32. Představitelé literárních směrů a jejich díla Vypracovala: Mgr. Soňa Matůšová, duben 2013

32. Představitelé literárních směrů a jejich díla Vypracovala: Mgr. Soňa Matůšová, duben 2013

Název školy

Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou

Název a číslo OP

OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5

Název šablony klíčové aktivity

I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Číslo šablony, sady a materiálu

VY_12_INOVACE_01_01_32

Vzdělávací oblast dle RVP

Estetické vzdělávání

Tematický celek dle ŠVP

Shrnutí literárních poznatků

Předmět, obor, ročník Anotace

Česky jazyk a literatura, Strojní mechanik, Obráběč kovů, Opravář zemědělských stojů, 3. ročník Pracovní list je určen k závěrečnému opakování učiva z oblasti literárního vzdělávání. Po rozstříhání pracovního materiálu přiřazují žáci k literárním ukázkám název díla a jméno autora literárního díla. Žáci mohou pracovat ve skupinách.

Re al izát or e m to h oto p r oje ktu j e Ob ch od n í ak ad e mi e a St ř ed n í od b o rn é u či li št ě V e se lí n ad Mor a vou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Neznámý autor

Giovanni Boccaccio

Moliere

Victor Hugo

Honoré de Balzac

Jan Neruda

Jaroslav Vrchlický

Ernest Hemingway

Jiří Wolker

Ladislav Fuks strana 1

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Soňa Matůšová

Dalimilova kronika

Dekameron

Lakomec

Chrám Matky Boţí v Paříţi

Otec Goriot

Povídky malostranské

Noc na Karlštejně

Stařec a moře

Těţká hodina

Spalovač mrtvol strana 2


Paní, jejíţ důvtip zbystřila svými radami láska, odpověděla: „Neţ bych strpěla hanbu, kterou mi chceš neprávem připravit, skočím tuhle do studny, co je nedaleko, a aţ mě tam najdou mrtvou, nikdo ti neuvěří, ţe jsi mě tam v opilosti nehodil ty; budeš potom muset prchnout, přijdeš o vše, co máš, a budeš muset ţít ve vyhnanství nebo ti utnou hlavu jakoţto mému vrahu, kterým se skutečně staneš!“ Tato slova nikterak neodvrátila Tofana od jeho bláznivého nápadu, pročeţ paní pravila: „Nuţe nemohu uţ to tvé ukrutenství déle snášet. Bůh ti odpusť. Odnes jen mou přeslici, kterou tady zanechávám.“ To pravila, a protoţe byla noc tak temná, ţe by byl na ulici jeden druhého nepoznal,odebrala se paní k studni, vzala kámen, který tam leţel, vykřikla: „Bůh mi odpusť!“ – a hodila kámen do studny.

Harpagon /uţ ze zahrady je ho slyšet, jak křičí/ Chyťte zloděje! /Vběhne prostovlasý./ Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráţ! Pane Boţe na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běţet? Kam neběţet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu! /Popadne sebe samého za ruku./

V tom okamţiku spatřil, ţe obecenstvo se rozestupuje. Z davu vystoupila podivně oděná dívka. Doprovázela ji malá bílá kozička s pozlacenými růţky. Dívka nesla v ruce tamburínu. Oko Quasimodovo zajiskřilo. Byla to cikánka, kterou se včera v noci pokusil unést, šeredný kousek, za nějţ, jak nejasně cítil, byl nyní právě trestán. […] Nepochyboval o tom, ţe dívka se mu přišla pomstít a zasadit mu ránu jako všichni ostatní. Viděl, jak rychle vystupuje po ţebříku. Dusil se hněvem a zlostí. Byl by si přál, aby mohl pranýř skácet, a kdyby blesk z jeho oka mohl usmrcovat, cikánka by byla bývala rozdrcena dřív, neţ vystoupila na plošinku. Přistoupila beze slova k odsouzenci, který se marně svíjel, aby jí unikl, odvázala od pasu čutoru a přiloţila ji jemně k neboţákovým vyprahlým ústům. Otec Goriot, stařec asi dvaašedesátiletý, uchýlil se k paní Vauquerové v roce 1813, kdyţ zanechal svého obchodu. Nejprve si zde najal byt… a platil tehdy dvanáct set franků penze jako člověk, pro nějţ o pět louisdorů víc nebo míň bylo maličkostí. Paní Vauquerová poněkud upravila tři pokoje tohoto bytu za předběţnou úhradu, za niţ koupila usmolených zařízení, a to ţluté kalikové záclony, dřevěná lakovaná křesla, vyčalouněná utrechtským sametem, několik usmolených obrázků a tapet, které si nevybraly uţ ani předměstské hospody. Snad bezstarostná velkodušnost, jeţ přiměla otce Goriota, který tou dobou byl uctivě zván panem Goriotem, ţe se dal na to nachytat, ţe byl povaţován za hlupáka, který se vůbec nevyzná v obchodech. Goriot přišel s dobře zásobeným šatníkem, skvělou výbavou obchodníka…

Divné zvěsti začaly se najednou šourat Malou Stranou. A koho se dotkly, škrabal se za uchem. „Pan Vojtíšek,“ znělo to často v rozpravách a za chvilku zas jsi slyšel: „Pan Vojtíšek!“ Brzy jsem zvěděl všeho. Pan Vojtíšek prý nebyl ani chud. Pan Vojtíšek prý měl tam za vodou, na Františku, dva domy. To prý ani není pravda, ţe bydlí pod Hradem někde v Brusce. Blázny si dělal z dobrých malostranských sousedů! A po tak dlouho! Nastala rozhořčenost. Muţští se zlobili, cítili uráţku, styděli se, ţe byli lehkověrni. „Darebák!“ pravil jeden. „Je pravda,“ rozumoval druhý, „viděl ho někdo ţebrat v neděli? To byl nejspíš doma, ve svých palácích, a jedl pečeně.“ Ţenské ještě váhaly. Dobrá tvář páně Vojtíškova zdála se jim přec příliš upřímna. strana 3


(s lehkou výčitkou) Tedy nebyla to pouhá zvědavost, jeţ tě v tomto zakuklení vedla na Karlštejn? Chtěl jsem tě překvapit, aţ bude hrad úplně vyzdoben i aţ tvoje podobizna v kapli sv. Kateřiny… Alžběta Vím všecko a v duši jsem ti juţ děkovala! Karel IV. (s lehkým úsměvem) Ale přece jen jsi ţárlila! Alžběta Ovšem, jmenuj to tak, kdyţ se ti líbí. Ale rci sám, mohla jsem jinak? Stále byl’s na cestách, buď v Norimberce neb jinde, a sotva jsi v Praze tři dny pobyl, jiţ zase pospíchal jsi sem na Karlštejn, kam nesmí ţádná ţenská noha vkročit. Karel IV. Jak právě vidět. Ale pravdu máš, Eliško; ví bůh, jak jsem dnes zatouţil po tvé slunné tváři i dobrém srdci tvém! *** „Dokud jsem tě, Jene, neznala, téţ hrozné sny jsem mívala. Můj sen Však muţi milenci byl podoben. *** Však od těch dob, co jsme se poznali, sny tyto se mi zdáti přestaly. Tím, ţe jsi řek mi: má milá! sny ty jsem v sobě navţdy zabila.“ Karel IV.

Poslouchal mládenec jménem Jan, pochopil muţ to jménem Jan, obtěţkal ruce a řekl jen: „Zabiji sen.“ Ale k půlnoci bojoval a věděl tentokrát, ţe bojuje nadarmo. Přišli v celé smečce a on viděl jenom ve vodě jejich fosforeskování, kdyţ se vrhali na rybu. Bušil je po hlavách a slyšel jejich zahryzávající se čelisti a cítil, jak lomcují loďkou, kdyţ se pustili do ryby ze spodu. *** Jeden se konečně vrhl na samu rybí hlavu a stařec věděl, ţe je po všem. Švihl rukojetí kormidla přes ţraločí tlamu… Byl to poslední ţralok z celé smečky. Uţ tu neměli co ţrát. Stařec sotva dýchal a cítil v ústech zvláštní chuť. Jakoby měděnou a nasládlou a na okamţik se jí polekal. Ale nebylo to tak zlé. Plivl do oceánu a řekl: „Seţerte si to, galanos! A nechte si zdát, ţe jste zabili člověka!“ Po večeři pan Kopfrkingl nebeskou políbil a řekl: „Pojď, nevýslovná, dřív neţ se svlékneme, připravíme koupelnu.“ A vzal ţidli a šli, dívala se na ně kočka. „Je tu horko,“ řekl pan Kopfrkingl v koupelně a postavil ţidli pod ventilátor, „asi jsem to přehnal s topením. Otevři ten ventilátor, drahá.“ Kdyţ Lakmé vylezla na ţidli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něţným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Na Přemysla, na praděda nejdříve však pomyslete, jenţ z oráče na kníţete povýšen byl. Všichni stejně počati jsme byli v ţeně, aţ pokládán za šlechtice Je ten, kdo má stříbra více. Chci ţít s českou selkou skrovnou spíš neţ s Němkou, s císařovnou. Pouto krve vţdy je silné, Němka k Čechům sotva přilne. strana 4


Literatura:

SOCHROVÁ , Marie. Literatura v kostce. Pro střední školy. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. ISBN 80-7200-052-7. POLÁŠKOVÁ, Taťána. Literatura – přehled středoškolského učiva. 2.vyd. Třebíč: Petra Velanová, Cyrila Boudy 514/3, Třebíč, 2010. ISBN 80-902571-6-X. http://thumb18.shutterstock.com/photos/thumb_large/68929/68929,1251574925,4.jpg

strana 5


32. Představitelé literárních směrů a jejich díla Vypracovala: Mgr. Soňa Matůšová, duben 2013

Recommend Documents