Jabok 2011

Praktická teologie pro sociální pracovníky ETF / Jabok 2011

1. Úvod do předmětu, vzájemný vztah praktické teologie, pastorace a sociální práce

1

Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

3







1

Hlavním posláním bratří byla špitální činnost Největšího rozkvětu dosahuje Řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách: Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha - Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum sv. Máří, Hradiště sv. Hypolita u Znojma, ve Slezsku např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice. Většina z nich zanikla v době husitských válek.


4

1


5

PRAKTICKÁ TEOLOGIE PT navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe. PT je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti. PT je souborem dílčích oborů: pastorální teologie, liturgika, církevní právo, ekonomika církví, diakonika, náboženská pedagogika, katechetika, misiologie a další. 1


6

Praktická teologie v systému teologických oborů Poslední obor v systému teologických věd – po biblistice, morální a systematické teologii se zabývá otázkou činnosti křesťanské církve/církví. Zkoumá, co dělá církev jako instituce, proč a jak to dělá, a ptá se, zda je to správně, v souladu s předchozím (s Biblí, dějinami církve, systematickou a morální teologií, spirituální teologií). V praktické teologii budeme vycházet z ekumenické perspektivy: zohlednění názorů a aktivit všech křesťanských církví, hlavně však největších církví působících na území ČR: římskokatolická, Českobratrská evangelická, Československá husitská. 1


7

Pastorace a praktická teologie Pastorace (z lat. „pastor“ = pastýř): Soubor činností, jejichž cílem je podpora kvality života člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, že tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; že je zakotvena v křesťanském pojetí života. Praktická (pastorální) teologie: disciplína, která si ve svém současném vývoji všímá především životních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce.

1


8

Dvě dimenze církve 

Božská (tajemná, duchovní, neviditelná): společenství lidí, kteří přijímají Bibli jako slovo Boží a věří v Ježíše Krista jako spasitele. Společně vytvářejí Boží království na zemi.



Lidská (institucionální, viditelná): konkrétní instituce s organizačním a právním systémem. V průběhu dějin vznikají a zanikají, žádná z nich však není s Božím královstvím totožná.

„Jediný prostředník Kristus ustanovil a bez přestání udržuje svou svatou církev, společenství víry, naděje a lásky zde na zemi, jako viditelný organismus a jejím prostřednictvím rozlévá pravdu a milost na všechny. Je to společnost vybavená hierarchickými orgány i Kristovo tajemné tělo, viditelné shromáždění i duchovní společenství, pozemská církev i církev obdařená nebeskými dary. Nelze ji však považovat za dvě rozdílné věci, nýbrž to obojí tvoří jedinou složenou skutečnost, srůstající z lidského a božského prvku.“ (LG 8) 1


9

Cíl činností církve Sláva Boží a spása člověka.

Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boží (Augustin). Spásou člověka se rozumí jeho rozvoj ve všech dimenzích (fyzické, psychické, sociální i spirituální), a to s eschatologickým přesahem. 1


10

Teorie trojího úřadu Krista Praktická teologie byla dříve nazývána pastorální teologií. Kněz byl označován jako pastýř (lat. pastor), proto se teologická disciplína, která se zabývala jeho prací, nazývala pastorální. Její základní teorií byla tzv. nauka o Kristově trojím úřadu. Ta vycházela z Mt 28,18-20:

Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku".

Kněží byli v duchu uvedeného biblického citátu chápáni jako jediní pokračovatelé v činnosti Ježíše Krista, resp. nositelé (subjekty) církevní praxe. Ostatní křesťané tak byli objekty pastorační práce kněží. Podle Kristových úřadů bylo stanoveno, že úkolem kněze je: úřad kněžský, tedy slavit bohoslužby, úřad královský, tedy pečovat o svěřený lid, úřad prorocký, tedy učit svěřený lid.

Úřad prorocký byl odvozen od Ježíšovy výzvy v Matoušově evangeliu získávat učedníky, úřad kněžský od výzvy k tomu, aby byli tito učedníci pokřtěni, a úřad královský od výzvy k učení zachovávat Ježíšovu nauku.

1


11

Teorie konstitutivních prvků církve Pozdější poznatky biblických věd ukázaly, že Ježíšova slova na konci Matoušova evangelia nesměřují jen ke dvanácti apoštolům, ale ke všem křesťanům. Z každého křesťana se tak stává subjekt, který může a má jednat podle vzoru Ježíše Krista, a tak aktivně vytvářet praxi církve. Pastorální teologie se tak mění v praktickou teologii, protože se už nezabývá jen prací kněze (pastýře), ale praxí církve. Proto musí být jasně stanoveno, co je pro praxi církve charakteristické, konstitutivní, o co má církev usilovat, aby vůbec byla církví. Jde o následující čtyři prvky: • Bohoslužebné jednání - liturgie ( „dílo lidu“): vyjadřuje vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Patří do něj slavení mše, modlitba, slavení svátostí, atp. • Svědectví Bohu - martyria: takové jednání křesťanů, kterým dosvědčují, že věří v Boha. Patří sem jak klasické misie, které se snaží předat křesťanskou víru nekřesťanům, tak i svědectví života, tedy dosvědčování své víry odpovídající životní praxí. • Společenství - koinónia, které je vyjádřením víry, že život a učení Ježíše Krista má vést ke sjednocení lidí, aby každý člověk mohl sebe sama realizovat ve vztahu k druhým lidem. Patří sem kulturní a společenský život ve farnostech, snaha o sjednocení křesťanů různých vyznání i úsilí křesťanů o odstranění nespravedlností a válek, které rozdělují lidstvo. • Služba potřebným - diakonia, která nemá být pouhým důkazem, že křesťané berou svou víru vážně a dovádějí ji do důsledků, ale jasnou a praktickou odpovědí na utrpení a nespravedlnost ve světě, která nesleduje jiné cíle, než zmírnit utrpení a napravit nespravedlnost. 1


12

Realizační funkce (konstitutivní prvky) církve MARTYRIA - svědectví (služba slova) LEITURGIA - slavení (bohoslužba) DIAKONIA - služba (sociální práce, zdravotnictví, školství)

KOINONIAspolečenství

(budování obcí a správa církve) 1

Svědectví o Ježíšovi (J 21,24) Ježíšův příkaz (Mt 28,16-18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace

Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení

Ježíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohoslužby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu

Večeře Páně – mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba

Ježíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku

Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova

Ježíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22)

Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management

Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve


Pastorační poradenství Pastorační péče

13

Sociální práce Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje duchovědných a sociologických poznatků o lidském chování a sociálních systémech, zasahuje sociální práce tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro křesťanskou sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a sociální spravedlnosti OSN a Rady Evropy, stejně jako křesťanské normy, zprostředkovávané církví a teologií.

1


14

Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti Teologie jako zdroj, motiv pro sociální práci:

• směry pastorální teologie, které se zabývají hodnotovým / spirituálním / motivačním východiskem pro kvalitní práci sociálního pracovníka (Bible, historie, systematická teologie, teologická etika, spirituální teologie)

Pastorace jako pomoc (nástroj, prostředek) pro dosažení cílů sociální práce:

• podporou člověka, aby mohl dostát nárokům prostředí, ve kterém žije (diakonická pastorace), • pomocí k tomu, aby mohl člověk vhodně ovlivňovat takové nároky svého prostředí, které jsou nepřiměřené (křesťanská sociální etika).

Pastorace jako sociální práce rozšířená o specifickou dimenzi SPÁSY:

• osvobození od hříchu, které má eschatologickou dimenzi – zvýšený důraz na spirituální rozměr člověka.

Sociální práce jako pomoc (nástroj, prostředek) pro dosažení cílů praktické teologie:

• nabízí teologické reflexi informace a zkušenosti o konkrétních situacích lidského a sociálního nefungování, teologie se tak může uvolnit z uzavřeného světa ideálů (často nereálných)

Praktická teologie a sociální práce si tak vzájemně pomáhají lépe naplňovat své cíle. 1


15

Spolupráce vědeckých disciplín při popisu člověka Člověk je bytost komplexní, složitá, svým způsobem ve své celosti tajemná, svým původem a cílem patrně neuchopitelně nejednoznačná. Na úplný popis člověka tedy vědomě v tomto pojetí rezignujeme. Nicméně při vědomí neúplnosti můžeme pracovat s různými popisovými modely. Vycházíme-li ze složitosti člověka, z jeho mnohodimenzionality, můžeme vcelku bezpečně použít popis, vycházející z definice zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO). Mluví o bio-, psycho-, socio-, spirituální pohodě člověka. Každá z uvedených dimenzí je předmětem reflexe vymezených odborných disciplín.

1

• Biologická dimenze popisuje především fyzickou stánku člověka, zabývá se jeho fyzickými možnostmi a omezeními, v současné době je především předmětem medicíny a přírodních věd. • Psychologická dimenze si všímá duševní stránky člověka, jeho prožívání věcí, emocí, motivací, zájmů, (sebe)hodnocení, poznávání. Možností a omezení z toho plynoucích. Je předmětem především psychologie, psychoterapie. • Sociální dimenze se zabývá především vztahy mezi jedinci, mezi skupinami jedinců, procesy ve skupinách, institucionalizovaností těchto vztahů. V současné době se uvedenými otázkami zabývá především sociologie a politologie. • Spirituální dimenze se zabývá se myšlením člověka, otázkami smyslu skutečností, otázkami, které člověka přesahují (otázky jeho původu, smyslu, vztahy). Je věcí přemýšlení filozofie, teologie.


16

Spolupráce oborů při popisu člověka medicína

psycho-logie/terapie

sociologie/politologie/ soc. práce

filozofie/teologie

Biologická dimenze

xxxxxxxxxxxx

vůle k uzdravení, zvládnout omezení z nemoci, emoční hnutí, sebepřijetí

vztahy umožní integraci, struktury potřebnou péči; možnost dosáhnout pomocných struktur;

smysl života a vůle žít; smysl a hodnotu i limitovaného života

Psychologická dimenze

zdraví –vyrovnanost x nemoc-frustrace; somatické příčiny psychických dysfunkcí

xxxxxxxxxxxxxxx

vztahy k zvládnutí psych. dysfunkcí; struktury k potřebné péči; hledání sociálních příčin psych. dysfunkcí; rozšíření sociálního schématu o osoby v různých životních situacích

smysl chápání věcí – k zakotvenému vyváženému kontextuálnímu (biograf. i dějinnému) sebevnímání; hledání odpovědí na zneklidňující otázky (neznámá budoucnost, zatěžující odpovědnost)

Sociální dimenze

umožňuje navazovat vztahy; snižovat závislost ..

schopnost vést dialog; sebepřijetí; odpuštění; zájem o věci společné

xxxxxxxxxxxxxxx

motivaci k vztahům meziosobním, k zájmu o věci veřejné

Spirituální dimenze

umožňuje vnímat hodnoty a jejich hierarchii; ukazuje některé limity člověka a jeho závislost

pravdivé sebepoznání a otevření se transcendentnu v širším smyslu, osvobození k celostnímu rozvinutí

vztahy k druhým vedou k otázkám přesažnosti (odkud přichází, kam odchází ze života)

xxxxxxxxxxxxxxx

1


17

Pastorační a spirituální péče v sociální oblasti Terminologie je nejednotná, v zásadě však platí následující rozlišení: • Pastorační péče vychází z evangelia a směřuje k rozvoji člověka ve všech jeho dimenzích. Mohou ji vykonávat pouze osoby, které k tomu mají pověření od některé z křesťanských církví. • Spirituální péče směřuje k rozvoji duchovní dimenze člověka, a to bez vázanosti na konkrétní náboženství či konfesi. Mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají příslušnou kvalifikaci podle požadavků zaměstnavatele.

Obojí vykonávají buď profesionální pracovníci (zaměstnanci) nebo dobrovolníci: • Kaplan: podle legislativy ČR církví pověřený duchovní v armádě nebo ve věznici (zaměstnanec), analogicky také ve zdravotnictví a v sociálních institucích; podle kanonického práva katolické církve kněz ustanovený pro zvláštní skupinu křesťanů (např. vězně, cestující na lodi, osob určité národnosti). • Duchovní: kaplan nebo dobrovolník věnující se duchovní nebo spirituální péči ve veřejných institucích. • Pastorační pracovník: běžně zaměstnanec nebo dobrovolník ve farnostech / sborech křesťanských církví, v oblasti sociální práce není jasně definován.

1


18

Základní cesty pastorace Naslouchání a dialog: úcta ke každému člověku v každé životní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu – stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh Společenství: zapojení člověka do skupiny s podobnými problémy (v podobném věku, podobně smýšlejících…) – vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev) Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boží slovo, Boží milost ve svátostech

8

Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

19

Struktura výuky I. část – obecná

II. část – speciální

1

• 1. Úvod, mezioborové vztahy, konstitutivní prvky církve • 2. Biblické kořeny sociální práce • 3. Dějiny křesťanské charity a pomoci bližnímu • • • • • • • • •

4. Mládež 5. Senioři 6. Osoby se zdravotním postižením 7. Osoby bez přístřeší 8. Uživatelé drog 9. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody 10. Nemocní, včetně umírajících 11. Etnické menšiny 12. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

20

Pomůcky a zdroje 

 





1

Praktická teologie pro sociální pracovníky – publikace Jaboku 2008. K čemu jsou křesťanské církve? (M. Martinek, 2012) Prezentace v power-pointu – jsou součástí publikace na CD-Rom. Aktualizované prezentace vyvěšeny v dokumentech k předmětu T325 a RJ3402 na IS Jabok (Studijní materiály – Učební materiály). Literatura k jednotlivým tématům uvedená v učebnici i v prezentacích.


21

Požadavky k absolvování předmětu – kombinované studium 

Studijní exkurze (praxe) v místě, kde se vykonává pastorační práce (viz soubor PP2012):   

  1

Délka trvání 4 – 6 hodin Potvrzení organizace, kde byla exkurze vykonána Zpráva z praxe: rozsah 2 – 3 NS; údaje o instituci, charakteristika cílové skupiny, popis sledovaných činností, vlastní hodnocení

Test základních znalostí (Ústní pohovor v případě potřeby) Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2011

22

Jabok 2011

Recommend Documents