3. PRÁVNÍ NORMA POJEM,

TEORIE PRÁVA 3 3.

PRÁVNÍ NORMA – POJEM, STRUKTURA, KLASIFIKACE A VLASTNOSTI

Mgr. Martin Kornel

PRÁVNÍ NORMA 

Obecně závazné pravidlo chování , jehož p státem (státním ( dodržování jje zabezpečeno donucením)



Představuje základní prvek platného práva. Proto nelze právní normy poznávat izolovaně, když plného významu nabývá teprve jako součást systému práva.

SLOŽKY PRÁVNÍ NORMY 

Subjekt Normotvůrce  Adresát Ad át ((stát, tát ffyzická i ká osoba, b právnická á i ká osoba) b ) 



Objekt 



Předmět zájmu normotvůrce (např. (např lidské chování, chování výsledek lidského chování)

Obsah

STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY HYPOTÉZA --- DISPOZICE --- SANKCE Jestliže je … (hypotéza), pak nastává … (dispozice). Není-li splněna, nastupuje … (sankce). 

Ne vždy právní norma obsahuje všechny strukturální prvky: a) normy imperfektní (neobsahují sankci), b) normy nepodmíněné (neobsahují hypotézu)

HYPOTÉZA 



Stanoví podmínky, za kterých nastává dispozice. Stanoví např. okruh adresátů, časovou působnost, právní skutečnosti spojované se vznikem změnou nebo zánikem práv a vznikem, povinností subjektu

DISPOZICE 



Obsahuje vlastní pravidlo chování, jedná se o samotnou podstatu normy a její nutnou součást. Varianty dispozice z hlediska normotvůrce Příkaz Přík  Zákaz  Dovolení 



Varianty dispozice z hlediska adresáta Oprávnění  Povinnost 

SANKCE 

Je část právní normy, v níž je stanovena újma (postih) za porušení právních povinností, stanovených v dispozici právní normy

STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY - PŘÍKLAD HYPOTÉZA É

DISPOZICE

§ 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

PORUŠENÍ DISPOZICE

SANKCE

§ 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

KLASIFIKACE STRUKTURÁLNÍCH ČÁSTÍ PRÁVNÍ NORMY (H, D, S) 

Relativně abstraktní x relativně konkrétní



Kumulativní x alternativní formulace



Úplné („taxativní“) x neúplné („demonstrativní“)

KUMULATIVNÍ X ALTERNATIVNÍ 

Dělíme na základě toho, zda musí být splněny všechny podmínky, splněny všechny povinnosti využita všechna oprávnění nebo povinnosti, uděleny všechny sankce, nebo zda stačí pouze jjedna z nich

KUMULATIVNÍ X ALTERNATIVNÍ II. 

Kumulativní: § 143 obč. zákoníku: (1) K Komu šk škoda d hrozí, h í je j povinen i k jjejímu jí odvráceni d á i zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. ((2)) Jde-li Jde li o váž vážnéé oohrožení, ože í, má á oohrožený ože ý p právo ávo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.



Al Alternativní: i í § 129 obč. zákoníku: D žit l Držitelem je j ten, t kdo kd s věcí ě í nakládá kládá jako j k s vlastní l t í nebo kdo vykonává právo pro sebe.

RELATIVNĚ ABSTRAKTNÍ X RELATIVNĚ KONKRÉTNÍ 



Relativně abstraktní - vytvářejí větší prostor pro uvážení soudu a dalších orgánů veřejné moci aplikujících normy Relativně konkrétní – formulace je velmi konkrétní. Nevytváří prostor pro uvážení při aplikaci. Přináší vyšší míru právní jistoty pro adresáty norem

RELATIVNĚ ABSTRAKTNÍ X RELATIVNĚ KONKRÉTNÍ II. 

Relativně abstraktní: § 62 odst. 1 zákona o rodině Uplynula-li py lhůta stanovená p pro p popření p otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci otci, matce a dítěti. dítěti



Relativně konkrétní: § 11 odst odst. 1 zákona o advokacii: Advokát vykonává advokacii a) samostatně, nebo b) společně s jinými advokáty jako účastník sdružení podle § 14 (dále jen „sdružení“) nebo jako společník společnosti anebo jako společník zahraniční společnosti, nebo c) v pracovním poměru podle § 15a.

TAXATIVNÍ X DEMONSTRATIVNÍ 

Dělíme z hlediska úplnosti (taxativní) nebo neúplnosti (demonstrativní) výčtu obsaženého v hypotéze dispozici nebo sankci právní normy. hypotéze, normy

TAXATIVNÍ X DEMONSTRATIVNÍ II. 

Taxativní: § 143 odst. 1 obč. zákoníku: Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou (…) b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou ( ) (…)



Demonstrativní: § 149 odst. odst 3 obč obč. zákoníku: Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých ý dětí,, k tomu,, jak j se každýý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. (…)

PRÁVNÍ NORMY A JEJICH FORMULACE V NORMATIVNÍCH PRÁVNÍCH AKTECH 





Jednotlivé části právní normy nemusejí být stanoveny v tomtéž článku nebo paragrafu NPA, mohou dokonce být v různých NPA. NPA Některé části hypotézy nebo dispozice PN často bývají obsaženy v obecné části NPA (zákoníků) Některá ustanovení NPA pouze definují pojmy

KLASIFIKACE PRÁVNÍCH NOREM Dle právní síly  Dle povahy regulativního působení normy 

PRAVIDLA VYPLÝVAJÍCÍ Z PRÁVNÍ SÍLY PN PN dle právní síly: ústavní – zákonné – podzákonné 



Norma nižší právní síly nesmí odporovat normě vyšší šší právní á í síly. íl Norma může být měněna nebo rušena pouze normou stejné nebo vyšší právní síly.

KLASIFIKACE

PRÁVNÍCH NOREM DLE POVAHY PRAVIDEL STANOVENÝCH PN 

Právní normy - opravňující - zavazující přikazující  zakazující 



Právní normy: - kogentní (použití právní normy nemůže být vyloučeno nebo omezeno vůlí subjektů PN) - dispozitivní (použití právní normy může být vyloučeno nebo omezeno vůlí subjektů PN)

ZVLÁŠTNÍ TYPY PRÁVNÍCH NOREM BLANKETOVÉ NORMY 

neobsahují vlastní pravidlo chování, avšak ve své dispozici zmocňuje příslušný státní orgán nebo nestátní orgán veřejné moci k vydání prováděcího předpisu, kde teprve bude stanovena vlastní p normativní úprava § 517 odst. 2 obč. zákoníku: Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, prodlení není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

ZVLÁŠTNÍ TYPY PRÁVNÍCH NOREM – KOLIZNÍ NORMY Typické pro mezinárodní právo soukromé  Stanovují hraniční ukazatele, jimiž jsou určeny normy, podle dl nichž i hž se řřeší ší soukromoprávní k á í vztahy s cizím prvkem. 

§ 5 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním: p Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech ř d i h neníí stanoveno t jinak, ji k právem á místa, í t kde kd věc je.

ZVLÁŠTNÍ TYPY PRÁVNÍCH NOREM – KOMPETENČNÍ NORMY 

Stanoví kompetence, tj. vymezují rozsah pravomoci a působnosti orgánů veřejné moci. Čl. 62 odst. 1 Ústavy: Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny, c)) rozpouští š í Poslaneckou P l k sněmovnu, ě d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády, (…)

ZVLÁŠTNÍ TYPY PRÁVNÍCH NOREM – TELEOLOGICKÉ NORMY Nemají klasickou logickou strukturu (H-D-S) (H D S)  Necharakterizují normativně žádoucí chování, nýbrž vytyčují pouze žádoucí cíle (např. (např normy v zákoně o státním rozpočtu), aniž by normovaly způsob, jak k cíli dospět. 

§ 54 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích: d í h Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit šit důstojnost dů t j t soudcovské d ké funkce f k něho ěh ohrozit h it důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

ZVLÁŠTNÍ TYPY PRÁVNÍCH NOREM – DOPORUČUJÍCÍ NORMY Tzv. kvazinormy  Nestanoví závazné pravidlo chování, ale jen d doporučení č í 



V Vzorové é stanovy společenství l č í vlastníků l íků jednotek j d k

PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM

Věcná Vě á  Prostorová  Osobní O b í  Časová 

VĚCNÁ PŮSOBNOST Věcná působnost právní normy se týká skutkové charakteristiky případů, které právní norma upravuje. upravuje  Je dána předmětem, na který působí (věcnou problematikou která je normou upravena) problematikou, 



Platí pravidlo: speciální norma má přednost před normou obecnou (lex specialis derogat legi generali), generali) pokud však v určité problematice není zvláštní úprava, použijeme obecnou

PROSTOROVÁ PŮSOBNOST 



Určuje, kde lze konkrétní právní normu použít z pohledu (aspektu) místa. Tedy na jakém území právní norma platí, platí resp resp. je účinná účinná. Současné právo založeno primárně na principu teritoriality - právo působí na všechny osoby na území státu, pod jehož jurisdikcí se nacházejí, modifikován principem personality: 

u fyzických osob - institutem státního občanství

OSOBNÍ PŮSOBNOST 

Vymezuje okruh osob, které se mají dle hypotézy právní normy řídit

Závaznost právních norem pro cizince (nebo osoby bez státní příslušnosti) a vlastní státní příslušníky v cizině  Šíře spektra subjektů (určená např. např věkem) 



Imunity (absolutní x relativní)

ČASOVÁ PŮSOBNOST Platnost právní normy - vymezuje dobu po kterou je právní norma součástí právního řádu.  Účinnost Úči t právní á í normy - okamžik, k žik od d kterého kt éh adresáti právní normy povinni se jí řídit 



Retroaktivita (zpětná účinnost) pravá  nepravá 