Číslo: 2
Rok: 2011/12
ZŠ A MŠ VODĚRADY
ŠKOLNÍ ČASOPIS V RÁMCI PROJEKTU ŠKOLY PRO VENKOV
PROJEKTOVÝ DEN VE LHOTÁCH U POTŠTEJNA Dne 3. května 2012 jsme my žáci 2. stupně ZŠ a MŠ z Voděrad navštívili (v rámci akce „Škola pro venkov“- EU) Lhoty u Potštejna. Účastnili jsme se tzv. projektového dne. Ve škole nás přivítali tamní žáci malým divadelním představením s lidovými písněmi. Poté jsme se vydali na poutní místo na návrší Homole, kde jsme měli možnost nejen nahlédnout do barokního kostela Panny Marie Bolestné. Tam nás žáci seznámili s jeho historií.
Po této prohlídce jsme sešli po schodišti o 153 schodech dolu. V krásné přírodě následovaly úkoly s pracovními listy, které si pro nás pečlivě připravili. Jakmile jsme vyplnili pracovní listy, vydali jsme se zpátky do školy.
Čekal nás báječně velký řízek se spoustou brambor a okurkovým salátem. Načerpané množství kalorií jsme následně vydávali ze sebe sportováním. Kluci si společně zahráli fotbálek a holky přehazovanou.
Najednou se začalo černat nebe a vypadalo to, že začne liják… Autobus nás včas zachránil před zmoknutím a my jsme se v pohodě vrátili do své školy, do Voděrad. Svoje nové kamarády jsme pozvali na oplátku na týden zase k nám. (text: B. Pinková (9. roč.), foto: K. Effenberková)
PROJEKTOVÝ DEN ll- LHOTY U NÁS Právě před týdnem jsme byli ve Lhotách u Potštejna (v rámci akce EU). Dne 10. května 2012 navštívili oni nás.
Poté, co dorazili, jsme je provedli po škole. Velmi se jim u nás zalíbilo. Po prohlídce jsme se všichni přesunuli do jídelny, kde jsme byli seznámeni s plánem celého projektového dne. Utvořili jsme skupinky po čtyřech a odebrali jsme se na svá určená stanoviště. Tam jsme plnili zadané povinnosti do pracovních listů. Jakmile každá skupinka měla splněné všechny úkoly, odvezl nás společně autobus na blízkou rozhlednu Osičinu.
Vystoupali jsme nahoru a užívali si tu krásu okolo. Společně jsme pak šli lesní cestou do Dřízen, zapisovali do pracovních listů předepsané úkoly a nakonec pod pergolou před kapličkou jsme vše vyhodnotili.
Po odpočinku jsme došli do Přepych, kde na nás čekal autobus, aby nás odvezl do naší školy. Tam už na nás na všechny čekal dobrý oběd.
Tak jako před týdnem ve Lhotách, tak i tady u nás ve Voděradech, jsme si společně zasportovali. Neradi jsme se v odpoledních hodinách loučili. Věříme, že i v dalším školním roce se spolu na obdobné akci setkáme.
(text: T. Hlaváčková, B. Pinková (9. roč.), foto: M. Gabrišková, K. Effenberková)
VOJENICE Obec Vojenice leží v nadmořské výšce 390 metrů n. m. Znak či erb pánů z Vojenic byla obrněná ruka s dýkou obrácenou zpět k tělu. V současné době se vrací život do Vojenic, neboť stále více domů obývají občané k trvalému bydlení. Někdy po roce 1980 se obec stávala rájem chalupářů (Pražáci, Hradečáci, …), pro které to bylo ideální místo pro trávení volného času o sobotách, nedělích a dovolených. Les směrem k Přepychům nesl název „Dřízeň“, byla tam řada rybníků, což dosvědčují zachovalé hráze. Později byla oblast přejmenována na Dřížna. V současné době má obec 85 stálých obyvatel, o dalších 30 až 40 se rozrůstá každý víkend díky chalupářům. Trvale obydleno 21 domů. V době vzniku obce někdy ve 14. století byla obec ve vlastnictví zemana Voje. Zeman měl svou dřevěnou tvrz obehnanou valy a příkopy napuštěnými vodou, která stávala v dnešním č. p. 4. Tento zeman však v důsledku špatného hospodaření upadl do dluhů a byl nucen všechen svůj majetek rozprodat, z čehož pak vzniklo několik statků, na kterých jejich noví majitelé hospodařili. Největším statkem byl statek Brandejsů v č. p. 2, který měl výměru 300 korců pozemků. Zmíněný zeman Voje, který takto o majetek přišel, prodal i tvrz a kam se pak uchýlil není známo. Praví se však, že zůstal po něm název obce, který povstal z toho, když jeho majetek přišel do prodeje, tehdejší osadníci říkali: "Voje nemá nic", od čehož je obec pojmenována "Vojenic", později Vojenice. Roku 1871 byla vybudována kamenitá cesta k Voděradům, dnes je vyasfaltována. V roce 1889 bylo započato s výstavbou kaple ve Dřížnech. V roce 2002 byla zahájena výstavba vysílače s rozhlednou Osičina a ještě téhož roku uvedena do provozu. Jediným aktivním spolkem v obci je Sdružení dobrovolných hasičů, které má patronát nad provozem nedaleké rozhledny Osičina. Rozhledna je oblíbeným výletním místem cyklistů, běžkařů i běžných turistů. Přes Vojenice vede i několik turistických a cyklistických tras. Již tradicí se stalo pořádání dětského dne na konci srpna a další sportovní a kulturní aktivity, do kterých se zapojuje většina obyvatel obce. (text: D. Hroch (6.roč.), foto: M. Gabrišková (8.roč.))
NOVÁ VES Nová Ves je malá vesnice, část obce Voděrady v okrese Rychnov nad Kněžnou. Nachází se asi 2 km na západ od Voděrad v nadmořské výšce 430 m. Nedaleko obce směrem k jihu se nachází nejvyšší bod s nadmořskou výškou 455 metrů. Střed obce tvoří 2 rybníky, kaple, kříž a hasičská zbrojnice. Stále funkční je i obchod. Vesnice plní nejen funkci zemědělskou, v obci hospodaří několik soukromých zemědělců a zbývající plochy obhospodařuje soukromá zemědělská organizace z Lična, ale i rekreační, do obce stále dojíždí velké množství chalupářů. Samotná obec byla založena r. 1576 a pojmenována Haugvicov podle původního majitele Hanuše Haugvice. Z historie stojí za zmínku ještě vybudování silnice od Lična přes Novou Ves do Přepych (1904 - 1912) a do Voděrad (1923). Od roku 1908 byla obec samostatná, dříve totiž náležela k Vojenicům. Prvním starostou byl František Mrázek č.p. 32. V roce 1928 byla v obci zrušena pobočka voděradské školy, která zde existovala téměř 100 let. V obci je jediná organizace a to hasiči. Sbor byl založen v r. 1884 z podnětu Vzájemné pojišťovny ve Spech u Nového Města n. Metují. V roce 2001 zde trvale žilo 88 obyvatel a v roce 2009 zde bylo evidováno 50 adres. Nová Ves leží v katastrálním území Nová Ves u Voděrad o rozloze 1,32 km². (text: M. Gabrišková (6.roč.), foto: M. Gabrišková (8.roč.))
PRACOVNÍ LIST – OSIČINA - DŘÍZNA
OSIČINA – rozhledna Otázky (rozhledna): 1. Jaký operátor využívá tuto rozhlednu? 2. Jaká barva turistické trasy vede od rozhledny do Houdkovic a kolik je to km? 3. Kolik schodů je na vyhlídkovou plošinu rozhledny? 4. V jaké nadmořské výšce se nachází vyhlídková plošina? 5. Které hory jsou vidět z rozhledny a jaké jsou jejich nejvyšší vrcholy? 6. Kterou elektrárnu lze za dobrého počasí z rozhledny spatřit? Osičina je název kopce, jehož plochý vrchol se nachází při silnici mezi obcemi Vojenice a Záhornice. Na kopci se nachází rozhledna v nadmořské výšce 416 m n. m. Osičina se nachází přibližně osm kilometrů od města Opočna. Představuje nejvyšší bod nad zalesněným údolím, známým pod jménem Dřížna. V něm se nachází poklidné poutní místo s kaplí Panny Marie z roku 1889 a křížovou cestou. Celé oblasti se říká Vrcha. Na kopci Osičina u Vojenic se nachází rozhledna, jedná se o telekomunikační stožár určený pro mobilní telefony. Rozhledna Osičina nabízí nejen krásný výhled a místo odpočinku pro turisty a cyklisty, ale i menší občerstvení.
Technické parametry: Výška rozhledny - 54 metrů (vyhlídková plošina ve výšce 33 metrů) Tvar věže komolý - čtyřboký jehlan Základna - 10 metrů Typ schodiště - točité Nadmořská výška - 413 metrů nad mořem Rok výstavby - 2002
DŘÍZNA Dříženské údolí bylo podle kronikářské a lidové tradice od nepaměti kultovním místem. Naši pohanští předkové tu prý pálili své mrtvé, konali zde „tryzny“ – podle toho prý vzniklo slovo Dřízna. V lese obklopujícím dříženské údolí vyvěrá silný pramen vody, který odolává i vdobám velkého sucha. Díky tomu mu lidé začali přisuzovat zvláštní poslání, a někteří i léčebné účinky. Právě to vedlo k založení poutního místa. Nad pramenem, jehož vodě jsou připisována některá zázračná uzdravení, visel na kmeni habru od roku 1764 svatý obrázek Matky Boží s Jezulátkem. Vypráví se, že ho sem zavěsil ruský důstojník, který se po otírání očí vodou ze studánky zbavil slepoty. O pár let později zde přibyla kamenná jeskyně se soškou Panny Marie Lurdské.
V roce 1888, u příležitosti 40. výročí panování císaře Františka Josefa I., vznikl návrh na stavbu kaple zasvěcené Panně Marii Lurdské. Příští rok na pondělí velikonoční byl položen základní kámen a v září stejného roku byla kaple dokončena. Od tohoto roku se prý tomuto údolí říká Dřízna. Později přibyla ve stráni nad údolím křížová cesta zakončená Božím hrobem vytesaným ve skále. Zdejší poutní místo je hojně navštěvované věřícími při květnových bohoslužbách, tak i výletníky.
Otázky (Dřízna): 7. Od čeho dostalo místo Dřízna svůj název? 8. Proč zde vzniklo poutní místo? 9. Komu je zasvěcená kaple a kdy byla postavena? 10. Víš, co znamená křížová cesta? 11. Kolik zastavení má tato křížová cesta? 12. Opište římský letopočet na Božím hrobu vytesaným ve skále a převeďte ho.
Čolci v Zádušním lese
Ve Voděradech jsme v květnu západně od naší školy našli s panem učitelem malé jezírko. Nachází se v lese kousek za mysliveckou chatou poblíž silnice na Vojenice.
Zádušní les
-----------jezírko s čolky směr Vojenice
myslivecká chata
ke škole
Ve vodě jsme viděli čolky, skokana hnědého, drobné korýše, a také jsme na chvíli chytili do skleničky brouka vodomila. Na hladině jezírka bylo hodně jehličí a nějaký hmyz, hlavně bruslařky a několik spadlých tiplic. U jezírka jsme ale taky našli hodně nepořádku. Domluvili jsme se, že to tam příště trochu vyčistíme a lépe prozkoumáme.
skokan hnědý jezírko
Když jsme tam šli podruhé, vzali jsme síťku, malou vaničku a několik skleniček. Pan učitel měl taky fotoaparát a velký pytel na odpadky. Když jsme došli k jezírku, trochu jsme odhrnuli jehličí a začali jsme síťkou chytat čolky. Podařilo se nám vylovit jednoho samečka a tři samičky čolka horského. Dali jsme je do vaničky s vodou a pan učitel je fotil.
Čolci měli tmavou jarní barvu, skvrny na bocích a oranžová bříška. Sameček čolka se pozná podle hřbetního lemu. Sameček čolka horského je taky trochu menší než samička. Samičky měly zakulacená bříška.
pozorování a fotografování čolků
čolek horský - sameček
Čolci jsou obojživelníci. Pan učitel říkal, že čolci často žijí i v malých lesních kalužích a v květnu se právě rozmnožují. Jejich pulci se celé léto vyvíjejí ve vodě a k dýchání mají žábry. Dospělí čolci už ale dýchají plícemi, což bylo v jezírku dobře vidět, protože se každou chvíli vydávali nadechnout k hladině. Čolci v létě vodu opouštějí a žijí na souši. Čolek horský je chráněný a silně ohrožený živočich.
čolek horský - vlevo sameček, vpravo samička čolek horský - sameček
Nachytané čolky jsme zase brzy opatrně pustili zpátky do jezírka. Před odchodem jsme posbírali všechny odpadky a donesli je ke škole do kontejnerů. Text: Sandra Kováčová, Zuzana Matonohová a Darina Plachetková (5.tř.); foto: Jaroslav Novotný, ZŠ Voděrady
Projektový den s anglickým lektorem V rámci projektového dne se 10. 5. ve Voděradech děti a učitelé ze Lhot u Potštejna setkali také s anglickým rodilým mluvčím, který u nás ve škole již druhým rokem působí. Steve Myhill se v Čechách oženil, se svou rodinou žije v Černíkovicích a profesně se věnuje výuce angličtiny. Nutno dodat, že česky dosud příliš nemluví, i když už poměrně dost rozumí. Steve je trpělivý učitel, ale také přívětivý a chápavý člověk s osobitým humorem a hromadou životních zkušeností. Děti (i dospělí) mají ve voděradské škole každý čtvrtek možnost překonávat strach z komunikace v cizím jazyce. Se svými útržkovitými znalostmi češtiny a upřímnou snahou se dorozumět je tu Steve na jedné lodi s každým angličtinářským začátečníkem.
Steve Myhill – trpělivý učitel s osobitým humorem a hromadou životních zkušeností
Během projektového dne hrál Steve s dětmi populární hru BINGO. Jednotlivé položky s příslušnými anglickými výrazy jsme tentokrát do herních tabulek nasbírali ve Voděradech a blízkém okolí.
church
school
cemetery
statue of St. John
village emblem
gym
half-timbered house
football pitch
war memorial
chapel
fire brigade
shop
stone cross
watchtower
post office
table tennis
Tabulka, text i foto: Jaroslav Novotný, ZŠ Voděrady
