SYMPOSIUM JE POŘJÍDÁNO K 5O.LETÍMU VÍROČÍ ZALOŽENÍ K S C

SYMPOSIUM JE POŘJÍDÁNO K 5O.LETÍMU VÍROČÍ ZALOŽENÍ K S C

- 1 VČASNÍ ZMENY SÉROVÝCH A TKANIVOVÝCH LIPIDOV PO LETÁLNEJ EXPOZÍCII POTKANOV X-LÚ&DUi VPLYV ADAPTÄCIE A BETA-ADRENERGNEJ BLOKÁDY Ahlers,I., Ahlersová,E., Sedláková,A.t Malatová,Ž., Tothové,E., Praslička,M. Katedra všeobecnej biologie PF UPJŠ, Košice. Hodinu po jednorázovej celotělovej expozícii potkanov 1500 R x-lúčom sme zvieratá dekapitovali, v 3ére a pečeni stanovili triglyeeridy (TG)podia Carlsona, celkový cholesterol (CH) podlá Zlatkisa a apol., fosfolipidy (PL) podlá Bartletta, v srdcovom avale a týmuse esterifikované mastné kyseliny (EMK) podia Morgana a Kingsburyho a v nadobličkách cholesterol. Cielom práce bolo zistit zmeny týchto parametrov u ožiarených zvierat proti zdanlivo ožiareným a overil si ich prípadné ovplyvnenie adaptáciou zvierat na manipuláciu pri radiačnej procedure a podaním beta-adrenergného blokátora propranololu tesne pred ožiarením. Záver; Zmeny sérových a niektorých tkanivových lipidov hodinu po letálnej expozícii potkanov x-lúčom boli približne rovnaké u ožiarených i zdanlivo ožiarených zvierat, bez ohledu na äalôie modifikácie experimentu. Pozorovali sme určitý súvis jednotlivých zmien so zmenami sérových a tkanivových volných mastných kyselín a súvis zmien , sérových a pečeňových TG a PL. Jedine v týmuse ožiarených zvierat v porovnaní so zdanlivo ožiarenými stúpla významne koncentrácia EMK.

- 2rO L^'i'Áiiw^u

^ATU-ÍIÍCU

JrOľ_

Ahlersová, E., Ahlers, I., Sedláková, A., Malátová, Ž., Tothová, E., Praslička, M. Katedra väeobecnej biologie PF UP*JŠ„ Košice. Hodinu po jednorázovej celotelovej expozícii potkanov 1 500 R x-lúčom sme zvieratá dekapitovali, v s ére, bielom a hnedom adipóznom -tkanive, pečeni,v srdcovom' svale a týmuse sme stanovili volné mastné kyseliny (VMK) podlá Dolea, v krvi glukózu glukózooxidázovou metódou. Noc pred experimentom zvieratá hladovali* Cielom práce bolo zistil stupeň lipomobilizácie u ožiarených a zdanlivo ožiarených zvierat, overil si,.či sa na lipomobilizácii u ožiarených zvierat zúčastňuje i nešpecifická zložka a objasnil si úlohu adrenergného systému vo včasných zmenách lipomobilizácie po ožiarení. Závery: 1/ Lipomobilizácia je vyššia u ožiarených zvierat, ilemožeme súhlasil s názormi niektorých ajtorov o nešpecifickej úlohe lipomobilizácie v patogenéze postirtK;i očných zmien metabolismu lipidov. 2/ Na lipomobilizácii u ožiarených zvi^pui ;^.-. zú.astňuje i nešpecifická zložka, ktorú sme o-.otrávi: adaptáciou zvierat na manipuláciu pri radiačnej . roíjcdúre. 3/ Adrenergný systém priavdepodone r.j.rá .í[)ccii"icicú úlohu v lipowobilizácii po letálnej expozícii potkanov x-lúčom.

- 3KUZříĚ

nh».i)ín a

Andrlíková, J., tfagner, V, Ústav hygieny práce v uranovém průmyslu, Příbram, Ústav pro péči o matku a dítě, í-raha. U souboru horníků uranovj'c!: dolů byly vyšetřeny hladiny imunoglobulinů (Ig) G,A a M v seru. Získané hodnoty byly srovnány se skupinou osob kontrolních," tj. zaměstnanců, pracujících na povrchu uranových dolů a vstupujících do práce v uranovém průmyslu a se skupinou horníků dolů uhelných. Byly nalezeny určité rozdíly mesi kontrolní skupinou a skupinou exponovaných pro IgA a Iglí. Srovnání horinot horníků dolů uranových a uhelných ukázalo statisticky významné rozdíly pouze pro IgG a IgM#U vyčleněné skupiny "zdravých", tj. t ach,

kteří nejevili žádné známky vleklých

zánětlivých onemocnění, ani nebyli častěji nemocni akutními nemocemi infekční povahy, byly hladiny IgG u všech skupin exponovaných horníků uranových dolů významně nižší, než u kontrolních osob. V současné době je srovnávána skupina horníků pracujících v podzemí uranových dolů méně než 5 let v oblasti Příbram a Hamr n.J. Výsledky jsou diskutovány.

- 4 JH

1

Arient, M., Kozák, I. Biofyzikálni tístsv PVL UK Prahe Autoři sledovali exkreci metabolitů po i.p. podání AET a MEG. Bylo syntetisováno

l4

C - AET, které bylo, stej-

ně jako z něho rozpuštěním v pufra připravení MEG aplikováno v dávce 150 ag/fcg bílým krysám. Zvířata byla rozdělena do 4 skupin, z nichž byly dvě ozářené a dvě kontrolní. V těchto skupinách polovina zvířat obdržela AET a druhá MEG. Po5«t xvířat byl 24, ozáření bylo provederio přílivem 800 R, 20 minut po aplikaci protektiv. Moč zvířat byla sbírána c?c podchlazenýchnádob a óhromatografována na papíře* Detekce byla provedena automatickým vyhodnocovačem, sledování trvalo 5 dní, . Jako hlavní rozdíl v metabolismu mezi AET a MEG bylo zjištěno, že AET je po 24 i 48 hodinách asi o 50% rel, transformován na 2-AT, kdežto po podání MEG nevzniká 2-AT vůbec Jako dalěí exkreované látky byly v porovnání •• standarty /i

detekovány MEG, GSD a taurokyanam^d. Další dvě látky,.výskytu jící se ve stopách nebyly identifikovány. Z výsledků práce pro praxi vyplývá, že v radiobiologických pokusech je vhodněj&l používat MEG, připravený z AET rozpuštěním v 1 M pufrú pH 7,0 než AET, protože vznikající 2-AT má účinek více Šokující než protektivní.

- 5 ll J: O

Bayer, A. Ostav lékařské fyziky LFUP, Olomouc.

Byl sledován výskyt závažných zánětlivých onemocnění v s ouboru 295 krys Wistar v pozdních stadiích po jednorázovém r-tg ozáření ve srovnání s kontrolní skupinou 100 přežívajících neozářených krys. Celkový počet zánštlivých onemocnění u Qbou skupin se výrazně neliší. Poněkud častější jsou záněty dýchacího systému u ozářených, .Záněty v rozsahu ostatních systémů jsou naopak o něco častější u neozáženýeh krys, zvláStS v orgánech zažívací soustavy.

- 6 -

Una.

Ä.ÍOÍ*UUU

KTG Beneš, L. Biofyzikálni ústav ČSA V Brno. Rychlost odbourávání DNA kyselou hydrolysou IN HC1 —i

pri 6O°C u neozářených buněk v S~fázi je charakterizována rychlostní konstantou K '» O,086.U buněk exponovaných rtg zářením bylo zaznamenáno' snížení stability DNA ke 'kyselé hydrolyse a tím ke zvýšení hodnoty K ne 1,15« Pokles stability DNA byl.se zřetelem na pokusy Robinse et al. vysvětlen Štěpením vazeb mezi DNA a proteinem v DNP komplexu* V souvislosti s uvedeným byla sledována korelace mezi stabilitou DNA á extrak&x histonů z bunky. Bylo zjištěno, 2e stabilitu DNi lze extrakcí snížit, přičemž křivky znázorňující extrakci histonů jsou tf"buněk ozářených stxmě.idl, než u buněk neozářených. Tento nález je rozpracováván se zřetelem na frakci histonu bohatého na lysin a frakci bohatou na arginin. Podle zatímních nálezů ser jeví přir hydrolyse s^abilnějdí DNA vázána na histon bohatý na arginin.

- 7 -SROVNÁNÍ AKUTNÍ TOXICITY A RADIOPROTEKTIVNÍ tiBlNNOSTI , ABT, 5-METOXYTRYPTAMINU A JEJICH KOMBINACÍ U MYŠÍ , Mencl,J.t Petýŕek, P, Vojenský lékařský výzkumný a doôkolovací ústav «ÍEP, Hradec Králové. Kvantitativní vztahy cystarainu a AST, cystaminu a 5-metoxytryptaminu (5-MŤ) nebo AET a 5-MT jsou analyzovány metodou izobol. Na základě strojových *ýpočtů (MINSK 22) je zjišťován charakter vzájemných vztahů dvou sloSek r

v kombinaci podle hodnot testu aditivity a indexů součinnosti. Toxický účinek a ochranný účinek přeď ozářením ae ečítá v kombinacích cystarainu s AET» Ochranný účinek cyataminu « 5-MT nebo AET a 5-10P se navzájem potancuje. Ochranná účinnost je srovnávána u myší ozářených 1000 R. U cystaminu.a 5-MT kombinovaných v poměru 3:1 zešílení ochranně účinnosti je provázeno antagonismem v oblasti letálních dávek. Relativní antagonismus obou těchto radiopro tek ti v je jednostranný a při obráceném poměru obou složek je vystřídán synergismem toxlckýcsh ú&ínků. Na úrovni endogenních kolonií krvetvorby kombinace" oystaminu s 5-MT v poměru 3:1 má v redukovaných dávkách větší ochrannou účinnost nei její slořlqf podané samostatní v optimální dávce. Cystamin a 5-4JT jsou ve svém ochranném .účinku přibližně rovnocenné. Při perorélním podání je nejúčinnější AET, případně jeho kombinace » 5-MT.

- 8 TESTOVANIE KONSTANTNOSTI POZADIA NÍZKOPOZAĎOVÝCH POČÍTAČOV, Ďurček,K., Sládková,M. Výskumný ústav hygieny, Bratislava Pri premeriavaní rádioaktívnych vzoriek, ktorých aktivita je rádové zhodné s pozadím meracieho zariadenia, je dôležité vediet,' či pozadie pristroja je konštantné, alebo ho treba vždy znovu premeriavat a určovat jeho hodnotu. V prvej časti je preto zodpovedaná otázka, kolkokrát treba opakovane premerat pozadie prístroja, aby sme jeho hodnotu určili s pokial možno najmenšou chybou strednej chyby. Ako vyplynie z úvahy, praktický význam má len 200 opakovaných meraní. Ďaláie opakovanie merania prinesie len nepatrné spresnenie výsledku. V druhej časti je prevedené testovanie štyroch súborov .ako 200-krát očkovaných meraní pozadia u troch rôznych typov nízkopozaäových počítačov.

„ 9STUDIUM VLIVU ZÄ'BENÍ NA BIOSYNT&U L-TRYPTOPANU V ROSTLINÍCH Eder,J., Vacková,K., Kutáček,M. tfstav experimentální botaniky ČSAV, Praha V předložené práci byl u klíčních rostlin brúkve vý<šetřován in vivo vliv záření na průběh dílčí reakce biosyntézy L-Try, na úsek KA —

L-Try. Rostliny byly vypěsto-

vány v jedné variantě z ozářených semen (126,5 nrad, záření gama 6 o C o ) , v druhé variantě byly ozařovány 7 denní roatliny, vyrostlé z neozářených s emen. Srovnání bylo provedeno s neozářenými rostlinami stejného stáří. Segmenty hypokotylů klí Sní eh rostlin byly inkubovány v 10""^M roztoku 14

C-KA. Metabolity KA v metanolickych extraktech byly v ča-

sovém sledu pokusu analysoVápy papírovou cnromatografil* Vliv ozáření se výraznš projevil u ozářených rostlin, které po 21 až 93 hodinách obsahovaly o 3O5Í více

*C-L-Try xwž

rostliny kontrolní. Oproti tomu hladina antranilglukosidu v ozářených rostlinách byla v celém časovém intervalu nižší* U rostlin, vyrostlých z ozářených semen, je rozdíl v obsahu

*C-L-Try malý, Z počátku mezi 12 až 45 hodinami je

v r ostlinách z ozářených semen, obsah L-Try nižší než v kontrolních. V dalším časovém intervalu mezi 45 až 93 hodinami obsahují ozářené rostliny naopak více

*C-L-Try než kon*

trolní rostliny. Obdobný, avšak právě opačný obraz poskytuje ontranilglukosid, Z uvedeného materiálu je patrno, že u rostlin rodu Brassica nelze v ovlivnění biosyntetického úseku KA—L-Try hl-d&t vysvětlení pro negativní vliv záření na celkovou hladinu L-Try. 'i

- 10 VLIV AKUTNÍ NEMOCI Z OZX&SNÍ NA A3S0RI CI J H 2 O PĽRPU1ÍD0VANÝM KRYSÍM STŘEVEM IN VITRO FendrichjZ., Demi,F., Květina,J. Farmakologický ústav LF UK Hradec Králové V souvislosti se studiem £;astrointesti;.Cli.í riintribuce farmak v průběhu akutní neir.oci z ozíŕcní j sme se pokusili přispět k otázce intestinal ního transnortu vody ve fázích, kdy vrcholí gaatrointeatinální sy.v.ntoiay tĹto nemoci, t,-. při námi použité celotSlové dávce (639 radů na *
- 11 -

OVLIVNĚNÍ MUTAGJKTľí ODí-OVÍDI NAVOZSNé IONIZUJÍCÍM ZÁŘENÍM V SOMATICKÝCH BUNKÁ*CH ČÍNSKÉHO KŘEČKA Fremuth,F., Di anstbic-r,Z., Sadílková,M. Biofyzikálni '.'stav ' VL UK i raha

Radioprotektvvní látky jsou testovány převážně na základě přežívání zv:.-at - poměrně velkých souborů, ozařovaných v oblasti supralcít lnťch dávok. V naší práci jeme se zam?ř-ili na užití jiných testovacích metodik, jéž by umožnily stanovit radioprbtektivní tíčinek uvažovaného radioprotektiva s ohledem no mechanismus pôsobení jak v oblasti středních, tak i vysoký ch dávek. Jako kriterium radiačního poškození jsme zvolili mutagenní odpověčl na danou dávku záření. Mutagenní očpověčí byla~ stanoven ' n-. základě frekvence zářením indukovaných intergenových -Mutací (chromosomálních aberací). Předběžné výsledky ukazují, že některé radioprotektivní látky snižují mutagenní poškození organismu Ionizujícím zářením*

- 12 O

K OTÁZCE KINETIKY CH2ľ..OTH2RAH2UTIK U OZ.'fiSNťCH ORGANISMU, Grossmann,V. Farmakologický ústav LP UK, Hradec Králové Výsledné působení chemotherapeutik je dáno jejich hlavním účinkem a stavem obranných sil v organismu, použijeme-li stejný model infekce. Hlavní účinek chemotherapeutik závisí velmi na dosažení určité koncentrace, čili účinné hladiny v místě, kde mají působit a na udržení této hladiny. Srovnáním základních parametrů farmakokinetik/pro pěnicilin, streptomycin a UřH u ozářených krys a to 3. a 6. den po ozáření střední smrtnou expozicí 600 R jsme zjistili, že: Změna eliminačních konstant kg spíšesvMčí pro snížený únik z distribučního prostoru u penicilínu a INH, zatímco u streptomycinu tyto změny nejsou. Největší ^ozdíly byly nalezeny 3* dne, 6. den doďi ézi k pomalému návratu k normě. Na uvedených hodnotách nezávislý distribuční prostor však vykazuje velké zrniny ve smyslu zvětšení dvojnásobného u penicilínu 3. a 6. d en;žádné změny nelze nalézti u INH. U streptomycinu se.distribuční prostor silně zmenšuje, a to zejmdna 3* dne. Závěry souhlasí s hypotešou o rozdílném chování aniontů a kationtů v ozářeném orfanismu. Rozdíly v distribučním prostoru vedou k.upozorněni na nutnost měnit dávku pro dosažení účinné koncentrace u ozářených organismů a to zejména pro penicilín. Analysa upřesňuje dosavadní poznatky uvedené v pracech u nás publikovaných.

- 13 o o ANALÝZA AMINOKYSELIN U HORNÍKU URANOVÝCH DOLU Grozdanovic,J., Procházka,J., Vích,Z., Jeřábkova,M. Onkologicky ústav ÚNZ,Praha a ZU>IZ uranového průmyslu Příbram, Během posledních let jsme prováděli pokusy o sledování zmřln v nehtovém Iceratinu u horníků uranových dolů, a to proto, že nehtový "keratin obsahuje hojně cyatinu, jenž jak je známo, patří mezi vysoce radiosensitivní aminokyseliny. K analyze jsme v těchto pracích použili elektronové par ramagnetické rezonance, oscilopolarografie a klasické polarografie. Poslední výsledky svědčily pro snížený obsah cystinu. Protože tyto nálezy nebylo možno jednoznačně interpretovat a protože nás i v širším pojetí zajímala otázka metabolismu aminokyselin v organismu chronicky ozařovaném malými dávkami, a navíc zatěžovaném chemickým účinkem těžkých kovů, zavedli jsme metodu automatické analýzy aminokyselin jak bílkovinných hydrolyzátů, tak aminokyselin volných-a vyšetrovali jsme horníky uranových dolů, pracovníky & olovem v kovohutích o vojáky základní služby Jeko kontrolní skupinu, V práci porovnáváme dosavadní nálezy získané jinými metodami s nálezy analýz aminokyselinových s pekter.

- 14 TEST INBIVIDTJiLNÍ RADIOSENSITIVITY V ČLOVĚKA Grozdanovič,J., Jeřábkova,II., Kratochvíl,J* Onkologický ústav ÚNZ Praha. uranového průmyslu Příbram. Protože možnosti laboratorního zjišlování přirozené aktuální citlivosti člověka vůči účinku ionizujícího záření jsou dosud velice omezené, pokusili jsme se vypracovat test, kterým je možno zjistit aktuální citlivost vyšetřované osoby vůči zevnímu ozáření "X" paprsky. Jako biologického materiálu jsme použili periferní lidské lymfocyty, krátkodobě-kultivované in vitro a stimulované fytohěmaglutininem k blastogenesi* Od každé osoby byly založeny 2 paralelní kultury, z nichž jedna byla in vitro ozářené 700 Tu U tSchto kultur, jsme pak srovnávali bud" pokles schopnosti ozářených lymfoblastů konvertovat

*C-6-a«auridin na

14

C-

-6-azauridin-monofosfát, nebo oslabení inkorporace ^H-thymidinu a %-uriďinu do nukleových kyselin* Zjistili 'jsme výskyt jedinců velmi citlivých i při opakování testu* Tyto nálezy jsme porovnali s výsledky pokusů na myších, z nichž soudíme, Že citlivost periferních lymfocytů (které, jsou jak známo velmi citlivé na ozáření),, může dd saaSná míry poskytnout informaci i o radioaensitivitě organismu jako celku* Soudíme, že tento test by mohl po dal Sim propracování být používán při výberu pracovníků pro vSechny druhy práce, kde hrózí-radiaSní riziko.

JÍ

- 15 -

1

.FŘÍSPÍVEK K M3CHAŇIS;:U KLJĽ/ĽJLACE A PŮSOBENÍ

226

H A HA

VOD:;Í ORGANISMY Havlík,B.

Ústav obecné a ko/unální hygieny, Praha. Mechanismus kumulace radia byl 8 tudôván na organiamech primární produkce a to na p radium převážné adsorbováno na povrchu, tedy v g elatinovém obalu . nebo na buněčné membrání.

- 16 ÚČINOK STÚPAJÚCEJ EXPOZÍCIE IONIZUJÚCEHO ŽIARENIA NA AKTIVITU ENDOGENNÍCH REDUKT^Z .U VYPRATÍCH A NBVTPRATÍCH BÍČÍCH SPERMIÍ ZISŤOVANÍ Horák,J., Horáková ,A. Ketedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Kosice. Katedra histológie a embryológie Vysokej školy veterinárskej, Košice. Sledovali sme účinok stúpajúcej expozície ionizujúceho žiarenia na aktivitu endogénnych reduktáz u vypratých spermií a nevypratých spermií. Aplikované boli jednorazové tieto expozície ionizujúceho žiarenia: 100 R, 500 R, 1000 R, 2000 R, 5000 R, 10000 R, 20000 R, 25000 R, 40000 B, 50000 R, 75000 R, 80000 R, 100000 R, 160000 R, 320000 R. Zistili sme, že aktivita endogennýchreduktáz je výraznejšie ovlivněná až expozíciami nad 20000 R. Vypraté spermie sú žiarením postihnuté viac ako s permie s uspendovsné v semennej plazme. Žiarením vyvolané inhibícia aktivity sa dostavuje až po určitej dobe latencie. Rádiosenzibilita spermií podlieha individuálnej varialibite podlá donorov a s tária materiálu.

- 3.7 o MODELOVANÍ PASXŽB SQRBSNTU TRÁVÍCÍM TRAKSElf KRYS Hradil,J., Knajfl,J« i

?o janský" lékařský výzkumný a doôkolovaci ťtotav JEP, Králové.

Pomoci Berlínské modři značené 5 9 F e a aktivovaného síranu barňatého značeného 1 *°Ba jame sledovali pasáže těchto látek zažívacím traktem krys a jejich rozloSéní v různých závislostech na podaném množství a dobé od aplikace o V pokusech byl měřen obsah sorbentu v žaludku, 1?nké střevo bylo rozděleno na 4 stejné dlouhé díly a u tltíatého střeva bylo měřeno «oecum a colon* Takto získaná experimentální data jsme ^analyzovali pomocí postupného, sedmislo&kového modelu. Každou s tHfotí trávícího traktu jsme prohlásili aa alolku* Rychlosti transportu látky mezi složkami jsme hledali pomocí číslicového počítače tak, aby bylo dosaženo optimální shody
- 18 KONCEPT MIKRODÁVKY V KOSTI, OBSAHUJÚCEJ BETA ŽIARIČ. Chorvát,D. Výzkumný ústav hygieny práce a chorob z povolania, Bratislava. V príspevku sa diskutuje koncept mikrodávky v prípade štúdie dávkového zaiaženia mikroskopických oblasti kosti. Presentuje s a rozbor modelových situácií, umožňujúcich uplatnenie konceptu mikrodávky v prípade, kedy kost obsahuje 1 4 4 C e +

144

P r a prezentuje sa výsledná

dávková zátaž ne definované kostné ô'truktúry v prípade takýchto situácií.

a

•:'

- 19 URČENIE PRIESTOROVEJ DISTRIBÚCIE DÁ*VKY V KOSTI, OBSAHUJÚCEJ BETA ŽIARIČ Chorvát,D. .Výzkumný ústav hygieny práce a chorob z povolania., Bratislava* V príspevku sa pojednáva o vypracovanom spôsobe výpočtu a experimentálneho určenia absorbp vane j dávky v kosti, obsahujúcej beta nuklid ^ 4 Cô + *T>r# Diskutujú sa krátke faktory, určujúce priestorovú distribúciu absorbovanej dávky a prezentuje sa experimentálne -určený tvar takéhoto .rozdelenia vo vybratých oblastiach' femuru pokusného zvieratá*

- 20 HLAVNÍ BYSY, SIMULAČNÍCH METOD V BIOLOGII Kindler,E. Biofyzikálni ustav PVL UK Praha. •Simulace je výzkumná technika spočívající, v tom, že mlsto zkoumaného systému sskoumáme pomoci pokusů jeho moc

del, a to za účelom ziakání-informací o původním systému. T dneoní dobo převládá simulace počítačová, nebol místo nákladné práce na modelu-zbývá jen práce na sestaveni simuladního programu, kttrý často sestaví p ř í s ^ u ^ simulační programovací systém sám* Dnešní simulační programovací systémy nabízejí tyto moinosti: .(i) obecný proces. Lze tí* simulovat napr. bunky a jejich generace; každé baňce odpovídá komplsx adres, na nichž jsou zapamatovány její parametry, fáze, v níž se má baňkat nacházet a Čas, v němž se má její fáze čí její parametr změnit. T^m lze simulovat chováni komplexů buněk (různých i stejných typů), závislých i nezávislých, Jde-li o nezávislé baňky, lze ušetřit peměi i 2ae .počítače předchozí Analýzou jejich generace*. (ii) obecný automat. Lze jím simulovat části, které odpovídají v každém čase stejným způsobem na podněty zvenčí* Kromě již klasických příkladů automatů - neuronů (které však nebývaji stimulovány), lze uvést i kompartmenty, chemické reaktory, pópř* celé orgány jako typické příklady této kategorie. Budou předvedeny ukázky ze simulace na samočinnom po-Htači ODRA 1013.

- 23 ROZBOR ZKRÁCSNá DOBY PŘEŽITÍ U MYŠÍ S INKORPOROVANÝM

226

RA

Klener,V., Kofránek,V., Onyskowová,Z., Holu§a,R., Svoboda,V. Ústav hygieny záření Praha, Institut hygieny a epiedemiologie, Praha, Zkrácená doba přežití je obecným kritériem účinku ionizujícího záření na s avSí organismus. Na zkrácení života se může podílet jednak zvýšená frekvence některých specifických ořičin smrti, jednak snad i tak zvané nespecifické zkrácení života, které je někdy chápáno jako urychlené opotřebení organismu. Je učiněn pokus přispět k této problematice rozborem dat získaných na skupinách myší Art/

s aplikovaným

Ra.

U zvířat, jimž bylo podáno 72/uCi 2 2 6 Ra/kg, byly zjištěny odchylky v průběhu váhové křivky a významné zkrácení průměrné délky života* Hematologieké změny se projevily značným poklesem hernatokritu, retikulocytosou, leukopenií a odchylkami v diferenciálu. Typickým aekčním nálezem byla celková kachexie a značná atrofie s>lesiny. V histologickém obraze uhynulých oqrší byly nalesvny ve zvýšené míře ďystrofické změny jater a ledvin* Postaortální rentgenografická vyšetření ukázala růstové a strukturální změny skeletu. 226

U myší, jimž byId nplikováno 20/UCi/kg a 8yuCi/kg '

Ra byla nalezena zvýšená frekvence osteojgenních sarkomů, trůměrné délka života však nebyla zkrácena ve srovnání s kontrolami.

- 22 VLIV iNKORPOROVANáHO

226

R A NA POPULACE KOLOIUFORMNÍCH

BUNĚK DŘEŇOVÍ KRVETVORBY SŕLĽNZXTOľvlOVAfoÝ'CH MYŠÍ Klener,"/., Svoboda,V. Institut hygieny a epidemiologie - Ústav hygieny záření, Praha. V práei se sledují počty koloniformních buněk dřeňové krvetvorbý splanektomovaných myší při inkorper«ei " " R a . Je ufcito metodiky stanovení exogénni ch s lezinných kolonií a sledována inkorporace 5 °Fe ve slezinách příjemců. Experimenty byly provedeny na s amičkách randoa-bredního kmene H (S3>P). Uyěi byly v osmi týdnech »plenektomovány, v desíti týdnech aplikovane jedné skupině i.p. 0,03/UCi

Ra/g, druhá.skupina ponechána jakb kontrolní.

Příjemci ve stáří 10 týdnů byli ozařováni přístrojem TUR200 expozicí 800 R. Bylo užito směsné suspense jaderných buněk kostní dřeně, k přípravě vzato od pěti dárců po jed1

i>

nom fénuru.

í.

]'

Experimenty ukázaly, £e .jedním '% vlivů inkorporova-

I

naho

Tla na koloniformní buňky dřeňové krvetvorbý sple-

ä Hf

.nektonovaných myší je ve sledovaném období sníSení jejich počtu. Buníčno3t a poSet koloniformních buněk kostní dřevně jsou ve ekupiniéch splenektomovnných zvířat, jak u myší a

Ra, tak kontrolních,' nižší než u myší nesplenektomo-

vaných.

- 23 iŘfPRAVÁ, IZOLACE A R1PARAÔNÍ SCHOl-NOST KUTÄUT LIDSKÍCH BUNĚK SSNSITIVIJÍCH A RESIST3NTNÍCH NA ULTRAFIALOVÍ ZÁŘENÍ Klínek,M., Vlašínová,M., 3ev5íková,F. Biofyzikálni \5stev ČSAV, Brno. Dřívější pokusy autorů prokázaly zotaveni synteay DNK v buňkách savců po ozáření UV světlem v rozmezí dáo

vek O - 200erg£/mm . Z buněk HeLa S 3 kultivovaných s bromdesoxyuridinem byly po ozáření viditelným světlem získány mutanty buněk, tcteré po mnoha pasážích bex~BUdRu byly vystaveny účinku UV svitla o délce vlny 254 nau Po zhodnocení výsledných křivek přežití byl v dalších pokusech použit zejména klon 46, který je oproti původnímu kmenu značně radiosensitiTn^jší (je charakterizován hodnotami D Q A5 ergů/mm , hodnotou Dl 30 ergů/M»2 a ^

s

1^-85) a klon 18/2, který je

oproti původnímu kmenu značně radioresistentnější (je charakterizován tiaito hodnotami D

80 ergů/mm , Bl 130

ergů/mm2 a rT= 5,1). Původní kmen buněk HeLa S 3 je 2v těchto pokusech, charakterizován hodnotami D^ 67 ergů/nm , D_ 50 ergo/mm

a nT s 2,1. Inhibice syntesy DNK dávkami 100

ergů a 200 érgůyfmm2 je u klonu č, 46 por 24 hod, jeátě velmi výrazná, ,eyntesa WíK dosahuje 65% kontrolní hodnoty pro 100 ergů a 20% pro 200 ergů, zatímco u klonu 18/2 dosahuje ve stejnou dobu již 98% pro 100 ergů a 78% pro 200 ergů, u původního kmene HeLa S 3 je to 81% pro 100 ergů .a 74% pro 200 ergo.

- 24 VOLBA FYZIKÁLNÍCH PARAMETRŮ PŘI OZAŘOVXNÍ BIOLOGICKÍCH OBJEKT8 RTG ZAZENÍ Kodl,0. Institut hygieny a epidemiologie - Ústav hygieny záření, Praha, Použití rtg záření při ozařování biologických objektů přináší sebou některé negativní jevy, které komplikují určení požadované dávky v danéir. místě a ve velké míře, při nedodržení nebo nevhodně zvolených ozařovacích podmínek, znemožňují stanovení a vzájemné porovnání biologické odpovědi na účinky ionizujícího záření. Je známo, že při průchodu rtg záření hmotou nastává jeho absorbce a rozptyl, c ož přináší sebou změnu spektrálního složení svazku a expoziční rychlosti v daném místě. Krátce budou probrány jednotlivé fyzikální i geometrické faktory, kteró ovlivňují velikost expozice i dávky v"ozařovaném prostředí (jsou to např. tlouěíka ozařovaného objemu, energie záření, tvar ozařovaného pole, velikost ozařovaného pole, vzdálenost ohnisko-objekt, atd.). Na závSr bude proveden návrh ozařovacíh podmínek pro ozařování rtg přístroje TUR 200.

- 25 POŠKOZENÍ BAKTSRlXLNťHO CHROMOSOKU VLIVEM INXORPQROVANŽHO ^-TYMINU Koukalová, B •, SoSka, J-. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno. Čhromoaom Lactobacillus acidophilus R-26 je poškozován vlivem beta záření inkorporováného ^H-tyminu. Toto poškození se projevuje po převodu buněk do media bez esenciálních aminokyseliny, kdy.v bunkách L. acidophilus probíhá v případě žádné neba nízké spec. aktivity inkubační ho media (2>uC/4/Ug tyminu/ml) syntéza DNA ve značném rozsahu. V případě vyšší spec. aktivity media (100-200 /UC/4 /£ tyminu/ml) je syntéza DNA výrazně inhibována a dochází aouSasaě k hynutí buněk. Domníváme se, že k inhibici syntézy SNA7 za těchto podmínek, tj. v nepřítomnosti esenciálních aminokyselin, dochází proto, 2e jsou znemožněny repamce radiačního poškozeni chromoaomu*

- 26 -

SľľfŽĽľľí SXI07.ICĽ RTG ZÁ*Ř2NÍM U VYŠSTŘOVANÉHO SKIASKOPIÍ . V ZÁVISLOSTI NA ELUKTRICKÍCH PARAMETRECH RENTGSNKY A JASU ŠTÍTU Kukačka,R., Závada,ľ/I. Krajská hyr.j enická s tanice v Ostravě, Krajská nemocnice s poliklinikou v Ostrave.

Práce je výsledkem dlouhodobého měření ruznýdti rentgenových skiaskopických pracovišt. V závislosti na elektrických parametrech na rentgence byly měřeny expoziční příkony na vyšetřovací st3ně ajaisy štítové folie. Autoři zavedli pojem "relativní světelná-výtěžnosti" zesilovací folie (JÍSV) jako kriterium její kvality* V důsledku používání nevhodných štítových folii u nesprávně kalibrovaných měřidel elektrických parametrů rent£;enky na rentgenové sQuprave jsou pacienti vystavováni často zbytečně nekontrolovatelné zátěži rtg zářením. Optimalizací elektrických parametrů na rentgence v aávislosti na relativní světelné výtěžnosti a rozlíSovací schopnosti vyšetřujícího lékaře, resp, standardizací jasu štítové folie, lze zsjistit šetrné vyšetření (snížení dávky rtg záření) na všech pracovištích.

- 27 KARDIOVASKULÁRNÍ ZMŽNY U KRÁLÍKÔ FO PODÁ*NÍ RADIOPROTEKTIVNÍ DÍVKY CYSTAMINU

3U

Kuna,P., Obr,P., Pškný,I. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JSP, Hradec Králové. V první sérii pokusů jsme stanovili účinnou ochrannou dávku cystaminu u králíků na 90-100 mgAg, podanou v kapénkové infuzi trvající 4-6 minut* a skončenou 3-10 minut před zahájením ozařování. Vliv takové dávky-cystaminu na srdeční frekvenci, arteriální krevní tlak, srdeční minutový objem, celkový periferní cévní odpor a krevní průtok jednotlivými orgány králíka jsme sledovali v následujících pokusech. Dochází k výrazné aměng v krevním zásobení jednotlivých orgánů* Vzrůstá v myokardu, nadledvině, játrech, klesá v kostní dřeni, elezihě, kůži a svalstvu*

- 26 PR&ÍIK RADIOAKTIVNÍHO MATERIÁLU DO BIOLOGICKÝCH TKA*NÍ Kusák,VI. Otolaryngologi«ká laboratoř ČSAV, Praha. Autoři sledovali autoradiobiglogickou metodou průnik RA materiálu nejprve do nižši$15t, pak do vyšších hub získaných v přirozených lokalitách záření á srovnávali s růstem těchto hub v prostředí uměle vyvolaného sář«n£« Dále sledovali stejnou metodou tonailární tkáň získanou Od operovaných horníků pro chront. tonsillitis.

- 29 VLIV AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ NA D3METYLACI A ESTSROLYSU N -

l4

C H 3 - P2THIDINU V PERFUNDOVANÝCH JITRECH KRYSY

Květina,J., Chmelař,V.,- Deml,F., Perný,Š. Farmakologický ústav farmaceutické fakulty UK a RIL lékařské fakuly UK v Hradci Králové.

Při sledování farmakodynamiky pethidinu v průběhu akutní nemoci z ozáření bylá zjištěna změněná schopnost jaterního homogehátu z ozářených krys hydrolysovat tuto látku. Pro komplexnější prověření biotransformace pethidinu byla použita metoda perfuse isolovaných jater z krys v různých fázích nostiradiačníhp syndromu. Tím byla dana možnost zachovat strukturální celistvost orgánů a eliminovat mimoorgánovou interferenci plynoucí z širšího metabolismu zkoušené látky • VýsMky při tomto uspořádání umožňují obecnější pohled na postiradiaSní změny demetýlační schopnosti a esterolytické aktivity ve studovaném orgánu.

- 30 NÍZKOENERGETICfCťCH 32TA ZÁ8lč8 A D2TSKCS KONTAMINACE JIMI Zf-8SO3ENÁ Kysela t F. Ústav experimentální botaniky SSAV,, Praha, V /biologických pokusech je ve značné míře používáno stopovacích metod se sloučeninami, značeními nískoenergetickyai beta zářiči -*H, *C nebo "^S. Energie těchto xářiíú se pohybují od 6 keV do 168 keV a jejich detekce, případně míření, je podstatný obtíinéjšl, neboi klade na citlivost i účinnost detektoru xnačné požadavky. Byle proto vyvinuto taříaení^ spočívající na principu průtokových »etanovy ch počítaču, opatřených extréme ten'• el

kya okénkem plošné váhy kol 0,1 - 0,2 mg/on 2 , kterým prop' dou i beta částice « tritia, lýmina okénka je velice snadná * upraveriého počítače je možno použít v automatickém měřiči, např. Tesla 615.

'

,

tjiltěnl kontaminace slabými aktivitami nískoenergetipkych *ářičů beta, «ejména

14

Ct

35

45

S a Ca v biolo-

gických a biochemických laboratořích je stále velký problém. Jrte «ejména o to, aby znečisťování pracovních ploch, pomůcek apod. t*mito zářiči nevneslo do pokusů, v nichž je pouti to snačaných a louSenin mylných *ávěrů.

14

45

C , '^'s nebo Ca, řadu

-, 31 POKUS O OVLIVNĚNÍ FUNKČNÍCH PORUCH PO ťODA*NÍ A.E.T. NA IZOLOVANOU SRDCÍ KRYS Martínková,J., Grossmann,V., Ke jzarová,I• Farmakologický ústav L3PUK, Hradec Králové. Otázka, radioprotektorů je stále otevřeným problémem, zvláště vezmeme-li v úvahu vztah jejich ochranného účinku a toxicity. Závislost mezi oběma bývá zpravidla přímo úměrná. Tyto látky působí často na životně důležité orgány zejména systému kardiovaskulárního* Tak je tomu i v případě -A.E.T. (aminoethylisotkiourea), kde krčně významného nypotensního účinku, jež, má komplikovaný mechanismus, s« prosazuje i přímé toxické působení na myokard. Vychásejíce z hypoteay, že tyto zrněny jsou .podmíněny též hypoxil vyvolanou podáním A.E.T., pokusili .jsme se tento přímý nepříznivý efekt modifikovat pomocí látek; o nichž je známo, že výrazně tlepšůjl funkci myokardu troficky. Jde o nukleotidy, jejich směsi a koenzym A. Bylo prokázáno, Se uvedené látky prodlwžují funkci izolovaného srdce a udržují sílu kontrakce i za relativního nedostatku kyslíku. Jako modelu byl použit preparát izolovaného krysího srdce perftrádovaného krví' zředěnou Tyrodovým roztokem (modifikovaná Langendorfova metodika). Výsledky jsou diskutovány.

- 32 VLIV

PEŘORXLNÍ

APLIKACE NEOMYCINU PŘED OZÁŘENÍM

NA MIKROFLÓRU A PATOLOGII STŘEVA PO OZÁŘENÍ KRAJINY BŘIŠNÍ U KRYS MenclOvájM., Bayer,A,, Kadlčf-ová,H. Ústav lékařské fyziky a mikrobiologický ústav LFUP, Olomouc* Perorální podávání neomycinu (5 dní 2x denn* po 40 mgAOOg) přeď ozářením pravého d olního kva;

drantu krajiny břišní krys Wistar střední letální

i|

dávkou neovlivnilo mortalitu ozářených zvírat ve srov-

;f:

nání s kontrolní skupinou, ani výskyt charakteristic-

,.v!

kého postižení střevní stěny. Zvolenou dávkou antibiotika se nepodařilo dosáhnout sterilizace zaživa-

PÍ 1;!! Í!

H

čího traktu, byla pouze ovlivněna četnost výskytu jednotlivých bakteriálních kmenů ve vyšetřovaných orgánech. U žádného z kontrolních ani pokusných zvířat jsme nezjistili positivní hemokulturu. Vzhledem k uve-

P

rit(

Ľ Si, S

deným Skutečnostem ae domníváme, že hynutí zvířat po ozáření uvedené oblasti není podmíněno infekci.

- 33 ZMENY MNOŽSTVA DEZOXYRIBONUKLEOPROTEÍNU NIEKTORÝCH RXDIOSENZITÍVNYCH ORGÁNOV POTKANA V POST-IRADIAČNOM OBDOBÍ # Miôúrová,E., Praslička,M., Macková,N. Katedra všeobecnej biologie PF UPJŠ, Košice. V tejto práci sme sledovali množstvo dezoxyribonukleoproteínu (DNP) v slezine, týmuse a kostnej dreni potkanov vrozi%h intervaloch (O, 1, 4., 8 a 25 dní) po celotelovom ožiarení celkovou dávkou 1 000 R gama žiarenia* Táto expozícia bola aplikovaná jednorazové alebo konstinuálne ráznymi dennými prílivmi (500 R,' 200 R, 100 R a RO R počas 2, 5, 10, resp. 20 dní). Pó kontinuálnom ožarovaní všetkými použitými dennými prílivmi sa množstvo DNP najrýchlejšie zvyÄttje od 8. dňa a na 25* den po ožiarení dosahuje.kontrolné hodnoty alebo sa im - po vy-eokých denných prílivoóh - aapoň približuje. Pri rovnakej celkovej dáv-* ke rozsah redukcie DNP a rychlost akou sa po ožiarení jeho množstvo upravuje závisí na výške denného prílivu. Po jednorazovom ožiarení ostáva množstvo DNP redukované až do smrti zvierat.

HISTOLOGICKÉ VYHODNOCENÍ ZMĚN V KOSTNÍ OSENÍ KRYS CHRÁNĚNÝCH PŘED ÚČINKY CELOTJSLOVÉHO LETXLNÍHO OZÁ*~ ŘENÍ KRÁTKODOBOU ISCHEMIZACÍ ZADNÍCH KONČETIN. Moravek, F., Vodi čka,I. Vojenský lékařský výzkumný a doškolOVACÍ rfstav JEP, Hradec Králové. V práci byl s ledován vliv tkáňové hypoxie v oblasti krvetvorné tkáně u krya celotélově ozářených 60 « letělními dávkami gama zářeni z

Co zdroje* Tkáňo-

vá hypoxie byla způsobena krátkodobým přiložením škrtidla na zadní končetiny před a během ozařování, ,[ í

Histologický byl srovnáván s tupen poškození kost-

íl,

ní dřeně, resp. rychloat spontánních regeneračních po-

'':;

chodů v časových intervalech 4, 6, 8 a 10 dnů po ozá-

;

ření a to jak v ischemické tkáni - pod ôkrtidlem, tak v tkáni fyziologicky saturované kyslíkem - nad Skrtidlem, ev. v kostní dřeni neiechemizovaných končetin* Byl zjištěn výrazný ochranný účinek škrtid^a a tak znovu potvrzen známý příznivý vliv hypoxie na radiosenzitivitu tkání.

- 35 VZTAH PQSTRADIAČNÍCH REPARAČNÍCH tROCESU K PROTEOSYN TESE A K SYNTESE DNX Nečasová,J«, Soška, Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno. Bunky Lactobacillus acidophilus byly ozařovány UV a byla sledována závislost äúvka - efekt. Ukázalo se, že za určitých podmínek má tato závislost .charakter jednoduše exponenciální, jindy se objevuje ramínko, odpovídající extrapoláčnímu číslu asi 100 a interpretované jako indikátor reparačních procesů. Pokusy, ve kterých byla kontrolována syntesa bílkovin, RNA, DNA jednak vynecháním esenciálních prokursorů, jednak použitím specifických inhibitorů, nasvědčují tomu, že k reparacím dojde tehdy, jestliže je nejdříve zastavena proteosyntesa při probíhající syntese DNA a po ozáření pak kompensačně jé DNA syntesa dočasně zastavena při obnovené proteosyntese*

VLIV OZXSENÍ NA HLADINU TOKOFEROLEMIE A ANTIOXIDAČNÍ AKTIVITU SÉRA , Neradilov,M., Hrubá,?., Plecer.Z., Vidlákovó,M, Výzkumný ústav endokrinologický,' Praha, . tfatav pro výskum výživy lidu, Praha.. U klících neaófiiých, léčených rediojodem

131

I

pro tyreotoxikósu a karcinom Štítné Slázy j a m aledoveli dynamiku amin tokoferolemie v týdenních intervalech v závieleati na podané dávce záření*. Po tyreoaliolnaciil dáve* dochází k výraznému poklenu hladiny tokofarolu, ktará-při dalším vy Setření op$t aignifikantně stoupá, pravděpodobni nobiliaecí tkáňových re•N

š

serv. Bylo by to ve.ahodS s naôí pracovní hypotézou, íe ne alfa-tokófarol jako významný biologický antioxidant uplatňuje při zmSnách, vzniklých j^o ozářeni tkéní. Při niišfi dávce záření byl poklea hladiny vitaminu S dměrnS stfně výrazný* Pe aplikaci malé dávky radiojodu Je pokletfu Madiny sérového tokoferolu nedošlo vůbec." Sledovali jame proto ochranný v^iv tokoferolu,po ozářeni v experimentu. U ntyôl po ozáření rtg zdrojem jame zjiatili zlaěny v obsahu vitaminu £ v orgánech* Prokázali ja*e významný poklea alfa-tokofertílu po ozáUení v játreoft 1 vitaminem auplementováných zvířat* • •*

-

,-

w

zatímco v ardeôním avalu a varlatech došlo k atatiatický výraznému vzeetupu u akupiny auplementovaných i kontrolních myšek. Supiementáce tokoferolem zvyäuje antioxidačnl aktivitu aera, která po ozáření významně kleaá jak a konfrtfrnlch, tak i tokof erolem auplementovaných zviřat*

-•37 SPECIFIKACE OZAŘOVÁNÍ LABORATORNÍCH ZVÍ&AT Neruda, 0^,, Prouza,Z, Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav «JĚP, Hradec Králové, Biofyzikálni ústav PVL UK, Praha. Klasický způsob specifikace zevního ozáření se omezuje na uvedené expozice, energie,resp. polovrstvy záření, geometrie ozařování a údajů o ozařovaném objektu a rozptylujících materiálech. Tyto charakteristiky pole záření a objektu dostatečně splňují podmínku jednoznačnosti specifikace* Pra důkladnější interpretaci sledovaného efektu záření a možnost vzájemných srovnávání radiobiologických experimentů je vhodnější specifikovat ozáření v jednotkách rad. Ovšem stanovení dávky na všechny elementy tkáně jer těžko realizovatelné a i vyjádření velmi komplikované. předmětem sdělení je vyslovit,.se k otázce, jaký soubor hodnot dávek-nejlépe ozáření specifikuje, poukázat na metody stanovení a posoudit, jak je jejich výběr ovlivněn neuniformitou dávky v ozařovaném objektu, způsobem ozařování, cíle$ experimentu a sledovaným účinkem zářeni.

-.38 MODELOVÁNÍ METABOLICKÝCH PROJEV© ÚČINKU RADIOPROTEKTIVNÍCH LÁTEK Novák,L., Hošek,B*» Miěustová,J. Biofyzikálni ústav 5SAV,Brno. V práci je poukázáno ha některé možnosti vy ušití metody modelování v oblasti"účinku radioprotektivních látek. Je odvozen vztah vyjadřující závislost mezi poklesem tělesné teploty, ke kterému dochází po podání větSiny r&diaprotektorů a útlumem intensity tepelné produkce respirační výměnou. Pomocí experimentálne naměřených hodnot respirační výměny je na analogovém počitači vypočítán teoretický průběh tělesné teploty po podání různých radioprotektivních látek při konstantních koeficientech odvozené rovnice* Srovnáním s nemířenými hodnotami tělesné teploty je určena nelineární závislost koeficientu efektivní tepelné^ vodivosti po i '

podáni těchto látek u myší. Z modelového vztahu významný vliv teploty prostředí na hloubku poklesu lesné teploty* Jako další příklad modelování je uvedeno studiu* mechanismu působení radioprotektoru fluoroacetátu sodného, který inhibuje kompe ti ti vně enzym akonitasu v Xrebsobě cyklu. Pomocí rovnic pro jednoduchou kompetitimi , inhibici je diskutován průběh inhibiční reakce a vztah mezi účinkem fluaroacetátu in vitro a in vivo*

i

i"*

- 39 STANOVENÍ B0ZL0Ž2NÍ Á330R30VAlíá DÁVKY U BÁZNÍCH EXPEBIM3NTÁ*LNÍCH ZVÍRAT. Novotný,J., Kíka,J., Otoupal,P., Lehký,F., Knittl,M. PJPI Č¥Í5T Praha Vojenský veterinární výzkumný ústav praha Monokrystaly Turnov,

lei!

Stupeň homogenity prozářeni studovaného objektu je předmětem zájmu při vdech radiobiologiekých experimentech na zvířatech. Aby mohl být stanoven stupen homogenity počtle klasifikace ICBU (19&3)» je nutno provést experimentální stanovení ,abso:fobané jdávky v různých orgá;! nech studovaného objektu» "z poměru nejvyôsí a nejnižší nalezené hodnoty absorbované dávky je pak možno stanovit stupeň homogenity prozáření organismu, který je *érimlf '.na typu ozařovacího. zdroje, geometrii ozařování, velikoôti zvířete apod. 7

Stanovení absorbované dávky bylo provedeno u prasat (průměrná váha 135 kg), mini prasat (váha v pťŮK&ru 55 k g ) , ' dvou3 skupin psů (o průměrné váze 13,5 kg a 26 kg) a u malých zvířat (morčata, krysy) pomocí terraoluáiniacenčnich LiF a radiofotoluminiscenčiíích skleněných dosimetru. Ozařování zvířat bylo prováděno v téměř homogenním poli gama záření o rozmarech 90x45x135 cm vytvořeného několika zářiči 6 0 C o . (Maximální nehomogenita pole vůči jeho středu byla experimentálně stanovena na ~ 10%)* Na základě naxSřených výsledků absorbovaných dávek v různých orgánech zvířat uvedených přehledně v referátu je diskutován stupen homogenity prozáření organismu zvířat*

-' ' '

- 40 -

.

'

POKUS O SEPARACI. KLANOVÝCH BUNĚK KRVSTVORBY ZE SUSPENZÍ KRVETVORNÝCH TKÁNÍ KĽTODOU GRADIENTOVĚ" CENTRIFUGACE Petýrek,P., Mráze,J, Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JSP, Hradec Králové. Metodou gradientovo centrifugaee suspenzí buněk myšších slezin v hovězím sérovém albuminu jsme se pokusili, získat relativně čistou frakci kmenových buněk krvetvorby zbavenou imunokompetentních buněk a tedy nevyvolávající žádnou nebo jen, mírnou, neletální formu "graft-versus-host" reakce* V pokusech byla zjištěna významná závislost léčebného účinku získané frakce bunSk na fyzikálních podmínkách' centrifugace a počtu buněk aplikovaných celotělově ozářenému příjemci. Při optimálních podmínkách centrifugace a počtu aplikovaných buněk, přežilo do' 30. dne pokusu 100% myši (samci) neinbredního kmene H celotSlov? ozářených gama . zéřením ° Co exrořici, 900 R. V kontrolní skupině všechna zvířata uhynula do 30. dne pokusu.

iV

i!

- 41 ÚLOHA NADLEDVIN V REGULACI SLEZINNÉ A DŘEŇOVÉ EBYTROFOESY U OZÁŘENÍCH MYŠÍ Pospí šil ,11., Zeman,P», Zakopalové,I. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno. Byl sledován vliv tdrenalektomie na erytropoetideou aktivitu kostní dřeně a sleziny myôí v průběhu 12 dno po subletálních eslotllových expozicích rtg záření (350 R ř ' 400 R a 450 R ) . Využito bylo metody inkorporace radioaktivního železa ve sledovaných orgánech. Výsledky svšdčí pro rozdílnou odpove"3 obou těchto hlavních erytropostiekých orgánů myěí na nadledvinkóvou insificienci. Zatímco postiradiační erytropoesa. ve slezinS po adrenalektomii je stimulována, erytropoesa kostní dřeně ifemaru .je tlumena. Jsou uvedeny i výsledky claläích dílčích pokusů, zabývající se vlivem hydrokortiaonun a erytropoesu adrenalektomovaných rn^ší. Výsledky těchto pokuse demonstrují: a/ rozdílnou citlivost různých lokalit erytropoetické tkáně vůči mitoticko-inhibičníou působení glukokortikoidů, b/ komplexnost působení nadledvínkových, hormonu na krvetvorné buněčné populace v podmínkách, í>ostiradiačního i

syndromu, která je dána vzájemném prolínáním jejich mitoticko inhibicních vlivů a nepřímých' vlivů, určeních působením nadledvínkových hormonů na úrovni látkové vý. měny organismu.

<

- 42 ELEKTROCHEMICKÉ MŽŘENÍ

PROI-IKATÍÍ

DERIVÁT0 AET DO ORGÁ

NŮ POKUSNÍCH ZVÍŘAT IN X7 ' Pradáčová,J., Pradác*,J. Biofyzikálni ústav FVL UK Praha.

Deriváty AET S tj. MEG, GJD a 2-AT, se oxidují na platinové mikroelektrodě v .-anodických vlnách, jejichž rýska je úifcěrná koncentraci těchto látek v neutrálních roztocích, Beprodukovatelnost anodických vln na platinové mikroelektródě byla zajiětěna použitím dynamických elektroohemických postupů, při nichž je měřící platinová mikroelektroda periodicky reaktivována. Na základě těchto výsledků bylo měřeno elektrochemicky pronikání uvedených látek do orgánů pokusných zvířat iň vivo. Bylo porovnáno pronikání db jaterní a ledvinné tkáně po i.v, podání. U všech tri zkoumaných látek byla měřena jejich hladina v tkáních v závislosti na čase. Zatímco MEG proniká snadno do tkání obou orgánů, GiSD proniká do jaterní tkáně v'menší míře. 2-AT do tkáno jater prakticky neproniká. Obě poslední látky byly však nalezeny krátce po i,v, podání v tkáni ledvin.

- 43 ELEKTROCHEMICKÁ STUDIE KYSELINY TETRAHYDROLISTOVÉ A JEJÍCH

DSRIVÁTS

PradóčjJ., Slavík,K«, Čihař,R. Biofyzikálni ústav FVL tr< 1-raha Laboratoř pro metabolismus bílkovin FVL UK Praha, Kyselina tetrahydrolistova (FH.) pôsobí v organismu především jako pŕenaôeč jednouhlíkového štěpu. V poslední době se dělají pokusy s použitím EH. a jiných pteridinovýchderivátů jako rediotherapeutik. Elektrochemická měření v roztocích těchto l;'tek umožňují sledovat jejich oxidačně-redukční vlastnosti, jejich přeměnu v roztocích i v biologických systémech in ^ivo. Kyselina listové (F) se oxiduje na platinové mikroelektrodě v jedné vlně, odpovídající pravděpodobně oxidačnímu štěpení této látky. V roztoku kyseliny dihydrolistové (FHp) byly změřeny dvě vlny. V první se, FHU oxiduje na F. V roztoku FH* byla nalezena na platinové mikroelektrodě další anodická vlna s malým přepětím. Měřen/m oxidačních vln ve frakcích FH, rozdělených na DEA5 celulose byl tento předpoklad dokázán. Elektrochemicky b,yla tcž zkoumána dynamika přeměn FH^ při oxidaci vzdušným kyslíkem. Bylo zjištěno, že asi během jedné hodiny probublávání neutrálního roztoku FH4 vzduchem při pokojové teplot" se FH^ rozpadne na elektrochemicky inaktivní produkty, FH 5 c a zvláště F jsou za těchto podmínek pokusu stálé.

- 44 (ÍÔINKI MALfCH DÄVOK IONIZUJÚCEHO Z M E N I A (Úvodný referát) Praslička,M„ Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice. Charakteristika malej dávky pri jednorázovom, frakcionovanom a kontinuálnom ožarovaní. Prehlad literárnych údajov o účinkoch malých dávok na rôzne systény pri experimentalnom ožarovaní* Vlastné výsledky. Zhrnutie kritérii vhodných k sledovaniu účinkov malých dávok žiarenia.

4

- 45 ROZVOJ Z;aEN V KOSTNEJ DRENI IOTKANOV POČAS KONTINUÁLNEHO OŽAROVANIA Praslička,M., Chlebovký,0. Katedra všeobecnej biológie PF UJFŠ, Košice.

Sledovali sa histologické zmeny v kostnej dreni u potkanov kontinuálne ozařovaných dennými rôznymi prílivmi gama žiarenia. Do prílivov 20 R/deň nepozorovali sa zmeny v celkovej celularite. kostnej ďrene. Pri vyšších prílivoch sa celularita znižovala a medzi 2O.-3O. dňom vytvoril sa ustálený stav, ktorý sa do prílivu 52,8 R/ /deň nemenil až do konca-pokusu. U 82,5 R/deň sa celularita znížila pod 50% až na 80. deň. Pri prílivoch 52,8 a 82,5 R bolo stále viac zvierat so zvýšeným MI. Výskyt abnormálnych anafáz bol zřetelné zvýšený od prílivu 2,5 R/deň. Zastúpenie neutrofilných elementov do 36,5 je normálne, eozinofilov zvýšené; u vyšších prílivov pribúda mladých elementov a výskyt eozinofilov klesá. Zastúpenie erytroidných elementov medzi 10-52,5 R/deň.je často zvýšené. Megakaryocyty klesajú nad 20*4 R/deň už počnúc 5. dnóín ožarovania a- pri 82,5 R je ich menej ako 20# normy. Fodla úbytku hen»topoetických elementov možno stanovit nasledujúce poradie rádiosenzitivity: megakaryocyty, eozinofily, erytroidné elementy, neutrofily.

- 46 - i FAKTORY ZPBSOBUJÍCÍ NEtfNIFORMITU ABSORBOVANÉ DÁVKY V OZ/ŠEHÉM ORGANISMU

Ií

Prouza,Z., Neruda,O* Biofyzikálni ústav FVL UK Praha, VLVDÍ Hradec Králové.

ii

Odpověa biologického systému na působení ionizačního záření je závislá ne. mnoha faktorech fyzikální, fyziologické a chemické povahy. V zásadě je lze rozdělit do dvou skupin: Na faktory dané: - vlastnť podstatou a vlastnostmi ionizačního -záření a jeho sdrojů - povahou, stavem a strukturou ozařovaného objektu a pros- f tředí, ve kterém se objekt v době expozice zářeni a y dor bi sledování nacházš. Základním problémem při studiu odpovědi biologického systému na ozářeni je otázka radiobiologické dozimetrie. ¥ prVjé řadě jde o techniku dozimetrie (způsoby detekce, záření, volba a vlastnosti detektoru apod.); druhým základním problémem <á« kvantitativní hodnocení dávky (tj..energie záření absorbované jednotkovým objemem hmoty sledovaného objektu)* Sdělení se zabývá závažnými faktory.,, které způsobují n«unifbrmitu absorbované dávky v radiobiologických experimentech. Je sledováno externí ozařování zářením gama. Jsou diskutovány otázky geometrie ozařování, absorpce a rozptylu záření v ozařovaném objektu, vliv složení objek-

í'lí

tu a některých vluíitností zdroje záření.

- 47 NĚKTEŘÍ SPECIELNÍ M2T0DY STATISTICKÉHO ZPRACOVANÍ RADIOBICLOGICKÝCK EXPERIMENTÁLNÍCH VÍSLEDK& Režný S 2. Biofyzikálni ústav FVL UK Praha. Pro radiobi©logické experimenty je typická situace, y-

kdy předmětem práce je studium vlivu několika faktorů na sledovanou veličinu (např. vliv jednak -dávky, jednak doby po expozici na změnu poetu lymfocytů obvodové krve ozářených objektů) a cílem je rozklad, celkového efektu na složky působené jednotlivými faktory s následujícím hodnocením významnosti každé takové složky. Přesto však

prosY do-.

se zdá, že metodika statistického hodnocení, adekvátní této problematice, totiž tzv. analýza rozptylu, je co do svých možností v odborné veřejnosti málo známá. Vzorce pro řešení běžných tfloh jsou uváděny v literatuře. Naproti tomu u úloh speciálně formulovaných je

e, zá-

lí nezbytné sestrojit vhodný lineární model a z. něhcr tepr*

ladním ie **, ho -

11ve pomocí matematické tec ie statistických testů lineár-

bu-

ukázán model časového průběhu nějaké veličiny, navržený

ních1 hypotéz odvodit potřebný algoritmus. Jako příklad této situace - v aplikacích ostatně nikoli řídké - je

ex-

tak, aby umožňoval s tatisticky detegovat první významnou

araa.

změnu úrovnô (tato úloha se vyskytla při studiu kvantita-

a jek-

tivních změn některých iontů a stopových prvků v průběhu těhotenství)•

- 48 BÍLKOVINNÁ* SLOŽKA 2RYTR0CYT0VŽ MEMBRÁNY U HORNÍKU URANOVÝCH

DOL8

Roth,K., Procházka,J., Štěpánková,!/!. Radiotoxikologické odd. Zl5NZ UP,Příbram. V minulých letech byly zjištěny změny lipidické složky erytrocytové membrány u horníků uranových dolů. Nyní je sledováno složení její bílkovinné složky pomocí elektroforetického dělení na polyakrylamidovém gelu e aminokyselinové analýzy bílkovinných hydrolyzátů. Uvádíme zde dosud získané výsledky.

i 1

ii

íi ',

r í

V-

- 49 STABILITA DNA VRZANÍ NA 2UCHR0MATIN A NA HETEROCHROMATIIT V

NEOZÁSENÝCH

A OZÁŘENÝCH BUNKÄCH PŘI KYSELÉ HYDROLY.SE

Rotreklové,-.», Beneá,L. Biofyzikálni ustav ČSAV, Brno. Ve smyslu pokusů Mullera et al lze DNA v buňce roz<381it na dvě frakce, a to na DNA vázanou o euchromatinem a na DNA vázanou 3 heterochromatinenu ¥ pokusech byla sledována stabilita těchto dvou frakcí DNA při kyselé hydrolyse u normálních" buněk a u buněk exponovaných rtg" zářením J n vitro. DNA vázaná s eu- a heterochromatinem by-la rozlišována podle rozložení zrn nad fládrem HeLa buňÍ

i ky v autoradiogramu* V prvém přinade jsou zrna rozlozeji

;

na rovnoměrně po celé ploše jádra, ve druhém pak ostrův-

| | kovítií. Po hydrolyse buněk 1 N HCL při 6O°0, které byly -thymidinem bylo podle úbytku zrn v autoraL i

*«

v

; | diogramu vyvozován©, že DNA vázané na euchromatin je la! i bilnôjší než DNA vássná na heterochroraatin. Tento nález

1

podporuje závěry předchozího sdělení; Otázka specifické.

, ho ovlivnění některé ze sledovaných frakcí DNA rtg zářením zůstává v současném stádiu otevřena*

- 50 MOŽNOSTI A HRANICE POUŽITÍ BIOLOGICKÝCH

INDIKA*TOR8

RADIAČNÍHO POŠKOZENÍ (úvodní referát) Skalka,M. Biofyzikálni tistav ČSAV, Brno, Na rozdíl

od počátečních fázi radiobiologické^o

výzkumu a radiobiologické praxe, biologické indikátory v současné době nemusí a ani nemohou nahrazovat přesnější fyzikální dozimetrii. Sledování různých biologických ukazatelů u ozářeného individua může však poskytnout cennc informace o vážnosti poškození a o individuální reakci ozářeného organismu a jeho životně důležitých funkcí; při terapeutické aplikaci pak o odpo-

\\

vědi nádoru i okolních tkání na ozáření. Možnosti • hranice tohoto přístupu budou shrnuty z hlediska mechanismu radiačního poäkození, projevů jednotlivých typů poruch buněSnýii funkcí a poškození různých orgánových systémů po ozáření* Je obtížné rozdělit biologické indikátory do kategorií podle metod sledování, zvláště když v poslední době kombinace různých metod přináší slibné výsledky. Bude proto diskutován vztah mezi různými typy biologických indikátorů a význam jejich komplexního použití. Závažnými otázkami biologických indikátorů zůstávají mimo jiné problémy specifičnosti, závislosti dávka efekt, rozdíly po pelkovém a lokálním ozářeni různých částí téla a ovlivnění biologické reakce probíhající chorobou nebo jinými terapeutickými zásahy.

Hi

- 51 INTERAKCE DEOXKtfBONUKLEOPROTElNU NORMÁLNÍCH A KÍCH TKi&íf S POLYFOSFÄTY i Skalka,M., Čejková,!!., Matyášová,J. Biofyzikálni

ú s t a v ČSAV, Brno.

Ve svých dřívějších pracech jsme-zjistili, že jaderný deoxyribonukleoproteinový komples (DNP) thymů a i slezin ozářených myší je několikanásobně citlivější ,k polí sobení malých koncentrací heparinu i jiných polyaniontů | obsahujících sulfátové skupiny. Nyní předkládáme pokusy 1

] o interakci DNP s polyanionty jiného typu, tj, goolyfos-

\'\ fáty. Podobně jako po působení hepaririu přechází po při-

,1 dání poly fosfátu 1c suspensi DNP v 0,14 M roztoku NaCl určitá část DNK a proteinu do roztoku* Množství tohoto solubilisovaného DNP je.podstatně vyšší u DNP získaného z thymu a slezin ozářených myší (6 hodin po 600 R celkově)* Také charakter závislosti množství DNP uvolněného do roztoku na koncentraci pólyfosfátu se liší u DNP z normálních, a osářených myší. Použití polyfosfátů, především pro jejich snadné stanoveni vedle DNK„ skýtá nové možnosti studia mechanismu interakce mezi DNP a polyanionty. Dříve jsme prokázali pomocí tritiem značeného heparinu, žeheparin tvoři s části DNP komplex, který je rozpustný ve fyziologickém roztoku* Podobný komplex se tvoří také při interakci DNP s polyfoafáty. Kromě toho uvádíme výsledky modelových pokusů o interakci jednotlivých složek předpokládaného komplexu, tj# DNK, histonu a polyfosfétu*

- 52 POSTIRADIAČNÍ VYLUČOVANÍ DESOXYRIBOSID0 MOČÍ Soška,J., Novák,J., Mišustová,J« Biofyzikálni tístev ČSAV, Brno, K pokusům byly pcužity převážně krysy. V moči byly stanoveny koncentrace deoxycytidinu, methyldeoxycytidinu, thymidinu a kromě toho bylp nalezena male* množství dalších deoxyribosidických, blíže neurčených-látek. Fo celotělovem ozáření dávkou 300 nebo 600 B ve většině případů byl pozorován asi desetinásobný přírůstek vylučování deoxýrifeosidů, podobně, jako bylo dříve popsáno jinými autory* ZvýSeno bylo především vylučování deoxýcytidinu a thyfidinu, zčásti i deoxyuridinu* V aaléot počtu případů vSak %vfé%né vylučování deoxyribosidů po osáření pozorováno nabylo. Vniká variabilita byla též ve vylučování daoxyribosidň u krys neozářených. Samice a mladil zvířata vylučovalo mini dftesyribosidů než samei a zvířata eterší. V případS Slověka bylo nalezeno v moči nô jméně stokrát méně deorycibooidů net v moči kry««

- 53 -

Srb,V, Katedra biologie lékařské fakulty UK, Hradec Králové. Jednorázové celotělové ozářeni bílých laboratorních' myši (Mus nusculus L.) expozici 600 rtg paprsků vyvolalo strukturální aberace chromosomů. Jejich výskyt l.,14. a 30. den po ozářeni byl podroben detailní analyse a statistickému hodnoceni.

- 54 SLSDOVÍNÍ NÉKTERÍCH HEMATOLOGICXfCH ZMĚN U KRYS CHBjCflĚNÝCH ISCHEKEZACÍ ZADNÍCH KONČETIN OZÁŘENÍCH

ČO

Co

Svoboda,V., Šmíd,A., Vodička,I. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JEP, Hradec Králové. * Cílem práce bylo sledování ochranného účinku lokální hypoxie na kostní dřeň a odras změn v periferním obra»e~vyvolaného působením škrtidla na obě dolní končetiny během ozařování. V práci Jsou sledovány směny periferního krevního obrazu a v kostní dřeni buněcnost jaderných elementů* řunkíni atav červené složky byl sledován pomocí radioželeza. Dosavadní výsledky ukazujíý že tento způsob ochrany sřetelnS chrání před sář&ním jiS od 4. dne po ozáření ve srovnání a kontrolní skupinou. Vyšetření po5Q

•

mocí Pe v prvním období (3. - 6. dne) po ozáření svSdfií pro statisticky významně zvýšenou erytropoézu u chráněných krys, což má odezvu i ve zvýšení počtu retikulocytů v obyodové krvi. V počtech erytrocytu v témže období nejsou výrazně.fší rozdíly. Dosavadní výsledky jsou v souladu se sledováním 30ti denní, létality, kde se projevuje výrazný a statisticky významný rozdíl mezi chráněnými a nechréněnýni zvířaty.

VLIV INKORPOROVANéHO 2 2 6 R a NA POPULACE KOLONIFORMNÍCH BUNĚK EŘEŇOVé A SLEZINNÉ KRVETVORBY MYŠÍ Svoboda,V., Klener,V. Institut hygieny a epidemiologie - tfstav hygieny záření, Praha, V práci se sleduje účinek záření z inkorporováného 2 2

Ra na počet koloniformních buněk dřeňové a slezinné

krvetvorby aySi. Je užito metodiky stanovení exogénnich slezinných kolonií a sledována inkorporaee ^ F e ve slezinách příjemců. Experimenty byly provedeny na samičkách myší randombredního kmene H (SPF). Jedné skupině dárců stáří 10 týdnů aplikováno 0,03yuCi

Ba/g i.p.r druhá ponechána ja-

ko kontrolní. Příjemci stáří 10 týdnů byli ozařování přístrojem TUR-200 expozicí 800 R* Počet kolonií na 1 x Mr

i.v. aplikovaných dřeňo-

vých buněk mySí s 2 2 % a je ve vôech intervalech signifikantně nižší nežli u kontrol, podobně inkorporaee *^Fe ve slezinách příjemců. Při přepočtu na dřeňovou buněčnost femuru je počet koloniformních jednotek (CFU) myší 8

Ra

vzhledem ke kontrolám výrazné snížen. Po aplikaci 1 x 10 buněk slezinné suspense myší s

22ť>

Ra jo výtěžek slezinných

kolonií v prvním intervalu vyšší a v dalších intervalech klesá, zatímco počet kolonií v kontrolních experimentech vzrůstá. Inkorporaee ""Fe jo nejprve rovněž vySší a dále kleaá pod úroveň kontrolních hodnot, ločet CFU na slezinu myšSí s "nila je v prvních dvou experimentech vyäŕíf, v dal&ích nižší, nežli zvolna klesající hodnoty kontrolní.

- 56 REPARACE DŘEŇOVÉ" KRVETVORBY U KRYS PŘI AKUTNÍ NEMOCI 2 OZÁŘENÍ PO PODANÍ ALPA-2-MAKROGLOBULINU Šimša,J., šmíd,A. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JEP, Hradec Králové. V několika pracích byl prokázán protektivní účinek "^S alfa-2-makroglobulinu na vznik postiradisôní leukémie u myší. Titíž autoři pozorovali- později příznivý vliv této bílkovinné frakce na regeneraci thymu a dřeňové krvetvorby u ozářených myší. Byla modifikována metodika výše uvedených autorů, připravena frakce lidského alfa-2-makroglobulinu a 4 bezfcuněčné frakce z krysích slezin (1/1, 1/2, 1/3, II), z nichž 1/1 obsahovala patrně krysí alfa-2-makroglobulin. Provedli jsme pokus na krysích samicích, celotělově ozářených jednorázovou expozicí 700 R z kobaltového zdroje. Kontrolním zvířatům byl podáván fyziologický roztok, resp, lidské nebo krysí sérum. Alfa-2-makroglobulin a slezinné frakce byly podávány za 1 hod, po ozáření, dále denně po dobu 5 dnů. Sledovali jsme periferní KO, anšny v absolutní buněčnosti kostní dřeně a 48 hodinovou inkorporaci ^ F e do erytrocytu. Výsledky budou diskutovány v průběhu přednášky.

- 57 REPARACE KRVETVORBY PO CELOŤELOVÉM OZÄRENÍ A VNITŘNÍ KONTAMINACI OSTEOTEOPNÍK RAOIOMUKLIDEH Šmíd,A., Mráz,J. Vojenský lékařský výskumný a do&kolovací ústav JEP, Hradec Králové. Výsledky rady experimentálních práci z minulých let prokazují příznivý účinek podání aílogenních dřeňových buněk na reparaci dřeňové krvetvořby u pokusných svírat, osiřených letálními a supraletálnlmi expozicemi. Cílem této práce bylo zjistit, jak je reparace dřeňové krvetvorby sa těchto podmínek ovlivněna jednorázovým podáním oataotropního radionuklidu. U expozice 700 R «e výrazněji neprojevil účinek podání dárcovakých buněk. U expozice 700 F +

^Sr se podáni

allogonnlch buněk významně projevilo v myelopoéze. a to za 14 dnů po ozáření.. U 7*80 a 800 R byla reparace dřeňové krvetvořby 14. a 21. dea významně zvýšena ve srovnání a nelezenými kontrolami. ÚSinek allogenní äčetiS při aouSasné kontaminaci 8 ^Sr byl sní Sen o 40 - 70%, hodnoceno 14. den po osiření'. 21. den byl u těchto krys těžký dřeňový ďtlum (hemopoésa snížena b 70 - 95% ve s rovnání s přežívajícími heléfienými koiltrolami), dárcovská dřeň byla zřejmě deštruovaná á repopulace zastavena* Po ozáření expozicemi 7řK> a 800 R a aouSasné vnitřní on

kontaminaci

7

Sr bylo mošno pozorovat jjříinivý vliv podá-

ní allogenní dřeně fa 14. dnít po osářcní, kdy doilo k vý»"v

namnému rozmnožení erytropoetick^ch i nyoloidních buněk. Kladný účinek však byl jen dočasní.

- 58 -

VLIV INKORPOROVAMéHO

226

R a NA CHROMOSOMXLWř OBfiAZ BUNÍX

KRVETVORBY U MYŠÍ

jí

jj

Tuscany,R., Globočník,E., KypSnová,H.

j

Institut hygieny a epidemiologie - tístav hygieny záření,

|

Praha.

\

Není dosud jasné, do jaké míry se při vzniku a rozvoji pozdních změn po ozáření uplatňují cytogenetické změny vyvolané v buňkách kritických tkání. Z tohoto hlediska

j

zůstává stále nevyjasněno mnoho základních otázek'vztahujících se např. k indukční účinnosti záření s rôznou kvalitou, k persistenci chromosomálních aberací a k rozložení poškozených buněk v kritickém prostoru krvetvorné tkáně, a to zejména v případě výrazné nehomogenní radiační zátěže, s jakou se např. setkáváme po inkorporaci osteotropních radionuklidů. V tomto předběžném sdělení jsme se pokusili podat některé informace o výskytu, časovém průběhu a do určité míry il

i rozložení aberantních buněk v krvetvorných tkáuích myších

jj ,i

samic (H-SPF) v časových intervalech 100,200 a 300 dní po 226

| '!

aplikaci 0,03/uCi

jí

Ba/g váhy. Chromosomální obraz byl stu-

dován u dvou sérií kontrolních i pokusných zvířat, z nichž vždy u jedné série byla před zahájením pokusu operativně vyřazena činnost aleziny. Ve všech sériích byla vyšetřována kostní dřen a slezina štandartní karyologickou technikou a c-metaféze hodnoceny přímým způsobem pod mikroskopem. U obou sérií myší s aplikovaným radiem byla nalezena zvýšená frekvence aberací chromatidového typu, ve srovnání s ícontrolami odpovídajícího stáří, pouze ve vzorcích kostní dřeně, a to v intervalu 300,dní po aplikaci zářiče.

I

- 59 DLOUHODOBÁ* KVANTITATIVNÍ STUDIE SRYTROPOETICKÉ REPARACE V KOSTÍ DŘENÍ A SLEZINE U MYÔÍ BALB/C PO AKUTNÍM CELOTĚLOTŠH S U B L E T / L N Í M OZÁTJENÍ RTG PAPRSKY Vácha,J.ř ZnojiljV. J|

t!

Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno.

i

!

Pomocí 6 hod. inkorporace -^Fe ve dřeni femuru a

!

ve slezine byl dlouhodobě sledován průběh reparace ery-

'

tropoetické tkáně po jednorázovém ozáření dávkou 300 R

t

rtg paprsky u oyší. Průběh reparace v obou orgánech charakter nepříliš intensivně tlumená oscilace okolo preiradiaSní (kontrolní) úrovně, je však fázově posunut, takže aktivita v obou orgánech mé navzájem opačný průběh. Oscilační charakter postiradiační reparace je interpretován jako projev komplexního zpětnovazebního působení vycházejícího nejen z periferie3 nýbrž i z krvetvorných orgánů samotných, kterémzabezpečuje (při vyšší reaktivitě erytropoesy ve slezine) relativně časnou obnovu přísunu zralých buněk dó periferní krve. Negativní zpětnovazební vztah mezd erytropoesoi: ve slezině & kostní dření byl dá** le prokázán vzestupem dřeňové erytropoesy po splenektcwaii, zjištěným u ozářených zvířat.

- 60 ,

rt

ERYTROCYTY HORNÍKÔ URANOVÝCH D O L O : SOUHRN DOSAVADNÍCH POZNATK0 Vích,Z., Novosad,?., Brychtová,V. Radiptoxikologické odd. ZtÍNZ UP Přibrán. Od roka 1966 byl studován Červený obraz krevní horníků uranových dolů včetně funkčních vlastností Červených krvinek biochemickou cestou, V numerických ukazatelích byl u horníků uranových dolů zjišťován vesměs pokles obsahu hemoglobinu, pokles barviva červené krvinky a barevné koncentrace, naopak vzestup hodnoty hematokritu, vzestup počtu erytrocytu a zvětšení středního objemu červené krvinky. Byla též prokázána zvýšená frekvence Feulgenpositivní substance v periferních erytrocytoch horníků uranových dolů. Prokazatelné poškození červené krvetvorby však zjištěno nebylo* Studiem metabolismu Servaných krvinek bylo zjištěno, že erytrocyty horníků uranových' dolů vykazují zvýšenou aktivitu pentózového cyklu, zvýšenou aktivitu glutathionreduktázy & zvýšený obsah cholesterolu; byla prokázána nepříná závislost mezi aktivitou pentózového cyklu a střední dobou života erytrocytu a přímá závislost mezi aktivitou pentózového cyklu a obsahem cholesterolu v červených krvinkách. piakutován význam nalezených.změn vzhledem k vlivům pracovního prostředí a fyziologii červených krvinek a k výsledkům jiných autorů.

- 61 DYNAMIKA VZNIKU OBROVSKÝCH BUNĚK PO OZÁŘENÍ Višňovská.B., Pfiža.V. lístav obecné biologie LF UK, Hradec Králové* Časosberným filmem byl na bunkách pěstovaných in vitro sledován vznik obrovakych a vícejaderných buněk po ozáření dávkami 3 000, 4 000 a 5 000 R. Z možných tří mechanismů vzniku obrovských a vícejaderných buněk byl

zaznamenán nej&astěji vznik těchto buněk poruchou

mitotického děleni.

- 62 ZMENA REAKTIVITY GASTľíOINTESTINÁLNíHO TRAKTU NA REZERPÍN U OŽIARENÝCH POTKANOV Viáňovský,?., Grossmann,V., Pikolová,V, Farmakologický ústav LF UK, Hradec Králové. Medzi mnohostranné účinky rezerpínu patrí at stimulácia gastrointestinálnej motility. Rezerpín urychluje vyprázdňovanie žalúdka a črevnú pasáž u neožiarenýtíh potkanov. KeSže v ožiarenom organizme sa v prvých dňoch po expozícii vyvíjajú závažné poruchy gastrointestinálnej motility, predovšetkým spomalenie vyprázdňovania žalúdka, použili autori na ovplyvnenie týchto porúch u ožiarených potkanov rezerpín. Látka urychluje u neožiarených potkanov vyprázdňovanie žalúdka v dávkách 1,5 - 5 mg/kg'i.p. U potkanov ožiarených 600 R rezerpin podaný tesne po expozícii urychluje vyprázdňovanie žalúdka, ktoré je v tomto období signifikantně spomalené. Látka je účinné i v nižších dávkách než u neožiarených zvierat. Takisto spomalenú črevnú pasáž v prvých dňoch po ožiarení rezerpín v dávke 0,5 mg/kg signifikantně urychluje. Autori diskutujú o možných mechanizmoch popísaného zosilnenia účinku rezerpínu u ožiarených potkanov.

- 63 PRÍSPEVOK K MODELOVANIU FERR0KIN2TIKY Vladár,M.m PIesková,A. VIŽHPCHP Bratislava, V príspevku sa rozoberá model ferrokinetiky v podmienkach ustáleného stavu (steady-state). Hlavná pozornost formálnej analýzy je nameraná na možnost popisu chovania dozrievajúcich erytrocytov (erythron behavior)* Ďalej analyzujeme niektoré otázky vztahu medzi dávkou ionizujúceho žiarenia, absorbovanou v priebehu internej kontaminácie 1 4 *C1 a parametrami ferrokinetiky.

- 64 s

VLIV KRÁTKODOBÉ ISCHÍMIZACE ZADNÍCH KONČETIN POMOQÍ ŠKRTIDLA NA LETALITU CELOTĚLOVĚ GAMA OZÁŘENÝCH KRYS Vodička,I. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JEP, Hradec Králové* Poznatek, že ischémie snižuje radiosenzitivu tkání, byl učiněn již začátkem tohoto století. Komprese kůže běhen osařování rtg gama paprsky kapr. se dnes béžně poulívá v klinické praxi a cílem snížit na minimum riziko jejího poškození při dosažení požadované ložiskové dávky* V naší práci byl u krys celotSlově ozářených letálními dávkami gama záření z

Co zdroje studován účinek

tkáňové hypoxie v oblasti krvetvorné dřeně vyvolané kráítkodobým přiložením fikrtidla na obS zadní končetiny před a během ozařování na jejich '30denní létali tu a na střední dobu přežití* Tento zákrok významně snížil hynutí ozářených krya k 30* dni po ozáření f bylo dosaženo redukčního faktoru 4ávky 1,38* Současna se prodloužila střední doba přežití u krys uhynulých dřeňovou smrtí. Ochranný účinek Skrtidla je srovnáván s ochranným účinkem i.p. podaného cyataminu (50 mg/kg váhy v 2% vodním roztoku 5 minut před ozářením)*

ji

j

- 65 -

OCHRANA CELOTÉLOVĚ OZÁŘENÍCH KRYS ISCHÉMIZACÍ ZADNÍCH KONČETIN A SOUČASNÝY FODÍNÍH RADIOFROTEKTIVA V OCHRANNÍ DXVCE Vodička,!., Dostál,ll. Vojenský lékařský výzkumný a doškolov&cí ústav JEP. Hradec Králové* Z teoretiekého východiska naší práce, kterým je využití kyslíkového efektu v oblasti krvetvorné tkáně/ vyplývá, že zaäkrcení končetin během ozáření bude zvířata chránit především před dřeňovou formou postiraďiační smrti. Výsledky, předchozího sdělení to potvrzují. Naproti tomu ochrana cystaminem se projevuje téL a převážně v oblasti dávek vyšších, po nichž je průběh akutní nemoci z ozáření ovlivňován hlavně poškozením střeva. Je proto možno očekávat, že současným použitím obou těchto způsobů ochrany ae jejich účinek bude sčítat. U krys celotělově ozářených gama paprsky byl s rovnáván ochranný účinek cystaminu a současného zaskrčení obou zadních končetin s ochranným účinkem samotného podvazu. Podvaz končetin sám o sobě poskytl ozářeným krysám výraznou ochranu přibližně stejného stupně jako v předchozích pokusech (DRF = 1,40).' Při použití kombinace cystaminové a turniketové ochrany bylo docíleno signifikantně vyššího stupně ochrany s redukčním faktorem dávky 1,61.

- 66 -. SLEDOVÁNÍ PASXŽE A RESORPCE RADIOSTRONCIA U OZÁŘENÍCH KRYS Vondráftek,?., Hradil,J., Neruda,O. Vojenský lékařský výzkumný a doSkolovací ústav JEP, Hradec Králové. U bílých krys byla sledována peséž indikátorového aňo&ství radiostroncia trávícím traktem a současně jeho vstřebáváním tenkého'střeva. Vždy za 24 hodin po podání poslední potravy byl zvířatfia aplikován roztok

5

SrCl 2 v objemu 0,5 ml kovovou

sondou do žaludku. U ozářených krys bylo radiostroncium podáno vidy za 3 hodiny, po ukončeném celotělovém ozáření expozicí 500 R z kobaltového zářiče. Zvířata byla usmrcována dtkapitací v následujících časových intervalech po podání radiostroncia: 2, 5, 10, 15, 30 minut, 1, 2, 4 hodiny* V uvedených Sašových intervalech byl zjiätován průaěrný obsah radiostroncia v 6 oddílech trávícího traktu a případná exkrece radiostroncia moSÍ a .stolicí u intervalů 2 a 4 hodiny po jeho podání. Byly vypočteny poloSasy setrvání radiostroncia v jednotlivých oddílech trávícího traktu a vstřebaný podíl z tenkého střeva. Ve srovnání s neozářenými kontrolami je pasáž radiostroncia u ozářených krys pomalejší a jeho vstřebaný podíl větší.

- 67 AKTIVITA NĚKTERÝCH SÉROVÍCH HYDROLÄZ V PROBĚHU RADIAČNÍHO POŠKOZENÍ Vranovská,J., Pospíšil,J.f Dienstbier,Z. Biofyzikálni ústav PVL UK Praha* V krevním séru krys celotělově ozářených dávkou 200 a 800 rad byla sledována aktivita kyselé fosfatázy a betaglukuronidésy v Sašových intervalech 3, 6, 12 a 24 hodin po ozáření. Výrazné zvýšení aktivity těchto enzymů bylo zjištěno za 6 hod. po ozáření. U psů ozářených celotělově dávkou 100 a 600 rad jsme zjistili ve stejném časovém intervalu sníženi aktivity těchto sérových enzymů. V dalším pokusu byla sledována aktivita sérových proteolytických enzymů, kyselé fosfatázy a beta-glukuronidáay u krys, kterým bylo podáno AET v radioprotektivní dávce. Aktivita sérových próteolytických enzymů se během 24 hodin po podání AET neměnila. Aktivita kyselé fosfatázy a beta-glukuronidásy v krevním séru byla výrazně zvýšena za 3 hediny po podání AET. U krys vystavených krátkodobé hypoxii v podtlakové komoře (1 hod. 9 000 m a 7 500 m) bylo zjištěno v krevním séru výrazné zvýšení aktivity kyselé fosfatázy a beta-glukuronidásy ve shodném časovém intervalu, jako po podání AET.

- 68 MATEBIATICXÝ MODEL DŘEŇOVÉ A SLEZINNÉ

ERYTRQPOESY U MYŠÍ

Znojil,V., Vácha, J. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno, Autory experimentálně zjištěná oscilace erytropoesy po jednorázovém rtg ozáření u myší byly podkladem pro vytvoření matematického modelu, opírajícího se o principy kinetiky buněčných populací a jejich zpětnovazebně regulace* Model vychází z osvědčených dosavadních principů modelování erytropoetického systému, zahrnuje však navíc experimentálně ověřený fakt, že erytropoeticky systém myôi je tvořen dvěma relativně nezávislými orgány (kostní dření a slezinou) a předpokládá vzájemné ovlivňování jejich erytropoetické aktivity ve smyslu negativní zpětné vazby » Shoda chováni modelu (jež bylo studováno, pomocí číslicového počítače IHNSK-22) a experimentálními výsledky naznačuj* správnost tohoto předpokladu, podobně jako předpokladu roidllnosti některých funkčních parametru dřeně a sleziny jakožto erytropoetických orgánů*

- 69 KOMBINOVANÝ ÚČINEK CHEMICKÝCH

MUTAGEN6

A IONIZUJÍCÍHO

ZAZENÍ Zudové,Z*, Šrám,R. Lékařská fakulta hygienické UK, Institut hygieny a epiedemiologie, Pralia. V práci byly zjišťovány kvalitativní a kvantitativní rozdíly mezi mutagenními účinky chemických látek a ionizujícím zářením a možnost jejich vzájemné potenciace, Genetický účinek indukovaný polyfunkční alkylačnl látkou TEPA (trie-l-aziridinyl-fosfin oxid) a rtg zářením byl s tudovén u myší testam na stanovení DLM (dominantní letální mutace). 6 skupin samců kmene ICR, každá po 20 •zvířatech byly ovlivňovány: I.skupina - TEPA 1 mg, II. skupina - rtg záření absorbovaná dávka 100 rad, III. skupina TEPA 1 mg po 4 hod. rtg záření absorbované dávka 100 rad, IV. skupina rtg zúrení absorbované dávka 100 rad po 4 hod. TEPA 1 mg, V. skupina TEPA 1 mg po 24 hod. rtg záření absorb, dávka 100 rad, IV skupina ri.g záření absorbovaná dávka 100 rad po 24 hod. TEPA 1 mg. f Každý, samec byl opakovaně po dobu 8 týdnů křížen se 2 samicemi kmene ICR. Samice byly zabíjeny 14. den březosti a zjiátován počet corpora lutea v ovariích a počet živých a resorbovaných zárodků v děloze. Údaje získané od samic zabřezlých ve stejném týdnu tvoří skupinu, která odpovídá určitému vývojovému stadiu pohlavních buněk samců. Výsledky jsou diskutovány ve vztahu k jednotlivým kombinacím rtg záření a TEPA a poškození indukované • jednotlivých stadiích apermatogeneae.

~ 70 KIKUS 0 VČASNOU BIOLOGICKOU DETEKCI IONIZUJÍCÍHO ZAZENÍ POMOCÍ ZMĚN POČTU HYPBRSEGMENTOVÍCH NEUTROFILÔ OBVODOVÍ KRVE Žák,Jf,, Uhlířové,A., Režný,Z. Biofyzikálni ústav i7L UK Praha. Byl proveden pokus v tom smyslu, zda změny v posunu počtu hypersegmentových neutrofilů vyvolané různými dávkami celotělového jednorázového rtg ozáření budou adekvátní k dávce ozáření» Změny byly zjišťovány po dávkách ozáření 25, 50, 100, 600 a 700 a 1 000 H. Kontrolní skupina nebyla ozářena, časový interval od doby expozice byl .1,3,5,24,27,29, 48,53 hodin. Bylo zjištěno, že počet hypersegmentov&ných jader neutrofilů se zvýší již po jedné hodině od doby expozice ,a již po dávce 25 R« Další dávky ozáření jsou signifikantně naznačeny zvýšením počtů hypersegmentovaných neutrofilů. Zvýšení trvalo celou dobu sledování, avšak průběh nebyl zcela plynulý* Změny počtu hypersegmentovaných neutrofilů prvého dne sledování, algebraický součet (1,3,5 hodin po expozici), druhého dne sledování (24,27,29 hodin po expozici) a třetího dne sledování (48 a 53.hodin po expozici) byly zvýšený adekvátně k dávce ozáření. Vztahy mezi jednotlivými skupinami byly vesměs také signifikantní.

- 71 SEZNAM AUTORÔ

I

•...*.

AhlersovájE

1, 2 •

r

1, 2,

Andrlíková,J

£

ArientjM

«

..

£

Bayer,A.

£ , 32

Beneš,L

6$ AS

Brychtová,V

60

Čéškové,M

51

Čihaŕ.R

*

Deml,F

43 ...,

10, 29

Dienstbier,Z

U , 67

Dostál,M

X» &

•

Ďurček,K

,

8

Eder,J

£

Fendrich,Z

10

FremuthjP.

11

Globočnílc,E. . . . . -

58

Gro8mann,V.

12,, 31, 62

Grozdanovič, J Haylík,B

«

Holuša,R

21

Horák, J

,

16

Horáková, A

16

Hošek, B

38

Hradil,J Hrubá, F

. 1 2 , 66 v

36

- 72 Chlebová ký, O Chmelař,V

45 *

29

Choř vát, D

18,

Jeřábkova,M.

13, 14

Kadlčíková,H

32

Kindler,F

,

20

KLener,V

21, 22, 55

Klímek,M

23.

Knajfl,J

17

Knittl,M

..39

Kodl,0

24.

Kofranek, V

*

Koukalová,B Kozák,J.

21 ,

o

£5_ 4

Kratochvíl, J

14

Kukačka,R.

-

2J>

Kun&,P.

22

Kusák,V.

28

KutáSk.M

9

Květina,J.

»

10,

Kypěnová,H

.'„......

58

Kysela,F

^O

Lehký, F

39

Macková,N

33

Malátová,Ž.

1,

Martínková,J. Matyášová,J

»..<,

5

Mencl j J

o

7

- 73 Menclová,M.

«

Mika, J

39

l í i S u r o v á , £ « • • » • • • • • • • • « • • « « « • . • . . * . « . • « « • . . * « • « 3ji lfcáustová,J

• • • • • • * . • • • • • • 18, 52

Moravek,F

« • • • • • • • • 3j£

Mráz,J

.

40, 57

Nečasová, J Neradilová,tó Neruda ,0

32, 46, 56

Ncvák,L

..

,2g, 52

Novosad,F

•••....••• 60

Novotný,J.

3,?

Obr, P

27

OnyskowovájZ. •••••«.».... OtoupalfP

21

•••••••.<>•••

Perný,S řetýrek.P

••* ,

...«.

39 29

-.

7, 4 0

PeKfijfu» .»•..•..................•..«..«••«»••• 27

Pi kol ová, V

«

62 »..»*. 36

PÍacer,Z» PleákovájA Pospíšil,J.

c

63 67

Pospíšil,M

£L

Procházka,J*

13, 48

PradáČ,J Pradáôová,J. Praslička,M

„<»

<,.... 42, £J 4_2_ 1, 2t 33

11,

- 74 Prouza,Z

»

37,

Pfiža,V

61

Režný,Z. .

12, 70

Roth,K

,•

4Jj»

Rotreklová,E. ...

4J2,

Sadilkové,*.

.

11

Sedláková,A

1, 2

Skalka,M

£ 0 , Jjl

Sládková,M

8

Slavíky,

43

S o ôka, J

25, 35,

Srb,V

21

Svoboda,V.

21, 22

Svoboda,V

,

ševčiková,P

2á, 3.2 o

23

šimSa,J gmíd, A. šróm,R

2§ 54, 56, 5JL 69

Štěpánková,M

48

TÓthová,£« e

1, 2

Tuscany, R.

•

£8

Uhlířová.A

70.

VadcovójK.

9

Vácha,J

,

£2, 68

yidláková,M.

36

Vích,Z

13, 60

Višňov8ké,B

61,62

Vladár,M

„„... 63,

Vlašinová,M. » J

,

23 34, 54,64.1 65.

- 75 Vondé&ek,V. . . c

66

Vranovská,J

•

Wagner,V,

'.

Zckopalové,J. • Závada,M.

.

3 •

«..

Zeman • • • • . • • • • • • • • • • « . . . • •

«. 6j[

41 o . . . 26 • • • 41

Znojil,V

5 9 , 68

Zudová,Z

6£

Žák,M

20

3T 2 0 - 4 4 0 / 71