

Globalizace

4

Demokratický stát


Národní, profesionální 22

Teorie spravedlivé války  Hugo Grotius (1583 - 1645) – zakladatel mezinárodního

práva – vymezil čtyři důvody, které činí válku spravedlivou:  (i) sebeobrana  (ii) vynucení práva  (iii) napravení újmy  (iv) potrestání viníka zločinu  Tyto zásady shrnuje doktrína spravedlivé války do 2 skupin právních principů:  Jus ad bellum - právo k válce (oprávnění válku vyhlásit a vést) je naplněno, existuje-li  a) spravedlivý důvod (morálně jednoznačný)  b) spravedlivé oprávnění (legitimní autorita)  c) pokud byly vyčerpány všechny možnosti mírového vyřešení pře

 Jus in bello - právo ve válce (principy vedení války) je naplněno, jsou-li respektovány zásady  a) užití spravedlivých prostředků (užití násilí musí být menším zlem než jeho případné

zneužití)  b) ochrany nebojovníků 4


23

Ženevské konvence  4 úmluvy a 3 dodatkové protokoly, které upravují podmínky a pravidla   

 



4

mezinárodního práva na ochranu obětí války sjednány na diplomatické konferenci konané v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 po skončení druhé světové války, ratifikovány celé nebo s výhradami 194 státy dodatkové protokoly z r. 1977 upravují i způsoby a prostředky vedení války Jejich hlavní zásadou je, že v případě ozbrojeného konfliktu musí být respektována důstojnost lidské bytosti a bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování musí být před konfliktem a jeho následky chráněni ti, kdož na konfliktu nejsou přímo účastni, jakož i ti, kdo byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí Smluvními stranami Ženevských úmluv jsou všechny státy světa a jejich zásady (a zásady I. a II. dodatkového protokolu) jsou součástí mezinárodního obyčejového práva a z toho titulu zavazují každého člena mezinárodního společenství Ženevské úmluvy zavazují každou skupinu účastnící se v ozbrojeném konfliktu, tedy nejen vládní síly, ale i například povstalce a její příslušníky. Ženevské úmluvy musí být dodrženy všemi stranami konfliktu za všech okolností, tedy i bez ohledu na chování kterékoli ze stran konfliktu. Každý stát je povinen osobu podezřelou ze spáchání vážného porušení postavit před soud, bez ohledu na její státní příslušnost, nebo ji vydat státu majícímu na jejím stíhání zájem. Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

24

Zásady mezinárodního humanitárního práva 





4

Zásada válečné účelnosti, vycházejíc z toho, že zlomení odporu protivníka je cílem války, uznává, že tohoto cíle lze dosáhnout poškozováním protivníka všemi k tomu účelnými prostředky, zejména též použitím ozbrojené síly. Tato zásada není vyjádřena v žádné specifické normě mezinárodního práva. Zásada humanity (lidskosti) vyjadřuje přesvědčení, že válečné násilí (násilí provázející ozbrojený konflikt) není neomezené – nesmí zasahovat ty, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni nebo z něj byli vyřazeni, a nesmí jeho účastníkům působit nadměrné útrapy (tj. aby konflikt byl humanizován). Tato zásada, jako obecná zásada humanitárního práva, prolíná všechny normy MHP. Tyto zásady představující dva protichůdné zájmy ovládající ozbrojený konflikt a určující chování jeho účastníků. Mezinárodní humanitární právo přitom klade v zájmu výkonu zásady humanity právní meze výkonu zásady válečné účelnosti. Prostor vymezený výkonu válečného násilí se mění – tak jako se historicky vyvíjí samo mezinárodní humanitární právo – a je charakterizován zmenšováním prostoru pro přípustné násilí. Střet zmíněné dvojice zásad je tedy vlastním obsahem norem MHP, který můžeme popsat pomocí systému následujících (odvozených) zásad:  zásada rovnosti stran konfliktu,  zásada rozlišování,  zásada vojenské nezbytnosti,  zásada přiměřenosti,  zásada omezenosti volby prostředků a způsobů vedení boje,  zásada nestrannosti. Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

25

Postmoderní válka  válka a ozbrojený konflikt se přesunuly z oblasti mezistátní do oblasti

vnitrostátní  v zemích zmítaných vnitřním konfliktem se hroutí státní monopol na organizované násilí, vedení války se vrací do soukromých, nestátních rukou  v postmoderním konfliktu bojují vedle vládních vojsk nejrůznější nepravidelné paramilitární skupiny, definované kmenově, etnicky nebo nábožensky  jejich vojenské aktivity jsou zpravidla propojeny s činností kriminálního

charakteru (vydírání a únosy, pašování, obchod s drogami, rozkrádání a prodej humanitární pomoci)  mohou ovládat rozsáhlá území, města či části, kde násilím uplatňují kvazivládní autoritu (včetně výběru daní)

 stát ztrácí nejen monopol na válku, ale také svou základní vnitřní

funkci –monopol výkonu práva a pořádku na svém území  válka není vedena zvláště k tomu vyškolenými a disciplinovanými profesionály ctícími normy válečného práva, nýbrž nedisciplinovanými civilisty 4


26

Postmoderní válka  směsice předmoderních postupů (zbraně, systematické znásilňování) a

nejmodernějších zbraní a technologií    

rakety země-vzduch v rukou afghánských povstalců z hnutí Taliban vysoce výkonná komunikační síť somálských gangů na bázi mobilních telefonů využití internetu k propagaci indiánského povstání v mexickém státě Chiapas užití zbraně hromadného ničení náboženskými teroristy při útoku v tokijském metru

 postmoderní válka nečiní rozdílů mezi vojenskou a civilní sférou  válka není oddělena od života občanské společnosti

 ozbrojený konflikt je v postmoderní válečné realitě běžnou součástí

každodenního života  válka bez lineárních front – válka rozptýlená v prostoru jak geografickém, tak společenském  vraždění civilistů bývá často provázeno tzv. etnickým čištěním – není vedlejším produktem války, ale jedním z jejích základních nástrojů a zároveň cílů  tuto skutečnost dokládá prudký nárůst počtu běženců 4


27

NATO  North Atlantic Treaty Organization (Organizace Severoatlantické     



4

smlouvy) - NATO Hlavní vojensko-politické seskupení spojující státy Evropy a Severní Ameriky. Sídlo: Brusel (1959 – 1966: Paříž) Základním dokumentem Aliance je Severoatlantická (Washingtonská) smlouva, podepsaná 4. dubna 1949 ve Washingtonu. Vychází z Charty OSN (1945). Spojila deset evropských a dva severoamerické státy za účelem vzájemné spolupráce a obrany na základě dobrovolnosti. Od 1. 4. 2009 má NATO 28 členů. Podle článku 5 smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Za ozbrojený útok se považuje ozbrojený zásah proti území členského států a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoliv smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka. Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

28

4


29

Vznik NATO  Hlavní důvod vzniku: expanzionistická politika SSSR po 2. světové válce.  Poté, co západoevropské vlády splnily svůj závazek, daný ještě za války, zredukovat svou výzbroj a demobilizovat vojska, sovětské vedení zachovávalo své vojenské síly v plném stavu.  SSSR zároveň vnutil nedemokratické formy vlády a potlačil opozici a základní lidská a občanská práva a svobody v řadě zemí střední a východní Evropy i v jiných částech světa.  V dubnu 1948 začala protiprávní blokáda Berlína  Podpis Bruselské smlouvy v březnu 1948 byl projevem rozhodnutí pěti

západoevropských států - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit systém společné obrany a posílit vzájemné vztahy takovým způsobem, který by jim umožnil odolat ideologickému, politickému a vojenskému ohrožení jejich bezpečnosti.  Na základě jednání s dalšími západoevropskými státy, s USA a Kanadou byla 4. dubna 1949 podepsána Severoatlantická smlouva.  SSSR a další státy sovětského bloku reagovaly po vstupu západního Německa do NATO založením Varšavské smlouvy (14. 5. 1955): SSSR, Polsko, Československo, NDR, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Albánie (vystoupila 1968). 4


30

Varšavská smlouva

 Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce

1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár. 4


31

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA) v roce 1973, včetně počtu vojáků 4


32

Členské státy NATO (od 1. dubna 2009: 28 členů)  Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada,

      4

Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Spojené státy, Velká Británie (1949) Řecko, Turecko (1952), Spolková republika Německo (1955) Španělsko (1982) Česko, Maďarsko, Polsko (1999) Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko (2004) Albánie, Chorvatsko (2009) Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

33

Rozšiřování NATO v Evropě

4


34

NATO po skončení studené války  Po rozpadu komunistického bloku (1989) a rozpuštění Varšavské



  

4

smlouvy (1. 7. 1991 v Praze) přijímá NATO novou strategickou koncepci: rozšíření zóny stability na kontinentu a navázání spolupráce s bývalými nepřáteli – členy Varšavské smlouvy. 1991: Severoatlantická rada pro spolupráci – politické konzultace v otázkách týkajících se bezpečnostních zájmů postkomunistických států, studijní pobyty vojenského personálu z těchto států v USA. 1994: Partnerství pro mír, rozšíření 1997 1997: Rada euroatlantického partnerství – nástupce Severoatlantické rady pro spolupráci Zároveň se Aliance postupně přetváří z nástroje na obranu území svých členských států v sílu napomáhající řešení krizových situací za tradičními hranicemi zemí NATO. Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

35

Přehled operací a misí NATO                     4

1. Sharp Guard: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1992 - 1996 2.Deny Flight: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1993 - 1995 3. IFOR: Bosna a Hercegovina, 1995 - 1996 4. SFOR: Bosna a Hercegovina, 1996 - 1998 5. SFOR II: Bosna a Hercegovina, 1998 - 2004 6. Allied Force: Kosovo/ SFR Jugoslávie, 1999 7. AFOR: Albánie, 1999 8. KFOR: Kosovo, 1999 - nyní 9. Essential Harvest: Makedonie, 2001 10. Amber Fox: Makedonie, 2001 - 2002 11. Allied Harmony: Makedonie, 2002 - 2003 12. Active Endeavour: Středomoří, 2001 - nyní 13. Display Deterrence: Turecko, 2003 14. ISAF: Afghánistán, 2003 - nyní 15. NTIM: Irák, 2004 16. NTM-I: Irák, 2004 - nyní 17. Podpora Africké unii: Súdán (Dárfúr), 2005 - 2007 18. Pomoc po hurikánu: Spojené státy americké, 2005 19. Operace Pákistán: Pákistán, 2005 - 2006 20. Allied Protector: Adenský záliv, 2009 - nyní Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

36

Jens Stoltenberg (Norsko) – od 1. října 2014 generální tajemník NATO

4


37

Partnerství pro mír (Partnership for Peace – PfP)  Reakce na požadavek především České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska

na rychlé přijetí do NATO, a tím na získání bezpečnostních záruk Aliance.  Program schválen na vrcholné schůzce NATO v Bruselu v lednu 1994.  Plán předpokládá vojenskou spolupráci a možnost bezpečnostních konzultací s těmi zeměmi bývalého komunistického bloku, které o partnerství projeví zájem. Neznamená však poskytnutí bezpečnostních záruk NATO ani nárok na automatické členství v Alianci v budoucnosti.  Státy, které mají o partnerství zájem, podepíší deklaraci se závazkem přistoupení k programu a zaváží se respektovat nedotknutelnost existujících hranic. Poté každý partnerský stát vypracuje zprávu, v níž oznámí,  jaké zdroje, zařízení a jednotky hodlá v rámci spolupráce poskytnout  do jaké míry se hodlá podílet na společných akcích (společné vojenské

plánování, výcvik, vojenská cvičení, záchranné akce, společné mírové operace či řešení krizí)  co hodlá udělat pro dosažení civilní kontroly nad svou armádou a pro zprůhlednění obranného rozpočtu a obranné politiky.

 Vedení NATO vypracuje na základě těchto zpráv konkrétní program spolupráce

s jednotlivými zeměmi a předloží jim jej ke schválení. Stupeň spolupráce s NATO může tedy být pro různé partnery různý.

4


38

Členství ČR v NATO  Smlouva o konvenčních bezpečnostních silách v Evropě

19. listopadu 1990 V Paříži ji podepsali zástupci 16 členských států NATO a šesti členských států Varšavské smlouvy. Obě vojenské aliance vydaly prohlášení o tom, že se již nepovažují za protivníky, čímž byla de facto ukončena studená válka.  Dohoda o statutu ozbrojený sil 19. června 1995 V Bruselu byla přijata Dohoda mezi členskými státy NATO a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil a Dodatkový protokol k Dohodě (Sbírka zákonů 297/1996).  Listopad 1995 Česká republika formálně přistoupila k Dohodě o statutu ozbrojených sil, která mezi členskými státy NATO platí od roku 1951. Dohoda umožňuje rozmísťování vojsk signatářských států na jejich území pro účely cvičení a další aktivity.  Washingtonská smlouva 12. března 1999 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu 4. dubna 1949: smlouvu schválila Poslanecká sněmovna 15. dubna 1998, Senát 30. dubna 1998, listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě podepsal prezident Václav Havel 26. února 1999. 12. března 1999 předal ministr zahraničí Jan Kavan listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě v Independence americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové 4


39

Stálá delegace ČR při NATO Celkem asi 50 pracovníků, druhá největší diplomatická mise ČR v zahraničí (po Stálém zastoupení ČR při EU).

Jiří Šedivý, M.A., PhD. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky Civilní sekce Mgr. Petr Chalupecký Zástupce velvyslance Vedoucí sekce Politický úsek Obranný úsek Ing. Magdaléna Ing. Petr Čech Jánešová Vedoucí úseku Vedoucí úseku

4


Vojenská sekce genmaj. Jiří Baloun Vojenský představitel ČR ve Vojenském výboru NATO Vedoucí sekce Organizačně je podřízen vedoucímu delegace. Věcně je řízen náčelníkem generálního štábu AČR. 40

Organizační struktura NATO: 1. Hlavní politické a rozhodovací instituce NATO  Severoatlantická rada (North Atlantic Council - NAC)

NAC je nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán aliance, fórum pro demokratickou diskusi a vzájemné konzultace, ve kterém jsou zastoupeni všichni členové NATO. Usiluje o plnění základního cíle NATO: zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti členských zemí. Schází se na několika úrovních: ministerská zasedání se konají dvakrát ročně, příležitostně rada zasedá i na úrovni šéfů států a vlád. Na úrovni stálých zástupců (velvyslanců) členských států se schází alespoň jednou týdně. Se zástupcem Ruska jako 28+1 alespoň jednou měsíčně. Předsedou Rady NATO je z titulu své funkce generální tajemník Aliance.  Výbor pro obranné plánování (Defence Planning Committee - DPC) DPC se zabývá se záležitostmi specificky spojenými s obranou (kromě jaderných zbraní), odpovídá za vypracování obranné politiky paktu; schází se pravidelně na úrovni velvyslanců a minimálně dvakrát ročně na úrovni ministrů obrany. Byl vytvořen roku 1963.  Skupina pro jaderné plánování (Nuclear Planning Group - NPG) NPG má stejnou pravomoc jako Výbor pro plánování obrany v oblasti jaderných zbraní.  Generální tajemník (Secretary General) Je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je předsedou Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování. Je zodpovědný za činnost Mezinárodního sekretariátu. Je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje Alianci pouze navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník. 4


41

Organizační struktura NATO: 2. Vojenská struktura NATO  Vojenský výbor (Millitary Committee - MC)

Nejvyšší vojenský orgán NATO, předkládá návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Na úrovni stálých vojenských zástupců členských států se schází alespoň jednou týdně. Pod vojenský výbor spadají dvě strategická vojenská velitelství NATO (NATO Strategic Commands - SC).  Velitelství spojeneckých sil pro operace (Allied Command Operations - ACO) Velitelství sídlí ve městě Mons. Vrchním velitelem sil NATO v Evropě je od roku 2003 americký generál James L. Jones, který je zároveň velitelem amerických ozbrojených sil v Evropě.  Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (Allied Command Transformation – ACT) Velitelství sídlí v americkém Norfolku. 4


42

Armádní generál Petr Pavel  V červnu 2015 se stane

předsedou vojenského výboru NATO na tříleté období. Jako první zástupce zemí bývalé Varšavské smlouvy tak nastoupí do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. 4


43

Další vojenské pakty  Rijský pakt představuje dohodu ratifikovanou většinou států







4

amerického kontinentu 2. září 1947 v brazilském Rio de Janeiro. Jádrem dohody je závazek vzájemné pomoci při napadení jednoho ze signatářů. Tento pakt je také znám jako tzv. "obranná doktrína západní hemisféry". 2012 čtyři státy odstoupily z Rijské dohody, říkají, že regionální obranná dohoda je iniciativou USA, a že jim členství nijak nepomáhá (Bolívie, Venezuela, Ekvádor, Nikaragua). ANZUS - mezinárodní vojenská organizace jejímiž členy je Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy americké. Vznikla podpisem Tichomořské bezpečnostní smlouvy 1. září 1951. SEATO - Anglicky South East Asia Treaty Organization – byla vojenskou organizací v oblasti Tichého oceánu (1954); zanikla v roce 1977. OSKB - Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti – je mezinárodní vojenskou organizací, zahrnující sedm zemí bývalého SSSR. Členy jsou: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

44

Síly armády ČR vyčleněné pro NATO  Ozbrojené síly České republiky plní úkoly, které vyplývají z členství v Severoatlantické

alianci a z dalších z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení a rozvíjejí k tomu své schopnosti zahrnující i výstavbu jednotek zařazených do Sil rychlé reakce NATO (NRF – NATO Response Force). Trvale zabezpečují aktivní účast v integrovaném sytému protivzdušné obrany NATO (NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System) a schopnost přijmout v případě potřeby alianční síly na vlastním území.  V současné době také působí čeští vojáci ve dvou zahraničních misích, které jsou pod velením NATO. Kosovo (KFOR): mise ukončena 2011  Afghánistán (ISAF): 640 vojáků  Mali 

 V rámci podílu ČR na rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky EU (ESDP –

European Security Defence Policy) jsou ozbrojené síly ČR zapojeny do přípravy vojenských kapacit EU včetně sil rychlé reakce (RRF – Rapid Response Forces), které jsou budovány jako kompatibilní a komplementární se silami NATO.  Česká republika se podílí 0,8829 % na celkových rozpočtech Severoatlantické aliance, což činí cca 400 mil. Kč ročně.

4


45

Ministerstvo obrany ČR  Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro 

  

4

zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Bezpečnostní radě České republiky a prezidentu České republiky. Kromě dalších povinností souvisejících s obranou státu povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti. V rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států. (Působnost Ministerstva obrany definuje zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústř. orgánů státní správy ČR, §16, ve znění pozdějších předpisů.) Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2014. Michael Martinek

46

Jabok, ETF 2014 Michael Martinek

Recommend Documents