ZPRAVODAJ 3/2000 STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLY MV V BRNĚ Vyšlo 11. 9. 2000 *
KROMĚ VÝUKY SE TAKÉ DYNAMICKY UPRAVUJE PROVOZNĚ EKONOMICKÉ ZABEZPEČENÍ ŠKOLY Střední policejní škola MV v Brně poskytuje pro Policii České republiky a pro další součásti resortu Ministerstva vnitra ČR celou řadu základních i doplňujících forem studia. K tomuto účelu byla škola zřízena a k tomuto účelu jsou škole svěřeny nemalé materiální a finanční prostředky. Škola disponuje majetkem v celkové pořizovací hodnotě cca 340 mil. Kč. Vlastníkem tohoto majetku je Česká republika a škola má k majetku svěřeno právo hospodaření. V běžných výdajích spotřebuje škola v letošním roce částku cca 92 mil. Kč (z toho ve mzdách cca 44 mil. Kč). Stejně jako v oblasti výuky, která se v současné době dynamicky přizpůsobuje novému pojetí vzdělávání a adaptuje se na evropské standardy, se ve stejném smyslu upravuje provozně ekonomické postavení organizací našeho typu. Upravují se způsoby a podmínky hospodaření s majetkem státu i zásady finančního hospodaření. Kromě významných zákonů, které např. transformují rozpočtové organizace na organizační složky státu (zák. č. 219/2000 Sb.), nových rozpočtových pravidel (zák. č. 218/2000 Sb.), novelizace zadávání veřejných zakázek a řady dalších obecných právních norem, dopadá na naši školu rovněž současný přechod resortu MV na standardní provozně ekonomické postupy. Aplikaci nového způsobu evidence majetku a účetnictví (personalistika a mzdy se připravují) pocítil určitě již každý zaměstnanec školy. Provázejícím rysem tohoto procesu jsou, bohužel, vedle nárůstu práce a časové náročnosti také značné investice do informačních technologií a dočasný nárůst administrativních činností. I přes snahu snížit administrativu na minimum prezentuje např. pořízení jedné nové židle vystavení až 12 dokladů (v několika výtiscích), které musejí oběhnout příslušná pracoviště a skončí v archivní evidenci. V těchto podmínkách, kdy navíc státní pokladna finančními prostředky nijak nepřetéká a sledování toku prostředků daňových poplatníků přináší stále detailnější a složitější postupy při jejich spotřebě, patří poděkování nejen pracovníkům provozně ekonomického úseku, ale rovněž pedagogickým a ostatním zaměstnancům školy za účinnou spolupráci. Úzká součinnost všech pracovišť, která se rozvinula zejména v posledním roce, svědčí o tom, že si již všichni uvědomujeme, že stále citelnější konkurence resortních škol se netýká pouze hlavní činnosti, tj. hodnocení kvality výukových aktivit, ale že jde o komplexní postavení školy, včetně způsobu hospodaření.
Ing. František Krček zástupce ředitele školy
Další články SLOVO REDAKCE VÍTE, že v naší škole.. Pan učitel se ženil Divadelní počinek Zločinecké pověry, mýty a zvyky 1/H5 v Dětském domově DAGMAR Ukázky z maturitních písemek našich studentů Sport
KNIHOVNA informuje Čtvrstoletí naší školy Ciao, Italia Posttraumatické intervenční péče v Policii ČR Naši studenti pomáhali na veletrhu Od písemek k maturitě Jakou máte paměť ? Prezident ITKF Sensei Hidetaka Nishiyama
SLOVO REDAKCE k začátku nového školního roku 2000/2001 Milé čtenářky, milí čtenáři, dostává se vám do rukou další číslo našeho školního bulletinu, jehož cílem je poskytovat informace a zajímavosti ze života naší školy. Někteří z vás se s ním setkávají poprvé, pro jiné je to tiskovina již známá. Skončila doba dovolených a před námi je nový školní rok. Na jeho počátku si připomeneme 25. výročí založení brněnské policejní školy, jež za dobu své existence poskytla vzdělání desetitisícům mladých policistů, kteří slouží na nejrůznějších místech naší republiky. Na řadu současných žáků čekají závěrečné zkoušky, na jiné pak zkoušky maturitní, jiní se studiem teprve začínají, další pak nastoupí v průběhu školního roku. Na všechny z nás čeká usilovná práce, a to jak na žáky, tak na členy stálého stavu. Přejeme všem, aby nový školní rok byl co nejúspěšnější, a těšíme se na další spolupráci. - BV-
VÍTE, ŽE
V NAŠÍ ŠKOLE ... Tentokrát desatero ze střelnice
je krytá střelnice určená ke střelbě ze všech druhů krátkých ručních palných zbraní bez omezení ráže s povoleným střelivem od začátku provozu střelnice zde bylo vystřeleno 712 000 nábojů za loňský rok byly do sběrných surovin odevzdány vystřelené náboje v hodnotě 11 000 Kč ve velkém tunelu (A) může střílet z palebné čáry 6 střelců, v malém tunelu (B) mohou střílet z palebné čáry 4 střelci použité technologie v provozu střelnice jsou: diaprojekce, videoprojekce a dataprojekce minimální vzdálenost v tunelu A i B mezi terči a palebnou čarou je 3 m záchytná stěna je vyrobena z materiálu Multiflex, jedna deska (60 x 60 cm) stojí přes 2000 Kč maximální vzdálenost v tunelu A mezi terči a palebnou čarou je 32 m maximální vzdálenost v tunelu B mezi terči a palebnou čarou je 17 m ochrana sluchu je prováděna elektronickými chrániči sluchu, které tlumí zvuk
výstřelu, ale umožňují komunikaci střelnice je využívána žáky SPŠ MV v Brně, P ČR Brno-venkov, P ČR MŘ Brno, P ČR S JmK, zásahovou jednotkou Městské policie Brno a BIS od 1. 1. 1997 zde nedošlo k žádnému těžkému zranění. -ZA-
PAN UČITEL SE OŽENIL V čase ještě předprázdninovém - v pátek 9. června 2000 - si řekli ano na Nové radnici v Brně učitel předmětového oddělení tělesné a speciální přípravy kpt. Ing. Pavel Bohuš a snoubenka optička slečna Ida Klimešová. Svědeckými podpisy stvrdili tento sňatek manželé Bendovi. Redakce Zpravodaje novomanželům k jejich rozhodnutí gratuluje a přeje vše dobré na společné cestě. *
DIVADELNÍ POČINEK Ve středu 28. června 2000 - taktéž před prázdninami - v kinosále sehráli žáci tříd 2/H5, 1/F23, 2/F23 a 3/F23 zdařilý skeč s vlastním „policejním” námětem i scénářem za odborného poradenství učitelky Z. Armutidisové nazvaný Pozor - druhá šance nebývá ! Chválíme jejich snahu ! -re-
Z historie zločinu Zločinecké pověry, mýty a zvyky Někdo se pověrami baví, jiný je považuje za nesmysl, mnozí pak pověrám bezmezně věří. Platilo to i o zločincích. Věřili na běžné lidské pověry jako byl „nešťastný” pátek třináctého, stejně jako na černé kočky, které jim při výpravě za zločinem přeběhly přes cestu. Za nešťastný považovali také den, při kterém byli zadrženi nebo odsouzeni pro první skutek. Po celý život pak někteří z nich tento den ctili jako den „pracovního” klidu. Mnozí zločinci minulosti neradi měnili své oblíbené postupy, druhy nástrojů nebo svoje zvyky. Také neradi měnili nebo rozšiřovali obor své „profesní” činnosti. Věřili, že „inovace” jim přinese smůlu a svou teorii opírali o případy policií lapených zločinců, kteří podlehli „módě”. Policie pak tento druh „konzervativních” zločinců označovala jako „zločince ze zvyku”. Před spácháním zločinu chodili někteří zločinci pravidelně také ke kartářkám a cikánkám, které jim hádaly z ruky. Porovnávali jejich výklad se zamýšleným skutkem a podle výsledku vytvářeli či upravovali zločinecký plán. Pověra zasáhla i do trestu smrti oběšením. Věřilo se, že pokud se během popravy přetrhne provaz, je to znamení boha o nevině odsouzence. V tom případě se nesměla poprava opakovat a zločinec měl být okamžitě propuštěn na svobodu. Pro kandidáta smrti pak byla tato pověra poslední zoufalou nadějí, jak si uchovat život. Světská moc se snažila případy přetrhnutí provazu eliminovat. Aby se vyloučila pravá příčina
přetržení provazu - lidský šlendrián nebo podezření, že kat chce odsouzenci tímto způsobem darovat život - museli soudní úředníci nebo velitelé stráže před popravou provaz i šibenici důsledně zkontrolovat. Pověru o přetrženém provazu si málo vzdělaná veřejnost, která se pravidelně a s oblibou zúčastňovala veřejných poprav, svévolně rozšířila také na popravu stětím mečem. Vehementně se pak domáhala milosti pro zločince i v situaci, kdy se opilý, ztrémovaný či obojím zdecimovaný kat začátečník hned napoprvé netrefil. Historie zaznamenala několik případů, kdy byli kat a jeho pacholci za „zfušovanou” popravu na místě lynčováni. A to jen proto, že odsouzenec byl „doražen” - přesně podle instrukce soudu - třeba až na druhý či třetí pokus ... S provazem a smrtí souvisí i další pověra. Zločinci věřili, že kus katova provazu, na kterém skončil příslušník jejich „branže”, je ochrání před stejným osudem. Tak se s kusem provazu, často nejasného původu, vesele kšeftovalo nejen mezi zločinci, ale i mezi úctyhodnou veřejností. Veřejnost i zločinci provaz z oběšence totiž považovali za talisman štěstí. Neúčinnost této pověry dokazují případy, kdy byl gauner pověšen i s kusem provazu v kapse. Mezi ně patřil i kasař a několikanásobný vrah Martin Lecián, pověšený zkušeným katem Wohlschlägerem v roce 1927 v Olomouci. mjr. JUDr. Miloslav Jedlička
KNIHOVNA
informuje
Tentokrát vás chceme zlákat k návštěvě školní knihovny prostřednictvím několika nových titulů v naší půjčovně:
TAJNÉ DĚJINY EVROPY přinášejí nový pohled na tu stránku historie, která bývá většinou v odborné literatuře opomíjena. V druhé části trilogie se autor Bohumil Vurm věnuje mimo jiné tajemnému bratrstvu rosenkruciánů, vlivu svobodných zednářů na Francouzskou revoluci, dílu Hieronyma Bosche, jehož je uznávaným znalcem a odkazu dalších významných osobností, jako byli Verne, Paracelsus, Rabelais, Bruno, Špork, Komenský, Cagliostro. Publikace zahrnuje období od renesance po XIX. století. Knihu vydalo nakladatelství Eminent. Známá autorka detektivek Ruth Rendellová nabízí napínavý psychothriller o touze po moci a penězích, o podlehnutí pokušení a o vině a trestu. Román nese název POD SVÍCNEM BÝVÁ TMA a je z produkce nakladatelství Motto. Úprava interiéru domácnosti patří k pracím, které přinášejí největší uspokojení. Kvalitní práce, nápady a trocha důvtipu mohou vést k překvapivým proměnám. Existuje několik jednoduchých metod a dobrých tipů, které vám ušetří čas. Odborné rady a návody ze všech oblastí domácích řemeslných prací přináší kniha z nakladatelství Ikar RADY A TIPY PRO KUTILY autorů Juliana Cassetta a Petera Parhama.
Toto je jen malý zlomek toho, co vám můžeme v naší knihovně nabídnout. Mezi novými tituly jsou i poutavé encyklopedie, napínavé detektivní příběhy, moderní romány i cestopisy ... Půjčovní doba je v úterý a čtvrtek od 13.30 do 15.30 hodin.
ČTVRTSTOLETÍ NAŠÍ ŠKOLY Už čtvrt století připravuje naše škola policisty pro přímý výkon v různých policejních službách
Předběžný program k výročí:
2. října
10 h tisková konference vedení školy s novináři 12 h setkání vedení školy s bývalými pracovníky 16 h diskuse policistů - žáků školy s náměstkem policejního prezidenta mjr. Bc. Kotlanem 2. a 3. října 13 h sportovní zápolení žáků školy 3. října 14 h odborný seminář Nové výukové metody - mjr. JUDr. Mgr. Hejmal 3. října 17 h country večer s provozem kantýny pro žáky a ostatní prezentace naší školy pro odbornou veřejnost a hosty 4. října 10 h společenská akce pro zaměstnance školy 5. října 6. října 8 h sportovní den zaměstnanců Bližší informace budou zveřejněny formou letáčků a plakátem
C I A O, I T A L I A Velmi rád jezdím do Itálie, protože to je nádherná země, plná nepředstavitelných kulturních a historických památek. Je kolébkou civilizace, křesťanství, renezance, práva, architektury, hudby, malířství, sochařství, ale také motorizmu, pizzy, zmrzliny, vynikající kávy, vína, módy, krásných žen, pokud jsou ovšem mladé. U nás jsou však ženy krásné také ve středním i po lehce středním věku. To pro moje kolegyně.Po Itálii jsem již projel jako motorista tisíce a tisíce kilometrů, od průmyslového severu, po božsky povznesenou Sicílii, včetně Liparských ostrovů. Jako motorista bych se chtěl zmínit o italských silnicích a hlavně o tom, co se na nich děje. Italské silnice jsou bez konkurence. Byl jsem svědkem toho, jak je ve výšce asi 2000 m nad mořem opět pokládán nový asfaltový koberec. Ona to ale byla silnice snad 5.? 6. třídy a ten koberec, který se dával na povrch, nemá ani naše D1 po opravě. Italské vnitrozemí je kouzelné, zvláště Toskánsko, Umbrie, Abruzzo apod. Malebné vesničky v horách, kam snad nemůže ani vést silnice. Najednou zjistíte, že ona tam vede a je perfektní. Komunikace jsou všude obrazem rozvoje motorizmu a ten je pro Italy fenoménem doby. Italští řidiči jsou totiž pojmem. Jezdí na všech možných a nemožných přibližovadlech. Jezdí ve dne, jezdí v noci a kolikrát jsem si říkal, že jezdí, jak kdyby za to byli placeni, protože silnice duní po celých 24 hodin denně. Kolegy z dopravky by musela ranit mrtvice z toho, co tam člověk někdy vidí. Čím jižněji jedete, tím je temperament řidičů větší. Předjíždí se zleva i zprava, pruhy před křižovatkami na odbočení si každý vysvětluje po svém, blinkry u aut jsou zbytečností, rovněž tak semafory. Jel jsem přes malebné italské středohoří do Assisi, Perugie a dalších měst a městeček. Opět jsem přijel na takovou silnici, kde se kladl nový koberec a která byla řízena světly. Naskočila mi červená, ale mimo mě nikdo nezastavil. Všichni jeli jako k ohni. Teprve po chvíli jsem pochopil, že ti z druhé strany stejně nemají šanci jet, protože pokud jedou auta, tak stejně musí čekat až se najde někdo, kdo zastaví. Dvě plné čáry nic neznamenají, o jed-né se ani nemluví. O rychlosti v obci ? 50 km v hodině ? nikdo ani neví, že taková rychlost existuje. Chodec je však na přechodech posvátný jako kráva v Indii. Má absolutní přednost. I přes to všechno co jsem o italských řidičích napsal, musím říci, že ač se to možná zdá nelogické, jsou k sobě velmi ohleduplní. Ví totiž, že i přes to všechno jak se jezdí, dostane-li se někdo skutečně do maléru, ostatní mu okamžitě uvolní místo, protože ví, že do stejného problému se může dostat o pár vteřin později i oni a očekávají stejnou
protislužbu. Budete se divit, ale ona ta solidárnost funguje naprosto dokonale. Za 14 dní jsem viděl pouze jednu havárii, a tu ještě způsobil polský řidič. Nikde nevidíte klepání na čelo, posunky, nadávky apod. jako u nás. Marně jsem vzpomínal na „džentlmenské” chování některých našich takyřidičů. Co se týká policie, lidé si jí opravdu váží. Není to fráze, ale fakt. Co policista řekne, to platí a o tom se nediskutuje. Byl jsem na Sicílií svědkem bezpečnostních akcí proti mafii, kdy jezdí mobilní skupiny speciálních složek policie a zastavují řidiče, kontrolují automobily apod. Vidět takové akce je skutečně zážitek na celý život, ale normální slušní lidé to chápou a policistům fandí. Jak jsem napsal v úvodu, Itálie je skutečně krásná země a v některém dalším čísle se dozvíte něco o zemětřesení v Assisi před třemi lety a jak to vypadá dnes. Mgr. Vladimír Machát
Budování systému PIP (posttraumatické intervenční péče) v Policii ČR V rámci poradenské činnosti řeší psychologové všech resortních pracovišť celou řadu mezních pracovních a životních situací policistů a zaměstnanců policie. Mohou to být situace, kdy policista při zákroku musí použít zbraň a dojde ke zranění nebo usmrcení osoby. Sám se také může stát terčem útoku nebo je přítomen zranění či usmrcení kolegy. Policisté zasahují v případech hromadných dopravních nehod, leteckých, technických či přírodních katastrof s velkým počtem obětí. V soukromém životě se potýkají, jako všichni lidé, s celou řadou závažných problémů. Péče o ně však není systematická, je poskytována spíše nahodile a mnohdy s časovou prodlevou, podle možností psychologů eventuálně zájmu nadřízených i samotných policistů o tuto poskytovanou službu. Proto vznikla společenská objednávka na vytvoření uceleného systému pomoci v krizi v rámci celé Policie ČR. V přípravné skupině, která má tuto koncepci vytvořit, je zapojeno 16 pracovníků z různých policejních pracovišť (psychologové, právníci, lékař, pedagogové). Skupina pracuje v rámci projektu Phare – Komplexní řízení lidských zdrojů v P ČR pod modulem č. 10 „Budování posttraumatického intervenčního týmu“. Pracovně je tento tým někdy nazýván jako tým pomoci v krizi. Garantem modulu je PhDr. Marie Sotolářová, ved. odd. psychologie a sociologie MV. Návrhy přípravného týmu jsou předkládány ke schválení tzv. řídícímu výboru, který tvoří ministr vnitra a policejní prezident. Na jednáních přípravné skupiny byla otevřena řada otázek. Zabývali jsme se centralizací systému, vhodným názvem týmů, kritérii pro výběr členů, početním i profesním obsazením, způsobem vedení, technickým zabezpečením fungování týmů, spoluprací s dalšími odborníky v regionu, církvemi, definováním traumatizujících událostí, které vyžadují odbornou péči. Další otázky byly, a jistě ještě budou, otevírány v průběhu naší práce. Základní podmínkou úspěšného fungování týmů je účast policistů z výkonu. Všichni členové týmů projdou vstupním odborným proškolením a musí projevit ochotu se i nadále soustavně vzdělávat. Záměr vytvoření systému posttraumatické intervenční péče byl podpořen i výsledky průzkumu, který provedli mezi policisty pracovníci Policejní akademie PhDr. Čírtková, CSc., a JUDr. Mgr. Spurný. Byly zabudovány i zkušenosti policejního intervenčního týmu Východočeského kraje. Bavorská policie poskytla výukový instruktážní videomateriál se zaměřením na oběť trestného činu, jednání policistů a na traumatickou událost. Ze saské policie jsme čerpali zkušenosti z činnosti jejich decentralizovaných týmů posttraumatické péče. Zájem o spolupráci na tomto projektu projevila Ekumenická rada církví, která také
vyjádřila ochotu spolupodílet se na práci týmů. Svými poznatky obohatila diskusi i kolegyně, která pracuje v klinicko – psychologické praxi. Zajímavý projekt telefonické krizové linky představili pracovníci Policejního prezidia. Výsledkem několika jednání, konzultací a odborných diskusí byla první pracovní verze systému PIP. Obsah připravovaného systému zaslouží samostatný článek, proto se jím na tomto místě nebudeme zabývat. Snad jen stručně tolik, že je navrhováno, aby v každém kraji působily týmy pomoci v krizi decentralizovaně. V týmu by bylo zastoupeno více profesí (policisté, psycholog, lékař, příp. zdravotnický pracovník, právník, duchovní a další) podle zájmu, možností a potřeb příslušného kraje tak, aby si klient mohl vybrat, s kým chce spolupracovat, ke komu cítí důvěru. Práce v týmech by byla dobrovolná. V čele by měl stát týmem vybraný koordinátor. Protože považujeme za důležité, aby informace o projektu PIP (posttraumatické intervenční péče) pronikly do nejširší policejní veřejnosti, bude využito resortního tisku. Tím budou policisté obeznámeni s prací týmů pomoci v krizi a zároveň osloveni i ti policisté a zaměstnanci P ČR, kteří se chtějí na práci těchto týmů spolupodílet. Průběžně jsou k dílčí spolupráci zváni i další odborníci z civilní i policejní praxe a máme zájem zapojit do diskuse i management Policie ČR. Přípravná skupina zpracuje všechny dosavadní zkušenosti i informace a podněty získávané v průběhu tvoření systému pomoci v krizi. Naší snahou je, aby tento systém při zavedení do praxe co nejoptimálněji sloužil potřebám výkonu policejní práce. Definitivní podoba systému by měla být hotova do konce 1. pololetí roku 2001, kdy by měly být také předloženy legislativní návrhy. Využíváme nyní této příležitosti a nabízíme vám – pokud máte osobní zkušenost nebo myslíte, že máte k dané problematice co zajímavého a podnětného říci, oslovte nás. Mgr. Jitka Jurásková, SPŠ MV v Brně PhDr. Zlata Krejčí, P ČR Správa Jmk PhDr. Marie Štorková, ŠPS Brno
NAŠI STUDENTI POMÁHALI NA VELETRHU Od 16. do 20. 5. 2000 se na Výstavišti v Brně konal 1. mezinárodní veletrh bezpečnostní techniky a služeb ISET 2000, který byl pod záštitou a odbornou garancí Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezidia ČR a Národního bezpečnostního úřadu. Organizace takové výstavy není lehký úkol. Počínaje zabezpečením finančních prostředků přes úkoly se zajištěním dopravy prostředků a materiálů, které jsou potřebné pro vybavení jednotlivých stanovišť. Organizátoři výstavy přijeli již týden před jejím slavnostním zahájením ministrem vnitra ČR Stanislavem Grossem. Pílí organizátorů se z rozlehlého prázdného pavilonu stalo příjemně upravené místo zaplněné stánky s odborníky připravenými na dotazy návštěvníků. Odborníci se zodpovědně snažili objasnit návštěvníkům veletrhu problematiku spojenou s plněním některých policejních úkolů. Mezi odborná pracoviště patřila např. oddělení cizinecké, dopravní, kriminální, protidrogové policie a jiná. Souběžně s ISET 2000 v jiném pavilonu probíhal Mezinárodní veletrh požární techniky PYROS 2000 a Mezinárodní veletrh prostředků osobní ochrany, bezpečnosti práce a pracovního prostředí INTERPROTEC 2000. Součástí veletrhu ISET byly ukázky pro veřejnost týkající se zásahů speciálních jednotek Policie ČR, Horské záchranné služby a hasičů. Zásahová jednotka mimo
jiné návštěvníkům předvedla z vrtulníku zadržení nebezpečných pachatelů ujíždějících v nákladním automobilu. Horská záchranná služba ukazovala záchranu člověka spojenou také s užitím vrtulníku, a to z místa, které je těžko dostupné, nebo je potřebný co nejrychlejší transport do nemocnice. Ani hasiči nezůstali pozadu a seznámili návštěvníky s využitím vrtulníku při likvidaci rozsáhlejších požárů. Tyto ukázky návštěvníky velmi zaujaly, zejména pak mladé lidi. Naši školu reprezentovalo deset studentů, kteří se podíleli na chodu výstavy. Ve stánku s technikou zabezpečující ochranu objektů podávali odborný výklad týkající se této problematiky, ostatní informovali o průběhu a akcích veletrhu a starali se o občerstvení organizátorů a hostů výstavy. Díky tomuto veletrhu jsme měli možnost seznámit se blíže s problematikou plnění některých služebních úkolů a poznat příjemné lidi, kteří mají svoji práci rádi a dělají ji s potěšením. Za zúčastněné studenty Štěpánka Dostálková, 1/F24 OD PÍSEMEK K MATURITĚ Petr Hoznauer, 1/N4 1. Budík ráno na mě křičí, zase škola - to mě ničí. Tělo leží, mozek vstává, písemka nás čeká z práva. 2. Na snídani dneska nejdu, do pusy si strkám žvejdu. Alkohol mi proudí v těle, na nástupu jsem však v čele.
5. Skupiny pak rozdělí, najednou jsem ... nesmělý. Sucho v krku, mokré čelo jak zadání vlastně znělo? 6. V klidu já jsem jako mazák, v ruce držím pevně tahák. Moje oči hledí vzhůru, mám já na tu Ladu smůlu. Stále chodí, to je smůla, v dáli vidím další bůra.
3. Když usednu do lavice, stále cítím čím dál více, že se blíží nějaká zrada a ejhle - je tu Lada.
7. Pak se ozve „zadní sbíraj”, sešity se otevíraj. Já mám smůlu, to je konec, z chodby slyším školní zvonec.
4. V ruce má zas kufříček, zase čekám testíček. „Všechno dejte do lavice,” oznámí mi její líce.
8. Přemýšlím já o jedu, za měsíc sem nejedu. A po téhle hodině, žebrám jídlo v kantýně.
9. Kouřím, zuřím jak ta sopka, ve dveřích já potkám Šopka. Směje se jak stará panna, v chodbě míjím Miléťana. 10. Po návratu do třídy se nějak všichni ztišili. Pak jen slyším „za pět, stačí”, udělal jsem radši hačí. V ruce svírám vidličku, tak poznávám Jedličku. 11. Teď zas dělám právní test, tahák držím pevně v pěst. Že je právo pevná hráz, dokázal nám děda Mráz. 12. Já už nechci, já chci prášek, teď mě zkouší Valihrášek. Snažím se já zbytečně, abych slyšel „výtečně”.
1/H5 v Dětském domově DAGMAR V půli června proběhla akce v Dětském domově Dagmar za účelem seznámení dětí s prací policisty při výkonu služby. Děti měly možnost vidět ukázky sebeobrany, byly seznámeny s výstrojí a výzbrojí Policie ČR. U sebeobrany si děti mohly na „vlastní kůži” vyzkoušet jak bývá pachatel zpacifikován a jak moc může být zákrok bolestivý, když pachatel nebo narušitel veřejného pořádku klade odpor. Vysílačky. obušky, neprůstřelnou vestu a štít s přilbou, to vše si děti mohly půjčit a vyzkoušet! Největší úspěch však měly paintbalové pistole a střelba na terč. O týden později děti přijely k nám na exkurzi do školy.
Zde děti zhlédly speciální učebny, jako je např. hospoda, učebna kriminalistiky, tělocvičny a nakonec střelnici, kde si děti mohly zastřílet z laserových zbraní na ozbrojené pachatele, pohyblivé terče atd. Tato akce se setkala podle slov ředitelky dětského domova s jednoznačným úspěchem a žádostí o opakování akce v příštím roce. Mnoho dětí po rozhovoru s námi policisty zjistilo, že jsme obyčejní lidé a že není důvod k předsudkům a nevraživosti mezi občany a policisty. Třída 1/H5
Následující dvě práce jsou ukázkami maturitních písemek našich studentů Růženka Jednoho krásného letního dne, sotva sluníčko nakouklo časně ráno kolem 10. hodiny do mého pokoje, hbitě jsem vyskočil z postele a začal uvažovat, co s načatým dnem. Při snídani jsem si vzpomněl na svoji dávnou přítelkyni Růženku, která umí velmi dobře vařit šípkový čaj. Neváhal jsem ani minutu a Růžence jsem zavolal, zda by nechtěla se mnou strávit dnešní krásný den. Souhlasila a za dvě hodiny již tiskla svojí něžnou ručkou tlačítko zvonku na mých dveřích. Když jsem otevřel, zjistil jsem, že Růženka se rozhodla pro výlet na jízdních kolech. Moje vrozená hrdost mi zabránila přiznat, že na kole neumím dost dobře jezdit, a vytáhl jsem ze sklepa starý velocipéd po dědečkovi Karlovi. Růženka se při jeho spatření naivně podivila, že kolo snad ani nemá na ráfcích žádné pneumatiky a duši. Její poznámky jsem odbyl ledabylým mávnutím ruky se slovy: „My zocelení cyklisté jezdíme zásadně na tvrdém.” Další námitky již nebyly, a tak jsme vyrazili. Když jsme ujeli asi patnáct kilometrů, začaly se u mne projevovat neklamné známky dehydratace a totálního vyčerpání. Růženka však byla zcela svěží a vesele si prozpěvovala. V tu chvíli jsem již začal uvažovat o možnosti, jak tento výlet ukončit. Příležitost se naskytla záhy. Projížděli jsme jednou malou dědinkou. U krajnice vozovky jsem uviděl odstavené vozidlo neurčitého stáří a typu, vzhledu značně odpudivého. Zastavil jsem a Růžence jsem sdělil, že jakožto policista jsem nucen neodkladně prověřit, zda toto vozidlo nepochází z nějaké nekalé trestné činnosti. Zpočátku se mnou Růženka nesouhlasila. Řekla mi: „Nejsi v práci, jsi na výletě.” Já jsem důrazně odmítl a poslal jsem Růženku napřed, aby na mne počkala na nejbližší křižovatce. Růženka, ač nerada, poslechla a odjela, Vyčkal jsem, až mi poslední část Růženčina vlajícího oděvu zmizela za obzorem, a ihned zamířil do místního pohostinství. Zde jsem úplně pookřál. Ale co se nestalo. Na Růženku jsem ve víru událostí zapomněl. Na neštěstí jsem se připletl do svatební veselice. Právě jsem se občerstvoval několika doušky chladné vody, když mě oslovil otec nevěsty: „Na svatbě mé dcery nikdo pít vodu nebude.” A už poroučel pivo a pak druhé, a to už jsem byl kamarád a host. Přišel na řadu přípitek na zdraví novomanželům. Poté následovalo známé „do druhé nožičky a do třetí nožičky”. Vzhledem k tomu, že byl parný letní den a já jsem byl vyčerpaný, alkohol působil velmi rychle. Začal jsem ztrácet přehled. Následoval divoký tanec s nevěstou a přemlouvání, abych ještě zůstal, což jsem těmto dobrým lidem nedokázal odmítnout. Když jsem byl zrovna v nejlepším, vstoupili do výčepu dva statní muži zákona. Policisté se chvíli bavili s hostinským a já jsem s hrůzou zaslechl, že pátrají po mně. Neváhal jsem a splnil jsem svoji občanskou povinnost. „Pánové, zřejmě hledáte mě.” Policisté mne odvedli z víru veselice před hostinec a zde se mně snažili vysvětlit, proč mě hledají. Růženka po dlouhém čekání na křižovatce dostala strach a vrátila se na místo, kde mě opustila. Po neúspěšném hledání mé osoby ji nenapadlo nic lepšího než obtěžovat svým oznámením o mém pohřešování unavené policejní inspektory místního oddělení.
Policisté patrně z těchto důvodů nebyli zrovna v nejlepší náladě a označili mě za bezohledného mladíka. Poté mě společně s kolem naložili do policejního vozidla a odvezli domů. Nevycházel jsem z údivu, když jsem spatřil na schodech schoulenou postavičku. Nemýlíte se, byla to Růženka. Naše uvítání nebylo zrovna srdečné. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem ji neopustil úmyslně, a vylíčil jí, co se mi přihodilo. Když jsem dovyprávěl svoji neuvěřitelnou historku, poděkoval jsem Růžence za záchranu. Vždyť nebýt jí, nevím, jak bych se vymanil z nedobrovolné účasti na bujaré svatební veselici. Také svým kolegům jsem poděkoval, že mě vysvobodili ze spárů rozvášněných svatebčanů, ale o tom, že jsem také policista, jsem raději pomlčel. Policisté odjeli, Růženka mě odvedla domů, uložila do postele a uvařila mi výborný šípkový čaj. Petr Barvíř, 4/N4
LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM Již od útlého dětství mám rád zvířata a dá se říct, že snad všechna, která jsou na světě. To, co mě však fascinuje, jsou šelmy. Jejich vytrvalost, síla, ladnost, s jakou se pohybují po volné přírodě, a v neposlední řadě i jejich inteligence. V našich podmínkách jsem však nemohl mít doma nějakého jaguára, lva či pumu, a tak jsem si pořídil psa. Byl to jednoroční pes německé dogy, který dostal jméno Rex. Od této chvíle se stal Rex a kynologie jako taková mým koníčkem na celý život. Bydlím v rodinném domě s velkou zahradou a dvorem, kde se i mimo mého psa prohání spousta domácích zvířat jako jsou například husy, kachny a slepice. Kykyrykýýý se ozývá z našeho kurníku každý den za úsvitu. A bohužel dost dlouho. Než kohout usoudí, že už to stačí, jsme všichni dávno vzhůru. Budík by nás z postele určitě tak rychle vyhnat nedokázal. Když vyhlédnu z okna, vidím našeho krasavce, jak se prochází po dvoře a hlídá své družky, které přičinlivě rozhrabávají dvůr v naději, že najdou tučného červa a pěkně si smlsnou. Podaří se jim to však jen málokdy. Většinou se musí spokojit s přísně vegetariánskou stravou, ale podle mého názoru si rozhodně nemůžou stěžovat. Jejich pán a velitel si myslí, že hrabání je pod jeho důstojnost. Hlavu drží pěkně vysoko, rudý hřebínek nosí vzpřímený a pyšně natřásá dlouhým zahnutým ocasem, který se na konci duhově leskne. Není divu, že ho všechny slepičky bezmezně zbožňují, vždyť takového fešáka abys pohledal. Jednoho dne si ale kohout všiml, že láska jedné z jeho nejoblíbenějších slepiček značně ochladla. Nehodlal jí to trpět, ale běhat za ní taky pořád nemohl, a tak ji nechal na pokoji. Ostatně se vždycky může utěšit s jinou, má jich dost. Bylo to k nevíře, ale ta slípka se zhlédla v mém Rexovi. Zpočátku jsem na to koukal jako blázen, protože slepice z něj měly odjakživa příšerný strach. Několikrát denně z něj málem dostaly infarkt, jakmile se náhodou zatoulaly k jeho boudě, vždycky se na ně zuřivým štěkotem vyřítil, jako by je chtěl sežrat, což se mu i několikrát povedlo. Tahle se zřejmě nebála a chodila krok za ním, kamkoli se hnul. Byl na ně zvláštní pohled. Slepička stydlivě klopila oči, kdežto Rex vrtěl ocasem a vesele se smál. Za nějaký čas ji dokonce dovolil, aby si k němu na noc vlezla do boudy. A když se k ní jednou odvážil přiblížit ten ubohý otrapa, kterému dříve patřila, vlastním tělem ji zaštítil a vycenil zuby. Kohout rychle pochopil, že nemá šanci získat svou milovanou zpátky, a vzdal to. Ten podivný vztah mi nešel na rozum. Kdo to kdy slyšel, aby slepice kamarádila se psem? Občas mě napadlo, že bych se měl obrátit na veterináře. Jenomže proč vlastně? Vždyť těm dvěma nic nechybělo. Přece jsem jim nemohl bránit, když se měli tak rádi. Rex slepičce dokonce blahosklonně dovoloval, aby mu ďobala do misky s jídlem. Sám při tom
vždycky stál těsně vedle ní a radostně vrtěl ocasem. Když jsem jednou brzy ráno nahlédl do boudy, hned jsem pochopil, proč se chová tak velkoryse. Leželo tam totiž vajíčko. Každý den tedy od své přítelkyně dostával fantastickou snídani. A jaké z toho plyne poučení? Velice prosté - láska opravdu prochází žaludkem. Zdeněk Ludikar, 3/N4
Jakou máte paměť ? Někdo se cítí ve čtyřiceti na dvacet, jiný naopak. Kolik let je ale vaší paměti? Připravte si tužku a kousek papíru a přečtěte pečlivě, hlasitě, běžnou rychlostí, jakou obvykle čtete, následující řadu slov: větev, dítě, tělo, škola, výpravčí, vědec, auto, dýmka, mozek, víno, televize, půvab, slepec, názor, věno, pokles, cigarety, krev, praotec, námaha, záda, výbor, uprchlík, prohlášení. Nyní zapište ta slova, která jste si zapamatovali. Nekontrolujte výsledek a obdobně jako v předchozím případě přečtěte nahlas tuto kontrolní řadu slov: zornice, pleš, pět, tuk, nos, babička, pumpa, tvrdit, částka, hodit, střed, chuť, výsledek, roky, kabát, gramofon, dieta, bazar, plyn, dmychadlo, týden, palivo, oprava. Teď zaznamenejte slova zapamatovaná z druhé řady. Jak jste na tom? Zapsaná slova z každé sady sečtěte zvlášť a výsledek porovnejte s následující stupnicí: 14 slov 13 slov 11 slov 10 slov 9 slov 7 slov
-
paměť dvacetiletého paměti se blíží třicítka paměť je čtyřicetiletá vaše paměť slaví abrahámoviny šedesátiletá paměť sedmdesátníka
Relativně nejpřesnější výsledek dostanete na základě průměru výsledků obou řad. Ty se počtem zachycených slov obvykle příliš neliší. Pokud ano, zvažte proč. Tréma, strach, (ne)umění učit se, nutnost rozcvičit mozkové buňky? Marná sláva: nejlepší způsob, jak si zlepšit paměť, je ji používat - třeba zrovna při UČENÍ. (Převzato z MF Dnes)
* * *S P O R T *** ÚSPĚCH SILÁKŮ NA PŘEBORU ŠKOL Ve středu 3. května 2000 se konal v Praze Přebor škol MV v silovém trojboji. Závodu se zúčastnilo celkem 36 borců ze SPŠ MV v Brně, Holešově, Hrdlořezích a Pardubicích. Naši školu reprezentovali žáci stržm. Chrupka David (1/H5) a stržm. Šourek Petr (2/H5), pro kterého to byly první závody. V kategorii seniorů zvítězil David Chrupka výkonem 411,47 (dřep: 250, bench: 160, pozved: 245), Petr Šourek obsadil velmi pěkné 6. místo výkonem 297,11 (dřep: 150, bench: 110, pozved: 200). Blahopřejeme oběma žákům k výborným sportovním výsledkům!
-ZA-
POZVÁNKA - NEPŘEHLÉDNĚTE ! V pátek 15. září 2000 v 9.00 hodin budete mít v těl. areálu naší školy jedinečnou příležitost být přítomni tréninku reprezentace České federace tradičního karate, který povede prezident ITKF (International Traditional Karate Federation) sensei HIDETAKA NISHIYAMA - 9. dan. Setkání s touto legendou a jedinečnou osobností tradičního karate zprostředkoval pro vás prezident České federace tradičního karate ing. Igor Růžička, ved. PO TSP. Garantem akce je SPŠ MV v Brně. Věříme, že si nenecháte ujít životní sportovní zážitek!
Hidetaka Nishiyama se narodil v roce 1928 v Tokiu. Od roku 1943 začal cvičit pod vedením Gichin Funakoshiho a začal praktikovat karate. V roce 1955 je zakládajícím členem JKA (Japan Karate Association). Je autorem prvních pravidel kumite (zápasu) vůbec, na základě kterých se pořádalo První mistrovství Japonska v karate. Do USA přijel v roce 1953 a poprvé představil karate mimo Japonsko. Společně s Richardem C. Brownem vydal knihu „Karate the Art of Empty Hand Fighting” (Karate - bojové umění prázdných rukou). V současné době je sensei Hidetaka Nishiyama prezidentem ITKF, sídlící v Los Angeles. V České republice byl již jednou v roce 1999 na víkendovém semináři tradičního karate v Brně. Sensei Hidetaka Nishiyama je živou legendou a kultovní osobností současného tradičního karate. -ZA, IR-
• • • • Na třetím čísle Zpravodaje SPŠ MV v Brně se podílela redakční rada v novém složení. Pana Antonína Číhala nahradil pan Jiří Chromek (E/120, kl. 430) a jako zástupce studentů do redakční rady zasedl pan Petr Brázdil (2/F24). Při starém zůstává, že na oba výše jmenované, stejně jako na ostatní členy redakční rady, se může obrátit každý student, každý učitel nebo zaměstnanec školy, který se chce jakýmkoliv způsobem podílet na obsahu a náplni časopisu. Všechny příspěvky budou otištěny. Uzávěrka příštího čísla bude 30. listopadu. ZPRAVODAJ - školní bulletin pro studenty a pracovníky Střední policejní školy v Brně. - Vedoucí redakční rady Zuzana Armutidisová, tel. 05 / 43 54 42 88, zástupce JUDr. Miloslav Jedlička, tel.: 05 / 43 54 42 85. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Bc. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Bořivoj Braunschläger a Petr Brázdil. Zpravodaj vychází jednou za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Adresa školy: Střední policejní škola MV v Brně, P. S. 365, PSČ 659 65. E-mail: armutidisová@mail.sps.bm.jm. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního oddělení SPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 300 výtisků. - č. z. 386/2000. Uzávěrka tohoto čísla 30. 8. 2000. - Zdarma. Intranetový mail:
[email protected]
starší čísla
