24. Habsburská monarchie v době metternichovského absolutismu Po předčasné smrti Leopolda II. (1792) převážila v habsburské monarchii konzervativní politika, rozhodující roli v odklonu od osvícenských reforem sehrál jednak pád Bastily, ale i povaha nového císaře Františka II. (1792–1835), který nedůvěřoval novým myšlenkám a události ve Francii, hlavně poprava krále, ho utvrdily v odporu k jakýmkoliv změnám. S jeho nástupem skončilo období osvícenských reforem, byla znovu zavedena přísná cenzura, zesílen policejní dohled nad obyvatelstvem, styky se zahraničím byly pod přísným dozorem, stejně jako spolková činnost, opět zesílily pozice šlechty a církve ve státním aparátu. Evropu zasáhl dlouholetý válečný konflikt, který i v jiných zemích vedl k zastavení předchozích osvícenských reforem. Období panování Františka II. a jeho syna Ferdinanda I. (1835– 1848) se také někdy říká doba předbřeznová, podle března 1848, kdy revoluce ve Vídni svrhla policejní režim neoblíbeného státního kancléře Metternicha, který na základě osobního přesvědčení hájil v Rakousku absolutistický způsob vlády.
Špicl (na dobové karikatuře, z něm. Spitzel = slídič, špeh, vyzvědač) – tajná policie kontrolovala náladu mezi obyvatelstvem i za pomoci placených informátorů, špiclů a provokatérů.
Střetnutí s revoluční a napoleonskou Francií Habsburská monarchie se na počátku 90. let 18. století ocitla ve válkách nejprve s revoluční Francií a poté s císařem Napoleonem I. Několik z důležitých bitev napoleonských válek se odehrálo přímo na území habsburské monarchie, válečnými střety a průchody cizích i domácích armád tak bylo výrazně postiženo i civilní obyvatelstvo. Rakouská armáda utrpěla ve střetech s Francouzi mnoho porážek, což oslabovalo autoritu římsko-německého císaře Františka II. Ten z obav před nejistou budoucností Svaté říše římské a po Napoleonově císařské korunovaci přijal roku 1804 raději nový titul dědičného císaře rakouského jako František I. (po tomto datu se hovoří o rakouském císařství, či o Rakousku), aby Habsburkům zůstala tato nejvyšší hodnost pro světské panovníky zachována. Rozhodnutím Napoleona I. zanikla Svaté říše římská národa německého v roce 1806, jejím historicky posledním zvoleným císařem byl právě František II.
Rostoucí státní dluh způsobený obrovskými výdaji na armádu donutil Rakousko v roce 1811 vyhlásit státní bankrot. Prudký pokles hodnoty papírových peněz, tzv. bankocetlí, poškodil ztrátou úspor mnoho lidí. Ve stejném roce byl v habsburské monarchii vyhlášen občanský zákoník, který kromě jiného zajišťoval všem poddaným rovnost před zákonem, zatím je ale nezbavoval jejich závislosti na vrchnosti, a to včetně plnění poddanských povinností. Přijetí tohoto moderního zákoníku, který ostatně platí v Rakouské republice dodnes, bylo prvním krokem k pozvolnému přechodu od stavovské k občanské společnosti. Díky obratné politice kancléře Metternicha, který od roku 1809 řídil zahraniční politiku, patřilo Rakousko po vídeňském kongresu i přes četné vojenské porážky v průběhu napoleonských válek k vítězným velmocím a spoluurčovalo další osudy Evropy. Navíc získalo dvě bohaté severoitalské oblasti – Benátsko a Lombardii (Milánsko), čímž se rozloha habsburské říše významně rozšířila.
Památník bitvy „tří císařů“ ► Kde na našem území se tato bitva odehrála a s jakým výsledkem? ► Který státní útvar měl nahradit zaniklou Svatou říši římskou?
Znak Rakouského císařství ► Kterým jiným podobným právním dokumentem se Rakušané při vydání občanského zákoníku inspirovali?
Národnostní složení rakouské monarchie:
Které národy žily na území habsburské monarchie?
Zárukou toho, že Rakousko zůstane i v budoucnu prvořadou evropskou velmocí, byla kromě Metternichových diplomatických aktivit i dostatečně silná a bojeschopná armáda – podle odhadů šla v této době na armádní výdaje téměř polovina všech státních příjmů.
Metternichovský absolutismus Metternichův vliv na vnitřní politiku Rakouska vzrostl s nástupem rakouského císaře Ferdinanda I. (jako český král Ferdinand V.), který ze zdravotních důvodů téměř o ničem nerozhodoval, místo něj prakticky vládla poručnická rada, tzv. státní konference, jejímž nejdůležitějším členem byl právě kníže Metternich. Rakouský kancléř měl velký vliv i na dění daleko za hranicemi habsburské monarchie, byl proto svými současníky nazýván „kočím Evropy“. Metternich stál za vznikem Svaté aliance a z pozice Rakouska, které stálo v čele Německého spolku, zasahoval i do vnitřních záležitostí jeho členů. Nepřál žádným svobodomyslným myšlenkám, snažil se proto všemi možnými prostředky potlačit i rozvíjející se národní hnutí – nejen u nás, ale i v Německém spolku.
Clemens Metternich byl jednou z nejvýznamnějších osobností 19. století. Ve svých konzervativních životních i politických postojích se utvrdil poté, co byl nucen z rodného Porýní uprchnout před revolucí do Vídně. Metternichův společenský i politický vzestup byl podpořen i výhodným sňatkem s vnučkou oblíbeného rádce Marie Terezie, Eleonorou Kounicovou. Svou úspěšnou politickou kariéru začal v diplomatických službách jako rakouský velvyslanec, už v roce 1809 byl jmenován do funkce rakouského ministra zahraničí, o rok později se stal kancléřem. Díky němu vyšlo Rakousko z napoleonských válek nejen bohatší o nová území, ale zároveň si dokázalo udržet pozici vlivné evropské velmoci. Jeho ideálem bylo dosažení rovnováhy sil a klidného vývoje zachováním velmocenské. ► Které evropské země měly podle Metternicha tvořit tuto pentarchii?
Zámek Kynžvart – rodové sídlo Metternichů, po klasicistní přestavbě zámek daleko lépe reprezentoval moc a bohatství svého majitele, Klementa Metternicha.
Jeho kariéru ukončila březnová revoluce ve Vídni roku 1848. Poté, co byl císařem Ferdinandem I. odvolán, musel z Vídně v přestrojení uprchnout – politický azyl na několik let nalezl ve Velké Británii. Na sklonku života se do habsburské monarchie vrátil a střídavě pobýval ve Vídni a na svém zámku Kynžvart v jihozápadních Čechách, do politiky se již nikdy nevrátil.
Ferdinand I. (V.) zvaný Dobrotivý (žil v letech 1793–1875) – žádný Habsburk nebyl na trůně tak oblíben jako právě tento rakouský císař, za něhož vládla tzv. státní konference, kterou společně řídili dva rivalové – Metternich a Kolovrat. Nikoliv náhodou se o nich říkalo: „Metternich a Kolovrat se podobají císařské orlici. Jedna hlava hledí doprava, druhá doleva.“ Ferdinandova éra patřila k nejklidnějším v dějinách habsburské říše, byl to čas straussovských valčíků, Sacherových dortů, výstavby prvních továren, začátků paroplavby a budování železnic. Ferdinand trpěl epilepsií, ale rozhodně neměl tak nízké duševní schopnosti, jak se o něm tradovalo a jak dodnes přežívá v hodnocení veřejnosti i díky oblíbenému rčení Vídeňanů: „der gute Nandl ist ein Trottel,“ tedy něco jako „náš dobrák Ferdáček je blbeček.“ Jeho vzdělávání v dětství bylo velmi zanedbané, později však bez problémů zvládl hovořit plynně pěti jazyky (vedle němčiny a latiny mluvil italsky, francouzsky a maďarsky, naučil se i trochu česky). Měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se i o techniku. Byl posledním panovníkem, který se nechal v září 1836 korunovat v Praze českým králem (jako Ferdinand V.). Který český panovník vytvořil pravidla korunovačního rituálu českých králů? Po abdikaci v prosinci roku 1848 strávil zbytek svého života střídavě na Pražském hradě a na zámku v Zákupech a Ploskovicích. Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbóny a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 tisíc zlatých.
Hospodářský vývoj českých zemí Významné ztráty vedle přímých válečných škod způsobila rakouskému hospodářství Napoleonova kontinentální blokáda. Na trhu chyběl třtinový cukr, káva a další produkty ze zámoří, české sklárny a plátenictví ztratily odbytiště. Na druhou stranu dočasné vyřazení britské konkurence napomohlo růstu domácího průmyslu, zejména bavlnářství a soukenictví, a nepřímo tak urychlilo industrializaci českých zemí. Pozitivně ovlivnila i zemědělství, nedostatek cukrové třtiny brzy nahradila cukrová řepa, zákaz dovozu anglického chmele vedl k rozšíření chmelnic v Čechách. Bez ohledu na ostrý policejní dozor, přísnou cenzuru, útlum politického života a zdánlivou neměnnost poměrů, které byly typické pro období metternichovského absolutismu, docházelo v monarchii, a hlavně v českých zemích, k převratným změnám, a to především ve sféře hospodářské. Pokroky v zemědělství, průmyslu i dopravě ovlivňovaly stále více život lidí. Zásluhou zemských správců, hraběte Františka Kolovrata a hraběte Karla Chotka zažívaly české země všestranný hospodářský i kulturní vzestup, staly se hlavní základnou průmyslového rozvoje celé monarchie, díky tomu vzrostl na počátku 19. století i jejich politický význam. Zemědělství Zvýšená spotřeba potravin u domácího obyvatelstva spolu s nárůstem poptávky po surovinách pro rozvíjející se průmyslovou výrobu pozitivně ovlivnila rozvoj zemědělství. Pastviny i málo využívané rybníky se měnily na ornou půdu. Zaváděl se stájový chov dobytka, zastaralý trojhonný (úhorový) systém byl nahrazován střídavým hospodářstvím, rozšířilo se pěstování brambor a zejména jetelovin, určených ke krmným účelům. Hlavními technickými plodinami zůstaly i v 1. polovině 19. století konopí a len. I přes uvedené změny se stále drtivou většinu z osetých ploch tvořily obiloviny, ty se pěstovaly téměř na 90 % orné půdy. Vynález tzv. ruchadla bratranců Veverkových výrazně vylepšil způsob orby – ruchadlový pluh díky tvaru radlice půdu
► Která plodina nahradila pravou zrnkovou kávu, jež byla během napoleonských válek nedostupným zbožím?
► Kdo v habsburské monarchii zrušil nevolnictví a kdy to bylo? Díky lepší zdravotní péči a dodržování základních hygienických pravidel došlo k poklesu úmrtnosti, zejména kojenecké a dětské. Výsledkem toho byl nárůst počtu obyvatel českých zemí v letech 1815 až 1850 ze 4,8 na 6,8 miliónů. ►Jaký byl počet obyvatel České republiky při posledním sčítání? ► Co bylo typické pro trojpolní systém hospodaření?
nejen rozrýval, ale současně i obracel. Práci v zemědělství usnadňovaly také secí stroje, nebo parní mlátičky obilí. Rozvoj zemědělství byl však poměrně pomalý, brzdila jej nedostatečná hospodářská osvěta na venkově, nedůvěra rolníků k novotám, ale především zastaralý feudální systém držby půdy. Šlechtičtí majitelé půdy díky přetrvávajícím robotním povinnostem disponovali dostatečně velkým množstvím levné pracovní síly, a proto jim chyběla motivace k modernizaci zemědělské práce. Potravinářský průmysl, zejména cukrovarnictví a pivovarnictví si musely na svůj rozmach počkat až do druhé poloviny 19. století.
Průmysl Na počátku 19. století převládala v českých zemích stále ještě manufakturní výroba. Klíčovým odvětvím pro průmyslový vývoj byla textilní výroba, nejvýrazněji se rozvíjelo bavlnářství. Od 20. let 19. století se manufakturní výroba měnila ve strojovou velkovýrobu – vedle spřádání se první stroje začaly užívat i k potiskování bavlněných látek v tzv. kartounkách. Zapojením strojů i parního pohonu se výrazně snížily výrobní náklady – zatímco roku 1841 se na výrobě bavlněných látek podílelo kolem 7 500 dělníků, ručně by podobné množství příze předtím zpracovávalo 90 tisíc přadláků. Zjistěte, kterému městu u nás se přezdívalo „rakouský Manchester“.
Znak obce Rybitví Ruchadlo je dnes ve znaku této malé obce u Pardubic, odkud pocházeli oba bratranci Veverkové (na pomníku níže) – jejich užitečný vynález z roku 1827 jim ale mnoho slávy a hlavně bohatství nepřinesl.
Rozmach průmyslové textilní výroby vedl k následnému rozvoji strojírenství, hutnictví a důlního průmyslu. Za nejstarší strojírnu u nás je považována mechanická dílna Jindřicha Alexandra Luze [luce] ve Šlapanicích u Brna (sídlila v budově místního zámku – viz na fotografii), založená 1814. Vedle parních strojů vyráběla i hasičské stříkačky a zemědělské stroje. Zjistěte, která instituce v současnosti sídlí v objektu bývalé strojírny.
Od konce 30. let 19. století se naplno rozvinula těžba černého uhlí, nejdříve v kladenské pánvi a později zejména v ostravskooslavanské oblasti. Uhlí bylo zapotřebí i v dopravě, kde se prosadila od počátku 40. let parní lokomotiva. Industrializace se nerozvíjela rovnoměrně po celém území, soustřeďovala se zejména v pohraničních oblastech severních a západních Čech, na severní Moravě a v Rakouském Slezsku, dále pak v obou hlavních zemských městech, v Praze a Brně. Šlo o průmyslové oblasti, v nichž převažovalo německy hovořící obyvatelstvo, z německých řad pocházeli i první podnikatelé v našich zemích.Na hospodářském rozvoji se významně podílela i Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách, založená roku 1833. Původně aristokratický spolek, u jehož zrodu stál nejvyšší purkrabí Čech hrabě Karel Chotek,. se časem přeměnil na sdružení českých i německých podnikatelů ze všech společenských vrstev, jehož cílem bylo zvýšit úroveň českých výrobků a tím i jejich schopnost čelit zahraniční konkurenci. Konkurence v podnikání přinášela i první střety mezi českými a německými zájmy, které se odehrály se i na půdě Jednoty. Češi v ní získali brzy silné pozice a nakonec ji ovládli.
Johann Josef Leitenberger [lajtnbergr] (žil v letech 1730– 1802) byl zakladatelem úspěšné rodinné firmy, která již roku 1797 založila první strojní přádelnu bavlny ve Verneřicích na Děčínsku. Rozmach zaznamenala v této době i lázeňství – Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Teplice se staly vyhledávaným místy odpočinku i léčení. ► Zjistěte, které významné osobnosti tato lázeňská střediska v Čechách navštívily.
Nejstarší vysoká pec na koks v celé habsburské monarchii byla postavena roku 1836 ve Vítkovicích. Železárnu ve Vítkovicích, původně označovanou jako Rudolfova huť, založil roku 1828 olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf Habsburský. O přeměnu Vítkovic na velký železárenský a hutní závod se postaral vídeňský bankéř Salomon Meyer Rotschild [zalomon mejer ročild] (žil v letech 1774–1855), který od státu Vítkovice v roce 1843 odkoupil. Proč byly vítkovické železárny pro Rakousko tak důležité?
První železnicí v Čechách byla koněspřežná dráha, vybudována v letech 1824–1832 mezi Českými Budějovicemi a rakouským Lincem. Nejstarší koněspřežnou dráhu na evropském kontinentu zbudoval František Antonín Gerstner podle projektu svého otce Františka Josefa Gerstnera, profesora na pražské polytechnice. Osobní vozy koněspřežky jezdily po trati rychlostí 10–15 km za hodinu. Podle původního projektu mělo dojít k propojení Vltavy a Dunaje, k tomu kroku už však nedošlo, protože koněspřežku nahradila mezi Českými Budějovicemi a Lincem parní železnice.
Výstavba druhé koněspřežné železnice původně naplánované z Prahy do Plzně byla dovedena roku 1836 pouze do Lán, v té době se totiž i u nás začalo s budováním parní železnice, která se ukázala jako progresivnější způsob dopravy po kolejích. Za 11 let byla do roku 1847 postavena Severní dráha císaře Ferdinanda, která spojila Vídeň s uhelnými doly a železárnami na Ostravsku a solnými doly v Haliči přes Břeclav a Bohumín. Do Brna dorazil odbočkou z Břeclavi první vlak v roce 1839, do Prahy z Přerova nově zbudovanou vedlejší tratí přes Olomouc roku 1845. Vedle rozvoje železniční dopravy se zlepšovala i silniční síť, jízdní čas mezi Vídní a Prahou a dalšími významnými městy se postupně díky tomu zkracoval. Do českých zemí pronikaly vedle parního stroje i další technické vynálezy, např. také parovůz a kolesový parník, o jejichž veřejné předvedení se v letech 1815 až 1817 zasloužil Josef Božek. Roku 1826 v terstském přístavu úspěšně vyzkoušel svůj lodní šroub Josef Ressel. Počátkem 19. století započala i historie jízdního kola. Za prvního vynálezce oblíbeného dopravního prostředku je považován Karl Drais von Sauerbronn [drajs fon zauerbron], který roku 1818 přihlásil na patentový úřad své řiditelné běhací kolo, později na jeho počest pojmenované „drezína“. Tu si zakoupil i český básník Jan Kollár, který byl jízdou tak nadšen, že o ji popsal v 1. zpěvu skladby Slávy dcera: Abych pak běh zrychlil kroku svého a času si při tom uspořil
František Josef Gerstner (žil v letech 1756–1832)
Parník Bohemia – první paroloď byla spuštěna na Vltavu v pražském Karlíně roku 1841, se 60 cestujícími na palubě byla schopná překonat trasu z Mělníka do Drážďan za 19 hodin. ► Zjistěte, co se po trati Praha – Lány nejvíce vozilo. ► Čím jsou Lány významné dnes? ►V jakém roce vjel první vlak do vašeho města? ► Zjistěte, kdy byl v Čechách zaveden pro veřejnost první telegraf.
koupil jsem stroj, kterýž utvořil v Mannheimě Drais roku přítomného. Jest to vůz, kůň, pěchour spolu, trého prospěch vtip tu v jedno zatvořil, aby člověk i noh nemořil i se vyhnul smrti pádu zlého. Draisina se volá od nálezce, za půl hodiny lze přijeti z Jeny k Lobdě v přípravě té hezce; ona nejen k lásce krátí dráhu, než jak tělo učí držeti tak i ducha vždycky rovnováhu. Praha, v níž žilo v první polovině 19. století zhruba 100 tisíc obyvatel, se výrazně změnila. O její rozkvět se zasloužil hlavně hrabě Karel Chotek, z jehož iniciativy byly v Praze např. dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, přes Vltavu byl vybudován druhý most. Podobně se změnila i další velká česká a moravská města. ► Uveďte na příkladech, jak se industrializace odrazila v podobě měst i venkova.
Proměny Prahy:
Česká polytechnika Inženýrská výuka začala v Čechách již roku 1707, v roce 1803 se stavovská inženýrská škola přeměnila podle konceptu Františka Josefa Gerstnera na polytechniku, která byla jedinou technickou školou v celém Rakousku. Jak se dnes tato instituce (vpravo její současný znak), která se od KarloFerdinandovy univerzity definitivně odloučila roku 1815, jmenuje?
Chotkovy sady První městský park v Praze dal na ploše 1240 m2 zbudovat Karel Chotek, v roce 1841 byl park otevřen pro veřejnost. Zmapujte parkovou úpravu ve vašem okolí a zjistěte, kdy a proč byla vybudována.
Most císaře Františka I. (zvaný také Řetězový most) byl po Karlovu mostu druhým pražským mostem. Spojoval Národní třídu přes Střelecký ostrov s Újezdem a Malou Stranou, v místech dnešního mostu Legií. Byl postaven v roce 1841. Stavba mostu spolu s výstavbou nábřeží byla svěřena Vojtěchu Lannovi. Roku 1898 byl provoz na mostě kvůli jeho nedostatečné nosnosti ukončen.
Porgesova kartounka – průmyslový pražský Smíchov
Průkopníci české vědy i průmyslu:
Parovůz – Josef Božek (žil v letech 1782–1835) předvedl svůj vůz poháněný parou Pražanům poprvé v neděli 24. září roku 1815 v Královské oboře. O dva roky později 1. června 1817 předvedl opět ve Stromovce nejen parovůz, ale i první paroloď. Úspěšnou exhibici zkazila náhlá průtrž mračen, při níž byl Božek okraden o pokladnu s vybraným vstupným. Zadlužený vynálezce pak v prudkém hnutí mysli svůj vůz rozbil a k experimentům s parním strojem v dopravě se už nikdy nevrátil.
O schopnostech českých podnikatelů přizpůsobit se požadavkům zahraničního trhu a akceptovat novinky svědčí vznik řady netradičních oborů:
- roku 1812 se začaly ve Strakonicích vyrábět fezy
Lodní šroub – Josef Ressel Ressel (žil v letech 1793–1857) věřil, že Archimédův šroub usnadní pohon lodí. Na rozdíl od svých předchůdců dokázal stanovit jeho správný tvar a velikost a vymyslet pro něj i nejvhodnější umístění na lodi. Přes úspěšné pokusy v Terstu, kde pracoval jako lesmistr, se Ressel slávy ale nedočkal, prvenství ve vynálezu lodního šroubu mu bylo přiznáno až devět let po smrti. V současnosti se k jeho odkazu hlásí nejen Češi, ale i Rakušané a Slovinci. - roku 1843 byl v Dačicích poprvé vyroben kostkový cukr
Karlínský viadukt – Vojtěch Lanna (žil v letech 1805–1866) se stal jedním z nejvýznamnějších českých podnikatelů. Zabýval se loďařstvím, podílel se na stavbě koněspřežné dráhy, řídil výstavbu řetězového mostu v Praze, budovy dnešního Masarykova nádraží v Praze, či karlínského (Negrilliho) viaduktu. Koncem 40. let 19. století otevřel první důl na Kladně a později zde založil i první kladenskou huť. Spolu s Františkem Ditrichem založil Českou akciovou společnost pro paroplavbu na Vltavě, která spustila 15. srpna roku 1865 na Vltavu první parník Praha – Prag.
- v letech 1840-43 začala na Sušicku výroba sirek
České národní obrození Osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II. vedly k zásadním změnám i v české společnosti. Církev ztratila svůj monopol na vzdělání, do habsburské monarchie začaly pronikat myšlenky osvícenců, nové vědecké poznatky a technické vynálezy. Zásluhou soukromých učených společností, sdružující osvícenské vzdělance zejména z řad šlechty a kněží, se začal i v českých zemích rozvíjet zájem o vědecké poznání.
- v letech 1846–48 byla do Českých Budějovic z Vídně přenesena výroba tužkařské firmy Hardmuth, blíž ložiskům kvalitní tužkařské tuhy
Roku 1784 vznikla v Praze veřejná Česká společnost nauk, později přejmenovaná na Královskou českou společnost nauk (přetrvala až do roku 1952), která systematicky pečovala o rozvoj vědy a lze ji tedy považovat za předchůdkyni dnešní Akademie věd. První generace Česká kultura nemohla spoléhat na podporu státu, Rakousko nepodporovalo žádná národní hnutí, protože odporovala jeho centralistické politice, jeho cílem bylo vytvořit silný stát s jednotným jazykem – s němčinou. Na rozdíl od státem prosazované němčiny byla čeština na velmi nízké úrovni, byla jazykem lidovým, určeným pro komunikaci venkovského obyvatelstva a městské chudiny. Český jazyk neměl v této době rozvinutou slovní zásobu ani jednotná mluvnická pravidla. Na obranu češtiny začali jako první vystupovat již osvícenci, mnozí však sami česky neuměli. Obrany jazyka vznikaly v prostředí zemského vlastenectví s podporou české šlechty. Značná část šlechty bádání o českém jazyce – vnímaném jako symbol svébytnosti země – a dějinách podporovala (a to i finančně), ačkoliv sama často česky mluvila jen málo nebo vůbec. Vedlo ji k tomu zemské vlastenectví a odpor k centralizační politice Vídně. První generace vedená Josefem Dobrovským byla ovlivněna ideály osvícenství, většina z nich včetně samotného Dobrovského však nevěřila v plnohodnotné uplatnění češtiny ani v rozvoj samostatné vyspělé české kultury. Jejich zájem o jazyk a dějiny byl motivován především vědecky, svědčí o tom i to, že svá díla psali většinou německy nebo latinsky.
►Které z tereziánských a josefínských reforem měly pro další vývoj českých zemí klíčový význam?
► Zjistěte, které odborné ústavy Akademie věd České republiky v současnosti sdružuje.
► Proč česká šlechta nesouhlasila s centralistickou politikou Vídně?
František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský (žil v letech 1778–1861) český šlechtic, umírněný liberál, od roku 1811 řídil zemskou vládu v Čechách. Podporoval českou kulturu i české národní hnutí, byl spoluzakladatelem Vlasteneckého muzea v Praze. Jako člen státní konference se podílel na řízení rakouské monarchie, po pádu Metternicha byl krátce rakouským kancléřem. Dobrovský jako řečník při korunovaci Leopolda II. českým králem Josef Dobrovský (žil v letech 1753–1829), jemuž se podle typického obleku přezdívalo Modrý abbé, se sám naučil česky až za studií. Opustil duchovní dráhu a hmotné zajištění i dostatek času k badatelské práci získal jako vychovatel u hraběte Nostice. Patřil k největším postavám nejen české, ale i evropské vědy své doby. V německy psaných Dějinách české řeči a literatury propojil vývoj českého písemnictví s vývojem českého jazyka. Za vrcholné období české jazykové kultury považoval dobu veleslavínskou, vybral si ji za základ ke stanovení pravidel češtiny, která sepsal německy v Zevrubné mluvnici české. Zásady české gramatiky, které Dobrovský pojmenoval, jsou platné dodnes. Dobrovský, ačkoliv sám nevěřil v obnovení češtiny jako plně funkčního kulturního jazyka, nepřímo dokázal její hodnotu a možnosti dvoudílným Německo-českým slovníkem. Mimo
Ke starší generaci národního obrození patřili i tzv. písmáci – např. František Vavák nebo František Hek. ► Proč se tito autoři označují jako písmáci? Postavu Františka Heka literárně zpracoval ve svém rozsáhlém románu Alois Jirásek. ► Jak se tento Jiráskův román o životních osudech Františka Heka jmenuje?
jiné odhalil také principy české prozódie, založil nový obor – slavistiku, či objasnil mluvnické zákonitosti staroslověnštiny. Čím se zabývá slavistika? Kde se staroslověnština používá v současné době?
Vědecké poznání měly podpořit i veřejně přístupné sbírky přírodnin, uměleckých a historických cenností – pro tyto účely vznikla první muzea. Ve srovnání s dneškem plnila tehdejší muzea mnohem širší poslání. Nahrazovala či doplňovala činnost univerzit a vědeckých akademií. Nejstarší muzeum u nás bylo otevřeno roku 1814 v Opavě (dnešní Slezské zemské muzeum), o tři roky později vzniklo Moravské zemské muzeum v Brně a roku 1818 bylo v Praze založeno Vlastenecké muzeum v Čechách (dnešní Národní muzeum). Hrabě Kašpar ze Šternberka (žil v letech 1761–1838) jako významný český přírodovědec, specializující se zejména na botaniku, geologii a paleontologii, spolu s hrabětem Kolovratem a dalšími českými aristokraty založil 15. dubna 1818 Vlastenecké muzeum. Této instituci, která měla za úkol prohlubovat poznání vědy a zároveň šířit nové myšlenky a znalosti v českých zemích, daroval svou obsáhlou knihovnu spolu s velmi cennými přírodovědnými sbírkami. Časopis Národního muzea je nejstarším českým vědeckým a literárním časopisem, který od roku 1827, kdy jej založil František Palacký, vychází dodnes. Které sbírky Národního muzea jsou v dnešní době přístupné veřejnosti? Která muzea se nacházejí ve vašem regionu a co si v nich můžete prohlédnout? Pozvěte své spolužáky na návštěvu muzejních sbírek ve vašem okolí, zjistěte historii muzea a seznamte s ní i své spolužáky ve třídě.
Významnou úlohu v šíření češtiny a nových myšlenek sehrály noviny a knihy. Jejich vydávání je spjato s nakladatelem a knihkupcem Václavem Matějem Krameriem (žil v letech 1753–1808), který od roku 1789 začal vydávat česky psané Krameriovy c. k. pražské poštovské (později vlastenecké) noviny. Kramerius využil uvolnění cenzury za vlády Josefa II. a chtěl prostřednictvím novin seznamovat čtenáře s osvícenskými ideály. Ve snaze zpřístupnit široké veřejnosti česky psané knihy založil roku 1790 Českou expedici, určenou k jejich vydávání a distribuci. Česká expedice byla prvním ryze českým nakladatelstvím u nás, vedle vydávání a distribuce českých knih fungovala také jako knihkupectví a antikvariát, ale i jako místo setkávání vlastenců z různých koutů naší země.
Puristé neboli brusiči českého jazyka, jejich snahou bylo očistit český jazyk od přemíry cizích, zejména německých slov, která se snažili nahradit slovy novými. Novotvary, které vytvářeli, neměly ale dlouhou životnost. K nejznámějším českým puristům patřil Václav Pohl (žil v letech 1720–1790), který navrhoval následující nová česká slova: citedlnost – hmat citoň – nos bručka, neboli hlubozník – basa jezlín – talíř chřipoprach – šňupavý tabák knihovtipník, myslivíř – student nosočistoplena – kapesník pozorovák – inspektor rokodník – kalendář samotinec – mnich sestromuž – švagr skokotnosta – taneční mistr spěšnoved – poštmistr zbožorobna – továrna zelnochrupka – salát Pár slov z Pohlovy slovotvorby se přeci jen ujalo, např. některé české mluvnické pojmy jako jsou: pád, příslovce, spojka, a také samohláska a dvojhláska, nebo sloveso. ► Jaký jiný význam má označení puristé?
Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny ► Co znamená zkratka c. k. v názvu novin?
Podobně zásadní význam na šíření češtiny, osvícenských myšlenek i vlastenectví mělo divadlo – bylo přístupné všem bez ohledu na vzdělání, zásluhou kočovných hereckých společností se česká tvorba dostala i mezi ty, kteří neměli přístup k českým knihám. K nejvýznamnějším organizátorům českého divadelního života patřil Václav Thám (žil v letech 1765–1816), jeden z prvních českých divadelních autorů a překladatelů. První česká představení se hrála v roce 1785 v Nosticově (Stavovském) divadle, česky se však hrálo pouze o nedělích a to jen velmi krátce. Roku 1786 získali čeští herci povolení k provozování českých představení v dolní části Koňského trhu (dnešní Václavské náměstí) v nově vybudovaném C. k. vlasteneckém divadle, známém více pod jménem Bouda. Divadlo navštívil dokonce i Josef II., přesto však bylo nuceno z finančních důvodů již po třech letech ukončit svou činnost (po roce 1789 se česky hrálo U Hybernů). Bylo to stavení podlouhlé, nepříliš vysoké a dosti primitivně zbudované, podobající se spíše nějaké kůlně či boudě, jakou vídáme u nynějších majitelů zvěřinců a opičích divadel. Nebylo ani natřeno. Pouze na jeho průčelí byl zavěšen císařský orel, kolem něhož skvěly se v obou zemských jazycích zlaté nápisy „C. k. vlastenecké divadlo“ označovaly, že jsme před chrámem bohyně Thálie. Tehdejší česká Thálie nedbala patrně – nebo nemohla dbát – na přílišnou parádu. (Josef Jiří Stankovský – Vlastencové z Boudy, s. 33)
Matěj Kopecký (žil v letech 1775–1847), „patriarcha českého loutkářství“, šířil myšlenky národního hnutí po venkově, svá loutková představení, jejichž hlavními hrdiny byli Faust, český Honza a čerti, hrál česky. V tradici českého loutkářství pokračovali i jeho synové a vnuci. ► Kterou loutkovou postavu Matěj Kopecký v Čechách proslavil? ► Kteří významní čeští loutkáři se proslavili svými loutkovými postavami ve 20. století?
Stavovské divadlo První kamenné divadlo v Čechách nechal v Praze vybudovat vlastenec hrabě František Antonín Nostic Rieneck [rýnek]. Divadlo svou činnost zahájilo roku 1783, hrála se v něm německá činohra a italská opera, v roce 1785 se tu několikrát hrálo i česky. V roce 1787 se v něm konala světová premiéra Mozartovy opery Don Giovanni [džovany]. Při příležitosti slavnostní korunovace Leopolda II. byla v Nosticově divadle uvedena premiéra další Mozartovy opery. Zjistěte, o kterou Mozartovu operu jde? V jakém stavebním slohu bylo divadlo postaveno?
Druhá generace Přes četná omezení v období Metternichova absolutismu od dvacátých let 19. století počet těch, kteří se aktivně podíleli na národním obrození, postupně rostl. Vlastenectví našlo odezvu ve středních měšťanských vrstvách mezi řemeslníky, živnostníky i nově začínajícími českými podnikateli. Vůdčí role v národním obrození připadla vlastenecky smýšlející inteligenci. Druhá generace vyrostla na vědeckém výkladu českého jazyka Josefa Dobrovského, byla však ovlivněna nikoliv racionálním myšlením osvícenců, ale romantickými představami některých německých filosofů hledajících smysl dějin a podstatu národního společenství v lidové kultuře a v dávné minulosti. Mladší generace národního hnutí byla na rozdíl od Dobrovského přesvědčena, že je čeština plně životaschopným jazykem. Ve snaze dokázat, že se čeština se plně vyrovná vyspělým evropským jazykům včetně němčině, psali své odborné studie autoři této generace česky, jejich
► Čím se proslavila Magdaléna Dobromila Rettigová?
zásluhou vznikla první umělecky náročná literární díla včetně překladů světových děl do češtiny. Vůdčí osobností této generace byl jazykovědec Josef Jungmann, který jako první veřejně ztotožnil češství s českým jazykem. Myšlenka, že Čechem je pouze ten, kdo česky mluví, nikoli kdo v Čechách žije, natrvalo ovlivnila směr národního hnutí. Nové pojetí češství se postupně prosadilo, Češi a Němci se rozešli, v 19. století nahradilo zemské vlastenectví jazykové pojetí národa. Na českém území se postupně začaly formovat dva zcela odlišné národy. Německy mluvící obyvatelstvo bylo ve výhodě, znalost němčiny umožňovala přístup ke vzdělání, zajišťovala společenský vzestup. Češi měli na výběr, buď splynout s vyspělejším německým prostředím, k čemuž směřovala i většina osvícenských reforem, anebo se pokusit o vzestup češtiny a české kultury na úroveň srovnatelnou s německou společností. Zpočátku zcela nereálné cíle se nakonec naplnily, čeština se stala jazykem umění, vědy, publicistiky a nakonec byla zavedena i ve školách vyššího typu. Vztah Čechů s Němci byl pro formování českého národa klíčovou otázkou, jazyk byl nejen prostředkem ke komunikaci, ale i národním symbolem. Soutěžení Čechů s Němci mělo i pozitivní vliv na rozvoj českého hospodářství, které v německém prostředí nacházelo řadu podnětů, a snaha vyrovnat se vyspělejšímu německému prostředí motivovala Čechy k hledání vlastní cesty hospodářského a kulturního růstu, což se významně projevilo na přelomu 19. a 20. století.
Klíčovou roli v posílení národního sebevědomí sehrály odkazy na slavnou českou minulost. Důkaz kulturní velikosti a starobylosti českého jazyka měly prokázat i dva slavné rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, které byly objeveny krátce po sobě v letech 1817 a 1818. Šlo o velmi zdařilé literární falzifikáty, na kterých se pravděpodobně podíleli jejich objevitelé Václav Hanka a Josef Linda, národní mladá česká inteligence je přivítala s velkým nadšením. Rukopisy, pocházející údajně z 9. až 13. století, odpovídaly romantickým představám o českém dávnověku. O pravosti Rukopisů pochyboval veřejně jen Josef Dobrovský, který je hned na počátku označil za podvrhy. Trvalo však téměř 80 let, než skupina odvážných vzdělanců v čele s Tomášem Masarykem vědecky prokázala, že Rukopisy nejsou pravé. Jejich vědecké důkazy však veřejnost odmítala přijmout a Masaryk spolu s ostatními byli považováni za nepřátele českého národa. Rukopisy se během 19. století staly národním pokladem, typicky českou vlasteneckou četbou. Inspirovaly umělce z mnoha oblastí.České falzifikáty nejsou v Evropě ojedinělé, v 19. století se objevilo podobných rukopisů více – k nejznámějším patří Ossianovy [ošijanovi] zpěvy, ojedinělá sbírka staré skotské poezie, údajně pocházející ze 3. století. Jak asi víte, hlavní roli v kauze rukopisných podvrhů hráli dva dobří kamarádi Josef Linda a Václav Hanka. V době, kdy své rukopisy objevily, bylo prvnímu z nich 27 a druhému 25 let a bydleli spolu v pražském podnájmu u Mádlů. … Václav Hanka objevil vzácnou památku, a to, jak sám uvedl, „pod jarmarou" v komoře kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Byl to sešitek o rozměrech 12 x 8 cm a obsahoval 14 básní ze 14. století. Dnes se mu říká Rukopis královédvorský. … Na svatbě byl (Hankovi) za svědka malíř, restaurátor a znalec starých malířských technik František Horčička, správce obrazárny na zámku Zelená Hora. A právě odtud, další šťastná náhoda, přišel Václavu Hankovi, knihovníku Národního muzea, poštou Rukopis zelenohorský. První, kdo zavětřil, že objevené rukopisy nejsou pravé, byl Hankův a Lindův učitel Josef Dobrovský, světově proslulý slavista. Tak tedy nález Rukopisu královédvorského ze 14. století Dobrovský uvítal, ale když mu Hanka přinesl Rukopis zelenohorský dokonce z 10. století, pojal podezření. Především nedokázal - on, znalec nad všechny staročeský text rozluštit. Když pak Hanka přes noc text rozluštil, podezření
Josef Jungmann (žil v letech 177 3–1847) byl žákem Josefa Dobrovského. Je považován za jednoho nejvýznamnějších českých jazykovědců vůbec. Vytvořil základ moderního českého jazyka. Pro výuku češtiny na gymnáziu, kde učil, sepsal první českou učebnici literární výchovy, která poprvé vyšla pod názvem Slovesnost (1820). O pět let později vydal Jungmann Historii literatury české, první česky psané dějiny české literatury. Jeho stěžejním dílem, na němž se podíleli i jiní odborníci, je pětidílný Slovník česko-německý (1834–1839), který obsahoval na 120 tisíc slov a kromě uvedení spisovné podoby slov poučil čtenáře i o jejich významu a správném způsobu užití. Jeho zásluhou vznikla moderní česká terminologie, o níž se mohly opřít následující generace. Nedostatek slovní zásoby při svých překladech a při práci na česko-německém slovníku vedl Jungmanna k tvorbě nových slov, poučen pravidly české slovotvorby, sestavenými Dobrovským, vytvářel nová slova pomocí přípon, oživoval stará zapomenutá slova a dával jim nové významy, často přebíral slova z příbuzných jazyků (polštiny, ruštiny).
zesílilo. … Nalezené památky pak veřejně prohlásil za podvrhy. Netušil ovšem, že se tím nadosmrti odsoudil k roli odrodilce a škůdce národa. … Aby nám, přátelé, nebylo líto, že je naše literární historie nejspíš poskvrněna podvrhem, je dobré vědět, že nebýt Rukopisů, nenapsal by Bedřich Smetana … (Divadlo Járy Cimrmana, seminář ke hře České nebe) Která významná česká díla 19. století byla Rukopisy inspirována?
Vedle Jungmanna se stěžejní postavou mezi obrozenci stal mladý historik František Palacký. I on byl skvělý organizátor a velký vlastenec. Spolupůsobil při zakládání Vlasteneckého muzea či Matice české (1831) a vrcholným dílem Dějinami národu českého v Čechách a v Moravě, kterým popsal dějiny českého území od starověku až do roku 1526, se stal vědeckou autoritou uznávanou i v zahraničí. Společně s Josefem Jungmannem a Janem Svatoplukem Preslem založil František Palacký Matici českou, první samostatnou českou kulturní instituci zřízenou při Společnosti Národního muzea, jejíž hlavní poslání dobře charakterizuje její původní název Pokladnice k vydávání knih českých. Matice umožňovala vydávat vědecká díla, staré literární památky, ale také soudobou českou beletrii a české překlady významných evropských děl. Právě tady vyšel pětidílný Slovník česko-německý.
František Palacký (žil v letech 1798 –1876), se proslavil nejen jako historik, ale i jako politik – stal se tvůrcem prvního českého politického programu – a organizátor českého společenského života. Za svůj celoživotní přínos si vysloužil přídomek „Otec národa“. V roce 1823 se stal Palacký archivářem hraběte Šternberka v Praze, v roce 1839 byl jmenován dějepiscem Království českého. Na české dějiny nahlížel jako na ustavičnou obranu proti německé rozpínavosti, vyzdvihoval především období husitského hnutí, jehož idealizace přispěla k posílení národní hrdosti. Svým pojetím národních dějin Palacký ovlivnil vnímání české minulosti až do 20. století. Zasloužil se o rozvoj Vlasteneckého muzea, pod jeho vedením vznikla česká verze Časopisu vlasteneckého muzea, byl spoluzakladatelem Matice české. Jako politik patřil mezi umírněné liberály, roku 1848 formuloval hlavní zásady české politiky – austroslavismu, jehož cílem bylo přetvořit Rakousko ve federativní stát, v němž by jednotlivé slovenské národy získaly autonomii, ale současně by patřily pod ochranu rakouské monarchii, která by je bránila před rozpínavostí Německa na západě a Ruska na východě.
Vedle slavné minulosti byla pro národní sebevědomí oporou idea slovanské vzájemnosti, k jejím hlavním propagátorům patřili historik a básník Pavel Josef Šafařík (žil v letech 1795–1861) a básník Jan Kollár (žil v letech 1793–1852). Oba pocházeli ze Slovenska, podobnost českého a slovenského jazyka vedla oba k myšlence, že Slované tvoří jeden velký národ, jednotlivé slovanské jazyky
Slavoj a Záboj – sousoší Josefa Václava Myslbeka na pražském Vyšehradě
Jan Svatopluk Presl (žil v letech 1791–1849) společně se svým mladším bratrem Karlem Bořivojem Preslem (žil v letech 1794-1852) vydal v roce 1819 v Praze dílo Flora Čechica (Květena česká), v němž popsal 1498 rostlin, z 522 rodových jmen, která oba bratři nově vytvořili, se 338 názvů užívá dodnes. Patří k nim např. bledule, dobromysl, hluchavka, hvozdík, kopretina, kukuřice, šťovík. Ujaly se i Preslovy názvy v oblasti zoologie (např. dikobraz, klokan, ptakopysk, velbloud), geologie a mineralogie (např. zeměkoule, krápníky, žula). Jan Presl položil i základy českého chemického názvosloví – vedle pojmenování chemických prvků – dusík, draslík, kyslík a všechna ostatní zakončená na ík, zavedl systém přípon pro pojmenování kyselin. Roku 1819 začal vydávat první český vědecký časopis Krok. Jedním z mála novotvarů, který se v chemickém názvosloví neujal byl kostík. ► Který chemický prvek měl být označován tímto názvem?
považovali jen za nářečí. Oba byli stoupenci všeslovanské vzájemnosti – tzv. panslavismu, což je dobře patrno v Kollárově nejznámějším díle Slávy dcera. Jejich představy vycházely z úvah populárního německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera, podle nějž měli Slované zvláštní poslání, a právě jim náležela budoucnost Evropy. Zastánci slovanské vzájemnosti vzhlíželi k Rusku, protože jedině Rusové měli vlastní stát, navíc velký a mocný, jehož zásluhou byl poražen Napoleon a který úspěšně bojoval s Turky na Balkáně. O nereálnosti panslavismu založeného na velkém Rusku se přesvědčil mladý novinář Karel Havlíček Borovský, který svůj pobyt v Rusku okomentoval více než výstižně: „Odjížděl jsem do Ruska jako Slovan, vrátil jsem se jako Čech.“ Co chtěl Havlíček tímto svým výrokem vyjádřit?
Od 30. let 19. století čeští tvůrci usilovali o původní literární tvorbu, vznikala kvalitní původní umělecká díla, která si nacházela stále širší okruh čtenářů. Jejich autoři, ovlivnění romantismem, často čerpali náměty v lidové poezii, vedle sbírek českých lidových písní, které měly v českém prostředí již mnohaletou tradici, vznikly rozsáhlé sbírky slovanské slovesnosti, nová témata nacházely v slavné národní minulosti i ve své současnosti, čtenáře se snažili vychovávat a vést je k vlastenectví. Z lidové tvořivosti vycházely i Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých Františka Ladislava Čelakovského (žil v letech 1799–1852) vydané s desetiletým odstupem, v letech 1829 a 1839.
Jan Evangelista Purkyně (žil v letech 1787--1869) byl český fyziolog, anatom, biolog a filozof. Pro své vlastenecké názory se v Rakousku marně ucházel o profesuru, nakonec působil až do roku 1850 v pruské Vratislavi. Jako jeden z prvních přisoudil buňkám stěžejní význam pro život, svým popisem živočišné buňky položil základy nového biologického oboru – cytologii, buněčné biologii. Byl u nás mezi prvními, kdo přijal Darwinovu vývojovou teorii. S cílem „znárodnit vědu duchem a jazykem českým“ přispíval do časopisu Krok, roku 1853 založil přírodovědecký časopis Živa, který vychází dodnes.
Výjimku tvoří dílo Karla Hynka Máchy (žil v letech 1810–1836), jeho tvorba soustředěná na pocity zklamáním a nejistotou pronásledovaného jedince zůstala ve své době osamocena, předznamenala však již v polovině 30. let 19. století cestu k moderní české literatuře.
Proti povrchní oslavě všeho českého bez ohledu na kvalitu ostře vystoupil v polovině 40. let 19. století mladý novinář Karel Havlíček Borovský (žil v letech 1821–1856), místo prázdných vlasteneckých frází vyžadoval smysluplnou činorodou práci. Přes sílící tlak cenzury rostl význam českého periodického tisku, vznikla celá řada nových českých tiskovin, vedle nejstaršího deníku Pražské noviny, začaly koncem 40. let 19. století pravidelně vycházet Národní noviny. Objevily se i první české vědecké a kulturní časopisy. Po časopisu Krok z roku 1821, začal od roku 1827 pravidelně vycházet Časopis českého muzea. V roce 1834 vyšlo i první číslo časopisu Květy.
► Která univerzita v Čechách dnes nese jeho jméno? ►V jakém oboru se proslavil jeho syn Karel Purkyně? ► Pro zvídavé: Zjistěte, které biologické názvy jsou spojeny s Purkyňovým jménem.
Národní noviny (vycházely v letech 1848 –1850, zakázány) – významný český politicky orientovaný deník, založený Karlem Havlíčkem Borovským; sehrál důležitou roli při popularizaci české národně liberální politiky v revolučních letech 1848–1849 Květy české (1834) – nejstarší český časopis, cílem zakladatele časopisu Josefa Kajetána Tyla bylo vytvořit kulturní časopis určený k vzdělávání i k pobavení; obsahem tehdejších Květů byly vedle povídek, které psal většinou sám Tyl, zprávy o veřejném životě, oznámení nových českých knih a divadelních představeních, nechyběly ani úvahy o českém jazyce, výňatky z cestopisů a mnoho básní, vycházely v něm i překlady děl ruských a polských autorů.
Od roku 1812 se opět hrála česká představení ve Stavovském divadle, rostl počet kočovných hereckých společností, které položily základ ochotnického divadla. Zlepšovala se i kvalita původních
českých her, zasloužili se o to Václav Kliment Klicpera (žil v letech 1792–1859) a zejména Josef Kajetán Tyl (žil v letech 1808–1856) – jejich hry se uvádějí dodnes. V Tylově hře Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, k níž složil hudbu František Škroup (žil v letech 1801–1862) poprvé zazněla píseň Kde domov můj, která se pro svou oblíbenost stala roku 1918 českou státní hymnou. Národní hnutí bylo trvalou součástí života české veřejnosti. V roku 1840 se v Praze zásluhou Josefa Kajetána Tyla a jeho přátel konal první veřejný český bál, české plesy patřily k oblíbeným národním zábavám, na besedách se nejen tančilo, ale i recitovalo a zpívalo. Centrem českého společenského života byla od roku 1846 Měšťanská beseda, podle jejího vzoru vznikly podobné instituce v dalších větších i menších českých a moravských městech. Přes konzervativní snahy rakouské vlády, usilující o omezení jakýkoli společenských změn, se společnost modernizovala. Zásluhou industrializace vznikly zejména ve městech nové společenské skupiny – vrstva podnikatelů na jedné a dělníků na druhé straně, objevily se první sociální nepokoje a stávky. S posílením hospodářského postavení středních měšťanských vrstev vzrostl i jejich zájem o politické dění v monarchii. Čeští liberálové pod vlivem mezinárodních událostí a i na základě vlastních zkušeností zaujali kritické stanovisko vůči rusofilství, v českém kulturním prostředí se postupně formoval první český politický program. Dosud neexistující české politické organizace nahrazovaly umělecké a kulturní instituce a spolky. Politické požadavky zůstávaly i nadále úzce spjaty s požadavky jazykovými, úsilí o zrovnoprávnění češtiny s němčinou bylo cestou k prosazení rovnoprávnosti Čechů v rámci rakouské monarchie. V zdánlivě neměnném metternichovském Rakousku se vytvořily první opoziční skupiny, které kritizovaly konzervativní absolutistický systém habsburské monarchie, rostlo napětí, motivované politickými, národnostními i sociálními požadavky rakouské veřejnosti. Otázky a úkoly: 1. V čem spočíval rozdíl mezi osvícenským a metternichovským absolutismem? 2. S jakým výsledkem se účastnila habsburská monarchie napoleonských válek? 3. Co ovlivnilo hospodářský vývoj českých zemí v 1. polovině 19. století? 4. Kteří čeští šlechtici se podíleli na hospodářském a kulturním vývoji v počátku 19. století? 5. Jaký byl rozdíl mezi cíli první a druhé generace národního obrození? 6. Jakou roli hrálo v době národního obrození české divadlo? Které české divadelní tradice na počátku 19. století vznikly ? 7. K čemu sloužila Česká expedice? 8. O co se opírala myšlenka slovanské vzájemnosti? Kdo byli hlavní představitelé panslavismu? 9. Za jakým účelem byly vytvořeny Rukopisy a jak ovlivnily českou kulturu?
Slovníček pojmů: asanace – stavební úpravy pro zlepšení životního prostředí etnikum – skupina lidí žijící na určitém území a mající společnou historii fez – tradiční pokrývka hlavy v islámských zemích museum – z řeč. musaion = chrám můz; instituce sloužící k uchování a veřejné prezentaci hmotných i písemných památek patriot – vlastenec pentarchie – pětice vládců, zemí signatář – osoba, která se svým podpisem hlásí k určitému textu Knihovnička: Franz Herre – Meternich Petr Hora-Hořejš – Toulky českou minulostí 7 Miroslav Hroch – Na prahu národní existence Alois Jirásek – F. L.Věk; U nás Jitka Lněničková – České země v době předbřeznové (1792-1848) Vladimír Macura – Český sen; Guvernantka Vladimír Neff – Sňatky z rozumu Jiří Šedivý – Metternich kontra Napoleon Alois Vojtěch Šmilovský – Za ranních červánků Jiří Štaif – František Palacký Filmotéka: F. L. Věk (TV seriál), režie: František Filip (1969) Sňatky z rozumu (TV seriál), režie: František Filip (1968)
Tip na návštěvu divadla: Divadlo Járy Cimrmana – České nebe Ladislav Smoljak – Hymna aneb Urfidlovačka
