2 / 2012
Společenství
Společenství 2/2012
Květnonedělní „Je lepší s Pánem kříž sdílet, než kříž jen pozorovat.“ - sv. František Saleský
OBSAH:
VELIKONOČNÍ ZAMYŠLENÍ……………………………………………2 POŘAD BOHOSLUŽEB O VELIKONOCÍCH…………………………..2 ZPRÁVA EKONOMICKÉ RADY…………………………………………4
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected]
-1-
2 / 2012
Společenství
Velikonoční zamyšlení Říkává se, že Velikonoce jsou nejdůležitějšími křesťanskými svátky v roce. A je to bezpochyby pravda, protože si o nich připomínáme smrt a zmrtvýchvstání Krista Pána, tedy události, v nichž celé jeho pozemské působení dochází naplnění. Ke skutečnému porozumění jejich důležitosti je však potřebné ještě jedno základní křesťanské vyznání, totiž to, kým Kristus vlastně je. A že víra ve zmrtvýchvstání s vírou v Ježíšovo Božství úzce souvisí, je možná jedním z nejdůležitějších rozměrů velikonočního poselství. Učedníci byli po Ježíšově smrti plni strachu a zklamání, protože se nenaplnily jejich představy, jak by měl vypadat mesiáš. Když se s ním však osobně setkávají po jeho zmrtvýchvstání, změnilo to jejich život podobně, jako když Krista před lety poprvé potkali kdesi u Genezaretského jezera. Proto se jeho zmrtvýchvstání pro ně stalo i největším potvrzením toho, proč v něj vlastně uvěřili: Protože v jeho osobě vpravdě sestoupil na zem Bůh, neboť jinak by toto vše nemohlo být možné. Už staří křesťanští autoři prvních staletí, když pak měli odpovědět na otázku, kdeže je ale dnes ten vzkříšený Kristus, aby v něj mohli i dnešní lidé uvěřit, velmi rádi poukazovali na to, co velikonoční zvěst v lidech působí. Z lidí zlých se stávají lidé dobří, nenávist se mění v lásku, říkávali. Tím chtěli poukázat na proměnu srdcí těch, kteří v Krista Pána uvěřili a křesťanství skutečně přijali jako normu svého života. Ale aby k něčemu takovému došlo i v našem životě, je potřeba jediné. Zkusit to. Zkusit se "na vlastní kůži" přesvědčit, zda tomu tak je, či není. A právě k tomuto (novému) pokusu nás velikonoční zvěst zve. Proto také slavíme velikonoce, abychom k tomuto kroku, ke své cestě za Kristem Pánem našli (novou) odvahu, proto jsou velikonoce skutečně nejdůležitějšími svátky v roce. K nové touze a odvaze přijmout o letošních velikonocích do svého života Krista jako Pána a Boha vám všem žehnají a z toho plynoucí pokoj a radost v srdci vyprošují vaši duchovní o. Marcel, o. Karel a jáhen Jan.
Pořad bohoslužeb o Velikonocích Velikonoční vigilie patří k velikonoční neděli - obřady nemají začínat před západem slunce. Přijměte proto prosím pozdější začátek bohoslužeb. Zpovědní den před velikonocemi bude u sv. Anny v úterý 3.4. 8.00-12.00 14.00-18.00 Využijte prosím tuto příležitost, o svátcích se zpovídat nebude!
SV. ANNA
SV. MARKÉTA
Špluchov
Zelený čtvrtek Památka večeře Páně 17.30 h. 18.00 Velký pátek Velkopáteční obřady 17.30 h. 16.00 po obřadech křížová cesta v přírodě Bílá sobota adorace u Božího hrobu 8.00-12.00 14.00-18.00 Velikonoční vigilie 20.30 h. 19.00
16.00
Velikonoční neděle 8.00 h. 10.00 h. 17.30 h. 9.00 Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Velikonoční pondělí 8.00 h. 10.00 h. VEČERNÍ NENÍ 9.00 Pondělí v oktávu velikonočním (polsky)
11.00
-2-
11.00
2 / 2012
Společenství
SV. JAN BOSKO Zelený čtvrtek 16,30h Velký pátek 16,30 h Bílá sobota 20,00 h Velikonoční neděle 8,30 h a 10,15 h, v kapli P. Marie Pomocnice křesťanů v 7,00 h Velikonoční pondělí 8,30 h
**********************
Bohoslužby ve farnosti sv. Jana Křtitele v Havířově - Prostřední Suché Zelený čtvrtek Památka večeře Páně 16.30 h.
Velikonoční neděle Neděle Zmrtvýchvstání Páně 8.45 h.
Velký pátek Velkopáteční obřady a adorace u „Božího hrobu“ - 16.30 h.
Velikonoční pondělí Pondělí v oktávu velikonočním 8.45 h.
Bílá sobota Velikonoční vigilie - Svěcení ohně, velikonoční svíce, vody, čtení, atd. - 18.00 h. Duchovní správa farnosti u sv. Jana Křtitel v Havířově – Prostřední Suchá přeje všem požehnané a milostiplné prožití největších svátků v roce. Těšíme se na viděnou. ThDr. Milan Adámek, farář, Mgr. Jan Szymurda, jáhen ************************************************
Vigilie ze slavnosti Seslání Ducha svatého sobota 26. 5. v kostele sv. Anny od 21hod. Ø promluva o Duchu svatém (o. Petr Smolek) Ø bohoslužba slova Ø adorace Pojďme společně s biřmovanci prosit o dary Ducha svatého! ************************************************
Pouť rodin na Maria Hilf Poutní místo Panny Marie Pomocné Neděle 13. května 2012 Odjezd autobusu v 7.00 hod od Kauflandu u autobusového nádraží a v 7.05 hod z e zastávky u kulturního domu P. Bezruče Zastavíme se na zámku v Hradci nad Moravicí (možno objednat prohlídku zámku). Pěšky se vydáme z Horního Údolí ve Zlatých Horách k poutnímu kostelu - délka 3 km, mše sv. s o. biskupem v 15.00 hod. Návrat: kolem 20. hod. Cena: 150,- rodiče, 50,- děti Přihlášky: do 29. 4. se zálohou 50,- na osobu v sakristii -3-
2 / 2012
Společenství
ZPRÁVA EKONOMICKÉ RADY Již třikrát se od Vánoc sešla ekonomická rada farnosti sv. Anny, aby projednala záležitosti týkající se nové přístavby – farního a pastoračního centra u kostela sv. Anny a posléze také aby hledala možnosti řešení neutěšeného stavu kostela sv. Anny a bydlení kněží na faře v Bludovicích. Na prvním jednání sdělil pan farář předběžnou kalkulaci nákladů na výstavbu farního a pastoračního centra dle zveřejněné studie, které by činily min. 14 mil. Kč. S ohledem na ekonomickou nákladnost stavby, která by tak mohla být rizikovým finančním břemenem pro další generace, navrhl pan farář upustit od realizace stavby v rozsahu dle vyhotovené studie. Svůj závěr opírá o aktuální statistické údaje o počtu aktivních věřících, kterých v posledních 20 letech v Havířově stále ubývá. Zanedbatelným argumentem není ani současná ekonomická krize. I ona má podstatný vliv na snižující se objem finančních prostředků vybraných při nedělních sbírkách. Ostatní členové ekonomické rady považují důvody uvedené panem farářem za opodstatněné a s upuštěním od realizace této stavby souhlasí. Jako další možnost řešení zmínili členové obou ekonomických rad rekonstrukci farní budovy v Havířově-Bludovicích, a to za současné rekonstrukce kostela sv. Anny. Vzhledem k tomu, že tuto variantu považuje pan farář za nejméně efektivní, byla odložena a proto také následná jednání probíhala bez ekonomické rady farnosti sv. Markéty. Hledání dalších řešení bylo obtížné a naráželo na odlišné pohledy pana faráře a ostatních členů ekonomické rady. Další sporná varianta (jednalo se o umístění fary a pastoračního centra v Církevním středisku volného času sv. Jana Boska na ul. Haškova) se v konečném důsledku ukázala být nereálnou, a proto začal nový proces hledání řešení. Na posledním setkání ekonomické rady v pondělí 19. března 2012 v kostele sv. Anny navrhl pan farář řešení, které by v konečném důsledku znamenalo komplexní rekonstrukci kostela sv. Anny, kdy by byl podstatně lépe využit prostor v dnešních přístavbách kostela (pozn. aut.: Všimli jste si někdy hluchých míst nad schodištěm v přístavbách?). Po rekonstrukci současné přístavby kostela sv. Anny by v pravé části vznikly byty pro kněze, v levé části pak knihovna a prostorově variabilní místnosti pro pastoraci. Ekonomická rada si prohlédla všechny prostory, které by prošly přestavbou. Shodla se, že v případě, že se toto řešení ukáže být realizovatelným, bylo by velmi efektivní, a jednomyslně mu vyjádřila podporu. V úvahu připadá ještě jedna varianta řešení, která počítá s realizací stavby nové fary u kostela sv. Anny, avšak v podstatně menším rozsahu než představuje již zveřejněná studie. Pan farář navrhuje vypracování dvou nových studií, a to Ing. arch. Markem Štěpánem z Brna, který je autorem studie nového kostela sv. Ducha v Ostravě- Zábřehu, a Ing. arch. Jiřím Michálkem, který by přepracoval původní studii nového farního a pastoračního centra tak, aby náklady na stavbu byly řádově poloviční. Všechna řešení počítají s rozpočtem cca do 6 milionů Kč, kdy v případě výstavby nové fary by k těmto nákladům bylo nutné připočíst ještě další na opravu kostela sv. Anny v rozsahu cca 4 milionů Kč. Všichni přítomní v navrhovaných řešeních spatřují dobrou cestu. O. Marcel bude v následujících dnech kontaktovat architekta, aby s ním probral časové a finanční možnosti pro vytvoření návrhů, a podle toho budeme postupovat dále. O. Marcel a ekonomická rada prosí farnost o modlitby za správnou volbu a realizaci řešení. Za Ekonomickou radu Markéta Oravčíková a Marek Světnička -4-
2 / 2012
Společenství
KŘÍŽOVÁ CESTA PRO SPĚCHAJÍCÍ I. - Ježíš odsouzen Byl jsem jako Pilát. Ptal jsem se, co je pravda, ale neměl jsem čas se nad tím zastavit a zamyslet. II. - Ježíš přijímá kříž Vykročil jsi, Ježíši, na křížovou cestu. Byl před tebou asi kilometr. S takovým břemenem to trvalo snad hodinu. Bylo to pro mne příliš. Spěchal jsem... III. - První Ježíšův pád Běžel jsem napřed. Kousek dál jsem se zastavil, ohlédl se - Ty jsi ležel na zemi. Nepomohl jsem ti. IV. - Ježíš se potkává se svou matkou Minul jsem na cestě Tvou matku. Ona též běžela, ale k Tobě - v opačném směru než já. Určitě jste se setkali, ale ne na dlouho. Popravčí rovněž spěchali. V. - Šimon pomáhá nést kříž Potkal jsem Šimona z Cyrény. Říkal, že spěchá domů po práci. Ale pomohl Ti nést kříž. Kdybych věděl, že budeš potřebovat pomoci... VI. - Veronika podává Ježíšovi roušku Veronika též měla pro Tebe čas. Zůstal jsi u ní navždy - na roušce. Já si ani neumím představit Tvou tvář. Dej, Pane, abych se s Tebou tváří v tvář setkal. VII. - Druhý Ježíšův pád Byl jsem už daleko, když jsi upadl znovu. Ani tehdy jsem Ti nepomohl vstát. Kolik takových slabých jsem už v životě minul... VIII. - Ježíš potkává plačící ženy Jak jsem asi vypadal, když jsem spěchal a přitom minul v západní bráně města skupinu žen, které na rozdíl ode mne na Tebe čekaly? IX. - Třetí Ježíšův pád Tvůj třetí pád jsem pozoroval z Golgoty. Nepovstal jsi už vlastními silami. Ani já jsem neutíkal níž, abych Ti pomohl. Tak těžko se člověk navrací... X. - Ježíš zbaven šatů Teď jsi i Ty tam, kde já. Došel jsi. Pomalu, těžko. Svlékají Tě. Ne, oni též spěchají, proto strhují z Tebe šaty. XI. - Ježíš přibíjen na kříž Tady vidím, co znamená spěch. Aby se nezdržovali přivázáním rukou a nohou, přibíjejí hřeby. To je rychlejší a jistější. Ježíši, odpusť mi můj životní spěch, jenž mnohému bližnímu způsobil tolik smutku, tolik bolesti a tolik ztráty. XII. - Ježíš na kříži umírá Je teprve třetí hodina odpoledne a slunce už zhaslo. Ještě nepadl soumrak a už svítí večernice. Ještě jsi neskonal a zástupy se už poplašně rozutekly. Vítr šílí. Vyznávám spolu se setníkem: Opravdu, tento byl Synem Božím. XIII. - Ježíš snímán z kříže Stálý spěch. Dobíjejí ty, co byli ukřižováni s Tebou. Rychle vás snímají z křížů, neboť za hodinu začíná jejich svátek. Jak dlouho jsme schopni setrvat v žalu? Jak dlouho jsme schopni setrvat v lítosti? XIV. - Ježíš uložen do hrobu Na všechno jsi měl čas, Pane, s výjimkou smrti. Nyní ses ukázal rychlejší než ti všichni. Již třetího dne, ještě než začalo svítat, jsi vstal z mrtvých. Díky, Ježíši! -5-
2 / 2012 ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE
Společenství
TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH - čl. 638 - „My vám hlásáme radostnou zvěst, že ta zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na jejich dětech, na nás, když vzkřísil Ježíše“ (Sk 13,32-33). Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou pravdou naší víry v Krista; jako ústřední pravdu ji vyznávalo a prožívalo první křesťanské společenství, jako základní ji předává tradice; zakládá se na dokumentech Nového zákona a je hlásána jako podstatná část velikonočního tajemství spolu s křížem: „Kristus vstal z mrtvých, svou smrtí nad smrtí zvítězil, mrtvým dal život.“ I. Historická i transcendentní událost - čl. 639 - Tajemství Kristova vzkříšení je skutečná událost, spojená s historicky zjištěnými důkazy, jak dosvědčue Nový zákon. Již kolem roku 56 může svatý Pavel psát křesťanům do Korinta: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti“ (1 Kor 15,3-4). Apoštol zde mluví o živé tradici zmrtvýchvstání, o níž se dověděl po svém obrácení před Damaškem. II. Zmrtvýchvstání - dílo Nejsvětější Trojice - čl. 648 - Kristovo vzkříšení je předmětem víry jakožto transcendentní (přesažný) zásah samého Boha do stvoření a do dějin; tři božské osoby v něm působí společně a zároveň projevují svou vlastní originalitu. Dochází k němu zásahem moci Otce, který „vzkřísil“ (Sk 2,24) Krista, svého Syna, a tak uvádí dokonalým způsobem jeho lidství - s jeho tělem - do Nejsvětější Trojice. Ježíš se s konečnou platností „duchem svatosti ... prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých“ (Řím 1,3-4). Svatý Pavel zdůrazňuje projev Boží moci jako dílo Ducha, který oživil Ježíšovo mrtvé lidství a povolal je do oslaveného stavu Pána. III. Smysl a spásonosný dosah zmrtvýchvstání - čl. 651 - „A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra“ (1 Kor 15,14). Vzkříšení je především potvrzením všeho, co Kristus vykonal a učil. Všechny pravdy, i ty, které jsou lidskému duchu nejméně dostupné, nacházejí své odůvodnění, jestliže Kristus svým zmrtvýchvstáním podal konečný důkaz své božské autority, jak to slíbil. SOUHRN: - čl.656 - Předmětem víry ve vzkříšení je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali se Zmrtvýchvstalým, a zároveň tajemně transcendentní (přesažná), poněvadž je vstupem Kristova lidství do Boží slávy. - čl. 657 - Prázdný hrob a plátna na zemi samy o sobě znamenají, že Kristovo tělo Boží mocí uniklo poutům smrti a rozkladu. Je to příprava učedníků na setkání se Zmrtvýchvstalým. - čl. 658 - Kristus, „prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých“ (Kol 1,18), je základem našeho vlastního vzkříšení, a to již nyní ospravedlněním naší duše, později oživením našeho těla. -6-
2 / 2012
Společenství
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTA Bohumil Pavulok
Dlouhá tisíciletí, Spasiteli, čekali jsme my, lidská pokolení, na tuto chvíli. Po noci pln hrůz ted zapomenem na sny. Hroby se otevírají, nebe se duhově jasní. Ze všech stran světa, z vrcholků hor, z propastných strží je Tě vidět, díky díky! Oči se slzami radosti mlží. Zástupy zesnulých v Tvém jméně tvoří teď bratrský kruh a s nimi Trojjedinný Bůh.
Všechna učení světa, mlhavé vize filosofů, vědy a upanišády, panenské oběti boha Slunce a v mýtech Okřídlení Hadi jsou hrubé záplaty na zářivém plašti Tvého evangelia. Což jsi mě nepoznala, Maria? A každá lidská duše se teď radostně chvěje: Vstal Kristus, moje naděje a předejde nás do Galileje!
**********************
APOŠTOLÁT MODLITBY DUBEN Všeobecný úmysl: Aby mnoho mladých lidí zaslechlo volání Krista a následovalo ho v kněžském a řeholním životě. Misijní úmysl: Aby vzkříšený Kristus byl znamením spolehlivé naděje pro muže a ženy afrického kontinentu. Národní úmysl: Za pomoc Ducha svatého pro všechny životní situace, spojené s bolestí a utrpením. KVĚTEN Všeobecný úmysl: Aby byly ve společnosti podporovány iniciativy, které hájí a potvrzují roli rodiny. Misijní úmysl: Aby Maria, Královna světa a Hvězda evangelizace, provázela všechny misionáře při hlásání jejího Syna Ježíše. Národní úmysl: Aby katecheze biřmovanců prohloubila jejich vědomé a radostné rozhodnutí pro Krista. ČERVEN Všeobecný úmysl: Aby věřící rozpoznávali v eucharistii živou přítomnost Vzkříšeného, který je provází v každodenním životě. Misijní úmysl: Aby křesťané v Evropě znovu objevili svou pravou identitu a podíleli se s větším nadšením na hlásání evangelia. Národní úmysl: Abychom přijímali svátost biřmování se svobodnou touhou po Duchu svatém. /www.jesuit.cz/
-7-
2 / 2012
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Jmenování nového kardinála - Veřejnost v naší zemi před nedávnem zaznamenala, že česká katolická církev má nového kardinála. 18. 2. Mons. Dominik Duka převzal ve vatikánské bazilice sv. Petra od Sv. otce společně s dalšími jednadvaceti novými kardinály odznaky své kardinálské hodnosti - biret, kardinálský prsten a jmenovací dekret. Jako titulární bazilika mu byl v Římě přidělen kostel sv. Marcelina a Petra. Na tuto významnou událost jej do „věčného města“ doprovodila tisícovka poutníků z Čech a Moravy. - Výročí posvěcení kostela (23. 2. 2002) - V neděli 26. 2. se kostele sv. Jana Boska konala slavnostní mše sv. (za přímého přenosu TV NOE), při níž jsme si připomněli 10. výročí jeho posvěcení. Bohoslužbu koncelebroval o. Karel Jašek společně s ostravskými otci salesiány a zúčastnilo jí mnoho věřících. Krásnými zpěvy ji doprovodil Mužský chrámový sbor Panny Marie Pomocnice křesťanů. V závěru liturgie pak jáhen Mgr. Jindřich Honěk s poděkováním zavzpomínal na všechny zakladatele a stavitele chrámu a oratoře. - Týden modliteb za mládež -Týden před Květnou nedělí ve dnech 25. 3. - 1. 4. budeme v modlitbě myslet na mladé lidi. Letošní „Týden modliteb za mládež“ bude prožíván ve znamení oslavy XXVII. světového dne mládeže, který se slaví v jednotlivých diecézích i v rámci České republiky. 5. celostátní setkání mládeže, jehož pořadatelem je Sekce pro mládež České biskupské konference a Asociace křesťanských sdružení mládeže, o. s., se uskuteční ve Žďáru nad Sázavou od 14. – 19. 8. Mladí účastníci se mohou těšit na duchovní obohacení, setkání s kamarády, společenství modlitby, na osobní setkání s našimi biskupy, přednášky, koncerty aj. - Noc kostelů - V minulém roce se do Noci kostelů v České republice zapojilo 939 kostelů, v nichž pořadatelé připravili přes 5 000 programů. O velkém zájmu veřejnosti o tuto akci svědčí více než 300 000 návštěvníků. Myšlenka otevřít kostely v noci vznikla před sedmi lety ve Vídni. V roce 2009 se touto zahraniční zkušeností inspirovali pořadatelé v Česku a poprvé pozvali širokou veřejnost na noční program do několika otevřených kostelů. Ohlas byl povzbuzující, a tak se již v následujícím roce konala Noc kostelů ve všech diecézích. Rovněž první havířovská Noc kostelů u sv. Anny zaznamenala pěkný úspěch. V pátek 1. června se uskuteční letošní ročník a na bohatý duchovní i kulturní program jsou opět srdečně zváni obyvatelé našeho města i 'přespolní' a samozřejmě také věřící všech okolních farností. (Informace o Noci kostelů je možno sledovat i na webu: www.nockostelu.cz, příp. pro Slovenskou republiku: www.nockostolov.sk). - Jubilejní slavnosti na Sv. Hostýně - Již v r. 2010 arcibiskup Jan Graubner vyhlásil jubilejní rok pro Svatý Hostýn ke 100. výročí korunovace sochy Panny Marie Svatohostýnské, která se konala 15. srpna 1912. Byla to tehdy významná událost, kdy se věřící složili na korunky pro Pannu Marii i Ježíška a v doprovodu poutníků je probošt Antonín Cyril Stojan zavezl papeži do Říma k posvěcení. Ohromné množství poutníků se pak účastnilo slavné korunovace, která se pro mnohé stala mimořádnou duchovní zkušeností přitahující natrvalo k tomuto poutnímu místu. Hlavním dnem letošních oslav bude sobota 18. srpna a bohoslužby se zúčastní řada biskupů z České republiky i okolních zemí. 6. května budou požehnány nové zvony pořízené z darů poutníků, v dalších dnech se uskuteční výstavy, přehlídka amatérských divadelních souborů z českých a moravských farností, přehlídka farních schol aj. Pořadatelem všech akcí je Matice svatohostýnská ve spolupráci s jezuitskou duchovní správou a dalšími subjekty. /Podrobné informace na www.hostyn.cz/. -8-
2 / 2012
Společenství
- Pouť karvinského děkanátu - Jako každým rokem se věřící našeho děkanátu vypraví do frýdecké baziliky Navštívení Panny Marie ke společným prosbám za nová duchovní povolání a křesťanské rodiny. Letošní pouť farností z Karvinska uskuteční v sobotu 5. 5., duchovní program bude zahájen v 16:00 hod. modlitbou růžence a pak následuje adorace a svátostné požehnání. Začátek slavnostní bohoslužby je v 18:00 hod. - 1. svaté přijímání - V kostele sv. Anny 3.června o Slavnosti Nejsvětější Trojice přistoupí děti k 1. svatému přijímání. Děvčata a chlapci se připravují pod vedením o. Marcela na tento důležitý okamžik ve svém životě. Můžeme je provázet také svou modlitbou. - Příprava na svátost biřmování - Při slavnostní liturgii v neděli 17. 6. udělí o. biskup našim biřmovancům svátost křesťanské dospělosti. Nyní stále probíhá intenzivní příprava přihlášených adeptů účastí na přednáškách o. Marcela a při duchovním doprovázení o. Karla, jáhna Jana a katechetky Hany Svobodové. Také celé farní společenství žije přípravou na tuto významnou událost. Z.K.
********************** PERZEKUCE KATOLICKÝCH KNĚŽÍ KOMUNISTICKÝM REŽIMEM Mgr. Vojtěch Vlček (*1976) je český historik, který se věnuje tématu pronásledování katolické církve v Československu za totality a zejména pak osudům řádů a řeholních kongregací a jejich představitelů. Vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, obor historie a český jazyk. V současné době působí jako profesor gymnázia v OstravěHrabůvce, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů /Ústav paměti národa/. (Je autorem knih - „Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964“, „Ženské řehole za komunismu 1948-1989“, „Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel“, „Totalitám navzdory“). Při přednáškách na různých místech republiky prezentuje věřícím i dalším zájemcům své badatelské poznatky. (Ostravskou přednášku jsem nestihla, tuto další příležitost jsem si nenechala ujít). Úvod přednášky v sále pražského divadla Miriam zahájila projekce jednoho dílu cyklu ČT „Utajené vraždy“ o případu záhadné smrti karvinského děkana z 50. let - P. Sobka, který byl uzavřen jako sebevražda a jenž nikdy nebyl řádně objasněn. Přítomní shlédli řadu fotografií a vyslechli si vyprávění o osudech statečných kněží, kteří věrně naplnili své poslání pastýřů církve, mnozí až k prolití krve. Mnoho z nich zemřelo v důsledku nelidského zacházení ve vyšetřovací vazbě, jiní byli zastřeleni při přechodu státních hranic, další pro neposkytnutí lékařské péče a někteří pak na následky nemocí a dlouholetého strádání po propuštění z vězení. Nalezená zjištění o krutém mučení zatčených a vězněných byla mnohdy šokující. Mgr. Vlček uvedl také známější jména - P. Toufar i „babickou kauzu“ a přinesl další nově objevené skutečnosti. V souvislosti tímto případem je potěšující, že již probíhají procesy blahořečení dvou kněží, kteří byli tehdy odsouzeni a popraveni. Téměř dvouhodinové vystoupení uzavřel sdělením, že fakta o zrůdnosti totalitního režimu nesmějí být zapomenuta, ale mají být předávána novým generacím. Mladým lidem chybějí v naší společnosti v dnešní době příkladné vzory do života. A tak právě tyto osobnosti - kněží i další lidé, kteří nevinně trpěli pod komunistickým útlakem, nedali se zlomit a zachovali si ryzí charakter, se mohou tímto vzorem stát. Zdeňka Kohoutová
-9-
2 / 2012
Společenství
PŘEČETLI JSME... Vzpomínání na dědečka. (sepsal a sestavil Aleš Marek, nakl. Sursum, 2009) P- PETR BARAN, SDB byl také znám pod přezdívkou „D ě d e č e k“. Měl příslovečný smysl pro humor, dovedl si dělat legraci a ve tváři měl často úsměv. Dovedl se i ale spravedlivě naštvat. Jako Slezan byl tvrdohlavý jako beran (však to měl i ve jméně), věděl, co chce, a někdy i narážel, ale stále na sobě pracoval, náročný byl nejvíc na sebe. Byl rodákem z Nošovic, narodil se 8. 12. 1926 a maminka ho brzy po narození zasvětila P. Marii. „DĚDEČKA“ jsem znala jen z vyprávění druhých. Po přečtení knihy doložené fotografiemi, jsem byla inspirována k tomu, abych o ní napsala pár řádků. Pro mne byla velice působivá. Kniha přibližuje historii salesiánů u nás, v Čechách a na Moravě. Vypráví také o životě salesiánů v Brně – Žabovřeskách. P. Petr Baran po ukončení noviciátu, složení věčných slibů, tří let v PTP, po létech věznění (byl vězněn dvakrát) a po řadě manuálních prací „při budování socialismu“ byl tajně vysvěcen na kněze biskupem Štěpánem Trochtou. Salesiáni, kteří byli za totality vězněni (také v okruhu P. Petra Barana), učinili slib, že dostanou–li se na svobodu, postaví z vděčnosti v Brně – Žabovřeskách kostel zasvěcený P. Marii Pomocnici křesťanů. A to se později stalo skutečností. Dílo započal P. Oldřich Med, SDB, (bratr známého misionáře P. Jana Meda). Ten ale pro ubývající síly pověřil stavbou kostela P. Petra Barana. Tým, který s ním odborně spolupracoval, a vydatná podpora štědrých dárců z farnosti i odjinud dokázaly divy a stavba rychle rostla. Začal se budovat také komunitní dům, středisko mládeže (oratoř), hřiště a zakoupila se i mateřská školka na pozemku. Bylo zázrakem, že dostavba celého salesiánského centra, včetně kostela, nebyla zadlužena. Své osmdesáté narozeniny oslavil P. Petr Baran mší sv. právě zde, obklopen mnoha spolubratry, gratulanty, mládeží a příznivci. Někdy říkával: „Můj otec se dožil osmdesátky, tak já se taky dožiju osmdesáti.“ Po oslavě osmdesátky nastal u něho zlom. Cítil se být naprosto vyčerpán. Diagnóza potvrdila nevyléčitelnou nemoc (rakovina v pokročilém stadiu). Jako bývalý ošetřovatel v nemocnici u sv. Anny chtěl o sobě vědět plnou pravdu a také ji statečně přijal. Ještě téhož dne šel k celoživotní svaté zpovědi. Měl silné bolesti, které statečně snášel. Svátek sv. Jana Boska 31. ledna 2007 oslavil naposledy u oltáře se svými spolubratry. Byl však již podpírán a vyzván k tomu, aby od ambonu předal lidem svůj odkaz. Umřel před 5-ti léty 28. února 2007 v komunitním domě, obklopen péčí spolubratrů salesiánů a ošetřovatelek, které předtím duchovně vedl. Všichni na něho vzpomínají s láskou. Vedl biblické hodiny pro dospělé. Nejvíce se věnoval mladým, kterým dával duchovní cvičení, a to na chaloupkách, na horách, u moře i jinde. Byl neohrožený, protože riskoval, že bude zase zavřen. Často se s přítomnými modlil o šťastnou hodinku smrti. Mladé, zvláště na „cvikách“ (duch. cvičení) duchovně doprovázel, pozorně jim naslouchal, dokázal je stmelit. Nakonec trpělivě čekal, až ho Pán povolá na druhý břeh. Ze svědectví jeho života a vzpomínání těch, kteří ho znali, lze vystopovat, že postupně dozrál jako to dobré víno. Anděla Jargusová „Moudrost Silvána z Athosu“ - Magdaléna Täzlarová ed., Karmel. nakladatelství 2010. Titul začíná úvodem teoložky Kateřiny Lachmanové, který přináší stručný životopis tohoto novodobého světce ruského pravoslaví sv. Silvána (1866 - 1938). Narodil se v Rusku a po vojenské službě se vydal na řecký ostrov Athos, kde strávil jako obyčejný mnich celý svůj život. Zemřel před II. světovou válkou a kanonizován byl na konci komunistické totality. - 10 -
2 / 2012
Společenství
Nedlouho před svou smrtí začal sepisovat některé své myšlenky a duchovní zkušenosti, a proto byl posmrtně „objeven“ svými spolubratry v klášteře jako člověk netušené duchovní hloubky a svatosti. Úcta k němu se i navzdory protináboženskému režimu brzy rozšířila. Na západě začal být známým zásluhou Sofronia, který byl jeho žákem a později založil pravoslavný klášter v Anglii. Kanonizační bula byla podepsána cařihradským patriarchou v roce v r. 1987 u příležitosti oslav milénia křesťanství na Rusi a v témže roce se dovršilo také 70 let od bolševické revoluce (podle ruských křesťanů to byla to léta „babylonského vyhnanství“). Záhy totalitní režim Sovětského svazu padl. Autorka předmluvy dává tento sled událostí jako paralelu z našich dějin, kdy došlo ke svatořečení Anežky České a poté následovala sametová revoluce. O obsahu knihy napoví názvy kapitol: Stesk po Bohu, O pokoře, O pokoji, O poznání Boha, O vůli Boží a svobodě, O pokání, Jsme děti Boží a podobáme se Pánu. „Duše, která poznala Pána, cítí neviditelnou přítomnost svého Tvůrce a je v něm zcela pokojná a radostná. K čemu přirovnat tuto radost? Je to, jako když se milovaný syn vrátí po dlouhé době z daleké země do rodného domu a do sytosti si vypráví s drahým otcem a milovanou matkou, s milými bratry a sestrami.“ „Duchovní boj“ - Jerzy Zieliński, Karmelitánské nakladatelství 2011. Jerzy Zieliński OCD je vikářem krakowské provincie bosých karmelitánů, exercitátorem i autorem mnoha knih o duchovním životě z perspektivy karmelitánské spirituality. Každý člověk je Božím chrámem, ten má své centrum, jímž je srdce člověka, a také opěrné pilíře zajišťující jeho stabilitu. Satan se snaží je podkopat a bořit, aby oddělil člověka od Boha, pramene života. Autor spisu považuje za podstatné aspekty duchovního života pokoru, trpělivost, čistotu srdce, moudré užívání jazyka a evangelní vztah k utrpení. V svém titulu předkládá i praktická pojednání o duchovním boji, kterému je každý následovník Krista vystaven. Ve výkladu se opírá o učení velkých světců cirkve, zejména svatých Karmelu. (trpělivost) - „Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon“ (Gal 5, 22-23). (čisté srdce) - „Jak se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku“ (Př 27,19). (evangelijní přístup k utrpení) - „Velmi se z toho radujte, mojí bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách. Víte, že zkouška vaší víry vede k vytrvalosti (Jak 1,2-3). (moudré užívání jazyka) - „Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce“ (Lk 6,45). Z.K.
Tak jsem si ve farní knihovně vypůjčil Tomáš Halík: Stromu zbývá naděje - krize jako šance - (Lidové noviny 2009, str. 230) Motto: Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou, byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez. Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek (Kniha Job, 14, 7- 9). Je dostatek světla pro ty, kdo si z celé duše přejí Boha spatřit, a dostatečná tma pro ty, kdo mají opačné přání (Pascal: Myšlenky). Kniha tvoří soubor esejů, které spojuje velké téma naděje. Autor učí úctě ke každé podobě lidské naděje, protože v ní může být skryto víc než jen cíl, k němuž se vědomě upíná,- 11 -
2 / 2012
Společenství
v hloubi naděje tuší žízeň po absolutnu. Naděje je zvlášť aktuální téma v čase krize, kterou autor pojímá šířeji než jen krizi ekonomickou. Každá krize je však šance: právě krize v životech jednotlivců i společností, v nichž se mnohé naděje ukazují být pouhými iluzemi, umožňuje naději pročistit se a uzrát, „zamířit na hlubinu“ – krize je tak kolébkou naděje (citováno z přebalu knihy) Můj názor: Není to četba jednoduchá. Jednotlivé eseje i odstavce nutí k zastavení, přemýšlení a zaujetí stanoviska. A potom se znovu vracet a už jenom vybírat co mně oslovilo. Ale stojí to za tu námahu! Dědek Jargus
**********************
MODRÝ KÁMEN Klenotník seděl u svého stolku a roztržitě hleděl na ulici výkladem malého elegantního
obchodu, který mu patřil. Před výkladem se zastavila holčička a přitiskla nos na sklo. Oči modré jako nebe se jí rozzářily, když uviděla jeden z vystavených šperků. Rozhodně otevřela dveře a ukázala na nádherný tyrkysový náhrdelník. „Chci ho pro svou sestru jak dárek. Můžete mi ho pěkně zabalit?“ Klenotník se na svou zákaznici nevěřícně zadíval: „Kolik máš peněz?“ Děvčátko si bez váhání stouplo na špičky a vysypalo na pult plechovou pokladničku. Vypadlo z ní pár drobných bankovek, hrst mincí, několik mušliček a kovových figurek. „Bude to stačit?“ zeptal se hrdě. „Chtěla bych koupit dárek, starší sestře. Co umřela maminka, se o nás stará ona a nikdy nemá ani chvilku sama pro sebe. Dneska má narozeniny a z tohohle dárku bude jistě mít velkou radost. Ten kámen má stejnou barvu jako její oči.“ Muž odešel do zadní části obchodu a za chvilku se vrátil s krásným červeně a zlatě zdobeným dárkovým papírem, do kterého pečlivě zabalil krabičku s náhrdelníkem. „Tady ho máš,“ řekl holčičce. „A dej na něj pozor.“ Děvčátko hrdě vykročilo, jako by si neslo poklad. Hodinu poté vešla do klenotnictví krásná dívka. Měla nádherné modré oči a vlasy barvy medu. Položila na pult před klenotníka balíček, který on předtím s takovou péčí připravoval. „Ten náhrdelník byl koupený u vás?“ „Ano slečno.“ „Kolik stál?“ „Cena je věc dohody mezi zákazníkem a mnou. Tato informace je důvěrná.“ „Ale moje sestra měla jen pár drobných. Nikdy by si takový náhrdelník nemohla dovolit koupit!“ Klenotník zvedl pouzdro s náhrdelníkem, zavřel ho, znovu ho pečlivě zabalil a podal dívce. „Vaše sestra ho zaplatila. Dala za něj víc, než by dal kdokoli jiný - dala všechno, co měla.“ „NEBOŤ BŮH TAK MILOVAL SVĚT, ŽE DAL SVÉHO JEDINÉHO SYNA, ABY ŽÁDNÝ, KDO V NĚHO VĚŘÍ, NEZAHYNUL, ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ.“ (Ev J 3,16) Z knihy Bruna Ferrero - „Osvěžení pro duši“ - 12 -
2 / 2012
Společenství
Celostátní fórum mládeže 2012 Ve dnech 23. – 26. února 2012 se ve Žďáře nad Sázavou uskutečnilo Celostátní fórum mládeže. Pořádala ho Sekce pro mládež České biskupské konference. A o co se jednalo? Mladí lidé, zástupci za jednotlivé diecéze (konkrétně naši diecézi zastupovalo 6 mladých), hnutí v církvi (Liga pár párů, Orel, Skaut, hnutí Fokoláre, Emmanuel a další) a řeholí byli pozváni, aby měli možnost přednést a diskutovat o otázkách v církvi, které je trápí, o jejich postavení v církvi, jak se v ní cítí, co od ní očekávají a mohou jí nabídnout. Letošní fórum bylo 3. v pořadí. Pořádá se vždy před celostátním setkáním mládeže, které bude letos v létě právě ve Žďáře n. S. Pokud víte, kdy byla předchozí setkání mládeže, tak není těžké spočítat, že fóra i celostátní setkání mládeže bývají co 5 let. Každé z těchto fór má téma, na které se snaží jednotliví zástupci – delegáti více zaměřovat. Letošním tématem byla „Evangelizace a svátost biřmování“. Všichni zúčastnění byli rozděleni na dvě skupiny, na delegáty a pozorovatele. Delegáty jsme byli my, mladí lidé. Osobně jsem si pro nás vytvořil ještě jeden, pracovní název – velvyslanci. Posluchači byli kněží, řeholníci, případně kdo o to požádal a přihlásil se, a hlavně biskupové. Jak název jejich role napovídá, přijeli do Žďáru naslouchat nám mladým. Úkolem nás „velvyslanců“ bylo debatovat o problémech v církvi. Proto jsme byli rozděleni do zhruba 10 diskusních skupin o 8 až 10 účastnících. V těchto skupinách jsme podrobně rozebírali otázky, které nám připravila Sekce pro mládež, či debatovali nad problémem, který otevřel někdo z nás. Na takovouto diskuzi jsme měli kolem 2 hodin, ale nevím proč, pokaždé to bylo málo. Snažili jsme se z těchto diskusních skupin vytvořit krátký a výstižný závěr a po jejich skončení následovalo plénum. Za každou skupinu vystoupil v 3 minutovém příspěvku zástupce a přednesl před všemi účastníky – tedy delegáty i posluchači - závěry jeho skupiny. Pokud zbyl čas, jakože většinou zbyl, měl kdokoliv z delegátů možnost přistoupit k mikrofonu a v 3 minutách sdělit, co mu leží na srdci. Ve skupinkách i v plénu jsme hovořili a diskutovali pouze my, velvyslanci všech diecézí a hnutí. Posluchači měli možnost zapojení pouze v diskusních skupinách, a to jen na vyzvání delegátů. Tedy je vidět, že byl kladen velký důraz na hlas nás mladých. Ovšem biskupové měli malé výhody, poněvadž k nám promlouvali skrz několik katechezí. Každý den byla samozřejmě mše svatá s některým z otců biskupů. A na závěrečnou mši sv. přijel, tehdy týden čerstvý, kardinál Duka. A jak na mě fórum působilo? Prvně bych chtěl říct, tedy napsat, že jsem se tam cítil jako na nějakém duchovním cvičení. Ne, že bychom byli celou dobu v tichu, ne že jsme rozjímali dlouhé hodiny nad Písmem, ne že bychom se stále modlili... Ale cítil jsem tam přítomnost živého Boha mezi námi ve všech lidech. Setkával jsem se s ním v každém, kdo tam byl. Obrovským způsobem bylo vidět, jak všem záleží na církvi, že jsou v ní rádi a chtějí dělat něco pro Ježíše skrze Ducha svatého. Velice mě oslovil zájem biskupů o naše názory, jak se zájmem naslouchali. Někteří si během pléna stále psali poznámky. Z rozhovorů s nimi, z jejich slov a katechezí čišela velká láska k nám mladým, velká naděje a důvěra. Bylo vidět, jak jim na nás záleží. Viděli jsme, že si biskupové naše slova berou k srdci a uvažují o nich. S chutí odpovídali na naše otázky a snažili se nám předat Boží přítomnost zde na zemi. Můžu říct, že si často neuvědomujeme, jak skvělé biskupy máme. Celková atmosféra byla příjemná také díky přístupu radních města Žďáru, které nám poskytlo zasedací sál na Městském úřadě. Bydleli jsme těch pár dní v místních rodinách, kde jsem měl možnost potkat také velice vzácné lidi. - 13 -
2 / 2012
Společenství
Celkově se fóra účastnilo přibližně 80 delegátů a 35 posluchačů. Po dlouhém úsilí nás, a hlavně tiskového týmu, složeného také z mladých lidí, který vypracoval závěry, které jsme připomínkovali, vznikl dokument nazvaný „Závěry národního fóra mládeže 2012“ (nejtěžším úkolem tiskového týmu bylo závěry vměstnat na jeden list A4). Tyto závěry lze najít na webových stránkách zdar2012.signaly v sekci určené pro Fórum. Můžu říct, že jsou to věci, na kterých nám mladým záleží, a mám radost z toho, že nejen pár mladým lidem, ale všem napříč naší vlastí záleží na církvi a díle Ježíšově. Tom G.
**********************
SV. LUDVÍK GRIGNION DE MONTFORT („Ohlašovatel bezpečné cesty k Ježíši“ - životopis pro meditaci) Pocházel ze západní Francie, kde se 31. 1. 1673 narodil a byl pokřtěn v Montfortu 20 km východně od Rennes. Jeho otec působil jako notář, byl temperamentní a prudký. Asi po dvou letech se jejich rodina přestěhovala o několik kilometrů dál do vlastní zemědělské usedlosti Bois-Marquer patřící k obci Iffendic. Ludvík byl druhý z osmnácti sourozenců, z nichž osm brzy zemřelo. Ludvík byl od jedenácti let v jezuitské koleji sv. Tomáše Becketa v Rennes, kde studovalo dva tisíce mladíků. Spřátelil se tam s Claude Poullartem, pozdějším zakladatelem Otců Ducha svatého a s Janem Křtitelem Blainem. V Rennes měl Ludvík také strýce knězem a ten se stal jeho důvěrníkem. Do Rennes se po dvou letech přestěhovala také rodina Grignionova. Ludvík byl inteligentní, pilný, umělecky založený, poněkud plachý a hluboce zbožný. Tak ho viděli jeho profesoři. Při modlitbě v kostele P. Marie Karmelské se rozhodl pro kněžství. Po osmi letech studia v Rennes čekalo na něj dalších osm let studia teologie v Paříži. Rozloučil se s rodinou a v přechodu přes most Cesson viděl symbolický vstup do nového života, který chtěl žít v úplné závislosti na Boží Prozřetelnosti. Své přesvědčení o milujícím Otci vyjádřil tím, že prvnímu žebrákovi dal své zavazadlo, chudákům všechny peníze a s dalším žebrákem si prý vyměnil šaty. To byly jeho první radostné kroky důsledného života podle evangelia. Prožíval štěstí v důvěře v Boží prozřetelnost a jídlo i přístřeší si cestou vyžebrával. Svoji svobodu pociťoval v dokonalém odevzdání se Boží Lásce, Věčné a Vtělené Moudrosti, Ježíši Kristu. V Paříži byl ubytován s chudými seminaristy a na přednášky docházel. Do semináře sv. Sulpice se dostal až po dvou letech. Profesoři poznali i tam jeho nadání a dobré vlastnosti. Jeho „slabostí“ byla láska k chudým a snaha sloužit lidem na pokraji společnosti. Ztotožňoval se s těmi nejvíce zanedbávanými. U sv. Sulpice pracoval jako knihovník a byl dychtivým čtenářem knih o mariánské úctě. Značně si rozšiřoval své obzory studiem duchovních spisů významných osobností včetně církevních Otců. Velmi dobře znal Bibli a hodně ji používal. Toužil být misionářem chudých ať ve Francii nebo v cizině. Vyvrhelům lidské společnosti se rozhodl hlásat radostnou zvěst o Boží lásce, o tom, že Ježíš je miluje i o Mariině mateřské péči. Jeho touha směřovala k tomu, aby Ježíš a jeho Matka byli co nejvíce lidmi milováni. Ve 27 letech slavil svou primici v chrámu sv. Sulpice 5. 6. 1700. Jeho další kněžská služba trvala stejně jako jeho studium jen 16 let. Působil zprvu mezi misijními skupinkami a vykonával službu v chudobinci v Poitiers i v pařížském Generálním špitále. Uvažoval o tom, zda ho Bůh nevolá někam dál do misií a odebral se r. 1706 hledat radu k papeži Klementu XI. Ten si všiml mimořádných Božích darů, které Ludvík obdržel a jeho nabídku, týkající se vzdálených misií, zamítl. Místo toho jej jmenoval apoštolským - 14 -
2 / 2012
Společenství
misionářem a poslal zpět do vlasti, zaplavené tehdy jansenismem, aby tam obnovoval Církev. Ludvík de Montfort se vrátil pěšky do Poitiers a v moci Ducha hlásal evangelium a učil o křestním zasvěcení Věčné a Vtělené Moudrosti, Ježíši Kristu, Synu Panny Marie. V Poitiers začal také s Marií Louisou Trichet zakládat ženskou řeholní kongregaci Dcer Moudrosti. Ač byl ovlivňován jezuity a sulpiciány, vstoupil r. 1710 do třetího řádu sv. Dominika. V oblasti západní Francie uspořádal na dvě stě misií a exercicií. Jedni ho obdivovali, druzí odmítali. Jeho životní styl byl považován za nedůstojný. V tašce přes rameno nosil Bibli, breviář a poznámkové bloky. V některých diecézích mu biskupské konzistoře ani nedovolily kázat. Bylo-li řečeno, že má Ludvík de Montfort mnoho nepřátel, odpověděl, že nezná jiných, než kdo by mu lichotili a dobře o něm mluvili a že má za své nejlepší přátele ty, kteří mu působí velké kříže. Asi nebylo ojedinělou událostí, že na ulici něžně sebral umírajícího, špinavého nemocného žebráka jako v Dinanu a odnesl ho do nejbližšího řeholního domu volaje na vrátného: „Otevřete Ježíši Kristu!“ Jeho kázání byla plná vlastních zkušeností s Boží láskou a Mariinou mateřskou péčí a přiváděla k víře tisíce duší. Doporučoval denní svaté přijímání a mariánskou úctu. Učil cestě, kterou šel sám: „Skrze Marii k Ježíši“. Učil, že čím víc je naše duše oddána Marii, tím víc se odevzdává také Ježíši Kristu. Poukazoval na to, že v takové formě zbožnosti lze vidět dokonalou obnovu křestních slibů a závazků. Věřící se v ní odevzdává nejsv. Panně Marii, aby skrze ni zcela patřil Kristu. Panně Marii proto, že byla nejvhodnější cestou, kterou si sám Ježíš vyvolil, aby ho spojila s námi a aby on nás přijal k sobě. A Ježíš je naším cílem. Skrze něj a za spolupůsobení Ducha svatého, který je nazýván snoubencem Mariiným, se setkáváme s Otcem. Maria nás tak uvádí do vztahu k trinitárnímu tajemství. Jak uvedl Svatý otec Jan Pavel II., který cele patřil Marii: „Žádný Mariin zásah v obnově křesťanů se neděje v konkurenci s Kristem, nýbrž pochází od něho a ona je mu kslužbám. Pochopil jsem, že nemohu vyloučit Matku Páně ze svého života, aniž bych přehlížel vůli trojjediného Boha. Celá kristocentrická a mariánská spiritualita, které učí L. Monfort, vychází z Trojice a k ní směřuje.“ To bylo učení Ludvíka de Montfort, se kterým úspěšně bojoval proti jansenismu, kterým nasáklo i vyšší duchovenstvo. Úspěchy rozpoutaly proti němu bouři pekla a on všechna protivenství přemáhal trpělivostí, mírností a pokorou, nelekaje se veřejného mínění. Při misii v Pontchateau za pomocí tisíců lidí postavil pahorek a na něm vytvořil Kalvárii, aby se stala poutním místem. Před posvěcením ji biskup nařídil zrušit. Ludvík de Montfort odpověděl tisícům očekávajícím posvěcení Kalvárie: „Doufali jsme, že zde budeme mít Kalvárii, vybudujme ji však ve svých srdcích! Tam bude Kristův kříž stát lépe než na kterémkoli jiném místě.“ V roce 1713 založil druhou kongregaci „Misionáři Tovaryšstva Mariina“, kněžskou společnost známou jako Montfortovi misionáři a po jeho smrti z ní byla „Montfortská Mariina společnost“ (SMM). Tato společnost se rozšířila po celém světě. V r. 1715 založil „Učitelský řád Bratří sv. Gabriela“ za účelem výuky katechismu chudých. Někde je uváděno i ošetřování nemocných. Následkem vyčerpání Ludvík de Montfort těžce onemocněl a jako 43letý zemřel 28. dubna v St-Laurent-sur-Sèvre jako „nevolník Ježíšův v Marii“. Tím se nazval, napodobujíce Marii (Lk 1,38) i apoštola Pavla (Řím 1,1) přičemž v novozákonním smyslu pojem nevolníka, služebníka či otroka chápe jako naprostou láskyplnou závislost. Zanechal perly duchovní poezie a duchovní traktáty, které měly pozoruhodný vliv na Církev. Jeho spisy jsou plné proroctví a předzírání do posledních dob Církve. Jeho nejvýznamnějším dílem je knížka „O pravé pobožnosti k přesvaté Panně.“ V roce 1838 byl Řehořem XVI. prohlášen ctihodným, o 50 let později byl Lvem VIII. blahořečen. A 20.7. 1947 byl Piem XII. kanonizován. - 15 -
2 / 2012
Společenství
- 16 -
2 / 2012
Společenství
Děláme to dobře? Podle výsledků ankety „Dobrá kniha 2011“ pořádané Katolickým týdeníkem si naše farní knihovna počíná docela dobře. Soudím tak podle toho, že některé knihy, které se v anketě umístily a naše knihovna je nabízí zdarma k zapůjčení, už si našly v naší farnosti své čtenáře. Tak pro informaci dalším čtenářům uvádíme, že se jedná o tyto knihy: Umístění v anketě: 1. místo: Ludvík Armbruster - Aleš Palán Tokijské květy 2. místo: Benedikt XVI. Ježíš Nazaretský II 5.- 7. místo: Marek Orko Vácha Modlitba argentinských nocí 8.- 9. místo: Tomáš Halík – Tomasz Dostatni Smířená různost Bez umístění: Tim Guénard: V ringu s Bohem (doporučuje V. Kodet) Eduard Martin: Andělské cesty k nesmrtelnosti (doporučuje Jaro Křivohlavý) Eduard Martin Babičky a andělé (doporučuje Jaro Křivohlavý) Tomáš Halík: Divadlo pro anděly (doporučuje Věroslav Mertl) Georges Cottier: Vyznání papežského teologa ( doporučuje Benedikt Mohelník, OP, provinciál dominikánů) YOU CAT: Katechismus katolické církve pro mladé ( doporučují Jan Peňáz, Marie Svatošová, Jolana Poláková) !!! NEZAPOMEŇTE !!! Každou neděli u sv. Anny od 9 – 10 hodin. Přijďte si sami vybrat z další tisícovky knih, které na vás čekají. K návštěvě knihovny zve dědek Jargus a Láďa Svoboda
*********************
HUMANITÁRNÍ SBÍRKA „Nepotřebné věci potřebným lidem“ VĚCI, KTERÉ SE VYBÍRAJÍ: ˙ letní a zimní oblečení (dámské, pánské, dětské), které je možné ještě používat ˙ lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony ˙ látky (minimálně 1m2, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek) ˙ domácí potřeby - nádobí bílé i černé, skleničky (nepoškozené) ˙ peří, péřové a vatované přikrývky, polštáře a deky · obuv – nepoškozená, svázaná v páru ˙ dětské hračky (stavebnice, panenky, plyšáci atd.) VĚCI, KTERÉ VZÍT NEMŮŽEME: ˙ ledničky, televize, počítače a jinou elektroniku, matrace, koberce ˙ nábytek, jízdní kola a dětské kočárky ˙ znečištěný a vlhký textil Sbírka se uskuteční: neděle 22.4. od 7,30–12,00 hod a od 17,00–19,00 hod pondělí 23.4. od 17,00–19,00 hod Místo: kostel sv. Anny – zpěvárna Sběr věcí koordinuje Hanka Svobodová, tel. 731 625 835 Věci prosíme zabalené do igelitových pytlů či tašek, aby se transportem ve vagónech nepoškodily. DĚKUJEME ZA VAŠI POMOC! Diakonie Broumov Materiál bude v Diakonii Broumov tříděn lidmi z azylových domů a dále využit pro potřebné lidi a pro průmyslové zpracování
- 17 -
2 / 2012
Společenství
Dopisy do záhrobí Člověk, který připravil poslední večeři V městě Šumbarku, v desátém roce panování Václava Vrtošivého V Písmu je o Tobě jen nepatrná zmínka; jsi pouhá epizodní postava na samém počátku velkolepého velikonočního dramatu. Rychlý sběh následujících událostí dává zcela zapomenout na Tvou drobnou úlohu. Také mně trvalo léta, než jsem si uvědomil, jak jsme k Tobě nespravedliví. Vždyť bez Tebe by nebyla poslední večeře. Bez Tebe by nebylo ustanovení eucharistické oběti. Bez Tebe bychom nebyli my. Když se dezorientování učedníci ptali Ježíše, kde mají v nebezpečném Jeruzalémě připravit velikonoční večeři, poslal je právě za Tebou. Konspirativní průběh vašeho setkání zcela odpovídal situaci člověka, na něhož byl de facto vydán zatykač. Neméně ohroženi však byli nejenom jeho společníci, ale i ti, kteří mu pomáhali, Ty sám především. Přesto ses nebál a již předem jsi pro Ježíše a apoštoly přichystal místo pro hostinu v bezpečném úkrytu. Musel jsi vědět, že se jedná o velmi důležitou událost… Nevím, zda ses této hostiny sám zúčastnil; evangelia se o Tobě – samozřejmě – nezmiňují. Pozdější tradice z ní ovšem vymazala i zrádce Jidáše, aby nepřekážel v „idylickém společenství osvědčených“ apoštolů. Možná jsi i Ty přijal Ježíšův poprvé proměněný chléb. Možná jsi ho jen se starostlivou láskou položil na připravený stůl. Vzpomínám si na bezpočet eucharistických obětí, které jsem zažil v době nesvobody v domech lidí, jako jsi byl Ty. Na horských „chaloupkách“, v rodinných vilách i těsných panelákových bytech. Všechna tato místa měla společné jedno zázračné tajemství: bez ohledu na potenciální ohrožení zvenku se na jakkoliv malém prostoru dokázalo vtěsnat libovolné množství lidí. Jejich společenství bylo doslova hmatatelné; dotýkali se jeden druhého a sdíleli společný (v nuceně nevětraném prostoru vydýchaný) vzduch. Samotná liturgie bývala prostá, bez kadidla, varhanního doprovodu a často i bez zpěvu. Vždy však po ní následovala s láskou připravená společná hostina. Od těch dob již uplynulo drahně času a my se můžeme účastnit okázalých liturgických slavností přenášených moderními mediálními technologiemi, já však stále nostalgicky vzpomínám na ona utajená setkání, jež mi utkvěla v srdci právě pro svou podobnost s Ježíšovou poslední večeří. V malé oáze uprostřed nepřátelského světa zůstával prostor jen pro to podstatné: díkůvzdání, sdílení Ježíšova těla (zcela nedůležité, pod jakou způsobou či jakým způsobem) a ujištění vzájemnosti před vysláním do dalšího „boje“. Navštěvuji poloprázdné kostely s izolovanými skupinkami účastníků (?) bohoslužeb a nemohu se zbavit pocitu, že je něco špatně. Původní prostou bohoslužbu jsme doplnili (a rozmělnili) o kající úkon, kázání, dokonce o výběr peněz. Moje církev se nyní hodlá soustředit na zdokonalování liturgie, ta je přitom stejně důležitá jako například barva Tvého domu či tvar jídelních nádob. Všimnu si ho jen ve chvíli, kdy se jich dotýkám, ale v paměti mi utkví něco docela jiného. Pokud to podstatné v záplavě všech „liturgických“ vjemů zcela nezanikne… -ok-
********************* Také mám podobné zkušenosti. Právě proto bych k sympatickému „dopisu“ rád přidal několik upřesnění vydolovaných z moudrých knih (Ricciotti – Život Ježíše Krista a Benedikt XVI – Ježíš Nazaretský) - 18 -
2 / 2012
Společenství
Nuže po pořádku: Dlouho se uvažovalo o tom, zda se Jidáš účastnil eucharistie či nikoliv. Byla vyslovena mínění kladná i záporná, počínajíc prvními křesťanskými spisovateli až dodnes. Tato záhada nebude nikdy bezpečně rozřešena, protože jsou důvody pro i proti (podrobněji – Ricciotti). Pavel nařídil, aby peněžní sbírka pro Jeruzalém probíhala vždy „prvního dne v týdnu“ (1Kor 16,2). Není zde sice řeč oslavení eucharistie, ale neděle je zjevně shromažďovacím dnem korintské obce a tím i vcelku jednoznačně i dnem jejich bohoslužby. Koncem 1. století je tradice zjevně už upevněná – Učení dvanácti apoštolů (Didaché, kolem r. 100) říká zcela samozřejmě: „V neděli - den Páně – se shromážděte, lámejte chléb, vzdávejte díky a vyznávejte hříchy.“… Bylo logické, že se slavením eucharistie se spojila i bohoslužba slova – čtení Písma, jeho výklad a modlitba. Tímto se počátkem 2. století uzavírá formování zásadních složek křesťanské bohoslužby… Archaismus v tom smyslu, že bychom se chtěli vracet zpět před zmrtvýchvstání a jeho dynamiku a napodobovat jen večeři, by neodpovídal bytostně podstatě daru, který Pán odkázal učedníkům (podrobněji - Benedikt XVI.) Hodně velikonoční radosti přeje dědek Jargus *********************
Právě před 170-ti léty… Dominik Savio, žák dona Boska, se narodil 2. dubna 1842 a zemřel v patnácti létech 9. března 1857. Rady don Boska Dominikovi: 1) Buď veselý: Pamatuj, že všechno co Tě připravuje o klid, nepřichází od Pána. 2) Plň své studijní a náboženské povinnosti. Nedělej to proto, abys vynikl, ale z lásky k Bohu. 3) Prokazuj ostatním dobro. Vždy pomáhej spolužákům, i když Tě to bude stát oběť. Když splníš tyto body, budeš svatý. Dominik Savio byl svatořečen 12. června 1954 výročí připomenul dědek Jargus
SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 6 515,2525,19.2. 18762,26.2. 12346,2885,886,4.3. 11976,2489,936,11.3. 11604,3196,900,18.3. 12740,3059,1590,19.3. 1328,25.3. 13444,2721,1712,-
účel na lavice
svátek sv.Josefa
Únor - březen 2012 v našich farnostech Svatá Anna: Pohřby: Josef Strouhal Valerie Glatzová- Dumová Magdaléna Lániová
Svatá Markéta: Pohřby: Mária Pilárová VojtěchKořenek Alois Olšák
71 81 72 - 19 -
77 89 91
2 / 2012 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí luštitelé, jsou před námi největší křesťanské svátky v roce – Velikonoce. A tak i dnešní křížovka bude malým opakováním velikonočních událostí. V tajence se dozvíte jeden speciální vzkaz od Pána Ježíše J. A v bludišti zkuste najít cestu učedníků k prázdnému hrobu. Hodně štěstí! 1 2 3 4 5 6 7 8 9
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Který učedník zůstal pod křížem Ježíše? Ježíšovu křížovou cestu sledovala také jeho maminka … Jak se jmenoval zločinec, kterého chtěli Židé propustit místo Ježíše? Jméno člověka, který pomohl nést Ježíši kříž Učedník, který zradil Pána Ježíše Apoštol, který Ježíše třikrát zapřel Tajný učedník, který Ježíšovo tělo pohřbil První zmrtvýchvstalého Ježíše potkala Marie … Žena, která Ježíši během cesty s křížem podala roušku na otření obličeje
Radostné velikonoční luštění přeje Marťa
- 20 -
