Divadlo J. K. Tyla. The J. K. Tyl Theatre. Das J. K. Tyl Theater

Divadlo J. K. Tyla v Plzni

The J. K. Tyl Theatre in Pilsen

Das J. K. Tyl Theater in Pilsen

CZ

Ředitelství Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048 fax: +420 377 330 653

Obchodní útvar Odd. prodeje a služeb Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 fax: +420 377 220 919

Pokladna předprodeje Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190

Denní pokladny Velké divadlo (hodinu před otevřením) Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 128 Komorní divadlo (hodinu před otevření) Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 059

Odd. propagace a marketingu Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181 fax: +420 377 220 919

Zahraniční a tuzemské zájezdy Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: + 420 378 038 183 fax: + 420 377 220 919

Opera

6

Carmen Dalibor Dvě vdovy Figarova svatba Její pastorkyňa Manon Lescaut Nabucco Otello Prodaná nevěsta Rusalka Španělská hodinka + Sestra Angelika

8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28

Balet

30

Činohra

46

Muzikál a opereta

74

Coppélia Čachtická paní Edith – vrabčák z předměstí Labutí jezero Louskáček Peer Gynt Zahrada

Akvabely Celebrity s.r.o. Cyrano z Bergeracu Královna Margot Měsíc nad Buffalem Naši furianti Návraty hříšníka Pohled z mostu Řeči Strýček Váňa Třetí zvonění Vnitřní hlasy Zahradníkův pes

Carousel Chicago Kniha džungle Koločava Limonádový Joe Orfeus v podsvětí Piráti z Penzance Rose Marie Škola základ života Zpívání v dešti

32 34 36 38 40 42 44

48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68 70 72

76 78 80 82 84 86 88 90 92 94

Vážení a milí divadelní přátelé! Publikace, která se Vám dostává do rukou, by se měla stát Vaším průvodcem 143. sezónou stálého českého divadla v Plzni, jejíž náplň je velice bohatá a rozmanitá. Začátek této sezóny proběhne ve znamení 15. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo. Poté oslavíme spolu s Vámi a za účasti mnoha emeritních členů Divadla J. K. Tyla 105. výročí krásné neorenesanční budovy Velkého divadla a zároveň i 160. výročí narození legendárního divadelníka Vendelína Budila, jehož nejvýznamnější a nejdelší ředitelská éra je spjata právě s otevřením této scény. V rámci vlastní produkce Vám naše čtyři umělecké soubory v průběhu sezóny nabídnou

více než čtyři desítky divadelních titulů všech žánrů, jež si činí nárok oslovit jak příznivce klasiky, tak vyznavače soudobé divadelní tvorby, milovníky dramatu, komedie, hudebního i tanečního divadla. Tituly tvořící páteř repertoáru světových divadelních scén jsou střídány původními novinkami a českými premiérami her zahraničních autorů. S některými z úspěšných inscenací našeho divadla se setkáváte již několik sezón, např. taneční muzikál Edith – vrabčák z předměstí a Bizetova opera Carmen měly premiéru v roce 2000. Vaši pozornost přitáhnou jistě repertoárové novinky této sezóny, ať to budou nové inscenace slavných oper G. Verdiho, světová premiéra tanečního muzikálu Čachtická paní, česká premiéra muzikálu Carousel či návrat hry nejhranějšího světového dramatika A. P. Čechova. Stát se pozoruhodným počinem slibuje i nové nastudování Limonádového Joea jako společný projekt DJKT a Divadla Alfa. V sezóně 2007/2008 budeme pokračovat v uvádění operních, symfonických, operetních i muzikálových koncertů a dále rozvíjet obnovenou tradici nedělních koncertních matiné. Rádi Vás uvítáme i na programech dalšího ročníku mezinárodního festivalu Jazz bez hranic. Věřím, že návštěvy divadla se Vám i v této sezóně stanou zdrojem mnoha krásných a trvalých zážitků.

doc. MgA. Jan Burian,

ředitel Divadla J. K. Tyla

Vážení a milí příznivci plzeňské opery! Sešel se rok s rokem a já bych Vás rád seznámil s novými tituly, které v nadcházející operní sezóně obohatí naši repertoárovou nabídku. Milovníky strhující hudby Giuseppa Verdiho, charakteristické pro jeho dramatické operní opusy, jistě potěší, že k slavnému Nabuccovi z předchozí sezóny se nyní připojuje také Otello. Nabízí se Vám tak jedinečná příležitost porovnat, jak se Verdiho hudební sloh vyvíjel. Vždyť Nabucco jako jeho třetí opera stojí na počátku skladatelovy tvorby a Otello na jejím konci (předposlední opera). Jistě mi dáte za pravdu, že takový vývojový oblouk najdeme jen u málokterého skladatele. Druhou premiéru tvoří dvě jednoaktovky, které dosud v Plzni nebyly uvedeny, přestože se jedná o velice významné opery. Hudební komedie Maurice Ravela Španělská hodinka patří k těm několika operám, které publikum skutečně pobaví. Spolu s ní bude uvedena druhá část triptychu Giacoma Pucciniho Sestra Angelika, jeden z dalších skvělých Pucciniho portrétů ženské duše. Po velmi úspěšné inscenaci Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky chceme uvést další dílo tohoto klasika české moderní opery. Volba padla na Její pastorkyňu, operu napsanou podle realistického dramatu Gabriely Preissové. Protože českou operu máme všichni velice rádi, pro další titul jsme sáhli k odkazu Bedřicha Smetany a vybrali komickou operu Dvě vdovy. Věřím, že Vás výběr titulů plně uspokojí. Zároveň doufám, že budete spokojeni i s jejich inscenačním tvarem, neboť jsme velice zodpovědně přistupovali k výběru inscenátorů: jména režisérských osobností jako Ladislav Štros, Jan Burian či Jana Kališová jsou zárukou kvalitních představení. Především však budeme usilovat o kvalitní hudební nastudování jednotlivých oper, a také v této sezóně se budeme snažit Vám na jeviště Velkého divadla přivést řadu nových talentovaných pěvců. Z naší nabídky si jistě vybere každý milovník opery, a nás by nesmírně těšilo, kdybyste z našich představení odcházeli maximálně spokojeni.

Jiří Pánek, šéf opery

OPERA

CARMEN George Bizet

Dirigent Jiří Štrunc • Režie Jan Burian • Scéna Karel Glogr • Kostýmy Dana Svobodová Sbormistr Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreografie Zdeněk Prokeš Pohybová spolupráce Karel Basák Bizetova Carmen patří k největším repertoárovým stálicím operních divadel. Libreto napsala zkušená dvojice H. Meilhac a L. Halévy podle Prospera Mériméa, který prý zpracoval pro svou novelu skutečný příběh. Bizet zemřel tři měsíce po neúspěšné premiéře Carmen a nedožil se jejích pozdějších úspěchů. Na své současníky působila zcela nově, neboť opera realisticky zpracovává příběh nešťastné lásky dona Josého k cikánce Carmen, která vyprovokuje svým vzplanutím k toreadoru Escamillovi v Josém žárlivost, vedoucí k vraždě. Po své předcházející nonkonformní inscenaci Dvořákovy Rusalky režisér Jan Burian tentokrát zvolil bezprostřední, realističtější výraz. Divák má možnost nechat se unést atmosférou rozpálené letní Sevilly, tvořící pozadí příběhu plného vášní. Uvádíme ve francouzském originále. Český překlad pomocí titulkovacího zařízení.

Premiéra dne 17. června 2000 ve Velkém divadle.

„Sobotní představení se vyznačovalo nejméně třemi výjimečnými rysy. Dosud nikdy se v plzeňském Velkém divadle nehrála opera ve francouzském originále, poprvé bylo využito titulkovací zařízení a bez nadsázky heroický výkon odevzdala Jana Tetourová v hlavní roli.“ Petr Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000

DALIBOR Bedřich Smetana

Libreto Josef Wenzig • Dirigent Pavel Šnajdr • Režie Karla Štaubertová • Scéna Ján Zavarský Kostýmy Zuzana Rusínová • Sbormistr Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Asistent režie Ondřej Hučín Oblíbená Smetanova opera Dalibor vznikla po Braniborech v Čechách a Prodané nevěstě. Autoři v idealizované podobě líčí příběh z historických kronik o rytíři Daliboru z Kozojed, který byl nespravedlivě odsouzen a uvězněn ve věži na Pražském hradě, později po něm nazývané Daliborka. Za Daliborem se do vězení dostane v chlapeckém převlečení jeho žalobkyně Milada z Ploškovic, která – pohnuta Daliborovou mužnou obhajobou před králem Vladislavem – se rozhodla odsouzeného rytíře zachránit. Daliborův chystaný útěk je ovšem prozrazen a rytíř umírá pod mečem velitele královské hradní stráže Budivoje, když krátce před tím zemřela v boji za jeho osvobození milovaná Milada. Smetanův Dalibor patří do zlatého fondu české opery a pravidelně se vrací do repertoáru každé české operní scény.


„Jediná Daliborova řeč stačí k tomu, aby zatlačila do úplného pozadí všechnu bolest a aby se dokonce vášnivá žalobkyně do svého nepřítele – zamilovala! “ Úryvek z děje

10

DVĚ VDOVY Bedřich Smetana

Hudební nastudování Pavel Šnajdr • Režie Jana Kališová Komickou operu Dvě vdovy skladatel označil za operu salónní. Dvě vdovy zaujmou překrásnými áriemi i bravurně napsanými ansámbly. Smetana operu napsal na libreto Emanuela Züngela podle francouzské komedie Jeana Pierra Mallefilla. Na venkovském statku žijí dvě sestřenice Karolina a Anežka, obě mladé vdovy. Za Anežkou přijíždí mladý statkář Ladislav Podhájský, který ji dávno miluje a nyní, když je opět svobodná, by si ji chtěl vzít. Anežka se ovšem s úcty ke svému zemřelému manželovi lásce brání. Veselá Karolina vše záhy pochopí a příběh dovede ke zdárnému konci.


„Ačkoliv je námět opery vzat z francouzského prostředí, kreslí nám Smetanova hudba graciézním, jemně vybroušeným konverzačním slohem život na českém venkově. Voní tu česká příroda v jasu letního slunce, zpívá český lid. Idealizované šlechtické prostředí tvoří poklidnou, úsměvnou pohodu rámec jemného milostného příběhu mezi Anežkou a Ladislavem.“ Dr. Antonín Špelda, DrSc.

12

FIGAROVA SVATBA Wolfgang Amadeus Mozart

Libreto Lorenzo da Ponte • Dirigent Ivan Pařík • Režie Magdalena Švecová • Scéna a kostýmy Zuzana Přidalová • Sbormistr Zdeněk Vimr • Dirigenti Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreografie Martin Pacek • Asistent režie Dominik Beneš Po úspěšné inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte nastudovala opera DJKT další Mozartovo operní dílo – Figarovu svatbu. Při práci na této opeře se Mozart poprvé setkal s vynikajícím libretistou Lorenzem da Pontem, který do operního libreta pro Mozarta zpracoval tehdy známou a skandální hru francouzského dramatika Pierra Carona de Beaumarchaise Bláznivý den aneb Figarova svatba z roku 1778. Hra, poznamenaná ovzduším blížící se francouzské revoluce, byla zakázána, protože v ní autor nechal zvítězit komorníka nad šlechticem, což se pochopitelně tehdejší vládnoucí šlechtě nelíbilo. Lorenzo da Ponte svou obratnou politikou získal u císaře povolení k uvedení této hry v operní podobě. Mozartova Figarova svatba se stala jedním z nejúspěšnějších operních děl světového repertoáru. Nastudováno v italském originále, český překlad pomocí titulkovacího zařízení.

Premiéra dne 5. května 2007 ve Velkém divadle.

„Nápaditou hrou barevných světel se rychle změní komorní prostředí salonu na otevřené prostranství zahrady. Ve většině civilní kostýmy, umožňující zpěvákům svobodný pohyb, jsou vyvedeny v pestré barevné škále, u některých postav jsou korunovány mnohdy netradičními účesy.“ Romana Feiferlíková, Plzeňský deník, 15. května 2007

14

JEJÍ PASTORKYŇA Leoš Janáček

Hudební nastudování Ivan Pařík • Režie Jan Burian Po mimořádně divácky úspěšné inscenaci Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky připravuje plzeňská opera další titul z díla tohoto českého klasika hudby 20. století. Její pastorkyňa je pro Janáčka velice významným dílem. Po prvotinách Počátek románu a Šárka v ní našel svůj osobitý a nezaměnitelný hudební rukopis. Jako předlohu si vybral stejnojmenné realistické drama Gabriely Preissové z roku 1890, které si sám upravil v operní libreto. Opera je především velkým dramatem dvou hlavních ženských postav: Kostelničky a její pastorkyně Jenůfy. Kostelnička v zoufalství raději zabije Jenůfčino nemanželské dítě, než aby připustila, že svou nevlastní dceru špatně vychovala. Opera měla svou světovou premiéru v Brně v roce 1904, nicméně proslavila ji až inscenace v pražském Národním divadle, kde ji uvedl tehdejší šéf opery Karel Kovařovic v roce 1916.

Premiéra dne 29. března 2008 ve Velkém divadle.

16

MANON LESCAUT Giacomo Puccini

Libreto Domenico Oliva, Luigi Illica, Giuseppe Giacosa, Marco Praga • Dirigent Jiří Štrunc Režie Václav Málek • Scéna Martin Víšek • Kostýmy Eliška Zapletalová • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Pavel Šnajdr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Pohybová spolupráce Jiří Pokorný • Asistent režie Ondřej Hučín Svou třetí operu napsal Giacomo Puccini podle románu abbého Prévosta Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux z roku 1731. Puccini nic nedbal skutečnosti, že dle tohoto románu vzniklo již několik oper, z nichž opera Julese Masseneta z roku 1884 se těšila obrovské popularitě na operních jevištích celého světa. Puccinimu to nevadilo, protože měl svou vlastní originální představu o zhudebnění tohoto příběhu. Řekl, že „Massenet to cítí jako Francouz s pudrem a menuetem. Já jako Ital v tom cítím prudkou vášeň“. Premiéra opery 1. února 1893 v Turíně byla patrně jeho největším operním úspěchem v životě a rázem jej zařadila mezi nejžádanější italské operní komponisty. Připomeňme, že naši divadelní návštěvníci také dobře znají tento příběh v půvabném zpracování Vítězslava Nezvala. Uvádíme v italském originále s českými titulky.

Premiéra dne 27. ledna 2007 ve Velkém divadle.

„Manon je hrdinka, v kterou věřím, a proto si také získá srdce publika.“ G. Puccini

18

NABUCCO Giuseppe Verdi

Hudební nastudování Pavel Šnajdr • Režie Darius Etemadieh • Scéna a kostýmy Sylva Marková • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Jiří Štrunc • Dramaturgie Zbyněk Brabec Pohybová spolupráce Jiří Pokorný • Asistent režie Dominik Beneš Verdi začal komponovat operu Nabucco v době těžké osobní krize, kdy pochoval nejen obě své děti, ale i choť Margheritu. Fiasko, které potkalo o premiéře jeho operu Jeden den králem, jej přimělo k rozhodnutí již více opery nekomponovat. Impresário milánské La Scaly Merelli, který byl o jeho talentu skálopevně přesvědčen, mu doslova vnutil libreto k opeře Nabuchodonosor. Text Verdiho nesmírně zaujal a rozhodl se ještě jednou zkusit štěstí jako operní skladatel. Úspěšná premiéra Nabucca v La Scale 9. března 1842 rozhodla o dalším Verdiho osudu a milovníci operního umění tak získali jednoho z nejúspěšnějších tvůrců. Premiérová sláva Nabucca do dnešních dnů nepohasla. Biblický příběh o králi Nabuchodonosorovi a utiskovaném židovském národu se dodnes těší pozornosti operního publika. Sbor Židů „Va, pensiero, sull'ali dorate“ patří k nejkrásnějším sborům celé operní literatury. Uvádíme v italském originále s českými titulky.


„Nabucco je dílo mládí, je to však dílo kupodivu zralé a sebejisté. Je v něm spousta konvence, je však na něm patrná ruka skutečného dramatika a jsou v něm i zřetelné známky příštího osobitého slohu Verdiho.“ Úryvek z monografie Josefa Bachtíka: Giuseppe Verdi

20

OTELLO Giuseppe Verdi

Hudební nastudování Ivan Pařík • Režie Ladislav Štros • Scéna Ladislav Štros • Kostýmy Josef Jelínek • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Pavel Šnajdr • Dramaturgie Zbyněk Brabec Pohybová spolupráce Karel Basák • Asistent režie Dominik Beneš Kdo by neznal slavnou Shakespearovu tragédii o lásce, žárlivosti a intrikách? Otello nade vše miluje svou ženu Desdemonu, ale jeho pobočník Jago jim jejich štěstí závidí. Navíc je uražen tím, že Otello povýšil do hodnosti kapitána Cassia a ne jeho. A tak vyprovokuje v Otellovi žárlivost, když mu namluví, že je mu Desdemona s Cassiem nevěrná. Shakespearova hra vznikla na samém začátku 17. století a jako nadčasová se neustále objevuje na světových jevištích. Byla mnohokrát zfilmována a také zhudebněna nejen jako opera, ale též jako balet. Z operních zpracování je nejznámější opera Giuseppa Verdiho. Ten napsal svého Otella po více jak desetileté tvůrčí pauze po premiéře opery Aida. Je to jeho mistrovské dílo, které vytvořil na samém vrcholu svých tvůrčích sil ve spolupráci s libretistou Arrigem Boitem. Otello je nesmírně plastická opera, kde vedle působivých sborových výstupů je místo i pro lyrické melodie. Verdimu se mistrně podařilo vykreslit hudební portréty všech hlavních postav a zejména intrikána Jaga. Verdiho Otello byl v Plzni poprvé uveden v roce 1901, tedy pouhých čtrnáct let po své premiéře v milánské La Scale. Opera bude nastudována v italském originále a použito titulkovací zařízení.

Premiéra dne 3. listopadu 2007 ve Velkém divadle.

22

PRODANÁ NEVĚSTA Bedřich Smetana

Dirigent Jiří Štrunc • Režie Daniel Balatka • Scéna a kostýmy Tom Ciller • II. dirigent Pavel Šnajdr • Sbormistr Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreografie Daniela Stavělová • Nácvik kouzelnického výstupu Josef Kaiser Smetanova Prodaná nevěsta patří v českých divadlech k jakémusi kultovnímu dílu, které se inscenuje v muzeálním, vesnickém hávu. K těmto inscenacím patří i plzeňská inscenace, která navíc vychází z plzeňských krojů – v plzeňském divadle tradičně užívaných. Scénograficky se vrací k počátku našeho století, k alšovským malovaným prospektům. Inscenace se pokouší nalézt klíč ke spojení velice lidové, humorné a cituplné hudby s libretem, které představuje českou vesnici vlastně jako spolek vypočítavých vesničanů.

Premiéra dne 12. října 2002 ve Velkém divadle.

„Sedmadvacetiletý hostující režisér Daniel Balatka se nezalekl ani nejnárodnější opery Bedřicha Smetany a začal v jejím příběhu hledat nové významy, vztahy a konflikty. Mařenka se stala možná víc chápající partnerkou než neposlušnou dcerou a trucující milenkou, Jeník je spíš člověk zkoušený osudem než venkovský milovník, Vašek bývá častěji nešťastný než komický. Ani Kecal starosvětsky a směšně nedohazuje ženicha, ale nebezpečně až ďábelsky ovládá okolí.“ Petr Dvořák, Plzeňský deník, 14. října 2002

24

RUSALKA Antonín Dvořák

Dirigent Ivan Pařík • Režie Jiří Nagy • Scéna Sylva Marková, Tomáš Hrůza • Kostýmy Iva Malíková • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreografie Jiří Kyselák • Videoprojekce Tomáš Hrůza Z bohatého operního odkazu Antonína Dvořáka se na našich jevištích udržela do současnosti především tři díla – Jakobín a dvě pohádkové opery – veselá Čert a Káča a lyrická Rusalka. Ta představuje vrchol operní tvorby Antonína Dvořáka. Libretista Jaroslav Kvapil zpracoval známý příběh o vodní víle, která se zamiluje do člověka, mnohokrát v činoherní, baletní i operní podobě ztvárněný před Dvořákem i po něm. V českých operních divadlech Dvořákova opera nikdy nemůže delší dobu chybět na repertoáru. Je dostatečně známá, a proto ji není zapotřebí příliš představovat. V kontextu repertoáru plzeňské opery chce být Rusalka typicky rodinným představením pro všechny generace našich diváků.


„Vzniklo přestavení, které podtrhuje lyrickou poezii i romantickou tragiku jedné z nejnárodnějších českých oper. Vzdává se sice možnosti objevovat nové filozofické významy či neobvyklé souvislosti, ale bez podbízení dokáže naplňovat krásou diváky všech generací.“ Petr Dvořák, Plzeňský deník, 6. listopadu 2006

26

ŠPANĚLSKÁ HODINKA Maurice Ravel

SESTRA ANGELIKA Giacomo Puccini

Hudební nastudování Jiří Štrunc • Režie Zbyněk Brabec Po delší době uvádí plzeňská opera opět operní večer složený ze dvou jednoaktových děl (naposledy to byl Harlekýn se Sedlákem kavalírem). Tentokrát volba padla na Ravelovu Španělskou hodinku a druhou část z Pucciniho triptychu – Sestru Angeliku. Obě díla spojuje doba jejich vzniku. Ravelova opera měla premiéru v roce 1911, Pucciniho zazněla o sedm let později. Aktovky nám ukazují dvě z mnoha dalších cest, kterými se ubíral vývoj opery po období romantismu na začátku 20. století. Svým dějem i svým zpracováním ovšem přinášejí obě díla na jeviště kontrast. Jestliže Sestra Angelika je dramatickým příběhem mladé šlechtičny, která porodila nemanželské dítě a musela odejít do kláštera, je Španělská hodinka výbornou moderní hudební komedií o ženě hodináře Torquemada Concepción, která se v době pravidelné nepřítomnosti svého manžela schází se svým milencem Gonzalvem. Hodinka v naší opeře jí po řadě vtipných komických situací přinese nového milence. Obě opery budou v Plzni uvedeny vůbec poprvé. Z Ravelova operního díla kdysi plzeňská opera hrála jeho operu-balet Dítě a kouzla a z Pucciniho triptychu se naposledy v roce 1976 hrála opera Gianni Schicchi. Španělská hodinka zazní v českém překladu, Sestra Angelika bude uvedena v italském originále s českými titulky.

Premiéra dne 26. ledna 2008 ve Velkém divadle.

28

Vážení přátelé divadla a baletu zvláště, mám-li příležitost takto vás oslovit na počátku nové divadelní sezóny jménem baletního souboru, chtěl bych především poděkovat stálým návštěvníkům našich baletních představení za krásnou diváckou atmosféru, kterou velmi citlivě vnímáme a která přestupuje divadelní rampu, aby proměnila námi tlumočený příběh v citový prožitek. Jsem totiž přesvědčen, že právě balet, jeho nonverbální sdělnost unášená hudbou, má své nezastupitelné místo v repertoáru velkých divadel, aby v jejich žánrové pestrosti rezonovaly skutečně všechny tóny dramatických umění. A to je i cíl poctivého uměleckého snažení našeho souboru; cíl možná nedosažitelný z pohledu jedné divadelní sezóny, ale jistě viditelný v perspektivě uměleckého růstu souboru. Hledím-li na náš baletní soubor právě z perspektivy posledních let, mohu tu poukázat na repertoárové stálice, které přecházejí do této sezóny, tedy především Edith Piaf – vrabčák z předměstí, originální taneční a hudební opus Libora Vaculíka a skladatele Petra Maláska, a také na Čajkovského Labutí jezero, které spolu s Louskáčkem téhož skladatele nabízí vstup do romantického světa klasického baletu. Nepochybně závažná okolnost při hodnocení vývoje a růstu baletního souboru je jeho schopnost přijmout a dotvářet nová choreografická díla, kde je třeba zvládat nejen moderní taneční a výrazové prvky, ale také všechny inscenační nástroje k dosažení právě potřebné dynamiky vizuální a hudební složky představení. Zkušenosti nabyté v minulých sezónách v dramatických titulech jako byly na příklad Malý pan Friedemann – Psycho nebo Macbeth uplatnil soubor v představení Peer Gynt, v němž je Ibsenovo drama s Griegovou hudbou tlumočeno neoklasickou baletní formou. Toto představení přechází rovněž do nové sezóny. Důležitým posláním divadla je jeho výchovné působení, samozřejmě i na dětské obecenstvo. Baletní soubor bude i v nadcházející sezóně nabízet dětskému divákovi vedle již zmíněného Louskáčka též Zahradu na motivy knihy Jiřího Trnky, v níž se tanec a výtvarná složka snaží probudit tu část dětské fantazie, která bývá někdy otupována šablonou konzumní zábavy. A rozverné situace v tomto představení jistě oživí i fantazii diváka dospělého. Do nové sezóny vstupuje baletní soubor dvěma žánrově odlišnými tituly. Především je to romantická Coppélia, jejíž skladatel Léo Delibes se nechal inspirovat pohádkovým příběhem E. T. A. Hoffmanna o oživlé loutce. I když od premiéry Coppélie uplynulo více než 130 let, vrací se k němu repertoár snad všech velkých baletních souborů, neboť je to vždy příležitost prezentovat baletní klasiku a také uplatnit inscenační a režijní nápaditost. I naše Coppélie chce takové příležitosti využít. Druhým titulem bude příběh Čachtické paní, v němž jeho autoři Libor Vaculík a Petr Malásek využívají tance k tlumočení dramatických událostí, emocí a vášní. Pro soubor představuje tato inscenace právě krok k onomu cíli moderního divadla, v němž umělecké výkony i technické možnosti souznějí s citovým prožitkem diváka. Přál bych si do nové sezóny, aby s každým baletním představením přibývalo nových diváků, jejichž umělecký zážitek bude spoluvytvářet onu atmosféru překračující divadelní rampu a s námi tak umocňovat vyznění díla. Byl by to šťastný krok k vytýčenému cíli.

Jiří Pokorný, šéf baletu

30

balet

COPPÉLIA Clément Philibert Léo Delibes

Libreto Charles Nuitter, Arthur Saint-Leon • Úprava libreta Jiří Pokorný • Choreografie a režie Jiří Pokorný • Scéna a kostýmy Josef Jelínek • Dirigenti Pavel Šnajdr, Jiří Petrdlík Výčet romantických baletů by nebyl úplný bez Coppélie, oživlé loutky, kterou nechává vždy znovu tančit dramaturgie snad všech velkých baletních souborů. Skladatel Clément Philibert Léo Delibes (1836–1891) se nechal inspirovat pohádkovým příběhem Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna (1776–1822) Der Sandmann (Pískař) a dodejme hned, že jiný příběh tohoto umělecky všestranně nadaného pruského vládního rady Louskáček nabyl baletní podoby v r. 1892 díky P. I. Čajkovskému. Coppélia měla premiéru v pařížské Opeře v roce 1870 a v historii baletu má své pevné místo právě díky choreograficky vděčné loutce. Ale abychom nekřivdili skladateli, také díky hudbě, která je snad nejzdařilejším skladatelovým opusem. Léo Delibes byl ve své době úspěšným skladatelem operetní hudby – psal operety pro Offenbachovo divadlo Bouffes Parisiens – a vedle Coppélie má v baletu své stálé místo i jeho Sylvie z r. 1876. Každé nové nastudování Coppélie znamená pro baletní soubor velikou příležitost prokázat svoji preciznost a zdatnost v klasickém repertoáru a pro diváka je to vždy milé a rozmarné představení s krásnou hudbou. Pro milovníky baletu ovšem bonbónek, který stojí za to si ho opakovaně vychutnat.

Premiéra dne 13. října 2007 ve Velkém divadle.

„Zásluhu na tom, že Coppélia patří mezi „prvoligová“ baletní díla stejně jako například Labutí jezero, má především hudba. Delibes ji na sklonku 19. století jako vůbec první v historii použil k vytvoření charakteristiky postav a přehledně líčí divákům hrdiny příběhu pomocí jakési symfonické kresby.“ Jiří Needrle, MF DNES, 7. října 2005

32

ČACHTICKÁ PANÍ Petr Malásek Libor Vaculík

Hudba Petr Malásek • Režie, choreografie a libreto Libor Vaculík • Scéna Martin Černý Kostýmy Roman Šolc Baletní soubor přichází opět s taneční lahůdkou – tentokrát se jedná o taneční muzikál, jehož autorem hudby je Petr Malásek – Čachtická paní. V hlavní roli se představí Radka Fišarová známá jako Edith Piaf. Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík se nechal inspirovat románem Joža Nižnánského Čachtická paní. Děj románu se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá látku ze skutečných událostí. V té době vládne Čachticím hraběnka Alžběta Báthoryová. O hraběnce kolují zvěsti, že vraždí mnoho nevinných dívek a vyžívá se v jejich mučení jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovat mládí a krásu. Příběh jako stvořený pro tanečně muzikálové zpracování, který zcela jistě zaujme náročného diváka a doufejme, že se tak jako Edith – vrabčák z předměstí stane nejen pro plzeňského diváka divadelním bestsellerem. Pro úplnost dodejme, že texty písní jsou z pera Václava Kopty.

Premiéra dne 15. března 2008 v Komorním divadle.

34

EDITH – VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ Petr Malásek Libor Vaculík

Choreografie a režie Libor Vaculík • Hudební režie Petr Malásek • Dirigent Jan Chalupecký Scéna a kostýmy Jan Dušek • Asistent choreografie Miroslava Pešíková-Fialová • Hlasový poradce Eduard Klezla Osudy slavné francouzské šansoniérky převedl do jevištní podoby přední český choreograf Libor Vaculík, autor libreta i režisér inscenace. Inscenace mapuje životní cestu Edith Piaf od prvních písniček v pařížských ulicích přes slavné kabarety až po triumfální vystoupení v Olympii. Od tuláckého dětství přes bouřlivé mládí po zralý věk ve světě show-businessu, zachycuje její osudové lásky i souboj s alkoholem, drogami a zákeřnou nemocí, které nakonec předčasně podlehla. Vzlety a pády Edith Piaf se staly impulsem k hledání nové formy vyjádření. Vznikl tak „taneční muzikál“ – divadelní forma v českém divadle nová a unikátní. V inscenaci zní nejslavnější a nejkrásnější šansony Edith Piaf ve strhujícím podání Radky Fišarové, světově nejmladší představitelky titulní role muzikálu Evita.

Premiéra dne 27. května 2000 v Komorním divadle.

„Život a kariéra Edith Piaf je legendou. Pokusil jsem se divadelními prostředky prchavého umění, jakým je tanec, vzdát hold slavné zpěvačce. Z hvězdného prachu, který po ní zbyl, jsem skládal mozaiku. Předestřít divákům celý její životní příběh, se všemi událostmi, detaily a zákulisím nebylo možné, asi žádný umělecký útvar by nemohl zachytit fenomén Piaf, ten se dal prožít jen jedinkrát a jedinou osobou – tou byla Edith Piaf.“ Libor Vaculík

36

LABUTÍ JEZERO Petr Iljič Čajkovskij

Libreto V. P. Begičev, F. V. Gelcer • Dirigent Pavel Šnajdr • Choreografie a režie Jiří Němeček ml. • Kostýmy a scéna Josef Jelínek • Asistent choreografie Jan Kadlec Labutí jezero patří mezi stěžejní díla velikána novoromantického údobí ruské hudby Petra Iljiče Čajkovského, žáka petrohradské konzervatoře a učitele hudební teorie na moskevské konzervatoři, autora řady symfonií, suit, několika orchestrálních fantazií, deseti oper a tří baletů. Premiéru mělo v Moskvě 20. dubna 1877 v choreografii pozdějšího baletního mistra Národního divadla v Praze Václava Reisingera na libreto V. P. Begičeva a F. V. Gelcera. V Plzni bylo Labutí jezero poprvé uvedeno v roce 1940 Josefem Judlem, podruhé 25. června 1955 v choreografii a režii šéfa baletu Jiřího Němečka, který v plzeňském divadle úspěšně působil šest sezón. Není tedy náhodou, že jeho syn J. Němeček ml. přijal s radostí naši nabídku k novému nastudování tohoto čarovného pohádkového příběhu, který je dnes nejhranějším klasickým baletem, uváděným na všech baletních scénách světa.


„Hudební skladatel P. I. Čajkovskij vytvořil ve svých třiceti letech jednoaktový balet Jezero labutí pro dětské představení. O pět let později napsal libreto podle německé pohádky a hudbu k baletu, který nazval Labutí jezero. Příběh, v němž prince uchvátí při lovu krása jedné z labutí, si podmaní každého diváka a nepustí ho až do dramatického závěrečného souboje se zlou mocí Rudovouse.“ Mgr. Jiří Sekanina

38

LOUSKÁČEK Petr Iljič Čajkovskij

Choreografie a režie Jiří Kyselák • Dirigent Pavel Šnajdr • Scéna a kostýmy Josef Jelínek Asistenti choreografie Jan Kadlec, Ondřej Boháč, Michaela Musilová, Michaela Koutníková Po úspěšném uvedení Labutího jezera se baletní soubor DJKT opět obrátil k dílu Petra Iljiče Čajkovského a přinesl baletní pohádku Louskáček. Na rozdíl od čistě romantického Labutího jezera je Louskáček odrazem dětské fantazie, alespoň té generace, jež podléhala čaromoci pohádek o krásných princeznách a statečných princích, o proměnách věcí nebo kouzelných bytostech. Avšak pohádkový příběh o proměně obyčejného louskáčka ve statečného prince a malého děvčátka v půvabnou princeznu jistě upoutá i dnešního dětského diváka, který je již asi nadměrně saturovaný počítačovými superhrami, a romantické melodie a půvaby klasického tance určitě potěší dospělého diváka, kterému připomenutí dětských snů a představ může být příjemným vytržením z uspěchané reality. Zhlédnout Louskáčka znamená vydechnout uprostřed shonu a nechat se alespoň na chvíli unést romantikou, která přece jen patří do našeho života.


„Pohádka o malé Mášence, které se zdá na Štědrý večer kouzelný sen o krásném princi, nadělila radost nejen dospělým, ale snad také nejmladším divákům. Ohlas v publiku naznačil, že vánočnímu tajemství ráda propadne i dnešní generace dětí, obdivující v literatuře třeba Harryho Pottera.“ Petr Dvořák, Plzeňský deník, 22. listopadu 2004

40

PEER GYNT Edvard Hagerup Grieg

Libreto, režie a choreografie Jiří Kyselák • Scéna a kostýmy Jiří Jelínek Asistenti choreografie Zuzana Pokorná, Jan Kadlec Rozporuplný hrdina Ibsenova dramatu Peer Gynt vstupuje nikoliv poprvé na baletní scénu především díky scénické hudbě Edvarda Hagerupa Griega, od jehož úmrtí uplyne v září 2007 právě sto let. Stále živá a okouzlující hudba podmanivě dokresluje příběh doznívajícího romantismu o člověku, který se při hledání sebe sama zpronevěřuje odpovědnosti a svým sobeckým jednáním ubližuje všem, s nimiž se na světoběžnické pouti setkává. Právě Peerovo putování nabízí baletní interpretaci, která může filozofický obsah dramatu přetlumočit specifickým jazykem tance, tentokrát v neoklasické baletní formě. Choreografické a režijní pojetí Jiřího Kyseláka a výtvarné ztvárnění scény Josefa Jelínka dávají příležitost celému souboru baletu DJKT zobrazit peripetie onoho putování za vysněným světem po cestě, která nectí mravní principy a jejíž konec je v pokoře u prahu milující osoby. Balet prodchnutý emocemi nabízí divákovi nejen pestrou paletu skvělých tanečních výkonů, ale s doznívající Solvejžinou písní možná i myšlenku, že příběh Peera Gynta přesahuje až do současnosti.

Premiéra dne 17. března 2007 v Komorním divadle.

„Peer utíká před vzpomínkou, před svým dnes, před svým zítra. Utíká až tam, kde palmy marně dosahují oblohy. Peere, zastav se – Gynte. Dívko se zahalenou tváří, před tebou k tobě utíkám.“ Úryvek z děje

42

ZAHRADA Zbyněk Matějů

Režie a libreto Jiří Středa • Dirigent Pavel Šnajdr • Choreografie Alena Pešková • Scéna a kostýmy Pavel Kalfus • Asistenti choreografie Zuzana Pokorná, Jan Kadlec Baletní představení Zahrada na hudbu Zbyňka Matějů vzniklo podle stejnojmenné knihy významného plzeňského rodáka Jiřího Trnky, ilustrátora a světově proslulého tvůrce animovaných filmů, která se od prvního vydání v roce 1962 stala jednou z nejčtenějších knih moderní literatury pro děti. Stejně jako kniha, i toto baletní zpracování nás vtáhne do vzrušivě tajemné zahrady, kde pětice kluků prožívá neopakovatelná dobrodružství s kocoury, sádrovým trpaslíkem, se slony, velrybou a řadou dalších postav, které do děje vstupují jako do krásného dětského snu. A my si jen přejeme, aby ten sen neskončil.


„Zahrada je vtipným představením, které diváka každou chvíli překvapí nějakou maličkostí, již by v baletu nečekal. Začíná hned s prvními tóny předehry, kdy hudbu prořízne uličnický hvizd. Později přijde na řadu už zmiňované černé divadlo či stínohra a když už se zdá, že to je všechno, objeví se na scéně obří zelená velryba, kterou aktéři shodí do orchestřiště. Bleskově na jeviště přichází dirigent, aby zjednal nápravu. Ani to ale není poslední překvapení …“ Markéta Čekanová, MF DNES, 27. listopadu 2006

44

Vážení a milí příznivci činohry! Máme zde další sezónu. Čas letí jako splašený. A právě v tomto zběsilém životním tempu je dobré občas přibrzdit, zastavit se, prodlít a navštívit naše divadlo. Jako vždy jsme připraveni nabídnout Vám společná setkávání, nikdy nekončící dialog. Budeme-li dobří (a to my budeme), nenecháme Vás lhostejnými. Přineseme Vám jednou smích jednou pláč: obojí je zdraví i duši prospěšné. A na oplátku Vaše přítomnost oblaží duše naše. Takže pěstujme s láskou tuto bohulibou vzájemnost. Těším se na Vás!

MgA. Pavel Pavlovský, šéf činohry

46

činohra

AKVABELY David Drábek

Režie Vilém Dubnička • Scéna Matěj Němeček • Kostýmy Lenka Polášková Dramaturgie Marie Caltová • Choreografie Irena Bartošová Hlavními hrdiny Drábkovy komedie ze současnosti jsou tři přátelé: Kajetán – televizní bavič s univerzitním vzděláním, Pavel – vysokoškolský profesor, kterému ukradli „jeho“ sametovou revoluci, a Filip – milovník vody, který právě prodělává podivuhodnou proměnu. Dále se setkáme s Kajetánovou okouzlující přítelkyní Edit, která k životu potřebuje paparazzi a polyká SIM karty, a s Kajetánovým něžným přítelem Ivanem. Seznámíme se s Pavlovou rodinou, která touží nejen po návštěvě kina, a také s jednou paní učitelkou – ta pro změnu sní o kariéře zpěvačky. Synchronizované plavání je sport, díky němuž se naši tři přátelé ještě vůbec dokáží setkat … David Drábek získal za text Akvabel v roce 2004 cenu Nadace Alfreda Radoka v kategorii Nejlepší původní česká divadelní hra.

Premiéra dne 10. ledna 2006 v Divadle v klubu.

„V klubových prostorách plzeňského Komorního divadla, předvádějí mladí muži ve cvičebním úboru a v těsné blízkosti publika ukázky svých sestav na hudbu Smetanovy Vltavy či japonské verze hitu Queen ‚We are the Champions‘. Dovádivý humor však brzy dostává trhliny … Drábkovo podobenství o problémech, jež se vynořují, když ‚život náš je v půli se svou poutí‘, působí v plzeňské verzi svěže, upřímně a očistně.“ Jan Kerbr, Divadelní noviny č. 3, 7. února 2006

48

CELEBRITY S.R.O. Antonín Procházka

Režie Antonín Procházka • Scéna David Bazika • Kostýmy Lenka Polášková Dramaturgie Marie Caltová Svoji poslední komedii napsal herec, autor a režisér Antonín Procházka opět pro plzeňskou činohru. Jako obvykle čerpá tematicky z aktuálních problémů, kterými žijí naši současníci. V prostředí televizního studia, kde se natáčejí nekonečné seriály, dojde ke kriminálnímu činu, jehož náhodným svědkem se stane jeden z herců seriálu. Jeho život se v ohrožení od základů změní. Antonín Procházka s vtipem vypovídá o povrchnosti dnešní doby, kde úspěch určuje reklama a procento sledovanosti. Proti tomu staví cenu vztahu, postaveného na opravdovém citu.

Světová premiéra dne 10. února 2007 v Komorním divadle.

„Celebrity s.r.o. jsou komedií, při níž se publikum baví od začátku do konce a záhy zapomíná i na to, že motivací k jejich napsání byla pro Antonína Procházku současná nadvýroba ‚celebrit‘. O tom totiž Celebrity s.r.o. vlastně vůbec nejsou. Inscenace by se mohla jmenovat jakkoli jinak a mohla by se odehrávat třeba v redakci novin a lidé by se smáli úplně stejně.“ Markéta Čekanová, Divadelní svět, 10. března 2007

50

CYRANO Z BERGERACU Edmond Rostand

Režie Jan Burian • Scéna Karel Glogr • Kostýmy Šárka Hejnová • Šermy Karel Basák Scénická hudba Petr Malásek • Dramaturgie Marie Caltová Pařížská premiéra Cyrana z Bergeracu v roce 1897 zaznamenala neslýchaný divácký ohlas. Úspěch ale provází tuto velkou romantickou veršovanou tragikomedii do dnešních dnů. V osobě Cyrana se totiž spojuje fanfaronství s jiskřením ducha a ryzím citem. Cyrano je bouřlivák, který se otevřeně vzepře každé špinavosti, obětavý přítel i něžný milenec, který svou lásku halí maskou cynika, samotář uprostřed davu, posměváček skrývající svůj smutek. Edmond Rostand napsal ve svých necelých třiceti letech hru plnou dramatického napětí, velkých citů a myšlenek i chytrého humoru.

Premiéra dne 16. prosince 2006 ve Velkém divadle.

Asi každý člověk se někdy setkal s dnes již takřka nesmrtelnými replikami: „Svůj širák odhazuji v dáli …“ „Velký nos velkého ducha značí …“ „Navzdory všemu a všem žil jsem s čistým štítem …“ Z pod pera francouzského dramatika Edmonda Rostanda je pronáší snad nejslavnější bouřlivák, rváč a básník Cyrano z Bergeracu.

52

KRÁLOVNA MARGOT Alexander Dumas Klára Špičková

Režie Juraj Deák • Scéna David Bazika • Kostýmy Kamila Polívková • Scénická hudba Petr Malásek • Pohybová spolupráce a šermy Karel Basák • Choreografie Jiří Pokorný Dramaturgie Marie Caltová Romantická hra mladé autorky Kláry Špičkové vznikla volně na motivy stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Dějištěm je Francie na sklonku renesance, ve dnech, které vrcholí „bartolomějskou nocí“. Bezohledná politická hra vtiskává pečeť celé zemi a rozeznívá extrémní vášně a city. Královna Margot existující ve stínu své matky, ctižádostivé Kateřiny Medicejské, se vzepře manipulaci i za cenu ohrožení vlastního života. V nebezpečí se ale ocitají všichni, jejichž osudy jsou spojeny s francouzským trůnem. Život se pohybuje v krajních polohách – mezi láskou a nenávistí, odvahou a přizpůsobivostí, soucitem a bezohledností, mstou a přátelstvím. Napínavá hra nabízí velkolepou jevištní podívanou.

Premiéra dne 8. dubna 2006 ve Velkém divadle.

Otázka pro autorku Kláru Špičkovou: Pro finální podobu plzeňské verze Královny Margot vznikla imaginární postava Chlapce –

Smrti. Jak tento nápad vznikl? „Pořád jsem cítila v tématu Margot jiný rozměr, než je nábožensko-politická hra lidí. Toužila jsem zhmotnit mysteriózní plán vyprávění, můžete ho vytvořit hrou světel, zvukem nebo ‚snovou postavou‘… Ponořila jsem se do čtení své hry a všimla jsem si, že dítě vidí postava, která zemře nebo způsobí smrt lidem v okolí. Takový andílek, smrti ovšem …“ Marie Caltová

54

MĚSÍC NAD BUFFALEM Ken Ludwig

Režie Jan Burian • Scéna a kostýmy Karel Glogr • Dramaturgie Marie Caltová Situační komedii Měsíc nad Buffalem napsal současný americký dramatik Ken Ludwig. Plzeňští diváci měli před časem možnost poznat jeho hru Tenor na roztrhání, která se udržela na repertoáru několik sezón. Měsíc nad Buffalem, Ludwigova poslední úspěšná komedie, se odehrává v prostředí divadelní společnosti, která už má nejlepší léta za sebou a potýká se s uměleckými, personálními i finančními potížemi. Jeden telefonát ale pro hlavní aktéry všechno změní. Možnost filmování v Hollywoodu v atraktivních rolích s „oscarovým“ režisérem by znamenala nejen finanční záchranu, ale i osvěžení blednoucí slávy. Místo toho se situace komplikuje díky nevyjasněným osobním vztahům a nedorozuměním. Úpěnlivá snaha zachránit co se dá jenom situaci zhoršuje. Jak říká jedna postava, „vypadá to tam jako v blázinci, když mají dozorci volno“. Ale Ken Ludwig ukazuje, že navzdory všemu existují v životě city, které jsou důležitější než všechno ostatní.

Premiéra dne 10. června 2006 v Komorním divadle.

„Diváci mohou sledovat jediný den tohoto kouzelného světa náhod i pomíjivosti, oslňujících úspěchů, odříkání a vnitřní síly zvrátit nepřízeň s rychlou reakci na každý záblesk naděje. Žádná šance, kterou člověk má, se nemá přece vzdát. Ani na divadle, ani v životě.“ Jaroslava Světlíková, Plzeňský kulturní přehled, červenec 2006

56

NÁVRATY HŘÍŠNÍKA Neil LaBute

Překlad Dana Hábová • Režie Lída Engelová • Scéna Ivo Žídek • Kostýmy Ivana Brádková Hudba Jiří Pazour • Dramaturgie Johana Kudláčková Hra současného amerického autora Neila LaButa si všímá otázek souvisejících se vztahem muže a ženy. Hlavní nehrdinský hrdina je profesor literatury a novopečený spisovatel, který krátce před svatbou navštíví čtyři ze svých bývalých milenek. V rozhovorech se zcela typově odlišnými ženami odkrývá nejen minulost, ale i důsledky, které vzájemné setkávání mělo. Tragické momenty se mísí s lyrickými i komediálními. Hra vyznívá jako pokání hříšníka, který chce rozhovory smýt svoji vinu, ale autor nakonec odhalí překvapivě jiné motivy jednání.

Premiéra dne 28. října 2006 v Komorním divadle.

„Zvlášť v gradující druhé části hry nelze přehlédnout, že tahle konverzačka umí jasně ukázat a pojmenovat citové sobectví. Přitom se poněkud hořce zasmějete a skloníte se před hereckým výkonem Martina Stránského, který ze scény plzeňského Komorního divadla nesejde dvě hodiny a text naplňuje životní přesvědčivostí.“ Petr Dvořák, Plzeňský deník, 31. října 2006

58

NAŠI FURIANTI Ladislav Stroupežnický

Režie Ladislav Smoček • Scéna a kostýmy Karel Glogr Naše furianty, s podtitulem „Obraz ze života v české vesnici“, napsal dramaturg Národního divadla Ladislav Stroupežnický v roce 1887. Počáteční nepochopení kritiky nahradilo nadšené přijetí diváků i teoretiků a Naši furianti se stali jedním ze základních kamenů zlatého fondu české dramatiky. Hra začíná v pohodové atmosféře idylicky vyhlížející jihočeské vesničky. Zdánlivě nicotný spor o místo ponocného ale pořádně rozvíří mezilidské vztahy a malicherné záležitosti získají až osudový rozměr. Ve hře je čest, důvěra a především láska. Naštěstí se ale najde protiváha furiantské intoleranci a nadutosti v podobě zdravého rozumu. Široká škála plnokrevně vykreslených postav provokuje k přemýšlení o tom, jací my Češi vlastně jsme – a můžeme se nad tím i dobře bavit.

Premiéra 26. dubna 2008 ve Velkém divadle.

„Jestli nezvolí hromada za ponocnýho Bláhu – na ves sedne ze čtyř stran červenej kohout …“ Úryvek z děje

60

POHLED Z MOSTU Arthur Miller

Překlad Jan Grossman • Režie Jan Burian • Scéna a kostýmy Karel Glogr Dramaturgie Marie Caltová Arthur Miller situuje svoji hru do okrajové čtvrti New Yorku, která se táhne od Brooklynského mostu až k samotnému moři. Cítíme atmosféru doků, kam se vozí náklady z celého světa. Lidé, většinou potomci italských přistěhovalců, dělníci a jejich rodiny, tady žijí ve zvláštní soudržnosti. Jsou Američané, ale něco z morálky života jejich předků jim zůstalo pod kůží. Spravedlnost tu má svoje vlastní zákony, které se liší od těch psaných. Hlavní hrdina hry, Eddie Carbone, vypráví na začátku krutý příběh kluka, který prozradil nelegální emigranty přistěhovaleckému úřadu. Zatratili ho všichni, včetně jeho rodiny. Eddie není výjimkou. Patří do tohoto společenství a je tady šťastný. Má přátele, oddanou ženu a milující neteř. Ale ve chvíli, kdy přijme do svého domu příbuzné ze Sicílie, začne se mu tento mikrosvět rozpadat. Celou jeho bytost ovládne vášeň. Vášeň o to nebezpečnější, že si ji není schopen přiznat. Jeho vlastní představy o spravedlnosti se hroutí a on musí podstoupit bolestný vnitřní boj. Arthur Miller napsal silný jednoduchý a napínavý příběh, v němž zobrazuje střet nezadržitelné touhy s potřebou harmonie a schopností přijmout osud. Arthur Miller napsal první verzi Pohledu z mostu roku 1955 částečně ve verších. Rok nato ale z aktovky vznikla celovečerní hra a verše zmizely. Zato se prohloubil pohled do nitra postav, které jsou jedinečné ve své vnitřní, zejména citové bohatosti. Za první verzi hry získal sice Cenu divadelní kritiky, ale teprve druhá verze, odstartovaná londýnskou premiérou, zaznamenala světový úspěch. Arthur Miller napsal hru, která oslovuje i dojímá dodneška. A právě proto se k ní inscenátoři neustále vracejí.

Premiéra dne 2. června 2007 v Komorním divadle.

„Divadlo je tak přitažlivé právě proto, že je tak nepředvídatelné. V podstatě jako život.“ „Nenech se svést myšlenkou, že to, co nepřináší prospěch, nemá hodnotu.“ „Úkolem je klást si otázky. Vždycky tomu tak bylo. A klást si je tak neúprosně, jak to jen jde. A postavit se čelem a s jistou pokorou k nemožnosti nalézt přesné odpovědi.“ Arthur Miller (v Praze roku 1994)

62

ŘEČI NeiI Simon

Režie Jan Burian • Scéna a kostýmy Karel Glogr Dodnes nejhranější současný americký autor Neil Simon není pro plzeňské diváky neznámým pojmem. Jeho hry Apartmá 719, Druhá kapitola, Hodný pan doktor, Podivné dueto nebo Drobečky z perníku patřily na naší scéně k nejúspěšnějším. Komedii Řeči napsal v devadesátých létech, a jenom v New Yorku dosáhla 580 repríz. Hra se odehrává v přepychové vile na večírku zorganizovaném na oslavu 10. výročí svatby hostitelů. Ti ale nejsou přítomni. Sjíždějí se přátelé, patřící k úspěšné společenské smetánce, ale místo radovánek je čeká řada problémů a úkolů, s jakými se dosud nikdy nesetkali. A přitom se snaží přijít na kloub tajemství, které je obklopuje, i situaci ve svých vlastních manželských i mimomanželských vztazích. Jde o to rozpoznat, co jsou jenom řeči a co je holá skutečnost.

Premiéra 14. června 2008 v Komorním divadle.

64

STRÝČEK VÁŇA Anton Pavlovič Čechov

Režie Jan Burian • Scéna a kostýmy Karel Glogr Světově proslulý ruský dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov byl původním povoláním lékař. Pronikavým pohledem diagnostika dokázal odhalovat nejen zmatky a touhy člověka, ale i jeho povrchnost a směšnost. Prostřednictvím mistrně vykreslených postav a znamenitě zvoleného detailu se dokázal vyslovit k zásadním otázkám smyslu života. Děj Strýčka Váni se odehrává kdesi na zapadlém statku, jehož zaběhnutý, jednotvárný chod rozvíří návštěva profesora Serebrjakova a jeho atraktivní ženy Jeleny. Otevírají se nejen problémy další existence zdejších lidí, ale i naděje na citové naplnění jejich života. Poznání pravdy bourá iluze, ale umožňuje položit si nevyhnutelnou otázku, jak žít dál. Otázku o to niternější, že si ji pokládají lidé ve věku, kdy naděje na realizaci snů je velice omezená. Tragikomedie Strýček Váňa se na scéně plzeňského divadla nehrála, na rozdíl od ostatních Čechovových her, plných šestapadesát roků.

Premiéra 15. prosince 2007 ve Velkém divadle.

66

TŘETÍ ZVONĚNÍ Václav Štech

Úprava a režie Ladislav Smoček • Scéna Karel Glogr • Kostýmy Šárka Hejnová • Asistent režie Josef Nechutný • Dramaturgie Marie Caltová Václav Štech, jeden z nejhranějších českých klasiků, napsal za svůj život asi 45 knih, 17 her a nepočítaně kritik, povídek, esejů, fejetonů i osvětových návodů. V roce 2002 nastudoval činoherní soubor autorovu veselohru s předvolební tematikou – David a Goliáš – a nyní uvádí jeho nejúspěšnější a nejhranější komedii – Třetí zvonění. Václav Štech ji napsal roku 1900, ve svých jedenačtyřiceti letech, tedy v době největšího tvůrčího rozmachu. Podle události, jíž byl sám svědkem, sepsal bláznivou historii svatby v rodině starosty, která sice hýbe celým městečkem, ale o níž se do poslední chvíli neví, jestli se uskuteční nebo ne. Z nevinného nedorozumění vznikne řetěz složitých a zdánlivě neřešitelných situací, které jsou zdrojem napětí i komiky. Štech rozehrává celou galerii maloměstských postav a postaviček, přes svůj kritický osten je však nezbavuje lidského tepla a jímavosti.

Premiéra dne 7. dubna 2007 ve Velkém divadle.

„Hry Václava Štecha nás zbavují iluze, že člověk a společnost byli v minulosti lepší než my dnes. My jsme rádi, že naše časy vlastně nejsou horší, než byly ty opřed námi. Měli bychom toto přijmout jako pravdu o člověku …“ Ladislav Smoček

68

VNITŘNÍ HLASY Eduardo de Filippo

Překlad Jiří Matějíček • Režie Irena Žantovská • Scéna a kostýmy Dana Hávová Vnitřní hlasy Eduarda de Filippa, poválečného italského dramatika a skvělého herce, jsou poetickým textem na hranici detektivního příběhu a křehké tragikomedie. Osudy postav jsou utvářeny v duchu realismu téměř magického, podobně jako prostředí hry – starý neapolský dům a omšelá půjčovna vybavení pro lidové slavnosti a obchod s ohňostroji. Tam žijí dva stárnoucí bratři spolu s mlčenlivým strýcem. Poté, co jeden z nich, Alberto, obžaloval sousední rodinu z vraždy, zjišťuje, že důkazy, které zřetelně viděl, zmizely. Byl to všechno jen sen? Nařčená rodina se ale kupodivu nepustí do boje za svou očistu, naopak – začne pátrat po zločinci ve svém středu. Znejistělý Alberto si potom – v dialogu se strýcem, který se dorozumívá pomocí světlic a bengálských ohňů – klade otázku po křehkosti důvěry, výjimečnosti přátelství a podivuhodnosti lidských vztahů. Hra Vnitřní hlasy s touhou jemně a přitom pronikavě se dotknout toho, co bývá skryto za událostmi všedních dní, je silným a oslovujícím dílem neapolského dramatika, o němž se říkávalo, že má srdce Dona Quijota.

Premiéra 20. října 2007 v Komorním divadle.

70

ZAHRADNÍKŮV PES Lope de Vega

Překlad Emanuel Frynta • Režie Martin Vokoun • Scéna Eufrasio Lucena-Munoz • Kostýmy Monika Roženková „Není síla, která by zadržela ženu, jestliže opravdu miluje,“ říká dobrodruh a muž vášně, básník a geniální dramatik španělského Zlatého věku Lope Felíx de Vega Carpio. Jeho komedie Zahradníkův pes, dychtivá a plná napětí, vypráví příběh krásné hraběnky Diany zamilované do jejího sekretáře Teodora. Svár touhy s nároky šlechtické cti – tedy s nerovností rodu, která brání sňatku – pomáhá překlenovat důvtipný Teodorův sluha. Ovšem za cenu zraňování jiné, neméně půvabné, ale prosté ženy. Jak jejími ústy dramatik dodává: „Láska je božstvo závisti a pomsty“. Tuto okouzlující renesanční hru „básníka nebe a země“, jak autora současníci nazývali, uvedeme v dynamickém překladu Emanuela Frynty.

Premiéra 16. února 2008 v Komorním divadle.

„Zahradníkův pes, i když sám o kaši ve své misce nestojí, vrčí na každého, kdo se k ní přiblíží.“ Lope de Vega

72

Vážené dámy, vážení pánové, rád bych Vám srdečně poděkoval za přízeň, kterou jste souboru muzikálu a operety věnovali po celou minulou sezónu. Pevně doufáme, že výběr titulů na příští sezónu Vás zaujme, a že se společně budeme co nejčastěji setkávat v hledištích DJKT. První premiérou bude Limonádový Joe. Tato „koňská opera“ se stala za svou jevištní a filmovou existenci kultovní muzikálovou komedií. Jedinečná parodie se skvostnými dialogy, nadčasovými melodiemi dozajista osloví širokou diváckou obec. S autorskou dvojicí John Kander a Fred Ebb (doplněnou tehdy o Joe Masteroffa) jsme se v našem repertoáru setkali nedávno. Jejich dílem je totiž Kabaret. Tato inscenace měla u Vás, vážení diváci, mimořádný ohlas a přinesla našemu souboru i významné ocenění, a to Cenu Thálie pro Danielu Šinkorovou, představitelku hlavní role Sally Bowles. To jsou fakta, která nás vedla k rozhodnutí uvést další dílo těchto významných muzikálových tvůrců 20. století, tentokrát ve spolupráci s Bobem Fossem – jedinečný muzikál Chicago, který má v podtitulu „vaudevillový“, a tak se přímo hlásí ke kořenům žánru, který máme společně tak rádi. Grotesknost, sarkasmus, sžíravost, vtip, to jsou základní vlastnosti „pohledu na lidskou morálku“, kterou Chicago v sobě obsahuje. To vše podtrženo skvěle pulsující, melodiemi znějící, jazzovou hudbou. Pojďte s námi navštívit toto město plné gangsterů na konci 20. let minulého století. Protipólem „drsného“ Chicaga je pak romantický muzikál Carousel autorů Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. Vypráví o vášnivé lásce, nadějích, zklamání, a to překrásnými melodiemi včetně jedinečných baletních scén. Tento poutavý, barevný, cituplný příběh uvedeme v české premiéře v překladu významného českého překladatele (např. Jesus Christ Superstar, Joseph And The Amazing Technicolor Dreamcoat – autor A. L. Weber) Michala Prostějovského. Sezónu pak uzavřeme Koločavou, hudební baladou brněnských autorů Petra Ulrycha a Stanislava Moši, která svůj námět čerpá v románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj Loupežník. Vážení diváci, na repertoáru dále zůstávají úspěšné a Vámi velmi oblíbené a žádané inscenace z minulých sezón, jako např.: Zpívání v dešti, Orfeus v podsvětí, Rose Marie či Kniha džungle.

Roman Meluzín, šéf muzikálu a operety

74

opereta a muzikál

CAROUSEL Richard Rodgers Oscar Hammerstein II

Režie Roman Meluzín • Dirigenti Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Scéna Šimon Caban Kostýmy Simona Rybáková • Choreografie Jiří Pokorný Předobraz našli autoři ve hře maďarského autora Ference Molnára Liliom. Začátek příběhu je zasazen do exotického prostředí kolotočů, střelnic, horských drah, domů hrůzy, kde do té doby až asepticky vychovávaná Julie potká přitažlivého, svérázného, originálního muže jménem Billy. Zamilují se, později se vezmou a jejich vzájemné odlišnosti, o kterých před sňatkem neměli čas se dozvědět, začínají ovlivňovat jejich vztah a komplikovat společné žití. Sledujeme rozčarování, bolest i nové naděje tohoto vztahu. Tento muzikál charakterizují impozantní melodie jednotlivých hudebních čísel, jejich jedinečná výstavba a schopnost charakterizovat ten nebo onen stav duše jednotlivých hrdinů hudbou – písní. O tomto muzikálu lze bezpochyby tvrdit, že je typicky americký – tedy výpravný, barvitý, s velkým množstvím originálních tanečních čísel, která budou jak jedinečnou příležitostí, tak i velkou „lahůdkou“ pro baletní soubor DJKT.


76

CHICAGO John Kander Fred Ebb Bob Fosse

Režie Roman Meluzín • Dirigenti Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Scéna a kostýmy Lucie Loosová • Choreografie Pavel Strouhal Na začátku tohoto muzikálu se na scéně objeví Konferenciér, který říká: „Vítám Vás, dámy a pánové, za malou chvíli uvidíte příběh o vraždě a lakotě, korupci, násilí, vykořisťování, cizoložství a proradnosti – zkrátka o tom všem, co je našim srdcím drahé a blízké“. Toto vše se skutečně v příštích dvou hodinách na jevišti odehraje v prudkém rytmu, s jedinečným nadhledem, podpořeným skvostnými melodiemi jednotlivých hudebních čísel. Chicago zdůrazňuje svoji divadelnost, to, že bylo napsáno k pobavení a potěše velectěného publika a snad i jako malý podnět pro jeho zamyšlení. Ke spolupráci jsme přizvali dnes snad nejžádanějšího choreografa české muzikálové scény Pavla Strouhala.

Premiéra dne 1. prosince 2007 v Komorním divadle.

78

KOLOČAVA Petr Ulrych Stanislav Moša

Režie Petr Novotný Každý z nás se snad již někdy setkal s příběhem Nikoly Šuhaje loupežníka. Představíme zpracování této legendy významnou brněnskou autorskou dvojicí Petr Ulrych a Stanislav Moša. Ulrychova hudba vyniká mimořádnou melodičností, kterou autor, stejně tak jako kdysi Leoš Janáček, hledá v lidové hudbě, slovesnosti, nápěvcích … Mimořádná emocionalita a vroucnost této hudby na dlouhou dobu poznamenává naše srdce. Instrumentace je jednoduchá, koneckonců jde o stylizaci folklóru, o to větší důraz je kladen na nástroj, který dozajista ze všech nejpřesněji dokáže sdělovat i tu nejjemnější seismiku lidské duše – lidský hlas. Tón písní Petra Ulrycha se natrvalo vryje do myslí těch, kteří chtějí vnímat. Plzeňskému publiku představíme tímto titulem nejen novou autorskou dvojici, ale i zatím u nás neprovozovaný žánr hudební scénické balady. O režijní ztvárnění jsme požádali jednoho z nejvýznamnějších českých muzikálových režisérů Petra Novotného, který vždy byl, je a bude vnímán jako „domácí“ režisér našeho souboru.


„Sám a sám když kruh se denně úží, to chce víc než kouzla, to chce lásku, lásku velkou lásku čistou, trápenou a prožitou, takovou co říká proč jít dál.“ Petr Ulrych, text z CD Koločava

80

KNIHA DŽUNGLE Radek Balaš Ondřej Brousek

Režie a choreografie Radek Balaš • Dirigent Jan Kučera, Martin Kumžák, Pavel Kantořík Scéna Lucie Loosová • Kostýmy Jolana Schofield-Izbická • Sbormistr Eva Skalová • Asistent režie Martin Šefl • Asistent choreografie Petra Tolašová • Pohybová spolupráce Jan Kaleja Komické scénky, zábavná hudba, akrobatické a taneční výstupy – to vše najdete v původní muzikálové adaptaci světoznámé knihy povídek Rudyarda Kiplinga, speciálně vytvořené pro plzeňské divadlo. Její autoři, skladatel Ondřej Brousek a libretista a zároveň režisér a choreograf Radek Balaš, přináší na scénu dobrodružný příběh chlapce, který vyrostl mezi zvířaty v indické džungli a naučil se znát jejich zákony. A zároveň je výstižným podobenstvím o vztahu člověka a světa. Hudba Ondřeje Brouska vychází z té nejlepší klasické muzikálové tradice, ale její zvuk se v některých okamžicích odvážně rozběhne až k nejsoučasnějším stylům hip-hopu nebo street dance music. Indická džungle se svými tvrdými přírodními zákony až nečekaně podobá současné džungli lidské civilizace a náš příběh je příběhem lidského rodu, který je již od počátku dějin natažený jako tětiva luku mezi přírodou a civilizací. A zatímco „dospělé“ publikum by mělo „číst“ naši Knihu džungle jako dramatické podobenství o hledání kořenů lidského rodu, „dětské“ publikum by měla zaujmout dobrodružnost příběhu a komediální muzikálové výstupy, stejně jako řada známých postav, např. medvěd Balů, panter Baghíra, tygr Šér-Chán či vlčice Rakšásí.

Premiéra dne 21. dubna 2007 v Komorním divadle.

„Jdi svou cestou, žabáčku. Udělej si doupě u své krve, u své smečky, u svých lidí. Ale když budeš někdy potřebovat nohy, zuby, oči nebo rychlý noční vzkaz, pamatuj si, že jsi pán džungle, stačí zavolat a džungle je tvoje.“ Rudyard Kipling, Kniha džungle

82

LIMONÁDOVÝ JOE Jiří Brdečka Vratislav Blažek Pavel Kopta Jan Rychlík Vlastimil Hála Oldřich Lipský

Režie Tomáš Dvořák • Dramatická spolupráce Pavel Vašíček • Scéna Jaroslav Milfajt Kostýmy Tomáš Kypta • Hudební nastudování Jiří Petrdlík, Vratislav Šrámek Choreografie Martin Pacek • Sbormistr Eva Skalová • Asistent režie Jan Kaleja Pohybová spolupráce Václav Kolář • Souboje a rvačky Karel Basák Populární příběh „koňské opery“ popisuje cestu Limonádového Joea za spravedlností, láskou a za světem, kde v barech se nalévá pouze nealkoholická Kolaloka. Cestu mu kříží krásná naivní dívka s čistou duší Winnifred, temná, záhadná, po citu toužící Tornádo Lou, krutí padouši Doug Badman, Horác – Hogofogo a mnoho jiných typických postaviček, které známe z westernů zavádějících nás do dob „Divokého západu“. Tato dokonalá parodie se za víc než 40 let své existence stala nesmrtelnou, což dokazují zlidovělé hity jako „Když v baru houstne dým“ nebo „Whisky, to je moje gusto“. V životě našeho souboru slibuje mnoho nového, neboť ke spolupráci jsme vyzvali význačného režiséra loutkového divadla Tomáše Dvořáka, který je domovem v plzeňském Divadle Alfa, a mnoho jeho kolegů. Jsme tedy v očekávání půvabné, obrazné, inteligentním humorem hýřící hudební komedie.

Premiéra dne 29. září 2007 v Komorním divadle.

84

ORFEUS V PODSVĚTÍ Hector Crémieux Jacques Offenbach Ludovic Halévy Henri Meilhac

Režie Roman Meluzín • Dirigenti Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Scéna a kostýmy Lucie Loosová • Dramaturgie Alena Martínková • Choreografie Jiří Pokorný • Sbormistr Zdeněk Vimr • Asistent režie Ondřej Hučín • Asistent choreografie Petra Tolašová Jednou z nejznámějších operet vůbec, která se dodnes vrací na světová jeviště, je bezpochyby Orfeus v podsvětí „otce operety“, skladatele Jacquesa Offenbacha. Kdo by neznal nejslavnější světový kankán pocházející právě z tohoto díla! Orfeus patří k pravým klenotům tohoto žánru. Libretisté Meilhac a Halévy sice vyšli ze známého mýtu o houslistovi Orfeovi, který sestoupí do podsvětí, aby získal zpět svou ženu Eurydiku, ale zároveň napsali vtipnou aktuální satiru na současnost. Když se na scéně objevili olympští bohové ve starořeckých kostýmech, všem bylo jasné, že se nejedná o nikoho jiného, než o současné Pařížany v čele s císařem. Orfeus v podsvětí (1858) není první operetou – tou je Offenbachova aktovka Dva slepci (1855) – ale primát si drží jako první opereta celovečerní. O jeho kvalitách svědčí nejen častá uvádění, ale i to, že dodnes dokáže provokovat a bavit publikum doslova na celém světě …


„Překvapení čeká diváky hned zpočátku – nezazní světoznámá předehra sestavená C. Binderem, ale původní, kratší, avšak neméně působivá Offenbachova introdukce. Ve sborových scénách nasadil dirigent, jenž nastudoval i brněnskou verzi Orfea, naprosto strhující tempa s výjimečnou gradací. Zazněla i povětšinou vynechávaná baletní čísla.“ Vítězslav Sladký, Plzeňský deník, 8. března 2007

86

PIRÁTI Z PENZANCE William S. Gilbert Arthur Sullivan

Režie Petr Novotný • Dirigent Pavel Kantořík • Choreografie Vlastimil Červ • Scéna Ivo Žídek • Kostýmy Lucie Loosová • Dramaturgie Monika Bártová • Sbormistr Eva Skalová Asistent režie Martin Šefl • Pohybová spolupráce Václav Kolář Veselá hudba, vtipně napsané libreto a originální zápletka – to jsou Piráti z Penzance aneb Otrok povinnosti, jak zní celý titul operety, jejíž česká premiéra se odehrála v Plzni v říjnu 2006. Její autoři, libretista a textař W. S. Gilbert a skladatel Arthur Sullivan, patří k zakladatelům a hlavním představitelům anglické operety, specifického proudu ve vývoji tohoto žánru. Piráti z Penzance jsou jejich pátou operetou z celkových čtrnácti děl (u nás se nejvíce uvádělo jejich Mikádo) – a zároveň jednou z nejkomičtějších. V operetním světě zcela ojedinělý příběh nás zavádí do městečka Penzance v jihozápadní Anglii. Právě zde se setkáváme se skupinou pirátů, jejich učněm Frederikem, postarší a do něj zamilovanou vychovatelkou Ruth, která jej do učení k pirátům dala vlastně omylem – díky své nedoslýchavosti, stejně jako s generálem, představujícím se rychlou komickou písní a jeho mnoha dcerami, které si pochopitelně piráti ihned chtějí vzít za ženy … Vše se ale zkomplikuje, když Frederik, který právě dosáhl 21 let, od pirátů odchází, a protože má smysl pro povinnost, chce je zničit. Proto na ně povolá policisty, ale mezitím se od Krále pirátů dozví, že se narodil 29. února, tedy na přestupný rok, a proto ještě nedosáhl 21 let, ale pouze pět a čtvrt, a musí tedy u pirátů zůstat ještě dalších 64 let, jak ho váže smlouva … Frederik váhá mezi povinností a láskou, která pochopitelně na závěr, po řadě komických výstupů policistů a jejich střetů s piráty, zvítězí … O Gilbertovi a Sullivanovi jistý znalec prohlásil, že unikátním tajemstvím jejich operet je, že mohou být směšné a inteligentní zároveň. Často byly totiž ostrými satirami na viktoriánskou Anglii, které mnohdy zůstaly aktuální dodnes. A přesně to platí i o Pirátech z Penzance, kteří si i na našem území zaslouží náležitou pozornost. Za zmínku jistě stojí i to, že nastudování jejich české premiéry se ujal vyhlášený muzikálový režisér Petr Novotný.

Premiéra dne 7. října 2006 v Komorním divadle.

„‚Piráti‘ mají veškeré atributy dobré operety – vtipnou zápletku, chytlavé a dobře zapamatovatelné melodie, efektní sbory, bohatou choreografii. Poměrem mluveného slova a hudby se formátově přibližují komické opeře, takže na sólisty, sbor i orchestr kladou vysoké nároky.“ Vítězslav Sladký, Plzeňský deník, 17. října 2006

88

ROSE MARIE Otto Harbach Oscar Hammerstein Jr. Rudolf Friml Herbert Stothart

Režie Roman Meluzín • Dirigent Jiří Petrdlík • Choreografie Jiří Pokorný • Scéna a kostýmy Ondřej Zicha • Dramaturgie Monika Bártová • Sbormistr Eva Skalová Asistent režie Jan Kaleja • Pohybová spolupráce Václav Kolář Romantická, revuální anebo westernová opereta – i tak by se dala nazvat Rose Marie skladatelů Rudolfa Frimla a Herberta Stotharta, která na našem území patří k nejuváděnějším titulům. Indiánská píseň lásky, vstupní píseň Jima či Wandin Totem Tom-Tom patří k číslům, která se nesmazatelně zapsala do podvědomí diváků. Rose Marie, jejíž premiéra se konala v roce 1924 v New Yorku, přinesla pražskému rodákovi Rudolfu Frimlovi světovou slávu, kterou již žádnou z následujících operet (např. Král tuláků či Tři mušketýři) nepřekonal. Pro operetu nezvyklý příběh umístil libretista Otto Harbach do kanadských Skalistých hor, do prostředí mezi zlatokopy a indiány. Protože Rose Marie vznikla při Frimlově pobytu v Americe, její originální libreto je napsané v angličtině a autorem zpěvních textů je Oscar Hammerstein ml., který je spojen s počátky muzikálu; právě on je totiž autorem textů k Lodi komediantů (1927), prvnímu novodobému dílu v tomto žánru. Atmosférou Divokého západu, prostředím zlatokopů a indiánů protkanou nezapomenutelnými melodiemi na vás dýchne i nová plzeňská inscenace v režii Romana Meluzína.

Premiéra dne 2. prosince 2006 v Komorním divadle.

„Operetního evergreenu se ujal šéf souboru muzikálu a operety Roman Meluzín. Vytvořil vizuálně pohlednou westernovou show s výbornými (rituální tanec Totem-Tom-Tom) scénami. Vtipně vyšel i přesun samotného finále z obvyklé aleje lásky do prostředí Skalistých hor. Se skvělým výtvarným zpracováním, slušivými kostýmy a půvabnou decentní scénou přišel výtvarník Ondřej Zicha, o taneční oživení se postaral choreograf Jiří Pokorný.“ Vítězslav Sladký, Plzeňský deník 7. prosince 2006

90

ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA Jaroslav Žák

Režie a inscenační úprava Roman Meluzín • Scéna a kostýmy Dana Svobodová • Dirigent Pavel Kantořík • Choreografie Martin Pacek • Dramaturgie Monika Bártová • Sbormistr Eva Skalová • Asistent režie Jan Kaleja • Pohybová spolupráce Václav Kolář Mozaika poskládaná z historek študáků i kantorů ze školních škamen i mimo ně, plná písniček z jazzových třicátých let, je dobře známá z filmového zpracování. Sám autor předlohy, Jaroslav Žák, byl žákem i kantorem, a tak má o čem vyprávět. Po jeho divadelní hře sáhla před lety režisérka Hana Burešová, která pro tehdejší divadlo Labyrint upravila a zrežírovala příhody gymnazistů. Vhodně vybrala populární melodie tehdejší doby a nechala je zahrát malým orchestrem poskládaným z herců, kteří uměli na „něco hrát“. A protože si každý rád vzpomene na svá školní léta, tedy především na čas strávený lumpárnami o přestávkách a na pojídání zakázaného ovoce ve formě ranních cigaret či zakázaného filmu, nechal soubor muzikálu a operety ožít na jevišti Komorního divadla šplhouna Krhounka, záškoláka a fotbalistu Čuřila, básníka Boukala či pana řídícího, latináře Lejsala nebo zmateného matikáře Gábrlíka.


„Dobové šlágry, jako jsou Slunečnice, David a Goliáš, Prorok, Život je jen náhoda i Ta naše jedenáctka válí, interpretuje orchestr řízený dirigentem Pavlem Kantoříkem se zjevnou radostí a ve velmi zdařilém aranžmá Zoltána Lišky.“ Vítězslav Sladký, Plzeňský deník, 25. května 2006

92

ZPÍVÁNÍ V DEŠTI Betty Comden Adolph Green Nacio Herb Brown Arthur Freed

Režie Roman Meluzín • Dirigenti Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Choreografie Jiří Pokorný Step Zdeněk Pilecký • Scéna Šimon Caban • Kostýmy Simona Rybáková • Dramaturgie Monika Bártová • Sbormistr Eva Skalová • Asistent režie Martin Šefl • Pohybová spolupráce Václav Kolář • Asistent choreografie Petra Tolašová Slavný filmový muzikál Zpívání v dešti z roku 1952 se od svého prvního jevištního uvedení v osmdesátých letech více než úspěšně zařadil mezi muzikálovou klasiku v kolonce „velký muzikál pro celou rodinu“. Není divu – nabízí výjimečně dobře vystavěný příběh s unikátně nosnou zápletkou o tom, jak se němý film učil mluvit, ba i zpívat. Autoři roztomile popisují zákulisí natáčení filmu Tančící (posléze Zpívající) kavalír s detailní znalostí všech jeho stránek – filmových hvězd, sympatických sboristek, producentů atd. Titulní píseň „Singin‘ in the Rain“ a song „You Are My Lucky Star“ patří ke swingovým standardům.


„Plzeňský soubor titul zvládl prakticky bez hostů. Musíme konstatovat, že nejen režisér, ale také choreograf Jiří Pokorný a stepařský specialista Zdeněk Pilecký odvedli obrovský kus práce, který čtveřici hlavních představitelů posunul za hranici dosavadních možností.“ Vítězslav Sladký, Plzeňský deník 9. března 2006

94

Vydalo Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, za finanční podpory MK ČR a Plzeňského kraje. Zřizovatel DJKT město Plzeň. Ředitel divadla doc. MgA. Jan Burian. Brožuru připravilo Obchodní oddělení DJKT. Překlad Dr. Leigh Mitchell MsD (EN), Poldi und Harry Müller (DE) Fotografie Marta Kolafová, Pavel Křivánek a archív DJKT Grafické zpracování a sazba Jaroslav Mašek Tisk TYPOS, tiskařské závody, a.s. © Divadlo J. K. Tyla, Plzeň, 2007 Všechna práva vyhrazena

en

Direction Prokopova 14, 301 00 Pilsen, Czech Republic tel.: +420 378 038 048 fax: +420 377 330 653

Commercial section Sale and service department Sedláčkova 2, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 fax: +420 377 220 919

Bookingoffice Sedláčkova 2, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 190

Day box offices Great Theatre (open one hour before the performance) Smetanovy sady 16, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 128 Chamber Theatre (open one hour before the performance) Prokopova 14, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 059

Advertising and marketing department Bezručova 26, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 181 fax: +420 377 220 919

Guest performances at home and abroad Bezručova 26, 301 00 Pilsen tel.: + 420 378 038 183 fax: + 420 377 220 919

Opera

6

Carmen Dalibor Two Widows The Marriage of Figaro Jenufa Manon Lescaut Nabucco Otello The Bartered Bride The Water Nymph Spanish Hour + Sister Angelica

8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28

Ballet

30

Drama

46

Musical and Operetta

74

Coppélia The Bloody Lady of Čachtice Edith – The Little Sparrow from the Suburbs Swan lake The Nutcracker Peer Gynt The Garden

Aquabelles Celebrities Ltd. Cyrano de Bergerac Queen Margot Moon over Buffalo Naši furianti Some Girl/s A View from the Bridge Rumors Uncle Vanya Third Bell Inner Voices The Dog in the Manger

Carousel Chicago The jungle book Das Dschungelbuch Koločava Lemonade Joe Orpheus in the Underworld The Pirates of Penzance Rose Marie School is the Basis of Life Singin‘ in the Rain

32 34 36 38 40 42 44

48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68 70 72

76 78 80 82 84 86 88 90 92 94

Dear theatre friends, The publication that you are currently holding in your hands is intended as your guide to the 143rd season of the full-time Czech theatre in Pilsen, whose content is as rich as it is varied. This season begins in the form of the 15th annual International Theatre Festival (Mezinárodní festival Divadlo). After this, we celebrate the 105th anniversary of the beautiful neorenaissance building of the Great Theatre with you, as well as with many eminent members of DJKT, and along with the 160th anniversary of the birth of the legendary theatre great, Vendelín Budil, whose most significant and longest directorial era is connected with the opening of these particular scenes. Within the framework of our own productions, our four artistic ensembles offer more than forty theatre titles of all genres throughout the season, which will appeal to lovers of the classics, as well as lovers of contemporary theatre pieces, drama, comedy, as well as musical and dance theatre. The titles that provide the backbone of the repertoire of world theatre are varied, and combined with original novelties, as well as Czech premieres of plays by foreign authors. You have been able to meet with some of the successful productions of our theatre for many seasons already. For example: the dance musical Edith – The Little Sparrow from the Suburbs, and also Bizet's opera Carmen, which both had premieres in 2000. Your attention will undoubtedly also be attracted by new additions to this season's repertoire, whether they are new productions of the famous opera by G. Verdi, the world premiere of the dance musical The Bloody Lady of Čachtice, the Czech premiere of the musical Carousel, or the return of the most played world dramatic, A. P. Chekov. The new study of Lemonade Joe shows great promise, as a mutual project of DJKT and Divadlo Alfa. During the 2007/2008 season we will continue to present operas, symphonies, operettas, and music concerts, as well as further developing the renewed tradition of Sunday concert matinées. We would like to welcome you to visit, amongst others, the programmes of another year of the annual international festival, Jazz Without Borders. I believe that visiting the theatre this season will become a source of many beautiful and lasting experiences for you all.

Jan Burian, MA, Associate Professor Director of the J. K. Tyl Theatre

Dear Pilsen opera lovers! As year flows into year, I would like to introduce you to the new titles that will enrich our new season's opera repertoire. Lovers of the forceful and stirring music of Giuseppe Verdi, which is characteristic of his opera opuses, will undoubtedly be delighted by the fact that in addition to the famous Nabucco from the previous season, we have also added Otello. You are also offered the unique opportunity to compare the stages of development of Verdi's works. After all, Nabucco, as his third opera, stands at the beginning of his compositions and creations, whereas Otello stands at it's end (as his penultimate opera). You will certainly agree with me, that such an arc of development may rarely be found among composers. The second premiere consists of two single-act pieces, which have never as yet been performed in Pilsen, even though this is a significant operatic work. The musical comedy of Maurice Ravel, The Spanish Hour, belongs among those few operas which are capable of really entertaining and amusing audiences. Along with this, the second part of the trilogy by Giacomo Puccini, Sister Angelica, which is another one of Puccini's great insights into a woman's soul. After the extremely successful production of Janáček's opera The Cunning Little Vixen, we would like to introduce another piece from this classic of modern Czech opera. The selection came down to Jenufa (Její Pastorkyňa), an opera written according to the realistic drama of Gabriela Preissová. Because we all love Czech operas, for the next title we reached out for the works of Bedřich Smetana, and selected the comic opera Two Widows. I firmly believe that the selection of titles will leave you pleasantly satisfied. At the same time, I hope that you will also be satisfied with our production form, as well as our very careful and responsible approach to selecting the production team: the names of such directing greats as Ladislav Štros, Jan Burian or Jana Kališová are a guarantee of top quality performances. First and foremost we will concentrate on musical studies of the highest quality for individual operas, and also this season we will endeavour to bring to the stage of the Great theatre a wide range of talented new singers. Every opera lover will certainly choose something from our repertoire, and we would be delighted if you walked away after our performances with a feeling of delighted satisfaction.

Jiří Pánek, Head of the Opera ensemble

opera

CARMEN George Bizet

Conductor Jiří Štrunc • Director Jan Burian • Set Karel Glogr • Costumes Dana Svobodová Choirmaster Zdeněk Vimr • Dramaturgy Zbyněk Brabec • Choreography Zdeněk Prokeš Movement coordination Karel Basák Bizet’s Carmen belongs among the greatest repertoire constants of theatrical opera. The libretto was written by the experienced pair, H. Meilhac and L. Halévy, according to the novel by Prosper Mérimé, which was supposedly based on a true story. Bizet died just three months after the unsuccessful premiere of Carmen, and failed to live to see its later success. Its theme was surprisingly new for Bizet’s contemporaries, depicting a realistic view of the story of unrequited love of don José for the gipsy Carmen, with her passion for the toreador Escamillo provoking José to a fit of jealousy, leading to the murder of Escamillo. After his previous non-conformist production of Dvořák’s The Water Nymph, the director Jan Burian has this time chosen a more realistic expression. The audience is therefore carried away by the sultry atmosphere of Seville in the summer, creating a background of a story full of passion. We present this production in the original French version, with a Czech translation provided by sub-titling equipment.

The premier was on 17th June 2000 in the Great theatre.

“These Saturday performances are unique thanks to three characteristics. Until now, there has never been an opera performed in its original French version in the Great theatre, sub-titling equipment has been used for the first time, and without exaggeration, a heroic performance was provided by Jana Tetourová in the main role.” Petr Dvořák, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 19th June 2000


Libretto Josef Wenzig • Czech translation Ervín Špindler • Conductor Pavel Šnajdr Director Karla Štaubertová • Set Ján Zavarský • Costumes Zuzana Rusínová Choirmaster Zdeněk Vimr • Dramaturgy Zbyněk Brabec • Director assistant Ondřej Hučín The much-loved Smetana’s opera Dalibor came about after The Brandenburgers in Bohemia, and The Bartered Bride. The authors, in an idealised form, tell the story from historic chronicles of the knight Dalibor from Kozojedy, who was unjustly sentenced and imprisoned, and subsequently held in the tower of Prague Castle, which was later named Daliborka tower, after him. Dalibor’s prosecutor, Milada from Ploškovice, moved by his brave defence in front of the king Vladislav, decides to save the sentenced knight and goes to see him, disguised as a young boy. Dalibor’s prepared escape is, of course, discovered, and the knight dies by the sword of the commandant of the Royal castle guard, Budivoj, soon after his beloved Milada died while fighting for his freedom. Smetana’s Dalibor belongs among the golden treasures of Czech opera, and regularly returns to the repertoires of every Czech opera theatre.

The premiere was on 24th June 2006 in the Great theatre.

“Dalibor's speech was enough to force all of her pain into the background, and for the passionate and emotional prosecutor to fall in love with her enemy.” Excerpt from the story

10

TWO WIDOWS Bedřich Smetana

Musical study Pavel Šnajdr • Director Jana Kališová The comic opera Two Widows was classified as a salon opera. Two Widows will enchant you with its beautiful arias and its bold ensembles. Smetana's opera, written to the libretto of Emanuel Züngel, was based on the French comedy by Jean Pierre Mallefille. Two widowed cousins, Karolína and Anežka, live on a country estate together. A young estate owner, Ladislav Podhájský, comes to see Anežka, who he has loved for many years, and who is now single again, with the intention of marrying her. Anežka, in deference to her dear departed husband, turns her back on the possibility of a new love. Karolina, with her usual joie de vivre, understands the situation, and leads the story to a happy end.

Premiere on 21st June 2008 in the Great theatre.

“Even though the subject for the opera was taken from a French environment, Smetana’s graceful, gently polished conversational musical composition paints the picture of life in the Czech countryside. As the Czech people sing, here is the fragrance of Czech nature, in all the brightness of a summer sun. The idealized and noble environment creates a calm and cheery framework for the love story of Anežka and Ladislav.” Dr. Antonín Špelda, DrSc.

12

THE MARRIAGE OF FIGARO Wolfgang Amadeus Mozart

Libretto Lorenzo da Ponte • Conductor Ivan Pařík • Director Magdalena Švecová • Set and Costumes Zuzana Přidalová • Choirmaster Zdeněk Vimr • Conductors Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc • Dramaturgy Zbyněk Brabec • Choreography Martin Pacek • Director assistant Dominik Beneš After the successful production of Mozart’s opera, Così Fan Tutte, the opera ensemble of DJKT presents the musical study of another of Mozart’s operatic works – The Marriage of Figaro. While working on this opera, Mozart first met an excellent librettist Lorenzo da Ponte, who transformed the famous and scandalous play, Crazy Day or The Marriage of Figaro, from the year 1778, by the French dramatist Pierre Caron de Beaumarchais, into an opera libretto. The play, permeated with the atmosphere of the approaching French Revolution, was banned because the author allowed a mere valet victory over a nobleman, which was understandably unacceptable to the reigning nobility of the time. Lorenzo da Ponte, thanks to a clever strategy, gained permission from the King to perform this play as an opera. Mozart’s The Marriage of Figaro has become one of the most successful opera works of repertoires worldwide. This musical study is presented in the original Italian version.

The premiere was on 5th May 2007 in the Great theatre.

“The resourceful use of coloured lights quickly turns the chamber environment of a small salon into the open spaces of a garden. In most civilian costumes, this enables the singers‘ free movement, they are presented in a brightly coloured and broad range, and several characters are crowned with many untraditional hairstyles.” Romana Feiferlíková, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 15th May 2007

14

JENUFA Leoš Janáček

Musical study Ivan Pařík • Director Jan Burian After the exceptionally successful production of Janáček’s opera, The Cunning Little Vixen, Pilsen’s opera ensemble have prepared another title from the works of this Czech musical classic of the 20th century. Jenufa is a very significant work for Janáček. After his initial Beginnings of a Romance, and Šárka, he found his personal and unmistakeable musical style. As a basis, he chose the realistic drama of the same name by Gabriela Preissová, from 1890, which he transformed into an operatic libretto himself. The opera is primarily a grand drama, which is played out between two main female roles: the older woman, Kostelnička, and her stepdaughter Jenufa. Kostelnička, in a state of hopelessness, would rather kill Jenufa’s child born out of wedlock, than admit that she had raised her stepdaughter badly. This opera had its world premiere in Brno in 1904, and moreover, celebrated a production in Prague’s National Theatre, where the head of opera at the time, Karel Kovařovic, presented it in 1916.

Premiere on 29 th March 2008 in the Great theatre.

16


Libretto written by Domenico Oliva, Luigi Illica, Giuseppe Giacosa and Marco Praga Conductor Jiří Štrunc • Director Václav Málek • Set Martin Víšek • Costumes Eliška Zapletalová • Choirmaster Zdeněk Vimr • 2nd Conductor Pavel Šnajdr • Dramaturgy Zbyněk Brabec • Movement coordination Jiří Pokorný • Director assistant Ondřej Hučín Giacomo Puccini based his third opera on the novel by Abbé Prévosta, Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux, in 1731. Puccini ignored the fact that several other operas had already been based on that novel, including the opera by Jules Massenet from 1884, which enjoyed great success and popularity on opera stages the world over. Puccini was not put off, because he had his own original idea of setting this story to music. He said “Massenet feels it as a Frenchman, with powder and minuets. I feel it as an Italian, with fierce passion and emotion.” The premiere of the opera on 1st February 1893 in Turin was evidently the greatest operatic success of his life, and immediately ranked him among the most sought after opera composers. We would also like to remind you that our theatregoers also know the story thanks to its enchanting version by Vítězslav Nezval. We present this opera in its original Italian version.

The premiere was on 27th January 2007 in the Great theatre.

“Manon is a hero that we can believe in, and therefore he also gains the hearts of the audience.” G. Puccini

18


Musical study, conductor Pavel Šnajdr • Director Darius Etemadieh • Set and Costumes Sylva Marková • Choirmaster Zdeněk Vimr • 2nd Conductor Jiří Štrunc • Dramaturgy Zbyněk Brabec • Movement coordination Jiří Pokorný • Director assistent Dominik Beneš Verdi began composing the opera Nabucco at a time of personal crisis, when he had not only just buried his two children, but also his wife, Margherita. The fiasco, which accompanied the premiere of his opera, King for One Day, forced him to accept the decision not to compose any more operas. An Impressario of Milan's opera house, La Scala, Merelli, was firmly convinced of his talent, and literally forced him to take the libretto of Nebuchadnezzar. Verdi was captivated by the text, and decided to try his luck once more as an operatic composer. The successful premiere of Nabucco at La Scala on 9th March 1842 decided Verdi's future, and lovers of operatic arts thereby gained one of the most successful creative artists. The flame of success, which was ignited at the premiere of Nabucco, still burns brightly. The Biblical story of King Nebuchadnezzar and the oppressed Jewish people is still enjoyed by operatic audiences to this day. The Jewish chorus “Va, pensiero, sull'ali dorate” belongs among the most beautiful operatic choral pieces. We present this opera in its original Italian version, with Czech sub-titles.

Premiere on 23rd June 2007 in the Great theatre.

“Nabucco is a work of youth, but one that is surprisingly mature and self-assured. There is much convention init, but already it shows the mastery of an accomplished dramatist, with clear signs of Verdi’s future inimitable style.” Extract from the monograph Giuseppe Verdi by Josef Bachtík

20


Musical study Ivan Pařík • Director Ladislav Štros • Set Ladislav Štros • Costumes Josef Jelínek • Choirmaster Zdeněk Vimr • 2nd Conductor Pavel Šnajdr • Dramaturgy Zbyněk Brabec • Movement coordination Karel Basák • Director assistant Dominik Beneš Is there anyone who doesn't know Shakespeare's tragedy about love, jealousy, and intrigue? Otello, more than anything, loves his wife Desdemona, but his assistant, Iago, is jealous of their happiness. Even more, he is offended that Othello promoted Cassio to the rank of Captain instead of him. Therefore, he provokes Otello's jealousy when he tells him that Desdemona is being unfaithful with Cassio. Shakespeare's play came about at the beginning of the 17th century, and is so timeless, that it continually appears on the world's stages. It has been filmed many times, and produced musically, not only as an opera, but also as a ballet. The most famous opera version is by Giuseppe Verdi. He wrote his version of Otello after a more than ten year creative pause after the premiere of his opera, Aida. This is his masterpiece, which he created at the peak of his creative life in co-operation with the librettist Arrigo Boito. Otello is an artificial opera, where, alongside effective choral performances there is also space for lyrical melodies. Verdi masterfully managed to portray a musical portrait of all of the main characters, and the devious Iago in particular. Verdi's Otello was first performed in Pilsen in 1901 that is a mere fourteen years after its premiere in Milan's La Scala. The opera study is in the original Italian version, with the use of sub-titling equipment.

Premiere on 3rd November 2007 in the Great theatre.

22

THE BARTERED BRIDE Bedřich Smetana

Conductor Jiří Štrunc • Director Daniel Balatka • Set and Costumes Tom Ciller 2nd Conductor Pavel Šnajdr • Choirmaster Zdeněk Vimr • Dramaturgy Zbyněk Brabec Choreography Daniela Stavělová • Tutoring of the magician’s performance Josef Kaiser Smetana's The Bartered Bride belongs among cult works of Czech theatre pieces, which are presented in museum-like country garb. The Pilsen production belongs among these, which also originates from the Pilsen regional folk costumes – and which is traditionally used in the Pilsen theatre. In the scene, we return to the beginning of the 20th century, to prospectuses painted by Mikoláš Aleš. This production tries to find a key to combine the great folk music, which is humorous and full of emotion, with the libretto, which represents Czech villages shown as a band of self-centred country folk.

The premiere was on 12th October 2002 in the Great theatre.

“The twenty-seventh host director, Daniel Balatka, was not fazed even by the most traditional national opera by Bedřich Smetana, and began looking for new meanings, relationships, and conflicts in its story. Mařenka has possibly become a more understanding partner than a rebellious daughter and mourning lover, Jeník is more like a person tried by fate than a country lover, Vašek is more often unhappy than comical. Not even the worldly-wise and amusing Kecal can arrange the marriage to the groom, but dangerously, even devillishly controls everything around.” Petr Dvořák, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 14th October 2002

24

THE WATER NYMPH Antonín Dvořák

Conductor Ivan Pařík • Director Jiří Nagy • Set Sylva Marková Tomáš Hrůza • Costumes Iva Malíková • Choirmaster Zdeněk Vimr • Conductors Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc Dramaturgy Zbyněk Brabec • Choreography Jiří Kyselák From the rich operatic heritage of Antonín Dvořák, three works have maintained a place on the stage to this day – The Jacobin and two fairy tale operas – the cheerful The Devil and Kate, and the lyrical The Water Nymph. These represent the peak of Antonín Dvořák's operatic creations. Librettist Jaroslav Kvapil transformed the well-known story of the water nymph who fell in love with a mortal, a theme of many dramas, ballets, and operas created both before and after Dvořák's time. In Czech operatic theatre, Dvořák's opera can never be absent for long from a repertoire. It is well known enough, and therefore it needs no lengthy introductions. In the context of its repertoire, Pilsen's opera ensemble want The Water Nymph to be a typical family performance that will appeal to all generations of our theatregoers.

The premiere was on 4th November 2006 in the Great theatre.

“A production has arisen, which underlines the lyrical poetry and romantic tragedy of one of the most typically nationalistic of Czech operas. It resigns itself of the possibility of discovering new philosophical meanings or unusual connections, but without needing to pander, manages to meet the appeal of theatregoers of all generations.” Petr Dvořák, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 6th November 2006

26

THE SPANISH HOUR Maurice Ravel

SISTER ANGELICA Giacomo Puccini

Musical study Jiří Štrunc • Director Zbyněk Brabec After a long absence, Pilsen's opera ensemble are proud to present another opera evening made up of two single-act works (the last such event was Harlequin and The Peasant Gentleman). This time the selection has fallen on Ravel's Spanish Hour, and the second part of Puccini's trilogy – Sister Angelica. Both works are connected by the period in which they were created. Ravel's opera had its premiere in 1911, while Puccini's was seven years later. These acts show us two of many possible ways in which the development of opera declined after the romance period of the beginning of the 20th century. Their stories, as well as their form and structure, bring a contrast to both works on the stage. If Sister Angelica is a dramatic story of a young noblewoman who gave birth to a child out of wedlock and had to retreat to a convent, then Spanish Hour is an excellently modern musical comedy about the wife of a watchmaker Torquemada Concepción, who regularly meets with her lover, Gonzalve, when her husband is not around. After a series of humorous situations, the hour brings a new lover. Both operas will be performed in Pilsen for the first time ever. From Ravel's operatic works, the Pilsen opera ensemble once performed his opera-ballet The Child and the Spells, and from Puccini's trilogy, the opera Gianni Schicchi was performed for the last time in 1976. The Spanish Hour is presented in its Czech translated version, whereas Sister Angelica will be presented in its original Italian version with Czech sub-titles.

Premiere on 26th January 2008 in the Great theatre.

28

Dear friends of the theatre, and of ballet especially, if I may address you as such, at the beginning of the new theatre season, in the name of the ballet ensemble, and I would first and foremost like to thank our regular theatregoers who attend our ballet performances for the beautiful atmosphere in our audiences, which we are very sensitive to, and which cross the borders of our theatre ramps in order to transform the stories that we present to you into an experience charged with emotion. I am convinced that ballet, with its non-verbal communication carried by the music, has its irreplaceable space in the repertoires of large theatres, so that its gaiety may resonate the true tones of its genre in dramatic arts. And this is also the aim of the artistic effort of our ensemble; maybe an impossible aim from the view of a single theatre season, but certainly viewable in the perspective of the artistic growth of the ensemble. When I look at our ballet ensemble from the perspective of recent years, I can point to the constants of our repertoire, which we are carrying over to this season, primarily Edith Piaf – the Little Sparrow from the Suburbs, the original dance and musical opus of Libor Vaculík and the composer Peter Malásek, and also Tchaikovsky's Swan Lake, which, along with The Nutcracker from the same composer, offers an entrance to the romantic world of classical ballet. An undoubtedly binding factor when evaluating the development and growth of a ballet ensemble is its ability to accept and create new choreography, where it is necessary not only to master modern dance and expression elements, but also all of the production tools in order to achieve the necessary dynamic visual and musical elements of the performance. Experience gained in previous seasons in dramatic titles such as Malý pan Friedemann – Psycho, or Macbeth, was beneficial for the performance of Peer Gynt, in which Ibsen's drama with Grieg's music transforms the neo-classic ballet form. This performance will also be carried into the new season. An important role of the theatre is its educational influence, of course, also on junior audiences. The ballet ensemble will offer junior audiences in the new season not only the previously mentioned The Nutcracker, but also The Garden, based on the book by Jiří Trnka, in which dance and the creative element attempt to awaken that portion of child fantasy which is sometimes numbed by that section of entertainment for “general consumption”. Also, the high-spirited situations in this performance will certainly awaken the fantasy of adult audiences too. Two titles of very different genres enter this season's repertoire. Firstly, the romantic Coppélia, whose composer, Léo Delibes, was inspired by the fairy tale story of E. T. A. Hoffmann about his puppet, which came to life. Even though the premiere of Coppélia was more than 130 years ago, it keeps returning to the repertoires of most large ballet ensembles, and is always an opportunity to present a classic of ballet, and to take advantage of its production and directorial idealism. Our Coppélia also wants to take advantage of this opportunity. The second title will be The Bloody Lady of Čachtice, in which its authors, Libor Vaculík and Petr Malásek, make use of dance to express dramatic events, emotions, and passion. This performance represents for our ensemble a step towards the aim of modern theatre, in which artistic performances and technical possibilities combine with the emotional experience of the audience. My wish for the new season is that every ballet performance may attract new audiences, whose artistic experience will help create an atmosphere, which crosses the borders of the theatre ramp, and helps to mutually empower the performance. It would be a happy step forward towards our ultimate goal.

Jiří Pokorný, Head of the Ballet ensemble

30

ballet

COPPÉLIA Clément Philibert Léo Delibes Libretto Charles Nuitter and Arthur Saint-Léon • Libretto changes Jiří Pokorný Choreography and director Jiří Pokorný • Set and costumes Josef Jelínek

Conductors Pavel Šnajdr, Jiří Petrdlík

No series of romantic ballets would be complete without Coppélia, a puppet which is brought to life, and which is always played by most large ballet ensembles. The composer Clément Philibert Léo Delibes (1836–1891) was inspired by the fairy tale story by Ernst Theodor Amadeus Hoffmann (1776–1822) Der Sandmann (The Sandman) and let us add, that another story by this all-round artistically talented Prussian parliamentarian, The Nutcracker, acquired its ballet form in 1892, thanks to P. I. Tchaikovsky. Coppélia had its premiere in the Paris Opera in 1870, and in the history of ballet has its place guaranteed, thanks to the choreographically grateful puppet. But so as not to take credit away from the composer, also thanks to its music, which is possibly the best of the composer's opuses. Léo Delibes was, in his time, a successful composer of operetta music – he wrote operettas for Offenbach's theatre Bouffes Parisiens – and as well as Coppélia, his Sylvie from 1876 also has its place. Every new study of Coppélia means a great opportunity for a ballet ensemble to show its precision and prowess in its classical repertoire, and for audiences it is always a pleasant and varied performance with beautiful music. For lovers of ballet, this is of course a real treat, which is worth sampling again and again.

Premiere on 13th October 2007 in the Great theatre.

“That Coppélia belongs among the league of ‘world class’ ballet works such Swan Lake, is mainly thanks to its music. Delibes was the first in history to use symphonic art, at the turn of the 19th century, to create the characteristics of the characters themselves, and to describe and emphasise the heroes of the story.” Jiří Needrle, MF DNES (daily newspaper), 7th October 2005

32

THE BLOODY LADY OF ČACHTICE Petr Malásek Libor Vaculík

Music Petr Malásek • Director, Choreography and Libretto Libor Vaculík Set Martin Černý • Costumes Roman Šolc The ballet ensemble once again has a dance treat for you – this time it is a dance musical, whose musical author is Petr Malásek – The Bloody Lady of Čachtice. The main role is portrayed by Radka Fišarová, known for her role as Edith Piaf. The director, choreographer, and librettist, Libor Vaculík, was inspired by the novel of the same name by Jožo Nižnánský. The plot of the novel takes place in 16th and 17th centuries, and is based on true events. At that time, the ruler in Čachtice was the Countess Elisabeth Báthory. Rumours abound, that the Countess murdered countless innocent virgins, and that she tortured them just so that she could bathe in their blood, and by doing this she could stay young and beautiful. This story almost seems to be made for a dance musical, and will certainly enthrall even the most demanding audiences, and we hope that it will become a best seller, just like Edith – The Little Sparrow from the Suburbs, and not only for Pilsen audiences. The texts of the songs are from the pen of Václav Kopta.

Premiere on 15th March 2008 in the Chamber theatre.

34

EDITH – THE LITTLE SPARROW FROM THE SUBURBS Petr Malásek Libor Vaculík

Choreography and director Libor Vaculík • Musical director Petr Malásek • Conductor Jan Chalupecký • Set and costumes Jan Dušek • Assistant choreography Miroslava PešíkováFialová • Voice adviser Eduard Klezla The fate of this famous French chanteuse has been transformed into its stage form by the leading Czech choreographer, Libor Vaculík, the author of the libretto, and also the director of this production. This production maps the life of Edith Piaf, from her first songs in the streets of Paris, through the famous cabarets, to her triumphant performance at the Paris Olympia concert hall. From her childhood, spent moving from home to home, through a wild and stormy youth, to maturity spent in the world of show business, it catches her lifelong love and battle with alcohol, drugs, and serious illness, to which she finally succumbed. The rise and fall of Edith Piaf became an impulse to seek out new forms of expression. Therefore, a “dance musical” came about – a theatre form which was entirely new and unique in Czech theatre. In this production, one of the most famous and beautiful chanteuses, Edith Piaf, is compellingly portrayed by Radka Fišarová, the world's youngest performer to play the title role in the musical Evita.

The premiere was on 27th May 2000 in the Chamber theatre.

“The life and career of Edith Piaf is a legend. I tried to use the resources of the theatre, diminishing arts, such as dance, to pay homage to this famous singer. I put together a mosaic from the stardust that she left behind. It wasn't possible to portray her whole life story, with all of the trials and tribulations. No single artistic group could ever encompass the phenomenon that was Piaf, that is something that comes along only once, and in one person – and that was Edith Piaf.” Libor Vaculík

36

SWAN LAKE Pyotr Ilich Tchaikovsky

Libretto V. P. Begičev, F. V. Gelcer • Conductor Pavel Šnajdr • Choreography and director Jiří Němeček ml. • Costumes and set Josef Jelínek • Assistant choreography Jan Kadlec Swan Lake belongs among the mainstays of the great works of the great new romance period of Russian music of Pyotr Ilich Tchaikovsky, a student of St. Petersburg conservatory, and teacher of musical theory at Moscow conservatory, author of a range of symphonies, suites, several orchestral fantasias, ten operas, and three ballets. It had its premiere in Moscow on 20th May 1877 with the choreography of the later ballet master of the National Theatre in Prague, Václav Reisinger, with the libretto by V. P. Begichev and F. V. Gelcer. In Pilsen, Swan Lake was first presented in 1940 by Josef Judl, and for the second time on 25th June 1955, with choreography and direction by the head of the ballet ensembel, Jiří Němeček, who showed great success for six seasons in Pilsen's theatre. Therefore it is no coincidence that his son, J. Němeček Jr. gladly accepted our offer of the new musical study of this magical fairy tale story, which is one of the most performed classical ballets to this day, performed on ballet stages worldwide.


“The musical composer P. I. Tchaikovsky created the one-act ballet Swan Lake at the age of thirty for a childrens performance. Five years later he wrote the libretto based on a German fairy tale, and the music for a ballet, which he named Swan Lake. The story, in which a prince is enchanted by the beauty of a swan while hunting, will captivate the audience and will not release them until the climactic battle with the evil power of Von Rothbart.” Mgr. Jiří Sekanina

38

THE NUTCRACKER Pyotr Ilich Tchaikovsky

Choreography and director Jiří Kyselák • Conductor Pavel Šnajdr • Set and costumes Josef

Jelínek • Assistants choreography Jan Kadlec, Ondřej Boháč, Michaela Musilová, Michaela Koutníková

After the successful production of Swan Lake, the ballet ensemble of DJKT has once more turned to the works of Pyotr Ilich Tchaikovsky, and brought forward the ballet fairy tale The Nutcracker. In contrast to the purely romantic Swan Lake, The Nutcracker is a reflection of childhood fantasy, or at least that generation who fell in love with the magic of fairy tales about beautiful princesses and brave prices, about transformations, and about magical and mythical creatures. However, the fairy tale story of the transformation of an ordinary nutcracker into a brave prince, and a little girl into a charming princess, will certainly captivate even today's junior audiences who are overwhelmed with computer supergames, and the romantic melodies and charm of classical dance will certainly please adult audiences too, who will be reminded of childhood dreams and imaginations, and will pleasantly tear them away from the hustle and bustle of their everyday reality. To see The Nutcracker means to breathe out and take a break, and to let yourself be carried away, even if just for a while, by the romance which we all deserve to have in our lives.

The premiere was on 20 th November 2004 in the Great theatre.

“The fairy tale about little Clara, who has a magical dream on Christmas Eve about a handsome prince, which has given joy not only to adult audiences, but also to the youngest of audiences too. Public response has shown that even today's generation of children love to surrender to the Christmas spirit, such as is admired in literature like Harry Potter.” Petr Dvořák, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 22nd November 2004

40


Libretto, director, and choreography Jiří Kyselák • Set and costumes Jiří Jelínek Assistants choreography Zuzana Pokorná, Jan Kadlec The argumentative hero of Ibsen's drama, Peer Gynt, is presented not for the first time on the ballet stage, mainly thanks to the scenic music of Edvard Hagerup Grieg, the hundredth anniversary of whose death is in September 2007. Lively and enchanting music captivatingly draws out the story of the fading romanticism of a man who, while reflecting on himself, betrays his responsibilities, and by his selfish acts manages to hurt everyone he meets on his globe-trotting pilgrimage. Peer's travels lend themself well to ballet interpretation, which can portray the philosophical content of the drama through the specific language of dance, this time in the form of neo-classical ballet. The choreographic and directorial approach of Jiří Kyselák, and the creative construction of the sets by Josef Jelínek, give the whole ballet ensemble of DJKT the opportunity to show the peripety of these travels to a dream world, via a journey where moral principles are not honoured, and which ends humbly on the doorstep of a loved one. A ballet underlined with emotion, this offers audiences not only a gay range of exceptional dance performances, but also the fading song by Solveig, and maybe even the thought that the story of Peer Gynt touches on the present.

The premiere was on 17th March 2007 in the Chamber theatre.

“Peer is running away from a memory, from his today, and from his tomorrow. He runs to a place where palm trees reach futilely for the sky. Peer, stop – Gynt. The girl with the covered face, in front of you I run to you.” Excerpt from the story

42

THE GARDEN Zbyněk Matějů

Libretto, director, and choreography Jiří Kyselák • Set and costumes Jiří Jelínek Assistants choreography Zuzana Pokorná, Jan Kadlec The Garden is a ballet performance with the music of Zbyněk Matějů, which is based on the book of the same name by the famous Pilsen native, Jiří Trnka, an illustrator and world renowned creator of animated films, and which became one of the most read books of modern literature for children since it was first published in 1962. As with the book, this ballet also draws us into the excitingly mysterious garden, where five boys experience an unrepeatable adventure with a cat, a plaster gnome, with elephants, with a whale, and a whole host of other characters who enter the story as if entering a beautiful childhood dream. And all we can do is hope that the dream will not end.


“The garden is an amusing performance, which constantly provides little surprises for the audience that one would ordinarily not expect in ballet. It starts with the first tones of the introduction, when the music is interrupted by ragamuffin whistling. Later, the previously mentioned shadow theatre, and when you think that there cannot be any more to come, a giant green whale appears on the stage, which throws the players into the orchestra pit. The conductor rushes onto the stage like lightning, in order to to take control of the situation, and to put everything right. But even that is not the final surprise …” Markéta Čekanová, MF DNES (Daily newspaper), 27th November 2006

44

Dear drama fans! Here we have another season ahead of us. Time flies like the wind. And because of our hectic lifestyles, from time to time it is good to slow down, to stop, take a break, and to visit our theatre. As always, we are prepared to offer you mutual meetings and a never-ending dialogue. If we are successful (and we will be) we will not leave you indifferent. We will bring you both laughter and tears: both are healthy, and good for the soul. And in return, your presence will enrich our souls. In this way, we will reap mutual satisfaction. We look forward to seeing you.

MgA. Pavel Pavlovský, Head of the Drama ensemble

46

drama

AQUABELLES David Drábek

Director Vilém Dubnička • Set Matěj Němeček • Costumes Lenka Polášková Choreography Irena Bartošová • Dramaturgy Marie Caltová The main heroes of Drábek's comedy are three friends: Kajetán – a television entertainer, Pavel – a university professor who was robbed of “his” Velvet Revolution, and Philip – a water lover who is currently undergoing a strange transformation. In addition, we meet Kajetán's charming girlfriend, Edith, who has a desperate need of paparazzi in her life, and who swallows sim cards, and also Kajetán's gentle friend Ivan. We are introduced to Pavel's family, who enjoy visiting the cinema, amongst other things, and also one teacher – she dreams of a career as a singer. Thanks to the sport of synchronized swimming, the three friends still manage to get together … David Drábek won the Alfred Radok Foundation award in 2004 in the category of Best original Czech stage play for the text of Aquabelles.

The premiere was on 10th January 2006 in the Club theatre.

“In the clubroom of Pilsen's Chamber theatre, young men in the training ensemble, and in close proximity to the audience, present their productions of the music from Smetana's Vltava, or the Japanese version of Queen's hit ‘We are the champions’. Their playful humour, however, soon shows cracks … Drábek's parable about problems which crop up when ‘we are half way through life's journey’, comes across as fresh, sincere, and cleansing in its Pilsen version.” Jan Kerbr, Divadelní noviny (Theatre news) No. 3, 7th February 2006

48

CELEBRITIES, LTD. Antonín Procházka

Director Antonín Procházka • Set David Bazika • Costumes Lenka Polášková Dramaturgy Marie Caltová Antonín Procházka, actor, author, and director has written his latest comedy, once again for the Pilsen drama ensemble. As usual, he has chosen current problems, such as those that our contemporaries have to deal with, as his theme. In the environment of a television studio, where endless serials are filmed, a criminal act takes place, for which one of the serial actors is an accidental witness. His life is in danger, and it changes from its very foundations. Antonín Procházka tells the story of the superficiality of our times with humour, where success is measured and defined by advertising, and by the viewing figures. The price of relationships stands against this, based on true feelings.

The world premiere was on 10 th February 2007 in the Chamber theatre.

“Celebrities Ltd. is a comedy that will entertain the audience from the very beginning to the end, and you will soon forget that Antonín Procházka's motivation for writing it was the current over-production of ‘celebrities’. Celebrities Ltd. Isn't really about that at all. The production could quite easily have been named differently, and could just as easily been set in a newspaper editor’s offices, and people would still laugh at it just the same.” Markéta Čekanová, Divadelní svět (Theatre world), 10th March 2007

50

CYRANO DE BERGERAC Edmond Rostand

Director Jan Burian • Set Karel Glogr • Costumes Šárka Hejnová • Dramaturgy Marie Caltová • Scenic music Petr Malásek • Fencing Karel Basák The Paris premiere of Cyrano de Bergerac in 1897 recorded an unheard of audience reaction. Success has accompanied this verse based great romantic tragicomedy to this day. The character of Cyrano combines bravado, a sparkling spirit, and pure emotion. Cyrano is a rebellious type, who makes his voice heard against any and all injustices. He is a selfless and generous friend and a tender lover, who conceals his love under the mask of a cynic. He is a loner in a sea of people, a clown hiding his own inner grief and turmoil. Before the age of thirty, Edmond Rostand wrote a play full of dramatic tension, great feeling and thought, and clever humour.

The premiere was on 16th December 2006 in the Great theatre.

Each of us has probably met at some time with some of the almost immortal quotes: “I throw my hat to the winds …” “A great nose is the sign of a great spirit …” “In spite of everything and everyone, I have lived with a clean conscience …” From the pen of the French dramatist Edmond Rostand comes possibly the most famous rebel, fighter, and poet – Cyrano de Bergerac.

52

QUEEN MARGOT Alexander Dumas Klára Špičková

Director Juraj Deák • Set David Bazika • Costumes Kamila Polívková • Choreography Jiří Pokorný • Scenic music Petr Malásek • Movement coordinationand fencing Karel Basák Choreography Jiří Pokorný • Dramaturgy Marie Caltová This romantic play by the young author Klára Špičková was freely developed from the novel of the same name by Alexander Dumas. The scene is France at the cusp of the renaissance, during the days which culminate in “the massacre of St. Bartholomew”. Ruthless political powerplays make their mark on the whole country, and sparks extreme passion and feelings. Queen Margot, living in the shadow of her mother, the ambitious Catherine de Medici, tries to stand up to the manipulation, even at the risk of her own life. Everybody whose fate is linked to the French throne finds himself in danger. Life moves from extreme to extreme – between love and hate, bravery and conform, compassion and ruthlessness, revenge, and friendship. This gripping play offers a truly magnificent spectacle.

The premiere was on 8th April 2006 in the Great theatre.

A question for the author, Klára Špičková: For Pilsen’s final version of Queen Margot, there is an imaginary character of Boy – Death. How did this idea come about? “I always felt a different dimension than a religious/political power play with people regarding the theme of Margot. I wanted to create a mysterious plan for telling the story – you can do this with light play, sound, or with ‘dream characters’… I dived into reading my play, and I noticed that the child character is seen by the character who is about to die, or causes the death of someone nearby. Such a little angel – but an Angel of Death, of course …” Marie Caltová

54

MOON OVER BUFFALO Ken Ludwig

Translation Alexander Jerie • Director Jan Burian • Set and Costumes Karel Glogr Dramaturgy Marie Caltová The situation comedy Moon over Buffalo was written by the contemporary American dramatist, Ken Ludwig. Pilsen’s audiences had the opportunity some time ago to see his play Lend me a Tenor, which remained in our repertoire for several seasons. Moon over Buffalo, Ludwig’s last successful comedy, takes place in the environment of a theatre company which already has its best years behind it, and is undergoing artistic problems, as well as personnel and financial problems. But all it takes is one telephone call, and everything changes for all of the main actors. The chance to film in Hollywood, in attractive roles with an “Oscar” award winning director should mean not only financial rescue, but also the resurrection of their fading fame and glory. Instead of this, the situation becomes more complicated thanks to unresolved personal relationships and misunderstandings. Serious attempts to rescue the situation only make things worse. As one character says, “it’s like a madhouse in there – but when the guards are off duty”. But Ken Ludwig shows that in spite of everything else, there are some feelings in life that are more important than anything else.

The premiere was on 10 th June 2006 in the Chamber theatre.

“The audience can follow a day in the magical world of coincidence and transcience, where blinding success, self-denial, and inner strength change places with a quick reaction to every spark of hope. One should never give up hope. Neither in the theatre, nor in life.” Jaroslava Světlíková, Plzeňský kulturní přehled (Pilsen’s cultural review), June 2006

56

SOME GIRL/S Neil LaBute

Translation Dana Hábová • Director Lída Engelová • Set Ivo Žídek • Costumes Ivana Brádková • Music Jiří Pazour • Dramaturgy Marie Caltová

This play, by the contemporary American author Neil LaBute, approaches the questions concerning relationships between men and women. The main, albeit non-heroic, hero is a professor of literature and a fledgeling author who, shortly before his wedding decides to visit four of his previous girlfriends. In conversations with these various types of women, he uncovers not only his past, but also the consequences of his previous affairs. Tragic moments blend with the lyrical and the comic. The play may seem at first glance to be of a sinner doing penance for his deeds, but in the end, reveals surprising ulterior motives for his actions.

The premiere was on 28th October 2006 in the Chamber theatre.

“Especially in the build up to the crescendo of the second section of the play, you cannot overlook the fact that this conversational piece is capable of showing, and indeed giving name to, selfishness where feelings are concerned. You will laugh at the bitter-sweet humour, and bow to the performance provided by Martin Stránský, who does not leave the stage of Pilsen’s Chamber theatre for a full two hours, and who embodies and supplements the text with a lifetime of conviction.” Petr Dvořák, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 31st October 2006

58

NAŠI FURIANTI Ladislav Stroupežnický

Director Ladislav Smoček • Set and Costumes Karel Glogr Naši furianti, with the secondary title “A Picture of Life in a Czech village”, was written by a dramatist from the National Theatre, Ladislav Stroupežnický, in 1887. The initial failure of critics to understand it was replaced by the overwhelming acceptance of audiences and critics, and Naši furianti became one of the cornerstones of the Golden Drama Heritage collection. The play starts in the comfortable atmosphere of an idyllic looking South Bohemian village. A seemingly pointless argument about the position of a bellman really stirs up problems with interpersonal relationships, and minor problems are blown out of proportion. Honour, trust, and most of all love, are all at stake. Luckily, a counter takes hold over fleeting intolerance and pride, in the form of common sense. A wide range of full-blooded and well created characters provoke thoughts about what kind of people we Czechs really are – and at the same time we can have a laugh about it all.

Premiere on 26th April 2008 in the Great theatre.

“If the board doesn’t vote in favour of the bellman – then a red cock will sit on all four sides of the village …” Extract from the story

60

A VIEW FROM THE BRIDGE Arthur Miller

Translation Jan Grossman • Director Jan Burian • Set and Costumes Karel Glogr Dramaturgy Marie Caltová Arthur Miller places his play in a suburb of New York city, which leads from Brooklyn bridge to the sea itself. We can feel the atmosphere of the docks, where cargoes travel from all over the world. The people, mostly descendants of Italian immigrants, manual workers, and their families, live here in a special kind of clannish existence. They are Americans, but something from the morality of their fathers is still with them, just under the skin. They have their own form of justice, which is different from the written laws of the country. The main hero of the play, Eddie Carbone, tells us from the beginning the harsh story of a boy who revealed to the immigration authorities the truth about illegal immigrants. Everyone turned their backs on him, even his own family. Eddie is not an exception. He belongs in this group, and is happy here. He has friends, a devoted wife, and a loving niece. But as soon as he accepts into his home a relative from Sicily, his whole world starts to fall apart around him. Passion takes over his very being. A passion so powerful and dangerous, that he is not even able to admit it. His own ideas of justice dissolve, and he must face a fight within himself. Arthur Miller wrote a strong, yet simple and thrilling story, in which unstoppable desires meet the need for harmony and the ability to accept one’s fate. Arthur Miller wrote the first version of A View from the Bridge in 1955, partially in verse. A year later, from a single act play he developed a full scale play, and the verse disappeared. In so doing, he managed to dig deep into the very being of the characters, who are unique in their core, especially as regards the richness of their feelings. Though the first version of the play gained a Theatre Critics Award, it was only the second version, launched by its London premiere, which attained worldwide success. Arthur Miller wrote a play, which addresses and affects us all, even to this day. And therefore producers regularly return to it.

The premiere was on 2nd June 2007 in the Chamber theatre.

“Theatre is so attractive because it is so unpredictable. Basically, just like in real life.” “Don’t get carried away by the thought that something is worthless if it doesn’t bring success.” “Our task is to ask questions. It has always been so. And to ask as ruthlessly as possible. And to face them with a certain humility that you may not find a precise answer.” Arthur Miller (Prague, 1994)

62

RUMORS NeiI Simon

Director Jan Burian • Set and Costumes Karel Glogr One of the most played contemporary authors to this day, Neil Simon, is not an unknown name for Pilsen audiences. His plays, such as Apartment 719, Chapter Two, The Good Doctor, The Odd Couple, and Gingerbread Lady, have been among the most successful on our stage. He wrote the comedy Rumors in the nineties, and in New York alone achieved 580 reprises. The play takes place in a luxury villa at a party organised to celebrate the 10th wedding anniversary of the hosts. The hosts, however, are not present. The friends come together, belonging as they do to the cream of society, but instead of celebrations, they meet with a whole host of problems and tasks, the like of which they have never seen before. And throughout it all, they try to discover the mystery that surrounds them, even as regards their marital and extra-marital relationships. It is all about discovering what are just rumours, and what is the bare truth.

Premiere on 14th June 2008 in the Chamber theatre.

64

UNCLE VANYA Anton Pavlovich Chekov

Director Jan Burian • Set and Costumes Karel Glogr The world-renowned Russian dramatist and prosaic, Anton Pavlovich Chekov, was originally a doctor by trade. By his incisive diagnostic methods, he was not only able to reveal a person’s confusion and desires, but also his superficiality and humour. With the aid of masterfully created characters and dramatically chosen detail, he managed to approach the basic questions on the meaning of life. The story of Uncle Vanya takes place somewhere on a run-down country estate, whose dilapidated and monotonous tempo is stirred up by a visit from professor Serebrjakov and his attractive wife, Jelena. This opens up not only the problem of the further existence of the local people, but also the hope for emotional fulfilment in their lives. Learning the truth destroys illusions, but enables the unavoidable question about how to live on. The question about the innermost aspects is posed at a time when the hope of realizing dreams is very limited. The tragicomedy Uncle Vanya has not been performed on Pilsen’s stage for fifty-six years, unlike Chekov’s other plays.

Premiere on 15th December 2007 in the Great theatre.

66

THIRD BELL Václav Štech

Adapted by Ladislav Smoček • Director Ladislav Smoček • Set Karel Glogr • Costumes Šárka Hejnová • Assistant director Josef Nechutný • Dramaturgy Marie Caltová Václav Štech, one of the most played of Czech classics, wrote approximately 45 books, 17 plays, and uncountable critiques, stories, essays, articles and columns, and cultural guides. In 2002 he made a study of the drama ensemble author’s light comedy with a preelection theme – David and Goliath – and now we present his most successful, and most played comedy – Third Bell. Václav Štech wrote this play in 1900, at the age of forty-one, that was in the period of his greatest boom of creativity. According to events that he himself was witness to, he wrote the crazy history of a wedding in the Mayor’s family, which causes such a commotion that involves the whole town, but even to the last moment it is still uncertain whether the wedding will take place or not. A simple misunderstanding causes a chain reaction of complicated and seemingly unsolvable situations, which are the source of both tension and humour. Štech plays out a whole range of small-town characters who despite his critical eye, are still imbued with warmth and humanity.

The premiere was on 7th April 2007 in the Great theatre.

“Václav Štech’s plays rob us of the illusion that man and society were better in the past than we ourselves are today. We are happy that our times are not worse than those times that came before us. We should accept this as a truth about humanity …” Ladislav Smoček

68

INNER VOICES Eduardo de Filippo

Translation Jiří Matějíček • Director Irena Žantovská • Set and Costumes Dana Hávová Inner Voices by Eduard de Filippo, a post-war Italian dramatist and exceptional actor, is a poetic text, which borders on a detective story and tragicomedy. The fates of the characters are created in a spirit of realism which is almost magical, similarly to the environment of the play itself – an old Neapolitan house and even older and more decayed hire centre for items for folk celebrations and fireworks shop. Two aging brothers live their with their secretive uncle. After one of them, Alberto, accuses a neighbouring family of murder, he discovers that the evidence which he plainly saw, has vanished. Was it all just a dream? The accused family surprisingly doesn’t set about to clear its name, but instead does the opposite – they start to look for the criminal in their midst. The unsure Alberto then – in a dialogue with his uncle, who makes himself understood with the help of signal flares and Bengal lights – poses a question about the frailty of trust, the uniqueness of friendship, and the strangeness of interpersonal relationships. The play Inner Voices desires to gently, while at the same time penetratingly, touch upon that which is hidden behind every day events, is powerful, and addresses the work of this Neapolitan dramatist who is said to have the heart of Don Quixote.

Premiere on 20 th October 2007 in the Chamber theatre.

70

THE DOG IN THE MANGER Lope de Vega

Translation Emanuel Frynta • Director Martin Vokoun • Set Eufrasio Lucena-Munoz Costumes Monika Roženková “There is no power in Heaven or Earth that can hold a woman, if she is truly in love,” says the adventurer and man of passion, poet, and genius dramatist of the Spanish Golden Age, Lope Felíx de Vega Carpio. His comedy The Dog in the Manger, eager and full of tension, tells the story of the beautiful Countess Diana, who has fallen in love with her secretary, Theodore. Desire, and the demands of honour for the nobility, are at odds with each other – that is to say the inequality of the two families, which prevents marriage – which Teodore’s adroit servant helps to bridge. Of course, at the cost of hurting other, but no less attractive, simple women. As the dramatist adds, through their mouths: “Love is the god of envy and revenge”. This charming renaissance play “poet of Heaven and Earth”, as contemporary authors have called it, is presented in the dynamic form translated by Emanuel Frynta.

Premiere on 16th February 2008 in the Chamber theatre.

“The dog in the manger, even if he himself doesn’t want what is in his bowl, he still growls at anyone who comes close to it.” Lope de Vega

72

Dear Ladies and Gentlemen, I would like to sincerely thank you for the patronage that you have shown the musical and operetta ensemble throughout the last season. We firmly hope that the selection of titles for the next season will intrigue you, and that together we can meet in the auditorium of DJKT. The first premiere will be Lemonade Joe. This “horse opera” has become a cult musical comedy during the time of its existence, both on stage and in film. This unique parody, with beautiful dialogues and timeless melodies, will certainly appeal to a wide range of audiences. We recently met the pair of authors John Kander and Fred Ebb (complemented at that time by Joe Masteroff) on our stage in the form of Cabaret. This production was exceptionally well received by you, our audiences, and also brought our ensemble a much coveted award – the Thalia Award for Daniela Šinkorová, who played the main role, Sally Bowles. These are the facts that led us to the decision to present another work from these major musical creators from the 20th century, this time in co-operation with Bob Fosse – the unique musical Chicago, whose secondary title includes the word “vaudeville”, and as such it strikes to the very roots of this genre that we all love so dearly. Grotesqueness, sarcasm, poignancy, humour, these are all basic attributes of “the view of human morality”, which Chicago itself contains. This is all underlined by the fantastically pulsing, melodic, jazz-like music. Come with us, and visit this city full of gangsters at the end of the roaring 20's of the last century. At the other end of the scale from the “rough” Chicago is the romantic musical Carousel, by the authors Richard Rodgers and Oscar Hammerstein II. It tells a story of passionate love, hope, disappointment, and all through beautiful melodies and a unique ballet scene. This compelling, colourful, and emotional story is presented in its Czech premiere version, translated by a major Czech translator, Michal Prostějovský (he was responsible for, for example: Jesus Christ Superstar, and Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat – by the author A. L. Weber). We will then bring the season to a close with Koločava, a musical ballad by the Brno authors Petr Ulrych and Stanislav Moša, who took the theme from the novel by Ivan Olbracht “Nikola Šuhaj, The Bandit”. Dear audience, our ensemble will also keep the successful and much loved productions from last season, such as: Singin’ in the rain, Orpheus in the Underworld, Rose Marie, and The Jungle Book.

Roman Meluzín, Head of the Musicals and operetta ensemble

74

musical and operetta

CAROUSEL Richard Rodgers Oscar Hammerstein II

Director Roman Meluzín • Conductors Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Set Šimon Caban Costumes Simona Rybáková • Choreography Jiří Pokorný The authors glimpsed a shadow in the play of the Hungarian author Ferenc Molnár, Liliom. The story begins in the exotic surroundings of a merry-go-round, shooting gallery, rollercoaster, and house of horror, where the so far aseptically brought up Julie meets the attractive, self confident, and original man called Billy. They fall in love, and later get married, and their mutual differences that they did not have time to discover before the wedding, start to influence their relationship and complicate their life together. We watch the enchantment, the pain, and the new hope of this relationship. This musical is characterized by the imposing melodies of the individual musical numbers, its unique construction, and its ability to characterize the different psychological states of the individual characters through music – and through song. There is no doubt that we can classify this musical as typically American – that is to say that it tells a story, is colourful, has a great deal of original dance numbers, which are both a unique opportunity, and also a great “delight” for the ballet ensemble of DJKT.

Premiere on 1st March 2008 in the Great theatre.

76


Director Roman Meluzín • Conductors Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Set and Costumes Lucie Loosová • Choreography Pavel Strouhal At the beginning of this musical, a compere appears on stage, and says: “Welcome, ladies and gentlemen, in a few short moments you will see a story of murder and greed, corruption, violence, exploitation, adultery, and treachery – in short, it is about everything that we hold dear to our hearts”. All of this will play out on the stage within the next two hours, and at a brisk tempo, with a unique view, supported by beautiful melodies of the individual musical numbers. Chicago emphasises its theatricality in that it was written to entertain and to please great audiences, and also to possibly to serve as a point to ponder. We have brought in someone who is possibly the greatest choreograph on the Czech musical stage today, Pavel Strouhal.

Premiere on 1st December 2007 in the Chamber theatre.

78


Director Petr Novotný I am sure that all of us have at some time met with the story of Nikola Šuhaj, The Bandit. We would like to introduce you, dear audience, to a version of this legend, which has been reworked by a pair of significant Brno writers, Petr Ulrych and Stanislav Moša. Ulrych's music excels with exceptional melody, which the author, in the same vein as Leoš Janáček in his day, looked for in folk music, literature, and in melodies … The exceptional emotion and passion of this music will make its mark on your heart for a long time to come. The Instrumentation is simple in the end it is a kind of stylized folklore, where a greater emphasis is placed on instruments which can clearly and most accurately portray even the gentlest timbre of the human soul – the human voice. The tones of Peter Ulrych’s songs forever carve their way into the thoughts of those who want to take them in. We present this title to Pilsen’s audiences not just as a new pair of authors, but also as a genre of musical stage ballad that has as yet not been performed here. We asked one of the foremost Czech musical directors, Petr Novotný, to take charge of directorial creation, as he has always been, and always will be regarded as a “local” director of our ensemble.

Premiere on 17th May 2008 in the Chamber theatre.

“Alone and alone while the circle erodes, it needs more than magic, it needs love, a great love, a pure love, pained and experienced, the kind that says why to go on.” Petr Ulrych, text from the CD Koločava

80

THE JUNGLE BOOK Radek Balaš Ondřej Brousek

Director and Choreography Radek Balaš • Conductors Jan Kučera, Martin Kumžák, Pavel Kantořík • Set Lucie Loosová • Costumes Jolana Schofield-Izbická • Choirmaster

Eva Skalová • Assistant director Martin Šefl • Assistant choreography Petra Tolašová Movement coordination Jan Kaleja

Comic scenes, entertaining music, acrobatic and dance performances – you can find it all in the original musical adaptation of the world famous book of stories by Rudyard Kipling, specially created for Pilsen’s theatre. Its authors, the composer Ondřej Brousek, and the librettist, director, and choreographer Radek Balaš, bring to the stage the adventure story of a young boy who grew up amongst the animals in the jungles of India, and learned to live by their laws. At the same time, this is an incisive look at man’s relationship with the world. The music of Ondřej Brousek comes from the best classical musical traditions, but from time to time the sounds bravely rush towards today’s hip–hop, or even street dance, music styles. The Indian jungle, with its harsh rules of nature, sometimes surprisingly emulates the present day jungle of human civilisation, and our story is the story of mankind, which is from the very beginning of history drawn taut as a bowstring between nature and civilisation. And while our “adult” audiences should “read” our Jungle book as a dramatic emulation of the search for mankind’s roots, the “junior” audiences should concentrate on the adventure side of the story and its comedy musical performances, as well as the host of well known characters, such as Baloo the bear, Bagheera the panther, Sher-Khan the tiger, and Rakshasi the wolf.

The premiere was on 21st April 2007 in the Chamber theatre.

“Go your own way, little one. Make your lair with your own blood, your own pack, your own people. But if you ever need legs, teeth, eyes or a fast message in the night, then bear in mind that you are the master of the jungle, just call and the jungle is yours.” Rudyard Kipling, The Jungle Book

82

LEMONADE JOE Jiří Brdečka Vratislav Blažek Pavel Kopta Jan Rychlík Vlastimil Hála Oldřich Lipský

Director Tomáš Dvořák • Dramaturgy Pavel Vašíček • Set Jaroslav Milfajt • Costumes Tomáš Kypta • Musical study Jiří Petrdlík, Vratislav Šrámek • Choreography Martin Pacek Choirmaster Eva Skalová • Assistant director Jan Kaleja • Movement coordination Václav Kolář • Duels and fights Karel Basák This popular story in the style of a “horse opera” describes Lemonade Joe’s fight for justice, love, and for a world where only non-alcoholic Kolaloka is served. His journey is crossed by a beautiful naive girl with a pure soul Winnifred, the dark and mysterious Tornádo Lou, who is full of desire, the evil villain – Doug Badman, Horác – Hogofogo, and a host of other typical characters that we know from westerns which transport us to the times of the “Wild West”. This perfect parody has become immortal during the forty years of its existence, which is proved by the popularization of hits such as “Když v baru houstne dým” (When the smoke thickens in the bar) or “Whisky, to je moje gusto” (Whisky, that’s to my taste). Our ensemble shows a promise of new aspects in the life of this classic, as we have invited the leading director of puppet theatre, Tomáš Dvořák, who is at home in the theatre Alfa in Pilsen, along with many of his colleagues. Therefore, we anticipate a charming, symbolic, musical comedy, bubbling with intelligent humour.

Premiere on 29 th September 2007 in the Chamber theatre.

84

ORPHEUS IN THE UNDERWORLD Hector Crémieux Jacques Offenbach Ludovic Halévy Henri Meilhac

Director Roman Meluzín • Conductors Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Set and Costumes Lucie Loosová • Choreography Jiří Pokorný • Choirmaster Zdeněk Vimr • Assistant director Ondřej Hučín • Assistant choreography Petra Tolašová One of the best known operettas of all, which regularly returns to stages all over the world to this day, is undoubtedly Orpheus in the Underworld, by the “father of operettas”, composer Jacques Offenbach. Who could possibly not know the world’s most famous can-can, which comes from this work! Orpheus belongs among the true jewels of this genre. Librettists Meilhac and Halévy used the well known myth about the violinist Orpheus, who enters the underworld in an attempt to rescue his wife, Eurydice, but at the same time, they wrote an amusing and contemporary satire about the present. When the gods of Olympus appeared on the stage in ancient Greek costumes, it was clear that this could only be about contemporary Parisiens, with the Emperor at their head. Orpheus in the underworld (1858) is not the first operetta – that was Offenbach’s single act work Two Blind Men (1855) – but it holds its place as the first feature operetta. Not only the fact that it is often performed, but also the fact that it can provoke and entertain even today’s audiences around the world, serve as witness or its qualities …

The premiere was on 3rd March 2007 in the Great theatre.

“A surprise awaits the audience from the very beginning – not the world famous prologue compiled by C. Binder, but the original, shorter, but no less effective introduction by Offenbach. In the chorus scenes is a conductor who also studied the Brno version of Orpheus, with a simply stirring tempo and unique intensity. This rings out, even omitting the ballet numbers.” Vítězslav Sladký, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 8th March 2007

86

THE PIRATES OF PENZANCE William S. Gilbert Arthur Sullivan

Director Petr Novotný • Conductor Pavel Kantořík • Choreography Vlastimil Červ • Set Ivo Žídek • Costumes Lucie Loosová • Dramaturgy Monika Bártová • Choirmaster Eva Skalová Assistant director Martin Šefl • Movement coordination Václav Kolář Merry music, a funny libretto, and an original plot – that is The Pirates of Penzance or The Slave of Duty, as was the full title of the operetta whose Czech premiere was in Pilsen in October 2006. Its authors, the librettist and text writer, W. S. Gilbert and the composer, Arthur Sullivan, belong amongst the founders and main representatives of English operettas, this being a very definite direction in the development of this genre. The Pirates of Penzance is their fifth operetta of a total of fourteen works (the most often performed here is The Mikado) – and at the same time it is one of their most comical. In the world of operettas, this quite unique story takes us to the town of Penzance, in South West England. Here we meet with a group of pirates, their apprentice, Frederic, the older “piratical maid of all work” Ruth, who is in love with him, and who gave him up to his apprenticeship with the pirates by accident – thanks to her poor hearing, as well as with the General, they present fast and comic songs, along with his many daughters, who the pirates understandably want to immediately take as their wives … But everything starts to get more complicated when Frederic, who has just reached the age of 21, leaves the pirates, and because he has a sense of duty, he wants to destroy them. Therefore, he calls the police on them, but in the meantime he discovers from the King of the pirates that he was actually born on 29th February, in a leap year, and therefore hasn’t yet reached the age of 21, but only five and a quarter, and must stay with the pirates another 64 years, as his contract states … Frederic is torn between duty and love which, understandably, after a series of comic performances by the police and their clashes with the pirates, ends in victory … An expert once said of Gilbert and Sullivan that the unique secret of their operettas is

that they can be both laughable and intelligent at the same time. They were often sharp satires of Victorian England, and frequently remained current even to this day. And this applies to The Pirates of Penzance, which deserves appropriate attention here. It is also worth mentioning that the Czech premiere was under the guise of the celebrated musical director, Petr Novotný.

The premiere was on 7th October 2006 in the Chamber theatre.

“‘Pirates’ has all of the attributes of a great operetta – an amusing plot, catchy and memorable melodies, effective choruses, rich choreography. The ratio of spoken word and music so approaches a comic opera, that the soloists, chorus, and orchestra all have high demands.” Vítězslav Sladký, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 17th October 2006

88


Director Roman Meluzín • Conductor Jiří Petrdlík • Choreography Jiří Pokorný • Set and Costumes Ondřej Zícha • Dramaturgy Monika Bártová • Choirmaster Eva Skalová Assistant director Jan Kaleja • Movement coordination Václav Kolář Romantic, a revue, or even a western operetta – Rose Marie, by Rudolf Friml and Herbert Stothart, which is one of the most performed titles here, could be named any of these. The Indian love song, the opening song by Jim or Wandin Totem Tom-Tom, belong among those numbers which have been irremovably engraved on the audience’s subconscious. Rose Marie, whose premiere was in 1924 in New York, brought the Prague native Rudolf Friml world renown, which none of his following operettas (for example: The Vagabond King or The Three Musketeers) exceeded. Otto Harbach, the librettist, set the unusual location for the operetta in the Canadian Rocky Mountains, an environment of gold prospectors and Red Indians. Because Rose Marie came about during Friml’s time in America, its original text was written in English, and the author of the song texts was Oscar Hammerstein Jr., who is connected with the beginning of the musical era; he was the author of the text to Ship of Comedians (1927), the first new age work of this genre. The atmosphere of the Wild West, the environment of the gold prospectors and Red Indians, interlaced with unforgettable melodies, will flow over you from this new Pilsen production by the director Roman Meluzín.

The premiere was on 2nd December 2006 in the Chamber theatre.

“An evergreen of operettas, this caught the attention of the head of the musical and operetta ensemble, Roman Meluzín. He has created a visually attractive Western with excellent scenes (the ritual Totem-Tom-Tom dance). With great wit, he transferred the finale from the usual romantic environments to the rather less usual Rocky Mountains. Ondřej Zícha came up with the impressive creative processes, flattering costumes and decently attractive scene, while the choreograph Jiří Pokorný took care of bringing the dance performances to life.” Vítězslav Sladký, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 7th December 2006

90

SCHOOL IS THE BASIS OF LIFE Jaroslav Žák

Director and Production adaptation Roman Meluzín • Set and Costumes Dana Svobodová Conductor Pavel Kantořík • Choreography Martin Pacek • Dramaturgy Monika Bártová Choirmaster Eva Skalová • Assistant director Jan Kaleja • Movement coordination Václav Kolář A rich mosaic made up of stories of students and teachers alike, from school life and beyond, full of songs from the jazzy thirties, and is well known thanks to its film version. The author, Jaroslav Žák, was both a student and a teacher himself, so he knows what he is talking about. The director, Hana Burešová, reached out for this theatre play some years ago, when at that time she adapted and directed the stories of the grammar school for the Labyrinth theatre. She chose appropriate popular melodies of the period, and had them played by a small orchestra made up of actors who knew how to “play something”. And because we all love to reminisce about our schooldays, especially about what we got up to during the breaks, and the forbidden fruits in the form of our first cigarettes or banned films, the musical and operetta ensemble has brought to life on the stage of the Chamber theatre Krhounek the crawler, the footballer who is always in detention, Čuřil, the poet Boukal, the Principal and Latin teacher, Lejsal, and the confused maths teacher, Gábrlík.

The premiere was on 20 th May 2006 in the Chamber theatre.

“Period hits, such as Slunečnice (Sunflower), David a Goliáš (David and Goliath), Prorok (The prophet), Život je jen náhoda (Life is just a coincidence), and Ta naše jedenáctka válí (Our eleven are really moving), interpreted by the orchestra conductor Pavel Kantořík, with obvious joy and the successful arrangement by Zoltán Liška.” Vítězslav Sladký, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 25th May 2006

92

SINGIN‘ IN THE RAIN Betty Comden Adolph Green Nacio Herb Brown Arthur Freed

Director Roman Meluzín • Conductor Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Choreography Jiří Pokorný • Set Šimon Caban • Costumes Simona Rybáková • Tap-dancing Zdeněk Pilecký Dramaturgy Monika Bártová • Choirmaster Eva Skalová • Assistant director Martin Šefl Movement coordination Václav Kolář • Assistant choreography Petra Tolašová The famous film musical Singin‘ in the Rain, from 1952, has been classed among the more than just successful musical classics, but also as a “great family musical” ever since it first came to the stage in the eighties. And it’s no wonder – it offers an exceptionally well formed story, carrying a unique plot about how silent films learned to talk, and even to sing. The authors describe the background of how the film The Dancing (later renamed Singing) Cavalier was made, with a detailed knowledge of all aspects – film stars, chorus line, producers, and so on. The title song, Singin‘ in the Rain, and the song You Are My Lucky Star, belong among swing music standards.

The premiere was on 4th March 2006 in the Great theatre.

“Pilsen’s ensemble managed to put on this performance virtually without the help of guest actors. We must therefore state that not only the director, but also the choreographer, Jiří Pokorný, and the tap-dancing specialist, Zdeněk Pilecký, performed an incredible task, which the foursome of main actors pushed beyond their previously achieved limits.” Vítězslav Sladký, Plzeňský deník (Pilsen daily newspaper), 9th March 2006

94

Published by Divadlo J. K. Tyla (J. K. Tyl Theatre), contributory organization, with the financial support of the Ministry of Culture of the Czech Republic and of the Pilsen Region. Founder of DJKT – the City of Pilsen. Theatre Director Jan Burian, MA, Associate Professor. The brochure was prepared by Commercial Dept., DJKT. Translation by Dr. Leigh Mitchell MsD (EN), Poldi und Harry Müller (DE) Photographs by Marta Kolafová, Pavel Křivánek and the DJKT archives Design by Jaroslav Mašek Printed by TYPOS, tiskařské závody, a.s. © The J. K. Tyl Theatre, Pilsen, 2007 All rights reserved

de

Direktion Prokopova 14, 301 00 Pilsen, Tschechische Republik tel.: +420 378 038 048 fax: +420 377 330 653

Geschäftsabteilung Verkauf- und Dienstabteilung Sedláčkova 2, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 fax: +420 377 220 919

Vorverkaufskasse Sedláčkova 2, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 190

Abendkassen Das Grosse Theater (eine Stunde vor der Aufführunggeöffnet) Smetanovy sady 16, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 128 Das Kammertheater (eine Stunde vor der Aufführunggeöffnet) Prokopova 14, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 059

Marketingabteilung Bezručova 26, 301 00 Pilsen tel.: +420 378 038 181 fax: +420 377 220 919

Ausländische Abteilung, Tourneeproduktion Bezručova 26, 301 00 Pilsen tel.: + 420 378 038 183 fax: + 420 377 220 919

Oper

6

Carmen Dalibor Zwei Witwen Die Hochzeit des Figaro Jenufa Manon Lescaut Nabucco Otello Die verkaufte Braut Die Nixe Die spanische Stunde + Schwester Angelika

8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28

Ballett

30

Schauspiel

46

Musical und Operette

74

Coppélia Die Gräfin von Čachtice Edith – der Spatz von Paris Schwanensee Der Nussknacker Peer Gynt Der Garten

Synchronschwimmerinnen Prominenten GmbH Cyrano de Bergerac Die Königin Margot Cyrano in Buffalo Unsere Furianten Some Girl/s Blick von der Brücke Gerüchte Onkel Wanja Das dritte Klingeln Innere Stimmen Der Hund des Gärtners

Karusell Chicago Das Dschungelbuch Koločava Limonaden Joe Orpheus in der Unterwelt Die Piraten von Penzance Rose Marie Schule, Grundlage des lebens Du sollst mein Glücksstern sein

32 34 36 38 40 42 44

48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68 70 72

76 78 80 82 84 86 88 90 92 94

Sehr geehrte und liebe Theaterfreunde, die Publikation, die Sie in den Händen halten, soll Sie durch die 143. Saison des Pilsener Theaters begleiten, die sehr reichhaltig und vielfältig ist. Der Anfang dieser Saison wird vom 15. Jahr des internationalen Theaterfestivals gekennzeichnet. Dann feiern wir mit vielen emeriten Mitglierdern auch den 105. Jahrestag unseres schönen Renaissancegebäudes des Großen Theaters, sowie den 160. Geburtstag des legendären Theaterkenners Vendelín Budil dessen längste und bedeutendste theaterdirektorische Zeit mit der Eröffnung dieser Saison verbunden ist. Im Rahmen der eigenen Produktionen bieten Ihnen unsere vier Ensembles im Laufe der Saison mehr als vierzig Theaterstücke allen Genres und versuchen, nicht nur Liebhaber der Klassiker sonder auch Bekenner gegenwärtiger Theaterschöpfungen, Dramaliebhaber, Liebhaber von Komödie, Musik und Tanz anzusprechen. Stücke, die als Wirbelsäulen der Weltheaterszenen gelten, werden mit ursprünglichen Neuigkeiten und tschechischen Premieren ausländischere Autoren abgewechselnd eingeführt. Mit einigen erfolgreichen Inszenierungen unseres Theaters hatten Sie sich schon über mehrere Saisonen Kontakt. Zum Beispiel mit dem Musical „Edith – der Spatz aus der Vorstadt“ und Oper Carmen von Bizet, die schon im Jahre 2000 Premiere hatte. Ihre Aufmerksamkeit ziehen sicher die Neuigkeiten dieser Saison an, wie die neue Inszenierung der Opern Giuseppe Verdis, die tschechische Premiere des Tanzmusicals Die Gräfin von Čachtice, die tschechische Premiere des Musicals Karussel oder Rückkehr eines Stückes des meistgespielten Dramatikers A. P. Čechov. Interessant wird auch die neue Inszenierung von „Limonaden Joe“ als gemeinsames Projekt vom Theater J. K. Tyl und dem Theater Alfa. In der Saison 2007/2008 werden wir weiterhin Opern, Symphonische Operetten und musikalische Konzerte aufführen und als wiederbelebte Tradition Sonntagskonzerte und Matineen entwickeln. Gerne begrüßen wir Sie auch beim nächsten Jahrgang des internationalen Festivals „Jazz ohne Grenzen“. Ich hoffe, dass Ihre Theaterbesuche, in dieser Saison, eine Quelle schöner und dauerhafter Erlebnisse werden.

doc. MgA. Jan Burian,

J. K. Tyl Theaterchef

Sehr geehrte und liebe Pilsner Opernliebhaber, die Jahre haben gewechselt und ich möchte Sie gerne mit neuen Opern bekanntmachen, die in der neuen Opernsaison unser Repertoire bereichern. Die Liebhaber der überwältigenden Musik von Giuseppe Verdi, die charakteristisch ist für seine Musikwerke werden sich freuen, dass zur erfolgreichen Oper Nabucco aus der vorigen Saison jetzt auch noch Otello hinzukommt. Für Sie bietet sich die einmalige Gelegenheit, zu erkennen, wie sich der Musikstil von Verdi weiterentwickelt hat, da Nabucco ganz am Anfang seines komponistischen Schaffens stand (seine dritte Oper) und Otello am Ende (vorletzte Oper) seines Wirkens geschrieben wurde. Sie geben mir sicher Recht, dass so ein großer Entwicklungsbogen nur selten bei Komponisten zu finden ist. Die weiteren Premieren sind zwei Einakter, die bis jetzt in Pilsen noch nicht inszeniert wurden, obwohl es zwei wichtige Opern sind. Die Musikkomödie von Maurice Ravel Die spanische Stunde gehört zu den wenigen Opern, die das Publikum auch wirklich unterhalten. Mit ihr zusammen wird auch der zweite Teil des Musik – Triptychons Schwester Angelika von Giacomo Puccini eingeführt, ein weiteres, ausgezeichnetes Portrait einer Frauenseele von Puccini. Nach sehr erfolgreicher Inszenierung der Janáček Oper Das schlaue Füchslein möchten wir weiteres der Werke von diesem Klassiker der modernen tschechischen Oper einführen. Die Wahl ist auf Jenufa gefallen. Eine Oper, die nach dem realistischen Drama Gabriela Preiss geschrieben wurde. Weil wir alle tschechischen Opern lieben, haben wir für den nächsten Titel die komische Oper Zwei Witwen aus dem Reportoire von Bedřich Smetana ausgesucht. Ich glaube, dass Ihnen unsere Auswahl gefallen wird und gleichzeitig hoffe ich, dass Sie mit unserer inszenarischen Gestaltung zufrieden sind, weil wir sehr verantwortungsbewusst an die Auswahl der Dramaturgen herangegangen sind. Die Namen von Persönlichkeiten wie die, von den Ressigeuren Ladislav Štros, Jan Burian, und Jana Kališová sind Garantie für qualitative und gute Vorstellungen. Nicht zuletzt möchten wir, für Sie alle Opern in bester Qualität einstudieren. Auch in der kommenden Saison möchten wir uns bemühen eine Reihe von neuen Talenten auf die Operbühne des großen Theaters zu bringen. Wir glauben, dass jeder Opernliebhaber aus unserem Angebot etwas für sich findet und wir würden uns sehr freuen, wenn alle mit höchster Zufriedenheit aus unseren Vorstellungen gehen würden.

Ihr Jiří Pánek, Opernchef

oper

CARMEN George Bizet

Dirigent Jiří Štrunc • Regie Jan Burian • Bühnenbild Karel Glogr • Kostüme Dana

Svobodová • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreographie Zdeněk Prokeš • Bewegung Karel Basák Carmen von Bizet gehört zu den größten Dauerbrennern in den Repertoires der Opernhäuser. Das Libretto wurde vom erfahrenen Tandem H. Meilhac und L. Halévy nach Prosper Mérimé geschrieben, welcher für seine Novelle eine wahre Geschichte verarbeitet haben soll. Bizet starb drei Monate nach der erfolglosen Carmen-Uraufführung und konnte ihre späteren Erfolge nicht mehr erleben. Auf ihre Zeitgenossen wirkte sie ganz neu, denn die Oper verarbeitet realistisch Geschichte einer unglücklichen Liebe von Don José zur der Zigeunerin Carmen, die mit ihrem Entbrennen zu Escamillo, dem Torero, in Jose eine zu einem Mord führende Eifersucht provoziert. Regisseur der Pilsner Carmen ist der gegenwärtige Leiter des J. K. Tyl Theaters Jan Burian. Nach seiner vorangehenden nonkonformistischen Inszenierung Der Nixe von Dvořák wählte er diesmal einen unmittelbaren, realistischeren Ausdruck. Der Zuschauer hat die Möglichkeit, sich von der Atmosphäre des glühenden, sommerlichen, den Hintergrund der leidenschaftvollen Geschichte bildenden, Sevillas hinreissen zu lassen. Die Oper führen wir im französischen Original mit tschechischen Untertiteln auf.

Premiere am 17. Juni 2000 im Großen Theater.

„Die Vorstellung am Samstag hat drei Besonderheiten gehabt. Noch nie wurde im Pilsner großen Theater ein Oper in französischen Original gespielt. Zum ersten Mal wird die neu installierte Untertitel-Anlage eingesetzt und ohne Übertreibung kann man sagen, dass Jana Tetourová eine heroische Leistung in ihrer Hauptrolle vorgeführt hat.“ Petr Dvořák, Pilsener Zeitung 19. Juni 2000


Libretto Josef Wenzig • Dirigent Pavel Šnajdr • Regie Karla Štaubertová • Bühnenbild Jan Závarský • Kostüme Zuzana Rousínová • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Regie-Assistent Ondřej Hučín Die beliebte Smetanas Oper, Dalibor, entstand nach Den Brandenburgern in Böhmen und Der verkauften Braut. Die Autoren schildern in idealisierter Art eine Geschichte aus historischen Chroniken vom Ritter Dalibor von Kozojedy, der ungerecht verurteilt in einem Turm der Prager Burg eingekerkert wurde, welcher später nach ihm Daliborka genannt wurde. Zu Dalibor ins Gefängnis findet (in männlicher Verkleidung) sich seine Anklägerin Milada von Ploškovice ein, die sich – von Dalibors beherzter Verteidigung vor König Vladislav tief gerührt – entschloss, den verurteilten Ritter zu retten. Die vorbereitete Flucht Dalibors wird jedoch verraten und der Ritter stirbt unter dem Schwert des Befehlshabers der königlichen Burgwache Budivoj, nachdem im Kampf um seine Befreiung die geliebte Milada verstarb. Smetanas Dalibor gehört in den goldene Fond der tschechischen Opern und kehrt regelmäßig in das Repertoire jeder tschechischen Opernszene zurück.


„Dalibors einzige Rede reicht, dass alle Schmerzen in den Hintergrund gedrängt werden und dass sich sogar die leidenschaftliche Klägerin in ihren Feind verliebt.“ Ausschnitte des Geschehens

10

ZWEI WITWEN Bedřich Smetana

Musikalische Bearbeitung Pavel Šnajdr • Regie Jana Kališová Das Opernwerk von Bedřich Smetana beschäftigt die Pilsener Oper regelmäßig. Nach dem tragischen Werk Dalibor führen wir die komische Oper Zwei Witwen auf, welche der Komponist als Salonoper bezeichnet hat. Die Zwei Witwen fesseln die Zuschauer mit wunderschönen Arien und einem bravourösem Ensemble. Smetana hat die Oper nach dem Text von Emanuel Züngel geschrieben, nach dem Vorbild einer französischen Komödie von Jean Pierre Malefilla. Auf einem Bauerhof leben zwei Cousinen, Karolina und Anežka, beides junge Witwen.

Anežka besucht den jungen Grundbesitzer Ladislav Podhájský, der sie schon lange liebt und da sie gerade wieder frei ist, möchte er sie heiraten. Anežka weist ihn, aus Respekt zu ihren verstorbenen Ehemann ab. Die lustige Karolina hat aber bald alles durchschaut und bringt die Ereignisse zu einem erfolgreichen Ende.


„Mit einfallsreichen, farbigen Lichtern wechselt die Kammerumgebung des Salons schnell in einen offenen Garten. Es dominieren Zivilkostüme, die den Sängern freie Bewegungen ermöglichen, sie sind im bunten Reigen aufgereiht und bei einigen Figuren mit außergewöhnlichen Friseuren gekrönt.“ Romana Feiferliková, Pilsener Zeitung, 15. Mai 2007

12

DIE HOCHZEIT DES FIGARO Wolfgang Amadeus Mozart

Libretto Lorenzo da Ponte • Dirigent Ivan Pařík • Regie Magdalena Švecová • Bühnenbild und Kostüme Zuzana Přidalová • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dirigenten Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choregraphie Martin Pacek • Regie-Assistent Dominik Beneš Nach einer erfolgreichen Aufführung der Mozart – Oper Così fan tutte kommt nun ein weiteres Opernwerk Mozarts nach Pilsen – Die Hochzeit des Figaro. Bei der Arbeit an dieser Oper begegnete Mozart zum ersten Mal dem ausgezeichneten Librettisten Lorenzo da Ponte, der für Mozart das damals bekannte und skandalöse Stück des französischen Dramatikers Pierre Caron de Beaumarchais Der verrückte Tag oder Die Hochzeit des Figaro aus dem Jahre 1778 zum Opernlibretto umgestaltete. Das von der Atmosphäre der bevorstehenden Französischen Revolution beeinflusste Spiel wurde verboten, weil der Autor darin den Kammerdiener über den Adeligen gewinnen lässt, was dem damals regierenden Adel selbstverständlich nicht gefiel. Lorenzo da Ponte erhielt durch seine geschickte Politik beim Kaiser die Erlaubnis zur Aufführung dieses Spiels als Oper. Die Hochzeit des Figaro von Mozart wurde zu einem der erfolgreichsten Opernwerke des Weltrepertoires. Wird im italienischen Original aufgeführt.

Premiere am 5. Mai 2007 im Großen Theater.

„Obwohl der Entwurf der Oper aus einer französischen Umgebung genommen wurde, zeichnet uns Smetanas Musik graziös mit fein geschliffem Konversationsstil das Leben auf dem tschechischen Land. Hier riecht man die tschechische Natur im Glanz der Sommersonne es singt das tschechische Volk. Die idealisierte adelige Umgebung macht einen ruhigen, lächelnden, behaglichten Rahmen für eine feine Liebesgeschichte zwischen Anežka und Ladislav.“ Dr. Antonín Špelda, DrSc.

14

JENUFA Leoš Janáček

Musikalische Bearbeitung Ivan Pařik • Regie Jan Burian Nach dem außerordentlichen Zuschauererfolg der Janáček Oper Příhody Lišky Bystroušky bereitet die Pilsener Oper ein weiteres Werk dieses Klassikers der tschechischen Musik des 20. Jahrhunderts vor. Jenufa ist für Janáček ein sehr bedeutendes Werk. Nach den Erstlingswerken Počátek románu und Šárka hat er seinen persönlichen, eigenständigen Musikstiel gefunden. Als Vorlage hat er sich das gleichnamige Drama von Gabriela Preiss aus dem Jahr 1890 ausgesucht, zu dem er sich den eigenen Operntext verfasst hat. Die Oper ist ein großes Drama mit zwei Frauen als Hauptdarstellerinnen. Die Kirchendienerin und ihre Stieftochter Jenufa. Die Kirchendienerin tötet in ihrer Verzweiflung lieber das uneheliche Kind ihrer Stieftochter Jenufa als zuzugeben, dass sie ihre Steiftochter schlecht erzogen hat. Die Oper hatte ihre Weltpremiere 1904 in Brünn, aber berühmt wurde sie erst 1916 mit ihrer Inszenierung des Prager Nationaltheaters durch den damaligen Opernchef Karel Kovařovic. In Pilsen erklang sie erstmals im Jahr 1919.

Premiere am 29. März 2008 im Großen Theater.

16


Libretto Domenico Oliva, Luigi Illica, Guiseppe Giacosa, Marco Praga • Dirigent Jiří Štrunc Regie Václav Málek • Bühnenbild Martin Víšek • Kostüme Eliška Zapletalová • Chorleiter Zdeněk Vimr • II. Dirigent Pavel Šnajdr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Bewegung Jiří Pokorný • Regie-Assistent Ondřej Hučín Seine dritte Oper schrieb Giacomo Puccini nach dem Roman von Abbé Prévost Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux aus dem Jahre 1731. Puccini achtete nicht auf die Tatsache, dass bereits mehrere Opern nach diesem Roman entstanden waren. Die Oper von Jules Massenet aus dem Jahre 1884 genoss auf den Operbühene der Welt eine große Beliebtheit. Puccini störte es nicht, da er seine eigene Vorstellung von der Vertonung dieser Geschichte hatte. Er sagte: „Massenet spürt es als Franzose mit Puder und Menuett. Ich als Italiener kann darin rasende Leidenschaft spüren.“ Die Uraufführung der Oper am 1. Februar 1893 in Turin war wahrscheinlich der größte Opernerfolg seines Lebens und ordnete ihn sofort unter die begehrtesten italienischen Opernkomponisten ein. Wir erinnern daran, dass unsere Theaterbesucher diese Geschichte in der anmutigen Bearbeitung von Vítězslav Nezval ebenfalls gut kennen. Im italienischen Original aufgeführt.

Premiere am 27. Januar 2007 im Großen Theater.

„Manon ist eine Heldin der ich glaube, und darum hat sie auch das Herz des Publikums erobert.“ G. Puccini

18


Musikalische Bearbeitung und Dirigent Pavel Šnajdr • Regie Darius Etemadieh Bühnenbild und Kostüme Sylva Marková • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dirigent Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec • Bewegung Jiří Pokorný • Regie-Assistent Dominik Beneš

Verdi begann die Oper Nabucco in der Zeit einer schweren persönlichen Krise zu komponieren, in welcher er nicht nur seine beiden Kinder, sondern auch seine Gemahlin Margherita verlor. Das Fiasko, das seine Oper Einen Tag König bei der Urauffüuhrung erlitt, brachte ihn zum Entschluß, keine Opern mehr zu komponieren. Der Impresario der Mailänder Scala Merelli, der von seinem Talent felsenfest überzeugt war, zwang ihm fast das Opernlibretto Nabuchodonosor auf. Der Text fesselte Verdi außerordentlich und er entschied sich, sein Glück als Opernkomponist nochmals zu versuchen. Die erfolgreiche Uraufführung in der Scala am 9. März 1842 entschied über Verdis weiteres Schicksal und die Opernliebhaber gewannen so einen der erfolgreichsten Opernschöpfer. Der Ruhm der Uraufführung von Nabucco verblasste bis heute nicht. Die biblische Geschichte über den König Nabuchodonosor und das unterdrückte jüdische Volk, kann bis heute die Aufmerksamkeit des Opernpublikums genießen. Der Judenchor „Va, pensiero, sull’ali dorate“ gehört zu den schönsten Chören der ganzen Opernliteratur. Im italienischen Original aufgeführt.


„Nabucco ist ein Werk der Jugend, es ist jedoch erstaunlicherweise ein reifes und selbstbewusstes Werk. Es gibt viel Konventionen darin, man kann daran jedoch die Hand eines wahren Dramatikers erkennen und es gibt darin ebenfalls deutliche Zeichen des zukünftigen, eigenartigen Stils von Verdi.“ Ausschnitt von Monographie J. Bachtík: Giuseppe Verdi

20


Musikalische Bearbeitung Ivan Pařík • Regie Ladislav Štros • Bühnenbild Ladislav Štros Kostüme Josef Jelínek • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dirigent Pavel Šnajdr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Bewegung Karel Basák • Regie-Assistent Dominik Beneš Wer kennt nicht die berühmte Shakespeare – Tragödie von Liebe Eifersucht und Intrigen? Otello liebt über alles seine Frau Desdemona, aber seit Adjutant Jago beneidet ihr Glück. Außerdem ist er beleidigt, dass Otello Cassio in den Rang eines Kapitäns befördert hat und nicht ihn. Er erzeugt in Otello eine Eifersucht, in dem er ihm einredet, dass Desdemona ein Verhältnis mit Cassio hätte. Dieses Shakespiere-Spiel ist Anfang des 17. Jahrhunderts geschrieben worden und erscheint über die Zeiten hinweg immer wieder neu auf den Bühnen der Welt. Das Schauspiel wurde auch immer wieder verfilmt, nicht nur als Oper sondern auch als Ballett. Als Operinszenierung ist die von Giuseppe Verdi die berühmteste. Er hat seinen Otello nach mehr als zehnjähriger Schaffenspause nach der Premiere von Aida geschrieben. Es ist sein Meisterwerk, das er an am Gipfel seiner bildenden Kraft mit dem Texter Arrige Boit geschaffen hat. Otello ist eine sehr plastische Oper bei der neben den wirkungsvollen Chören auch Platz für lyrische Melodien ist. Verdi ist es meisterhaft gelungen die Portraits der Hauptpersonen musikalisch aufzuzeigen, besonders das des Intriganten Jago. Otello von Verdi wurde in Pilsen das erste mal 1901 aufgeführt gerade mal 14 Jahre nach der Erstaufführung in der Mailänder Scala. Die letzte Inszenierung in Pilsen war 1966. Die Oper wird im italienischen Original einstudiert.

Premiere am 3. November 2007 im Großen Theater.

22

DIE VERKAUFTE BRAUT Bedřich Smetana

Dirigent Jiří Štrunc • Regie Daniel Balatka • Bühnenbild und Kostüme Tom Ciller II. Dirigent Pavel Šnajdr • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec Choreographie Daniela Stavělová • Einübung des Zauberauftritts Josef Kaiser Die verkaufte Braut von Smetana gehört in den tschechischen Theatern zu einer Art Kultwerk, das in einem musealen, dörflichen Gewand inszeniert wird. Auch die neue Pilsner Inszenierung geht von den Pilsner Trachten (die in unserem Theater traditionell verwendet werden) aus. Szenographisch kehrt sie zum Anfang unseres Jahrhunderts zu den, im Stil von Mikoláš Aleš gemalten Prospekten, zurück. Die Inszenierung versucht, Schlüssel zur Verbindung einer sehr volkstümlichen, humorvollen und gefühlvollen Musik mit einem Libretto zu finden, welches das böhmische Dorf als einen Verein berechnender Dörfler vorstellt.

Premiere am 12. Oktober 2002 im Großen Theater.

„Der 27 jährige Gast Regisseur Daniel Balatka hat sich von der anspruchsvollen Oper von Bedřich Smetana nicht erschrecken lassen und hat versucht neue Bedeutungen, Beziehungen und Konflikte zu finden. Mařenka ist vielleicht mehr eine verständnisvolle Partnerin als ungehorsame Tochter und trotzige Geliebte, Jeník ist mehr ein von Schicksal betroffener Mensch als ländlicher Geliebter, Vašek ist öfter unglücklich als komisch, auch Kecal kuppelt nicht nur altmodisch und lächerlich den Bräutigam, gefährlich bis teuflisch beherrscht er seine Umgebung.“ Petr Dvořák, Pilsener Zeitung, 14. Oktober 2002

24

DIE NIXE Antonín Dvořák

Dirigent Ivan Pařík • Regie Jiří Nagy • Bühnenbild Sylva Marková, Tomáš Hrůza • Kostüme Iva Malíková • Chorleiter Zdeněk Vimr • Dirigenten Pavel Šnajdr, Jiří Štrunc • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreographie Jiří Kyselák • Videoprojektion Tomáš Hrůza Aus dem reichhaltigen Opernvermächtnis Antonín Dvořáks haben sich bis in die Gegenwart, auf unseren Bühnen, vor allem drei Werke erhalten – Der Jakobiner (Jakobín) und zwei Märchenopern – eine lustige Die Teufelskäthe (Čert a Káča) und eine lyrische Die Nixe (Rusalka). Die stellt den Höhepunkt der Opernschöpfung Antonín Dvořáks vor. Der Librettist Jaroslav Kvapil bearbeitete die Geschichte über die Nixe, welche sich in einen Menschen verliebt mehrmals und auch nach Dvořák als Schauspiel, Ballett oder Oper. In den tschechischen Opernhäusern darf diese Oper von Dvořák niemals über einen längeren Zeitraum im Repertoire fehlen. Diese ist bekannt genug, um sie nicht mehr vorstellen zu müssen. Im Zusammenhang mit dem Repertoire der Pilsener Oper will Die Nixe eine typische Familienvorstellung (für alle Generationen unserer Zuschauer) sein.


„Es ist eine Vorstellung entstanden, die die lyrische Poesie und die romantische Tragik einer der anspruchsvollsten tschechischen Opern unterstreicht. Sie verzichtet auf die Möglichkeit neue, philosophische Bedeutungen und ausgewöhnliche Zusammenhänge zu erkunden, aber ohne anbieternd zu sein, kann Sie, die Zuschauer aller Generationen, mit Schönheit erfüllen.“ Petr Dvořák, Pilsener Zeitung, 6. November 2006

26

DIE SPANISCHE STUNDE Maurice Ravel

SCHWESTER ANGELIKA Giacomo Puccini

Musikalische Bearbeitung Jiří Štrunc • Regie Zbynĕk Brabec Nach längerer Zeit führt die Pilsener Oper wieder einen Opernabend ein, der aus zwei Einaktern zusammengestellt ist (letztes mal war das Harlekin und Bauernkavalier). Diesmal ist die Wahl auf Ravels „Die spanische Stunde“ und aus dem zweiten Teil von Puccinis Trypticons „Schwester Angelika“ gefallen. Beide Werke verbindet die Schöpfungszeit. Die Oper von Ravel hat 1911 Premiere gehabt und die von Puccini erklang sieben Jahre später zum ersten mal. Die Akte zeigen uns zwei aus vielen Wegen, auf denen sich die Entwicklung der Opern, vom der Zeit der Romantik bis ins 20. Jahrhundert entwickelt haben. Mit dem Geschehen und wie es inszeniert wurde, bringen beide Werke Kontrast auf die Bühne. Wenn Schwester Angelika eine dramatische Story einer jungen Adeligen ist, die ein uneheliches Kind bekam und in ein Kloster gehen musste, so ist „Die Spanische Stunde“ eine ausgezeichnete, moderne Musikkomödie von der Frau des Uhrmacher Torquemada Conceptión, die sich in seiner Abwesenheit mit ihrem Liebhaber Gonzales trifft. Die „Stündchen“ in unserer Oper bringen ihr nach einer Reihe von witzigen, komischen Situationen einen neuen Liebhaber. Beide Opern werden in Pilsen das allererste mal aufgeführt. Aus Ravels Opernwerken hat die Pilsner Oper einmal sein Opernballett „Kind und Zauber“ gespielt und aus dem Tryptichon von Puccini ist das letzte mal 1976 die Oper „Gianni Schichi“ aufgeführt worden. Die Spanische Stunde wird in der tschechischen Übersetzung aufgeführt, Schwester Angelika im italienischen Original.

Premiere am 26. Januar 2008 im Großen Theater.

28

Sehr geehrte Theater- und Ballettfreunde, wenn ich die Gelegenheit habe, Sie am Anfang der neuen Theatersaison im Namen des Ballettensembles anzusprechen, möchte ich mich vor allem bei unseren treuen Besuchern der Ballettvorstellungen bedanken, für die schöne Zuschauer- Atmosphäre, die wir sehr sensibel wahrnehmen und welche über die Theaterrampe emporsteigt, dass die von uns vorgeführte Geschichte sich in ihnen in ein gefühltes Erlebnis verwandelt. Ich bin überzeugt davon, dass gerade das Ballett das nonverbale der Musik zu uns herüber trägt, das Ballett seinen festen Platz im Repertoire im großen Theater hat, dass in diesem bunten Gernere alle wirklich dramatischen Töne der Kunst räsonieren. Das ist auch das Ziel unserer ehrlichen künstlerischen Bemühungen unseres Ensembles. Ein Ziel, das wir vielleicht nicht erreichen aus der Sicht einer Theatersaison, aber sicher sieht man die Perspektiven des künstlerischen Wachsens des Ensembles. Wenn ich unser Ballettensemble aus der Sicht des letzten Jahres anschaue, kann ich nur auf unser Repertoire-Fixsterne zeigen, die von der letzten zur nächsten Saison herüber scheinen, vor allem die Vorstellung „Edith Piaf“ ein Originaltanz und Musikopus von Libor Vaculík und Komponist Petr Malásek – auch Schwanensee von Tschaikowskij, die zusammen mit Nussknacker vom selben Komponisten einen Einstieg in die romantische Welt des klassischen Balletts anbietet. Zweifellos ist der wesentliche Umstand der wertschätzenden Entwicklung und Wachsen unseres Ballettensemble seine Fähigkeit neue, choreographischen Werke anzunehmen und weiter zu entwickeln, wo man nicht nur modernen Tanz und ausdrückende Elemente schaffen kann sondern auch alle inszenierenden Werkzeuge nutzt, damit man die Dynamik visueller und musischer Teilvorstellungen erreichen kann. Die Erfahrungen, die wir in den letzen Saisons in dramatischen Stücken, wie zum Beispiel „Malý pan Friedemann – Psycho“ oder „Macbeth“ erworben haben hat das Ensemble in der Vorstellung „Peer Gynt“ von Ibsen, mit der Musik von Grieg zur Geltung gebracht und in diesem Drama in eine neoklassischen Ballettform übersetzt. Diese Vorstellung wird auch in die neuen Saison übernommen. Eine wichtige Mission des Theaters ist sein erzieherische Wirkung, selbstverständlich auch für unsere jungen Zuschauer. Das Ballettensemble wird auch in der neuen Saison den kleinen Zuschauern neben dem Nussknacker auch „Garten“ nach einem Motiv aus dem Buch von Jiří Trnka anbieten, in dem Tanz und bildende Teile die Phantasie der Kinder zu wecken versucht, die oft mit schablonenhaften Konsumvergnügen abgestumpft sind. Die skurilen Situationen in diesen Vorstellungen können sicher auch die Phantasien der erwachsenen Zuschauer wecken. In die neue Saison steigt das Ballettensemble mit zwei unterschiedlichen Genretiteln ein. Vor allen die romantische Copélia, des Komponist Leo Delibes hat sich von einer Märchengeschichte von E. T. A. Hoffmann in der eine Marionette zum Leben erweckt wird, inspirieren lassen. Auch wenn schon seit der Erstaufführung der Copélia mehr als 130 Jahre vergangen sind, wird sie immer wieder in die Repertoire der großen Ballettensembles zurückkehren, weil das die Gelegenheit ist klassisches Ballett zu präsentieren welche die Inszenierung und ideenreiche Regie zur Geltung bringen. Auch unsere Copélia möchte diese Gelegenheit ausnützen. Das zweite Stück wird die Geschichte der Gräfin von Čachtice darstellen, in denen die Autoren Libor Vaculík und Petr Malásek den Tanz zum übersetzen von dramatischen Emotionen und leidenschaftlichen Ereignissen ausnützen. Das Ensemble stellt sich vor, dass diese Inszenierung ein Schritt auf ihr Ziel zu einen modernem Theaters hingeht, in dem die künstlerische Leistungen und technischen Möglichkeiten zu einem harmonischen Gefühlserlebnis für die Zuschauer wird. Ich wünsche mir für die neue Saison dass mit jeder Ballettvorstellung mehr neue Zuschauer hinzukommen. Die künstlerische Atmosphäre wird über die Theaterrampe hinaus dem Zuschauer das Stück emotional verstärkt erleben lassen. Das wäre ein glücklicher Schritt auf unser gestecktes Ziel zu.

Jiří Pokorný, Ballettchef

30

ballett

COPÉLIA Clément Philibert Léo Delibes

Libretto Charles Nuitter und Arthur Saint-Leon • Libretto-Bearbeitung Jiří Pokorný Choreographie und Regie Jiří Pokorný • Bühnenbild und Kostüme Josef Jelínek Dirigenten Pavel Šnajdr, Jiří Petrdlík

Die Liste der romantischen Ballette würde ohne Copélia nicht komplett sein. Alle großen Ballett – Ensembles lassen die zum Leben erwachte Marionette immer wieder tanzen. Der Autor Clément Philibert Léo Delibes (1836 bis 1891) hat sich von einer Märchengeschichte von Ernst Theodor Amadeus Hoffmann (1776 bis 1822) der Sandmann, inspirieren lassen. Man muss zugeben, dass auch einer anderen Geschichte, dieses künstlerisch vielseitig begabten Preußen (er war Staatsrat), Tschaikowskis Nussknacker (1892) zu verdanken ist. Copélia hatte 1870, in der Pariser Oper, Premiere gehabt. In der Geschichte des Balletts hat sie einen festen Platz; gerade wegen der choreographischen dankbaren Marionette. Aber man darf dem Komponisten nicht unrecht tun, auch wegen der Musik, die das beste Werk des Autor ist. Léo Delibes war zu seiner Zeit ein erfolgreicher Operettenkomponist. Er hat für Offenbachs Theater Bouffes Parisens viele Operetten geschrieben. Neben der Copélia hat auch Sylvia aus dem Jahr 1876, einen festen Platz in seinen Werken. Jede neue Inszenierung von Copélia gib dem Ensemble die große Möglichkeit seine Präzision und seine Tüchtigkeit im klassischen Repertoire zu zeigen. Für die Besucher ist es eine liebe und launige Vorstellung mit wunderschöner Musik. Für Ballettliebhaber ist es ein Bonbon das man immer wieder auskosten kann.

Premiere am 13. Oktober 2007 im Großen Theater.

„Dass die Copélia in die Erstliga der Ballettstücke wie Schwanensee gehört, kann man vor allem der Musik verdanken. Delibes hat sie als erster in der Geschichte (am Ende des 19. Jahrhunderts) zum charakterisieren der Figuren benützt und schildert den Zuschauern übersichtlich die Helden der Geschichte mit Hilfe seiner symphonischen Zeichnungen.“ Jiří Needrle, MF DNES, 7. Oktober 2005

32

DIE GRÄFIN VON ČACHTICE Petr Malásek Libor Vaculík

Music Petr Malásek • Regie, Choreographie und Libretto Libor Vaculík • Bühnenbild Martin Černý • Kostüme Roman Šolc Das Ballettensemble kommt erneut mit einem Tanzleckerbissen – diesmal handelt es sich um ein Tanzmusical, dessen Musikautor Petr Malásek ist – Die Gräfin von Čachtice, in der Hauptrolle stellt sich Radka Fišarová vor, welche als Edith Piaf bekannt ist. Der Regisseur, Choreograph und Librettist Libor Vaculík ließ sich vom Roman von Jožo Nižnánský Die Gräfin von Čachtice inspirieren. Die Handlung dieses Romans spielt sich an der Wende des 16. und 17. Jahrhunderts ab und schöpft seinen Stoff aus tatsächlichen Ereignissen. Zu der Zeit regiert in Čachtice die Gräfin Elisabeth Bathory. Über die Gräfin gehen Gerüchte umher, dass sie viele unschuldige Mädchen mordet und es genießt diese zu foltern, um in ihrem Blut baden zu können um sich so ihre Jugend und Schönheit zu erhalten. Die Geschichte ist wie geschaffen für eine Tanz – und Musicalbearbeitung, die sicher auch den strengen Zuschauer fesselt. Wir hoffen, das diese sich ebenso wie Edith – der Spatz von Paris – nicht nur für den Pilsener Zuschauer zum Theaterbestseller wird. Der Vollständigkeit wegen sei ergänzt, dass die Liedtexte aus der Feder von Václav Kopta stammen.

Premiere am 15. März 2007 im Kammertheater.

34

EDITH – DER SPATZ VON PARIS Petr Malásek Libor Vaculík

Choreographie und Regie Libor Vaculík • Musikalische Bearbeitung Petr Malásek Dirigent Jan Chalupecký • Bühnenbild und Kostüme Jan Dušek • ChoreographieAssistent Miroslava Pešíková-Fialová • Stimmberater Eduard Klezla Die Schöpfer dieses Balletts bemühen sich dem Zuschauer ein Maximum an Wahrheit über die Lebensklippen und Peripetien des wunderschönen und schwindelerregenden aber kurzen Lebensweges von Edith anzubieten, von den ersten Liedern auf den Straßen von Paris, über die berühmten Kabaretts bis zum triumphalen Auftritt in Olympia. Von dem Vagabundenleben in ihre Kindheit, über die stürmische Jugend, bis hin zum reifen Alter in der Welt des Showbusiness, wo Edith kennen lernte, wie der mit übermenschlich schwerer Arbeit bezahlte Ruhm schmeckt. Bei alledem kämpfte sie immerfort gegen Alkohol, Drogen und eine hinterlistige Krankheit, der sie schließlich vorzeitig erlag. Es ist die Geschichte der Edith Piaf – des Spatzen, für den Singen Leben hieß – bis ans Ende mit voller Kraft zu leben ...

Premiere am 27. Mai 2000 im Kammertheater.

„Das Leben und die Karriere Edith Piafs ist eine Legende geworden. Ich habe versucht der berühmten Sängerin eine Huldigung darzubringen, mit den flüchtigen Theatermitteln des Tanzes. Aus dem Sternenstaub der hinter ihr geblieben ist habe ich ein Mosaik zusammengestellt. Den Zuschauern die ganze Lebensgeschichte aufzurollen, mit allen Ereignissen, Details und Hintergründen sind nicht möglich. Es gibt kein künstlerisches Gebilde, das das Phänomen Piaf auffangen kann – das kann man nur einmal, als einzelne Person, durchleben und das war Edith Piaf selbst.“ Libor Vaculík

36

SCHWANENSEE Pjotr Iljitsch Tschaikowski

Libretto V. P. Begičev, F. V. Gelcer • Dirigent Pavel Šnajdr • Choreographie und Regie Jiří Němeček jun. • Bühnenbild und Kostüme Josef Jelínek • Choreographie-Assistent Jan Kadlec

Schwanensee gehört zu den grundlegenden Werken des Großen der neoromantischen Epoche in der russischen Musik, Pjotr Iljitsch Tschaikowskijs, Schüller des Konservatoriums in Sankt Petersburg und Lehrer für Musiktheorie am Konservatorium im Moskau, Autor einer Reihe von Symphonien, Suiten, einiger Orchesterphantasien, zehn Opern und dreier Ballette. Die Uraufführung fand am 20. April 1877 in Moskau, mit der Choreographie Václav Reisinger, des späteren Balletmeisters des Nationaltheaters in Prag, zum Libretto von V. P. Begičev und F. V. Gelcer statt. In Pilsen wurde Schwanensee zum ersten Mal im Jahre 1940 von Josef Judl, zum zweiten Mal am 25. Juni 1955 mit der Choreographie und Regie des Ballettchefs Jiří Němeček aufgeführt, welcher in dem Pilsner Theater sechs Saisons lang erfolgreich tätig war. Es ist also kein Zufall, dass sein Sohn J. Němeček jr. unser Angebot zu neuen Einstudierung dieser zauberhaften Märchengeschichte angenommen hat. Es ist heutzutage das meist gespielte klassische, auf allen Ballettszenen der Welt aufgeführte, Ballett.


„Der Komponist P. I. Tschaikowski hat in seinen dreißig Jahren ein Einaktballett für eine Kindervorstellung gemacht (Schwanensee). Fünf Jahre danach hat er ein Libretto nach einem deutschen Märchen geschrieben und die Musik zum Ballett, das er Schwanensee genannt hat. Eine Geschichte von einem Prinz, den bei der Jagd von der Schönheit eines Schwans ergriffen wird. Das erobert jeden Zuschauer und lässt ihn nicht mehr los, bis hin zum dramatischen Schlusszweikampf mit der bösen Macht von Rudovous.“ Mgr. Jiří Sekanina

38

DER NUSSKNACKER Pjotr Iljitsch Tschaikowski

Dirigent Pavel Šnajdr • Regie und Choreografie Jiří Kyselák • Bühnenbild und Kostüme Josef Jelínek • Choreographie-Assistenten Jan Kadlec, Ondřej Boháč, Michaela Musilová, Michaela Koutníková

Nach der erfolgreichen Aufführung Schwanensees kehrt das Ballettensemble des J. K. Tyl Theater erneut zum Werk Pjotr Iljitsch Tschaikowski zurück und führt das Ballettmärchen Der Nussknacker auf. Im Unterschied zum rein romantischen Schwanensee ist Der Nussknacker ein Abbild Kinderphantasie, zu mindestens der welche der Zaubermacht der Märchen über wunderschöne Prinzessinnen und tapfere Prinzen, und Verwandlungen von Sachen oder Zauberwesen unterlag. Die Märchengeschichte über die Verwandlung eines gewöhnlichen Nussknackers zu einen tapferen Prinzen und eines kleinen Mädchens zu einer anmutigen Prinzessin wird bestimmt auch die heutigen Kinderzuschauer fesseln, welche von den Superspielen an ihren Computern übermäßig gesättigt sind. Romantische Melodien und Reize des klassischen Tanzes erfreuen auch die erwachsenen Zuschauer, für die Erinnerung an ihre Kinderträume und Vorstellungen eine angenehme Flucht aus der hastigen Realität sein kann. Sich Den Nussknacker anzusehen, heißt inmitten des Gehetzes aufzuatmen, und sich zumindest für eine Weile von der Romantik hinreißen lassen, die auch in unser Leben gehört.


„Ein Märchen von der kleinen Mášenka, die am heiligen Abend einen zauberartigen Traum von einem schönen Prinz hatte, hat nicht nur Erwachsenen Freude gemacht, sondern auch den jüngsten Zuschauern. Die Reaktion des Publikums hat gezeigt, dass das Weihnachtsgeheimnis auch die heutigen Generationen der Kindern befällt, welche in der Literatur eher Harry Potter bewundern.“ Petr Dvořák, Pilsener Zeitung, 22. November 2004

40


Libretto, Regie und Choreographie Jiří Kyselák • Bühnenbild und Kostüme Jiří Jelínek Choreographie-Assistenten Zuzana Pokorná, Jan Kadlec Der zwiespältige Held Peer Gynt, aus dem Drama von Henrik Ibsen kommt nicht das erste Mal auf die Ballettszene. Vor allen wegen der szenischen Musik von Edvard Hagerup Grieg, dessen Tod im September 2007 gerade 100 Jahre verflossen ist. Die immer lebendige und bezaubernde Musik, des Ausklangs des Romantischen, zeichnet die Geschichte eines Menschen, der auf der Suche nach sich selbst verantwortungslos mit seinem egoistischen Handeln allen weh tut, die er auf seinem ruhelosen Weg trifft. Gerades Peers Wandern bietet eine Ballettinterpretation, die den philosophischen Inhalt des Dramas, mit den spezifischen Fähigkeiten des Tanzes zeigen kann. Diesmal ist es in einer neoklassischen Ballettform eingeführt. Die Choreographie und das Bühnenbild von Josef Jelínek, bietet dem ganzen Ballettensemble Schicksalswandlungen, vom Wandern in eine Traumwelt, zu zeigen. Ein Weg der moralische Werte nicht achtet und der in der Demut, an der Schwelle der liebenden Person endet. Ein Ballett voll Emotionen, bietet den Zuschauern eine bunte Palette herrlicher Tanzleistungen und auch den Nachklang von Liedern Solveigs. Vielleicht auch den Gedanken, dass die Geschichte von Peer Gynt, bis in die heutige Zeit übergreift.

Premiere am 17. März 2007 im Kammertheater.

„Peer läuft vor seinen Erinnerungen, von seinem Heute, von seinem Morgen – er läuft bis dahin, wo die Palmen vergeblich den Himmel erreichen. Peer halte ein – Gynt. Du Mädchen mit verhülltem Gesicht – von Dir, zu Dir laufe ich.“ Teil aus der Geschichte

42

DER GARTEN Zbyněk Matějů

Regie Jiří Středa • Choreographie Alena Pešková • Dirigent Pavel Šnajdr • Bühnenbild und Kostüme Pavel Kalfus • Choreographie-Assistenten Zuzana Pokorná, Jan Kadlec Die Ballettaufführung Der Garten mit Musik von Zbyněk Matějů entstand nach dem gleichnamigen Buch des bedeutenden gebürtigen Pilsners Jiří Trnka. Er war Illustrator und weltberühmter Schöpfer von Puppentrickfilmen. Das Buch Der Garten war seit der ersten Erscheinung im Jahre 1962 einer der meistgelesenen Kinderbücher. Wie das Buch, zieht uns diese Ballettinszenierung in einen aufregend geheimnisvollen Garten hinein, in dem fünf Jungen einmalige Abenteuer mit Katern, einem Gipszwerg, mit Elefanten, einem Walfisch und einer Reihe von anderen Gestalten erleben. Die Handlung erscheint wie in einen wunderschönen Kindertraum. Wir können nur noch wünschen, dass dieser Traum nicht zu Ende geht.


„Der Garten ist eine witzige Vorstellung, in der die Zuschauer immer wieder überrascht werden, mit Kleinigkeiten, die er im Ballett nicht erwartet. Die ersten Takte der Musik des Vorspieles schneidet ein ausgelassener Pfiff durch. Danach ist Schwarztheater an der Reihe oder Schattenspiel. Wenn man dann denkt, dass das schon alles ist, erschient auf der Bühne ein riesiger, grüner Walfisch den die Akteure in den Orchestergraben werfen. Blitzschnell kommt der Dirigent auf die Bühne, um Abhilfe zu schaffen. Das ist aber nicht die letzte Überraschung …“ Markéta Čekanová, MF DNES, 27. November 2006

44

Sehr geehrte und liebe Freunde des Schauspiels, wir haben eine neue Saison. Die Zeit fliegt wie verrückt und gerade in diesem rasenden Lebenstempo sollte man manchmal etwas bremsen, verweilen und unser Theater besuchen. Wie immer sind wir bereit, gemeinsame Begegnungen anzubieten, wie ein nie endender Dialog. Wenn wir gut werden (und das werden wir) lassen wir sie nicht gleichgültig. Wir bringen Ihnen einmal das Lachen und einmal das Weinen, beides ist unserer Gesundheit und unserer Seele zuträglich. Als Revanche Ihrer Anwesenheit, beseligen auch Sie unsere Seele. Also betreiben wir, mit Liebe, gottgefällige Gegenseitigkeit. Wir freuen uns auf Sie!

MgA. Pavel Pavlovský, Schauspielchef

46

Schauspiel

SYNCHRONSCHWIMMERINNEN David Drábek

Regie Vilém Dubnička • Bühnenbild Matěj Němeček • Kostüme Lenka Polášková Dramaturgie Marie Caltová • Choreographie Irena Bartošová Die Haupt helden der Komödie von Drábek aus der Gegewart sind drei Freunde: Kajetán – Fernsehkomiker mit Universitätausbildung, Pavel – Hochschulprofesor, dem seine „Samtrevolution“ gestohlen wurde, und Filip – ein Wasserliebhaber, der gerade eine erstaunliche Verwandlung durchmacht. Des weiteren begegnen wir Edit, der bezaubernden Freundin von Kajetán, die zum Leben Paparazzi bracht und SIM-Karten schluckt, und Ivan, den zarten Freund von Kajetán. Wir lernen Pavels Familie kennen, die sich nicht nur nach einem Kinobesuch sehnt, und auch eine Lehrerin – die von Karriere als Sängerin träumt. Synchronschwimmen ist ein Sport, dank dessen sich unsere drei Freunde überhaupt noch treffen … David Drábek gewann für den Text der Synchronschwimmerinnen im Jahre 2004 den Preis der Alfred-Radok-Stiftung in der Kategorie: Das beste tschechische Originalschauspiel.

Premiere am 10. Januar 2006 im Club des J. K. Tyl Theater.

„Im Theaterclub des Kammertheaters erscheinen junge Männer im Übungsdress, ganz nahe des Publikums und führen ihre Übungen, auf die Musik von Smetanas Moldau oder der japanischen Version des Queen Hits „We are The Champions“, vor. Der spiellustige Humor bekommt bald einen Riss … Das Geheimnis von Drábek, von den Problemen die auftauchen wenn „unser Leben in der Hälfte seiner Wallfahrt ist“, wirkt in der Pilsener Version lebensfrisch ehrlich und säubernd.“ Jan Kerbr, Theaterzeitung Nr. 3, 7. Februar 2006

48

PROMINENTEN GMBH Antonín Procházka

Regie Antonín Procházka • Bühnenbild David Bazika • Kostüme Lenka Tesařová Dramaturgie Marie Caltová Seine letzte Komödie schrieb der Schriftsteller, Autor und Regisseur Antonín Procházka für das Pilsener Schauspielhaus. Wie gewöhnlich schöpft er die Thematik „der Prominenten“ aus den aktuellen Problemen, mit denen unsere Zeitgenossen leben. In der Welt eines Fernsehstudios, wo unendliche Serien gedreht werden, kommt es zu einer Kriminaltat und einer der Serienschauspieler wird zufällig Zeuge. Sein bedrohtes leben verändert sich radikal. Antonín Procházka mit Witz die Oberflächlichkeit der heutigen Zeit in der Erfolg von der Werbung und Einschaltquoten bestimmt wird. Demgegenüber stellt er die Werte einer wahren Gefühlen beruhender Beziehung.

Premiere am 10. Februar 2007 im Kammertheater.

„Prominenten GmbH ist eine Komödie, die das Publikum von Anfang bis zum Ende gut unterhält. Bald vergisst man, dass die Motivation zum Schreiben von Antonín Procházka die Überproduktion ‚von Prominenten‘ ist. Davon erzählt die Prominenten GmbH aber gar nichts. Die Inszenation könnte auch ganz anders heißen, sie könnte sich auch in einer Zeitungsagentur abspielen und die Zuschauer würden genauso lachen.“ Markéta Čekanová, Theaterwelt, 10. März 2007

50

CYRANO DE BERGERAC Edmond Rostand

Übersetzt von Jindřich Pokorný • Regie Jan Burian • Bühnenbild Karel Glogr Kostüme Šárka Hejnová • Szenische Music Petr Malásek • Dramaturgie Marie Caltová Fechten Karel Basák Die Pariser Uraufführung von Cyrano de Bergerac im Jahre 1897 verzeichnete eine unerhörte Zuschauerresonanz. Der Erfolg begleitet jedoch diese große romantische Tragikomödie in Versen bis in die heutigen Tage. In der Person des Cyrano wird nämlich Windbeutelei mit Geistesfunken und edlem Gemüt verbunden. Cyrano ist ein Stürmer, der sich jeder Knauserei widersetzt, ein opferbereiter Freund und zarter Liebhaber, der seine Liebe in die Maske eines Zynikers hüllt, ein Einzelgänger inmitten einer Menschenmenge, ein, seine Trauer geheim haltender, Spötter. Edmond Rostand schrieb mit seinen fast dreißig Jahren ein Stück voll von dramatischer Spannung, großen Gefühlen und Gedanken, als auch klugem Humor.

Premiere am 16. Dezember 2006 im Großen Theater.

Kann man sagen, dass jeder Mensch schon unsterblichen Repliken begegnet ist, wie: „Mein Hut werfe ich in die Weite …“ „Eine große Nase einen großen Geist kennzeichnet …“ „Trotz allem und allen habe ich mit sauberem Schilde gelebt …“ Das ist aus dem Stift des französischen Edmund Rostand, und das sagt der berühmteste Sturmvogel, Raufbold und Dichter Cyrano de Bergerac.

52

DIE KÖNIGIN MARGOT Alexander Dumas Klára Špičková

Regie Juraj Deák • Bühnenbild David Bazika • Kostüme Kamila Polívková • Szenische Music Petr Malásek • Bewegung und Fechten Karel Basák • Choreographie Jiří Pokorný Dramaturgie Marie Caltová Das romantische Stück der jungen Autorin Klára Špičková entstand frei nach dem gleichnamigen Roman von Alexander Dumas. Schauplatz ist Frankreich der ausklingenden Renaissance in den Tagen, die mit der „Bartholomäusnacht“ ihre Gipfel erreichtet. Das rücksichtslose politische Spiel drückt dem ganzen Land einen Siegel auf und lässt extreme Leidenschaften und Gefühle ertönen. Die in dem Schatten ihrer Mutter, der ehrgeizigen Katharina von Medici, existierende Königin Margot, widersetzt sich der Manipulation, auch um den Preis der Bedrohung ihres eigenen Lebens. In Gefahr geraten jedoch alle, deren Schicksale mit dem französischen Thron verbunden sind. Das Leben bewegt sich in Grenzsituationen – zwischen Liebe und Hass, Mut und Anpassungsfähigkeit, Mitgefühl und Rücksichtslosigkeit, Rache und Freundschaft. Das spannende Stück bietet ein großartiges Bühnenspektakel an.

Premiere am 8. April 2006 im Großen Theater.

Eine Frage an die Autorin Klára Špičková: Für die letztere Pilsener Version von Königin Margot ist eine imaginäre Person entstanden – ein Junge als Tod. Wie ist Ihnen das eingefallen? „Ich habe immer im Thema Margot eine andere Dimension gespürt als nur Religions- und politisches Menschenspiel. Ich habe mich gesehnt vom mysteriösen Plan zu erzählen. Verstofflichen, das kann man mit Lichtspielen, mit musikalischem Klang oder mit Raumgestalten. Ich habe mich aber ins Lesen meines Spieles versenkt und ich habe bemerkt, dass das Kind eine Gestallt sieht, die stirbt oder den Tod verursacht, für die Menschen in der Umgebung. So ein Engelchen – ein tödliches aber.“

54

CYRANO IN BUFFALO Ken Ludwig

Übersetzt von Alexander Jerie • Regie Jan Burian • Bühnenbild und Kostüme Karel Glogr Dramaturgie Marie Caltová

Die Situationskomödie Cyrano in Buffalo schrieb der gegenwärtige amerikanische Dramatiker Ken Ludwig. Die Pilsner Zuschauer hatten vor einiger Zeit die Möglichkeit, sein Spiel „Othello darf nicht platzen“ kennen zu lernen, das sich im Repertoire mehrere Saisons hielt. Cyrano in Buffalo, die letzte erfolgreiche Komödie Ludwigs, spielt sich in der Umwelt einer Theatergesellschaft ab, welche die besten Jahre bereits hinter sich hat und sich mit künstlerischen, personellen und finanziellen Schwierigkeiten auseinandersetzen muss. Mit einem Telefonanruf wird jedoch für die Hauptakteure alles anders. Die Möglichkeit, in Hollywood in attraktiven Rollen mit einem Oscar-Regisseur einen Film zu drehen, würde nicht nur die finanzielle Rettung, sondern auch eine Auffrischung des bereits verblassenden Ruhmes bedeuten. Stattdessen wird die Situation dank ungeklärten persönlicher Beziehungen und Missverständnissen komplizierter. Die flehentliche Bemühung darum, möglichst viel zu retten, macht die Situation noch schlimmer. Wie einer der Gestalten sagt: „Es sieht dort aus wie in einem Narrenhaus, wenn die Aufseher frei haben.“ Ken Ludwig zeigt jedoch, dass es trotz alledem im Leben Gefühle gibt, die wichtiger als alles andere sind.

Premiere am 10. Juni 2006 im Kammertheater.

„Die Zuschauer kennen einen einzigen Tag dieser zauberhaften Welt von Zufällen und Vergänglichkeiten, blendenden Erfolgen, Entsagungen und innerer Kraft die Missgunst umstürzen, mir schneller Reaktion auf jeden Blitz eine Hoffnung erleben, keine Chance die der Mensch hat, soll man aufgeben. Nicht nur im Theater auch im Leben.“ Jaroslava Svĕtlíková, Pilsener Kulturübersicht, Juli 2006

56

SOME GIRL’S Neil LaBute

Übersetzt von Dana Hábová • Regie Lída Engelová • Bühnenbild Ivo Žídek • Kostüme Ivana Brádková • Szenische Music Jiří Pazour • Dramaturgie Johana Kudláčková Das Spiel des gegenwärtigen amerikanischen Autors Neil LaBute betrachtet Fragen im Zusammenhang mit der Beziehung zwischen Mann und Frau. Der unheldische Hauptheld ist Literaturprofessor und frischgebackener Schriftsteller, der kurz vor der Hochzeit vier von seinen ehemaligen Geliebten besucht. In Gesprächen mit den ganz unterschiedlichen Frauentypen deckt er nicht nur die Vergangenheit, sondern auch die Folgen auf, welche diese gegenseitigen Begegnungen hatte. Tragische Momente vermischen sich mit lyrischen und komischen Momenten. Das Spiel scheint die Reue eines Sünders zu sein, der mit diesen Gesprächen seine Schuld sühnen möchte, der Autor deckt jedoch am Schluss überraschend andere Handlungsmotive auf.

Premiere am 28. Oktober 2006 im Kammertheater.

„Besonders im gravierenden zweiten Teil des Spieles kann man nicht übersehen, dass dieses Konversationsstück einen inneren Egoismus aufzeigen kann. Dabei müssen wir ein bisschen bitter lachen, sich aber der heroischen Schauspielkunst von Martin Stránský beugen, der zwei Stunden die Bühne des Pilsner Kammertheaters nicht verlässt und den Text mit Lebensüberzeugung anfüllt.“ Petr Dvořák, Pilsener Zeitung, 31. Oktober 2006

58

UNSERE FURIANTEN Ladislav Stroupežnický

Regie Ladislav Smoček • Bühnenbild und Kostüme Karel Glogr Unsere Furianten, mit dem Untertitel „Ein Bild aus dem Leben in einem tschechischen Dorf“ hat der Dramaturg des tschechischen Nationaltheaters, Ladislav Stroupežnický im Jahre 1887 geschrieben. Was zuerst die Kritik nicht begriffen hat, hat ein begeistertes Publikum und die Theoretiker ersetzt. Unsere Furianten sind damit zu einem Grundstein vom goldenen Fond tschechischer Dramatik geworden. Die Geschichte hat in einem idyllisch aussehenden Ort in der Südtschechei begonnen. Ein wertloser Streit um eine Nachtwächterstelle hat die zwischenmenschlichen Beziehungen in Gang gebracht und kleinliche Angelegenheiten haben einen Schicksalsausmaß bekommen. Im Spiel sind, Ehre, Vertrauen und vor allem die Liebe. Zum Glück ist gegen Arroganz und Intoleranz ein Gegenwicht gefunden, mit richtigem, gesunden Menschenverstand haben wir sie besiegt. Eine breite Skala, vollblutig geschriebener Figuren provoziert zum Nachdenken darüber, wie sind wir Tschechen eigentlich und wir können uns auch damit amüsieren.


„Wenn die Dorfversammlung Bláha nicht als Nachtwächter wählt, dann setzt sich auf vier Seiten des Dorfes der rote Hahn.“ Ausschnitte von Geschehens

60

BLICK VON DER BRÜCKE Arthur Miller

Übersetzung Jan Grossman • Regie Jan Burian • Bühnenbild und Kostüme Karel Glogr Dramaturgie Marie Caltová Arthur Miller hat sein Theaterstück an den Rand eines New Yorker Viertels gelegt das sich von der Brooklyn Brücke bis zum Meer erstreckt. Wir spüren die Atmosphäre der Dock-Anlagen, wo die Ware aus der ganzen Welt herankommt. Die Leute, meistens blutsverwandte, italienische Zuwanderer, Arbeiter und ihre Familien leben hier in einem besonderen Gemeinschaftsgeist. Sie sind Amerikaner, aber etwas aus der Moral ihrer Vorfahren ist unter ihrer Haut geblieben. Gerechtigkeit hat hier eigene Gesetze, die nicht zu den geschriebenen passen. Eddie Carbone, Hauptdarsteller dieses Dramas, erzählt am Anfang die brutale Geschichte eines Jungen, der die illegalen Emigranten dem Emigranten-Amt verraten hat. Alle, auch die eigene Familie, haben ihn verdammt. Eddie ist keine Ausnahme. Er gehört in diese Gesellschaft und er ist hier glücklich. Er hat Freunde, eine treue Frau und eine liebe Nichte. Aber in dem Augenblick, als er Verwandte aus Sizilien in sein Haus nimmt, bricht seine Mikrowelt zusammen. Sein ganzes Wesen beherrscht Leidenschaft – eine gefährliche Leidenschaft – weil er nicht in der Lage ist sie zu bekennen, zuzugeben. Seine Vorstellung von Gerechtigkeit bricht zusammen und er muss sich einem schmerzhaften inneren Kampf unterziehen. Arthur Miller hat eine starke, einfache und spannende Geschichte geschrieben, in der er den Streit beschreibt, zwischen nicht aufzuhaltender Sehnsucht, mit dem Harmoniebedürfnis und der Fähigkeit das Schicksal anzunehmen. Arthur Miller hat die erste Version von „Blick von der Brücke“ 1955 als Gedicht geschrieben, ein Jahr danach ist aber aus der Einakter ein Hauptfilm geworden, die Gedichte sind verschwunden, aber der Blick ins Innere der Figuren ist tiefer geworden, die in ihrem inneren und seelischen Reichtum einzigartig sind. Für die erste Version hat er einen Preis von Theaterkritikern bekommen, aber erst dir zweite Version, die Premiere in London hatte, hat ihn weltbekannt gemacht. Arthur Miller hat eine Geschichte geschrieben, die bis heute rühren und ansprechen kann, darum wird sie immer wieder aufgeführt.


„Das Theater hat eine Beziehungskraft weil es so vorausblickend ist. Im Grunde wie das Leben.“ „Du lässt Dich nicht mit der Gedanken verführen, dass das was nichts bringt, keinen bereichernden Nutzen zum Besten, kein Wert hat.“ „Die Aufgabe ist, sich Fragen zu stellen, immer war es so. Wir müssen so unerbittlich Fragen, wie es nur geht. Wir müssen die Stirn bieten und mit einer Unermüdlichkeit auch zum Unmöglichen eine richtige Antwort finden.“ Arthur Miller, Prag 1994

62

GERÜCHTE NeiI Simon

Regie Jan Burian • Bühnenbild und Kostüme Karel Glogr Der bis heute, meistgespielte zeitgenössische amerikanische Autor Neil Simon ist für die Pilsener Zuschauer kein unbekannter Begriff. Seine Werke Appartement 719 Zweite Kapitel, Der brave Herr Doktor, Komisches Duo oder Lebkuchenstreusel haben in unserer Szene immer Erfolg gehabt. Die Komödie Gerüchte hat er in den 90iger Jahren geschrieben und allein in New York hat sie 580 Aufführungen gehabt. Das Spiel berichtet von einer Feier zum 10. Hochzeitstag, die in einer Luxusvilla von den Gastgebern organisiert wurde. Diese fehlen aber. Es treffen sich Freunde aus der besseren und erfolgreicheren Gesellschaft. An Stelle von Lustbarkeiten erwatet sie eine Reihe von Problemen und Aufgaben, wie sie noch nicht gehabt haben. Dabei versuchen sie das Geheimnis aufzuklären, welches sie dort umringt. Sie versuchen die Situationen ihrer eigen Ehe und den außerehelichen Beziehungen zu verstehen. Es geht darum zuerkennen, was nur Geschwätz und was die nackte Wirklichkeit ist.


64

ONKEL WANJA Anton Pavlovič Čechov

Regie Jan Burian • Bühnenbild und Kostüme Karel Glogr Der weltbekannte russische Dramatiker und Prosaiker Anton Pavlovič Čechov war in seinem Urzustand Arzt. Mit seinem diagnostischen, durchdringendem Blick konnte er nicht nur menschliche Verwirrungen und Sehnsüchte aufdecken, sondern auch seine Oberflächlichkeit und Lächerlichkeit. Durch die meisterlich geschriebenen Figuren und vortrefflich gewählten Details ist es ihm gelungen, sich zu den prinzipiellen Fragen des Sinns des Lebens auszusprechen. Die Geschichte Onkel Wanja spielt irgendwo in einem eingefallenen Gut, wo der eintönig verlaufende Gang, mit dem Besuch von Prof. Serebrjakov und seiner attraktiven Frau Jelena, in Wirbel kommt. Es öffnen sich Probleme über die weitere Existenz dieser Leute, auch die Hoffnung auf ein erfülltes Leben. Die Erkenntnisse der Wahrheit reißen die Illusionen nieder, es stellen sich unvermeidliche Fragen, wie soll man weiterleben. Eine sehr innige Frage, weil hier Menschen, in einem Alter sind, in der die Hoffnung, die Träume noch zu realisieren, sehr beschränkt sind. Die Tragikomödie Onkel Wanja hat das Pilsener Theater ganze 65 Jahre nicht inszeniert, obwohl die anderen Werke Čechovs oft im Repertoire waren.

Premiere am 15. Dezember 2007 im Großen Theater.

66

DAS DRITTE KLINGELN Václav Štech

Regie Ladislav Smoček • Bühnenbild Karel Glogr • Kostüme Šárka Hejnová Regie-Assistent Josef Nechutný • Dramaturgie Marie Caltová Václav Štech, einer der meist gespielten tschechischen Klassiker, schrieb in seinem Leben etwa 45 Bücher, 17 Schauspiele und unzählige Kritiken, Erzählungen, Essays, Feuilletons und auch Kulturanweisungen. Im Jahre 2002 führte das Schauspielensemble sein Lustspiel mit Vorwahlthema – David und Goliath – auf, und jetzt bereitet es seine erfolgreichste und meist gespielte Komödie – Das dritte Klingeln vor. Václav Štech schrieb sie im Jahre 1900, mit seinen einundvierzig Jahren, also zur Zeit seiner größten schöpferischen Blüte. Einem Ereignis nach, dessen Zeuge er selbst war, verfasste er eine verrückte Geschichte einer Hochzeit in der Familie des Bürgermeisters, welche zwar das ganze Städtchen in Bewegung bringt, von der aber bis zuletzt niemand weiß, ob sie verwirklicht wird oder nicht. Aus einem unschuldigen Missverständnis entsteht eine Kette von komplizierten und scheinbar unlösbaren Situationen, welche Spannungs – und Komikquellen sind. Štech beginnt eine ganze Galerie von kleinstädtischen Gestalten zu spielen, welchen er, trotz seines kritischen Stachels, nicht die menschliche Wärme und Ergriffenheit nimmt. Das dritte Klingeln wir in der Bearbeitung des Regisseurs Ladislav Smoček aufgeführt.


„Die Spiele von Vaclav Štech nehmen uns die Illusion, dass Mensch und Gesellschaft in der Vergangenheit besser waren als wir heute. Wir sind froh, dass unsere Zeit nicht schlechter ist als die frühere. Wir sollen das als Wahrheit der Menschen begreifen …“ Ladislav Smoček

68

DIE INNERE STIMMEN Eduardo de Filippo

Übersetzt von Jiří Matĕjíček • Regie Irena Žantovská Bühnenbild und Kostüme Dana Hávová Innere Stimmen vom italienischen Nachkriegsdramatiker und ausgezeichneten Schauspieler Eduardo de Filipo sind poetische Texte an der Grenze einer Kriminalgeschichte und einer zerbrechlichen Tragikomödie. Die Schicksale der Figuren sind, in fast magischen Realismus, geschrieben, so wie die Umgebung des Spiels. Ein altes neapolitanisches Haus und ein altersgrauer Verleih von Requisiten für Volksfeste und ein Geschäft mit Feuerwerken. Dort leben zwei alternde Brüder mit einem schweigenden Onkel. Nach dem einer von ihnen, Alberto die Nachbarsfamilie an einem Mord zu beklagen hat, musste er plötzlich feststellen, dass alle Beweise, die er ganz genau gesehen hat, verschwunden sind. War das alles nur ein Traum? Die angezeigte Familie kämpft erstaunlicher Weise nicht um ihre Unschuld, nein, sie suchen den Verbrecher in ihrer eigenen Mitte. Der unsichere Alberto im Dialog mit dem Onkel, der sich mit Leuchtraketen und bengalischem Feuer verständigt, stellt sich die Frage nach zärtlicher Zuversicht außergewöhnlicher Freundschaft und wunderlichen menschlichen Beziehungen. Innere Stimmen, mit der Sehnsucht zärtlich, aber auch durchgreifend das anzufassen, was im Alltag versteckt bleibt, ist ein starkes und ansprechendes Werk, von dem neapolitanischen Dramatiker, von dem gesagt wurde, dass er das Herz von Don Quichotte hat.


70

DER HUND DES GÄRTNERS Lope de Vega

Übersetzt von Emanuel Frynta • Regie Martin Vokoun • Bühnenbild Eufrasio Lucena-Munoz • Kostüme Monika Roženková „Es gibt keine Kraft, die eine Frau aufhalten kann, wenn sie wirklich liebt“ sagt ein Abenteurer und ein Mann voller Leidenschaft, Dichter und genialer Dramatiker der spanischen goldenen Ära, Lope Felíx de Vega Carpio. Seine Komödie Der Hund des Gärtners ist sehnsüchtig und voller Spannung, sie beschreibt die Geschichte der schönen Gräfin Diana, die in ihren Sekretär Theodor verliebt ist. Der Zwist der Sehnsucht und dem Anspruch adeliger Ehre, also der Herkunftsunterschiede ermöglicht keine Eheschließung. Theodors scharfsinniger Diener versucht das zu überbrücken. Das hat aber auch einen Preis – eine liebliche, einfache Frau wird dadurch sehr verletzt. In ihren Mund gibt der Dramatiker die Worte: „Das du weisst, Liebe ist ein Gottesgeschenk mit Rache und Neid“ Dieses bezaubernd Renaissance-Werk, vom Dichter von „Himmel und Erde“, wie der Autor von seinen Zeitgenossen genannt wurde, führen wir, in der dynamischen Übersetzung von Emanuel Frynta, ein.

Premiere am 16. Februar 2008 im Kammertheater.

„Auch wenn er den Brei in seiner Schale nicht mag, knurrt er jeden an, der sich der Schale nähert.“ Lope de Vega

72

Sehr geehrte Damen und Herren, ich möchte mich bei Ihnen herzlich für die Gunst bedanken, die Sie unseren Musikern und unserem Operettenensemble während der vergangenen Saison gewidmet haben. Wir hoffen fest, dass die Stücke, die wir für Sie für die nächste Saison ausgesucht haben interessant werden und dass wir uns so oft wie möglich im Zuschauerraum unseres Theaters treffen. Limonaden Joe wird die erste Premiere sein. Diese „Pferdeoper“ ist mit seiner Theaterund Filmexistenz eine musikalische Kultkomödie geworden. Die einzigartigen Parodien mit ihren ausgezeichneten Dialogen und die Evergreen-Melodien sprechen sicher eine breite Skala der Besucher an. Das Autorenduo John Kander und Fred Ebb (damals noch mit Unterstützung von Joe Masteroff) hatten wir schon vor kurzem mit ihrem Stück Kabarett in unserem Repertoire. Auch diese Inszenierung hatte bei Ihnen, sehr geehrte Besucher, außerortendlichen Widerhall gefunden. Unserm Ensemble hat es auch eine hohe Auszeich-

nung gebracht. Für die Hauptrolle, Sally Bowles, hat Daniela Šinkorová den Thalia Preis bekommen. Diese Tatsachen haben uns bewogen, noch ein Werk von diesen bedeutenden musikalischen Schöpfern, des 20. Jahrhunderts, einzustudieren. Diesesmal das einzigartige Stück Chicago, mit dem Untertitel „Vaudeville“ – in Zusammenarbeit mit Bob Foss – Diese Stück wendet sich direkt an die Wurzeln dieses Genres, das wir alle so lieben. Groteske, Sarkasmus, beißende Ironie, Witz das sind die Gründe, mit dem sich der Blick auf die menschliche Moral in Chicago entfaltet. Alles, mit glänzender, pulsierender Jazz-Musik unterstreichen. Besuchen Sie mit uns diese Stadt voller Gangster am Ende des 20. Jahrhunderts. Gegenpol von „Raupe Chicago“ ist ein romantisches Musical Karussell, von den Autoren Richard Rodger und Oscar Hammerstein II. Mit wunderschönen Melodien und einzigartigen Ballettszenen erzählt es von leidenschaftlichen Liebe, Hoffnungen und Enttäuschungen. Diese fesselnde, gefühlvolle und bunte Geschichte inszenieren wir als tschechische Premiere. Übersetzt wird es von einem unserer bedeutendsten tschechischen Übersetzer – Michal Prostĕjovský, der auch zum Beispiel: Jesus Christ Superstar, Joseph and The Amazing vom Technicolor Dreamcoat – Autor A. L. Weber übersetzt hat. Die Saison wird dann mit Koločava einer Ballade von den Autoren Petr Ulrych und Stanislav Moša aus Brünn beendet. Die Ballade schöpft ihren Entwurf aus dem Roman von Ivan Olbracht „Nikola Šuhaj Loupežník“. Sehr geehrte Besucher, im Repertoire bleiben erfolgreiche, beliebte und gewünschte Inszenierungen aus der vergangenen Saison wie: Du sollst mein Glücksstern sein, Orpheus in der Unterwelt, Rose Marie und das Dschungelbuch.

Roman Meluzín, Operetten und Musicalchef

74

Musical und operette

KARUSELL Richard Rodgers Oscar Hammerstein II

Regie Roman Meluzín • Dirigenten Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Bühnenbild Šimon Caban Kostüme Simona Rybáková • Choreographie Jiří Pokorný Das Vorbild haben unsere Autoren im Stück Liliom des Ungarischen Autors Ference Molnár gefunden. Der Anfang der Geschichte ist in eine exotische Umgebung eingerahmt, in der Karusselle, Schießbuden, Berg- und Talbahnen und grauenhaften Häusern stehen. Die bis zu diesem Zeitpunkt aseptisch erzogene Julia, trifft den eigenartigen, anziehenden und originellen Mann Bill. Sie verlieben sich, sie schließen eine Ehe und in der kurzen Zeit vor der Hochzeit, haben sie nicht erkannt, wie unterschiedlich sie sind. Diese Unterschiede beeinflussen ihre Beziehung und kompliziert ihr Zusammenleben. Wir verfolgen die Entzauberung, den Schmerz, aber auch eine neue Hoffnung für diese Beziehung. Dieses Musical ist beispielhaft für große Melodien, musikalische Partien, die einzigartig aufgebaut sind und die Fähigkeit besitzen, den seelischen Zustand der Hauptpersonen mit Musik und Liedern auszudrücken. Von diesem Musical kann man sicher sagen, dass es typisch amerikanisch ist. Die Ausstattung im Bund mit vielen, originellen Tanzstücken, ist eine einzigartige Gelegenheit und eine große Delikatesse für das Ballettensemble unseres Theaters.


76


Regie Roman Meluzín • Dirigenten Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Bühnenbild und Kostüme Lucie Loosová • Choreographie Pavel Strouhal Am Anfang diese Musicals kommt ein Conferencier auf die Bühnen und sagt: „Herzlich willkommen meine Damen und Herren, in einer Weile werden Sie eine Geschichte verfolgen von Mord, Geiz, Korruption, Gewalt, Ausbeutung, Ehebruch und Verrat, einfach von allem was unseren Herzen wertvoll und nah ist“. Das alles wird tatsächlich in den nächsten zwei Stunden, in einem heftigen Rhythmus, gespielt und wird von einer Vielfalt beschwingter lockeren Melodien unterstützt. Chicago beweist, dass es für das Theater geschrieben ist, dass es zur Unterhaltung und für das Vergnügen das geehrte Publikum existiert. Aber auch als kleiner Anlass zum Nachdenken. Für die Zusammenarbeit haben wir den sehr gefragten tschechischen Choreographen Pavel Strouhal gewinnen können.

Premiere am 1. Dezember 2007 im Kammertheater.

78


Regie Petr Novotný Jedem von uns ist die Geschichte von Räuber Nikola Šuhaj bekannt. Wir stellen Ihnen eine Inszenierung dieser Legende von den bedeutendsten Autoren aus Brünn – Petr Ulrych und Stanislav Moša vor. Die Musik von Ulrych hat außer-ordentliche Melodien, die er wie Leoš Janáček auch, in der Volksmusik gesucht hat. Die außergewöhnliche Emotionalität und Innigkeit dieser Musik rührt für lange Zeit unsere Herz. Die Instrumentierung ist einfach gehalten, denn es geht um den Stil der Volklore, die Betonung liegt auf einem Instrument, das sicher am Besten die feinste Seismik menschlicher Seele mitteilen kann – die menschliche Stimme. Die Lieder von Petr Ulrych werden sich denen in den Sinn prägen, die sie wahrnehmen möchten. Dem Publikum stellen wir mit diesem Stück ein neues Autorenduo vor, aber auch das Genre einer szenische musikalische Ballade, die bei uns so noch nie dargestellt wurde. Die Regie hat Petr Novotný, einer der besten tschechischen Musicalregisseure übernommen, der bei uns als heimischer Regisseur unseres Ensembles wahrgenommen wird.

Premiere 17. Mai 2008 im Kammertheater.

„Allein und einsam, wenn der Kreis täglich enger wird – das braucht mehr als nur Zauber, das braucht Liebe, große Liebe, ehrliche Liebe, quälende, durchgelebte, so eine die sagt, warum soll man weitergehen.“ Petr Ulrych, Text aus der CD von Koločava

80

DAS DSCHUNGELBUCH Radek Balaš Ondřej Brousek

Regie und Choreographie Radek Balaš • Dirigenten Jan Kučera, Martin Kumžák, Pavel Kantořík • Bühnenbild Lucie Loosová • Kostüme Jolana Schofield-Izbická Chorleiter Eva Skalová • Regie-Assistent Martin Šefl • Choreographie-Assistent Petra Tolašová • Bewegung Jan Kaleja

Komische Szenen, unterhaltsame Musik, Akrobaten und Tanzszenen – das alles können Sie in der speziell für das Pilsener Theater geschaffene Musical-Bearbeitung des weltberühmten Dschungelbuchs von Rudyard Kipling finden. Die Autoren und der Komponist Ondřej Brousek sowie der Texten, Regisseur und Choreograph Radek Balaš inszenieren die Geschichte eines Jungen, der im Dschungel unter Tieren aufwuchs und deren Gesetze kennen lernte. Gleichzeitig ist sie eine zutreffende Parabel über die Beziehung des Menschen und der Welt. Die Musik von Ondřej Brousek ist in bester Musicaltradition gehalten, die jedoch auch mutig Töne der modernen Hip Hop und Street Dance Music anklingen lassen. Der indische Dschungel ist mit seinen strengen Naturgesetzen fast dem Dschungel der menschlichen Zivilisation ähnlich. Unsere Geschichte ist somit auch die Geschichte des menschlichen Geschlechts, die seit Anbeginn wie eine Bogensehne zwischen Natur und der Zivilisation gespannt wird. Während unser erwachsenes Publikum unser Dschungelbuch als Parabel über die Suche nach den Wurzeln des menschlichen Geschlechts sieht, sollten die Kinder unter den Zuschauern von der abenteuerlichen, lustigen Geschichte mit ihren Gestalten Balú dem Bären, dem Panter Baghíra, den Tiger Scher-Khan oder der Wölfin Rakschasi gefesselt werden.

Premiere am 21. April 2007 im Kammertheater.

„Gehe deinen Weg Froschmännchen, mach dir dein Lager bei deiner Meute, bei deinem Blut, bei deinen Leuten. Wenn du irgendwann Füße, Zähne, Augen oder eine schnelle Nacht-Nachricht brauchst, denke daran, dass du der Herr im Dschungel bist, es reicht anzurufen, und Dschungel ist dein.“ Rudyard Kipling, Das Dschungelbuch

82

LIMONADEN JOE Jiří Brdečka Vratislav Blažek Pavel Kopta Jan Rychlík Vlastimil Hála Oldřich Lipský

Regie Tomáš Dvořák • Bühnenbild Jaroslav Milfajt • Kostüme Tomáš Kypta • Dramaturgie Pavel Vašíček • Musical Bearbeitung Jiří Petrdlík, Vratislav Šrámek • Choreographie Martin Pacek • Chorleiter Eva Skalová • Regie-Assistent Jan Kaleja • Bewegung Václav Kolář Duellen und Schlägerei Karel Basák Eine populäre Geschichte, eine „Pferdeoper“ berichtet über den Weg von Limonaden Joe zu Gerechtigkeit, Liebe und zu einer Welt in der man in den Bars nur alkoholfreie Colaloka – Limonade bekommt. Seinen Weg kreuzt Winnifred, ein schönes, naives Mädchen mit einer reinen Seele, eine dunkle mysteriöse und nach Gefühl sich sehnend Tornado Lou, brutale Gauner, Doug Badman, Horác Hogofogo und noch viele andere typische Figuren, die wir aus den Western kennen und die uns in die Zeit des wilden Westens führen. Diese vollkommene Parodie ist nach 40 Jahren ihrer Existenz unsterblich geworden und ihre Lieder wie: „Wenn in der Bar der Rauch dichter wird“ oder „Whiskey ist mein Lebensmotto“ zu Volksliedern geworden sind. Im Geschehen unseres Ensembles dürfen wir viel neues erwarten, weil wir für die Zusammenarbeit den bedeutendsten Regisseur vom Puppentheater – Tomáš Dvořák und noch einige von seinen Kollegen – gewinnen konnten, der im Pilsener Theater Alfa zu Hause ist. Wir erwarten eine reizende bildkräftige und mit intelligentem Humor schwelgende Musikkomödie.

Premiere am 29. September 2007 im Kammertheater.

84

ORPHEUS IN DER UNTERWELT Hector Crémieux Jacques Offenbach Ludovic Halévy Henri Meilhac

Regie Roman Meluzín • Dirigenten Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Bühnenbild und Kostüme Lucie Loosová • Dramaturgie Alena Martínková • Choreographie Jiří Pokorný Chorleiter Zdeněk Vimr • Regie-Assistent Ondřej Hučín • Choreographie-Assistent Petra Tolašová Eine der bekanntesten Operetten überhaupt, die bis heute auf den Weltbühnen gespielt wird, ist zweifellos Orpheus in der Unterwelt vom „Vater der Operette“, dem Komponisten Jacques Offenbach. Wer würde den weltberühmten, gerade aus diesem Werk stammenden Cancan nicht kennen! Orpheus gehört zu den wahren Juwelen diese Genres. Die Librettisten Meilhac und Halévy gingen zwar von dem bekannten Mythos über Orpheus dem Geiger aus, der in die Unterwelt stieg, um seine Frau Eurydike zurück zu gewinnen, sie schrieben jedoch zugleich eine witzige aktuelle Gegenwartssatire. Als auf der Szene die Olympischen Götter in altgriechischen Kostümen erschienen, war allen klar, dass es um niemanden anderen, als um die gegenwärtigen Bewohner von Paris mit dem Kaiser an der Spitze geht. Orpheus in der Unterwelt (1858) ist nicht die erste Operette – das ist Offenbachs Einakter Zwei Blinde (1855) – sie hält jedoch die Vorrangstellung als die erste abendfüllende Operette. Von ihrer Qualität zeugen nicht nur die vielen Aufführungen, sondern auch, dass sie bis heute provozieren und das Publikum unterhalten kann …


„Eine Überraschung gibt es schon am Anfang – es ertönt nicht die weltbekannte Ouvertüre von C. Binder sondern die originelle, kurze aber nicht weniger ansprechende Introduktion von Offenbach. Der Dirigent, der auch in Brünn eine Version von Orpheus einstudiert hat, hat in den Chorszenen durchaus ein reißendes Tempo mit ungewöhnlicher Gradation. Die meistens ausgelassenen Ballettszenen werden dabei aber auch aufgeführt.“ Vítĕzslav Sladký, Pilsener Zeitung, 8. März 2007

86

DIE PIRATEN VON PENZANCE William S. Gilbert Arthur Sullivan

Regie Petr Novotný • Dirigent Pavel Kantořík • Bühnenbild Ivo Žídek • Kostüme Lucie Loosová • Choreographie Vlastimil Červ • Dramaturgie Monika Bártová • Chorleiter Eva Skalová • Regie-Assistent Martin Šefl • Bewegung Václav Kolář Lustige Music, einwitzig geschriebener Text und eine originelle Intrige – das sind Die Piraten von Penzance oder Der Sklave der Pflicht, wie der ganze Titel der Operette lautet, deren tschechische Erstaufführung sich im Oktober 2006 in Pilsen abspielt. Ihre Autoren, Librettist und Texter W. S. Gilbert und Komponist Arthur Sullivan, gehören zu den Bergründern und Hauptvertretern der englischen Operette, eines spezifischen Stroms in der Entwicklung diese Genres. Die Piraten von Penzance ist ihre fünfte Operette von insgesamt vierzehn Werken (bei uns wurde am meisten Der Mikado aufgeführt) – und gleichzeitig eine der komischsten. Eine in der Operettenwelt ganz einzigartige Geschichte bringt uns in das Städtchen Penzance im Südwesten Englands. Gerade hier begegnen wir einer Piratengruppe, ihrem Lehrling Frederic, der in die Jahre gekommenen und in ihn verliebte Erzieherin Ruth, welche ihn – dank ihrer Schwerhörigkeit, eigentlich versehentlich auf der Piratenschule angemeldet hat, genauso wie dem, sich mit einem schnellen komischen Lied vorstellenden Generalmajor, und seinen vielen Töchtern, welche die Piraten selbstverständlich sofort heiraten wollen … Alles wird jedoch komplizierter, nachdem Frederic, der gerade sein 21. Lebensjahr vollendet hat, von den Piraten weggeht, und da er Pflichtgefühl hat, will er sie vernichten. Deshalb ruft er gegen sie Polizisten, aber währenddessen erfährt er von dem König der Piraten, dass er am 29. Februar geboren wurde, also in einem Schaltjahr, und deshalb noch nicht das 21. Lebensjahr erreicht hat, sondern nur fünf und ein Viertel, und so muss er also noch die nächsten 64 Jahre bei den Piraten bleiben, wie ihn der Vertrag verpflichtet … Frederic zögert zwischen Pflicht und Liebe, die selbstverständlich zum Schluss, nach einer Reihe von komischen Auftritten der Polizisten und ihren Auseinandersetzungen mit den Piraten, gewinnt … Über Gilbert und Sullivan erklärte ein gewisser Kenner, dass das einzigartige Geheimnis ihrer Operetten ist, dass sie lächerlich und intelligent zugleich sein können. Oftmals waren sie nämlich scharfe Satiren auf das viktorianische England, die manchmal bis heute aktuell geblieben sind. Und genau dasselbe gilt auch für Die Piraten von Penzance, die auch auf unserem Gebiet eine gebührende Beachtung verdienen. Erwähnenswert ist bestimmt auch das, dass sich der Einstudierung ihrer tschechischen Erstaufführung der berühmte Musicalregisseur Petr Novotný annimmt.


„‚Die Piraten‘ haben alle Attribute einer guten Operette. Eine witzige Verwicklung, verführerische und leicht zu merkende Melodien, effektvolle Chöre und reiche Choreographie. Das Verhältnis zwischen den sprechenden Passagen und der Musik nähert sich dem Format der komischen Oper, das an die Solisten von Chor und Orchester große Ansprüche stellt.“ Vítĕzslav Sladký, Pilsener Zeitung, 17. Oktober 2006

88


Regie Roman Meluzín • Dirigent Jiří Petrdlík • Bühnenbild und Kostüme Ondřej Zícha Choreographie Jiří Pokorný • Dramaturgie Monika Bártová • Chorleiter Eva Skalová Regie-Assistent Jan Kaleja • Bewegung Václav Kolář Romantische, Revue – oder auch Westeroperette – auch so könnte Rose Marie von den Komponisten Rudolf Friml und Herbert Stothart genannt werden, die auf unserem Gebiet zu den meist aufgeführten Titeln gehört. Das indianische Liebeslied, das Eingangslied von Jim oder das Totem Tom-Tom von Wanda gehören zu den Nummern, die sich unvergesslich in das Bewusstsein der Zuschauer eingeschrieben haben. Rose Marie, deren Uraufführung im Jahre 1924 in New York stattfand, brachte dem gebürtigen Prager Rudolf Friml Weltruhm, den er mit keiner der folgenden Operetten (z. B. Der Vagabundenkönig oder Die drei Musketiere) mehr übertreffen konnte. Die für eine Operette ungewöhnte Geschichte setze der Librettist Otto Harbach in der kanadischer Rocky Mountains, in die Umgebung zwischen Goldgräben und Indianer. Weil Rose Marie bei Frimls Aufenthalt in Amerika entstand, ist ihr Originallibretto, zu dem wir jetzt zurückkehren, englisch geschrieben und Autor der Singtexte ist Oscar Hammerstein Jr., der mit den Musicalanfängen verbunden ist; gerade er ist nämlich Autor der Texte zu dem Komödiantenschiff (1927), dem ersten modernen Werk in diesem Genre. Von der von unvergesslichen Melodien durchwebten Atmosphäre des wilden Westen, der Umgebung der Goldgräber und der Indianer können sie auch mittels der neuen Pilsener Aufführung in der Regie von Roman Meluzín angehaucht werden.

Premiere am 2. Dezember 2006 im Kammertheater.

„Dem Operettenevergreen hat sich der Chef des Musik- und Operettenensembles Roman Meluzín angenommen. Er hat eine visuell ansehnliche Westernshow mit ausgezeichneten (Tanz Ritual- Totem Tom-Tom) Szenen geschaffen. Witzig ist auch die Verschiebung des Finales aus einer gewöhlichen Allee der Liebe, in die Umgebung der Rocky Mountains. Mit glänzenden, bildhaften Arbeiten, schicken Kostümen und reizvoll, dezenten Szenen, ist der bildende Künstler Ondřej Zícha aufgetreten. Um die Tanzerfrischung hat sich Choreograph Jiří Pokorný gekümmert.“ Vítĕzslav Sladký, Pilsener Zeitung, 7. Dezember 2006

90

SCHULE, GRUNDLAGE DES LEBENS Jaroslav Žák

Regie und Inszenierungs-Bearbeitung Roman Meluzín • Dirigent Pavel Kantořík Bühnenbild und Kostüme Dana Svobodová • Choreographie Martin Pacek Dramaturgie Monika Bártová • Chorleiter Eva Skalová • Regie-Assistent Jan Kaleja Bewegung Václav Kolář „Glück? Was ist das Glück? Eine goldene Fliege nur!“ Wer würde einen der berühmtesten Aussprüche der tschechischen Bildwand nicht kennen, der in dem Film Schule, Grundlage des Lebens (Škola základ života) unvergesslicherweise von Jaroslav Marvan abgegeben wurde. Das berühmte Stück von Jaroslav Žák ist jetzt auch auf der Bühne des Pilsner Theaters erschienen. Lustige Szenen, allgegenwärtiger Humor und vor allem eine Reihe bekannter Lieder vor allem aus der Werkstatt der Herren Ježek, Voskovec und Werich – das ist die Musikrevue Schule, Grundlage des Lebens, die mittels unvergesslicher Gestalten der Schüller Čuřil, Benetka oder Krhounek und der Lehrer Kolísko oder Lejsal eine angenehme Unterhaltung und Entspannung von üblichen Alltagssorgen bietet.

Premiere am 20. Mai 2006 im Kammertheater.

„Die zeitgemäße Schlager wie Slunečnice, David und Goliáš, Prorok, Život je jen náhoda interpretiert das Orchester mit Dirigent Pavel Kantořík mit offenbarer Freude und gelungenem Arrangement von Zoltán Liška.“ Vítĕzslav Sladký, Pilsener Zeitung, 25. Mai 2006

92

DU SOLLST MEIN GLÜCKSSTERN SEIN Betty Comden Adolph Green Nacio Herb Brown Arthur Freed

Regie Roman Meluzín • Dirigenten Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Bühnenbild Šimon Čaban Kostüme Simona Rybáková • Choreographie Jiří Pokorný • Stepptanz Zdeněk Pilecký Dramaturgie Monika Bártová • Chorleiter Eva Skalová • Regie-Assistent Martin Šefl Bewegung Václav Kolář • Choreographie Petra Tolašová Das berühmte Filmmusical, Du sollst mein Glücksstern sein, aus dem Jahre 1952 ordnete sich seit seiner ersten Bühnenaufführung in den achtziger Jahren mehr als erfolgreich in die Musicalklassiker der Kategorie „großes Musical für ganze Familie“ ein. Kein Wunder – es bietet eine außergewöhnlich gut aufgebaute Geschichte mit einer einzigartig tragenden Intrige darüber, wie der Stimmfilm sprechen, sogar auch singen lernte. Die Autoren beschreiben niedlich das Backstage der Dreharbeiter an dem Film Der tanzende (später Der singende) Kavalier mit einer detaillierten Kenntnis aller ihrer Seiten – der Filmstars, sympatischen Chordamen, Produzenten usw. Das Titellied, Singin‘ in the Rain, und der Song, You Are My Lucky Star, gehören zu den Swingstandards.


„Das Pilsener Ensemble hat den Titel praktisch ohne Gäste bewältigt. Man muss feststellen, dass nicht nur der Regisseur, sondern auch der Choreograph Jiří Pokorný und Steptanzspezialist Zdenĕk Pilecký, ein großes Stück Arbeit geleistet haben, das die vier Hauptdarsteller bis über ihre Grenze der bisherigen Möglichkeiten vorangebracht hat.“ Vítĕzslav Sladký, Pilsener Zeitung, 9. März 2006

94

Herausgegeben von J. K. Tyl Theatre, Zuschussunternehmen, mit finanzieller Unterstützung des Kulturministeriums der Tschechischen Republik und des Bezirks Pilsen. Träger des J. K. Tyl Theatres – Stadt Pilsen. Theaterdirektor doc. MgA. Jan Burian. Broschüre vorbereitet von Geschäftsabteilung des J. K. Tyl Theaters. Übersetzt von Dr. Leigh Mitchell MsD (EN), Poldi und Harry Müller (DE) Fotografien von Marta Kolafová, Pavel Křivánek und dem Archiv des DJKT Design Jaroslav Mašek Druck TYPOS, tiskařské závody, a.s. © Das J. K. Tyl Theater, Pilsen, 2007 Alle Rechte vorbehalten

Divadlo J. K. Tyla. The J. K. Tyl Theatre. Das J. K. Tyl Theater

Recommend Documents