2 / 11
Společenství
Společenství 2/11
Květnonedělní „Je lepší s Pánem kříž sdílet než kříž jen pozorovat.“ - sv. František Saleský
OBSAH:
POŘAD BOHOSLUŽEB O VELIKONOCÍCH…………………………..2 PLÁN AKCÍ NA JARO……………………………………………………..3 OHLÉDNUTÍ ZA MANŽELSKÝMI VEČERY………………………….11
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected]
-1-
2 / 11
Společenství
Velikonoce Velikonoce jsou nejvýznamnější svátky křesťanů, spojené s památkou umučení a vzkříšení Krista po jeho smrti na kříži. Vzkříšení Ježíše je pro nás centrálním bodem víry. Smrt už není konec, ale začátek nového života. Proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. To je jistota víry! Chtěli bychom vám, ústy toho, kdo už zakouší tuto jistotu, popřát: NEBOJTE SE! Existuje Někdo, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou a omegou. A tento Někdo je Láska. Jen on se může plně zaručit za slova: „Nebojte se.“ (Jan Pavel II.) Ze srdce vám všem, havířovským farníkům přejeme a vyprošujeme toto velikonoční „NEBOJTE SE“ od Zmrtvýchvstalého, do všech těžkostí, které prožíváte. o. Marcel a o. Karel
Pořad bohoslužeb o Velikonocích SV. ANNA
SV. MARKÉTA
Zelený čtvrtek Památka večeře Páně 17.30 h.
Zelený čtvrtek Památka večeře Páně 16.00 h. Špluchov 18.00 h. Markéta
Velký pátek Velkopáteční obřady 17.30 h. po obřadech křížová cesta v přírodě
Velký pátek Velkopáteční obřady 16.00 h. Markéta
Bílá sobota Možnost adorace u Božího hrobu Velikonoční vigilie 20.30 h.
Bílá sobota Možnost adorace u Božího hrobu Velikonoční vigilie 19.00 h. Markéta
Velikonoční neděle Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 8.00 h. 10.00 h. 17.30 h.
Velikonoční neděle Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 9.00 h. Markéta 11.00 h. Špluchov
Velikonoční pondělí Pondělí v oktávu velikonočním 8.00 h. 10.00 h. VEČERNÍ NENÍ
Velikonoční pondělí Pondělí v oktávu velikonočním 9.00 h. Markéta (polsky) 11.00 h. Špluchov
***********************************************
Velikonoční vigilie patří k velikonoční neděli. Obřady tedy (v souladu s nařízením biskupa) nemají začínat před západem slunce. Proto prosím přijměte u sv. Markéty pozdější začátek, než jste zvyklí. *********************************************************************************************** ************
SV. JAN BOSKO Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Velikonoční neděle Velikonoční pondělí
16,30h 16,30 h 20,00 h 8,30 h a 10,15 h, v kapli P.Marie Pomocnice křesťanů v 7,00 h 8,30 h -2-
2 / 11
Společenství
Bohoslužby ve farnosti sv. Jana Křtitele v Havířově - Prostřední Suché Zelený čtvrtek Památka večeře Páně 16.30 h.
Velikonoční neděle Neděle Zmrtvýchvstání Páně 8.45 h.
Velký pátek Velkopáteční obřady a adorace u „Božího hrobu“ - 16.30 h. Bílá sobota Velikonoční vigilie - Svěcení ohně, velikonoční svíce, vody, čtení, atd. - 18.00 h.
Velikonoční pondělí Pondělí v oktávu velikonočním 8.45 h.
Požehnané velikonoční svátky přejí všem od srdce
ThDr. Milan Adámek, farář Mgr. Jan Szymurda, jáhen
Zapište si, co chystáme: DUBEN
Pondělí 11.4. – návštěvy nemocných v rodinách (dopoledne) Čtvrtek 14.4. – pastorační rada (sv. Anna 18.15) Pátek 15.4. – přednáška o. Tomáše Mlýnka o okultismu a přístupových cestách zla (sv. Anna 18.15) Sobota 16.4. – předvelikonoční úklid sv. Markéta (mládež) Neděle 17.4. – zpívané pašije při mši (Bludovice, Špluchov, sv. Anna-večerní) Úterý 19.4. – zpovědní den sv. Anna (8.00-12.00; 14.00-18.00) Pátek 22.4. – křížová cesta mládeže v přírodě (19.00) Neděle 24.4. – žehnání velikonočních pokrmů (při dopoledních mších) Sobota 30.4. – mše sv. v domově důchodců (9.00) KVĚTEN
Sobota 7.5. – výlet mládeže děkanátu na Skalku Neděle 8.5. – pouť rodin na Mariahilf Pátek 13.5. – přednáška o. Jana. Linharta o poutích po světě – pak beseda s mládeží (sv. Anna 18.15)
Úterý 17.5. – pouť seniorů k P. Marii Sobota 21.5. – pouť mládeže do Starého Bohumína – mše sv. v domově důchodců (9.00) Pátek 27.5. – Noc kostelů (sv. Anna 17.30) – viz.str.5 Sobota 28.5. - neděle 29.5. – víkend na faře pro děti připravující se k prvnímu sv. přijímání Neděle 29.5. – dětský den na faře v Bludovicích (15.00) ČERVEN
Sobota 4.6. - 1. sv. zpověď dětí (sv. Anna 9.00) Neděle 5.6. – 1. sv. přijímání dětí (sv. Anna 10.00) Sobota 11.6. – modlitební vigilie před Sesláním Ducha Sv. (sv. Anna 21.30) Neděle 19.6. – Poznej jinou církev – setkání v Evangelickém sboru Prostřední Suchá (15.00) -3-
2 / 11
Společenství
Pod italským sluncem – Kdo tam? Složky se jmény, obrázky s modlitbou, tužku i mini cestovní kropáč už máme nachystané. Ještě štolu. Na chvíli se zastavit před svatostánkem: „Pane Ježíši, buď s námi i s rodinami, ke kterým jdeme,“ a už jsme z katedrály venku. Naposled si podáváme ruce s donem Paolem a donem Andreou, don Italo ujde ještě pár kroků se mnou, pak se rozdělíme. Naštěstí mě ještě provází Francesco, hlídač z katedrály, a ukazuje mi adresy. Bez něj bych byl ve středověkých uličkách Orvieta ztracen. Začíná další postní odpoledne s jasnou kněžskou náplní: žehnání domů a bytů. Zakořeněné tradice je třeba respektovat. A tak zazvonit, počkat, až se z domofonu ozve: „Kdo tam?“ Představit se. Vstoupit. Pomodlit se předepsanou modlitbu. Pokropit přítomné i byt svěcenou vodou. Nechat obrázek. Nemocných se zeptat, zda nechtějí přinést svaté přijímání. Popřát požehnané Velikonoce a odejít. Kdysi jistě úctyhodný zvyk, možnost pro faráře obejít svou malou farnost, setkat se s domácím prostředím svých farníků a společně prosit o Boží požehnání v dobách, kdy lidé o Boží požehnání stáli a měli za to, že na Božím požehnání závisí jejich život, ten obyčejný, každodenní. Dnes je stejná činnost mnohem pestřejší, aspoň pro kněze. Za jedno odpoledne zažije různé formy přijetí i nepřijetí. Od krásných setkání plných lidskosti či víry, přes setkání chladná a formální až po neotevření, nepochopení či zcela „náhodné“ sypání smetí na hlavu. Ale není se co divit. Farnosti jsou dneska tak velké, že by farář sám nedělal celý rok nic jiného, než žehnal, a tak si zve ku pomoci kněze studenty z Říma. Příchozí kněz je velká úspora času, ale on nezná domácí a domácí neznají jeho. Návštěva postrádá obyčejný lidský význam. Modlitba žehnání, která se modlí, je krásná, plná andělů a Nejsvětější Trojice, ale střílí vysoko nad každodennost současných rodin a nad samotu tolika lidí bez rodiny. A navíc, co je to to požehnání a k čemu nám může být dneska dobré? Těžko soudit italské zvyky českou hlavou. Ta na to nemá potřebné buňky. Jedna věc mě ale na žehnání bytů stále okouzluje. Ten přechod z venku dovnitř. Zvlášť v Orvietu. Zvenku šedivé staré domy a domečky porůznu poslepované jeden na druhý. Zevnitř krásné byty, moderní, či historické, každý se svou vůní, atmosférou, převládající barvou, výzdobou, zvířenou. Uvnitř jsou lidé staří (ti nejvíc), mladí, děti (zřídka), těžce nemocní, mentálně postižení. Střední generace je většinou ještě v práci. Vstoupit do svého bytu nebo domu je ta nejsamozřejmější věc na světě. Udělat krok za cizí dveře znamená vstoupit do neznámého a vystavit se nejistotě a překvapení. Někdy je postní doba vysvětlována jako velký vnitřní úklid před nesmírně důležitou návštěvou – přijde Kristus. Má to co do sebe. Kéž bychom si navykli dělat v sobě pořádek často a pořádně. Nicméně po letošním obcházení a žehnání mě napadá, jestli právě začínající Velikonoce nejsou taky o tom, že vyjdeme ze sebe a vstoupíme za cizí dveře, ty Kristovy. Za nimi je večeřadlo, ukřižování, sobotní ticho a nedělní prázdný hrob. To nejzvláštnější ale je, že bez ohledu na to, jaký dojem na nás Kristův „bejvák“ udělal, nechce se po nás, abychom se po chvíli poroučeli, poděkovali za přijetí a odešli do svého, ale abychom v tom Kristově zůstali. Dokonce navěky. o. Petr Smolek ss -4-
2 / 11
Společenství
Noc kostelů 2011 Farnost sv. Anny se letos zapojí do významného projektu „Noc kostelů“. Akce proběhne v pátek 27. května v prostorách kostela sv. Anny od 17.30 do pozdních nočních hodin. Cílem projektu je navázat na celorepublikovou akci stejného názvu, která se koná v různých městech a obcích po celé ČR. Akce se těší díky své originalitě vysoké účasti návštěvníků. Cílem je nabídnout široké veřejnosti možnost nezávazného přiblížení ke křesťanství, ať už prostřednictvím hudby, umění, diskuzí či prožitku. Návštěvníci si mohou díky prezentaci kostela zvýšit podvědomí o jeho historii, významu a funkci. Hlavním místem projektu v Havířově je kostel sv. Anny. Kostel bude slavnostně otevřen pro širokou veřejnost v podvečer 27. 5. v 17. 30 h slavnostním zahájením, po kterém bude následovat mše svatá a ukázka sakrálních prostor kostela. Základní myšlenkou projektu „Noc kostelů“ je pozvání všech lidí dobré vůle ke společnému setkání. Tato akce svým charakterem je v našem městě ojedinělá a zaslouží si svou patřičnou pozornost. Významným přínosem totiž považujeme identifikaci obyvatel s místem jejich života, města Havířova, zvýšení podvědomí o kulturních hodnotách regionu a také zvýšení informovanosti o roli církve jako podstatném tvůrci duchovních a kulturních hodnot.
Program: 17.30 18.30 19.15 20.00 20.30 21.00 22.00 23.00 24.00
Slavnostní zahájení, mše svatá Odborná prohlídka kostela, včetně věže a dalších sakrálních prostor Pozdní večerníček pro děti – program pro nejmenší Vystoupení Scholy kostela sv. Anny Módní přehlídka – co je právě „in“ aneb co se nosí v kostele Vystoupení souboru Canticorum – pod vedením Vítězslava Soukupa Zamyšlení nad biblickými texty – pastor ThDr. Vladislav Volný Duchovní kreace Závěrečný program: adorace, požehnání městu, modlitba za město Změna v programu vyhrazena.
V rámci doprovodného programu proběhne výstava papeže Jana Pavla II. v návaznosti na jeho beatifikaci 1. května v Římě. Výstava potrvá do 12. června. V průběhu celého večera je zajištěno občerstvení v knihovně. Všichni jste srdečně zváni! Bližší informace naleznete www.farnosthavirov.cz
na www.nockostelu.cz nebo na stránkách farnosti
koordinátorka Noci kostelů v Havířově Dagmar Černochová -5-
2 / 11
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - 1. svaté přijímání - Otec Marcel provází děti, které přistoupí letos poprvé ke sv. přijímání, intenzívní duchovní přípravou k přijetí této svátosti. Prezenční tablo s jejich fotoportréty se nachází v blízkosti oltáře. (Symbol stromu znázorňuje církev a v blízkosti jeho kořenů vyrůstají malé stromečky.) Shromážděné svíce jsou jejich křestní svíčky, čekající na zažehnutí... Jako příslušníci farního společenství věnujme dětem, které se chystají na tuto důležitou událost, naši přímluvnou modlitbu. - Tříletá příprava na Cyrilometodějské jubileum - Společným pastýřským listem českých a moravských biskupů, který se četl při 1. neděli postní 21. 2. 2010, zahájila ČBK přípravu na jubileum v r. 2013, kdy si připomeneme 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na naše území. Každý rok bude zaměřen na určité téma a křesťanské ctnosti. V letošním roce si připomínáme svátost křtu, vyvrcholením bude obnova křestního slibu o Velikonocích. (Ke křtu se váže prohloubení ctností: odvaha patřit Kristu, křesťanská identita, statečnost a věrnost). Příštím rokem bude zdůrazněno biřmování a v r. 2013 svátost eucharistie. Jubileum má i celospolečenský kulturně-historický rozměr, o čemž svědčí i vytvoření přípravné komise Senátu Parlamentu ČR. - Rok sv. Anežky - Mší sv. v kostele sv. Františka z Assisi v Praze zahájil 2. března Mons. Dominik Duka „Rok sv. Anežky“. V letošním roce si připomínáme 800. výročí narození této naší světice, význam její osobnosti přiblíží i mezinárodní vědecká konference připravovaná Katolickou teologickou fakultou UK. 25. 11. bude zahájena výstava „Svatá Anežka Česká - princezna a řeholnice“ v prostorách kláštera sv. Anežky České, na její realizaci se podílí Arcibiskupství pražské a Národní galerie v Praze. (ČBK ji zvolila také za patronkou letošního roku 2011 v rámci příprav na Cyrilometodějské jubileum v r. 2013). - Bohoslužba za zakladatele Ostravy - 20. 2. se v katedrále Božského Spasitele konala mše sv. za biskupa Bruna ze Schauenburka, zakladatele Ostravy, od jehož smrti r. 1281 uplynulo 730 let. Papež Inocenc IV. v r. 1245 jej jmenoval biskupem v Olomouci, který se stal jednou z největších osobností dějin moravské církve. (Vliv biskupství posílil výstavbou četných hradů, založil Místek, Kroměříž, Uherské Hradiště. Zřizoval nové děkanáty, obnovoval staré, založil arcijáhenství v Opavě. Z r. 1267 pocházejí první záznamy o osadě Ostrava. Jeho schopnosti se uplatnily i v politických záležitostech, po smrti krále Otakara II., kterému dělal rádce, jej následně Rudolf Habsburský pověřil správou severní Moravy). Slavnostní liturgii celebroval Mons. F. V. Lobkowicz také za požehnání pro obyvatele tohoto kraje. - Výlet dětí na Svatý Kopeček - 17. 3. se skupinka dětí z naší farnosti s doprovodem, v čele s o. Karlem, vypravili na Svatý Kopeček. Jarní počasí příliš nepřálo, ale i tak prožili všichni příjemné chvíle na mariánském poutním místě. V jeho okolí si také zahráli připravenou hru a pak následovala návštěva olomoucké ZOO. - Duchovní obnova - 18. 3. páteční mší sv. začala v havířovské farnosti postní duchovní obnova, kterou vedl kaplan České armády P. Kamil Vícha. Po bohoslužbě následovala přednáška o jeho pobytu ve vojenské misi v r. 2010. S účastníky besedy se podělil o své zážitky z Afganistánu, vyprávěl o činnosti naší jednotky na základně v Logaru, která plní různé úkoly, zejména při zabezpečování rekonstrukčního týmu v rámci obnovy země. Sobotní program pokračoval v kostele sv. Markéty v Bludovicích přednáškami s postními tématy a zakončení proběhlo opět u sv. Anny večerní adorací s duchovním zamyšlením. -6-
2 / 11
Společenství
- 22. Katolická charismatická konference - Další ročník Katolické charismatické konference, kterou pořádá Hnutí obnovy v Duchu svatém, se uskuteční 6. - 10. 7., a to opět v Brně. Letošní motto zní: „Udělejte vše, co vám řekne“ (Jan 2,5). V rámci pestrého programu čtyřdenního setkání věřících, na něž přijíždí mnoho účastníků ze všech našich diecézí i ze Slovenska, se budou konat mše sv., duchovní přednášky, ranní chvály, adorace. V nabídce je také kulturní program a pro děti je připravena paralelní dětská konference. Jako přednášející vystoupí tradičně P. Vojtěch Kodet, o. Aleš Opatrný, také o. Marek Orko Vácha, MUDr. Marie Svatošová a jako hlavní host se představí P. Raniero Cantalamessa, papežský kazatel. (Další informace a přihlášky na www.cho.cz). - Missa Chrismatis - Na Zelený čtvrtek 21. 4. v 9:00 hod se v ostravské katedrále koná slavnostní liturgie se svěcením olejů a obnovou kněžských slibů. Celebruje o. biskup spolu s kněžími ostravsko-opavské diecéze. Všichni věřící jsou zváni na toto bohoslužebné shromáždění, jímž se v církvi otevírá slavení velikonočního třídenní. Z.K.
POMOC CHARITY Zemětřesení v Japonsku Velká přírodní katastrofa, jejíž silné zemětřesení a následná vlna tsunami zasáhly území Japonska, přinesla tisíce obětí na životech. Na 400 000 obyvatel přišlo o své domovy a následně milióny lidí byly dočasně evakuovány v důsledku havárií v atomových elektrárnách na severu země, materiální ztráty jsou nedozírné. Předseda ČBK a pražský arcibiskup Dominik Duka vyzval věřící k modlitbě za oběti a k solidaritě s postiženými. Sdružení Česká katolická charita ve spolupráci s japonskou Charitou (Caritas Japan) a mezinárodní organizací Caritas Internationalis připravuje pomoc Japonsku a otevřela sbírkové konto Charity u České spořitelny: č.ú. 55660022/0800, variabilní symbol 135. Lidé mohou přispívat i zasláním SMS ve tvaru - DMS CHARITACR na číslo 87777. ------------------------------------------------
Ozbrojený konflikt v Lybii Pozornost světové veřejnosti se zaměřuje také na Lybii, z níž v důsledku ozbrojeného konfliktu prchají tisíce civilistů na bezpečnější území sousedních států. Do pomoci obětem tohoto konfliktu se zapojily dva mezinárodní týmy Caritas Internationalis, jeden působí na lybijsko-tuniské hranici a druhý na lybijsko-egyptské hranici, uprchlíkům jsou poskytovány především potraviny a voda. Sbírkové konto i pro oblast severní Afriky na pomoc obětem lybijské krize: 55660022/0800, variabilní symbol 181 (Egypt, Lybie Tunisko). Z.K. ********************
KŘÍŽOVÁ CESTA Bohumil Pavulok
nad spící zahradou i nebe zkrvavělo. Pán marně na kříž přibít dá své tělo? Vždyť ďábel posměšně tu syčí, on všechno stvoření až do atomů zničí.
- Utrpení v Getsemanech I zvony z Nagasaki lkaly v Getsemanech a děti, děti v náručí ohně pochované! Tajfúny válek přes oceán let Spasitel slyší hrůzně dorážet,
Noc temná, propadlá do vesmíru, úplňkem měsíce chce chránit naši víru, -7-
2 / 11
Společenství
že oko Boha Otce dobře vidí ta muka Syna vlastního i nejmenšího z lidí. ---------------------------------------
Všichni a každý sám! Zpovzdálí, jako vždy, každý sám přihlížíme, nasloucháme, slinou zajídáme nevyřčený zmatek. Do koktavé řeči kladiva nám neodbytně zaznívá: Vyšel rozsévač, aby rozséval -
- Kristus bičován Nepřehledný dav otroků v podpalubí života naší planety nasycen hladem a žízní, pokořen Bohem, lidmi prokletý na galérách a v galejích dob dávno minulých, staletí příštích, ten dav a každý v něm, nad nímž bič zloby sviští, to jsi i Ty, Tvé živé rány, Ježíši spoutaný, bezcitně bičovaný. ------------------------------------------
Jeho ruce šly před Ním, žehnaly a pobízely: Pravím ti, dívko, vstaň! Lazare, vyjdi z hrobu ven! Blátem potíraly oči slepých, podávaly hojnost chleba a ryb a pohladily vinný kmen. Evangelium lásky na mrtvé dřevo přibíjí kat. Co můžem, Pane, bez tvých rukou rozdávat? ---------------------------------------------------
- Kristus odsouzen na smrt Bosýma nohama na řežavém uhlí Chodívá Pravda. Nemoudrá dívenka s Bohem vždy sama, Johanka z Arcu.
- Ukřižování Kříž zaklíněn v zemi. Dokonáno. Poselství posledních vět. Tělo, zlomená svíce, kopí otevírá bok, krev s vodou skrápí zem. Království Izraele ztroskotáno. Přibité ruce objímají svět. Korunovační klenoty: trnová koruna, hřeby a kříž, nejdražší diadém.
Na dvorech satrapů, velerad kněží, ve stínu katedrál, pyšných, z kamene, před soudy zpupných babylonských věží, pranýřem cejchovaná, vítězná v boji, navěky s Tebou, Ježíši, před Piláty stojí. -------------------------------------------------
Šest tisíc otroků z Via Appia a bezpočet přibitých na hradební vrata smrti bajonety, meči a dýkami a těch, co zůstali viset na ostnatých drátech front, všichni jsou s nevěřícím Tomášem až do konce světa zváni do Kristových ran.
- Kristus přibíjen na kříž Lebka, smetiště těl. Až sem jsme došli. Všichni. Živí i mrtví, přítel - nepřítel, novorození i skrytí v lůně svých matek.
Až na dno lidské bídy a nespravedlnosti sestoupil v Synu náš Bůh a Pán. (úryvek z básně) -8-
2 / 11
Společenství
APOŠTOLÁT MODLITBY DUBEN Všeobecný úmysl: Aby církev věrohodným hlásáním evangelia předkládala dnešním lidem důvody ve prospěch života a naděje. Misijní úmysl: Aby misionáři hlásáním evangelia a svědectvím života přinášeli Krista všem, kdo jej ještě neznají. Národní úmysl: Aby nezrušitelné duchovní znamení, které svátost křtu dává pokřtěnému, nás neustále posilovalo v úkolu vydávat svědectví našemu Spasiteli. KVĚTEN Všeobecný úmysl: Aby ti, kdo pracují v médiích, ctili pravdu, solidaritu a lidskou důstojnost. Misijní úmysl: Aby Pán pomáhal církvi v Číně vytrvat ve věrnosti evangeliu a růst v jednotě. Národní úmysl: Za všechny nepokřtěné, kterým různé důvody brání otevřít se Božímu pozvání, aby nalezli v církvi pochopení, vstřícnou pomoc a laskavé přijetí. ČERVEN Všeobecný úmysl: Aby kněží prožívali své sjednocení s Ježíšovým srdcem a svědčili o starostlivé a milosrdné Boží lásce. Misijní úmysl: Aby Duch svatý dával v našich společenstvích vyrůstat početným misionářským povoláním ochotným plně se zasvětit šíření Božího království. Národní úmysl: Za ty, kdo připravují katechumeny ke křtu, za kněze, jáhny, rodiče, kmotry a katechety, aby se příkladem svého života stávali platnými nástroji Ducha svatého a prostředníky Bohem nabízené milosti. (www.jesuit.cz)
PŘEČETLI JSME... Není trní bez růže (Rozhovor s Karlem Pilíkem) - Aleš Palán, vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2007. Mons. Karel Pilík (1918-2007) patřil ke generaci kněží, jež vyrůstala za I. republiky a která v plné síle zakusila komunistickou perzekuci církve v naší zemi. Knížka je přepisem jeho rozhovorů s redaktorem Alešem Palánem a předmluvu napsala sama Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre. (V Itálii ve vypjaté době II. světové války se skupina věřících žen i dívek začala sdružovat k modlitbě, ošetřovat raněné a pomáhat lidem v nouzi. Hnutí se pak v průběhu let rozšířilo do všech kontinentů.) První kapitoly vyprávějí o starostlivých rodičích a téměř idylickém dětství za přítomnosti jeho prarodičů na venkově. Otec Pilík popisuje svá pražská školní a studentská léta, i podrobení se otcovu přání odchodem na medicínu. Postupující konverze jej však nakonec přivedla do vysněného semináře. V r. 1940 za souhlasu německých úřadů odejel spolu se dvěma jinými kandidáty na studia teologie do Říma. V knize líčí útrapy válečného života obyvatel, i rozporuplný postoj k fašistickému vedení země a svými osobními vzpomínkami dokládá evangelijní přístup církve k příslušníkům židovského národa. Jsou zde zaznamenány zážitky se spolužáky Karlem Otčenáškem, Jiřím Reinsbergem, neopomněl ani lidsky vzácné profesory, kteří jej připravovali na cestu kněžství. Vzpomíná na krásu -9-
2 / 11
Společenství
i oblíbená historická zákoutí „věčného města“ a na první dojmy při začátcích své kněžské dráhy, kterou prožíval stále v emigraci. Po osvobození následuje návrat do vlasti a zapojení do života místní církve. Přichází do farnosti Dolní Bělá a posléze byl povolán k obnově konviktu v Příbrami. Od r. 1950 se skrýval před orgány StB, v r. 1953 byl zatčen a odsouzen na 12 roků pro údajnou špionáž. V komunistických kriminálech strávil 7 let, v r. 1960 byl propuštěn a pracoval jako dělník ve skladu, kde mohl alespoň tajně působit. Teprve v r. 1968 se vrátil opět do pastorace a byl ustanoven farářem v Praze-Karlíně. (Farnost se stala ohniskem šíření Hnutí fokoláre. P. Pilík se dlouhodobě zajímal o jeho působení, navazoval kontakty s představiteli tohoto hnutí v tehdejší NDR.) Rok po sametové revoluci v r. 1990 nastoupil jako rektor obnoveného semináře v Praze, po krátký čas byl také rektorem koleje Nepomucenum v Římě. Jako významného církevního představitele jej v r. 2002 prezident Václav Havel ocenil medailí „Za zásluhy“. Z knihy vyzařuje jeho odevzdanost, pokora a radost z Boha i Božího vedení v životě jeho i mnoha dalších lidí, s nimiž se potkal... Tajemství velikonoční radosti - Anselm Grün, vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2002. Benediktinský mnich Anselm Grün je oblíbeným autorem také u českých čtenářů. Napsal celou řadu duchovních knih, v nichž se zamýšlí nad osobní spiritualitou a současně proniká do oblasti hlubinné psychologie člověka. Věřícím je obecně známa spíš „křížová cesta“ než „cesta vzkříšení“, v této své publikaci přináší 50 duchovních inspirací pro celou dobu velikonoční. Na každý den vybral jeden úryvek evangelia popisující velikonoční události a z něj na každý den v týdnu vyvolil jeden symbol nebo postavu, kterou se snaží přivést do naší konkrétní životní situace. Jednotlivé dny této liturgické doby mohou být takto inspirovány nějakým obrazem, s nímž lze náš život vidět jinýma očima a prožívat jinak. O obsahu napoví názvy kapitol: Oslava vzkříšení, Setkání se Vzkříšeným, Marie z Magdaly, V Tomášově škole, Ranní hostina se Vzkříšeným, Vzkříšení a nanebevstoupení, Čekání na Ducha, Letnice. Cesta vzkříšení je cestou terapeutickou, začíná životem, který v nás touží rozkvést našimi možnostmi a schopnostmi, vším, co v nás chce Bůh vyvolat. Když je naše bytí ohroženo depresemi, beznadějí, rezignací a zklamáním, může nám meditace o „cestě vzkříšení“ pomoci, abychom vykročili na novou cestu, po níž dojdeme pravého života. Pavel, dobrodruh víry - Oldřich Selucký, vydalo Karmelitánské nakladatelství v r. 2004. Oldřich Selucký je autorem scénářů k televizním a rozhlasovým dokumentům i několika dětským animovaným filmům. (Absolvent MFF UK, dále studoval v zahraničí staré jazyky, filosofii a teologii). Knížka je určena dětem a jsou v ní jednoduchým poetickým jazykem zpracovány texty Nového zákona ze Skutků apoštolů. Začíná vyprávěním o malém Saulovi, jeho studiu v jeruzalémské synagoze s rabínem Gamalielem, který jej pozvolna přiváděl k rozpoznávání pravdy o životě a o světě. V dalším příběhu je představen jako horlivý farizej, který nesmlouvavě odváděl křesťany do vězení. Pak již následuje ona cesta do Damašku a Saulovo obrácení. Velmi srozumitelným způsobem se děti dovídají o Pavlových cestách a událostech při jeho setkáních v Lystře, Filipech, Athénách, Efesu. Toto seznámení s Apoštolem národů pokračuje líčením o ztroskotání lodi a jeho záchranou na ostrově Malta. Závěr uvádí poslední cestu do Říma za vlády císaře Nera, kde jeho pozemská pouť končí. Je to velmi pěkná knížka s půvabnými obrázky Zdeňky Krejčové, (jež spolupracovala i s jinými autory na titulech pro děti v Karmelitánském nakladatelství), která přinese poučení i napětí malým čtenářům, ale také radost těm, kteří ji budou svým milým předčítat... Z.K. - 10 -
2 / 11
Společenství
Manželské večery Kurz Manželské večery byl tvořen osmi setkáními, vždy v neděli večer. Začínal večeří, pak přednáškou manželů Leeových (prostřednictvím DVD) a končil individuální diskusí pro páry např. Rozpoznání našich odlišností, Rozpoznání nevyřešených zranění, Přemýšlení o tom, jak jsme byli vychováni, Povídání o sexu, Zjistit „jazyk lásky“ svého partnera i svůj, Schopnost naslouchat, a jiné. Do kurzu se přihlásilo 6 párů (byla to také kapacita banketky, ve které setkávání probíhalo) a všichni to vydrželi až do konce :). V polovině kurzu byl každý vyzván, aby zhodnotil večery, zda by bylo třeba něco vylepšit, upravit, změnit. A tady opisuji všechna vyjádření: - Přínos pro manželství, zamyšlení nad otázkami, na které nebyl čas, uvědomění si toho, co neděláme, a měli bychom dělat. - Celkově hodnotím Manželské večery velice dobře. Myslím si, že pro utužení manželství je to potřebné a dobré i pro „zkvalitnění“ manželství. - Celkový dojem manželských večerů je pozitivní. Určitě jsou přínosem pro naše manželství, pomáhají nám uvědomovat si zásadní věci nutné pro budování vztahu. - Celkově zatím dobré, začátek trochu rozpačitý (trochu americký styl). Jinak přínosné pro čas na partnera. - Manželské večery na 1. Chybělo mi jednotlivé představení párů (to jsme pak okamžitě napravili. Ono to totiž vypadalo, že se každý zná.) - Večery dobrý, jsem ráda, že tu chodíme. Vyhovuje mi, že nemusíme mít společenské oblečení na večere. Zlepšit mě nic nenapadá. - Zajímavé a praktické témata, inspiruje mě ke sdílení svých pocitů, což byl vždy problém, snad to půjde, inspiruje nás to ke stanovení času pro manželství. - A mé hodnocení - myslím, že to bylo fajn, jen jsem si nemyslela, že to bude tak náročné na přípravu. Proto se musím omluvit svému manželovi, který většinou „doplatí“ na moje nápady :) - Velice děkuji rodině Michálkové, která nám zdarma poskytla banketu na všechny večery a zajistila servis kolem občerstvení. Hana Svobodová ********************
Ozvat se, není zbytečné Vážení přátelé, Výbor na obranu rodičovských práv se v pátek 25. března 2011 setkal s ministrem školství Josefem Dobešem a předal mu petici proti povinné sexuální výchově na školách. Při této příležitosti se s námi ministr dohodl na tom, že se otevře diskuze o Rámcových vzdělávacích programech (RVP), která je nutná k revizi RVP. Následně se témata, která se týkají sexuální výchovy, přesunou do nepovinné etické výchovy. Tato výuka by měla začít 1. 9. 2012. Nyní je důležité, aby sexuální témata v etické výchově byla citlivá a „etická“. Takže nás čeká další těžká práce.(zpráva z internetu) Pozn. redakce: Na petici se 40 000 podpisy rodičů, se podílelo také několik desítek havířovských farníků. Věříme, že svoji aktivitu udrží a veřejně se postaví za dobrou věc, když to bude potřebné. JAG - 11 -
2 / 11
Společenství
Zemřel P. Václav Filipec Narodil se 12. 9. 1919 v Dolních Domaslavicích. V roce 1932 se dostal do Fryštáku k salesiánům. Zde se také rozhodl pro zasvěcený způsob života a zde absolvoval střední školu zakončenou maturitou. Noviciát prožíval v letech 1937–1938 v Hronském Svatém Beňadiku a tam jej také zakončil složením prvních řeholních slibů. Trvalé sliby složil 24. 4. 1943 v Ostravě. Kněžské svěcení mu udělil biskup Štěpán Trochta 20. 6. 1948 v Litoměřicích. 14. 4. 1950 byl společně s dalšími řeholníky internován do soustřeďovacího tábora pro řeholníky v Oseku u Duchova, odtud byl propuštěn ještě během roku 1950. ... Protože řeholní řády byly rozpuštěny, byl představenými pověřen, aby se staral o mladé spolubratry, kteří nebyli soustředěni v Oseku nebo už odtud byli propuštěni. Stal se spojkou mezi představenými, kteří byli internováni převážně v Želivě a kteří vypracovali Pravidla pro malé komunity, a skupinami salesiánů, které se tajně scházely na Ostravsku, Olomoucku, Brněnsku a v Praze, později na přehradě Klíčava u Zbečna. Často objížděl v různých konspiračních převlecích všechny skupiny, radil, povzbuzoval, organizoval, sháněl peníze pro spolubratry, aby mohli studovat, případně si zajistit bydlení. Vydával časopisek Cor Unum, kde byly směrnice a dopisy od představených z Želiva. I díky této jeho činnosti se hodně mladých spolubratří udrželo v povolání. Tomuto se věnoval až do chvíle svého zatčení. Koncem roku 1952 bylo prozrazeno jeho spojení s představenými a byl na něj vydán zatykač. Proto se ukrýval u známých na Vsetínsku i u sester dominikánek v Liptále a jinde. Byl zatčen až v roce 1957 při pokusu o opuštění republiky a 20. 8. 1957 v Olomouci odsouzen na devět let za podvracení republiky, maření dozoru nad církvemi a pokus o opuštění republiky. Byl propuštěn na amnestii 11. 5. 1960. Po propuštění až do roku 1989 však nemohl veřejně vykonávat kněžské ani řeholní poslání. Podařilo se mu získat zaměstnání v ostravských pekárnách, kde pracoval až do důchodu v různých funkcích jako pomocný dělník, závozník a skladník. Ve volném čase a později i v důchodovém věku neúnavně pokračoval v tajné formaci a vzdělávání spolubratří a velké řady laiků – a to i přes neustálé sledování Státní bezpečností. Díky svému psychologickému a teologickému vzdělání, které si neustále rozšiřoval, byl vyhledávaným odborníkem, rádcem, duchovním vůdcem a přirozenou autoritou. Úzce spolupracoval také s dr. Josefem Zvěřinou a dr. Oto Mádrem. Roku 1988 se stal představeným ostravské komunity salesiánů a byl jím do roku 1995. Zasadil se o navrácení salesiánského domu v Ostravě a podporoval budování střediska mládeže v Havířově. Své kněžské a salesiánské poslání naplňoval i přes svůj vysoký věk – v kostele sv. Josefa, mezi salesiány spolupracovníky, ve Sdružení Panny Marie Pomocnice, ve skupinách věřících i při duchovním doprovázení řady lidí, kteří se na něho stále obraceli. Před jeho 90. narozeninami ho začaly stále více sužovat nejrůznější nemoci. Mimořádně obětavou péči mu v těchto těžkých zápasech s nemocemi poskytovala MUDr. Zdenka Cingálková, které za její službu patří velký dík. V jejím bytě v Uherském Brodě strávil také poslední týden života posilován svátostmi a každodenním slavením Eucharistie P. Janem Žaludou. Zemřel po převozu do nemocnice v Uherském Hradišti na první pátek v měsíci 1. dubna 2011. Otec Václav patřil mezi velké osobnosti církve, které se nepoddaly komunistickému režimu, a přes věznění a další formy pronásledování nepřestal pracovat pro mládež a pro ty, kteří v tomto období chtěli prohloubit své vzdělání a duchovní kořeny. Byl velkým šiřitelem úcty k Ježíši eucharistickému a k Panně Marii Pomocnici. - 12 -
2 / 11
Společenství
Pošli mu sms... V osmdesátých letech při svých studiích v Brně jsem dostala nabídku tajně studovat teologii u Josefa Zvěřiny. Tato tajná pravidelná měsíční setkání v rodinných domcích (studovalo nás v jedné skupině i 30 osob) organizoval Vašek Ušatý. Jeho skutečné příjmení jsme se ani neodvažovali vyslovovat. Vašek nám při každém setkání důtklivě kladl na srdce zásadu: „Kdo nemusí vědět, nesmí vědět!“ Věděl z vlastní zkušenosti, jaké nebezpečí by nám při prozrazení hrozilo... Po skončení totality jsem ho potkávala řidčeji, i když jezdil k nám do Havířova. Teď koncem března jsme měli zasedání Sekce pro mládež v Ostravě na biskupství. U vrátnice jsem tam potkala Olinku Sikorovou, hospodyni otce biskupa. Vyhrkla jsem na ni: „Co Vašek?! Můžu se za ním zastavit ve Svinově?“ – „Zdeňka ho odvezla na chalupu do Uherského Brodu a stará se o něj tam.“ „Jak je na tom? Můžu mu zavolat?“ ptám se. – „Špatně slyší, tak mu raději pošli sms. Tu si přečte.“ Za dva dny mi volá Gerard: „Zemřel Vašek!“ Sms už jsem mu poslat nestihla. Teď už Ti, Vašku, sms posílat nemusím. Je zvláštní, že teď - po Tvé smrti - se na Tebe klidně obracím přímo, bez mobilu. Maj
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE Smysl a spásonosný dosah zmrtvýchvstání - čl. 651 - „A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra“ (1 Kor 15,14). Vzkříšení je především potvrzením všeho, co Kristus vykonal a učil. Všechny pravdy, i ty, které jsou lidskému duchu nejméně dostupné, nacházejí své odůvodnění, jestliže Kristus svým zmrtvýchvstáním podal konečný důkaz své božské autority, jak to slíbil. - čl. 652 - Kristovo vzkříšení je splněním zaslíbení „Starého zákona i samotného Ježíše za jeho pozemského života. Výraz „ve shodě s Písmem“ (1 Kor 15,3-4 a nicejsko-cařihradské vyznání víry) poukazuje na to, že Kristovým vzkříšením se tyto předpovědi uskutečnily. - čl. 653 - Pravda o Ježíšově božství je potvrzena jeho vzkříšením. Jednou řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já“ (Jan 8,28). Vzkříšení ukřižovaného prokázalo, že je opravdu „ten, který je“ („Já jsem“), Boží Syn a sám Bůh. Svatý Pavel mohl prohlásit k Židům, „že ta zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na nás, když... vzkřísil Ježíše. Tak je i psáno v druhém žalmu: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil'“ (Sk 13,32-33). Kristovo vzkříšení je úzce spjato s tajemstvím vtělení Božího Syna, je jeho naplněním podle věčného Božího plánu. - čl. 654 - Ve velikonočním tajemství jsou dvě hlediska: svou smrtí nás Kristus osvobozuje od hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu. Tento nový život je především ospravedlněním, které nás vrací do Boží milosti, takže „jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem“ (Řím 6,4). Tím životem je pak vítězství nad smrtí ze hříchu a nová účast na milosti. Ta dovršuje přijetí za syny, neboť lidé se stávají Kristovými bratry, jak sám Ježíš nazývá své učedníky po svém zmrtvýchvstání: „Jděte a oznamte mým bratřím“ (Mt 28,10; Jan 20,17). Ne bratři podle přirozenosti, nýbrž na základě daru milosti; toto adoptivní synovství zjednává skutečnou účast na životě jednorozeného Syna. Tento život se plně projevil při jeho zmrtvýchvstání. - čl. 655 - A konečně Kristovo zmrtvýchvstání - sám vzkříšený Kristus - je základem a zdrojem našeho budoucího vzkříšení: Kristus vstal z mrtvých „jako první z těch, kteří zesnuli... Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu“ (1 Kor 15,20-22). Než se to splní, žije vzkříšený Kristus v srdci svých věrných. V něm křesťané zakoušejí „moc budoucího věku“ (Žid 6,5) a jejich život je Kristem unášen do lůna božského života: „Umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých“ (2 Kor 5,15). - 13 -
2 / 11
Společenství
Naše cesta na akci „Ježíš uzdravuje“ Jmenuji se Danka Gavlasová a jsem z Horních Bludovic, z farnosti havířovské, od sv. Markéty. V mém domě se scházím s několika sestrami v Kristu na pravidelnou týdenní modlitbu. Poslední víkend v únoru 2011 se naše modlitební skupinka rozhodla vyrazit na povzbudivou akci „Ježíš uzdravuje“ do Lític u Plzně. Některé z nás jely již opakovaně, tak nás vždy tahle víkendovka nabila nadšením, že nám stálo za to vážit dlouhou cestu a oběti s ní spojené.
Komunita Jan Křtitel pořádá tuto akci-modlitbu za uzdravení tělesná, za duchovní osvobození a uzdravení vnitřních zranění 2-3x do roka. Jsem jejím členem již od r. 2006. Komunita (řecky Koinonia) Jan Křtitel je živé charismatické hnutí v rámci katolické církve, které má schválení k činnosti Papežskou radou pro laiky a existuje již přes 30 let. Má své zasvěcené členy, u nás tito bratři a sestry žijí sliby podobné řeholním v oázerealitě v Líticích u Plzně. Spiritualita hnutí mě nadchla již při prvním setkání. Nese světu radost a zkušenost živého Ježíše, který sice za nás zemřel, ale také vstal z mrtvých a stále koná mocné činy. Hlavní duchovní program trval celý sobotní den. Modlitby za uzdravení i osvobození od různých závislostí, spoutaností, byly velmi silné, hned někteří přítomní svědčili o tělesných uzdraveních, rozhýbaly se zatuhlé klouby, bez lékaře přestala bolet záda, upravil se zrak! Svědectví druhých vždy povzbudí, ale sama jsem zakusila na sobě zázračné uzdravení před 2 lety, když mi během víkendu za uzdravení zmizela tvrdá bulka na čele, kterou už jsem měla v plánu nechat vyřezat lékaři! Zhojení bez jizvy a bez obav z toho, jak vyjde histologické vyšetření, bylo pro mě opravdu velikou radostí! Ale jako stejně důležité vidíme a zažíváme úžasné společenství věřících křesťanů-bratří a sester, zkušenost s naším Pánem, který je prakticky „hmatatelně“ přítomný na modlitbách, zážitek osobní Boží lásky. Bůh Tě miluje tady a teď, to je největší jistota - poselství - zážitek z těchto akcí živé víry. Zažíváme obrácení nevěřících jako za časů prvních křesťanů a naději, že když se to děje v našich Domech modlitby, v naší komunitě, v naší církvi, přijde obrácení do celé naší země, Evropy... Je úžasné a pro růst víry snad i nezbytné modlit se i mimo „povinnou“ nedělní mši svatou, také mimo zdi kostela, doma, aby tak Pán mohl plně vstoupit do našich životů, našich rodin, tam, kde žijeme... Koinonia Jan Křtitel se cítí povolána Bohem k nové evangelizaci, ke které vyzýval již papež Jan Pavel II. a ve výzvách pokračuje i současný papež Benedikt XIV. I když jde o hnutí v lůně katolické církve, nepostrádá ekumenického ducha, touží po jednotě všech křesťanů a modlí se za ni, vítá na svých modlitbách i křesťany jiných církví. Můžete se podívat na stránky naší komunity: www.koinonia.cz a pokud toužíte oživit svou víru i vydat se s námi na některé další setkání či jen přijít se pomodlit do našeho DM /
[email protected]/. Komunita je otevřena všem, kdo mají zájem, zvláště též nevěřícím či hledajícím. Zažívám úžasnou proměnu své víry, z někdy již poněkud „vlažné“ povinnosti v nadšenou, nakažlivou a radostnou víru, plnou znamení Boží lásky a Jeho moci. Není to život bez zkoušek, často velkých, ale s Pánem je možné jimi projít a nepadnout. „Neboť u Boha není nic nemožného“! (L1,37). S přáním velké radosti z víry našeho Pána za náš Dům modlitby v Horních Bludovicích Danka G. - 14 -
2 / 11
Společenství
Tři modlitby jezuity Teilharda „Můj Bože, prosím Tě, pomoz mi dobře dokončit: za prvé mou knihu pro Tebe; za druhé můj život. Ať má smrt neznehodnotí mé evangelium, jestliže to vše je Tvé, vesmírný Kriste, kterému patří veškeré mé úsilí a můj život.“ (Zapsáno v deníku při duchovní obnově z r. 1939. Teilhard nikdy nevynechal duchovní obnovu podle pravidel sv. Ignáce z Loyoly ani na svých cestách. Roku 1939 se vracel z Evropy do Číny lodí přes Spojené státy, kde se zúčastnil různých vědeckých akcí, takže duchovní obnovu provedl patrně při plavbě.) „Ježíší, učiň ať dobře skončím - úkonem svědectví, které zpečetí mé vyznání a víru v život na Pólu všesměrné lásky. Přijímání skrze smrt.“ (Deník - duchovní obnova 1948. Velmi těžký rok pro churavějícího Teilharda, ukončený cestou do Říma, k neúspěšnému jednání s generálním představeným řádu o povolení vydat Teilhardova díla sepsaná v Číně. Modlitba byla vyslyšena. Zemřel uprostřed přátel při cestě ze slavnostní velikonoční bohoslužby r. 1955, jak si už dlouho předtím vysloveně přál.) „Pane mého dětství a Pane mého konce, Bože, dokonalý pro sebe a přece pro nás zrozený bez ustání, Bože, který jediný jsi od nynějška schopen uspokojit nás, abychom v Tobě vzývali dárce a udržovatele evoluce - odstraň všechna mračna, která nám Tě zakrývají, také mračna nepřátelských předsudků a mylných přesvědčení. Kéž Tvá univerzální přítomnost prýští skrze Tvé zjevení a Tvůj oheň, Kriste, který jsi neustále větší.“ (Srdce hmoty, souhrnné dílo, svazek XIII, nakl. Seuil)
Město Havířov ocenilo ředitele CSVČ sv. Jana Boska Ve středu 23. 3. 2011 proběhlo v havířovském Společenském domě ocenění nejzáslužnějších pedagogů, žáků, studentů a kolektivů. Jedním z oceněných pedagogů, za dlouholetou nadstandartní pedagogickou práci, byl i ředitel Církevního střediska volného času sv. Jana Boska v Havířově, Ing. Mgr. Jindřich Honěk. Zeptali jsme se přímo pana ředitele, co pro něj ocenění znamená. Jindřich Honěk: ,,S pokorou, úctou a vděčností jsem přijal z rukou primátora statutárního města Havířova ocenění za dlouholetou nadstandardní pedagogickou činnost. Považuji to za ocenění celého díla Dona Boska, které z malého semínka, zasazeného před 20 lety, vyrostlo v košatý strom, v jehož stínu mohou nalézt bezpečí i odpočinek všechny havířovské děti a mladí lidé bez rozdílu rasy, vzdělání a náboženského přesvědčení. Středisko volného času Don Bosko Havířov se za tu dobu stalo nedílnou součástí využití volného času desetitisíců dětí a mladých lidí převážně ze sociálně znevýhodněného prostředí a sociálně vyloučených lokalit. Snažíme se naplňovat i v našem logu obsažené 4 principy Don Boskova systému, a sice že středisko má být domovem, hřištěm, školou i kostelem. Jsme na dlouhé cestě k naplnění našeho poslání, věřím, že držíme dobrý směr a naše kroky budou i do budoucna přinášet mnoho radosti havířovským dětem.“ - 15 -
2 / 11
Společenství
JARNÍ OBJEVY A POSTŘEHY Oteplilo se – jedu autobusem dolů k rondelu a u kostela sv. Anny zahlídnu z okna paní Děckou, jak se ohýbá a pracuje se svým nářadíčkem na záhoncích květin kolem kostela. Takže jaro je opravdu tady! Oteplilo se – jako senior ZTP vybavený francouzskou holí šlapu chodník směrem k domovu. Sluníčko svítí, a tak mi bleskne hlavou. Kam se tak ženeš, dědku? A už zahýbám k nejbližší lavičce, sedám a spokojeně pozoruju cvrkot kolem sebe. Najednou tolik klidu a pohody. Děkuji Ti, Pane, za tyto okamžiky, za toto město, za všechny, kteří jdou právě kolem… Díky! Oteplilo se – je nedělní mše svatá. Sedím ve „svém“ koutku u bočního vchodu v kostele sv. Anny. Podává se sv. přijímání. Skleněné dveře do předsíně se otvírají a mladé maminky (a tatínci) vybalují svá miminka z kočárků, berou je do náruče a společně si jdou pro Eucharistii - a s úsměvem! Oteplilo se – se změnou počasí přichází chřipkové období. Mírně postižen ležím v posteli, polykám čaj a Paralen, číst se nedá, myšlenky se honí… OBJEV: zapínám počítač a spouštím si Nový zákon v dramatizovaném podání (audio), který mi leží ladem v počítači nedotčen už přes tři roky. Samozřejmě to beru spíše jako výplňovku, protože si myslím, že Nový zákon znám docela dobře a nějaká nahrávka mi nemůže přece nic říct. Pouštím si na zkoušku Skutky, a najednou se v prázdném pokoji rozvijí lidské drama počátků Církve, jak jsem to ještě nikdy neslyšel… Nejlépe vyzkoušejte sami a třeba to bude pro vás o b j e v tak jako pro mě. (Nový zákon v dramatizovaném podání vydala Česká biblická společnost v roce 2008.) Aby toho nebylo málo, tak právě nám pošta doručila balíček. NOE splnila naši objednávku a za režijní cenu jsme obdrželi dvě DVD: Katka Lachmanová – „Duchovní život seniorů co nejpraktičtěji“. Tento pořad byl natočen loni v Ostravě, a protože mezi účastníky vyjuknou i havířovští senioři a také proto, že Katku znají osobně mnozí havířováci z charismatických konferencí, asi není nutné dělat další představování. Ale stejně si neodpustím… Pro ty, kteří čekají vysušený výklad sebezáporů a sestavy modlitbiček: tady se nám představuje duchovní život jako skutečný p l n ý ž i v o t i pro nás seniory. Už jsem chtěl to svoje tlacháníčko skončit, ale mám ještě malý rest. V minulém Společenství jsem nahodil udičku a trošku z recese, trochu polovážně jsem nadhodil otázku, jestli Karafiátovi Broučci (a také my), když se modlíme, ať se bojíme Boha …, neučíme děti strachu z Boha. Dopadlo to podle očekávání. Na udičku se chytla jenom jedna rybička- ne z Havířova, ale naše švagrová z Brna, která mi vysvětlila, že bázeň před Bohem neznamená strach, ale obdiv a úctu před jeho velikostí, která nás přesahuje. (Pro šťouraly doporučuji Katechismus katolické církve a stránky příštího Společenství.) Hodně radostných objevů v našem prima městě přeje a těší se na úsměvná setkání nejenom na stránkách Společenství Dědek Jargus
… Dej, ať se Tě nebojíme! V minulém Společenství nadhodil Gerard otázku, proč se Karafiátovi Broučci modlí: „…dej, ať se Tě bojíme…“ Samozřejmě znám význam slova - 16 -
2 / 11
Společenství
„bát se“ ve smyslu poslouchat, mít v úctě, následovat – tak, jak to chápali staří Izraelité směrem ke zjevenému Bohu. Problém je v tom, že my se dnes Boha opravdu bojíme jako někoho, kdo na nás dohlíží a spravedlivě trestá. Vytvořili jsme si důmyslnou konstrukci nebe-očistec-peklo, účetní systém má dáti/nedal a soustředili se na kající úkony a pobožnosti. Naše „evangelium“ neobsahuje nic radostného a je světem po právu odmítáno. My sami jsme ustrašení, zkroušení a pokřivení, pěkně v souladu s naší sebemrskačskou zbožností. Namísto toho, abychom zvěstovali radost z vykoupení a příchodu Božího království (ne někdy a možná, ale že již začalo), hlásáme strach ze zavržení, odsouzení a věčného trestu. Nejde o to, že hlásáme Boha špatně (to budeme vzhledem k lidským omezením dělat vždy), ale že hlásáme špatného Boha. Takového, kterého se bojíme. Jak k tomu tento laskavý a moudrý Otec, který si dal tolik práce s opravou svého zkresleného obrazu, přijde? -ok-
Duchovní obnova postního zamyšlení v odkazu života Jana Pavla II. Pozdní páteční odpoledne 18. březnového dne přivítalo v exercičním domě v Českém Těšíně i několik farníků z Havířova k tichému duchovnímu rozjímání. V útulném prostředí jsme mohli ve společenství ostatních přítomných zakusit neobyčejně krásné chvíle ztišení se svým Pánem. Poutavé podání námětů otce Miroslawa Kazimierze na pozadí příkladného života Jana Pavla II. nám vhodným způsobem připomnělo tohoto velikého papeže v době před jeho blahořečením a vedlo nás k hlubokému zamyšlení nad životem každého z nás. A to je i důvodem uvedení několika myšlenek z úvah otce Kazimierze i pro nás farníky. Jaký byl papež Jan Pavel II.? Mnoho o jeho životě se dovídáme z díla kardinála Diviše, který dlouhá léta pobýval v jeho blízkosti, a ještě z mnoha dalších vydaných knih. „Otevřte dveře Kristu“ – to byla první papežova slova na počátku jeho pontifikátu. Od svého mládí až do konce života se zcela odevzdal a svěřil Bohu a do ochrany Matce Boží. Byla pro něho maminkou místo té, kterou v útlém dětství ztratil. Svá slova: „Nebojte se zcela odevzdat Kristu, který vás má rád,“ naplňoval každým dnem svého života. Jan Pavel II. byl mužem vnitřního pokoje pramenícího z naprostého souladu s Boží vůlí, bez něhož člověk nemůže přispívat ke klidu ve svém okolí. Jeho úsilí o šíření pokoje bylo oceněno udělením Nobelovy ceny míru. Jan Pavel II. byl také mužem modlitby. Říkával, že bez modlitby bude náš život nevěrohodný. Modlitba je základem našeho života, protože jaká je naše modlitba, takový je náš celý život. Jan Pavel II. nám dal příklad, jak přijímat utrpení a kříž ve svém životě. Závěr jeho života v lidské bezmocnosti oslovil celý svět. Nerezignoval, zůstal Božímu povolání věren až do odvolání samotným Pánem. V hodině jeho smrti bylo s ním snad každé lidské srdce... Často připomínal, že utrpení je velikým bohatstvím pro celý svět a velkým Božím tajemstvím. Není života bez kříže, protože kříž přinesl lidstvu spásu. Bůh utrpení dopustí, ale nikdy člověka neopustí a dá mu sílu k překonání každé bolesti. Otče Miroslawe, děkujeme Vám za přiblížení osobnosti papeže Jana Pavla II. a za krásné chvíle duchovního rozjímání pod Vaším vedením. Věříme, že tento zesnulý svědek Kristovy lásky se i nadále bude za nás u Boha přimlouvat. Díky, náš Pane, za dar života tohoto vzácného Tvého služebníka. Za všechny přítomné A. Balcarová - 17 -
2 / 11
Společenství
Dopisy do záhrobí Mladík, který utekl nahý V městě Šumbarku, v devátém roce panování Václava Vrtošivého Nechci spekulovat o Tvé totožnosti, jakkoliv detaily z evangelní zprávy ukazují k samému jejímu pisateli. Není podstatné, zda se jedná o prožitek Jana Marka či jiného z možných autorů nebo někoho dalšího, kdo se osobně zúčastnil popisovaných událostí. Důležité je, co se tehdy uprostřed noci v Getsemanské zahradě odehrálo. Zmiňuje se o tom jediné ze všech čtyř evangelií v jediné větě na samém konci kapitoly, jako by to byla jen bezvýznamná epizoda během Ježíšova zatčení. Možná se tak ve světle pozdějších událostí právem jeví, pro Tebe však musela znamenat zásadní zlom v životě. Také mně se jeví natolik příznačná a symbolická, že jsem se rozhodl Ti napsat. Opravdu nevím, jak ses tam vlastně připletl, vždyť Ježíš vzal s sebou pouze své učedníky. Možná Ti o cestě na Olivovou horu řekl některý z vyplašených apoštolů, možná Tě přilákal rozruch spojený s příchodem chrámových stráží, snad jsi byl Ježíšovu zatčení přítomen pouhou náhodou. Přišel jsi ve spěchu, jak o tom svědčí Tvé nuzné odění do pouhého prostěradla. V každém případě jsi zažil vše podstatné z té bolestné noci: Ježíšovu úzkost, bezradnost apoštolů, krátkou potyčku i Ježíšovo zatčení. Když všichni učedníci utekli, vydal ses sám za spoutaným Ježíšem. Tvá odvaha svědčí o tom, že Tě nevedla pouhá zvědavost, nýbrž opravdová starost o osud Mistra. Vojáci se pokusili zadržet i Tebe, zachoval sis však tolik duchapřítomnosti, že ses jim dokázal vysmeknout, zanechat jim svůj jediný kus oděvu a nahý zmizet mezi olivovníky. Představuji si, jak divoce prcháš tmou podél Cedronu. Kameny na prašné cestě do krve zraňují Tvé nohy, větve stromů a keřů Tě švihají do tváře. Za Tebou zní dupot vojenských sandálů, řinčení zbraní a nadávky. Když konečně utichnou a Ty se můžeš zastavit, jsi na pokraji zhroucení. Chvěješ se nočním chladem, únavou i strachem. Nevíš, kam jít. Nevíme to ani my; další stránky evangelia o Tobě zcela mlčí. Jsme na tom podobně jako Ty. Ježíše, který byl tak laskavý, moudrý a silný, spoutali a odvlekli někam pryč. A my jsme tu zůstali sami, uprostřed noci, prcháme před mocnými tohoto světa a nemůžeme si zajistit ani kus hadru k zakrytí vlastní nahoty. Vzali nám i poslední kus oděvu, stejně jako Ježíšovi. Nemůžeme si zajistit vůbec nic. Naše budoucnost je stejně temná jako stíny noci, jež nás obklopuje. Není zde místo pro lásku, opět zvítězila zrada a hrubá síla. Kohout kdesi v zahradách již podruhé zakokrhá. Právě začal Velký pátek. Ale stejně jako se okolní temnotou záhy proderou první paprsky vycházejícího slunce, které ozáří Olivovou horu i Golgotu i všechny vrchy světa, také do hloubky naší noci škvírami beznaděje pronikne příslib vzkříšení. -ok- 18 -
2 / 11
Společenství
SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 27. 2. 13608 2077 1460 6. 3. 13939 2261 645 13. 3. 12762 2342 510 20. 3. 14825 3472 1402 27. 3. 13355 2723 1115 3. 4. 12452 2417 850 10. 4. 12546 3047 720
účel Svatopetrský haléř
Na potřeby kostela Na potřeby diecéze
Poděkování Velmi děkuji za náročnou službu počítání sbírek. Jste vítáni i další, kdo byste byli ochotni zapojit se do této služby. O. Marcel, farář
Únor - březen 2011 v našich farnostech Svatá Anna: Křty: Tomáš Michal Samuhel Barbora Skopalová Mariana Pavlíčková Samuel Stříbný Pohřby: Igor Orlovský Martin Šarlák Josef Nogol Josef Vyšenka
Svatá Markéta: Křty: Lenka Waszutová Pohřby: Milan Jeziorski Anna Folwarczná – Kabová
59 85
55 69 87 67
Mária Kudríková 40 Anna Šimečková, r. Poljaková 92 ************************************************
Za panem Josefem Vyšenkou V půli března jsme se u sv. Anny rozloučili s panem Josefem Vyšenkou – majitelem Tiskárny na Kamčatce. Patří mu velké poděkování za nezištnou podporu Společenství po téměř 20 let. Dělal ji s láskou a s lidským i profesionálním zájmem odborníka, tiskaře. Kytice květin, kterou jsme položili k rakvi, byla aspoň symbolickým vyjádřením vděčnosti čtenářů a spolupracovníků Společenství. Jeho památka zůstavá přítomna v našich modlitbách. Gerard Jargus,Marek Světnička - 19 -
2 / 11 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Radostné a požehnané velikonoční svátky přeje Marťa
- 20 -
