17. Habsburská monarchie za vlády osvícenských panovníků I přes úsilí, které Karel VI. věnoval prosazení pragmatické sankce, se hned po nástupu Marie Terezie (vládla v letech 1740–1780) panovníci sousedních států začali ucházet o „rakouské dědictví“. Na stranu Pruska, Saska a Bavorska se přidal i odvěký nepřítel Habsburků – Francie. Reálná hrozba trvalého rozdělení Českého království na základě dohody sousedních panovníků, způsobila, že obyvatelstvo nevnímalo bavorsko-francouzská a pruská vojska jako „osvoboditele“ od habsburské nadvlády, ale pouze jako okupanty. Leopold I. *1640, †1705 Josef I. *1678, †1711 Marie Josefa ∞ Friedrich August II. (Sasko)
Marie Amálie ∞ Karel VII. Albrecht (Bavorsko)
Marie Terezie (1717–1780) (na dobovém vyobrazení ve věku 11 let) nastoupila na zděděný trůn ve třiadvaceti letech po náhlé otcově smrti na základě tzv. pragmatické sankce, která měla Habsburkům zajistit nástupnictví i v ženské linii (tzv. po přeslici). Marie Terezie byla velmi vzdělaná panovnice, hovořila plynně kromě rodné němčiny také italsky, francouzsky, španělsky a latinsky, naučila i základy většiny jazyků zemí, kterým vládla.
Karel VI. *1685, †1740 Marie Terezie *1717, †1780 ∞ František Štěpán Lotrinský Josef II.
Leopold V jakém příbuzenském vztahu byla Marie Terezie II. vonLeopold Habsburg k manželkám svých nepřátel – bavorskému a I. zu Österreich saskému kurfiřtovi? Který z členů protihabsburské koalice neměl na území Marie Terezie v podstatě žádný právní nárok? Vysvětlete, proč na zjednodušeném schématu habsburského rodokmenu jsou ze 16 dětí Marie Terezie a jejího manžela uvedeni pouze dva synové. Jak se nazývá speciální historická věda, která se zabývá vytvářením takových rodokmenů?
Do českých i rakouských zemí vtrhla cizí vojska, bavorský kurfiřt Karel Albrecht se roku 1741prohlásil českým králem. Na hold, který mu složila značná část české šlechty při jeho pražské korunovaci, Marie Terezie nikdy nezapomněla a Čechům již nikdy nedůvěřovala. Po roce 1743, kdy se v Praze nechala korunovat českou královnou, do Prahy ani do Čech již více nezavítala. S podporou uherských stavů se podařilo mladé panovnici protivníky z území dědičných zemí postupně vytlačit, pouze většiny Slezska a Kladska se zmocnilo Prusko, nic na tomto faktu nezměnila ani tzv. sedmiletá válka, po níž se Slezsko stalo natrvalo součástí protestantského Pruska.
Znak nově vzniklé dynastie habsbursko-lotrinské
Tereziánské reformy Marie Terezie, královna česká a uherská, arcivévodkyně rakouská a císařovna římsko-německá, nebyla nijak nadšenou stoupenkyní změn, okolností ji ale donutily k reformní činnosti, kterou se velmi výrazně zapsala do našich dějin. Její postavení v čele habsburské monarchie se významně upevnilo, když se její manžel František Štěpán Lotrinský stal v roce 1745 novým římsko-německým císařem Františkem I. Války „o rakouské dědictví“ ukázaly na celkovou zaostalost habsburské monarchie, zejména na neutěšený stav státních financí 97
a malou bojeschopnost armády, a proto i na nutnost vnitřních změn. Marie Terezie se snažila především posílit roli státu a zmodernizovat armádu. Zavedla proto povinnou vojenskou službu pro všechny muže (ovšem s řadou výjimek), jednotný výcvik a stejnokroj, výchovu důstojníků. Pro vzdělávání armádních důstojníků byla ve Vídni v roce 1751 zřízena vojenská akademie. Všechny tyto kroky spolu s dalšími, které se souhrnně označují jako tereziánské reformy, měly podunajskou monarchii lépe připravit na další předpokládaný konflikt s Pruskem o hospodářsky vyspělé Slezsko, s jehož ztrátou se mladá a energická panovnice nechtěla smířit.
Václav Antonín Kounic byl pro své diplomatické umění nazýván „vozatajem Evropy“.
◄ Marie Terezie byla nejen schopnou a energickou panovnicí, ale také matkou 16 dětí, jen deset z nich svou matku přežilo. I přes své státnické povinnosti osobně bděla nad výchovou svých dětí. Dbala o to, aby je vychovatelé vedli k poslušnosti a kázni (Mé děti musejí jíst bez odmlouvání vše, co se jim předloží). V rámci sňatkové diplomacie byly dcery Marie Terezie provdány do mnoha evropských zemí, císařovně se proto přezdívalo také „tchýně Evropy“. V rámci přípravy na válku s Pruskem došlo v 50. letech 18. století zásluhou kancléře Václava Antonína Kounice ke sblížení Rakouska s Francií. Toto nové spojenectví bylo po sedmileté válce potvrzeno i manželským svazkem. Která z dcer Marie Terezie se stala francouzskou královnou?
Marie Terezie se uměla obklopit schopnými lidmi. Mezi její přední rádce v oblasti zahraniční politiky patřil Václav Antonín Kounic (1711–1794), reformy vnitřní správy státu řídil se souhlasem Marie Terezie Fridrich Vilém Haugwitz [haukvic] (1702–1765). Nové správní reformy posílily centralizaci státní moci na úkor práv zemských sněmů. Zatímco Uhrám zůstaly výsady zachovány, centralizační úsilí se zaměřilo na co nejtěsnější spojení českých a rakouských zemí, ve Vídni bylo zřízeno Direktorium pro věci veřejné a finanční. Šlo v podstatně o společnou Česko-rakouskou dvorskou kancelář, řízenou státem placenými úředníky, kteří nahradili ve státní správě málo funkční zemské instituce. Byrokraté, jak se těmto vyškoleným státním úředníkům říkalo, byli na rozdíl od stavovské reprezentace k panovnici loajální a stali se hlavními nositeli reformní činnosti. Velký význam měly především reformy hospodářské a sociální. Panovnice si byla dobře vědoma nesnesitelného zatížení poddaných, zásadní reformě se ale vyhýbala, a to vzdor naléhání svého syna Josefa II., od roku 1765 císaře a spoluvládce. Snažila se však, aby se novým a spolehlivým vyměřením půdy rovnoměrněji rozdělilo daňové zatížení. Daně pro každého poddaného byly vyměřeny podle rozlohy půdy i její úrodnosti. Nedostatek prostředků císařovnu donutil, aby poprvé zdanila i panskou půdu, šlechta ovšem platila pouze poloviční daň než poddaní. Dvůr ve Vídni chystal také omezení roboty, šlechta se však takové změně usilovně bránila. Selské bouře v roce 1775 ji ale vyděsily natolik, že s úpravou nakonec souhlasila. Nový robotní patent, platný až do zrušení poddanství a roboty v roce 1848, vedl sice ke zmírnění poddanských povinností, požadavky nespokojených sedláků však nesplnil.
► Co vedlo Marii Terezii k rozdílnému přístupu k Uhrám a českým zemím v otázce byrokratizace a centralizace státní moci? Proč si Uhry zachovaly vyšší míru autonomie?
Co se dnes označuje termínem „byrokrat“? Proč byla byrokratická správa v 18. století ve srovnání s dřívější zemskou správou pokrokovým opatřením?
Zjistěte, co označuje termín „katastr“.
► Připravte si medailonek jednoho z vůdců selské rebelie roku 1775 Antonína Nývlta.
98
Dlouhodobá nespokojenost sedláků s těžkým životním údělem a sociálně tíživou situací na českém venkově posílená několik let trvající neúrodou vedla v roce 1775 k řadě ozbrojených povstání proti vrchnosti a jejím úředníkům. Zejména severní a a severovýchodní Čechy byly zaplaveny houfy vzbouřenců, docházelo k dobývání měst a plenění zámků, vynucování zrušení roboty a omezování dalších poddanských povinností. Nejradikálnější z rebelantů se rozhodli dokonce táhnout na Prahu a donutit tak státní úřady k celostátnímu vyhlášení požadovaných reforem. Marně. Vzbouřenci byli před Prahou císařským vojskem na hlavu poraženi. Podobně špatně jako na Špitálském poli před branami Prahy dopadli neorganizovaní a nedostatečně vyzbrojení sedláci i jinde. Při potlačování selských rebelií se pozitivně projevilo osvícenství. Ve srovnání s předchozími bouřemi nebyly tresty pro jejich aktéry nikterak drastické, přísně potrestání byli jen ti, kteří se dopustili násilností a rabování. Poměry na venkově se po vydání nového robotního patentu mírně zlepšily. ◄ Protifeudální vystoupení sedláků patřila k často zpracovávaným tématům z našich národních dějin. Vlevo je selský rebel podle představ malíře Mikoláše Alše, vpravo titulní strana odborné studie historika Josefa Svátka. Pro zvídavé: Proč právě problematika selských vzpour patřila před rokem 1989 k hojně zpracovávaným úsekům českých dějin?
Z této doby také pochází i první úřední sčítání lidu a domů, které mělo sloužit především vojenským (k evidenci branců) a daňovým účelům. Sčítání ukázalo, že počet obyvatel – mimo jiné i zásluhou lepší zdravotní péči (byla dodržována karantén, zlepšila se hygiena, v mnoha směrech pokročila samotná medicína) a díky výživě – poměrně rychle stoupá. Právě v této době dostaly domy i svá popisná čísla. Další změnou, která měla přispět k lepší evidenci obyvatel, bylo povinné zavádění příjmení, která se následně dědila z otce na syny. V letech 1771–1772 však postihla naše země katastrofální neúroda obilí a následkem hladomoru zemřelo na půl milionu lidí. Díky rozšiřujícímu se pěstování jedné nové plodiny se dosavadní závislost na úrodě obilí snížila, a tím se do budoucna zabránilo dalším podobným hladomorům. O pěstování které kulturní plodiny šlo? Počátkem 70. let 18. století žilo v českých zemích 4,15 milionu obyvatel. Srovnejte uvedený počet obyvatel s údaji z posledního Sčítání lidí, domů a bytů.
Vzhled měst se začal v této době výrazně měnit díky zavádění celé řady užitečných nařízení do praxe, šlo např. o zřizování pouličního osvětlení, městské magistráty ručily za čistotu ulic, dodržování hygienických a požárních opatření, fungování městských vodovodů. Časem byla města povinně vybavena i bleskosvody, byl dokonce předepsán i vzhled domů, nebo určeny zavírací hodiny v hostincích. Pro podporu vzdělání ve větších sídlech vznikaly veřejné knihovny a čítárny. Souběžně s tím byly zřizovány nové špitály a sirotčince. Značný hospodářský význam mělo i budování silnic, odstraňování mnoha vnitřních cel a mýt, sjednocení měr i vah, či zavedení státních monopolů na prodej soli, tabáku nebo pořádání loterií. Již v roce 1750 byla zavedena v rakouských i českých zemích jednotná
► V jaké souvislosti se i dnes užívá rčení „dopadli jak sedláci u Chlumce“? Zjistěte k této události další informace a prezentujte je ostatním ve třídě.
Střet vzbouřených sedláků s císařským vojskem na Špitálském poli před Prahou: ...Tehdy vyjel před frontu vojska nejvyšší pražský purkrabí se svým průvodem a vyzval sedláky, aby se rozešli. Temné hučení odporu bylo odpovědí. Purkrabí začal ztrácet klid a trpělivost: „Proč jste sem přišli?“ „Jdeme si do Prahy pro svobodu!“ „Pro jakou svobodu?“ „Však vy víte dobře, jakou. Císař zrušil robotu, ale vrchnosti patent o tom zapřely.“ „Ale vždyť to není pravda, byli jste oklamáni!“ Křik davu přehlušil mluvčího. Purkrabí se svými průvodci couvl; dal vytroubit poslední výzvu k dobrovolnému rozchodu. Situace se stala hrozivou a ti, kdo nešli se vzpourou dobrovolně, rychle teď použili poslední příležitosti: Z boků a ze zadních oddílů odloučily se tu menší, tu větší skupiny, vytráceli se jednotlivci, ale větší část se nehnula z místa. Naopak, zazněly povely vůdců, kosy a cepy zamávaly nad zástupem, houfy vykročily proti frontě vojáků. Raz, dva – pěšáci nasadili bajonety na pušky, dragouni tasili šavli. „Útokem vpřed!“... (Miloš V. Kratochvíl – Památné bitvy českých dějin, s. 196)
Zjistěte s pomocí vyučujícího českého jazyka, jakým způsobem vznikla uvedená příjmení: Kovář, Lakomý, Václavík, Nový aj.
► Budování silniční sítě mělo napomoci zejména vnitřnímu obchodu, ale i vojenským účelům. Jaký význam má silniční síť pro armádu? ► Co označují pojmy jako loket, sáh, máz, žejdlík apod.?
99
měna. Ztráta ekonomicky důležité oblasti Slezska vedla Marii Terezii k podpoře rozvoje manufakturní výroby, a to především na území Čech a Moravy. I přes bouřlivý rozvoj manufaktur převažovalo ve výrobě zboží stále ještě cechovní řemeslo, zejména města se bránila novému způsobu organizace výroby a podnikání. Manufakturní výroba se rozvíjela zejména na panstvích šlechty – šlo zejména o textilnictví (např. výroba, barvení a potisk látek) nebo sklářství (např. výroba zrcadel). Ukázkovým příkladem úspěšného podnikatele byl manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský, který vlastnil několik prosperujících manufaktur, pivovarů, palíren a hřebčínů. Díky svému nadání pro podnikání se stal ve své době jedním z nejbohatších mužů Evropy. Na modernizaci a rozvoj monarchie dokonce půjčoval peníze i své manželce.
Na Pražském hradě otevřela Marie Terezie pro výchovu mladých urozených dívek z nemajetných rodin Ústav šlechtičen. Zjistěte, v jaké části Hradu ústav sídlil a jaké je využití daných prostor dnes.
◄ Díky zlepšenému stavu hlavních komunikací začala státní správa zajišťovat pravidelný provoz poštovních služeb (na obr. poštovní dostavník z té doby). Zjistěte, která dětská píseň pochází z tohoto období a váže se k počátkům české pošty.
Právní nejednost, založenou od středověku na stavovském členění společnosti, měl nahradit jednotný zákoník, který byl sice dokončen až roku 1811, ale už od dob císařovny Marie Terezie platil trestní zákoník a jednací soudní řád. Tyto právní dokumenty předpisovaly postup u soudu a výši trestů za jednotlivé přečiny, zakázány byly nelidské tresty a mučení. Přechod soudnictví do rukou státních úředníků zbavovalo šlechtu jejího výsadního postavení a neomezeného vlivu nad poddanými. Ve Vídni byl zřízen Nejvyšší soudní úřad, kam se mohli poddaní odvolat proti nařízení zemských soudů. Panovnice, ač sama horlivá katolička, výrazně omezila moc církve, kterou rovněž podřídila dohledu státu. V rukách církve bylo zejména školství, ale nebylo v příliš dobrém stavu. Změně v této oblasti velmi významně napomohlo rozhodnutí papeže z roku 1773 zrušit jezuitský řád. O rok později zahájila Marie Terezie zásadní reformu školství, jejímž cílem bylo nejen zajistit dostatek vzdělaných odborníků pro průmysl, armádu i státní správu, ale zejména odstranit negramotnost obyvatel rakouské monarchie a prostřednictvím základního vzdělání zlepšit jejich sociální postavení. Řízení celého školského systému se ujal stát. V roce 1774 byla uzákoněna pro všechny děti bez rozdílu pohlaví ve věku 6 do 12 let povinná školní docházka. Ve všech farnostech na venkově měly být zřízeny tzv. triviální neboli nižší školy, jejichž cílem bylo naučit žáky základním dovednostem – číst, psát, počítat (tzv. trivium) a to v rodném jazyce, tedy i v češtině. Spolu s náboženskou výchovou zde byly děti ještě seznamovány se základy řemeslných prací a novinkami např. ze zemědělství. V krajských městech byly zřizovány tzv. školy hlavní. Tří až čtyřleté studium poskytovalo žákům již širší vědomosti ze zeměpisu, dějepisu a biologie, naučili se zde i základy latiny, geometrie a dalších prakticky zaměřených předmětů. Na těchto školách se už vyučovalo v němčině.
Bankocetle – první papírové peníze sloužily zpočátku v podstatě jako státní dluhopis, později se však bankovky staly postupně i přes počáteční nedůvěru neodmyslitelnou součástí běžného života. Pro zvídavé: Zjistěte, co je státní dluhopis a k čemu slouží.
100
V hlavních městech jednotlivých zemí fungovaly čtyřleté vzorové tzv. normální školy, které úspěšně konkurovaly církevním gymnáziím a sloužily také k výchově učitelů. Pražská univerzita byla zbavena církevního dohledu, postupně se měnila na skutečný vědecký ústav, k čemuž přispěla i nově založená univerzitní knihovna. Rozvoj manufaktur i obchodu a potřeby celého hospodářství si vynutil zakládání prakticky zaměřených odborných tzv. industriálních škol.
Reformy císaře Josefa II.
◄ Nové „triviálky“ vyrostly i v menších obcích. Pro účely výuky vznikaly i první česky psané učebnice. Hlavní poslání těchto nižších škol velmi dobře vystihovalo i motto, které bývalo často při vstupu do budovy všem příchozím na očích (na fotografii heslo ze školní budovy v obci Sněžné u Žďáru nad Sázavou).
Nejstarší syn Marie Terezie Josef se stal po smrti svého otce Františka Štěpána Lotrinského v roce 1765 římsko-německým císařem a také matčiným spoluvladařem. Marie Terezie přestala zasahovat do vojenských záležitostí a zahraniční politiky, které byly svěřeny výhradně do rukou jejího nástupce Josefa II., zejména díky jeho iniciativě se Rakousko podílelo na prvním a třetím dělení Polska, kterým získalo rozsáhlou oblast Haliče a Krakovska, čímž si tak kompenzovalo předchozí ztrátu Slezska. Císař Josef II. žil velmi střídmě, např. hned po svém nástupu nechal rozpustit matčin nákladný dvůr. Před zábavou dával přednost práci, měl smysl pro odpovědnost (sám se považoval za prvního úředníka státu) i odvahu rozhodovat. Šetřil i na oblečení, nejraději se pohyboval v uniformě. Se záměrem poznat poměry v říši cestoval po monarchii ještě za vlády své matky incognito jako „hrabě Falkenštejn“. Prostý život, odpor k šlechtě a jejím privilegiím i rozmařilosti zajistily Josefu II. obrovskou popularitu mezi lidem. Není divu, že se naproti tomu aristokracie o něm vyjadřovala s despektem jako o „selském císaři“. Josef II. si svými reformami, zejména zrušením tuhého poddanství, získal takovou oblibu, že od dob jeho panování je jméno Josef nejčastějším křestním jménem u nás. Na jakém pořadí v četnosti jmen je podle současných statistik jméno Josef?
Po nástupu na trůn pokračoval Josef II. (vládl v letech 1780–1790) v zahájených reformách. Zavedením němčiny jako jednotného úředního jazyka prohloubil centralizaci státu, rozšířil byrokratizaci státní správy, zrušil trest smrti, zrovnoprávnil obyvatele v trestním řízení a výrazné zmírnil cenzuru. Začal provádět i takové vnitřní reformy, které plně odpovídaly jeho osvícenskému přesvědčení a s nimiž by jeho matka nesouhlasila. Už v říjnu 1781 vydal Josef II. toleranční patent, kterým povolil některá nekatolická vyznání (luteránství, kalvinismus a pravoslaví). Díky tomu přestalo pronásledování „jinověrců“, jež s sebou neslo velké hospodářské ztráty. Katolictví bylo i nadále privilegovanou církví, ale plně pod státním dohledem. Ve snaze snížit náklady na katolickou církev zrušil Josef II. v českých zemích celkem 150 klášterů, z toho 130 mužských a 20 ženských, v rámci celé monarchie šlo pak celkem o 750 klášterů z celkového počtu 2 000. Úředním rozhodnutím zanikly všechny ty kláštery, které nevyvíjely charitativní či vzdělávací činnost (z pohledu státu nebyly „užitečné“). Zabavené statky spravoval tzv. Náboženský fond, z něhož se platilo zřizování far i nových biskupství v místech, kde jich byl nedostatek. Stát se staral v tzv. generálních seminářích i o výchovu kněží, která
Josef II. (1741–1790) – podle jednoho z jeho životopisců „revolucionář z boží milosti“. Na rozdíl od své konzervativní a hluboce věřící matky byl zcela pod vlivem osvícenství. Své poslání spatřoval v reformě státu, který měl pracovat jako účelný a spolehlivý nástroj vůle panovníka a přinést blaho všem svým poddaným – a to i třeba proti jejich vůli. Vzorem pro vedení státu mu byl pruský král Fridrich II., kterého celý život obdivoval. Josef II. byl schopen pracovat až 18 hodin denně a nesnášel jakoukoli nečinnost. Jak v dnešní době označujeme podobně pracovité lidi neschopné odpočívat? Která část Prahy je pojmenována po Josefu II. a proč?
Josef II. s mladším bratrem a nástupcem Leopoldem II. (1747– 1792) Zjistěte, které vnitropolitické události ve Francii měly vliv na mezinárodní vztahy a dění v habsburské monarchii v době vlády Leopolda II.
101
zřizování far i nových biskupství v místech, kde jich byl nedostatek. Stát se staral v tzv. generálních seminářích i o výchovu kněží, která měla být v souladu s potřebami státu. Na pozemcích spravovaných Náboženským fondem se také měly usazovat romské rodiny. Zrušené kláštery, z nichž bylo propuštěno na 60 000 řeholníků a řeholnic, kteří měli nárok na penzi od státu, byly přeměněny na nemocnice, kasárna, na skladiště. Kromě mobiliáře byly likvidovány i rozsáhlé klášterní knihovny, byly nadobro zničeny vzácné rukopisy, archiválie a umělecká díla. Zanikly např. klášter sv. Jiří na Pražském hradě, klášter v Břevnově, Betlémská kaple a mnoho dalších. Kdy vznikly a kterému církevnímu řádu patřily výše uvedené kláštery? Faráři byli nově placeni státem a pověřeni vedením matrik, z kazate-len měli seznamovat věřící při nedělních bohoslužbách s novými císařskými nařízeními a vyhláškami. ◄ V budovách zrušených klášterů byly často zakládány nové podniky. V budově zrušeného zbraslavského kláštera (na fotografii ze současnosti) vznikl již v roce 1787 první cukrovar v Čechách, cukr se zde vyráběl z dovážené cukrové třtiny. Odkud se do Evropy dovážela cukrová třtina? Která evropská země měla v té době monopol na prodej cukrové třtiny ostatním státům?
Na Josefových reformách „vydělali“ i Židé, mohli se totiž volně stěhovat, zakupovat domy i v jiných částech města, nemuseli už nosit potupná označení na oblečení (žlutá kolečka), mohli studovat na gymnáziích i na vysokých školách, zvolit si libovolné povolání. Podléhali však také branné povinnosti a museli přijmout německá příjmení. Nešlo ale v žádném případě o úplné zrovnoprávnění židů s ostatním obyvatelstvem. I nadále byl např. omezen počet povolených židovských manželství. Snad ještě významnější reformou Josefa II. bylo zrušení tuhého poddanství neboli člověčenství v roce 1781. Každý poddaný se stal osobně svobodným člověkem, nemusel už proti své vůli zůstávat na panském velkostatku. Mohl se kamkoliv přestěhovat, oženit se, děti už nebyly nuceny sloužit na zámcích či panských dvorech, mohly si vybrat obor vyučení nebo libovolnou školu. Toto opatření přineslo mimo jiné i sílící přesun dosud neponěmčeného venkovského obyvatelstva do měst. Ovšem vrchnost si i nadále uchovala značnou část moci soudní i berní (daňové) a zachovány také zůstaly robota a různé platy. To vše hodlal Josef II. vyřešit v dalších reformách, k nimž však již nedošlo. Byl alespoň vypracován nový katastr půdy a v roce 1789 byla vyhlášena i nová daňová soustava, která předpokládala, že by se rolníci mohli provždy vykoupit i z roboty a že by jak poddanská, tak i šlechtická půda byly zdaněny stejně. Reformy vzbudily obrovský odpor šlechty, která ztrácela svou moc nad poddanými i levnou pracovní sílu. Nespokojená aristokracie využila neúspěchu v tažení proti Osmanské říši a donutila těžce nemocného císaře, zklamaného sílícím odporem ve všech částech říše, k tomu, že nakonec řadu svých reforem – s výjimkou zrušení tuhého poddanství a tolerančního patentu – odvolal.
Romové přišli do Evropy pravděpodobně již ve 13. a 14. století, na našem území se objevili počátkem 15. století. Odlišný vzhled i způsob života vyvolával u domácích obyvatel nedůvěru, často se chovali ke kočujícím Romům nepřátelsky. Soustavné pronásledování započalo až v 16. století za vlády Ferdinanda I., kdy byli Romové vypovídáni ze země. Zhoršení postavení Romů přinesl konec 17. a první polovina 18. století, na základě patentu Leopolda I. byli Romové trestáni, aniž by se dopustili jakéhokoliv přestupku. Marie Terezie pokračovala v tvrdé represivní politice svých předchůdců, o nový přístup k Romům se pokusil až Josef II., který usiloval o trvalé usídlení Romů s cílem přeměnit je na rolníky. Měli být přejmenováni, nesměli užívat romštinu ani tradiční romský oděv, děti byly dány na výchovu do neromských rodin. Pokus o usazení Romů nepřinesl v českých zemích žádné výsledky. ►K čemu slouží matriky a kdo je spravuje dnes? ► Kde byli od středověku nuceni žít Židé a která povolání jim byla zakázána kromě toho, že nesměli vlastnit žádnou půdu? ► Které povolání původně zakázané křesťanům bohatí Židé naopak vykonávali?
Patent o zrušení tuhého poddanství z 1. listopadu 1781: 1. Má jeden každý poddaný právo, jedině na předběžné ohlášení... v stav manželský vstoupiti. Jakož i taky 2. jednomu každýmu poddanýmu na vůli se zanechává... i také z panství se odstěhovati, a někde jinde v zemi se usaditi anebo službu hledati může... 3. Můžou se poddaní dle libosti řemeslům a kunstům učiti... 4. Nebudou poddaní povinni budoucně nějaké dvorské služby více konati... ... 6. všechny ostatní roboty, naturální a peněžité daně... i taky po vyzdvižené (zrušené) tělesné poddanosti (nevolnictví) zavázáni zůstanou... mimo nich nikde něco
102
Sedláci v císaři viděli svého ochránce, ale současně je odrazovaly jeho pragmatické reformy, které např. zakazovaly procesí, či církevní svátky. S největším odporem se u poddaných setkala jeho nařízení týkající se posledních věcí člověka. Hřbitovy ve městech a obcích byly zrušeny, přesunuly se na městské předměstí, dále od obytných budov. Těla měla být uložena nejméně 48 hodin v nově budovaných márnicích, aby se zabránilo pohřbení zdánlivě mrtvých lidí. Pohřbívání v dřevěných rakvích bylo zakázáno, z úsporných i hygienických důvodů měly být ostatky uloženy do hrobu pouze ve lněných, případně papírových pytlích, a měla být zasypaná vápnem a zeminou. Toto nařízení musel pro velký odpor obyvatelstva nakonec císař odvolat.
◄ Josef II. jako „lidový císař“ Na dobovém obrázku je zachycen Josef II., jak pomáhá sedlákům při orbě na poli u Slavíkovic na Moravě.
Po smrti Josefa II. nastoupil na trůn jeho mladší bratr Leopold II. (vládl v letech 1790–1792). Narůstající opozice šlechty i revoluční vývoj ve Francii donutily tohoto horlivého osvícence k řadě kompromisů. Jedním z nich bylo i potvrzení zemských práv v různých částech říše, proto se také na rozdíl od svého předchůdce nechal Leopold II. korunovat českým králem. Na to, aby mohl vnitřní uspořádání habsburské monarchie výrazně ovlivnit, panoval však velmi krátce. Řadu bratrových pokrokových reforem musel zmírnit, některé dokonce odvolat.
víceji poddaným uložiti nemůže... (Naše národní minulost v dokumentech, s. 398–399) Jak se změnil život poddaných po vydání tohoto patentu? Které povinnosti vůči vrchnosti poddané i nadále svazovaly? emancipace – zrovnoprávnění incognito – utajeně, tajně kompenzace – náhrada mobiliář – veškeré přenosné zařízení pragmatismus – jednání, při nichž hodnota věcí spočívá v jejich užitečnosti
August Fraser – Cikáni Rieder Heinz – Marie Terezie. Osudová hodina Habsburků Jitka Lněničková – České země v době osvícenství Hans Magenschab – Josef II.; Rebelie Josef Petráň – Kalendář Victor-Lucien Tapié – Marie Terezie a Evropa Karl Vocelka, Lynne Heller – Soukromý svět Habsburků Friedrich Weissensteiner – Dcery Marie Terezie; Synové Marie Terezie
Řád, režie: Petr Hvižď (1994) F. L. Věk (TV seriál), režie: František Filip (1970) ◄ Habsburská monarchie v roce 1795 (bez Slezska a nově s Haličí a Bukovinou)
1. V čem bylo nebezpečí válek „o rakouské dědictví“ pro monarchii? 2. Jaký byl důsledek tzv. slezských válek? 3. Které hlavní reformy za své vlády uskutečnila Marie Terezie? 4. „Říše, které vládnu, musí být řízena podle mých zásad. Musí přestat předsudky, fanatismus, stranickost a otroctví a všichni moji poddaní se opět musí těšit ze své přirozené svobody.“ Do jaké míry toto předsevzetí císař Josef
► Národní pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze
►Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě ►Muzeum romské kultury v Brně ►Židovské muzeum v Praze
II. ve svých reformách naplnil? Co z toho se mu nepodařilo a čím natrvalo pozitivně ovlivnil postavení obyvatel v českých zemích? 5. Zjistěte, kde všude vystupuje císař Josef II. jako literární postava. 103
18. Zámořský svět v 17. a 18. století Zkoumání neznámých krajin pokračovalo cestami po souši a po mořích i v 17. a 1 8. století. I přes hrdinské úsilí mořeplavců a dobrodruhů předchozích století, znali lidé koncem 16. století jen přibližně dvě třetiny nedozírných ploch moří a oceánů. Neznámým zůstávalo především jižní Tichomoří, oblast severního a jižního pólu a vnitrozemí Afriky.Tradičním mořeplavcům, Španělům a Portugalcům, kteří si mezi sebe rozdělili svět za mořem, začali konkurovat Nizozemci, Angličané a Francouzi. Zejména Angličané se zpočátku soustředili na přepadávání španělských a portugalských lodí, které přepravovaly naloupené poklady z Nového světa do Evropy. Později začali usilovat nejen o oslabení moci pyrenejských států, ale i o získání vlastních kolonií. K pronikání do mimoevropských oblastí docházelo zpočátku především díky iniciativě řady podnikatelů, kteří k tomuto účelu zakládali obchodní společnosti. Jednou z nejznámějších byla anglická Východoindická společnost pro obchod s asijskými zeměmi založená v Londýně roku 1600, která získala od Alžběty I. rozsáhlá práva a výsady, jež jí v budoucnu otevřely cestu k ovládnutí např. Indie. Po vzoru anglické Východoindické společnosti vznikly obchodní společnosti i v dalších západoevropských zemích.
Henry Morgan (1635–1688) je považován za nejvýznamnějšího a zároveň i nejúspěšnějšího piráta všech dob, který se proslavil mnoha odvážnými výpravami proti Španělům, a to nejen v Karibiku. K jeho nejslavnějším akcím patřilo vyplenění a vypálení Panamy v lednu 1671. Nakonec se však stal guvernérem Jamajky a v roce 1674 byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. V nové funkci velmi tvrdě bojoval proti svým „bývalým kolegům“ z pirátského bratrstva.
► O kolik let fungovala déle anglická Východoindická společnost oproti své stejnojmenné nizozemské konkurentce?
▲ Na dobovém vyobrazení z poloviny 17. století je zachyceno sídlo nizozemské Východoindické společnosti v Amsterodamu, která byla založena roku 1602 (existovala až do roku 1796). Během dvaceti let svého fungování ovládla tato soukromá společnost obchod od mysu Dobré naděje až po Magalhãesův průliv, na námořní cestě z Evropy do Indie a nizozemské Východní Indie vybudovala řetěz opěrných strategických bodů (např. osadu Kapské Město v jižní Africe a ostrov Cejlon – obě v průběhu napoleonských válek obsadili Britové). Mocná obchodní společnost měla soukromou armádu, razila vlastní mince (viz na fotografii vpravo), s domorodými vládci uzavírala státní smlouvy, vyhlašovala válku i mír, mohla budovat opevnění v ovládnutých územích, nebo tam zřizovat vlastní správu, měla právo soudit a trestat své zaměstnance a poddané.
Afrika Evropané ani v 17. a 18. století nepronikali do afrického vnitrozemí, obchodovali pouze s kmeny na pobřeží a pro tyto účely zde budovali opevněné obchodní stanice. Hlavním předmětem zájmu Evropanů byl obchod s černými otroky. Jednalo se o jeden z nejvýnosnějších druhů obchodů vůbec, který Evropanům přinášel obrovské zisky, pro Afriku však znamenal zkázu, s jejímiž důsledky se tento světadíl potýká dodnes.
► S jakou oblastí obchodovala Západoindická společnost? ► Ke které rozsáhlé říši patřila v této době severní Afrika? ►Pro zvídavé: Kdo to byli Búrové?
S černými otroky obchodovali již Portugalci v 15. století, ale největší rozkvět tohoto „obchodu s ebenovým dřevem“, jak se obchodu s otroky také říkalo, spadá
104
do 17. a 18. století, kdy jej ovládli Angličané. Obchodníci přijížděli na pobřeží Afriky, kde za otroky místním kmenovým náčelníkům nabízeli látky, alkohol, skleněné ozdoby a střelné zbraně. Ti otroky získávali především jako zajatce z válek, které mezi sebou jednotlivé kmeny vedly. V průběhu plavby přes Atlantik zemřelo následkem vyčerpání, hladu a různých nemocí 15 až 25 % otroků. Z těch, co přežili, pak přibližně třetina zahynula během prvních tří let práce v dolech a na plantážích v Latinské a později i v Severní Americe. Kromě obrovského úbytku obyvatelstva přinesl obchod s otroky Africe všeobecný rozvrat, úpadek hospodářství a zavinil celkovou zaostalost afrického kontinentu, v 19. století se proto tento světadíl stal snadnou kořistí evropských koloniálních mocností.
Asie Staré asijské civilizace se od 17. století začaly opožďovat za vývojem západoevropských států, kde se začalo rozvíjet tržní hospodářství založené na manufakturní výrobě, které vedlo k rozvoji podnikání a obchodu. V asijských zemích naproti tomu přetrvávalo feudální zřízení, i přes své rostoucí zaostávání představovaly tyto země díky své početné armádě pro Evropany silné soupeře. Evropským zemím se dařilo usazovat jen v okrajovějších částech Asie, na rozdíl od Ameriky nebylo v jejich silách kolonizovat rozsáhlejší oblasti asijské pevniny.
Otrokářská loď na cestě přes Atlantik
► Který evropský stát jako první navázal s Indií obchodní spojení po moři? ► Jakou roli v koloniálních výbojích Evropanů sehrál merkantilismus? ◄ Země Orientu lákaly evropské kupce především díky vzácnému koření
Nizozemcům se podařilo v průběhu 17. století postupně vytlačit z indonéských ostrovů Portugalce a ovládnout místo nich obchod s kořením (např. pepřem, hřebíčkem, muškátovým oříškem aj.), které do Evropy dováželi ze svých plantáží na ostrovech Malých a Velkých Sund. Osmanská říše rozkládající se na třech kontinentech dosáhla na konci 17. století největšího územního rozmachu. Porážka tureckých vojsk u Vídně (1683) a série dalších vojenských neúspěchů, po níž byli Turci nuceni odejít z Uher, způsobily hlubokou vnitřní krizi a postupný mocenský i hospodářský úpadek Osmanské říše. Problémy jejích vládců způsobovaly i časté vzpoury utlačovaných národů (např. na Balkáně) i snahy místních feudálů o posílení vlastní moci, či dokonce o odtržení. Na počátku 19. století se o Osmanské říši začalo mluvit jako o „nemocném muži na Bosporu“ – začal boj evropských velmocí o podíl na dělení kdysi mocné a obávané říše.
► Zjistěte ve školním atlasu světa, kde leží souostroví Moluky, označované také jako „ostrovy koření“.
Hlavním střediskem Nizozemců v jihovýchodní Asii (tzv. nizozemská Východní Indie) byl přístav Batávie založený na místě dnešního hlavního města Indonésie. Jak se toto velkoměsto dnes jmenuje?
►Kde leží úžina Bospor? ► O které území Osmanské říše usilovaly evropské mocnosti a proč?
◄ Mocné říše v jihozápadní a jižní Asii na počátku 17. století
Tádž Mahal stojí v indickém městě Agra.Toto mauzoleum, které dal v letech 1632–1653 postavit pro svoji předčasně zesnulou nejmilo-
105
Na počátku 17. století byla nejmocnějším státem v Přední Indii říše Velkých Mughalů (Mogulů). Vláda Akbarova vnuka Šáhdžahána (vládl v letech 1628–1658) bývá označována jako „zlatá doba mughalské říše“, a to nejen v souvislosti s dosaženými územními zisky, ale především díky rozvoji kultury. Ve druhé polovině 17. století však začala říše mughalských vládců postupně upadat. Na vině byly dobyvačné výpravy, které zemi značně finančně vyčerpávaly. Mughalští panovníci zvyšovaly daně především pro nemuslimské obyvatelstvo (tzv. „daň z hlavy“), jejich dosud tolerantní náboženskou politiku vůči hinduistům vystřídalo násilné vnucování islámu Hindům, kteří tvořili čtyři pětiny obyvatel říše. Proti této politice propukla řada povstání, která moc mughalských vládců oslabovala. Po roce 1707 se říše rozpadla na řadu samostatných území. Tento proces byl navíc urychlen vpádem sousedních Peršanů a Afghánců. Rozpad silné mughalské říše byl výhodný pro Brity, kterým se po porážce Francouzů v sedmileté válce (1756–1763) otevřela cesta k postupnému ovládnutí celého poloostrova Přední Indie. Z obavy před rostoucím vlivem Evropanů se některé asijské říše uzavíraly před okolním světem. Svou nezávislost si sice uchránily, ale za cenu dalšího prohloubení své hospodářské a technické zaostalosti. Typickými příklady takových zemí byly Čína, která byla za vlády mandžuské dynastie Čching v 17. století jednou z největších říší na světě, a Japonsko. ◄ Čína za dynastie Čching v 18. století
vanější manželku mughalský vládce Šáhdžahán (1592–1666), představuje vrchol islámské architektury. Tato stavba, považovaná dnes za symbol Indie, je od roku 1983 na Seznamu světového dědictví UNESCO, patří v současnosti k nejnavštěvovanějším a nejobdivovanějším indickým památkám.
Vítězstvím v bitvě u Palásí (1757) získali Britové kontrolu nad nejbohatším indickým státem – Bengálskem (na obr. zástupce britské Východoindické společnosti v létě roku 1765 přebírá od místního vládce listinu, potvrzující převzetí finanční správy tohoto regionu), se stalo hlavní základnou pro britskou územní expanzi v Indii. Prostředky získané v Bengálsku (výběrem daní, pěstováním máku a vývozem opia, např. do Číny) umožnily Britům vést další dobyvačné války v Indii a postupně celý poloostrov ovládnout.
► Které čínské výrobky či zemědělské produkty patřily v Evropě k nejžádanějším? Původně kočovní Mandžuové využili oslabení předchozí dynastie Ming rozsáhlým rolnickým povstáním a zmocnili se po roce 1644 postupně celé Číny (vládli zde až do roku 1911). Mandžuští vládci upevnili feudální systém a zdokonalili úřednický aparát. Mandžuové žili odděleně od Číňanů v uzavřených oblastech, sňatky mezi těmito národy byly zakázány. Na důkaz podřízenosti Mandžuům museli Číňané nosit dlouhé vlasy spletené do copů. K upevnění moci dynastie Čchingů přispěla i jejich výbojná zahraniční politika, díky níž posunuli hranice Číny dále na západ a na jih. Císaři se úspěšně bránili pronikání ruských kupců na ze severu a vlivu východoindických společností, které se snažily založit si své osady na čínském pobřeží a ovládnout rozsáhlý trh s čínskými výrobky. Po vzoru Japonska i Číňané uzavřeli evropskému obchodu všechny své přístavy s výjimkou Kantonu. Japonsko bylo na počátku 17. století sjednoceno. Císař stál v jeho čele jen formálně, skutečnou moc měli od roku 1603 šógunové z rodu Tokugawa, opírající se především o vojenskou šlechtu samurajů. Nástup Tokugawů ukončil dlouho trvající války, nastalo období míru, doprovázené však postupným uzavíráním Japonska vůči okolnímu světu. Ve snaze zabránit pronikání křesťanství na japonské území povolili šógunové za velmi přísných podmínek přístup do země pouze nizozemským obchodníkům, ostatní evropské, zejména portugalské a španělské lodě měly vstup do země přísně zakázán.
► Kde leží území označovaná jako Mandžusko?
Obdobou evropských středověkých rytířů byli v Japonsku samurajové
106
Japonští křesťané byli pronásledováni, křesťanské kostely byly zbořeny. Věřící, kteří se proti náboženskému útlaku v roce 1637 vzbouřili, byli armádou zmasakrováni.
Některé z asijských oblastí zůstávaly až do 17. století pro většinu Evropanů neznámé, šlo především o oblast Sibiře a Dálného východu včetně přiléhajícího pobřeží Severního ledového oceánu. Na prozkoumání těchto území se podíleli zejména ruští kozáci, kteří měli pomoci získat Rusku nová území na východě. Patřil k nim i Semjon Ivanovič Děžnov (1605–1673), kterému se podařilo dosáhnout nejvýchodnější části Asie. To, že je Amerika od Asie oddělena průlivem, potvrdila až expedice dánského mořeplavce Vita Beringa (1681–1741), který svou první objevitelskou cestu podnikl ve službách cara Petra I. Velikého.
(japonsky služebníci). Od 17. století představovali nejvyšší třídu, z níž byli vybíráni např. vojenští velitelé a úředníci. Kromě znalosti bojových umění museli ovládat umění kaligrafie (krásného písma), skládat básně, řídit čajový obřad apod. Po ukončení válek za sjednocení Japonska význam samurajů jako bojovníků postupně upadal. Pokud samurajové nesplnili očekávání svého císaře, či se jinak zpronevěřili přísnému kodexu cti (bušidó), měli jako jediní právo odčinit své selhání speciálním sebevražedným rituálem. Jak se tento rituál nazývá?
Austrálie K břehům nejmenšího světadílu se jako první dostali Nizozemci, kteří již počátkem 17. století zmapovali při hledání námořního spojení Indočíny s Chile severní a západní pobřeží Austrálie. Nově zmapovaná území pojmenovali Nové Holandsko, ale nepokoušeli se je osídlit. Již staří Římané předpokládali existenci nějaké souvislé pevniny na jižní polokouli, neboť jen tak podle jejich domněnek mohla zůstat zeměkoule v rovnovážném stavu. Pověst o „neznámé jižní zemi“ (latinsky terra australis incognita) převzali i středověcí a novověcí zeměpisci. Zeměpisný název „Austrálie“ se začal používat až koncem 18. století.
Nejslavnějším mořeplavcem, který prozkoumal podstatnou část Austrálie a Oceánie, byl britský kapitán James Cook [džejmz kuk] (1728–1779). Podobně jako nizozemský mořeplavec Abel Tasman (1603–1659) hledal i on „Jižní zemi“. Na svých cestách objevil desítky dříve neznámých ostrovů, zpřesnil představy o pobřeží Nové Guineje, zmapoval východní pobřeží Austrálie, díky tomu získal tento kontinent již alespoň hrubé obrysy. Při svých plavbách Cook pronikl hluboko na jih až do oblasti plovoucího ledu a dokázal, že v mírném pásu žádný jižní kontinent neexistuje. I když se mu za ledovou bariéru proniknout nepodařilo, správně předpokládal, že na jižním pólu pevnina je. Na všech výpravách doprovázeli Jamese Cooka významní britští vědci, jejichž zásluhou výsledky nových zámořských cest přinášely nesmírně cenné poznatky nejen geografické, ale i astronomické a přírodovědné.
▲Cookovy námořní výpravy
▲ Maor – původní obyvatel Nového Zélandu s typickým tetováním
Vitus Bering při svých plavbách dokázal, že Asie je od Ameriky oddělena průlivem, prozkoumal nejsevernější část Tichého oceánu i pobřeží Aljašky. Rusové se na Aljašku dostali jako první Evropané v roce 1741. Zjistěte, dokdy byla Aljaška součástí Ruska. Najděte ve školním atlasu světa názvy zeměpisných objektů, které nesou jméno Beringa, či Děžněva.
Abel Tasman se vydal z Batávie přes Mauritius na jih, aby zmapoval jižní pobřeží „terra australis“. Při svých plavbách v letech 1642– 1644 obeplul Austrálii, prozkoumal pobřeží dnešní Tasmánie, Nového Zélandu, Šalamounových ostrovů a Nové Guineje, zmapoval a podrobněji popsal severní pobřeží Austrálie. Nizozemci však z obavy před cizí konkurencí jeho objevy utajili, a proto se k břehům Austrálie nepřiblížila více jak 50 let žádná jiná evropská loď.
107
Díky Cookovým plavbám se Austrálie stala další významnou kolonií Velké Británie, která ji po ztrátě severoamerických osad přetvořila na trestaneckou kolonii. James Cook našel na východním pobřeží Austrálie místo vhodné k osídlení, a tím byl kontinent otevřen bělošské kolonizaci. Již v roce 1788 byl vypraven do jižního Tichomoří první transport trestanců a vojáků, kteří založili v Novém Jižním Walesu [velsu] první trestaneckou osadu, pojmenovanou po tehdejším ministru kolonií Sydney [sidny], vznikla tak první evropská osada na tomto kontinentu. V současnosti je Sydney největším australským městem. Zjistěte, kdo dnes stojí v čele Australského svazu.
Amerika Španělsko a Portugalsko procházely obdobím postupného hospodářského a mocenského úpadku, zaměřily se proto na udržení stávajících kolonií ve Střední a Jižní Americe, získaných v 16. století, a neměly zájem expandovat do dalších částí Ameriky. Do Severní Ameriky začali od počátku 17. století postupně pronikat Angličané, Nizozemci a Francouzi. Angličané od počátku svou kolonizační činnost rozvíjeli především na východním atlantském pobřeží, po odvážných objevitelích přicházeli i první kolonisté – první trvalá anglická osada byla založena již v roce 1607 ve Virginii [virdžínyji]. Další anglické osady vznikaly na severovýchodě, v Nové Anglii zprvu oddělené od Virginie územím Nového Nizozemí. Severní Amerika se postupně stala útočištěm tisíců emigrantů. Na východním pobřeží dnešních USA se usazovali kromě Angličanů také Irové, Nizozemci, později i Němci, Židé a příslušníci dalších národů, které z Evropy vyhnala náboženská nesnášenlivost, války, často i snaha uniknout trestající „ruce zákona“. Do roku 1752 vzniklo na východním pobřeží mezi Floridou a Novým Skotskem celkem třináct osad. O něco později začali Britové kolonizovat i rozsáhlou oblast v okolí Hudsonova zálivu. ◄ Osadu a pevnost Nový Amsterdam (na dobovém vyobrazení) založili Nizozemci v roce 1626 v ústí řeky Hudson [hadsn] na ostrově Manhatten [menhetn]. V roce 1664 ale město dobyli Angličané, a protože ho získal mladší bratr Karla II., vévoda z Yorku (pozdější král Jakub II.), bylo přejmenováno na Nový York (New York [njú jork]). Zjistěte, jakým způsobem získali Nizozemci ostrov Manhattan.
Největšími soupeři Britů v Severní Americe byli Francouzi, kteří se začali usazovat v Kanadě (tehdy označované jako Nová Francie), kde na počátku 17. století založili na řece sv. Vavřince město Québec [kebek]. Údolími velkých řek začali pronikat do vnitrozemí kontinentu především lovci a obchodníci s kožešinami.
James Cook byl v roce 1768 jmenován velitelem lodi vyslané, aby pozorovala na Tahiti průchod planety Venuše před Sluncem, podle čehož bylo možno vypočítat vzdálenost Země od Slunce. Prostřednictvím vědecké zprávy (1773) byla s výsledky expedice seznámena i evropská veřejnost. První Cookova plavba měla také upevnit britský vliv v západním Tichomoří a předejít případným francouzským nárokům. Na svou poslední plavbu se Cook vydal roku 1776, tentokrát s cílem najít severozápadní cestu z Tichého do Atlantského oceánu. Poté, co mu v další plavbě zabránily ledovcové kry v Beringově úžině, vrátil se na Havajské ostrovy, které předtím objevil, aby zde doplnil zásoby. Z neznalosti místních domorodých tradic však překročil mnohá tabu a těsně před odplutím z ostrova byl roku 1779 zabit a jako oběť střetu dvou civilizací sněden.
► Kteří západoevropští obchodníci se uchytili v Guyaně, narušili tak hegemonii Španělska a Portugalska v Jižní Americe? ► Zjistěte, podle koho nebo čeho vznikl název „Virginie“? ► Jak se jmenovala loď, na které připluli náboženští emigranti označovaní jako „Otci poutníci“ do Nové Anglie?
K prvním dobyvatelům Kanady patřili francouzští obchodníci s kožešinami
108
Rozvoji zemědělství nevěnovali Francouzi zdaleka takovou pozorpozornost jako jejich britští soupeři, což se negativně projevilo v průběhu sedmileté války – měli nedostatek lidí pro válečné operace a málo potravin. Po prozkoumání oblasti Velkých kanadských jezer se dostali po řece Mississippi až do Mexického zálivu. Rozsáhlé povodí této řeky bylo prohlášeno na počest francouzského krále Ludvíka XIV. (francouzsky Louis) za kolonii Louisiana [lujsijana]. Z pobřeží na západ do vnitrozemí, tedy do oblasti francouzských kolonií, pronikali též Britové. Náhodné střety mezi nimi a francouzskými osadníky přerostly v otevřenou válku.
◄ Kolonizace Ameriky v první polovině 18. století
Britsko-francouzské spory definitivně vyřešila až sedmiletá válka (1756–1763), která pro Francii znamenala ztrátu všech jejích severoamerických kolonií. Kanadu včetně území na východ od Mississippi získala Velká Británie, pravobřežní Louisianu museli Francouzi předat Španělsku. Většina francouzských kolonistů v Americe však zůstala, v kanadské provincii Québec dodnes tvoří jejich potomci dokonce většinu obyvatel. Vítězství v Novém světě a v Indii přeměnila Velkou Británii v největší koloniální říši na světě. 1. Kteří mořeplavci a cestovatelé přispěli v 17. a 18. století svými plavbami k poznání dosud neobjevených míst na Zemi? Která místa na planetě zůstala i nadále pro člověka neznámá a proč? 2. Jaké důsledky mělo setkání Evropanů s dosud neznámými exotickými civilizacemi pro Evropu i pro ně samotné? 3. Proč se Čína a Japonsko uzavřely před evropskou expanzí a jaké důsledky to pro ně mělo v pozdějším období? 4. Které evropské státy vybudovaly do konce 18. století rozsáhlé koloniální říše a kde? 5. Které evropské země se střetly v boji o zámořské državy v sedmileté válce a s jakým výsledkem?
► Kterými jazyky hovoří většina dnešních Kanaďanů? ► Jak se jmenuje americké město v ústí řeky Mississippi, Indiány nazývanou „Otcem vod“, které v roce 1718 založili původně Francouzi? ► Zjistěte, na čí straně v sedmileté válce bojovali Huróni a Irokézové, popřípadě další indiánské kmeny. mausoleum – velkolepá hrobka šógun – vojenský vládce v Japonsku tabu – přísný zákaz tetování – jedna z forem zkrášlování těla; z tahitského: tattoo = vyznačit nebo vrazit
James Fenimore Cooper – Poslední mohykán Rainer Köthe – Objevitelé a jejich výpravy Petr Křivský a kol. – Věk starý a nový Josef Opatrný – Válka mohykánů; Objevitelé, dobyvatelé, osadníci Michael Pollard – 100 největších objevitelů Aleš Skřivan, Petr Křivský – Moře, objevy, staletí Piráti a jejich karibská dobrodružství (Děsivé dějiny)
Sedm samurajů [Shichinin no samurai] – režie: Akira Kurosawa (1954) Poslední mohykán [The Last of the Mohicans] – režie: Michael Mann (1992) Šogun [Shogun] (TV seriál) – režie: Jerry London (1980)
109
19. Americká revoluce – vznik USA Pařížský mír z roku 1763, který ukončil sedmiletou válku, potvrdil vítězství Velké Británie, jež získala většinu bývalých francouzských držav v Severní Americe. Vztah londýnské vlády k jejím koloniím rozprostírajícím se mezi Floridou a Novou Anglií se po skončení sedmileté války zásadně změnil. Spory mezi osadníky a mateřskou zemí přerostly během několika let v ozbrojený konflikt, který vedl k osamostatnění původních třinácti osad a ke vzniku Spojených států amerických.
Život britských osadníků Počet obyvatel jednotlivých kolonií trvale rostl. Jestliže na počátku 18. století žilo v třinácti britských državách 250 000 osadníků, v roce 1775 to bylo již desetkrát tolik a v roce 1800 žilo na tomto území již více než 5 milionů osob. Z pobřeží postupovali nově příchozí evropští přistěhovalci na západ do vnitrozemí, aby zde našli novou půdu, na níž by mohli svobodně hospodařit. Během jednoho století dosáhli vrcholů Apalačského pohoří a začali sestupovat do údolí řeky Ohio [ohajo]. K velmi smutným kapitolám této „pionýrské doby“ v osídlování Severní Ameriky patří boje s Indiány. Původní obyvatelstvo amerického kontinentu se fyzicky i kulturně lišilo od bílých dobyvatelů, kteří je díky tomu považovali za duševně méněcenné. Konflikt mezi Indiány a kolonisty byl proto nevyhnutelný. Převaha evropských zbraní se záhy prosadila a ve většině britských kolonií bylo původní obyvatelstvo buď zcela vyhlazeno, nebo zatlačeno dále na západ. Osady, které kolonisté v Severní Americe na východním pobřeží vytvořili, byly velmi odlišné jak z hlediska hospodářského, tak správního a politického.
◄ Evropskou kolonizaci Severní Ameriky již od samotného počátku provázely boje s Indiány
V severních oblastech převládaly malé farmy, obyvatelé se zabývali i rybolovem, ve městech pak obchodem. Jedním z největších amerických měst byl přístav Boston v kolonii Massachusetts[mesečusets]. Přísně zbožnému společenskému životu a životnímu stylu udávali tón angličtí puritáni. Prostředí ve střední oblasti atlantického pobřeží bylo národnostně velmi pestré, díky tomu bylo místní obyvatelstvo nábožensky mnohem tolerantnější. Během krátké doby se tu rozvinul čilý obchodní ruch, města jako New York či Philadelphia [filadelfia] se později stala důležitými centry průmyslové výroby. Jižní kolonie měly oproti tomu zcela odlišný charakter. Převažovalo zde
Poslední mohykán – jeden z nejslavnějších románů amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera [džejmse fenymóra kúpra] líčí příběh syna indiánského náčelníka, který se odehrává během sedmileté války.
Britské osady v Severní Americe po roce 1763
S jakým městem jsou spojeny nejznámější procesy s čarodějnicemi, které byly výsledkem náboženského fanatismu některých zdejších puritánů?
110
zemědělství, na rozsáhlých plantážích s využitími práce černých otroků se pěstovala zejména bavlna, cukrová třtina a tabák. Otroci byli považováni za „mluvící dobytek“ a stejně tak s nimi bylo i zacházeno. K tvrdé práci patřila naprostá poslušnost vůči majiteli, který své otroky mohl trestat či prodávat podle vlastní úvahy. V některých koloniích počet otroků i několikanásobně překračoval počet bílých osadníků. Otrokářství v jižních koloniích bylo od počátku 18. století terčem ostré kritiky náboženských organizací ze severu, k úplné likvidaci otrokářství však došlo až o století později.
▲ Jižanská rezidence u městečka Camden [kemden] ve státě Alabama Honosnými sídly se bohatí plantážníci snažili vyrovnat životnímu stylu evropské šlechty, mnozí z nich se kvůli tomu velmi zadlužili. Podporovali boj proti Velké Británii s cílem zbavit svých dluhů.
Přestože se jednotlivé kolonie od sebe velmi lišily, měly i hodně společného. Tisíce mil oceánu mezi nimi a Velkou Británií bránily jejich přímé kontrole z metropole. Všechny kolonie postupně získaly různou míru samosprávy, zdejší bělošské obyvatelstvo se podílelo na správě veřejných věcí v daleko větší míře než v mateřských zemích. Velká Británie měla zájem na tom, aby osadníci bojovali za rozšíření jejího panství za mořem, a proto do roku 1763 nijak nezasahovala nejen do politických, ale ani do hospodářských záležitostí osad. Po vítězství v sedmileté válce už britská vláda pomoc osadníků proti Francouzům nepotřebovala, oproti předcházející praxi začala ve snaze upevnit si svou moc nad všemi svými državami v Severní Americe více zasahovat do života osadníků a využívat je jako zdroj levných surovin a odbytiště pro britské zboží. Britský parlament se snažil potlačit rozvoj průmyslu a obchodu v koloniích, aby tak chránil britské podnikatele před možnou zámořskou konkurencí.
Bavlník pěstovaný v jižních státech a dodávaný do britských textilek byl zdrojem obrovského bohatství pro majitele plantáží – proto se mu taky někdy přezdívalo „bílé zlato“.
Spory osadníků s metropolí Úspěšným zapojením do bojů s Francouzi získali osadníci nejen důležité vojenské zkušenosti, ale vzrostlo i jejich sebevědomí, které posílilo u mnoha z nich pocit jednoty mezi osadami z různých částí britských držav. Proti londýnské vládě, jež se snažila americké osadníky stále více omezovat v jejich právech i celkovém rozvoji, postupovali obyvatelé kolonií od počátku společně. Londýn začal dbát na dodržování dávno zapomenutého Zákona o plavbě z roku 1651, podle něhož mohlo být dováženo zboží do Velké Británie a jejích kolonií jen na britských lodích. Z obavy
Duch roku 1776 (A. M. Willard) Na tomto obraze zachycujícím scénu z boje za nezávislost je velmi dobře patrné odhodlání, se kterým se severoameričtí osadníci rozhodli bojovat za svá práva proti britské vládě i se zbraní v ruce.
111
před povstáním Indiánů zakázala britská vláda osadníkům usazovat se za Apalačským pohořím, čímž zklamala naděje všech, kdo chtěli expanzí na západ získat novou půdu. I po skončení sedmileté války zůstaly na území severoamerických osad umístěny britské jednotky s odůvodněním, že mají chránit osadníky před útoky Indiánů, ti se ale právem obávali, že jsou namířeny spíše proti nim. Navíc se měli podílet na hrazení nákladů na vydržování těchto jednotek. Napětí mezi koloniemi a mateřskou zemí se od 60. let 18. století zvyšovalo zejména kvůli daním. Sedmiletá válka byla sice pro Velkou Británii vítězná, ale kvůli ní se tato země velmi zadlužila. Ve snaze získat co nejrychleji prostředky na splácení dluhů, zavedla britská vláda v severoamerických koloniích cla na dovážené zboží (papír, čaj, sklo), z výnosů cel a nově zavedených poplatků měly být hrazeny i výdaje na vydržování britské armády a rostoucí aparát koloniální správy. Osadníci neměli žádné zastoupení v britském parlamentu, který pro ně daně schvaloval, reagovali proto na opatření londýnské vlády protesty a bojkotem dováženého zboží, např. pití čaje považovali osadníci za protivlastenecký čin. Jednotný odpor osadníků vůči zákonu o kolkovném z roku 1765 donutil britskou vládu odvolat toto opatření už rok po jeho zavedení, z dovozních cel zůstal kvůli protestům osadníků v platnosti pouze poplatek za čaj. Předáci amerických osadníků začali diskutovat vedle bojkotu zboží i o dalších možnostech odporu proti britské koruně. Velkou odezvu mezi vzdělanými Američany měly radikální osvícenské ideje o přirozených lidských právech, o svobodě, rovnosti či o právu občanů volit si svoji vládu. Londýn a kolonie směřovaly postupně k otevřenému střetnutí.
Reakce amerických novin na zákon o kolkovném (1765), podle kterého musely být veškeré tiskopisy a úřední listiny opatřeny kolkem. Šlo v podstatě o novou formu daně státu. Autor článku předpovídá v důsledku tohoto zákona zánik novin.
Americká revoluce Napětí mezi osadníky a britskou korunou se stupňovalo, docházelo i k prvním srážkám mezi vojskem a civilisty. V prosinci roku 1773 pronikla na britské lodě kotvící v bostonském přístavu skupina osadníků a naházela do moře celý náklad čaje, které lodě přivezly. Tento „bostonský čajový dýchánek“ (nebo také „bostonské pití čaje“) vyostřil vztahy mezi osadníky a jejich mateřskou zemí, která se pokusila zlomit odpor kolonií omezováním jejich samosprávy a posilováním armády.
Jiří III. (1738–1820) byl třetím panovníkem hannoverské dynastie, stál v čele království Velké Británie a Irska, byl zároveň i hannoverským kurfiřtem (od roku 1814 též králem). Na rozdíl od svých dvou předchůdců se narodil ve Velké Británii a jeho rodným jazykem byla angličtina. Jeho dlouhá vláda byla poznamenána sérií vojenských konfliktů – sedmiletá válka s Francií, boj se severoamerickými osadami i s císařem Napoleonem I.
◄ Bostonské pití čaje Po odvolání nepopulárních celních poplatků na dovoz barev, papíru, skla a mnoha dalšího zboží, zbylo jen clo na čaj ve výši tři pencí na jednu libru čaje. Nespokojenost osadníků vyvrcholila v okamžiku, kdy lodě Východoindické společnosti přivezly do Bostonu náklad indického čaje. Osadníci v převlečení za Indiány pronikli na britské lodě a veškerý jejich náklad v počtu 343 beden naházeli do moře. Král Jiří III. „bostonský čajový dýchánek“ označil za vzpouru, na jeho popud přijal britský parlament tvrdá opatření namířená proti kolonistům. Přístav v Bostonu byl uzavřen do doby, dokud osadníci nenahradí škody britské společnosti, a současně byla zrušena svobodomyslná ústava státu Massachusetts, na jehož území k incidentu došlo. Zjistěte, kolik pencí má jedna britská libra.
112
Na protest proti represivním krokům londýnské vlády se o rok později sešli ve Philadelphii zástupci kolonií na tzv. prvním kontinentálním kongresu, aby jednali o společném postupu osadníků vůči opatřením britských úřadů. Zástupci jednotlivých osad se zde dohodli na úplném bojkotu britského zboží a vytvoření ozbrojených milicí pro případ, že by se Londýn rozhodl zasáhnout vojenskou silou. K prvním otevřeným srážkám britské armády s nově vzniklými milicemi došlo již roku 1775. Boje urychlily svolání druhého kontinentálního kongresu. Oddíly milicí byly prohlášeny za kontinentální armádu a jejím vrchním velitelem byl jmenován bohatý plantážník z Virginie, George Washington [džórdž vošington] (1732–1799). Když britský panovník Jiří III. (vládl v letech 1760–1820) odmítl jakékoliv jednání s osadníky o jejich protestní petici a kompromisních návrzích na řešení sporu, převážil mezi účastníky kongresu názor, že jedinou možností je boj za nezávislost. Dne 4. července 1776 schválil kongres Prohlášení o nezávislosti a o unii, vznikl nový stát – Spojené státy americké. V Prohlášení nezávislostí z roku 1776 je mimo jiné obsaženo i zdůvodnění odtržení od Velké Británie: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou Stvořitelem nadáni jistými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a hledání osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, které odvozují svoji oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku, je právem lidu změnit ji nebo odstranit a ustavit vládu novou… ...proto my, představitelé Spojených států amerických, shromáždění ve Všeobecném kongresu, dovolávajíce se u nejvyššího soudce světa správnosti svých úmyslu jménem a z moci dobrého lidu těchto kolonií, slavnostně zveřejňujeme a prohlašujeme, že tyto kolonie jsou a po právu mají býti svobodnými a nezávislými státy, že jsou zproštěny veškeré poddanosti britské koruně a že veškeré politické svazky mezi nimi a státem Velké Británie jsou a mají býti úplně rozvázány. A že jako svobodné a nezávislé státy mají plnou moc vypovídat válku, uzavírat mír, sjednávat spojenectví, zřizovat obchod a provádět všechny ostatní úkony a věci, jež nezávislé státy mohou po právu činit. A na podporu tohoto prohlášení, pevně spoléhajíce na ochranu božské prozřetelnosti, navzájem a jeden druhému zaručujeme své životy, své statky a svou nedotknutelnou čest.“ (Výchova k občanství, texty a dokumenty pro střední školy, s. 507–510) Která práva má podle „Prohlášení nezávislosti“ člověk od svého narození? Co znamená, že jsou přirozenými právy člověka? Jakou pravomoc má nezávislý stát? Jak jsou v „Prohlášení“ pojaty jednotlivé osady?
Newyorčané strhávají jezdeckou sochu Jiřího III. jako symbol nenáviděné britské nadvlády krátce po vyhlášení nezávislosti ve Philadelphii – 9. července 1776.
► Co znamená zkratka USA?
První vlajka USA vznikla ještě před vyhlášením nezávislosti. Na žádost George Washingtona a jeho dvou přátel ji podle legendy vytvořila americká švadlena Betsy Ross (na obr.) již v květnu 1776. Tato varianta vlajky USA se používala v letech 1777–1795. V čem se liší tato americká zástava (viz obr.) od dnešní vlajky USA? Co označují pruhy a hvězdy na vlajce USA?
◄ Vyhlášení nezávislosti – komise vedená Thomasem Jeffersonem [tomasem džefrsnem] předkládá návrh „Prohlášení nezávislosti“ členům Kongresu ve Philadephii.
113
Účastníci kongresu přijali na podzim roku 1777 první ústavu Spojených států amerických – tzv. Články konfederace. Zamítavý postoj krále Jiřího III., který odmítl nezávislost kolonií uznat, rozpoutal několikaletý konflikt osadníků s britskými jednotkami označovaný jako „válka za nezávislost“.
► Zjistěte, proč se roku 1777 říká „rok tří šibenic“. Tři z „Otců zakladatelů“:
Do odboje proti Velké Británii se nezapojila podle odhadů nejméně třetina osadníků, přičemž značná část z nich dokonce bojovala v britských jednotkách. Po kapitulaci britských jednotek většina z těch, kdo byli loajální k mateřské zemi, odešla především do Kanady. O svůj majetek v bývalých koloniích kvůli svému postoji přišli stejně jako král Jiří III. a jím vedená anglikánská církev. Půda zabavená přívržencům krále byla po skončení války za nezávislost rozprodána farmářům. Není bez zajímavosti, že na straně Britů bojovalo více černých otroků než na straně osadníků, neboť byli ovlivněni slibem londýnské vlády, že jim po skončení války dá nejen svobodu, ale i půdu k obživě. George Washington (1732–1799)
Boj severoamerických osadníků za svobodu podpořilo velké množství dobrovolníků z celé Evropy – např. francouzský markýz La Fayetta [lafajet] či polský generál Tadeusz Kościuszko, jenž se stal dokonce pobočníkem samotného George Washingtona. Po vítězství osadníků v bitvě u Saratogy roku 1777 se na stranu rebelů přidali i tradiční nepřátelé Velké Británie – Francie a Španělsko, které svým loďstvem blokovaly posily z Velké Británie, a znesnadňovaly tak zásobování britských jednotek na severoamerické pevnině. Navíc poskytly Američanům velkorysou finanční pomoc. S jejich podporou se podařilo americkým bojovníkům získat převahu. Roku 1781 kapitulovaly zbývající britské jednotky u Yorktownu [jorktaunu], čímž bylo o výsledku války rozhodnuto. Mírovou smlouvou z roku 1783, uzavřenou v Paříži, musela Velká Británie uznat nezávislost Spojených států amerických včetně jejich západní hranice na řece Mississippi. Na základě Článků konfederace, které byly v roce 1781 potvrzeny jako první ústava nezávislého státu, vznikly USA jako volný svazek fakticky nezávislých států se slabou ústřední vládou. V krizových situacích se systém konfederace ukázal jako nefunkční, a proto většina amerických politiků začala uvažovat o jeho zásadní změně. V květnu 1787 se sešli zástupci jednotlivých zemí ve Philadelphii, aby tu jednali o nové ústavě USA. Nová federální ústava, schválená v roce 1789, přinesla kompromis mezi přívrženci pevné centrální vlády a stoupenci volného soustátí, současně zachovala práva jednotlivých států, včetně otrokářství na jihu. Podle nové ústavy byl zvolen prvním americkým prezidentem George Washington, který v úřadu setrval dvě volební období, až do roku 1797. V roce 1791 bylo přijato deset ústavních dodatků, známých jako Listina práv. Články zajišťovaly základní práva občana Spojených států amerických – svobodu náboženství, slova, tisku, shromažďování, ale i právo nosit zbraň. Americká ústava je svým způsobem velmi ojedinělá, od doby svého vzniku se nezměnila, úpravy se dějí formou tzv. dodatků. Dodatky Ústavy z roku 1791, tzv. Listina práv: DODATEK I.: Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství nebo zákony, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboženství; právě tak nesmí vydávat zákony omezující svobodu slova nebo tisku, právo lidu pokojně se
Thomas Jefferson (1743–1826)
Benjamin Franklin [benžemin frenklin] (1706–1790)
► Zpracujte ve skupinách medailonky věnované těmto třem mužům. O co se zasloužil George Washington? Který zásadní dokument vytvořil Thomas Jefferson? Čím se proslavil kromě politiky Benjamin Franklin? ► Kteří z těch, kdo se zasloužili o vznik USA, jsou vyobrazeni na amerických bankovkách?
114
shromažďovat a právo podávat státním orgánům žádosti o nápravu křivd. DODATEK II.: Dobře organizovaná domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno. DODATEK V.: Na každého občana, který se má zodpovídat z hrdelního zločinu nebo jiného těžkého zločinu, musí být podána řádná žaloba ze strany velké poroty; nikdo nesmí být nucen svědčit sám proti sobě; nikdo nesmí být zbaven života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu; soukromý majetek může být vyvlastněn pouze za náhradu. DODATEK VI.: V každém trestním procesu má obžalovaný právo na rychlé a veřejné přelíčení před nestrannou porotou státu a obvodu, na jejichž území měl být trestný čin spáchán a které jsou podle zákona příslušné. Obžalovaný má právo být informován o příčině a povaze obžaloby a konfrontován se svědky obžaloby. Má též právo dát obeslat prostřednictvím státních orgánů svědky ve svůj prospěch a mít na svou obranu obhájce. Který z uvedených dodatků v současných Spojených státech velmi často diskutován a proč? Jaký na to máte názor vy sami? Které další dodatky Ústavy ovlivnily některé základní rysy USA?
bojkot – úmyslné skupinové odmítání výrobků, osob či jejich příkazů federace – stát skládající se z více rovnocenných států, jejichž svéprávné postavení je zajištěno ústavou; stát zastupuje federální vláda v čele s hlavou státu konfederace – volný svazek států, které si zachovávají svou úplnou nezávislost pionýr – průkopník; kolonista, který odcházel do neznámých končin „divokého Západu“, aby tam začal hospodařit na zabrané půdě ústava – též konstituce; základní zákon státu upravující státní zřízení a definující důležitá práva a povinnosti občanů
◄ Rozdělení moci podle dosud platné americké ústavy odráží klasické osvícenské teorie – moc výkonnou představuje prezident USA a jím jmenovaná federální vláda. Zákonodárnou moc má dvoukomorový Kongres, který přijímá zákony platné pro všechny občany federace. Kongres je rozdělený na Sněmovnu reprezentantů, v níž je každý stát zastoupen podle počtu obyvatel různým počtem poslanců, a Senát, kde má každý stát bez ohledu na velikost dva zástupce. Soudní moc řídí Nejvyšší soud, který má dohlížet zejména na dodržování Ústavy.
Ivan Brož – George Washington Paul Johnson – Dějiny amerického národa Kteří evropští osvícenci definovali jako první ideální rozdělení moci ve státě na tři nezávislé a vzájemně se kontrolující složky? Jak se jmenuje současný prezident USA, na jak dlouhé funkční období je volen? V čem se současné prezidentské volby liší od historicky první volby prezidenta? Kolik senátorů zasedá v současnosti v Kongresu?
Americká revoluce jako první uzákonila základní principy demokracie – všichni lidé mají nezadatelná práva a všechna moc vlády vychází z lidu, kterému je zodpovědná. Inspirovala nejen řadu revolucí v Evropě, ale měla vliv i na národně osvobozenecké hnutí v Latinské Americe, bojující proti španělské nadvládě. 1. Které příčiny vedly ke sporu anglických osad v Americe s britskou vládou? 2. Co rozhodlo o vítězství amerických osadníků ve válce za nezávislost? 3. Proč některé evropské absolutistické státy podporovaly boj Američanů za svobodu? 4. Jaký význam pro moderní dějiny měla americká revoluce včetně významných dokumentů, které byly během války a krátce po ní přijaty? 5. Které rozpory nové americké společnosti neřešila ani Ústava z roku 1789 ani Dodatky z roku 1791?
Josef Opatrný – Amerika v proměnách staletí Svatava Raková, Josef Opatrný – USA (Stručná historie států) Svatava Raková – Dobrodruzi, puritáni a Indiáni: Angličané v Novém světě
Čarodějky ze Salemu [The Crucible], režie: Nicholas Hytner (1996) Patriot [The Patriot], režie: Roland Emmerich (2000) Revoluce [Revolution], režie: Hugh Hudson (1985)
115
116
