Číslo: 0
Rok: 2010/11
ZŠ A MŠ VODĚRADY
ŠKOLNÍ ČASOPIS V RÁMCI PROJEKTU ŠKOLY PRO VENKOV
„Škola pro venkov“ Projekt podaný Novohradskou občanskou společností o.p.,která spolupracuje s dalšími společnostmi, v našem případě je to společnost Nad Orlicí o.p.s. se sídlem : Kostelecká Lhota 40, 517 34 Do projektu se zapojilo čtyři až pět škol: Novohradska Orlicka Hoňácka – Ostrožska V naší oblasti to jsou školy: ZŠ Čestice ZŠ Choceň ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna ZŠ a MŠ Voděrady ZŠ Hořiněves a Všestary Projekt vnikl za účelem propagace cestovního ruch v daných oblastech a pro potřeby školy při výuce o okolním regionu. Podává informace o zeměpisných, dějepisných, přírodovědných a kulturních zajímavostech pro návštěvníky, zpracované z pohledu místních rodáků a žáků školy Je financován EU a MŠMT ČR. Každá ze zúčastněných škol získala technické vybavení, které je určeno k vyhledávání informací a k jejich zpracování do podoby časopisu a pracovního sešitu. ( počítače, dataprojektory, mikroskopy, fotoaparáty, kamery, tiskárny atd., včetně programového vybavení.)
ZEMĚPISNÁ ČÁST „Voděradské pověsti“ - z vyprávění Jana Mráze zaznamenal Václav Brandejs ZTRACENÝ PRAMEN aneb MLÝN MIKULÁŠE BRANDEJSE Sedlák Krystuf rád hrával karty. Jako partnera si vybral sedláka Mikuláše Brandejse, majitele mlýna. Kolo mlýna poháněla voda především ze silného pramene, který vyvěral v lese Javoře. Oba sedláci se scházívali na partičku v hospodě U Václavků. Vše probíhalo zpravidla v klidu a míru. Až jednou přeletěl „prašivec“ (to je pro voděradské označení neshod, hádek atp.)... Pověst neříká, čí vinou to bylo, prostě oba karbaníci se nedohodli a došlo k prudké hádce. Sedlák Krystuf odešel. Byla jasná noc, Krystuf vzbudil pacholky, zapřáhli do vozu koně, naložili pily, sekery, řetězy a jeli do lesa Javora. Vyhlédli si silný smrk, podřízli ho, nejsilnější část kmene sesekali do pramene, kolem naházeli hlínu a ušlapali. Pramen přestal téci a provoz Brandejsova mlýnu byl silně omezen. Jak pověst praví, tento pramen vyrazil na opačné straně Křiviny nad Křivicemi a stal se zdrojem vody pro Týniště. Inu, kdo tomu věří, ať tam běží. V mnoha pověstech se uvádí „tvrz ve Voděradech“, proto jsem zapátral v literatuře a zjistil jsem následující údaj: Vladycká tvrz ve Voděradech byla ze strany sev.,vých. a jižní obklopena vodní nádrží.Voda přitékala z Javora. Dle zachovaného podání bylo údolí přepaženo na východě hrází ve vzdálenosti, kde je nyní důl s vodou. Tam stával později mlýn /směrem k Felzmannovým/. V Javoře se lámal kámen na stavby domů. Konaly se tam kulturní akce – Divadlo v přírodě. Zpracoval: Martin Mašek – 8.ročník
VODĚRADY – O VODĚ
Samotný název obce je doložen z kronik rokem 1355, ale vesnice zřejmě vznikla již někdy kolem roku 1100. Výklad místního jména je pro nás velice zajímavý – obyvatelé osady prý pro správní knížecí sídlo vykonávali práce při údržbě vodních toků. Otázkou ale je, o jaké práce mohlo jít v řídce osídlené krajině, která se začínala zaplňovat lidmi až během kolonizace, probíhající za vlády posledních Přemyslovců. Místní jméno má bezesporu vztah k vodě, takže se zdá realističtější spíše další výklad. Ten je tentokrát z dílny jazykovědců: slovo „Voděrady“ podle něho označuje ves lidí, kteří mají rádi vodu nebo zálibu ve vodě. Proto můžeme předpokládat, že zaměstnáním zdejších lidí byla od nepaměti práce s vodou. Snad tu byla i vodní tvrz. Podle tradice, živé ještě v 19.století, zde stála hráz a voda z Javora napájela vytvořenou nádrž. Tvrz byla tedy ze tří stran chráněna vodou. Později tu stával malý mlýn. Zbytky přehrady pamatoval ještě Josef Řičář, narozený r.1852. Zajímavý zápis najdeme ve voděradské farní kronice: „Zdá se, že tato osada má jméno Voděrady proto, že zde za trvalého suchého počasí je nedostatek vody, že jsou obyvatelé vodě-rádi. Neboť v celé vsi jest jediná nevydatná studna, která, neprší-li po několik týdnů, se vyprázdní. Tak se stalo roku 1795, 1797 i v roce 1835, že po celé léto a zimu voda musela býti dovážena ze vsí Uhřínovic a Vojenic. Proto bylo stálou snahou obyvatel Voděrad vybudovat jednu hlubokou studnu pro celou obec.
Zajímavé technické dílo vzniklo roku 1900. Obec tehdy postavila vodovod na pitnou vodu. Studánky v lese Javor poskytly pramenitou vodu, která se vedla železným potrubím do tří pískovcových kašen. První stála u čp.31 (Preclíkovi) pod lípou, druhá u čp.16(Ficencovi) a třetí u silnice pod domem označeným čp.44. Aby kašny v zimě nazamrzly, musely se zabednit a opatřit tepelnou izolací z pilin a listí. Kromě kašen byly navíc v obci ještě 4 stojany na vodu u čp. 45, 31, 18 a 28(Boháčovi), které také vyžadovaly ochranu před mrazem. V dobách sucha ale voděradský vodovod nestačil. Postupně kašny i stojany během času rozmrzly, potrubí zrezivělo a zařízení se dostalo do havarijního stavu a muselo být odstraněno. V roce 1926 bylo veliké sucho a vydatný pramen pitné vody u Vojenic přímo vybízel k postavení rozsáhlejšího vodovodu. A tak vojeničtí v tomto roce začali stavět a v roce 1929 bylo hotovo. Přesněji 24.června 1926 protekla první voda zatím pouze občanům Vojenic. Voděradským k zalévání i pro domácí zvířata posloužila i dešťová voda, kterou hospodáři sváděli do nádrží.Toto měli skoro všechny chalupy ve vsi. Lidé si ale většinou chodili pro vodu ke studánkám. Tady byla hlavní studánka v Javoře. Časem kdo mohl, dal si vykopat nebo vyvrtat studnu podobně jako voděradský pekař Josef Mrázek v roce 1935. Vrt byl hluboký 31 metrů.I můj praděda zde nechal prohloubit studnu, která má hloubku 32 metrů. Lidé si těchto studní, kde bylo dost vody opravdu vážili a v případě nutnosti opravit studnu, se i na opravu složili.Trvalo však ještě 28 let než v roce 1957 se i Voděrady dočkaly skupinového vodovodu. Byly totiž napojeny z vojenické větve Dřízeňského vodovodu. Zpracovala: Denisa Pavlíková – 6.ročník
(foto: archiv školy)
HISTORICKÁ ČÁST Chceme-li dobře spořádané obce a hospodářství, uspořádejme především školu“. J. A. Komenský : Didaktika magna Názory Komenského platí s obměnami dodnes - názorné vyučování, vyučování od jednoduššího ke složitějšímu, přiblížit dětem skutečný život a připravit je na něj atd. Z posledního bodu vycházíme – ať děti poznají skutečný život současný, i ten minulý. A na tom bude pracovat náš tým – žáci 6. a 7. ročníku ( školní rok 2010 -2011)´.
Voděrady je vesnice pod Orlickými horami. Při procházce vesnicí vnímáme nepřehlédnutelné budovy kostela, školy, obecního úřadu, prodejny, hasičské zbrojnice– vesnice jako každá jiná. Kdy byl vlastně kostel postaven, a co škola? Každý dům má svoji historii, svůj příběh, své obyvatele současné i minulé. Pátráme po tom, jak domy vypadaly před více než 50 léty. V jednom z nich byl dokonce nalezen poklad – alespoň pro současné majitele nebo historiky. Při přestavbě na počátku našeho století byly nalezeny staré dokumenty, mince, požehnání tomuto domu (dnes zde bydlí rodina Nedvídkova).
Dům se změnil, změnily se i jiné domy v obci. V některých domech žijí potomci původních majitelů a některé slouží jako rekreační chalupy.
V obci se nachází i smírčí kříž, ke kterému se váže místní pověst.
Prameny mluví o tom, že již v 13. století zde stál klášter rytířského řádu templářů. Pozůstatky byly nalezeny při kopání základů školní budovy roku 1876 a roku 1927 při kopání základů Kampeličky. Stavba školní budovy byla zadána staviteli Janu Reinischemu z Kvasin. V dubnu 1876 byla stavba posvěcena, byl položen základní kámen, do kterého byly vloženy historické zápisy o památkách školy a kostela ve Voděradech. Byl přiložen i výtisk stávajících školních zákonů a po jednom výtisku českých novin. Ten den byl velmi slavnostní, vyhrávala místní kapela a vesnicí zněly místní zvony. Škola byla v termínu dokončena a na podzim byla i s novou farou otevřena a vysvěcena. Ve Voděradech se ale vyučovalo dávno předtím, již ve 2. polovině 18. století. Historie vesnice, a tím i místní školy, byla však nejvíce zasažena požárem roku 1873. Přešly roky, staletí – současná podoba budovy by mohla vyprávět mnoho zajímavého.
Cenné informace o obyvatelích, domech a životě ve Voděradech chceme získat z kronik, vzpomínek pamětníků a dostupné literatury. Tyto děti by jen těžko rozuměly nebo by se podivovaly slovům a tvarům, které kdysi běžně starousedlíci na Vrchách používali – např. děučata, kreu, důle, s hošma,cák, kdák, kucmocht…… I v malé vesničce je mnoho zajímavého a na to se těšíme. (foto: B. Jarkovská, K. Effenberková, archiv Nedvídkovi, archiv ZŠ)
PŘÍRODOPISNÁ ČÁST
Chodit do školy uprostřed polí, luk a lesů znamená potkávat život na každém kroku. Jenomže vnímat ostatní živé bytosti je umění či dar. Často jako bychom se teprve museli učit dívat, rozlišovat, nebýt pro něco či pro někoho slepí. Tak děti pro nějakou květinu nejprve nemají jméno a ona pro ně vlastně ani neexistuje, potom se ale naučí říkat “rozrazil“, „bouřka“, nebo dokonce „Veronica“, a najednou ji vidí kvést všude – stala se součástí jejich světa. Možná jsou taková konkrétní prvotní setkání na základní škole důležitější než botanika nebo zoologie sama. Navíc je tu možnost sledovat a prožívat základní proměny a rytmy přírody kolem nás i v nás – jenom si s dětmi najít čas. Všechno se živí a vyčerpává, roste a vadne jako tráva…V sounáležitosti s mimolidským životem je skryta velká část toho typu poznání, který nikdy nepůjde vtěsnat do učebnic.
Páření páskovek (z dubnové vycházky)
Chroust mlynařík (z květnové vycházky)
Účast v projektu Školy pro venkov nám mimo jiné pomáhá ve snaze podívat se s dětmi trochu blíž na přírodu v bezprostředním okolí školy.
V přírodopisné části projektu se zaměřujeme na nejbližší okolí školy, neboť je nesmírně bohaté. Nejzazším horizontem zájmu jsou pro nás místa, na která se dostaneme pěšky během jediné vyučovací hodiny. Vedle již zmiňovaných prvotních setkání (schopnost rozlišovat, rozpoznat, všimnout si) a nejzákladnější biologické gramotnosti („učebnicový“ přírodopis) věnujeme pozornost dvěma oblastem: • •
Sezónní proměny místní přírody Lokální přírodopisné zajímavosti
Zapojení do projektu Školy pro venkov nám také přineslo celou řadu nových technických pomůcek, s nimiž nyní pracujeme. V přírodopisné části využijeme zejména fotoaparát a dva nové školní mikroskopy s příslušenstvím (jeden z nich má LCD monitor a lze jej též jednoduše propojit s interaktivní tabulí), k dispozici ale nyní máme také kvalitní notebook.
Mikroskopování čerstvě vyjmutého klíštěte ve školní družině (hostitelem byl Jan Brich)
Pracovní výstupy - pracovní listy k přírodopisným vycházkám - terénní biologické nákresy - podklady k mikroskop. cvičením - fotoherbář (lokální vegetace) - databáze vyskytujících se druhů - popř. jednoduchý místní biologický kalendář Stále usilujeme o podporu k vypracování virtuální učebnice s možností oprav, dotváření, aktualizací, vytištění konkrétních částí dle potřeby… (text: J. Novotný, foto: J. Novotný a děti ze 4. třídy)
Na projektu pracují žáci naší školy pod vedením učitelů: R.Bahníkové K.Effenberkové B.Jarkovské J.Kovaříčka J.Novotného D.Urbanové
