3. Platební styk Výkladová část
Organizace platebního styku Platební styk a jeho formy V ekonomice kaţdé země probíhá jednak hotovostní, jednak bezhotovostní platební styk. Hotovostní platební styk představuje přímé platby v hotových penězích při nákupu a prodeji zboţí a sluţeb občany, podniky, organizacemi, tj. platby bankovkami a mincemi. Největší část hotovostního platebního styku však probíhá prostřednictvím bank a pošt. Prostřednictvím bank lze uskutečnit hotovostní platby těmito způsoby: (a) sloţením hotovosti ve prospěch účtu příjemce na pokladně banky, (b) výběrem hotovosti z účtu pomocí výběrního lístku, (c ) poukázáním peněţních prostředků z účtu k výplatě v hotovosti, (d) bankovní kartou. V moderní ekonomice jsou hlavní formou platebního styku bezhotovostní platby, tj. platby v nichţ se k úhradě závazků nevyuţívají hotové peníze, ale převody na účtech, resp. další nástroje (např. bankovní převody, platební karty, šeky aj.). Tuzemský platební styk, tj. platební styk mezi subjekty v daném národním hospodářství, se uskutečňuje v tuzemské měně, zatímco zahraniční platební styk představuje platby do zahraničí a platby ze zahraničí. Bezhotovostní platební styk se odehrává bez vyuţití hotových peněz. Dochází při něm k pohybům na účtech příjemců a plátců u bank banka v tomto případě hraje roli zprostředkovatele.Bezhotovostní platební styk v zásadě probíhá dvěma moţnými způsoby: (a) prostřednictvím tzv. vnitrobankovních platebních systémů; v nich probíhají platby mezi plátci a příjemci platby, kteří jsou klienty dané banky a (b) prostřednictvím mezibankovních platebních systémů; v nich probíhají platby mezi klienty různých bank a platby v rámci mezibankovních obchodů. Uvnitř banky probíhá zúčtování převáţně bezdokladovým způsobem. Vnitřní bezdokladový systém banky předpokládá, ţe i v případě písemných platebních příkazů klienta tyto papírové doklady v bance dále neobíhají a vnitrobankovní zúčtování probíhá elektronicky prostřednictvím bankovních počítačů spojených sítěmi přenosu dat. Vstupní údaje z písemných příkazů jsou pořizovány v bance pouze jednou, např. na pobočce, která platební příkaz přijala. Příkazy jsou u
této pobočky uloţeny a určitý čas archivovány. Podle toho, zda se platební styk uskutečňuje v rámci dané země nebo mimo její rámec, lze rozlišit (a) vnitrostátní platební styk, a (b) mezistátní resp. mezinárodní platební styk. Tyto platební systémy jsou zaloţeny na různém principu zúčtování a převodu plateb. U mezibankovních platebních systémů uvnitř jedné země probíhají platby mezi klienty různých bank a platby v rámci mezibankovních obchodů. Zúčtování platebního styku se provádí na principu zúčtování jednotlivých poloţek při současné kontrole jejich krytí (tzv. brutto princip) nebo na principu zúčtování rozdílů (sald) vypočtených ze vzájemných pohledávek účastníků platebního systému (tzv. netto princip). Připouští se také kombinace obou principů. Platební systém můţe být provozován kaţdým, kdo splňuje zákonné podmínky a komu bude udělena licence k provozování systému Českou národní bankou. Pro spotřebitelský platební styk ( zejména pro platební styk uskutečňovaný pomocí šeků a platebních karet) existují zvláštní platební systémy. Zúčtovací systém (clearing) Probíhá-li platební styk prostřednictvím zúčtovací banky, pak jednotlivé banky zapojené do tohoto platebního systému mají u zúčtovací banky otevřen svůj nostro účet. Přes tento účet provádějí platby se všemi bankami zapojenými do tohoto systému. Předností tohoto systému je to, ţe je vedeno méně účtů a ţe v platebním systému je vázáno méně prostředků neţ při přímém styku mezi bankami. Podle toho, která banka plní funkci zúčtovací banky, lze rozlišit dva systémy: (a) systém, v kterém funkci zúčtovací banky plní centrální banka dané země, kdy se platby mezi bankami uskutečňují prostřednictvím jejich účtů u centrální banky, na nichţ mají uloţeny vklady, takţe s tímto systémem odpadá úvěrové riziko s provozovatelem systému, (b) systém, kdy funkci zúčtovací banky plní jiná finanční instituce, např. komerční banka. Mezibankovní platební systémy provozované prostřednictvím zúčtovací banky jsou organizovány na těchto principech: (a) netto princip - zúčtovací banka provádí vzájemné zúčtování plateb provedených za určité období na bilaterální nebo multilaterální bázi, tj. na konci přísl. období má kaţdý účastník tohoto systému kreditní zúčtovací pozici nebo debetní zúčtovací pozici, (b) brutto princip - zúčtování jednotlivých po sobě následujících
Dokument2
2
transakcí probíhá bez vzájemného kompenzování došlých a odešlých plateb; tento systém můţe probíhat buď jako tzv. dávkový systém zúčtování, tj. zúčtování během zúčtovacího dne probíhá v přesně stanovených termínech, nebo jako tzv. průběţný systém zúčtování, kdy se platby zúčtovávají v reálném čase. V ČR je základem mezibankovního platebního systému zúčtovací centrum České národní banky. Do tohoto centra banky předávají příkazy k úhradě, k inkasu nebo příkazy z třetí strany. Ţádný z příkazů po jeho akceptaci centrem jiţ nelze odvolat a musí proběhnout. Zúčtovací centrum zúčtování příkazů provádí v reálném čase, ale pouze v případě, ţe jsou dostatečně kryty zůstatkem na účtu platebního styku banky pláce. V současné době je jediným mezibankovním platebním systémem, který aktivně funguje na území ČR, systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System), jehoţ provozovatelem je Česká národní banka“. Jde o platební systém zaloţený na brutto principu s průběţným zúčtováním. Státy eurozóny se společnou měnou euro vyuţívají transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase (TARGET). Má decentralizovanou strukturu spočívající ve vzájemném propojení národních systémů zúčtování jednotlivých plateb v reálném čase a platebního mechanismu ECB. Prostřednictvím TARGET2 dochází k převodům jednotlivých plateb v euru v reálném čase mezi systémy v jednotlivých státech. . Mezibankovní mezinárodní platební systém Zúčtování plateb mezi bankami lokalizovaných v různých zemích (tj. zatíţení účtu banky plátce a připsání platby ve prospěch účtu banky příjemce probíhá buď přímým spojením mezi bankami přes korespondentské účty, nebo prostřednictvím zúčtovací banky v těch státech, kde banka nemá partnerskou banku. Korespondentské účty jsou účty, prostřednictvím nichţ se realizuje platební styk mezi bankami; dělí se na dva druhy: (a) nostro účet, tj. účet, který banka má otevřen u jiné banky, a (b) loro neboli vostro účet, tj. účet, který banka vede pro jinou banku. Převody na obou typech účtů banka uskutečňují na základě informací, které obdrţí. Přesnost informací v bankovním styku Nedílnou součástí platební transakce bankami je přenos informace, která charakterizuje prováděnou platbu. V rámci jedné země jsou banky informačně propojeny se zúčtovacím centrem. Na mezinárodní úrovni se vyuţívá k propojení bank sítě SWIFT ( Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication).
Dokument2
3
Zprávy předávané prostřednictvím tohoto standardizovanou podobu a jsou zašifrované.
systému
mají
Nástroje platebního styku: základní charakteristiky V bezhotovostním platebním styku jsou nejčastěji pouţívaným nástrojem tzv. hladké platby, tj. bankovní převody (tj. příkazy k úhradě a příkazy k inkasu). Velmi rozšířeným nástrojem se v posledních letech staly různé druhy karet. Zvláštní postavení mají směnky vzhledem k tomu, ţe jejich význam přesahuje roli pouhého platebního instrumentu. Tradičním nástrojem bezhotovostního platebního styku jsou šeky. Platební karty a šeky slouţí především k menším platbám (obvykle neobchodního charakteru). Jako platebních nástrojů pro obchodní transakce se pouţívá dokumentárního akreditivu a dokumentárního inkasa. Bankovní převody, hladké platby, příkaz k úhradě, příkaz k inkasu Příkaz k úhradě je příkaz majitele bankovního účtu, aby z jeho účtu provedla platbu ve prospěch účtu jiné osoby. Příkaz k úhradě musí obsahovat údaje pro které jsou na formuláři předtištěné linky nebo "okénka". S jejich vyplňování nebývají zásadní problémy. Příkazy k úhradě mohou být podle počtu plateb na jednom platebním příkazu jednotlivé nebo hromadné. Podle toho, kolikrát se platba provádí, se rozlišují jednorázové platební příkazy a trvalé platební příkazy (tj. příkazy slouţící k opakovaným platbám). Příkazy jsou bance předkládány buď na předepsaných bankovních formulářích nebo prostřednictvím technických nosičů ( elektronickou poštou, příp. předáním disků). Příkaz k inkasu obsahuje pokyn k provedení platby, který vychází od věřitele. Tento způsob platby musí být předem dohodnut, (ošetřen smlouvou) mezi věřitelem, dluţníkem a bankou. Platební karty Platební karty jsou nejmodernějším nástrojem platebního styku. Platební karta je plastiková karta, pomocí níţ oprávněný drţitel můţe provádět bezhotovostní platby a výběry hotovostí z běţného účtu, ke kterému je karta vystavena. Materiál, rozměry a konstrukce platební karty musí odpovídat platným mezinárodním normám. Vydavateli platebních karet jsou (a) banky a bankovní asociace (např.VISA, MasterCard), (b) finanční společnosti (např. American Express), (c ) obchodní domy, telekomunikační společnosti, letecké společnosti aj.
Dokument2
4
Platební karta musí obsahovat nezbytné náleţitosti odpovídající Všeobecným obchodním podmínkám banky, která ji vystavuje. Platební karty musí obsahovat tyto údaje: 1.označení vydavatele platební karty, 2. jméno drţitele platební karty resp. jeho jinou formu identifikace, 3. číslo platební karty, 4. platnost platební karty, 5. záznam dat. Platební karty lze vyuţít především k výběru hotovosti v bankomatech a k přímému bezhotovostnímu placení. S některými kartami bývají spojeny doprovodné sluţby jako např. různé formy pojištění apod. V současné době existují různé druhy platebních karet. Podle toho, kdo je drţitelem karty, existují karty osobní a sluţební. Podle toho, kde lze kartu pouţít, lze rozlišovat tuzemské karty a mezinárodní karty. Podle způsobu úhrady a účtování závazků lze rozlišovat debetní karty (u nich jsou platby zaúčtování na účet ihned jakmile banka obdrţí zprávu o provedení platby) a kreditní karty ( drţitel karty zde můţe do sjednané výše čerpat revolvingový spotřební úvěr). Jinými slovy: drţitel kreditní karty zaplatí penězi banky a pokud peníze doplatí během bezúročného období (cca 40 aţ 45 dnů), platby úroků pro něj nejsou aktuální. Pokud to nestihnete, začíná běţet klasický splátkový kalendář a povinnost platit úroky. Zvláštním typem karty jsou čipové karty. Některé z nich jsou označovány jako elektronické peněţenky a které slouţí k platbám malých částek Průběh platby provedené platební kartou lze rozdělit do tří fází: 1. ověření neboli autorizace transakce, 2. přenos transakce do clearingového systému, 3. zúčtování plateb. K přednostem platebních karet patří zejména to, ţe klient má jednoduchý přístup ke svým finančním prostředkům, ušetří čas i poplatky spojení se směnou hotovosti, a nemusí se obávat o hotovost. Obchodníkům přináší vyuţívání platebních karet spolu s vyšší bezpečností při přijímání hotovosti obvykle i vyšší obrat. Směnky Specifické postavení směnky spočívá v tom, ţe je cenným papírem, který musí splňovat zákonem předepsané náleţitosti a kterým se určitá osoba zavazuje zaplatit oprávněnému majiteli směnečnou částku. Vlastní směnka (angl. promissory note) je směnkou, v které se výstavce směnky - jako hlavní směnečný dluţník - zavazuje, ţe
Dokument2
5
zaplatí směnečnou částku ve prospěch určité osoby Cizí směnka (ang. bill of exchange) je směnkou, v které její výstavce (tzv. trasant) přikazuje dluţníkovi (tzv. trasátovi) zaplatit směnečnou částku ve prospěch třetí osoby. Směnka musí splňovat dále uvedené náleţitosti stanovené zákonem: (a) musí být výslovně označena jako směnka ve vlastním textu listiny, (b) příkaz zaplatit směnečnou sumu musí být bezpodmínečný, tj. nesmí být vázán na ţádné podmínky, (c ) musí obsahovat jméno směnečníka, tj. toho, kdo má platit (d) musí obsahovat údaj o splatnosti směnky (tzv. dospělosti směnky), (e) musí být uvedeno místo, kde má být placeno, (f) musí být uvedeno jméno toho, komu má být zaplaceno (g) musí být uvedeno datum a místo vystavení směnky (h) musí být podepsána výstavcem směnky Vlastní směnka neobsahuje jméno směnečníka, kterým je výstavce. Při pouţívání směnek se doporučuje pouţívat směnečných formulářů, aby se předešlo případnému opomenutí některého z předepsaných údajů. Vznik směnečných práv a závazků je podmíněn tím, ţe listina zakotvující tato práva a povinnosti musí být směnkou, tj. musí splňovat všechny předepsané náleţitosti, musí obsahovat podpis směnečného dluţník, směnečné osoby musí mít směnečnou způsobilost a oprávněna osoba musela směnku nabýt řádným způsobem. Směnečný závazek můţe být zajištěn další osobou, tzv. směnečným rukojmím (avalistou). Práva směnečné osoby lze převádět rubopisem (indosamentem). U směnek, u nichţ je převod rubopisem zakázán, lze směnku převést tzv. postoupením (cesí). Směnečný dluţník je povinen zaplatit aţ tehdy, kdy mu je směnka předloţena. Doba splatnosti směnky můţe být stanovena různě: např.směnka na viděnou je splatná při předloţení směnečníkovi, kdeţto směnka lhůtní je splatná při předloţení směnečníkovi po stanovené lhůtě. Splatnost směnky však můţe být stanovena na určitý den nebo na určitý čas po datu vystavení. Není-li směnka zaplacena včas, můţe oprávněný majitel směnky uplatnit vůči vedlejším směnečným dluţníkům právo postihu, tj. ţádat po nich, aby dluţnou částku zaplatili oni. Právní úprava směnek je obsahově i formálně velmi přesně propracována, avšak je poměrně sloţitá. V našem výkladu jsme se
Dokument2
6
omezili pouze na elementární skutečnosti. Tomu, kdo není dostatečně s vyuţíváním směnek obeznámen, nutno doporučit, aby směnky sám nepouţíval a ani nikomu neavaloval - jinak můţe být vystaven postihům. Poznámka: V ČR jsou směnky upraveny Zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. Šeky V mnoha zemích patří mezi tradiční a široce vyuţívaný nástroj platebního styku také šeky, i kdyţ částečně jsou vytlačovány platebními kartami. Šek je cenný papír obsahující bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance k výplatě peněţité částky uvedené na šeku z jeho běţného nebo úvěrového účtu oprávněnému majiteli šeku. Poznámka: V ČR je pouţívání šeků upraveno zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. a Všeobecnými obchodními podmínkami bank. Podle předpisů platných v ČR šek musí splňovat tyto náleţitosti ( bez nich je neplatný): 1. označení, ţe jde o šek, 2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţní částku, 3.jméno toho, kdo má platit, 4.označení místa, kde má být placeno, 5.datum a místo vystavení šeku, 6. podpis výstavce šeku. Na šeku kromě toho (podle všeobecných obchodních podmínek) musí být uvedeno bankovní spojení výstavce šeku a číslo šeku. Podle toho, kdo je výstavcem šeku, lze rozlišovat (a) soukromé šeky ( výstavcem je nebankovní subjekt, který má u banky veden účet) a (b) bankovní šeky (výstavcem je banka). Podle způsobu převodu práva z šeku na další osoby (tj. osoby, jimţ lze šek proplatit) lze rozlišit (a) šek na řad , tj. šek vystavený na určitou osobu převoditelný na další osoby rubopisem neboli indosamentem, (b) šek na jméno, který je indosamentem nepřevoditelný na jinou osobu, je-li to na šeku vyznačeno tzv. rekta- doloţkou, (c ) šek na majitele resp. drţitele, na kterém není uvedena osoba, jíţ má být zaplaceno a k jehoţ převodu stačí pouze předání šeku bez indosamentu. Zvláštním druhem šeku je tzv. křiţovaný šek, kdy křiţováním lze
Dokument2
7
zabránit proplacení šeku neoprávněné osobě. Pokud výstavce šeku zakáţe výplatu šeku v hotovosti, opatří jej doloţkou "jen k zúčtování" (tzv. šek k zúčtování). Speciálním druhem šeků jsou rovněţ cestovní šeky, které obvykle vydávají velké mezinárodní banky nebo společnosti činné v cestovním ruchu. Cestovní šeky jsou vystavovány na volně směnitelné měny, jejich platnost je neomezena tj. lze jej předloţit k proplacení kdykoliv. Cestovní šeky jsou bezpečným nástrojem platebního styku. Při koupi cestovního šeku kupující musí hotově uhradit nominální hodnotu šeků plus provizi a všechny šeky musí vlastnoručně na místě podepsat. Při předloţení šeků k proplacení musí majitel šeku šek znovu podepsat. Při ztrátě šeků přísluší majiteli šeků náhrada, ohlásil-li okamţitě jejich ztrátu výstavci. Poznámka: V ČR je právní úprava cestovního šeku obsaţena v obchodním zákoníku (§§ 720-724). Dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso Dokumentární akreditiv je jeden z nejdůleţitějších a nejlépe propracovaných platebních instrumentů, který se hojně vyuţívá v mezinárodním i tuzemském obchodě. Kupujícímu zajišťuje, ţe výplata určité částky nebude provedena, dokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, ţe pokud splní akreditivní podmínky, bude mu za zboţí zaplaceno. Je pouţívaný především v obchodních platbách a je nazýván "dokumentární" proto, ţe jeho vyuţívání při platbě dochází k předání předepsaných dokumentů. V rámci dokumentárního akreditivu se banka na ţádost příkazce ( kupujícího, odběratele) a na jeho účet písemně zavazuje zaplatit příjemci akreditivu (prodávajícímu, dodavateli, beneficientovi) stanovenou částku, pokud tato osoba v určené lhůtě bance řádně předloţí dokumenty poţadované v akreditivu. Poznámka: Právní úprava akreditivů je v českém právu obsaţena v Obchodním zákoníku ( §§ 682-691). Podle toho, kdy banka otevírající akreditiv (tato tzv.otevírající banka obvykle vede účet příkazce, tj. subjektu, který jako kupující dává příkaz k otevření akreditivu ) musí u korespondentské banky (tj. u banky, s níţ má otevírající banka spojení) uloţit prostředky ve výši vystaveného akreditivu, rozlišují se dva druhy akreditivů: (a) kryté akreditivy ( plné krytí je nutné jiţ při otevření akreditivu), (b) nekryté akreditivy (úhrada akreditivu se provádí aţ při jeho pouţití). Podle způsobu a formy plnění beneficientovi lze rozlišovat:
Dokument2
8
(a) vista akreditiv - s plněním při předloţení dokumentů, (b) akreditivy s odloţeným plněním - k zaplacení dojde aţ po uplynutí sjednané lhůty, Další hlediska uvádí (Dvořák, 2005, str. 400). Aktuální nabídka je uvedena na stránkách bank. ******** Příklad vyuţití akreditivu k tuzemským obchodům : Vystavení a splatnost akreditivu k úhradě ceny nemovitosti Jedna z bank působících v ČR vystavuje akreditiv k úhradě ceny nemovitosti. Činí tak: na podkladě ţádosti klienta (příkazce), do výše a na dobu smluvně odsouhlasených podmínek Dokumenty poţadované pro plnění z akreditivu k úhradě ceny nemovitosti tvoří např.: kupní smlouva na převod nemovitosti, která je obvykle podepisována aţ po otevření akreditivu ve prospěch prodávajícího (beneficienta) – úhrada prostřednictvím akreditivu, podmínky jeho čerpání a termín otevření by měly být součástí kupní smlouvy dokumenty prokazující, ţe příkazce se stal řádným vlastníkem převáděné nemovitosti akreditiv je obvykle splatný „na viděnou“, tj. k datu ověření splnění akreditivních podmínek ******** Kromě výše popsaného dokumentárního akreditivu se v mezinárodním obchodě pouţívá jako dalšího platebního instrumentu tzv. dokumentární inkaso, v jehoţ rámci příkazce (prodávající, dodavatel) dává příkaz své bance, aby inkasovala od kupujícího (odběratele) sjednanou peněţní částku proti předání dohodnutých dokumentů. Tato banka bývá označována za tzv.vysílající banku , která vystavuje inkasní příkaz a inkasuje jej od kupujícího buď sama nebo prostřednictvím korespondenční banky (tzv. inkasní banky) příslušné plnění. Banka přitom nepřebírá (na rozdíl od dokumentárního akreditivu) ţádnou záruku za provedení plnění, avšak kupující nedostane dokumenty a dodávané zboţí dříve neţ zaplatí. Dokumentární inkaso lze pouţít tam, kde prodávající příliš dobře nezná kupujícího nebo si není jist jeho solventností. Nechce tedy kupujícímu poskytnout zboţí pouze proti následné úhradě hladkou platbou a přitom nevyţaduje zajištění platby dokumentárním akreditivem z důvodu výše jeho nákladů a sloţitosti. V praxi existují dva základní druhy dokumentárního inkasa: (a) dokumenty proti zaplacení - inkasní banka předává dokumenty kupujícímu pouze proti hotové platbě, (b) dokumenty proti akceptaci - inkasní banka vydává zboţí kupujícími proti akceptaci směnky vystavené prodávajícím. Dokument2
9
Poznámka: Právní úprava dokumentárního inkasa je v českém právu obsaţena v obchodním zákoníku ( §§ 692- 699). Obě popsané formy platebních instrumentů, tj. dokumentární akreditiv i dokumentární inkaso, mají své přednosti i nedostatky. Mezi přednosti dokumentárního akreditivu patří to, ţe prodávajícímu otevírající banka garantuje zaplacení dohodnuté ceny. Kupující má zajištěno, ţe platba bude provedena pouze při splnění sjednaných podmínek. Předností dokumentárního inkasa pro kupujícího je to, ţe můţe zaplatit aţ po převzetí dokumentů )tj. obvykle při doručení zboţí) a rovněţ to, ţe dokumentární inkaso je levnější neţ dokumentární akreditiv. Mezi nevýhody dokumentárního akreditivu patří hlavně to, ţe placení můţe být poměrně zdlouhavé a ţe otevření akreditivu je pro kupujícího poměrně nákladné. Dokumentární inkaso má nevýhodu pro prodávajícího v tom, ţe plnění není garantováno bankou, takţe při odmítnutí platby obvykle musí počítat s náklady a riziky spojenými s dalším drţením zboţí. Rozšiřující text
Konkurence nebankovních platebních systémů Jako konkurence se mezibankovního platebního systému začíná být v ČR zajímavý nebankovní platební systém rozvíjený společností Sazka. Sazka má nyní (duben 2009) po celé zemi rozmístěno šest a půl tisíce terminálů. Z nich je moţné platit zboţí objednané na internetu, kupovat lístky na vybrané akce či dobíjet telefony a platit některé sloţenky. Nově bude moţné v trafikách platit na terminálech i sloţenky za plyn. Terminály ale nejspíš budou konkurencí pouze lokálním platebním systémům, ale nebudou konkurence pro mezinárodní a nejznámější platební systém PayPal, který umoţňuje bezpečné placení kartou na internetu. Od poloviny roku 2005 je oficiálně dostupný i pro uţivatele z ČR. Nástroje platebního styku, platební systémy a vypořádací systémy pro cenné papíry v členských státech Evropské unie charakterizuje Modrá kniha vydávaná Evropskou centrální bankou. Zatím poslední úplná verze (tj. textová i statistická část) Modré knihy byla vydaná Evropskou centrální bankou v červnu 2001 (za 15 tehdejších členských států EU), resp. v srpnu 2002 (za 12 tehdejších zemí, které poţádaly o vstup do EU). Poslední aktualizovaná textová část byla vydána v srpnu 2007. Tato část se skládá ze dvou dílů. První díl zahrnuje země eurozóny a druhý díl země stojící mimo eurozónu.
Dokument2
10
Od roku 2007 se statistická část Modré knihy nevydává v písemné formě. Úplná data mohou být staţena z webové stránky ECB prostřednictvím Statistical Data Warehouse (SDW) na http://sdw.ecb.europa.eu/. Ze statistik lze například zjistit, ţe v ČR se se všemi typy platebních nástrojů uskutečnilo celkem 76 milionů plateb (se všemi nástroji platebního styku) na milion obyvatel za rok. Shrnutí
Seznam použitých zkratek
V kapitole, jejíţ studium jste ukončili jsme se zabývali bezhotovostním platebním stykem jako jednou ze sluţeb bank. Vnitrobankovní platební styk klient v podstatě nemůţe ovlivnit, jeho povinností je zadat správné a úplné údaje na platební příkaz. Z pohledu klienta je důleţitější zapamatovat si rozdíl mezi platebním stykem uvnitř jednoho státu, v našem případě ČR, a mezi různými státy. Mezi různými státy (mimo státy eurozóny) jsou platby převáděny komplikovaněji neţ uvnitř ČR a proto úhrada obchodním partnerům v zahraničí můţe trvat déle. Klient banky nepodnikatel se běţně setkává s hotovostními i bezhotovostními platbami z a do tuzemských bank. Zpravidla pouţívá i platební a případně i kreditní kartu. Ze šeků vyuţije ve výjimečných případech cestovní šek. Podnik se ale často dostává do situace, kdy vyuţité různých forem dokumentárních obchodů mimo jiné proto, aby redukoval riziko spojené s exportem. CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System) - je v současné době jediným platebním systémem, který aktivně funguje na území ČR. Jeho provozovatelem je Česká národní banka. Jde o platební systém zaloţený na brutto principu s průběţným zúčtováním. SWIFT ( Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) - celosvětový komunikační systém, který se na mezinárodní úrovni vyuţívá k informačnímu propojení bank.
Dokument2
11
