© skaj
OBSAH: Úvod……………………………………………………………………………………………………….3 I. Kapitola……………………………………………………………………………………………….9 - 21 1) Pojem svátostka a jejich rozdělení pro účely této práce………………. 9 2) Lidová zbožnost v době baroka, rozvoj poutí a kultu svatých ve vztahu ke svátostkám (krátké shrnutí)…………………………………….12 3) Pár slov o kultu „svatých“ a jejich zobrazování v umění……………….. 15 II. Kapitola………………………………………………………………………………………………22 - 37 Ikonografie, hagiografie, atributy a symboly - základní teoretická východiska pro určování svátostek……………………………………………… 22 III. KAPITOLA…………………………………………………………………………………………. 38 - 54 1) Seznam atributů, vztahujících se k jednotlivým vybraným mučedníkům, světicím a světcům – určování svátostek podle atributů……………………………………………………………………………………….. 38 2) Seznam opisů, získaných z nalezených svátostek – možnosti určování svátostek podle opisu a jeho význam…………………………….. 49
ZÁVĚR……………………………………………………………………………………………………. 55
Seznam použité a doporučené literatury……………………………………………….56
2
Úvod Hledání „ztraceného času“ je jedna z nejlepších věcí, která mě kdy v životě potkala; škoda jen, že jsem se k tomuto koníčku dostal tak trochu „po sezóně“. Ale i tak, jakmile je to jen trochu možné, zmizím na pole nebo do lesa a tam, s hlavou skloněnou k zemi, nejraději nacházím (kromě mincí) „své svaté“… Na rozdíl od těch, kteří vzhlížejí vzhůru a hledají je v „nebi“, já stoprocentně vím, že tam dole, kousek pod povrchem země, skutečně jsou – tedy alespoň jejich obrazy, zachycené v malých kouscích kovu, kterým se všeobecně říká „svátostky“.1
Můj zájem o problematiku „svátostek“ souvisí s úplně prvním nálezem – kromě několika zničených RU dvouhaléřů jsem na oraništi našel i kousek kovu, na němž jsem tušil neurčité obrysy jakési postavy, držící praporec přes rameno. A jak už to klasicky bývá u začátečníků, podrobil jsem tento kousek kovu důkladné (ale opravdu důkladné) očistě ve snaze odstranit z kovu veškerou „špínu“ tak, abych mohl zjistit, co nebo kdo je na tom kousku kovu vypodobněn. Očista kousku mosazi se povedla dokonale
, obraz světce tenkrát „tak trochu“
vymizel a já jsem o něm nezjistil vůbec nic, kromě toho, že se podle tvaru a zbytku závěsného očka jednalo o „svátostku“.
Popsanou situaci nemám moc rád, většinou se snažím „přijít věcem na kloub“, a tak -podobně jako policisté, kteří mají v ruce nakreslený portrét pachatele- jsem se i později snažil přiřadit „načrtnuté postavě chlápka s praporcem“ i nějakou konkrétní identitu. Dnes už vím, že na svátostce byl vyobrazen sv. Venancio de Camerino.2 Při snaze zjistit nějaké bližší údaje o tomto světci, resp. o problematice svátostek jsem však zjistil, že získat nějakou ucelenou studii o „svátostkách“
- o tom, co obrazy na nich znamenají, a jak
je určit - je velký problém.
Informace jsou poskrovnu roztroušeny na různých internetových stránkách, většinou však v podobě zveřejněných fotografií a bez doprovodné a dostatečné informační podpory. 1
Text v žádném případě nevyjadřuje můj názor na víru a věřící, ani není jejich zesměšňováním – pouze konstatuje jednoznačně prokazatelnou skutečnost.
2
Na svátostce je (také) vyobrazen sv. Venancio de Camerino. Jde o nález kolegy, nikoli o popisovanou mnou nalezenou a zničenou svátostku.
3
Literatura, vztahující se k této problematice vycházela především v německém jazyce ve druhé polovině 19. a počátkem 20. stol. (např. Johan Petr Baierlein, L. F. Kuncz, A. M. Pachinger, B. Müller, D. H. Kerler). V letech 1926 – 1938 pak vydal v českém jazyce pojednání o svátostkách Bedřich Přibil. Jeho práce byla zveřejněna v jednotlivých číslech Numismatického časopisu československého (dále jen „NČČ“), který byl v dané době vydáván Numismatickou společností československou v Praze.3 Přibilova práce byla nedávno přetištěna v jistém časopise, který se zabývá problematikou detektoringu.
Studie z pera téhož autora, věnovaná vyobrazení sv. Václava na svátostkách a dalších medailích s názvem „Medaile a svátostky k poctě sv. Václava“ s podtitulkem „Soupis medailí a svátostek s obrazem sv. Václava i těch, jež s jeho kultem souvisejí, nebo světce vzpomínají“, byla novodobě přetištěna v Almanachu poutníků na staroslavnou Budeč – Posel z Budče“ č. 23/2006.4
Další Přibilova studie s názvem „Svatojánské medaile a svátostky“ vyšla v almanachu s názvem „Pragensia svatojanská“, který byl vydán ku příležitosti výstavy svatojanských Pragensií, kterou Výbor Svatojanský zahájil dne 19. března 1929 v sále starobylého kláštera Alžbětinek na Novérn Městě Pražském. Stejnému námětu –svátostkám s vyobrazením sv. Jana Nepomuckého- se věnovalo dílko autora Emericha Petříka „Pokus o soupis pamětních medailí, ražených na počest zemského patrona, svatého Jana Nepomuckého“, které bylo nově přetištěno v čísle 25/2008 Almanachu poutníků na staroslavnou Budeč – Posel z Budče“ (s úvodním článkem, pojednávajícím o E. J. Petříkovi z pera autorů Jiřího Lukase a Miroslava Janaty).
Pokud máte zájem jen o rámcové určení nálezu (svátostky), máte možnost vložit její fotografii na některý ze specializovaných webů, kde vám (někdy) budou víceméně obecně 3
Úvod do studia náboženské medaile, NČČ, ročník II., 1926 Soupis československých svátostek, katolických medailí a jetonů, díl I. Čechy – venkov, NČČ, ročník VII., 1932 Soupis československých svátostek, katolických medailí a jetonů, díl II. Čechy – Praha, NČČ, ročník XIII. – XIV., 1937 - 1938 4 Vydává Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně ve spolupráci s Římskokatolickou farností u kostela sv. Petra a Pavla v Unhošti (ISBN 80-903784-1-2). Odkaz: www. omk.cz
4
určeny. Je na vás, zda si pak pořídíte popisek k nálezu či si „obraz“ zapamatujete. Je mi ale jasné, že pro řadu kolegů tímto veškerá snaha po „určení“ svátostky skončí. Znám případy, kdy nálezce zjišťoval informace ke svátostce nikoli proto, aby si „rozšířil obzory“, ale aby věděl, co má napsat do popisku, když ji poté prodával prostřednictvím specializovaných webových portálů. A už vůbec nechci myslet na situaci, kdy jiný kolega nevyčištěnou svátostku vrhne do krabice s jinak nevýznamným „šrotem“, a za pár hodin na ni -navždyzapomene… Takové jedince sice chápu (já např. nesbírám rezavé válečné „klumpy“), nicméně potichu brečím… ☺
Nálezce či majitel, který má zájem o zjištění podrobnější informace o svátostce, resp. o obrazech, které na sobě nese (a chce si svátostku z různých důvodů určit sám, bez zveřejnění fotografie nálezu), se dostává do složité situace. Jednou z možností je porovnávat svůj nález s fotografiemi svátostek, zveřejňovanými na specializovaných „loveckých“ webových stránkách, což ale znamená „prodírat“ se houštím fotografií hluboko do historie webu (toto řešení jsem osobně po dvouhodinovém prohlížení fotek také zavrhl). Má-li někdo k dispozici příslušná čísla NČČ (Přibilovy články) nebo to, co vyšlo ve zmíněné literatuře, a chce-li tuto literaturu využít k určení svátostky, pak také nemá vyhráno. Záhy totiž zjistí, že také musí nejprve prohlédnout všechny obrazové přílohy (a porovnávat svůj nález s reprodukcemi jednotlivých svátostek), a teprve (pokud uspěje) si podle čísla fotografie v textu práce může vyhledat informaci, o jakou svátostku se vlastně jedná.
Pravděpodobně ale bude mít problémy s tím, že na své svátostce (až na výjimky) neuvidí vše, co je zobrazeno i na fotografii (ty také nejsou bohužel vždy kvalitní). Zpravidla bude možné porovnávat jen zachovalejší, výraznější linie obrazu, části opisu nebo jednotlivá jeho písmena, pokud jej lze vůbec přečíst. Na základě tohoto porovnávání se pak při troše štěstí dozví, co by mělo na svátostce vlastně být zobrazeno: který světec nebo jaké poutní místo, či jaká relikvie nebo milostný obraz - tedy to, co běh času, kysličníky a chemie zničily; co ve skutečnosti vy ani náhodou nevidíte, ale spíš jen tušíte, že vidíte… Můžete tak např. zjistit, že líc (avers) svátostky je popisován takto: „Světec s předu po pás v pluvialu a mitře; v pravici drží křížovou hůl, v levici měšec..“. S.THO: -DE-VILNOVA (opis na svátostce)
5
a že se tudíž jedná o vyobrazení sv. Tomáše z Villanovy (krom toho, se z textu také dozvíte, že svátostka souvisí s Farním chrámem sv. Tomáše apoštola s klášterem obutých Augustiniánů v Tomášské ulici v Praze).5
Většina nálezců je v tuto chvíli spokojena, a své pátrání po původu a vysvětlení „obsahu“ svátostky spokojeně ukončí.
Ne tak někteří jedinci, kteří si začnou klást otázky typu: k čemu je mi informace, která mi sděluje, kdo je zobrazen na svátostce, když ani nevím, jak to autor textu zjistil? Co budu dělat s ostatními svátostkami, které bych chtěl určit, ale nikde jsem nenašel žádnou shodu s těmi, které jsou zobrazeny v příloze (katalogu atp.)? Navíc třeba ani nevíte o existenci farního chrámu sv. Tomáše v Praze, marně lovíte v hlavě obsah pojmů pluviál, mitra a dokonce i informaci o tom, že kdy existoval svatý Tomáš z Villanovy. Netušíte, co to bylo za člověka a proč je vůbec na svátostce zobrazen, notabene s jakousi křížovou holí a měšcem v ruce…
Přátelé, nezoufejte, byl jsem -a občas ještě jsem- na tom úplně stejně jako vy, kteří jste se zatím o problematiku svátostek a jejich určováním podrobněji nezajímali.
Rozhodl jsem se proto shrnout své dosavadní skromné znalosti a s využitím dostupné literatury6 (včetně internetu) jako informačních zdrojů (a s použitím vlastních i vámi zaslaných fotografií svátostek) vytvořit jakýsi manuál – průvodce, s jehož pomocí byste měli samostatně dokázat určit a zařadit své současné i budoucí nálezy či dary. Tato práce v maximální míře využívá dostupných zdrojů uvedených v odkazech, nemá totiž smysl „přepisovat“ něco, co již dobře zpracovali jiní autoři. Je ale třeba mít na paměti, že citované práce byly zpravidla psány s jiným cílem, nicméně i tak je možné je považovat za základní teoretická východiska, na nichž budeme své znalosti stavět.
Upozorňuji ale na to, že tato práce si neklade za cíl naučit vás časově zařazovat konkrétní medaili (svátostku) z hlediska období, kdy byla vyrobena (ostatně největší jejich množství bylo odlito, vyraženo, vyřezáno a rozšířeno mezi věřící v rozmezí od poloviny 17. stol. do 5
Přibil, B.: Soupis československých svátostek, katolických medailí a jetonů, díl II.: Čechy – Praha, NČČ, ročník XIII. – XIV., 1937 – 1938, str. 31, položka *474 6 Viz Seznam použité a doporučené literatury a poznámky pod čarou.
6
sklonku 18. stol., tedy do doby zrušení jezuitského řádu a realizace josefínských reforem). Nebudeme se také zabývat autory předloh, resp. jednotlivými jejich tvůrci. Tato práce totiž není primárně určena pro sběratele náboženských medailí, ale pro nás, kteří pracujeme s kvalitativně naprosto odlišným materiálem; my lovíme „zážitek z nálezu“, a až potom (někteří) chceme vědět, co jsme to vlastně našli. Klasičtí „sběratelé“ to mají nastaveno trochu jinak.
Vzhledem k rozsahu materiálu bylo nutné tuto práci rozdělit na tři části. V tomto I. díle jsou zpracovány materiály k mučedníkům, blahoslaveným a světcům (světicím). Ale pozor – kritériem zařazení určité osoby do mého seznamu světců byla primárně existence svátostky s vyobrazením osoby, která je za mučedníka, blahoslaveného či svatého považována (především katolickou církví), resp. aktuální dostupnost fotografie takovéto svátostky. Druhotně jsou pak v seznamu zařazeny osoby, jejichž některé atributy se kryjí s atributy těch osob, k nimž jsou fotografie svátostek k dispozici nebo osoby, které jsou všeobecně známé a jejichž svátek se běžně připomíná (tyto pak jenom pro rozšíření vašich znalostí). Vzhledem k počtu osob, které jsou v Martyrologiu Romanum a jeho pozdějších revizích (či obdobných jiných seznamech) uvedeny, je nemyslitelné zabývat se (pro účely této práce) všemi tam evidovanými osobami.7 Zájemcům o studium této problematiky doporučuji studium literatury, běžně dostupné na českém knižním trhu (za všechny např. Ravik, S.: O světcích a patronech, Levné knihy 2006, ISBN 978-80-7309-343-3).
Druhá část (II. díl) se bude samostatně zabývat svátostkami, na nichž jsou vyobrazeni Panna Marie, Ježíš Kristus a některé další biblické postavy, třetí část (III. díl) pojedná o významných poutních místech (v nichž se obvykle nacházejí milostné obrazy či jiné svaté relikvie, uctívané v průběhu poutí a náboženských obřadů).
Doporučuji vám seznámit se s texty, věnovanými jednotlivým mučedníkům, světcům či světicím, na něž budou odkazovat jednotlivé atributy, a to i tehdy, jste-li nevěřící. Minimálně to obohatí vaše všeobecné znalosti (také z oblasti výtvarného umění), ale zcela jistě získáte potřebný základ pro další práci s nalezenými svátostkami.
7
V roce 2001 zveřejnil Vatikán nově přepracovaný oficiální seznam světců katolické církve - „Martyrologium Romanum" (poprvé vydáno v roce 1583). Práce na něm trvaly po dobu 35 let a seznam obsahoval v době vydání 6.538 položek (zahrnuje i světce, kteří jsou uznáváni jen místně). V rámci revize byly ze seznamu odstraněny některé postavy světců, jejichž existenci nebo tradici uctívání nebylo možno historicky doložit
7
Tak – dáme se do díla. Některé z vás ale asi zklamu – bez teorie a vysvětlení pojmů to opravdu nepůjde…
S. Maria Einsidelnsis*
* Klášter Einsiedeln je nejvyhledávanější poutní místo ve Švýcarsku. Nachází se v kantonu Schwyz ve městě Einsiedeln.
8
I.
Kapitola
1. Pojem svátostka a jejich rozdělení pro účely této práce Svátostka –tak jak tento pojem vztahujeme k nejčastějším nálezům tohoto druhu kovového přívěsku– tvoří jen určitou podskupinu tzv. „náboženské medaile“. Tyto náboženské medaile byly objednávány, zhotovovány a používány k různým účelům, např. jako dar ke křtu, k biřmování, k uzavření sňatku, k založení či posvěcení církevních staveb (kostelů, chrámů), u příležitosti svatořečení, intronizace či úmrtí církevních hodnostářů, jako amulet na ochranu proti přírodním živlům, nemocem, jako řádový odznak či odznak různých (např. špitálních) bratrstev atd. Jednalo se opravdu o rozmanité množství druhů, včetně různých (účelových) církevních kovových známek a žetonů. Přibil8 dělí české náboženské (a jim příbuzné) medaile dle svého druhu na tyto skupiny (cituji vložením fotokopie jeho textu):
8
Přibil, Bedřich: Úvod do studia náboženské medaile, in Numismatický časopis československý, ročník II., 1926, str. 83-84
9
Řada jiných, zejména německých autorů, ve své době rozdělovala náboženské medaile podle jiných kritérií – někteří je dělili do skupin podle zobrazených výjevů, řazených do skupin dle jednotlivých biblických výjevů zobrazovaných v souladu s katolickou naukou9, jiní třídí medaile podle oblasti výskytu (zpravidla v oblasti sídla významného kláštera, poutního místa nebo chrámu) či dle jejich zhotovitelů (např. dílo rytecké dílny Petera Seela a jeho syna Paula nebo dílna rodiny Hamerani a jejich spolupracovníků).
Přibil rozděluje, resp. přiděluje svátostky vždy ke konkrétnímu místu (městu, obci) a k tamnímu chrámu či kostelu. Uvádí, že jej k tomu vedly tyto důvody:
„Církevní obřady a děje vycházely vždy z kostela. Při kostele zřizovány kapituly, biskupství, odtud pořádány i slavnosti církevní, některé kostely byly klášterní, kde různé řády konaly své pobožnosti, tam byla zřizována i bratrstva a slaveny poutě.“ 10
Otázka klasifikace nalezených svátostek je pro nás, z hlediska celkového počtu nalezených kusů, prakticky nepodstatná. Jinak by tomu ovšem bylo, kdybychom se rozhodli zařadit po bok „klasických“ sběratelů. Potom by jistě (vzhledem k množství kusů ve sbírce, k množství námětů, míst původu a výrobců) byly na místě úvahy o konkrétní specializaci, např. zaměření na svátostky související s konkrétním poutním místem, svátostky, související s konkrétním světcem či konkrétní medailérskou dílnou atp.
Vzhledem k tomu, že není účelem této práce obsáhnout a popisovat všechny skupiny medailí, budeme se zabývat pouze těmi náboženskými medailemi, které patří k našim nejčastějším nálezům. Z tohoto důvodu, a se zřetelem ke sledovanému cíli (dokázat určit a zařadit nález), si rozdělíme svátostky pouze do dvou hlavních skupin:
a) medaile nesoucí na sobě obraz konkrétního mučedníka, blahoslaveného, světce (světice) či jiné biblické postavy a b) medaile na nichž je vyobrazeno konkrétní poutní místo, relikvie nebo milostný obraz, které jsou uctívané v konkrétním poutním místě. 9
např. Kuncz, L. F., ve svém rozsáhlém díle Systematik der Weihmünzen, Ráb, 1885
10
Přibil, Bedřich: Úvod do studia náboženské medaile, in Numismatický časopis československý, ročník II., 1926, str. 81
10
II. Kapitola Ikonografie, hagiografie, atributy a symboly - základní teoretická východiska pro určování svátostek Skutečně jen povrchně jsme si nastínili a objasnili nezbytné výchozí pojmy. Nyní se budeme věnovat té části teorie, která je stěžejní pro ty z nás, kteří máme snahu naučit se určovat a zařazovat naše nálezy – svátostky. Jak se pokusím dále doložit, způsob, jakým byly zobrazovány biblické motivy a figury především ve výtvarném umění, se přímo dotýká způsobu, jakým byly tyto motivy zobrazovány jednotlivými rytci na svátostkách. Většinou (jak vyplyne z komparace jednotlivých obrazů v jiné části této práce) byli rytci svátostek přímo inspirováni již zažitými tradičními vzory (náměty).
Představte si, že se na vás „usměje štěstí“ a podaří se vám najít v podstatě nepoškozený a zachovalý artefakt, jako je např. níže uvedený medailon:
obr.: digitální archiv autora
Předpokládám, že už nějakou dobu „nacházíte“, a ze studijních důvodů (to je ta lepší varianta) sledujete specializované weby, na nichž jsou v některých případech veřejně prezentovány fotografie různorodých nálezů. Jedno tedy víte jistě: jedná se o svátostku. Je poněkud neobvyklého tvaru, a je na ní zobrazen klečící muž se svatozáří nad hlavou, oblečený
22
do řádového hábitu, převázaného provazem. Muž -světec- vzhlíží vzhůru, směrem k Ježíši Kristu (na kříži). Směrem od Krista vedou ke svatému jakési čáry (vidíme jich celkem pět).
Kdo je na této svátostce zobrazen? Proč je ukřižovaný Ježíš Kristus na nebi a co znamená těch pět čar vedoucích směrem od Ježíše Krista ke klečícímu světci ? – přesně toto jsou otázky, které si musíme položit, pokud budeme chtít rozšifrovat obraz, umístěný na svátostce.
Odborník by vám ihned řekl, že se jedná o osobu jménem Giovanni Battista Bernardone - jinak sv. František z Assisi, někdy též zvaný sv. František Serafinský, který se narodil 5. července 1182 v Assisi (Itálie) a zemřel 3. října 1226 v Porciunkule (kaple v Assisi, která se nachází uvnitř nynější baziliky Panny Marie Andělské - Santa Maria degli Angeli). František byl mnichem a zakladatelem žebravého řádu františkánů (menších bratří). Znalec by k této kusé informaci jistě přidal i několik podrobnějších životopisných, ale i legendárních údajů z jeho života.
Schopnost správně určit a zařadit svátostku je podložena solidním studiem ikonografie, která je odvětvím vědeckého humanitního oboru „Dějiny umění“, a které se zabývá popisem, klasifikací a interpretací různých zobrazení (námětů) ve výtvarném umění - rozebírá jejich typologii, atributy aj. Nedílnou součástí umění určit svátostku je i znalost hagiografie (z řeckých slov „hagios“ -svatý a „graphein“ - psát) - českým ekvivalentem tohoto pojmu je výraz: „legendistika“ - jinými slovy – znalost legend. Legenda je epický literární žánr, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu. Osobně doporučuji vzít do ruky a prostudovat si i Bibli, resp. především Nový zákon, a to bez ohledu na váš osobní vztah k víře. V každém případě už jenom proto, že novozákonní postavy a výjevy se poměrně často na svátostkách vyskytují. V neposlední řadě je nutná znalost tzv. atributů24, které můžeme charakterizovat tak, že jde 24
Vztah mezi atributem a symbolem uvádí James Hall takto: „Na nejzákladnější úrovni nás atribut zpravuje o tom, koho máme podle umělcova záměru poznat v postavě, kterou zobrazil. (…) Ale předmět někdy neslouží pouhé identifikaci, ale nahrazuje někoho či něco. Potom už není atributem, ale stává se určitou vizuální metaforou či symbolem. Známými příklady jsou holubice, jež symbolizuje Ducha svatého, a ryba, jež znamená Krista. Renesanční umělci vetkávali, spojováním symbolů, do svých obrazů pečlivě vypracované a spletité alegorie. Zátiší, zejména obrazy holandských a vlámských mistrů 7. století, mají často symbolické podtexty: dvoření a lásku v hudebních nástrojích, pomíjejícnost lidského života v umrlčí lebce a přesýpacích hodinách a v mnoha jiných všedních předmětech, křesťanské poselství v bochníku chleba, džbánu či vinném hroznu. Elementy obrazu nevytvářejí pouze tvarovou jednotu, ale zahrnují i jednotu významovou, někdy ne přímo rozpoznatelnou.“ Hall, James,: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta, Praha 1991, str. 10 – 11, kráceno autorem této práce.
23
V uvedeném případě máme výhodu i v tom, že na její druhé straně je typické zobrazení Panny Marie Loretánské, svátostka je navíc opatřena i dobře čitelným opisem.
obr.: digitální archiv autora této práce
k bodu c) před identifikací světce (poutního místa) doporučuji uvědomit si všechny viditelné a rozluštitelné atributy a dále postupovat vylučovací metodou. Jak již bylo uvedeno shora: některým světcům je přiřazeno atributů více, někteří mají jeden pro ně jedinečný (např. sv. Lucie, sv. Šebestián). Z uvedeného ovšem vyplývá, že pokud se pokusíme identifikovat osobu světce např. jen dle toho, že drží v ruce palmovou ratolest, nedojdeme k jeho požadované individuální identifikaci. Tento atribut je totiž považován za atribut klasifikující, a všeobecně se vztahuje k řadě mučedníků30, kteří bývají na medailonech zobrazováni (např. sv. Lucie, sv. Jan Nepomucký, sv. Štěpán a další). V takovém případě musíme s využitím dalšího (dalších) atributů hledat toho světce, u nějž se taková kombinace vyskytuje. Jako příklad uvedu následující kombinaci atributů: •
palmová ratolest a kříž v ruce + pět hvězd kolem hlavy = sv. Jan Nepomucký. Palma je symbolem (atributem) mučedníků, hvězdy souvisejí s legendou, v níž se uvádí, že jeho zmučené tělo bylo po svržení do Vltavy objeveno a vyloveno podle pěti světel či hvězd, zářících kolem jeho hlavy, event. že symbolizují pět ran Kristových či písmena latinského výrazu „tacui“ („mlčel jsem“), který souvisí s jinou, k němu se vztahující legendou. Grafický rozbor obrazu na svátostce je uveden na následující straně:
30
mučedník (martyrius), člověk, který byl mučen a trpěl, přinesl oběti, resp. zemřel pro nějaké své přesvědčení (např. související s vírou v Boha).
29
sv. Jan Nepomucký je v křesťanské ikonografii zobrazován jako kanovník, tedy oblečen v albě, rochetě, klerice s kanovnickým pláštíkem (mozzetta) a biretem.
Pět hvězd, jimiž je „doplněna“ Janova svatozář (nimbus).
Mozzetta – krátký plášť, nošený přes ramena.
Palmová ratolest jako symbol martyra (mučedníka) i jako symbol vítězství.
Kříž s Ježíšem Kristem (krucifix) - symbol křesťanské víry. Zde přitisknut na prsou, s tělem Kristovým obráceným ven, znamená velmi intenzivní, silnou a neotřesitelnou vnitřní víru. (Jeli vztyčen v napřažené či vzpažené ruce, znamená hlásání a šíření víry - misionářství).
Opis umístěný po obvodu svátostky:
S· IOA·NEPO: (SANCTUS IOANES NEPOMUCENSIS) kromě shora uvedených atributů nám individuálně identifikuje světce.
Podobně jsou atributy sv. Jana vyobrazeny na této svátostce, která je ve tvaru jazyku, což souvisí s jinou tradovanou legendou – podrobněji v dalším textu.
30
III. KAPITOLA 1. Seznam atributů, vztahujících se k jednotlivým vybraným mučedníkům, světicím a světcům – určování svátostek podle atributů V rámci této kapitoly jsem se snažil -bez nároku na úplnost- uspořádat seznam atributů tak, jak je možné je najít porůznu v citované literatuře a zdrojích, a přiřadit k nim jednotlivé jejich nositele. Jak již bylo řečeno výše – některým světcům (světicím) náleží atributů více, jiného individuálně identifikuje atribut jediný. Nelze se ovšem vyhnout problému, spojenému s tím, jak některý atribut správně označit. Jako příklad byl shora uveden příklad atributu „BERÁNKA“. Vyobrazení, související s osobami Ježíše Krista, Panny Marie a některé portréty, zobrazované na svátostkách, které nelze určit dle atributů, resp. jsou svým způsobem specifické či další biblické postavy budou zařazeny do II. dílu práce. Ve druhé její části této kapitoly jsem shromáždil a vytvořil databázi opisů, které jsem na svátostkách dokázal identifikovat. Identifikovat světce (poutní místo) je samozřejmě také možné pouhým přečtením opisu, je-li na svátostce uveden, resp. je-li čitelný. S trochou cviku ale dokážete časem i z neúplného opisu zrekonstruovat původní jeho text, a svátostku tak určit.
Dále uvedený abecední seznam atributů a jejich nositelů - DATABÁZE ATRIBUTŮ A JEJICH NOSITELŮ (SVĚTCŮ) vám poslouží:
a) k získání obecného přehledu - po jeho pročtení si jistě uvědomíte, že vyhledávat určovat postavu světce např. podle atributu „KNIHA“, „KŘÍŽ/KRUCIFIX“ nebo „MEČ“ může být docela problém. Jinými slovy – snažte se na svátostce najít co nejvíce různých atributů a využijte ke zjištění totožnosti světce jejich vzájemnou kombinaci s použitím vylučovací metody. Pokud je na svátostce viditelný opis, resp. lze-li jej přečíst, máte v podstatě svátostku určenu, b) k hypertextovému vyhledávání informací, na jejichž základě se seznámíte s podstatnými informacemi, souvisejícími s osobou světce/světice (životopis, legendy) a se způsoby, jakými je (zpravidla na základě legend) tato osoba zobrazována ve výtvarném umění, resp. jak byl následně tento námět či konkrétní umělecké dílo využito tvůrcem svátostky. Text je doprovázen fotografiemi vybraných námětů (obrazů, soch aj.) a je-li k dispozici, i doplněn fotografií (fotografiemi) svátostky.
Návod: Poté, co podrobíte svátostku zkoumání a vytvoříte si soupis atributů, které na sobě nese, vyhledáte příslušný atribut v levém sloupci tabulky. Jak bylo již zdůrazněno: některý atribut náleží pouze jediné osobě, jiný atribut je společný pro více osob. Jako příklad si uvedeme atribut: „Almužna – dává almužnu“. Odkaz (atribut) je vyznačen modrou barvou.
38
Pozor: odkaz n e n í (z důvodu jeho vložení do tabulky) podtržený, tak jak jste zvyklí z webových stránek nebo jiné literatury. Přesto jde o aktivní hypertextový odkaz, který vás přesune na následující úroveň vyhledávání.
DATABÁZE ATRIBUTŮ A JEJICH NOSITELŮ (SVĚTCŮ)
A
Atribut Almužna - dává almužnu
Aktivní hypertextový odkaz – přidržením klávesy Ctrl+kliknutím myši se přesunete na samostatnou stránku (kartu)35, kde jsou uvedeni všichni „nositelé“ vybraného atributu. Nyní se musíte rozhodnout (samozřejmě v závislosti na tom, kolik máte vstupních informací, získaných prozkoumáním svátostky) jaký bude váš další postup. Můžete si totiž:
obr.: karta atributu
a) kliknutím na hypertextový odkaz na kartě (na jméno a příjmení nositele atributu) otevřít „složku“ tohoto světce a přímo zobrazit informace, shromážděné k této osobě. Současně si můžete prohlédnout obrazový materiál a porovnat svojí svátostku se zobrazenými uměleckými díly, resp. i s fotografiemi svátostek, na nichž je tato osoba vyobrazena. Pozor: ne ke všem uvedeným světcům je k dispozici fotografie svátostky, aby ji bylo možné porovnat s její (zpravidla výtvarnou) předlohou. U světce, u něhož jsou fotografie svátostek vloženy pro porovnání, najdete tuto ikonku:
35
Vzhledem k množství světců, kteří jsou v některých případech s jedním atributem spojováni (např. KNIHA), a z důvodů budoucích možných úprav (doplňování, vyřazování osob) realizuji seznam přiřazených světců na samostatných „kartách“.
39
2. Seznam opisů, získaných z nalezených svátostek – možnosti určování svátostek podle opisu a jeho význam „Opisy nejčastěji udávají jména svatých vyobrazených na příslušné svátostce, popř. naznačují i jejich příslušnost k některé řeholní instituci římskokatolické církve, tj. k řádu, kongregaci nebo jiné řeholní společnosti. Běžně je součástí opisu prosba ke světci (např. ORA PRO NOBIS – oroduj za nás). Nápisy mohou dále vyjadřovat zkratky zaříkacích formulí, někdy objasňují vyobrazené scény anebo poukazují na vyobrazené poutní místo. Opisy jsou zpravidla uváděny ve zkratkách, oddělených od sebe dvojtečkou nebo tečkou.“ 36 Opravdu jen zcela výjimečně se podaří najít zachovalý kus, na němž je zcela jasně patrný a dobře čitelný opis (poškozené nálezy tvoří běžnou součást našich sbírek a odlišují nás od sběratelů). Pokud se tak ale stane, máme vyhráno – opis nám naprosto jednoznačně umožní individuální identifikaci zobrazené osoby (místa atp.). Vyžaduje to samozřejmě alespoň elementární znalost osob, které byly (katolickou) církví kanonizovány, tedy znalost jejich jmen (a to především v jejich latinské, německé, anglické, francouzské aj. podobě), resp. znalost používaných zkratek vlastních jmen a dalších součástí opisu, které zpravidla tvoří se jménem světce nedílnou součást - např. výzvu ke světci: „ORA PRO NOBIS – Oroduj za nás!“ Níže vytvořený seznam (předpokládám jeho další doplnění v nějaké pozdější revizi tohoto textu) obsahuje jmenný seznam světců a dosud shromážděné opisy a další nápisy, které jsou s jejich jménem spojovány. Kromě hypertextového přechodu mezi jednotlivými jmény (dle počátečního písmena) neobsahuje databáze žádné automatické vyhledávání podle opisu. Ne vždy se totiž -vzhledem ke stavu nalezených svátostek- podaří jejich identifikace pouze na jeho podkladě. Podle mých zkušeností bude většinou nutné při jejich určování kombinovat znalost atributů, opisů a zejména motivů obrazu, neboť téměř vždy bude některá z uvedených skupin identifikačních znaků nevratně zničena či velmi narušena (často chybějící opis nebo jeho část, nečitelné atributy). Níže uvedenou tabulku proto berte jako doplňkovou, nicméně nedílnou součást celého procesu určování svátostky.
sv. Aloysius Gonzaga - opis Ora Pro Nobis = oroduj (pros) za nás!
36
KRÁLÍKOVÁ, Michaela: Světci na barokních medailonech z jižní Moravy. In: Svätec a jeho funkcie v spoločnosti II., Bratislava: Chronos, 2006, str. 156
49
ZÁVĚR
Na tomto místě by se slušelo napsat nějaké shrnutí celé práce – moudrý závěr… Místo mnoha slov Vám raději popřeji hodně nálezů a štěstí při vyhledávání „panenské“ lokality. Těším se s Vámi na setkání nad II. dílem této práce.
Děkuji všem kolegům, kteří mi poskytli fotografie svých svátostek a umožnili mi vybudovat digitální archiv, z něhož jsem mohl čerpat podklady pro tuto práci.
55
