16. 12. 2014
131
Milí přátelé, máme za sebou volby nové provinciální rady. Patří se poděkovat všem končícím rádcům za odvedenou práci a službu pro Sdružení. Novým přeji, aby se služby ujali s chutí a radostí. Po kongresu jsem přijel domů s pocitem dobře odvedené práce. Organizačně všechno klaplo a podařilo se vytvořit rodinnou atmosféru. Po náročných dnech posledních příprav přišla spokojená úleva. Dlouho jsem si ji nevychutnával. Po pár hodinách jsem začal vnímat rozladění manželky Iky. Velký koordinátore lidských duší, zapomněl jsi, že vedle tebe žije manželka a děti. Slez z koně své samolibosti. Nastavené zrcadlo bylo neúprosné… Poslední týdny prožívám pod velkým tlakem. Vyšetřování nebere konce; jedna z našich dcer nezvládla studia; doléhá ke mně bolest mnoha bratří a sester – nemoci, nejistota, zmatek; na mnoha místech ve světě se válčí a napětí roste. Do této vřavy zazněl na prahu adventu hlas: „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ Bůh nás ujišťuje, že je Emanuel. Bůh blízký, Bůh s námi, Bůh přítomný v každé situaci. Bůh, který se vydává jako bezbranné dítě do naší péče. Stává se dítětem, protože dítě nenahání strach. Dítětem, které probouzí něhu, které mohu pochovat v náruči. Bůh, který říká: "Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ (Iz 41,10) Chci opakovat s Marií, naší starší sestrou ve víře, „Kéž se mi stane podle Tvého slova“. Kéž se i na mně naplní všechny Boží sliby. Kéž v sobě otevřu prostor pro vtělení. Kéž se i ve mně narodí Bůh. Kéž se i ve mně vykreslí obraz Božího dítěte. Ze srdce Vám přeji pokojné a radostné Vánoce. Pavel Moji drazí, blíží se konec adventu a za chvilku přijdou Vánoce, kdy oslavujeme nejen Narození Ježíše Krista, ale jsou to také svátky rodiny, zastavení se u vánočního stromečku, období návštěv, zpívání koled a radosti být pospolu s těmi, kteří nás mají rádi. Blíží se také konec dalšího roku, kdy také tak trochu bilancujeme, co a jak jsme v letošním roce prožili. Určitě jste mnozí sledovali zprávy ohledně synody o rodině letos na podzim. Sv. Otec děkuje tiskovému středisku Svatého stolce, které pracovalo moc dobře, zároveň podotýká, že sdělovací prostředky na synodu pohlížely poněkud ve stylu sportovních či politických reportáží. Sv. Otec krásně mluví o manželství: „Žádné z vystoupení, skutečně žádné, nezpochybnilo základní pravdy o svátosti manželství: jednotu, nerozlučitelnost, věrnost a otevřenost životu. Toto skutečně nebylo dotčeno.“ Sv. Otec byl přítomen na všech jednáních a dodává, že synodní struktura není parlamentní, ale se od ní naprosto liší. „Synoda je chráněný prostor, aby mohl jednat Duch svatý.“ A tak nechme se i my vést v této době Duchem svatým... Vzhledem k tomu, že většina z vás žije v rodině, tak jste i vy velikou nadějí pro budoucnost právě tím, že jste rodina. Chtěla bych Vám moc poděkovat za to, kolik obětí při1
nášíte pro svoji vlastní rodinu, a za to, že jste pro své okolí svědectvím a nositeli naděje pro tento svět, a popřát Vám, aby o těchto svátcích se Kristus znovu narodil uprostřed vaší rodiny. Hanka Koudelková, FMA
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 16. jednání provinciální rady
Borek 13. 12. 2014
Uskutečněná setkání Pavel Kvapil se zúčastnil setkání zástupců Salesiánské rodiny. Formace a) Vyhodnocení dotace DC 2014 Celkem za rok 2014 PR poskytla dotace na DC v hodnotě 2.000,- Kč. Se systémem žádostí a příspěvků jsme udělali dobrou zkušenost a navrhujeme tuto možnost přenést i do roku 2015. b) Exercicie 2015 Nabídneme stejnou kapacitu míst na DC jako v minulých letech = pro všechny spolupracovníky. Prosíme místní koordinátory, aby termín na rok 2015 nezapomněli nahlásit do 31. 12. 2014. c) Nabídka ze Slovenska – Kazateľské DC, termín 29. 1. až 2. 2. 2015 DC bude kázat světový delegát Giuseppe Casti, tématem jsou nové Stanovy a Pravidla. d) PR bere na vědomí zahájení aspirantátu 19. 11. 2014 MS Ostrava: Radana Parmová, osobní formátoři Marie a Jiří Neusserovi 24. 11. 2014 MS Sever I: Inka Vojtášová, osobní formátoři Marie a Stanislav Marešovi Peter Vojtáš, osobní formátoři Marie a Stanislav Marešovi Marie Mrázková, osobní formátoři Hana a Michael Chytří Štěpán Mrázek, osobní formátoři, Hana a Michael Chytří Veronika Mokrejšová, osobní formátoři Zdislava a Jaroslav Podvalovi Petr Mokrejš, osobní formátoři Zdislava a Jaroslav Podvalovi Formační plán PR děkuje všem, kteří se podíleli na tvorbě formačního plánu na rok 2015, největší dík patří Honzovi Zindulkovi. Různé – Světový den mládeže se uskuteční v Krakově 25.–31. 7. 2016. – Volné plakáty ke Strenně 2015 jsou pro zájemce k mání u Anežky Hesové v Brně. – Uzávěrka Zpravodaje 132 bude 9. 2. 2015. – Další jednání PR: 17. 1. 2015 Praha - Kobylisy 13.–15. 3. 2015, předávací setkání a PR Lipiny Důležité termíny: 24.–25. 4. 2015 setkání s aspiranty a předaspiranty, Praha Karlín 16. 5. 2015 Festival 2015, Pardubice 7.–8. 8. 2015 oslava 200 let od narození Dona Boska na Velehradě Úmysl modlitby • Prosíme za všechny, kteří se ocitli v těžkých životních situacích. • Prosíme za mír a pokoj ve světě. • Prosme za období rozlišování a novou provinciální představenou FMA. Příští jednání PR se koná 17. 1. 2015 v Praze 2
2. VOLBY DO PROVINCIÁLNÍ RADY Nová provinciální rada ASC byla zvolena
Vydáno dne 08. 11. 2014 Dnes, v sobotu 8. listopadu 2014, proběhl v Praze Kobylisích v kostele sv. Terezie provinciální kongres ASC. Program měl pečlivě připravený náš koordinátor Pavel Kvapil. Jednání probíhalo v radostné a přátelské atmosféře i díky svižnému moderování v podání Mariána Cútha a Anežky Hesové. Velké poděkování patří všem, kdo se na přípravě a průběhu podíleli! Účastníci zvolili v tajném hlasování 12 členů nové provinciální rady Sdružení salesiánů spolupracovníků v tomto složení: Karel Kroupa za společenství Písek, České Budějovice, Podblanicko, Tomáš Smolek – Severní Čechy, Praha-sever I, Klára Novotná – Západní Čechy, Praha-střed, Libuše Švehlíková – Praha-sever II, Dolní Počernice, Jan Zindulka – Praha-jih, Praha-Botič, Praha-Botička, Pavel Kysilka – Sebranicko, Podorlicko, Hradecko, Pardubice, Český ráj, Miloš Jansa – Brno-západ, Jihlava, Rosice, M. Budějovice, Miroslav Málek – Brno-Líšeň, Letovice, Újezd u Brna, Jaroslav Kotal – Fryšták, Slovácko, Pavel Kvapil – ŠOP, Švábenice, Eva Bernardová a Roman Turowski – Ostrava, Moravská brána a Valašsko.
Takže to jsou oni... Nahoře zleva: Honza Zindulka, Jarda Kotal, Miloš Jansa, Mirek Málek, Pavel Kysilka, Tomáš Smolek, Karel Kroupa. Dole: Roman Turowski, Pavel Kvapil, Hanka Koudelková, Eva Bernardová, Libuše Švehlíková, Klára Novotná, Johny Komárek Volení období rady je tříleté a k převzetí služby dojde v polovině března 2015. 3
Reakce na webu: • Milí bratia a sestry z českej provincie ASC, dovoľte mi v mene ASC na Slovensku poblahoželať vašej novozvolenej PR, popriať veľa odvahy i obetavosti v tejto náročnej službe. Zároveň si dovolím poďakovať tým z PR, ktorí touto voľbou končia svoje účinkovanie v PR. Nech im Pán odplatí ich námahy a všetky úsilia, ktoré vynaložili. S bratským pozdravom A. Horváth, provinciálny koordinátor ASC na Slovensku • Děkujeme končící Radě za dosavadní službu a Vás v té "nové" si moc vážíme za ochotu a odvahu do toho jít! Hodně darů Ducha svatého! Vláďa a Monika
3. DUCHOVNÍ CVIČENÍ Duchovní cvičení v Jizerských horách
Vydáno dne 09. 11. 2014 Od středy 29. 10. do neděle 2. 11. jsme prožili společné exercicie na překrásné chalupě u Macounů v Českém Šumburku u Tanvaldu v Jizerských horách. Hned na začátku jsme si připadali tak trošku jako poutníci, když jsme museli zdolat horský výstup pastvinou (cca 400 m od cesty, kde jsme zaparkovali auta) k jedinému zářícímu bodu v jizerských lesích, kterým byla naštěstí chalupa Macounových. Pavel s Maruškou nás vřele přivítali, stejně jako náš exercitátor Johny Komárek a ostatní účastníci DC (přijeli jsme totiž téměř poslední). Na čtyři dny jsme vytvořili nádherné společenství s Ježíšem uprostřed, které nás obohatilo v mnoha směrech. Tématem exercicií bylo SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM. Skrze novozákonní postavy (Ježíšovy učedníky, bohatého mladíka, kananejskou ženu, Zachea, samařskou ženu, slepého od narození, Marii Magdalskou a apoštoly, kteří se setkali se vzkříšeným Pánem) jsme postupně pronikali do Božího slova a snažili se konfrontovat jejich setkání s Kristem s naší vírou a vztahem k Ježíši. Setkání s Božím slovem umocňovalo i každodenní Lectio divina nad Lukášovým evangeliem. Několik myšlenek: „Není možné poznat Krista a nechat si to jen pro sebe. Ten, kdo se s Kristem osobně, bytostně setkal, je novým člověkem, který svoje poznání předává dál. Nelze o tom mlčet!!“ „Ježíš hledí na každého z nás s láskou, zná nás jménem.“ „Když se vydáme vstříc Ježíši, zjistíme, že on nám už dávno předtím vyšel naproti.“ „Ježíš byl plně člověkem a plně Bohem. Přišel, aby byl s námi v našich každodenních radostech i starostech. Plně nám rozumí.“ „Živá víra se projevuje skutky lásky. Na konci života se nás nikdo nebude ptát, zda jsme měli velkou víru, ale kolika lidským srdcím jsme pomohli, naplnili je radostí, a zda jsme rozdávali kolem sebe lásku.“ Sobotní mše svatá se svojí liturgií byla pro nás všechny srdečním okamžikem. Skrze biblickou scénu (biblické postavičky, více na www.biblickepostavicky.cz ) jsme si mohli niterně prožít větu z prvního listu svatého apoštola Jana: 4
„Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme!“ (1 Jan 3,1) A místo pozdravení pokoje nás Johny každého zvlášť oslovil a obejmul, čímž nám dal spontánně najevo, že opravdu jsme milovanými Božími dětmi!!! Maruška a Pavel Macounovi s naprostou samozřejmostí zvládli veškeré materiální zabezpečení. O kuchařských dovednostech Marušky Macounové nemůže být pochyb – každé jídlo potěšilo nejen naše žaludky!!!! Maruško, děkujeme moc (i všem ostatním, kteří s přípravou jídla pomáhali a brzy ráno vstávali). S Romanem Zimou jsme vytvořili správnou kytarovou dvojku, která často rozezvučela naplno nejen stěny chalupy!!! Maruška a Pavel Pospíšilovi připravili nádhernou křížovou cestu i sobotní růženec světla. Každý večer probíhalo vzájemné sdílení nad tématem, které ředitelé navrhli nebo které nás oslovilo. Při sobotním „bratrském a sesterském večeru“ zazněly překvapivě i národní a budovatelské písně :o) a taky formační písně z dob totalitních (Johny Komárek na této chalupě skládal svoje věčné sliby!!!). Díky vám všem, kteří jste tu byli!! Díky za vaše osobní svědectví, přátelské rozhovory a atmosféru přijetí. Ve všech směrem jsem cítila, že jsme veliká salesiánská rodina, což mě naplnilo hlubokou vnitřní radostí. Liduška Solovská
Výzva – exercicie 2015
Vydáno dne 07. 12. 2014 Jednou ze základních charakteristik salesiána spolupracovníka je neustálý růst v duchovním životě. K tomu, mimo jiné, slouží i každoroční účast na duchovních cvičeních. Poslední dobou však tento zájem upadá. Proč? Na to by si měl odpovědět v prvé řadě každý sám za sebe. Ale také by stálo za to popovídat si o tom ve společenství. Přesto bychom chtěli i v příštím roce nabídnout plnou kapacitu, aby každý spolupracovník měl možnost se zúčastnit. Proto se obracíme na koordinátory každého místního společenství, aby do konce roku nahlásili termíny v kapacitě svého společenství a vyplněný formulář poslali do 31. 12. 2014 na adresu
[email protected] Přihlašování bude spuštěno koncem ledna. U každého termínu bude uvedeno datum uzávěrky přihlášek. Za jeho nastavení odpovídají ředitelé DC. Toto opatření jim umožní s dostatečným předstihem případně zrušit rezervaci ubytovací kapacity, pokud nebude o nabídnutý termín zájem. Pokud máte možnost, přihlaste se prosím na vybraný termín co nejdříve. Ušetříte ředitelům DC a exercitátorům nervy. Za PR Vojta Tošovský a Mirek Málek ml.
Nabídka prostoru Rodinného centra ve Smečně k duchovním cvičením v roce 2015 Milí spolupracovníci, nabízíme vám pro příští rok 2015 možnost uspořádat ve větší míře Duchovní cvičení v Rodinném centru ve Smečně a to po celý rok bez omezení. Duchovní cvičení zde mají již svou tradici, v minulých letech zde probíhaly dvoje DC a všichni účastníci zde byly vždy velmi spokojeni. V roce 2015 jsme schopni nabídnout kapacitu pro duchovní cvičení v takové míře, o jakou bude zájem. 5
Stručná charakteristika místa: Moderně rekonstruovaný dům s 11 pokoji s kapacitou 21 lůžek každý s vlastním sociálním zařízením, jídelnou, přednáškovou místností, kaplí na půdě, zpovědní místností a osobním výtahem. Dům je umístěn na okraji městečka Smečna v klidné lokalitě, nabízí možnost ústraní na zahradě, na velké letní terase nebo v těsné blízkosti zámeckého parku. Mše svaté lze sloužit v místním kostele nebo ve vlastní kapli v domě.Smečno je dobře přístupné místo po rychlostní silnici R7 z Prahy na Chomutov, vzdálené jen 30 km od Prahy autem nebo autobusem do Slaného, odkud vás můžeme na požádání přivézt do Smečna autem nebo lze využít autobusový spoj Slaný, Smečno, Kladno. Zajišťujeme celodenní stravování, ráno formou švédských stolů. Cena: 1800 Kč/ osobu / noc včetně plné penze. Zlevněná cena: 1400 Kč/ osobu/ noc za předpokladu, že platba bude provedena do konce března 2015 na číslo účtu: 2000219538/2010 Fio banka Kladno Kontaktní osoba a více informací podá: Ludmila Janžurová ( ASC Praha Střed) Rodinné centrum Smečno, U Zámku 5, 273 05 Smečno e-mail:
[email protected], www.dumrodin.cz, Tel: 777 558 778 Uspořádáním duchovního cvičení v Rodinném centru Smečno přispějete k udržení našich sociálních projektů pro rodiny. Děkuji. Ludmila Janžurová
4. FORMACE ASC Sliby Jitky a Luboše Havlíčkových v Prostějově
Vydáno dne 23. 11. 2014 V sobotu 15. 11. 2014 jsme do společenství ŠOP s mnohými z Vás přivítali nové salesiány spolupracovníky, manžele Jitku a Luboše Havlíčkovy. Při překrásné mši svaté v kostele Povýšení svatého Kříže v Prostějově, kterou celebroval P. Johny Komárek za přítomnosti dalších kněží, jsme mohli také zavzpomínat na naše sliby a posléze je i obnovit. Po mši následovalo agapé doprovázené vtipnou prezentací ze života Jitky a Luboše, která nám přiblížila také jejich cestu ke spolupracovníkům. Iva a Jirka Hamplovi (formátoři Havlíčkových) si pro Jitku a Luboše připravili Don Boskův pětiboj – prověrku předpokladů pro zdárné následování Dona Boska. A tak za povzbuzování notným potleskem a jásotem před našima očima například vyrostl kostel z kostek (jisté rysy podobnosti chrámu Panny Marie na Valdoccu byly bezesporu znát), Jitka s Lubošem zdárně zabalancovali na laně, prokázali svou dávku zručnosti i kejklířský um… Kvíz – „Jak znáš své nejbližší?“ – nám pak prozradil, co všechno vědí či tuší o svých dětech a o sobě navzájem. Co Vám budeme povídat – prostějovská oratoř se otřásala výbornou zábavou v základech! Ze srdce děkujeme všem, kdo se o pěkné prožití této slavnosti jakýmkoli způsobem zasloužili. Společenství ŠOP Reakce na webu: • Milí Havlíčci, moc nás mrzí, že jsme kvůli nemoci nemohli být přítomni na vaší slávě přímo v Prostějově. Jsme rádi, že nyní plně patříme do společné rodiny Dona Boska a moc a moc se těšíme na viděnou s vámi. Honza a Marta 6
Dnes se nám to kulatí – doplněno o fotografie :-)
Vydáno dne 05. 11. 2014 Dnešní email od Janky Procházkové mi připomněl, jak ten čas strašně letí... Dnes je to přesně 20 let od chvíle, kdy v Hradci Králové - Kuklenách složilo do rukou provinciála P. Benna Beneše slib 28 (! – opraveno napotřetí podle dobových fotografií, které budou brzy doplněny :-) ) nových salesiánů spolupracovníků. Této velké chvíli byl přítomný také světící králové-hradecký biskup Mons. Josef Kajnek. A kdože byli ti noví spolupracovníci? Blažka a Víťa Bučkovi, Zdislava a Václav Divišovi, Roman Farion, Marcela a Zdeněk Hochmanovi, Jindřiška a Karel Holnovi, Alžběta a Jaroslav Chalupovi, Magdalena a Bohumír Kratochvílovi, Irena a Pavel Kvapilovi, Miroslav Machálek, Věrka a Bohoušek Matulovi, Hana a Tomáš Ochovi, Janka Procházková, Eva a Jiří Remešovi, Terezie Šuláková, Marie a Jan Vaňkovi a Marta a Jan Tomigovi. Přidáváme se k vyjádření Janky: „Jsem ráda, že patřím do téhle bezvadné rodiny. Vzpomínejte spolu se mnou a poděkujte za mě Bohu.“ I my jsme rádi, že patříme do skvělé salesiánské rodiny a děkujeme za to našemu dobrému Otci. Prosíme také o sílu pro všechny, kdo ve Sdružení vykonávají jakoukoliv službu a modlíme se za dobrou volbu nové provinciální rady. Marta a Honza Tomigovi
5. TRVALÁ FORMACE Formační plán 2015 Inspirace Božím Slovem – Starý zákon Kdysi jsem se v kostele dal do řeči s jedním mužem a ten mi vyprávěl svůj příběh. Nevím, jak se jmenoval, možná Pavel. V životě zažil už ledacos a ne vším by se mohl chlubit. Tenkrát pracoval jako vrátný v jedné fabrice. Práce to nebyla nijak těžká, zvláště při nočních. A tak, aby zahnal nudu a spánek, četl. A jednou, když už neměl co číst, našel v kanceláři ve skříni Bibli. To je kniha na zahánění dlouhé chvíle výborná, ta vydrží na dlouho. 7
A tak začal číst, pěkně od začátku. My poučení víme, že Bible, pokud jí chceme porozumět a najít v ní Boha, se musí začíst číst od Evangelií, pokračovat listy a až nakonec, když je člověk dostatečně zkušený a znalý, tak se teprve pustit do Starého zákona, pokud možno doprovázeného solidním výkladem. Pokud se začne Starým zákonem, je to jistý způsob, jak kvůli všem těm bitvám, intrikám, nevěrnostem a dalším hrůzám Boha odmítnout. Tohle však Pavlovi nikdo neřekl. A v Bibli nemínil nehledat Boha, byl to jen způsob, jak přečkat noční služby. A tak četl. Než dočetl proroky, v Boha uvěřil: „Ti Izraeliti Hospodina neustále opouštěli, nedělali to, co po nich chtěl, zrazovali ho, utíkali k Baalovi a On se nad nimi pořád smilovával, posílal jim proroky a zkoušel to s nimi znova a znova. Kdybych tak i já měl někoho, kdo by mi odpustil moje hříchy, kdo by mě měl rád i přes moje chyby, kdo by mi ukazoval cestu.“ A tak Pavel začal hledat lidi, kteří by mu o Bohu řekli více, a po dvou letech byl pokřtěn. Boží slovo mluví ke každému. Ke každému trochu jinak, ale vždy tak, aby z toho měl člověk užitek pro svůj život. Jen musíme tomuto Slovu naslouchat, alespoň někdy se ztišit a Bibli otevřít. Zkusme tedy společně příští rok v Bibli, ve Starém zákoně, hledat inspiraci pro náš život lidský, křesťanský i salesiánský. Za formační skupinu provinciální rady Honza Zindulka.
Rozjímání „Otče náš…“ pokračování
Vydáno dne 16. 11. 2014 Za svého pobytu v Beskydech jsem šel jeden den pomoci místnímu faráři. Cesta dolů, celý den namáhavá práce a večer cesta nahoru mě dost vyčerpala. Druhý den jsem se rozhodl odpočívat. Od rána jsem se snažil pokračovat v rozjímání Otčenáše – prosbu – Přijď království tvé. Ten den se mně moc nedařilo. Únava z předešlého dne a roztržitosti všeho druhu mě rušily od rozjímání. Přijď království tvé – kde je Boží království, tam je láska, pokoj, mír, svoboda. Snažil jsem se myslet na země, kde je válka, pronásledování a nepokoje. Na lidi v Nigérii, Severní Koreji, Svaté zemi, Sýrii, Iráku, Ukrajině a jinde ve světě. Modlil jsem se za ně, i když jsem si uvědomoval, že moje modlitba je jen nepatrná kapka v moři bolesti. Také jsem si uvědomil, že i v bohatých západních zemích je Boží království rafinovaně a systematicky vytěsňováno ze života lidí. Přijď království tvé – v mé hlavě bylo všechno, jen ne Boží království. A v té chvíli mně to došlo. Do svého okolí je můžu vnášet jen částečně, protože to záleží i na ostatních. Jestli je v této chvíli Boží království v mém srdci, to záleží jen na mně. Tady není kompromis, buďto ho teď v této chvíli přijmu, nebo dám přednost něčemu jinému. Buď se budu rozhodovat podle Boží vůle, nebo na ni nebudu brát zřetel. Buď se rozhodnu pro ně, nebo je odmítnu. To nemůže být jen na půl. Dal jsem si předsevzetí, že při zpytování svědomí budu svůj den hodnotit, jestli jsem při svém rozhodování, řečech a myšlenkách dbal na to, jestli je v mém srdci Boží království. Pane, prosím tě, aby přišlo tvé království tam, kde je válka a útisk, a přineslo mír a svobodu. Prosím také, abys vládl tam, kde se všechno podřizuje materialismu, konzumu, zábavě, falešným ideologiím. Mně odpusť, že se často při svém rozhodování, jednání a mluvení mnohdy nezamýšlím, jestli je to podle tvé vůle. Přijď tvé království prosím také do mého srdce, aby odtud mohlo přecházet dál. Do rodiny, na pracoviště…, tam, kde právě jsem. Miloš Jansa 8
5. prosince - Blahoslavený Don Filip Rinaldi
Vydáno dne 05. 12. 2014 Don Filip Rinaldi se narodil 28. května 1856 jako osmý z devíti dětí v Lu, předměstí Monferrata, v Piemontu v Itálii. Pocházel z věřící rodiny zámožných sedláků, kteří vychovávali své děti k víře. Lu, ačkoliv je malé, dalo církvi stovku povolání k zasvěcenému životu. Don Rinaldi to připisoval výchově k víře v rodinách: „Tajemství povolání spočívá ve víře a zbožnosti našich maminek. Byly oddány učení církve a všemožně se snažily, aby vychovaly děti v bázni Boží a vštípily do jejich duší toto cítění, které je nejlepší dispozicí k následování Božího volání.“ V rodině Rinaldiů se stali kněžími tři synové. První setkání Filipa s Donem Boskem se událo 15. října 1861, kdy bylo Filipovi pět let, ale toto setkání mu zůstalo vryto do paměti na celý život. V deseti letech vstoupil Filip do salesiánského ústavu v Mirabellu, aby studoval na gymnáziu. Tam se ještě dvakrát setkal s Donem Boskem a byl u něj také u zpovědi. V létě 1867 se však Filip kvůli špatnému jednání jednoho asistenta nesalesiána rozhodl vrátit domů. Řekl, že se na studium necítí a že má problémy se zrakem. V Lu pokračoval až do svých dvaceti let v práci na poli. Don Bosko však velmi houževnatě naléhal, aby se Filip znovu vrátil do salesiánského domu. Během těchto deseti let žil Filip jako dobrý křesťan, neuvažoval o ženění, ale současně nevěřil, že má schopnosti, aby se vydal na cestu kněžství. Uvažoval také o tom, že vstoupí do nějaké řehole jako laik. Ale znovu se objevil Don Bosko. Na podzim roku 1876 se vrátil do Lu a tehdy všechny Filipovy pochybnosti i nerozhodnost rozptýlil. V roce 1877, ve svých 21 letech, vstoupil Filip Rinaldi do ústavu v Sampierdareně, který se věnoval péči o pozdní povolání. Dne 22. září 1878 složil první sliby a roku 1880 věčné sliby do rukou Dona Boska. 23. prosince 1882 byl vysvěcen na kněze. Chtěl odejít do Argentiny jako misionář, ale Don Bosko mu řekl, že „nepůjde, ale bude tam posílat druhé“. Ve 27 letech byl Don Rinaldi poslán do Mathi Torinese jako ředitel a formátor pozdních povolání. I když se k tomu necítil dost vhodný, také tentokrát uposlechl Dona Boska, kterého považoval za svého rádce a svou oporu. Filip se projevil jako výborný formátor, který dokázal ztělesnit ryzího ducha zakladatele. Po smrti Dona Boska ho Don Rua, první nástupce DB, poslal do Španělska do Barcelony jako ředitele. Zde se Don Rinaldi uměl velmi dobře začlenit mezi místní lidi a získal si důvěru a lásku mnoha mladých. Místní povolání rostla a on mohl otevřít mnoho nových domů. V roce 1892 byla zřízena španělská inspektorie a Don Rinaldi byl jmenován jejím prvním představeným. Během devíti let inspektorátu vzniklo 21 domů, otevřel nová díla i pro Dcery Panny Marie Pomocnice, založil Katolické čtení a další časopisy. Roku 1901 ho Don Rua povolal do Turína do ústřední rady Kongregace. 21 let byl generálním vikářem a ekonomem, ale zabýval se také misiemi, přítomností salesiánů v celém světě a formací v Teologickém salesiánském institutu. Nešetřil se ani v práci mezi Dcerami Panny Marie Pomocnice a v dívčí oratoři, kterou vedly sestry na Valdoku. Byl dynamický a tvůrčí, povzbuzoval Dcery Panny Marie k velkému apoštolátnímu úsilí. Založil řadu sociálních a kulturních spolků (např. Fond vzájemné pomoci mezi oratoriány, Patronky na ochranu dělnic, zavedl bezplatnou lékařskou pomoc a sociální konference, založil pěvecký sbor, sekretariát pro zprostředkování práce, přičinil se o otevření tělovýchovné školy a o ochotnické divadlo, rozšířil večerní školu o kurzy vaření a domácího hospodaření). Byl tedy nesmírně činný a pozorný k aktuálním sociálním problémům. V komunitách FMA se snažil uchovat a posílit ducha DB, věrnost preventivnímu systému, otevřenost novým požadavkům formace ženy, výchovu k solidaritě, odpovídající 9
vzdělání, angažovanost v občanské společnosti, sociální učení církve, Jeho pozornost k ženskému světu ho vedla k založení nové formy zasvěceného života ve světě v salesiánském duchu mezi mladými z oratoře, z kterého vznikl dnešní Sekulární institut Volontarií Dona Boska (VDB). Církev oficiálně uznala toto nové povolání teprve třicet let poté v apoštolské konstituci Provida Mater Ecclesia (1947). Don Rinaldi tak může být plným právem považován za průkopníka a předchůdce, za člověka, který uměl číst znamení doby a stal se nástrojem Ducha svatého. V roce 1922 byl zvolen hlavním představeným, třetím nástupcem Dona Boska. Pro celou Salesiánskou rodinu byl starostlivým a pozorným otcem. 6. června 1922 obdržel od papeže Pia XI. pro salesiány, Dcery Panny Marie Pomocnice, Žáky, Bývalé žáky, spolupracovníky a spolupracovnice odpustky 400 dní pokaždé, když spojí práci s nějakou, i kratičkou modlitbou, a jednou denně plnomocné odpustky pro duše v očistci podle církevních ustanovení. Velmi mu na srdci ležely misie, během jeho rektorátu bylo vysláno asi 2000 misionářů, téměř pětina všech salesiánských misionářů v naší historii. Vrcholem jeho rektorátu bylo blahořečení Dona Boska 2. 6. 1929. Dne 5. prosince 1931 v 11 hodin Don Filip Rinaldi pokojně zemřel. Jan Pavel II. ho 29. dubna 1990 prohlásil za blahoslaveného.
Svatava, Karel…. homosexualita… a my
Vydáno dne 23. 11. 2014 Jako asi mnozí z vás, i většina z nás dostala Svatavy emotivní dopis. Něco jsme také o celé situaci slyšeli či četli už dřív. K tomu samozřejmě určité rozpaky: téma poněkud složité (zvláště v katolické církvi). Kdo z nás umí „dobře“ reagovat na bolest rodičů, jejichž dítě spáchalo sebevraždu. Ale nezůstali jsme jen u rozpaků. Pozvali jsme Svatavu a Karla na naše setkání, abychom si mohli společně pokecat. V dopise Svatavy sice byly mnohé otázky, ale spíše řečnické. Tak jsme si připravili otázky svoje vlastní a každý si je dopředu zpracoval. Ono není zcela snadné poctivě (ne dle příručky) si odpovídat na otázky typu: Jak bych reagoval, kdyby můj syn/dcera…? Je homosexualita Bohem chtěná (a proč)? apod. Na setkání bylo moc fajn, že názory – jak už to u nás naštěstí bývá – byly zcela svobodně zcela různé a nikdo se tím (alespoň doufám) necítil ohrožen. Pro někoho je registrované partnerství správné, pro někoho je to málo, pro někoho příliš. No není krásné, že se nemusíme "narvat" do nějaké předem dané šablony.? Setkání na téma homosexualita bylo velice zajímavé a milé. Když bylo třeba, tak jsme Svatavu časově limitovali (domácí už jsou zvyklí, že občas je jim řeč zkrácena, aby měli prostor další) :-) a myslím, že to snášela statečně. Svatavo a Karle, díky za vaše pohledy a uvedení do reality života. Prošli jste (nebo spíše procházíte) náročným úsekem života, ale je vidět, že svým hlubokým způsobem vás to obohatilo. A proto můžete obohacovat další. Ještě jednou děkujeme. Pepa Hes, České Budějovice Můžeme obohacovat další? Setkání v Českých Budějovicích proběhlo i pro nás opravdu velmi příjemně – byli jsme mile přijati, vyslechnuti, a otevřeně se diskutovalo nad otázkami, které Pepa připravil a všichni si za domácí úkol na ně dopředu poctivě odpověděli. Pro nás není zraňující to, že někdo má jiný názor a pohled, a je to pro nás i pochopitelné. Bylo pro nás velmi milé a přínosné, že celé společenství opravdu otevřeně hledalo odpovědi a diskutovalo, a i když někdo měl jiný názor než my, nebál se ho sdělit, a mohlo se dál povídat a osvětlovat tuto 10
problematiku. Nabízíme s Karlem všem společenstvím, která by s námi chtěla někdy o tomto tématu diskutovat, že jsme otevřeni možnosti takovýto tematický večer domluvit a přijet si s vámi popovídat. Budete-li mít zájem, neváhejte a ozvěte se – budeme se těšit na setkání i diskuzi. Svatava a Karel Havlíčkovi Reakce na webu: • Pepo, to je velice milé. Konečně se našel někdo, kdo měl odvahu otevřeně napsat a zahojit trochu rozpaky, které o tomto tématu panují. Svatavo a Karle, Vám také dík za statečnost a otevřenost! Karel a Klára Novotných • Jsme přece jedna (salesiánská) rodina, tak bychom měli umět (nebo se aspoň neměli bát se učit) o všech věcech otevřeně komunikovat s vědomím, že druzí nám s otevřenou láskou naslouchají. Možná nám někdy nerozumí, ale aspoň se o to snaží..., a to se mi v té naší velké rodině líbí. Nebojíme se různosti a máme se rádi. A se Svatavou a Karlem bylo fakt skvěle. Pepa
Modlitba ve stáří
Uvízlo v mé e-mailové poště. Sazeč Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat, ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. Také se neodvažuji prosit o lepší paměť, ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi“. Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen. František Saleský
Adventní rozhodování (Jo, Josefe milý:) Jsou věci, které nepochopíš, Maria je prostě v tom. Buďto s davem kamen hodíš, anebo přijmeš to.
(Ty, občane, nyní:) Buďto Boha potratíš v materiální panice, nebo se jím obtížíš a porodíš VÁNOCE. Odvahu při rozhodování přeje Pepa Hes 11
6. DO TVÝCH RUKOU, PANE… Zemřel P. Ludvík Otradovec, SDB Otec Ludvík odešel na věčnost v pátek 14. 11. 2014 po několikatýdenním pobytu v nemocnici u Milosrdných bratří v Brně. Rozloučení bylo při mši svaté v pondělí 24. 11. 2014 v kostele Panny Marie Pomocnice ve 13 hodin. „Všem vám žehnám, všechny vás v srdci na věčnost nesu.“ P. Ludvík Otradovec Od služby při pozemském oltáři byl odvolán a ke službě v nebeské svatyni byl pozván věčným veleknězem Ježíšem Kristem jeho služebník – kněz. Životopis sepsán P. Ludvíkem Otradovcem Narodil jsem se 11. prosince 1928 ve Velkém Meziříčí. V Jundrově jsem vychodil obecnou školu. Když byla v roce 1939 v Brně-Žabovřeskách požehnána velká víceúčelová dřevěná kaple se salesiánskou oratoří, začal jsem se zúčastňovat programů oratoře a ministrovat. Také jsem byl postupně členem některé z družin. Byla to společenství horlivějších oratoriánů. Každý týden jsme měli schůzku pod vedením některého salesiána, při které jsme se modlili, probírali duchovní témata a plánovali apoštolátní aktivity. Po třetí třídě gymnázia jsem byl na studentských duchovních cvičeních u boromejek na Údolní. Vedl je jezuita P. František Mikulášek, se kterým jsem se pak setkal v roce 1956 ve vězení na Mírově. Mnozí z účastníků těch duchovních cvičení se stali kněžími. O prázdninách 1944 mně salesiáni zprostředkovali exercicie ve Dvorku u Přibyslavi, kde studovali salesiánští aspiranti, mezi nimi i P. Baran, se kterým jsem se tam poprvé setkal. Když jsem pak kolem pololetí překvapil rodiče zprávou, že bych chtěl jít k salesiánům do Fryštáku, tatínek prohlásil, že až po maturitě. Když na jaře v roce 1945 Němci ustupovali, Brno bylo často bombardováno a blížila se fronta, našli žabovřeští salesiáni v našem domě v Jundrově poněkud méně nebezpečné ubytování. Během jejich pobytu u nás jsme byli jako jedna rodina. Pak už tatínek neměl nic proti tomu, abych odešel k salesiánům hned po páté třídě gymnázia. 17. července 1945 jsem odejel s rodiči do salesiánského ústavu ve Fryštáku u Holešova. Tam jsem si nechal kufr a ještě jsme vykonali pouť na posvátný Hostýn. Rok jsem byl jako aspirant ve Fryštáku, pak jsem dělal rok noviciát v Hodoňovicích u Bašky. Po složení prvních řeholních slibů jsem dva roky dokončoval gymnázium a studoval filozofii ve filozofickém studentátě v Přestavlkách u Přerova. Po maturitě v roce 1949 jsem nastoupil jako asistent v salesiánském učňovském domově v Ostravě. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 přepadla dům policie, nás salesiány zatkla a odvedla do koncentračního tábora v Oseku u Duchcova. Po pěti měsících jsem byl krátkou dobu u PTP – od 14. 9. do 31. 10. 1950, Libavá a Sázava-Velká Losenice, kde jsem dostal žaludeční vředovou chorobu a byl propuštěn do civilu. Na pokyn představených jsem v Opavě tajně založil takzvanou malou salesiánskou komunitu mladších spolubratří. Pracoval jsem nejprve jako mzdový účetní v traktorové stanici a pak jako ostřič nástrojů v továrně na šicí stroje “Minerva“. Začátkem 50. let spolubratři postupně z Opavy odešli. 12
V té době se vrátil z vojenské služby u PTP spolubratr Petr Baran. Našli jsme si zaměstnání na VŠ báňské v Ostravě a bydleli jsme dva roky spolu. 1. srpna 1955 jsem byl zatčen. Po dvou letech vězení jsem se vrátil k rodičům do Jundrova a pracoval v civilních zaměstnáních. 13. prosince 1967 jsme byli společně s Petrem Baranem tajně vysvěceni panem biskupem Trochtou na kněze. V letech 1969–1971 jsem si doplnil studia na teologické fakultě v Litoměřicích. Začátkem července roku 1971 jsem měl v Komíně veřejnou primici. Po ní jsem působil 18 let v diecézní duchovní správě – v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Jemnici, v Jihlavě, v Jimramově a v Rouchovanech. Podle přání inspektora P. Vika a kvůli zhoršení zdravotního stavu jsem odešel ve svých 60 letech věku do starobního důchodu. Od té doby bydlím v domě po rodičích v Brně-Jundrově. P.S. Zpočátku několik roků P. Ludvík docházel do salesiánské komunity vypomáhat. Později, když pro nemoc nemohl veřejně, sloužil mši svatou denně doma. Poslední mši svatou sloužil na poděkování za všechna přijatá dobrodiní, a to netušil, že druhý den bude náhle odvezen do nemocnice, odkud se už vrátil do nebeského domova.
Zemřel náš bratr Karel Kuča
Vydáno dne 06. 12. 2014 Drazí přátelé, kamarádi, prosím, vzpomeňte na Káju, ale i jeho rodinu, která si už prožila a ještě prožije svoje, v modlitbě. Boží milosrdenství je nezměrné a Jeho milost jako nevyčerpatelný poklad – a na to jediné se v takových situacích můžeme spolehnout a prosit. Mirek Staněk, společenství Rosice • „Jak neproniknutelná jsou Boží rozhodnutí a neprobadatelné způsoby Jeho jednání.“ (Řím.11,33) Milá Sašo a celá rodino, jsme s vámi spojeni v modlitbě, a Karlovi ať dá Pán věčný život, ať se raduje v Božím náručí. Amen. Tom a Lidka Smolkovi
7. MODLITEBNÍ MOST Velké díky za Vaše modlitby a podporu
Vydáno dne 09. 11. 2014 Milí přátelé, touto krátkou zprávou vám chceme především poděkovat za vaši přízeň mamince i celé naší rodině. Děkujeme vám za modlitební společenství, které jsme na dálku vytvořili. Děkujeme za vaše vzkazy a podporu. Děkujeme, že jste maminku navštěvovali a stále ji navštěvujete. Děkujeme za všechny ty služby, na které si už ani nevzpomeneme. Za všechny ty květiny, ovoce, donesené jídlo, vyžehlené prádlo, doprovody ven nebo na mši do klášterní kaple, domluvenou kadeřnici, dovoz osiva, vysušení obilí… Investovali jste dobře, protože od Pána jednou uslyšíte „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa… Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít,… byl jsem nemocen, a navštívili jste mě…“. (Mt 25, 34n) Ano, maminka zůstává stále vážně nemocná. Probouzet se ani usínat už zřejmě nikdy nebudeme tak, jako dřív. Ale zažili jsme a zažíváme velký dotek Boží milosti a moci. Od počátku nás Pán Bůh ujišťoval, že se vše v dobré obrátí, a své slovo plní. V létě ti optimis13
tičtější z nás doufali, že na Vánoce by maminka mohla být z nemocnice doma. Byla propuštěna v den svých 55. narozenin 23. října! Stále nevíme, proč se to všechno stalo. Už teď však můžeme říci, že událost zbystřila naši pozornost nasměrovanou na Pána a viděli jsme celý proud malých zázraků. Jistě: Navzdory Božím milostem pořád dokola chybujeme. Stále zřetelněji vidíme, jak titěrný kus cesty jsme dosud ušli. Stále naléhavěji si uvědomujeme, jak potřebujeme, aby On v nás rostl a my jsme se menšili. (J 3,30) A přitom opakovaně zakopáváme i o ty nejmenší kameny. Vám ale kéž jsou naše zprávy o mamince svědectvím, že Ježíš žije. A také povzbuzením, že ani zde v lidském společenství nejsme nikdy na nic sami, protože tolik pomocníků zde na Zemi Kristus má! Na závěr přijměte zamyšlení Carla Caretta. Zaznělo jako Myšlenka na den v dnešním vysílání Proglasu. Dvořáčkovi z Kochova Carlo Caretto: O smrti Vím, že život je velký dar. Vím také, že dar smrti je větší. Věřím v Boha, který stvořil nebe i Zemi. Stvořil hvězdy a volá je jménem. Stvořil člověka a chce mu být Otcem. Stvořil nebeské království a nás určil pro ně. A mezi tolika dobrými a krásnými věcmi, které stvořil, je jedna nadmíru krásná. Je to smrt. Proč o ní říkám, že je krásná? Protože mi umožní začít znovu od začátku. Protože díky ní uvidím všechno nové. Miluji smrt, protože mi znovu daruje život. Miluji smrt, protože věřím ve vzkříšení. Věřím v život věčný. Věřím ve své věčné tělo nesmrtelného dítěte. Věřím, že se rozběhnu vstříc svému Bohu jako malý chlapeček, tak, jako jsem kdysi běhával jako blázen naproti svému otci, který na mě čekával před školou. A především ve smrti konečně spatřím nebeské království. Znovu obejmu svou matku. Uvidím opět své přátele. Uvidím spravedlnost. Uvidím lidi, kteří konečně nalezli pokoj a jsou schopni se navzájem milovat. Uvidím Krista. A vím, že budu oslněn jeho krásou a už se od Něho nehnu. Poznám odpovědi na všechny nezodpovězené otázky. Konečně se dozvím, proč teklo tolik slz a krve. Proto vám říkám, že smrt je veliký Boží vynález. A tak vzývám smrt jako přechod. Budou to mé Velikonoce, má brána do nebe. Bude to vzkříšení. A celá má bytost vydechne úžasem. Nechvěj se duše má, neměj strach. Protože věřím v Boha, vím, co je smrt. Smrt mi už nemůže nahnat strach. Tak tedy přijď, smrti, má smrti. Uvítám tě jako přítelkyni. Obejmu tě jako sestru. Neprosím tě, abys mi nepůsobila bolest, protože mi vzpomínka na smrt mého bratra Ježíše pomůže zůstat tiše a přijmout všechno, co mi přineseš. Prosím tě jen, abys měla soucit s mou slabostí. Tady na zemi jsem už všechno opustil. Zůstaly mi jen tři věci, které jsem se snažil žít. Víra, naděje a láska.
Prosba za Dům rodin Milý Pavle, vážená provinciální rado, milí spolupracovníci. Obracím se na Vás jménem našeho pobočného spolku Kolpingova rodina Smečno s prosbou o podporu pro naše rodinné centrum Dům rodin ve Smečně. V domě rodin probíhají již čtvrt století pobytové programy pro rodiny, na jejichž realizaci a podpoře se od počátku podílela celá řada salesiánských spolupracovníků např. Fiřtovi, Šilhavých, Kudrnovi, Imlaufovi, Radinovi, Jakubcovi, Šantaví, Tůmovi, Cúthovi, Reumannovi, Kopřivovi, Ovečkovi, Olinka a Tomáš Kvapilovi, Pavel a Josef Kvapilovi, 14
Mrázkovi, Karel Novotný, Jana Vohralíková, Michael Chytrý, Ivana Bernardová, Irena Mácová, Halka Korcová a modlitební stráž dodnes drží Lenka a Pepa Pešatovi. V poslední době nám Pán poslal do cesty manžele Alenu a Tomáše Kindermannovy, bez jejichž pomoci by dnes Dům rodin vůbec nebyl. Ve společenství salesiánské rodiny se budovala filosofie a poslání domu, kdy nám velkým rádcem byl P. Josef Kopecký st., P. Láďa Vik a velkou oporou je dodnes náš milý biskup Kája Herbst. Na svém počátku byl Dům rodin vyhodnocen jako apoštolátní projekt roku. Dům rodin se v roce 1995 otevřel poprvé veřejnosti a do dnešní doby jej navštívilo více než 20 tis.malých a velkých klientů, rodin, mladých lidí, ale také řádových sester, kněží, bohoslovců, seniorů, lidí zdravých nebo s handicapem a děti z pěstounských rodin. V jeho prostorách nachází pomoc a občerstvení lidé věřící i nevěřící. Již na začátku byl projekt velmi inovativní a získal si podporu řady institucí. Máme vytvořené dotační kanály a formy podpory jak ze státu tak nadací a firem. Projekt se těší vážnosti, zabýváme se jako jediná organizace pomocí rodinám s dětmi s neléčitelným onemocněním Spinální muskulární atrofie, zaměstnáváme více než 100 pracovníků na Dohody o provedení práce a 15 pracovních úvazků, provozní obrat celé organizace je kolem 12 mil.Kč ročně. Dům byl v r. 1990 vrácen v restituci Arcidiecézní charitě Praha. Ta jej jako nepotřebný, zchátralý a napadený dřevomorkou propůjčila v roce 1993 k realizaci námi zamýšleného sociálního projektu. V roce 2007 jsme obdrželi evropskou investiční dotaci z ROP Střední Čechy 20 mil.Kč, díky níž jsme dům od Charity odkoupili a provedli celkovou adaptaci a kapacitně rozšířili. V důsledku chybějících zdrojů na povinné spolufinancování dotace a vícenáklady, vznikl však v průběhu rekonstrukce našemu sdružení dluh v současné výši 4 392 000 Kč (včetně narůstajících úroků). Na část dluhu nám poskytla bezúročný dlouhodobý 10-letý úvěr Nadace Sirius splatný v roce 2023 s roční splátkou 300 tis.Kč. Další část ve výši 2 352 000 Kč nám pomohli zaplatit salesiánští spolupracovníci Alena a Tomáš Kindermannovi z Boskovic zafinancováním části stavby formou dodavatelského úvěru se splatností v roce 2013. Do dnešní doby se nám nepodařilo tuto částku na splacení jejich úvěru standardními cestami zajistit a proto Členské shromáždění Kolpingovy rodiny Smečno rozhodlo o prodeji Domu rodin a úvěry jednorázově splatit. A to je nyní důvod, proč se na vás milí spolupracovníci, obracím: Na našem webu www.dumrodin.cz probíhá nyní sbírka na záchranu Domu rodin a vás prosím, abyste se do ní, podle možností zapojili např. tím, že si v Domě rodin předplatíte pro sebe nebo vaše společenství pobyt na rok 2015 za zvýhodněnou cenu. Abychom Dům rodin nemuseli prodat, potřebujeme najít 784 dárců nebo předplatitelů po 3 000 Kč. Pokud máte firmu, můžeme Vám umístit na naše webové stránky reklamu na Vaše služby a fakturu za ní si dáte celou do nákladů. Vše je, tak jako vždy v rukou Božích. Přeji vám všem krásný a požehaný zbytek adventu a šťastné a klidné Vánoce! Za Dům rodin Lída a Petr Janžurovi
8. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE Společenství Brno-západ (604) Byl předvečer velkého jubilea roku 2000, kdy dozrálo naše rozhodnutí a naše společenství se v září 1999 dohodlo, že požádá provinciální radu o vytvoření samostatného místního 15
společenství Brno-západ. Toto bylo následně schváleno, proběhly volby místní rady a plni elánu jsme vstoupili do nového tisíciletí. Počátky našich spolupracovnických životů však sahají hlouběji do minulosti, kdy jsme byli členy velkého společenství Střední Morava, které zahrnovalo prakticky celou brněnskou diecézi. První spolupracovníci se scházeli na faře v Rosicích u P. Oldřicha Meda, který podnítil tato salesiánská povolání. Kromě velkých setkání v Rosicích jsme se scházeli po rodinách, tak jak jsme si byli vzdálenostmi blíže. Sliby skládali první spolupracovníci našeho společenství v roce 1985. Jezdívali jsme spolu na dovolené, poutě a potkávali se i na dalších akcích mimo pravidelná měsíční setkání. Postupem doby však ubývalo sil a času a byli jsme rádi, se potkáme aspoň měsíčně na večerních setkáních. Tak jsme prožívali období živější i stagnujíci. Jsme navázáni na salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách. Novou vzpruhou pro naše společenství bylo vytvoření formačního společenství, do kterého přišly mladé nadějné manželské páry z farnosti Brno-Žabovřesky. Poté co tyto páry vstoupily do aspirantátu, začali jsme se scházet všichni společně. Již nás je hodně, a tak jediné dostatečně velké prostory pro setkání se nabízejí právě u bratří saleziánů v Žabovřeskách. Našimi delegáty byli postupně P. Petr (Děda) Baran, P. Víťa Dlabka, P. Jožka Klimkovský a nyní P. Max Dřímal. Náš apoštolát je dán tím, že žijeme roztroušeni po mnohých farnostech a tak jsme činí především tam. S věkem přicházejí nemoci a tak někteří z nás by rádi byli více činní v modlitebním apoštolátu. Naši mladí aspiranti jsou povětšině animátory v saleziánském středisku mládeže v Brně-Žabovřeskách. Snažíme se vytvářet rodinné společenství v duchu Don Boska a jsme rádi, že patříme do velké saleziánské rodiny. Mojmír Novotný, Místní společenství Brno-západ Děkujeme za další krásný květ do naší rodinné kytice! Dá-li Bůh, příště se nám představí společenství 605, tedy Újezd u Brna.
Sazeč
9. SALESIÁNSKÁ RODINA Po stopách svatého Jana Boska 24.–29. října 2014
Vydáno dne 15. 11. Moje putování začalo v pátek večer odjezdem z Brna Žabovřesk. Následoval noční přejezd přes Rakousko na sever Itálie. Na Colle Don Bosco jsme dorazili v sobotu dopoledne, následovalo ubytování. Odpoledne jsme se vydali na prohlídku rozlehlého areálu v místě narození Dona Boska. Nejdříve jsme se podívali do baziliky, která je zasvěcena právě zakladateli salesiánů a byla postavena v místech, kde stával světcův rodný dům. Samotná bazilika, dokončená ve 2. polovině 20. století, působí monumentálním dojmem. Má dvě části – spodní a horní – přičemž především horní část, dokončená roku 1984, s obložením z lipového dřeva a osm metrů vysokou sochou zmrtvýchvstalého Krista je značně působivým moderním chrámovým interiérem. Po prohlídce baziliky jsme zamířili k nedalekému kostelu Panny Marie Pomocnice křesťanů, který byl vystavěn u příležitosti 100 let od narození Dona Boska, tedy v roce 1915. Naproti kostelu jsme si prohlédli dům, kde Don Bosko s matkou Markétou a svými bratry několik let bydlel. Součástí areálu je také tzv. Josefův dům (dnes je v něm expozice zemědělského života, aby si návštěvníci udělali představu o životě na piemontském venkově v době Dona Boska) s růžencovou kaplí, která má úzkou spojitost s počátky působení salesiánů. 16
Následně jsme se vypravili do několik kilometrů vzdálené vsi Morialdo, kde jsme si prohlédli dům, ve kterém žil sv. Dominik Savio, a také kostel sv. Petra. Ten je spojen se životem dvou osobností, které výrazně ovlivnily a formovaly život Dona Boska – knězi Giovannim Callosem a Giuseppem Cafassem. Večer sloužil otec Max mši svatou v kostele Panny Marie Pomocnice, připojili se k nám také další čeští poutníci, které jsme na Colle potkali. Po večeři pro nás otec Libor připravil průvod se svíčkami po místech, které jsme ten den navštívili. Modlitba růžence a krátké zamyšlení tak bylo více než důstojným zakončením prvního dne pouti. V neděli jsme se vydali nejdříve do městečka Castelnuovo Don Bosco, kde jsme si prohlédli nejstarší sochu Dona Boska z roku 1898 a navštívili jsme také farní kostel sv. Ondřeje, ve kterém byl Don Bosko pokřtěn a kde přijal první svaté přijímání. V tomto barokním kostele sloužil mši otec Libor. Díky ochotě místních jsme se před odjezdem podívali také do domu, kde žil sv. Josef Cafasso. Následoval krátký přejezd do města Chieri, kde Don Bosko studoval. Podívali jsme se k františkánskému kostelu, protože Don Bosko jednu chvíli uvažoval o vstupu do tohoto řádu. Na hlavní ulici, kde zrovna probíhal velký bleší trh, jsme se zastavili u budovy bývalého semináře, který Don Bosko navštěvoval. Po krátké pauze na oběd jsme se podívali také do chrámu Santa Maria della Scala, který je jednou z největších gotických staveb v Piemontu. Během svých studií Don Bosco tento kostel často navštěvoval (boční oltář Panny Marie). Chrámem nás ochotně provedl místní pan farář, takže jsme viděli nejen interiér, ale také freskovou výzdobu v boční kapli nebo kryptu pod hlavním oltářem. Naše poslední nedělní zastávka byla ve vsi Mondonio. Zde jsme měli možnost navštívit dům, ve kterém roku 1857 zemřel sv. Dominik Savio. Pondělí bylo zaměřeno na kněžské působení Dona Boska v Turíně. Po příjezdu do oparem zahalené metropole Piemontu jsme se nejdříve vydali ke kostelu sv. Františka z Assisi, kde Don Bosko sloužil svoji vůbec první mši svatou. Bohužel jsme kvůli neplánovanému sanitárnímu dni nemohli vstoupit dovnitř, takže jsme kostel viděli pouze zvenku. Přešli jsme kolem paláce hraběnky Barolo, kde Don Bosko založil jednu z prvních oratoří. Podívali jsme se také do barokně přezdobené baziliky Consolata (Panny Marie Utěšitelky, která je patronkou Turína), kam Don Bosko často chodíval, a kde je pohřben sv. Josef Cafasso. Poté už naše kroky směřovaly na Valdocco, tedy na místo, kde Don Bosko definitivně vybudoval svoji oratoř. Od baziliky to byla chvíle chůze, nicméně v polovině 19. století se jednalo o městskou periferii. Areál na Valdoccu svojí rozlehlostí připomíná areál na Colle Don Bosco, jen se nachází uprostřed městské zástavby. Během našeho odpoledního pobytu jsme zde navštívili všechna důležitá místa – Pinardiho kapli (první kaple vystavěná na Valdoccu), kostel sv. Františka Saleského (který nahradil kapacitně nevyhovující kapli), místnosti Dona Boska s expozicí o vývoji areálu na Valdoccu a především o Boskově životě (např. kněžský oděv, listina o založení kongregace, místnost, kde Don Bosko zemřel a mnoho dalších). Po těchto místnostech nás provedl jeden z místních salesiánů, který nám řekl vše podstatné o této lokalitě. Mši svatou sloužil otec Max v kostele sv. Františka Saleského, po bohoslužbě jsme měli více než hodinu prostor pro osobní návštěvu zmíněných míst a především na prohlídku či ztišení v bazilice Panny Marie Pomocnice, která je výraznou dominantou celého areálu. V nádherně vyzdobeném kostele, vysvěceném v roce 1868, jsou oltáře s ostatky sv. Dona Boska, sv. Dominika Savia a sv. Marie Dominiky Mazzarelové. Společnou fotografií u sochy Dona Boska jsme zakončili nejen návštěvu tohoto pro salesiány snad nejvýznamnějšího místa, ale také naše putování. 17
Na úterý jsme měli naplánovánu prohlídku centra Turína, nicméně ještě před odjezdem jsme měli unikátní možnost se neplánovaně setkat s 10. nástupcem Dona Boska – hlavním představeným salesiánů Ángelem Fernándezem Artimem, který shodou okolností přijel na Colle Don Bosco. Poté už následoval odjezd a prohlídka turínských pamětihodností. Začali jsme na Piazza Reale (Palazzo Madama, bývalé královské sídlo Palazzo Reale, kostel San Lorenzo), fragmenty antického Turína, katedrála sv. Jana Křtitele s kaplí, v níž se uchovává známé turínské plátno, Piazza San Carlo, kostel sv. Filipa Neriho, Palazzo Carignano (místo spojené s počátky italského parlamentarismu, kde mj. roku 1861 zasedal první parlament sjednocené Itálie). Prohlídku města někteří z nás zakončili po cca hodinovém čekání návštěvou dominanty města, 167 metrů vysoké věže Mole Antonelliana, která byla ve své době vůbec nejvyšší stavbou na světě. Z věže se nám naskytl nádherný pohled na město, baziliku Superga i přilehlé okolí. I přes velmi pěkné počasí jsme bohužel neviděli nedaleké Alpy. Po návratu na Colle Don Bosco sloužil nejdříve otec Libor mši svatou v horní bazilice, následně jsme si udělali závěrečné neformální setkání s místními specialitami. Na závěr se sluší poděkovat otci Maxovi a Liborovi za duchovní doprovod, Liborovi navíc za průvodcovský servis. Nebýt jeho znalostí a informací, neměli bychom komplexní přehled o životě Dona Boska i osobách, se kterými byl jeho život spojen. Velké poděkování patří především sestře Evě Liškutinové. Nebýt její znalosti italštiny, tak nemáme při pouti zařízeno v podstatě vůbec nic. Každý si jistě z pouti odnese to své. Navštívili jsme místa spojená se životem zakladatele kongregace salesiánů, jehož život a dílo je pro mnohé jistě inspirací i výzvou. Doufám, že se pouť vydařila a že na ni budeme vzpomínat jen v dobrém. Zážitků, ať už duchovních nebo cestovatelských, má každý z nás jistě mnoho. Byla to pro mne ta nejúžasnější pouť, cítila jsem se jak v nebi. Slovy se nedá říci, co má duše cítila. Dojatá, blízko Jana Boska, nádhera!!!! Bohu díky za tento dar, radost být ve středu dění, kde všechno začalo! Jarka Dvořáková, společenství Újezd u Brna PS: Text jsem si vypůjčila od Stanislava Caletky, který nás poutníky provázel historickou částí města Turína, za což moc vřele děkuji.
Jako tenkrát v Turíně ...
Vydáno dne 15. 11. 2014 Milí přátelé, rádi bychom se s vámi podělili o svůj nedávný nádherný zážitek. V době podzimních prázdnin jsme se spolu s naší nejmladší dcerou Ester vydali na dalekou cestu. Jak asi víte, salesiánští misionáři působí už 20 let v Bulharsku. My jsme se u nich poprvé zastavili cestou na dovolenou před sedmi lety, a tak nás to oslovilo, že jsme to letos v létě zopakovali, a nakonec se rozhodli přijet na tu velkou slávu teď v říjnu. Pro ty, kdo neměli dosud příležitost se s jejich dílem seznámit, jen krátce: První působiště českých salesiánů bylo v původně (někdy to tak vypadá, že nejen původně) komunistickém podhorském městě Kazanlaku pod známým průsmykem Šipka (bojiště Bulharů, kteří zde za pomoci Rusů bojovali v letech 1877–78 proti Turkům). Zde uprostřed měst18
ské zástavby na místě bývalé mateřské školky postavili dům, který slouží jako oratoř, pak krásný kostel a samozřejmě hřiště. Do oratoře přicházejí (spíš přibíhají) především romské děti. Když pak bylo vybudováno zázemí, mohou sem přijíždět i hosté, čehož jsme právě my využili. Letos v létě jsme zde byli účastni fotbalového turnaje mezi bulharskými salesiánskými středisky. V minulých letech totiž začali salesiáni budovat další středisko ve městě Stara Zagora. Budovat z ničeho je typicky "donboskovská" metoda, protože toto nové působiště se nachází v obyčejném činžáku a oni zde postavili i krásnou kapli. Když tam přijdete na "dětskou" mši svatou, naskytne se vám pro nás nezvyklý pohled na několik (i malých) romských dětí, které se zájmem diskutují s knězem při promluvě a s nadšením slouží u oltáře. (Dodatek naší Ester: Diskuze je toho rázu, že kněz něco vypráví, když tu ho někdo přeruší s dotazem na nějakou nejasnost, nebo s námitkou, že takhle to rozhodně nemohlo být atd. Kněz pak v rámci hudebního doprovodu vytahuje kytaru a s ostatními zpívá českým posluchačům známé melodie "kytarovek", avšak v bulharské variantě). Ve Staré Zagoře salesiáni teď začali budovat nové působiště přímo v romské čtvrti. Další bude v nedaleké vsi Kalininovo. Kromě toho se někdy stávají zdejší čeští salesiáni rodinou v pravém slova smyslu pro některé děti (setkali jsme se tam s jedním chlapcem, kterému dali domov). A jak probíhaly letošní oslavy? Hlavní sláva byla v sobotu 25. října. Za účasti všech (několika) zde působících salesiánů (rádi bychom jmenovali alespoň Petra Němce a Jirku Svobodu), místního biskupa, našeho biskupa Káji Herbsta a zástupce za českého provinciála Johnyho Komárka, hlavního rádce pro misie Basaňese (mluvícího plynně asi pěti jazyky), minulých i bývalých mladých dobrovolníků (a také bývalého slovenského velvyslance v Bulharsku) proběhla slavnostní bohoslužba v kazanlackém kostele. Kdo jste nebyli nikdy na katolické bohoslužbě východního obřadu, někdy si tam zajeďte, stojí to za to. Po bohoslužbě, mnoha proslovech a předávání darů byli všichni (!) zúčastnění (odhadem asi 200 lidí) pozváni do blízké restaurace na výborný oběd (asi něco jako rozmnožení chlebů). Po něm následovala snad nejkrásnější část, malá salesiánská "akademie" – série vystoupení dětí i salesiánů plná humoru a radosti. Večer jsme strávili dlouhým povídáním se všemi aktéry i dalšími hosty. A jak myslíte, že po tak náročném dni vypadá následující ráno? 19
V místním kostele o sedmé hodině ranní najdete milé salesiány v tichém rozjímání. Ten den jsme se byli podívat ve Staré Zagoře a v romské čtvrti, kde salesiánské dílo nedávno začalo. Cestou jsme ještě viděli pozemek (uprostřed polí), kde je plánována stavba kostela. Tak nějak si to představujeme, že to bylo kdysi v Turíně. Chtěli bychom vzdát Bohu díky za vše, co jsme prožili, za naše "příbuzné", kteří zde vykonali s jeho pomocí tolik dobrého, a popřát jim stálost radosti a lásky, která z nich čiší. A kdybyste neměli kam zajet na dovolenou nebo měli doma mladého nadšence, který by chtěl také něčím přispět k dílu jako dobrovolník, už víte, kam zajet. Klára Novotná (za přispění dcery Ester)
HLEDÁM POVOLÁNÍ ... víkend se sestrami salesiánkami Vydáno dne 07. 12. 2014 Zveme tě na společně prožitý víkend PRAHA 27. 2. - 1. 3. 2015, téma: HLEDÁM POVOLÁNÍ Pro dívky od 16 let • zasvěcený život v komunitě • zasvěcený život ve světě • manželství Čeká nás pestrý program! • hry ... • modlitby ... • zajímaví hosté ... • zábava ... • setkání ... Neváhej a přijď se podívat mezi nás, těšíme se na Tebe! S sebou spacák a dobrou náladu. Začátek setkání je v pátek v 18 hodin, konec v neděli ve 14 hodin. Přihlášky a dotazy zasílejte do 15. 2. 2015 sestře Evě Liškutinové.
[email protected], www.fma.cz
Oslavy 100 let života P. Jana Roba, SDB
Vydáno dne 14. 12. 2014 Otce Jana Roba, SDB, znám již skoro 50 roků. Mám na jeho působení v 70 letech min. století v Trnovanech, velice krásné vzpomínky. Otec Rob zde působil společně se svými spolubratry s P. Hladkým a P. Čuříkem. Farní "hospodyni" jim papírově (měl to napsané v občanském průkaze) tehdy dělal P. Míša, SDB, všemi oslovovaný Dominus. Každou sobotu odpoledne v 15h byla pro děti a mládež eucharistická bohoslužba a po ní následovalo námi všemi očekávané promítání diapozitivů v tehdy vybudované zimní kapli v červeném kostele Božského srdce Páně. Promítali se různé příběhy ze života sv. Don Boska a ostatní pro nás tehdy dech beroucí filmy. Otec Jan velice krásně tyto promítání komentoval, nikdy nečetl scénář, bylo to mnohem zajímavější a plná kaple dětí hltala jeho slova. Muselo být ticho, protože otec Jan nikdy nehovořil nahlas. 20
Zde jsem taky poprvé pokoukával po mojí milované ženě Marušce a tehdy bylo zasazeno do našich srdcí povolání být salesiány, spolupracovníky. Jako mládežníci (pravěcí Kukujové) jsme za otcem Janem jezdívali do České Kamenice. Otec Jan nikdy dlouho nehovořil. Byl a je mužem střelné modlitby a to nám tehdy bylo velmi sympatické - vedl nás ve svobodě. Vzpomínám si, jak jsme jednou vztyčili na zřícenině hradu nad Českou Kamenicí, několikametrový dřevěný kříž a hřálo nás vědomí, jak jsme to těm rudým bratrům natřeli - otec Jan to nijak nekomentoval. Po roce 1989 se salesiáni vrátili do Teplic a s nimi i časem otec Jan. Dostal na starosti Modlany. Již jako mladá rodina jsme do Modlan velice rádi jezdili (Modlany, to je pro nás srdci milá obec, kde jsme si s Maruškou v r. 1980 slíbili lásku, úctu a věrnost až na věky). Otec Jan má vždy krátká, ale věcná kázání a jak říká jeden nejmenovaný salesián - jeho kázání jsou jak minisukně - jsou krátká a přiléhavá. Nikdy svými slovy nepřehluší hlas Boží, kterým k nám Bůh hovoří v Písmu svatém. Proč to vše zde píši? Protože toto vše se mi vybavilo, při slavení eucharistie, která byla součástí duchovní obnovy farnosti a oslav 100 roků života otce Jana. Oslava 100 let v očekávání setkání s Pánem. Oslava 100 let,… žádná pompa, žádné kadidlo…, radost a skromnost této oslavy, oslavy především Boha, naplnily všechny přítomné. 100 letý sedící, sloužící otec Jan... 100 letý sedící a plně eucharistií prodchnutý otec Jan, z očí otce Jana prýští samo Nebe... Po slavení eucharistie následovalo osobní blahopřání otci Janovi. Proč to vše zde píšu? Protože toto vše se mi vybavilo, když jsem přiklekl k sedícímu otci Janovi a vložil své ruce do jeho otevřených dlaní. Krátký osobní rozhovor a pak jsem si dovolil něco co si dovolím jedině v Rodině. Požádal jsem otce Jana, až přijde čas ať pozdravuje Pannu Marii... S láskou a v tichosti mě pohladil a udělal mi křížek na čelo... a já věřím, že můj pozdrav vyřídí. Připadal jsem si jako když klečím před všemi Papeži, které jsem doposud ve svém životě zažil. Sv. Jan Bosco vždy vybízel k oddanosti Papeži - Svatému otci. A tak jsem klečel a měl své ruce v dlaních Svatého otce, s velkým "S" a cítil jsem Boží přítomnost, klid a pohodu. Děkuji všem za společenství. Přeji Vám klid, pohodu a radost z narození Vykupitele. Milan Pekárek
10. RŮZNÉ Vzpomínka na věrné živé!
Vydáno dne 15. 11. 2014 Tak zase máme po jedněch „dušičkách“.... Inu, nějak je tento svátek pro mne stále důležitější. Taky se zvolna připravuji na „stěhování“. Kromě „dušiček“ se toho však dělo spoustu a ještě se v listopadu dít bude. Rád si čtu o všech možných akcích, které pořádáme a které nás spojují a povzbuzují. A napadlo mne, k čemu že nás vlastně povzbuzují? Abychom uspořádali další podobnou krásnou akci? Ale to asi není náš hlavní úkol! Možná to zní poněkud kacířsky, ale ve světle mnohého dění v církvi to možná není zcela zlá otázka: Bylo by dobře, abychom ve společných akcích vyčerpali celý svůj tvůrčí 21
potenciál? Vždyť podstatná část života, za který jsme Bohu především odpovědní, se odehrává jinde: v rodině, v práci, v hospodě, u lékaře….. Otázka po tom, zda jsme hledali Boží vůli, bude pak myslím směřována především do těchto úseků života. A otázka: jak jsi miloval? Jistě také. Možná, že je mezi námi mnoho takových, kteří se neúčastní mnoha společných akcí, protože cítí, že jejich služby, byť jistě ne vždy příjemné a dokonalé, je podle Boží vůle potřeba jinde. A vida, právě ti, kteří by posilu společných akcí tolik potřebovali, ji třeba nedostanou. Kdo jsem, abych soudil! Děkujme jim, za jejich snahu a odvahu otevřít dveře a jít mezi lidi i za cenu rizika špinavých rukou! Děkujme jim za jejich příklad, který poukazuje na naši nedostatečnost a je výzvou k neustálému přemýšlení a hledání. Mysleme na ně, byť se o nich tolik nepíše! Ale jsou tu, vím to jistě! :-) Zdeněk Mrázek
Pozvánka na benefiční koncerty v roce 2015 Vydáno dne 23. 11. 2014 Vážení a milí přátelé, v příštím roce 2015 se budou opět konat v Salesiánském divadle benefice na podporu činnosti s dětmi a mládeží v Salesiánském středisku mládeže v Praze - Kobylisích. 26. ledna 2015 v 19.00 – Špačkův rodinný koncert – hraje Špačkova rodina, (Josef Špaček jun. – koncertní mistr České filharmonie, Josef Špaček sen. – zástupce koncertního mistra violoncell v České filharmonii, Petr Špaček – člen unikátního Prague Cello Quartet, Jana Špačková – studentka medicíny, Jakub Špaček – student Arcibiskupského gymnázia) uvádí Pavel Anděl – moderátor ČT. 24. února 2015 v 19.00 – Smyčcové kvarteto českých filharmoniků – Koncertní mistr a hudebníci České filharmonie. V příloze (na webu) Vám posílám pozvánku na oba tyto koncerty. Pozvánky je možné rozeslat i Vašim přátelům. Vstupenky na oba dva koncerty bude možné zakoupit již od 1. prosince 2014 od 9.00 hod na vrátnici Salesiánského centra, Kobyliské nám. 640/11, 182 00 Praha 8 - Kobylisy. Vstupenky budou dále nabídnuty k prodeji i na koncertě 1. 12. 2014, kde proběhne jejich doprodej. Zbývající vstupenky bude možné zakoupit každý všední den na vrátnici Salesiánského centra od 9.00 – 20.00 hod. (V době od 12 – 12.30 je polední pauza na oběd) Cena za 1 vstupenku – 200 Kč. Rezervace je možná pro všechny, kteří si nemohou z různých důvodů – nemoc, dovolená, služební cesty, mimopražské a vzdálené bydliště atd. vstupenky zakoupit na vrátnici nebo na koncertě 1. 12. V případě rezervace je nutné si vstupenky zakoupit do 31. 12. 2014 osobně nebo převodem na číslo účtu, které jednotlivě uvedu pro případné rezervace. Pokud nebudou k tomuto datu vstupenky zakoupeny, budou nabídnuty dalším zájemcům. Děkuji za pochopení. (Rezervace je možná na e-mail adrese:
[email protected], tel: 732 938 172) Velmi děkujeme za Vaši podporu naší činnosti pro cca 1200 dětí a mladých lidí! Srdečně Vás zdravím a těším se na setkání s Vámi Eva Špačková Tactus.cz 2015 - soutěž tvůrců knížek pro nevidomé
Vydáno dne 23. 11. Milí přátelé, otiskujeme zde zprávu, která by mohla zajímat všechny kreativní lidi: vyhlásili jsme v pořadí již 5. ročník soutěže tvůrců hmatově ilustrovaných knížek pro nevidomé děti Tactus.cz 2015. 22
Zúčastněte se soutěže, pošlete pozvánku svým přátelům, kolegům, jednoduše všem, kteří mají tvořivého ducha. Tvůrcům nabízíme odbornou podporu. Veškeré informace najdete na www.tactus.wz.cz. S pozdravem Terezie Kochová (ASC Praha-Střed) Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR Knihovna hmatových knížek
Program Rinaldi – POZNEJ EVROPU JINAK Rád zažíváš něco nového? Chtěl by ses seznámit se salesiánskou mládeží ze zahraničí? Rád bys poznal, jak to chodí u Salesiánů jinde v Evropě? Chtěl by ses zdokonalit v anglickém jazyce a zároveň osobně povyrůst? Pokud tě tyto otázky zaujaly, tak máme něco pro tebe – program Rinaldi! Program Rinaldi zprostředkovává mladým lidem salesiánské aktivity v zahraniční. Můžeš se stát účastníkem mezinárodních táborů nebo také vedoucím na zahraničním táboře a získat tak mnoho nových zkušeností i kamarádů ze všech koutů Evropy. Jedná se o krátkodobé akce v rozsahu 1–2 týdnů (výjimečně déle). Jak na to? Na stránkách Rinaldi (http://www.sadba.org/programy/rinaldi/) najdeš přihlášku, kterou je třeba vyplnit nejpozději do 15. února 2015. Do konce února se pak dozvíš, jak výběr na danou aktivitu dopadl. Rozhodně si neříkej, že se nikam nepřihlásíš, protože je Rinaldi určitě vždy přeplněn! Každý má šanci! Další informace nalezneš na našich stránkách (viz. výše), nebo napiš na
[email protected] Těšíme se na tebe! Za celý Eurotým Markéta Imlaufová
Zpravodaj a jeho „samotisk“
Vydáno dne 13. 10. 2014 Opět oprašuji informaci o možnosti e-mailového zasílání Zpravodaje pro domácí tisk, kdo má tu možnost. Napište na adresu Zpravodaje nebo na
[email protected] a Zpravodaj vám bude chodit e-mailem ve formátu Word a PDF. Sazeč
11. NAŠI OSLAVENCI
Zdroj: Web / Adresář ASC / Jubilea V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé: Šubrtová Helena 5. 12. 70 Alday Delgado Victor 28. 12. 40 Humlová Daniela 28. 12. 65 Paleček Jiří 8. 12. 60 Madron Josef 29. 12. 55 Kavenová Markéta 13. 12. 40 Javorová Milada 17. 12. 75 Leváková Jiřina 3. 1. 60 Širůčková Marie 18. 12. 60 Rabiňák Jan 5. 1. 55 Miček Jiří 20. 12. 50 Novotná Maria 6. 1. 50 Semerádová Veronika 21. 12. 45 Staňková Ivana 7. 1. 50 Podešva Libor 22. 12. 55 Telekyová Dana 11. 1. 45 Zuchnický Pavel 23. 12. 50 Nekuža Petr 12. 1. 55 23
Obruča Jan Schrötterová Tereza Urbanová Eliška Landrová Olga Hnátová Ludmila Orel Antonín Drábek Josef Jílková Marie Protivínská Milada Neusser Jiří Procházková Janka Scharfová Jaroslava Šetřilová Marie Solovský Jindřich Civín Josef Kroupa Karel
14. 1. 17. 1. 18. 1. 23. 1. 25. 1. 30. 1. 5. 2. 8. 2. 10. 2. 11. 2. 12. 2. 17. 2. 1. 3. 2. 3. 4. 3. 7. 3.
55 30 40 70 55 75 85 65 70 65 60 55 70 60 35 55
Maliňáková Margit Šimková Simona Andrle Josef Vaňková Jaroslava Hejl Milan Bernard Josef Čiháková Jana Imlaufová Hana Štaflová Jaroslava Bučková Blažena Solovská Ludmila Alday Delgado Milena Cahel Josef Maršík Václav Přikryl František
7. 3. 9. 3. 11. 3. 15. 3. 17. 3. 21. 3. 21. 3. 21. 3. 22. 3. 23. 3. 24. 3. 25. 3. 28. 3. 28. 3. 28. 3.
55 55 65 55 55 60 50 50 30 50 35 35 50 75 45
12. KALENDÁŘ AKCÍ Do 31.12.2014 17. 1. 2015 17. 1. 2015 13.–15. 3. 2015 21. 3. 2015 24.–25. 4. 2015 16. 5. 2015 8. 8. 2015
Nahlášení DC na rok 2015 (viz str. 5) Jednání PR – Praha Kobylisy Ples ASC v Praze Jinonicích (od 19.00) Jednání PR – Lipiny, předávací setkání PR Duchovní obnova salesiánské rodiny, Praha Kobylisy Setkání PR s aspiranty a předaspiranty, Praha Karlín Festival 2015, Pardubice S Donem Boskem na Velehradě – vrchol oslav narození Dona Boska Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres:
[email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected] Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected] Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 132 bude v pondělí 9. 2. 2015, dá-li Bůh. Můžete si odstřihnout a používat…
Úmysl modlitby • Prosíme za všechny, kteří se ocitli v těžkých životních situacích. • Prosíme za mír a pokoj ve světě. • Prosme za období rozlišování a novou provinciální představenou FMA. 24
