24. číslo, náklad 220 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti

26. 9. 2004 v Daèicích

Dačická farnost, 26. 9. 2004, V. ročník / 24. číslo, náklad 220 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti

3

Asociace Radost

6,7

Slovo otce Jaroslava

Poprvé v Dačicích

Svatý Prokop (970 – 1053), opat na Sázavě. Dvě jubilejní data si Církev připomíná u tohoto českého světce. Uběhlo 950 let od jeho smrti a 800 let od jeho kanonizačního procesu. Tato dvě výročí mě vedla k tomu, abych o tomto světci z přelomu prvního tisíciletí po Kristu něco napsal. Začnu od konce. Kanonizační procedura je zkoumání života budoucího světce, jeho heroických ctností. Papež pak dekretem stanoví, že blahoslavený se zařazuje do seznamu svatých, těch, kteří jsou jistě v nebi. Za svatého byl Prokop prohlášen papežem Inocencem III. v roce 1204. Je to první případ přímého svatořečení ze strany papežů v českých dějinách. Například u svatého Václava nebo svaté Ludmily byl postup úplně jiný, zjednodušeně řečeno, nebyl tak důkladný. Pro zajímavost – první světec, jehož život prošel oficiální kanonizační procedurou byl sv. Oldřich, Germán, který zemřel v roce 973. A za dvacet let byl prohlášen za svatého. Svatý Prokop patří k našim národním patronům. Zastupuje mezi nimi řeholníky a úsilí o život v duchu evangelních rad chudoby, čistoty a poslušnosti. Mistr Myslbek, když podával svůj návrh na sochu sv. Václava v Praze, chtěl, aby tento český kníže byl podporován čtyřmi dalšími světci. Mezi nimi je i sv. Prokop, který pokračoval v cyrilometodějském díle. Narodil se v Chrtouni u Českého Brodu, na zemanské tvrzi. Byl Čechem, ale dostal řecké jméno – Prokop, což znamená „připravený k boji“. Vzdělání získal na pražském Vyšehradě, kde se vyučovalo slovanským jazykem. Byl vysvěcen na kněze a zařazen do kléru katedrální družiny u sv. Víta. Jak bylo tehdy obvyklé, byl ženatý a měl syna Jimrama. Později se stal benediktinským mnichem, nejspíše v klášteře na Břevnově. Na jejich přání představení dávali řeholníkům možnost k přísnějšímu asketickému životu a dovolovali jim žít poustevnicky v lesních samotách v tzv. „celách“, neboli „kláštercích“. Do takové cely se asi roku 1009 stáhl i Prokop. Žil velmi střídmě, tvrdě pracoval, mýtil les a obdělával půdu. Přidali se k němu jeho syn Jimram a několik dalších zbožných bratrů, založili osadu poustevníků a sloužili chudým lidem. Zbudovali si prosté chatrče a kapli ke cti Panny Marie. Takových osad byla v Evropě celá řada. Ale ne všechny se stávaly opatstvím, jak tomu bylo v tomto případě. Do tohoto poustevničení zasahuje vyšší světská moc v osobě knížete Břetislava. A nebo knížete Oldřicha, jeho předchůdce. pokračování na straně 4

Při svém týdenním pobytu na Vysočině navštívily těžce zdravotně postižené děti po předchozím příslibu pana ředitele Jaroslava Haluzy místní známý podnik Centropen, který dosud znaly jen z jednoho vánočního balíčku před několika lety. Návštěva se odehrála v úterý 3. srpna. Tentokrát si děti na vlastní oči mohly prohlédnout věci, se kterými pracují denně ve školách. Bylo vidět, že je to velice zajímalo. Všude ve firmě byl vidět precizní pořádek a nádherná parková úprava zelených ploch. Tato firma a její zaměstnanci udělali na nás z Vašeho města nejlepší první dojem. Členové klubu Radost před budovou Centropenu Škoda, že jsme Vaše foto: Petr Frantal krásné město jako takové zahlédli jen z okna autobusu, jelikož nás čekal ještě další program. Za klub Radost z Prostějova Petr Frantal, předseda

Pozor ZMĚNA !

redakčně doplněno (o klubu Radost se dočtete více na straně 3.)

A

O svátku sv. Terezie z Lisieux (1.10.) a Terezie z Avily (15.10.) budou bohoslužby po oba pátky v 8.00 hodin ve farním kostele. V klášterním kostele sv. Antonína Paduánského budou v tyto dny v 17.30 nešpory a mše sv. večer v 18.00 hodin. Sestry karmelitky děkují za pochopení a na obě slavnosti srdečně zvou.

Slovo otce biskupa Vojtěcha Milé sestry, milí bratři, moji milí diecézané, v roce 2007 oslaví naše diecéze 230. výročí od svého založení. Rád bych tuto historickou událost připomněl také vydáním vzpomínkové publikace, na které se jako autor může podílet každý z vás, od nejmenších až po ty, kteří pamatují nejvíc. Biskupství a diecéze, to není jen území, to jsou především lidé, kteří na něm žijí, pracují, modlí se, prožívají své osudy, radosti i bolesti. Kniha bude sestavena z vašich vzpomínek, příhod, setkání, zastavení, zážitků, významných, humorných či zajímavých událostí, které jste prožili ve spojení s brněnským biskupstvím, katedrálou sv. Petra a Pavla nebo s Vaší farností či místním kostelem. Věřím, že si společně připomeneme věci dávno zapomenuté, které by však zapomenuty zůstat nemusely, snahy a úspěchy vás i vašich předků či předchůdců, kteří svými modlitbami a životem pro Boha budovali v brněnské diecézi základy, na nichž dodnes stavíme. Své příspěvky, jež by neměly překročit rozsah 30 řádků, aby se dostalo na všechny, posílejte prosím do 31. 1. 2005 na adresu biskupství. Přiložit můžete také fotografie. Těším se na naše společné dílo a všechny vás provázím svými modlitbami. žehná váš biskup Vojtěch Kontakty, na které je možné zasílat příspěvky: Biskupství brněnské – sekretariát, Petrov 8, 601 43 Brno nebo e-mailem na adresu: [email protected] zdroj: Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského

26. 9. 2004 v Daèicích

FARNÍ LISTY - Dačická farnost vychází pro vnitřní potřebu farnosti náklady na jedno číslo převyšují 12,- Kč

uzávěrka 25. čísla 12. listopadu 2004 25. číslo vyjde 28. listopadu 2004

www.cirkev.cz

redakce Hanka Neužilová - h Petr Křížek - kří, Antonín Štěpánek - aš Miloslav Tůma - T, Marian Štumar - maš Bc. Lenka Korbelová - tes stálí spolupracovníci otec Jaroslav Pezlar Lada Nejedlá (kresby)

www.signaly.cz

korektury Antonín Štěpánek rozhovory Antonín Štěpánek - mobil: 728 967 535 vydavatel Marian Štumar - mobil: 603 530 115 e-mail a web fl[email protected] http://graphicon.host.sk

www.vira.cz

distribuce Dačice, Kostelní Vydří a Třebětice

informace Fara Dačice - otec Jaroslav Pezlar tel.: 384 420 297, mobil: 732 173 181

www.pastorace.cz

Mše svaté v Dačicích - farní kostel sv. Vavřince v pátek v 18.00, v sobotu v 18.00 a v neděli v 9.00 - klášterní kostel sv. Antonína od pondělí do čtvrtka v 7.00, v pátek v 8.00, v sobotu v 7.00 a v neděli v 10.30

www.christnet.cz

Společenství mladých - každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích (kromě letních prázdnin)

obsah 1 Slovo otce Jaroslava - sv. Prokop Poprvé v Dačicích Pozor ZMĚNA! Slovo otce biskupa Vojtěcha

2 Zprávy www.ambit.hypernet.cz

Přání Katolický dům informuje Údržba kaple Domovinka informuje

3 Asociace Radost Věžní bilancování A.M.I.M.S.

4 Slovo otce Jaroslava - pokr. Expedice „Beskyde, Beskyde“ Tábor očima dětí Článek odjinud - Anslem Grün

www.krestanstvi.cz

5 Voda Filmový klub Článek odjinud - pokr. Sňatky, křty, pohřby

6

Přečtěte si - Mika Waltari Montserrat 2. krok k rodině Co odpoví? - Jiří Chládek

7 3. krok k rodině Co odpoví? - Jiří Chládek - pokr.

www.biskupstvi.cz

8 Rozumy, vtipy Koutek pro děti

Zprávy P. Bohumil Pavlů zemřel 23. 8. v nemocnici v Dačicích v nedožitých 85 letech. Působil v Moravských Budějovicích a dále v Brně v katedrále na Petrově, u sv. Jakuba a sv. Augustina. Naposledy v rodné Telči, kde byl podle svého přání uložen do kněžského hrobu u sv. Anny. Slavonický administrátor P. Jiří Plhoň, který dále spravoval Cizkrajov, Dešnou, Nové Sady a Staré Hobzí, je od 1. 9. ustanoven farářem ve Starém Hobzí se správou Cizkrajova kam patří i Monserrat. Novým slavonickým farářem se od 1. 9. stal P. Jiří Cajzl, dosavadní farář v Břeclavi - Poštorné, který bude dále spravovat Dešnou a Nové Sady. Dobrohošťská kaple sv. Anny prochází opravami, při nichž je zdivo odvlhčováno drenážemi, vyspraveny omítky a podlaha. Vchod bude osazen kovanou mříží. V Nové Říši probíhá v prostorách premonstrátského kláštera od 2. 5. do 31. 10. výstava o baroku Čech, Moravy a Rakouska s názvem Umění nezná hranic. Od srpna do září zde byla rovněž k vidění výstava obrazů novoříšského rodáka Jana Moštěka. Na faře v Dačicích doznala opravy omítka na velkém komíně. U kláštera karmelitek v Dačicích vyrostlo z Jemnické ulice nové schodiště s brankou vedoucí do klášterní zahrady, které budou využívat hosté kláštera ubytovávaní v opraveném zahradním domku, vyňatého z klauzury. V Lipolci oslavili pouť na svátek sv. Lamberta 19. 9. mší svatou v 11.00 hodin. Nechyběly každoroční kolotoče. V kapli Nejsvětější Trojice v Řečici skončila rozsáhlá rekonstrukce. Po mši svaté 2. října v 11.00 hodin budou rovněž požehnána rekonstruovaná a nově umístěná Boží muka na návsi a na Lipové. V rámci oslav také proběhne druhé setkání rodáků. Čápi na farské zahradě v Dačicích letos vyvedli dvě mláďata. (pozměněno po uzávěrce) T B

Přání

Otci Jiřímu Plhoňovi, přesídlivšímu do Starého Hobzí, přejeme hodně zdaru v nové funkci a zároveň vítáme nového slavonického faráře, otce Jiřího Cajzla. Oběma přejeme hojnost darů do jejich služby. 21. srpna oslavila významné životní jubileum paní Irena Svobodová, kostelnice u sv. Vavřince v Dačicích. Touto cestou jí za její službu děkujeme a přejeme hojné Boží požehnání. redakce

Katolický dům informuje

HLEDÁ se PRONÁJEM

www.katolik.cz

tiráž

K čemu Katolický dům Mohutný rozvoj spolkového života na konci 19. století se nevyhnul ani Dačicím. Postupně si začaly pro svou činnost zřizovat i vlastní prostory. Tak se v roce 1923 v Dačicích postavily Sokolovna či Dělnický dům. Pro katolíky sice rozpad rakouského soustátí znamenal shození jha státní kurately, ale v nové republice se museli potýkat s novými protináboženskými náladami, což znamenalo, že zůstávali z počátku poněkud pozadu. Teprve miléniové Svatováclavské oslavy v roce 1929 a především sjezd katolíků v roce 1935 v Praze přispěly ke zvednutí hlav a následujících několik let znamenalo prudký rozmach. Katolické domy rostly doslova jako houby po dešti. V Dačicích, když ještě katolíci neměli vlastní prostory, využívali pohostinnosti františkánů, kteří umožňovali činnost v přízemních místnostech severního křídla kláštera. V roce 1938 si však katolíci z Dačic a okolí postavili dům vlastní – v tehdejší Jemnické, dnes Masarykově ulici. Dům sloužil tělocvičným aktivitám Jednoty Orla, poskytoval prostor na divadelní a jiné kulturní podniky, působila zde pobočka ženského katolického hnutí a odbývala se zde i činnost křesťansko - politická. Přešlo 5O let. Objekt začali spravovat opět ti, pro něž jej předkové vybudovali a kterým má sloužit. Podařilo se vyměnit okapové svody, obnovit nádvorní fasády, plynofikovat topení a rekonstruovat první patro domu č. 49. Spolek též zdárně zajišťuje chod kina. Dům se pomalu vrací ke svému původnímu účelu. Sportovci zde nachází zázemí pro stolní tenis, prostory hostí mládežnickou estrádu Smíchuťovka, pravidelnými pořady jsou dětské besídky, táborníci zde našli svou materiální základnu. Dobře se rozvíjí i spolupráce s Lidovým sdružením Dačice. Do budoucna se uvažuje o příruční knihovně či přístupu na internet. Přesto je řada věcí teprve na počátku a tak říkajíc v plenkách. Už dnes je ale potřeba si vyjasnit otázku základní: „Komu a k čemu dnes má katolický dům sloužit?!“ Jsem přesvědčen, že je tu šance, jak naplnit požadavky dnešní doby: „Ať slouží k veškerým „mimokostelním“ činnostem a aktivitám nejen katolíků, ale i všech lidí dobré vůle!“ T C

Údržba kaple Během letních prázdnin byla provedena nezbytná údržba hřbitovní kaple sv. Rocha a Šebestiána na Starém hřbitově. Zvenku byly natřeny dřevěné rámy oken a také vstupní dveře. Uvnitř na zdi a podlaze byla chemicky odstraněna díky dosud nedostatečnému větrání stále rostoucí plíseň, jež místy šla až do výšky 1,5 m. Byla provedena i preventivní biologická ošetření a úklid. Údržba přišla cca na 800,- Kč. Stavbu však v nejbližších letech bude zřejmě čekat oprava nakloněné věžičky a střechy. Bylo by dobré zamyslet se nad možným využitím kaple.

Domovinka informuje

aš

D

Dne 30. 8. 2004 jsme se zúčastnili slavnostního otevření a požehnání Charitního domova pokojného stáří v Nové Říši. Přítomen byl brněnský biskup Vojtěch Cikrle, opat kláštera v Nové Říši Marian Rudolf Kosík, paní starostka Nové Říše, pracovníci, dobrovolníci a příznivci charity. Domov pokojného stáří se nachází v části kláštera premonstrátů. Umístěno v něm bude 19 seniorů. Prostředí „Domova“je velmi příjemné. Blízkost kláštera premonstrátů bude pro obyvatele jistě duchovním přínosem. Na závěr jsme se setkali ve mši svaté na poděkování za dílo charity, která se konala v klášterním kostele sv. Petra a Pavla za účasti opata Mariana Rudolfa Kosíka a prezidenta DCHB (Diecézní charity Brno) otce Josefa Zouhara. pracovníci Domovinky E

Věžní bilancování

A.M.I.M.S.

Vaše náměty, připomínky a názory uvítáme formou SMS, e-mailem, ale také osobně.

šotek Do rozhovoru v minulém čísle se vloudilo několik překlepů a nedoklepů (tzn. chybí některý znak). V tomto případě se jednalo o: „Příčin byla několik“ - místo „bylo“. A: „No a za pět toků“ - místo „roků“. Nedoklep, chybějící tečka na konci věty: „... dvakrát ovdověl.“ Tyto chybičky nám bohužel unikly i při korektuře. To je ale zřejmé, že. Za případné potíže se omlouváme. Nebude se to opakovat - snad. maš

po uzávěrce MÍROVÉ ZVONĚNÍ Poslední zářijovou neděli (26. 9.), na závěr Evropských dnů zvonů konaných 22. – 27. 9. v německém Karlsruhe, se na celém světě rozezní ve 14.00 hodin zvony, aby vybídly věřící k modlitbě za mír. Podporu akci vyjádřil i papež Jan Pavel II. a naši biskupové. Naše farnost se k této akci rovněž připojí. aš

www.prolife.cz www.lpp.cz

SMS zasílejte na telefonní číslo 603 530 115. K odeslání Vašeho názoru můžete použít i internetovou SMS bránu.

www.volny.cz/cenap

FL24 = Farní listy, 24. číslo Známkou hodnotíte zajímavost, potažmo kvalitu článků.

www.proglas.cz

Za články najdete takovéto pole A s písmenem. Stačí přiřadit známku jako ve škole od 1 do 5. ● Můžete hlasovat pro jeden článek: FL24 A3 (před kód článku s jeho hodnocením vložte mezeru) ● Můžete hlasovat pro více článků najednou: FL24 A3 C2 F5 H1 (mezi jednotlivé kódy článků s jejich hodnocením vkládejte mezeru)

www.cho.cz

Vyjádřete moderně svůj názor na jednotlivé články.

ms.proglas.cz

! SPÌCHÁ !

SMS HLASOVÁNÍ o článcích

www.telepace.cz

re(d)akce

Pod tímto názvem nás všichni znají a také my ho běžně používáme. Ve skutečnosti je to zkratka dlouhého oficiálního názvu: „Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Klub Radost“. Po rozpadu Svazu invalidů po revoluci se rodiče postižených dětí ocitli v jakémsi vakuu, neměli se o co opřít a s kým sdílet podobné problémy. Po informační kampani z Prahy se začaly vytvářet kluby rodičů po celé republice většinou dle okresních měst. Prostějov patřil hned mezi zakládající členy celorepublikového výboru v roce 1991. Za těch uplynulých téměř 12 let se dá říci, že co každý klub, to je něco jiného. V každém klubu jsou jiné možnosti, jiní lidé a různé priority. Takže rodiče se již nehlásí podle uzemní vzdálenosti, ale podle programové náplně. Pouze 1x za rok se sejdou zástupci všech klubů, aby si vyměnili poznatky z činnosti a dozvěděli se něco nového od odborníků a legislativců. Naše organizace zabývající se mimoškolní činností těžce zdravotně postižených dětí připravila pro děti na letošní rok řadu různých akcí. Musíme jim připravit akce tak, aby z nich měly užitek všechny děti, protože mají všechny druhy postižení (nevidomí, neslyšící, vozíčkáři, po DMO, diabetes, vnitřně postižení i případné jejich kombinace). Děti jsou z různých míst, navštěvují různé speciální školy, ale mají společný zájem zúčastnit se akcí, kde zažijí něco zajímavého a kde se setkají se svým kamarády a současně poznají i přátele nové. Programová náplň akcí je především sportovní, rehabilitační a ozdravná, ale nezapomíná se ani na kulturu Věřící učitel důchodce, a zaměření poznávací. nekuřák, 62 let, hledá Odměnou pořadatelům jsou rozzářená očka účastníků, která pronájem bytu 1+1 nebo pak oznamují, že se akce zdařila. To vše je taková kompenzace jejich těžkého údělu v jejich všedním životě a dokázat jim, že 2+1 v klidnější poloze. nám nejsou lhostejní. O akce je u dětí velký zájem, pouze rodiče musí často počítat, zda si to mohou dovolit, i když se jim to rozhodování snažíme ulehčit sníženými poplatky, což je u nás závislé na možnostech Nabídky zasílejte do Farních příspěvků a darů druhých. listů e-mailem nebo volejte Rádi přijmeme i postižené dítě a jeho rodinu odkudkoliv, pokud je na číslo redakce 603 530 115 dítě držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P a rodina bude mít o tyto akce zájem nebo bude chtít být členem a využívat další výhody – informace, zlevněné permanentky na plavání, videotéku zdarma anebo možnost přidělení starší plně funkční PC se stavy s monitorem a softwarem gratis. Na některé akce přepravu speciálním vozem ČD pro vozíčkáře se zvedací plošinou a bez přestupů. V ubytovacích střediscích zase dbáme na bezbariérovost objektu, vhodnou stravu i pro diabetiky a zajištění základní zdravotní péče. Ve výboru asociace jsou, krom odborného garanta a zapisovatelky, všichni rodiče postižených dětí. Nemáme ani jednoho uvolněného člena a zatím ani svoji kancelář, jelikož nechceme připravovat děti o prostředky placením nájemného a provozních nákladů. Členové výboru úřadují ve svých domácnostech a komunikují mezi sebou telefony, faxy a maily. Scházíme se pravidelně jednou měsíčně v malém salonku. Zatím se nám práce daří, ale hlavně za pomoci všech, kteří se nějak angažují. (Číslo účtu pro dary na tuto činnost: 1500 334 319/0800). A jaký život rodin s postiženým dítětem? K tomu bychom použili přirovnání Američanky Madaleine Willové, která na školení vedoucích klubů v Praze řekla: „Představte si, že jezdíte každé léto na dovolenou do slunné Itálie tak jako většina vašich známých z práce a z okolí bydliště. Vy jste ale z důvodu nemoci museli poukaz do Itálie cestovní kanceláři vrátit. Potom za 14 dní, až jste fit, tak zajdete opět do cestovky a oni vám řeknou, že bohužel všechny pobyty v Itálii jsou již vyprodány, ale že vám mohou nabídnout pobyt ve Finsku, kde je ještě dost volných míst. Po chvíli váhání ale řeknete, že je vám to už jedno, hlavně jen když někam pojedete. Tak s různými pocity se vydáte o 180 stupňů jiným směrem. Strávíte ve Finsku svoji první dovolenou, vše je tam pro vás nové a zajímavé. Poznáte tam nové přátele jak ze spolucestujících tak i místní. Vrátíte se domů plni nových dojmů, odpočati a celkově osvěženi, zatímco vaši známí, co přijeli z Itálie, byli většinou spáleni od slunce a dalších 14 dní doma promarodili. Když se pak I letos se zpřístupnění věže veřejnosti stalo nad tím zamyslíte, tak si řeknete: „Že nás to pf skutečností. Došlo k jedné podstatné změně. nenapadlo již dříve!“. (Tento článek o nás vyšel v Prostějovském Večerníku) Oficiálním provozovatelem se stal Antonín F zdroj: předseda klubu Radost Petr Frantal, Prostějov Štěpánek, který však nad chodem věže dohlížel již delší dobu. Celkově dominantu města v létě navštívilo 5.300 evidovaných osob, tedy těch, A P O S TO L AT U S kteří si koupili vstupenku. Noční vyhlídky, kdy je vstupné dobrovolné, MARIAE IMMACULATAE byly již tradičně navštěvovány převážně místní MATRIS SPEI A TISKOVÝ APOŠTOLÁT FATYMU nabízí za příspěvek na tisk mládeží. Zpestřením se letos stala výstava připravená a poštovné zajímavé brožury. Například P. Leo Zerhau - Pověsti a příběhy M. Tůmou „Tóny z kůrů chrámových“ přístupná od srpna. Během Dačických barokních dnů na z Podyjí (Poutavé příběhy z Podyjí s vůní věž zavítal také Matěj Jiří Kapeta s měšťany tajemnosti). P. Marek Dunda - Stalo se I. právě ku příležitosti vernisáže týkající se (Svědectví těch, kteří s Bohem něco zajímavého této výstavy, kdy byly ke shlédnutí i hudební prožili). Mons. L. Simajchl – Stáří (Pár myšlenek, exponáty. Hudební flétnový doprovod patřil jak správně prožívat stáří); Desatero (Promluvy Jitce Koudelkové a Vojtěchu Havlíkovi, komentář o platnosti Desatera v dnešním světě); Povídání o křtu (Jak porozumět významu křtu). Příspěvek M. Tůmovi. Tak trochu problémem se stává stále větší se pohybuje mezi 3,- až 20,- Kč. Formulář pro objednání s kompletním nepořádek po některých návštěvnících a to jak na věži, tak okolo kostela. Ovšem u kostela je to seznamem (dokumenty Word) si vyžádejte emailem na adrese Farních listů. maš H bohužel celoroční problém. aš G

www.katyd.cz

Asociace Radost

graphicon.host.sk/noviny.html

26. 9. 2004 v Daèicích

26. 9. 2004 v Daèicích

Tábor očima dětí

Slovo otce Jaroslava pokračování ze strany 1

Prokop si okamžitě získal panovníkovu důvěru a stal se prý jeho zpovědníkem. Byl jím též vybídnut, aby založil klášter. K tomu došlo až v roce 1032, kdy přičiněním knížete bylo místo přeměněno na konvent a nový kostel zasvěcen Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. Mniši přijali řeholi sv. Benedikta, ale ponechali si liturgii ve staroslovanském jazyce. Břetislav I. přiměl Prokopa, aby se stal opatem a přijal Benedikti – požehnání z rukou pražského biskupa Šebore. O vlastní činnosti kláštera toho moc nevíme. Kroniky zdůrazňují zejména Prokopovu zbožnost, vlídnost a štědrost. Slovanská liturgie v sázavském klášteře pokračovala. Neměla však dlouhé trvání, neboť víme, že Břetislavův syn a nástupce Spytihněv II. (1055 – 1061) slovanské mnichy ze sázavského kláštera vyhnal. A to po smrti opata Prokopa, který zemřel v klášteře 25. 3. 1053 a byl za účasti knížete Břetislava pohřben biskupem Šeborem před hlavním oltářem sázavského chrámu. Jeho hrob se stal poutním místem, a to až do roku 1421, kdy husité klášter vydrancovali a spálili. Ještě něco ke slovanské liturgii. Zhruba do konce 11. století měli mniši znovu možnost tuto liturgii provádět. Avšak již v roce 1096 začíná doba latinských

obřadů a slovanská bohoslužba je ukončena zásluhou Břetislava II. Aktivní účast na vykázání slovanských mnichů měl i děkan svatovítské kapituly a první český kronikář Kosmas. Několik řeholníků se odebralo na Kyjevskou Rus, ostatní se podřídili novým opatům. Z pozdější doby. Přemysl Otakar I. si vyžádal Prokopovo rameno na sázavském opatu Blažejovi a dal ho uložit v katedrále sv. Víta, „aby tím ramenem království české před nepřáteli bylo bráněno“. Nejstarší vyobrazení sv. Prokopa se nachází na průčelí kostela sv. Jakuba u Kutné Hory a pochází z konce 12. století. Světec je zde vyobrazen jako bezvousý řeholník s berlou v pravici a knihou v levici. Nachází se i na miniatuře spisu sv. Augustina „O Božím městě“ v kapitulní pražské knihovně. V Dačicích máme sochu sv. Prokopa u mostu přes Dyji. Také v kostele sv. Vavřince je jeho socha, v polovině chrámové lodi na levé straně. Máme i kostely zasvěcené tomuto světci. V naší blízkosti je to farní kostel ve Studené a hlavně bazilika sv. Prokopa v Třebíči. Sázavský opat je v našem národě stále uctíván a on nad námi stále bdí, vždyť je národním patronem. z pramenů i bez nich napsal o. Jaroslav

Expedice „Beskyde, Beskyde“ Poslední týden prázdnin se parta odvážlivců z Dačic a okolí vydala prozkoumat taje Beskyd. Jejich výchozím táborem byla přepychová fara v Borové nedaleko města Frýdlant nad Ostravicí. Bačové Honza, Kamil, Milan, Pepa, Miloš, Pavel, Karolína, Hanča a Peťa během necelého týdne pokořili nejvyšší horu zvanou Lysá, Radhošť, bojovali s vodními stvůrami v aquaparku q p ve Frenštátu,, čelili větru u vodní nádrže Šance. Přesto však přežili a vrátili se v pořádku zpět do svých domovů. Kamil Kopeček + h J

Pootočte a uvidíte. Pavel a Pepa s dřevěným bačou v Čeladné.

Expedice. (z leva) JJ. Vopálenský Expedice Vopálenský, K K. Vavrušková Vavrušková, P P. Kubášek Kubášek, K. K Kopeček, H. Neužilová, P. Přenosilová, M. Tůma, J. Toman a M. Marek

Článek odjinud Tentokrát vám přinášíme část velice zajímavého rozhovoru s Anselmem Grünem. Nejprve však v krátkosti jeho životopis: ANSELM GRÜN se narodil roku 1945 v Junkerschausenu. V 19 letech vstoupil do benediktinského kláštera v bavorském Münterschwarzachu, kde žije dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet jeho titulů (knih a zvukových nosičů) vyšlo také v češtině. Ztratili jsme schopnost uzdravovat Týdeník RESPEKT, č.37/2004

Tvrdíte, že katolická církev ztrácí schopnost „uzdravovat vnitřní zranění, která si lidé nesou životem“. Čím to je? Začalo to v osvícenské době, kdy se z naší církve začal vytrácet smysl pro duchovní zkušenost a církev se omezila na zvěstování mravních zásad. Jakmile etika ztratí kontakt s duchovní zkušeností, zůstane z ní jen normalizování. V čem se ta neschopnost projevuje? Tak například ustoupil do pozadí uzdravující účinek našich modliteb a obřadů: laici už od středověku přestávali chápat, co

Eliška Smolková Na táboře se mi to moc líbilo, protože program dne byl vždy dopodrobna promyšlený, hrály se super hry, kuchaři skvěle vařili a všichni tam na sebe byli hodní, milí a poznávali jsme tam lidi víc do hloubky. Například jsem si myslela o jednom nejmenovaném člověku, že je trošku padlý na hlavu, ale tam jsem zjistila, že je to vážně moc fajn človíček :o) Tenhle tábor bych všem doporučila, protože mi to dalo docela dost i poučení do života. Nikol Kolářová Na táboře nám přálo počasí, celých čtrnáct dní svítilo sluníčko a zapršelo jednou nebo dvakrát. Táborové hry se vedoucím a asistentům povedly. Dobrý byl také dvoudenní výlet, kdy jsme spali v lese pod širákem. Ten den jsme měli k večeři gulášovou polévku, kterou jsme si sami uvařili. Těsně před tím, než jsme zalehli do spacáků, nám vedoucí dali test, který se mi moc líbil. Také jsme šli hledat Robina Hooda a našli jsme ho přivázaného u stromu. S ním jsme šli zpátky do tábora na večeři a nakonec tábora nám vedoucí uspořádali diskotéku. Následující den jsme se na celé dopoledne stali vedoucími my. Odpoledne jsme šli k autobusu a vyjeli do Dačic. Tento tábor se povedl a doufám, že příští rok tábor bude. Andulka Hergeselová Na táboře to bylo super, líbilo se mi téma Robin Hood. Z her se mi nejvíc líbila hra na pašeráky. Každé družstvo jsme si udělali stanoviště v lese. Pak jsme dostali peníze ve čtyřech barvách a naším úkolem bylo získat co nejvíc peněz své barvy od ostatních družstev. Jenže mezi stanovišti byli vedoucí, kteří nás chytali a peníze sebrali. Také se mi líbila hymna, různé zálesácké hry, konce jsme si vařili maso s bramborami v zemi. Nejlepší byla stezka odvahy, zvlášť místo, kde mě Anežka chytla za nohy a já málem spadla. Pak se mi líbilo, jak strašil Kamil, Lukáš a Hanča. Je toho ještě hodně, ale to už by se sem K nevešlo. táborové foto na protější straně

se to děje vpředu v kostele, protože obřad se stal záležitostí kněží. Dále: církev poodstoupila od uzdravujícího účinku zpovědi a místo toho začala klást větší důraz na vztah hřích-odpuštění. Zanedbala těsnou souvislost zpovědi s duchovním vedením, a to se pak, odděleno od náboženského rozměru, posunulo blíž k psychoterapii. Souhlasím proto s názorem, že psychoterapie může leckde být chápána jako náhražka zpovědi. Už Jung vypozoroval, že v oblastech, kde lidé neradi chodí ke zpovědi, mají psychoterapeuti plné čekárny. Strach ze sebe sama Mají schopnost uzdravovat i jiná náboženství? To nedokážu posoudit. Ale například východní nauky nejsou tak vázané na věrouku a vedou spíš k prožitku, ke zkušenosti. To přitahuje věřící, kteří tuto rovinu v katolické církvi postrádají, anebo byli církví nějak zraněni. Znám samozřejmě i řadu lidí, kteří na své „východní cestě“ nakonec zůstali vykořeněni. Jeden můj řádový spolubratr, který žil dlouho v Japonsku, zjistil, že rozdíl mezi nárokem a skutečností je tam stejně velký jako v křesťanství. Pokud jde o Evropany, domnívám se, že je oslovuje víc křesťanská cesta než východní, ale vím, že je dobré se navzájem učit a zůstat v dialogu. Čemu se může vaše církev na Východě naučit? Východ pro ni představuje výzvu, aby se vrátila ke své velké mystické tradici: k mistru Eckhartovi, k Terezii z Avily nebo k Janovi od Kříže. Mystika člověka přesvědčuje, že je v něm prostor, kde sídlí Bůh tajemství. Můžeme se do něj vydat několika cestami: pomocí dechových cvičení, meditací, tichem, rozjímáním o Písmu a v neposlední

26. 9. 2004 v Daèicích

Voda Naše vodní dobrodružství začalo již měsíc před prázdninami, kdy bylo třeba zamluvit naše loďky a další potřebné vodácké náčiní. Bylo nás šest, když jsme vyjeli jednoho zamračeného červencového dne (6. 7.) našimi auty z Dačic. Chtěli jsme zdolat Vltavu od Vyššího y Brodu do Boršova (asi ( 6 km od Č. Budějovic). Ve Vyšším Brodě jsme si tedy vyzvedli loďky, pádla, sudy a někteří i vesty. První den směřovalo naše pádlování do Rožmberka nad Vltavou. Po cestě nás čekalo několik jezů. Pro jednu ze tří loděk se hned ten první stal koupacím. Jinak se nám po cestě nic zvláštního nepřihodilo. V Rožmberku jsme přistáli v kempu, ve kterém jsme pak přenocovali. Následující den již nepršelo a tak na řadu přišly opalovací krémy a po zbytek plavby se na nás sluníčko skoro stále usmívalo. Další naší zastávkou byl Č. Krumlov, kde jsme se v místním kempu opět ubytovali – to znamená postavili stany. A protože jsme měli čas, tak jsme zašli na prohlídku města. Večery jsme většinou trávili v kempovním občerstvení, kde jsme častokrát hráli karty a povídali si. Třetí den pro jednu z loděk začal opět koupáním, ale tentokrát to bylo

! OPĚT V KINĚ !

Vodáci jak mají být. (z leva) H. Neužilová, K. Kopeček, A. Marek, L. Kopeček, R. Kopečková, M. Hájková a za objektivem kolemjdoucí

příjemné osvěžení. Při pádlování jsme někteří vymýšleli hlouposti (např.: podlívání). A protože v těchto místech byla voda rychlejší, tak jsme dopluli až do Zlaté Koruny. Závěrečná část plavby směřovala do Boršova. Zde jsme odevzdali naše loďky a ostatní vodácké náčiní. Po té jsme se přesunuli do místního kempu. A na zdar našeho pádlování jsme se obdarovali večeří místním hostinci. A následující den jsme jeli domů. Kdyby někdo z vás měl chuť, tak se příští rok na nějakou tu vodu opět může jet. Antonín Marek K

- ŘÍJEN téma: „Včera ráno přišla zubatá ...“ 9. 10. Věčnost a den (1998) - Řecko/Fr. 16.30 režie: Theo Angelopulos Nelehká cesta jednoho muže v jeden den k sobě samému je brilantní ukázkou subtilního díla plného naděje a vznešenosti. 23. 10. Sedmá pečeť (1957) - Švédsko 16.30 režie: Ingmar Bergman Středověká šachová partie rytíře Blocka se Smrtí s alegoricko - existenciální rošádou zůstává uhrančivou až do posledního tahu. - LISTOPAD téma: Umělecký dokument 6. 11. Baraka - odyssea Země (1992) 16.30 režie: Ron Fricke (USA) Působivé záběry z 24 zemí zachycující tvář celé planety v její různorodosti. 20. 11. Naqoyqatsi (2002) 16.30 režie: Godfrey Reggio (USA) Spojení obrazu s hudbou Philipa Glasse tentokrát v civilizačním předělu zobrazujícím oslabení moci přírody a bezprostřední ohorožení moderní technikou. vstupné pro člena klubu: 30,- Kč vstupné pro ostatní: 50,- Kč

Sňatky - 08 / 2004

Hromadné foto táborníků z dvoudenního výletu na zastávce v Kaprounu foto: h

řadě při bohoslužbě. Jakmile jsme na cestě k němu, roste v nás pocit sebedůvěry jako postoje nikoli deklarovaného navenek, ale pramenícího z vnitřní svobody. Díky tomu začínáme být nezávislí na měřítku jak druhých, tak svého normativního superega. Je vaše církev připravena přijmout moderní psychologii? Většina jejích představitelů souhlasí s tím, že dobrou pastorační práci je nutno zakládat na solidní psychologii, ale pořád i mezi nimi najdeme vyložené odpůrce těchto postupů. Důvodem jejich odporu bývá nejčastěji strach, že by se museli podívat na dno vlastní duše. Jinak řečeno: existuje obava z narušení obrazu, který si o sobě křesťané vytvořili? Nechuť podívat se přímo a pravdivě na celou věc souvisí s představou Boha. Pokud někdo poznal Boha jako trestajícího, odsuzujícího a účtujícího, vytvoří si o něm obraz, který bude mít destruktivní vliv na jeho svědomí. Takový člověk se bude bát pohledu do sebe a nepřijme všechno, co v něm je. Bude se bát zklamání. Přitom bolestné zklamání by ho mohlo osvobodit od iluzí, které si o sobě udělal, a poskytlo by mu šanci, jak objevit své pravé já, novou vitalitu, ryzost a obraz, který si o něm udělal Bůh. Jaký je v té souvislosti pohled vaší církve na sexualitu? Svatý Pavel říká (i s ohledem na sexualitu): „Všechno je dovoleno, ale ne všechno je k většímu užitku“. Současná společnost pomocí sexuality definuje takřka vše. Zajímavý je názor amerického psychologa Kena Wilbera, který říká, že dnešní přílišné zdůrazňování sexuality souvisí s tím, že se vytratil rozměr přesahu, transcendence

v Dačicích Tomáš Novotný - Jana Lahodná v Kostelním Vydří Lubomír Krátký - Milena Cvrčková Marcel Giger - Alžběta Cardová Jiří Michálek - Kostadinka Stojanova Sandeva Petr Meisner - Jitka Škarková Ing. Tomáš Mátl - Radmila Kubešová

28. 8.

21. 8. 21. 8. 22. 8.

4. 9. a že se tak ve chvíli, kdy chybí skutečná 4. 9. hloubka, stává sexualita tím nejhlubším (chápáno Křty - 08 / 2004 i duchovně), co se v Kostelním Vydří momentálně nabízí. 1. 8. Sigmund Freud Lubomír Kopřiva, Hříšice 21. 8. zastává názor, že Cyril Xavier Giger, Hong Kong 29. 8. sexualita je faktorem, Ondřej Štěrba, Dolní Němčice který zakládá a ustavuje Pohřby - 08, 09 / 2004 kulturu jako takovou. *1913 V duchovní život ji ale Marie Leitgebová, Hradišťko *1950 lze proměnit jen tehdy, Jana Přibylová, Dačice *1905 pokud ji chápeme Marie Kubátová, Dačice *1934 laskavě, nepotlačujeme Marie Straková, Dačice *1943 ji, přiznáme si, že Ludvík Marek, Dačice *1926 k nám patří. Sexualitu Petr Churý, Dačice přitom nelze zužovat Miroslava Nejedlá, Dačice *1960 na pouhou pohlavnost, protože i ona je touhou člověka přesáhnout se, vyrůst nad sebe samého. Jan Mazanec (novinář) (11.09.2004, 11:07) Jindra Hubková (překladatelka a grafička) Celé znění článku v originální podobě si můžete také přečíst na: http http://respekt.inway.cz/ predplatne/index.php?sel_id=1601&sel_rocnik=2004&sel_cislo=37 (Přečtení článku on-line je podmíněno registrací.) kří L

26. 9. 2004 v Daèicích

Přečtěte si Finský spisovatel Mika Waltari ve svých historických románech čerpá nejen z dějin finských, ale také dějin světových, k nim patří i román Jeho království. Prostřednictvím dopisů své milence Tulii zde římský šlechtic Marcus Manilius Mezentianus vypráví o své cestě do Palestiny, která znamenala obrat v jeho dosavadním životě, přijetí křesťanství, příklon k prostotě a chudobě a tím objevení nového smyslu života. Tu jsem spatřil zahradníka, jak kráčí zahradou, nadzvedává větve stromů a zkouší rukou nezralé ovoce. Na sobě měl prostý plášť s malými střapci a hlavu pokrytou před úpalem slunce. Pomyslel jsem si, jestli snad jsem ho neurazil, že jsem spal bez dovolení v jeho zahradě, neboť Židé mají složité zvyky a mnoho ještě o nich nevím. Proto jsem rychle povstal, šel k němu, pozdravil ho a řekl: „ Tvá zahrada je nádherná, ale snad jsem tě nepohněval, když jsem si v ní tady bez dovolení odpočinul.“ V té chvíli jsem nechtěl ublížit nikomu na světě. Obrátil ke mně svou tvář a usmál se na mne vlídně. Věru, tak krásně se ještě žádný, Žid na mne neusmál, na hladce oholeného Římana. Avšak jeho slova mne překvapila, neboť řekl něhyplným hlasem, skoro cudným: „V mé zahradě je místa i pro tebe, neboť tě znám.“ Snad špatně viděl a zmýlil se v osobě. V údivu jsem řekl: „Nejsem Žid, což to nevidíš? Jak mne můžeš znát?“ Odpověděl mi židovským tajemným způsobem: „Znám své a moji znají mne.“ A rukou učinil pohyb, jako by mne zval, abych šel za ním. Pomyslel jsem si, že mi chce asi ukázat či nabídnout něco jako hostitel, a šel jsem za ním ochotně. Kráčel přede mnou, hodně kulhal, ačkoli nebyl ještě starý. V ohybu cesty nadzvedl opět větev ovocného stromu. Ruku měl poraněnou, asi při práci. Šeredná rána na zápěstí, ještě nezhojená. Když jsem to spatřil, zastavil jsem se, jako by mne do země vrazil, a mé údy mne nechtěly hodnou chvíli poslouchat. Ještě jednou se na mne podíval vědoucíma očima a vykročil na cestu za příkrý svah. (Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze, 1991)

h

M

Montserrat Tiché tajemné to místo, co všechno jen Ti chce dát, skromně nás vždycky vítá kostelík Montserrat. Skryté prosluněné Tvou září je stínem katedrál, zde stánek vyvolil si pro sebe Ježíš Král. R: Nikdo kolem Tebe vůbec netuší, jaký pocit štěstí máš na duši, jak se srdcem sladce rozlévá i když bílá hlava umdlévá. Dlívá ve skromném to stánku, on touhu tvou dobře zná, také matičku svojí za příklad všem dává. Poutá nás svojí vlídnou tváří v očích má snad i žal klečíce u oltáře mnohé jsi sliboval. Vlídné odlehlé to místo u srdce tě musí hřát, skromně nás vždycky vítá kostelík Montserrat. Svojí zde Tobě něžnou krásu do vínku chce Ti dát, zde ztrácíš pojem času zas navracíš se rád.

Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že vycházíme jednou za dva měsíce, uveřejňujeme tentokrát dva články od otce biskupa. Ten první nám došel, byť je starší, až nyní, protože v době vydání jsme měli v redakci technické potíže, jak jistě víte. maš

2. krok k rodině Milí spolubratři, máme za sebou šest měsíců roku, který v brněnské diecézi prožíváme jako Rok rodiny. Využívám blížící se slavnosti sv. Cyrila a Metoděje, abychom se opět na chvíli zamysleli nad tím, jak rodiny povzbudit. Pro každou rodinu je učitelem, tmelem i světlem Boží slovo. Hovoří o tom, že Bůh se vydává nám lidem v našich konkrétních situacích a potřebách. Pozorný čtenář Písma a pozorný posluchač zvěstovaného slova vnímá Boží poselství, které směřuje do jeho každodenního života. Svatí Cyril a Metoděj byli povoláni přinést nám Boží slovo ve srozumitelném jazyku a nabídli nám možnost, abychom v něm Bohu nejen naslouchali, ale také z něho žili. I dnes jsou naše sestry a bratři povoláni ve svých rodinách k životu se slovem Božím a ze slova Božího. Mají mu společně naslouchat, učit se o něm, hovořit s ním, a snažit se přijímat jeho sílu do všech situací svého života, do jeho radostí i bolestí. Tradičními formami kontaktu s Božím slovem je četba, vyprávění, rozjímání o něm, modlitba nad ním, ale i vzájemné svědectví o životě s ním. Je realitou, že dnešní dospívající děti jsou často schopny přijímat Boží slovo pouze jako zprostředkovanou zkušenost svých rodičů... Od svatých bratří ze Soluně se můžeme nechat znovu inspirovat jejich velkorysostí při šíření Božího slova v nových podmínkách. Ani my bychom se v rodině a mezi rodinami neměli bát zvěstovat Boží slovo novými formami a možnostmi – a být v tom vynalézaví. Tak třeba v naší době moderních technologií a komunikačních možností je vhodné používat všechny dostupné prostředky k častému styku se slovem Božím. Je možné číst a šířit dál biblická čtení, která jsou rozesílána elektronickou poštou, posílat biblické citáty jako „esemesky“ a podobně. Nebojme se hlásit k Bohu i těmito způsoby. Svatý otec Jan Pavel II. věnoval v roce 2002 celý list k 36. světovému dni sdělovacích prostředků internetu a možnosti jeho využití k evangelizaci. Proč je potřeba, aby nás slovo Boží přímo fyzicky obklopovalo? Protože Boží slovo je vyjádřením Božího pohledu na skutečnost, v níž se nacházíme. Usilujeme-li o to, aby na nás Stvořitelovo slovo tvořivě působilo, povede nás v našem životě s Bohem, a to i v životě společenství, i v manželství a v rodině. Za to se modlím. Váš biskup Vojtěch

Co odpoví ?

Profil Jiří Chládek 1942 ženatý, 2 děti Uměleckoprůmyslová škola v Uh. Hradišti zaměstnání: dnes v důchodu dříve prům. grafik záliby: kresby a malby, vaření francouzská kuchyně, zahrada, pes jméno: příjmení: ročník: stav: vzdělání:

„Dobře darovat je mnohem lepší než špatně prodat.“ „Nyní konečně dělám to, co mě baví.“ Pro toto číslo nám poskytl rozhovor umělec, vystudovaný sochař, autor mnoha kreseb a grafik, novoročenek či firemních značek, pan Jiří Chládek starší. Do roku 1990 pracoval jako grafik v Centropenu, kde ale nebyl tím, kým je - tedy svobodným tvořivým umělcem. Dnes také soukromě připravuje uchazeče o studium na umělecké školy. Co nám povíte o rodině, v níž jste vyrostl? Když jsem se narodil, byl otec nasazen v Reichu. Ke konci války utekl a schovával se s kamarády po lesích. Mé první setkání s ním byl šok, protože vypadal „jako loupežník.“ Maminka byla hodná, měla s námi velkou trpělivost. Původem byla z Prahy, pak se přestěhovala do mého rodiště, do Letohradu. Přála si studovat malbu, avšak pak přišla válka a vdala se. Byla tedy ráda, že jsem šel v jejích šlépějích. Mám staršího a mladšího bratra. Doma mi říkali „Jirka-postrach rodiny“. Sice jsem myslel vše dobře, ale většinou to špatně dopadlo. A jak jste se dostal nakonec do Dačic? Jako student jsem otci pomáhal jako přidavač na stavbách. Když jsem si vydělal pár korun, vzal jsem spacák a jezdil autostopem po republice. Jeden můj spolužák říkal: „Když pojedeš na Telč, musíš tam přijet v podvečer, když nad podloubím zapadá slunce. To je zážitek a když to uvidíš, ještě se tam vrátíš.“ A cestou mezi Telčí a Slavonicemi jsou Dačice, tak jsem tu zůstal. Jakou školu jste vystudoval? Bylo těžké se tam dostat? V roce 1967 jsem vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti s původním sídlem ve Zlíně, obor sochařství. Učili zde velmi dobří kantoři. Ale přijetí na školu byl horor. O studium usilovalo 250 uchazečů, z nichž vybrali 40. Za dva měsíce jich pak u pohovoru ještě deset vyhodili. U prvních zkoušek, talentovek, byli kantoři a u pohovoru to bylo jako u tribunálu. Šest kantorů sedělo v řadě a muselo už být zticha a proti nim seděl předseda JZD, tajemník OV KSČ … Tajemník se mě zeptal: „Tak nám soudruhu řekněte, proč je málo

26. 9. 2004 v Daèicích

3. krok k rodině Milí bratři, jak jsem slíbil, naše třetí zastavení v Roce rodiny je časově orientováno ke svátku svaté Ludmily. Ne náhodou. Tentokrát bude toto zamyšlení patřit těm nejstarším v rodině, tedy babičkám a dědečkům, kterým dnešní slovník přidělil slovo „senioři.“ Jejich věk, životní zkušenosti i postavení v rodině mají pro životy jejich nejbližších i celé společnosti velký význam. Když mluvíme o rodině se zřetelem na život seniorů, často slyšíme nářky té nejstarší generace, že jim v dnešní společnosti chybějí vzory pro napodobování. Něco podobného jistě prožívala i naše světice svatá Ludmila. Přesto právě ve věku, kdy už nemohla uplatňovat svou vladařskou nebo rodičovskou moc, dokázala do výchovy svého vnuka Václava vtělit všechnu svou moudrost, víru, zbožnost i předpoklady pro pochopení doby. Také role babiček a dědečků dneška, a nemyslím jen ty skutečné, kteří vychovali děti, myslím všechny, kteří plně prožili svůj život, jsou pro nás nenahraditelné. Nabízejí možnost přiblížit se ke Kristu věrností života v bolesti, osamocení, nejistotě a v modlitbách provázet všechny, které každý nosí ve svém srdci, bez nároku na jejich ocenění či vděčnost. Tím nám mohou prarodiče sloužit jako vzor, který máme jednou přijmout za svůj.

Není však jednoduché přijmout pocit zbytečnosti a beznaděje, který často přichází se ztrátou místa nebo s ukončením zaměstnání, není samozřejmé hned najít nový vztah vůči dospělým a osamostatňujícím se dětem, není snadné vyrovnat se s postupným ubýváním fyzických i psychických sil. K tomu všemu však lze nalézt sílu v životě z víry a v životě uprostřed společenství církve. Správně prožívaný život člověka odevzdanému do rukou láskyplného Boha nedovolí, abychom ztratili zájem o život kolem nás. I v tomto věku lze zahlédnout příležitost jak se uplatnit, jak nabídnout čas a pozornost každému, kdo potřebuje. Sled svátku svatých Ludmily a Václava ukazuje, jak může být plodné, když se čas a porozumění věnuje vlastním vnoučatům nebo těm, k nimž takový vztah budujeme. Senioři jsou nezastupitelní také jako zprostředkovatelé zkušenosti dítěte s Boží bezvýhradnou láskou. Rodičovská láska je aktivní, starající se, vychovávající i usměrňující. Prarodičovská láska je naslouchající, přijímající, skromná. Senior není již tak závislý na společenském ohodnocení, dívá se na věci s větším odstupem. Svého poslání se senior zhostí tím lépe, čím výrazněji je jeho život protkán modlitbou. Modlitba dává sílu k odpuštění i k neustálému obnovování životního

optimismu. Modlitba dává sílu k překonávání úskalí i osamocenosti v osobním životě. Kardinál Tomášek řekl, že stárnout znamená zrát k věčnému mládí v Bohu. V žalmu 92 se zpívá: „Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanonský cedr. Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!“. (Ž 92,13-16) Přeji nám všem, abychom nikdy nepřestali s vděčností přijímat naše prarodiče a s láskou a úctou jim prokazovat vděčnost za vše, čím provázeli a provázejí naše životní cesty. Všem, dnes zvláště seniorům, ze srdce žehná Váš biskup Vojtěch zdroj: Ing. M. Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského Krása Božího stvoření kolem nás, foto: maš

vepřového masa.“ Doma mi řekli, ať mluvím pravdu, tak to podle křesťanství lidem vyvracet a vidí to po svém -tedy jako zábavu a ne toho dopadlo.Tajemník zavrtěl hlavou a řekl, že nemám pravdu. pokání a zamyšlení. Třetí část bude „Až nás půjdou milióny“. Věděl jsem tedy, že mě na umění nevezmou. Příští rok jsem zkoušky Inspirují Vás i cizí země a cestování? dělal znovu a u pohovoru byli zase jiní tajemníci. Zeptali se mě, co Rád cestuji, hlavně tam, kde je tepleji - do Itálie, Francie mě zaujalo v dnešních novinách. Stávka horníků a dopravců ve a také jsem byl dvakrát soukromě se skicákem v Turecku. Byl to Francii mě zachránila. Šéf ateliéru mi řekl, ať si koupím bílé pláště pro mě zážitek, protože jsem chodil i tam, kde se turisté bojí. a že mi dají vědět písemně. V Istanbulu je čtvrť s rozbořenými domy Učil nás tam soukromě také jeden kantor a lidmi bydlícími na černo. Na okraji subjektivní chápání barev a mě to hodně bavilo. jsou vojáci s neprůstřelnými vestami Chtěl, abychom mu namalovali své barevné a automaty. Mávali na mě, abych tam portréty a ať se nepodepisujeme. Vrátil se raději nechodil, ale já jsem to ignoroval. a bral je jeden po druhém a všechny uhodl. Když jsem došel na hotel, měl jsem Hodilo se mi to, když jsem dělal v 70. letech radost, že jsem to prošel bez úhony. semináře pro učitele zvláštních škol, kteří chtěli Istanbul mě okouzluje pro svůj svérázný vědět, jestli žáci do té školy patří. Jsem vlastně vzhled a svoji atmosféru. tak trochu i psycholog. Jaké jste například měl výstavy a co Co bylo na základní škole Vaším postrachem? chystáte do budoucna? Byla to matematika, fyzika a chemie. Bavila První byla roku 1968 v J. Hradci, mě literatura, přírodopis, zeměpis, dějepis v Dačicích to bylo roku 76. Před třemi a samozřejmě výtvarná výchova, z níž jsem lety proběhla v Turecku mezinárodní jednou dokonce měl i čtyřku na vysvědčení. Ne že bych neuměl soutěž, kde jsem měl jeden obraz, který je nyní v galerii v Izmiru, kreslit, ale spolužáci škemrali: „Dej mi to, já to neumím.“ A tak což je úspěch. Z výstavy v galerii Špejchar šla tři díla do Austrálie. jsem měl více prací neodevzdaných než odevzdaných. Něco se nachází v Kanadě, ve Francii či Holandsku u soukromých Co nejraději kreslíte, když se sochařině nevěnujete? Ve sběratelů. V Dačicích v muzeu pořádám od 7. listopadu výstavu kterém období? „Výběr z díla“, kde budu mít asi deset olejomaleb a jinak převážně Řadu roků jsem kreslil tuší zákoutí, kresby, grafiky hlavně nové věci. Jste všichni srdečně zváni. v Dačicích a okolí. Mám archiv původních chaloupek a otlučených Sportoval jste také? domů, na nichž jsou vidět stopy času, doteky rukou i znak V mládí ano, bavila mě kanoistika a vodní turistika. Sportoval pomíjivosti. Nyní jsem se vrátil k barvám, protože těch domečků už jsem i závodně a tehdy nikdo nevěděl, že jsem měl chatrné srdce bylo moc. Jeden můj kamarád mi řekl: „Nech už těch realistických s minimálním pulsem. Někdy jsem v zimě plaval v ledové tříšti. kulturních památek a dělej to, co jsi ty.“V přírodě nekreslím v létě, Tyto tepelné šoky a námaha mi vlastně zachránily život, protože nemám rád přehnaně zelenou barvu. Z období mám rád předjaří jsem srdce vytrénoval. Zátopek to měl také. Ostatní byli unaveni, a podzim. ale jeho srdce mělo ještě rezervu. Jednou jsme byli po svatořečení Anežky s otcem Josefem ve A co Vaše děti? Není syn také po Vás? Vatikánu, kde pro nás sloužil mši biskup Škarvada. Věnoval jsem mu Ano, také studoval sochařinu v Českém Krumlově na Uměleckokresbu Lidéřovického kostelíku. (viz obrázek) průmyslové škole sv. Anežky České, založené po revoluci.Má Jak propojujete víru s uměním? obchůdek s koberci, nábytkem a keramikou. Tvoří tak, jak jsem Víra je pro mě dost podstatná. Člověk musí věřit. Pracuji nyní to dělával já, když jsem byl v Centropenu, tedy ve volném čase. na jednom triptychu. První část bude „Exodus“, druhá „Golgota“, Dcera studovala v Olomouci historii s archivnictvím a pracuje kde jsou tři kříže a pod nimi lidové veselice - nakupování, párek v archivu v Jindřichově Hradci. v rohlíku, jásání nad ukřižováním. Jsou lidé, kteří dnes dovedou Děkuji Vám za rozhovor. aš N zdroj foto: Jiří Chládek (redakčně upraveno)

26. 9. 2004 v Daèicích

rozumy Srdce vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje. H. Bergson

Všechno má svou krásu, ale Konfucius ne každý ji vidí. Strach je nejstarším nástrojem moci.

Hra na schovku Pokud vybarvíš hnědě políčka, která jsou dělitelná číslem 3, najdeš schované zvířátko.

Hlavolam Zkus tento tvar obkreslit jedním tahem tak, abys každou čáru obtáhl jen jednou.

N. N.

Šťastný je, kdo zná člověka, o němž může říci: „Jsem rád, že existuje.“ A. L. Balling Nikdo nemá tolik rádců jako ten, kdo má Bibli. P. Kosorin Čím je církevní periodikum pravověrnější, tím méně je Murphyho zákony čtené.

vtipy

Obrázková přísloví

Na začátku bohoslužby se do kostela vloudí kočka. Projde mezi lavicemi až dopředu, kde ji odchytí ministranti a vynesou z kostela. Kněz to komentuje slovy: „I ta kočička přišla do kostela včas, což mnozí věřící nedokážou!“ „A taky jsem řekl tchyni, co si o ní myslím,“ vyznává muž ve zpovědi. „Ale tady hovoříme o tvých chybách, drahý synu“, přeruší jej zpovědník, „nikoli o hrdinských činech.“

Poznáš na obrázcích dvě česká přísloví?

Ve sportovním klubu Na vrchním obrázku je jedenáct sportovců v akci, na spodním obrázku jejich sportovní náčiní a potřeby. Vyhledej páry, které patří k sobě (písmena a číslice). Kdo zůstane bez sportovního náčiní?

Tatínek připravuje děti na Velikonoce. „A na Bílou sobotu půjdeme před kostel, rozdělá se oheň a kněz jej požehná.“ „Výborně“, zajásal Martínek. „Tak to si vezmeme s sebou buřty!“ Farář jde na nové působiště a oznamuje to farníkům slovy: „Zítra odcházím. Přijde nový kněz, abyste mohli pomlouvat zase chvíli někoho jiného!“ Student se zamyslí a povídá: „Tak docent Voráček se prohlašuje za ateistu a přitom, když mě zkoušel, tak při každé mé odpovědi obracel oči v sloup a říkal Pane Bože!“ Jeden z důchodců pozoruje opravu kostelní věže. „To je pěkné, i sochu dali nahoru na věž!“ Ale po několika minutách zklamaně pronesl: „Ale né, to bude asi klempíř, teď se to pohnulo.“

V církevním periodiku se objevil inzerát: Prodám hever o nosnosti 2 tuny. Zn.: K pozvednutí mysli.

ŘEŠENÍ Obrázková Hlavolam: viz obrázek Hra na schovku: schovaným zvířátkem je veverka přísloví: 1. Jablko nepadá daleko od stromu; 2. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, Ve sportovním klubu: A 9, B 2, C 8, D 4, E 7, F 3, G 10, H 1, J 6, K5; až se ucho utrhne bez náčiní zůstal golfista

Konal se pohřeb. Jeden z pozůstalých se nakloní ke knězi a říká: „Nekropte ji přece tolik, ať neobživne!“