Habsburská monarchie v době osvícenského absolutismu (1740 – 1792)
Osvícenství
vlivný myšlenkový proud pocházející z Francie (reakce na citovou a zbožnou barokní kulturu) – v protikladu k době údajného barokního temna podnětem pokroky přírodních věd a filozofie v 17. a 18. stol. – důraz na rozum (místo na víru) = racionalismus a na vztah k člověku (místo k bohu) kritika církve (zejména katolické) jako ztělesnění nesnášenlivosti, tmářství a zpátečnictví (zdaleka ne všichni osvícenci byli ateisté – pantheisté, deisté) názorová tolerance a odpor k jakémukoliv fanatismu
-
Voltaire: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“ – právo svobodně hlásat své názory jedním z přirozených práv člověka jedním ze zdrojů lidského neštěstí je nevzdělanost – snaha zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů soudobé vědecké poznatky o člověku a světu: Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel – Voltaire, Montesquieu, Rousseau, Diderot aj. („encyklopedisté“)
Osvícenský absolutismus
„filozofové na trůnu“ (Marie Terezie, Josef II. u nás, Kateřina II. v Rusku, Friedrich II. v Prusku) snaha vládnout ve shodě s rozumem pro dobro všech poddaných (často i proti jejich vůli) nejvyšší hodnotou jim byl stát a jeho zájmům mělo být podřízeno veškeré lidské konání (osvícenští panovníci = „prvními služebníky státu“) zavádění osvícenských reforem k posílení státu a své osobní moci (neomezená vláda = absolutismus)
-
-
-
-
zjednodušení fungování státu (centralizace a omezování pravomocí zemských sněmů) v mnohonárodnostních říších upřednostňován jeden jazyk byrokratizace správy reformy soudnictví (sjednocování zákonů, odstraňování mučení a nelidských fyzických trestů) podpora vzdělávání (povinná školní docházka) podřízení církve státnímu dohledu (zrušena inkvizice i některé mnišské řády)
-
-
-
podpora hospodářského rozvoje (rušení cechů i celních bariér, nevolnictví, zakládání manufaktur, stavba silnic apod.) náboženská tolerance (protestanti, Židé – ti, co mohli být státu hospodářsky užiteční) zvýšení životní úrovně obyvatel (= zvýšení jejich daňové výkonnosti)
Marie Terezie (1717–1780, 1740– 1780)
Války o rakouské dědictví (1740– 1748, 1756–1763)
Karel VI. umírá bez mužských dědiců, do čela státu poprvé a naposledy v dějinách nastupuje žena obrovská mnohonárodnostní říše (jádro: české, rakouské a uherské země, dále: území v Itálii, jižní Nizozemí – dnešní Belgie) Marie Terezie (23 let) se odmítla vzdát Slezska výměnou za uznání pragmatické sankce pruským králem Friedrichem II. Prusko vpadlo do Slezska – slezské války uzavření míru potvrdilo ztrátu průmyslově vyspělého Slezska a Kladska
při tzv. trojím dělení Polska zisk Haliče a Bukoviny (viz obr.)
Rodina
manželem František Štěpán Lotrinský od roku 1745 císařem Svaté říše římské podnikatel, zakladatel řady textilních manufaktur 16 dětí (Josef II., Leopold II.)
katastrofální porážka ve válce s Pruskem ukázala zaostalost monarchie a nutnost změn (reforem) modernizace armády a zefektivnění fungování centralizovaného státu podmínkou pro úspěch v očekávané další válce s Pruskem o Slezsko, s jehož ztrátou se Marie Terezie odmítla smířit (ani tzv. sedmiletá válka ale na jeho ztrátě nic nezměnila) reformy v řadě případů podle pruského vzoru
Tereziánské reformy -
-
-
armáda: vojenská povinnost pro všechny muže (s řadou výjimek) jednotný výcvik a stejnokroj výchova důstojníků správa: rozhodnutí panovnice realizují státem dosazení a placení vzdělaní císařští úředníci (byrokraté) společný úřad pro české i rakouské země (centralizace) – zrušení české dvorské kanceláře
-
-
-
-
hospodářství: nové a spolehlivé vyměření půdy (katastry) kvůli zdanění (kontribuce), šlechta platila jen poloviční daň než poddaní nový robotní řád (1775) jako reakce na četné selské bouře v Čechách („dopadli jak sedláci u Chlumce“) první úřední sčítání lidu a domů (konskripce) – popisná čísla (k evidování branců a daňovým účelům) povinně zaváděna příjmení (např. Kovář, Václavík, Nový)
-
-
-
masové pěstování brambor (1770 – hladomor po neúrodě připravil české země o 1/10 obyvatel) budování tzv. státních silnic (kolem ovocné aleje) zavedení jednotných měr, vah i peněžního systému (zlatky, bankocetle) rušení vnitřních cel podpora manufakturního podnikání právo: trestní zákoník a jednací soudní řád (zákaz nelidských trestů a mučení)
Bankocetle v hodnotě 25 zlatých (1800)
-
školství: uzákonění povinné pětileté školní docházky (při každé faře tzv. triviálky, ve městech školy hlavní, v hlavních městech zemí vzorové hlavní školy – přípravné kurzy pro učitele na nižších školách)
Josef II. (1741–1790,1780–1790)
po smrti otce (1765) římským císařem a spoluvladařem Marie Terezie (konflikty s konzervativní a hluboce věřící matkou – převratné reformy až po její smrti) inspekční cesty jako hrabě Falkenštejn „selský císař“
Josefínské reformy
1781:
-
toleranční patent povolil vedle katolictví i
-
-
luteránství, kalvinismus a pravoslaví (snaha mimo jiné i minimalizovat hospodářské ztráty – emigrace) zrušení téměř 750 klášterů (kasárna, nemocnice, chudobince, ale i továrny) mimo těch, které se věnovaly charitativní či vzdělávací činnosti (z peněz z prodeje zrušených klášterů i jejich statků financováno zřizování nových far a biskupství) faráři pověřeni vedením matrik a vyhlašováním císařských nařízení
-
-
-
-
pro výchovu kněží zřizovány tzv. generální semináře (pokračování snah o podřízení církve státu) zrovnoprávnění Židů (možnost volného stěhování, nemuseli nosit žluté kolečko na svém oblečení, svobodná volba povolání nebo studia) zrušení nevolnictví (člověčenství) – poddaní se mohli stěhovat, ženit, dávat děti na vyučení řemeslům nebo poslat do škol bez souhlasu vrchnosti v novém trestním zákoníku zrušen trest smrti
už nedošlo k plánovanému zrušení roboty a naturálních dávek
posílení úlohy státu a centralizace zmírnění cenzury (aby se umožnilo šíření
osvícenských myšlenek) nespokojenost a nepřátelství šlechty i církve vedlo nemocného císaře k odvolání řady reforem na sklonku své vlády (hlavní ale zůstaly v platnosti) nepochopení i u obyčejných lidí
počátek národního obrození u nás
Leopold II. (1747–1792, 1790– 1792) – na obr. s Josefem II.
byl sice horlivým stoupencem osvícenských reforem, ale okolnosti (vypuknutí francouzské revoluce, krátká vláda) mu je nedovolily realizovat
Počátky českého národního obrození
-
-
příznivý vliv na emancipaci („probuzení“) českého národa měly osvícenské reformy: zavedení školní docházky (růst vzdělanosti – Češi už nejen „národem sluhů a děveček“ – osvícenští vzdělanci), odstraněné nevolnictví (příliv lidí z venkova do měst – česky se mluvilo v té době už jen na venkově) úřední (nezáměrná) germanizace (jedna říše = jeden jazyk) vyvolala přirozený protitlak: české národní uvědomění, pocit hrdosti nad minulostí vlastního národa a rodného jazyka
-
podpora (i od šlechty – zemský patriotismus a odpor k vídeňskému centralismu) při zakládání učených společností (např. Královská česká společnost nauk, předchůdkyně Akademie věd) a vydávání naučné
literatury
První generace obrozenců
-
cíl: český jazyk se měl plně vyrovnat němčině i jiným jazykům Josef Dobrovský („Modrý abbé“): historik, autor našich prvních dějin literatury, vynikající české gramatiky, česko-německého slovníku, spoluzakladatel slavistiky
Gelasius Dobner: - historik, jako první zpochybnil hodnověrnost Kroniky české Václava Hájka z Libočan František Martin Pelcl: - první profesor na nově zřízené katedře češtiny (1793), práce o českých dějinách Václav Matěj Kramerius: nakladatel a knihkupec, v České expedici vydával knihy a noviny (Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny)
-
Matěj Kopecký: přední český loutkář bratři Thámové: autoři český divadelních her (např. pro divadlo Bouda), překladatelé
Literatura k tématu
Victor Lucien Tapié: Marie Terezie a Evropa. Od baroka k osvícenství Hans Magenschab: Josef II. Revolucionář z boží milosti Josef Petráň: Kalendář Josef Petráň: Počátky českého národního obrození František Stellner: Sedmiletá válka v Evropě
