15. PŘEDHUSITSKÉ ČECHY

15. PŘEDHUSITSKÉ ČECHY (KAREL IV. A JEHO CÍRKEVNÍ REFORMA, NÁRODNOSTNÍ ŠTĚPENÍ) EMANCIPACE CÍRKVE A JEJÍ VZESTUP DO KONCE 13. STOL. 1.

Boj o osvobození církve z područí laiků  Konkordátem wormským ujednala církev přijatelný kompromis o obsazování vyšších církevních úřadů, pokusila se setřást nadvládu nižších feudálů X nemohla upřít vlastnický vztah ke kostelům, ale duchovní správa (spirituální právo) kostelů připadla církvi (dosazování správců) – vlastníci spíš patroni kostelů (patronátní právo) – vysloveno v dekretech Alexandra III. (1159 – 1181) – zbraň při uskutečňování reformy  X v Čechách vše při starém, 1207 přiznal Přemysl Otakar I. olomoucké kapitule právo svobodně volit biskupa (ale s panovnickým souhlasem) – patronát jen nové pojmenování pro starou praxi Boj biskupa Ondřeje s králem Přemyslem Otakarem I.  Biskup Ondřej I. (1214 – 1224) – ovlivnila ho účast na lateránském koncilu a příklad anglického primasa Tomáše Becketa – Ondřej bojovníkem za nezávislost církve (v boji sám – olomoucký biskup Robert ideály nedotčen, mohučský arcibiskup Siegfried na straně králově) – Ondřej žádá papeže Innocence III. O povýšení Prahy na arcibiskupství X nevyhověl, ale Ondřeje podporoval  Innocence III. měl řadu požadavků – Ondřej požadoval celý desátek (dříve biskupovi jen čtvrtina) X králem odmítnuto, Ondřej odjíždí r. 1216 do Říma a vyhlašuje interdikt nad diecézí – král mu zabírá statky, kněžstvo se ho bojí a interdiktu nevyhovuje – spor se táhl šest let a byl rozmělněn na další záležitosti – mohučská synoda 1218, 1219 diplomatická schůzka v Kladrubech – povolnost králova jen částečná, situace v Čechách stejná  1220 další jednání, papež prostředníkem a vyřkne závěrečné slovo X strany se nedohodly – papež Honorius III. posílá legáta Řehoře Crescentio – biskupovi přisouzena všechna svoboda a pravomoc ke kostelu, jurisdikce nad selským obyvatelstvem připadla na pražského legáta, patroni mají jen právo sesadit duchovního kostela, desátky cele biskupovi, některé obce vyňaty z biskupovy samosprávy a spadaly pod krále – dlouhodobý spor obě strany unavil, jen Ondřej nebyl stále spokojený, ale jednání končí 1221

Otázka 14

Stránka 1



2.

1222 ještě vydána imunitní listina královská – všem klášterům a kostelům se dostalo stejných svobod jako pražskému biskupství Postupné prosazování reformních požadavků církevních během 13. století  trvalo dlouho, než se listina začala uplatňovat v praxi  požadavky sociální povahy:  vynětí kleriků ze světské soudní pravomoci, vynětí kléru, aby podléhal jen církevním orgánům – při obsazování biskupských stolců měl hlavní slovo král, formálně prováděla katedrální kapitula, investituru uděloval (od zlaté buly sicilské 1212  biskupská investitura ve 12. stol. Zcela neznámá, uznána až 1221, ale prosazovala se velmi pozvolna, ale farní kostely během 13. a 14. stol. Skutečně přešli do rukou duchovních  duchovní nebyli již souzeni světskými soudy  požadavky hmotné povahy:  nerušené držení a správy statků – do konce 13. stol. Zakázané věci v praxi běžné (např. Zákaz baronům přenocovat, církevní poddaní nemají konat roboty) – až počátek 14. stol. se situace mění  desátky – tato záležitost zůstala otevřená  boj trval ještě dlouho po Ondřejově smrti Hierarchie 13. století a soudobí čeští panovníci a) Čechy  za nepřítomnosti Ondřeje zvolen za biskupa mělnický probošt Peregrin – ani mohučský arcibiskup, ani papež ho neposvětili  růst moci pražského biskupa – zájem šlechty dosadit své příslušníky – do konce 13. stol. se na biskupském stolci vystřídala řada příslušníků šlechty  za Jana II. vstoupila královská dcera Anežka do kláštera, Mikuláš uprostřed bojů mezi Štaufy a Ghibelliny a mezi Václavem I. a Přemyslem Otakarem II., Jan III. se zasloužil o větší počet cisterciáckých (Vyšší Brod) a augustiniánských (Pivoň) fundací  králové Václav I. (1230 – 1253) a Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) budovatelé nových církevních ústavů, Přemysl Otakar II. 1255 uspořádal úspěšnou křížovou výpravu proti Prusům (zakládá město Královec), Přemysl Otakar II. ke konci vlády ve sporu s papežem, po uvolnění císařského trůnu ho chtěl obsadit X kurfiřti

Otázka 14

Stránka 2

3.

nakonec zvolili Rudolfa Habsburského – válečný konflikt, papež na straně Rudolfa dává českého krále do klatby, 1278 padl v bitvě na Moravském poli  Braniboři v Čechách – Václav II. Příliš mladý, vlády se ujímá manžel Přemyslovy sestry Ota Braniborský – zlé časy X 1283 se biskupovi Tobiášovi podařilo dosadit českého krále na trůn  Václav II. (1278 – 1305) – založil cisterciácký klášter v Zbraslavi, církevní privilegia oporou panovníka proti panstvu (počítal s církevním majetkem jako s rezervou) b) Morava  olomoucký biskup Robert (1202 – 1240) – v boji biskupa Ondřeje proti královi stál na straně krále, ale diecézi spravoval uspokojivě (zakládal kláštery apod.), teologická činnost („Summa Confessionum“)  Bruno ze Schauenburku (1245 – 1281) – zlepšení organizace diecéze, restauroval biskupský kostel, kolegiální kapitula v Kroměříži při kostele sv. Mořice, postavil řadu hradů na ochranu olomouckého biskupství (hodilo se v době husitské), stál na straně Přemysla Otakara II. Církevní zřízení  Instituce venkovských děkanů

CÍRKEVNÍ POMĚRY V ČESKÝCH ZEMÍCH V PŘECHODNÉM OBDOBÍ OD VYMŘENÍ PŘEMYSLOVCŮ DO NÁSTUPU KARLA IV. 1.

2.

Zmatky po vymření Přemyslovců a nastoupení dynastie lucemburské  1306 je v Olomouci zavražděn král Václav III. A s ním vymírá rod Přemyslovců po meči  římský král Albrecht dosazuje na český trůn svého syna Rudolfa I. Habsburského, po roce si Češi volí slabého krále Jindřicha Korutantského  Jan Lucemburský (1310 – 1346) – po domluvě (ústupky šlechtě) s římským králem Jindřichem VII. si jeho syn Jan bere dceru Václava II. Elišku X boje se šlechtou Biskup Jan IV. Z Dražic (1301 – 1343) a) jeho působení před odchodem do Avignonu  členové rodu z Dražic často figurují v církevní organizaci  prosazuje hmotnou i duchovní nezávislost církve (po vzoru bully papeže Bonifáce VIII.)  jeden z nejsebevědomějších biskupů vůbec – své diecézi vládl jako vladař a pán

Otázka 14

Stránka 3



zorganizoval bohatý majetek pražského biskupství, dokončil obrannou soustavu, nové zákupní (emfyteutické) právo biskupů, zajistil nižší klér (do té doby námezdnici) – tím vším položeny základy díla, které dokončil arcibiskup Arnošt z Pardubic  Janův nacionalismus – cizí klérus zabíral místa českému kléru, pěstování českého jazyka a duchovního odkazu předků, za jeho mládí vznikla Dalimilova kronika, zakládá výhradně český klášter v Roudnici  vzrůst kacířství – hereze kacířství valdenské (odpor k zabíjení), bratři a sestry svobodného ducha, inkviziční soud b) Spor s žebravými mnichy  rostoucí napětí mezi farním klérem a žebravými řády – narovnání po dlouhých sporech narovnáno podle papežské bully Bonifáce VIII. „Super cathedram“ z r. 1300 – žebravé řády omezeny farními kostely  zakládá klášter kanovníků sv. Augustina v Roudnici c) bohatá stavební činnost (např. kostel sv. Jakuba v Praze)

DOVRŠENÍ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE A ROZKVĚT NÁBOŽENSKÉHO ŽIVOTA V DOBĚ KARLOVSKÉ 1.

2.

Karel IV. (1346 – 1378)  velmi inteligentní a zbožný panovník  rozkvět země za jeho vlády  císař svaté říše římské, dobré vztahy s papežem Klementem VI. Dovršení církevní organizace českých zemí a) Zřízení samostatné české církevní provincie  pokoušela se o to řada dřívějších českých panovníků  1343/44 – střet mezi Ludvíkem Bavorem (na jeho straně mohučský arcibiskup Jindřich z Virneburgu) a papežem Klementem VI. (podporován přítelem Karlem IV.) - pražské a olomoucké biskupství vymaněno 30. dubna 1944 z područí mohučského arcibiskupství a pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství  do pražského arcibiskupství včleněno biskupství olomoucké a v listopadu toho roku ještě litomyšlské  důvod: přílišná vzdálenost od Mohuče, jazyková odlišnost b) Pražský arcibiskup stálým papežským legátem pro diecézi míšeňskou, bamberskou a řezenskou r. 1356

Otázka 14

Stránka 4

 

3.

4.

5.

6.

orientace církevní politiky na SZ a JZ, legační moc vykonávána ještě za Václava IV. nepřátelské vztahy nového papeže Innocence VI. (1352 – 1362) a Karla IV. - proto dosáhne dalšího úspěchu v církevní politice až za Urbana V. (1362 – 1370) Péče Karlova o církev – církvi upřímně oddán, opora jeho politických cílů, zakládání kostelů, klášterů, nových řeholí… a) Svatovítská katedrála  stavbu řídil Matyáš z Arrasu a Petr Parléř  stavba začala 1344 na místě původní románské baziliky  vyzdobena původní kaple sv. Václava b) Jiné stavby  Kaple všech svatých na Pražském hradě (s kolegiální kapitulou)  Nové město pražské – kostel Matky Boží Sněžné, Emauzy (slovanský),…  Karlštejn k uložení korunovačních klenotů (kaple sv. Kříže) Univerzita a) Založení Univerzity, její zřízení a význam  založena r. 1348 se svolením Klementa VI.  generální studium (tehdejší název pro univerzitu) o 4 fakultách (právní, teologická, artistická)  učitelé zpočátku hlavně cizinci, hlavně Němci, vzor v Pařížské univerzitě b) Bohoslovecká fakulta  Sorbonna do té doby monopol na teologické učení  první profesoři řeholní lektoři  1365 založena univerzita ve Vídni – soutěž s pražskou univerzitou – 1366 proto založena kolej Collegium Carolinum, spojena s kapitulou Všech svatých  předpokladem studia teologie bylo absolvování artistické fakulty, dovršení věku 25 let, studium trvalo 12 let Karlovy snahy osvětové a) Císařská kancelář  v čele stál Jan ze Středy (litomyšlský, později olomoucký biskup)  humanistické záliby i Karel IV. (dopisoval si s Petrarkou) b) České písemnictví  spisovná forma jazyka českého  legenda o sv. Kateřině, o sv. Prokopu, nepříliš cenná Kronika Přibíka Pulkavy z Radetína, slovník Klaretův (encyklopedie) c) odstraněn božích soudů – ordálií Arcibiskup Arnošt z Pardubic a) Osobnost Arnošta z Pardubic

Otázka 14

Stránka 5

  

do úřadu nastupuje velmi mlád, moc nevíme o jeho mládí oddal se moderní zbožnost „devotio moderna“ seznámil se s markrabětem Karlem – 1338 děkanem svatovítské kapituly, 1343 pražským biskupem b) Světské záležitosti  s Karlem IV. Úzce spolupracoval  často doprovázel Karla na diplomatických cestách nebo ho v době jeho nepřítomnosti zastupoval doma - obratně Karlovi v Avignonu r. 1346 připravil cestu k císařské koruně, odjíždí r. 1358 pokřtít litevského knížete Olgerda  velký podíl na zřízení univerzity – univerzitní kancléř, staral se o vhodné profesory i o hmotné zabezpečení  pořídil překlad Pasionálu s českými světci, pokračuje v architektonické činnosti svého předchůdce Jana IV. Z Dražic, dává prostor malířství italskému  měl cit pro otázky hospodářské – zvelebil biskupská města, zakládá špitály, c) Pražská arcidiecéze v jeho době  zhruba rozloha dnešních Čech, diecéze se dělila na deset arcijáhenství, ty v děkanáty a ty v plébie, obsahovalo 2180 far  správa arcidiecéze – generální vikář zástupce arcibiskupa, ostatní úředníci titul kaplan, zavedl písemné řízení – aby byl majetek církve zapsán, matrika ordinovaných kněží, soupis far apod.  Metropolitní kapitula měla 32 členů, v čele probošt, společná jen pokladnice, 1348 stvrdil Karel IV. Zlatou bullou, že kapitulní poddaní nesmějí být přidržováni od královských úředních k zemským robotám  Karel IV. Založil na pomoc sbor mansionářu (zpívali), sbor žaltářníků apod. - celkem bylo u sv. Víta 300 duchovních d) Péče o nápravu mravů duchovenstva  ve stopách svého předchůdce Jana IV. Dražic dovršil s pomocí Karlovou boj o nezávislost církve – světské zásahy do církve po r. 1344 téměř ustaly  X příliš sebevědomé vyšší kněžstvo, nadměrný majetek církve (1/3 veškeré půdy)  kuriální fiskalismus – bližší vztahy s papežem, čeští biskupové jmenováni papežem, platili mu za to – Karel i Arnošt proti tomuto zlořádu bojovali e) Péče o nápravu mravů laiků  růst blahobytu – povrchnost ve víře a uvolnění mravů (zvláště v Praze vlivem univerzity), sociální nerovnost  pro zlepšení poměrů v Praze vybraní kazatelé – Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže  stále se udržovala valdenská hereze – zvýšená pozornost inkvizice f) Arnoštovi kolegové v biskupském úřadě Otázka 14

Stránka 6

 

Arnošt velice vážený – málem povýšen na papeže nástupce: Jan Očko z Vlašimi (1364 – 1379) – původně biskupem olomouckým, jeho nástupcem v Olomouci Jan ze Středy (1364 – 1380) – pozvedl kult Cyrila a Metoděje  biskupové litomyšlští – dostala část pražské diecéze (147 far), Jan II. Ze Středy, Albert ze Šternberka g) Kláštery  rozkvět klášterního života, devotia moderna – bojuje proti morálnímu úpadku církve a lidové zbožnosti  Augustiniánští kanovníci – mateřský klášter v Roudnici (např. další založil Karel IV. Na Novém městě pražském), šíření do ciziny, vědecká a umělecká činnost (Petr Clarificator: „Dietarius“)  Katruziáni – 1342 založil Jan Lucemburský kartouzu Mariánskou zahradu v Praze za Újezdskou bránou, tuhá askeze, modlitba a studium (čilé styky s univerzitou, převor Michal: „Knížecí zrcadlo“, převor Albert: „Aggasbašské nářky Mariiny“)  Cisterciáci – vedoucí postavení zbraslavského kláštera, spisy převora Dětřicha, úcta mariánská  Augustiniánští eremité – kláštery v Brně, v Bělé pod Bezdězem, Karel IV. Založil ženský klášter sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském, klášter sv. Tomáše střediskem  Dominikáni – rozvinuli všestrannou a úspěšnou činnost (dominikán Jan z Dambachu stál u zrodu univerzity) – mezi prvními ve světě vědeckém a literárním – důvodně jim přiřčen nejstarší překlad staročeské bible  Benediktini – hl. Klášter v Břevnově, ženský klášter sv. Ducha na Novém Městě Pražském, klášter sv. Ambrože v Celetné ulici pro italské mnichy, klášter emauzský založený Karlem 1347 se slovanskou liturgií  Karmelitáni – klášter a kostel Panny Marie Sněžné na Novém Městě Pražském, žebravý řád, úcta Panně Marii  Serviti, Celestini (reformovaná odnož benediktinů)

CÍRKEVNÍ POMĚRY V POSLEDNÍ ČTVRTI 14. STOL. 1.

Václav IV. (1378 – 1419)  dobře připravený na post českého a německého krále, nastupuje mladý (18 let), ale měl špatné rádce (z řad měšťanů a chudé šlechty, kteří se chtěli obohatit), rádci nepříliš nakloněni církvi – spory v jurisdikci i v případech jasně spadajících pod církev  také se neblaze rozšířil městský proletariát – kněžská vrstva čekající na beneficium, nedostávalo se jim umístění, tak se živili porůznu – stejná situace i v jiných zemích (dáno i dvojpapežstvím)

Otázka 14

Stránka 7

2.

3.

4.

 Václav IV. těžce zápasil s následky schizmatu – proti Václavovi zvolen nový římský král  spor s arcibiskupem Janem z Jenštejna s králem a jeho rádci Arcibiskup Jan z Jenštejna a) Jeho život před příchodem do Prahy  jeho rod v církevních službách Karla IV.  Studoval na zahraničních univerzitách, Karel V. mu nabídl místo profesora v Paříži – celkově navázal v Itálii a Paříži řadu užitečných známostí  1375 se stává biskupem míšeňským b) Snahy o obnovení církevní jednoty  1379 se stává pražským arcibiskupem  vážnost úřadu - žije asketickým způsobem života, horlivě ctí Pannu Marii  v prvních letech se věnoval záležitostem celocírkevním a politickým, nežli své diecézi – problémy tkvěly v rozkolu církve – Jan na straně papeže Urbana VI., odpor proti avignonskému papeži Klementu VII, Václav IV. se odklonil od Janovy politiky a r. 1384 jej zbavil úřadu kancléře  na základě svých vidění došel k závěru, že konce rozkolu dosáhne jen nadpřirozeně pomocí Panny Marie – zakládá svátek Navštívení Panny Marie c) správa diecéze  péče o kázeň kléru – důraz na princip autority, spoléhal na nadpřirozenou pomoc – kult mariánský a eucharistický d) Konflikt s mocí světskou  hájení církevních svobod – bojoval za církevní statky, tlak ze strany krále a jeho rady  konflikt vrcholí 1393 – Jan zůstal v zápase proti světské moci sám (soulad se světskou mocí pohodlnější) – světská moc zvítězila, 1395 skládá Jan z Jenštejna svůj úřad  do konec života se pak věnuje literární činnosti (Libellus de bono mortis) Svatý Jan Nepomucký  generální vikář Jan z Pomuku plně ve službách církve  mučednická smrt ve službách církve, legendární podání - Václav IV. ho nechal trýznit, protože mu nevyzradil zpovědní tajemství královny Žofie Poměry na Moravě  hospodářský úpadek olomouckého biskupství – moravská markrabata Jošt a Prokop chtěli dosadit na post olomouckého biskupství svého bratra Soběslava

Otázka 14

Stránka 8