17 8:01 AM Stránka 3 Laurelin Paigeová

Oddana tobe_001 az 003_Sestava 1 1/10/17 8:01 AM Stránka 3

Laurelin Paigeová

FOREVER WITH YOU Copyright © 2014 by Laurelin Paige All rights reserved Translation © Kateřina Teodosijevová, 2017 ISBN 978-80-249-3183-8

Oddana_tobe_06_(imprimatur).indd 4

9.1.2017 10:36:33

KAPITOLA JEDNA

Zhluboka jsem se nadechla a zadívala se na dveře bytu 3–12. Ještě jsem se nerozhodla, jestli do něj vstoupím. Vlastně jsem si ani nepamatovala, že bych někdy uvažovala nad tím, že zajdu až takhle daleko. Jenže jsem tu byla – srdce mi tlouklo, dlaně se potily, a než jsem se odhodlala zvednout ruku a zaklepat, rychle jsem zvažovala všechna pro a proti. Bože, proč jen jsem byla tak nervózní? Možná by mi pomohlo několik dalších hlubokých nádechů. Zkusila jsem to – nádech, výdech, nádech, výdech – a při tom jsem se rozhlížela po okolí. Chodba byla dlouhá a prázdná. Na zdech visely abstraktní obrazy v pozlacených rámech. Ačkoli budova byla zvenku hezká a stála v dobré čtvrti, na zemi ležel starý a prošlapaný koberec. Na podlaze u dveří o několik bytů dál jsem zahlédla rozházené okvětní plátky růží. Nejspíš pozůstatek romantického gesta. Sladké. Na druhé straně ode mne se otevřely dveře výtahu.


9.1.2017 10:36:33

6

LAURELIN PAIGEOVÁ

Ohlédla jsem se a uviděla pár kráčející opačným směrem. Muž v pěkném obleku držel ruku na bedrech ženy, blondýny s vlasy vyčesanými do perfektního drdolu. Dokonce i takhle zezadu byl na ty dva krásný pohled. Bylo jasné, že jsou do sebe zamilovaní. Přišlo mi legrační, jak jsem teď všude kolem sebe viděla známky romantiky. Nejspíš to bylo současným stavem mé mysli. Otočila jsem se zpátky ke dveřím. Byly hladké a obyčejné, přesto působily zlověstným dojmem. No, budu se s tím muset nějak poprat. Povytáhla jsem si batoh na rameni trochu výš a zaklepala. Uběhla skoro minuta, ale odpovědi jsem se nedočkala. Přitiskla jsem ucho ke dveřím a poslouchala. Uvnitř vládlo ticho. Možná jsem si spletla adresu. Podívala jsem se na dlaň, kam jsem si načmárala údaje, ale pot mi je už setřel. Nevadí. Věděla jsem, že jsem na správném místě. „Zkuste zvonek,“ zavolal na mě nějaký muž z druhého konce chodby. „Zvonek?“ zeptala jsem se, on mezitím opět zmizel ve svém bytě. Žádný zvonek jsem na první pohled neviděla, prohledala jsem tedy stěnu kolem dveří. A pak jsem našla malý knoflík. Divné, že jsem si ho nevšimla dřív. Položila jsem na něj třesoucí se prst a stiskla. Vzduch proťal hlasitý štěkot a mě málem z toho leknutí klepla pepka. Obvykle jsem se psů nebála, teď jsem však byla tak nervózní, že stačilo málo a hned se mi rozbušilo srdce. Uvnitř nastal pohyb a ženský hlas ostře okřikl psa. O několik sekund později se dveře otevřely. V předsíni stála Stacy a tvářila se mnohem přátelštěji než obvykle. Při pohledu na její až příliš široký úsměv mě zamrazilo. Na sobě měla pohodlné vyšisované tričko a džíny – ani trochu se to nepodobalo modelům, které


9.1.2017 10:36:33

ODDANÁ TOBĚ

7

nosila v Mirabellině butiku. Byla bosá a nehty si nalakovala na světle růžovo. Vypadala uvolněně. Sebejistě. Zato já se cítila přesně opačně. Její úsměv se ještě rozšířil. „Takže jsi přišla.“ „No jo.“ Nepohnula se, aby mi uvolnila cestu, a tak jsem dál stála venku a jen přešlapovala z nohy na nohu. Jestlipak viděla, jak se mi klepou kolena? Byla jsem si jistá, že ano. „Ach, omlouvám se! Pojď dál.“ Ustoupila a nechala mě projít. Váhavě jsem vstoupila a prohlížela si její byt. Byl hezký. Ne tak hezký jako Hudsonův – tedy Hudsonův a můj –, ale určitě hezčí než ten, ve kterém jsem bydlela dřív na Lexington Avenue. Prostor působil sterilně, chladně a bez poskvrnky, až na stůl po mé levici. Ten pokrývaly hromady a hromady papírů, které mi připomněly nepořádek ve skříňkách u Davida v The Sky Launchi. „Tudy.“ Stacy mi pokynula ke gauči v obývacím pokoji. Bylo to dvojče toho sofa, které měl ve své kanceláři Hudson – hnědá kůže a nadměrné područky. Tolik se mi líbilo, že jsem jeho levnější verzi objednala do kanceláře v klubu. Gauč jsme s Hudsonem pokřtili žhavým sexem. Stacyina pohovka byla rozhodně tou dražší variantou, vzhledem k prudérnosti její majitelky jsem však pochybovala, že by se na ní někdy odehrávaly podobné aktivity. Jen jsem se pozastavila nad tím, jak máme podobný vkus… Mnohem podivnější však bylo, že jsem vůbec měla příležitost, abych Stacyin vkus poznala. Proč jsem sem chodila? Napětí v mém žaludku jasně říkalo, že to bylo špatné rozhodnutí. Měla bych vypadnout. Jenže jsem nemohla. Jako by mě na místě držela nějaká nepřekonatelná síla. Jako kdyby moje boty měly železné podrážky a podlaha byla magnetická. Věděla jsem,


9.1.2017 10:36:33

8

LAURELIN PAIGEOVÁ

že to jsou jen mé představy – že bych samozřejmě mohla odejít, kdykoli by se mi zachtělo. Přesto jsem tam zůstala, naprosto v rozporu se zdravým rozumem. Narovnala jsem se v ramenou s nadějí, že se tak budu cítit sebejistěji, a posadila se. Zapadla jsem hlouběji, než jsem čekala, a moje kolena se ocitla výš než boky. Cítila jsem se trapně a nejspíš jsem tak i vypadala. Tolik k pocitu sebevědomí. „Moc se omlouvám,“ řekla Stacy. „Péra v pohovce jsou zlomená. Posuň se víc dozadu, aby ses mohla opřít.“ Opatrně jsem se zvedla z propadlého místa a přesunula se. Tentokrát jsem si sedala pomaleji a testovala pevnost. Tady byly pružiny naštěstí v pořádku. Moje vyrovnanost vzala ovšem za své. Stacy se posadila do křesla vedle mě. O nohu se jí třela velká šedivá kočka. Zasyčela na mě. Její nepřátelství mi připomnělo štěkot, který jsem slyšela za dveřmi. Rozhlédla jsem se, ale po psu nebylo ani památky. Stacy ho nejspíš zavřela v jiném pokoji. Bylo zvláštní, že v tak malém bytě měla obě zvířata. Ani bych ji na milovnici zvířat netipovala. Jenže zrovna tak jsem si nikdy nepředstavila, že by na sobě mohla mít džíny a tričko. Pomyslela jsem si, že je to právě ta nepředvídatelnost, co mě znervózňuje, nic jiného v tom nebude. „Můžu ti něco nabídnout? Vodu? Ledový čaj?“ „Ne, děkuju.“ Zkřížila jsem nohy. „Vlastně mám dost nabitý program. Myslíš, že bychom to mohly vyřídit?“ Byla to lež. Nemusela jsem nikam chvátat. Dokonce na mě nečekal ani řidič. Přijela jsem metrem, místo abych požádala Jordana. Podával zprávy Hudsonovi a já nechtěla, aby mu referoval o téhle návštěvě. „Jistě. Samozřejmě.“ Vstala a zamířila k televizi. Všimla jsem si, že k ní měla připojený počítač, a když se obrazovka rozsvítila, objevila se na ní plocha jejího notebooku.


9.1.2017 10:36:33

ODDANÁ TOBĚ

9

Kočka, která se už neměla o koho otírat, se přesunula k mé noze. Super. Teď budu mít na černých kalhotách šedivé chlupy. Jak to vysvětlím Hudsonovi? Snad se stihnu převléknout, než si toho všimne. Stacy hledala v počítači a přitom šveholila: „Upřímně, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli přijdeš. Vypadalo to, že nemáš zájem. Překvapilo mě, když jsem dostala tvoji esemesku.“ „No, ani já jsem si nebyla jistá, jestli přijdu. Ale zvědavost zvítězila.“ Možná to bylo mickou u mých lýtek, každopádně jsem nemohla z hlavy vyhnat známé přísloví, že zvědavost zabila kočku. Kruci, co to dělám? Nebylo už pozdě na to, abych si to rozmyslela? Nebylo pozdě, dokud nespustí to video. Už jsem nemohla couvnout, nebo ano? Nikdy bych nedokázala přestat přemýšlet o tom, co Stacy na Hudsona ví. Možná jsem se měla zeptat jeho, místo abych seděla tady. „Pro případ, že bys opravdu přišla, jsem si video uložila. Musím ho jen najít. Vydrž. Někde tady musí být.“ Připadalo mi, že Stacy hledá v počítači už celé hodiny. Každá ubíhající sekunda mi způsobovala agónii. Mysl mi zahlcovaly představy, co na videu může být – jak mě Hudson podvádí na tisíc způsobů. Pokusila jsem se myšlenky zahnat, ale držely se mě, dorážely na mě a žadonily o mou pozornost. Než se mi podařilo uvolnit napětí, okousala jsem si nehty až do krve. „Zatímco čekáme, možná bys mi mohla říct, co na tom videu je.“ „Och, to nemůžu.“ Obdařila mě dalším vřelým úsměvem. „Neuvěříš tomu, dokud to neuvidíš. Ale důvěřuj mi. Změní to všechno, co si o Hudsonovi myslíš. Je to lhář, víš.“ Nikdy jsem neviděla, že by se Stacy tolik usmívala. Jako kdyby jí moje nepohodlí dělalo radost. Jako by ji těšilo ničit můj vztah s Hudsonem.


9.1.2017 10:36:33

10

LAURELIN PAIGEOVÁ

„Není lhář. Věřím mu.“ To já mu lhala. Hudson nic neudělal, naopak se vždycky dokázal obhájit. „Uvidíš.“ Z její jistoty mi naskočila husí kůže. Určitě neměla pravdu. Znala jsem Hudsona. Nic přede mnou neskrýval. „Ach! Už jsem to našla!“ zatrylkovala Stacy. „Opravdu ti nemůžu nic nabídnout, než to pustím? Vodu? Ledový čaj?“ Zaskřípala jsem zuby. Napětí v břiše sílilo s každou ubíhající sekundou. „Řekla jsem, že ne, díky.“ „Popcorn?“ zasmála se. „Ráda jím popcorn, když se dívám na televizi. Popcorn a M&M‘s.“ „Podívej, Stacy, pro mě tohle není zábava. Řekla jsi mi, že máš něco, co mě přiměje změnit mé mínění o Hudsonovi. Myslíš si, že se na to těším?“ Tohle bylo šílené. Co jsem tu dělala Hudsonovi za zády? Měla jsem si s ním o tom promluvit, zeptat se ho na to video, místo abych se sem vplížila a dívala se na něj. Vždyť jsem ani nevěděla, jestli téhle ženské můžu věřit. Možná to celé byl jen nějaký její trik. Vstala jsem, abych odešla. „Neměla bych tu být. Musím jít.“ Zamířila jsem ke dveřím. „Ne! Počkej! Už to začíná.“ Mé lepší já opět podlehlo zvědavosti. Obrátila jsem se zpátky k televizi. Obrazovka byla tmavá, z pozadí jsem ale slyšela zastřený hlas. Pomalu, pomalinku začínala být slova zřetelnější. Byl to Hudson. „Chci tě, zlato. Ať se stalo cokoli. Ať budu muset udělat cokoli. Ať budu muset říct cokoli. Musíš být součástí mého života.“ Obrazovka byla pořád temná, slova jsem ale poznala. Něco podobného mi řekl – nedávno. V klubu. „To je nějaký vtip?“ „Buď trpělivá.“ Stacy se zachichotala. Obraz se začal rozjasňovat a zaostřovat. Hudson ležel


9.1.2017 10:36:33

ODDANÁ TOBĚ

11

na posteli, díval se mimo kameru a byl nahý. Podívala jsem se na Stacy. Měla jsem vztek, že viděla mého přítele bez oblečení, Hudsonova další slova mě ale přitáhla zpět k videu. „Cokoli budu muset říct, zlato. Musím tě mít ve svém životě.“ Ta slova jsem znala, scénu jsem však nikdy neviděla. Neznala jsem tu postel ani pokoj. Nebyla jsem tam, když se to natáčelo. Zavrtěla jsem hlavou – ne, ne, ne. Tahle slova patřila mně. Zlato byla moje přezdívka. Tak komu to říkal? Kamera se začala pohybovat okolo Hudsona. Zadržela jsem dech. Čekala jsem, že za okamžik uvidím, s kým mluví, zároveň jsem se odhalení bála. Jak se však kamera blížila, obraz se zamlžil. Tak moc, že nebylo možné zjistit, co se tam děje ani o koho jde. Bylo to stejné jako dívat se přes špinavé čelní sklo auta nebo zamazané brýle. Znovu a znovu jsem mrkala a doufala, že se tak zbavím mlhy a obraz se rozjasní. Potřebovala jsem vidět, o co jde, nutně jsem musela zjistit, kdo tam byl. I když jsem nechtěla, musela jsem se to dozvědět. Skočila jsem k televizi a uhodila do ní ze strany pěstí ve snaze obraz vyostřit. „Ukaž mi to, sakra,“ zaječela jsem. „Ukaž mi, co schováváš!“ Udeřila jsem opět do televize a pak znovu a znovu, dlaně mi při tom zrudly, dech se zadrhával námahou. Musela jsem to vidět, musela jsem to vědět. V duchu jsem znala pravdu – to video skrývalo odpovědi. To, co jsem potřebovala, co jsem nutně musela znát, bylo tady na té obrazovce. Za tou mlhou se skrývalo všechno, co se mi nejvíc ošklivilo, moje nejhorší obavy, nejtemnější představy – něco, co mohlo všechno zničit. Něco, co mohlo mě a Hudsona navždy rozdělit.


9.1.2017 10:36:33

KAPITOLA DVA

Probudila jsem se vyděšená, na čele mi stál pot, srdce divoce tlouklo. Věděla jsem, že to byl sen, zanechal však po sobě intenzivní a živý pocit. Opravdu hloupé. Vždyť to nebylo skutečné. Nebylo to však ono video ze snu, které ve mně vyvolalo paniku – bála jsem se toho, co by mohl ukrývat ten opravdový záznam. Stacy řekla, že má nějaký důkaz vztahu Hudsona a Celie. Večer jsem nad tím mávla rukou, ale nejspíš jsem neměla, protože teď se to usadilo v mém podvědomí. Ohlédla jsem se po Hudsonovi spícím vedle mě. Obvykle jsme se během spánku neustále dotýkali. Pocit odcizení vyvolaný mou noční můrou se bez jeho tepla ještě prohloubil. Nechtěla jsem svého milého rušit, a tak jsem ignorovala potřebu se k němu přitulit a místo toho vylezla z postele, oblékla si župan a zamířila do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a zhluboka


9.1.2017 10:36:33

ODDANÁ TOBĚ

13

se nadechla, abych se uklidnila. Nočními můrami jsem nikdy netrpěla. Dokonce i tehdy, když moji rodiče zemřeli, zůstaly moje sny klidné a příjemné. Přes den odváděla moje obsesivní mysl spoustu práce – ve spánku mě problémy nepronásledovaly. Teď jsem nepropadala posedlosti, jako tomu bývalo v minulosti. I když mi zbývalo dost věcí, s nimiž jsem se musela poprat. Ale byla jsem zamilovaná a šťastná. Uplynulý týden byl však plný stresu a bolesti – Hudson v Japonsku a náš vztah u ledu. Moje tajemství, která jsem před ním skrývala a o nichž jsem si nebyla jistá, jestli mi kdy odpustí. A pak jeho vlastní provinění – za mými zády zbavil Davida vedení The Sky Launche. A ještě horší bylo, že mě nebránil. Rozhodl se naslouchat lžím své dávné přítelkyně, která s námi hrála vlastní hru, v níž jsem se já stala obětí. Věděla jsem, že naše láska vyváží tíhu všech chyb a omylů. On to věděl taky, jak mi dokázal, když včera večer přijel do klubu a překvapil mě svým vyznáním. Ačkoli stále ještě nedokázal říct ta dvě slova, po nichž jsem toužila, teď jsem věděla, že je slyšet nepotřebuju. Cítila jsem jeho lásku každou buňkou svého těla. Cítila jsem ji, když jsme se milovali uprostřed tanečního parketu, cítila jsem ji z jeho péče a něžností. Vyrazili jsme spolu na dlouhou trať, byli jsme pevně a úzce spojení – to bylo naprosto jasné, a díky tomuto vědomí by úzkost neměla mít šanci. Ještě pořád jsme si však nedokázali plně důvěřovat, a to mě znepokojovalo. A navíc tu bylo to video, které prý Stacy měla. Co na něm mohlo být? Chtěla jsem ho vůbec vidět? Co když to byl jen trik? Nebo to bylo důležité? Trápilo mě to tak, až jsem ztrácela klid a jistotu. Myslela jsem na to i ve spánku. Nic to neznamená, říkala jsem si. Nijak se to mě a Hudsona netýká.


9.1.2017 10:36:33

14

LAURELIN PAIGEOVÁ

Nejistota, která mě svírala, však svědčila o opaku. „Co se děje?“ Hudson mě polekal, šok ale neměl žádný vliv na můj už tak zrychlený tep. Ohlédla jsem se přes rameno a uviděla ho stát ve dveřích koupelny. Vypadal stejně jako vždycky – sexy a odtažitě. Při pohledu na jeho nahé tělo se mi zúžil dech – tak to bylo vždycky, dokonce i tehdy, když jsem zrovna nemyslela na to, jak s ním skočím do postele. Zatímco můj pohled cestoval po jeho muskulatuře, kousala jsem si rty. No, možná mi myšlenky na sex nebyly tak vzdálené, jak jsem tvrdila. Přišel blíž a postavil se za mě. V zrcadle se jeho šedé oči setkaly s mým pohledem. „Jsi v pohodě?“ Nejdřív mě napadlo, že budu lhát, ale to jsem už dělat nechtěla. Dostala jsem druhou šanci, a jestli chci, aby mi to s tímhle mužem fungovalo, budu se muset zlepšit, co se týká sdílení informací. Musím mu říct o Stacy a jejím videu. Udělám to. Ale nejdřív jsem potřebovala chvilku, abych se uklidnila. „Zdálo se mi něco ošklivého a teď nemůžu usnout.“ Starostlivě nakrčil obočí. „Chceš si o tom promluvit?“ Zavrtěla jsem hlavou. Pak jsem si to ale rozmyslela. „Ano. Ale později.“ „Hmm.“ Objal mě pažemi kolem pasu a políbil mě do vlasů. „Co kdybych ti zatím připravil horkou koupel?“ „To zní božsky.“ Pustil mě a začal se věnovat svému úkolu. Opřela jsem se o stěnu sprchového koutu, zatímco se Hudson naklonil nad velkou vanu a roztočil kohoutky. Bylo nemožné neobdivovat jeho pevné tělo, netoužit olíznout dlouhou linii mezi jeho svaly na břiše nebo hryznout do oblé křivky jeho pozadí. Vzhlédl ke mně. „V těch tvých hnědých očích vidím nemravné myšlenky.“


9.1.2017 10:36:33

ODDANÁ TOBĚ

15

Pokusila jsem se o úsměv, aspoň jsem doufala, co nejvíc dvojsmyslný. „Připojíš se ke mně?“ „V nemravných myšlenkách, nebo ve vaně?“ Pleskla jsem ho přes ten jeho svůdný zadek. „Ve vaně.“ „Připojím se k obojímu.“ Byly tři hodiny po půlnoci uprostřed pracovního týdne. Ráno musel do práce. A měl za sebou let přes oceán. Jeho pozornost vůči mně však nikdy neochabovala. Vždycky byl připravený. I když jsem ho vyhnala do Japonska, neustále se ujišťoval, že je o mě postaráno – poslal svou sestru, aby mě zkontrolovala, nechával mi zprávy na recepci. Kdy mě jeho péče přestane překvapovat? Nikdy. To je ono. Sundala jsem si župan a pověsila ho na háček. Užívala jsem si Hudsonův chtivý pohled, když jsem před ním stála nahá. Prsty jsem zkusila teplotu vody ve vaně. Byla perfektní – skoro až moc horká, ale přesně tak jsem to měla ráda. Vstoupila jsem do lázně a usadila se dopředu, aby Hudson mohl vklouznout za mě. Uvědomila jsem si, že jsme se spolu zatím nikdy nekoupali. Těžko bychom mohli mít pocit, že už jsme spolu všechno zažili, když nám toho ještě zbývalo tolik, co jsme mohli vyzkoušet. Byla to příjemná představa – že jsme ještě pořád na začátku, že se máme na co těšit. Když se za mnou Hudson usadil, opřela jsem se o jeho hruď. Nosem mi přejel po tváři. „To je prima.“ „Teplota je skvělá.“ Horká voda uvolňovala mé svaly a odplavovala pozůstatky napětí po mém snu. „Myslel jsem to, jak tě držím.“ Hudsonův hlas byl měkký, jako kdyby pro něj bylo obtížné ta slova říct nahlas. „Chybělo mi to.“ Bože, mně to taky strašně moc chybělo. Byl to jeden z důvodů, proč jsem byla tak nervózní – ještě jsem se zotavovala z doby, kdy jsme nebyli spolu. Mozek ještě


9.1.2017 10:36:33

16

LAURELIN PAIGEOVÁ

pořád zpracovával to, co jsem postrádala nejvíc – což bylo vlastně všechno. Ztratila jsem téměř všechno. Proto jsem měla takovou obavu ze Stacyina takzvaného důkazu. Otázka, která mezi námi zůstávala nezodpovězená, mou úzkost prohlubovala. Ještě pořád nám zbývalo vysvětlit si spoustu věcí. Na několik dlouhých minut jsme se propadli do příjemného mlčení. Když začala voda chladnout, natáhl se Hudson pro lahvičku stojící na poličce za mramorovou vanou. Nalil si do dlaní pár kapek mýdla vonícího po květech třešní – mé nové oblíbené vůně – a dlouhými tahy mi je vmasíroval do pokožky. Když skončil s mými pažemi, naznačil mi, abych se předklonila, aby mohl pokračovat péčí o má záda. Pak mě k sobě přitáhl tak, aby dosáhl na každou část mého těla. Nakonec mi přejel prsty po břiše nahoru k hrudi. Sladkou chvilku strávil na mých prsou, která hnětl s tou správnou dávkou tlaku, až mi ztuhly bradavky. Jemně mi okusoval lalůček a pak jedna jeho ruka zamířila k níže položeným partiím. Jeho mohutnějící penis mi tlačil na bedra a jasně dával najevo, na co Hudson myslí. Nejdřív jsme si ale museli o něčem promluvit. Nevěřila jsem, že by to něco bylo natolik závažné, aby to mohlo ohrozit naši budoucnost, mluvit jsme o tom však museli. Otočila jsem se a obkročmo se na něj posadila. Voda při tom kolem nás zašplouchala. Chytila jsem ho za ruce, abych mu je zaměstnala, a začala jsem: „Musíme spolu něco vyřešit.“ Obočí mu vyjelo vzhůru, ačkoli jeho pohled zůstal přilepený k mým ňadrům. „Opravdu?“ „Opravdu.“ Sklonila jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí. „Kdo povede tvůj klub?“ Uličnicky se usmál. „Ty.“ Zakřenila jsem se, nedala jsem však najevo souhlas.


9.1.2017 10:36:34

ODDANÁ TOBĚ

17

Ale ani nesouhlas. Hudson prohlašoval, že chce, abych převzala The Sky Launch, avšak já byla přesvědčená, že je to jen výmluva, aby se zbavil Davida Lindta. Můj milý dosáhl svého – David měl ani ne za týden odjet, aby převzal vedení jednoho z Hudsonových klubů v Atlantic City. Byla jsem naštvaná, ale když se mi tenhle plán rozležel v hlavě, musela jsem přiznat, že Hudson udělal dobrý tah. Pracovat každý den vedle bývalého přítele nebyl zrovna dobrý nápad. Taky bych nechtěla, aby Hudson pracoval s nějakou svou ex. To ale neznamenalo, že bych byla připravená sama řídit klub. Taky jsem však nebyla ochotná předat ho někomu cizímu. Tahle diskuze by mohla být na dlouho, kdyby se mi k rozkroku netiskl Hudsonův penis. Ten by mě totiž snadno přiměl souhlasit s čímkoli. Protože jsme ještě pořád měli propletené prsty, začal mě Hudson svádět svými rty. Naklonil se dopředu a vzal jednu mou bradavku do úst. Zasténala jsem potěšením. Mé tělo se mu chtělo poddat, v hlavě se mi však rojily další otázky. „A co teď bude s Celií?“ Jeho rty opustily moje ňadra. „Opravdu teď chceš mluvit o Celii?“ „Nechci o ní mluvit vůbec. Musím si ale být jistá, že pro mě nepředstavuje žádnou hrozbu.“ Spolkla jsem knedlík, který se mi nečekaně udělal v krku. „Pro nás.“ Až doteď jsem si nevšimla, jak moc mě děsil její potenciální vliv na náš vztah. „Hej.“ Hudson vzal můj obličej do dlaní. „Nic ti nehrozí. Nemá pro svá tvrzení žádné důkazy a nepodala žalobu. I kdyby to udělala, pořád bych byl s tebou. To přece víš.“ Slabě jsem kývla. „Co ale bude dál?“ „Bude to jednoduché. Prostě se s ní nebudeme ví-


9.1.2017 10:36:34

18

LAURELIN PAIGEOVÁ

dat. Nebudeme s ní mluvit. Nebudeme jí odpovídat na e-maily.“ „My?“ Samozřejmě že se s ní nebudu vídat já – nenáviděla jsem tu couru. Ale Hudson? „Ano, my. V mém životě není místo pro nikoho, kdo je proti nám.“ Jako by se ze mě odvalil další kámen. „Tvoje matka je taky proti nám, pamatuješ?“ Pokoušela jsem štěstí. Sophia Pierceová, pro mě i Hudsona nebezpečné monstrum, byla se životem svého syna pevně spojená. I když jsem ji nenáviděla, věděla jsem, jak je rodina důležitá. „Já vím,“ povzdechl si Hudson a spustil ruce z mého obličeje. „Alespoň že se náš vztah nepokouší sabotovat. Jestli něco takového zkusí, tak s ní skončím. Ty jsi jediná, na které mi záleží.“ „Díky.“ Jemně jsem ho políbila. „Ale doufám, že k tomu nedojde. Představa, že se jednou se Sophií usmíříme, je docela hezká.“ Před několika dny jsem se usmířila se svým bratrem Brianem. V břiše se mi dík tomu uvolnil uzel napětí, kterého jsem si do té doby ani nevšimla. Ke stejnému scénáři s Hudsonem a Sophií nejspíš nedojde, ale co jsem mohla vědět? Myšlenky se mi stočily zpátky k Celii a k důvodům jejího podvodu, které mi pořád nebyly docela jasné. „Proč to ale udělala, Hudsone? Proč se Celia staví proti nám?“ „Ne proti nám.“ Ztuhly mu čelisti. „Je to kvůli mně.“ „Ještě pořád? Kvůli tomu, co jsi udělal před lety?“ Zabolelo mě srdce nad tím, jak se očividně snažil sám sebe mučit. Hudson nebyl na svou minulost pyšný, ale jak bylo možné očekávat, že se pohne kupředu, když ho neustále doháněly výčitky svědomí? Pak mě přemohl hněv. „Nezajímá mě, co jsi jí udělal – je to děvka. To, co provedla, je odporné a děsné a neodpustitelné. Zvlášť když tvrdila, že je tvoje přítel-


9.1.2017 10:36:34

ODDANÁ TOBĚ

19

kyně. Copak je do tebe ještě pořád zamilovaná? To je ten problém?“ Hudson uhnul očima. „Pokud si myslí, že mě miluje, pak zraňovat tebe určitě není způsob, jak si získat mou náklonnost.“ „No, každopádně se chová jako zhrzená milenka.“ „Nemá důvod.“ Pohladil mě dlaní po tváři. „Celia a já jsme spolu nic neměli. Nikdy. Až na…“ Jeho hlas změkl. „Až na to, jak jsem ji přiměl věřit, že k ní něco cítím.“ „Ví, že to nebylo skutečné.“ Nesnášela jsem pocit, že ho to ještě pořád trápí. „Už je to dávno. Jestliže se tě snažila dostat zpátky, pak to bylo tehdy, když se vyspala s tvým tátou a ty ses pak přihlásil k jejímu dítěti místo Jacka. Proč jsi mi o tom vlastně neřekl?“ „Měl jsem to udělat,“ zalitoval. „Ano, to jsi měl.“ Vyjasnilo by mi to mnohé ohledně jeho vztahu k Celii i k otci. Navíc to byla další věc, která mezi námi stála jako zeď – i když většina tajemství, jež nás rozdělovala, patřila mně. Toho jsem litovala zase já. Hudson mi pustil ruce a přejel prsty dolů po žebrech. „Nevnímal jsem to jako své tajemství.“ „Dobře, to je fér.“ Zachvěla jsem se, když mi začal jemně třít kůži na bocích. Začínal být neklidný, chtěl víc, chtěl mě. Čas na rozhovor se blížil ke konci. Musela jsem přejít k podstatě problému. „Něco se ale mezi námi změnilo. Měli bychom být schopní spolu o podobných věcech mluvit. Mohl jsi mi přinejmenším říct, že máš dobrý důvod jí nevěřit, důvod, proč bych jí neměla věřit já.“ „A ty jsi mohla respektovat mé přání a nevídat se s ní.“ „Ano, to jsem mohla.“ Povzdechla jsem si. „Oba se musíme změnit. Musíme být k sobě upřímní, Hudsone, co nejvíc to půjde. Teď už víme, že k sobě patříme, v dobrém i zlém, že ano? Tomu musíme věřit víc


9.1.2017 10:36:34

20

LAURELIN PAIGEOVÁ

než čemukoli jinému. Nesmíme se bát našich tajemství a naší minulosti. Ani jeden z nás. Upřímnost, otevřenost, průhlednost.“ Nadzvedl obočí. „Nahota?“ Jo, ztrácela jsem ho. „Ty jsi maniak.“ „Souhlasím.“ Naklonil se vpřed, aby mohl olíznout kapku vody z mé bradavky. „Co se tebe týká, stává se ze mě maniak.“ Musela jsem se usmát. Což nebylo úplně jednoduché, protože mě svým jazykem kroužícím po mých prsou přiváděl k šílenství. „Hudsone, přestaň. Myslím to vážně.“ „Já vím.“ Opět se ve vaně opřel. „A souhlasím se vším, co jsi řekla. Musíme být k sobě upřímní.“ „Dobře.“ Zvedla jsem ruku, abych ho zastavila, než bude pokračovat se sváděním. „Zadrž. Mám ještě něco.“ „Aha. Co to je?“ Začínal být netrpělivý, ale snažil se nedat to najevo. Skoro bych byla ochotná nechat zbytek naší konverzace na později. Vzpomínka na noční můru a zlá předtucha mě ale nutily pokračovat. „Co se stalo mezi tebou a Stacy?“ „Stacy?“ Vypadal zmateně. „Stacy od Mirabelle?“ „Jo.“ „Nic se nestalo.“ Moje otázka ho vyvedla z míry. „Co jsi tím myslela? Jako jestli jsem s ní chodil? Asi před rokem nebo tak jsem ji vzal na jednu charitativní akci. Ale jinak už nic.“ „A nespal jsem s ní,“ dodal, než jsem se stihla zeptat. To bylo uklidňující. Nebyl to však důvod, proč jsem z ní měla špatný pocit. „Existuje nějaký důvod, proč by se ti chtěla pomstít? Nebo proč by ti neměla důvěřovat?“ Pomalu zavrtěl hlavou. „Nic mě nenapadá.“ „Nebyla jednou z tvých obětí?“ „Obětí?“ Přimhouřil oči. „Takhle říkáš lidem, s nimiž jsem si zahrával?“


9.1.2017 10:36:34

ODDANÁ TOBĚ

21

Ošila jsem se. „Možná to nebyl nejlepší výraz…“ „Ne. Nejspíš to nejlepší výraz je. Jen se to neposlouchá zrovna příjemně.“ „Omlouvám se.“ Jeho tvář potemněla. „Neomlouvej se. Je to moje minulost. Musím s tím žít. Proč se ptáš?“ Zhluboka jsem se nadechla. Koneckonců jsme k sobě chtěli být upřímní. Tohle k tomu patřilo. „Když jsme naposledy byli u Miry, Stacy mi řekla, že má nějaké video. Video, které dokazuje, že mezi tebou a Celií je něco jinak. Neměla ho u sebe, a tak jsem jí dala telefonní číslo, aby mi mohla zavolat.“ „To se stalo, když jsme spolu byli naposledy u Miry?“ „Ano. Odchytla mě, když jsi mi hledal boty. Máš představu, o čem mluvila?“ Pozorně jsem se mu zadívala do obličeje, abych odhalila cokoli, co by případně skrýval. „Ani trochu.“ Buď byl opravdu skvělý herec, nebo opravdu nic nevěděl. Nikdy jsem ho neviděla tak vykolejeného. „Neřekla ti, co na tom videu je?“ „Ne. Jen že ho má a že uvidím, proč ti nemám věřit.“ Kousla jsem se do rtu. „Včera mi poslala esemesku. Nebo někdy během toho týdne, kdy jsem neměla telefon, a tak jsem tu zprávu dostala až teď.“ Čekala jsem, že se zeptá, proč jsem mu o tom neřekla dřív, ale neudělal to. „Co ti psala?“ „Že to video je moc velké na to, aby ho mohla poslat přes mobil, ale že ji mám kontaktovat, jestli ho chci vidět.“ Zamyslel se. „A chceš ho vidět?“ „Ne.“ Ale vlastně jsem chtěla. „Ano.“ I když možná ne. „Já nevím. Měla bych?“ „No,“ třel mi dlaněmi paže, „už víš, že se Celii nedá věřit. A Stacy na mě nemůže mít nic víc, než co už jsi slyšela. Víš o mých tajemstvích a minulosti víc než kdokoli jiný. Znáš mě, Alayno.“


9.1.2017 10:36:34

22

LAURELIN PAIGEOVÁ

„To ano.“ „Takže pokud mi nevěříš…“ „Já ti věřím. Jestli tvrdíš, že tam není nic, čím bych se měla znepokojovat…“ Podíval se mi do očí. „Není.“ Odmlčela jsem se. Jakmile promluvím, už svoje slova nebudu moct vzít zpátky. Budu muset na to video zapomenout a vydat se dál. To bylo proti všem mých obsesivním zvykům – zvládnu to? Věřila jsem, že ano. Kvůli Hudsonovi. Usmála jsem se. „V tom případě ho vidět nepotřebuju.“ Bylo to snadnější, než jsem si představovala. A myslela jsem to vážně. Nebylo třeba, aby mi cizí lidé dokazovali, jaký Hudson je, co pro mě znamená. Bylo úžasné, o kolik lépe jsem se cítila, když jsem mohla to zpropadené video pustit z hlavy. Už mě to nebude tížit, ačkoli ve mně pořád zůstával pocit chvějivé nervozity, ta ale prostě nejspíš potřebovala ještě trochu času, než vyprchá. Hudson se naklonil dopředu a políbil mě na bradu. „Děkuju.“ „Za co přesně?“ „Že jsi se mnou mluvila otevřeně.“ Naklonil hlavu. „Nemusela jsi mi o tom říkat, ale udělala jsi to.“ „S tím, že bychom k sobě měli být upřímnější a otevřenější, to myslím vážně.“ „Ano, vidím. Také to myslím vážně. Jediná možnost, jak se pohnout kupředu, je přijmout, že jsme jeden druhému naprosto oddáni.“ Zvedl ke mně oči. „Jsme, že?“ Byla to jen krátká otázka, odpovědět na ni však bylo těžší než na všechny ostatní – než když mě žádal, abych byla jeho přítelkyní nebo abych se k němu nastěhovala. Přesto jsem odpověděla snadno a samozřejmě. „Pro mě to platí.“ „Pro mě taky.“ Pevně mě políbil a pak jemně sál můj spodní ret, než jazykem pronikl dovnitř v erotickém


9.1.2017 10:36:34

ODDANÁ TOBĚ

23

tanci předehry. Objala jsem ho kolem krku a přitáhla se k němu blíž. Jeho penis mezi námi zapulzoval a rozkrok se mi v odpovědi na to sevřel, na znamení stejné touhy a potřeby, jakou mi dával najevo i on svým polibkem. Aniž by mě přestal líbat, Hudson zvedl dlaň k mým ňadrům. Byl skutečným expertem v dokonalém způsobu hlazení, který jsem potřebovala, jeho dotek nikdy nebyl příliš jemný, vždycky v něm bylo dostatečné množství drsnosti. Zasténala jsem, když mi stiskl jeden z prsů a málem mě přivedl k šílenství. Tolik jsem se soustředila na pozornost, kterou věnoval mé hrudi, že jsem si nevšimla jeho druhé ruky putující po mém těle stále níž, dokud mi palcem nezačal třít klitoris. Při tom nádherném pohlazení jsem sebou cukla a koleny mu stiskla boky. Okamžitě jsem ucítila, jak se mi v podbřišku rodí příjemné napětí vedoucí přímo k výbuchu. Tak brzy, příliš brzy. Byla jsem nahoře a teď, protože jsem chtěla svou explozi oddálit, abychom mohli vyvrcholit společně, jsem jeho ruku odstrčila. Obkroužila jsem dlaní Hudsonovu pevnou erekci, až přivřel oči. Hladila jsem ho, ale jen krátce, pak jsem přesunula váhu na kolena. Usadila jsem se nad ním a potom sklouzla po jeho tvrdém penisu dolů. Zasténala jsem, když mě vyplnil. Seděla jsem na něm několik sekund nehnutě a čekala, až se mé tělo přizpůsobí jeho velikosti, zatímco stěny pochvy se uvolňovaly, aby mu vytvořily dostatek prostoru. Ach bože, to byl tak skvělý pocit. Právě takhle, když jsme se nehýbali, to vypadalo, jako kdyby byl stvořen přesně pro mě, jako kdyby byl jeho penis vytesán právě pro moje lůno a pro mě osobně. Ty smyslné myšlenky ještě zintenzivněly úžasný pocit, který jsem cítila, když byl uvnitř mě. Až jsem se zachvěla. Zavrtěl se pode mnou, jak ho přemáhala netrpělivost. A tak jsem se pohnula. Nejdřív jsem na něm jela pomalu, pak mnohem rozhodněji. Rukama jsem


9.1.2017 10:36:34

24

LAURELIN PAIGEOVÁ

se mu opřela o ramena a odstrkovala jsem se od něj silou, o níž jsem věděla, že po ní Hudson touží, a po které jsem toužila i já. Zakrátko mě chytil za zadeček, aby podpořil moje pohyby. Pak si mě přidržel, zatímco svými boky pronikal nahoru a vpřed dlouhými a promyšlenými výpady. „To vždycky musíš mít všechno pod kontrolou?“ zeptala jsem se udýchaně. Ne že by mi to vadilo. Líbilo se mi poddávat se jeho nadvládě. Koutky úst se mu zlehka nadzvedly. „Jestli chceš, abychom vyvrcholili oba, tak ano.“ Zasmála jsem se, na což jeho penis uvnitř mě zareagoval trhnutím, které mě málem svrhlo přes okraj propasti. Když jsem opět mohla promluvit, nadhodila jsem: „A kdo podle tebe by nevyvrcholil, kdybys mě nechal u kormidla?“ „Ty.“ Pevněji mě chytil za boky, a jako by chtěl dokázat své tvrzení, pronikl do mě hlouběji, až zasáhl to místečko – to jediné, jedinečné, to, které dokázal najít jen on a které našel vždycky. Můj orgasmus přišel náhle a překvapil mě nepřipravenou. Zalapala jsem po dechu, zaryla mu nehty do kůže a už jsem se vezla na vlně extáze, která mi rozechvěla každičký nerv, odstřihla mě od končetin a zatemnila mi mozek. Hudson nezmírnil své tempo ani potom, co jsem se na něj zhroutila. Pokračoval v cestě ke svému vlastnímu vyvrcholení, hnal se za nehmotným cílem. Když dosáhl své cílové čáry, jeho vyvrcholení ho přitisklo ke klitorisu a způsobilo, že se mé bezvládné tělo opět rozechvělo. Zatímco se zklidňoval, líbal mě na krku a podél čelisti, až konečně dosáhl mých rtů, kde se zdržel, aby mi svými rty vzdal sladký hold, dokud se tep našich srdcí nevrátil k normálu. Pak se ode mne odtáhl a podíval se mi do očí. Čelo


9.1.2017 10:36:34

ODDANÁ TOBĚ

25

se mu zkrabatilo. „Alayno?“ Pohladil mě po obličeji. „Co se děje, zlato?“ Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila jeho otázku. Pak jsem si uvědomila, že mi po tvářích stékají slzy. A od slz jsem neměla daleko k nekontrolovatelným vzlykům, které ze mě vytryskly, jako kdyby někdo někde otevřel stavidla obrovského zármutku. Rozpačitá a neschopná vysvětlit mu tenhle náhlý výbuch jsem se od něj odstrčila a vylezla z vany. „Alayno, mluv se mnou.“ Byl hned za mnou a zabalil mě do ručníku, zatímco z něj tekla voda na podlahu. Zavrtěla jsem hlavou a utekla do ložnice. Hudson mě následoval. Vzal mě za paže a otočil mě k sobě. „Mluv se mnou. Co se stalo?“ Málem jsem se sesula pod návalem utrpení. Nebyla to nová bolest, naopak, provázela mě po většinu uplynulého týdne. Jen jsem si ji dosud plně nepřipustila – ani sobě, natož Hudsonovi. „Moc… jsi mi… ublížil,“ dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. „Teď?“ „Ne.“ Polkla jsem a pokusila se uklidnit natolik, abych mohla mluvit. „Ublížil jsi mi. S Celií. Protože jsi jí věřil. Jí, ne mně.“ Bolest byla pořád tak syrová, tak čerstvá. I když mi všechno vynahradil a byli jsme stále spolu, ještě pořád jsem ze sebe nesetřásla pozůstatky jeho zrady. Snažila jsem se od nich oprostit, ještě než se vytvořily jizvy, ale teď, neočekávaně, se rány znovu otevřely. „Ach, Alayno.“ Vzal mě do náruče. „Pověz mi o tom. Pověz mi o tom všem. Musím to slyšet.“ „Bolí to, Hudsone. Strašně moc.“ Přerývaně jsem se nadechla. „I když jsi tady. Teď. A i když jsme spolu. Zůstala po tom ve mně díra.“ Dostala jsem ze sebe jen krátké a lámavé věty. „Hluboká díra.“ Cítila jsem, jak mě ještě pevněji objal, a věděla jsem,


9.1.2017 10:36:34

26

LAURELIN PAIGEOVÁ

že se mnou můj smutek sdílí. „Je mi to líto. Opravdu moc líto. Kdybych to mohl vzít zpátky, kdybych tak mohl změnit svoji reakci… Volil bych jinak.“ „Já vím. Vím to. Jenže tehdy jsi to neudělal. A nemůžeš to vzít zpátky.“ Hlas se mi zadrhl, jak se bolest drala napovrch. Jako kdybych měla zvracet. Jakmile to jednou začne, už není cesty zpět, a tyhle nepříjemné pocity mě málem zadusily. Odtáhla jsem se od něj. Pořád jsem zůstávala v jeho náručí, ale už jsem se o něj neopírala. „Nikdy to nemůžeš vzít zpátky.“ „Ne. Nemůžu.“ Uhladil mi mokré vlasy z ramenou. „Všechno se tím změnilo. Změnila jsem se já.“ Zarazil se, v obličeji se mu objevila starost. „Jak?“ „Jsem teď zranitelná. Nechráněná.“ Uvědomila jsem si, že na sobě nic nemám. Docela to sedělo. Protože i když jsem byla zahalená v ručníku, nikdy jsem před ním nebyla víc nahá. „A ty to teď víš. Že mě můžeš zranit.“ Zakuckala jsem se slzami. „Že mě můžeš zranit opravdu hodně.“ „Alayno.“ Znovu mě k sobě přitiskl. V hlase mu zazněly emoce. „Moje úžasná holčičko. Už nikdy tě nechci zranit. Dokážeš mi někdy… odpustit?“ Přikývla jsem, neschopná odpovědět verbálně. Ano, dokážu mu odpustit. Už jsem to vlastně udělala. Jenže bolest se tím nijak nezmenšila. A nezměnila se ani potřeba léčby. Hudson mě držel v náručí, zatímco jsem plakala, a střídavě mě líbal a omlouval se mi. Po chvíli mě zvedl a odnesl do postele. Stočil se tam se mnou do klubíčka a přitiskl si mě k sobě. Když mi konečně slzy došly, se škytáním jsem se posadila a opřela o čelo postele. „Uf. Nevím, kde se to ve mně vzalo.“ Posadil se vedle mě a otřel mi tváře. „Potřebovala jsi to ze sebe dostat. Chápu to.“


9.1.2017 10:36:34

ODDANÁ TOBĚ

27

„Opravdu?“ „Opravdu.“ Nejistě mi položil paži kolem ramen. „Je v pořádku, že tu jsem?“ „Ano! Prosím, nechoď pryč.“ Přitiskla jsem se k němu v obavě, že by mohl odejít. „Budu tady, dokud mě tu budeš chtít.“ „Dobře.“ Uklidnila jsem se a nechala srdce, aby se vrátilo ke svému běžnému tempu. „To všechno…“ mávla jsem rukou v abstraktním gestu, které zahrnovalo celý můj plačtivý výstup, „to bylo, no…“ „Léčení?“ „Ano. Byla to katarze. Závěrečné jednání toho, co se událo předtím. Mám dojem, že teď se to všechno uzavřelo.“ Cítila jsem se očištěná – uvnitř i zvenku. Usmála jsem se a přejela prstem Hudsonovi po rtu. „Obdivuju tvůj optimismus, ale staré bolesti se čas od času vracejí, i když je život jinak skvělý.“ Zachytil můj prst do dlaně. „Jsem si jistý, že tohle sem tam zažíváme oba.“ Zhluboka jsem se nadechla. Nemohla jsem snést, že jsem ho taky zranila. Bolelo to skoro stejně jako jeho zrada. „Už se k tomu nevracej,“ řekl měkce. „Máme celou budoucnost na to, abychom napravili křivdy, které jsme jeden druhému způsobili.“ Byla jsem ochotná zasvětit napravování křivd celý svůj život. Jen jsem pořád nevěděla, jestli je to skutečně navždy. No, na hodně dlouho to bude určitě. Při té myšlence jsem se trochu usmála. „Je to jako náš nový začátek, že?“ Naklonil se ke mně, aby se otřel špičkou nosu o můj. „Ne. Je to lepší než začátek. Je to to, co přijde potom.“ „Líbí se mi to.“ Znovu se ke mně naklonil a políbil mě, sladce a s rozkoší, s příslibem všeho, co přijde potom, jak řekl. Jako by to nemělo být nic jiného než zahrnout mě láskou.


9.1.2017 10:36:34

17 8:01 AM Stránka 3 Laurelin Paigeová

Recommend Documents