20. Habsburská monarchie po 1848 Eva Salačová, oktáva
Obecná charakterizace Vymezení: 1849 konec revolučního roku v Habsburské mon. 1914 Velká válka
Habsburská monarchie politický vývoj národní boje vznik dualismu
České země snaha o česko – německé vyrovnání a federalizaci
František Josef I. císař 1848 - 1916
následníci trůnu korunní princ Rudolf sebevražda 1889
František Ferdinand d’Este
Neoabsolutismus = Bachův absolutismus Alexander Bach snaha o stabilizaci konzervativní politikou Silvestrovské patenty 1851 zrušení oktrojované soustavy nejvyšší moc v rukou císaře zrušení volených funkcí
liberální hospodářská politika konkordát s církví
Druhá italská válka za nezávislost bitva u Solferina 1859 překvapivá porážka Rakouska
ztráta Lombardie Bach odvolán pád neoabsolutismu
Obnovení ústavy Říjnový diplom 1860 Schmerlingova oktrojovaná ústava 1861 centralistický model státu omezená konstituce výkonná moc – císař zákonodárná moc – říšská rada = = dvoukomorový parlament kuriální volební systém
Rakousko-pruská válka 1866 spor o převahu v Německém spolku oficiálně záminka Holštýnsko Prusko + Itálie + některé německé státy (Sasko, Bavorsko) vs. Rakousko + některé německé státy české země hlavním bojištěm
Rakousko-pruská válka 1866 průběh: Itálie a Prusko spojenecká smlouva Rakousko žádá o konec zbrojení Napoleon III. navrhuje kongres
Prusko vojensky obsazuje Holštýnsko italská a rakouská (česká) fronta
3.7.1866 bitva u Sadové (SZ od Hradce Králové)
Rakousko-pruská válka 1866 Pražský mír 1866 důsledky: rozpad Německého spolku vznik Severoněmeckého spolku dualismus v Habsburské monarchii
Rakousko-Uherské vyrovnání = demokratizace a federalizace Rakouska, vznik DUALISMU = DVOJSTÁTÍ příčiny: dlouhodobá snaha Maďarů o autonomii neúspěch zahraniční politiky (porážka v rakousko-pruské válce 1866)
Rakousko-Uherské vyrovnání demokratizace federalizace Předlitavsko:
Zalitavsko:
Rakousko
Dolní Uhry
Čechy a Morava
Horní Uhry
Slezsko
Sedmihradsko
Halič
Slavonie
Bukovina Dalmácie a Přímoří
Rakousko-Uhersko
Rakousko-Uherské vyrovnání Federální orgány: panovník ministerstvo obrany ministerstvo zahraničí ministerstvo financí
ostatní agendy v pravomocích zemských vlád a parlamentů
Rakousko-uherské vyrovnání Prosincová ústava 1867 vypracovaná v parlamentu důslednější dělba moci: zákonodárná moc – říšská rada kontrola vlády říšskou radou nezávislost soudců – Říšský soud kuriální volební systém zachován
Rakousko-uherské vyrovnání Prosincová ústava 1867 občanské a politické svobody rovnost před zákonem nedotknutelnost majetku volnost pohybu svoboda slova, shromažďování, spolčování svoboda vyznání mimořádné postavení panovníka vojenské velení rozhodnutí bez zodpovědnosti panovníka možnost prozatímních nařízení na úrovni zákona
Rakousko – uherský znak
Od vyrovnání po přelom století Vláda liberálů 1867 – 1878 předseda Carlos Auersperg převaha německých politiků liberální hospodářská politika podpora průmyslníků odstranění konkordátu s církví sekularizace školství (povinná osmiletá docházka)
Od vyrovnání po přelom století Hospodářská krize 1873 krachy na burze ve Vídni nezaměstnanost socialistické strany založení Rakouské sociální demokracie 1874
Od vyrovnání po přelom století Vláda konzervativců 1879 – 1893 předsedou Eduard Taaffe snaha o stabilizaci sociální zákonodárství omezení pracovní doby úrazové a nemocenské pojištění úřad živnostenské inspekce
Od vyrovnání po přelom století Volební reforma 1882 rozšíření volebního práva větší vliv slovanských stran rozšířená spektra stran agrární, křesťanské sociální demokracie (internacionalismus)
1893 pokus o národnostní vyrovnání pád Taaffeho vlády konzervativců
Od vyrovnání po přelom století volební reforma Kazimira Badeniho 1896 zavedení páté všeobecné kurie socialisté se dostali do parlamentu
zrušení kuriálního systému 1906 všeobecné rovné hlasovací právo pro muže od 24 let vítězem voleb 1907 sociální demokracie
Poláci Češi
Ukrajinci Slováci
Němci
Maďaři Italové
Slovinci
Rumuni Chorvati, Srbové
Rakousko-Uhersko roku 1914
Předlitavsko: 1. Čechy 2. Bukovina 3. Korutany 4. Kraňsko 5. Dalmácie 6. Halič 7. Rakouské přímoří 8. Dolní Rakousy 9. Morava 10. Salcbursko 11. Slezsko 12. Štýrsko 13. Tyrolsko 14. Horní Rakousy 15. Voralbersko
Zalitavsko: 16. Uhersko 17. Chorvatsko – Slavonsko 18. Bosna a Hercegovina (1., 9. a 11. země Koruny české)
České země 50. léta – potlačování politického života rozdělení české politické scény:
Rozdělení české politické scény: Staročeši (Národní strana) konzervativní, umírněnější, vyžadují menší formu demokracie
František Ladislav Rieger
František Palacký
Rozdělení české politické scény: Mladočeši (Národní strana svobodomyslná) liberálnější, radikálnější, vyžadovali větší formu demokracie
Karel Sladkovský
Eduard Grégr
Julius Grégr
Čechy od vyrovnání po přelom století Státoprávní boj snaha o rakousko – české vyrovnání masové protesty Pouť Čechů do Moskvy 1867 Fundamentální články 1871 návrh na vyrovnání neúspěch (odpor českých Němců v Berlíně) vede k pasivní rezistenci
Tábory lidu 1869
Čechy od vyrovnání po přelom století Období pasivní politiky 1873 - 1879 rostoucí odpor Mladočechů 1874 oficiálně rozdělení na dvě politické strany postupné posilování mladočechů 1879 návrat do aktivní politiky
Čechy od vyrovnání po přelom století období aktivní politiky: vstup do parlamentu po nastolení Taaffeho vlády v čele staročeši – drobečková politika Stremayrova jazyková nařízení 1880 vnější úřední řeč i čeština rozdělení Pražské univerzity 1882 Punktace 1890
Čechy od vyrovnání po přelom století období přelomu století: od 90. let výrazně štěpení české politiky sociální a nacionální radikalizace proces s omladinou 1894
Vznik nových politických stran a) Sociální demokracie b) Agrární strana c) Křesťansko – sociální strana d) Národně sociální strana e) Realistická strana
a) Sociální demokracie návaznost na celoevropské socialistické hnutí v 60. letech před založením strany založeny svépomocná spolky, které umožňovali dobrovolné pojištění založení strany 1878 v hospodě U Kaštanu – Československá strana sociálně demokratická dělnická odpor úřadů – přerušovaná činnost členové: Ladislav Zápotocký, Josef Boleslav Pecka program: 8 hodinová pracovní doba, všeobecné hlasovací právo
b) Agrární strana podpora venkova zakládání družstev členové: Antonín Švehla
c) Křesťansko – sociální strana sociální politika konzervativní alternativou socialistů členové: Jan Šrámek
d) Národně sociální strana vznik 1897 odštěpením od sociální demokracie program: nacionalistický socialismus v čele: Václav Klofáč
e) Realistická strana pokroková národní a kulturní politika program: demokratizace státu, sociální reforma členové: Tomáš G. Masaryk
České země úspěchy národního hnutí v kultuře Národní listy 1861 – založili Grégrové Riegerův naučný slovník 1859 - 1874 Prozatimní divadlo v Praze 1864 období spolkové činnosti: Hlahol Umělecká beseda Sokol – Tyrš, Fügner
Sokol
Miroslav Tyrš
Čechy od vyrovnání po přelom století Hilsneriáda Žid Leopold Hilsner obviněn z rituální vraždy Anežky Hrůzové boj české pokrokové inteligence (TGM) proti rakouské justici i vlně antisemitismu
Čechy od vyrovnání po přelom století Hospodářský vývoj Čechy „továrnou Rakouska“ rychlá industrializace odvětví: textilní výroba, hutnictví, sklárny, pivovary, cukrovary, porcelárny strojírenství – Škodovy závody Plzeň, Laurin a Klement, Kolbenovy závody, ČKD zásadní význam železnice
Společenský a kulturní vývoj výrazně ovlivněn česko – německými spory české umění často nedosahuje evropské úrovně od 80. let odklon od slepého vlastenectví → rostoucí kvalita rozvoj vzdělanosti Ottův naučný slovník, 1891 Česká akademie
Emil Holub 1847 - 1902 český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe sbírky
výstaviště Holešovice
Jubilejní zemská výstava 1891
Národní divadlo
1868 položení základního kamene
1881 požár
Hudba nejoblíbenější opery a operety klesající význam duchovní hudby
Bedřich Smetana
Antonín Dvořák
Literatura
Karel Havlíček Borovský
Literatura Ruchovci program: pozvednout českou literaturu Josef Václav Sládek, Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská
Lumírovci program: vnést do české literatury světlo Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
Realismus
Secese znaky: ornamentálnost, záliba v neobyčejných barvách a estetické využití rozličných materiálů
Osobnosti Alexander Bach – rakouský politik (ministr spravedlnosti později ministr vnitra) za vlády Františka Josefa I. – zodpovědný za neoabsolutismus Václav Radecký z Radče – český šlechtic a rakouský maršál. Dodnes je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století. Bojoval za Rakousko během Velké francouzské revoluce, Napoleonských válek a i roku 1848, kdy bránil Lombardii před sardinskými vojsky.
Osobnosti Eduard Taaffe – rakouský hrabě, který byl v letech 1879 – 1893 předsedou rakouské vlády, konzervativní sociální reformátor, snaha vyhovět národnostním požadavkům František Palacký – zakladatel českého dějepisectví, český politik, zastánce austroslavismu (myšlenka sjednocení Slovanů pod záštitou rakouské říše), staročech, snaha o federalizaci Habsburské monarchie František Ladislav Rieger – český politik, publicista, expert na národohospodářství, staročech, dílo: Slovník naučný – první česká encyklopedie
Osobnosti Kazimir Badeni – polský šlechtic, předseda rakouské vlády 1895 – 1897. Prosadil důležitou reformu volebního práva. Také nařídil, že čeština má být v záležitostech, týkajících se českých zemí, rovnoprávná s němčinou. To vyvolalo bouři protestů, Badeni padl a nařízení bylo roku 1899 zrušeno. Badeni měl podporu mladočechů. korunní princ Rudolf – jediný syn císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské, nástupník trůnu. Otec z něj chtěl mít vojáka, Rudolf se spíše zajímal o techniku a žurnalistiku. Roku 1889 se společně se svou milenkou zastřelil, zanechal po sobě pouze dceru a rodiče zdrcené žalem. Nástupcem na trůn se stal synovec císaře František Ferdinand d’Este.
Osobnosti bratři Grégrové (Gröger) – /Eduard a Julius/ čeští politici a novináři, zakladatelé Národních listů (český politický deník), mladočeši
Pojmy neoabsolutismus = znovunastolení absolutismu, zatímco v západních zemích vznikly konstituční monarchie Bachovský neoabsolutismus = doba desetiletí po revolučním roku 1848 pojmenováno podle A. Bacha oktrojovaná soustava – zde březnová ústava z roku 1849, obecně: ústava vydaná panovníkem nebo někým jiným, nebyla přijata suverénním lidem nebo jejich zástupci (neschválil ji parlament)
Pojmy kuriální volební systém – voliči rozděleni do kurií (měst, venkova, velkostatkářská, živnostenské a obchodní komory) podle bohatství, každá kurie jinak důležitý hlas. Volí se do sněmů pasivní rezistence – odmítnutí účastnit se říšské rady českými politiky (německá převaha) tábory lidu – lidové manifestace, mířené proti Rakousku, požadovali rakousko – české vyrovnání, navázání na husitskou tradici
Pojmy volební reforma Kazimira Badeniho 1896 zavedení páté všeobecné kurie, což vedlo k tomu, že se socialisté dostali do parlamentu drobečková politika – hanlivý název používaný Mladočechy. Staročeši nebyli schopni vyjednat autonomii, proto kladli menší požadavky a věřili tomu, že se postupně takto dopracují až k autonomii. Mladočeši to viděli jako podbízení rakouské vládě.
Pojmy omladina = radikálně nacionální hnutí studentů z dobrých rodin. Proces s omladinou - Byli označeni za tajný spolek s cílem dobýt Rakousko a dostali velice tvrdé tresty. Tento proces sloužil jako šok pro českou společnost a vedl k radikalizaci české politiky. Sokol = občanské sdružení v Čechách, zabývá se sportovními a kulturními aktivitami, založili Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner roku 1862
Pojmy Hilsneriáda – 1899 – boj české pokrokové inteligence proti rakouské justici i vlně antisemitismu v české veřejnosti v souvislosti s procesem proti Židovi Leopoldu Hilsnerovi, který byl neprávem obviněn z rituální vraždy Anežky Hrůzové. ČKD – Českomoravská Kolben – Daněk - Jedna ze slavných průmyslových firem předválečného Československa, vzešlých z průmyslu RakouskaUherska druhé poloviny 19. století Během WW2 přejmenována na Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG - vyráběla hlavně zbraně pro Wehrmacht. Po válce je podnik obnoven a rychle znárodněn (ČKD Stalingrad). Po revoluci ztrácí největší odbytiště, drží se hlavně v zaostalých Státech.
Bitvy bitva u Solferina 1859 – Rakousko prohrává válku v Severní Itálii bitva u Sadové – rozhodující bitva v rakousko-pruské válce. Rakousko a Sasko (Ludwig von Benedek) zde bojovalo proti Prusku (Helmut von Molkë). Jde o největší bitvu na území dnešních Čech.
Listiny Pražský mír – mírová smlouva mezi Rakouskem a Pruskem, která zakončila Rakousko-pruskou válku. Rakousko uznává pozemní ztráty a Severoněmecký spolek. Říjnový diplom – listina vydaná císařem Františkem Josefem I. v níž se zříká absolutistické moci a slibuje zavedení konstituce. Fundamentální články – seznam státoprávních požadavků, předloženo tehdejší rakouské vládě reprezentanty české vlády 1871, neúspěch kvůli německá a uherské opozici
Listiny dualistická ústava = podvojné rozdělení veřejné správy mezi byrokratický aparát a samosprávu, v tomto případě rozdělení nad Předlitavsko a Zalitavsko Schmerlingova oktrojovaná soustava 1861 = listina, která omezila konstituci R-U, přidělila výkonnou moc císaři, zákonodárnou moc říššké radě a nastolila kuriální volební systém Idea státu rakouského – kniha napsaná Palackým, popisuje tu, jak by se podle něho měl zfederalizovat rakouský stát
Listiny Punktace – neúspěšný pokus o česko – německé vyrovnání. Cílem rozdělit české země podle národnosti na české a česko – německé. Odmítnuto českou veřejností, což vedlo k rozpadu staročeského tábora a vítězství mladočechů ve volbách 1891.
Území Předlitavsko: Rakousko, Čechy a Morava, Slezsko, Halič, Bukovina, Dalmácie a Přímoří – hlavní město Vídeň Zalitavsko: Dolní Uhry, Horní Uhry, Sedmihradsko, Slavonie (Chorvatsko) – hlavní město Budapešť rozdělení řeka Litava
Území Bosna a Hercegovina - je federativní přímořská republika na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Sousedí s Chorvatskem, Srbskem a Černou Horou. Vznikla 5. dubna 1992 rozpadem Jugoslávie. S mořem je spojena úzkým koridorem k přístavu Neum. Hlavní město je Sarajevo. Roku 1875 se Bosňáci úspěšně vzbouřili proti osmanské nadvládě a v roce 1878 se tak Bosna stala protektorátem RakouskaUherska. To ji roku 1908 anektovalo. V Království Srbů, Chorvatů a Slovinců vzniklém v r. 1918 (1929 přejmenovaném na Jugoslávii) byly bosenské národnosti zahrnuty do sjednoceného státu.
Zdroje: Dějepis 3 pro gymnázia a střední školy – Milan Hlavačka, Praha 2007 LITERATURA – přehled středoškolského učiva - Mgr. Taťána Polášková, Mgr. Dagmar Milotová, Mgr. Zuzana Dvořáková, Třebíč 2005 http://www.spisovatele.cz/frantisek-palacky http://www.econlib.cz/zlatyfond/html/aut_rieger.htm http://dejepis.jergym.cz/encyklopedie.php?page=enc_ukaz&zaznam =1041 http://lk22.sweb.cz/1866/1866.html#2 http://dejepis.jergym.cz/encyklopedie.php?page=enc_ukaz&zaznam =1070 http://www.dejepis.com/ucebnice/rakouska-monarchie-v-druhepolovine-19-stoleti/
Zdroje: obrázky: http://www.voltek.cz/poklady/italie/lombardia/mapy/lombardia_map01.gif http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/72/Jan_Vil%C3%A Dmek_-_Karel_Sladkovsk%C3%BD.jpg/193px-Jan_Vil%C3%ADmek__Karel_Sladkovsk%C3%BD.jpg http://leccos.com/pics/pic/rakousko-uhersko-_mapa_1867.jpg http://cdn3.independent.ie/regionals/sligochampion/news/article29168854.e ce/cb934/ALTERNATES/h342/NWS_20130402_UNC_028_27030587_I1 http://img2.wikia.nocookie.net/__cb20090220110113/necyklopedie/images/ 3/38/Badeni.jpg