25. J. K. Tyl: Strakonický dudák Vypracovala: PhDr. Miroslava Zajíčková, srpen 2013

25. J. K. Tyl: Strakonický dudák Vypracovala: PhDr. Miroslava Zajíčková, srpen 2013

Název školy

Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou

Název a číslo OP

OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5

Název šablony klíčové aktivity

I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti

Číslo šablony, sady a materiálu VY_12_INOVACE_02_01_25 Vzdělávací oblast dle RVP

Estetické vzdělávání

Tematický celek dle ŠVP

Romantismus

Předmět, obor, ročník

Český jazyk a literatura, OA, 2. a 4. ročník

Anotace

Pracovní list shrnuje základní údaje o životě a práci J. K. Tyla, součástí je rozbor díla Strakonický dudák, ukázky slouží k upevnění a prohloubení poznatků o tomto díle. Pracovní list je také podkladem pro opakování tématu k maturitní zkoušce.

Re al izát or e m to h oto p r oje ktu j e Ob ch od n í ak ad e mi e a St ř ed n í od b o rn é u či li št ě V e se lí n ad Mor a vou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Josef Kajetán Tyl 1808 – 1856  Herec, dramatik, povídkář, novinář, organizátor kulturního života.  Označen termínem „miláček národa“.  Organizátor společenského dění – bály, besedy. Život:       

narodil se v Kutné Hoře, studoval na gymnáziu v Praze a v Hradci Králové za studií se nadchl pro divadlo a přátelil se s V. K. Klicperou. v letech 1833-45 redigoval časopis, jehož titul se ustálil na názvu Květy počátkem 40. let vytvořil revue Vlastimil byl redaktorem časopisu Pražský posel a Sedlské noviny provozoval kočovné divadlo zemřel na cestách s divadlem v Plzni

Dílo:  povídky – Chudí lidé, Rozervanec, Dekret kutnohorský, Poslední Čech, Rozina Ruthardová  novinář – Květy, Sedlské noviny, Vlastimil  dramata a) ze současnosti – Paličova dcera, Pražský flamendr b) historické hry – Jan Hus, Kutnohorští havíři c) dramatické báchorky – Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Jiříkovo vidění d) hry se zpěvy – Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

Rozbor díla Strakonický dudák Žánr: dramatická báchorka se zpěvy, kde je prolínán skutečný svět se světem nadpřirozeným a pohádkovým Dějiště: vlastní domov, venkov, cizina Postavy: jsou prototypem českého člověka  Kalafuna – český muzikant, houslista, obětavý člověk s vřelým vztahem k domovu  Kordula – dobrosrdečná žena Kalafuny, pracovitá, starostlivá, i když někdy žárlivá  Dorotka – dcera hajného Trnky, prostá venkovská dívka, obětavá, statečná a věrná  Švanda – hlavní postava díla s dobrými i špatnými vlastnostmi, je moc důvěřivý, touha po penězích je u něho nadřazena nad láskou k Dorotce, jeho charakter se během díla vyvíjí, v závěru hry se vrací ke své lásce a vyjadřuje národní hrdost  Pantaleon Vocilka – záporný typ, bezcharakterní člověk, prospěchář, příživník bez vztahu k vlasti  Princezna Zulika – postava pohádkového světa  víla Rosava – Švandova matka, má lidské vlastnosti, chrání Švandu  víla Lesana – královna víl

strana 1

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je PhDr. Miroslava Zajíčková.

Děj: Dorotčin otec nesouhlasí s láskou Švandy k Dorotce, neboť nezná jeho původ a finanční zajištění. Proto Švanda odchází do světa vydělat peníze, jeho matka víla Rosava mu očaruje dudy, aby měl úspěch. Toho využije Vocilka, přidá se ke Švandovi a postupně ho tak ovlivňuje, že zapomene na Dorotku i na domov. Ta se vydá s Kalafunou do světa Švandu hledat. Nachází ho na dvoře princezny Zuliky, kde jsou Švanda i Vocilka uvězněni. Zásluhou víly Rosavy jsou vysvobozeni, ale královna víl Rosavu za její čin potrestá vyhoštěním mezi divoženky, dokud nějaká dívka Švandu svou věrností nevysvobodí. I přesto, že se Dorotka na Švandu zlobí, zachrání ho od smrti ošálením lesními pannami a usmíří se. Jazyk:      

postavy skutečného světa mluví hovorovým jazykem nadpřirozené víly hovoří ve verších Vocilka komolí česká slova řeč Kalafuny je plná lidových termínů jazyk princezny Zuliky je vyumělkovaný, strojený text je proložen písněmi

Ukázka č. 1 Švanda: Nu, jestli myslíte - můžete u mě zůstat; alespoň se mi nebude tak stejskat. Vocilka: Oh - milostpane - poníženě ruku líbám. Švanda: Ale - jste poctivý člověk? Vocilka: Já? - ty jemináčku! Jak mě tu vidíte - samá poctivost; kdybyste mě skrájel - samá poctivost - a kdybyste mi chtěl milostivě tykat, měl bych také pýchu. Švanda: I pro mne - ale jakpak vám říkají? Vocilka: Pantaleon Vocilka Švanda: Hezké jméno! Vocilka: Francouzské - sice by nebylo hezké. Já mu dělám také čest. Úkoly: 1. Zařaďte dílo žánrově. 2. Označte dialog postav. 3. Charakterizujte postavy a zařaďte je do děje. 4. Porovnejte jazyk obou postav. 5. Objasněte, jak rozumíte spojením: ty jemináčku!, poníženě ruku líbám. 6. Jak složitá je syntax ukázky?

Ukázka č. 2 (Zulika sedí na trůně závojem zacloněna. Po obou stranách dámy a páni, vesměs tiše se chovající. – Švanda a Vocilka vejdou, doprovázeni od dvou dvořenínů).

strana 2


Dvořenín: (Popojde doprostřed): Milostivá kněžno, tohoto umělce posílá tobě královský otec, aby potěšil srdce tvé. (Pokyne Švandovi, aby se posadil, a odejde.) (Švanda se posadí a začne hrát.) (Vocilka stojí vedle něho.) (Několik taktů uplyne, aniž si dámy a páni hudby hrubě povšimnou, pak ale začnou hlavy pozvedat, libostí sebou škubat, podupávat a se rozhoupávat, až konečně všickni na nohy skočí a polku tancují. Po tanci odejdou.) Zulika: (Si dlouho ničeho nevšímá, pak ale pozorně poslouchá, odhrne závoj, jeví radost a baví se mezi tancem s dvěma paními. Konečně sstoupí z trůnu a běží k Švandovi.): O ty milý, spanilý jinochu! Zulika ti děkuje, že jsi její srdce takovou rozkoší naplnil. Ono bylo již vyprahlé jako mladá lučina na poledním slunci, ale tvými čarozvuky vešla do něho utěcha jako rosa nebeská. Úkoly: 1. Zařaďte dílo žánrově. 2. Označte dialog postav. 3. Podtrhněte v textu scénickou poznámku. 4. Najděte v textu přirovnání. 5. Zhodnoťte slovosled v ukázce. 6. Jak složitá je syntax ukázky? 7. Co rozumíte oslovením spanilý jinochu?

Ukázka č. 3 Švanda: (Se pořád klaní): Oh! Vocilka (Stranou): Kýho vejra! Ta mluví jako turecký veršovec. Zulika: Teď ale nesmíš od ní více odejít – rozumíš? – sice by si opět zasteskla. Švanda: Oh! Vocilka: Mluvte něco chytřejšího! Švanda: Copak? Vocilka: Řekněte alespoň jednou ah – nebo uh! Zulika: Zulika tě bude ale také za to milovat – jako miluje beránek čerstvé lupení a rybička čerstvou vodičku. A nač si pomyslíš – co tvé srdce požádá: Zulika to řekne otci a vůle tvá se vyplní. Vocilka: Vymyslete si honem něco tyranského! Švanda: Oh – (K němu) Já nejsem v stavu slova vyblebtnout! Zulika: Či snad Zulice nevěříš? Švanda: Oh – a jak! Kdopak je ta Zulika? Zulika: Kdože je? – a hahaha, to se mi líbí! O, ty veselý človíčku, kdožpak by to byl nežli ta samotná, kterou jsi potěšil – která před tebou stojí a která nepřestane nebesa velebit, že tě jako ze svých bran k ní poslaly. Ale to ti povídám, odejít nesmíš, sice by se Zulika hněvala: - o, Zulika se umí také hněvat – jen se zeptej, - ale ono to dlouho netrvá – ona se raději hned udobří – a potom se zas směje. No, směj se také! Švanda: Hehehe! Vocilka: Hahaha!

strana 3


Úkoly: 1. Zařaďte ukázku žánrově. 2. Charakterizujte jazyk jednotlivých postav. V čem se liší? 3. Vysvětlete pojem literární typ a najděte příklad v textu. 4. Vyskytuje se v textu popis? 5. Najdeme v textu zdrobnělinu a archaismus? 6. Proč Zulika mluví v er-formě? 7. Najděte v textu přirovnání. 8. Je tato hra ještě dnes zařazena do repertoáru divadel?

Řešení: Ukázka č. 1 1. Literární druh drama, žánr dramatická báchorka se zpěvy. 2. Individuální řešení, příklad dialogu: Švanda: Nu, jestli myslíte - můžete u mě zůstat; alespoň se mi nebude tak stejskat. Vocilka: Oh - milostpane - poníženě ruku líbám. 3. Švanda – hlavní postava díla s dobrými i špatnými vlastnostmi, je moc důvěřivý, touha po penězích je u něho nadřazena nad láskou k Dorotce, jeho charakter se během díla vyvíjí, v závěru hry se vrací ke své lásce a vyjadřuje národní hrdost. Pantaleon Vocilka – záporný typ, bezcharakterní člověk, prospěchář, příživník bez vztahu k vlasti. Obě postavy prostupují celým dějem. 4. Švanda se často vyjadřuje hovorovou řečí, Vocilka komolí některá česká slova, je to mluva světáka. 5. Spojení: ty jemináčku!= radostné zvolání, poníženě ruku líbám - vyjádření poníženosti vůči protějšku. 6. Syntax ukázky je velmi jednoduchá, skládá se z jednoduchých vět.

Ukázka č. 2 1. Literární druh drama, žánr dramatická báchorka se zpěvy. 2. Individuální řešení, příklad dialogu: Dvořenín: (Popojde doprostřed): Milostivá kněžno, tohoto umělce posílá tobě královský otec, aby potěšil srdce tvé. (Pokyne Švandovi, aby se posadil, a odejde.) (Švanda se posadí a začne hrát.) (Vocilka stojí vedle něho.) (Několik taktů uplyne, aniž si dámy a páni hudby hrubě povšimnou, pak ale začnou hlavy pozvedat, libostí sebou škubat, podupávat a se rozhoupávat, až konečně všickni na nohy skočí a polku tancují. Po tanci odejdou.) Zulika: (Si dlouho ničeho nevšímá, pak ale pozorně poslouchá, odhrne závoj, jeví radost a baví se mezi tancem s dvěma paními. Konečně sstoupí z trůnu a běží k Švandovi.): O ty milý, spanilý jinochu! Zulika ti děkuje, že jsi její srdce takovou rozkoší naplnil. Ono bylo již vyprahlé jako mladá lučina na poledním slunci, ale tvými čarozvuky vešla do něho útěcha jako rosa nebeská.

strana 4


3. Individuální řešení, příklad: (Vocilka stojí vedle něho.) 4. Individuální řešení, příklad: Ono bylo již vyprahlé jako mladá lučina na poledním slunci, ale tvými čarozvuky vešla do něho utěcha jako rosa nebeská. 5. Slovosled odpovídá jazyku 19. století. 6. Syntax ukázek je jednoduchá. 7. Běžné oslovení pro mladého muže 19. století, v současné době je to archaismus.

Ukázka č. 3 1. Literární druh drama, žánr dramatická báchorka se zpěvy. 2. Švanda mluví jednoslovně, užívá citoslovce, Vocilka mluví také jednoslovně, nebo hovorovou češtinou, Zulika se vyjadřuje jazykem vyšších společenských vrstev. 3. Literární typ: vlastnosti jedné postavy shrnují vlastnosti celé skupiny podobných postav. Literární typ světoběžníka je Vocilka. Dokládá to svým chováním, jednáním i vyjadřováním.

4. 5. 6. 7. 8.

strana 5

Ne. Zdrobnělina = rybička, archaismus = sice. Zulika mluví strojeným jazykem vyšší společenské vrstvy. Přirovnání = mluví jako turecký veršovec. Ano, hraje se stále.


Literatura: POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2009, 3 sv. ISBN 978-80-7358-131-2. SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce: pro střední školy. Vyd. 3. Havlíčkův Brod: Fragment, 1999, 88 s. ISBN 80720033213. SOCHROVÁ. Čtenářský deník k Literatuře v kostce. Vyd. 1. Praha: Fragment, 1998, 3 sv. ISBN 80-7200109-4. TYL, Josef.Kajetán. Strakonický dudák. Praha. 1.: Mladá Fronta, 2007. ISBN 978-80-87128-82-4.

strana 6


25. J. K. Tyl: Strakonický dudák Vypracovala: PhDr. Miroslava Zajíčková, srpen 2013

Recommend Documents