21. 10. 2015
135
Moji drazí, asi většina z vás sleduje nebo se nějakým způsobem zajímá a modlí za synodu o rodině v Římě. Je tam spousta podnětů a krásných věcí a každý den se můžeme dočíst nějakého pokladu. Jsou to věci asi dost známé nebo pro někoho samozřejmé, ale v současné době je dobré je znovu slyšet, a také je velikým povzbuzením, že někdo stojí za tím základním, a tím je rodina. V posledních zprávách mě zaujal článek běloruského arcibiskupa Kondrusiewicze, který se účastnil národní pouti ve Staré Boleslavi a je delegátem na synodě. Cituji: „Byl jsem vychováván v duchu rodinné modlitby, každý den. Večer se všechny naše rodiny, rodiny sousedů, rodiny z vesnice, ve které jsem se narodil, vždy shromažďovaly ke společné modlitbě. Pro děti, pro mladou generaci je to velmi důležité. Vidět dobrý příklad otce a matky po celém dni práce – a tenkrát to nebyla snadná práce. Vyrůstal jsem na venkově v době, kdy nebyly žádné stroje. Všechno se muselo dělat vlastníma rukama. Přesto se vždycky našel čas na rozmluvu s Bohem. A to byla pro mě největší univerzita. Žádná univerzita mi nedala to, co maminka, tatínek, babička, dědeček, kteří se modlili na sklonku dne,“ říká arcibiskup Kondrusiewicz. A tak bych vás chtěla povzbudit, aby každodenní setkání s Bohem v modlitbě bylo velikou posilou pro vás i pro vaše rodiny. Hanka Koudelková, FMA Milí přátelé, jsem jedním z novopečených členů provinciální rady a hned jsem dostala nelehký úkol: napsat úvodník do našeho Zpravodaje. Na Zpravodaji teď totiž budu spolupracovat s Františkem Jakubcem, tak abych asi získala nějakou praxi „v oboru“. Je začátek školního roku, který je pro mnohé z nás spíše začátkem než leden kalendářního roku. Většina z nás načerpala sil duchovních během letních exercicií a sil psychických i fyzických během dovolené. Z tohoto zásobníku sil jsme možná trochu odčerpali, když jsme se věnovali svým nejbližším a mládeži během prázdnin, ale jistě něco zbylo na „všední“ dny. Myslím si však, že je třeba zásoby průběžně doplňovat, především ze zdroje nevyčerpatelného, toho nebeského. Navíc bude jistě povzbuzením, že se budeme opět setkávat v našich místních společenstvích a posilovat se navzájem. Ráda bych vám řekla, že já sama mám teď nový zdroj posily: společenství provinciální rady. Jsem moc vděčná za jeho členy, za atmosféru, která zde panuje, a přála bych vám všem (i když některé z vás tím přáním možná spíš vyděsím), abyste tuto zkušenost alespoň jednou také prožili. Zatím prosím vás všechny, abyste se za členy rady modlili a přidali k tomu modlitby za celou naši salesiánskou rodinu, zvláště za ty, kteří o ně prosí prostřednictvím našich úmyslů modliteb (zde ve Zpravodaji). Celá rada se zase modlí za vás všechny. Krásné prožití času babího léta i podzimu vám přeje Klára Novotná 1
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 3. jednání provinciální rady
Hradec Králové 10.10.2015
1. Formace PR schválila ke slibům – Jaroslava a Jaroslavu Štaflovy – společenství ŠOP, osobní formátoři Marie a Petr Hubáčkovi 2. Různé • 9. 10. 2015 bylo zahájeno setkání PR a předsednictva Národní rady SHM mší svatou, následovalo společné posezení a vzájemné představení členů. 10. 10. 2015 dopoledne proběhlo společné jednání PR a NR SHM, kde jsme představili jednotlivé strategie a zkušenosti z praxe, zhodnotili jsme vzájemnou spolupráci na jednotlivých akcích, projednali jsme společné aktivity na další období, nabídku exercicií a duchovních obnov ze strany ASC • Byl dokončen nový formační plán na rok 2016 • Aktualizovaný manuál MR bude vložen na web a zaslán jednotlivým koordinátorům MS • Celostátní jednodenní pouť ACS je naplánovaná na 11. 6. 2016 na Sv. Kopečku u Olomouce • V Praze proběhne setkání Regionální rady ve dnech 23.–25. 10. 2015, naši provincii bude zastupovat Pavel Kvapil a Eva Bernardová • Zpravodaj bude vycházet v pravidelných intervalech 5x ročně (uzávěrky: 10. února, dubna, června, října a prosince). Úmysly modliteb – MS mají možnost zasílání konkrétních úmyslů modliteb ze svých společenství • Salesiánský magazín – je snaha, aby časopis obsahově zahrnoval informace ze života všech větví salesiánské rodiny, za ASC byl jako redaktor nominován J. Zindulka • Duchovních cvičení se v roce 2015 zúčastnilo 59,65 % spolupracovníků • Další jednání PR 12. 12. 2015 jednání PR v Brně Žabovřeskách 7. 11. 2015 setkání MR a PR v Brně Líšni Úmysl modlitby Pane, ty nás znáš a víš, co potřebujeme, prosíme tě tedy spolu s celým společenstvím salesiánů spolupracovníků: – za zdárné vyřešení rodinného problému – za dobrý konec soudního procesu pro Honzu Beránka a jeho rodinu – za vážně nemocnou Sylvii Stodolovou a celou jejich rodinu – za uzdravení Pepy Pešaty na přímluvu Ignáce Stuchlého – za probíhající synod o rodině a jeho ovoce v životě všech lidí – za lidi, kteří v současné době utíkají před válkou, a za ty, kdo mohou nabídnout pomoc, aby tato pomoc přinesla dobro pro všechny – za ty, kdo války rozpoutávají, aby se jim zjevila Láska Zapsala Eva Bernardová
Úmysly modliteb Milí přátelé, ráda bych zkusila oživit dřívější tradici, kdy jsme se více modlili za konkrétní
členy našeho spolupracovnického společenství. Proto se obracím na ty z vás, kteří prožívají nějakou zvlášť tíživou situaci a stáli by o modlitbu celého spolupracovnického společenství: neváhejte a napište svou prosbu na adresu redakce nebo přímo moji (Klanov@ seznam.cz). Nejlepší by bylo, abyste si prosbu sami zformulovali, protože bez vašeho vý2
slovného souhlasu s prosbou i její formulací ji neuveřejníme. Je zde také možnost využít anonymní prosby bez udání jména. Někdy lidé mívají obavy, že ostatní svou prosbou o modlitbu obtěžují. Myslím, že stejně jako se každý z nás může rozhodnout, zda prosbu uveřejní nebo ne, může se i každý rozhodnout, za co se bude modlit a co už přesahuje jeho možnosti. A kapacita nebes je nevyčerpatelná! Zatím se nebojím, že by této možnosti někdo zneužíval pro malichernosti. Už v tomto čísle Zpravodaje někteří tuto možnost využili, tak se modleme a nepřestávejme. S díky Klára Novotná
2. OSLAVY 200 LET OD NAROZENÍ DONA BOSKA Kamarádi, děkujeme!
Vydáno dne 10. 08. 2015 Prožili jsme krásnou oslavu 200. narozenin Dona Boska. Chceme poděkovat všem, kteří přijeli na Velehrad, a nebylo nás málo. Na sobotní mši svatou se nás sešlo asi 2300. Výjimečný den podtrhlo i výjimečné rekordně teplé počasí. Rádi bychom navázali na závěrečné slovo Petra Vaculíka, který zdůraznil silný rozměr rodinnosti pouti, vzájemných setkání a radostné služby sobě navzájem. Jako hlavní organizátoři děkujeme za ochotu ke službě, zapojení mnohých z vás i za vaše dary. Bez toho by tato pouť nemohla proběhnout tak, jak proběhla. Zpravodajství a fotky z akce najdete na http://www.sdb.cz/novinkysdb/archiv-clanku/ salesiani-slavi/ nebo na facebookové stránce Bosco Point https://cs-cz.facebook.com/ boscopoint, na kterou není potřeba registrace. Těšit se můžete na videa a vaší pozornosti doporučujeme i nové číslo Katolického týdeníku. Za všechny organizátory Marek Sklenář, Michal Svoboda, Pavel Semerád Reakce na webu: • Milí organizátoři, my děkujeme Bohu i vám. Byla to neobyčejně krásná oslava, s velice zdařilým a pestrým programem, i moc milé setkání s tolika známými a inspirativními lidmi. Přijeli jsme spokojení a duchovně i tělesně občerstvení. Díky! Pavla a Ivan B.
Malá ochutnávka nebe na zemi
Vydáno dne 11. 08. 2015 Don Bosco říkal svým chlapcům: „Očekávám vás všechny v nebi.“ Malou ochutnávku toho, jak by to v nebi společně s Donem Boskem mohlo vypadat, jsme měli možnost prožít o víkendu na Velehradě … Dlouho dopředu jsem se moc těšil na salesiánský Velehrad – oslavu 200 let od narození sv. Jana Boska. Už několik let trávím začátek července na Velehradě, kde s Charitou prezentujeme její činnost na Dnech lidí dobré vůle. Ale věděl jsem, že salesiánský Velehrad bude jiný; na jednu stranu nebude na Velehradě tolik lidí, ale zase se většina účastníků bude navzájem znát a prostředí bude o to příjemnější. Jen jsem se trochu obával, jak se zvládne obsloužit u jídla a občerstvení tolik lidí na jednom místě … Jak se ale ukázalo, tato má obava byla naprosto zbytečná, protože skvělý catering pana Hrabce a tým organizátorů zvládal vše s nadhledem, v klidu a pohodě a bez zbytečného stresu. V krátké frontě navíc byla příležitost pobavit se s kamarády (i Kamarády), které jsme už nějakou dobu neviděli … Díky. Přestože jsme kvůli dětem a Čertovi (našemu domácímu psímu kamarádovi) jezdili vždy na noc domů, zažili jsme na Velehradě nádherné chvíle. Každý, s kým jsme se po3
tkali, byl usměvavý, ochotný, plný nadšení a pohody. Jak to nádherně vyjádřil kamarád Petr: „Je to tady jako v nebi.“ A dodal: „Jen bychom mohli nosit jmenovky, protože už si nedokáži přiřadit ke každému správné jméno.“ :-) Stejně tak jsem to cítil i já – připadal jsem si jako v nebi, přestože vím, že skutečné nebe bude ještě mnohem mnohem krásnější. A že tam žádné cedulky se jmény nebudeme potřebovat, protože náš alzheimer s námi do nebe nepůjde :-). A tak chci všem poděkovat za krásné a milé společenství. Za to, že jsem díky všem kamarádům, přátelům a známým, se kterými jsem se na Velehradě setkal, mohl alespoň na dva dny nechat za sebou všechny starosti, obavy a těžkosti, se kterými si občas nevím rady. Za to, že jsem mohl nabrat znovu sílu a odvahu pustit se do boje se svou malátností, slabostí a leností. Za to, že vás – přátele a kamarády, mám. Díky, Done Bosco, že jsi dokázal naslouchat Božímu vedení, a díky Bohu za to, že mě pozval do salesiánské rodiny. Mé srdce je plné vděčnosti. Honza Tomiga P.S. Při sobotním koncertu Prague Cello Quartet jsme se s Pavlem Kuchařem domluvili, že k 250. výročí narození Dona Boska uděláme v nebi koncert kontrabasistů. Tož se snažte, ať se tam taky dostanete … Reakce na webu: • Přiznám se, že mi srdce přetéká radostí a i já jsem na Velehradě prožila své „nebe na zemi“. Uvědomila jsem si znovu, jak moc mám Dona Boska ráda, jak mi je milý a znovu jsem se utvrdila v tom, že vím, proč patřím právě k salesiánům. Už třetí rok putuji na začátku července na Velehrad při pěší pouti ze sv. Hostýna. Snažím se prožívat oslavy sv. Cyrila a Metoděje co nejvíc duchovně, ale člověk se nemůže vyhnout všudypřítomným stánkům a všeobecnému rumraji. První, co na mě proto zapůsobilo, bylo to „prázdno“. Občas jsem některá místa nemohla poznat a poprvé jsem viděla kašnu na náměstí před bazilikou! A těch pár stánečků bylo milých a nic nerušících. Také ty „cyrilometodějské“ davy mi opravdu nechyběly, přestože i nás bylo hodně – soudě např. podle potlesku při galavečeru. Jenomže tentokrát to byly davy laděné na stejnou strunu. Galavečer jsem si báječně užila!!! Helena Š.
Literární soutěž – DOPIS DB
Vydáno dne 11. 08. 2015 U příležitosti 200. výročí narození Dona Boska byla vyhlášena originální literární soutěž DOPIS DB. Úkolem soutěžících bylo napsat smysluplný text o délce 200 slov, která začínají na písmena „D“ nebo „B“ (Don Bosco). Této soutěže se zúčastnila i Petra Šaňková, aspirantka ze společenství Újezd u Brna a se svým „DOPISEM“ vyhrála. Blahopřejeme jí a děkujeme za krásnou reprezentaci z řad ASC. U čtení tohoto dopisu se všichni na velehradském „GALAVEČERU“ výborně pobavili. A tak máte jedinečnou možnost přečíst si toto „Don Boskovské dílo“ také …. *****************************************************************************************
Drahý Done Bosko, dej Bůh dobrý den! Dočkáváme dnešních dnů dvoustý dějinný bod bezesporu dojemného darování dalšího dítěte – benjamínka – do Boskovy domácnosti. Dementujeme domněnku dcery. 4
Bo benjamínkem byl bohulibý borec, budoucí diskutovaný duchovní, Don Bosko. Boskovým bydlištěm bylo Becchi. Benjamínek dorůstal, bratrsky bojoval, doma dopomáhal, bavil děti, ba dokonce dřímal. Během dávné dětské dřímoty dostal bezvadná Boží doporučení do budoucnosti: „Bojkotovat bití, být bezmezně dobrotivým!“ Do důsledku budou delikventní divoši dechberoucími beránky. Boskův běh do duchovenstva byl dost dramatický. Další doba doznala bezpočet Bohem doprovázených dnů. Doživotním doprovodem byla blahoslavená betlémská Bohorodička. Don Bosko disponoval báječným bonusem – bilokací (dokázal být dvakrát). Dobrý Done Bosko, doprovázej dary Ducha: důvtipem, bezúhonností, diskrétností, dobrodružností, důmyslností, disciplínou. Dodávej: duchapřítomnost, důvěru, barvitost, džentlmenství, dostatečné bláznovství, důvěru, bojeschopnost. Dopřej dalších dnů bez: depresí, domácích disharmonií, bezbřehé benevolence, bídy, donašečství, dvojakosti, demagogie, dobyvačnosti, držgrešlovství. Dále bez bolestí: bederních, břišních, dvanácterníkových. Bez dědičných dýchacích dysfunkcí. Ba bez: bronchitid, diabetu, boreliózy. Doprovázej děti: dyslektické, dysortografické, dyskalkulické. Dozoruj: děkany, biskupy, bohoslovce, benediktiny, dominikány, důchodce, batolata, brunety, ba dlouhovlasé blondýny. Dopusť denně deaktivaci desítek dorosteneckých dotykáčů, bo bystré buňky dnešních dětí bleskurychle degenerují. Dospělým „donboskovcům“ donekonečna dopomáhej dohledávat: brýle, breviáře, diáře, bible, berle, bo demence bují. Dvěstěletý Done Bosko, bezpočtukrát blahopřejeme! *****************************************************************************************
Díla ostatních soutěžících si můžete přečíst na webu. Reakce na webu: • Klobouk dolů!!! Abych pravdu řekl, při vyhlášení soutěže s dopisem Donu Boskovi jsem si říkal, že to bude pěkně těžké, že to snad ani nepůjde. A tak jsem to ani nezkusil. Jaké potom bylo mé překvapení, když jsem všechny soutěžní dopisy dostal k hodnocení jako jeden z porotců! Měli jsme obodovat dvanáct příspěvků dospěláckých a dva příspěvky dětí. Pokud si všechny dopisy na webu přečtete, jistě mi dáte za pravdu, že to byl nelehký úkol. Dokonce nemožný! Neboť každý z dopisů by zasloužil výtečné hodnocení, každý literární počin byl výjimečným originálem, před každým dopisem jsem obdivně smekal klobouk. A smekám neustále… Sazeč František
Právě dnes slavíme 200. výročí Dona Boska
Vydáno dne 16. 08. 2015 Právě dnešní den se narodil náš milovaný otec svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco, vlastním jménem Giovanni Melchior Bosco. Byl to italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava salesiánů Dona Boska. V roce 1989 prohlášen Janem Pavlem II. za Otce a učitele mládeže. 200. výročí jsme společně oslavovali minulý víkend na Velehradě. Krátké připomenutí života Dona Boska i pro ty, kteří jej tolik neznají nebo jej teprve poznávají. 5
Dětství (1815–1825) Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). Jeho matka a on však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna. Boskův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry – Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Boska tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat. V té době měl svůj první mystický zážitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boskem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Aby zaujal chlapce z okolí, naučil se Bosco různá akrobatická čísla a pořádal pro chlapce představení. Než však představení začalo, vyzval je společně k modlitbě a zpěvu písní. Poté zopakoval kázání, které slyšel na mši svaté a které si díky své výborné paměti pamatoval doslova. Školní léta (1825–1835) Bosco se jednou účastnil programu misionářů v Buttiglieře. Při návratu domů se s ním dal do řeči kněz Don Calosso. Měl pochybnosti, že si Bosco z kázání něco zapamatoval. Poté, co mu Bosco odříkal přesně celé kázání, byl Calosso ohromen a nabídl mu, že mu zajistí studium. Do školy začal chodit ke konci roku 1830. Měl ji však dvacet kilometrů od domova a docházení tak bylo obtížné. Navíc se ve škole učil věci, které již uměl, a tak bylo rozhodnuto, že se přestěhuje do Chieri a bude studovat tam. Začal chodit rovnou do vyšší třídy, ale i tak byl ze spolužáků nejstarší. Po celou dobu studia měl školu vždy bezplatně, protože dostával stipendium – jako žák s nejlepším prospěchem ze třídy. Během studií se kolem něj vytvořila skupina chlapců, s kterými se společně modlili a rozmlouvali nad věroučnými otázkami. Po dokončení studií se rozhodl stát se knězem a vstoupil do semináře. Knězem Po vysvěcení na kněze začala Boskova hlavní činnost. Po poradě s donem Cafassem (později blahořečeným) – jeho duchovním patronem – započal svou kněžskou práci v Turíně v útulku a nemocnici svaté Filomény. Začali se kolem něj shromažďovat chlapci a brzy jich v jeho skupině bylo už více než sto. Místa, kde se scházeli, už byla příliš těsná, a tak Bosco hledal nové, kde by mohl vytvořit oratoř. V té době měl další mystický sen, který ho nasměroval v jeho dalším působení. Oratoř Poté, co našel vhodnou kapli, založil 8. prosince 1844 oratoř svatého Františka Saleského. Bosko se v ní zaměřoval především na problematické mládence, kteří opouštěli vězení apod. Přijal do ní však i několik vzorných a vzdělaných chlapců, aby byli ostatním příkladem. Mnoho chlapců bylo negramotných a málo vzdělaných, a tak se Bosco rozhodl, že je bude sám vyučovat. Za tím účelem napsal i několik učebnic a založil i večerní školu. Bosco měl k práci několik pomocníků a později se pečovateli stávali i chlapci, které oratoř vychovala. Počet chlapců stále narůstal, a tak byly založeny další oratoře. Druhá, zasvěcená svatému Aloisovi, roku 1847 a o něco později třetí, která byla zasvěcena Andělu strážnému. 6
Problémy Ze začátku se oratoř setkávala s problémy, které je často donutily změnit místo, kde se scházeli. Za první dva roky se stěhovali hned několikrát. Bosco musel dokonce pronajmout louku a scházeli se alespoň venku. Chlapců bylo již kolem čtyř set. V okolí se objevovaly obavy z vyvolání povstání. Policejní náčelník doporučil Boskovi oratoř rozpustit. Majitelé louky přestali Boskovi louku pronajímat. O jeho oratoři se však doslechl Francesko Pinardi a prodal Boskovi kostelík. Malou kapli vysvětili 12. dubna 1846. Městský markýz Cavour však považoval shromáždění za nebezpečné a dal příkaz ho rozpustit. Tento příkaz však zrušil král Karel Albert. Dal pouze příkaz, aby shromáždění hlídali strážníci. Zanedlouho markýz zemřel a strážníci byli odvoláni. Rok 1848–1849 V roce 1848 vydal král Karel Albert ústavu, která mimo jiné udělovala svobodu židům a protestantům. Bosco popsal tehdejší situaci takto: „Mnozí si mysleli, že spolu s ústavou je poskytnuta i svoboda dělat dobré či zlé, jak se komu zlíbí… V těch dnech mladé lidi ovládlo jakési šílenství. Shromažďovali se na různých místech ve městě, na ulicích a náměstích, a napadali kněze a kostely. Každá urážka náboženství byla považována za ‚vydařený kousek.‘ “ I Bosco byl několikrát napaden. Později na něj byly i páchány atentáty (pokus o zastřelení, otrávení, umlácení, ubodání), všechny však neúspěšně. Válka Piemontu proti Rakousku, která vypukla r. 1848, vyvolala otřes v celé Itálii. Veřejné školy byly zavřeny. Semináře, zejména v Chieri a Turíně, obsadili vojáci, takže seminaristé diecéze zůstali bez domova a bez učitelů. Dům oratoře se na téměř dvacet let stal diecézním seminářem. V této době také prošla oratoř asi největší krizí. Pod vlivem nekatolických myšlenek v okolí mnoho chlapců z oratoře odcházelo. Někteří se později sice opět vrátili, ale někteří už ne. Založení a růst salesiánů Jak Boskova oratoř rostla, nabízela se otázka, co budou chlapci dělat dále a jak bude dílo pokračovat. Bosco chtěl docílit toho, aby mohl sám ve svém ústavu vychovávat kněze, kteří by později zůstávali a neodcházeli jinam. To se mu však dlouho nedařilo a kněží odcházeli do jiných seminářů a pak byli biskupy posíláni do různých míst. Na Boska naléhali i lidé z jeho okolí, aby zajistil své dílo do budoucnosti a vychoval si nástupce. Roku 1857 Bosco začíná psát stanovy nové kongregace zasvěcené sv. Františku Saleskému. V roce 1858 navštěvuje poprvé papeže Pia IX. a představuje mu své dílo. Papež ho vyzývá, aby své zážitky sepsal (tento požadavek během dalších let ještě opakuje, až paměti v letech 1873–75 Bosco napsal). Dne 18. prosince 1859 úředně vzniká salesiánská kongregace – Společnost sv. Františka Saleského (dnes Salesiáni Dona Boska). I s Boskem má 18 členů. Kongregace však ještě není církevně schválena. Bosco schválení považuje v podstatě za formalitu. V Římě se však proti Boskovi ozývají i kritické hlasy a někteří představitelé církve, zejména nový turínský arcibiskup Gastaldi, s jeho dílem nesouhlasí. Bosco se ještě několikrát vydává do Říma přesvědčovat své odpůrce. Po letitých snahách, které byly přerušeny i Prvním vatikánským koncilem, se nakonec Bosco dočkal; 1. března 1869 je schválena tzv. Zbožná salesiánská společnost a konečně 3. dubna 1874 Svatý stolec definitivně schvaluje Stanovy salesiánské společnosti. V roce 1871 bylo v Itálii již 15 ústavů. Brzy začaly vznikat další ve Francii, Španělsku a Jižní Americe. Společnost nadále rychle rostla. Ačkoliv zpočátku Bosco odmítal zakládání podobných institucí pro dívky, 5. srpna 1872 dal vzniknout Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice. Tu nakonec doplňuje poslední, třetí větev – Salesiáni pomocníci – v roce 1876, kteří jsou tvořeni laiky. 7
V roce 1934 bylo na světě celkem 730 výchovných ústavů řízených salesiány, 725 salesiánkami a přes 5000 různých školských zařízení. K 31. 12 1998 bylo komunit salesiánů 1809, salesiánek pak 1603. Z toho nejvíce v Evropě a poté v Jižní Americe; salesiáni působili ve 122 zemích, měli 97 biskupů, z toho 5 kardinálů. Misie Salesiáni brzy započali také činnost misionářskou, která dále pokračovala – zejména v Jižní Americe. První misionáře Bosco vybral, připravil a vyslal roku 1875, a to na jih Argentiny do divošských kmenů. Misie se rychle rozrůstaly a salesiáni se zařadili mezi velké misionářské společnosti. Pokřesťanštili Ekvádor, roku 1894 se dostali i k indiánským kmenům, zvláště Bororos, kde roku 1914 vzniklo i biskupství. Působili také kolem řeky Rio Negro v Brazílii. Roku 1924 se vydali k indiánským kmenům Paraguaye a v roce 1927 navštívili Amazonskou nížinu. Od roku 1911 působili také na africkém kontinentu, jmenovitě v Kongu. Smrt a kanonizace Bosco byl již za svého života velmi známý a populární, a to nejen v Itálii. Když pak 31. ledna 1888 ve věku 72 let zemřel, vzbudila jeho smrt v Turíně a okolí veliký rozruch. Obchodníci zavírali své podniky „pro smrt Jana Boska“. Na jeho pohřeb přišlo okolo 40 000 lidí. Brzy se ozývaly hlasy po jeho svatořečení. Začalo se s vyšetřováním. Proti však byli někteří vysocí představitelé církve, i někteří kardinálové. Proces však nakonec dopadl pro Boska kladně, roku 1929 byl papežem Piem XI. beatifikován a na Velikonoční neděli 1934 kanonizován. Papež Jan Pavel II. ho pak 24. ledna 1989 prohlásil za Otce a učitele mládeže. Boskova spisovatelská činnost Boskovo dílo tvoří jednak mnoho článků a časopisů a pak asi 130 různých svazků. Mezi nimi byla díla jak katechetická, tak i historická, populárně-vědecká, životopisná, ale i několik povídek a divadelních her. Nakonec mezi lety 1873–75 napsal paměti prvních čtyřiceti let svého života. Bosco původně začal psát (v r. 1844), aby vyvážil tiskoviny nepřátelské katolictví, které začaly vycházet. Za tímto účelem vydával např. měsíčník Katolické čtení či letáky Co má vědět katolík. Prvními jeho literárními díly byly životopisy. Během svého života je napsal např. o papežích od sv. Petra až po Silvestra I., o Dominiku Saviovi, o Piu IX. a dalších. Po zavedení metrické soustavy v Itálii v roce 1845 vydal Bosco učebnici Desítková metrická soustava ve zkratce a přidal ještě divadelní frašku Desetinná soustava na trhu. Roku 1856 napsal učebnici Dějepis italský, kterou chtěl dokonce ministr Lanza zavést na státní školy. Požadoval však, aby Bosco změnil několik míst knihy. Ten však odmítl se slovy: „Nebudu otrocky chválit a zbaběle tupit. Jde mi o pravdu a ne o pochvalu.“ Záměr se tedy neuskutečnil. Jeho velkým dílem pak byly šestidílné Církevní dějiny. Bosco také založil svoji vlastní tiskárnu. Ta se postupně rozrůstala i po jeho smrti, a salesiáni stále vlastní mnoho nakladatelství. U nás např. nakladatelství Portál. Boskova výchova Svoji metodu výchovy nazval Bosco preventivní systém. Ten pak stojí na třech pilířích: ROZUM – vychovatel reaguje na konkrétní situaci a snaží se domýšlet, jaké bude mít jeho jednání důsledky na daného jednotlivce. LASKAVOST – snaží se být spolupracovníkem, zajímat se o zájmy mládeže, hrát hry apod. 8
NÁBOŽENSTVÍ – vychovatelská činnost má vycházet z hlubokého vztahu vychovatele k Bohu. K tomu má také vést své svěřence. Bosco s chlapci hrál mnoho her a provozoval hudbu. Vždy se však také modlili, účastnili se mše svaté apod. Některé výpovědi Dona Boska o výchově: Salesián musí svým ustavičným dohledem a především pozornou péčí takřka znemožnit dětem hřích. Musí pořád žít se svými žáky. Pod jakým názvem? Jako představený? Jako špehoun? Nikoliv, nýbrž jako otec, jenže nenechá své děti nikdy samy, dokud jejich svoboda není výchovou zabezpečena. – Bez lásky není důvěry a bez důvěry není výchovy. – Učinit se milovanými, abychom milovaným učinili Pána Boha. Úcta Sám Don Bosco vystavěl několik kostelů, které se nyní těší zájmu právě díky němu. Např. kostel sv. Jana Evangelisty v Turíně; na popud Lva XIII. dostavěl kostel Božského Srdce v Římě, kde je i socha Pia IX., držící v ruce listinu schvalující salesiánskou kongregaci. Na podstavci je nápis: „Papeži Piu IX., druhému otci salesiánskému, postavili synové“. Zejména však vybudoval chrám Panny Marie Pomocnice v Turíně, kde je i Boskův hrob. Památka Jana Boska připadá na 31. leden. Znázorňován je v kněžském rouchu, často má u sebe chlapce. Svědectví o zázracích Don Bosco je světec, o kterém je zachováno velmi mnoho svědectví zázračných činů, které měl vykonat. Některé popisuje i on sám (např. rozmnožení hostií, čtení ve svědomí druhých), mnohé z nich popisují členové ústavu či životopisci. Tak např. chovanci popisovali, že ve zpovědnici, když si nevzpomínali na své hříchy, jejich hříchy všechny řekl. Údajně byl spatřen na místě, ve kterém se v danou dobu nenacházel – tzv. bilokace. Několikrát prý předpověděl i brzkou nečekanou smrt některého chlapce a jsou mu přisuzovány i další jasnovidecké schopnosti. Na jeho modlitbu se údajně mnoho lidí náhle a nečekaně vyléčilo, což zapříčiňovalo i jejich následné štědré dary pro účely kongregace. Reakce na webu: • Díky za článek! … Milí přátelé spolupracovníci. Navzdory všem Wikipediím a zmateným překladům je už Don Bosco natolik doma v českém jazyce, že má i stanovená pravidla skloňování svého jména. Většina lidí to neví, tak bych vám u příležitosti jeho narozenin chtěla věnovat správné skloňování potvrzené důvěryhodným salesiánským jazykozpytcem (Zdeňkem Jančaříkem, SDB): 1. Don Bosco; 2. Dona Boska; 3. Donu Boskovi; 4. Dona Boska; 5. Done Bosco; 6. Donu Boskovi; 7. Donem Boskem Pěkný zbytek prázdnin! Anežka H. • Anežko díky! Jsem mile překvapen, jak je to logické a normální. Také jsem rád, že si umíme přiznat, jak to občas a z neznalosti kazíme. Kéž bychom to uměli řešit i v důležitějších záležitostech! Mějte se fajn! Zdeněk M.
Ještě pár vzpomínek na oslavy na Velehradě
Vydáno dne 11. 09. 2015 Přes mnohá varování od Jirky a velké problémy s dopravou jsem po cestě vlakem, kterou mně „zpříjemňoval“ veliký a dost páchnoucí pes v kupé, dorazila téměř zázračně na rozpálený Velehrad, na akci, kterou navigátoři na parkovišti nazvali Saharou. A skutečně ji sluneční sálání připomínalo, ještě že poblíž byla bazilika. Mše svatá s tolika známými tvářemi uběhla, dá se říci v potu tváře, ale byla pěkná. 9
Oběd se vydařil a hlavně tolik známých a milých lidí na jednom místě. Odpoledne jsem prožila v bazilice na koncertě rodiny Špačků, byl vynikající! Poté na přednášce o rodinnosti, myslím, že nad ní bychom se měli všichni zamyslet, nechybí nám občas? Odpolední káva mě postavila na nohy a ještě více mě potěšila zpráva, že domů se dostanu s Drobnými po večerním koncertě. Slunce pomalu ubíralo na intenzitě a blížil se galavečer. Ten výborně konferoval Marek s Karolínou, nechyběla modlitba a upřímná slova našich představitelů, pozdravy z nebe od matky Markéty, scénický tanec… Ale nejvtipnější byl přípitek s rumovou buchtou a svíčkou v malé krabičce pro každého diváka k narozeninové oslavě – to nemělo chybu. A také to množství pohodových, už méně zpocených a nadšených lidiček, koncert byl celý vynikající… Prostě díky všem těm, kteří věnovali spoustu času těmto oslavám, díky za Dona Boska. Jirkovi jsem domů vezla narozeninové pivo a množství pozdravů od přátel, ve dvě v noci jsem spokojená vysedala z auta před domem. Alena Pohorská
Financování oslav – Velehrad 2015
Vydáno dne 11. 09. 2015 Řada lidí, kteří v srpnu prožili společnou oslavu narozenin Dona Boska na Velehradě, se mne ptá, jak tato akce dopadla finančně. Proto bych rád na následujících řádcích představil několik čísel, spojených s touto akcí. Na straně nákladů akce jsou: nákup materiálu v ceně 105 000 Kč; objednávka služeb (ubytování, stravování, ozvučení, mobilní toalety apod.) v ceně 772 000 Kč; mzdové náklady (díky stovkám hodin práce dobrovolníků pouze) 116 000 Kč. Celkem tedy oslava stála 993 000 Kč. Náklady této akce jsou pokryty: příjmy od účastníků (na ubytování a stravování) 337 000 Kč; dary ve výši 97 000 Kč (za které jsme vděční, a musím říci, že stále ještě přicházejí); dále provozní dotací ze státního rozpočtu ve výši 100 000 Kč a kostelní sbírkou ve výši 80 000 Kč. Celkově se tedy k současnému datu podařilo pokrýt 614 000 Kč nákladů oslav. Zbylých 379 000 Kč zatím pokryla Salesiánská provincie Praha ze svých vlastních zdrojů, které pro tuto akci uvolnila. Pokud ještě chcete přispět na úhradu nákladů oslav na Velehradě, pošlete peníze na účet provincie SDB. Číslo účtu 16844021/0100 VS 99 Více informací na http://www.sdb.cz/podporte-nas/financne/bankovnim-prevodem/ Moc děkujeme všem, kteří investovali do oslav dobrovolně svůj čas, práci i materiál, jež nemůže tento výčet výnosů zachytit. Michal Svoboda, ekonom Salesiánské provincie
3. REGIONÁLNÍ KONGRES ASC PRAHA Ve dnech 23.–25. října se bude v Praze konat setkání Regionální rady regionu Střední a východní Evropa, do kterého patří naše provincie. Do našeho regionu patří kromě nás salesiáni spolupracovníci ze Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, Chorvatska, Ukrajiny a Ruska. Možná si vzpomínáte, že před rokem se konal v Krakově Regionální kongres, kde byl zvolen zástupce do Světové rady za náš region, slovenský spolupracovník Stanislav Veselský. V sobotu večer se uskuteční procházka Prahou pro účastníky setkání. Na tuto procházku a následné posezení jsou zváni i pražští spolupracovníci, kteří by měli 10
chuť si popovídat i s někým za našimi hranicemi. Pokud byste měli zájem, přihlaste se, prosíme, Evě Bernardové na mail:
[email protected]. A všichni se za toto setkání také můžeme modlit.
4. FORMACE Žadost o vstup do sdružení Provinciální rada schválila ke slibům manžele Jaroslava a Jaroslavu Štaflovy. Předtím si přečetla jejich žádost, ze které čiší elán a nadšení. Proto jsme se rozhodli zkrácenou verzi jejich žádosti (s jejich laskavým souhlasem) uveřejnit, abychom z ní všichni mohli čerpat povzbuzení: Jaroslava Štaflová Moji rodiče (Jindřich a Hanka Solovští) jsou salesiány, a tak první „spolča“ u nás doma jsem zažila již jako malá, kdy jsem se se zacpanýma ušima polštářem snažila usnout za hlasitého smíchu všech spolčáků. Tenkrát jsem si říkala „Co oni tam dělají??... to si snad vykládají vtipy nebo co...?“ Později mne a mého manžela začali moji rodiče zvát na duchovní obnovy. Na jedné z nich nás oslovili Tomáš a Olinka Kvapilovi a pozvali nás do spolča, jejich vedení a témata nás moc oslovovaly, a tak jsme se postupně začali seznamovat a seznamovat... Od roku 2011 jezdíme pravidelně na DC. K definitivnímu rozhodnutí nás přimělo právě DC v Neratově s Františkem Blahou. Uvědomila jsem si, jak moc je pro můj život právě DC důležité, a že opravdu chci mít DC pevným bodem v roce... modlitba, společenství, Boží blízkost jsou pro mne vždy jako malý dotyk ráje na zemi! Právě možnost růstu ve víře (skrze lidi a společenství) vidím jako velké bohatství salesiánské rodiny. Děti, mládež, tábory, vedení skupinek jsou moje krevní skupina, a proto Don Bosco je mému srdci velmi blízko. Momentálně se formujeme s manželi Hubáčkovými a je to pro nás vždy příjemný čas naslouchání „těm moudřejším a zasvěceným“. Díky Bohu za ně! Salesiánům nabízím sebe se svými hřivnami, ale i svými chybami, a budu se snažit tak také brát je. Jaroslav Štafl Moje cesta k salesiánům spolupracovníkům začala cestou k mé manželce v roce 2001. Ta mi svým životem představila Boha, po kterém jsem zatoužil. Pak jsem spolu s ní poznal společenství ŠOP. Pocit vděčnosti a obdarovanosti ještě vzrostl, když jsme s Jájou začali jezdit na duchovní cvičení, na kterých vždy cítím, že mě posunou někam dál ve vztahu k Bohu a druhým. Věřím, že vše má svůj čas a musí dozrát, a tak po jednom DC v Neratově L.P. 2013 jsem se s Jájou společně, i každý sám za sebe, rozhodli, že chceme být jedni z vás. Při přemýšlení, proč a jestli „jít do toho“, jsem si kladl otázky, jestli mohu být salesiánem, následovníkem ideálů a životního stylu Dona Boska. Nejsem totiž rozený aktivista a nadšenec, co dokáže strhnout druhé, zkrátka nejsem Don Bosco. Ale chci také být Ježíšovýma rukama ve světě, a tak ho prosím, ať se mnou dělá, co chce. Blíž plnění svého poslání se cítím s dětmi na táboře nebo s ministranty. Největší výzvou jsou však v současnosti naši dva kluci, kteří jsou pro mě školou výchovy mladých i dospělých. Od života ve společenství spolupracovníků očekávám to, co doposud. Bratry v Bohu, rodinu, podporu, sdílení, povzbuzení na cestě ve víře, a chci jejím členům nabídnout to samé… 11
5. TRVALÁ FORMACE Duchovní cvičení – Cesta ke sjednocení
Vydáno dne 13. 08. 2015
Věřte mi luďkové, že to tak ma byť jednu za rok dušu třeba potrapiť a pak je hodna tak jako ovečka zas posluchá člověčka. Postřehy jedné z účastnic duchovních cvičení, „Cesta ke sjednocení“, konaných v klášteře Paulánů na Vranově u Brna 29. 7. – 2. 8. 2015 Byli jste někdy na DC, kde se meditovalo nad obrazy originály, které jste měli přímo před očima? Že ne? Tak to máte škodu. Já jsem tento typ exercicií zažila už podruhé a moc se mi líbil. Na rozdíl od loňského roku, kdy jsme meditovali nad třemi obrazy k tématu Vír života, smrti a vzkříšení, letos byla témata obrazů i přednášek náročnější. Byla to cesta očistná, osvitná a cesta ke sjednocení. Opět bylo využito obrazů pražského malíře Jana Paula, Písma a textů z knih sv. Jana od Kříže Výstup na horu Karmel, Temná noc a Živý plamen lásky. V druhé části dne byla k tomu ještě přidána vhodně zařazená témata k „roku Eucharistie“ – lámání chleba, svaté přijímání a adorace. K odpolednímu programu patřila reflexe, která se vyznačovala velkou sdílností a otevřeností. Krásnou samozřejmostí byla každodenní mše svatá. Večerní bohoslužba sestávala z růžence, křížové cesty a v sobotu byla doplněna silným večerem chval. Na posledně jmenovanou akci přijela jako posila Radmilka, členka Komunity blahoslavenství. Mohli jsme jednotlivě přistupovat k o. Ondřejovi, této sestře a našemu milému jáhnovi Pavlovi Kupčíkovi a nechat je přimlouvat se za naše duchovní potřeby. A Duch svatý řádil! Kouzelným oživením exercicií byl nejmladší účastník student Štěpán, který naše přednášky doplnil nejen svým neotřelým a mladickým pohledem na témata, ale i nádherným zpěvem. Jak už to bývá, došlo i na humorné situace. O. Ondřej na konci chtěl prohlásit cvičení za skončené a jinak zdatnému kazateli se podařil přebrept, místo toho řekl zrušené. Já jsem se moc nasmála domnělým sestřičkám v kapli, které tak typicky, dle mého mínění, zpívaly. Byl to ale pedagogický kroužek našich účastníků z Kopřivnice nacvičujících konečnou častušku – viz úryvek z úvodu článku. Milé překvapení na závěr nás čekalo při nedělní mši s farností v kostele, když místo jim avizovaného věhlasného kazatele sloužil mši svatou náš exercitátor o. Ondřej. Takže snad už na závěr, vřelé díky patří v prvé řadě Bohu, přímluvě Panny Marie, a také všem, kdo využili svých hřiven ke zdárnému průběhu cvičení: O. Ondřejovi Matulovi SDB, ředitelům manželům Medovým, jáhnovi Pavlu Kupčíkovi, naší milé schole, v neposlední řadě malíři Janu Paulovi, který za námi i dorazil, a sestře z Komunity blahoslavenství. Všem pak za vytvoření rodinné atmosféry. Krásné prostředí kláštera lemované malebnou přírodou okolo bylo bonusem navíc. Něco mi říká, že se takto příští rok, dá-li Pán, uvidíme zase… Kdyby byl někdo zvědavý na obrazy a texty z exercicií, jsou na www.ondrejmatula.cz Loňské i letošní exercicie jsou nahrány na CD. Ta jsou k mání u sal. spolupracovnice Mirky Dvořákové. Jana Vejtasová 12
Duchovní cvičení ve Svobodě nad Úpou
Vydáno dne 11. 09. 2015 Na začátku prázdnin jsme se sešli na chalupě Fajstavrových ve Svobodě nad Úpou, cestou nás provázelo mimořádné teplo, jak to bylo letos v létě téměř denně. Uvítaly nás milé hory i milé tváře našich přátel, ředitelů Toníka s Elenou a také exercitátora Jožky Šplíchala. Bylo nás ještě méně než apoštolů, ale atmosféra byla vynikající, taktéž přednášky, které byly šité na míru, třeba jedna o Janu Husovi. Manželům Tauchmanovým se takřka v přímém přenosu (také za našich přímluvných modliteb) narodilo první vnouče, vnučka Adélka. Co může více prohloubit rodinnou atmosféru? V pátek jsme tradičně na odpolední mši svatou putovali do Jánských Lázní, odměnou nám byla tamní výborná zmrzlina. My jsme museli letos ukončit duchovní cvičení o den dříve, takže jsme odjížděli v pátek večer, protože v sobotu v 10 hodin měl můj druhý bratránek (na Moravě se říká vlastník) primici ve Svitavách, a tak náš duchovní program pokračoval tam. Musíme poděkovat všem za vynikající pohodu, Fajstavrovým za zázemí a nenápadné vedení a hlavně Jožkovi za stravu tělesnou i duchovní. Alena a Jirka Pohorských
Pane, ať vidím ….
Vydáno dne 20. 09. 2015 Milí přátelé, přemýšlela jsem, co napsat o duchovních cvičeních, která jsme prožili ve druhém zářijovém týdnu v Újezdě u Uničova, kde měl pro nás o. František Blaha připraveny úvahy nad texty Markova evangelia a zajímavé myšlenky hlavního představeného Ángela Fernándeze Artima. Vyhnu se ale popisu, jak vše probíhalo a sdělím vám svůj osobní prožitek…. Uvědomila jsem si, jak je alespoň 1x za rok takováto možnost ztišení, usebrání se, dlení před Pánem či rozjímání nad Písmem nenahraditelná a tolik potřebná k tomu, abychom na cestě, kterou jsme se vydali, vytrvali. A vytrvali v radosti. Znovu jsem zažila, že ať jsme zaslepeni jakýmikoli těžkostmi a nesnázemi života, stačí Pánu říct upřímně a s vírou: „Pane, ať vidím ….“ a stane se zázrak. Děkuji všem, se kterými jsme tam vytvořili krásné společenství, otci Františkovi za laskavost a klid, který z něj vyzařuje, za výborné a nenápadné vedení a organizaci ředitelům Marušce a Jiřímu Neusserovým a za skvělá jídla jejich dceři Hance. Těším se na opětovná setkání. Katka Málková
Osvobozující síla evangelia
Vydáno dne 27. 09. 2015 Exercicie v Kostelním Vydří ve dnech 9. 9. – 13. 9. 2015 s tématem „Osvobozující síla evangelia“ Přátelé, jak je patrno z ilustračních fotografií, dvacítka účastníků prožila exercicie plné duchovního ztišení (promodlené místo s klášterním kostelem a dvěma kaplemi v budově), čtenářských zážitků i ohrožení domácího rozpočtu (dvě knihovny a knihkupectví Karmelitánského nakladatelství) a srdečně přátelské atmosféry. Ale pěkně popořádku: 13
Exercitátorem byl P. doc. Michal Kaplánek, Th.D., s velmi dobře připraveným duchovním programem, ředitelkou byla Jana Vejtasová, takto zkušená organizátorka mj. již jedněch letošních exercicií (viz její článek na webu ASC z 13. 8. 2015) a účastníky představovalo 16 spolupracovníků z šesti společenství + jeden manželský pár ze Slovenska. Co bylo pro tyto exercicie charakteristické: • Dostatečný prostor jak časový tak místní pro osobní ztišení se s Bohem, společné slavení liturgie i slavení svátosti smíření. • Téma evangelizace z různých perspektiv pohledu. Přednášky byly zakončovány otázkami na zamyšlení o přínosu toho kterého tématu do našeho osobního života. Ve dvou prvních blocích jsme se seznámili s formami evangelizace od prvních křesťanů až po současnost. Třetí blok byl zaměřen na evangelizaci sama sebe, po čtvrtém bloku jsme si někteří poopravili názor na teologii osvobození. Vyvrcholením přednášek byl blok zaměřený k přípravě na svátost smíření – osobní obrácení jako předpoklad evangelizace. Poslední téma svědectví nám pak v Michalově nepřítomnosti odpřednášel převor kláštera P. Václav Brož. Michal přednášky prokládal praktickými příklady ze života a jejich svěžest obohatila i diskuse v jejich odpoledních částech. • Prostor pro jak obyčejné popovídání si o všem možném, tak i pro cílené diskuse na témata vybraná z přednášek z otázek k zamyšlení. Např. otázka „Jak si představuji evangelizaci ve svém okolí?“ nás nasměrovala k diskusi o situaci v jednotlivých společenstvích. Bohužel se ukázalo, že atmosféra všude živá a povzbudivá není. • Osobní svoboda účasti či neúčasti na programových aktivitách, současně však přesné dodržování plánovaného programu včetně dopoledního silentia, odpolední kávy a večerních posezení ve velmi otevřeném a přátelském duchu, krásné okolí a počasí – to vše vytvořilo předpoklady pro skutečný odpočinek a ztišení se na jedné straně a možnost sdílení se jak s partnerem, tak v duchovně otevřeném společenství. • Aby nezněly jen samé chvály, je třeba připomenout jedno velmi slabé místo – dostupnost snad veškerého sortimentu Karmelitánského nakladatelství a další duchovní i zájmové literatury, uměleckých předmětů, kvalitního mešního vína a dalších a dalších věcí, kterými najednou zdá se nevyhnutelně potřebujeme potěšit sebe i své blízké. Duchovní přínos exercicií tak vyvažuje značný odliv financí z našeho rodinného rozpočtu. Velké poděkování patří především Michalovi, který připravil obsahově bohaté přednášky, otevřeně se vyjadřoval k problémům současné církve a obohatil nás i svou osobní otevřeností a praktickými příklady ze života. Dále pak Janě, která bez nejmenšího zaváhání zajistila hladký průběh celé organizace exercicií. Díky za obohacení liturgie patří jáhnovi Jardovi Schrötterovi, varhanici Marušce Minaříkové (a všem zpěvačkám) a kytaře Petra Hanáka. Závěrem si dovolím připomenout dva Michalovy příklady, které názorně objasňují problematiku doprovázení druhého člověka (třeba našich dospívajících či dospělých dětí) a dispozici člověka pro působení Boží milosti. 14
S doprovázením druhého (dříve se používal termín duchovní vedení) je to, jako když vedeme slepce. Je to on, který má někam namířeno, který si volí svou cestu a své tempo, kterým po cestě kráčí. My jsme ti, kteří respektují směr jeho cesty a naše povinnost je jít jeho tempem (ani mu neutíkat, ani ho nezdržovat) a včas ho upozorňovat na překážky v jeho cestě, pomáhat mu je zdolávat a chránit ho před nebezpečím, které on nemůže vidět…
S dispozicí člověka pro Boží milost je to jako s nádobou na dešťovou vodu. Moudrý zahradník dbá na to, aby prázdná nádoba byla trvale odkrytá. Na déšť, který ji naplňuje, může (jak víme z letošního léta) dost dlouho čekat, ale to už není jeho věc. Jeho starostí je, aby měl nádobu stále připravenou. Nádoba uzavřená poklopem se ani za deště nenaplní… S vděčností a těšením se na příští exercicie zdraví všechny čtenáře Pavel Samec Reakce na webu: • Pavle díky, napsal jsi to velmi trefně :o) Přidávám se k pochvale O. Michalovi a ředitelce Janě (ta sice tvrdila, že se to ve Vydří řediteluje samo, ale všichni víme, že to dalo práci). A to jediné slabé místo? Jana nás předem varovala, že nabídce prodejny Karmelitánského nakladatelství nelze odolat …a měla pravdu… :o) Juras V.
6. MODLITEBNÍ MOST Situace u Beránků
Vydáno dne 11. 09. 2015 Posledního června jsem byl u soudu. Děkuji všem, kdo na mě mysleli. Nevěděl jsem, jak to u soudu chodí, tak teď už mám představu. Bylo vyslechnuto několik svědků a soudní znalec, přečteno několik výpovědí a jednání odročeno na 23. listopadu. Žádné závěry. Takže vlastně vím tolik, co před tím, a nezbývá mi než čekat na další kolo. Mám velkou podporu v rodině a modlitby všech vás mi pomáhají. Nevím samozřejmě, jak to dopadne, ale věřím, že dobře, a hlavně jsem teď mnohem klidnější než dříve. Honza Beránek Reakce na webu: • Myslíme na vás. Děkujeme za zprávu. Lída a Honza • Věříme Ti a jsme s tebou – chvála Pánu. HaM-J • Myslíme na celou vaši rodinu. Milan a Marie 15
Modlitba za synodu o rodině
Vydáno dne 02. 10. 2015 Milí přátelé, na jaře nás papež František vyzval k modlitbě za podzimní synodu o rodině, která probíhá od 4. do 25. října 2015. Protože velká většina z nás v rodině žije a všichni se snažíme modlit se, žít a pracovat tak, aby rodina byla malou církví, v níž přebývá Bůh (protože „kde je láska, tam přebývá Bůh“ – 1 Jan 4,16) Pokud už naše modlitby opadly, znovu mysleme v těchto dnech na důležité téma RODINA a nepřestávejme se modlit. Biskupská synoda je shromáždění biskupů, kteří mají za úkol pomáhat papeži svou radou při vedení celé katolické církve. Tématu rodiny se biskupové věnují ve dvou fázích: při mimořádném shromáždění (5.–19. října 2014) a při řádném shromáždění (4.–25. října 2015). Období, které obě setkání spojuje, je věnováno reflexi nad tématy souvisejícími s rodinou. Na mimořádném shromáždění zastupoval Českou biskupskou konferenci olomoucký arcibiskup Jan Graubner. (http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21649) Ježíši, Maria a Josefe, ve vás kontemplujeme zář opravdové lásky, k vám se s důvěrou obracíme. Svatá Rodino Nazaretská, učiň z našich rodin rovněž místa sdílení a modlitební večeřadla, opravdové školy evangelia a malé domácí církve. Svatá Rodino Nazaretská, ať už rodiny nikdy nezakoušejí
násilí, uzavřenost a rozdělení: kdo je raněn nebo pohoršen, ať rychle zakusí útěchu a zahojení. Svatá Rodino Nazaretská, kéž příští biskupský synod, probudí ve všech vědomí posvátného a nezcizitelného charakteru rodiny, její krásy v Božím plánu. Ježíši, Maria a Josefe, slyšte a vyslyšte naši prosbu. Amen.
Pronásledovaní a zapomenutí
Vydáno dne 15. 10. 2015 Na mnoha místech světa trpí naši bratři a setry ve víře. Informace o pronásledování a každodenní zprávy v nás mohou vyvolávat úzkost a strach. Ježíš nás povzbuzuje: Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou ... Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. (Lk 12, 4-7) Podpírejme je svou modlitbou, aby tváří tvář pronásledování vytrvali ve víře a následovali Krista cestou odpuštění a lásky. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22558
7. DO TVÝCH RUKOU, PANE… Zemřela Helena Koutecká, FMA Vydáno dne 08. 09. 2015 Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli… (Lk 1,46–47) S vděčností Pánu za dar života a s nadějí na Vzkříšení oznamujeme, že 7. září 2015 naplnila svoje řeholní zasvěcení odchodem do Otcovy náruče naše milovaná sestra Helena Koutecká, FMA. S naší sestrou jsme se rozloučili v pátek 11. září 2015 při mši sv. ve 12.00 hodin v kostele sv. Terezičky v Praze Kobylisích. Poté byla uložena do hrobu na hřbitově v Praze Ďáblicích. S vděčností za společně sdílený komunitní život a s nadějí na shledání na věčnosti sestry salesiánky 16
Helena Koutecká, FMA (6. 12. 1926 – 7. 9. 2015) Sestra Helenka se narodila v Praze 6. prosince 1926. Její otec byl zaměstnancem elektrárny Ervěnice, maminka byla v domácnosti. Kromě ní měli rodiče ještě syna Jana. Helenka byla v rodině od dětství vedena k životu z víry a též k hluboké úctě k Panně Marii, která pro ni byla po celý život charakteristická. Na její duchovní i intelektuální formaci mělo velký vliv prostředí řádového reálného gymnázia sester voršilek, které navštěvovala od roku 1938 a kde také po skončení druhé světové války maturovala. Z těchto let ráda vzpomínala především na své členství v Mariánské družině, na nedělní poutě na nejrůznější poutní místa v okolí Prahy a na kvalitní základy náboženského a filosofického vzdělání, kterých se jí dostalo díky otci dominikánovi ThDr. Reginaldu Dacíkovi. Po maturitě se zapsala na lékařskou fakultu a současně se začala angažovat v Katolické akci a v Junáku. Všechny tyto aktivity vzaly zasvé po únoru 1948, kdy byla Helenka z politických důvodů také vyloučena ze studia medicíny. Náročnou situaci zvládla díky duchovnímu vedení svého příbuzného, jezuity P. Konráda Kubeše, a také díky své odvaze a chuti do života. Tehdy dozrála i její touha zcela se zasvětit Bohu. Když se jí povedlo dostat povolení k návštěvě P. Kubeše v internačním táboře v Oseku u Duchcova, složila v jeho přítomnosti soukromé sliby. Tento jezuita ji duchovně doprovázel až do své smrti roku 1967. Poté, co namísto univerzity, kterou nemohla dostudovat, absolvovala ošetřovatelskou školu, byla jako ošetřovatelka přidělena do Frýdlantu v Čechách do velmi tvrdých podmínek československého pohraničí v 50. letech, kde se však mohla v nemocnici setkat s některými internovanými kněžími a řeholnicemi. O mnoho let později nám pak dramatické zážitky z těchto let vyprávěla v komunitě. Když se jí povedlo přestěhovat se zpět do Prahy, pracovala zde jako zdravotní sestra v různých nemocnicích. Práci zdravotní sestry vykonávala velmi svědomitě. V Praze se pak v 60. letech setkala se salesiány a se sestrami Netušilovými, které se obě chtěly stát salesiánkami. Spolu s nimi nakonec v roce 1984 tajně složila věčné sliby v Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice. Po roce 1990, kdy byly postupně oficiálně zakládány první komunity sester FMA v České republice, patřila do komunity v Praze Karlíně, kde byla ředitelkou a podílela se také na organizaci stavebních úprav domu. V letech 1995–2001 byla též ekonomkou vizitatorie CEL. Vzpomíná, že v těchto letech měla konečně možnost navštívit salesiánská místa v Itálii, která na ni hluboce zapůsobila. Helenka měla velmi ráda historii a umění a v těchto oblastech postupně nabyla rozsáhlé znalosti, o které se ochotně dělila se svým okolím. Z let prožitých v totalitě jí též zůstala až do pozdního věku záliba v poznávání nových míst a různých vlastivědných zajímavostí. Ačkoliv už je kvůli zdravotním obtížím nemohla navštívit pěšky, dokázala o nich poutavě vyprávět. Zvláštní pozornost věnovala zejména mariánským poutním místům a dalším dokladům mariánské úcty, především úcty k Panně Marii Pomocnici. Informace, které po léta shromažďovala, vyšly pod názvem Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. Poslední léta prožila v karlínské komunitě, kde podle svých možností vykonávala různé domácí práce. Několik posledních týdnů se léčila v plicním sanatoriu ve Cvikově, odkud byla převezena s komplikovanou zlomeninou nohy do pražské nemocnice Na Bulovce, kde také po několika dnech zaopatřena svátostmi zemřela. Děkujeme za její nezlomnou odvahu k životu v nelehkých podmínkách, za její věrnost a hlubokou důvěru k Panně Marii, za léta strávená spolu s ní v komunitě i za poslední dny prožité v odevzdanosti Pánu, kdy jsme jí mohly být v nemocnici nablízku. 17
Reakce na webu: • Zpráva že zemřela Helenka Koutecká, FMA, mě docela šokovala. Sestru Helenku Kouteckou jsem znala od sester z Karlína, kde jsem studovala. Byla to výjimečná osoba. Vždy se usmívala a mně tím dodávala radost a ukázala, že problémy se dají snést s úsměvem. Bude mi chybět. U sester v Karlíně jsem prožila svoje studentská léta a bylo to fajn. Co dodat na závěr? Milá sestro Helenko, děkuji za vaše povzbuzující úsměvy a radost. Na viděnou v nebi se těší Věra Dvořáková-Šubrtová.
8. SALESIÁNSKÁ RODINA Svatí posledních měsíců Náš milý salesián Janko Ihnát celé léto zveřejňoval životopisy osobností salesiánské rodiny. Má náš velký vděk za tuto náročnou mravenčí práci. Bohužel buď salesiánskou rodinu nebesa až příliš rozmazlují počtem svatých nebo Jankova pracovitost předčí schopnosti většiny z nás. Tiskárna by tedy neunesla to množství stránek, proto vás všechny prosíme, abyste si je přečetli přímo na našich webových stránkách. Zde jen zveřejňujeme pochvaly, kterých se autorovi článků dostalo: Reakce na webu: • Díky! Janko, díky za další připomínku jednoho z našich salesiánských vzorů. Je radost vidět, kolik nám jich už prošlapalo cestu a pomáhá nám dál z nebe. Přiznejme si ale, že málo z nás se přiměje k vyhledávání jejich životopisů a duchovního odkazu. Naštěstí máme Tebe, který to uděláš za nás a pěkně zkompletované nám to předložíš. Takže my se už můžeme těšit z nově poznaných následováníhodných přátel ze salesiánské rodiny a snažit se k nim aspoň trochu přidat. Irena P. • Janko,děkuji Ti za tak obsáhlý (nejprve jsem ho vůbec nechtěl číst s tím, že ho přece znám), ale nádherný rozbor osobnosti tohoto světce, bez jehož vedení by asi Jan Bosco nebyl tím, kým se nakonec stal... Michael J.
Blahoslavená Alexandrina da Costa - 60. výročí
Vydáno dne 08. 10. 2015 13. října si připomínáme 60. výročí úmrtí blahoslavené Alexandriny da Costa – salesiánské spolupracovnice. Alexandrina zasvětila svůj život modlitbě k Panně Marii a svými modlitbami tak spolupracovala se salesiány na spáse duší, především mladých duší. Jak sama uváděla ... Modlím se a trpím za posvěcení spolupracovníků celého světa. Obracejme se i my vždy s důvěrou k Panně Marii a prosme o přímluvu blahoslavenou Alexandrinu, protože její poslání smrtí nekončí, ale pokračuje v nebi a modlí se stále za nás.
Svatý Luigi Guanella (19. 12. 1842 – 24. 10. 1915), kněz a zakladatel kongregace Dcer Panny Marie od Prozřetelnosti a Služebníků lásky. Připomíná se 24. října. Letos uplyne 100 let od jeho smrti! Luigi (česky Alois) se narodil v Campodolcino, severní Itálie. V roce 1866 byl vysvěcen na kněze a několik let pracoval jako farář v Savogno. Setkal se s Donem Boskem a byl fascinován salesiánským charismatem tak, že se v roce 1875 stal salesiánem. V salesiánské kongregaci zůstal pouze tři roky. Po vypršení časných slibů se vrátil do své původní diecéze Como. Založil kongregaci Dcer Panny Marie od Prozřetelnosti (péče o mládež a chudé) a mužskou větev Služebníky lásky se stejným cílem. Podobně jako Don Bosko byl poslušný svému biskupovi i ve velkém utrpení a nepochopení. Události, překážky 18
a zkoušky různého druhu mu otevřely cestu k těm nejchudším, otevíral pro ně útulky a školy. Postavil mnoho kostelů a domů pro opuštěné a utiskované. Zemřel ve městě Como 24. října 1915. Byl kanonizován roku 2011.
Blahoslavený Michal Rua Narodil se v Turíně 9. června 1837. Ještě jako chlapec se setkal s Donem Boskem, který mu symbolickým gestem předpověděl, že se s ním v životě bude dělit napůl. Je 25. března 1855. V chudé světničce Dona Boska probíhá obřad bez zvláštní slavnostnosti. Don Bosko stojí, naslouchá. Michal Rua, klečící před ukřižovaným, šeptá formuli slibu: „Činím slib chudoby, čistoty a poslušnosti do vašich rukou...“ Není žádný svědek. Nicméně se v tom okamžiku rodí nová řeholní Kongregace. Don Bosko je zakladatel. Michal je první salesián. Když se později stal nástupcem Dona Boska (1888), zdálo se, že se s ním opravdu rozdělil „napůl“ ve všem. Projevil tvořivou věrnost snahám a apoštolským iniciativám zakladatele, přijal jeho laskavé otcovství, rozvinul jeho díla a podporoval nadšení pro apoštolát ve prospěch mládeže, který přizpůsobil změněným společenským podmínkám. Roku 1907 přichází nejtěžší zkouška. Do salesiánského institutu ve Varazze vtrhne skupina policistů: salesiáni jsou uvězněni, chlapci odvedeni do kasáren „carabinierů“. To vše díky falešnému deníku jednoho z chlapců, kde je institut popsán jako středisko nemravnosti. Přesto pod moudrým vedením Dona Ruy se několikanásobně zvýšil počet salesiánů, kteří se navíc dostali do velice odlišných kulturních oblastí, jako je například Jamajka, Indie, Čína. První nástupce Dona Boska zemřel v Turíně 6. dubna 1910. Pavel VI. ho zapsal do seznamu blahoslavených 29. října 1972.
Salesián Alan Křišťan – náš bývalý, v pořadí II. delegát
Vydáno 20. 09. Alane, v letech 1991–1992 jsi byl naším delegátem. Oproti jiným delegátům poměrně krátkou dobu. Proto tě mnozí spolupracovníci ani neznají. Mohl bys nám říct něco o sobě, třeba kde ses narodil, jaké bylo tvoje dětství, škola nebo zaměstnání? Narodil jsem se v Praze, zde jsem také vyrůstal, ale silný vztah mám také k Vysočině, Pelhřimovsku, rodiče tam vlastní chalupu ve vsi, kde se otec narodil, žijí tam příbuzní, jezdili jsme tam skoro každý víkend mého dětství a trávil jsem tam většinu prázdnin. Po základní škole jsem absolvoval gymnázium, dále Stavební fakultu ČVUT a deset let zaměstnání v n. p. Armabeton, odbor technického rozvoje a vývoje. V roce 1990 jsem nastoupil do nakladatelství Zvon, do redakce časopisu Anno Domini, redakce časem přešla pod nově založené nakladatelství Portál. V letech 1992–1995 jsem měl možnost studovat v Bavorsku v Benediktbeuern, poté jsem byl zaměstnán na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, mám tam malý úvazek dosud a od září 2014 pracuji na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické – Jabok. Jaká byla tvoje cesta k salesiánům? Jak v totalitních podmínkách probíhala formace a studium ke kněžství? Prvního salesiána jsem potkal asi v roce 1965 – P. Antonína Dvořáka. Byl po patnácti letech propuštěn z vězení, navazoval myslím v Praze lidské kontakty, přišel i k mým rodičům, neboť jsme byli vzdáleně příbuzní – jeho neteř se provdala za bratra mé babičky. Nějak si domluvil s rodiči, že mě, sestru a dvě děti jiných příbuzných bude docházet vyučovat náboženství a připraví k prvnímu sv. přijímání. Bylo mi kolem deseti let, vůbec jsem si ne19
uvědomoval jeho odvahu – měl samozřejmě veškerou náboženskou činnost zakázánu, přesto si hned dovedl najít „práci“ s dětmi, s mládeží. On mně pak zprostředkoval pobyt na akci, kterou vedl salesián Staňa Palásek, někdy kolem roku 1970, tam jsem se potkal i s Kájou Herbstem – tehdy bohoslovcem asi ve třetím ročníku, ten ještě zdaleka nebyl salesián. Se Staňou Paláskem jsem absolvoval ještě asi dvě nebo tři akce, tam jsem se patrně prvně začal zamýšlet nad tím být salesiánem. Myšlenka přicházela a odcházela, nicméně jsem se salesiány byl v kontaktu, byl jsem pak na několika prázdninových pobytech vedených Jaroslavem Lankem, postupně jsem poznal řadu dalších salesiánů. V Praze mě oslovil Josef Kopecký (st.), který mě dohodil Kájovi Herbstovi. Ten už se mezitím stal salesiánem, ztratil státní souhlas k výkonu duchovního povolání, pracoval v Praze a organizoval „tajnou“ výuku náboženství. Scházeli jsme se u něj – středoškoláci, vysokoškoláci, on s námi probral určitá témata, nad kterými jsme se pak setkávali každý se svou skupinkou dětí. Tam nějak v té době došlo k mému rozhodování. Přispěly k tomu také svým způsobem emotivní zážitky z takzvaných „federálů“ – krátkodobých formačně vzdělávacích setkání mladých salesiánů a „hledajících“. Formace a studium v totalitních podmínkách probíhalo o víkendech, o večerech – ale to už asi bylo popsáno jinde, je to známo. Velkou hodnotou, na které hodně věcí stálo, byla důvěra a vztahy. Jinak to ani nejde, není-li možné, aby fungovala instituční stránka věci. Instituční stránku a struktury jsme si nemohli dovolit z bezpečnostních důvodů – ale to jsou známé věci. Zajímavé možná bylo, kromě jiného, naše propojení se spolupracovníky ACS. Alespoň v Praze jsme byli velmi provázáni, řekl bych až na sobě vzájemně závislí. Naše salesiánské akce jsme dělali na chalupách spolupracovníků, studovali jsme v různě smíšených skupinách, v bytech spolupracovníků. My salesiáni v Praze jsme byli rozděleni do několika salesiánských „komunit“, každá komunita měla měsíčně své „cvičení šťastné smrti“; ke každé komunitě pak patřila i nějaká rodina spolupracovníků a tuším, každé třetí „cvičení“ bylo s touto rodinou zpravidla u nich doma. Pokud se týká studia, tak jsme organizovali i několikaleté studium takzvané „malé teologie“, v organizaci byli jak někteří salesiáni, tak i spolupracovníci a další přátelé. Bylo zajímavé, když jsem byl pak počátkem devadesátých let v komunitě německých salesiánů a tam začali na základě podnětů z generální kapituly uvažovat o zapojení laiků do salesiánských děl a podobně, tak jsem si tam připadal velmi zvláštně – oni objevně formulovali něco, co mně přišlo absolutně samozřejmé a co jsme u nás žili; co patřilo k podstatě, bez které bychom možná nepřežili. Ke studiu možná patří poznámka – že ač nám samozřejmě nemohlo dát tolik poznatků a jít do takové hloubky, jak to řádný základní kurz teologie vyžaduje, tak nám, domnívám se, dalo jakýsi velmi zdravý základ, podstatu, základní orientaci, základní teologický postoj. Chodil jsi do zaměstnání a zároveň jsi žil svoje zasvěcení a kněžství. Co ti to přinášelo za radosti a problémy? Jak to přispívalo k tvému duchovnímu růstu? Ptám se proto, že většina z nás má také své zaměstnání a přitom se snaží žít salesiánského ducha, třeba nás v něčem povzbudíš. Zaměstnání mám vlastně od roku 1980 pořád – s výjimkou třech let v Bavorsku. Po návratu jsem devatenáct let pracoval na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích – v různých funkcích a pozicích – jako jiní kolegové. A víceméně je tomu doposud, i když teď je má pozice trochu jiná. Pracuji ve funkci jmenován zřizovatelem, současně jsem i v tuto chvíli členem jednoho z vrcholných orgánů zřizovatele – možná jsem ostatními vnímán jako „nomenklaturní kádr“? 20
Takže těžko tento fenomén (zaměstnání) nějak hodnotit, od toho nemám potřebný odstup, jsem stále v tom. Snad lze říci, že zaměstnání za totality bylo poznamenáno tehdejší celkovou atmosférou; socialismus neznal nezaměstnanost, sledoval některé bizarní ukazatele, tudíž pracovní morálka a zátěž byla zpravidla volnější, než je tomu dnes. Také jsem zaměstnání chápal jako něco, co sice patří k životu, ale svůj zájem a myšlení jsem zaměřoval na něco úplně jiného, o čem jsem ale s kolegy nemohl otevřeně mluvit, takže jsem tam patrně působil poněkud zvláštně. Nicméně si myslím, že vztahy tam nakonec nebyly špatné, s některými kolegy se setkáváme dosud a někdo dává i najevo, že si našich tehdejších aktivit cení. To bylo asi pro mě největším problémem – být v kolektivu, ve kterém musím stále tajit a mlžit, kam jedu na dovolenou, na víkend atd. Pozitivem byl myslím kontakt se životem tak, jak jej sdílela většina národa. Zaměstnání v Portále či na univerzitě už bylo něco jiného, tam už se vědělo, že jsem kněz a salesián, Portál, podobně jako teď Jabok, jsou salesiánské organizace. Univerzita jako veřejná vysoká škola bylo trochu jiné prostředí, má salesiánská identita byla spíše má soukromá věc. I když i tam se našel tu a tam někdo, kdo chtěl pokřtít dítě, oddat, uložit urnu… nebo se nějak bavit o víře či osobních věcech. Anebo jenom v nás kněžích a salesiánech viděl konkrétní „tvář církve“, i když jsme si to zřetelně neuvědomovali a on by to tak neformuloval. Sám jsem byl rád, že jsem posledních pět let práce na univerzitě měl smlouvu s diecézí jako výpomocný duchovní u jednoho kněze, odchovance chaloupek, který je stále v kontaktu s Kájou Herbstem, tato spolupráce mi přinášela radost. Když ses stal naším delegátem, co to pro tebe znamenalo a jak na tu dobu vzpomínáš? A jaké bylo tvoje další salesiánské působení? Delegátem jsem byl krátce, asi dva roky, ale už nějaký ten rok před tím jsem byl nějakým „zástupcem“ delegáta Josefa Kopeckého (st.), takže jsem chodil na spolupracovnickou radu a řadu jiných věcí. Na tu dobu vzpomínám s různým rozpoložením. Byla to doba společenského „přerodu“, to přinášelo jak euforii, nadšení, ale i znejistění a zmatek. Pokud se týká spolupracovníků – na ně vzpomínám velmi rád. Spolupracovníků bylo asi 200, až na opravdové výjimky pouze manželské páry, a opět až na opravdové výjimky mladí lidé, maximálně lidé středního věku. Čili uskupení relativně sourodé, dynamické a schopné ještě udržet vzájemný kontakt mezi všemi členy navzájem. Uskupení organizačně velmi autonomní; svým způsobem zdravě sebevědomé a současně dle možností jako celek rodinné. Rád vzpomínám na jednání tehdejší rady – asi to pro mě bylo první grémium, kde jsem se setkal s bratrským a přitom cíleně věcným jednáním. Po roce 1989 se ukázalo, že řada protagonistů tehdejšího spolupracovnického vedení v sobě měla velký potenciál, který nemohla v socialismu jinde zúročit, takže jej investovala do rodiny salesiánů spolupracovníků; po pádu komunismu jej pak uplatnila v podnikání, v politice na všech úrovních, v jiných smysluplných aktivitách. Vzpomínám z té doby na první navazování kontaktů se spolupracovníky ze sousedních zemí s poznáváním odlišného pojetí této větve salesiánské rodiny u nás. Máš ještě nyní se salesiány spolupracovníky nějaké kontakty, nebo tvoje nynější působení ti k tomu nedává příležitost? V době mých začátků v Českých Budějovicích – ač jsem nebyl oficiálně místním delegátem, tak jsem velmi intenzivně žil s místními spolupracovníky, plnil jsem roli jakéhosi „kvazidelegáta“, v lecčems pro mě spolupracovníci tvořili intenzivnější salesiánské společenství než ve své době turbulentní komunita, pak ale měli svého delegáta a mé vztahy s jednotlivými lidmi sice myslím neztratily svou pevnost, ale byly dány spíše osobními 21
a pracovními vazbami než příslušností k salesiánům spolupracovníkům. A tak je tomu dosud, s jednotlivými salesiány spolupracovníky mám stále nějaký – ale neformální, či jinak formální kontakt. Mohl bys nás na závěr něčím povzbudit, nebo něco poradit? Máte myslím ve svých počátcích dobré, zajímavé a snad i profetické základy; myslím tím sedmdesátá, osmdesátá léta v České republice. Nejsou samozřejmě uplatnitelné dnes, změnila se doba, změnili jsme se velmi my salesiáni, ale bylo by dobré nezapomenout, třeba ještě některé tehdejší principy budou oslovující. Děkuji ti, že sis udělal čas a odpověděl na otázky. Přeji ti do osobního i salesiánského života Boží požehnání. Nápodobně… Připravil Miloš Jansa
Milý Done Bosco, mám tě velmi ráda
Vydáno dne 02. 10. 2015 Promluva hlavního představeného Dona Ángela Fernándeze Artima Nádherné, osobní, upřímné a významné svědectví jedné naší sestry. Měsíc říjen je věnovaný modlitbě růžence. Při krásné vzpomínce na Pannu Marii vám píšu z Mornese, kolébky svaté Marie Dominiky Mazzarellové, v den věčných řeholních slibů tří dcer Panny Marie Pomocnice. V tento krásný den salesiánské rodiny, zaměřený na naše sestry – živý pomník Panny Marie Pomocnice – jak si to přál Don Bosco, mi na konci eucharistické slavnosti jedna mladá řeholní sestra odevzdala dopis se slovy, že je to její dar Donu Boskovi k dvoustému výročí jeho narození, jako poděkování za všechno, co v jejím životě znamenal. Dopis jsem si v klidu přečetl a postupně, jak jsem četl, stále více ve mně ožívala jistota, že Pán komunikuje v životě každého z nás reálně a neustále, skrze mnohé různé prostředky. Požádal jsem tuto sestru o povolení anonymně zveřejnit její dopis. A zde je. Milý Done Bosco, to jsem já, vždyť mě znáš. Zanedlouho bude tvůj svátek a milióny lidí ti budou vyjadřovat svoji synovskou a dceřinou lásku. Já jsem na této nesmírné pláži jen maličkým zrníčkem písku. Ale i tak ti chci dnes vyjádřit svou vděčnost. Děkuji, protože díky Bohu jsem se o tobě doslechla. Když jsem četla příběh tvého života, snažila jsem si představit, jaký jsi byl. Potom jsem tě skutečně poznala. Potkala jsem tě na dvoře mládežnického střediska tvých synů salesiánů. Poznala jsem tě na tom širokém dvoře plném dětí, dospívajících a mladých. A viděla jsem salesiány, jak běhají, smějí se a naslouchají mladým. Zdálo se mi, že toto je nebe. Objevil ses v mém životě právě v době, když jsem dospívala. Když mě všechno nudilo a nevěděla jsem, kým skutečně jsem. A potom jako semínko tvého charismatu vstoupil do mého života Pán, který je láskou a radostí. Vzpomínám si, jak jsem v určitý den v sobě pocítila velmi živou touhu být „salesiánem“. Být jako ty, nikdy nepřestat být šťastná. Pomáhat druhým poznávat Boha, jak jsi to dělal ty. Mluvit jako ty, protože vidět nějakého salesiána vždy znamená vidět tebe. Tvůj styl a tvoje osobnost mi pasovaly jako oděv na míru. Postupně si mě Bůh neodolatelně získal, a tak začalo moje dobrodružství. Tvoje otcovská přítomnost mě vždy obklopovala a byla intenzívní zejména ve chvíli, kdy Bůh povolal mého otce, aby byl s ním. Bůh byl přítomný v každém salesiánovi, který doprovázel mě a mé drahé v těchto těžkých chvílích. Done Bosco, umožnil jsi mi tak vychutnat přítomnost Boha, že jsem si ji už nemohla držet celou pro sebe, ale musela jsem ji darovat druhým. A tak tento překvapující Bůh dokázal vést moje kroky tak, že jsem se stala dcerou Panny Marie Pomocnice. 22
Dnes ti znovu říkám, děkuji. Děkuji za přítomnost tvých synů a tvých dcer. Když byla bolest mého srdce největší, potkala jsem někoho, s kým jsem si mohla popovídat. Když jsem prožívala chvíle sklíčenosti a smutku, potkala jsem někoho, kdo mi přinesl pokoj. Když moje provinění křičela o mé křehkosti, potkala jsem někoho, kdo byl zprostředkovatelem Božího milosrdenství. Když jsem byla v nebezpečí, někdo dal za mě život. Nevím, Done Bosco, nevím, jak ti mám říct, jaký jsi byl pro mě velký. Já nebudu nejlepší mezi Božími syny a dcerami, ale mám srdce, které tě velmi miluje, protože nejsi světec, který se narodil a existoval před dvěma sty roky. Jsi světcem, který se dělí o radost z Boha v živém charismatu, protože Bůh je živým Bohem. Kdybys tak skutečně věděl, čím vším pro mě jsi! Přiblížil jsi mě k Bohu, který dal smysl mému životu, a ukázal mi, jak krásné je dát život za Krista. Všechno nejlepší a šťastné dvousté narozeniny, drahý Done Bosco! Chtěla bych tě obejmout a říct ti: „Děkuji, miliónkrát děkuji. Mám tě velmi ráda.“ To je nádherné, osobní, upřímné a průzračné svědectví naší sestry. Je to krásné poselství pro celou salesiánskou rodinu. Je výzvou a provokací pro nás všechny, především pro mé bratry salesiány, protože všichni mladí především dnes potřebují, abychom ztělesňovali Dona Boska. Abychom víc než kdykoliv předtím byli „dnešním Donem Boskem“ a žili jako Ježíšovi učedníci v duchu salesiánského charismatu naší rodiny. Toto svědectví mě podněcuje k zamyšlení, jak se náš Bůh dotýká srdcí každého z našich „dětí“ ve světě. Jak jeho Duch objímá, hladí, provokuje a povolává. A jak zprostředkovává, abychom mohli být pro jiné – je též živým slovem přítomného a účinného Boha pro ty, co chtějí Božímu slovu naslouchat. Děkuji ti, milá sestro, společně s těmi, co budou číst toto tvé krásné svědectví. Spolu s tebou prosíme Dona Boska, aby orodoval u Pána. Aby mnoho dalších mladých pocítilo touhu následovat Ježíše v různých povoláních naší salesiánské rodiny, která je především rodinou v službě celé církvi s papežem a místními církvemi, jak si to vždy přál Don Bosco. Podle Il Bollettino Salesiano, říjen 2015 přeložil Roman Farion
9. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE Společenství 607 Rosice V Rosicích u Brna působil od r. 1972 salesián P. Oldřich Med. Na naší rosické faře se navzdory tehdejším totalitním poměrům, umocněným komunistickou historií města, konalo opravdu hodně různých setkání a akcí, které přispěly k přežití salesiánského díla v naší vlasti. Z místních se na faře krom našeho mládežnického společenství setkávaly postupem času jednou za měsíc i manželé či rodiče, pro které měl P. Med připraven program. Zřejmě všichni účastníci těchto setkání si odnesli do života něco pozitivního ze salesiánského charismatu a někteří pak byli přivedeni k plnému členství v rodině salesiánských spolupracovníků. Teprve čas ukázal, že v některých případech byla institucionalizace vztahu k salesiánskému duchu a rodině zřejmě hodně ovlivněná nadšením z přicházející svobody, neboť po určitých těžkostech se s námi již nesetkávají. Autor tohoto článku coby Rosičák se na sklonku totality se svou nastávající formovali zpočátku ještě jako studenti mezi Brňáky a od začátku devadesátých let jsou trvale nejmladšími ve společenství Rosice. Nyní jsou členy našeho společenství tři ženy, jeden muž a čtyři manželské páry. Jen necelá polovina z nás si neužívá výhod penze, jen tři členové jsou přímo z rosické farnosti. V dřívější době se o nás obětavě staral Pavel Liškutin s podporou P. Petra Chovance a poslední tři roky jsme vděční za službu P. Jana Stuchlíka, který nám byl potvrzen i na následující období (díky, Petře!). V uplynulých několika málo letech, kdy se se Západoče23
chy střídáme v moderování specifických, ale nesmírně obohacujících duchovních cvičení u trapistů v Novém Dvoře, nás Jenda doprovází i tam. Ostatně příští rok na konci září to můžete zkusit otestovat! Scházíme se tradičně měsíčně po rodinách nebo ve středisku v Brně – Žabovřeskách. Jsme sice věkově poněkud rozvrstvení, ale snažíme se jednak udržet ducha rodiny a také alespoň jednou do roka vymyslet netradiční podnik, např. společnou pouť nebo třeba poslední naše setkání před prázdninami bylo v přírodě nad městem Rosice u kaple Nejsv. Trojice (a v ní) s požehnáním „Městu a spolupracovníkům“. Tam jsme pozvali i naše o něco mladší přátele, protože jako důležitý úkol vnímáme vytvořit klima a vyprosit v našich farnostech povolání z mladších ročníků do rodiny salesiánů spolupracovníků. Snažíme se v této věci nenásilně otvírat vrátka zejména při setkávání mladých rodin z domašovské a sousední rosické farnosti. Kéž bychom dokázali být vnímaví a trpěliví a s otevřeným srdcem spolupracovat s Boží milostí, která je úžasná a nevyčerpatelná. Miroslav Staněk, t.č. koordinátor, s podporou Mařenky Koutné za Rosice Díky za další vonný květ do naší rodinné kytice, již velice objemné!!! (A jen tak mimochodem, duchovní cvičení v Novém Dvoře, která Mira avizoval, vřele doporučuji!!! :-) Kruh představujících se místních společenství se pomalu uzavírá. Příští představení spolča do Zpravodaje zavítá z Moravských Budějovic. Těšíme se. Sazeč František
10. RŮZNÉ Je možné potřebovat málo a žít hodně
Vydáno dne 15. 07. 2015
Papež František vydal, jak asi víme, „ekologickou“ encykliku Laudato si. Encyklika je ale tak dlouhá a těžká ke čtení, že jí asi málokdo z nás přelouská. Proto mi to nedalo a aspoň kousek se vám pokusím vnutit. Pro ještě rychlejší přístup stačí do začátku číst tučný text (to je moje zcela neoficiální subjektivní zvýraznění myšlenek). 222. Křesťanská spiritualita nabízí alternativní pojímání kvality života a povzbuzuje k prorockému a kontemplativnímu životnímu stylu, schopnému hluboce se radovat a nebýt posedlí konzumem. Důležité je přijmout starodávné ponaučení vyskytující se v různých náboženských tradicích a také v Bibli. Jde o přesvědčení, že „méně je více“. Neustálé hromadění možností konzumace rozptyluje srdce a brání v doceňování každé věci a každé chvíle. Stanout naopak v přítomnosti každé a jakkoli nepatrné reality nám naproti tomu otevírá mnohem více možností chápat a osobně se realizovat. Křesťanská spiritualita navrhuje růst ve střídmosti a schopnost těšit se málem. Je návratem k jednoduchosti a umožňuje nám pozastavovat se a vychutnávat nepatrné věci, děkovat za možnosti, které nám skýtá život, bez lpění na tom, co máme, a bez smutku nad tím, co nemáme. Je proto třeba unikat dynamice nadvlády a pouhé akumulaci potěšení. 223. Střídmost žitá svobodně a vědomě je osvobozující. Není méně živá, není méně intenzivní, ale zcela naopak. Více vychutnávají a lépe prožívají každý okamžik ti, kdo se přestanou všude a vždycky pídit po něčem, co nemají, avšak cení si každého člo24
věka a každé věci, učí se důvěrně se seznamovat s těmi nejjednoduššími skutečnostmi a dovedou se jimi těšit. Takto dokáží omezovat neuspokojené potřeby a umenšovat únavu a úzkost. Je možné potřebovat málo a žít hodně, zejména jsme-li schopni dávat prostor jiným potěšením a nacházet uspokojení v bratrských setkáních, ve službě, zužitkováním vlastních charismat, v hudbě a umění, v kontaktu s přírodou, v modlitbě. Štěstí vyžaduje umění omezovat určité potřeby, které nás otupují, a zůstat tak přístupní rozmanitým možnostem, které život nabízí. 224. Střídmost a pokora v posledním století nebyly ceněny. Je-li však generalizujícím způsobem oslabeno uplatňování nějaké ctnosti v osobním a sociálním životě, způsobuje to mnohé nerovnosti, včetně těch ekologických. Nestačí proto už mluvit jenom o integritě ekosystémů. Je třeba mít odvahu mluvit o integritě lidského života, o nezbytnosti prosazovat a spojovat všechny velké hodnoty. Ztráta pokory v člověku, přehnaně nadšeném možnostmi ovládat všechno bez omezení, může skončit poškozením společnosti a životního prostředí. Není snadné dát uzrát této zdravé pokoře a šťastné střídmosti, pokud jsme autonomní, pokud vylučujeme ze svého života Boha a naše já zaujímá Jeho místo, pokud věříme, že naše subjektivita určuje, co je dobro a co je zlo. 225. Na druhé straně v žádném člověku nemůže uzrát šťastná střídmost, pokud není smířen sám se sebou. A součástí adekvátního porozumění spiritualitě je rozšíření našeho chápání míru, který je mnohem víc než absencí války. Vnitřní pokoj lidí se velice pojí k péči o ekologii a obecné dobro, protože je-li prožívána autenticky, odráží se ve vyrovnaném životním stylu, ke kterému se pojí schopnost úžasu vedoucímu na hlubinu života. Příroda je plná slov lásky, ale jak jim naslouchat, jsme-li uprostřed neustálého lomozu, stálé a úzkostné roztěkanosti nebo kultu zdání? Mnozí lidé zakoušejí hlubokou nerovnováhu, která je nutí dělat věci maximálně rychle, aby měli pocit zaneprázdněnosti, v nepřetržitém spěchu, který je vede k tomu, že převrátí všechno, co je kolem nich. To má dopad na způsob, jakým zacházíme s životním prostředím. Integrální ekologie vyžaduje, abychom věnovali trochu času na obnovu klidné harmonie se stvořením, na zamyšlení o svém životním stylu a svých ideálech, na rozjímání o Stvořiteli, který žije mezi námi a v tom, co nás obklopuje, a jehož přítomnost „nemá být konstruována, nýbrž objevována a odhalována“. 226. Mluvíme o postoji srdce, které všechno prožívá s klidnou pozorností, dovede plně před někým stanout, aniž by přemýšlelo o tom, co bude pak, odevzdává se každé chvíli jako božskému daru, který je třeba žít v plnosti. Ježíš nás učil tomuto postoji, když vybízel, abychom hleděli na polní lilie a nebeské ptactvo anebo když „pohlédl s láskou“ (Mk 10,21) na hledajícího člověka. On jistě dovedl být plně přítomen u každého člověka a každého tvora, a tak nám ukázal cestu k překonání chorobné úzkosti, která nás činí povrchními, agresivními a bezuzdnými konzumenty. 227. Výrazem tohoto postoje je zastavení a poděkování Bohu před jídlem a po jídle. Navrhuji věřícím, aby obnovili tento cenný zvyk a hluboce jej prožívali. Tato chvíle dobrořečení, byť velmi krátká, nám připomíná naši životní závislost na Bohu, upevňuje v nás smysl pro vděčnost za dary stvoření, je projevem vděčnosti těm, kdo svojí prací tato dobra poskytují, a posiluje solidaritu s těmi nejpotřebnějšími. Pepa Hes Reakce na webu: • Pepo, děkuju, že ses výběru věnoval. Jsou to staré dobré pravdy řečené znovu a jinak. A to považuji za důležité. Jdu zkoušet, co to se mnou udělá. Ahoj Petr 25
• Také já děkuji za krásná slova. V tyto dny je prožívám naplno. Obrovské sucho, které nás zahrádkáře všechny trápí, vede na druhé straně k vděčnosti za to málo, co se urodí, k šetření vodou a uvědomění si, že věci, které byly a kterými se plýtvalo, nemusí v budoucnu být vůbec samozřejmé. Jana
Termín zimního plesu ASC – 9. 1. 2016
Vydáno dne 27. 09. 2015 Milí přátelé, letošní ples ASC se bude konat 9. ledna 2016 v sokolovně v Jinonicích v Praze. Podrobnosti se dovíte později. Zatím si jen rezervujte termín. Už teď se na vás těšíme! Společenství Praha-Střed
Setkání bývalé provinciální rady
Vydáno dne 08. 10. 2015 Milí přátelé. Chci se s vámi podělit o překrásný zážitek ze setkání bývalé provinciální rady 2006–2012, ve které jsem měla možnost být. Jsem člověk neustále se na něco těšící (jak říká můj Fanda), a tak to bylo i s tímto víkendem. Již před rokem jsme si jeho termín naplánovali a já, jak jinak, jsem se těšila celý rok :-) Přebývali jsme v historické Telči, městě zahrnutém mezi památky UNESCO. Celé městečko i naše ubytování na historickém náměstí skýtalo skvělou potěchu pro duši i pro oko. Protože jsme po celý víkend prozkoumávali pamětihodnosti města a vzdálenějšího okolí, i tělo si procházkami přišlo na své. Navštívili jsme nedaleký hrad Roštejn, kde se filmovaly dvě pohádky, prošli jsme se Roštýnskou oborou a její naučnou stezkou. Strávili jsme spolu milý sobotní salesiánsko- přátelský večer při milém sdílení a dobrém moku moravském. V neděli jsme jeli na mši svatou do Kostelního Vydří, odkud vám posíláme společné foto. A nakonec přišlo milé překvapení pro ženy – návštěva malebné vesničky Maříž u Slavonic s pověstnou autorskou keramikou a dobrou obědovou tečkou v pařížské restauraci na závěr celého víkendu. Díky Jirkovi Mácovi, že nám připravil tak fajný víkend a díky všem „účastníkům zájezdu“ za srdečnou atmosféru. Je to nádherné, když se rodina sejde!Za vše děkuji, Iva Růžičková – věčně se na něco těšící
Ples ke 20 letům založení Salesiánského střediska mládeže
9. 10. 2015 Milí přátelé! Velice rychle se přibližuje den D – a sice pátek 20. listopadu 2015 od 19.30 v KD v Ládví v Praze 8, kdy vypukne 1. střediskový ples na oslavu 20. výročí od založení Salesiánského střediska mládeže. Srdečně Vás a Vaše přátele zveme! 26
Vstupenky je možné zakoupit každý všední den od 9–20 hod na recepci Salesiánského centra. (Kobyliské nám. 640/11, Praha 8 - Kobylisy) Ti, co nemají k sobě dvojici, tak ať určitě přijdou také, proběhne zajímavá soutěž pro všechny a rozhodně se nudit nebudete! A tombola také zaujme. Můžete vyhrát poukázky na úžasnou večeři s přáteli, ribstol, vstupenky na skvělou zpěvačku Marinu and the Diamonds do Incheba Arény, profesionální sluchátka, bundy, mikiny, trička, vstupenky na Českou filharmonii, deskové hry, ochutnávku čokolády, a mnoho dalšího. Moc děkuji všem, kteří si naši pozvánku nenechají jen pro sebe a pošlou ji dále! PS: Pokud by někdo chtěl něčím přispět do tomboly, prosím pište na e-mail: spackova@ sdb.cz nebo volejte 732 938 172. Pokud máte zájem darovat do tomboly větší dárek, umístíme vám logo na banner dárců a sponzorů. Těšíme se na vás!!! BBus.Eva Špačková, DiS.
Veliká radost do rodiny – malý vnouček Kryštůfek
Dne 12. 10. 2015
Milí přátelé, rádi bychom se s vámi podělili o velikou radost. Do naší rodiny přibylo další vnoučátko. Naší Dorotce se ve středu 7. října v poledne narodil první synek jménem Kryštof (váha 3340 g). Porod byl sice kvůli obrácené poloze toho rošťáka císařským řezem, ale vše proběhlo v pořádku a celá rodinka (viz foto) již byla propuštěna z porodnice domů. S obrovskou vděčností Karel a Klára Novotných • Vaše radost je i naší radostí. Honza a Dagmar Beránkovi • Milá Klári, Karle i Dorotko a tatínku :-) Moc a moc vám gratulujeme a sdílíme s vámi vaši radost. Ať Kryštůfek roste k Boží oslavě a vaší velké radosti a ať se z něj stále může radovat i celé nebe. A vám, milá rodinko, moc přejeme i vyprošujeme sílu a odvahu k výchově podle Don Boskova vzoru, tedy výchově plné laskavosti, rozumu a pevné neochvějné důvěry k Bohu. Mojmír a Maria Novotní • Přejeme Boží požehnání celé velké, krásné rodině. Jandáčci
11. NAŠI OSLAVENCI
Zdroj: Web / Adresář ASC / Výpisy / Jubilea
V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá kulatější jubilea tito naši přátelé: Chromjáková Kristina 2. 10. 50 Cočev Jiří 20. 11. 50 Šilhavý Jan 20. 11. 55 Dufala Jan 5. 10. 50 Hejlová Jana 10. 10. 55 Šetřil Jan 21. 11. 75 Machů Pavla 29. 11. 50 Pavel Miroslav 14. 10. 60 Radinová Magda 29. 11. 50 Kubíček Václav 16. 10. 60 Moravec Tomáš 24. 10. 60 Smolek Tomáš 1. 12. 65 Ptáčník Petr 1. 11. 50 Kuřina Petr 3. 12. 50 Dulavová Věra 6. 11. 55 Štafl Jaroslav 3. 12. 35 Naňáková Helena 10. 11. 40 Bočková Jitka 5. 12. 55 Šerý Jan 10. 11. 50 Holeňová Bohumila 9. 12. 50 Hermanová Marie 15. 11. 50 Janžurová Ludmila 16. 12. 50 Fajstavr Antonín 18. 11. 60 Kvapil Tomáš 18. 12. 60 27
Šanová Eva Nádvorníková Blanka Solovský Pavel
20. 12. 23. 12. 23. 12.
85 55 35
Tauchman Jiří Šaňková Petra Wagnerová Jana
23. 12. 24. 12. 30. 12.
60 35 70
12. KALENDÁŘ AKCÍ 24.-26.10. 2015 7. 11. 2015 20. 11. 2015 8. 12. 2015 12. 12. 2015 9. 1. 2016 16. 1. 2016 31. 1. 2016 12. 3. 2016 29.4.-1.5. 2016 14. 5. 2016 11. 6. 2016
Regionální rada ASC regionu Střední a východní Evropa (v Praze) Setkání PR s místními radami v Brně Líšni Ples ke 20 letům SSM, Praha 8, od 19.30 (viz str. 26) Oslava P. M. Neposkvrněné, 18.00 FMA Praha Karlín, po mši občerstvení a akademie – všichni jsou srdečně zváni! Jednání PR – Žabovřesky Ples salesiánské rodiny v Praze Jinonicích Jednání PR – Olomouc Oslava Dona Boska v Kobylisích. Od 16.00 divadelní představení Společná duchovní obnova salesiánské rodiny v Praze Kobylisích Setkání PR s aspiranty na vstup do ASC Festival 2016 Pouť ASC na Sv. Kopečku u Olomouce Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres:
[email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected] Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected] Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 136 bude 10. prosince 2015, dá-li Bůh… :-)
Můžete si odstřihnout a používat…
Úmysl modlitby Pane, ty nás znáš a víš, co potřebujeme, prosíme tě tedy spolu s celým společenstvím salesiánů spolupracovníků: – za zdárné vyřešení rodinného problému – za dobrý konec soudního procesu pro Honzu Beránka a jeho rodinu – za vážně nemocnou Sylvii Stodolovou a celou jejich rodinu – za uzdravení Pepy Pešaty na přímluvu Ignáce Stuchlého – za probíhající synod o rodině a jeho ovoce v životě všech lidí – za lidi, kteří v současné době utíkají před válkou, a za ty, kdo mohou nabídnout pomoc, aby tato pomoc přinesla dobro pro všechny – za ty, kdo války rozpoutávají, aby se jim zjevila Láska 28
