2001. Kurz osvětlovací techniky XIX legislativa v oblasti osvětlování OSTRAVA

ZPRAVODAJ

č í s l o 2-3 /2001 Vzpomínka na pana Roberta Modlingera Kurz osvětlovací techniky XIX – legislativa v oblasti osvětlování – OSTRAVA • • • • •

Sekce pro temné nebe a světelný technik – Ing.Alena Muchová Aktuální informace o evropských normách pro osvětlení – Ing. Jiří Novotný Ovlivňování parametrů sodíkových výbojek změnou napětí - prof. Karel Sokanský, Pavel Válek, Radim Bílek Osvětlení a nová odpadová legislativa – RNDr.Alena Labodová Legislativa ve veřejném osvětlení – Jiří Voráček

Veřejné osvětlení měst a obcí, technika osvětlování XIX – PLZEŇ • • • •

Vánoční výzdoba –kterým směrem kráčí – Miroslav Tichý Obtěžující světlo a doporučené hodnoty pro světelné reklamy a informace – Ing.Arch. Ladislav Monzer Co mi vadí na projektování VO – Ing.Ladislav Vostrý Venkovní osvětlování budov –Ing.Jiří Pavelka

Ing.Josef Polan oslavil 9. září 80. narozeniny

Zpravodaj SRVO č. 2-3/2001., vyšlo září 2001 Redakční rada: Ing. Luxa (šéfredaktor), Ing. Horák, Ing. Kotek Lektor: Ing. Polan Adresa redakce: Ing. Luxa: Eltodo a.s., Novodvorská 12, 146 00 Praha 4,. tel.02/61343712, tel. fax 02/61343769, mobil 0602 200 756, e-mail: [email protected] Kouřimská 22, 130 00 Praha 3 tel.02/72743910 Pro vnitřní potřebu členů Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení.

PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com

Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení není politickou organizací. Jako občany jistě i nás zasáhly události teroristických útoků v New Yorku a Washingtonu. Tento útok je nutno vnímat jako napadení celého euroamerického kulturního okruhu. Vedle šokujících záběrů hořích a řítících se budov plných tisíců nevinných obětí sebevražedných teroristických náletů jsou snad ještě více otřesné pohledy na tančící a oslavující lid se zeleno červeno černými vlajkami. Tančit po hrobech mrtvých je zvěrstvo, mimo jakoukoliv hranici chápání. Jménem všech členů Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení chceme tímto vzpomenout všech obětí, vyjádřit účast všem pozůstalým a americkému lidu říci: jsme s vámi. A chceme věřit , že celé rozumné lidstvo pod dopadem těchto událostí nalezne dost společné síly, aby se podobná situace v budoucnu již nemohla opakovat a vytěsní ze svého středu ty, kteří jsou schopni ve jménu čehokoliv podobné činy spáchat.

11.9.2001

2


redakce Zpravodaje

Vzpomínka na pana Roberta Modlingera Pan Robert Modlinger zemřel 17.9.2001 ve věku nedožitých 72 let. Patřil k významným osobnostem v oboru veřejné osvětlení v Praze. Dlouhá léta působil v pražském Elektropodniku, k jehož tradicím se hlásí dnešní společnosti skupiny ELTODO. V Elektropodniku pracoval od roku 1953. Do roku 1968 jako výrobní náměstek, v letech normalizace pak jako vedoucí údržby a posléze na Správě veřejného osvětlení. Po osamostatnění SVO se stal jejím ředitelem. Do důchodu odešel v roce 1992, ale i nadále se aktivně zúčastňoval odborné činnosti. Byl čestným členem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení. Za doby svého působení na SVO měl lví podíl na progresivních změnách ve veřejném osvětlení na území Prahy. Ať to již bylo hromadné nasazení sodíkových výbojek a zvláště ve spolupráci s Teslou Holešovice zavedení těchto výbojek nižších příkonů, inicioval vývoj výbojky 100W a průběžné kontroly tehdy vyráběných tlumivek. Dále v roce 1991 osazení, výměna a repase svítidel na téměř 3/4 území Prahy, snížení jejich příkonu.. Za zmínku stojí i podnět pro výměnu zářivkových svítidel v Letenském tunelu a na Nuselském mostě za svítidla pro sodíkové výbojky. Je i jeho zásluhou, že Praha se stala jedním z prvních evropských měst, osvětlených téměř stoprocentně sodíkovými vysokotlakými výbojkami. Nemalou zásluhu měl i na pasportizaci veřejného osvětlení v Praze. Podílel se i na estetickém vývoji veřejného osvětlení a rozšíření slavnostního osvětlení, na prosazování nových stylových typů stožárů a svítidel (Dům Umělců. Národní třída, Nám. Republiky a další). Vychoval řadu odborníků v oboru veřejného osvětlení. Pan Robert Modlinger byl člověk zapálený pro svůj obor a patří mu dík za to, co pro Prahu v oblasti světla vykonal, neboť žil v posledních pracovních letech jen pro ni.

3


Jak se již stalo zvykem v našem Zpravodaji přetiskujeme příspěvky a referáty i z dalších akcí, které se zabývají veřejným osvětlením . Jak jsme zjistili z vašich ohlasů na našem setkání v Kobylí, je tato iniciativa vítána a některé přednášky byly přímo vyžádány. Věnovali jsme pozornost akcím v Ostravě a Plzni a vybrali pro vás některé referáty, které se zabývají zajímavými či frekventovanými otázkami nebo novým pohledem na tyto otázky.

Kurz osvětlovací techniky XIX – legislativa v oblasti osvětlování, Ostrava Tato, v pořadí již devatenáctá akce, se konala na půdě VŠB – TU v Ostravě 15. a 16.5.2001, pod záštitou VŠB TU Ostrava, Fakulty elektrotechniky a informatiky, České společnosti pro osvětlování, Krajské hygienické stanice. Odborným garantem byl prof. Karel Sokanský, organizační garant RNDr.Juklová. Kurzu se zúčastnilo cca 70 osob, předneseno bylo 25 přednášek, ke kurzu byl vydán sborník příspěvků. Součástí semináře byla i výstava osvětlovací techniky (např. firmy: Akté, Artechnic Schréder, Blahuta elektro, Comlux, Deos, Elektro-Lumen, Elektrosvit Svatobořice, Elektroprof, Elkovo Čepelík, Elstav, Enika, Hagos, Inge, Mone, Modus, Olli, Osmont, Vyrtych, VM elektro). Seminář byl organizačně dobře zvládnut a i po odborné stránce byl na solidní úrovni. Večerní program, ozdobený ukázkou umění vynikajícího tanečního páru, byl příležitostí pro osobní jednání s jednotlivými účastníky. Odpoledne 15.5.2001 proběhlo v návaznosti na program semináře zasedání rady České společnosti pro osvětlování. Které příspěvky jsme pro vás vybrali: V poslední době se ozývají hlasy, volající po „temném nebi“, hovoří o světelném smogu, mají jisté a otázkou je, zda oprávněné, poznámky o úspoře energie v osvětlení . Kvalifikovaný pohled na tyto otázky zaujímá příspěvek Ing. Muchové. Příspěvek Ing. Novotného nás seznamuje se stavem přípravy norem pro osvětlování. V článku prof. Sokanského a kol. se dozvíme něco k diskutované problematice chování sodíkových výbojek při provozu mimo jmenovité napětí. Další pohled na odpadové hospodářství s nefunkčními světelnými zdroji objasní příspěvek RNDr.Labodové. Ucelený a vyčerpávající materiál k legislativě ve veřejném osvětlení podává pro praxi velice přínosný přehled pana Voráčka.

Sekce pro temné nebe, čas a světelný technik Ing. Alena Muchová, Ostrava V současné době šili mediální protesty „Sekce pro temné nebe" České astronomické společnosti, která vznikla v roce 1999, proti světelnému znečištění. Jsou otiskovány různé články v tisku a byla zaznamenána některá vystoupení v televizi. Lze souhlasit s tím, že světelný smog je nepříjemným průvodním jevem provozu osvětlovacích soustav, že komplikuje práci a pozorování noční oblohy profesionálům i amatérům, a že z tohoto hlediska nebyly a zatím nejsou osvětlovací soustavy posuzovány. Je ovšem vidět, že články i televizní vystoupení připravují lidé, kteří ve světelné technice nikdy nepracovali a dopouštějí se hrubých chyb, někdy přímo šíří nepravdy. Jedná se zejména o „neuvěřitelném plýtváni energií" a o ,,možnostech 70-75% úspory energie". Tyto možnosti jednoduché úspory energie propagují členové i vedení výše uvedené sekce. Je s podivem, že ze strany výrobců nebylo ještě přistoupeno k tomu, aby ovládli tak jednoduchým způsobem trh. Na trhu svítidel by byl opravdu převrat, kdyby bylo prodáváno svítidlo, které šetří tři čtvrtiny elektrické energie, svítilo bez zbytečného, nežádoucího rozptylu světla do okolí osvětlovaných komunikací a prostranství. Firma, která by začala toto svítidlo vyrábět, by získala monopol na trhu se svítidly pro venkovní osvětlení, ne-li trvalý monopol, tak jistě prioritu. Je otázka, není to s tou úsporou trochu jinak. Rozebereme jednotlivé kroky, jak zamezit světelnému smogu a dosáhnout tak hlasitě proklamovaných úspor elektrické energie. 1. Tvar a konstrukce svítidel „Moderní řešení se liší tím, že svítidla spodní kryt sice mají, ale z rovinného čirého skla, které má být přesně vodorovné" ( citace ). Mimo ji n é jsou často uváděna jako vyhovující svítidla ze Svitav, neznám jejich typ a tudíž nemohu provést výpočet. Dalšími vyhovujícími svítidly jsou svítidla s rovným sklem firmy Schréder. Dovolila jsem si provést výpočet pro standardní komunikaci: • jízdní pruhy - 2 x 3,5 m, tj. celková šíře komunikace 7 m • požadovaný stupeň osvětlení dle ČSN 36 0410 - II - Lpk = 0,8 cdm-2 , r = 0,4 • závěsná výška - 12 m, vzdálenost stožáru od krajnice - l m, vyložení - 2 m, • úhel vyložení - 0° • dvě soustavy svítidel Schréder MC2 - se zaobleným refraktorem a s rovným sklem • zdroje - vysokotlaká sodíková výbojka 150W se světelným tokem 17 klm

4


Zde jsou výsledky:

Svítidlo/Světelný zdroj MC2 Curved glass/HPS 150 – 17 klm MC2 Flat glass/HPS 150 – 17 klm MC2 Flat glass/HPS 150 – 17 klm MC2 Flat glass/HPS 100 – 10,5 klm

Rozteč stožárů (m) 66 66 53 53

Lpk (cd/m2) 0,80 0,64 0,80 0,52

r=Lmin/Lpk 0,45 0,36 0,47 0,42

Ostatní svítidla, uvedená ve výpočetním programu této firmy, s rovným sklem a týmiž výbojkami měla horší výsledky než svítidlo MC2. Pro srovnání byl proveden také výpočet pro nižší rozteče světelných míst a nižší příkon výbojky - l 00W, 10,5 klm - poslední řádek tabulky. Pro úplnost jsem provedla výpočty i pro svítidla jiných firem, výsledky jsou samozřejmě obdobné.

Svítidlo Alpha 2000 aluminium reflector, curved glass, A2000ASN 150.4 LTI Alpha 2000 aluminium reflector, flat glass, A2000AGN 1 50.4 LTI LUNOIDE CP, 150 SON-T LUNOIDE VP, 150 SON-T

Rozteč stožárů (m) 61

Lpk (cd/m2) 0,80

r=Lmin/Lpk 0,43

55

0,80

0,53

53 44,5

0,80 0,89

0,49 0,45

Výběr firem byl náhodný, nechci svým výběrem propagovat žádnou firmu a ani žádné ublížit tím, že nebyl proveden propočet jejich svítidel. V podstatě nejde o výrobní firmy svítidel, ale o světelně technické vlastnosti svítidel, jak vidno velmi podobné u všech uváděných výrobců a prodejců. Není mi známo, že by tomu bylo u jiných jinak. Máme tyto zkušenosti ověřeny i z terénu z mnoha měření. Je zřejmé, že světelná účinnost svítidla a úspora například tepla jsou dva zcela rozdílní pojmy. Je pravda, že když dobře utěsníme okna, zvedne se vnitřní teplota místnosti o několik stupňů a šetříme energii. Se světlem to funguje asi trochu jinak než si mnozí lidé vysvětlují. Když zamezíme šíření světla „nesprávným směrem", cloníme svítidlo a přesměrování světlí není bezztrátová záležitost. Pokud světlo vychází ze svítidla pod určitým úhlem, nemůže osvětlit prostor šířeji, to znamená, že rozteče světelných míst se zmenšují a tím musíme stavět více stožárů a montovat více svítidel, vyšší investiční náklady a pochopitelně i vyšší spotřebu elektrické energie. Jak dokazuje výpočet, při menší rozteči světelných míst není možno snížit příkon pro jedno svítidlo tím, že použijeme zdroj o nižším výkonu, nedosáhneme požadovaného jasu komunikace. Je otázka, zda nelze zkonstruovat taková svítidla se zrcadlovými reflektorem, které mají vysokou účinnost a při tom neuniká světlo do horního poloprostoru. Tato svítidla musí mít ale co nejvyšší úhel clonění, co nejužší fotometrickou plochu svítivosti případně jasu. To znamená, při malých roztečích bude možno snížit spotřebu jednoho světelného místa. Celková spotřeba celé soustavy tudíž nebude vyšší, ale vstupní náklady budou pochopitelně mnohonásobně vyšší - více stožárů, jejich základů a příslušenství, více a hlavně mnohem dražší svítidla. Při současných možnostech obcí a měst, kdy mnohokrát chybí prostředky i na běžnou údržbu, je toto řešení v současnosti velmi problematické. Bylo by nutno tuto otázku otevřít a zhodnotit všechny aspekty. Asi by se našla společná řeč, ale ne tím, že budeme volat po změnách s příslibem úspor. Je nutno přiznat, že změny budou nákladné. Nemohu odolat a budu ještě jednou na závěr tohoto bodu citovat pana Dr. Ilollana ,,ldeální lampy se začaly hojněji používat až v osmdesátých letech ve Spojených státech. V případě, že jsou pořizovány z veřejných prostředků, se v některých městech a státech jiné už ani instalovat nesmějí. Čím se taková ideální lampa vyznačuje? Výbojka je obklopení dokonale odrážejícím aluminiovým reflektorem, který je zespodu uzavřen vodorovným sklem. Lampa tak vůbec nemůže svítit šikmo vzhůru do nebe a téměř všechno světlo se dostává jen do užitečných směrů nakloněných dostatečně dolů. Při vhodném tvaru reflektoru a patřičném umístění výbojky osvětlují takové lampy právě jenom tu plochu, kterou osvětlovat mají. Stejného osvětlení cílové plochy se tak dosáhne se zhruba polovičním množstvím světel (a elektřiny) než u dnešních špatných lamp, a to .navěky', do lampy se totiž nedostane žádný prach." Myslím, že vzhledem k výše uvedeným výpočtů není nutno se k této stati více vyjadřovat. 2. Elektrovýzbroj svítidla Cituji: „Uvedená svítidla ( tím jsou myšlena svítidla pro venkovní osvětlení ) standardně obsahují předřadníky, které jsou obdobou .,tlumivek", známých z klasických zářivek. Obecně ale platí, že lepší vlastnosti mají předřadníky elektronické mají vyšší účinnost, vylučují stroboskopický jev a nepříjemný pocit, který mají z běžných světel blikajících s frekvenci 100 Hz někteří lidé, a podstatně zvyšují životnost výbojkových trubic (to platí i pro běžné zářivky). Takové elektronické předřadníky vyrábí např. firma Prolux ( odkaz na její webové stránky ). Jejich předřadníky umožňují plnohodnotné použití nízkotlakých sodíkových výbojek i v podmínkách české elektrické sítě (při použití tlumivkových předřadníků bývá výbojka zničena vinou napěťových špiček už ve třetině svého očekávaného života, který by měl být alespoň dvacet tisíc hodin). Je velkou zásluhou firmy Prolux, že používání nízkotlakých sodíkových výbojek propaguje - je to totiž nejúčinnější známý zdroj

5


světla, pomineme-li malé nebo slabé zdroje, jako např. svíticí diody." – konec citace . Trochu mě udivilo, proč je zmiňován při úsporách ve venkovních prostorech stroboskopický jev. Pokud je mi známo, tak se o tomto jevu hovoří ve vnitřních prostorech, kdy při pohybu točivých částí a pohybu lesklých předmětů vzniká. Projevuje se v závislosti na rychlosti pohybu či otáčení tak, že plynulý pohyb se jeví jako přerušovaný a u otáčivého pohybu se zdánlivě mění rychlost nebo směr otáčení, dokonce se otáčení zdánlivě zastaví. Například v Ostravě se již po mnoho let uvádějí do osvětlovacích soustav stabilizátory napěti s možností regulace světelného toku. Jak je mi známo, regulátory a stabilizátory jsou v soustavách veřejného osvětlení běžně používány již mnoho let, to znamená opět žádná úspora se nekoná. Použití nízkotlakých výbojových zdrojů ve veřejném osvětlení je možno s určitými omezeními. Autor výše uvedených článků zapomněl říci, že tylo zdroje jsou monochromatické a proto nevhodné ve městech. Monochromatické světlo způsobuje špatnou rozlišitelnost barev osvětlovaných předmětů. Toto světlo není vhodné na křižovatkách, barevné zkreslení může být příčinou havárií. Není vhodné ani v centrech měst, hlavně v pěších zónách, vlivem monochromatického světla mají lidé velmi zvláštní tváře, téměř jednobarevné oblečení. Také zástupci policie nesouhlasí se zkreslováním barev ve městech, příčina je zřejmá, špatná identifikace osob i automobilů. I v zahraničí, častý argument členů Sekce pro temné nebe, jsou tyto zdroje používány velmi omezeně, na dálnicích nebo rychlostních komunikacích. 3.Požadované hodnoty intenzity, jasu a jejich rovnoměrnosti „Ve skutečnosti lze spotřebu elektřiny snížit ještě více. Pokud nám lampy nesvítí do očí, můžeme osvětlení snížit více než o třetinu, a přece stejně dobře či lépe rozpoznáme vzdálené chodce či nerovnosti na chodníku. Staří lidé, v jejichž očích se rozptyluje mnohem více světla, získají ještě více. Na ulici osvětlené kvalitními lampami, ve kterých budou třikrát slabší výbojky, budou vidět podstatné lépe než předtím."- citace . Nad tímto návrhem je třeba se zamyslet, je asi nutno změnit doporučující normy. Nejsem si však jistá, zda na komunikaci např. se stupněm osvětlení IV, kterých je převážná většina ve městech, je možno osvětlení snížit na třetinu, to je na průměrnou hodnotu 1,33 Ix. Naše firma provádí měření osvětlovacích soustav a mohu vám odpovědně říci, že takováto hladina osvětlenosti je opravdu velmi nízká. Je to ovšem věc názoru. Je pravdou, že je lepší nižší hladina osvětlenosti než skokové přechody z jedné hladiny do druhé, ale k tomu jsou přece adaptační pásma. Není chyba v normě, ale v mnoha případech v praxi, kdy přechází osvětlení komunikace vysokých hodnot na téměř nulové bez adaptačního pásma, není to vada celkové koncepce „českého" osvětlování, ale konkrétní situace, konkrétního návrhu osvětlení. Nejsem sice fyziolog, ale o potřebě světla starších lidí je mi známo, že čím starší oči, tím světla potřebují a ne naopak. Norma ČSN 36 0450 pro vnitřní osvětlení dokonce doporučuje v čl. 3.2.6. zvýšení hladiny osvětlenosti v místnostech, kde je věk osob vyšší než 40 let. Domnívám se, že pro venkovní prostory neplatí, že čím méně světla, tím lépe člověk vidí. Starší zrak nepožaduje nižší hladinu osvětlenosti, ale maximální zamezení oslnění. 4. Architekturní osvětlování Opět si dovolím začít citací: „Obdivovat osvětlené památky může být podobný hodnotný zážitek jako obdivovat hvězdné nebe nad námi. Nicméně jejich osvětlování by mělo být rozumné. ....řada budov je osvětlována rozumně a naprostá většina z nich jen v první polovině noci. Vždyť kdo by obdivoval architektonické krásy ve tři ráno - jen opilec či prostitutky!?" Je velmi emotivní, ale musíme přiznat i pravdivé, je nutno samostatné ovládání architekturního nasvětlení a nastavení jeho provozu dle místních podmínek. To jsem ještě ale neuvedla, jak lze osvětlovat památky. Je to jednoduché, pokud by byla všude nízká hladina osvětlení, je možno aby nasvětlení, např. kostela, bylo mnohem nižší velmi efektivní. Nasvětlení je nutno realizovat shora dolů, opačným směrem dochází k velkým únikům světla a to je samozřejmě velmi špatné pro astronomi. Mohu vám sdělit, jsme navrhovali mnoho osvětlení budov, ale požadavkům na osvětlení budovy shora v reálu nelze vždy vyhovět. Je například těžké nasvětlit věž kostela s křížem „nějak"' shora. V okolí bývá tato věž obvykle nejvyšší stavbou a budovat v blízko památky nějakou konstrukci pro umístění světlometů je asi nemožné. 5.

Jiné zdroje světelného smogu Lze polemizovat s osobním názorem uveřejněným v článku: „ Já osobně vůbec nemám billboardy rád, jelikož jde o reklamu, vůči které se lze obtížně bránit. Co se týče jejich osvětlování zespoda - to je nehorázné svícení pánu bohu do oken". Mohu se přiznat, že souhlasím jako spotřebitel s tímto názorem, ale jak se k němu budou stavět reklamní, výrobní, prodejní a jiné společnosti. Jak osvětlit billboard a nesvítit pánu bohu do oken není tak obtížné navrhnout. Je nešvarem, že je mnoho osob, které zajišťují stavbu billboardu, návrháři kteří ztvární reklamu, ale osvětlení provede elektrofirma, která dělá přívod el. energii samozřejmě bez předešlého světelného návrhu a výpočtu. Jak již před mnoha lety řekl pan Ing. Maixner „Co Čech, to světelný technik". Dalším námětem na zamyšlení je názor: „ V důsledku silného osvětlení (venkovní architekturní osvětlení a nasvětlení reklam) jsou v poslední době montována do automobilů příliš silná světla (potkávací i dálková, směrová i brzdová).". Musím konstatovat, že se necítím fundovaná vyjádřit k tomuto bodu. Navrhuji, aby tuto záležitost zkonzultovali zástupci Sekce pro temné nebe s konstruktéry automobilů, dopravní policií a lidmi zabývajícími se bezpečností dopravy.

6


Závěrem bych chtěla doporučit, aby odborníci z jedné i druhé strany spolu jednali Česká společnost pro osvětlování může také při těchto jednáních velmi pomoci. Členové Sekce pro temné nebe asi neví nic o existenci Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, která by, dle mého názoru, měla iniciovat tato jednání. Není účelem této stati dokázat, že požadavky členů Sekce pro temné nebe jsou nesmyslné. Je nutno nalézt oboustranně přijatelný kompromis. Veřejné osvětlení je významným faktorem zajištění bezpečnosti silničního provozu i obecné bezpečnosti osob. Je určitě možné a vhodné jednat o omezení světelného smogu v bezprostředním okolí existujících observatoří. Těžko lze však omezit veřejné osvětlení v městské části, kde shodou okolností ve svém bydlišti působí astronom - amatér. Nepoměrné vyšší počet obyvatel žádá naopak zvýšit osvětlení, doplnit veřejné osvětlení, kde chybí. Je to logické, bojí se o svou bezpečnost. Pro správce VO je samozřejmě velmi těžké zajistit současně pro jednoho obyvatele obce co největší tmu pro výkon jeho práce nebo záliby a osvětlit komunikace a prostranství dle žádostí ostatních obyvatel obce. Na závěr mohu uvést příklad: starosta nejmenovaného městského obvodu města Ostravy v jednom dopise, zaslaném správci veřejného osvětlení, požadoval vyhovět astronomovi amatérovi na omezení osvětlení v obci, připojil mnoho článků členů výše již citované sekce, a zároveň žádal o posílení osvětlení v obci a nasvětlení kostela. pozn.red. : autor či autoři citátů měli pod pojmem „lampy“ pravděpodobně na mysli svítidla

Aktuální informace o evropských normách pro osvětlení Ing. Jiř í Novotný, předseda TNK 76 Osvětlení při ČSNI Již několik let řeší řada pracovních skupin v rámci komise TC169 Světlo a osvětlení Evropského výboru pro normalizaci (CEN) různě normy, které budou (až na některé národní odchylky) platit ve všech zemích Evropské unie a v dalších zemích, které se staly právoplatnými členy CEN. To se týká i České republiky, která je rovněž členem Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC). Spoluprací s oběma těmito částmi evropské normalizace je pověřen Český normalizační institut (ČSNI), který' při této činnosti využívá doporučení technických normalizačních komisí (TNK) složených z dobrovolných odborníků v jednotlivých oborech techniky. Za TNK 76 poskytuji pravidelně informace o stavu normalizačních prací na odborných konferencích, v časopisu SVĚTLO. TNK 76 je poradním orgánem ČSNI, který na průběžné sledování činnosti CEN nemá pracovní kapacity. Současný stav Připomeňme si, že v současné době platí u nás tyto převzaté evropské normy pro osvětlení: • ČSN EN 1837 Bezpečnost strojů - Integrované osvětleni strojů (36 0453) s účinností od 2000.04.01. • ČSN EN 1838 Světlo a osvětleni - Nouzové osvětleni (36 0453) s účinností od 2000.10.01. • ČSN EN 12193 Světlo a osvětlení - Osvětleni sportovišť (36 0454)s účinností od 2000.08.01. V souvislosti s vydáním těchto nových norem byla změněna řada termínů a byly zavedeny termíny nové, o nichž se zmíním dále. V únoru t.r. jsme obdrželi dlouho očekávanou EN 12665 Light and Lighting - Basic terms and criteria for specying lighting requirement (Svěllo a osvětlení - Základní termíny a kriteria pro stanovení požadavků na osvětlení). V průvodním dopise od tajemníka komise CEN/TC 169 p. dr. Seidla bylo uvedeno vysvětlení, že se z časových důvodů upouští od formálního hlasování (které mělo podle poslední verze plánu prací ze srpna 2000 začít v lednu t.r.), jelikož byl tento dokument dostatečně připomínkován při informačním oběhu a v konečných jazykových verzích (anglické, francouzské a německé) připraven odborníky zemí s příslušnými úředními jazyky. Před oficiálním schválením se požadují proto pouze písemné připomínky týkající se tiskových chyb a drobných redakčních úprav do konce května t.r. Zde připomínám, že tato norma byla připravena ještě před přijetím ČR za člena CEN a měla být logickým základem pro tvorbu všech ostatních evropských předpisů pro osvětlování a byla proto i v přijatých normách citována ve t varu prEN 12665, tj. jako navrhovaná. V dubnu t.r. byl k formálnímu hlasování s termínem 2001.06.05 zaslán konečný návrh prEN 12464 Light and Lighting - Lighting for indoor work places (Světlo a osvětlení - Osvětlení vnitřních pracovních prostorů). Tato norma zásadně ovlivní současné české předpisy pro osvětlení. Při jejím zavedení bude nutné zrušit nebo revidovat řadu ČSN a doplnit novou soustavu některými dalšími normami, např. zavést do systému ČSN nový způsob hodnocení oslnění podle Publikace C1E No 117/1995 atd. Na tomto místě je třeba uvést zajímavou informaci. V únoru tr. obdržel ČSNI návrh mezinárodního standardu ISO/DIS 8995 CIE DS 008.3/E Lighting of Indoor work places (Osvětlení vnitřních pracovních prostorů). Tento standard je po věcné stránce shodný s výše uvedenou EN 12464, což svědčí o zpracování stejným týmem odborníků i o fungující spolupráci mezi CEN/TC 169 a Mezinárodní komisí pro osvětlování CIE. Podle sdělení pracovníků ČSNI je ČR v Mezinárodní organizaci pro standardizaci ISO v oblasti osvětlování pouze členem - pozorovatelem, a tudíž bude do soustavy ČSN prioritně zavedena zmíněná EN 12 464. Série evropských norem pro osvětlení silničních komunikací, která měla být podle Pracovního plánu CEN/TC 169 Světlo a osvětlení ze srpna 2000 předložena k hlasování na počátku tr. zatím nebyla zaslána. Navíc, na základě návrhu expertů spolupracující subkomise TC 226 a následného hlasování členů CEN bylo zřejmě v rozporu s předcházejícím hlasováním rozhodnuto, že EN 13201-1 Road Lighíing -Part 1: Selection of lighíing classes (Osvětlení silničních komunikací - Část l: Třídění silničních komunikací) bude vydána pouze ve formě Technické zprávy CEN, a nikoliv jako informativní příloha k

7


EN 13201-1 Road Lighting -Part 1: Performance requirements (Osvětlení silničních komunikací - Část 1: Požadavky na osvětlení). Toto nelogické řešení je také v rozporu s hlasováním ČR. které jsme za TNK 76 zdůvodňovali mimo jiné tím, že požadavky na osvětlení bez zatřídění komunikací na základě provozních a technických kritérií postrádá smysl. Nakonec uveďme zajímavou informaci o prvních výsledcích pracovní skupiny CEN/TC 169/WG 8 Fotobiologie. Tento tým vypracoval první verzi předpokládané evropské normy s názvem Light and Lighting - Incoherent optical radiation Measuremenl and assessment of radiation expasures by artificial UV-sources in the workplace (Světlo a osvětlení Nekoherentní optické záření - Měření a hodnocení dávky ozáření umělými zdroji UV záření na pracovních místech). Tento materiál je první částí předpokládané skupiny norem pro měření a hodnocení UV záření na pracovištích, což má význam z hlediska posouzení zdravotních rizik při práci se zdroji záření a jejich omezení a bude jistě zajímat pracovníky hygienického dozoru. V tomto prvním stadiu informačního oběhu je zřejmě nejvhodnější předkládat připomínky k věcné i formální náplni dokumentu, k čemuž zainteresované odborníky tímto vyzývám. Ze stručného přehledu nejdůležitějšího dění v evropské normalizaci pro osvětlení je zřejmé, že nás čekají významné změny, na něž se musíme připravit. Především je nutno zajistit kvalitní připomínky k připravovaným EN a také kvalitní zavedení schválených EN do systému ČSN, včetně nové terminologie. Ta by si vyžádala zvláštní přednášku. Vždyť i tak běžný termín jako místné průměrná a časově minimální osvětlenost bude prakticky se stejným významem znít (průměrná) udržovaná osvětlenost. Doplněk světelnětechnického názvosloví je obsažen ve zmíněné EN 12665, kterou bude nutno v nejbližší době převzít do soustavy ČSN. Pro další normalizační činnost uvítá Technická normalizační komise další aktivní spolupracovníky, nejlépe se znalostí angličtiny.

Ovlivňování parametrů sodíkových výbojek změnou napětí Pavel Válek, Radim Bílek, Karel Sokanský V příspěvku jsou popsány výsledky z měření na modelu veřejného osvětlení tvořeného 60 kusy vysokotlakých sodíkových výbojek 70W čtyř různých výrobců. Model je rozdělen na tři třetiny z hlediska napájecího napětí. Měření světelných a elektrických parametrů jednotlivých výbojek je prováděno v pravidelných intervalech. V době prezentace příspěvku ( 05/2001) mají výbojky za sebou přibližně 5500 provozních hodin a šest měřících cyklů . 1. Úvod Veřejné osvětlení patří mezi neplacené služby obyvatelstvu. Ovlivňuje veřejný pořádek, bezpečnost dopravy a turistickou atraktivnost mést a obcí. Optimalizace provozu a údržby veřejného osvětlení patří k nosným programům rozvoje veřejně prospěšných služeb. Jednou z možností úspory nákladů na provoz veřejného osvětlení je regulace příkonu a tím součastné i výkonu světelných zdrojů ve svítidlech prostřednictvím napájecího napětí osvětlovací soustavy. Regulací napájecího napětí osvětlovací soustavy v dovolených mezích lze dosáhnout polovičního činného příkonu při snížení světelného toku svítidel na přibližné třetinu - tak hovoří příručky a učebnice z oblasti elektrického světla. Pod pojmem regulace napětí osvětlovací soustavy si lze představit snižování napětí od jmenovité hodnoty U=230V na minimální přípustnou provozní velikost Umim=180V udávanou výrobci komponentů svítidel. Tato minimální hodnota napájecího napětí se však může vyskytovat až na elektricky nejvzdálenějším místě v rozvodu, což ve skutečnosti mírné omezuje regulační rozsah a tím i velikost úspor. Další z možností úspor nákladů na provoz veřejného osvětlení, v praxi ovšem přímo navazující na možnost regulace napájecího napětí na vstupu osvětlovací soustavy, spočívá v zachování předpokládané životnosti světelných zdrojů výbojek. Tohoto efektu dosáhneme omezením možnosti zvýšení napětí v rozvodu nad jeho jmenovitou hodnotu U=230V (dovolená tolerance rozvodných společností je v tomto ohledu zvýšení až o 10% na hodnotu U+10%=253V). Zvýšení napětí nad jmenovitou hodnotu 230V je běžný jev, zvláště v nočních hodinách, kdy je veřejné osvětlení v provozu. Nastává v okamžicích odlehčení odběru elektrické energie rozvodné sítě. Z hlediska zachováni životnosti světelných zdrojů zde lze dosáhnout určitých zisků snížením nákladů na nákup nových světelných zdrojů a jejich výměnu ve svítidlech. Experimenty a měření provedené na modelu osvětlení se sodíkovými výbojkami mohou napomoci si uvědomit vliv napájecího napětí na hodnotu jednotlivých parametrů sodíkových výbojek, včetně životnosti a vlivu jednotlivých parametrů na ni. Pro úplnost je třeba dodat, že světelné zdroje mají v době prezentace příspěvku odsvíceno přibližné 5500 provozních hodin, což je necelá polovina jejich života. 2. Popis experimentu a metodika měření Pro provedení experimentu byl sestaven model s 60-ti kusy vysokotlakých sodíkových výbojek o jmenovitém příkonu 70W. Testované výbojky jsou od čtyř různých výrobců (Teslamp Holešovice, Philips, Osram, General Electric Lighting), elektrická výzbroj svítidel byla vybavena podle doporučení výrobce svítidel. Všechny předřadníky byly v průběhu měření ověřeny, zda-li impedančně vyhovují normou doporučeným hodnotám. Model je funkčně rozdělen na tři větve = fáze, přičemž každá větev je napájena jiným napětím: a.) větev č.l hodnotou o deset procent sníženého jmenovitého napětí U n-10%= 207 V

8


b.) větev č.2 jmenovitou hodnotou Un = 230 V c.) větev č.3 hodnotou o deset procent zvýšeného jmenovitého napětí Un+10% = 253 V. Výše uvedené hodnoty napětí jsou stabilizovány s přesností 2% pomocí regulovatelných stabilizátorů síťového napětí. Denní pracovní rytmus modeluje 2 krát 11 provozních hodin se dvěma jednohodinovými přestávkami určenými pro vychladnutí výbojek a předřadníků. V době prezentace příspěvku má model za sebou přes 5500 provozních hodin. První měření světelných zdrojů, tzv. získání vstupních hodnot, bylo provedeno po 100 zahořovacích hodinách, další měření světelných zdrojů pobíhá v přibližném intervalu 1000 provozních hodin. Vlastní měření probíhá z důvodu objektivního srovnání všech světelných zdrojů na hladině jmenovitého napětí Un= 230V. Měření se z hlediska objektivity provádějí vždy na stejném předřadníků a startéru. Při měření jednotlivých výbojek se zjišťují hodnoty : a.) světelného toku v absolutní hodnotě a po přepočtu v poměrné hodnotě vztažené k hodnotě na počátku měření po zahoření světelného zdroje. b.) pravé efektivní hodnoty napětí na oblouku výbojky, dále se přepočítává na poměrnou hodnotu vztaženou k hodnotě počáteční. c.) pravé efektivní hodnoty proudu výbojkou, dále se přepočítává na poměrnou hodnotu vztaženou k hodnotě počáteční. d.) činného příkonu celého měřeného systému předřadník, startér, výbojka, která se opět dále přepočítává na poměrnou hodnotu vztaženou k hodnotě počáteční. 3. Naměřené závislosti Všechny naměřené závislosti jsou vypočteny jako průměrné a poměrné hodnoty. Průměrné hodnoty jsou vypočteny ze všech svítících světelných zdrojů, poměrné hodnoty jsou vztaženy na startovací hodnoty po zahoření světelných zdrojů. Rozebírání jednotlivých křivek pro jednotlivé výrobce by bylo nekorektní z hlediska relativně malého počtu měřených zdrojů od jednotlivých výrobců (5 kusů na výrobce). Jako první je uvedená závislost světelného toku na provozních hodinách světelného zdroje (viz obr.l), která je z hlediska osvětlovací techniky nejdůležitější. Z naměřených hodnot je patrná klesající tendence světelného toku. Jako zlomový bod je možné označit 3000 provozních hodin prakticky pro všechny tři měřené větve. Z hlediska diagnostiky stavu výbojky je vhodné uvést závislost efektivní hodnoty napětí na výboji jako druhou (viz obr.2). Toto napětí má podle předpokladu stoupající tendenci, zvláště pro výbojky napájené zvýšeným napětím o 10% nad napětí jmenovité. Pro možnost srovnání světelného výkonu k elektrickému příkonu je vhodné uvést závislost činného příkonu soustavy světelný zdroj, předřadník a startér na provozních hodinách světelného zdroje (viz obr. 3). Z naměřených křivek je patrné, že kopírují tvar křivek světelného toku, ovšem v menším měřítku. Drobné rozdíly jsou zaviněny průměrováním hodnot čtyř různých výrobců. Projevit se zde může rovněž skutečnost, že činné ztráty v tlumivce jsou úměrné kvadrátu jí protékaného proudu. K mylným závěrům může svádět použité měřítko vertikální osy ( 94 až 104 %), které rozdíly zvýrazňuje i když ve skutečnosti nejsou tak výrazné (viz jiné grafy). Všechny grafy používají poměrné jednotky.

Obr.1 Změny světelného toku v závislosti na provozních hodinách

Obr.2 Změny napětí na výboji v závislosti na provozních hodinách

Obr.4 Proud výbojkou v závislosti na provozních hodinách

9


Obr.3 Činný příkon v závislosti na provozních hodinách

Obr.5 Měrný výkon výbojek v závislosti na provozních hodinách

4. Zhodnocení zjištěných výsledků Dříve než se přistoupí k vlastnímu hodnocení naměřených hodnot a průběhů je třeba uvést: a.) světelné zdroje mají v době prezentace příspěvku odsvíceno přibližně 5500 hodin, což je necelá polovina jejich života. Leccos se tedy ještě může v dalším hodnocení změnit. b.) všechny výsledné průběhy jsou vztaženy na výbojky jako průměr. Mezi sadami výbojek jednotlivých výrobců se z hlediska jejich opotřebení určité rozdíly projevovaly již nyní. Některé sady jsou opotřebovány méně, některé více. Také proces zahoření definovaný sto hodinami provozu se u některých výrobců ukázal jako nedostatečný. Mírná zvlnění v průbězích jsou tedy z tohoto hlediska z části oprávněná. c.) vlastní měření byla prováděna měřícími přístroji s třídou přesnosti 0,5%. Zvlnění hodnot v grafech je způsobeno rozdíly kolem 1% v poměrném vyjádření. S chybou kolem 0,5% je tedy možné počítat. d.) všechna měření, prezentovaná v příspěvku, byla prováděna z důvodu možnosti srovnání opotřebení světelných zdrojů jednotlivých větví na jmenovitém napětí. Pohledem na graf zobrazený obr. l vyjadřujícím změny světelného toku světelných zdrojů zjistíme úbytek světelného toku celkem zřetelně. V případě posledního měření, po 5000 hodinách provozu je srovnatelný jak u větve provozované na zvýšeném napětí tak u větve provozované na sníženém napájecím napětí a činí skoro 11%. Zde o výhodnosti provozu světelného zdroje na nižším napájecím napětí pravděpodobně rozhodne jeho život. Jako zvláštnost je zde možné konstatovat, že světelný zdroj provozovaný na jmenovitém napětí má menší úbytek světelného toku než při podpětí. Významný výsledek pro diagnostiku stavu opotřebení výbojky poskytuje obr.2, který zobrazuje změnu napětí na oblouku. Pokud by byl uvedený obrázek rozkreslen pro všechny výrobce, došli bychom k ještě větším rozdílům. Podle očekávání má větev napájená zvýšeným napětím výrazný vzrůst napětí na oblouku již po 2000 provozních hodinách. Zde je možné konstatovat, že pokud bude veřejné osvětlení napájené určitými procenty provozních hodin zvýšeným napětím, mohou při jeho rozběhu na jmenovitém nastat problémy se zapálením výbojky (což je ověřená skutečnost získaná při měření prováděném na jmenovitém napětí). Pohledem na obr. 3 zobrazujícím příkon soustavy světelný zdroj, předřadník a startér v závislosti na provozních hodinách světelného zdroje zjistíme, že popisuje rozdíly mezi jednotlivými větvemi již méně výrazně. Rozdíly zde sice jsou, jejich velikost je přibližně na úrovni 2% od větve napájené jmenovitým napětí. Pravděpodobně se výrazněji projeví až při dalších měřeních, jak tomu napovídá trend křivky reprezentující větev se zvýšeným napětím. Projevit se zde může rovněž skutečnost, že činné ztráty v tlumivce jsou úměrné kvadrátu jí protékaného proudu. Tento proud je nejnižší ve větvi se zvýšeným napětím. Z hlediska srovnání efektivní hodnoty proudu protékajícího výbojkou (obr. 4), provozované při různém napájecím napětí je možné konstatovat, že s růstem napětí na výboji velikost proudu klesá. Vzhledem k tomu že se příkon soustavy světelný zdroj, předřadník a startér v závislosti na provozních hodinách prakticky nemění (±2%) musí být zachována hodnota činného příkonu. Poslední graf na obr. 5 reprezentuje závislost měrného výkonu světelných zdrojů různých větví. Její hodnota nám přibližuje praktický ekonomický pohled na věc. Výsledek, který odpovídá 5000 provozních hodin, lze vyjádřit: - minimální úbytek měrného výkonu mají světelné zdroje pracující při jmenovitém napětí. - úbytek měrného výkonu světelných zdrojů výbojek pracujících na zvýšeném napětí je sice maximální, avšak od výbojek pracujících na sníženém napětí se příliš neliší. Obecně lze první etapu měření, definovanou necelou polovinou provozních hodin životnosti výbojek shrnout: a.) práce výbojek při jmenovitém napětí je optimální stav z hlediska úbytku světelného toku a měrného výkonu. b.) práce výbojek při sníženém napětí výbojkám obecně neškodí, nedosáhneme však optimálních parametrů z hlediska měrného výkonu. Posouzení hlediska životnosti a vhodná volba výrobce světelného zdroje je otázkou příštích měření. c.) práce výbojky při zvýšeném napětí snižuje její měrný výkon, zvyšuje její napětí na výboji a snižuje životnost. Tato skutečnost se výrazné projeví v případě napojení výbojek na elektrickou síť s relativně proměnným napětím (v rámci povoleného tolerančního pole 230V ±10 %). Po určité době provozu v této síti může nastat stav, kdy výbojka začne nejprve při podpětí a později při jmenovitém napětí cyklovat. Výboj se prakticky neustálí. Přičemž při zvýšeném napětí ještě může svítit spolehlivě velmi dlouho.

10


Osvětlení a nová odpadová legislativa RNDr. Alena Labodová, Institut environmentálního inženýrství, HGF,VŠB-TU Ostrava Nejdřív vás asi napadne, co má vlastně osvětlení společného s odpady a s legislativou v této oblasti. Většina příspěvků, které jsou uvedeny v pozvánce na tento kurz, se týkají kvality osvětlení z různých hledisek, ale nehovoří o osvětlovacích soustavách z hlediska takříkajíc hardwarového. Přitom zejména při rozsáhlejších světelných instalacích musí uživatele tato stránka také zajímat. Název kurzu je „.Legislativa v oblasti osvětlování". Ráda bych vás upozornila, že legislativa pro životní prostředí do této oblasti rovněž patří. Představme si projekt osvětlovací soustavy pro velkou halu. Bude určitě obsahovat skvělý světelně technický výpočet, energetický propočet a návrh vhodných svítidel a zdrojů. Zcela určitě však nebude obsahovat postup pro zneškodňování odpadů vzniklých provozem osvětlovací soustavy. Bude spoléhat na to, že odpady budu řešeny v jiných: souvislostech. Přitom odpad z většiny světelných zdrojů je uveden v katalogu odpadů (vyhl. MŽP 337/1997 ve znění vyhl. MŽP 334/1999) pod číslem 20 01 21 a je zařazen jako odpad nebezpečny kvůli obsahu rtuti. V současné době jsou tyto vyřazené světelné zdroje zneškodňovány různými firmami a jen část je recyklována. To se asi změní poté, co vstoupí i v platnost nový zákon o odpadech. Ten bude plně kompatibilní s evropskou legislativou a přinese v oblasti osvětlení a odpadů z osvětlovacích soustav závažné změny. Nejprve budu citovat koncepci nakládání s odpadními světelnými zdroji, jak je navržena v rámci přípravy nové legislativy (koncepce odpadového hospodářství ČR, kap. 9 - nakládání s komunálními odpady): 9.10.1.1.6 Zářivka a/nebo ostatní odpad s obsahem rtuti - omezování spotřeby (např. revize osvětlovacích podmínek) - předcházení vzniku (např. konstrukce zářivek umožňující recyklaci zářivky s dlouhou životností, jiné zdroje světla) - sběr, svoz a třídění (zpětný odběr v distribuční síti, mobilní sběrny, recyklační dvory) - recyklace (siť zpracovatelských zařízení - technicko-ekonomický popis, počet a lokalizace zařízení, investiční náklady, cena služeb) - zneškodnění zbytků (fyz.-chemická úprava a skládka - technicko-ekonomický popis, počet a lokalizace zařízení, investiční náklady, cena služeb) - pobídky (např. recyklační poplatek v ceně nového výrobku, zdanění výrobků s obsahem nebezpečných látek, sběr hrazen z rozpočtu obce) - vývoj (spotřeba výrobků, produkce odpadů, bilance zpracovatelských a zneškodňovacích kapacit, nejlepší dostupná technika) - přehled a popis navrhovaných opatření (...) Z těchto stručně formulovaných bodů se začíná klubat cosi, co už je v zákoně o odpadech, který' má platit od 1.1.2002 formulováno mnohem obsáhleji a detailněji. Pravda, zákon je právě někde na cestě mezi dolní a horní komorou parlamentu, ale nezdá se, že zrovna v této oblasti by došlo k nějakým změnám. Nakládáním s odpady ze světelných zdrojů se zabývá část V, § 38. Opět cituji (ve znění návrhu zákona o odpadech odeslaného ze sněmovny do senátu): ZPĚTNÝ ODBĚR NĚKTERÝCH VÝROBKŮ §38 (1) Povinnost zpětného odběru se vztahuje na a) minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jin é než surové; přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující nejméně 70 % hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků. b) elektrické akumulátory. c) galvanické články a baterie, d) výbojky a zářivky, e) pneumatiky, f) používané v domácnostech. (2) Vláda může v mezích úpravy Evropských společenství nařízením stanovit další výrobky, než jsou uvedeny v odstavci l, podléhající povinnosti zpětného odběru po jejich použití. (3) Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky uvedené v odstavci l uvede do oběhu (dále jen „povinná osoba"). (4) Povinná osoba musí prostřednictvím právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, která prodává výrobky uvedené v odstavci l spotřebiteli (dále jen „poslední prodejce"), zajistit, aby byl spotřebitel informován o způsobu provedení zpětného odběru těchto použitých výrobků. (5) Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží. (6) Povinná osoba může na základě písemné dohody s obcí využít ke splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí.

11


(7) Zpětný odběr použitých výrobků uvedených v odstavci l musí být proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od spotřebitele, v případě uvedeném v odstavci 6 i od obce. Místa zpětného odběru musí být pro spotřebitele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje. Povinná osoba je povinna zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení. Tuto povinnost splní a) samostatně, tedy tak, že na vlastní náklady organizačně a technicky zajistí zpětný odběr použitých výrobků jím uváděných do oběhu, nebo b) přenesením na jinou právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, která přebírá výrobek za účelem jeho dalšího uvedení do oběhu, jestliže smlouva o převedení vlastnických nebo obdobných práv k tomuto výrobku obsahuje doložku o přenesení odpovědnosti za zajištění zpětného odběru na tuto osobu, nebo c) smluvním přenesením na autorizovanou společnost. (8) Povinná osoba musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy. (9) Povinná osoba je povinna zpracovávat roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu každoročně zasílat ministerstvu do 31. března. (10) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsah roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok a dále stanoví vyhláškou obsah žádosti o udělení autorizace pro společnost uvedenou v odstavci 7 písm. c).

Legislativa ve veřejném osvětlení Jiří Voráček, člen SRVO,Ostrava Ve státě, v občanské společnosti existují snad pro všechny činnosti lidí normy a předpisy, které mají lidem sloužit, mají chránit jejich oprávněné zájmy, ale současně je nutně musí zase omezovat, aby bezohledná činnost jednoho, neničila druhému život a nezbytné podmínky pro něj. Veřejné osvětlení (dále jen VO) se pro výkon své funkce vyskytuje a přirozeně se musí vyskytovat na veřejných prostranstvích, tedy všude tam, kde se předpokládá možnost pohybu motoristické dopravy a zejména pěších. Právě proto se dostává mnohem častěji a v mnohem větším rozsahu do situací, kdy pro jeho navrhování, výstavbu a provozování je nezbytná znalost poměrně širokého okruhu legislativních a technických norem. Cílem mého příspěvku je upozornit na nejdůležitější z nich, ukázat na některé souvislosti a zejména na některé ne zcela šťastné kombinace norem a předpisů. Příspěvek jsem si dovolil rozčlenit do několika oblastí: 1) Právní postavení VO ve společnosti po roce 1989 2) Legislativní pravidla v oblasti návrhu a výstavby VO 3) Legislativní pravidla v oblasti provozu a údržby VO 1. Právní postavení VO ve společnosti po roce 1989 Lze oprávněně konstatovat, že právní postavení VO je špatné. VO je v pozici nechtěného a nemilovaného dítěte, kterého se rodič (stát v zastoupení města nebo obce), ač by to rád udělal, nemůže zbavit, a proto mu to dává jaksepatří najevo. A tak mu poskytuje jen to minimum, ale přesto očekává naprostou kázeň a dokonalé výsledky. Zajímavé na VO je také to, že se jedná o jednu z mála (ne-li už úplně poslední!?) služeb obyvatelům, na kterou dosud stát nenašel způsob, jak ji občanům zpoplatnit. Podívejte se na jiné oblasti a výkony ve sféře služeb, k jakým změnám od roku 1989 došlo (odpady, bydlení, vlastnictví nemovitostí, doprava, zdravotnictví atd.) i přesto, že stát vybírá od občanů daně (a chce stále více). Ano, z daní občanů je hrazena výstavba, provoz a údržba VO. proto si občané zcela oprávněně veřejné osvětlení žádají a zájem a aktivita občanů jsou jedinou oporou a hybnou silou toho, že existuje alespoň minimální zájem - sice se skřípěním zubů - ze strany měst a obcí. Ti nejlepší z nás soustředění v Poslanecké sněmovně a Senátu ČR bohužel pro zařízení VO nejenže neudělali nic kvalitativně lepšího, ale nebyli ani schopni zachovat to, co do roku 1989 fungovalo a postavení VO ve společnosti prospívalo. Není určitě na škodu si připomenout, že před rokem 1989 bylo VO začleněno do kompetence ministerstva vnitra (na tom vnitru vůbec netrvám, mohlo klidně zůstat pod patronací dnes například ministerstva pro místní rozvoj, nebo hospodářství a průmyslu), existovali odborné gesce, vydávali se metodické příručky a pokyny (např. pro jednotné pracování pasportu VO - zase netrvám na tom jednotném, ale na tom, aby pasport VO byl majitelem vůbec veden, alespoň v minimální formě), byla organizována odborná školení a semináře. Z toho všeho nám dnes zbyla možnost v odborných skupinách si pořádat ve vlastní režii odborné semináře - díky za ně a za tu možnost vyměnit si zkušenosti. Z jiného pohledu by se ale dalo nadneseně říct, že se školíme a přesvědčujeme navzájem, školíme již proškolené, ale nevidíme nebo zatím neumíme najít možnost dostatečně ovlivnit prostředí, kde se hlavně rozhoduje, nebo kde se má rozhodovat. Ale přistupme k faktům. 1.1. Základní právní norma Zákon. 128/2000 Sb.o obcích (obecní zřízení) zrušil původní zákon č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků a nabyl účinnosti dnem voleb do zastupitelstev krajů - tedy 12. listopadu 2000.

12


Základní organizační jednotkou v oblasti plánování a zabezpečení rozvoje, modernizace a provozu soustav veřejného osvětlení jsou městské magistráty, obecní úřady nebo jimi stanovené organizace. Z tohoto pohledu není rozhodně bez zajímavosti, podívat se na vývoj „opory" veřejného osvětlení v tomto zákoně. Zákon ČNR č. 367/1990 Sb. ze dne 4. září 1990 o obcích (obecní zařízení) v § 14 či. (1) původně uváděl: "Při výkonu samostatné působnosti obce zabezpečuje hospodářský, sociální a kulturní rozvoj územního obvodu, ochranu a tvorbu životního prostředí a uspokojování potřeb občanů obce zejména tím, že spravuje a udržuje místní komunikace a veřejné osvětleni, zajišťuje čistotu obce a odvoz domovních odpadků a jejich nezávislou likvidaci." Po následných změnách, doplněních, Nálezu Ústavního soudu ČSFR a poslední změny zákonem č. 279/1995 Sb.se § 14 pozměnil: . § 14 odst. (1) - Do samostatné působnosti obce patří zejména: p) správa, údržba a provozování zařízení sloužících k uspokojování potřeb občanů, jsou-li vlastnictvím obce Povšimněme si, jak elegantně se slůvko veřejné osvětlení z textu vytratilo. Nově koncipovaný zákon č. 128/2000 Sb. to ještě vylepšil v Hlavě II - Samostatná působnost obce, díl l, §35 odst. (2) Do samostatné působnosti obce patři ... . Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Z toho lze vyvodit, že musíme nejdříve prokázat význam veřejného osvětlení pro zabezpečení ochrany zdraví a veřejného pořádku, teprve potom nutit představitele obce, aby se jím také vážně zabývali. Z hlediska toho, že zařízení VO je součástí majetku obce, potom je důležitý i Díl 2 -Hospodaření obce: § 38 odst. (l) - Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti, Obec je povinna pečovat o zachování (řádná údržba) a rozvoj (obnova, rekonstrukce a nová výstavba) svého majetku. Obec vede evidenci svého majetku (v našem případě by to mel být PASPORT VO). §38 odst. (2) - Majetek obce musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím. S nepotřebným ... atd. Zajímavé je, že v díle 3 Spolupráce mezi obcemi je zákon konkrétnější, když uvádí: § 50 odst. (1) Předmětem činnosti svazku obcí mohou být zejména a) úkoly v oblasti... atd. b) zabezpečování čistoty obce, správy veřejné zeleně a. veřejného osvětlení... atd. Je překvapivé, že v části, kde to nejméně přichází v úvahu, se pojem VO vyskytuje. Umíte si představit, jak se několik obcí nebo měst dohodne na společné správě VO, když vzpomeneme zkušenosti z23správního řízení VO v Ostravě a jiné odstředivé tendence městských obvodů a částí větších měst ČR. Z toho vyplývá, že tvůrci právních norem mnohdy neví a netuší, co vlastně činí. Veřejné osvětlení je přitom jediným oborem veřejně prospěšných služeb, jehož jakost i provozní stav je předepsán státní technickou normou. Chybí mu však nějaká zákonná ochrana před nekvalifikovanými zásahy a politickými rozhodnutími, stejně tak chybí např. ochrana před poškozováním okolní stavební činností třeba taková, jakou mají elektroenergetika, plynárenství a teplárenství ze zákona č. 222/1994 Sb. nebo telekomunikace podle zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích. 2. Legislativní pravidla v oblasti návrhu a výstavby VO Z hlediska umístění zařízení VO je nutné v rámci všech stupňů přípravy novostaveb VO, rekonstrukcí původních osvětlovacích soustav zejména (VO z doby, kdy se tolik nehledělo na vlastnictví pozemků, ochranu životního prostředí apod.) je nutné mít základní přehled o vazbách a souvislostech s jinými zákony, aby správce nebo vlastník VO nebyl až v rámci stavebního řízení zaskočen požadavky příslušného stavebního úřadu. V následujícím textu jsem si dovolil zdůraznit několik podle mého názoru nejdůležitějších právních norem, ke kterým je nutné přihlížet a je respektovat při jakémkoliv investičním záměru v oblasti výstavby nebo rekonstrukce VO. 2.1. Přehled některých zákonů Zákon č. 13/1997 Sb. - o pozemních komunikacích Zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. s prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb. dále novelizovaných vyhl. č. 300/1999 Sb. a 355/2000 Sb., který byl novelizován zákonem č. 102/2000 Sb.

Z hlediska veřejného osvětlení jsou důležité § 12, 13 o příslušenství komunikací, § 29 pevné překážky, § 30 ochranná pásma, kde novela zvětšila ochranné pásmo dálnice pro umisťování světelných zdrojů (např. pro reklamy) ze 100 na 250 m. Důležité jsou prováděcí vyhlášky. Např. vyhl. č. 355/2000 Sb. blíže specifikuje v §47a Vymezení souvisle zastavěného území, dále ve vyhlášce č. 104/1997 Sb. je § 25 Veřejné osvětlení, který' stanovuje pravidla pro osvětlování dálnic a silnic a také připomíná platné technické normy VO a pro projektování komunikací.

13


Zákon č. 289/1995 Sb. - o lesích (lesní zákon) jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem č. 238/1999 Sb.,č. 67/2000 Sb.,C. 132/2000 Sb.

V § 14 odst (2) zakládá povinnost respektovat ochranné pásmo a dále stanovuje postupy v případech odnětí nebo omezení lesních pozemků, povinnost projednat liniové stavby, při kterých k takovým případům dojde. Zákon č. 266/1994 Sb. - o drahách ve znění zákona C. 189/1999 Sb., a zákona C. 23/2000 Sb., C. 71/2000 Sb.,č. 23/2000 Sb.,č. 132/2000 Sb.

V zákoně § 4 specifikuje obvod dráhy, § 5 pojmy: stavba dráhy a stavba na dráze, § ochranná pásma pro různé druhy drah a § 9 stanovuje podmínky ochranného pásma dráhy. Zákon č. 138/1973 Sb. - o vodách (vodní zákon) Změna: 425/1990 Sb., 114/1995 Sb., 14/1998 Sb., i. 58/1998 Sb.

Důležité jsou: § 14 odst. (1) souhlas a jeho udělování ke stavbám podle písm. e) a g). Zákon č. 334/1992 Sb. - o ochraně zemědělského půdního fondu Změna: 10/1993 Sb.

V § 7 odát. (2), (3) - specifikují pravidla pro projednávání návrhů staveb z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, v § 9 v odst. (2) specifikuje výjimky, kdy není třeba souhlasu orgánu ZPF, má-li být ze zemědělského půdního fondu odňata půda. Zákon č. 458/2000 Sb. - o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci Nahrazuje zákon č. 222/1994 Sb., který byl doplněn zákonem £. 83/1998 Sb.

Zákon je společný pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství. Z hlediska sítě VO jsou nejdůležitější ustanovení o ochranných pásmech, které bohužel v některých případech chápou správci výše uvedených sítí a správci vodovodní a kanalizačních řadů jako nedotknutelné vlastní území. Je třeba chápat ochranné pásmo jako prostor v blízkosti již uložené sítě, ve kterém jsem povinen jednat s příslušným správcem o technickém provedení křížení nebo souběhu námi navrhovaného vedení VO. Ve většině případů nebývá problém s provedením kabelové trasy, ale značné problémy nastávají v případě umisťování stožárů. Nerozumně požadované odstupy základů stožárů od cizích vedení při stávajících šířkách chodníků v husté městské zástavbě v podstatě znemožňují umístění zařízení VO do jeho vlastního a navíc vyhrazeného pásma podle ČSN 73 6005, která byla do konce roku 1999 dokonce závazná. V § 46 zákona (v části Elektroenergetika), odst (3) jsou stanovena ochranná pásma venkovního vedení, odst. (5) podzemního vedení do 110 kV včetně a vedení řídící, měřící a zabezpečovací techniky a pro vedení nad 110 kW. V § 68 (Plynárenství), odst. (3) jsou ochranná pásma plynovodů a technologických staveb V § 87 (Teplárenství), odst. (2) ochranná pásma horkovodů (Pozn. autora: -děje největší problém je, že v případě nevyhnutelného stavění stožáru VO v ochranném pásmu horkovodu, je požadováno založeni pod úrovní horkovodního kanálu, což bývá až 2,5 m hluboko výrazně se prodražuje provedení základu a cena stožáru s prodlouženým dříkem.), dále v odst. (3) pro výměníkové stanice.

Zákon dále doprovází „oblíbené" vyhlášky o poplatcích UVN č. 169/1995 Sb. ve znění vyhl. č. 196/1996 Sb. až. 191/1998 Sb. Zákon č. 50/1976 Sb. ve znění zákona č. 83/1998 Sb. - Zákon o územním plánování a stavebním řádu (Staveb ní zákon) Důležité části zákona jsou: Oddíl 7 Územní řízení § 32 odst. (3) o sloučení územního a stavebního řízení, § 36 odst. (4) využití veřejné vyhlášky při oznámení zahájení územního, obdobně § 61 odst. (4) pro stavební řízení, Oddíl 4 Povolování staveb, změn staveb a udržovacích prací, § 56 dle písm. g) že se stavební povolení ani ohlášení nevyžaduje u stavebních úprav elektrických vedení bez omezení napětí, pokud se nemění jejich trasa, § 58 v odst. (4) povinnost smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřenou s vlastníkem stavby, na jejíž části má žádaná stavba spočívat. Zákon doprovází důležité prováděcí vyhlášky: Vyhl. 132/1998 Sb.. částka 49 ze dne 29. května 1998 kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona,

V § 16 odst (1) písm í) - obsahuje požadavky na seznam a adresy účastníků stavebního řízení, v odst (2) se jedná o doklady o jednání s účastníky stavebního řízení, § 186 odst (1) hovoří o obsahu projektové dokumentace ze které musí být zřejmé i požárně bezpečnostní řešení. Někdy tím nastává velký problém, jestliže pracovnice stavebního úřadu neuvažuje o specifice stavby VO a vyžaduje stanovisko požárního rady a posudek krajského hygienika a na základe toho vám přeruší stavební řízení.

14


Vyhl. 137/1998 Sb., částka 49 ze dne 9 června 1998 o obecných technických požadavcích na výstavbu

Část první: územně technické požadavky na stavby a na jejich umisťování, § 4 Umisťování staveb, odstavec (5) „Rozvodné energetické a telekomunikační vedení se v zastavěných částech obce se umisťují pod zem". Je věcí výkladu, že rozvod veřejného osvětlení, který je rozvodem specifického elektrického zařízení, připojeného k rozvodné síti dodavatele el. energie přípojkou, již není rozvodné energetické vedeni ve smyslu použitého pojmu Jinak je následně nutné postupovat podle dalších ustanovení, § 61 Výjimky v souladu s § 138a stavebního zákona, odst (2) a odst (3). 2.2. Základní předpisy pro projektování a výstavbu Veškerá činnost probíhající v rámci stavebního řízení musí být v souladu s obecně platnými právními předpisy, technickými předpisy, vyhláškami, normativními dokumenty apod. Stavební zákon 50/76 Sb. ve znění zákona č. 83/1998 Sb., doplněn vyhláškou č. 132/1998 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj, kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Z hlediska staveb VO jsou velmi důležité §§ 32, 36, 56, 58, 61 Stavebního zákona a §§ 16, 186 prováděcí vyhlášky. Se stavebním zákonem souvisí vyhláška č. 137/1998 Sb. téhož ministerstva o obecných technických požadavcích na výstavbu. Pro zajištění bezpečnosti elektrických zařízení je důležitý zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Tento zákon nahradil zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách a rozlišuje technické předpisy, technické normy a zavádí pojem harmonizované normy. Vedle zákona č. 22/1997 Sb. bylo vydáno 14 nařízení vlády ČR z nichž jsou z hlediska zařízení VO nejpodstatnější Nařízení vlády č. 168/1997 Sb., 169/1997 Sb., 173/1997 Sb., 178/1997 Sb., 179/1997 Sb. Oprávnění k projektování elektrických zařízení je dána odbornou způsobilostí projektantů elektro podle vyhlášky ČÚBP a ČUB č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Oprávnění projektovat stavby, které podléhají územnímu a stavebnímu řízení podle Stavebního zákona, je dáno zákonem č. 360/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků. 3. Legislativní pravidla v oblasti provozu a údržby VO 3.1. Údržba VO Veřejné osvětlení jako každé složitější technické zařízení musí být udržováno. Samozřejmé za předpokladu, že majitel má zájem ho mít provozuschopné a bezpečné co nejdelší dobu. Od roku 1995 je platná technická norma ČSN 33 2000-1, kde článek 13N6.2 uvádí: „Elektrická zařízení musí být pravidelně kontrolována a udržována v takovém stavu, aby byla zajištěna jejich správná činnost a byly dodrženy požadavky elektrické a mechanické bezpečnosti a požadavky ostatních předpisů a norem". Údržba veřejného osvětlení je jedním ze základních předpokladů udržení dobrých parametrů zařízení, dosažených při jeho výstavbě, dále zajištění bezpečného provozu a dosažení životnosti až na mezi únosnosti z bezpečnostního a provozního hlediska. Kvalifikační předpoklady pro údržbu a pasportizaci VO jsou řešeny v zákoně č. 455/91 Sb. o živnostenském podnikání. Práce v oboru montáží, oprav a údržby vyhrazených elektrických zařízení (č. oboru 205 01), mezi které patří i veřejné osvětlení, jsou posuzovány jako živnost vázaná a při vydávání živnostenského povolení se požaduje doložit osvědčení o odborné způsobilosti dle § 21, 22 tohoto zákona. Jedná se o oprávnění dle § 3 vyhl. 20/79 ve znění vyhl. 553/90 Sb. Dále se vyžaduje odborná způsobilost dle vyhl. 50/78 Sb. Tyto doklady - oprávnění, vydádá Institut technické inspekce dle příslušného místa sídla organizace. Pro obor revize elektrických zařízení (č. 20 502) je nutná odborná způsobilost dle § 9 vyhl. 50/78 Sb. 3.2 Veřejná prostranství Často se v obci řeší problém, co všechno má obec osvětlovat. Asi by to měla být všechna veřejná prostranství, protože tam je pohyb jeho občanů a pro ně má obec vytvářet podmínky pro jejich bezpečí a ochranu veřejného pořádku. § 34 zákona o obcích definuje pojem - veřejné prostranství a zní: „ Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru." V tom okamžiku ale vyvstává problém vlastnictví veřejného prostranství v souvislosti se Stavebním zákonem, který vyžaduje uzavření věcného břemene na každou stavbu, která je umístěna na stavbě nebo pozemku v cizím vlastnictví od stavebníka. Někdy na takovém pozemku ztroskotá vybudování uceleného zařízení VO, pro neúměrně vysoké požadavky vlastníků za zřízení věcného břemene.

15


3.3. Pasport VO Nezbytným technickým podkladem nejen pro údržby je pasport VO. I jeho zpracování a vedení má v předpisech oporu, ale i přesto byly a jistě ještě jsou majitelé zařízení, kteří tuto povinnost opomíjejí. Je dána jednak z normy a jednak i ze zákona. V normě ČSN 33 2000-1, v článku 13N7.2 Dokumentace elektrických zařízení je uvedeno: „Ke každému novému elektrickému zařízení musí být dodána dodavatelem v potřebném rozsahu dokumentace umožňující stavbu, provoz, údržbu a revize zařízení, jakož i výměnu jednotlivých částí zařízení a další rozšiřování zařízení. Do dokumentace musí být zaznamenávány všechny změny elektrických zařízení proti původní dokumentaci, které na zařízení vznikly před uvedením do trvalého provozu". Ve stavebním zákoně je v § 103 odstavec 2, který zní: „(2) Vlastnící rozvodných sítí, kanalizace a ostatních liniových podzemních staveb a zařízení jsou povinni vést o nich evidenci a z té poskytovat osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, ověřené údaje o jejich poloze." Tím je dána zákonná povinnost každého správce sítě veřejného osvětlení vytvořit a udržovat takový pasport VO, který ve své mapové části komplexní informaci o rozvodu VO poskytuje. 3.4. VO ve vztahu k jiným zařízením Vedle běžného provozu a údržby VO musí vlastník i provozovatel řešit i jiné problémy, které přináší umístění zařízení ve veřejném prostoru, jeho vlastní provedení a zejména pak umístění nosných konstrukcí - stožárů, výložníků. K řešení všech těchto otázek je nezbytně nutné jasné vymezení kompetencí mezi vlastníkem zařízení a provozovatelem. Jedná se například o jednoznačné pověření provozovatele k určitým úkonům, které může provádět v zájmu vlastníka. Zastupování vlastníka v tomto smyslu je v případech běžných výkonů správy a údržby svěřeného majetku jasné (řešení poškození, vyjadřování ke stavbám, obnova starých nebo vadných prvků apod.). Jsou však situace nebo požadavky třetích stran, které nemůže ani zplnomocněný správce zařízení VO provést nebo rozhodnout, aniž by k tomu měl konečné stanovisko vlastníka. Jedná se zejména o: a) Využití cizích stožárů b) Zařízení VO na cizích objektech c) Jiná vedení (zařízení) na stožárech VO d) Připojování jiných odběrů na rozvod VO e) Vztah VO a veřejné zeleně a) Využití cizích stožárů Je obecně rozšířené společné využívání podpěr nadzemního venkovního vedení např. energetiky nebo dopravních podniků. Společné využití podpěr je ekonomické a hlavně šetrné z hlediska životního prostředí a vzhledu města. V těchto případech je podpěra majetkem vlastníka sítě, pro kterou byla vystavěna. Správce VO je povinen záměry na využití podpěr předem s vlastníky projednat, instalace provádět šetrně a podle požadavků vlastníka podpěry a v případě nahlášené změny umístění podpěry (přeložka sítě, rekonstrukce, likvidace) zajistit na vlastní náklady nezbytné úpravy zařízení VO. b) Zařízení VO na cizích objektech Z minulosti je dáno, že prvky a kabelový rozvod zařízení VO jsou v mnoha případech umístěny na pozemcích nebo objektech ve vlastnictví jiných subjektů než vlastníka VO - města. V době, kdy byly tyto soustavy instalovány, se na soukromé vlastnictví tak nehledělo, v podstatě se uznávali jen oplocené parcely kolem rodinných domků. Každý přístupný prostor a dům se považovaly za majetek státu. Dnes je již situace jiná, řada pozemků a objektů byla vrácena oprávněných restituentům, nadále dochází ke změnám ve vlastnictví. Tím, že nejsou z minulosti zřízena věcná břemena, dochází např. i k prodejům domů státem (městem, obvodem) do soukromého vlastnictví, aniž je ošetřeno zařízení VO, které je na objektu umístěno. Potom bývá správce VO postaven před těžce a nákladně řešitelné situace, když vlastník oprávněně požaduje odstranění tohoto zařízení. Navíc musí být na takové přeložky čerpány prostředky běžné údržby, které potom samozřejmě chybí na místech potřebnějších. Novelizovaný Stavební zákon (žák. č. 50/1976 Sb. ve znění zákona č. 83/1998 Sb.) hovoří v § 58 Žádost o stavební povolení a v odst. (4): „Žádá-li stavebník o povolení stavby, která má z části spočívat na stavbě ve vlastnictví jiné osoby, musí připojit k žádosti o povolení stavby písemnou smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřenou s vlastníkem stavby, na jejíž části má spočívat; totéž platí i v případech, kdy se obě stavby mají provádět současně." Je proto nutné stanovit a dodržovat pravidla řešení umístění zařízení VO ve veřejném prostoru. U stávajícího zařízení do doby rekonstrukce se musí řešit nastalé konkrétní případy cestou vzájemné dohody, u nových staveb nebo rekonstrukcí VO navrhovat taková řešení, aby v maximální možné míře bylo nové zařízení VO umístěno na pozemcích nebo v nevyhnutelných případech i na objektech ve vlastnictví města

16


c) Jiná vedení (zařízení) na stožárech VO Každý, kdo zamýšlí využít stožáry VO jako podpěr pro nadzemní vedení, by si měl především uvědomit, že základy a dříky stožárů nejsou dimenzovány na takové vrcholové tahy, jaké kabelová nadzemní vedení vykazují. V žádném případě nemůže vymáhat náhradu škody v případě, že dojde k poškození jeho předmětu vlivem nějaké havarijní události zařízení VO. K této problematice jasně hovoří ČSN 34 8340 v čl. 22: „Na stožár se nemá upevňovat žádné další zařízení. Je-li upevnění dalšího zařízení nutné, nesmí být překročen jmenovitý vrcholový tah stožáru" s poznámkou: "Vlastník venkovního osvětlení musí s upevněním dalšího zařízení předem souhlasit" Uvedená poznámka vychází z ČSN 36 0400, kap. 6, či. 6.1.2.: „Využití podpěrných systému veřejného osvětlení pro jiné účely musí být předem odsouhlaseno příslušnou správou veřejného osvětlení.“ Požadavky na využití stožárů VO jako podpěr pro cizí nadzemní vedení musí řešit Správa VO individuálně a s ohledem na technický stav zařízení VO. Reklamní využití stožárů VO je také poměrně časté. Pro umisťování reklamních panelů na stožáry platí naprosto stejné podmínky uvedené v předchozí části. Na rozdíl od kontrolních výpočtů působení sil zavěšeného vedení, je v tomto případě nutné kontrolovat působení vibrací a sil vznikajících plošných odporem tabule větru. d) Připojování jiných odběrů na rozvod VO Vlastník VO je konečným odběratelem elektrické energie od distributora na základě smluvního vztahu a pro VO má sjednanou zvýhodněnou sazbu C 10 (v roce 2001 ve výši 1,64 Kč / kWh). Jestliže ani vlastník a ani provozovatel VO nejsou autorizované osoby z hlediska zákona č. 458/2000 Sb,. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci nejsou oprávněny dále distribuovat elektrickou energii. Z uvedeného vyplývá, že vlastník ani správce VO nesmí povolit připojení jiného zařízení jiného vlastníka na rozvod VO a sjednat za to úplatu. Pro každý takový požadavek, vznesený na správce VO je rozhodující stanovisko distributora elektrické energie. V případě jeho souhlasu a splnění všech jím stanovených podmínek, může správce VO takové napojení odsouhlasit a hledět na dodržení podmínek bezpečnosti provozu VO a zajištění bezpečnosti při obsluze a údržbě zařízení VO. e) VO a veřejná zeleň Na kvalitativní parametry osvětlovacích soustav negativně působí zejména trvalý růst blízké vzrostlé veřejné zeleně (dále jen VZ). Původní osvětlovací soustavy blížící se rekonstrukci jsou významnou měrou zastiňovány korunami stromů. Soustavy VO postavené v rámci KBV nebo výstavby komunikačních propojení byly propočteny a navrženy s ohledem na stávající zeleň a nebyly s ní v kolizi. Dnešní kolizní stavy vytvořila následná nekoordinovaná, necitlivá dosadba VZ (akce Z, vlastní iniciativy občanů, výsadby technických služeb a nyní samostatná rozhodnutí městských, obecních a obvodních úřadů), která nebrala a nebere v úvahu následný stav po dosažení plného vzrůstu právě vysazované dřeviny v blízkosti stožárů VO nebo na kabelovou trasu VO. Přesto je zařízení VO stavěno do role toho, kdo musí ustoupit. Prořezy korun stromů se zpravidla nepovolují s odkazem na to, že při rekonstrukci musí být SM přemístěno na vhodnější místo. Vhodnější místo z pohledu rozmístění stávající VZ bývá však často v rozporu se světelně technickými podmínkami návrhu soustavy VO a znemožňují splnění kvalitativních parametrů. Výsadba na kabelové trasy má při rekonstrukci za následek složité vedení nové kabelové trasy, její významné prodloužení, časté přechody chodníků a komunikací. Ve svém důsledků tak nepromyšlená výsadba VZ přináší zbytečné zvyšování nákladů vlastníka VO na rekonstrukce stávajícího zařízení. Paradoxní ovšem je, že VZ i VO mají stejného vlastníka - město nebo obec. Vzhledem k zákonu č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, zejména §§ 7, 8, 9 (pojednávají o ochraně dřevin) je správce VO opět v nevýhodné pozici obyčejného žadatele bez legislativní opory. Tak se stává, že musí světelných technik a projektant ustupovat požadavkům a představám referentů odborů životního prostředí byť by byly sebeabsurdnější. Málo pomůže ČSN 73 6110 (Projektování místních komunikací) či. 218 - týká se komunikační zeleně a uvádí se následující: „Při výsadbě a následné údržbě je nutno zajistit, aby stromy a keře ani při plném vzrůstu nezasahovaly svými větvemi do dopravního prostoru, nebránily rozhledu a nezakrývaly nebo nezastiňovaly dopravní značky nebo zdroje veřejného osvětlení. ... Vzdálenost kmene od hrany obrubníkové podstupnice nesmí být menší než 1,2 m" První část textuje sice příznivá, ale ruku na srdce, kde se dodržuje? Horší je to s druhou částí. Jestliže je kmen od hrany obrubníku 1,2 m a podle stejné normy je vyhrazené pásmo VO je 0,5 m od obruby, pak zbývá 0,7m ke kmeni stromu při jeho nejbližším umístění - odbory ŽP však vyžadují vedení kabelové rýhy min. 2 m od kmene stromu, raději ve vzdálenosti půdorysného průmětu koruny stromu.). Dále je problematické ustanovení ČSN 73 6005 (do 31. 12. 1999 závazná !) v či. 5.2.7. „stromy se mohou vysazovat v těsné zástavbě do přidruženého prostoru místních komunikací - zpravidla jen chodník - v pásmu vyhrazeném pro stožáry (viz ČSN 73 6110). Při vysazování nových stromů je třeba dát přednost potřebám

17


podzemních sítí a povrchových zařízení. ... Stromy mají být vysazovány tak, aby i jako vzrostlé nerušily intenzitu veřejného osvětlení a umožňovaly údržbu, opravy a spolehlivou funkci sítí." Problém je v tom, že výsadbou stromů do pásma vyhrazeného pro stožáry se vlastně vysazují stromy na kabelové vedení, které je uloženo podle ČSN 73 6005 ve svém vyhrazeném pásmu tj. v ose mezi stožáry. 3.5. Nakládání s odpady VO Dnem 1.1. 1998 nabyl účinnost zákon: č. 125/97 Sb. o odpadech, novelizován zákonem č. 37/2000 Sb. a vyhlášky k jeho provádění: č. 337/97 Sb. Katalog odpadů č. 338/97 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady č. 339/97 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů č. 340/97 Sb. výše finanční rezervy na rekultivaci č. 31/99 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví seznam výrobků a obalů, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, a podrobnosti nakládání s obaly, obalovými materiály a odpady z použitých výrobků a obalů ve kterých jsou stanoveny povinnosti právnických a fyzických osob při nakládání s odpady. Odpad je obecně definován jako movitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit, nebo která byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. Původcem odpadu je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, pokud při její podnikatelské činnosti vzniká odpad. Při provozování VO, zejména při jeho údržbě, přeložce, obnově dochází ke vzniku odpadů, které je nutno likvidovat v souladu se zákonem č. 125/1997 Sb., ten stanoví povinnosti původců odpadů (právnických a fyzických osob) při nakládání s odpady. Podle vyhlášky ministerstva životního prostředí č. 337/1997 Sb. byla provedena kategorizace odpadů a vydán jeho katalog. Původce odpadu je povinen zařazovat odpady vznikající při jeho činnosti do kategorií stanovených katalogem odpadů. Provozovatelé VO musí mít ze zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí (změna zákonem č. 123/1998 Sb.), zejména § 18 vypracovaný a příslušným správním orgánem schválený program odpadového hospodářství, protože při jejich činnosti dochází ke vzniku odpadu (údržby a rekonstrukcí V O) Je ještě důležité zmínit, že v roce 2002 začne platit nařízení vlády č. 31/1999 Sb., kterým se stanoví seznam výrobků a obalů, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru. V příloze č. l tohoto nařízení pod b. 4 jsou uvedeny i výbojky a zářivky. Závěr Co dodat na závěr. Z toho co bylo uvedeno zřetelně vyplývá, že postavení VO v legislativní džungli není vůbec jednoduché a pevné. Zatímco provozovatelé distribuční elektroenergetické sítě, telekomunikací, teplárenství a plynárenství se mají o co opřít, může provozovatel a vlastník sítě VO (která má totožné technické problémy, stejné umístění a rozhodně srovnatelný význam) jen apelovat na slušnost, z pozice prosebníka přesvědčovat ostatní, aby uznali jeho územní nároky a potřeby. Totéž platí v případech neoprávněných napojení na síť VO, poškozování v rámci stavebních činností a vandalismu v neposlední řadě. Nezbývá než se zamyslet, jak tomu nemilovanému dítěti - vytvořit lepší podmínky pro existenci a něco pro to udělat.

18


Veřejné osvětlení měst a obcí –technika osvětlování XIX – Plzeň Pod organizačním a odborným zaštítěním České společnosti pro osvětlování, Osvětlení, spol. s.r.o. a FEL Západočeské univerzity se v Plzni 7. a 8. 6. 2001 uskutečnil seminář Veřejné osvětlení měst a obcí Technika osvětlování XIX. Nápad spojit dříve samostatně pořádané semináře je rozumný. Spojení sil se projevilo zvýšením odborné i organizační úrovně i počtu účastníků. Pro účastníky představuje úsporu času a tím i nákladů. Celkem bylo předneseno více než dvacet přednášek. První tři přednášky byly společné, další program pak probíhal souběžně v sekci vnitřního a venkovního osvětlení. Většina přednesených přednášek je obsažena ve sborníku. Kurzu se zúčastnilo 64 platících posluchačů a 17 vystavovatelů, celkem kolem stovky osob. Mezi vystavovateli byli např. firmy: Osvětlení, Artechnic – Schréder, Thorn, Siteco, Vysto, Elektrosvit Svatobořice, Electrosun, Hellux Elektra, Kratochvíl a Műller, VD Elektro Bečov nad Teplou, ZADO energetic, HYLED, SKELDO a IBCOL. Společenská část programu proběhla v restauraci Spilka v areálu pivovaru Prazdroj. Z plzeňského semináře jsme pro vás vybrali příspěvky, mající souvislost s veřejným osvětlením nebo s pracemi, kterými se zabývají subjekty provádějící údržbu veřejného osvětlení. Blíží se doba , kdy je aktuální přemýšlet nad vánočním osvětlením. Touto problematikou se zabývá referát pana Tichého. Co je považováno za obtěžující světlo ze světelných reklam a informací a doporučené hodnoty – o tom nás poučí článek Ing.arch Monzera. Pohled projektanta a prokousávání se zákony je podchycen v článku Ing.Vostrého. Pozornost je věnována i venkovnímu osvětlení budov v příspěvku Ing. Pavelky.

Vánoční výzdoba — kterým směrem kráčí? Miroslav Tichý - OSVĚTLENÍ, spol. s r. o. Jedna z nejkrásnějších národních tradic - vánoční světelná výzdoba, byla do roku 1989 v oblasti vánočního osvětlení měst a obcí bohužel téměř neznámým pojmem. Vládnoucí politická garnitura se snažila tuto problematiku neřešit a hrála v této oblasti tzv. „mrtvého brouka". Ve většině měst a obcí nebyl ani vyzdoben společný vánoční strom! I v městě Plzni se do roku 1985 vánoční strom na náměstí Republiky nestavěl s odůvodněním, že v minulosti se u stromu údajně děly nedůstojné činnosti, jako např. charitativní sbírky na chudé a nemocné - což bylo v socialistickém státě naprosto nemorální!!! Tolik ve stručnosti k nedávné minulosti. S přelomem roku 1989 dochází v oblasti veřejného vánočního osvětlení v České republice k zásadní proměně. Všichni obyvatelé vycítili křivdu z minulých let a již první vánoce po převratu, ještě v roce 1989 se na většině návsích a náměstích rozsvítilo betlémské vánoční světlo. Bohužel i v této činnosti se projevila nezkušenost z dob minulých a většina vánočních stromů byla vyzdobena narychlo a provizorně, jak se prostě dalo. V mnoha případech se porušovala i vyhláška 50/78 Sb., a tím bylo provozování vánočních stromů i nebezpečné! Bohužel i po 10 letech se situace v mnoha obcích ještě nezlepšila. Jak tedy postupovat, aby vánoční tradice byla respektována a provozovatel (obec) neporušoval závaznou vyhlášku? Řekněme si několik nezbytných informací: Vánoční strom a jeho elektrické osvětlení spadá do kategorie provizorního eklektického zařízení s tím, že po ukončení instalace osvětlení odbornou firmou, bude vyhotovena výchozí revizní zpráva. Aby tato revizní zpráva mohla být vůbec vyhotovena, je potřeba respektovat veškeré stupně ochrany před nebezpečným dotykem a to především : Využití kombinací polohy a zábrany s možností využívání bezpečného napětí. Jednoduše řečeno - nejníže umístěné žárovky na stromku budou ve výši mimo běžný dosah, dále bude znemožněn dosah umístěním kruhové ohrádky okolo stromku o průměru minimálně 5 m. Soustavu žárovek budeme provozovat bezpečným napětím (24V), pochopitelně s odděleným transformátorem. V dnešní době je nutné sledovat nové možnosti, kdy instalace prvků na vánoční obecní stromy bude efektivnější jak po stránce estetické tak i finanční. Místo běžných žárovkových řetězů s klasickými žárovkami, lze využít řetězy s mikrožárovkami, pochopitelně v provedení do venkovních prostředí. Tyto mikrořetězce mají kromě mnoha výhod (bezpečné napětí, malá spotřeba el. energie, větší počet světelných bodů), také jednu nevýhodu a to, že při slunečních dnech nejsou na stromku téměř vidět. Řešení je velmi jednoduché - na vánoční strom se umístí l - 2 sady normálního žárovkového osvětlení s tím, že nejníže umístěné žárovky mohou být ve výšce minimálně 2,8 m. Vánoční strom lze doplnit též svítící hvězdou a také jinými neelektrickými dekorativními prvky, jako jsou ozdoby zvonek, nebo koule v barevném provedení zlatá nebo stříbrná, nejlépe z nerozbitného materiálu.

19


Kolik Vás vlastně bude stát osvětlení vánočního stromku? Uvedu modelový příklad na strom od 5 - 10 m výšky mikrožárovkové řetězy v počtu min. 2x v poměru k výšce v ceně 965,- Kč + DPH 1-2 žárovkový řetěz s klasickými žárovkami na doplnění v ceně 1.143,- Kč + DPH svítící hvězda v ceně 1.500,- Kč + DPH ozdoby, zvonek 25cm v ceně 657,-Kč + DPH ozdoby koule průměr 20cm v ceně 379,-Kč + DPH Hezký vánoční strom pro vaší obec - město nemusí stát ani 25.000,- Kč, při životnosti elektrických vánočních prvků cca 10 let. K vánočnímu osvětlení lze využít i další možnosti a to hlavně dekorativní světelné vánoční prvky umístěné na stožárech veřejného osvětlení, nebo na převěsech přes ulice apod. Na tyto prvky je použito jako základ kovová konstrukce na kterou je připevněna elektro instalace a dále dekorativní umělé jehličí, které je odolné vůči venkovnímu prostředí a má taktéž dlouhou životnost. Vánoční výzdobu je možné ve větších městech rozšiřovat dalšími zajímavými způsoby, jako je umístění a nasvícení vyřezávaného Betlému pod vánočním stromkem, zprovoznění vodní fontány s dekorativním vánočním osvětlením a kulisou bíle natřených stromků, nazdobení živých listnatých stromů mikrožárovkami v parcích a další možné způsoby. Co říci závěrem. Vzhledem k evropským vánočním tradicím a barvě betlémského světla doporučujeme, aby venkovní osvětlení Vašich měst a obci bylo v bílé barvě. Barevné řetězce přivezené z dálného východu určitě necharakterizují naše tradice a nepřispějí ke klasické vánoční pohodě. Nabídka vánočního zboží je určitě zajímavá, ale bohužel také zrádná. Obecně bych doporučil vánoční zboží kupujte pouze u Vašich velkoobchodů, kde budete mít i záruku nad dodaným zbožím. V případě dotazů k vánočnímu osvětlení dostanete kvalifikované informace od techniků i ve firmě Osvětlení, spol. s r.o., která se touto problematikou zabývá již 10 let.Katalog prvků pro vánoční výzdobu Vám na požádání zašleme obratem na č. tel. 019/7423331, E-mail [email protected] .

Obtěžující světlo a doporučené hodnoty pro světelné reklamy a informace Ing. arch. Ladislav Monzer Ve venkovních prostorech je po západu slunce situace odlišná od interiérů již tím, že je zde přítomna temná obloha. Vnímání se uskutečňuje na pomezí vidění skotopického, tyčinkového, s okrajovým spolupůsobením čípků, vidění mesopického. V zájmu zrakové pohody pak je žádoucí, aby mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí vnímaného prostředí byl určitý poměr. Ten je v interiérech doporučen 1:100. Protože základem tyčinkového vidění je rozlišení kontrastů jasů, byl pro venkovní prostředí doporučen poměr mezi nejtmavším a nejsvětlejším místem přibližně 1:1000. To je údaj jen velmi přibližný. Teoreticky platí, že základem pocitu zrakové pohody je omezit možné oslnění. To určujeme ze čtyř hlavních složek. Jsou jimi absolutní velikost oslňujícího jasu, úhlová velikost oslňující plochy v zorném poli a její poloha a průměrná hodnota jasu pozadí, podle níž se určí velikost kontrastu. Kromě kontrastu jsou tedy důležité i další dvě složky: velikost příliš jasné plochy a její poloha. Ve večerním prostředí měst a obcí se uplatňuje celá řada světelných podnětů. Základ tvoří osvětlení vodorovných motoristických, kolových a pěších komunikací. K tomu se ve vertikálních rovinách připojují osvětlená průčelí nebo jejich části, prosvětlené otvory budov, okna, výkladní skříně, vstupy. Další dnes častou složkou jsou osvětlené a prosvětlené značky a informace a následně reklamy. Mezinárodní komise pro osvětlování CIE v uplynulých desetiletích zpracovala několik směrnic, které se ke spolupůsobeni těchto různých složek vztahují, například: CIE N°37 - Exterior lighting in thc environment (1976) CIEN°34 - Road lighting lantern and instaliation data (1977) CIEN°73 -Visualaspectofroadmarkings (1988) Publikace se zabývají téměř všemi složkami venkovního osvětlení, k otázce určitých omezení pro světelné reklamy se však jako k poněkud problémové oblasti dostala až: CIENa92 -Guide to the lighting ofurban area (1992) Z uvedených publikací i dalších prací vyplývá, že ve venkovním prostředí je při dodrženi určitých pravidel možné vytvořit prostředí rámcové zrakové pohody, pokud jasy vozovek jsou ca 0,3 až 3 cd/m2, jasy osvětlených průčelí a jejich částí ca 3 až 30 cd/m2, jasy výkladních skříní, oken a vstupů zhruba o jeden řád výše. Přibližné stanovení doporučených hodnot však otázku přiblížení se ke zrakové pohodě i ve venkovních prostorech řešilo jen rámcově, a tak byla technickou komisí CIE TC 5.12 připravena další publikace: TC-12 CIE -Guide on the limitation of the effects of obtrusive light from outdoor ighting installation (1995) Pojem "obtrusive light" bychom česky mohli přeložit jako dotěrné, obtěžující, nepříjemný pocit vyvolávající světlo, tedy takové, které ruší pohodu vidění. Jeho následkem je odvedení pozornosti od jiných míst zrakového pole a také snížení adaptační úrovně vidění, takže temnější místa přestaneme vnímat. Charakterizuje situaci obdobnou oslnění, zdrojem zrakových obtíží může být místo, které je příliš jasné nebo na velkou plochu a nevhodnou polohu ve vztahu k důležité části zorného pole. Obdobných situací známe z našich venkovních prostorů dost.

20


Příčinou rušivého světla mohou být prakticky všechny soustavy venkovního osvětlení. Ve veřejném osvětlení jím bývají svítidla s viditelnými zdroji, bez optického usměrnění. Často jím jsou soustavy osvětlení sportovišť, především pro míčové hry, u nichž nejsou dostatečně cloněné světlomety. Jsou jím i mnohé soustavy osvětlení průčelí budov nebo nápisů. Odstranit je lze jen správným technickým řešením daného úkolu. Zatímco ve všeobecném osvětlování směřoval vývoj ve venkovním osvětlení k postupnému odstraňování příčin .rušivého světla, ve světelné reklamě tomu tak nebylo. : známo, že oči se automaticky obracejí ve směru podnětu, který je dráždivější. Takovým podnětem je večer odlišná barevnost, odlišný tvar, především však vyšší jas nebo pohyb. Osvětlená nebo svítící reklama je působivější nežli ve dne, neboť v temnějším prostředí se uplatní působivěji. Narůstající počet reklam a snaha jejich tvůrců být působivější nežli sousedé se staly příčinou, že první, kdo přistoupil k určité regulaci, byly v zemích EU městské správy. Městští architekti začali ovlivňovat volbu místa, rozměru a tvaru reklamy. Výchozí podklady pro posouzení přiměřeného jasu světelných reklam byly zpracované počátkem devadesátých let v rámci CIE a publikované ve zmíněné směrnici CIE N°92. Úkol nebyl snadný, neboť aby regulující údaje mohly být účinné, musely být jednoduché. Za základ pro posouzení byla vzata přibližná velikost svítící, osvětlené či osvětlené plochy a provedeno rozdělení do několika skupin podle plošného rozměru a druhu prostředí. Všeobecně byla přijata zásada, že čím větší plocha, tím nižší by měl být její jas. Průměrný jas plochy lze určit, většina světelných techniků by jej měla umět vypočítat nebo alespoň přibližně odhadnout. Výsledné údaje jsou v následné tabulce: Svítící plocha (m2) do 0,5 0,5 až 2,0 2,0 až 5,0 5,0 až 10,0

Maximální hodnota jasu plochy (cd/ m 2) velká nákupní centra 2500 2300 2000 1500

místní nákupní centra 2000 1600 1200 1000

běžné ulice 1000 800 600 600

Celkové rozpětí hodnot je volené tak, aby odpovídalo dosavadní praxi především v použití běžných systémů a zdrojů. Zdrojem jsou často vysokonapěťové svítící trubice s výbojem v parách rtuti, směsi neonu s argonem a luminoforem na trubici. Pro srovnání lze uvést, že například bílá trubice o průměru 10 mm s proudem 16 mA má jas 1560 cd/m2, trubice s průměrem 24 mm a provozním proudem 50 m A má jas 2160 cd/m2. Pokud jsou svítící trubice použité pro prosvětlení značky, nápisu či symbolu, jsou průměrné jasy povrchu již ve stovkách cd/m2. Poněkud vyšší jas mohou mít plochy prosvětlené standardními zářivkami. Mnozí výrobci svítících reklam ze zemí EU již doporučená pravidla vzali na vědomí a uplatnili v technické přípravě svých výrobků. Protože doporučená pravidla mají dost široké rozpětí hodnot, nebyly k nim zatím výraznější připomínky.

Co mi vadí na projektování veřejného osvětlení K zákonu o pozemních komunikacích 13/97Sb. a stavebnímu zákon 50/76Sb. ve vztahu k veřejnému osvětlení Ing. Ladislav Vostý projektant veřejného osvětlení V tomto příspěvku se chci zabývat mými postřehy získanými při jednáních se státní správou (silniční správní úřady a stavební úřady) při obnově veřejného osvětlení. Nejprve trochu definic ze zákonů a vyhlášek vztahujících se k veřejnému osvětlení. Zákon o pozemních komunikacích 13/97Sb. v §13c) definuje veřejné osvětlení jako příslušenství místní komunikace. V §14 odst.(3) tento zákon říká, že ostatní inženýrské sítě nejsou součástí ani příslušenstvím místní komunikace, pokud neslouží přímo vlastníkovi místní komunikace. §16 vymezuje silniční správní úřad jako speciální stavební úřad pro stavby místních komunikací a tedy i jejich příslušenství, tedy i veřejného osvětlení. Vyhláška 104/97Sb. (kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích) v §25 ukládá majiteli komunikace povinnost osvětlovat komunikace v zastavěném území obcí. Dle přílohy č.5 odst.2.2. se považuje obnova veřejného osvětlení v souvislém tahu za souvislou údržbu komunikací (rozsáhlejší práce v souvislých úsecích sloužící k zachování a obnově původních vlastností). Dle §14 odst.(2)i) podléhá doplňování stávajícího nebo stavba nového elektrického osvětlení komunikace, které je prováděno na silničním pozemku, ohlášení speciálnímu stavebnímu úřadu - tedy silničnímu správnímu úřadu. Z výše uvedených skutečností by se dalo předpokládat, že pokud správce veřejného osvětlení chce provést výměnu kabelů, stožárů, svítidel a skříní na jedné konkrétní místní komunikaci (za podmínky stavby pouze na silničním pozemku), postačí mu nechat si zpracovat projektovou dokumentaci autorizovanou osobou s vyjádřeními všech dotče-

21


ných správců sítí a státní správy a samosprávy a poté ohlásit silničnímu správnímu úřadu zamýšlenou souvislou údržbu veřejného osvětlení (=obnovu veřejného osvětlení) a může začít za 30 dnů stavět, pokud na to má finanční zdroje. Ale není tomu tak. Zpravidla se stavebník dozví, že stavbu lze provést jen na základě stavebního povolení. V některých případech úředníci vyžadují i územní rozhodnutí (tedy rozhodnutí o umístění stavby), což je v přímém rozporu s §32 odst.(2)a) stavebního zákona (územní rozhodnutí nevyžadují udržovací práce – což obnova veřejného osvětlení je podle zákona o pozemních komunikacích). Zpravidla je nutné požádat o sloučení územního a stavebního řízení. Před zahájením sloučeného územního a stavebního řízení však některé stavební úřady dokonce vyžadují souhlas silničního správního úřadu s uložením kabelů a stožárů veřejného osvětlení do tělesa komunikace, což je naprostá neznalost některých úředníků, neboť žádat o uložení veřejného osvětlení do komunikace, jehož je ze zákona příslušenstvím je přinejmenším podivné. Některé silniční správní úřady správně nepožadují při obnově veřejného osvětlení žádat o zvláštní užívání pro uložení sítí, ani o zvláštní užíváni pro provádění výkopových prací (neboť je veřejné osvětlení příslušenstvím komunikace). Takže termín zahájení stavby od dokončení projektové dokumentace se zpravidla posune o 3 měsíce, pokud nedojde k jiným komplikacím (odvolání účastníka stavebního řízení). Shrnutí: pokud je v zastavěném území obce komunikace, pak musí majitel této komunikace zajistit její osvětlení, obnova takového osvětlení pak není samostatnou stavbou, ale udržovacími pracemi na již existující stavbě, tedy komunikace a tyto udržovací práce podléhají ohlášení silničnímu správnímu úřadu. Zvláštní se pak jeví rozdílný přístup úředníků ke stavebníkům telekomunikační sítě - komerční služby - a ke stavebníkům veřejného osvětlení - nekomerční služby - na pozemcích v majetku obce. Stavebníci telekomunikační sítě nepotřebují dle stavebního zákona §56 b) stavební povolení ani ohlášení. Potřebují však územní rozhodnutí o umístění stavby a souhlas silničního správního úřadu s uložením šití do tělesa komunikace. V této fázi má obec možnost ovlivnit dodržení normy ČSN 736005 o prostorovém uspořádání podzemních inženýrských sítí - což je však utopie. Tyto společnosti zpravidla uloží své sítě bez ohledu na výše zmiňovanou normu, podle pravidla - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Po zprovoznění těchto sítí (není třeba kolaudace - nebylo stavební povolení), které jsou zpravidla uloženy v koridorech pro uložení silových kabelů a stožárů, telekomunikační společnosti důsledně dbají na dodržení výše uvedené normy pro ukládání sítí, kterou předtím sami nedodržely. V praxi to pak vypadá tak, že když chce obec na obecním pozemku postavit obecní osvětlení obecní komunikace, není toto zařízení kam umístit, neboť na tomto obecním pozemku již "hospodaří" komerční telekomunikační společnosti (pás široký 2,6m = 2x0,3m tolerance zaměření + 2x1,0m ochranné pásmo). Stavba veřejného osvětleni se pak prodražuje o komplikovaná technická řešení, nebo o přeložky telekomunikačních sítí. Řešení - důslednost úředníků při správním řízení (zákony i kompetence k tomu mají). Závěrem mi dovolte, abych vyjádřil přesvědčení, že správní úřady (stavební úřady a silniční správní úřady) změní zásadním způsobem náhled na veřejné osvětlení (není normální inženýrskou sítí, ale příslušenstvím komunikace) a budou důsledně vyžadovat dodržení norem pro prostorové uspořádání inženýrských sítí. Pak by se obnova veřejného osvětlení zásadně urychlila, zjednodušila a v konečném důsledku zlevnila. K této změně může však dojít pouze za pomoci obecního zastupitelstva obecní rady, neboť obce vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací (§40 zák. 3/97Sb.).

Venkovní osvětlování budov Ing. Jiří Pavelka - ETNA Praha Na počátku bychom si mohli položit otázku, proč kromě uličního osvětlení mají být osvětlovány i budovy. Půjdeme-li však do minulosti, tak se dá říci, že tomu tak bylo vždy na místech strategicky i společensky významných. Důvody byly především bezpečnostní. Dnes bychom mohli odpovědět, že se budovy historického a společenského významu osvětlují hlavně z důvodů estetických, avšak hledisko bezpečnostní je též na předním místě. . Umělé světlo večer a v noci ještě více zdůrazňuje význam budovy ve městě či v krajině. Osvětlený objekt na tmavším pozadí dobře vynikne i při pohledech z míst, ze kterých pozorovateli často ve dne uniká, nebo již neupoutává tolik pozornost. Rozdílné kontrasty jasů budovy, nebo jejích částí, vzhledem k tmavšímu okolí způsobují přirozené otáčení se očí do směru, ve kterém je nejvyšší jas. Proto také budova uměle osvětlená upoutává v noci více pozornosti než ve dne, kdy je vše zalito rozptýleným denním světlem. Vhodným rozložením jasů a barev světla na osvětlované ploše lze upozornit na zajímavé detaily v architektuře, které jinak mohou zůstávat nepovšimnuty. Jaká hlediska mají být při světelně technickém návrhu respektována: 1) Historický, společenský a duchovní význam objektu. Ve všech případech, ať se jedná o hrad, zámek, radnici či kostel, by měl být objekt osvětlen tak, aby působil klidným dojmem. Vysoké kontrasty jasů nejsou dobré, neboť objekt vyhlíží nepřirozeně až teatrálně, což s ohledem na účel jeho využití nevypadá pěkně. Zároveň je však důležité dát budově její přirozený tvar a plasticitu, Toho lze dosáhnout především vhodným rozmístěním světelných bodů a správnou volbou svítidel a zdrojů.

22


2)

Posouzení objektu z hlediska jeho začlenění v okolní zástavbě nebo jeho polohy v krajině. Zejména je třeba provést podrobný průzkum okolí a vyhledat možná vhodná místa pro světelnou soustavu, jak z hlediska technického, tak i z hlediska jejího citlivého začlenění do městské zástavby či krajiny.

3)

Technická příprava Před zahájením prací na vlastním projektuje třeba získat prostorovou představu o budově a dalších stavebních celcích, které s ní souvisí, i když třeba nebudou osvětleny. Nemůžeme pracovat bez stavební dokumentace v patřičném měřítku, a to jak celkové situace, tak i bočních pohledů. Dále dobře poslouží letecké snímky. Pro dokreslení celkové představy a pochopení architektury, která má být světlem ještě více umocněna, je dobré pořízení fotografií budovy ze směrů pohledů pozorovatele, a to jak z blízkého tak i vzdálenějšího okolí. Má-li projektant dostatečné množství informací a promyšlený určitý návrh, měla by následovat světelná zkouška, alespoň na stěžejní části objektu. Zde je již třeba spolupracovat s konkrétní firmou, která má ve své nabídce vhodná svítidla pro realizaci projektu, a která je technicky schopna světelnou zkoušku zabezpečit. Světelná zkouška má pozitivní význam v každém případě pro projektanta, neboť mu napoví, zda je jeho návrh správný, či zda a jak ho má korigovat. Ukázka osvětleného objektu je důležitá i pro získání kladného stanoviska architekta, památkářů, městské rady a investora. Ze světelné zkoušky je dobré udělat fotografie, které dobře poslouží při zpracování samotného projektu. Místa pro budoucí světelnou soustavu, typy použitých svítidel a světelné zdroje se zaznamenají pro následné zpracování v projektu. Dále je při zkoušce vhodné provést měření intenzity osvětlení a jasů a tak si ověřit vypočtené hodnoty se skutečnými. 4)

Výběr svítidel s ohledem na omezení parazitního světla Nežádoucím prvkem, který se při venkovním osvětlování objevuje, a to nejen při osvětlování architektury, ale i ulic je, že umělé světlo, vyzařované směrem k obloze je rozptylováno částicemi v atmosféře. Tento rozptyl světlá snižuje kontrast temné oblohy vůči hvězdám a tím komplikuje jejich pozorování. Významný je též negativní vliv nežádoucího světla na floru a faunu. Rozptyl světla je přímo úměrný množství světla unikajícího směrem k obloze a množství částic způsobující rozptyl světla (pevné částice, mlha, déšť a sníh). Proto přední výrobci svítidel uvádějí na trh svítidla s optickými systémy, které umožňují vyšší využití světelného toku světelných zdrojů, tedy svítidel, která usměrní maximální množství světelného toku na osvětlovaný povrch. Spolu s použitím clon, které omezují oslnění a vyzařování světelného toku do nežádoucích směrů, lze dosáhnout dobrých výsledků bez nežádoucího parazitního světla. Pro osvětlování z blízka se používají světlomety se širokým nebo středně širokým světelným svazkem. Křivka svítivosti těchto světlometů bývá v horizontální rovině obvykle širší než v rovině vertikální, k oběma rovinám je souměrná. Při malém odstupu svítidla od objektu se často používají asymetrické světlomety, u nichž je maximální hodnota svítivosti ve vertikální rovině odkloněna od optické osy pod určitým úhlem. Asymetrická konstrukce reflektoru umožňuje rovnoměrné rozložení světelného toku na osvětlované stěně bez výrazně vysokých jasů. Chceme-li světelně zdůraznit určitý objekt v jeho výšce, např. pilastry kostela, použijeme svítidla zapuštěná do terénu. Zemní svítidla se vyrábějí většinou s optikou rotačně symetrickou, světelný zdroj je v mnohých případech vertikálně výklopný o 20° až 30°, což dává výhodu při vlastní realizaci, kdy už jsou místa pro světlomety přesně určena. O to přesněji je třeba pracovat se zemními asymetrickými svítidly, u kterých je světelný tok vyzařován pod neměnným úhlem. K dobrému zdůraznění úzké horní části věže, musíme mít od budovy již značný odstup. Při pohledech zdálky je nejzajímavější právě ta část objektu, která je i pro osvětlování nejhůře dostupná, tj. střechy a špice věží. Proto se pro osvětlování z větších vzdáleností požívají světlomety s úzkým světelným svazkem, s šířkou světelného svazku 5°x 5° až 12°x l2° v obou rovinách. V některých případech, zvlášť u vysokých budov, je účelné doplnit světlomety o refraktory, jejichž pomocí je světelný svazek ve vertikální rovině širší. Pro osvětlení architektonických detailů dobře poslouží menši svítidla montovaná na budovy. Při výběru světelných zdrojů sledujeme tři základní parametry a) měrný výkon (lm/W) b) teplotu chromatičnosti (K), c) index barevného podání Vysokotlaké sodíkové výbojky s velkým měrným výkonem (120 l m/W), teplotou chromatičnosti 2000 K a indexem barevného podání Ra > 20, jsou vhodné pro osvětlování objektů s teplými barvami (žlutá až červenohnědá). Sodíko-xenonové výbojky o výkonech 50 a 100 W, cca 45 l m/W, s teplotou chromatičnosti 2500 K, Ra= 80-90 Halogenidové výbojky do 400W, směrným výkonem 80 až 100 Im/W, s velmi dobrým barevným podáním: a) s teplotou chromatičnosti okolo 3000 K se používají na světlejší povrchy teplejších barev. b) výbojky s teplotou chromatičnosti přes 4000 K neutrální barvy dají dobré světlo šedému kameni nebo nebarevné střeše. c) chladná barva světla nad 5000 K dá dobře vyniknout např. střeše pokryté měděnkou.

23


Halogenové žárovky s měrným výkonem okolo 20 l m/W, teplotou chromatičnosti 3000 K a indexem barevného podání Ra = 100, jsou vhodné pro osvětlování objektů téměř se všemi povrchy. Nevýhodou těchto žárovek ovšem je nízký měrný výkon a krátká doba života. Zářivkové trubice směrným výkonem okolo 80 l m/W (T 26) a více než 100 Im/W (T 16), s velmi dobrým barevným podáním se používají ve svítidlech umístěných na budově. Xenonové žárovky jsou vhodnou alternativou k zářivkovým svítidlům. Měrný výkon je 12 l m/W, teplota chromatičnosti 3000 K, Ra= 100. Jejich výhodou je dlouhá doba života, 20000 hodin. 5) Vlastní projekt osvětlení Při realizaci projektu je třeba sledovat jak hlediska světelně technická a svým způsobem i výtvarná, tak i ekonomická a to nejen investiční, ale především provozní. Nezbytnou součástí realizačního návrhu architekturniho osvětlení je světelně technický výpočet. Hodnoty osvětleností a jasů nejsou určeny státní normou, proto se projektanti většinou řídí doporučeními CIE (Mezinárodní komise pro osvětlováni). - Zakreslení poloh jednotlivých světelných bodů do výkresů. - Popis o směrování svítidel a míst dopadu světla. - Projektová dokumentace má obsahovat investiční a provozní náklady. Jedná-li se o rozsáhlý objekt, lze projekt vypracovat tak, že se bude realizovat po etapách podle finančních možností investora. Přitom je důležité dobře promyslet a navrhnout základní část osvětlení objektu.Budova musí vypadat přirozeně, i když nebude hned splněn původní záměr. Následující etapy by mely objekt světlem obohatit tak, aby získal na kráse a přitažlivosti. Závěrem je třeba říci, že je nezbytné navrhovat venkovní osvětlovací soustavy tak, aby byly využívány účelně a v potřebné míře. Měla by se snížit jejich energetická náročnost a zároveň by se měl maximálně omezit jejich negativní vliv na okolní prostředí.

BLAHOPŘEJEME Ing.Josef Polan oslavil 9. září 80. narozeniny Ing. Polan celý život sleduje dění v oboru. Je duší skupinky „bývalých Tesláků“, lidí z oboru světlo a osvětlení, organizuje jejich schůzky, kde hlavním tématem je - co jiného než světlo a osvětlení. Je spolupracovníkem redakce Zpravodaje SRVO, v redakci působí jako lektor již řadu let a při vydávání využíváme jeho podnětných připomínek k článkům a příspěvkům. Ing. Polan dokončil vysokoškolská studia v roce 1948, v souvislosti se studentskými událostmi po únoru 1948 však diplom a titul Ing. obdržel až po rehabilitaci v roce 1990. Prakticky od počátku své profesní činnosti pracoval v oboru osvětlení. Od roku 1960 v Tesle Holešovice v odboru užité světelné techniky, kde tehdy byli sdruženi přední odborníci. Zde se až do svého odchodu do důchodu v roce 1984 plně věnoval rozvoji osvětlování , včetně prací na státních a rezortních normalizačních úkolech, např. zpracování ČSN 36 0000 Světelně technické názvosloví, vypracování ČSN 360046 Umělé osvětlení v průmyslových závodech. Kromě toho se aktivně podílel na organizaci i uskutečňování odborných seminářů a konferencí v rámci ČSVTS. Zmiňme alespoň celostátní konference světelné techniky 1961 a 1969, kvalifikační kurzy světelné techniky v letech 1966 až 1968. Byl zakládajícím členem a jednatelem Odborné skupiny pro osvětlování při ČSVTS Ing. Polan je čestným členem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení. Do dalších let stále aktivního života přejeme mnoho neutuchajícího elánu, hodně zdraví a spokojenosti. redakce Zpravodaje, předsednictvo a členové SRVO

24


2001. Kurz osvětlovací techniky XIX legislativa v oblasti osvětlování OSTRAVA

Recommend Documents