10. 2. 2015
132
Milí přátelé, salesiáni spolupracovníci, před několika málo dny jsme prožili svátek našeho zakladatele svatého Jana Boska. Tím jsme pomyslně zahájili slavnostní rok „200 let od narození Dona Boska“, na který jsme se předešlé tři roky duchovně připravovali a který vyvrcholí 7.–9. srpna na Velehradě. Věřím, že se tam sejdeme všichni. Již během uvedené přípravy, nyní o svátku i během celého následujícího roku toho bylo, je a bude spousty napsáno i řečeno, co o něm kdo zaznamenal nebo co nám on sám svým sdělením odkázal. Je to samozřejmě správné a potřebné, protože k pochopení a zažití toho, co on za svůj život vytvořil, nám ani jeden život stačit nebude. Rád bych ale připomenul, že máme i mnoho dalších našich světců, kteří by neměli zůstat v pozadí a od kterých můžeme přijmout mnohá poučení. Ne namátkou, ale záměrně jsem zvolil dvě osobnosti, které také letos mají svoje „kulatiny“. Nejprve bych rád zmínil blahoslavenou Eusebii Palomino, kterou jsme si připomenuli 9. února. Ona nám dává příklad křesťanského, neřku-li salesiánského pedagoga. Její přesvědčivá víra a laskavost přitahovala stejně malé děti, mládež i dospělé. Ovládala umění naslouchat, které nám často chybí, uměla udílet rady, aniž by se vyvyšovala „vlastní moudrostí“ a svým pozitivním přístupem dovedla mnohé povzbuzovat ke správnému rozhodnutí. Don Bosco obdržel od Pána velkou učitelku Pannu Marii, jeho největším vzorem však byl svatý František Saleský. Letošního 12. dubna uplyne 350 let od jeho svatořečení. Don Bosco vložil do názvu naší kongregace výraz „salesiánská“, aby nám stále připomínal zdroj pedagogiky a spirituality, ze kterého čerpal on sám a ze kterého musíme čerpat i my. Ještě bych se rád zmínil, že již brzy nás běh času dovede k datu 18. února. To je Popeleční středa, kterou zahájíme letošní postní období. K němu náš milý papež František vydal poselství, které je svým obsahem návodem, jak bojovat s lhostejností na úrovni každého z nás jednotlivě, na úrovni farností i celé naší církve. Zdá se mi, že je to poselství v dnešní pohnuté době, ve které budeme muset hájit naši pravdu i za cenu značných obětí a prokazovat milosrdenství více než kdy jindy, poselstvím velmi povzbuzujícím. Dovolím si malou citaci: „Jak si přeji, aby se místa, kde se projevuje církev, zvláště naše farnosti a komunity, stávaly ostrovy milosrdenství uprostřed moře lhostejnosti…“ Na závěr bych vám rád připomenul, že právě v tyto dny se nově zvolení rádci naší provinciální rady rozhodují, kterou z uvolněných funkcí přijmou jako svůj hlavní úkol. Chci vás všechny poprosit, abyste je v tomto rozhodování a následně pak i do zahájení jejich činnosti (13.–15. března) podpořili modlitbou. Milost našeho Pána ať provází naše snažení. Milan Jandáček Milí přátelé, právě si pročítám Heslo (Strennu) našeho hlavního představeného na rok 2015 a chci se proto s vámi podělit o několik myšlenek z tohoto listu. V úvodu hovoří don 1
Ángel o tom, že Strenna, již od Dona Boska – tím, že není jen pro salesiány, ale i sestry FMA a další skupiny salesiánské rodiny – je velmi důležitým nástrojem sjednocení celé této charismatické rodiny. Jako téma, jak říká: „jak mi to vnukl Pán“, zvolil: JAKO DON BOSCO S MLADÝMI PRO MLADÉ. Většina z nás, jak salesiánů, sester, či spolupracovníků, už nejsme nejmladší. U nás všech každým rokem stoupá průměrný věk. I Don Bosco stárl, ale i když byl starý, přesto nepřestával myslet na mladé a žít pro ně. Proto i my jsme vybízeni hlavním představeným, abychom mladé neztráceli ze zřetele a svého srdce. I my starší máme mladým co nabídnout. JAKO DON BOSCO znamená, že jsme „s jeho srdcem plným lásky a s jeho schopností výchovné akce zapojeni do Božího příběhu“. JAKO DON BOSCO dnes především znamená znovu se s ním setkat a objevit v celé plnosti ducha Dona Boska, který dnes, stejně jako včera, má tutéž charismatickou sílu a aktuálnost. Don Bosco se srdcem Dobrého pastýře – pro mladé, zvláště nejchudší. A v závěru Strenny dává hlavní představený několik myšlenek k oslavě dvoustého výročí. Tím, že slavíme dvousté výročí historického narození Dona Boska, chceme poděkovat Bohu za to, že na návrší v Becchi zasáhl konkrétním způsobem do dějin. Salesiánské charisma je darem Božím, skrze Dona Boska, kterého poslal církvi a světu. Toto výročí je jubilejním „milostiplným rokem“, který chceme prožít v salesiánské rodině s velkou vděčností Pánu, s pokorou, ale zároveň s radostí, jelikož sám Pán je ten, který požehnal tomuto krásnému apoštolskému hnutí, které založil Don Bosco pod vedením Panny Marie Pomocnice. Přeji vám, abyste hezky prožili svátek Dona Boska ve vašich rodinách, společenstvích i farnostech. Johny
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 17. jednání provinciální rady
Praha 17. 1. 2015
Ekonomické záležitosti PR schválila zprávu o hospodaření za rok 2014. PR schválila návrh rozpočtu na rok 2015. Výsledek hospodaření a rozpočet jsou nedílnou přílohou tohoto zápisu. PR stanoví výši členských příspěvků na rok 2015 ve výši 400 Kč na osobu. MS provede platbu za všechny své členy – včetně aspirantů – na účet 253474458 / 0300, variabilní symbol číslo MS, do 30. 6. 2015. PR také děkuje všem společenstvím za ekonomickou solidaritu vyjádřenou placením členských příspěvků. PR schválila dotaci 100.000 Kč na opravu sociálních zařízení pro chalupu Borek, dalších 100.000 Kč poskytneme na projekt jako půjčku, částka bude umořena ve dvou splátkách v letech 2016 a 2017. Formace PR bere na vědomí zahájení aspirantátu dne 8. 1. 2015 MS Valašsko: Hana a Marek Sedláčkovi, osobní formátoři Dana a Robert Telekyovi PR zve všechny aspiranty a předaspiranty na společné setkání v Praze Karlíně 24. a 25. 4. 2015. Bližší informace naleznete na webu. 2
Různé Další jednání PR: 13.–15. 3. 2015 5.–7. 6. 2015??? 10. 10. 2015 12. 12. 2015 16. 1. 2016 Důležité termíny: 24.–25. 4. 2015 16. 5. 2015 8. 8. 2015
předávací setkání PR – Lipiny (možnost setrvat do neděle) Setkání české a slovenské provinciální rady jednání PR jednání PR jednání PR Setkání s aspiranty a předaspiranty, Praha Karlín Festival 2015, Pardubice Oslava 200 let od narození Dona Boska na Velehradě
Úmysl modlitby • Za trpělivost a dary Ducha sv. pro ty, kdo prožívají těžkosti při doprovázení svých dětí. • Modlíme se za nová povolání pro salesiánskou rodinu. Příští jednání PR se koná 13.–15. 3. 2015 na Lipinách
2. SLOVO EKONOMA Hospodaření ASC za rok 2014 Příjmy Zůstatek k 1. 1. 2014
575 865,00 Kč
Rok 2014 Přísp. z místních společ. 253 200,00 Kč Dary misie 50 400,00 Kč Dary ostatní 21 200,00 Kč Úrok 2 124,00 Kč Příspěvky na údržbu chalup 91 158,00 Kč 418 082,00 Kč
Celkem Zůstatek k 31. 12. 2014
993 947,00 Kč
Výdaje Nezbeda Příspěvek světové radě Misie Bulharsko Podpora DC Zpravodaj + FP + adresář Režijní výdaje PR Formační setkání Hoješín Regionální kongres Polsko Setkání se slovenskou PR Bankovní poplatky Volební kongres Režijní výdaje chalupy Výdaje 2013 celkem
20 000,00 Kč 27 964,00 Kč 50 000,00 Kč 2 000,00 Kč 44 297,00 Kč 29 513,00 Kč 6 500,00 Kč 6 530,00 Kč 27 940,00 Kč 421,00 Kč 7 700,00 Kč 91 158,00 Kč 314 023,00 Kč 679 924,00 Kč
Nebyly vyčerpány kapitoly Klášterecká Jeseň a projekt snoubenci – přechází do r. 2015. Díky štědrosti dárců a organizačními opatřeními došlo k úsporám při čerpání výdajů na volební a regionální kongres a při formačním setkání na Hoješíně. Plánované výdaje spojené s kapitolou Strategie přecházejí do r. 2015. Podpora DC – samostatný článek.
Návrh rozpočtu ASC na rok 2015 Příjmy Zůstatek k 1. 1. 2015 679 924,00 Kč Příspěvky z místních spol. 245 000,00 Kč Dary celkově – misie, ostatní 50 000,00 Kč
Výdaje včetně rezervních fondů Účelově vázané prostředky Kl.Jeseň 121 205,00 Kč Projekt snoubenci 30 110,00 Kč Celkem 151 315,00 Kč
3
Příjmy celkem
974 924,00 Kč
Dlouhodobě podporované projekty Nezbeda 20 000,00 Kč Misie Bulharsko 50 000,00 Kč Příspěvek světové radě 28 000,00 Kč Celkem 98 000,00 Kč Fond oprav Fond oprav chalup r. 2015 250 000,00 Kč Rozpočtové výdaje r. 2015 Tisk Stanov a Pravidel 50 000,00 Kč Podpora DC 20 000,00 Kč Podpora Velehrad 30 000,00 Kč Tisk Zpravodaje, form.plán 50 000,00 Kč Režijní výdaje PR včetně webu45 000,00 Kč Strategie 10 000,00 Kč Celkem 205 000,00 Kč Rezerva 270 609,00 Kč Celkem 974 924,00 Kč
Komentář: Fond oprav chalup – samostatný článek
Příspěvky společenství PR stanovila výši příspěvků společenství na rok 2015 ve výši 400 Kč na osobu. MS provede platbu za všechny své členy – včetně aspirantů – na účet 253474458 / 0300, variabilní symbol je číslo MS, do 30. 6. 2015. PR také děkuje všem společenstvím za ekonomickou solidaritu vyjádřenou placením příspěvků společenství. Prosím všechny místní hospodáře, aby před posláním příspěvků zkontrolovali skutečný počet členů se stavem, který je uveden v adresáři na webu. Pokud stav neodpovídá, prosím o zajištění pravdivého stavu. Děkuji mnohokrát za odpovědnost a trpělivost. Marian Cúth, hospodář ASC
Duchovní cvičení 2015 – finanční podpora Milí přátelé. Skončil rok 2014 a skončil také pilotní projekt Podpora DC. S jakým výsledkem? Z původně vyčleněné částky 20 000 Kč bylo použito 2000 Kč. To znamená, že jsme podpořili čtyři členy ASC, kteří by se pravděpodobně jinak DC nemohli zúčastnit. Víme však o dalších iniciativách na úrovni místních společenství či osobní, které postupně vznikaly a pomáhaly obdobným způsobem. A to je možná největší přínos tohoto projektu. Proto bychom chtěli v tomto projektu pokračovat i letos. Zásada každého dobrého hospodáře je: To, co funguje, neměň a neopravuj. Ponecháváme tedy na provinciální úrovni stejná pravidla jako minulý rok, tedy: Každý člen našeho Sdružení může požádat o příspěvek na duchovní cvičení. Žadatel se obrací přímo na hospodáře provinciální rady, ten jej okamžitě informuje o výsledku žádosti, zajistí převod příspěvku na účet ubytovacího zařízení a informuje o tom ředitele DC. Maximální výše příspěvku na jednu osobu je 500 Kč. Dle schváleného rozpočtu je celková dotace z provinciální pokladny omezena částkou 20 000 Kč. Finanční prostředky jsou uvolňovány postupně dle přijatých žádostí až do jejího vyčerpání. Nikde v žádné zprávě nebudou uváděna jména žadatelů, pouze v závěrečném vyúčtování bude uvedena celková částka, která byla vyplacena. 4
Jedna změna přesto nastane – provinciální rada zřejmě nezná zásady dobrého hospodáře, takže bude vyměněn provinciální hospodář (opravit bohužel, vzhledem k platným pravidlům, nejde). Jméno a kontakty budou zveřejněny hned po jeho volbě v březnu 2015. Mně osobně bylo velkou ctí být v kontaktu a potkávat se s mnoha velkorysými a štědrými dárci. Marian Cúth, ještě pár dní hospodář provinciální rady
Naše chalupy – rekonstrukce Borku Sdružení salesiánů spolupracovníků vlastní několik chalup – seznam a kontakty jsou uvedeny na odkazu: http://www.ascczech.cz/rs/showpage.php?name=odkazy (Chalupa Josífkov-Spáleniště je ve vlastnictví SDB, ASC Praha D. Počernice se stará o správcovství.) Všechny chalupy jsou provozně soběstačné – to znamená, že všechny běžné provozní náklady jsou hrazeny z účastnických příjmů a ostatních darů. Za toto patří všem správcům chalup velké poděkování a také ocenění jejich velkorysosti a organizačních schopností. Provinciální rada před několika lety zřídila fond na opravu chalup, do kterého pravidelně přispívá při sestavování provinciálního rozpočtu. Z tohoto fondu jsou hrazeny větší rekonstrukce, jejichž finanční náročnost přesahuje možnosti rozpočtu chalup. Jedná se zpravidla o projekty, které zásadním způsobem zlepší jejich stav. Naposledy z tohoto fondu PR přispěla chalupě Pusté Žibřidovice v roce 2011. Jednalo se o vybudování vlastního zdroje pitné vody (studny). Chaloupka Klášterecká Jeseň získala větší příspěvek před mnoha lety. Tento příspěvek je čerpán postupně. Také se několikrát podařilo – ve spolupráci s SHM – získat státní dotaci. Na této chalupě proběhly významné rekonstrukce a další se připravují. Jednou z dalších chalup je Borek – odkaz: www.chalupaborek.cz. Také tuto chalupu čeká zásadní rekonstrukce – vybudování nového hygienického zázemí a rekonstrukce kotelny. Provinciální rada byla seznámena s plánem rekonstrukce, především s tím, že se do této rekonstrukce zapojuje celé společenství. Byla informována o tom, že z vlastních zdrojů vkládá do rekonstrukce 100.000 Kč. Provinciální rada tedy po diskuzi schválila: – Příspěvek na rekonstrukci z fondu oprav ve výši 100.000 Kč. – Půjčku ve výši dalších 100.000 Kč, která bude vrácena ve dvou splátkách v letech 2016 a 2017. Všichni přejeme, aby rekonstrukce dobře začala a zdárně byla dokončena. Aby chalupa Borek mohla opět sloužit k rekreaci těla i povznesení ducha. Marian Cúth
3. DUCHOVNÍ CVIČENÍ Přihlašování na Duchovní cvičení
Vydáno dne 30. 01. 2015 Od dnešní půlnoci začíná na webu možnost přihlašování na letošní duchovní cvičení. Připomínáme, že budete potřebovat přihlašovací údaje do adresáře. Pokud máte problém s přihlášením nebo neznáte svoje přihlašovací údaje, či jiný problém s DC, napište prosím e-mail na
[email protected] . Stejně tak ředitelé DC, pokud potřebují něco řešit na svých DC (např: změna počtu lidí, prodloužení / zkrácení doby přihlašování, doplnění informací do podrobností, dodatečné přihlášení účastníků, apod... ), neváhejte se se mnou spojit také na
[email protected] . Mirek Málek ml. Mirku, DÍKY!!!!! Sazeč a spol. 5
Datum konání 20.–24. 5. 3.–7. 6. 29. 6.–3. 7. 1.–4. 7. 1.–5. 7. 3.–7. 7. 8.–12. 7. 8.–12. 7. 8.–12. 7. 28. 7.–2. 8. 29. 7.–2. 8. 26.–30. 8. 9.–13. 9. 9.–13. 9. 16.–20. 9. 29. 9.–4. 10. 30. 9.–4. 10. 30. 9.–4. 10. 14.–18. 10. 21.–25. 10. 23.–27. 10. 27. 10.–1. 11.
6
Konec Přihl.
Organizátoři Exercitátor Petr Nečas 3. 5. P. Petr Cvrkal SDB Petr Janžura 31. 3. P. František Blaha SDB Pavel Lexmaul 30. 4. P. Jan Komárek SDB Antonín Fajstavr 31. 5. P. Josef Šplíchal SDB Jana Dufalová 31. 5. P. Martin Sklenář Václav Diviš 31. 3. P. Zdeněk Jančařík SDB Leo Žídek 31. 5. P. Ladislav Hubáček SDB Josef Němeček 31. 5. P. Dan Žůrek SDB Jan Zindulka 31. 3. P. Pavel Čáp SDB Václav Stodola 30. 6. P. Antonín Pražan SDB Jiří Med 31. 5. P. Ondřej Matula SDB Lidmila Hanzlová 31. 5. P. Michal Kaplánek SDB Jana Vejtasová 31. 5. P. Michal Kaplánek SDB Jiří Neusser 31. 5. P. František Blaha SDB Jitka Ratajová 31. 7. P. Jenda Vývoda SDB Viktor Drlík 31. 8. P. Jan Stuchlík SDB Jaroslav Kotal 31. 5. P. Jan Žaluda SDB Stanislav Čihák 31. 3. P. Josef Kopecký ml. SDB Tomáš Kindermann 31. 5. P. Ladislav Heryán SDB Vendula Zimová 31. 8. P. Jan Blaha SDB Milan Jandáček 31. 8. P. František Blaha, SDB Jan Švanda 20. 10. Bude doplněn
Dosp. Koj. 16 0 20 3 20 1 10 1 20 0 20 3 17 0 21 1 20 3 23 0 25 0 20 0 25 0 20 1 20 2 18 0 20 2 20 3 16 0 20 1 20 2 25 0
Cena Kč/os. 1400–2000 1800 (AKCE 1400) 1950
Místo konání, poznámky Koclířov u Svitav Rodinné centrum Smečno Neratov
600 + jídlo
Svoboda nad Úpou
800
Lipiny u Benešova
1800 (AKCE 1400)
Rodinné centrum Smečno
1400
Český Těšín
1950
DIS Fryšták
1800 (AKCE 1400)
Rodinné centrum Smečno
1600
Mendrika u Litomyšle
1950
Vranov u Brna
1500
Penzion fara Boží Dar
1500
Kostelní Vydří – klášter
1500
Újezd u Uničova
2050
Congregatio Jesu – Štěkeň
1800
Nový dvůr
cca 2000 1800 (AKCE 1400) 1800 (AKCE 1400)
Poutní a exerciční dům Stojanov Rodinné centrum Smečno Rodinné centrum Smečno
1950
Jiřetín pod Jedlovou
1900
Neratov
1900
Kostelní Vydří – klášter
28. 10.–1. 11. 10. 9. 28. 10.–1. 11. 31. 5. 28. 10.–1. 11. 31. 8. 11.–15. 11.
31. 3.
25.–29. 11.
31. 8.
Helena Mrázková P. Zdeněk Jančařík SDB Pavel Macoun P. Jan Komárek SDB Stanislav Strnad P. Josef Kopecký st. SDB Jiří Jeniš P. Milan Mihulec SDB Josef Bernard P. Josef Kopecký ml. SDB
20 0 20 0 25 3 20 2 20 2
1800
Jiřetín pod Jedlovou
500
Český Šumburk v Jizerských horách
1800
Svatý Hostýn
1800 (AKCE 1400) 1900
Rodinné centrum Smečno Neratov
4. TRVALÁ FORMACE Modlitební knížka pro Salesiánskou rodinu jako příspěvek Vydáno dne 02. 02. 2015 k Roku Dona Boska Milí přátelé, jestli to snad náhodou ještě nevíte, tak právě vyšla dlouho očekávaná knížka s názvem Modlitby Salesiánské rodiny. Jde o kompletně přepracovanou verzi knížky V rozhovoru s Pánem, která má tu starší nejen nahradit, ale zároveň by se mohla stát modlitební knížkou pro celou rodinu Dona Boska. Ta starší byla obsahem zaměřena především na modlitbu salesiánů (SDB) a téměř nebrala v potaz potřeby dalších větví Salesiánské rodiny. V nové knížce najdete např. formule obnovy slibů SDB, FMA, VDB i ASC. Podstatně je rozšířena část s obecnými křesťanskými modlitbami, jsou zařazeny nové modlitby k salesiánským svatým a blahoslaveným, modlitba za vyslyšení na přímluvu P. Ignáce Stuchlého, ale i např. velikonoční modlitba kardinála Štěpána Trochty. Je zde také bohatá zásoba modliteb k Duchu svatému, některé litanie, které v předchozí knize nebyly, cesta světla, řada modliteb formulovaných světci a teology z jiných spiritualit a řeholí, modlitby za mladé a pro mladé. Některé modlitby, které se modlíme každé ráno nebo večer, byly přeformulovány, aby správněji vystihovaly originální italskou verzi nebo aby lépe odrážely současnou češtinu. Proto bude dobré, když se je budeme modlit v nové verzi. Co však bude nejdůležitější, abychom se podle nové knížky skutečně aktivně modlili a neodložili ji do šuplíku se zdůvodněním, že přece stačí ta starší. A po modlitbě je třeba, jak říkal sv. Augustin „zpívat Bohu nejen jazykem, ale také žaltářem dobrých skutků“. Zdeněk Jančařík P.S.: Co se týká praktické stránky distribuce: snad s pochopením přijmete, že za jeden výtisk je mírumilovný poplatek 200 Kč, jako příspěvek na salesiánskou provincii. Nejlépe odebrat osobně (vyslat zástupce za společenství) na vrátnici salesiánů v Kobylisích, případně lze také objednat pře web: http://www.dbshop.cz/
Otče náš… (pokračování)
Vydáno dne 02. 02. 2015 Otče náš, jenž jsi na nebesích… prosba, která mě nejvíc zaměstnávala, oslovovala a naplňovala při mém rozjímání v Beskydech, ale o které se také nejobtížněji píše. Začal jsem rozjímat čtvrtou kapitolu ze Zjevení Janova, kde se popisuje velikost Boží. V nebi byl trůn a okolo toho trůnu bylo čtyřiadvacet jiných trůnů a na nich starci v bělostných rouchách s korunami ze zlata. Ti starci byli velmi vznešení, protože trůn a koruna 7
znamenají královskou hodnost. A oni se neustále klaněli Bohu a vzdávali chválu. Díval jsem se na rostliny, květiny, stromy a hory kolem sebe. Uvědomil jsem si jak je příroda rozmanitá a krásná, při tom je jen odlesk Božího království. Z toho se dá jen tušit, jak je veliké a podivuhodné. Před trůnem byly čtyři tajemné bytosti, které bez ustání dnem i nocí volají: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází. (Zj 4,8) Otče náš, jenž jsi na nebesích… Rozjímal jsem o Boží slávě, cti, svatosti, vznešenosti, moudrosti a nekonečné velikosti. Představa, že bych měl nyní před něho předstoupit obklopen nebeskými zástupy, které se mu neustále klanějí a říci Abba, Otče, tatínku, se mně najednou zdála jako nepředstavitelná troufalost. Když jsem se díval večer na hvězdnou oblohu a uvědomoval si její nekonečné prostory (nedávno objevili vědci objekt vzdálený 13,7 miliard světelných let a nikdo neví, co je dál) se mi málem zatočila hlava. Bůh je opravdu nekonečně veliký. Jak bych ho mohl tak důvěrně oslovovat „Otče“? Bůh je také nekonečná láska. On nás miluje, a proto poslal svého jediného syna Ježíše, aby se stal jedním z nás, a od té doby máme tu velikou výsadu říkat Bohu tak nekonečnému a svatému „Otče“. Znovu mě naplňovala bázeň a nedařilo se mi vyslovit „Otče“. Ale pomalu začal převládat vděk a obdiv, že nás tak Otec miluje, že se opravdu můžeme nazývat Božími dětmi, že mu můžeme říkat Otče. Naplňovala mě láska a vděčnost k němu. V žádném jiném náboženství nenajdeme tuto výsadu, jen v křesťanství. Protože se mně nedostávají slova jak vyjádřit velikou lásku a milost, že Boha můžeme oslovovat Otče, uvedu několik úryvků z knihy: ODVAHA ŘÍKAT MU OTČE. Je to opravdový příběh Bilquis Sheikhové, muslimské ženy, příslušnice aristokracie v Pákistánu, která si začala klást otázky ohledně Boha, nacházela překvapivé odpovědi a stala se křesťankou. V nemocnici svaté rodiny v Rávalpindí se setkala s řeholnicí doktorkou Santiagovou a začala s ní rozhovor: … Madam Sheikhová, můžu se zeptat? Proč tady máte Bibli? Vážně hledám Boha, zněla má odpověď… … a mám pocit, že si Boha představujete příliš osobního, řekla jsem řeholnici. V očích drobné jeptišky se zračil soucit. Naklonila se ke mně a s pohnutím řekla: Madam Sheikhová, je jen jeden způsob, jak zjistit, proč to tak cítíme. I když se vám to může zdát divné, musíte se o tom přesvědčit sama. Zkuste mluvit k Bohu, kterého hledáte. Poproste ho, aby vám ukázal cestu. Mluvte s ním jako s přítelem.“ Usmála jsem se. Stejně by mi mohla navrhnout, abych mluvila na Tádž Mahal. Potom však doktorka Santiagová řekla něco, co proletělo celou mou bytostí jako elektrický proud. Naklonila se ke mně blíž a vzala mě za ruce. Slzy jí tekly po tvářích. „Mluvte s ním,“ řekla tichounce, „jako by to byl váš otec.“ Okamžitě jsem se narovnala. V pokoji se rozhostilo mrtvé ticho. Upřeně jsem hleděla na jeptišku. Na jejích brýlích se odrážel plamen svíčky. Mluvit s Bohem, jako by to byl můj otec! Tahle myšlenka otřásla mou duší. 8
… Sama ve svém pokoji jsem poklekla a pokusila se oslovit Boha „Otče“. Nevedlo to k ničemu. Polekaně jsem se zase napřímila. Bylo to směšné. Copak to není hřích, pokoušet se Vznešeného postavit na naši úroveň? … Najednou se něco zlomilo a zaplavil mě pocit naděje. Dejme tomu, že by Bůh byl opravdu jako otec. Když můj pozemský otec všechno odložil, aby se mi mohl věnovat, neudělal by nebeský otec totéž? Třásla jsem se vzrušením. Vstala jsem, klekla si na kobereček, vzhlédla k nebi a v novém porozumění oslovila Boha „můj Otče“. Nebyla jsem připravena na to, co následovalo. „Otče, můj Otče… Otče Bože.“ Váhavě jsem vyslovila nahlas jeho jméno. Zkoušela jsem různé způsoby oslovení. A pak, jako by se něco prolomilo, zjistila jsem, že věřím, že mě opravdu slyší. Stejně jako mě vždy poslouchal můj pozemský otec. „Otče můj Otče Bože,“ volala jsem s rostoucí důvěrou. Měla jsem pocit, že můj hlas zní v prostorné ložnici neobvykle hlasitě. Najednou však ložnice už nebyla prázdná. On tam byl se mnou. Vnímala jsem jeho přítomnost. Cítila jsem, jak mi něžně položil ruku na hlavu. Bylo to, jako bych se mu dívala do očí plných lásky a pochopení. Byl tak blízko, že jsem mu mohla položit hlavu do klína jako malá holka, která sedí u nohou svého otce. Klečela jsem tam velice dlouho. Tiše jsem vzlykala a nechala se unášet proudem jeho lásky. Naprosto spontánně jsem s ním začala mluvit. Omlouvala jsem se mu za to, že jsem ho tak dlouho neznala. Znovu přicházely vlny jeho lásky a soucitu, jako by mě někdo zahalil do teplé přikrývky… Pane, děkuji ti, že tě smíme nazývat svým Otcem a že nás máš tolik rád. Děkuji ti také za tvou velikou lásku a milosrdenství. Děkuji ti za to, žes nám poslal svého jediného syna, Ježíše, aby nás vykoupil. Odpusť mi prosím, že tak často bezmyšlenkovitě vyslovuji tvoje jméno, když se modlím Otče náš... Prosím odpusť mi také, že tak málo věřím v tvou lásku a moudrost. Dej ať všichni lidé na světě poznají tvoji lásku a milosrdenství a podle toho jednají. Prosím tě, zastaň se ve své moci všech trpících, pronásledovaných a opuštěných. Miloš Jansa
5. MODLITEBNÍ MOST Prosba o podporu a modlitbu pro Honzu
Vydáno dne 04. 02. 2015 V minulých dnech proběhl médii příběh rodiny, které úřady odebraly děti a otce obvinily ze zneužívání dětí. Ten se poté oběsil. Myslím, že si vcelku dobře dovedu představit, co prožíval – ponížení, stud, zoufalou bezmocnost vůči úřadům, beznaděj, strach z persekuce apod... Stalo se mi něco hodně podobného. Před asi dvěma roky čtrnáctiletá dívka vykládala na různých místech, že ji sexuálně obtěžuji a fyzicky týrám. Jeden z těch, kterým si „postěžovala“, poctivě splnil svoji ohlašovací povinnost a oznámil to na sociálku. Velmi rychle mi přišlo obvinění a bylo zahájeno trestní stíhání. Pak už nikdo nespěchal. Přestože asi po čtyřech měsících dívka vše odvolala, do vyšetřovacího spisu udala, že si vše vymyslela a nic z toho se nestalo, trestní řízení běželo dál. Mně i ženě Dagmaře to přináší velká traumata, která se těžko popisují. Poznamenalo to celou rodinu. Několik spolupracovníků o tom ví, ale zveřejnit to jsem doteď neměl sílu. 9
Popisuji to stručně, aby to nebylo moc dlouhé, a některé osobní věci nedokážu zveřejnit. Čeká mě soud 13. dubna a není mi z toho dobře. Děkuji všem, kteří mě podporují a modlí se. Kdybyste se chtěli další přidat k modlitbám za naši rodinu a aby soud dobře dopadl, budeme rádi. Honza Beránek Reakce na webu: • Milý Honzo a Dagmaro. Jsme s Vámi. Michael a Martina Jirsovi • Honzo a Dagmar, prosíme na Vás. Jana a Standa • Panno Maria Sedmibolestná, oroduj za Honzu, Dagmaru a celou rodinu. Slyšíme vás. Milan a Marie • Tak to je fakt síla... snad aspoň soud dopadne dobře, i když je jasné, že "pocity" vaše i okolí tím budou ještě dlouho zatížené. Připojuji modlitbu. Pepa H. • To je fakt zkouška, jejíž tíhu si asi těžko představíme. I tu bezmoc. Můžeme se jen modlit, abyste vydrželi a Pán vzal tu záležitost do svých rukou. Držte se! Irena • Myslíme na Vás a modlíme se. Marie a Pavel Pospíšilovi. • Honzo a Dagmaro, přidáváme se k modlitbě za vás, vaši trpělivost, důvěru a naději v této těžké zkoušce a za vítězství Pravdy u soudu. Lída a Jirka • Jsme s Vámi ve Vaší zkoušce a bolesti. Panna Maria Pomocnice ať Vás přikryje svým ochranným pláštěm. Hela a Pavel Kohoutkovi • Milý Honzo, milá Dagmar, myslím na vás i vaši těžkou situaci a věřím, že se vše v dobré obrátí. Kéž vás Pán posiluje. Ilona • Nebojte se! Milý Honzo, milá Dagmar. Myslíme na Vás a připojujeme se modlitbou. Je to těžké, ale nejste na to sami, důvěřujte vždy a za všech okolností! Dejte vědět, jak to dopadne. Zdina a Jarda Podvalovi • Těžká zkouška... Honzo a Dagmar, mrazí mě už jen při pomyšlení, jak snadno taková věc může člověka potkat, taky tíha té situace a jak velmi těžká je asi obrana. Nevím, jak bych to zvládl. Přesto posílám snad maličké povzbuzení: Josef Egyptský taky nechápal a ... Přidávám modlitbu z hloubi srdce za dobrý konec s nějakým zúročením. Mirek Staněk • Myslím na vás a držím palce. Vkládám do modlitby. Vzhledem ke zkušenosti se sociálkou a soudem ve svém blízkém okolí si dovedu představit, jak je tato situace prekérní, těžká a může se zdát bez východiska. Nedávno mne povzbudilo konstatování, že "zdravé se prosadí", jen někdy potřebuje čas... Jsem v duchu s vámi... Helena N. • Ať je Pán s Vámi a dá Vám sílu, abyste všechny zkoušky trpělivě vydrželi! Myslíme na Vás. Ivana a Honza
Dárek k narozeninám II.
Vydáno dne 06. 02. 2015 Moji milí, mnoho z vás se mě ptá, jak to se mnou teď je a jak pokračuje léčba. Píšu tedy proto, že nemohu se všemi z vás mluvit, i když bych ráda. Od prvního října absolvuju každé tři týdny chemoterapii, do žíly mi kape chemický koktejl, který zabíjí nádorové buňky, ale trochu taky ty ostatní. Díky tomu jsem se po každé dávce cítila jak po flámu, vypadaly mi vlasy, řasy i obočí, ale nádor se zmenšil na polovinu. Hurá, sláva, hosana! Od konce prosince dostávám jiné složení chemie v kapačkách, nežádoucí účinky jsou krapet jiné, ale o nic příjemnější. Čekají mě ještě dvě dávky, 9. 2. a 2. 3., v dubnu by měla následovat operace. A tak mám život rozdělený na týdny, jeden ležím, druhý se vzpamatovávám, třetí si užívám a pak celé znovu. Učím se pokoře, neplánuju, neřídím, spoléhám na Hospodina, 10
rodinu a přátele kolem. I když pocit závislosti na druhých není nic příjemného, moje hrdé nezávislé já, spoléhající samo na sebe, se pere, jak může. V polovině prosince onemocněl se zády Vašek, léčil se až do konce ledna a nebylo to pro naši rodinu jednoduché. Chtěla bych vám všem poděkovat, dostalo se nám spoustu povzbuzení a pomoci, vím, že na nás myslíte, jste velmi obětaví a ve své pomoci kreativní a vtipní. Děkuji za modlitby i vám všem, kteří nejste v naší blízkosti a jste s námi spojeni na dálku. Drží nás to a nese dál. Často myslím na Evu Remešovou, moji kamarádku a kmotru jednoho z našich dětí. Bojovala s rakovinou statečně a dlouho a já jsem s ní prožila jedno duchovní cvičení v mezidobí, kdy jí bylo dobře. Chodily jsme spolu na procházky a ona se rozčilovala, jak může někdo mluvit o smrti, když je mladý a zdravý. Připadalo jí to jako prázdné řeči. Dlouho jsme diskutovaly o nepochopení okolí, o nevhodných poznámkách a chování. Jsem teď v podobné situaci a čelím někdy stejně nepříjemným okamžikům. A tak všem, kteří nevědí, jak s námi nemocnými mluvit, posílám manuál dobrého rozhovoru. Neberte to, prosím, nikdo osobně, ale s nadsázkou a humorem. Jako já. • nemoc nás sice velmi zaměstnává, ale nemusí to být jediné téma našeho hovoru • o vašich nemocech také nemusíme mluvit • knihy a brožurky o šťastné smrti není to, co bychom rádi četli – na smrt myslíme mnohem častěji než vy • vtipům, kterým jsme se smáli před nemocí, se budeme smát dál, možná ještě víc • nebojte se s námi mluvit, nevyhýbejte se nám obloukem, rakovina se nepřenáší kapénkovou infekcí • mluvte s námi o všem, co vás zajímá, ale zvažte otázky typu: „To si necháš odstranit obě prsa? Preventivně, samozřejmě!“ • jsme někdy protivní, přecitlivělí, unavení, mrzutí a nechce se nám mluvit vůbec • chceme žít dál, v rámci svých možností, jako před nemocí, stále se zajímáme o vás, vaše rodiny a o dění kolem sebe, a tak se těšíme na setkání s vámi Vše prožívá a s vámi sdílí Ilona
6. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE Společenství Újezd u Brna (605) Naše společenství vzniklo po rozdělení skupinky Střední Morava na Brno západ a Brno Líšeň. Další část se pak vydělila z Brna Líšně, protože přišli další mladí zájemci o předaspirantát, a tak tedy pět mimobrněnských párů vytvořilo nové společenství Újezd. Název vznikl díky našemu stálému delegátovi o. Jožkovi Daňkovi, který byl tehdy v Újezdě u Brna na salesiánské faře. Nejstaršími našimi spolupracovníky jsou Liduška a Jirka Jenišovi, kteří skládali sliby v roce 1985 na památné faře v Rosicích u dona Meda do rukou o. Ládi Vika. K původním pěti párům přibylo postupem času dalších sedm a hlásili se opět další zájemci, prožívali jsme období růstu, radosti a spokojenosti. Protože stále narůstal počet členů a ubývalo prostoru pro vzájemné sdílení, začali jsme se scházet ve dvou skupinách. Podařilo se nám sehnat dalšího obětavého delegáta v osobě o. Petra Chovance. Toto rozdělení však pro nás nebylo vůbec lehké. Poslední rok a půl byl pro nás obdobím velkých zkoušek. Začal smrtí našeho milého delegáta o. Josefa, který nás provázel tři desítky let a mnohé přivedl do rodiny Dona Boska. Záhy přišla dlouhodobá nemoc o. Petra, která jej vyřadila z aktivní činnosti mezi námi a odchod jednoho páru z našeho společenství, ze Sdružení. V současné době se zatím se11
tkáváme v jedné skupině a provází nás další obětavý salesián o. Milan Mihulec, jehož služby si moc ceníme. Naše společenství zůstává stále mladé, protože přicházejí noví mladí, které oslovila spiritualita dona Boska. Scházíme se na měsíčních setkáních po rodinách, občas využíváme i prostor oratoře v Újezdě u Brna. Ze společných setkání čerpáme sílu a radost do všedních dnů. Dvakrát ročně se také zúčastňujeme s ostatními spolupracovníky z původního společenství Střední Morava duchovních obnov v Brně Žabovřeskách. Mimo tato velká setkání připravujeme své vlastní jarní a podzimní víkendové obnovy, které jsou prohloubením našeho společného života a posílením salesiánského ducha. Začíná být problém nalézt dostatečně velké prostory, protože na obnovy jezdíme i s dětmi (děti je potřeba zapojit již odmala). Vzájemně se navštěvujeme o nedělích, pořádáme občas nějaký výlet nebo pouť, abychom posilovali svoje vztahy a tvořili rodinu. Jsme za ni velmi vděčni. Naše společenství je z různých farností, kde nepůsobí salesiáni, takže společný apoštolát nemáme. Nic ale nebrání tomu, abychom byli aktivní jednotlivě ve svých farnostech a snažili se pomáhat v salesiánském duchu každý podle svých možností a schopností. Společný salesiánský, radostný duch vládne při každém našem setkání ☺. Naše upravená píseň k 200. výročí narození Dona Boska dle písně „Díky“ z modré Hosany, číslo 44, námět - rodina Dvořákova. Píseň poprvé zazněla ve Svinošicích na akci našeho společenství v srpnu 2014 při vyběhnutí do jubilejního 200. roku: 1. Díky ti, svatý Jane Bosco, díky, za vše cos udělal. Díky, že se za mladé lidi stále přimlouváš. 2. Díky, že jsi nám dal svou sílu díky, že můžem s tebou jít. Díky, žes nám dal schopnost k dílu, dej i šťastný klid. 3. Díky, že jsi tu stále s námi, díky za příklad svatosti. Díky, že tvojí velkou láskou zářím radostí. 4. Vypros nám, svatý Jane Bosco, pro svět pokoj a dobrotu.
Vypros národu zbloudilému mravní čistotu. 5. Vypros s Marií Pomocnicí, vypros pro církev přímluvu. Také pro naše společenství ctností výchovu. 6. Vypros, ať nesem mladým spásu, pro ně ať máme lásky víc. Vypros, ať naslouchají hlasu, Bohu vyjdou vstříc. 7. Díky ti, svatý Jane Bosco, díky, za vše cos udělal. Díky, že 200 let tu s námi stále přebýváš.
Za společenství Újezd u Brna Jenišovi, Palečkovi, Jaškovi 12
7. SALESIÁNSKÁ RODINA Mezi mladými jsme omládli
Vydáno dne 10. 01. 2015 Romanův překlad článku dona Artime mi připomněl několik mých dluhů vůči přátelům ze salesiánské rodiny, a tak se je pokusím napravit. Prvním je moje zkušenost s vděčností, o kterou jsem se chtěla s vámi podělit. Rok 2014 byl pro nás v mnoha směrech výjimečný. V lednu jsem byla po deseti letech odejita z týdeníku Naše rodina a Jendovi diagnostikovali vážné onemocnění. Čtyři měsíce jsem byla na úřadu práce a hledala zaměstnání... Že mi bylo hodně těžko, si asi umíte představit. Při jedné adoraci, přesně 14. května, jsem dostala velký dar vděčnosti. Napadlo mě, že můžu Pánu děkovat za dobrý plán, který s námi s Jendou má, i za moji budoucí práci, o které on už ví, a já se k ní postupně dopracuji. Asi se nedá úplně vypsat, jak moc mi vděčnost proměnila život. No a jak to dopadlo? Prošla jsem mimo jiné dlouhým konkurzem na pastorační referentku pro Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském, kam jsem v polovině července nastoupila. Stále znovu se přesvědčuji, že je to místo pro mne. Jendova nemoc byla podchycena hned v zárodku, a tak jdeme dál... Náš Bůh je tak dobrý! Dalším dluhem je poděkování za formační plán o donu Boskovi, který nás v mnohém obohatil. Když jsme si chystali téma o salesiánské rodině, uvědomili jsme si, že toho o donu Artime moc nevíme a jeho myšlenky taky moc neznáme. S pomocí naší Terezky jsme přeložili rozhovor s maminkou Ángela Artime a na stránkách salesiánů ze Slovenska našli mnoho jeho myšlenek i odkaz na youtube s jeho večerním slůvkem. Jak vzácně souzní s papežem Františkem. Píši ještě pod vlivem obdarování ze setkání Taizé, kterého jsme se mohli zúčastnit spolu s našimi dětmi, které organizovaly přijetí poutníků ve lhotecké farnosti. Přišlo mi, že bratři z Taizé také souzní s myšlenkami Dona Boska. Vedou mladé lidi ke kontemplaci a k vytváření mostů mezi lidmi i národy. Jako bychom mezi těmi mladými zase omládli a obnovili svoje povolání salesiánů spolupracovníků. Jana Šilhavá Matka hlavního představeného salesiánů mluví o svém synovi Ángelu F. Artime Publikováno dne 06.06.2014 autor: Semcamino | Rodiče, sestra a neteř hlavního představeného San José Antonio Martín Foto: José Pérez Mata „Salesiánská kongregace je loď, která potřebuje na moři dobré kormidlo.“ 13
Elizabeth, kdo vám pověděl zprávu o jmenování vašeho syna novým hlavním představeným salesiánů? No, první, kdo mi tu zprávu pověděl, byl inspektor z Leónu, don Jose Rodriguez Pacheco. Byla jsem moc překvapená, nemohla jsem tomu uvěřit. Potom mi telefonoval Don Pascual Chávez, dosavadní hlavní představený. Nemohla jsem ani odpovědět, začala jsem radostí plakat. Také jsem dostala zprávu od tajemníka hlavního představeného, Dona Juana José Bartolomé a od Dona Filiberto Gonzáleze, radního pro sociální komunikaci. Jaké jste měla pocity, když vám sdělili jeho zvolení? Řekla jsem: „Bože, pomáhej mu, potřebuje tě.“ Nevěděla jsem, co si mám myslet nebo co mám dělat. Přepadly mě obavy, protože ve svém postavení má velkou zodpovědnost a bude čelit obtížím. Také ale ... naděje. Vždycky jsem říkala, že nadání, které mu Bůh dal, nemá pohřbít, ale předávat ostatním. Jako matka vím, co to stojí. Když vám zavolal Ángel, co jste mu řekla? Nebylo to hned. Mohla jsem s ním mluvit až za víc než dvě hodiny po prvních telefonátech. Řekla jsem mu, že už to vím a ať mu Bůh pomáhá, bude-li třeba. Řekl mi, abych byla v klidu, že mu pomoc chybět nebude. Byl to velmi krátký rozhovor. V té době měl na práci mnoho věcí a řekl mi, že mi ještě zavolá, abychom si popovídali v klidu. Jak poznal salesiány? V našich životech zřetelně působí Boží ruka. Můj manžel a já jsme se věnovali rybaření; on lovil ryby a já jsem je prodávala v našem obchůdku. Jednoho dne, když bylo Ángelovi devět let, María Sánchez Miñambres, dobrá duše z Leónu, se kterou jsme se přátelili, se ho zeptala, jestli by nechtěl jít studovat k salesiánům do Leónu. Ángel řekl, že si to rozmyslí. Příští rok, když mu bylo deset, rozhodl se jít tam studovat. Čtyři roky nato měl možnost studovat na střední škole ve městě Luanco, ale nechtěl. Chtěl pokračovat v Leónu. V té době salesiáni pronikli hluboko do jeho života. Řekněte nám nějaké vlastnosti, které se vám na synovi nejvíc líbí. Je milý. Velmi jemný, laskavý. Na všem mu velmi záleží, na rodině i na práci. To vše dostal díky tomu, že jsme mu od malička předávali víru. Jsme křesťanská rodina. Jaká jsou jeho oblíbená jídla, která mu připravujete, když přijede do Luanca? Jej! Je mnoho jídel, která má rád, ale které nejvíc... zeleninu, asturijský hrnec, dušené zelí, chorizo-červenou klobásu, černou klobásu, slaninu, uzeninu fariňon; také má rád guláš a, jak jinak, samozřejmě, ryby, jakékoliv ryby. Tady jsou ryby mimořádné. Dali jste mu jako rodiče do života nějakou radu? To, co jsem říkala, o těch vlohách, že nejsou pro něj. Neměl by je zakopat, ale předávat druhým. Když se ohlédnete, vzpomenete si, Elizabeth, na všechna místa, kterými Ángel prošel od té doby, co se stal salesiánem? Ano, to se nedá zapomenout. Nejdřív byl v Astudillu (v Palencii). Potom v Cambados (v Pontevedra), kde jsme ho z finančních důvodů nemohli navštěvovat. Pak přišel do Leónu a byl tam až do svých 17 let. Přešel do Mohernanda (v Guadalajara) a tam byl až do prvních slibů. Potom šel do Valladolidu studovat filozofii na univerzitě. Vrátil se do Leónu a do Santiaga de Compostela (v La Coruña), kde složil věčné sliby a studoval teologii. Později byl v Leónu vysvěcen na kněze. Na nějaký čas odešel do salesiánského domu v Aviles (v Asturii), pak šel do Madridu studovat na univerzitě pastorální teologii a filozofii a do Leónu se vrátil jako delegát pro pastoraci mládeže, vikář provincie a následně se stal inspektorem. Dalším jeho místem bylo Orense, několik let byl inspektorem v Argentině a nyní je v Římě hlavním představeným. 14
Jaký dárek z těch, co vám Ángel přivezl, se vám nejvíc líbil? Obrázek Panny Marie Pomocnice křesťanů, který mi přivezl z Leónu, když byl inspektorem. Od té doby, co ji přinesl, ji mám tady doma a u ní svíčku zapálenou celých 24 hodin denně, světlo, které nikdy nezhasne. Moc se mi líbila. Vzpomenete si na nějakou rošťárnu, kterou udělal, když byl ještě malý? Byl hodný, takže nikdy žádnou neudělal. Jedině, když se právě narodil, tak nebrečel, měli jsme o něj strach. Ale během následujících tří let zase brečel neustále. Přivádělo nás to k zoufalství, ale když jsme se vrátili do domu mých rodičů s dalšími členy rodiny, tak už nebrečel. Měl těžké dětství, protože mnoho dní zůstával doma sám. My jsme byli u ryb. O co jste prosila Boha a Pannu Marii Pomocnici křesťanů pro svého syna? Aby mu hodně pomáhal, aby byl schopný posouvat věci kupředu. Já jsem z těch, co se obrací nejprve na Boha a potom na svaté. Prosila jsem je, aby mu pomáhali v jeho nových povinnostech. Není člověka, který by dokázal bez jejich pomoci věcmi pohnout kupředu. Salesiánská kongregace je loď, která potřebuje na moři dobré kormidlo. Bůh a Don Bosco jako jeho následovník mu budou v těchto letech pomáhat. Salesiánský bulletin Reakce na webu: • Milá Jano, díky za milé sdílení toho, co prožíváte... Netušila jsem, čím vším jste zkoušeni. Ráda o Vás zase slyším a přeju stále větší a větší důvěru v Hospodinovu nekonečnou a neuvěřitelnou lásku! S úctou – Monika • Díky, Jano, za povzbuzení! Myslíme na vás. Lída • Milá Jani, ráda jsem objevila zprávu od tebe. Po přečtení úvodního sloupku v Naší rodině jsem věděla, že končíš, ale že jsi byla odejita!! mě velmi překvapilo. Velmi jsem se těšila na tvoje články a také na knihy, které jsi vybírala ke čtení. Tvoje práce vytvářela v Naší rodině právě tu rodinnost, kterou tam v současnosti postrádám. Je škoda, když se necení dobrá práce! Přejeme Jendovi dobré zdraví a tobě a dětem hodně síly od Boha v tom všem dobrém, co děláte. Pavla a Svaťa Rybovi
Svátek svatého Františka Saleského – 24. ledna
Vydáno dne 22. 01. 2015 Svatý František Saleský se narodil 21. srpna roku 1567, zemřel v Lyonu 28. 12. 1622, kanonizován byl roku 1665, učitelem církve prohlášen roku 1877 a patronem tisku a novinářů r. 1923. Svatý František Saleský zůstal symbolem nejčistšího spojení lidského a božského. Byl světcem přímočarosti a prostoty, tolerance a smíření, optimismu v úsudcích, pozorné úcty a lásky vůči všem, a to i za jakoukoliv cenu. Měl také obdiv ke každé lidské činnosti, i té nejmenší, neboť i ta člověka posvěcuje. Toto všechno nám představuje Františka jako nepřítele každého obšírného výkladu a každé suché problematiky. Byl nepřítelem každé nabubřelosti. Utíká se naopak k jasné a logické nauce, která je znamením důvěry v člověka a chloubou transcendentní pravdy. Ve Františkovi vidíme toho, který „raději získával, než odsuzoval“. Touto svou metodou přiváděl slabé a odpadlé ke smíření s římskou církví. Tak získal víc než tisíce kalvinistů z kraje Chablais, ke kterým přistupoval metodou demokratického dialogu. Těm, kdo se s ním nechtěli setkat, byly určeny zvláštní plakáty s jeho promluvami. Do všech rodin pronikal laskavým slovem a chápajícím postojem. Don Bosco měl v 9 letech sen. Děti, které se hádají, zjevení pastýře a ženy – Panny Marie – pak chlapci, kteří se mění v dravou zvěř a konečně v beránky. Jeníkovi je řečeno: 15
„Ne ranami, ale laskavostí si získáš tyto přátele.“ To už je salesiánský sen – metoda, kterou Don Bosco ve svém životě jako kněz používal. Don Bosco řekl, že je to právě světec, který se mu líbil a u kterého zde nachází to, co potřebuje pro chlapce – salesiánský způsob jednání – trpělivost, laskavost a nazval tuto oratoř „Oratoří svatého Františka Saleského“. František Saleský ví, že velká část jeho duchovenstva je stále ještě nevzdělaná a bezmocná, a druhá, menší část, se dokonce vzpírá. Rozhodnutí Tridentského koncilu ještě nebyla uskutečněna. Kněží říkají, že je nemožné, aby církev byla reformována zevnitř navenek. Ale František de Sales trvá na tom, aby se obnova provedla. Ví, že jak duchovenstvo, tak kláštery toho mají navýsost zapotřebí. Chce obnovit ducha pravé zbožnosti. Svolá své kněze na diecézní synod, uloží jim za povinnost zúčastnit se tohoto shromáždění a naléhá stále znovu na intelektuální vzdělání svého duchovenstva. Studium a věda jsou pro Františka osmým přikázáním – a to svým synům řekne víc než zřetelně. „Nevzdělanost je horší než hřích,“ říká, „protože zaviněná nevzdělanost zkazí nejen nevzdělaného kněze, nýbrž poškozuje i jeho obec.“ František zakazuje kněžím daremnou kratochvíli, utrpí-li tím jejich studium. Není už jmenován žádný farář, žádný kaplan, kterého by František nepodrobil přísné zkoušce. Nabude zkušenosti, že skupina spolupracovníků je jen malá a že většina se jen s odporem řídí jeho vedením. Ale František chce s rozhodností pravého pastýře postavit evangelium zase do středu života, chce obnovit jednotu víry a učení, chce církev odvést od okraje existence. Neúnavně tedy píše instrukce, listy a knihy pro své duchovenstvo. František si brzy sám na sobě vyzkouší, že za takových podmínek se biskupský úřad může stát mučednictvím, pomalým mučednictvím denního, často banálního zápasu proti tisícerým překážkám na cestě k naplnění jeho rozkazu. Je to pouhopouhá legenda, je-li život Františka de Sales líčen jako příjemná procházka růžovým sadem. František zná láskyplnou náklonnost Páně. Ale zná také přísnost, která slouží cti církve. Tento biskup jedná srdečně a vesele s dětmi z Annecy. Sám je vyučuje katechismu. Denně probíhá malý herold ulicemi města v modré uniformě a oznamuje: „Přijďte všichni na křesťanské vyučování. Tam se vám ukáže cesta do ráje!“ Vyučování koná biskup sám. Brzy k němu přichází více dospělých než dětí. Ale on dává přednost dětem, chudým, nemocným a lidem vyvrženým ze společnosti. Mluví s dětmi, hraje si s nimi, žehná jim na ulicích a na náměstích, nikdy je neodstrčí, ani tehdy, má-li naspěch a naléhavě se musí zúčastnit nějakého setkání. Zpovědnice tohoto biskupa je k pohoršení lidí vysoce postavených a spravedlivých, kteří žádného obrácení nepotřebují, obléhána prostými lidmi, dále nakažlivě nemocnými a největšími veřejnými hříšníky. Těm je František Saleský otcovským přítelem a rádcem, někdy i zapláče nad jejich hříchy, když oni sami lítost nepociťují. Tento biskup má doma vždycky čas pro návštěvníky, pro obtížné lidi, pro děvečky a podomky, pro utlačované a nevěřící, pro lupiče a pro ty, kteří úplně selhali. Ale tento biskup stojí také přísně a nesmlouvavě za církevní kázní ve svém biskupství, nezná pardon, neposlouchá-li se jeho rozkazů týkajících se řízení biskupství. 8. srpna 1608 mu v Lyonu vychází Filotea. Během Františkova života bylo 40 vydání. 9. října 1618 na základě apoštolského pověření ustanovuje Kongregaci Navštívení jako řeholní řád. 28. prosince 1622 umírá v Lyonu. 19. dubna 1665 svatořečen papežem Alexandrem VII. 19. července 1877 jej prohlásil papež Pius IX. za učitele církve. 16
Druhý vatikánský koncil doporučil styl jeho duchovního života. Jeho ducha si nejvěrněji osvojily tři velké osobnosti: svatý Vincenc z Pauly, svatý Don Bosco a papež Jan XXIII. Připravil Janko Ihnát • Díky za takový servis, Janko. Když jsem dnes vstávala, na sv. Františka jsem myslela a přemýšlela, co si k němu přečíst... Takto to máme připravené až „pod nos“ a člověk si u toho čtení aspoň uvědomí, že nemá jen svoje starosti.... Monika • Janko, díky. Využili jsme tvoje dílko k domácímu rozjímání. Jsme rádi, že na nás (spolupracovníky) stále myslíš a pomáháš nám. H & M – J
Program Rinaldi – POZNEJ EVROPU JINAK
Vydáno dne 24. 01. 2015 • Rád zažíváš něco nového? • Chtěl by ses seznámit se salesiánskou mládeží ze zahraničí? • Rád bys poznal, jak to chodí u salesiánů jinde v Evropě? • Chtěl by ses zdokonalit v anglickém jazyce a zároveň osobně povyrůst?
Pokud tě tyto otázky zaujaly, tak máme něco pro tebe – program Rinaldi! Už jen necelý měsíc a přihlášky na letošní rok budou uzavřeny! Nezapomeňte se přihlásit, dokud je čas. Program Rinaldi zprostředkovává mladým lidem salesiánské aktivity v zahraničí. Můžeš se stát účastníkem mezinárodních táborů nebo také vedoucím na zahraničním táboře a získat tak mnoho nových zkušeností i kamarádů ze všech koutů Evropy. Jedná se o krátkodobé akce v rozsahu 1–2 týdnů (výjimečně déle). Nabídka na webu Jak na to? Na stránkách Rinaldi (http://www.sadba.org/programy/rinaldi/) najdeš přihlášku, kterou je třeba vyplnit nejpozději do 15. února 2015. Do konce února se pak dozvíš, jak výběr na danou aktivitu dopadl. Rozhodně si neříkej, že se nikam nepřihlásíš, protože je Rinaldi určitě vždy přeplněn! Každý má šanci! Další informace nalezneš na našich stránkách (viz výše), nebo napiš na
[email protected] Těšíme se na tebe! Za celý Eurotým Markéta Imlaufová
SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ DEN – 2015 „Pane, pošli mě!“ Je to vírou naplněná odpověď na volání Pána, který nás posílá „do celého světa“ hlásat jeho Království. Srdce salesiána misionáře odpovídá velkoryse a odvážně tak, jako srdce Dona Boska. „Pane, pošli mne,“ není jen modlitba za poslání nových misionářů, ale také zahrnuje modlitbu za křesťanské společenství, kterému misionář nabízí celý svůj život. Pán se nepřestává ptát: „Koho pošlu?“ (Iz 6,8) Plakát SMD je pozváním k modlitbě za to, aby Pán znovu probudil srdce řady salesiánů k horlivé misijní odpovědi na tuto naléhavou otázku. V horní části plakátu vidíme fotku první misijní výpravy z 11. listopadu 1875. Dolní část pak ukazuje salesiána misionáře vyslaného dnes, stále otevřené dveře salesiánského domu a misijní komunitu. 17
Podpora českých salesiánských misionářů letošní postní almužnou Víte, kolik máme českých salesiánských misionářů? Znáte jméno alespoň jednoho z nich? Slyšeli jste příběh jeho života? Během letošní postní doby můžeme nejen poznávat světový rozměr salesiánského díla, ale i naše krajany, kteří se do něj velkodušně zapojují. Zapojme se i my do tohoto díla, které mění životy tisíců mladých. Letošní postní almužnu můžeme celou postní dobu shromažďovat do připravených papírových kasiček a věnovat ji na tento účel. Více informací naleznete na www.sadba.org/kasicka. Srdečné díky! P. Jára Vracovský SDB, provinciální delegát pro misijní animaci
Dne 2. února oslaví P. Ing. Josef Kopecký SDB 80 let
Vydáno dne 01. 02. 2. února oslaví P. Ing. Josef Kopecký SDB osmdesát let. Myslím si, že mnoho lidí by v salesiánské rodině nebylo a neprožilo mnohého krásného, kdyby nebylo jeho. Jeho život jako tajně vysvěceného kněze byl bohatý, i když se později ukázalo, že na něho někdo donášel. Alespoň se mu za to omluvil. Pochází z rodiny, která má asi český rekord v počtu zasvěcených na počet dětí. Šest zasvěcených z osmi dětí! Bydlel jsem s ním dva roky. Připomínal mi neúnavně pracovitého člověka, který mezi dvěma návštěvami něco málo sní. Později jsem zjistil, že bydlet s ním a sám je to stejné, protože byl věčně pryč. Je to člověk nesmírně asketický, někdy jsem si dělal legraci, že je tak dokonalý, že by ještě i Pánu Bohu něco vytknul. Trochu se nad tímto vtipem zlobil. Jeho život jako kněze a salesiána je spojený s rolí delegáta pro salesiánskou rodinu a hlavně se salesiány spolupracovníky. Pro ASC žil, pracoval, i včas se do mnoha věci nemíchal. V sobotu 31. ledna jsem se rozhodl jej s Imlaufovými navštívit a popřát mu k tak významnému výročí. Tato návštěva, jako všechny návštěvy lidí, kteří spolu něco prožili, se zdála krátká a čas utíkal rychle. Nakonec i čas prodloužený na nejkrajnější míru musel skončit, a tak mnohé věci se určitě dopoví až na věčnosti, kde čas nebude. Co bych mu na závěr přál, je to, aby klidně, a pokud možno i s radostí, konal Boží vůli tak, jak přichází. Každé období lidského života je krásné, protože je Božím darem a má hluboký smysl. Za všechno, co vykonal, nemůže být žádná lepší odměna než je radost z Boha, a ta je teď i na věčnosti. Přeji mu, aby dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže i to, že už mnohé nemůže. Aby všechny, které zná, provázel svou modlitbou, protože modlitba znamená svěřovat všechno Boží moci. Kéž radost z Boha prostoupí tvé dny a dovede tě do věčné radosti. Jan Ihnát Veliké jubileum slaví i paní Imlaufová, a proto i ona dostala dárek. 18
Reakce na webu: • Milý Jožko, děkujeme Ti za všechen Tvůj čas, energii a modlitby, kterou jsi věnoval nám sal. spolupracovníkům. Děkujeme Pánu za den Tvého narození a vyprošujeme Ti hojnost Božího požehnání do dalších let a ochranu Panny Marie Pomocnice! Vzpomínají a přejí vše dobré Ada a Marie Jílkovi • Přejeme Jožkovi hojnost milostí od Pána Boha a neustálou radost v srdci i na tváři! Kamarádovi • Milý Jožko, s velkou vděčností za Tvůj život a hlavně s obrovskými díky za to, že jsi mě přivedl do salesiánské rodiny, za Tvé stálé laskavé, ale zásadové povzbuzování a dodávání posil a za Tvůj vzor neutuchajícího nasazení pro budování Božího království, který vždycky povzbudí, když se třeba dělat nechce, Ti přeji k Tvým krásným narozeninám hodně radosti, Božích darů a milostí a přiměřené zdraví. A Boží odměnu za to, co jsi pro nás všechny udělal. Irena P. • Milý Jožko, ono to tu už tak krásně přede mnou napsala Irenka, že já nic nového a pěknějšího nevymyslím... Jenom ať Tě Pán opatruje a ještě tu s námi dlouho pobudeš (abys nás stále doprovázel svou laskavostí, moudrostí a humorem :-) Čenda • Jožka slaví, radujme se Není důležité, kdy se to stalo, však zázrak ten, že jsi tu, ten se stal, ač život přinášel i chvíle, kdy žít se těžké zdálo, tys šel statečně bojovat dál. Přejeme ti štěstí, pevné zdraví ať tě život stále stejně baví, ať tě Boží požehnání provází a stále chrání, rozdávej svou radost bez ustání. Neboť když se Jožka usměje, každý churavý hned okřeje. Pravidla do života pevná jsi nám dal, díky tobě krásně žijem spolu dál a tak na dálku, v ruce kytici vše dobré přejí – Pavel, Vlaďka – Kupčíci. • Děkuji Ti, Jožko, za všechny chvíle, kdy nám ukazuješ tu správnou cestu do Božího království. A přeji jen to dobré do dalších let. Děkuji Ti, Janko, že jsi nám tuto zprávu dal na stránky ASC. Je úžasné vaše bratrství v rodině Dona Boska, a přejícnost. Tohle moc oceňuji, zvláště v dnešní době. Stáňa M.
Vzpomínka na Jarouška S Jarouškem (jinak jsme mu u nás nikdo neřekl), jsme se seznámili někdy v roce 1978, kdy jsme se s manželem vzali a já se přistěhovala z Borové u Poličky do Lubné u Poličky. Jaroušek sem jezdíval k mamince a sestrám p. Zdislavě Klusoňové a p. Růže Boštíkové, synovcům a neteřím. A zastavoval se u nás často, hlavně po narození našich dětí, měl totiž děti velmi rád a nás mezitím seznamoval se salesiánským dílem, i když velmi opatrně, tehdy ještě se bylo čeho obávat. Vždyť byl knězem bez souhlasu, knězem, který prošel vězením a nyní pracoval jako skladník na Metru. 19
Měl velký dar slova, uměl oslovit nás vesničany, ale i lidi z města. Prožili jsme s ním několik obnov a svátostí smíření, začali jsme také s deseti spolufarníky studovat tzv. Malou teologii, navštěvovalo ji i několik rodin z okolí, Jaroušek přednášel morálku a byl velmi hodný. Písmo a filosofii přednášel salesián P. Jožka Šplíchal, ten byl přísnější. V roce 1986 jsme s Jarouškem prožili první duchovní cvičení v Rumburku u P. Roba (nyní už stoletého salesiána). Bylo to opravdu malé dobrodružství, kdy jsme se plížili po jednom v noci na faru a nakupovat chodil jen jeden z nás, abychom nebyli nápadní. Měl velkou radost z nového společenství salesiánů spolupracovníků, na jehož vzniku měl velký podíl spolu se svým bratrem P. Jožkou Kopeckým, který je nyní v Litomyšli. Poznali jsme mnoho přátel a často bylo veselo, ale také jsme na jeho radu zakoupili video a promítali náboženské filmy, byly přednášky a příprava snoubenců. Pak přišla sametová revoluce, přišly nové výzvy, přibylo práce. V srpnu 1991 přišli do farnosti salesiáni a 20. listopadu téhož roku přesídlil z Prahy do farnosti i Jaroušek, a potom byl mezi námi, zpovídal, kázal, rozdával žvýkačky, všechny četné ministranty znal jménem. Prostě vypomáhal ve farnosti, vedl Salesiánský magazín, oratoř pro dříve narozené a zvláštní pochopení měl pro stárnoucí a staré, protože prožíval podobné problémy. Žil a vyzařoval život a myslím, že nepřeháním, když řeknu, že byl všeobecně ctěn a milován, avšak uměl říci i něco trefně řízného, co šlo pod kůži. V celém okolí, nejen ve farnosti, byl vyhledáván jako zpovědník. Ani nám nepřišlo, že stárne, ale v únoru 2013 ho postihla menší mrtvička. Od té doby byl už nejistý a při mši měl rád asistenci. V dubnu 2014 oslavil devadesátiny a také sepsal svůj testament. V srpnu spadl ze schodů a po následných komplikacích zemřel. Přišla ho doprovodit víc než tisícovka přátel z celé republiky, děkovali jsme mu za otcovský přístup a věříme, že teď máme přímluvce u Pána. Při pohřbu jsme neměli slov, asi bychom nezvládli emoce, ale teď bychom chtěli těmito řádky vzpomenout. Velmi mě dojalo, když náš téměř pětatřicetiletý syn, otec tří dětí, slzel u Salesiánského magazinu při čtení zprávy o Jarouškově pohřbu, to mluví za vše. Teď už se jen zastavujeme u jeho hrobu a značíme ho křížky, Jaroušku, s odvahou dál, (jak jsi radil) a nashledanou v nebi. Alena a Jirka Pohorských
Oslavy Dona Boska v Sebranicích V neděli 1. 2. 2015 jsme se společně s farností sešli na oslavě Dona Boska v Sebranicích v Orlovně. Letos nás bylo skutečně dost. Začínali jsme adorací v kostele, stejně jako se scházíme každý měsíc 30. dne v tento jubilejní rok. Po adoraci jsme se odebrali do nově opravené Orlovny a zvolna začal náš program. Přivítal nás P. Vojtěch Glogar, nejprve vystoupili naši už skoro umělci, Martin Kysilka a děvčata Štanclových, zahráli naším oslavencům, které letos zastoupil hlavně P. Jožka Kopecký z Litomyšle, který právě dnes slaví své 80. narozeniny. Všichni bychom chtěli vypadat v jeho letech jako on, ale chtěli bychom lépe slyšet. Po té vystoupila rodina Andrlova, už pěkně početná, s hrou na zvonky. To bylo pěkné a vrátilo nás to do vánočního období. Skupina Jílkových sehrála poučnou pohádku o hodináři, zazpívali jsme si, na varhany hrála Magda Stodolová a na kytaru David Šafář, následovalo pásmo o barvách duhy. Pak bylo bohaté agapé, které by asi pokračovalo až do noci, kdyby nám doma nestydla kamna. Všem účinkujícím děkujeme a všimli jsme si jedné věci, že legraci si ze sebe chtějí dělat už téměř jen dospělí. Bylo to pěkné odpoledne. Alena s Jirkou 20
Oslavy narození Dona Boska na Velehradě
Vydáno dne 05. 02. 2015 Setkání na Velehradě o víkendu 7.–9. srpna 2015 bude vrcholem oslav 200. výročí narození Dona Boska v České republice. Chceme toto výročí oslavit společně v rámci celé Salesiánské rodiny (SR) společně s ostatními lidmi, kteří mají Dona Boska a jeho dílo rádi. Členové SR jsou tak zváni, aby spolu prožili celý víkend od pátečního večera do nedělního poledne. V tuto chvíli je znám základní náčrt programu, vrcholem bude páteční vigilie a sobotní mše sv.
Hlavní body programu: Pátek 7. srpna: Příjezd na Velehrad v podvečerních hodinách – je možné jet až přímo na místo nebo se účastnit některé z vyhlášených poutí (viz http://www.sdb.cz/co-delame/akce/200let/velehrad-200/, příp. si se svojí skupinou zorganizovat svoji vlastní pouť. 18.00 – možnost účasti na mši sv. cca 20.00 – Vigilie – prosebná část pouti Na vigilii jsou zváni především členové SR, animátoři, zaměstnanci salesiánských středisek apod. Během ní chceme prosit, abychom dobře naplňovali poslání, které od Boha máme v různé formě následování Dona Boska. Sobota 8. srpna: 11.00 – Mše sv. – děkovná část pouti Při mši sv., kterou budeme slavit na prostranství vedle baziliky, chceme oslavit výročí Dona Boska v rámci celé církve. Na tuto mši sv. jsou zváni všichni, kteří s dílem Dona Boska sympatizují – lidé ze salesiánských farností a další příznivci. Předpokládáme, že na tuto část programu se bude z některých míst pořádat i společná doprava autobusy. Zájem přijet projevilo i několik biskupů. Během odpoledne a večera bude připraven další program, částečně oddělený pro dospělé, mládež a děti. Především pro členy SR přijede slovenský salesián Pavol Grach, který nám představí Dona Boska tak, jak ho možná tolik neznáme. Večer bude také příležitost k neformálnímu posezení u něčeho dobrého se zpěvem… Neděle 9. srpna: Prostor k modlitbě, účasti na mši sv. v bazilice. Počítá se ještě s možností oběda a po něm se rozjedeme. Přihlašování Termín k elektronickému přihlašování bude pravděpodobně v rozmezí cca polovina března až konec dubna. Přesné datum bude ještě v předstihu stanoveno a uvedeno i na webu www.ascczech.cz. Během srpnového víkendu bude zajištěno ubytování i strava. Vzhledem k tomu, že jen členů SR je cca 800, počítejte s obyčejným ubytováním různého typu: máme zarezervovány 2 – 4 lůžkové pokoje v poutním domě na Stojanově a v internátu Stojanova gymnázia (i s možností přistýlek). Dále pak chatky v kempu (asi 1,5 km od Velehradu). Především pro mládež a další mladší osoby počítáme s ubytováním na karimatkách v tělocvičně ZŠ, ve farním infocentru, příp. i ve stanech na zahradě gymnázia. Při přihlašování si budete moci volit typ ubytování, které preferujete, ale z kapacitních důvodů nemůžeme zaručit, že všem splníme přesně jejich přání, i když se 21
o to budeme maximálně snažit. Sami si můžete zajistit ubytování v některém penziónu na Velehradě, příp. v jeho okolí. Marek Sklenář –
[email protected] (celková organizace) Jan Šerý –
[email protected] (koordinace ubytování)
Oslava Dona Boska V CPR v Prostějově – Krasicích
Vydáno dne 07. 02.
V roce 200 výročí od narození Dona Boska jsme prožili nultý ročník oslav Dona Boska v Centru pro rodinu v Prostějově Krasicích. Předchozí roky jsme v tento den slavili na Staré Vodě v Jeseníkách, ale letos jsme společný pobyt spolupracovnických i sympatizujících rodin na salesiánské chalupě zvládli o týden dřív. Proto vznikl prostor pro nové prožití oslav našeho zakladatele. Začali jsme v 9:00 v Mateřském centru Matky Markéty, kde nás přivítala „královna noci“, na dětském maškarním karnevalu. Nechybělo představování jednotlivých masek, tancování a soutěže – „Kdo uhodne, z které pohádky je tato písnička?“. Na návštěvu přišli také paní a pan Balónkovi z Kroměříže, kteří nás naučili, co všechno se dá vyrobit z dlouhých balónků. Na závěr si děti losovaly skvělou tombolu, kterou připravili Václavkovi. Všimněte si zvlášť nádherné „kytičky“ s citátem 200 výročí, kterou dostaly všechny děti spolu s malým dárkem (foto na webu). Následoval společný oběd v podobě objednané pizzy. A mezitím, co František Hynek připravil ke shlédnutí pohádku „Tři bratři“ pro děti, tak si někteří tatínkové užívali siesty po obědě. Na svačinku jsme měli luxusní palačinky z SHM Kroměříž. V 16 hodin jsme v salesiánské farnosti Povýšení sv. Kříže prožili animovanou mši svatou, kterou celebroval P. Petr Zelinka. 22
A ti z nás, kteří „vydrželi“ až do noci, oslavili Dona Boska ještě na skautském plese v Kroměříži!!! Zažili jsme neuvěřitelnou a nakažlivou radost ze společenství a utvrdili se v tom, že jsme jedna velká rodina, která umí společně slavit!!! Pevně věříme, že náš nultý ročník bude mít příští rok pokračování Za společenství ŠOP Liduška Solovská
Rozhovor (Nenechte se odradit délkou rozhovoru! Rozhovor je velice zajímavý a poutavý. Sazeč ;-) V Albánii působí dlouhá léta česká salesiánka Michaela Kubíčková. Položil jsem jí několik otázek. Miki, mohla bys nám nejprve říct něco o sobě? Třeba odkud pocházíš, jak ses dostala k Dcerám Panny Marie Pomocnice křesťanů a co tě vedlo odejít na misie? Nejdříve bych vám všem chtěla popřát pěkný den. Lidé, kteří mě znají, mě znají jako Miki, i když na dokumentech je moje oficiální jméno – Michaela. Jsem „krizové dítě“ poněvadž jsem se narodila v 68‘ roce. Pocházím z Rosic u Brna, malého městečka, kde byl po celé mé dětství panem farářem pater Oldřich Med – vynikající kněz a salesián. Jak je vidět z roku narození, do mých devatenácti let jsem žila v totalitním systému. Naše rodina byla vždycky křesťanská a nikdy jsme se s tím neskrývali. Proto nás taky rodiče každý rok přihlašovali do náboženství, i když jsme to měli v posudcích. Na náboženství nás měl páter Med. Jednou, asi tak v mé páté třídě, si pamatuji, že nám páter Med vyprávěl i o tom, že existují řeholníci a řeholnice, i když nejsou vidět, protože je v této chvíli státní zřízení nedovoluje. Pamatuji si, že jsem se snažila nabuntovat moji kamošku, abychom se šly přihlásit do „řehole“. Odpověděla mi, že jestli si ji nikdo nevezme, že se „přihlásí“. Zdálo se mně to tenkrát dost divný, rozhodnout se pro řeholní život, protože si mě nikdo nevzal, a ne proto, že já sama chci, a tak jsem se vydala ke katedře sama. Řekla jsem panu faráři, že já bych ten řeholní život teda brala. No, popravdě řečeno jsem neměla příliš hlubokou motivaci ani já, spíš mě lákal fakt, že se jedná o něco zakázaného, než cokoli jiného, ale své přání jsem vyjádřila. Pan farář mi tehdy řekl, že musím ještě trochu povyrůst. Tím to pro tu chvíli skončilo. V patnácti letech jsem začala jezdit na animátorské setkání s Dědou (salesián P. Petr Baran). Jestli o nich chcete vědět něco víc, zeptejte se „pamětníků“. Byly jednou do měsíce a moc se mi na nich líbilo, jednak proto, že jsem na ně jezdila i se švícama, a jednak proto, že tam byli i kluci, a to dobří kluci, křesťanští. V té době mě nabídl páter Med, jestli nechci jezdit na „asky“ – taky setkání animátorů, ale jiná skupina. Abych pravdu řekla… nebyly tam ani moje sestry, ani kluci… takže mě to zas až tolik „netáhlo“, ale abych neřekla „ne“ našemu panu faráři… začala jsem jezdit i tam. Možná tak dva roky, než mi rodiče dali najevo, že dvě skupiny je podle nich příliš, protože jsem prakticky každý víkend někde po světě. Řekli mi, ať si vyberu jednu skupinu a s tou druhou ať se rozloučím. Tak jsem se rozhodla pro tu s klukama a se švícema. 23
Samozřejmě nápad s řeholním životem byl někde v propadlišti dějin… Vždycky jsem ale byla aktivní v animátorech, připravovali jsme balíčky do misií, četli spoustu zajímavých příběhů. Mezi nimi byl i jeden Don Boskův sen – teda jestli to byl skutečně jeden z jeho snů, anebo jestli to někdo za jeho sen vydával, to nevím, ale zkrátka kromě jiného v něm bylo, že svět může brzo skončit. Pamatuji se, i když jsem nebyla nikdy typ, který by lehce věřil katastrofálním scénářům, že mě to přivedlo k zamyšlení. Říkala jsem si: kdybych se měla teď postavit před Boží tvář… co bych mu mohla nabídnout, snažím se, abych neměla ruce moc špinavý, ale mám je prázdný. Pamatuji si, že jsem s rozhodností říkala Pánu: ráda bych prožila život tak, jak si to přeješ ode mě ty. Ale nevím, jak si to přeješ. Dej mi poznat, jakou cestu mně nabízíš, a já ti slibuji, že ti neřeknu „ne“, jen potřebuji znát tvoji vůli. Buď mně dej poznat člověka, o kterém si budu jistá, že je pro mě, nebo mně ukaž cestu, kterou pro mě máš, a dej mi jistotu, že to je cesta, kterou chceš ty. Bylo mně totiž jasný, že jedině On ví, jak můžu prožít svůj život šťastně. No a to jsem samozřejmě vždycky chtěla – být šťastná. Takhle jsem se modlila asi měsíc. A už jsem měla pocit, že mně Pán přece musí dát nějakou odpověď, protože měsíc je přece strašně dlouhá doba! ☺ Jednou, byla to středa večer, si pamatuji, že jsem už byla na Pána dost „naštvaná“, protože podle mě zkrátka už by mně mohl něco dát vědět. Otevřela jsem Písmo nablind, a otevřelo se mi na listě Efesanům (3,8), četla jsem tam: „mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství“ No a bylo mně jasný, co po mně Pán chce. Měla jsem z toho samozřejmě velkou radost, nevěděla co, kdy a jak, ale že mě Pán zve do misií, mně bylo jasné – ve středu večer. Ve čtvrtek ráno ta jasnost opadla. Říkala jsem si, že se mně asi jen něco zdálo, že to vůbec není tak jasné, jak mi to připadalo o den dřív. A tak jsem v sobě úspěšně pracovala na tom, abych to volání v sobě zahlušila – do soboty. O víkendu jsme měli setkání s Dědou. V jednom z témat nám Děda vykládal o tom, že Don Bosco by nezačal většinu z toho, co v životě udělal, kdyby začal mudrovat o tom, jestli ano anebo ne… Prostě, když něco vnímal, že to Pán chce, pustil se do toho bez mudrování a hned. Po cestě, když se setkal s problémy, se je snažil řešit. No a ta přednáška mě dostala. Bylo mně jasný, že buď se svěřím Dědovi s tím, co cítím hned, anebo vůbec. A tak jsem se rozhodla pro „hned“. No a tím začala moje cesta řeholního života – u Dcer Panny Marie Pomocnice – to znamená u salesiánek, protože jinou řeholní rodinu jsem si pro sebe neuměla vůbec ani představit. Misijní začátky mého povolání ale vypadaly, že se rozpustily do nicoty. (Bylo nás sester málo, a tak by bylo absurdní žádat o odchod někam jinam. I když Don Bosco říkával, že za jedno misijní povolání se narodí deset místních…) Až do jedné misijní neděle. Byla jsem na mši v jakémsi kostele, už si vůbec nepamatuji, ve kterém. Obětní průvod zorganizovali tak, že kromě chleba a vína přinášely děti různé hračky pro děti do misií. V té chvíli mě napadlo: i já bych ti mohla přinést nějakou hračku nebo nějakou moji věc, ale myslím, že by ti k ničemu nebyla. V té chvíli mě bylo jasné, že jestli chci něco darovat misiím, pak jedině sebe. No a na svátek seslání Ducha svatého jsem napsala dopis do Říma našim představeným se žádostí o misie. Kupodivu ho přijali, a tím začala má misijní cesta. Kdy jsi odešla na misie a proč zrovna do Albánie? Moji představení z Říma mi odpověděli, že můžu jít studovat misiologii do Říma. Bylo to v roce 1995. Byly to krásné dva roky studií. Během studií, bylo nás ve skupině 11 neomisionářek, s námi komunikovali naši představení ohledně místa, kam bychom chtěli 24
jít. To se mně zdálo divné. Jak mám vědět já, kde mě Pán chce? Nikdy jsem neměla žádné „přednosti“, i když klasicky si člověk vždycky představuje Afriku jako místo misií. Říkala jsem Pánu: ty víš, kde budu šťastná, ty mně dej vědět, kde mě chceš. A představeným jsem říkala: pošlete mě tam, kam nikdo nechce, tam, kde je těžký naučit se jazyk, protože bohudíky jsem ještě mladá a učení jazyků mně nedělá problémy. Pošlete mě tam, kam ostatní můžou mít strach jít, protože bohudíky žádný strach nemám. Všem ostatním už bylo sděleno, kam půjdou, jen mně nic… Jednou v neděli mě potkala na chodbě generální představená a řekla mi: myslely jsme si, že bys mohla jít do Albánie. No a bylo to. Po pravdě řečeno jsem o Albánii nic nevěděla… ale začala jsem se zajímat. Abych pravdu řekla, v té době se o Albánii mluvilo hodně v italské televizi. Bylo to jaro 1997 a můžete si najít na internetu, že v Albánii vypukly nepokoje a přestřelky. Nechtěla jsem ale tyto zprávy poslouchat. Měla jsem strach, že mně naočkují nesprávné předsudky o zemi, kam mám jít. A tak jsem se rozhodla, že se pokusím najít nějaké Albánce v Římě… ti ať se mě pokusí trochu zasvětit do tajů jejich země a jejich jazyka a tak to taky bylo. Jaké byly tvé první dojmy v novém působišti, jak dlouho ti trvalo, než jsi se sžila s novým prostředím, a co ti působilo největší potíže? Úplně první dojem byl krásný zážitek: opouštěla jsem republiku, abych odjela na misie 5. 9. 1997. Cestovala jsem přes noc. Když jsem dorazila do Říma, zjistila jsem, že zesnula matka Tereza. Všichni víme, že to byla velká žena – Albánka. Bylo to pro mě krásný ujištění, že Albánie je místo, kde mě chce Pán mít. Pak trvalo ještě několik dní, než jsme se sestrami přepluli lodí do Albánie. První, co jsem viděla, byla nádherná příroda a všude ozbrojená policie s kapucemi a se samopaly. Ale to bylo nutnou součástí situace, časem se to samozřejmě změnilo a dnes už takto ozbrojenou policii potkáte jen ve velmi výjimečných případech ☺. Po pravdě řečeno jsem si přišla mezi albánským lidem vždycky jako doma. Občas si do mě sestry z komunity „šťouchly“, že mě to prvotní nadšení přejde… tak čekám, až se „probudím do reality“, ale zatím nic ☺. Čím dál víc jsem tady, tím víc mám pocit, že to je místo pro mě. Víte, že i v Albánii byl totalitní režim. Skutečně mnohem drsnější než u nás. Některé věci těžko chápou lidé, kteří něco takového nikdy neprožili. To se stává sestrám ze západního světa. Snad jediná těžkost byl jazyk. V komunitě se totiž dodnes mluví italsky a lidé v době, kdy jsem přišla, uměli všichni italsky a rádi mluvili italsky. Musela jsem být přísná k sobě i k nim: když po mě chtěli, ať mluvíme italsky, protože se chtějí zdokonalit v italštině, odpovídala jsem jim: vy se chcete zdokonalit v jazyku, ale já mám povinnost naučit se jazyk… nejdřív vás prosím, abyste měli trpělivost se mnou, mluvili se mnou jen albánsky a naučili mě tak váš jazyk, potom vám slibuji, že s vámi budu mluvit i italsky, když budete chtít. A tak to i bylo. Trvalo mně to delší dobu, než jsem si myslela, ale nakonec jsem to nějak s pomocí Boží a s pomocí mých albánských přátel zvládla. A taky trochu jiné podnebí. První květen, co jsem tady prožívala, bylo naše krásné teplé léto na koupání. Jenže to tady bylo jen jaro. Pak přišlo léto i tady – s normálníma teplotama 40 stupňů ve stínu. Ale člověk si zvykne. I zima je tady trochu drsnější. Ne co do stupňů, jít pod nulu je celkem vzácný jev, alespoň ve městech, protože na horách jsou lidé zvyklí na bílou zimu, ale co do postavení se zimě. U nás máme způsob stavění domů takový, aby co nejvíc izoloval, tady to tak není. Proto zima znamená často, že máte zimu všude, takže je celkem normální, že si vezmete na sebe bundu v prosinci a sundáte si ji 25
v březnu ☺ . Stane se vaší součástí venku, v obchodech, v dopravních prostředcích, ve školách i doma… Ale člověk si zvykne a za chvíli to není problém. Můžeš nám přiblížit salesiánské dílo v Albánii, a jaké máte radosti a starosti? Jako salesiáni se samozřejmě staráme o mládež se snahou věnovat se co nejvíc mládeži chudé a my sestry dívkám. Když se v Albánii zeptáte na Dona Boska, budou ho spojovat s velkou profesionální školou v Tiraně, kterou mají salesiáni, s velkou oratoří, kterou mají salesiáni ve Skadaru, a s velkou školou, kterou máme my sestry ve Skadaru. Naše sestry jsou také v Tiraně a v jedné přímořské vesnici Tale, kde pracují s dětmi v mateřské škole. No a radosti a starosti jsou naši mladí. Ti jsou pro nás skutečně zdrojem radostí, a velkých radostí, když vidíme, jak rostou, jak se angažují, aby byl jejich život skutečně pěkný a hodnotný, ale jsou taky zdrojem starostí, když někdy nedokážou pochopit, že si můžou zkazit život vlastníma rukama… Tak jako všichni mladí lidé všude na světě. ☺ Kde přesně působíš, kdo je ve vaší komunitě a máte nějaké povolání z místních? Já jsem od chvíle, kdy jsem přišla, pořád ve Skadaru. To znamená už 18 let! ☺ V naší rodině není moc obvyklé být tak dlouho na jednom místě. Tak v legraci říkám, že jsem stálý inventář tohoto domu. Skadar je pěkné město na severu Albánie, zasazené mezi nádherné hory a omývané Skadarským jezerem – největším na Balkánech. V historii tudy vedl takzvaný osmý koridor, obchodní cesta, která spojovala Evropu s Asií. To taky určilo do určité míry Skadarskou kulturu. I když se v Albánii setkáte s kulturou spíš bližší Blízkému Východu než Evropě, Skadar má například dialekt strukturovaný podle logiky evropských jazyků nebo skadarská hudba je víc podobná hudbě evropské… Když jsem sem přijela, bydlely jsme v podnájmu a s pomocí našeho římského centra se stavěl náš dnešní – musím říct – veledům. Byly jsme tehdy čtyři sestry – dvě Italky, jedna Španělka a já. V roce 1999 jsme se přestěhovaly do našeho nového domu, který byl postaven pro mateřskou školu, základní školu, profesionální kurzy a internát pro holky, takže si dovedete představit rozměry. V komunitě se vystřídaly postupně všechny sestry. Dnes je nás v našem domě šest: dvě Italky, dvě Albánky, jedna Mexičanka a já. S albánskými sestrami je to takto: v Albánii jsou naše sestry už od roku 1907! To znamená, že sem přišly ještě v době blahoslaveného Michaela Ruy! A byly tady až do doby, než je vyhnal komunistický režim Envera Hoxhi, to znamená do roku 1945. V té době jsme měly kromě italských sester už dvě sestry Albánky. Ty tady zůstaly a přežily Enverovu diktaturu. Když jsem přišla do Albánie, měla jsem to štěstí znát obě a dokonce být s nimi i na nějaký čas v komunitě. Naše sestry se vrátily do Albánie po diktatuře 21. 12. 1991. (Kromě jiného je to den mých narozenin – další pěkný dárek od Pána pro mě ☺ ) A od té doby máme už sedm našich albánských sester. Na co se zaměřujete při své práci a co ty osobně děláš? Když přišly naše sestry po diktatuře do Albánie, viděly kromě obrovské bídy, která v té době skutečně byla, taky velký problém ve školství. Abych pravdu řekla, za doby totality byly školy všude, ve městech i na horách, a všude byla snaha, aby se skutečně vyučovalo. Ale po diktatuře se tady objevil zajímavý jev: všechno, co vypadalo spojené s diktaturou, se ničilo. Tak lidé zničili a doslova rozebrali spoustu továren, které by jim mohly zajistit práci, kdyby je nechali na pokoji, zničili a rozebrali spoustu škol, a ve školách, které zůstaly, se zabydlel způsob učení jen na oko. Děti, které přišly do školy, si v podstatě celé dopoledne hrály, a učitelé, pokud se objevili, prožili dopoledne vykládáním a pitím kafe. 26
Samozřejmě že byli vždycky i učitelé zapálení pro jejich práci, ale všeobecný trend byl tento. A tak jsme pochopily, že v této době je pro albánské mladé lidi potřeba nabídnout solidní vzdělání a výchovu skrze školu a také možnost připravit se solidně na nějakou profesi pro ty mladé lidi, kteří nemohou dál studovat. Zvlášť jsme myslely na dívčí populaci. Tady v Albánii má totiž dívka ne příliš lehkou pozici. Samozřejmě, že se všechno velmi rychle mění a dnes už najdete naprosto všechno, ale tradičně holka v rodině moc neznamenala. Nebylo zapotřebí, aby chodila do školy, protože umět číst a psát by pro ni byl zbytečný přepych. Dodnes se stává, že rodiče holku nepustí samotnou třeba do blízkého města. Když s ní jde bratr, tak je vše v pořádku, a to klidně i bratr mladší, někdy úplné dítě. Hlavně, že má doprovod. Dodnes jsou rodiny, které dceři najdou manžela a jí se jen zeptají, jestli s jejich výběrem souhlasí, aniž by toho člověka znala trochu víc než z vyměněné zdvořilostní návštěvy. Proto jsme chtěly nějakým způsobem pomoct, aby se dívce dostalo možnosti vzdělání anebo alespoň konfrontace, možnost otevření horizontů. Náš dům jsou vlastně tři budovy: jedna budova je tělocvična, která slouží i jako divadlo, protože to je jediný veliký uzavřený prostor, který máme. Další velká budova je základní devítiletá škola a mateřská škola dohromady, kde máme letos zhruba 300 dětí. Poslední budovou je budova, kde je všehochuť: od pokojů a místností vyhrazených sestrám, přes internát pro 40 holek, přes učebny pro kuchaře, kanceláře, co slouží pro všechny typy našich škol, až po gymnázium, které jsme už desátým rokem přidaly k našim původním aktivitám. Takže je u nás denně kolem 600 mladých lidí, od dětí z mateřinky až po kluky kuchaře. Takže si jistě dovedete představit, že tady máme živo, a je to pěkné „živo“ – radostné, plné mládí, života, elánu, snů… ☺ Já osobně jsem sice stálým inventářem domu, ale vždycky, když se zaběhnu do některého z úkolů, přijde změna ☺. Na začátku jsem byla v sekretariátě školy, pak jsem přešla k profesionálním kurzům, za které jsem byla nějaký čas zodpovědná. Po nich jsem byla „převelena“ na základku, za kterou jsem měla zodpovědnost, a před dvěma lety jsem přesídlila na gympl, který mám teď na povel. Kromě toho, protože nás sester je na celý tento manšaft šest, každá z nás děláme, co se dá. Tak si dáváme pomocnou ruku na intru, v řešení technických problémů domu, v impostaci elektronických databází školy, zkrátka, co je potřeba a co je v mých silách. Jednou týdně chodím do místního rádia „Maria“ – to je křesťanské rádio – kde momentálně (momentálně, to znamená poslední dva roky ☺ ) se společně s posluchači snažíme proniknout do bohatství druhého Vatikánského koncilu skrze studium dokumentů. Jsou v Albánii také nějací salesiáni spolupracovníci, když ano, kolik jich je a jak žijí a co dělají? Spolupracovníky v Albánii máme. V této oblasti byli víc aktivní salesiánští bratři, i když některé povolání vyšlo i od nás, od sester. Tam, kde pracovali salesiáni, už od začátku pokukovali po lidech ochotných pomoci v našich dílech nejen jako animátoři nebo pracovníci, ale i jako lidé, kteří s námi sdílí stejnou spiritualitu. A skutečně už od začátku jejich působení, od roku 1992 nabízeli tuto možnost jejich pomocníkům při díle. Samozřejmě se nejedná o číslo velmi vysoké, mám ten pocit, že víc než 20 spolupracovníků nemáme, ale jako začátek to není špatné ☺. Skutečně se jedná o začátky. Naši spolupracovníci jsou prozatím víc spolupracovníci z titulu zaměstnanců s větší citlivostí pro naši spiritualitu než spolupracovníci, jak je známe z jiných koutů světa, ale mnozí z nich se 27
snaží s velkým zápalem, aby jejich skupina byla čím dál tím bližší ideálu salesiánských spolupracovníků. Naši spolupracovníci jsou buď mladí lidé nebo lidé středního věku, většinou žijící v manželství, někdy jen jeden ze dvojice, jindy oba. Všichni jsou anebo byli našimi zaměstnanci. Svatý otec František při své návštěvě Albánie chválil dobré vztahy mezi jednotlivými náboženstvími. Čím to je? Albánie je tradičně známá jako země s velkou náboženskou tolerancí. Možná pro vás bude zajímavé sdělení, že Albánie je křesťanská už v podstatě na začátku křesťanství. Dokonce se o ní mluví i v Písmu! Sv. Pavel, když plul do Říma, ztroskotal u Ilirie, kde ve vší pravděpodobnosti přečkal zimu. Ilirové jsou albánskými předky. Už v roce 50 našeho letopočtu bylo v přímořském městě Durresu (česky tomuto městu říkáme Drač) zřízeno první biskupství a podle všeho je ustanovil právě sv. Pavel po svém ztroskotání u našich břehů. Od té doby se v Albánii rozrůstalo křesťanství. V době otomanských nájezdů byl albánský hrdina Skenderbeu nadějí nejen Spojených principátů albánských, ale i tehdejší Evropy, že se můžeme ubránit tureckému nebezpečí. Skutečně mu s velkým úspěchem čelil celých 50 let. Pak ale přišla turecká nadvláda i pro tuto zemi, mnozí lidé konvertovali k muslimství a dnes je situace taková, že máme zhruba 70 % muslimů, 20 % katolíků a 10 % pravoslavných. Ne ne, počty vás neklamou, v Albánii se prakticky nesetkáte s člověkem, který by nevěřil v Boha. Mluvit o Bohu, o jeho požehnání, o jeho pomoci je tak normální, jako dát si ranní kávu. To je velmi krásná charakteristika této země. A to je prosím země, kterou před několika desítkami let se její diktátor odvážil před světem prohlásit za první ateistický stát na světě! Přesně vám neumím říct, co stojí u kolíbky náboženské tolerance v této zemi. Možná právě to, že muslimové se stali muslimy jen proto, že se jim podařilo postavit tlaku Turků ve středověku. Je totiž skutečností, že v historii se tady řešil problém synkretismu: lidem nedělalo problém být zároveň křesťany i muslimy. ☺ Možná přispělo pronásledování víry v Boha nezávisle na druhu vyznání v době totality. Faktem zůstává, že je v Albánii znát veliký respekt jeden ke druhému. Státní svátky jsou jak ty muslimské, tak ty pravoslavné a katolické. Celá země si vzájemně přeje ke všem těmto svátkům. Kostel je místo modlitby i pro muslima a křesťan nedělá narážky na modlitby nesoucí se z minaretů mešit. Možná i moudrost představených náboženských skupin přispívá k této toleranci. I když… Svatý Otec, když se vracel z Albánie, řekl, že v Albánii nenašel náboženskou toleranci. Na jeden z dotazů odpověděl v tomto smyslu: já toleruji někoho, kdo je jiný než já, kdo mě zatěžuje, možná znepříjemňuje život, ale já se ho zkrátka snažím tolerovat. Albánci nejsou tolerantní, Albánci jsou bratři. Nemají potřebu se tolerovat, mají se prostě rádi jako bratři. A je to skutečně tak! Ve škole máme většinu křesťanů, ne proto, že to vyžadujeme, ale přirozeně k nám mají větší spád křesťané. Kurzy kuchařů jsou ale tradičně navštěvovány většinou muslimů a oni sami se vyjadřují, že se u nás cítí „jako doma“. Mezi našimi zaměstnanci máme jak křesťany, tak muslimy, a abych vám pravdu řekla, s některými muslimy si povídáme o Bohu s takovou přirozeností, prostotou a hloubkou, že se až sama divím. Svatý Otec k nám přijel v situaci ne příliš klidné po této stránce. Toho jsme si byli vědomi všichni. Na setkání s ním jsme se připravovali jako Albánie, ne jako křesťané. Na mši bylo půl milionu lidí. Zkuste si to spočítat, když je v Albánii celkem 2.8 milionů obyvatel… i kdyby přišli všichni katolíci – od těch nejmenších po ty nejstarší, nedali bychom 28
půl milionu nikdy dohromady! To ráno, kdy Svatý Otec přijížděl, a co my jsme dokončovali poslední přípravy na liturgii, se v hlavní tiranské mešitě sešla muslimská komunita, aby se modlila za zdar setkání Svatého otce s tímto lidem. A po jejich modlitbě se přidali k nám, aby i oni byli přítomní tomuto setkání a samozřejmě i mše svaté. Když se novináři ptali muslimů, proč šli na mši, když to přece není jejich způsob modlitby, odpověděli s naprostou jistotou, že si přišli pro Boží požehnání skrze muže, který patří Bohu. Po odjezdu Svatého otce se víc jak týden nemluvilo mezi lidmi o ničem jiném. Albánci se cítili a cítí poctění chválou, kterou se jim dostalo před světem skrze Svatého otce a snaží se být této chvály hodni. ☺ Chtěla bys nám na závěr ještě něco říct? Když se rozpovídám o Albánii, jsem nebezpečná, nevím kdy přestat ☺. Je to země, která vám nemůže nepřirůst k srdci. Kdo nevěří, ať si to přijde vyzkoušet na vlastní kůži. Děkuji vám za trpělivost a prosím o modlitbu za nás, za naše děti a mladé lidi… Pán vám žehnej – Zoti ju bekoft! Miki, děkuji ti za to, že sis udělala na nás čas. Přeji tobě, vaší komunitě i celé salesiánské rodině v Albánii Boží požehnání a stálou přímluvu Panny Marie Pomocnice. Miloš Jansa
8. RŮZNÉ Výzva pro muzikanty a zpěváky pro muzikál o Donu Boskovi K 200. výročí narození Dona Boska byl ve Španělsku napsán muzikál o Donu Boskovi. Rádi bychom tento muzikál uvedli, pokud vše dobře dopadne, letos 8. srpna na Velehradě. V rámci této akce jsme zkusili narychlo nazkoušet dvě muzikálové písničky, které jsme zahráli 31. ledna v Salesiánském divadle v Praze Kobylisích při salesiánské akademii. Nyní sháníme pro muzikál hudebníky, zpěváky, dirigenta, scénografa, režiséra a další „profese“ (viz odkaz dole). V případě, že byste měli chuť se zapojit, nebo budete mít jakékoli dotazy, jsem k dispozici na
[email protected] nebo 736405587. Zkoušky budou probíhat v Praze. Těšíme se na spolupráci. František Jakubec ml. https://docs.google.com/spreadsheets/d/189iGiU15K-yYAO93FAwcf4KNwMVYqEUS8q1o4v9ELQ/edit#gid=0
Sdružení Neratov Milí přátelé, srdečně Vás v novém měsíci zdravím a doufám, že jej začínáte stejně radostně jako my v Neratově. Před třemi dny jsme totiž získali dvě ceny Floccus, které Nadace České spořitelny uděluje organizacím pečujícím o osoby na okraji společnosti. Nejenže jsme si při přebírání cen užili krásný večer se zástupci dalších oceněných organizací, ale hlavně jsme tak dostali úžasnou připomínku toho, že pro mnoho lidí je naše práce smysluplná a hodná ocenění. Více informací o ceně Floccus najdete v titulním článku únorového čísla našeho neratovského měsíčníku, který Vám posíláme v příloze, a také na http://www.nadacecs.cz/ aktuality/2015#article_23, kde je k dispozici i fotogalerie ze slavnostního vyhlášení. Dovolte mi, abych poděkovala všem z Vás, kdo nám v hlasování o cenu Floccus poslali svůj hlas a zajistili nám tak jednu ze skleněných cen a především velké a velmi příjemné překvapení. Je neuvěřitelné, kolik má naše malá horská víska v celé republice podporovatelů a příznivců! S přáním radostného a po všech stránkách úspěšného měsíce února Zdenka Burešová Použito z doprovodného dopisu neratovského zpravodaje Nově v Neratově z 1. 2. Hlasováním jste Neratovu pomohli aj mnozí z vás... ;-) Sazeč 29
Radujte se s radujícími... :-) (Řím 12,15) Kuk, právě jsem se vyloupla na svět a už v porodnici usilovně přemýšlím o tom, co mě na tom světě čeká... Narodila jsem se 5. ledna 2015, vážím 3,28 kg, měřím 50 cm a jmenuji se Josefínka Plešková. P. S.: Milí přátelé. Již mnoho let vás povzbuzuji k tomu, abychom se dělili o radost z narození dětí našich, ale i dětí našich dětí. Po celou tu dobu jsem se tajně těšil na to, až budeme moci představit své první vnouče aj my. A díky Bohu jsme se dočkali! Radujte se s námi!!! Bohdanka a František Jakubcovi §;-)
9. NAŠI OSLAVENCI
Zdroj: Web / Adresář ASC / Jubilea V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé: Drábek Josef 5. 2. 85 Vaňková Jaroslava 15. 3. 55 Hejl Milan 17. 3. 55 Jílková Marie 8. 2. 65 Protivínská Milada 10. 2. 70 Bernard Josef 21. 3. 60 Neusser Jiří 11. 2. 65 Čiháková Jana 21. 3. 50 Imlaufová Hana 21. 3. 50 Procházková Janka 12. 2. 60 Scharfová Jaroslava 17. 2. 55 Štaflová Jaroslava 22. 3. 30 Šetřilová Marie 1. 3. 70 Bučková Blažena 23. 3. 50 Solovský Jindřich 2. 3. 60 Solovská Ludmila 24. 3. 35 Civín Josef 4. 3. 35 Alday Delgado Milena 25. 3. 35 Kroupa Karel 7. 3. 55 Cahel Josef 28. 3. 50 Maliňáková Margit 7. 3. 55 Maršík Václav 28. 3. 75 Šimková Simona 9. 3. 55 Přikryl František 28. 3. 45 Andrle Josef 11. 3. 65
10. KALENDÁŘ AKCÍ 13.–15. 3. 2015 21. 3. 2015 24.–25. 4. 2015 16. 5. 2015 5.–7. 6. ???? do 30. 6. 2015 8. 8. 2015 10. 10. 2015 7. 11. ???? 12. 12. 2015 16. 1. 2016 30
Jednání PR – Lipiny, předávací setkání PR Duchovní obnova salesiánské rodiny, Praha Kobylisy Setkání PR s aspiranty a předaspiranty, Praha Karlín Festival 2015, Pardubice Setkání české a slovenské PR Převedení příspěvků MS na 253474458 / 0300, VS číslo MS S Donem Boskem na Velehradě – vrchol oslav narození Dona Boska Jednání PR Jednání PR s místními radami Jednání PR Jednání PR
Milí tvůrci a čtenáři našeho Zpravodaje. Spoluvytvořili jsme si další číslo našeho občasníku, který je malým zrcadlem toho, co prožíváme jako jedna velká rodina – radosti, starosti, ale i bolesti. Je jistě mnoho dalšího, co prožíváme ve svých společenstvích, ve svých rodinách... Nevíme všichni o všem, co kdo zažívá, s čím zápasí. Ale ví to On... Na poslední volnou stranu Zpravodaje jsem mohl umístit obsah. Ale když jsem si včera večer četl další stránky jedné pěkné knihy, napadlo mě vám kousek z té knihy předložit. Za týden vstoupíme do doby postní, do doby sebeobnovy. Ano, je to úkol na každý den, ale v postní době jsme k tomu vybízeni intenzivněji a naléhavěji. Tak na sobě stále pracujme a tvořme Boží království na zemi... Srdečně váš sazeč
Marek Vácha NEUMĚLCŮM ŽIVOTA Z kapitoly „Tvůrce tvoří Tvůrce“ (Nakl. Cesta, 2014) Pravda, život na Zemi má krom svých radostí též své temné stránky. Pravda, s Terezií z Lisieux se to tak opravdu stalo, že umírala dlouho a v bolestech. Jeremiáš v cisterně po pás v blátě, Jan od Kříže vězněný v Toledu vlastními řeholními spolubratry, kněží věznění v padesátých letech komunisty a Terezie z Ávily, nenáviděná svým místním biskupem, by o věci mohli říct své, všechny životopisy všech světců tyto historky uvádějí. Ano, je to tak. Je to tak, že když žijeme ve svých hmotných tělech na hmotné Zemi, potkávají nás zemětřesení geologického i duchovního původu, nemoci, vztahové záležitosti a podobně, jsou krize manželství, krize řeholního života i krize vztahů. Není třeba zdůrazňovat nutnost vůle, rozhodnutí se pro jednu ženu jako nerozhodnutí se pro ty další, rozhodnutí se pro výchovu dětí jako rozhodnutí se pro vstávání v noci a noční výjezdy na pohotovost při dětských nemocech, rozhodnutí se pro Boha rovná se pronásledování pro víru. Není třeba zdůrazňovat, že životní situace napínají naši vůli občas až k nevydržení, že cesta vzhůru je úzká a strmá a že život zde na Zemi není jednoduchý. Že peřeje jsou opravdu občas dost nesjízdné. Mým úkolem na Zemi ale je, abych rozepjal křídla a letěl, vždyť celý Starý zákon o tom je, o obyčejných lidech povolaných dělat neobyčejné věci. Věřím, že Bůh chce využít všechna naše charismata. Věřím v radost z Boha, věřím, že život s Bohem je víc než odvykládáná modlitba před spaním, a věřím, že duchovní život si člověka vtáhne. Pokud je knížka zajímavá, čte se i přes celou noc. Totéž platí o modlitbě. Věřím, že Bůh mi nasypal hřivny, abych je využil, a že chce, aby mých pět vyneslo dalších pět, tisíc, milion. Věřím, že nejcennější z darů, které máme, je čas, jako možnost, jako sochařská hlína, kterou mohu nechat na zemi a neudělat nic nebo z ní udělat skvělou sochu. Chci jít ještě dál a chci říct, že jakýkoli jiný život než ten, kdy se člověk svěří či odevzdá Bohu, je ve svých důsledcích horší, smutnější, ničivější, nenaplněnější. Radost z Boha, radost z toho, že jsem nežil nadarmo, radost z každé vteřiny, z každého doušku života, z každého divokého záběru pádlem, z každého nádechu, z každé rozkvetlé květiny a každého zážitku. To, že já svému poslání být obrazem Božím naprosto fatálně nedostávám, je druhá věc. Hřích aleje se spokojit s málem, rezignovat na poslání být Tvůrcem, zakopat vše dobré a pak to Bohu zbožně vrátit. Bůh nevyrábí panenky a můj život opravdu není ona dětská závodnička na okruhu, který Bůh dopředu z dílů sestavil jako přesnou celoživotní trasu, a cílem je jej prolétnout co nejrychleji nebo co nejelegantněji. Moje poslání je tvořit 31
umění, studovat, malovat, pracovat na sobě, vyždímat ze sebe nejlepší, čeho jsem schopen, prosekat vlastní cestu ke svatosti, zkoušet to na skále znovu a znovu. Jistě jsme všichni katolíci vyslechli řadu přednášek o sebepřijetí, o přijetí svých chyb a jistěže láska ke druhému začíná láskou k sobě, schopností přijmout sám sebe takový, jaký jsem, a tak dále. Přijmout sám sebe takového, jaký jsem, se ale rovněž může stát aktem velmi hluboké rezignace. Kristus v evangeliích neustále burcuje: změňte se, obraťte se, pracujte na sobě, udělejte se sebou něco! Tady máš pět hřiven a podnikej, pracuj, plánuj, investuj, nevzdávej se nikdy! Na všech svých chybách roštu, z hříchů, i z těch těžkých, se mohou stát odrazové můstky, ze slz nad sebou samým mohu vyletět vzhůru a sochu, kterou je můj život, mám znovu a znovu tvarovat. Můj osud a moje povaha není ani ve hvězdách, ani nezměnitelně vtištěná v genech, ani ve znameních zvěrokruhu. Já ji tvořím. Člověk musí být v duchovním životě bez ostychu a snad i trochu drzý a naučit se kopat do nebeské brány, bušit a dobývat se dovnitř, neboť království Boží dobývají násilníci.
Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres:
[email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected] Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected] Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 133 bude v pátek 27. 3. 2015, dá-li Bůh.
Můžete si odstřihnout a používat…
Úmysl modlitby • Za trpělivost a dary Ducha sv. pro ty kdo prožívají těžkosti při doprovázení svých dětí. • Modlíme se za nová povolání pro salesiánskou rodinu. 32
