21. SOCIÁLNÍ REFORMA ČESKÉ REPUBLIKY 1993 – rok společenského přehodnocování V budoucnosti bude nutno především stabilizovat poltický systém a zajistit občanům pocit jistoty a bezpečnost také stabilizací v hospodářské a sociální oblasti. V lednu se v Lidových novinách psalo, že stát bude garantem životních jistot minimálních, jestot, které si naše společnost může vzhledem k prostředkům, které má k dispozici, dovolit, a které proto bude poskytovat jen těm občanům, kteří je skutečně potřebují. Prezidentem se stává Václav Havel a do v čele sociálních demokratů je předseda Miloš Zeman. Finanční základna sociální reformy Zájem o úspěšné zavedení nového zákona o daních z příjmů – ten přiměl vládu, aby dala odhlasovat v parlamentu 20. listopadu 1992 zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti – který vstoupil v platnost v lednu 1993. Dalším krokem mělo být odstátnění státní správy sociálního zabezpečení a zřízení Všeobecné sociální pojišťovny. Měl být umožněn přímý vliv pojištěnců na činnost pojišťovny, ve které se budou výrazně uplatňovat zásady samosprávy a demokracie. Byla určena výše pojistného na sociální pojištění pro různé kategorie plátců (Zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné – jejich sociální zabezpečení a zdravotní pojištění). Tisková kampaň označila tato finanční opatření jako „ránu pod pás“, protože sociálnědemokratičtí poslanci upozorní veřejnost na nedostatek spravedlivé rovnováhy, pokud běží o zátěž pojistného pro malé podnikatele a obchodníky, takže se to nově upravilo a vstoupilo v platnost 1. 7. Vzhledem k situaci, která se začala označovat jako „český ekonomický zázrak“, s mírou nezaměstnanosti okolo 3% není divu, že celkový výnos příspěvku v roce jeho zavedení vykázal rozpočtový přebytek ve výši 2 miliard Kč, které byly použity na zvýšení rodičovského příspěvku, vylepšení sociálních dávek rodinám s nízkými příjmy a na valorizace důchodů. První střet mezi vládou a odbory Generální dohoda na rok 1993. Avšak postupem času byla vláda znepokojená růstem mezd a přála si znovu zavést mzdovou kontrolu, ale proti tomu se ohradily odbory a chtěly, aby se generální dohoda rozšířila na otázky produktivity práce. Centrální poradní orgán české vlády se rozhodne pro změnu. Ministerský předseda úředně potvrdí úmysl vlády změnit systém rodinný přídavků, tak aby se vyplácely v závislosti na výši rodinného příjmu. Minstr práce a sociálních věcí oznámí ze své strany, že již není zapotřebí zakládat samostatnou sociální pojišťovnu (neefektivní a drahý). Vláda a problém chudoby V okamžiku pádu režimu byla vrstva lidí žijících v krajní chudobě poměrně malá a navíc většina občanů měla na začátku 90. let určité ekonomické rezervy. Tato okolnost hrála zásadní roli jako tlumící faktor sociálního dopadu hospodářské reformy. Během roku 1993 došlo k dvojímu zvýšení důchodu. Také životní minimum bylo zvýšeno o 15% od března 1993. Současně se ohlásila také budoucí úprava nejnižších důchodů, za účelem zabránit, aby se neoctly pod úrovní životního minima. Zdravotnický systém na okraji propasti Ekonomičtí ministři rozhodnou, že zdravotnická zařízení budou rozdělena do tří skupin. - budou privatizované volně (ale s přihlédnutím k nutnému navázání smlouvy se zdravotní pojišťovnou)
- privatizované vázaně (s jasně určenou strukturou a rozsahem zdravotní péče) - bude z privatizace vyňata (např. univerzitní nemocnice, výzkumná střediska apod.) Otázka lékařských platů mezitím vyvolává čím dále tím více problémů, vláda ale jen přihlíží, protože je příliš mnoho lékařů a je nutné tento počet snížit. 3 organizace: - Česká lékařská komora (jejíž členství je pro lékaře povinné) - Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče - Svaz českých lékařů - plus soukromé zdravotní pojišťovny, které mezi sebou vedou konkurenční boj o zákazníky Systém lékáren a s tím spojený problém proplácení léků funguje bez jakékoliv kontroly ministerstva zdravotnictví. 1994 – rok neoliberálního náporu Podle premiéra jde o volbu mezi dvojím pojetím společnosti: - jedno je založeno na klasickém vztahu občana ke státu, který je doplněn dobrovolnými organizacemi občanů - druhé je založeno na občanské společnosti, která je novou formou kolektivismu, kde se mezi občana a stát vkládá síť „humanizujících“, více č méně povinných institucí, mezi nimiž jsou regionální samosprávy, profesní samosprávy, veřejnoprávní instituce, neziskové organizace, mimostátní regulační a kontrolní správy, výbory a komise a kterým jejich obhájci přisuzují hodnotu „o sobě“. Ideologické základy nové sociální politiky Země potřebuje standardní sociální politiku, orientující se na pomoc skutečně potřebným. Tato politika má spočívat na následujících základních principech: - Je nutno zachovat princip solidarity osob s vysokými příjmy s těm, kteří těchto příjmů z různých důvodů nedosahují. - Na základě všeobčanského principu stát musí zprostředkovávat solidární meziobčanskou pomoc, aniž by vylučoval jiné formy solidární pomoci. - Solidarita se nesmí uplatňovat vůči předem definovaným skupinám (např. důchodcům, zemědělcům, etnickým menšinám apod.), ale jen vůči sociálně potřebným členům těchto skupin. Kritériem sociální potřebnosti občana je jeho příjem, s přihlédnutím k jeho schopnosti a ochotě dosahovat dostatečného příjmu. Výchozí hranicí občanské solidarity a centrálním bodem sociální politiky je státem definované životní minimum. - Dalším principem sociální politiky je sociální cílenost, což znamená, že stát poskytuje sociální příspěvky potřebným občanům přímo, a nikoliv prostřednictvím některých nestátních institucí (zájmová sdružení, odbory, organizace etnických menšin apod.), ale by zabránilo zneužívání těchto prostředků. - Stát vyplácí peněžní pomoc potřebným občanům, aniž by vyšetřoval, jakým způsobem s ní občan naloží. Sociální politika si nemůže klást jiný cíl než dát sociálně potřebným osobám příležitost nabídnutou pomocnou ruku využít. Toto je nástin sociální doktríny nové vlády, který nese veškeré známky improvizace, podmíněné nutností reagovat na politické potřeby doby. Dá se shrnout takto: souhlas se základní solidaritou organizovanou státem ve prospěch potřebných občanů, odmítnutí jakékoliv přerozdělování příjmů prostřednictvím sociálního pojištění a zákonných sociálních dávek. Znepokující je systematické odmítání uznat sebemenší hodnotu sociálního pojištění ve smyslu kolektivní prevence společenských neduhů v důsledku oslabení či přerušení individuálních příjmů. Vývoj sociální a hospodářské situace Během celého období vláda pozorně sleduje vývoj životních nákladů a úroveň sociálních dávek. V únoru parlament schválil zákon o zvýšení penzí, které jsou jediným zdrojem příjmů.
Další kolo zápasu mezi vládou a odbory V polovici února parlament odhlasoval zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Každý občan sídlící na území republiky může uzavřít smlouvu s penzijním fondem schváleným ministerstvem financí a ustaveným v rámci obchodního zákoníku jako akciová společnost s minimálním kapitálem 20 milionů Kč. Parlamentní výbory projednávají návrh zásad zákona o sociálním zabezpečení, přijatý vládou v prosinci 1993 a založený na konceptu tří pilířů: - sociální pojištění - státní sociální podpora - sociální pomoc. Vládní tápání na cestě za konceptem sociální politiky V první polovině roku studují parlamentní výbory návrh zásad, podle kterého se důchody vypočítávají v souvislosti s dobou pojištění a výší pracovního příjmu. Hlavním problémem je důchodový věk, který má být zvýšen vzhledem k demografickému vývoji. V polovině září oznámí ekonomičtí ministři, že budoucí důchodový systém bude dvousložkový, přičemž základní důchod jednotné výše bude doplněn důchodem odpovídajícím výši příjmů. Vzniká stávka, kde uveřejňují odbory své požadavky: oddělit hospodaření důchodového pojištění od státního rozpočtu a zabránit, aby se prostředky vybrané na důchodové pojištění používaly na jíné účely, odložení rozhodnutí o zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu o pět let atd. Univerzalita proti adresnosti v rámci státní sociální podpory Myšlenka přeskupit dávky financované ze státního rozpočtu pod názvem „státní sociální podpora“ a vybudovat z nich druhý pilíř instituční struktury českého systému sociálního zabezpečení. Vláda hájila zásadu, že dávky státní sociální podpory mají být vázány na životní minimum. Dávky se přestaly vyplácet v závislosti na počtu dětí v rodině, ale stanovily se v závislosti na jejich věku. V souladu s názory vyjádřenými začátkem roku ministerstvo navrhuje, aby se rodinné přídavky, nyní zvané přídavky na dítě, nevyplácely rodinám, jejichž příjem přesahuje 2,5 násobku životního minima. Trnitá cesta za konceptem zdravotnické reformy Reforma zdravotního pojištění zavede tedy princip řízené konkurence a větší odpovědnosti jednotlivých účastníků v systému poskytování zdravotní péče. Ministerstvo předloží vládě návrh novely Zdravotního řádu, ve kterém bude jako novinka taxativní vymezení zdravotní péče hrazené, částečně hrazené a nehrazené ze sociálního pojištění. Koncem roku se vláda rozhodne ukončit podnikatelskou činnost zdravotních pojišťoven a oznámí novelu zákona, která v budoucnosti zabrání pojišťovnám zakládat vlastní léčebná střediska a lékářny. 1995 – rok sociální reformy a kompromisů Koncem března dochází k nové, vysoce mediální masové demonstraci odborů na Staroměstském náměstí proti vládnímu návrhu na sociální reformu. Zákon o státní sociální podpoře je předložen k hlasování koncem května, důchodový zákon pak o měsíc později. Hospodářská a sociální situace Přijetí devizového zákona, kterým se stala česká koruna volně směnitelná na zahraničních trzích. Koncem roku byla ČR přijata za člena pařížského OECD. Stoupající mzdy Dochází k prudkému stoupání mezd a platů. Ale s rostoucí mzdou v průmyslu stoupá také tlak na zvýšení platů ve veřejných službách (lékaři, učitelé, železničáři, státní úředníci, poslanci,…)
Problém minimální mzdy Tato instituce byla zavedena od začátku roku 1991 v rámci ostatních opatření týkajících se mzdové politiky. Na začátku byla stanovena na částku 2000 Kč, pak byla zvýšena o dvě stovky, ale stejně byla potřeba dalšího zvýšení, protože životní minimum byla navýšeno na 2440 Kč. Reforma tripartitního systému Premiér navrhuje nové pojetí tripartitního jednání, které by mělo za účel zdůraznit roli dialogu mezi zaměstnavateli a odbory, snížit roli vlády s poukazem na redukci vládní úlohy jako zaměstnavatele a zúžit okruh projednávaných otázek. Nový tripartitní orgán se má nazývat Rada pro sociální dialog. Pokus odborového hnutí o proniknutí do politického života Odborová zkušenost z dosavadního období českého státu vyústila v jednu základní poučku: jediná možnost, jak úspěšně propagovat své názory a ovlivňovat vývoj, je dostat se na politickou platformu. Politické strany jsou ochotny přijmout odborářské osobnosti na své kandidátní listiny, ale s podmínkou, že se stanou jejich členy. Nakonec odbory jen předloží jejich stanoviska k problémům. Zákon o státní sociální podpoře Dávky musí být adresné, aby se zachovala jejich efektivnost. Ministerstvo práce a sociálních věcí připouští, že bude nutno najmout 3000 nových úředníků, ale domnívá se, že jde o počáteční investici, která se brzy zaplatí. Podle vládního návrhu z prosince 1994 se následující dávky státní sociální podpory mají vyplácet pouze rodinám, jejichž příjem nepřekračuje uvedený koeficient životního minima: - přídavek na dítě: 1,8 - sociální příplatek: 1,6 - příspěvek na bydlení: 1,3 - příspěvek na dopravu: 2,0 - rodičovský příspěvek: 2,5 - porodné: 2,5 - zaopatřovací příspěvek: 2,5 - pohřebné: 2,0 Ministr práce Vodička hovoří o možnosti zavedení plošného přídavku na dítě, jehož výše by klesala se stoupajícími příjmy rodiny, což by bylo výhodnější než zastavit výplatu od určité příjmové hranice. Vyjednávání uvnitř vládní koalice Koncem března se podaří dohodnout se na principu plošného přídavku na dítě podle výše zmíněného podnětu ministra Vodičky. Kompromisní řešení: první polovina zmíněných dávek bude podléhat šetření příjmů a druhá bude vyplácena plošně. Výplata rodičovského příspěvku má být prodloužena až do 4 let věku dítěte (ale je zde problém s tím, že v práci žene drží místo pouze 3 roky). Odbory protestují proti úmyslu vlády snížit o tři miliardy korun náklady na sociální dávky a žádají, aby přídavky na děti zůstaly univerzální plošnou dávkou a aby se zvýšil jejich dopad ve prospěch chudých rodin. Hlasování o zákonu a další vývoj Klaus znovu dává výraz svému přesvědčení o nutnosti toho, co nazývá rozumnou sociální politikou státu. „Stát musí být schopen rozlišit, komu má pomáhat, nakolik mu má pomáhat a jakou formou to má dělat.“ Podle stanoveného kalendáře plošné dávky měly být vypláceny od 1. října 1995 a testované dávky od 1. ledna 1996. V důsledku toho se občan ocitl před stohem papírů doručených do jeho poštovní schránky, poněvadž o každou dávku bylo nutno zažádat, k tomu bylo nutné přiložit potvrzení o příjmu rodiny (nutno předkládat čtvrtletně). To vedlo k zmatku.
Zákon o důchodovém pojištění Debata o reformě důchodového pojištění (1994) odhalila hluboké názorové rozdíly nejeN otázce důchodového věku. Vládní návrh a opozice Důchodový věk by měl v rozsahu dvanáctiletého období dosáhnout postupně 62 let pro muže a 57 až 61 let pro ženy. Samostatný důchod by se skládal ze dvou složek: - základní pevné částky - z procentní výměry odpovídající výši platu a době pojištění. V případě důchodu, který by klesl pod životní minimum, se má vyplácet doplňková dávka v rámci státní sociální podpory. K zvýšení důchodu má dojít pokaždé, kdy spotřebitelské ceny stoupnou o 5%, výše důchodu bude také reagovat na růst reálných mezd. Projevuje se ale odpor ze stran organizací důchodců i malých profesních skupin, kterým hrozí, že přijdou o stará privilegia (letušky a baletky, které odcházel do penze už ve 40ti letech). Také odbory si uvědomí, že budou muset podniknout politickou akci, mají-li mít nějaký vliv na důchodovou reformu. Zahájí tedy kampaň s následujícími body: - Oddělit hospodaření důchodového pojištění od státního rozpočtu a zabránit, aby se prostředky vybrané na důchodové pojištění používaly na jiné účely. - Odložit rozhodnutí o zvýšení věkové hranice pro nárok na starobní důchod o pět let a předložit reálný návrh na prodloužení až po oddělení důchodového pojištění od státního rozpočtu. - Umožnit občanům na základě přesně stanovených závažných zdravotních, pracovních a sociálních důvodů předčasný odchod do důchodu v rozumnou dobu před dosažením obecně platné věkové hranice pro nárok na starobní důchod. - Výrazně zlepšit podmínky pro účast zaměstnavatelů na úhradě nákladů na důchodové připojištění jejich zaměstnanců. - Zachovat minimální hranici důchodu a tak zabránit, aby značná část občanů byla závislá na sociální pomoci. - atd. Vláda reaguje zvýšením vyplácených důchodů (o více než 12%). Roztržka uvnitř koalice Situace kolem důchodové reformy zneklidňuje vládní koalici, protože má-li zákon vstoupit v platnost od ledna 1996, musí být odhlasován v současném sněmovním období. Odhlasování zákona a bezprostřední perspektivy 30. června je zákon přijat většinou. Důchodová reforma odhalila politickou křehkost vládní koalice. Kam se podělo penzijní připojištění? Na rozdíl od důchodové reformy v kterékoliv jiné evropské zemi se česká debata prakticky vůbec neodvolává na existenci penzijního připojištění se státním příspěvkem, které zavedla Klausova vláda v únoru 1994, poté co smetla ze stolu návrh na doplňkové podnikové připojištění podle západoevropského vzoru. Penzijní připojištění se objevuje v debatě pouze nepřímo: vláda jen používá, aby ospravedlnila plánovaný dlouhodobý pokles základního důchodu, a opozice naopak zdůrazňuje jeho slabiny. Od vstupu na trh zaručují penzijní fondy svým klientům roční kapitálový zisk ve výši deseti procent (ale už tam není dodatek, že by fondy musely dosahovat výnosů v rozmezí od 18% do 24%, jinak mohou garantovat pouze tříprocentní úročení). Vzhledem k tomu, že stát nenese garanci za prostředky penzijního pojištění, bude také nutné zavést určitý systém pojištění těchto finančních prostředků například vytvořením garančního fondu.
Zdravotnický systém hledá konsenzus Ministerstvo zdravotnictví, Všeobecná zdravotní pojišťovna a zastupitelské organizace lékařského stavu se nedokážou dohodnout na jednotné a koherentní politice. Na začátku roku vypuká konflikt mezi ministerstvem a Českou lékařskou komorou, poté co vláda schválí návrh přenést na ministerstvo pravomoc k udělování lékařských licencí pro výkon soukromé praxe. Toto oprávněné rozhodnutí narazí na prudký odpor ČLK, která za ním spatřuje útok na povinné členství lékařů v jejích řadách a zastaví spolupráci na reformě. Ministerský předseda ale znovu žádá ministra o předložení návrhu na celkovou reformu. Premiér považuje za hlavní problém zdravotnického sektoru špatný systém financování, který vede ke stále stoupajícím nákladům. K plýtvání zdroji dochází proto, že rozhodnutí týkající se spotřeby léků a lékařských úkonů dělá za pacienta někdo jiný. Proto je nutno oslabit pozici zdravotní pojišťovny a posílit pozici pacienta, který si za léčebné úkony musí platit sám. Premiér je proto pro dvousložkový systém s platbou pacienta za běžné úkony na jedné straně a s platbou pojišťovny za mimořádné úkony na druhé straně. - Avšak navrhovaný dvousložkový systém v tomto ohledu zcela opouští obecně přijímaný princip solidarity zdravých s nemocnými. V polovině března přijme poslanecká sněmovna těsnou většinou novely zákonů o zdravotním pojištění a pojišťovnách. - pro obdržení nadstandardní péče se bude muset pojištěnec v budoucnosti připojistit - zdravotní pojišťovny před vznikem musí složit 50milionovou kauci před zahájením činnosti a získat během prvního roku 50 000 pojištěných, aby byly schváleny Koncem května ministerstvo financí navrhuje, aby se ve státních zařízeních zavedly smluvní platy lékařského a pomocného personálu namísto dosavadního odměňování podle tarifních tabulek. Tomu se lékaři brání, požadují zvýšení platu a hrozí stávkou, pak už chtějí i odchod ministra zdravotnictví (Rubáše). Ten je nakonec propuštěn. Premiér říká, že je přesvědčen o tom, že vztah pacient-lékař nesmí být zastíněn vztahem pojišťovnalékař a že pacient musí vědět, kolik jeho vlastní léčba stojí a kolik on sám za ni zaplatí. Od reformy k volbám Česká sociální reforma z roku 1995 se jeví jako výsledek politického kompromisu, ke kterému došlo po úporné bitvě mezi různými ideologickými přístupy k otázkám sociální ochrany. V textu koaliční dohody, kterou podepsaly koncem června ODS, KDU-ČSL, ODA se v kapitole o sociální politice potvrzuje nutnost valorizace důchodů a životního minima, aby se udržel současný poměr mez průměrným důchodem a mzdou, jakož i adresný systém sociálních podpor. Další směrnice pro příští období: - zjednodušit administrativu spojenou se systémem státní sociální podpory - nalézt spolehlivý systém oddělení důchodového pojištění od státního rozpočtu směrem k systému fondovému - zpřísnit kontrolu vyplácení všech druhů sociálních dávek Měl by se změnit systém financování zdravotnictví: - zavedení účinnějších kontrolních a regulačních opatření na straně nabídky - snižování počtu zdravotních pojišťoven, zlepšení příslušného revizního systému, jakož i posilování státního dozoru nad jejich činností - zavedení co nejvhodnějších metod finanční zainteresovanosti pacientů na úsporném a racionálním rozsahu zdravotní péče - příprava sloučení nemocenského a zdravotního pojištění. Konec hospodářského zázraku a jeho dopady na sociální reformu Vláda stojí před jedním z nejobtížnějších úkolů postkomunistických států: deregulací nájemného a energie. S vědomím, že řešení tohoto problému nelze dále odkládat, vláda schválí zvýšení nájemného o 50% od roku 1997 a zvýšení cen energie o 32% od roku 1998. Nevyhnutelným důsledkem těchto prvních kroků je zavedení příspěvku na bydlení v rámci státní sociální pomoci.
V roce 1997 klesá stále průmyslová výroba, deficit státního rozpočtu dosahuje 10 miliard Kč, se vláda rozhodne přijmout první „balíček ekonomických opatření“. Po pádu koruny na mezinárodních trzích vláda přijímá druhý „balíček ekonomických opatření“ Oblast státní sociální podpory: - redukce příjemců rodinných přídavků z 95% na 75% celkového počtu rodin - požadavek, aby se rodinné přídavky nahradily daňovými úlevami (ODA) - aby se rodinné přídavky staly výrazem sociální politiky ve prospěch rodin (KDU-ČSL) Oblast důchodového připojištění - pravidla adaptace důchodů na životní náklady - zpřísnění podmínek pro předčasný důchod Varianty: - třípilířová nadstavba o základní pilíř by zajišťoval minimální životní úroveň o druhý má zavést povinné kapitálově kryté pojištění založené na osobních účtech o třetí by se stalo existující dobrovolné připojištění se státním příspěvkem - uvažování o radikální reformě základního průběžně financovaného systému cestou příspěvkově definovaných dávek a pomyslných individuálních účtů Systém zdravotnictví - platba za diagnózu, při níž nemocnice dostane za provedený úkol předem stanovený obnos - pevný poplatek za každou pojištěnou osobu plus poplatek za úkon Zákon o sociální pomoci - návrh, že by stát měl přestat dotovat drahá lůžka v ústavech sociální péče a měl by vyplácet dávky přímo postiženým osobám s odpovídajícími nároky, aby si tak samy mohly vybrat a zakoupit příslušné sociální služby Závěry Sociální reforma není nikdy uzavřenou kapitolou, ale naopak dynamickým procesem, probíhajícím od etapy k etapě v souvislosti s politickým vývojem země. Důležitost poltického faktoru není sama o sobě překvapující: sociální zabezpečení jako jeden ze základních pilířů sociální politiky patří ke sférám, které jsou nedělitelnou součástí tzv. volby společnosti. Hluboká trhlina ve vývoji společnosti, vyvolaná rozpadem federálního státu, hrála zásadní roli v procesu české sociální reformy stejně jako prudký nástup neoliberální ideologie do vedení nového státu a jeho doznívání koncem roku 1997. Má-li být vláda zodpovědná za zajištění rozumné úrovně sociálního zabezpečení pro své občany, musí mít volnou ruku a možnost intervence do veškeré hospodářské činnosti země, regulovat takzvané tržní síly a v případě potřeby zasáhnout i do rádoby nedotknutelných procesů volného trhu. Nikdo se nesmí naivně domnívat, že je dlouhodobě možné obětovat zájmy sociální ochrany občanů s nízkými příjmy ve prospěch lepší hospodářské výkonnosti nejschopnějších členů společnosti. SOCIOLOGICKÁ ANALÝZA DETERMINANTNÍCH FAKTORŮ SOCIÁLNÍ REFORMY Vzhledem k tomu, že žádná společnost neexistuje izolována od ostatních, je logické rozdělit faktory globální analýzy na: - endogenní – ty, kt. působí na instituci uvnitř dané společnosti - exogenní – ty, jejichž vliv přichází zvenčí K hlavním činitelům první kategorie patří: demografický, ekonomický, sociologický a politický faktor. Mezi vnějšími činiteli, kt. se nacházejí na úrovní společenských kulturních přenosů, najdeme faktory, jako jsou akademické sociální myšlení, světové politické ideologie, mezinárodní právo sociálního zabezpečení, technika sociální ochrany, mezinárodní technická spolupráce aspod. V demokratické společnosti koncepty a instituce zřízené zákony o sociálním zabezpečení jsou v poslední analýze závislé na globálním zhodnocení všech faktorů ve hře příslušnými zákonodárci v rámci politické situace, jež převládá v době parlamentních debat předcházejících hlasování.
V případě české sociální reformy byla výchozím stavem především instituční situace a občanská mentalita vytvořená během komunismu. Demografický faktor Důležitý při reformě důchodového pojištění a při rodinných přídavcích. Podle zákona z roku 1995 postupné zvyšování věku začalo od roku 1996, a to přes protesty odborů, které vyžadovaly pět let na statu quo na rozmyšlenou. V České republice tak jako v mnoha jiných postkomunistických zemích je průměrná délka života na začátku 90. let kratší než na Západě: 68 let pro muže a 77 let pro ženy. V souladu se všeobecnou tendencí na redukování sociálního státu vláda projevuje úmysl postupně snížit podíl státního důchodu v celkových příjmech starých osob. Podle výpočtů by mohl poměr mezi důchodem a průměrnou mzdou postupně klesnout ze 45% na 35% okolo roku 2020, až bude plně v chodu systém důchodového připojištění. Takové snížení příspěvků by se ovšem mohlo stát neproveditelným v případě značného zvýšení nákladů hlavně v důsledku rostoucího počtu důchodců. A právě na této úvaze se zakládal tlak na zvýšení důchodového věku. - Je zřejmé, že samotné číslice, kt. jsou výsledkem demografických projekcí, nevedou k jednoznačným závěrům a že jakékoliv rozhodnutí o zvýšení důchodového věku má politickou motivaci. Jestliže demografický faktor hrál určitou roli při orientaci a formulaci některých legislativních kroků v rámci české sociální reformy, zejména se zřetelem na předpokládané ekonomické důsledky, v žádném okamžiku nedominoval politickému rozhodování, které jej většinou využívalo nebo zneužívalo k motivaci a někdy také k zastírání opravdové motivace určitých postojů. Ekonomický faktor - hraje zcela mimořádnou roli ve vývoji sociální ochrany obyvatelstva země - hraje mimořádnou roli v debatách o státní sociální podpoře - po zániku Federace začala váha ekonomického faktoru klesat První krok k zavedení nového sociálního pojištění, tj. uzákonění příspěvků, byl znovu přímo vázán na ekonomickou instituci, totiž na zavedení nového daňového systému, k němuž došlo v lednu 1993. Ekonomický faktor se projevuje na různých úrovních a podle toho má pochopitelně různý dopad na zákonodárce zodpovědné za reformu. V pozdějších letech se stal hlavně teoretickou základnou určitého politického a ideologického směru. Tím, že nehrál roli tvrdého ekonomického mantinelu, nebyla česká sociální reforma z roku 1995 pod imperativním tlakem dostupných hospodářských prostředků. Zodpovědným zákonodárcům se tak ponechala rozumná volnost politického rozhodování o použití existujících prostředků v rámci sociální politiky, kt. je pravým výrazem svobodné volby společnosti. Sociologický faktor - úloha různých společenských aktérů, kteří mají přímý vliv na sociální reformu o sociální partneři, profesní organizace, zájmové skupiny Podle soudu privilegovaných pozorovatelů byla to právě kapacita a efektivita státního aparátu, v níž se snad ještě odrážela vysoká profesionální kultura bývalého rakousko-uherského úředníka, dále pěstovaná během první republiky, která umožnila připravit a realizovat hned v prvních letech po listopadové revoluci významné reformy. Nejmocnější profesní skupinou uplatňující trvalý vliv na sociální zákonodárství jsou lékaři. - existoval nadpočet lékařů V době reformy existuje jen málo občanských asociací dostatečně silných, aby bylo možno slyšet jejich hlas uprostřed debat o sociálních zákonech. Politický faktor - je hlavním determinantním činitelem sociální politiky
-
jeho vliv se mění podle toho, sledujeme-li jej kupříkladu ve vztahu k politické organizaci státu, politické ideologii, sociálnímu programu politických stran anebo jejich chování během parlamentních debat
Působení exogenních faktorů V případě české sociální reformy jde hlavně o vliv světových politických ideologií, o vývoj konceptů a technik sociálního pojištění, o technickou spolupráci velkých mezinárodních organizací a v neposlední řadě také o vliv mezinárodního práva v oblasti sociálního zabezpečení. Během celého přípravného období zákonné texty dbaly na slučitelnost navrhovaných opatření s mezinárodním právem sociálního zabezpečení, obsaženým v dokumentech Mezinárodní organizace práce či Evropské rady, a některé sociálněpolitické cíle reformy byly upraveny v tomto smyslu. Čerpala jsem z knihy: ČESKÁ SOCIÁLNÍ REFORA/ Sociologická studie, kterou napsal Vladimír Rys, vydána v roce 2003
