1
17. Vývoj české literatury za okupace Konec 30. let se nesmazatelně zapsal do dějin české literatury, zvláště září 1938, kdy došlo k mnichovské dohodě, díky níž přišla ČSR o pohraniční území, tzv. Sudety, a březen 1939, kdy české země začalo okupovat Německo a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava jako součást Velkoněmecké říše. ( Slovensko se osamostatnilo a stal se z něj fašistický Slovenský štát v čele s Tisem ). Toto období okupace bylo ukončeno v květnu 1945. Období okupace můžeme rozdělit na 2 části: 1. 1938 – 1942 – tlak protektorátního režimu nebyl tak silný, projevoval se spíše v oklešťování občanských práv a tlumení politického života, zatímco kulturní život se v omezené míře těšil relativní svobodě. Výjimku tvořili samozřejmě Židé – někteří emigrovali ( Egon Hostovský, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek ), někteří byli vězněni ( Josef Čapek ), někteří psali pod pseudonymem ( Jiří Orten ). Roku 1941 po příchodu říšského protektora Reinharda Heydricha začala být situace mnohem horší, docházelo k perzekucím, až na něj byl roku 1942 spáchán atentát. 2. 1942 – 1945 – z důvodu atentátu došlo k represáliím, ihned byly srovnány se zemí 2 vesnice – Lidice a Ležáky, mnozí byli popraveni, např. Julius Fučík, Vladislav Vančura, v koncentračních táborech zahynuli Josef Čapek a Karel Poláček. Díla některých autorů nesměla vycházet, většina kulturních časopisů byla zastavena, byly zavřeny vysoké školy ( 17. listopad ). Česká literatura byla cenzurována ( kontrolována ), proto se velmi zúžil okruh témat, do popředí se dostávají tzv. úniková témata = přírodní a intimní lyrika, vzpomínky na rodný kraj, domov, dětství … Mnozí autoři poukazují na významné okamžiky v českých dějinách či vzpomínají na významné osobnosti, a to s cílem podpořit český národ v boji proti okupantům.
Vývoj poezie V okupační poezii se vyhranilo několik témat:
1. Téma mnichovské zrady roku 1938 všichni básníci tento akt zrady odsoudili, zvláště pak tento čin neodpustili Francii, která byla naším hlavním spojencem - konference v Mnichově se zúčastnili A. Hitler a zástupci Itálie, Velké Británie a Francie, zástupci Československa nebyli k jednání přizváni -
Stanislav Kostka Neumann -
básnická sbírka Bezedný rok o kdo má čisté srdce, postaví se nepříteli třeba holýma rukama, nebojí se o např. báseň Každý se bojí o svou kůži
2 Každý se bojí o svou kůži (Bezedný rok, 1945 - zkráceno) Každý se bojí o svou kůži, ale kdo čisté srdce má, v plápolu jasném zapomene, že se naň dravé zvíře žene, a rukama je udolá.
Každý se bojí o svou kůži ale kdo čisté srdce má, poznané pravdě neodpírá, zlému se brání, lži se vzpírá, A nepřátel se neleká …
Jaroslav Seifert -
básnická sbírka Zhasněte světla o autor se vyznává z lásky k rodné zemi, zároveň upozorňuje, že na takovou zradu se nezapomíná a nelíbí se mu, že se Československo nebránilo o např. v básních Zhasněte světla a Píseň o rodné zemi Zhasněte světla ( zkráceno ) … Zhasněte světla! Abych nestřás rosu, jež zachvěla se na konečcích řas, jen potichu, jen tiše, bez patosu si říkám: Jaký, jaký to byl jas v té noci, když se všechno zatemnilo a každý jako stín se schoulil ke kmeni! Já vím, já vím, že líp by tenkrát bylo zaslechnout dunění.
Píseň o rodné zemi (Zhasněte světla, 1938) Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti. Stokrát zklamán, rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se domů, stokrát zklamán, rady nevěda si, k zemi bohaté a plné krásy, k chudé jako jaro v čerstvém lomu. Krásná jako kvítka na modranském džbánku, těžká, těžká jako vlastní vina – není z těch, na něž se zapomíná. Naposledy kolem tvého spánku padne prudce její hořká hlína.
Vladimír Holan -
básnická sbírka Září 1938 o stejně jako ostatní vyslovil v hněvivých slovech odsudek mnichovské zrady i pocity uraženého národu
3 o např. báseň Odpověď Francii – básník říká, že Francie pohřbívá své slavné činy a svou slavnou minulost touto zradou, která pramení jen ze sobectví, ale jednou bude za tento čin potrestána Odpověď Francii ( zkráceno ) I přírodě je špatně ze slunečna a zvrací stíny. Francie, kdysi věčná, pohřbívá činy.
Nikdo se neraduj tam u vás zištnou lstí z vteřiny ticha míru zasvěcené. Jen zradili jste a už trest se žene a začne vaší podlostí.
Jen její zločin zeje ze sobeckého kouta... Vždyť vůle k svobodě se děje. Toť víc než vztah. Toť pouta.
Sto let je nic mně, básníkovi. Povídám nic, a tedy: ber kdo ber, můžeme počkat. Už teď mezi slovy ne vy, kdos jiný stojí u kamer a natáčí …
2. Téma významné osobnosti Boženy Němcové jako neustálé bojovnice za lidská práva, za spravedlnost a ochránkyně českého jazyka Jaroslav Seifert -
básnická sbírka Vějíř Boženy Němcové
František Halas -
básnická sbírka Naše paní Božena Němcová Řeč naší paní ( zkráceno )
Ta bdělá vážnost nad přípravou slova ty čtoucí zdali víš že slovo z nesmírna se klová a roste jak s ním zacházíš
Slovo mlékem musíš omývati umouněné se z toulek přižene básníci čeští musí vyzpívati za příklad díky paní Boženě
3. Téma Prahy jako hlavního města Československé republiky, jako symbolu češství Jaroslav Seifert 1. básnická sbírka Světlem oděná - Praha je zde zobrazena jako symbol světla a je dávána do kontrastu s tmou okupační moci 2. básnická sbírka Kamenný most
4 Světlem oděná ( zkráceno ) Avšak dračí blána neprůhledná bez hvězd, bez lásky a bez tepla nezacloní město, které ze dna upírá sem okna osleplá jarním sluncem. Ach, kdo zapomene šťastných dětí, které v průvodu smějíce se běží se schodů, krásou věcí ještě opojené!
Dnes už vím, proč vlaštovka se vrací, kdyby doma rostl jenom vřes, jenom rezekvítek v navigaci, radši dal bych ruku do želez. V světě nikde žízeň neuhasíš, jenom doma, tam ti jedině chutná v studni voda po víně, silnější než opium a hašiš.
4. Téma Karla Hynka Máchy, básníka, který miloval svou vlast roku 1938 byly exhumovány básníkovy ostatky na litoměřickém hřbitově, převezeny do Prahy a v květnu 1939 slavnostně uloženy na vyšehradském hřbitově - tento druhý Máchův pohřeb se stal příležitostí k celonárodní manifestaci - byly napsány mnohé verše k této slavnostní příležitosti, např. Vítězslav Nezval – Óda na návrat Karla Hynka Máchy -
Velmi výraznou básnickou osobností doby okupační byl
Jiří Orten ( vlastním jménem Jiří Ohrenstein ) byl židovského původu, proto byl též rasově diskriminován, vyloučen z pražské konzervatoře a nucen publikovat pod cizími jmény - zemřel v době okupace pod koly německé sanitky - jeho poezie se vlivem událostí stávala bezútěšnou, pesimistickou -
Dílo:
-
1. básnická sbírka Cesta k mrazu ovlivněno nástupem fašismu – smutná, pesimistická)
-
2. básnická sbírka Ohnice vydáno posmrtně Báseň naděje A táhnou tudy vrány, táhnou hejna zmijí a táhne tudy píseň, kterou ďas má rád. Ty běžíš za nimi, utíkáš kalvárií. Je velmi pozdní čas. Otvírá ústa zrad. Na vyvrácených patnících se usadili ďábli. Přesmutně střečkují a hřmotí kopyty. Ach, kdepak zimy jsou, v kterých jsme sladce zábli, když sklenice všechny už byly dopity! Ó kalvárie má, kdy kříž se zazelená?
5 Já budu jeho plod, já budu jeho štít, já budu jeho krev, já budu jeho žena, já budu paprsek, jejž tma smí zachytit. Ať crčí lijavec, ať zahlazuje stopy mé cesty poslední, ať bouře česá zem, ať hory menší jsou, než byly za potopy, je ještě láska v nás pod strašným obrazem!
Roku 1942 vzniká skupina mladých umělců pod názvem
Skupina 42 vůdčí osobností byl teoretik Jindřich Chalupecký členy této skupiny byli Chalupeckého manželka Jiřina Hauková, Jiří Kolář, Ivan Blatný, Josef Kainar - zabývali se poezií všedního dne, životem člověka ve velkoměstě i na periferii -
Vývoj prózy Za okupace se v próze vyhranila 3 nejčastější témata: 1. Historická próza a tzv. próza génia = dílo o významné osobnosti 2. psychologická próza 3. vyznání lásky k domovu a k českému člověku
Historická próza -
jejím úkolem bylo poukazovat na mimořádně kladné i záporné okamžiky v českých dějinách, zdůrazňovat češství, vyzdvihovat významné osobnosti z českých dějin a tímto vším posilovat český národ v boji proti fašismu
Vladislav Vančura -
-
- v období okupace vytvořil cyklus Obrazy z dějin národa českého inspiraci hledá ve starých českých kronikách nejsou to dějiny v pravém slova smyslu, ale věrná vypravování o životě a skutcích válečníků i významných osobností z českých dějin. Vybírá si výrazné osobnosti jako příklady pro současnost a v minulosti vidí poučení, posilu i sebevědomí pro přežití národa. cyklus začal psát v období okupace a je nedokončen, jelikož byl Vančura popraven
6
Jiří Mařánek -
psal historické romány zaměřené na jižní Čechy je autorem historické trilogie, kterou věnoval rodu Rožmberků: 1. Romance o Závišovi – vypráví o odboji Záviše z Falkenštejna, který se chtěl zmocnit trůnu i královny, nakonec byl za vzpouru popraven 2. Petr Kajícník – líčí život Petra z Rožmberka, který toužil po životě v klášteře a našel zde svůj klid 3. Barbar Vok – líčí osudy posledního z Rožmberků – Petra Voka, který byl znám milostnými pletkami a láskou k vínu a umění
František Kožík -
je autorem románu Největší z Pierotů o román vypráví o proslulém představiteli francouzské pantomimy Janu Kašparovi – Deburau (Debyro), který byl po otci českého původu
Karel Schulz (Šulc) -
je autorem románu Kámen a bolest o je to příběh o životě a díle renesančního malíře a sochaře Michelangela Bunarrotiho (např. vyzdobil Sixtinskou kapli v Římě, je autorem sochy Davida)
Psychologická próza Jaroslav Havlíček -
pokračuje ve své linii, kterou započal v době meziválečné v době okupace vytvořil 2 romány: 1. Ta třetí – ústředním hrdinou je starý mládenec, který se zmítá mezi dvěma ženami – jedna je mladá a výstřední, chce se bavit a žít, druhá je skromná, tichá a obětavá. Hrdina – povrchní muž a slaboch – není schopen se rozhodnout, oběma ženám svým přístupem ublíží až je obě ztratí. Volí pak „tu třetí“ – dobrovolnou smrt (spáchá sebevraždu). 2. Helimadoe – název je sestaven z počátečních písmen 5 dívčích jmen – 5 sester a dcer podivínského venkovského lékaře ( Helena, Libuše, Marie, Doris a Ema ).
7
Václav Řezáč -
autor románu Svědek o nemocný stařec slídí po tajemstvích sousedů, podněcuje jejich slabosti a vášně, aby tak zaplnil svou samotu. Svůj vlastní život odvozuje z neštěstí druhých.
Marie Pujmanová -
autorka novely Předtucha o v centru dění je patnáctiletá Jarmila, která vzdoruje rodičům, má pocit, že ji nechápou o Jarmilini rodiče odjíždějí na konferenci do Malory, ona se už těší. Cestou na rande s povrchním a zlomyslným Toufarem vyslechne z rádia zprávu, že vlak do Malory vykolejil, zároveň poznává pravé Toufarovy úmysly. Obává se o rodiče, uvědomí si, že je má ráda, že to s ní myslí vždy dobře. Přichází telegram od rodičů – cestou vystoupili a pak nasedli do jiného vlaku.
Vyznání lásky k domovu a k českému člověku Jan Drda -
autor románu Městečko na dlani o román je napsán jako sled epizod o podává obraz českého venkovského městečka a jeho postaviček
Eduard Bass -
v době okupace napsal román Cirkus Humberto - vrchol prozaické tvorby, rozsáhlý román z cirkusového prostředí - Hlavním hrdinou je Vašek Karas, syn jihočeského zedníka, který projde všemi stupni výcviku v manéži a protože je bystrý, schopný a ctižádostivý, dosáhne rychle úspěchů. Přižení se do rodiny ředitele cirkusu Berwitze a po něm se stane ředitelem cirkusu Humberto. Prožije s cirkusem dobu jeho největší slávy, dovede ho udržet i v době poklesu zájmu o cirkus, ale nakonec se podřídí vkusu doby, rozpouští cirkus a vytváří první pražské varieté. - záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligenci
