1. PŘEHLED
ZÁKLADNÍCH LESNICKÝCH DISCIPLÍN A JEJICH VZÁJEMNÉ VZTAHY. BIOLOGICKÉ, TECHNICKÉ, EKONOMICKÉ
PŘEDMĚTY
Obecné předměty: Právo, ekonomické teorie, statistické metody, informatika, deskriptivní geometrie, matematika, biochemie, zoologie, speciální botanika, geologie, jazyky, vědecká metodologie, filozofie
Odborné předměty ekonomika LH, geodézie a fotogrammetrie, fytopatologie, fytocenologie a typologie, všeobecná botanika, pedologie, bioklimatologie
Odborné profilové předměty Zakládání lesa, pěstování lesa, hospodářská úprava lesa, lesnická politika, myslivost, lesnické meliorace, funkce lesa v krajině, řízení lesního hospodářství
2. TŘÍDĚNÍ
LESŮ HORIZONTÁLNÍ, VERTIKÁLNÍ, PODLE MÍRY ANTROPICKÉHO OVLINĚNÍ A Z HLEDISKA ÚČELOVÉHO. KATEGORIE LESŮ OCHRANNÝCH, LESŮ ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ, LESY HOSPODÁŘSKÉ.
2.1 Horizontální třídění lesů se projevuje v rámci celkové zonálnosti vegetace (změnou přírodních podmínek od rovníku k pólům). Příklad třídění lesů podle WALTERA (1970): • zóna tropického, stálezeleného lesa • vegetace tropické zóny s letními dešti ∗ listnaté poloopadavé a opadavé tropické lesy ∗ vlhké a suché savany • subtropické polopouště a pouště • zóna tvrdolisté, stálezelené vegetace se zimním dešti • temperovaná vegetační zóna • lesní zóna s listnatými opadavými lesy s temperátním (mírným) klimatem ∗ listnaté opadavé lesy (v zóně střední Evropa a ČR) ∗ smíšené jehličnato - listnaté lesy • zóna aridní vegetace v území s temperátním klimatem ∗ lesostepi ∗ stepi a prérie ∗ polopouště ∗ pouště • zóna boreálních jehličnatých lesů • zóna arktické tundry ∗ lesotundra ∗ tundra • arktické pustiny
2.2 Vertikální třídění lesů je vyvoláno změnami přírodních podmínek (makroklimatu) se změnou nadmořské výšky. S přibývající nadmořskou výškou se • s n i ž u j e t e p l o t a a počet vegetačních dnů, teploty se ve vertikální směru mění rychleji než ve směru horizontálním) • z v y š u j í s r á ž k y (výrazněji než ve směru horizontálním) • z v y š u j e i n t e n z i t a s l u n e č n í h o z á ř e n í (mění se poměr délky noci a dne) Ve střední Evropě se vylišují zpravidla následující v ý š k o v é g e o g r a f i c k é s t u p n ě Z vertikálního třídění lesa vyplývá, že je výskyt stromové vegetace limitován nadmořskou výškou, a v tomto smyslu se rozlišuje h o r n í h r a n i c e l e s a a h o r n í h r a n i c e s t r o m o v á : • h r a n i c e l e s a j e spojnice nejvýše položených bodů zapojeného souvislého lesa • h r a n i c e s t r o m o v á je spojnice nejvýše rostoucích ojedinělých stromů, které dosahují výšky 5-8 m. Horní hranice lesa nemusí být dána jen přírodními podmínkami a může být více či méně ovlivněna lidskou činností. V tomto smyslu se rozlišuje: 1
• p ř i r o z e n á h r a n i c e l e s a - je dána přírodními podmínkami → k l i m a t i c k á - ovlivněna poměry teplotními, větrem a pod. → edafická - ovlivněna poměry půdními → o r o g r a f i c k á - ovlivněna reliéfem terénu, lavinami • u m ě l á h r a n i c e - vyvolána antropogenními, příp. antropozoogenními vlivy Vertikální třídění ⇒ také typologický systém Výškové geografické stupně Označení Český ekvivalent nížinný • planární pahorkatinnný • kolinní • submontánní podhorský • montánní • subalpínský • nivální
horský polohy nad alpínskou hranicí lesa sněžný
Charakteristika vegetace listnaté dubo - habrové a lužními lesy smíšen listnaté lesy s dubem zimním, habrem a bukem s převahou bukových lesů, bez příměsi jehličnanů, nebo s příměsí jedle smíšené bukovo - smrkovo - jedlové lesy porosty křovin, nad nimiž jsou alpínské louky polohy nad hranicí věčného sněhu, nebo bez trvalého sněhu s nesouvislou vegetací lišejníků a mechorostů, ojediněle s kvetoucími rostlinami
2.3 Třídění lesní vegetace podle míry antropického ovlivnění S ohledem na p o t e n c i á l n í l e s n í v e g e t a c i (která by na daném místě byla nebýt člověka a jeho zásahů do lesa) lze rozlišit podle Z l a t n í k a (1976) tyto lesní útvary: • p r a l e s - les nedotčený lidskou činností (panenský les). Na Zemi se vyskytuje ještě v boreálních lesích na Sibiři a v Kanadě, méně v tropickém deštném pralese a v tropických horách. • p ř í r o d n í l e s - les pralesovitého vzhledu se zachovanou druhovou, věkovou a prostorovou skladbou • p ř i r o z e n ý l e s - les, který má přírodní druhovou skladbu, jeho věková a prostorová struktura je však již pozměněna, existují zde přirozené ekologické vztahy mezi dřevinami, schopnost přirozené reprodukce. Dřeviny mohou být autochtonní i autochtonně-alochtonní • n e p ř i r o z e n ý l e s - s dřevinami, které neodpovídají stanovišti, vlivem jejich přítomnosti zpravidla dochází ke změnám půdy a znemožnění přirozené obnovy
2.4 Třídění lesů z hlediska účelového (kategorie lesů) Podle funkčního poslání se lesy člení na kategorie a subkategorie. U nás byly kategorie lesa stanoveny zákonem již od r. 1960, stejné kategorie vymezuje současný lesní zákon1. V současné době polovina výměry plochy kategorie hospodářských lesů patří k lesům s důležitými mimoprodukčními funkcemi. Víceúčelové hospodaření může tam i na části plochy kategorie lesů zvláštního určení zajistit souběh produkce a mimoprodukčních funkcí bez újmy na kterékoli z nich.
2.4.1 Lesy ochranné Do kategorie lesů ochranných se zařazují • lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.) • vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace a lesy na exponovaných hřebenech • lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. Jde o zákonem stanovenou kategorii lesů s posláním zajišťovat funkčními efekty ochranu exponovaných přírodních lokalit. Les této kategorie má významnou ekologickou funkci. Kromě funkčních efektů půdoochranných, klimatických a hydrických mohou se vyskytnout speciální hlediska dílčí funkce protilavinové, protisesuvné, vodohospodářské, ochrany přírody. Mimoprodukční funkce této kategorie je funkcí výlučnou. Z lesnického hlediska a při stavu horských lesů půjde často o funkci řízenou. O zařazení lesů do kategorie lesů ochranných rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.
2.4.2 Lesy zvláštního určení Lesy zvláštního určení jsou kategorií lesů stanovenou zákonem, s posláním zlepšovat a chránit životní prostředí nebo plnit jiné úkoly plynoucí z oprávněného (veřejného) zájmu na mimoprodukční funkce lesů, je-li toto poslání nadřazeno funkcím produkčním. Lesy zvláštního určení jsou:2 • lesy v pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů 1. stupně,
1
Zákon č. 289 ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
2
Lesy zvláštního určení nejsou lesy ochrannými 2
• lesy v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, • lesy národních parků, přírodních rezervací a národních kulturních památek. Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí či jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o: ∗ lesy v prvních zónách CHKO a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, ∗ lesy lázeňské, ∗ lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, ∗ lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, ∗ lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou a krajinotvornou, ∗ lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti, ∗ lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích, ∗ lesy, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. O zařazení lesů do těchto subkategorií lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. Pokud v kategorii lesa zvláštního určení není mimoprodukční funkce funkcí výlučnou a podmínky přírodní nevylučují funkci produkční, uplatní se systém víceúčelového hospodaření. Potom je i v této kategorii možné uplatnit souběh bez újmy produkční funkce nebo s nepodstatnou újmou.
2.4.3 Lesy hospodářské Lesy hospodářské jsou lesy, které nejsou zařazeny v kategorii lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení. Ve smyslu zákona jde o les, respektive o všechny lesy, které nebyly vyhlášeny za les ochranný, nebo za les zvláštního určení. Původně měla tato kategorie výlučně produkční poslání, v současné době umožňují i zabezpečování řízených mimoprodukčních funkcí. Jsou to např. hospodářské lesy • • • •
s důležitými mimoprodukčními funkcemi ve II. a III. pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů lesy této kategorie v horských chráněných oblastech přirozené akumulace povrchových vod lesy této kategorie v chráněných krajinných oblastech a dále mnohé lesy této kategorie s rekreačním využíváním
Tyto lesy představují vlastně nevyhlášenou subkategorii lesů hospodářských, ve které může být při uplatnění víceúčelového hospodaření zajištěna mimoprodukční funkčnost bez újmy na produkci.
3. EKOLOGIE
LESA. POJMY LESNÍ EKOSYSTÉM, ČÁSTI EKOLOGICKÉ STABILITY LESA.
(VRSTVY)
LESA, SUKCESE, PRINCIP
3.1 Les jako ekosystém Dominantními rostlinami (edifikátory) v lesním ekosystému jsou stromy, ale existence lesa závisí i na mnoha jiných organizmech. Všechny tyto organizmy na sebe spolu s neživým prostředím působí. Každý zásah do těchto vzájemných vztahů, způsobující změny, postihuje celý systém. Při hospodaření v lese musí být brány v úvahu zejména p r o d u k c e , v ý v o j (sukcese) a s t a b i l i t a
3.1.1 Biologická produkce V lesním ekosystému je třeba rozlišovat mezi primární a sekundární produkcí: • p r i m á r n í p r o d u k c e je výsledkem činnosti všech rostlin, obsahujících chlorofyl, které mají schopnost fotosyntézy • s e k u n d á r n í p r o d u k c e je tvořena organizmy, které nemohou samy vyvářet organickou hmotu, a svou látkovou výměnou jsou přímo, nebo nepřímo závislé na primární produkci. Činí asi 10-20% primární produkce Pro fungování lesního ekosystému a tím i pro plnění funkcí lesa (lesní hospodářství) má prvořadý význam primární produkce, velmi důležitá je ale i sekundární produkce. Primární produkce se v lese projevuje dvěma jevy: • celkovým ročním asimilačním výkonem • akumulací organické hmoty → konzervováním části roční hrubé produkce v ekosystému (dřevo, opad, humus) Proporce primární produkce lesního porostu podle jednotlivých orgánů stromu a jejich využívání ⇒obr.; hodnoty jsou jen přibližné, protože značně závisí na věku porostu a vlastnostech stanoviště.
3
Diferenciace primární produkce
3.1.2 Vývoj, sukcese Vývoj přírodního lesního ekosystému si můžeme představit na příkladu volné, humidní plochy, která vznikla po nějaké katastrofě, jako je požár, větrná smršť, nebo holá seč. Plochu osídlují nejprve jednoleté byliny, potom dvouleté byliny a po nich keře. Keře jsou vystřídány pionýrskými dřevinami, ty později nahradí dřeviny přechodné a celý vývojový cyklus je ukončen osídlením plochy dřevinami klimaxovými. Změny těchto společenstev se nazývají sukcesemi. Jakýmsi „motorem“ těchto sukcesí je konkurenční síla jednotlivých rostlin, která závisí na životních podmínkách, ve kterých se vyvíjí. Určité společenství rostlin tak vytváří podmínky pro nástup jiných druhů. V podmínkách střední Evropy na většině stanovišť je jako konečné, klimaxové stadium, z dřevin snášejících zastínění. Pořadí dřevin v sukcesi (o pořadí rozhodují zejména nároky na světlo, odolnost proti pozdním mrazům, doba kulminace přírůstu): Dřeviny pionýrské: Olše lepkavá, olše šedá, topol osika, bříza bělokorá, modřín opadavý ,modřín japonský Dřeviny přechodné: Borovice lesní, dub letní, dub zimní, dub červený, jasan ztepilý, javor klen, javor mléč, jilm vaz, jilm horský, smrk ztepilý, douglaska tisolistá, habr obecný Dřeviny klimaxové: Lípa malolistá, lípa velkolistá, jedle bělokorá, buk lesní Růstová strategie dřevin: Dřeviny Strategie Pionýrské • rychlý růst v mládí • časná kulminace běžného přírůstu • krátké dožívání, nárůst mrtvé organické substance • při vstupu do stárnutí odumřelá biomasa převyšuje primární produkci • rozpad, zmlazování klimaxových dřevin Klimaxové • pozdní kulminace běžného přírůstu • nízké maximální hodnoty rychlosti růstu • déletrvající přírůst • delší dožívání • stárnutí, mrtvá biomasa převyšuje primární produkci • odumírání, vznik mezer, rozpad • nová generace klimaxových dřevin
3.1.3 Stabilita lesa v lese přírodním 3.1.3.1 Vlastnosti přírodního lesa Přírodní les (přirozený lesní ekosystém) je charakteristický několika specifickými vlastnostmi. Jsou to především: ∗ akumulace živé a mrtvé organické hmoty ∗ vytváří se určitá druhová struktura (vývoj od pionýrských ke klimaxovým dřevinám) ∗ mění se věková struktura L e s p i o n ý r s k ý se vyznačuje: • nerovnováhou v tvorbě a odbourávání biomasy • výkyvy v látkové bilanci (produkce, eliminace, akumulace) • výkyvy v druhové struktuře L e s k l i m a x o v ý je naopak typický • větší diferenciací podle věku a věkových stadií • vegetativní a generativní reprodukční schopností • rovnovážným stavem, jsou zastoupeny všechny vývojové fáze: → zmlazování → zrání → dorůstání 4
→ stárnutí → rozpad
3.1.3.2 Vlivy ohrožující stabilitu ekosystému • Za „mimořádné ovlivnění“ je třeba považovat vlivy, které překračují toleranční obor niky, specifické pro ekosystém. Příkladem jsou vichřice zvláštní síly, nadměrná zátěž sněhu, období sucha mimořádného dosahu atd. • Trvá-li působení vlivu překračujícího obor tolerance, vzniká nové stanoviště • Probíhající sukcese mají jiný směr a existující klimaxové lesy se stávají nestabilními, poněvadž jejich struktura a funkce neodpovídá změněným stanovištním podmínkám. Takové situace se vyskytují např. → při trvalých změnách hladiny podzemní vody, → při změněném složení vzduchu (např. CO2, SO2), → při trvalém vstupu cizorodých látek (např. Ca, Mg, K, P, S, N aj.).
3.1.3.3 Mechanizmy pro udržení (obnovení) rovnováhy V přírodním lesním ekosystému je udržení rovnováhy umožněno zejména: • prostorovou a věkovou strukturou (velká diferenciace) • možností vegetativní a generativní obnovy • samoregulačními mechanizmy ≈ k o m p e t i č n í m i v z t a h y; jsou dány vysokou hustotou porostu a zpravidla ovlivňují vitalitu, tj. → pokles růstu → zvýšenou mortalitu → zmenšenou natalitu Při kompetiční zpětné vazbě se musí rozlišovat vnitrodruhová a mezidruhová konkurence. • v n i t r o d r u h o v á k o n k u r e n c e působí především při zvětšování individuí v ekosystémech chudých na druhy, má za následek pokles přírůstu a mortalitu a reguluje hustotu porostu. • m e z i d r u h o v á k o n k u r e n c e působí především v ekosystémech bohatých na druhy, vede k rozšíření nebo k ústupu různých druhů. stabilita ekosystému → roste při působení faktorů, které se vyskytovaly již v průběhu sukcese (podílely se na průběhu sukcese) → klesá při působení faktorů, které se objevily náhle a neovlivnily sukcesi (např. imise) sukcese probíhá od ± druhově chudých, ± stejnověkých, jednovrstvých porostů k druhově bohatým, různověkým, výškově diferencovaným porostům. V průběhu sukcese vznikají mechanizmy zpětné vazby, které mají vliv na stabilizaci ekosystému.
3.1.3.4 Stabilita v lese hospodářském (v umělém lesním ekosystému) Nerovnováha umělých lesních ekosystémů vzniká: • neustálým odběrem látek • změnami věkového složení (zúžení věkové diferenciace) • rozpojením procesu tvorby a odbourávání biomasy při pasečném hospodářství • změnami druhového složení→ snížení počtu druhů, zvětšení počtu jedinců téhož druhu Odběr látek „Bezeškodně“ lze odstraňovat asi 1/3 primární produkce. S tím souvisí volba těžebních technologií. Například ve smrkovém porostu s obmýtím 100 roků, představuje množství odnímané biomasy • při běžné kmenové metodě (těží a vyklizuje se pouze hroubí) se odnímá asi 25 % biomasy • při stromové metodě (těží a vyklizuje se celý strom), nebo kmenové metodě s následným odstraněním klestu může dojít k negativní bilanci (zejména na chudých stanovištích). Změny prostorové a věkové struktury Změny struktury ve srovnání s přirozeným lesním ekosystémem spočívají ve způsobu hospodaření (hospodářský způsob): • p a s e č n ý z p ů s o b (zejména holosečný) je charakteristický: → stavem jako je v přirozeném ekosystému „odrůstání pionýrského lesa“ → časnou a vysokou kulminací přírůstu → vysokým přebytkem čisté primární produkce nad eliminací a akumulací biomasy → v pokročilém věku →negativní bilance →rozpad systému; tomu zpravidla lesní hospodářství předchází holosečí a umělou obnovou. Kritická situace je v časovém období mezi holosečí a zapojením následného porostu (dochází k rozkladu humusu, ke ztrátám vyluhováním) • v ý b ě r n ý z p ů s o b odpovídá závěrečnému lesu, les takto obhospodařovaný je stabilní. 5
Možnosti minimalizace nerovnováhy při pasečném způsobu Negativní dopady vyplývající ze způsobu hospodaření lze minimalizovat: • volbou odpovídajících pěstebních systémů • větším používáním → podsadeb → clonných sečí → okrajových sečí Změny druhového složení
DRUHOVÉ SLOŽENÍ
Současný stav
Důsledky
Potřeba
Pro lesní hospodářství je typické zmenšování počtu druhů, částečně záměna původních dřevin nepůvodními
Nerovnováha tvorby a odbourávání biomasy, změny autoregulace, silná vnitrodruhová konkurence, zvýšený výskyt sekundárních škůdců
Vytvářet kombinace druhů odpovídající přírodním poměrům a antropogenně změněnému prostředí
4. FAKTORY ORGANISMŮ A MODIFIKACE JEJICH PŮSOBENÍ. SVĚTLO, TEPLO, VODA, A VZDUCH V LESE, VÝZNAM A MOŽNOSTI JEJICH OVLIVŇOVÁNÍ. Lesní stromy, jako organismy potřebují pro svoji existenci • životní prostor (pro látkovou výměnu, zvětšování rozměrů, vývoj) • životní podmínky (látky a energie, nezbytné pro život Prostředí organismu tvoří životní prostor, včetně látkové výplně a všeho co podmiňuje život organismu. Organismus je nedílnou součástí tohoto prostředí. F a k t o r y p r o s t ř e d í organismu utváří vlastnosti ekotopu a člení se podle • povahy na → fyzikální (světlo, teplo, vzduch-včetně pohyby, voda a její pohyb) → chemické (jednotlivé látky vzdušného a půdního prostředí • prostoru na → atmosférické (klimatické a edafické-půdní) • původu na → abiotické → biotické
4.1 Světlo Význam světla pro strom a les: • asimilace, růst, kvetení, plodnost, klíčení • obnovu lesa, tvar stromu, ovětvení, kvalitativní produkci Vliv světla lze modifikovat úpravou struktury lesa (druhové, prostorové, věkové) Dřevina podle náročnosti na světlo: JD, SM, BO, MD BK, LP, HB, JS, JV, BR, OS
4.2 Teplo Teplo má význam pro • asimilaci, dýchání, transpiraci → kardinální teploty (body) pro asimilaci 0-5°C pro minimum 20-30°C pro optimum 40-50°C pro maximum → význam tepla pro stromy se projevuje v pásmovitosti (horizontální i vertikální (⇒třídění lesů) → dřeviny střední Evropy 6
nejsou příliš náročné na teplo nejsou limitovány teplem → významné jsou teplotní extrémy pozdní mrazy časné mrazy vysoké teploty Citlivost dřevin na pozdní mrazy (závisí také na stanovišti) citlivé méně citlivé jasan javory jedle modřín dub borovice buk smrk
nejsou citlivé olše bříza jeřáb
Časné mrazy - dub letní (letní - jánské prýty) Zimní mrazy - znemožnění transpirace, praskání pletiv - kýly Vysoké teploty → sluneční úpal: BK, HB, JD, SM (dřeviny s hladkou kůrou - při zahřátí kambia nad 50°C → odumírání kambia semenáčků a sazenic (při teplotě půdy 50-60°C) Sestupná stupnice potřeby tepla: KJ-DB, OL, HB-DBZ, LPV-JS, LP-BK,KL-JD-SM,BO,BR,OS
4.3 Voda Rozlišovat stav tekutý, pevný, plynný Význam vody • pro asimilaci • jako transportního prostředku pro živiny aj. látky • jako stavební látky Nedostatek, nebo nadbytek vody znamená ztráty (obnova, přírůst, produkce aj.) Voda ve formě sněhu, námrazy, jinovatky, mlhy může působit pozitivně i negativně. Z hospodářského hlediska je významné zejména negativní působení (polomy, poškozování asimilačních orgánů, transport škodlivin aj.) Rozdělení dřevin podle spotřeby vod ∗ malá - BO, AK, BR, OS ∗ vysoká - OL, JS, TP, VR, SM, DB Bilance srážek v lesním porostu: ∗ srážky celkem 100% ∗ v korunách se zadrží 33% ∗ korunami ihned prochází 67% ∗ později okape 8% ∗ k půdě přichází celkem 75% ∗ povrchově odtéká 15% ∗ do půdy zasákne 45% ∗ dřeviny spotřebují pro transpiraci 30% ∗ pro zvýšení zásob spodní vody v půdě zůstává 15% Modifikace působení ∗ volba stanoviště ∗ regulace skladby porostu druhové, věkové a prostorové ⇒ ovlivnění tvaru (odolnosti) stromu → odolnosti (stability) porostu ⇒ ovlivňování propustnosti korun aj.
4.4 Vzduch Význam pro asimilaci, dýchání, rozmnožování Chemické složení vzduchu (kladné, záporné) Pohyb vzduchu → klady: šíření pylu, semen, ukotvení kořenů, výměna vzduchu → negativní: vývraty, zlomy, kalamity, odvívání hrabanky a půdy, mechanické poškozování letorostů Modifikace působení úpravou → druhové skladby (zastoupení dřevin) → prostorové skladby (zápoj, spon, tvar stromu, okraje porostů, výškové členění, tloušťkové členění) 7
→ věkové skladby (různověkost, mýtní postup, odluky a rozluky - zpevňovací seče
5. ZÁKLADY TYPOLOGICKÉHO SYSTÉMU A JEHO VYUŽITÍ V PRAXI LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ. POJEM LESNÍ TYP A JEHO PRAKTICKÝ VÝZNAM, SOUBOR LESNÍCH TYPŮ, EKOLOGICKÝ SYSTÉM ÚHÚL., HOSPODÁŘSKÝ SOUBOR. Třídění lesů do lesních typů je předmětem lesnické typologie, na kterou navazují další odborné lesnické disciplíny, jako je hospodářská úprava lesa, pěstování lesa a další. Lesnická typologie představuje třídění lesa v rámci vegetačních zón a vegetačních stupňů (typizace přirozených růstových podmínek) jako podklad pro diferencované hospodaření v lesích. Na bázi lesnické typologie3 byl vytvořen (Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n.L - dříve Lesprojekt) t y p o l o g i c k ý s y s t é m Č R , na který navazuje soustava h o s p o d á ř s k ý c h s o u b o r ů . T y p o l o g i c k ý s y s t é m je založen na horizontálním a vertikálním členění přírodních podmínek V e r t i k á l n í č l e n ě n í - představuje třídění na l e s n í v e g e t a č n í s t u p n ě , které jsou vylišeny na základě vztahu mezi klimatem a biocenózou. V systematice charakterizovány číselně 1-9 (a skupinou - 0) a slovně podle nejvýznamnějších původních dřevin daného výškového pásma, např. dbBK = dubová bučina. Většina lesních typů je ve 3. vegetačním stupni. Přehled lesních vegetačních stupňů a jejich klimatická charakteristika⇒ tab. a Tab. A Přehled lesních vegetačních stupňů a jejich klimatická charakteristika v Hercynské oblasti4 Lesní vegetační stupeň číslo
označení
slovní vyjádření
Plošný podíl v ČR
Nadmořská výška
%
m.n.m.
Průměrná roční teplota oC
Průměrné roční srážky mm
1 8.3 <350 > 8.0 <600 DB dubový 2 14.9 350-400 7.5-8.0 600-650 bkDB bukodubový 3 18.4 400-550 6.5-7.5 650-700 dbBK dubobukový 4 5.7 550-600 6.0-6.5 700-800 BK bukový 5 30.0 600-700 5.5-6.0 800-900 jdBK jedlobukový 6 12.0 700-900 4.5-5.5 900-1050 smBK smrkobukový 7 5.0 900-1050 4.0-4.5 1050-1200 bkSM bukosmrkový 8 1.7 1050-1350 2.5-4.0 1200-1500 SM smrkový 9 0.3 >1350 < 2.5 >1500 KOS klečový 0 3.7 BO bory H o r i z o n t á l n í č l e n ě n í , na základě ekologických řad a kategorií, vyjadřuje diferenciaci růstových podmínek podle stanovištních rozdílů, především půdních. Diferenciace růstových podmínek v ekologické síti je v horizontálním členění výraznější než diferenciace podle vegetačních lesních stupňů. Celkem je rozlišeno 8 základních řad: Z, K, B, J, L, P, G, R, uvnitř řad potom 24 kategorií. V systematice je každá kategorie charakterizována velkým písmenem (začáteční písmeno hlavní charakteristiky X - xerotermní, Z - zakrslá, B -bohatá, L - lužní, O - oglejená, R - rašelinná atp. Na základě uvedeného členění jsou v typologickém systému vylišeny l e s n í t y p y a s o u b o r y l e s n í c h t y p ů . L e s n í t y p je základní jednotkou typologického systému charakterizovanou: • význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy • půdními vlastnostmi • postavením v terénu (v lesních vegetačních stupních) • potenciální bonitou dřevin 1K1 Příklady: 1K1 kyselá doubrava kostřavová 3S3 svěží dubová bučina s ostřicí prstnatou charakteristický druh fytocenózy 5H4 hlinitá jedlová bučina s kapradinami edafická kategorie 7V2 vlhká buková smrčina devětsilová lesní vegetační stupeň S o u b o r l e s n í c h t y p ů je širší typologická jednotka, spojuje lesní typy na příbuzných stanovištích, charakterizovaných hospodářsky významnými vlastnostmi. V ekologické síti jsou soubory lesních typů vymezeny edafickými kategoriemi a klimatickými (vegetačními) stupni. V ČR je vylišeno celkem 168 souborů lesních typů. Do souborů lesních 3
Nejvýznamnější osobností u nás byl Prof. A. Zlatník, který položil základy lesnické typologie
4
Hercynská oblast = území ve střední Evropě, osídlené původně listnatými a jehličnatými lesy (větší část Čech, kromě sudetských pohoří a nížiny ve stč. Čechách, a celá západní Morava), jinak také Hercynský les = souhrnný název pro zalesněná pohoří od Rýna po Karpaty
8
typů se sdružují lesní typy jako nejnižší jednotky diferenciace růstových podmínek charakterizované půdními a klimatickými vlastnostmi, kombinací druhů příslušné fytocenózy a potenciální bonitou dřevin. Zařazení porostů do lesních typů je uvedeno v lesním hospodářském plánu nebo v lesní hospodářské osnově. Příklady: 1K 1K kyselá doubrava 3S svěží dubová bučina 5H hlinitá jedlová bučina edafická kategorie 7V vlhká buková smrčina lesní vegetační stupeň Tab. B Ekologické (edafické) řady a kategorie Řada
Kategorie
Typ
Charakteristika
B-živná
B-bohatá H-hlinitá F-svěží, kamenitá C-vysýchavá S-středně bohatá K-kyselá I-uléhavá M-chudá N-kamenitá Z-zakrslá X-xerotermní Y-skeletová J-suťová A-kamenitá D-hlinitá L-lužní U-údolní V-vlhká P-kyselá Q-chudá O-středně bohatá G-středně bohatá T-chudá R-rašelinná
základní vedlejší vedlejší vedlejší přechodná základní vedlejší vedlejší přechodná základní základní přechodná základní přechodná přechodná základní vedlejší přechodná základní vedlejší přechodná základní vedlejší základní
živné půdy na různém podloží obdoba kategorie B na hlinitých půdách a spraších exponované polohy (stinné) slunné polohy, vápence, čediče přechody mezi kategorií K a B vyvinuté půdy na různém podloží obdoba kategorie K na hlínách na velmi chudém podloží exponovaná stanoviště, přechod k Z převážně na silikátovém podloží na bazickém podloží přechody ke kategorii N ochranné lesy, nitrofilní druhy půdy vyvinutější, nitrofilní přechody k hlinité kategorii H, nitrofilní aluvia řek a potoků dna úžlabin, půdně nejednotná přechody ke kategoriím O a G, nitrofilní převážně na pseudoglejích na chudším podloží s oglejenými podzoly přechody ke kategoriím H a V středně bohaté ± glejové půdy chudší gleje a přechody ke kategorii Q chudé rašeliny (-) středně bohaté rašeliny (+)
K-kyselá
Z-extrémní
J-obohacená humusem (javorová) I-obohacená vodou (jasanová) P-oglejená (pseudoglejová) G-podmáčená) (glejová R-rašelinná
5.1 Přírodní lesní oblasti v ČR přírodními lesními oblastmi se rozumí souvislá území s obdobnými růstovými podmínkami pro les, Tab. C Přírodní lesní oblasti5 Označení a název LO 1 Krušné hory LO 2 Podkrušnohorské pánve LO 3 Karlovarská vrchovina LO 4 Doupovské hory LO 5 České středohoří LO 6 Západočeská pahorkatina LO 7 Brdská vrchovina LO 8 Křivoklátsko a český kras L0 9 Rakovnicko-kladenská pahorkatina LO 10 Středočeská pahorkatina LO 11 Český les LO 12 Předhoří Šumavy a Novohradských hor LO 13 Šumava LO 14 Novohradské hory LO l5 Jihočeské pánve LO 16 Českomoravská vrchovina
5
LO 21 LO 22 LO 23 LO 24 LO 25 LO 26 LO 27 LO 28 LO 29 LO 30 LO 31 LO 32 LO 33 LO 34 LO 35 LO 36
Jizerské hory a Ještěd Krkonoše Podkrkonoší Sudetské mezihoří Orlické hory předhoří Orlických hor Hrubý Jeseník Předhoří Hrubého Jeseníku Nízký Jeseník Drahanská vrchovina Českomoravské mezihoří Slezská nížina Předhoří českomoravské vrchoviny Hornomoravský úval Jihomoravské úvaly Středomoravské Karpaty
Lesní přírodní oblasti jsou uvedeny včetně popisu hranic a mapového zobrazení v příloze č. 1 vyhlášky č. 83/1996 Sb. 9
LO 17 LO 18 LO 19 LO 20
Polabí Severočeská pískovcová plošina a Český ráj Lužická pískovcová vrchovina Lužická pahorkatina
LO 37 LO 38 LO 39 LO 40 LO 41
Kelečská pahorkatina Bílé Karpaty a Vizovické vrchy Podbeskydská pahorkatina Moravskoslezské Beskydy Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky
5 . 2 Hospodářský soubor6 Protože jsou soubory lesních typů (celkem 168) příliš detailními jednotkami pro diferenciaci hospodářských opatření, byly v podmínkách lesního hospodářství ČR vylišeny hospodářsko - pěstební jednotky, tzv. h o s p o d á ř s k é s o u b o r y , jako základní jednotky rámcového plánování, jehož prostřednictvím se uplatňují hospodářskoúpravnická, těžební a pěstební opatření. hospodářskými soubory se rozumí7 - jednotky diferenciace hospodaření v lesích, stanovené v rámci přírodních lesních oblastí a charakterizované funkčním zaměřením, přírodními podmínkami a stavem lesních porostů, Hospodářský soubor je charakterizován: • s h o d n ý m f u n k č n í m z a m ě ř e n í m (lesy hospodářské, lesy ochranné, lesy zvláštního určení) • j e d n o t n ý m i p ř í r o d n í m i p o d m í n k a m i (příbuzné soubory lesních typů, daná cílová druhová skladba dřevin) • p o r o s t n í m i p o m ě r y (současná druhová skladba, stav porostů) Současná úprava systému hospodářských souborů8 je celkem 24 cílových souborů pro lesy hospodářské (příp. pro lesy zvláštního určení) a 3 cílové soubory pro lesy ochranné (příp. pro lesy zvláštního určení). Pro cílové hospodářské soubory jsou vymezena základní hospodářská doporučení pro odvození závazných ustanovení maximální celkové výše těžby a minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin. Dále jsou pro jednotlivé hospodářské soubory uvedeny příslušné soubory lesních typů, druhová skladba (dřeviny základní, meliorační a zpevňující, a dřeviny přimíšené a vtroušené. Hospodářské soubory se označují: • č í s e l n ě - dvoumístné číslo →první číslo je širší klimaticko - vegetační charakteristika →druhé číslo je kód stanovištní jednotky (řady) • s l o v n ě - výstižné označení klíčové stanovištní charakteristiky, příp. dřeviny. Pro zařazení reálných porostů do hospodářských souborů se potom používá třímístné označení, kde třetí číslo vyjadřuje porostní typ (hlavní dřevinu). Systém kódování hospodářských souborů ⇒tabulka. Přehled (systematika) číselného označení hospodářských souborů Kategorie lesů Vegetační stupeň Ekologická řada (1. číslo) (2.číslo) 1 exponované 3 kyselé 5 živné Hospodářské lesy 1-7 7 oglejené 9 podmáčené 0 exponované 2 kyselé 4 živné Lesy zvláštního určení 1-7 6 oglejené 8 podmáčené 1 mimořádně nepříznivá stanoviště 2 lesy pod horní hranicí stroOchranné lesy 0 mové vegetace 3 lesy v pásmu kosodřeviny
Typy současných porostů (3.číslo) 1 smrkové 2 jedlové (smíšené SM,JD,BK) 3 borové 4 ostatní jehličnaté 5 dubové 6 bukové 7 ostatní listnaté 8 topolové 9 nízký les 0 nezařazeno
6
Tvorba hospodářských souborů (včetně zařazování porostů do hospodářských souborů) je předmětem disciplíny hospodářské úpravy lesů
7
§ 2 Zákona č. 289 ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
8
Zákon o lesích č. 289/1995 Sb a vyhláška č. 83/1996 Sb. Před touto úpravou bylo celkem 25 cílových hospodářských souborů (21 pro hospodářské lesy, 4 pro ochranné lesy)⇒Vyhláška č. 13/1977 Sb. 10
Pro hospodářské soubory jsou vymezena základní hospodářská doporučení pro odvození závazných ustanovení maximální celkové výše těžby a minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin9. Dále jsou pro jednotlivé hospodářské soubory uvedeny příslušné soubory lesních typů, druhová skladba (dřeviny základní, meliorační a zpevňující, a dřeviny přimíšené a vtroušené.10 Přehled cílových hospodářských souborů Lesy hospodářské Cílový hospodářský soubor Číselné Cílové hospodářství označení 13 Hospodářství přirozených borových stanovišť 19 Hospodářství lužních stanovišť 21 Hospodářství exponovaných stanovišť nižších poloh 23 Hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh 25 Hospodářství živných stanovišť nižších poloh 27 Hospodářství oglejených chudých stanovišť nižších a středních poloh 29 Hospodářství olšových stanovišť na podmáčených půdách 31 Hospodářství vysychavých a sušších acerózních a bazických stanovišť středních poloh 35 Hospodářství živných bazických stanovišť středních poloh 39 Hospodářství chudých podmáčených stanovišť nižších až vyšších poloh 41 Hospodářství exponovaných stanovišť středních poloh 43 Hospodářství kyselých stanovišť středních poloh 45 Hospodářství živných stanovišť středních poloh 47 Hospodářství oglejených stanovišť středních poloh 51 Hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh 53 Hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh 55 Hospodářství živných stanovišť vyšších poloh 57 Hospodářství oglejených stanovišť vyšších poloh 59 Hospodářství podmáčených stanovišť vyšších a středních poloh 71 Hospodářství exponovaných stanovišť horských poloh 73 Hospodářství kyselých stanovišť horských poloh 75 Hospodářství živných stanovišť horských poloh 77 Hospodářství oglejených stanovišť horských poloh 79 Hospodářství podmáčených stanovišť horských poloh Lesy ochranné Cílový hospodářský soubor číselné Název označení 01 Mimořádně nepříznivá stanoviště 02 Vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace 03 Lesy v klečovém lesním vegetačním stupni
6. RŮST
JEDNOTLIVÉHO STROMU A VÝVOJ POROSTU. KŘIVEK DŘEVIN.
VÝZNAM
RŮSTOVÝCH A PŘÍRŮSTOVÝCH
6.1 Růst stromu Růst stromu je z biologického hlediska jeho nejzákladnějším životním projevem, který se uskutečňuje činností meristematických pletiv. Z hlediska dendrometrického znamená růst změnu určité veličiny (parametru stromu). Podle toho, na kterých částech stromu tyto změny posuzujeme, rozlišujeme: • r ů s t d o v ý š k y - realizuje se vrcholovým výhonem, kterým se prodlužuje kmen stromu (terminál, terminální výhon) • r ů s t d o t l o u š ť k y - se realizuje činností kambia a felogenu, kterou vzniká každoročně na obvodu kmene nová vrstva dřeva • r ů s t b o č n í - se realizuje bočními výhony, kterým se prodlužují větvě a mění se tak šířka (průměr) koruny
9
Příloha č. 3 k vyhlášce č. 83/1996 Sb.
10
Příloha č. 4 k vyhlášce č. 83/1996 Sb. 11
• r ů s t n a k r u h o v é p l o š e - je projevem tloušťkového růstu, kterým se mění plocha příčného řezu kmene, tzv. k r u h o v á p l o c h a (ve v ý č e t n í v ý š c e 1.3 m nad zemí). • r ů s t s t r o m u n a o b j e m u - realizuje se změnou základních parametrů stromu, zejména výškou a tloušťkou kmene, délkou a tloušťkou větví a kořenů. Uvažuje se zpravidla objem nadzemní části (bez kořenů) s členěním na hroubí⇒ a nehroubí⇒. Obecně tedy r ů s t znamená vývoj hodnoty určité veličiny (výška stromu, tloušťka stromu) vzhledem k věku. Naproti tomu změna této veličina za určitý časový úsek je p ř í r ů s t ⇒ d r u h y p ř í r ů s t ů . 6.1.1 Růst do výšky K výškovému růstu dochází během vegetačního období. Obr. A Délka terminálního vrcholu, který se vytvoří během vegetačního období představuje r o č n í v ý š k o v ý p ř í r ů s t . Výškový růst ve vegetačním období začíná na jaře (v měsíci dubnu až květnu) a končí v létě (v červenci až srpnu). Sledujeme-li průběh vývoje růstu a přírůstu během celého života stromu, můžeme v rámci tzv. velké růstové periody pozorovat tři „malé“ růstové periody (na přírůstové křivce oddělené dvěma inflexními body): ∗ období mládí ∗ období plné síly až dospělosti ∗ období stáří Menší přírůst v juvenilním (mladém) věku je vystřídán vyšším přírůstem ve středním věku, a po dosažení kulminačního bodu rychle klesá; to ukazuje existenci m a lých period. Vzhledem k tomu že růstová dynamika jednotlivých dřevin je rozdílná, je periodicita růstu velmi významná zejména ve smíšených porostech pro samotnou existenci určitých dřevin ve směsi, ev. pro vytváření podmínek a jejich regulaci ve prospěch (udržení) některých dřevin v Obr. B Růst a přírůst některých dřevin porostní směsi.
6.2 Tvarové vlastnosti stromu S růstem a vývojem jednotlivých částí stromu souvisí jeho tvar. Tvarem stromu se tedy rozumí jeho celkový vzhled (habitus) stromu, zejména výškový a tloušťkový, ale i růst bočních větví, morfologické vlastnosti dřeviny, apod. ovlivňují utváření vzhledu (tvaru) stromu. V této souvislosti habitus stromu je spíše morfologie koruny a kmene ovlivněná druhem. To znamená, že pro určitý druh je typický určitý habitus stromu. ⇒ ikony dřevin T v a r s t r o m u - celkový vzhled stromu (habitus), který závisí na tvaru kmene a uspořádání koruny. Tvar stromu je obecně určován parametry stromu (viz), a dalšími znaky, jako např. úhel větvení, deformace koruny apod. Závisí na přirozených vlastnostech dřeviny a je ovlivněn prostředím, strukturou porostu, stanovištními podmínkami, biotickými a abiotickými činiteli. Hospodářsky nevhodný tvar stromu mají v mladých porostech p ř e d r o s t , předrostlík aobrostlík N e t v á r n o s t k m e n e je tvarová vada kmenů (stromů), která se projevuje odchylkou kmene od průběžné osy v jedné nebo více rovinách. Podle toho rozeznáváme kmeny ohnuté, křivé, šroubovité a pod. Netvárnost kmene je zpravidla důsledkem 1) podmínek stanoviště (prudký svah), 2) nevhodně prováděných pěstebních zásahů (nepravidelný zápoj). Netvárnost kmene se projevuje na průřezu kmene (svalovitost, nápončivost, excentrický růst a pod.), pro některé dřeviny je charakteristickou vlastností. 12
6.3 Růst (vývoj) porostu V důsledku růstu jednotlivých stromů, jejich růstové variability a zvyšujícími se nároky na životní prostor, dochází v lesním porostu k mnoha změnám, které vyjadřujeme jako v ý v o j p o r o s t u . Vývoj porostu souvisí s podmínkami prostředí, ale také s jeho vlastnostmi, které jsou ovlivňovány hospodářskou činností. Především je to druhová, ale i věková a prostorová struktura lesa (v podmínkách ČR ± porosty stejnověké a nesmíšené). Na vývoji lesního porostu můžeme posuzovat jeho nejmarkantnější znaky: a) počet stromů b) výškové rozvrstvení stromů c) tloušťkové rozvrstvení stromů d) kruhová výčetní základna e) zápoj f) zakmenění ad a) p o č e t s t r o m ů na jednotku plochy se s věkem porostu výrazně mění. Počáteční počet souvisí se Obr. C Vývoj počtu stromů způsobem vzniku porostu. Porosty vzniklé přirozenou obnovou mohou mít na počátku řádově stovky tisíc ks.ha-1, kdežto porosty vzniklé umělou obnovou (např. sadbou) mají výchozí počty podstatně nižší (řádově tisíce ks.ha-1) S přibývajícím věkem porostu se počet stromů zpravidla snižuje, a to v důsledku: ◊ p ř i r o z e n é h o p r o ř e ď o v á n í - samovolná redukce počtu stromů vlivem vzrůstajících nároků stromů na životní prostor, kdy vitální stromy zaujímají dominantní postavení, méně vitální stromy zaostávají v přírůstu, dostávají se do ekologicky obtížných podmínek, které v konečném důsledku způsobují odumření potlačených stromů. ◊ u m ě l é h o v ý b ě r u (těžebního zásahu) - záměrnou (hospodářskou) redukcí stromů v průběhu výchovy, ev. obnovy lesního porostu. Na konci vývoje porostu je počet stromů podstatně nižší (řádově ve stovkách ks.ha-1) a rozdíly v počtu stromů v porostech vzniklých přirozenou a umělou obnovou prakticky nejsou⇒ obr. c. ad b) V ý š k o v é r o z v r s t v e n í s t r o m ů Po zapojení porostu dochází k přirozeného výběru Obr. D Rozložení výšek v různém věku porostu (prořeďování), které se projevuje nejprve výškovou diferenciací stromů. Největší diferenciace výšky stromů je v mladých porostech, kdy se v porostu nachází velký počet výškově (vzrůstově) zaostávajících stromů, které ještě neodumřely (nebo nebyly vytěženy). Proto je v mladém porostu více stromů nižších výškových tříd a frekvenční křivka (počty stromů určitých výšek) je výrazně levostranně nesouměrná. V porostech středního věku, kdy došlo vlivem přirozeného výběru (přirozeného prořeďování), nebo úmyslnými hospodářskými zásahy (těžbou) ke značnému úbytku stromů, je tato frekvenční křivka ± souměrná. V ý š k o v ý v ý v o j p o r o s t u závisí na výškovém růstu stromů (dřevina) a na stanovištních podmínkách. Proto se výškový růst používá pro b o n i t o v á n í (b o n i t a d ř e v i n y podle výšky a věku ). Výška porostu vyjadřuje míru jeho vyspělosti. Rozlišuje se h o r n í p o r o s t n í v ý š k a (střední výška nejvyspělejších stromů), která je významná zejména v mladých porostech a s t ř e d n í p o r o s t n í v ý š k a (střední výška všech stromů v porostu), která je významná pro porosty středního a vyššího věku. Stromy určitých výšek lze zařadit do v ý š k o v ý c h t ř í d , které v porostu vytváří tři z á k l a d n í v r s t v y : • v r s t v a s p o d n í (podúrovňová) • v r s t v a s t ř e d n í (úrovňová) 13
ad c)
ad d)
ad e)
ad f)
• v r s t v a h o r n í (nadúrovňová) Během vývoje porostu mohou jednotlivé stromy měnit své zařazení do výškové třídy i do porostní vrstvy. Jde o tzv. jev v z á j e m n é v ý š k o v é p ř e d r ů s t a v o s t i . Vzájemná výšková předrůstavost je důležitá pro vytváření určité výstavby porostu (ze kterých stromů, resp. dřevin, ze které výškové třídy nebo vrstvy se bude vytvářet budoucí porost) Tl o u š ť k o v é r o z v r s t v e n í s t r o m ů Tloušťkové rozvrstvení stromů má podobný průběh jako rozvrstvení výšky, protože existuje úzký korelační vztah mezi výškou a tloušťkou stromu. Také pojem střední porostní tloušťka je vhodnější spíše pro středně staré a starší porosty. K r u h o v á v ý č e t n í z á k l a d n a (G) je součet kruhových ploch jednotlivých stromů (g) na ploše 1 ha. Kruhová výčetní základna má velký význam pro objemový vývoj porostu, proto má také značný význam pěstebně produkční. Existují tři druhy kruhových výčetních základen: • m a x i m á l n í ( p ř i r o z e n á ) - nejvyšší mož- Obr. EDruhy kruhových výčetních základen ná kruhová výčetní základna v určitém věku (období) na určitém stanovišti, v porostech do kterých se hospodářsky nezasahuje. • o p t i m á l n í - kruhová výčetní základna při které se v určitém období dosahuje nejvyššího možného přírůstu. • k r i t i c k á - kruhová výčetní základna, při níž se dosahuje ještě 95% maximálně možného přírůstu. Snížením počtu stromů dochází zpravidla k podpoře tloušťkového přírůstu a tím i k přírůstu kruhové výčetní základny (záleží na dřevině a věku porostu). Logické je, že tento jev platí pouze v rozmezí určitého počtu stromů (kruhové výčetní základny). Proto se stoupající mírou uvolnění porostu přírůst kruhové výčetní základny stoupá a po kulminaci opět klesá ⇒ Zápoj Zápoj souvisí se způsobem vzniku porostu, s jeho věkem a mění vlivem hospodářských zásahů. Mladé porosty (kultury) nejsou zapojené, nárosty zpravidla nejsou zapojeny po celé ploše. K zapojení porostu dochází až ve stadiu mlaziny, kde může být zápoj přehoustlý (porosty z přirozené obnovy) a plocha korunových projekcí může být několikanásobně vyšší než plocha porostu. V dalším vývoji se zápoj mění přirozeným odumíráním stromů, poškozením nebo odumřením stromů škodlivými činiteli, nebo hospodářskými zásahy. Ve středně starých porostech se již tak přehoustlý zápoj nevyskytuje s výjimkou zápoje vertikálního v porostech různověkých. Zápoj je důležitým pěstebním kriteriem. Z hlediska zápoje se rozlišuje: • p l o c h a c l o n ě n á - celková plocha všech korunových projekcí • p l o c h a c l o n n á - plocha porostu zmenšená o plochu volných mezer mezi korunami • ú ž i v n á p l o c h a - část porostní plochy připadající na 1 strom Zakmenění Zakmenění se v průběhu vývoje porostu příliš nemění. Určité změny mohou nastat např. odumíráním stromů vlivem škodlivých činitelů, zejména potom hospodářskými zásahy. V porostech středního věku nesmí zakmenění porostů klesnout hospodářskými zásahy pod hodnotu 0.711 s výjimkou zásahů za účelem zpevnění porostu, nebo ve prospěch následného porostu (při obnově). Protože zakmenění úzce souvisí s kruhovou výčetní základnou⇒výše, používají se analogické pojmy se stejným významem: • zakmenění přirozené • zakmenění optimální • zakmenění kritické
7. STRUKTURA
LESNÍCH POROSTŮ. STRUKTURA DRUHOVÁ. POROSTY SMÍŠENÉ A NESMÍŠENÉ, DŘEVINY PODLE ZASTOUPENÍ, EKONOMICKÉ HLEDISKO DRUHOVÉ SKLADBY.
Lesní porost je složen z velkého množství jedinců, které se liší vnějším vzhledem i vnitřními vlastnostmi a vytváří tak řadu složitých vztahů. Lesní porosty se od sebe značně liší, a to podle příslušnosti k botanickému druhu (složení druhové), podle věku (složení věkové) a také rozmístěním stromů po ploše porostu (složení prostorové). Naznačené složení porostu se zpravidla označuje pojmem struktura porostu (druhová, věková, prostorová). Struktura lesních porostů má velký význam z hlediska produkčního, statické a ekologické stability i pro plnění environmentálních funkcí. Na jedné straně volba struktury (při zakládání lesa) a usměrňování (při výchově porostu) je hlavním nástrojem pro vytváření lesa 11
ustanovení Zákona o lesích č.289 §31, odst. (4) 14
plnícího požadované funkce, na straně druhé může být struktura porostu kriteriem posuzování pěstební činnosti a hospodaření v lese.
7.1.1 Druhové složení porostů O druhovém složení lesa rozhoduje příslušnost stromů k botanickému druhu. Lesní porost složený pouze z jedné dřeviny je p o r o s t n e s m í š e n ý (stejnorodý), někdy se také označuje jako m o n o k u l t u r a ( např smrk nebo borovice na nevhodných stanovištích). Porost ve kterém je více dřevin je porost s m í š e n ý (nestejnorodý), plošný podíl dřeviny ve smíšeném porostu je z a s t o u p e n í d ř e v i n y . Zastoupení dřevin v porostu se vyjadřuje zkratkou dřeviny a desítkami procent nebo procenty: SM 4, JD 2, BK 4, LP nebo SM 41, JD 19, BK 37, LP 3. Z toho vyplývá, že zastoupení dřevin, ale i jejich rozmístění ve smíšených porostech může být značně variabilní.
7.1.1.1 Podle zastoupení se dřeviny dělí na: • • • •
dřevinu h l a v n í - zaujímá v porostu největší plošný podíl (min. 40%) dřevinu v e d l e j š í - má menší zastoupení než dřevina hlavní, dřeviny vedlejší se potom dělí na dřevinu p ř í m í š e n o u - s plošným podílem > 10% dřevinu v t r o u š e n o u - s plošným podílem < 10%
7.1.1.2 Podle rozmístění dřevin: Dřeviny se mohou v porostu (ve směru horizontálním) nacházet v různých formacích (podle množství a velikosti plochy kterou zaujímají). Na základě toho rozlišujeme přimíšení (vtroušení): • • • •
j e d n o t l i v é (rovnoměrné) hloučkovité skupinkovité skupinové
7.1.1.3 Podle polohy ve vertikálním směru Dřeviny svým vzrůstem, který je ovlivněn řadou faktorů (dřevina, vzájemné vztahy dřevin, stanoviště a pod.) mohou zaujímat různé postavení (cenotická situace) a projevují se jako • v ý b o j n é - jsou v horní vrstvě porostu a potlačují jiné dřeviny • ú s t u p n é - jsou v nižší vrstvě porostu a ± potlačené
7.1.1.4 Podle vlastností a významu se rozlišují dřeviny: • • • • • • •
přípravné ochranné zápojné meliorační výchovné pionýrské autochtonní
• alochtonní
vytváří ± v předstihu vhodné podmínky pro dřeviny hospodářské poskytují jiným dřevinám ochranu proti nepříznivým vlivům napomáhají k vytvoření potřebného zápoje slouží k udržení nebo zlepšení prostředí (zejm. půdního) pro jiné dřeviny napomáhají výchově porostu dřeviny které jsou schopny obsazovat nepříznivá stanoviště druh dřeviny, který geneticky souvisí s předky, kteří se na daném stanovišti vyskytovali v minulosti druh dřeviny, který není na daném území autochtonní (původní)
7.1.1.5 Přirozená skladba dřevin vychází z rekonstrukce původního (přirozeného) složení lesních dřevin a jejich zastoupení (v dřívějších p ř í r o d n í c h l e s í c h ⇒) na daném stanovišti (lesním typu⇒, souboru lesních typů⇒). Přirozená skladba dřevin je základem pro vytváření p ř i r o z e n ý c h l e s ů (⇒p ř í r o d ě b l í z k é l e s n í h o s p o d á ř s t v í ).
7.1.1.6 Volba druhového složení (skladby) lesa má velký význam z hlediska produkčního, ekologického i environmentálního. Proto je třeba při zakládání lesa, ale i při jeho pěstování respektovat funkce, které má les plnit, a podle toho volit nebo usměrňovat druhovou skladbu. Zpravidla vždy je však třeba přihlédnout ke skladbě přirozené.
8. STRUKTURA LESNÍCH POROSTŮ TŘÍDA, VĚKOVÝ STUPEŇ.
VĚKOVÁ.
POROSTY
STEJNOVĚKÉ A RŮZNOVĚKÉ, VĚKOVÁ
Porosty se podle věku jednotlivých stromů dělí na • p o r o s t y s t e j n o v ě k é - v mladých porostech se stromy liší věkem do 5 let, ve středně starých do 10 let 15
• p o r o s t y r ů z n o v ě k é - věkový rozdíl jednotlivých stromů je větší jak 5 (mladé porosty) případně 10 (středně staré porosty) let. Podle věku se porosty dále rozdělují na věkové třídy a věkové stupně: • v ě k o v á t ř í d a - rozdělení porostů po intervalech 20 let, používá se zejména v porostních mapách • v ě k o v ý s t u p e ň - rozdělení porostů po intervalech 10 let - používá se v lesním hospodářském plánu k vyjádření plošného zastoupení věkových stupňů, plošného zastoupení dřevin apod. Růstem stromů a postupujícím věkem se mění vlastnosti jednotlivých stromů i porostů. Nejmarkatnější změny jsou: • ve velikosti stromů (rozměry), např. výška stromu, tloušťka stromu ⇒parametry stromu • ve vzhledu (tvaru) stromů⇒ parametry stromu • v počtu stromů na jednotku plochy - počet stromů zpravidla klesá vlivem zvětšujících se rozměrů a stoupajících nároků jednotlivých stromů na růstový prostor. Tím dochází k p ř i r o z e n é m u p r o ř e ď o v á n í l e s a ⇒prostorové složení porostu.
9. STRUKTURA LESNÍCH POROSTŮ PROSTOROVÁ. HUSTOTA POROSTU, ZÁPOJ, ZAKMENĚNÍ. P r o s t o r o v é s l o ž e n í p o r o s t u je způsob obsazení produkčního prostoru porostu stromy a keři, v ý s t a v b a p o r o s t u je prostorové uspořádání odlišných porostních částí. Prostorové složení (výstavbu) porostu můžeme posuzovat ve směru vodorovném (horizontálním) nebo svislém (vertikálním). Horizontální složení porostů Z hlediska horizontální struktury porostu se rozlišuje h u s t o t a , s p o n a r o z e s t u p stromů, z á p o j a z a k m e nění. • H u s t o t a p o r o s t u se vyjadřuje počtem jedinců na jednotku plochy. Hustota souvisí se způsobem vzniku porostu a mění se ve vztahu k věku buď přirozeným prořeďováním, nebo hospodářskými zásahy. V porostech vzniklých přirozenou obnovou je počáteční hustota zpravidla velmi značná (může dosáhnout několik set tisíc až milion ks.ha- 1), v porostech založených uměle (sadbou, síjí⇒) podstatně méně (řádově do 10 tisíc ks.ha-1). V mýtních porostech pak již není velký rozdíl v hustotě podle způsobu vzniku porostu a činí řádově stovky ks.ha-1. Hustota porostu je velmi důležitá z hlediska kvantitativní a kvalitativní produkce, plnění funkce lesa, odolnosti apod. Je důležitým kriteriem při obnově (zakládání) lesa ⇒, ale i při výchově porostů⇒. • S p o n je obrazec, které vytváří spojnice sousedních stromků, tzn. že spon může být čtvercový, obdélníkový, trojúhelníkový, nepravidelný (netvoří pravidelné obrazce), řadový (stejné vzdálenosti řad a zpravidla nestejné vzdálenosti stromků v řadách) apod. a souvisí s technologií výsadby. Vedle toho pojmy ú z k ý a š i r o k ý s p o n souvisí spíše s větší (menší) hustotou (počtem) sazenic. • Z á p o j je vzájemný dotyk a prolínání (poloha) větví stromů. Je velmi důležitým pěstebním kriteriem při výchově i obnově porostů, neboť ovlivňuje mikroklima porostu (zejména pronikání světelného záření a atmosférických srážek do nitra porostu). Vyjadřuje se slovně nebo číselně. Slovní vyjádření stupňů zápoje: →z á p o j p ř e h o u s t l ý (větve sousedních stromů se překrývají, koruny jsou stísněné) →z á p o j d o k o n a l ý (větve se dotýkají, koruny jsou dobře formované) →z á p o j u v o l n ě n ý (mezi korunami jsou malé mezery) →z á p o j d o č a s n ě p ř e r u š e n ý (mezi korunami jsou mezery, které se dalším vývojem zapojí) →z á p o j t r v a l e p ř e r u š e n ý (mezi korunami jsou mezery, které se již dalším vývojem nezapojí) Číselné vyjádření zápoje Číselně lze vyjádřit zápoj buď procenticky, tj. kolik procent zaujímá celková plocha korunových projekcí z celkové plochy porostu, nebo korunovým indexem, tj. poměrem plochy korunových projekcí k ploše porostu. • R o z e s t u p stromů se vyjadřuje nejčastěji jako průměrná vzdálenost mezi stromy v porostu. Odvozuje se z přímého měření vzdáleností sousedních stromů, nebo na základě plochy a počtu stromů (u čtvercového sponu jako druhá odmocnina z plochy připadající na jeden strom). • Z a k m e n ě n í je taxační veličina odvozená ze vztahu:
Z=
Xs Xt
kde je
Z Xs Xt
zakmenění porostu zásoba (nebo kruhová výčetní základna) porostu skutečná zásoba (nebo kruhová výčetní základna) porostu tabulková
Hodnoty zakmenění jsou tedy zpravidla v intervalu od 0.1 do 1.0 (vyjímečně může být jeho hodnota vyšší). V lesních hospodářských plánech se zakmenění porostu vyjadřuje v desetinách plného (normálního) zakmenění, tj. v intervalu 1-10 (kde 10 je zakmeně16
ní plné) a vyjadřuje tak využití produkčního prostoru porostu vzhledem k určitým růstovým tabulkám, které se považují za vyjádření normálního stavu. Např. zakmenění 8 znamená, že je zásoba porostu proti normálnímu stavu menší o 2/10. Zakmenění se vyjadřuje také slovní stupnicí: stupeň při hodnotě zakmenění 1) z a k m e n ě n í p l n é (1.0-0.9) 2) z a k m e n ě n í u v o l n ě n é (0.8-0.7) 3) z a k m e n ě n í p r o ř í d l é (0.6-0.5) 4) z a k m e n ě n í ř í d k é (0.4-0.3) 5) z a k m e n ě n í r o z p t ý l e n é (roztroušené) (0.2-0.1) Vertikální složení porostů Zápoj se může posuzovat i ve smyslu vertikálním, kdy nejde o přímý dotyk větví korun, ale dotyk (vzájemnou polohu) korunových projekcí. Lesní porosty jsou často diferencovány ve vertikálním směru do tzv. e t á ž í p o r o s t u Znamená to uspořádání stromů do jednoho nebo více dílčích souborů, které mají výrazný vzájemný výškový odstup. Etážovitost je způsobena buď různověkostí nebo rozdílnou růstovou dynamikou dřevin ve smíšeném porostu a to i vlivem prostředí (stanoviště⇒) nebo rozdílným původem etáží (les střední). • P o r o s t y j e d n o e t á ž o v é jsou tvořeny stromy s přibližně stejnou výškou a vytváří zřetelnou korunovou vrstvu v určitém rozpětí (vrchol a báze koruny). Zpravidla v porostech stejnověkých, nesmíšených nebo ve směsi dřevin se stejnou růstovou dynamikou. • P o r o s t y d v o u e t á ž o v é ( v í c e e t á ž o v é ) jsou tvořeny dvěma (více) soubory stromů se zřetelnou horní a spodní vrstvou (patrem), případně s mezipatry. Zpravidla v porostech různověkých, ve směsi dřevin s rozdílnou růstovou dynamikou, nebo v lese středním⇒. I v jednoetážových porostech, resp. v jednotlivých etážích dochází v určitém rozpětí k větší či menší výškové diferenciaci stromů a vytváří se tak zpravidla tři vrstvy: 1 ) p o r o s t n í n a d ú r o v e ň (nadúroveň porostu) - vrstva, ve které jsou stromy, které zřetelně převyšují porostní úroveň 2 ) p o r o s t n í ú r o v e ň (úroveň porostu) - vrstva, ve které koruny stromů dosahují největšího zápoje, s největším množstvím větví, s převážnou částí asimilačních orgánů 3 ) p o r o s t n í p o d ú r o v e ň (podúroveň porostu) - vrstva se stromy které jsou zřetelně pod porostní úrovní Podle příslušnosti stromů k jednotlivým vrstvám ve vertikálním profilu porostu se potom rozlišují: →stromy nadúrovňové →stromy úrovňové →stromy podúrovňové
10. OBSAH PĚSTEBNÍ ČINNOSTI. ZAKLÁDÁNÍ LESŮ, PĚSTĚNÍ LESŮ. 11. VOLBA PĚSTEBNÍ TECHNIKY. PĚSTEBNÍ ÚVAHA (POSTUP STANOVENÍ PĚSTEBNÍHO ZÁSAHU) Přírodní a hospodářské podmínky v lese jsou natolik rozmanité, že vylučují stanovení jednotných konkrétních zásad pro pěstební opatření. Proto je třeba při stanovení pěstebního zásahu sice nutné vycházet z určitých obecných zásad, ty je však třeba konkretizovat v každém porostu zvlášť. K odvození pěstebního zásahu slouží p ě s t e b n í ú v a h a , která představuje určitý myšlenkový proces vedoucí k optimálnímu pěstebnímu zásahu ve všech jeho souvislostech. Postupné kroky pěstební Obsah úvahy vyjadřuje vztah porostu (dřevin) k vlastnostem prostředí. Z toho potom musí vý1) Pěstebně ekologická charakteristika objektu cházet pěstební cíl. Týká se zejména: → nadmořské výšky →expozice →klimatické situace →půdy →znečištění ovzduší apod. 2) Zhodnocení současného vztahuje se k bodu 1), týká se zejména: stavu porostu →skladby porostu (druhová, prostorová, věková) →jakostní (tvar, kvalita stromů) →perspektivy budoucího uplatnění stromů, apod. 17
3) Stanovení pěstebního cíle
plánovaný stav porostu⇒pěstební cíl, vyjádřený: →skladbou porostu →předpokládanými sortimenty 4) Konfrontace současné- zjištění, zda lze stanoveného cíle dosáhnout ho stavu a cíle 5) Vypracování dlouho- vychází z bodů 1)-4), představuje souhrn pěstebních opatření, jako např.: dobého pěstebního zá- →průběh změn skladby porostu měru →postup zušlechťování porostu →rozčleňování porostů →druh a způsob obnovy →obnovní doba →tvar a velikost obnovních prvků →časové rozvržení pěstebních opatření apod. 6) Stanovení konkrétního vyústění pěstební úvahy: (dnešního) opatření →stanovení druhu pěstebního opatření (pročistka, probírka, obnovní seč, rekonstrukce apod. ve výchově stanovení prvků pěstebního zásahu: →doba vykonání →umístění výběru →síla zásahu →způsob výběru
12. OBNOVA LESNÍCH POROSTŮ. ZÁKLADNÍ POJMY, DRUHY A ZPŮSOBY OBNOV LESNÍCH POROSTŮ. V lese hospodářském se při obnově lesa vychází z přírodních zákonitostí lesa přírodního a proces obnovy se člení do dvou částí: 1) odstranění → Mateřský porost lze odstraňovat prostorově a časově různým způsobem (najednou nebo dospělého postupně, pravidelně nebo nepravidelně, pozvolna nebo rychle apod.). Způsob odstraňo(mateřského) vání starého porostu tak má vliv na vytváření podmínek následného porostu a musí být v porostu souladu s předpokládaným způsobem jeho vytváření. 2) vytváření → Nový porost lze vytvářet různým způsobem (uměle - sadbou nebo síjí, přirozeně - nálenového porostem nebo výmladky) podle způsobu likvidace starého porostu, zpravidla však požadavtu ky na způsob vytváření nového porostu ovlivňují volbu způsobu likvidace starého porostu.
18
Vysvětlení některých pojmů: Schematické znázornění členění základních druhů a způsobů obnovy
Obnova podle způsobu vzniku jedinců nového porostu:
generativní
vegetativní
přirozená
umělá
podle velikosti mýcené plochy:
maloplošná
velkoplošná
podle délky obnovní doby:
krátkodobá
dlouhodobá
pod porostem
vedle porostu
podle způsobu vytváření nového porostu:
podle polohy nového porostu vzhledem k por. mateřskému: podle množství odebíraných a rozmístění mateřských stromů:
clonná
okrajová
holosečná
• O b n o v a p ř i r o z e n á - nový porost vzniká přirozenou cestou, nalétnutím (opadem) semen, nebo z výmladků (zpravidla pařezových, ev. kořenových) mateřských stromů • O b n o v a u m ě l á - nový porost vzniká uměle síjí semene, výsadbou sazenic (sazenice mohou být generativního i vegetativního původu) ev. přímo sadbou řízků • O b n o v n í d o b a - doba od prvního úmyslného zásahu (za účelem obnovy) až do domýcení původního porostu a zajištění porostu následného. Obnovní doba k r á t k o d o b á trvá do 20-30 let, obnovní doba d l o u h o d o b á nad 30 let. Obnovní doba d í l č í se vztahuje k obnově určité části porostu (obnovnímu prvku), obnovní doba c e l k o v á k obnově celého porostu. • Z a č á t e k o b n o v y - doba prvního zásahu za účelem obnovy porostu. Volí se zpravidla ve věku porostu rovnajícím se obmýtí zmenšeném o polovinu obnovní doby. • K o n e c o b n o v y - doba, kdy se domýtí mateřský (původní) porost) a následný porost je růstově zajištěný. • O b m ý t í - rámcová produkční doba porostu; volí se podle dřeviny, stanovištních poměrů a funkce, kterou porost (les) plní. • O b n o v a m a l o p l o š n á - probíhá na plochách (obnovních prvcích) různého tvaru, do výměry cca 0.3 ha, jsou obklopeny plně zapojeným mateřským porostem, který poskytuje obnovované ploše (následnému porostu) horní nebo boční zastínění. • O b n o v a v e l k o p l o š n á - probíhá na celé ploše porostu, nebo obnovním prvku, jehož šířka je větší než výška okolního porostu a příznivý vliv okolního porostu na obnovovanou plochu (následný porost) je malý nebo žádný. • O b n o v a p o d p o r o s t e m - nový porost vzniká na ploše s účastí stromů mateřského (původního) porostu ⇒obnova clonná • O b n o v a v e d l e p o r o s t u - nový porost vzniká na ploše bez účastí mateřského (původního) porostu nebo jeho části ⇒obnova holosečná • O b n o v a c l o n n á - typický případ obnovy pod mateřským porostem, kdy se těží zpravidla opakovaně jednotlivé stromy, po určitou dobu zůstává clona ponechaných stromů mateřského porostu. Tím se vytváří lepší podmínky pro vznik nového pokolení a pro jeho růst. Obnova končí domýcením mateřského porostu (nebo jeho části). Využívá se zejména pro přirozenou obnovu. 19
• O b n o v a o k r a j o v á - principem je vytvoření porostního okraje, který při vytváření nového porostu využívá ekologické podmínky cloněné i přilehlé volné plochy. Muže se použít pro přirozenou i umělou obnovu • O b n o v a h o l o s e č n á - nový porost se vytváří na holé ploše, tj. na ploše na které byly vytěženy všechny stromy (nejsou na ní rozmístěny žádné stromy) mateřského (původního) porostu. Používá se převážně pro umělou obnovu • V ý c h o d i s k o o b n o v y - místo na němž se zahajuje obnova porostu • G r a v i t a č n í h r a n i c e - přirozená terénní nebo jinak určená linie rozdělující pracovní pole (z hlediska dopravy dřeva • S m ě r o b n o v y - směr (podle světových stran nebo reliéfu terénu) kterým bude obnova rozvíjena; souvisí se způsobem p ř i ř a z o v á n í obnovních sečí (postupný, střídavý). • O b n o v n í č í s l o - číslo, jehož počet míst určuje délku obnovní doby (počet desetiletí), jednotlivá čísla pak množství těženého dříví v desítkách %. Např. Oč 532 představuje obnovní dobu 30 roků, v prvním decenniu se vytěží 50%, ve druhém 30%, ve třetím 20% zásoby porostu. Obnovní číslo c e l k o v é se vztahuje na celý porost, obnovní číslo d í l č í na plochu obnovního prvku. • O b n o v n í p r v e k - charakterizuje základní tvar a podobu obnovní seče, např. kotlík - kotlíková seč, klín - klínová seč, pruh - pruhová seč atp. Každý obnovní prvek může mít buď clonné postavení stromů nebo holosečný charakter. • S e č o b n o v n í - pěstební zásah, při kterém se odstraňují jednotlivé stromy nebo celé části porostu, za účelem jeho obnovy. Přirozená obnova v lese hospodářském Klady Zápory • malé náklady na obnovu • nároky na správnou volbu obnovných postupů • velký počet jedinců • je vázána na výskyt semenných roků • větší možnost výběru při výchově • nelze ve větší míře zlepšovat genofond • nelze měnit druhovou a prostorovou skladbu • zhoršená ekonomika těžby a soustřeďování dřeva Rozsah přirozené obnovy v ČSR • dlouhodobý průměr 8-12%, ovlivněno neúplnou evidencí (zakrývání nezdarů umělé obnovy) • v ČR podle údajů z roku 1994 pouze 2.4% Podmínky přirozené obnovy Možnosti ovlivnění • přítomnost dostatečného počtu plodících do jisté míry stromů vhodných k reprodukci • odstraněním nevhodných (relativní zvýšení vhodných) • uvolněním geneticky vhodných (plodnost) • vhodný stav půdy pro klíčení, vzcházení a do jisté míry semenáčků • biologicky - struktura porostu, rozklad surového humusu • mechanicky - zraňováním půdy (obnažení minerálního podkladu) • vhodné klimatické podmínky (v době od nelze ovlivnit nalétnutí do vzejítí) • výskyt semenného roku Způsob transportu semen Hmotnost Přizpůsobení semene Velmi Létavá lehká Lehká Létavá
Lehká
Středně těžká
Vzduch
Médium šíření Vzduch (vítr) Vzduch (vítr)
Dřeviny
Vzdálenost šíření Více kilometrů
Voda
Topol, Bříza, Vrba Jilm, Jasan, Javor, Lípa, Smrk, Jedle, Douglaska, Modřín Olše
Ptáci
Třešeň, Dub
Pěstební hlediska
Velmi vzdálené obnovované plochy, velké holoseče 50% v obvodu koruny, Až 50 m široké, vhodně po40% na 2-4 stromové ložené, okrajové a pruhové délky seče
Mimo okruh koruny, podle transportních možností Část v okruhu koruny, část nepravidelně až několik kilometrů 20
Na všech volných plochách s minerální půdou Pod clonou porostu. I na volných plochách - nelze ovlivnit
Těžká
Ptáci, hlodavci
Dub, Buk
V okruhu koruny, nebo Plánovitě clonné způsoby. málo za obvod, nepra- Prostřednictvím živočichů videlně na větší vzdá- nepravidelně lenost
13. OBNOVA HOLOSEČNÁ. PODSTATA, VÝHODY A NEVÝHODY. je charakterizována jednorázovým zmýcením všech stromů na porostní ploše nebo její části. Nový porost vzniká na holé seči následně, a to většinou umělou obnovou, případně i obnovou přirozenou bočním náletem semen nebo z ponechaných výstavků. Holé seče s významným bočním cloněním nového porostu (šířka seče je menší než dvojnásobek výšky mýcených porostů) jsou považovány za maloplošné, ostatní za velkoplošné. Současné legislativní předpisy povolují v ČR holé seče do velikosti jednoho, resp. dvou hektarů. Základním obnovním prvkem je pruh (obdélníkový tvar), kotlík (kruhový, nebo eliptičný tvar). Převažuje obnova umělá (výsadbou, příp. síjí). Teprve po zajištění kultury lze přiřadit další obnovní prvek, obnovu lze také započít vložením několika pruhů (seč kulisová- mezi pruhy zůstává část původního porostu, tzv. kulisa). Klady Zápory • dtto jako u umělé obnovy (převažuje) • dtto jako u umělé obnovy (převažuje) • umožňuje lépe mechanizaci těžebních a dopravních • snížení stability porostů (ekosystému) prací • zhoršení ekologických podmínek pro následný porost • možnosti mechanizovaného zalesňování
14. OBNOVA CLONNÁ. PODSTATA, VÝHODY A NEVÝHODY. je charakterizována vznikem nového porostu pod ochranou (clonnou) porostu mateřského. Clonná obnova představuje nejrozšířenější a nejtypičtější základní způsob obnovy přirozené (viz), při níž se postupně na obnovované ploše těží zralé nebo nežádoucí stromy dospělého porostu tak, aby se postupným snižováním zápoje a vlivu clony mateřského porostu vytvářely vhodné ekologické podmínky pro nasemenění a následné přežití náletu. Pokud se nový porost zakládá pod clonou dospělého porostu umělou výsadbou nebo síjí, jedná se o podsadby, příp. podsíje. Klasickou metodou clonné obnovy je seč Hartig-Heyerova, která má 4 fáze: Fáze (seč)
Zakmenění klesá na
1. přípravná
0,8-0,9
2. semenná
0,6-0,7 podle nároku dřeviny 0,3-0,5 podle nároku dřeviny 0
3. uvolňovací (osvětlovací) 4. domýtná
Charakteristika, význam • odstranění druhově a geneticky nevhodných stromů • uvolnění korun kvalitních stromů→ zvýšení plodnosti • udržet dostatečný zápoj → zamezit růst buřeně vytvořit podmínky pro klíčení a růst semenáčků (světlo, vláha, kontakt semene s minerální půdou - narušením půdního povrchu těžbou; lze doplnit umělým zraněním půdy) snížením zápoje uvolnit (osvětlit) následný porost (nárostu)
domýcením zbytku mateřského porostu zcela uvolnit (osvětlit) následný porost (nárost)
Klady a zápory clonné obnovy Klady • dtto jako u přirozené obnovy (převažuje) • následný porost je clonou chráněn před nepříznivými vlivy klimatu • střídání generací bez narušení lesního prostředí • zvýšení stability porostů (ekosystému)
Zápory • dtto jako u přirozené obnovy (převažuje) • snížení asimilace - tlumení růstu vlivem clony • zhoršuje možnosti mechanizace těžebních a dopravních prací • možnosti mechanizovaného zalesňování malé
15. OBNOVA OKRAJOVÁ. PODSTATA, VÝHODY A NEVÝHODY Obnova lesa okrajová má v systému techniky obnovních postupů stejné základní postavení jako obnova clonná a obnova holosečná. Následný porost vzniká v ekologickém krytu okraje původního porostu a jeho růst umožňuje relativně vysoký požitek bočního světla (podzáření). Obnova se zahajuje úzkou holou sečí a rozvíjí se podél ustupujícího porostního okraje (porostní stěny). Rozlišuje se okraj vnější (viz), což je v podstatě úzká seč holosečného charakteru a okraj vnitřní 21
s clonným uspořádáním stromů (může, ale nemusí být uvolněn). Po zajištění obnovy (přirozené, příp. umělé) se vnitřní okraj porostu domýtí a přebírá funkci vnějšího okraje. Souběžně se v navazujícím pásu dospělého porostu může vytvořit clonné uspořádání nového vnitřního okraje. Klady Zápory • dynamicky pružná obnova • relativně dlouhá obnovní doba (lze řešit vložením většího počtu okrajových sečí, nebo kombinovat s ji• velká variabilita ným způsobem obnovy • pestrost ekologických podmínek velká • lze využít prakticky pro všechny dřeviny
16. ZAKLÁDÁNÍ LESŮ. PLODNOST LESNÍCH DŘEVIN A JEJÍ PODMÍNKY. Plodností lesních dřevin se rozumí schopnost produkovat semena. Důležitý je zejména nástup do první plodnosti, množství semen produkovaných v jednotlivých letech, opakování bohaté úrody semen (semenné roky), kvalita získaných semen. Vlivy, které působí na plodnost dřeviny lze rozdělit na činitele vnitřní a vnější.
16.1 Činitelé vnitřní: • v ě k a d r u h - rozdíly v nástupu plodnosti jsou mezi čeleděmi, rody a druhy. Uvnitř dru- Tab. D Začátek plodnosti některých lesních dřevin Začátek plodnosti (věk Semenné roky hu jsou rozdíly v nástupu plodnosti podle ce- Dřevina - roky) notického postavení - dřívější plodnost je u solitéra v zápoji (intervaly let) stromů rostoucích o samotě (solitéry), pozdější, ale rozmanitá u dřevin rostoucích v porostu borovice lesní 10-15 30-40 podle jejich postavení (stromy s osluněnými borovice černá 20-30 2-3 korunami, tj. stromy úrovňové⇒ a předrůsta- borovice kleč 15-20 vé⇒ plodí více, než stromy zastíněné. Dřevi- borovice limba 30-40 60-70 ny krátkověké, rychleji rostoucí, mají dřívější douglaska 25-30 nástup plodnosti (akát, bříza, javor, topoly, modřín 15-20 20-50 vrby, douglaska), dřeviny dlouhověké, poma- jedle 20-30 60-70 leji rostoucí mají pozdější nástup plodnosti smrk 15-20 30-50 3-5 (limba, buk, dub) akát 5-7 10-20 • s t u p e ň v ý v i n u - plodnost nastává až po buk 30-40 50-70 4-6-(8) určitém vývoji organismu, zpočátku je pobříza 10-15 20-30 2 měrně malá (počátek etapy dospělosti), podub 30-40 50-70 3-5 stupně se zvyšuje až do maxima (konec etapy 15-25 30-40 2 dospělosti). Po dosažení maxima pozvolna habr jasan 15-20 30-40 klesá a končí zánikem jedince (etapa stáří) 15-20 25-30 • d ě d i č n ý z á k l a d - projevuje se rozdíly v javor mléčný javor klen 15-20 40-60 2 plodnosti jedinců téhož druhu, stejného vzrůsjavor jasanolistý 5-7 7-10 tu a ve stejných podmínkách 5-20 30-40 • p ů v o d j e d i n c e - jedinci semenného jilm 15-20 30-40 (generativního) původu plodí mnohem pozdě- lípa ji, než jedinci původu vegetativního (z vý- olše 10-15 30-40 2 střelků, výmladků, řízků, hříženců, roubovan- osika 5-10 15-20 ců) • z d r a v o t n í s t a v - jedinci napadení chorobami nebo škůdci plodí zpravidla dříve, než jedinci zdraví • s e m e n n é r o k y - dřeviny neplodí každým rokem stejnoměrně, v určitých intervalech let, které nejsou zcela pravidelné, se dostavuje plná plodnost. Jde o určitou periodicitu plodnosti, tj. semenný rok
16.2 Činitelé vnější: • p o d n e b í - v chladnějším podnebí se dřeviny vyvíjí pomaleji (etapa mládí je delší), v teplejším rychleji (etapa mládí je kratší). Podobný trend souvisí s nadmořskou výškou a zeměpisnou šířkou • p o č a s í během roku má vliv na vytváření květních pupenů, deštivé počasí v době květu může ovlivnit opylení, pozdní mrazy mohou zničit květy, deštivé počasí snižuje celkovou délku slunečního svitu (snížení fotosyntetické asimilace) ovlivňuje negativně průběh zrání semen, také horké a suché počasí ovlivňuje negativně vyzrávání semen, předčasný opad a snížení klíčivosti. • p ů d a - na půdách minerálně bohatších bývají semenné roky častější a úroda větší • s v ě t l o má rozhodující úlohu při produkci semen (podmiňuje fotosyntetickou asimilaci dřevin). Stromy s osvětlenými korunami (předrůstavé nebo úrovňové) více plodí. Tohoto jevu se využívá pro přirozenou obnovu lesa volbou obnovního způsobu ⇒. • b i o t i č t í č i n i t e l é - různí škůdci mohou zčásti nebo zcela zničit úrodu semen. 22
16.3 Délka životnosti semen • semena m i k r o b i o t i c k á - si podržují přirozenou životnost do 3 let (topol, vrba, jilm, dub, buk, ořešák, kaštanovník jedlý, jírovec maďal, jedle aj. • semena m e z o b i o t i c k á - u většiny lesních dřevin - si podržují přirozenou životnost 3-15 let (borovice 3-4, smrk 4-5) • semena m a k r o b i o t i c k á - si podržují přirozenou životnost 15-100 let (akát, dřezovec)
16.4 Klíčivost a energie klíčení • klíčivost vyjadřuje počet semen (v %), který v určitých laboratorně připravených podmínkách a v určené době vyklíčí z čistých semen zkoušeného druhu. Klíčivost se zjišťuje ve speciálních klíčidlech (drobná semena - jehličnany), nebo ve vlhkém písku ve vegetačních nádobách (velká semena - žaludy dubu). Zkouška klíčivosti trvá pro většinu jehličnatých a listnatých dřevin 21 dnů, pro borovici černou 28 dní, u jilmů 28 dní, u olše, dubu a jírovce maďalu 30 dní. • energie klíčení udává počet semen (v %) normálně vyklíčených za určitou kratší dobu v procentech zaklíčených čistých semen. Stanoví se u semen většiny dřevin 7. den, u dubu 14. den zkoušky. Oba ukazatele klíčivosti čistých, popř. čistých plných semen12 se vypočítají podle vzorce:
Klí čivost semen čistých =
n.100 N
Klí čivost semen plných =
n.100 N- a
kde n = počet vyklíčených semen N = počet zaklíčených semen a = počet prázdných semen
16.5 Doba zrání, opadu a sběru semen a plodů lesních dřevin Zrání je konečná fáze vývoje semene, kdy oplodněné vajíčko dokončuje přeměnu v klíčivé semeno. Zralost morfologická - semeno dosáhne konečného tvaru a vzhledu, zralost fyziologická - je charakterizována schopností semen vyklíčit Tab. E Doba sběru semen a plodů některých lesních dřevin Dřevina Doba Doba zralosti semen Doba opadu plodů, vylétání květu semen měsíc měsíc, rok měsíc, rok V-VI X-XI, 2. rok po opylení III, 3. rok po opylení borovice lesní V-VI IX, 2. rok po opylení IX-X, 2. rok po opylení borovice kleč II-III modřín opadavý IV-V X V-VI IX X jedle bělokorá V-VI IX-X XI smrk ztepilý IV-V IX-X XI buk lesní IV-V VII IX-II bříza IV-V IX X duby IV-V IX-X XII-III jasan ztepilý IV-V IX X-XI javory III-IV V-VI VI jilmy VI-VII IX-X XII lípy
Doba sběru měsíc, rok XI-III, 2.rok po opylení IX-X XII-IV IX-X XI-II X VII-VIII X-XI XI-I IX-X VI XI
17. ZAKLÁDÁNÍ LESŮ. ZDROJE KVALITNÍHO OSIVA A PŘENOS OSIVA MEZI OBLASTMI. Lesní porosty, porostní skupiny a etáže se zařazují do těchto fenotypových kategorií: Fenotypová Vlastnosti Bližší charakteristika kategorie hospodářsky vysoce hodnotné porosty, původní do této kategorie se zařazují i porosty, které
12
čistá semena jsou všechna semena zkoušeného druhu, nepoškozená a normálně vyvinutá. Z poškozených ta, o kterých předpokládáme, že normálně vyklíčí, z neúplně vyvinutých semen semena, která jsou větší než polovina normálně vyvinutého semene. Semeno plné má embryo, někdy i nevyvinuté, semeno prázdné je bez embrya. 23
A
nebo je jejich původnost pravděpodobná
nejsou původní, avšak vynikají množstvím produkce, jakostí, odolností, případně jinými cennými vlastnostmi,
B
ostatní porosty nadprůměrné hospodářské hodnoty a dobrého zdravotního stavu porosty průměrné hospodářské hodnoty a méně uspokojivého zdravotního stavu.
u vybraných lesních dřevin se z porostů této kategorie nesklízí osivo, tyto porosty je však možno obnovovat přirozenou obnovou, porosty geneticky a hospodářsky nevhodné, nesklízí se z nich osivo a není je možno obnoD (podprůměrné hospodářské hodnoty), případně vovat přirozenou obnovou. Tyto porosty je porosty se zřetelně zhoršeným zdravotním sta- nutno postupně obnovovat a nahrazovat je povem nebo se znatelně zhoršenou stabilitou. rosty geneticky hodnotnějšími. U smíšených porostů se zařazují do fenotypových kategorií všechny zastoupené dřeviny; je-li některá dřevina uznána ke sklizni osiva, uvádí se jako výměra uznaného porostu plocha úměrná zastoupení uznané dřeviny. C
Zdroje reprodukčního materiálu: porosty uznané ke sklizni osiva; což jsou dospělé porosty, event. porostní skupiny lesní porosty nebo etáže, které byly vybrány a schváleny pro sběr reprodukčního materiálu porosty neuznané ke sklizni osiva; kromě vybraných lesních dřevin stromy mimořádně geneticky hodnotné z hlediska množství a jakosti produkce výběrové stromy nebo odolnosti, které svými vlastnostmi převyšují stromy stejného druhu a věku na daném stanovišti, a které jsou určeny a uznány především pro odběr roubů k produkci roubovanců, sběru semen a k dalším šlechtitelským účelům účelové výsadby potomstev lesních dřevin (generativních i vegetativních), které uznané semenné sady byly založeny a uznány k produkci osiva účelové výsadby lesních dřevin požadovaných vlastností, které byly založeny a uznané matečnice uznány k odběru reprodukčního materiálu pro vegetativní množení účelové výsadby potomstev výběrových stromů lesních dřevin pěstovaných mimo uznané klonové archivy původní místo uznané semenné porosty což jsou porosty lesních dřevin pocházející z osiva porostů fenotypové kategorie A (udržovací porosty) a slouží k zachování genofondu nejcennějších porostů růstové fáze lesa, které vznikly z přirozené obnovy a jsou tvořeny jedinci, jejichž nálety další existence není dosud růstově zabezpečena růstové fáze lesa, které vznikly přirozenou obnovou a jsou tvořeny růstově zabeznárosty pečenými jedinci
17.1.1 Zásady přenosu semen a sazenic lesních dřevin 17.1.1.1 Oblasti původu Při přenosu semen a sazenic lesních dřevin je třeba respektovat oblasti jejich původu, tzv. s e m e n á ř s k é o b l a s t i , které se odvozují na základě (sloučením) p ř í r o d n í c h o b l a s t í . Zvláště jsou upraveny semenářské oblasti pro smrk ztepilý, borovici lesní a modřín opadavý. 13
17.1.1.2 Přenos reprodukčního materiálu lesních dřevin14 Přenos reprodukčního materiálu lesních dřevin je přípustný v rámci téže přírodní oblasti s v e r t i k á l n í m p o s u n e m o plus nebo minus jeden lesní vegetační stupeň, s výjimkou lesních vegetačních stupňů 8. a 9., kam není povolen přenos z nižších lesních vegetačních stupňů. V případě, kdy nelze krýt potřebu reprodukčního materiálu podle předchozího odstavce, lze uskutečnit jeho přenos mezi přírodními lesními oblastmi, a to: a) u dřevin, které mají vymezeny semenářské oblasti (smrk ztepilý, borovice lesní a modřín opadavý), podle zásad stanovených pro jednotlivé dřeviny15 s uvedeným přípustným vertikálním posunem podle odstavce, b) u ostatních lesních dřevin je přípustný přenos uvnitř hercynské oblasti (přírodní lesní oblasti 1 až 31, 33 a 34) a uvnitř moravské části karpatské oblasti (přírodní lesní oblast 32, 35 až 41) s uvedeným přípustným vertikálním posunem. U buku je přípustný přenos z moravské části karpatské oblasti do oblasti hercynské, 13 Příloha č. 5 k vyhlášce č. 82/1996 Sb. 14 § 10 vyhlášky č. 82/1996 Sb 15
§ 11, 12 a 13 vyhlášky č. 82/1996 Sb. 24
c) použití reprodukčního materiálu pocházejícího ze semenných sadů se řídí zásadami uvedenými v uznávacích listech těchto sadů.16
18. ZAKLÁDÁNÍ LESŮ. KRITÉRIA VOLBY MÍSTA PRO LESNÍ ŠKOLKU A VYBAVENÍ PRO INTENZÍVNÍ PROVOZ. 18.1 Volba místa pro školky Volba místa pro školku je určena souborem kritérií povahy biologické, technické a sociálněekonomické a) P ů d n í v l a s t n o s t i - nejvhodnější jsou půdy hlinité, dále hlinitopísčité až písčitohlinité. Těžší půdy a půdy kamenité jsou nevhodné, vyhovují pouze půdy s orniční vrstvou nad 30 cm, s výškou hladiny spodní vody pod 70 cm, půda nesmí být příliš kyselá a musí být dobře zásobena živinami a obsahovat dostatek humusu (optimálně 4-5%) b) K o n f i g u r a c e t e r é n u - nejvhodnější je rovinatý terén, nevyžadující náročnější terénní úpravy, sklon nemá přesahovat 3.5%, ve vyšších polohách 5,2%. Nejvhodnější expozice je severovýchodní až severozápadní, v horských polohách jihovýchodní až jihozápadní. c) Z d r o j v o d y je pro volbu místa školky rozhodujícím činitelem. Nejvhodnější je přirozený zdroj vody (vodní tok, rybník) položený nad školkou, vzdálený do 500 m, s kapacitou rezervoáru 150-220 m3.ha-1, voda nesmí obsahovat škodlivé substance a mikroorganismy, jílnaté součásti, splašky, soli, nesmí být kalná, není také vhodná voda z rašelinišť. d) K l i m a t i c k é p o m ě r y - nutno vyloučit extrémní klimatické polohy , zejména mrazové, účelné je využívat ochrany okolních porostů proti výsušným větrům e) R o z l o h a a t v a r školek - se řídí podnikatelským záměrem a možnostmi vlastníka a přírodními podmínkami. Nejvhodnější je tvar protáhlého obdélníka ve směru východ - západ (v nadmořských výškách do 500 m), ve vyšších polohách po vrstevnici, případně kruh. f) K o m u n i k a č n í p ř í s t u p n o s t - zpevněnými cestami, sjízdnými pro všechny druhy motorových dopravních prostředků za každého počasí g) E l e k t r i c k á e n e r g i e , telefonní přípojka - u nově budovaných školek nezbytná h) P r a c o v n í s í l y z místních zdrojů, doprava pracovníků, sociální vybavenost školky.
18.2 Vybavení lesních školek Celkové vybavení lesní školky záleží na její velikosti a na intenzitě provozu. Komplexní vybavení školky, nebo školkařského střediska představuje: • S o c i á l n í a p r o v o z n ě - v ý r o b n í o b j e k t y . V menších školkách chaty s přístřeškem, ve velkoškolkách provozní budovy s kancelářemi, šatnou, umývárnou, sociálním zařízením, jídelnou apod. Dále podle velikosti školky a jejího zaměření jsou vhodné garáže a přístřešky pro mechanizační prostředky, dílny, sklady PHM, sklady náhradních dílů, sklady pro chemikálie a umělá hnojiva, stavební a technologické vybavení pro výrobu krytokořenného sadebního materiálu • Speciální provozní objekty →Sklady pro osivo a jeho stratifikaci, pro sadební materiál včetně klimatizačního zařízení →Stratifikační sklep pro stratifikaci semen, kde se udrží co nejdéle nízká teplota →Sněžná jáma - pro uložení semenáčků a sazenic v předjarním a jarním období pro prodloužení jejich vegetačního klidu (také pro uložení roubů →Pařeniště - používají se zřídka →Stíníky - pro pěstování sazenic vyžadujících stín →Umělé kryty - pro intenzivní výrobu prostokořeného i krytokořenného sadebního materiálu a řízkovanců (převážně fólníky) →Skleníky - pro výrobu řízkovanců a pletivových kultur, příp. i pro prostokořenný a krytokořenný sadební materiál včetně zařízení pro vytápění,, větrání, závlahu, osvětlení, stínění a pod. →Závlahové zařízení - základní nezbytné vybavení školky pro účelovou a doplňkovou závlahu rostlin (zdroj vody, čerpací zařízení, rozvod vody, vlastní zavlažovací ústrojí, řízení závlah, zásobní nádrže, nádrže pro přípravu a aplikaci tekuté výživy nebo použití pesticidů →Kompostárny - k výrobě substrátů →Založiště - slouží k výrobě krytokořenného sadebního materiálu (syn. místo k zakládání sazenic v místě vysazování, bezprostředně před výsadbou) →Laboratoře - v koncentrovaném školkařském provozu. Půdní a listové chemické analýzy, půdní fyzikální rozbory, technická kvalita osiva, fyziologická kvalita sadebního materiálu • S t r o j e a m e c h a n i z a č n í v y b a v e n í 17 16
Věstník Ministerstva zemědělství, č. ?. 25
19. ZAKLÁDÁNÍ LESŮ. VÝROBA SADEBNÍHO MATERIÁLU, DRUHY SAZENIC LESNÍCH DŘEVIN. 19.1.1 Pěstování prostokořenných sazenic S e m e n á č k e m se rozumí všechna růstová stadia lesních dřevin od vyklíčení až po zaškolkování, podřezávání nebo přesazení do obalů. Kvalitní sazenice s náležitě vyvinutou nadzemní částí a bohatým kořenovým systémem se pěstují: a) přesazováním do minerální půdy (přepichování, školkování, pěstování poloodrostků) b) bez přesazování (tvorba bohatého kořenového systému je podporována podřezáváním) c) přesazováním do obalů (krytokořenný sadební materiál) P ř e p i c h o v á n í (pikýrování) - přesazování mladých, ještě nezdřevnatělých semenáčků, nebo naklíčených semen. Účelem je hospodárné využití osiva zejména u cenných druhů dřevin, vypěstování sazenic v kratší době než školkováním ad a) Š k o l k o v á n í - přesazování semenáčků za účelem získání sazenic s mohutným kořenovým systémem a odpovídající nadzemní částí. Dělí se na školkování • j a r n í (březen-duben), semenáčky nesmí být narašené. Nejdříve se školkují listnáče, potom jehličnany, částečně mohou být narašeny douglaska tisolistá a jedle obrovská • l e t n í (červenec-konec srpna), je vhodné u dřevin s intenzivním letním růstem kořenů (smrk, douglaska, jedle bělokorá) • p o d z i m n í - lze použít v nižších polohách na lehkých půdách, pouze u buku a modřínu (nejpozději do poloviny listopadu. Školkování obsahuje tyto činnosti: ∗ vyzvednutí semenáčků (při veškeré manipulaci se semenáčky je nutno zamezit jejich vysýchání) ∗ vytřídění semenáčků (vyřazení nevhodných semenáčků) ∗ zkrácení kořenového systému (zamezuje deformacím kořenového systému po výsadbě, podporuje rozvětvení kořenů; hladký řez) ∗ úprava nadzemní části (používá se vyjímečně pro výrobu sadebního materiálu pro účelové výsadby a u přerostlých sazenic listnáčů) Vlastní školkování (výsadba upravených semenáčků) může být • ruční • polomechanizované • mechanizované ad b) Podřezáváním lze vypěstovat kvalitní sadební materiál bez přesazování⇒tab. f Tab. F Podřezávání sazenic Dřevina Podmínky podřezávání věk růstová fáze doba hloubka v sazenice se cm vyzvedávají ve věku Borovice 2. rok těsně před 2. polo6-8 2/0 lesní ukončením vina růstu jarního června výhonu Modřín 2. rok před začátduben 6-8 2/0 evropský kem vegetace Smrk ztepilý
3. rok
Buk lesní 1. rok
2. rok
Duby
17
1. rok
před začátduben kem vegetace po vytvoření 1. páru normálních listů před začátkem vegetace po skončení růstu prvního
-
3/0
konec května
6-8
1/0,2/0
1. polovina dubna koncem května
10-15
2/0
5-8 pod vyse-
1/0,2/0
viz lesnická mechanizace- skripta 26
Poznámka
nutno přetnout i boční kořeny svislým řezem ve vzdálenosti 6-8 cm od kmínků okrajových semenáčků z obou stran rýhy (proužku) v případě vytváření plochého kořenového systému je nutné přetnutí bočních kořenů zpravidla stačí přetnout boční kořeny ve vzdálenosti 6-8 cm od kmínků semenáčků školkované sazenice lze podřezávat začátkem posledního vegetačního období před vyzvednutím, nejméně však 2 roky po zaškolkování v hloubce 15 a více cm v místě podřezávání nesmí být kořeny silnější než 6 mm. Při předržení na
výhonu 2. rok
tými semeny před začátdo polo10-15 kem vegetace viny dubna
2/0
3/0 podřezání nutno opakovat.
19.1.2 Pěstování poloodrostků a odrostků Pro speciální účely se používají značně vyspělé semenáčky nebo sazenice s délkou nadzemní části 50-120 cm, tzv. p o l o o d r o s t k y , nebo sazenice s tvarovanou korunou o délce nadzemní části 120-250 cm, tzv. o d r o s t k y . a) p o l o o d r o s t k y se pěstují kombinací školkování a podřezávání kořenů např. u smrku, dubu a buku, nebo dvojím školkováním ve volném sponu⇒ pro vypěstování zvláště silných sazenic dubu, buku a smrku vysokých 100 a více cm. U břízy lze poloodrostky vypěstovat bez podřezávání jednou školkované. Pěstování poloodrostků z přímých výsevů, bez školkování, je pracné a předpokládá prořeďování síjí a dvojnásobné podřezávání kořenů; je možné u dubu a buku. Poloodrostky mohou být prostokořené, nebo lépe krytokořenné, tj. se zemním balem (hroudou), který je třeba zpevnit obalením. b) o d r o s t k y se pěstují podobně jako poloodrostky, vyžadují větší spon než poloodrostky a školkují se nebo podřezávají až čtyřikrát. Vyzvedávají se s půdním balem o rozměrech cca 60x60 cm, který se musí po vyzvednutí fixovat. Nejčastěji se používají lípa, buk, javor, jeřáb a jiné dekorativní dřeviny pro účelové výsadby. P o l o o d r o s t k y jsou vhodné pro lužní lesy a na živných a oglejených stanovištích (dub), na exponovaných stanovištích a v horských polohách (buk, smrk), případně při zalesňování imisních holin (bříza) a ve všech případech, kdy je zapotřebí rychlejšího odrůstání z přízemní vrstvy, např. silně zabuřeněné plochy, ohrožení zvěří, vylepšování kultur a doplňování nárostů. Podobně jako odrostky se mohou použít k účelovým výsadbám, např. ozeleňování sídel, řadové výsadby apod.
19.1.3 Pěstování krytokořenných sazenic Sazenice s krytým (obaleným) kořenovým systémem, i když je jejich výroba ekonomicky náročnější, mají ve srovnání s prostokořenými sazenicemi řadu předností: • při manipulaci se sazenicemi a při jejich výsadbě není poškozován (deformován) kořenový systém • sazenice mají po vysazení v kořenovém balu pro počáteční období růstu určitou zásobu živin • výrobu krytokořenných sazenic je možné plně mechanizovat • některé typy obalené sadby lze vyrábět mimo hlavní sezónní práce v lesních školkách • je možné podstatně prodloužit dobu zalesňování (prakticky během celého roku, s přihlédnutím k omezujícím podmínkách - sněhová pokrývka, zamrzlá půda, letní výsadba na suchých lokalitách apod.) Podle technologie výroby se rozlišuje krytokořenný sadební materiál na ∗ h r o u d o v ý - vyzvednutí semenáčku nebo sazenice s kořenovým balem (hroudou) přímo ze školky nebo z náletu⇒ ∗ b a l í č k o v a n ý - kořenový systém prostokořenného semenáčku se obalí (lisováním) zeminou, rašelinou apod. ∗ o b a l e n ý - rostlina je v pevném obalu →obalený semenáček - vzniká přímým výsevem do různých typů (± maloobjemových) obalů →obalená sazenice - vzniká přesazením (školkováním) prostokořenných nebo obalených semenáčků do různých (± velkoobjemových) obalů s živným substrátem. Výroba krytokořenného sadbového materiálu podle typu předpokládá různou úroveň speciálního vybavení (zařízení) lesní školky, předpokládá výrobu kvalitních substrátů, používají se různé technologie výroby (podle typů obalů) od ručních až po plně mechanizované, také použití a technika výsadby krytokořenného sadbového materiálu je značně variabilní.
20. ZAKLÁDÁNÍ LESŮ. DRUHY SADEB, PÉČE O KULTURU A ZAJIŠTĚNÁ KULTUR. 20.1.1 Zakládání lesních porostů sadbou Sadba Klady • lepší využití osiva • sazenice má zpravidla bohatý kořenový systém a nadzemní část • lze volit různé druhy sazenic pro rozmanité podmínky zalesňovaných ploch • na bohatých (živných) půdách nejsou kultury tolik ohroženy buření jako u síje • sazenice (zejména větší) nejsou ohrožovány buření jako semenáčky ze síje Základní rozdělení (druhy) sadby
Zápory • šok z přesazení • sazenice se vysazují do odlišných (zpravidla horších) podmínek než ve školce • často dochází k deformacím kořenového systému • vlivem deformace kořenového systému může být ohrožena budoucí stabilita stromu • poraněné kořeny (u prostokořenné sadby) mohou být vstupní branou infekce (houby)
27
sadba vyvýšená sadba hlubinková podle polohy kořenového systému vzhledem k úrovni okolního terénu kořeny jsou pod původním půdním povrchem kořeny jsou nad původním povrchem výsadba prostokořených sazenic (semenáčků) sazenice mají kořeny bez balu zeminy
výsadba krytokořenných sazenic (semenáčků) sazenice mají kořeny kryté zeminou
20.1.1.1 Sadba sazenic (semenáčků) prostokořenných 20.1.1.1.1 Sadba jamková Jamková sadba je nejrozšířenějším způsobem zakládání lesních porostů. Běžná velikost jamek se pohybuje od 25x25 do 50x50 cm, hloubka se řídí tvarem, velikostí a rozvětvením kořenového systému. Je vhodná pro všechny druhy půd, pro sazenice různého stáří i pro poloodrostky a odrostky. Používá se ruční nářadí (motyka, sekeromotyka) Technologický postup výsadby: • odstranění půdního krytu (hrabanka, drn) • upravení prostoru v jamce • oddělení humusové vrstvy od spodního vyplavovaného půdního horizontu • vyhloubení jamky • vyklepání humus z drnu na dno jamky • upravení dna jamky podle tvaru kořenového systému • kořeny sazenice se umístí do středu jamky, kořenový krček asi 1-2 cm pod původní povrch půdy • přihrne se zemina a humózní vrstva • zbývající prostor jamky se překryje materiálem ze spodnějších vrstev • zemina se ke kořenům dobře přitlačí (pro dokonalé spojení kořenů s půdou) • na lehkých a vysýchavých půdách se převrácený drn (případně jiný materiál jako je např. surový humus) rozloží kolem sazenice (brání se tím vysýchání a vymrzání sazenic). • na vlhčích půdách s vyšším ohrožením buření se převrácený drn obloží kolem jamky
20.1.1.1.2 Sadba štěrbinová Štěrbinová sadba je druhým nejvíce rozšířeným způsobem zalesňování. Hodí se spíše na lehčích půdách a pro sazenice menších rozměrů, s kůlovým kořenovým systémem (nevhodná pro smrk). Používá se ruční nářadí (motyka, a speciální sazeče-širší pro půdy lehčí, užší pro půdy těžší). Technologický postup: • motykou se očistí povrch půdy (odstraněním buřeně, drnu, hrabanky, surového humusu) • sazeč se zaryje (šikmo dopředu) do země • tlakem na sazeč (jedním směrem-dopředu) se vytvoří v půdě štěrbina potřebné šířky • sazenici se upraví řezem kořenový systém (prevence deformace) • sazenice se zasune do štěrbiny co nejhlouběji, kořeny se srovnají kolíkem, povytažením sazenice na správnou hloubku se kořeny dorovnají • sazeč se zaryje 5 -10 cm od štěrbiny • tahem k sobě se uzavře nejprve spodní část štěrbiny • tlakem od sebe se potom uzavře horní část štěrbiny • štěrbina vzniklá po uzavření se několika vpichy zarovná, doporučuje se také udusat povrch půdu kolem sazenice podpatkem boty • obnažená ploška kolem sazenice se překryje obráceným drnem, případně jiným materiálem jako u jamkové sadby
20.1.1.1.3 Sadba úhlová (koutová) Tato sadba je vhodná pro lehčí půdy, umožňuje sadbu vyspělejších sazenic (s více rozvinutým kořenovým systémem). Byly pro ni vyvinuty různé typy motyk (vydutá, ve tvaru L nebo T) Technologický postup: • motyka se zasekne do půdy • páčením k sobě se v půdě otevře prostor • do otvoru se vloží kořeny, které se rozloží po stěnách štěrbiny • po vytažení motyky půda vlastní vahou zakryje kořeny • místo kolem sazenice se šlapáním zhutní
20.1.1.1.4 Sadba brázdová Podstatou brázdové sadby je vytvoření brázdy (mechanizovaná příprava půdy), vlastní výsadba se provádí štěrbinovou nebo jamkovou sadbou. Brázdová sadba 28
vhodná ∗ pro všechny dřeviny a sazenice různých velikostí ∗ pro půdy lehké ∗ pro půdy s nižší hladinou spodní vody
nevhodná ∗ pro slabé (jednoleté) sazenice - zaléhaní buření a sněhem ∗ v místech kde je nebezpečí zamokření
20.1.1.1.5 Sadba kopečková Spočívá ve vytvoření kopečku. Odstraní se půdní kryt, zemina pod ním se prokope a navrší v těsné blízkosti na porušený půdní povrch. Šířka kopečku je 40-70 cm, jeho výška 30-50 cm. Kopečky se zpravidla připravují předem (na podzim pro jarní výsadbu, v létě pro podzimní výsadbu). Do kopečků se vysazuje jamkovou sadbou Kopečková sadba je vhodná v případech, kdy je třeba • obohatit prostor rhizosféry vzduchem (zamokřená stanoviště) • eliminovat vliv nízkých teplot (mrazové polohy), sazenice rychleji odrůstá z přízemní studené vrstvy • na půdách zabuřeněných (výškový náskok a odrůstání buřeni) Kopečková sadba je pracná a nákladná a lze ji nahradit výsadbou poloodrostků
20.1.1.1.6 Sadba záhrobcová Záhrobcová sadba se může použít ve stejných podmínkách jako sadba kopečková. Podstatou je mechanizovaná příprava záhrobců - ± souvislé pruhy navršené půdy cca 20-50 cm vysokých, kam se vysazují sazenice jamkovou, příp. štěrbinovou sadbou. Lze ji použít na zaplavovaných a zamokřených plochách, zpravidla ve spojením s vytvořením odvodňovacích rýh.
21. VÝCHOVA LESNÍCH POROSTŮ-OBSAH. ELEMENTY PĚSTEBNÍHO ZÁSAHU. Každý pěstební zásah musí být jednoznačně charakterizován, aby mohl být správně vykonán, případně kontrolován. Pro charakteristiku zásahu se používají čtyři znaky (elementy, prvky). Je to posouzení z hlediska časového (kdy?), prostorového umístění (kde?), síly (kolik?) a způsobu výběru (jak?). Základní členění a charakteristiky pěstebních zásahů ⇒tab. a. Tab. A Základní součásti (prvky) pěstebního zásahu při výchově lesních porostů18 Prvek Popis Doba vykonání Určuje počátek výchovy a pěstební (opakování) interval (dobu mezi jednotlivými zásahy)
Prostorové umístění
Určuje umístění zásahu ve vertikálním profilu porostu
Vyjadřuje absolutně, nebo relativně počet odebraných stromů, snížení výčetní plochy nebo zápoje, objemu dříví apod. Druh a způsob Vyjadřuje na základě jakých prinvýběru cipů se přistupuje k výběru a odstraňování stromů (řídí a usměrňuje přirozené prořeďování) Síla zásahu
Členění Zásah včasný vykonaný v optimálním čase Zásah předčasný nevhodný, vykonán příliš brzy, předbíhá přirozenému vývoji porostu Zásah opožděný nevhodný, došlo k závažným poruchám kvality porostu Výběr (zásah) Podúrovňový odstraňování podúrovňových stromů Úrovňový odstraňování stromů v porostní úrovni Nadúrovňový odstraňování stromů z porostní nadúrovně (mladé porosty) Podle pěstebního ovlivnění Přiměřený bez podstatného snížení zápoje Silný podstatné snížení zápoje Slabý málo ovlivňuje zápoj druh výběru (zásahu): zdravotní zlepšení zdravotního stavu porostu zušlechťovací zlepšení jakostního složení porostu zralostní stromy, které dosáhly mýtních parametrů způsob výběru (zásahu): negativní odstraňování záporných složek pozitivní podpora kladných (nejjakostnějších) stromů individuální výběr (odstraňování) jednotlivých stromů schematický výběr (odstraňování) stromů podle určitého schématu
18
Nutno rozlišovat pojmy výběr a zásah. Při v ý b ě r u se podle určitých kritérií určují (označují) stromy k vytěžení. Vlastní realizace z á s a h u může být časově posunuta (např na další rok). Teprve zásahem se však realizuje pěstební záměr. 29
22. VÝCHOVA MLADÝCH LESNÍCH POROSTŮ. MLAZINA A OBECNÉ ZÁSADY JEJÍ VÝCHOVY. V celém období výchovy má výchova mladých porostů stěžejní význam, a to nejen po stránce produkční, ekologické , ale i z hlediska plnění dalších funkcí lesa. Na jednoduchém příkladu můžeme význam výchovy mladého porostu osvětlit. Máme např. porost, jehož druhové složení je SM 3, BK 2, HB 4, JD 1 Předpokládejme, že v cílové skladbě nebude habr. Potom, pokud bude tato situace ∗ v p o r o s t u m l a d é m - úprava druhové skladby nebude činit žádné potíže a najednou, nebo postupně může být habr zcela odstraněn a relativně se také zvětší zastoupení ostatních ponechaných dřevin, se všemi pozitivními důsledky, které od tohoto kroku očekáváme. v p o r o s t u s t ř e d n í h o v ě k u - bude jistě částečná redukce habru možná, zcela ho odstranit však nebudeme moci, protože by vzhledem k počtu stromů došlo k podstatnému narušení struktury porostu (mj. by mohlo dojít i k porušení zákona.
22.1 Péče o nárosty a kultury V nárostech⇒ a kulturách⇒ převládají opatření, která mají ± ochranný charakter a souvisí bezprostředně se zajištěním porostu a vytvoření jeho nejzákladnější struktury: • v kulturách i v nárostech: → včasné uvolnění od mateřského porostu (odkácením) → ochrana proto poškozování těžbou a přibližováním dříví → ochrana proti zvěři (oplocení) • v kulturách → ošetřování sazenic → vylepšování (náhrada uhynulých sazenic) → individuální ochrana proti zvěři (chemicky repelenty, mechanicky oplůtky, rozsochami) → ochrana proti buřeni (ošlapávání, vyžínání, chemicky herbicidy) • v nárostech → doplňování (osázení volných míst) → základní úprava směsi, případně hustoty (prostřihávky, protrhávky) → úprava stavu předrostů ⇒ (odstranění tvarově nevhodných předrostlých jedinců, zpravidla vyššího věku než je nárost) → odstranění druhově a tvarově nevhodných předrostlíků a obrostlíků⇒, které by negativně ovlivňovaly vývoj nárostu → odstranění stromků poškozených těžbou (pouze u vyspělejších stromků a skupin) → úprava spádných okrajů ( vyrovnání výškového rozdílu sousedních skupin stromů v jejichž okrajových částech hrozí narůstání počtu nekvalitních okrajových stromů)
22.2 Výchova mlazin V období mlaziny, které začíná přibližně zapojováním porostu a končící v době, kdy většina stromů dosáhne dimenze hroubí, přichází v úvahu první výchovné zásahy. Pro výchovné zásahy v mlazině (případně i pro nárosty) je vhodný pojem p r o č i s t k a , i když lesnický provoz běžně používá pojmu p r o ř e z á v k a . Výchovné zásahy v mlazině je totiž třeba diferencovat podle účelu a pojem prořezávka má v tomto smyslu užší význam. P r o č i s t k a , je tedy výchovný zásah v mladém porostu a člení se na: • s e č p l e c í , která sleduje úpravu druhové skladby • p r o ř e z á v k u , kterou se upravuje prostorová skladba nesmíšeného porostu (zejména úprava hustoty) • č i s t k u , při které se odstraňují netvárné stromy v porotní úrovni a zejména nadúrovni. Vlastnosti mlaziny a obecné zásady její výchovy Je odlišná (různorodější) od porostů středního věku Struktura mlaziny Velké rozdíly v počtu, velký podíl přirozeného prořeďování. Větší výšková diferencovanost, výšková předrůstavost - vytváření zřetelné nadúrovňové, úrovňové a podúrovňové vrstvy Vrstvy Horní - nadúrovňová: Základ pro vytváření porostů (porostních skupin) smrkových, jedlových a modřínových Střední - úrovňová: Základ pro vytváření porostů borových a listnatých; tyto dřeviny v nadúrovni košatí Spodní - podúrovňová: Stromy jsou v obtížných ekologických podmínkách, jejich podpora je pracná a z hospodářského hlediska problematická Z výchovného hlediska má největší význam zásah v úrovni a nadúrovni. Umístění zásahu Porosty smrkové, jedlové, modřínové - zpravidla v nižších výškových třídách porostní úrovně a v podúrovni 30
Porosty borové a listnaté - zpravidla ve vyšších výškových třídách porostní úrovně a nadúrovně Síla a interval zása- Porosty borové a listnaté: mírnější a častější zásahy hů Porosty smrkové, jedlové, modřínové: silnější a méně časté Způsob výběru Převládá „masová metoda výchovy“ - odstranění určitého počtu nevhodných jedinců ve prospěch ponechaných Převládá záporný výběr Kladný výběr je problematický pro velkou variabilitu mlaziny, mlaziny vzniklé sadbou mají relativně malou hustotu; nejsou ještě vyhraněny kladné vlastnosti jednotlivých stromů
23. OBECNÉ ZÁSADY VÝCHOVY SMRKOVÝCH POROSTŮ. 23.1.1.1 Výchova smrkových porostů Smrk je naše nejvýznamnější hospodářská dřevina. V současné době činí celkové zastoupení smrku v ČR 54.3 %. Vzhledem k přírodním podmínkám, ve kterých se nacházejí naše lesy, by podíl smrku (přirozená skladba⇒) měl činit pouze 11.2%. Nárůst podílu smrku od doby historické do současnosti byl podmíněn jeho biologicko pěstebními vlastnostmi (přizpůsobivost různým stanovištím, dobrý růst, snadné pěstování) i vlastnostmi hospodářskými (zejména možnost všestranné použití smrkového dříví z porostů všech vývojových fází). Masové rozšiřováni smrkových monokultur (nesmíšených porostů) však bylo a je provázeno vážnými negativními důsledky. Hlavním znakem uměle vytvořených smrkových ekosystémů je jejich nestabilita, jejímž důsledkem je značné poškozování smrkových porostů sněhovými, větrnými i hmyzími kalamitami, houbovými chorobami, zvěří a v poslední desetiletích i totální destrukcí nebo chřadnutím porostů vlivem znečištění ovzduší, příp. i určitými symptomy globálních změn klimatu. Pokud se týká výchovy smrku, lze od 17. století zaznamenat dvě koncepce jeho pěstování, a to tzv. t ě s n é a p r o s t o r n é pěstování smrku. Cíl, klady a zápory obou koncepcí⇒tabulka koncepce husté porosty řidší porosty hlavní rysy • mírné zásahy • silnější zásahy fytotechniky • krátký interval • delší interval cíl • štíhlé, vysoké kmeny • zvýšení tloušťkového přírůstu • jemné ovětvení • zvýšení odolnosti porostu klady • lepší krytí půdy • lepší stabilita • menší ovětvení • menší podíl nahodilých těžeb • větší plnodřevnost • menší podíl slabých sortimentů v probírkách • větší možnosti přirozené a umělé selekce • využití výkonných technologií zápory • malá odolnost • zvýšená větevnatost • značný podíl nahodilých těžeb • horší kvalita cílových sortimentů • slabé sortimenty v probírkách • menší možnost pěstebního výběru horší uplatnění moderních technologií Z uvedených východisek je proto třeba přistupovat k výchově smrkových mlazin diferencovaně podle stavu porostu, přírodních podmínek a zejména ohrožení porostu abiotickými činiteli.
31
Zásady výchovy smrkových mlazin Dřevina
Smrk
vlastnosti dřeviny
kategorie
A B C porosty velmi dobré, na nejporosty dobré, na odpovíporosty nekvalitní, nevhodná vhodnějších stanovištích s dajících stanovištích s předpo- stanoviště, předpoklad tvorby předpokladem tvorby nejkva- kladem tvorby sortimentů méně hodnotných sortimentů litnějších sortimentů průměrné jakosti (palivo), mimoprodukční funkce neohrožené abiotickými ohrožené abiotickými činiteli ohrožené, nebo poškozené abiočiniteli tickými činiteli příznivé, snáší zastínění, dobře reaguje na uvolnění, nekošatí, rovný kmen, centrická koruna, husté porosty→přeštíhlení, zkracování korun, malá odolnost
přírodní podmínky
lesní vegetační stupeň kvalitní a neohrožené porosty
péče o kvalitu a odolnost špatná kvalita i produkce
dbBK BK jdBK smBK bkSM, SM
edafická řada
živná, obohacená kyselá, živná,obohacená živná, obohacená
prvky (elementy) pěstebního zásahu podle kategorií doba vykonání (první zásah)
umístění zásahu
síla zásahu
způsob výběru
včas, při zapojování porosty z přirozené obnovy ∗ diferencované-později ∗ málo diferencované-dříve porosty z umělé obnovy ∗ husté-dříve ∗ řídké-později ∗ nesmíšené porosty - do podúrovně ∗ smíšené porosty - v nadúrovni (druhově nevhodné) podle hustoty a intervalu ∗ uvolnění zápoje na 5 let ∗ zápoj úrovňových stromů 0.9-1.0 ∗ diferencované porosty z přirozené obnovy-menší individuální, celoplošný (záporný)
∗ z umělé obnovy - při zapojování ∗ z přirozené obnovy → husté - dříve → diferencované - později předejít zkracování korun
∗ podle doby zapojování ∗ v horách velmi brzy ∗ rozvolnění porostu před začátkem usychání větví
v úrovni a podúrovni, souvisí se sílou zásahu, která je velká
do podúrovně - vytváření porostu z nejvyspělejších jedinců bez ohledu na kvalitu
∗ co nejrychlejší redukce na 2- nekvalitní porosty proto síla s ohledem na interval 3 tisíce ks.ha-1 10, v horách 10-15 let ∗ v porostech z přirozené obnovy 4-5 tisíc ks.ha-1 na počátku mlaziny ∗ selektivní, pozitivní (ponechání a podpora hospodářsky nejvhodnějších=odolných stromů ∗ v hustých, výškově diferencovaných porostech možná (1 x) kombinace selektivního a schematického.. výběru
32
individuální, pozitivní, s ohledem na ∗ vitalitu ∗ odolnost ∗ rozmístění stromů
24. OBECNÉ ZÁSADY VÝCHOVY BOROVÝCH POROSTŮ. Dřevina
Borovice
vlastnosti dřeviny
přírodní podmínky
doba vykonání
umístění zásahu
síla zásahu
způsob výběru
A porosty velmi dobré, na nejvhodnějších stanovištích s předpokladem tvorby nejkvalitnějších sortimentů cenné sortimenty
kategorie B porosty dobré, na odpovídajících stanovištích s předpokladem tvorby sortimentů průměrné jakosti pilařská kulatina
C porosty nekvalitní, nevhodná stanoviště, předpoklad tvorby méně hodnotných sortimentů (palivo), mimoprodukční funkce produkce bez ohledu na jakost slunná dřevina, nesnáší zastínění, silnější ovětvení, košatění, velká genetická variabilita. Reakce na uvolnění: ∗ mladé porosty - k l a d n á , menší než u SM, podúrovňové stromy malá, úrovňové lepší ∗ středně staré porosty - m a l á ∗ dospívající porosty - ž á d n á (může se dostavit i růstová deprese z uvolnění) velmi různorodé, dřevina velmi přizpůsobivá Vhodné oblasti: jihočeská, severočeská, severovýchodočeská, západočeská, středočeská, jihomoravská prvky (elementy) pěstebního zásahu podle kategorií velmi brzy, již v kulturách a později než kategorii A, při podle hospodářských možností nárostech ve věku 6-8 let výšce porostu cca 2-3 m (po splnění úkolů v kateg. A a B jako v A, přechod do pod- převážně v podúrovni ∗ 1. zásah v nadúrovni ∗ koncem období mlaziny a úrovně dříve v tyčkovině podúrovňový ∗ mírná, neporušit zápoj ∗ větší než v A (prodlužuje podle hustoty a s ohledem na interval min. 10 let se interval) ∗ možné krácení obrostlíků ∗ předejít poruchám struka předrostlíků⇒ tury (krácení obrostlíků a ∗ v podúrovni silnější, ale předrostlíků⇒) neporušit zápoj selektivní, negativní, sche- ∗ jako v A, při přechodu do ∗ i n d i v i d u á l n í , kladný matický je nevhodný tyčkoviny kladný. rovnoměrné rozmístění nejvyspělejších stromů bez ∗ husté, výškově nediferenohledu na jejich kvalitu cované porosty - možná kombinace selektivního a ∗ s c h e m a t i c k ý možný schematického zásahu pokud zůstane dostatečný počet vyspělých jedinců
33
25. OBECNÉ ZÁSADY VÝCHOVY DUBOVÝCH POROSTŮ. Dřevina
Dub
vlastnosti dřeviny
přírodní podmínky doba vykonání
umístění zásahu
síla zásahu
způsob výběru
A porosty velmi dobré, na nejvhodnějších stanovištích s předpokladem tvorby nejkvalitnějších sortimentů
kategorie B porosty dobré, na odpovídajících stanovištích s předpokladem tvorby sortimentů průměrné jakosti skladbu sortimentů lze zlepšit
C porosty nekvalitní, nevhodná stanoviště, předpoklad tvorby méně hodnotných sortimentů (palivo), mimoprodukční funkce skladbu sortimentů nelze ovlivnit slunná dřevina, nesnáší zastínění, náchylná ke košatění a tvorbě excentrických korun, silně fototropická, v hustých porostech přeštíhlení (nedostatkem světla), malá reakce na uvolnění, na osluněném kmenu se tvoří výmladky⇒ rozmanité, centrem pěstování je DB stupeň, řada živná prvky (elementy) pěstebního zásahu podle kategorií ∗ vel mi brzy, již ve stadiu ∗ již v období nárostů ∗ dle pracovních možností nárostů ∗ interval do 5 let ∗ interval min. 10 let ∗ interval 3-5 let jako v A ∗ v nadúrovni a úrovni, ∗ v nadúrovni a úrovni - nevhodné dřeviny a předrosty ∗ koncem období i v podúrovni-zpřístupnění, zlepšení skladby sortimentů ∗ nárosty-podle počtu ne- ∗ taková, aby byl udržen co nejmenší s ohledem na interval 10 let horizontální zápoj vhodných předrostů⇒ ∗ zápoj min. 0.9 ∗ mlaziny-podle počtu tvarově nevhodných předrostlíků a obrostlíků⇒ ∗ zápoj min. 0.9-1.0 ∗ zesílené zásahy jsou nevhodné jako v A ∗ individuální,celoplošný, ∗ individuální rovnoměrný ∗ záporný ∗ ve vyspělých porostech nebo s cennými dřevinami i kladný ∗ schematický výběr nevhodný
34
26. OBECNÉ ZÁSADY VÝCHOVY BUKOVÝCH POROSTŮ Dřevina
Buk
vlastnosti dřeviny
přírodní podmínky
doba vykonání
umístění zásahu
síla zásahu
způsob výběru
kategorie B C porosty dobré, na odpoví- porosty nekvalitní, nevhodná dajících stanovištích s před- stanoviště, pouze méně hodpokladem tvorby sor- notné sortimenty (palivo), timentů průměrné jakosti mimoprodukční funkce podílu cenných sortimentů podíl cenných sortimentů lze zvýšit nelze zvýšit dřevina stinná, přírůst vrcholí později, poškození abiotickými činiteli je nevýznamné, dobrá reakce na uvolnění dobrá i v pozdějším věku Negativní vlastnosti: rozrůstání korun, excentrické koruny, fototropismus, vidličnatost, neprůběžná osa: nejkvalitnější porosty v typických bučinách v 500-700 m.n.m - porosty 2.-5. bonity velmi dobrá kvalita v bučinách v nadm. výškách 200-1000 m.n.m bukové doubravy (bkDB l.v.s.) porosty horších bonit, zda má BK výchovný a meliorační význam prvky (elementy) pěstebního zásahu podle kategorií doba a opakování se řídí ∗ již v etapě odrůstání ná- ∗ jako v A intervalem 10 let rostů - nebo počátku mla- ∗ interval max 5 let ziny ∗ interval 3 roky, později 5 let ∗ první nadúrovňový (úrov- ∗ nadúroveň (úroveň) ∗ v nadúrovni a úrovni ňový), v hustých poros- ∗ podúrovňové stromy ∗ výhradně nevhodné dřeviny tech i podúrovňový ponechat (ekologický výa předrosty⇒ ∗ koncem období úrovňový znam) a podúrovňový (zpře- ∗ kombinace úrovňového a hlednění, tloušťkový přípodúrovňového až v tyčrůst) kovině ∗ první zásah-vyplývá z ∗ řídí se zápojem, který co nejmenší, s ohledem na interval 10 let počtu předrostlíků a obnesmí být porušen rostlíků⇒ a jiných ∗ v hustých porostech zápoj předrůstavých dřevin min. 0.9 ∗ rozdělit do více zásahů ∗ v řidších porostech zápoj min. 1.0 ∗ mezery se musí do příštího zásahu zapojit ∗ zápoj nesmí klesnout pod 0.9-1.0 selektivní ∗ celoplošný individuální, ∗ jako v A záporný ∗ schematický je nevhodný ∗ koncem období i kladný A porosty velmi dobré, na nejvhodnějších stanovištích s předpokladem tvorby vysokého podílu cenných sortimentů
27. OBECNÉ ZÁSADY VÝCHOVY SMÍŠENÝCH POROSTŮ Ve smíšených porostech je stanovení konkrétních postupů velmi obtížné pro jejich variabilitu druhovou prostorovou i věkovou i kvalitativní. Proto je třeba vždy metodu výchovy odvozovat podle místních podmínek a pro jednotlivé typy porostů. Při stanovení výchovného zásahu ve smíšeném porostu (v rámci pěstební úvahy⇒ ) je třeba si ujasnit význam směsi, biologické vlastnosti jednotlivých dřevin, které směsi jsou vhodné, které nevhodné, a teprve potom rozhodnout o zásadách výchovy (zásahu). Postup při volbě zásahu ve smíšením porostu Význam směsi
∗ některé dřeviny (MD) není vhodné pěstovat v nesmíšených porostech
∗ některé dřeviny ve směsi lépe produkují ∗ některé dřeviny nekryjí dobře půdu ∗ smíšený porost může plnit jinou funkci než produkční Vlastnosti dřevin
∗ některé dřeviny vyžadují silnější nebo slabší uvolnění
35
∗ některé dřeviny vyžadují zásah v horních nebo v spodních výškových třídách ∗ rozdílný rytmus růstu v mládí znamenají méně pracné postupy
Vhodné směsi
∗ s k u p i n o v é - s dostatečně velkými nesmíšenými skupinami stromů ∗ j e d n o t l i v é - s dřevinami stejného hospodářského významu, s odpovídající růstovou dynamikou v mládí ∗ směsi s dřevinami rozdílného hospodářského významu (pomocné dřeviny⇒, např. výchovné, meliorační a pod.)
jsou všechny ostatní Nevhodné směsi Hlavní zásady výchovy ∗ s k u p i n o v é směsi (vhodné) - použije se metoda pro nesmíšené porosty ∗ j e d n o t l i v é směsi (vhodné) - výchova se kombinuje s ohledem na požadavky jednotlivých dřevin ∗ nevhodné směsi z →zjednodušení druhového složení →převedení na skupinové smíšení Při určování pěstebního výběru ve smíšeném porostu lze použít pomocné údaje, s jejichž pomocí se může v průběhu vývoje porostu posoudit, zda dřevina má k disposici potřebný růstový prostor a může být dosaženo cílového smíšení. Může se tak ověřit, že dřevina byla pěstována tak, že na dané ploše převládá a na této ploše bude vypěstován vysoce cenný strom. Údaj přihlíží k základnímu růstovému rozestupu dřeviny. Např. při sousedství SM a BK musí být vzájemný rozestup bližší SM, tj. dřevině s hustším rozestupem v nesmíšeném porostu.
Rozestupy cílových stromů v mýtnosti (Burschel, Huss, 1987) Dřevina Cílová Počet cílových stromů
dřevina
Střední (nejmenší) rozestup cílových stromů v m SM
JD
DG
BO
MD
BK
DB
400
300
100
200
100
110
160
SM
5,7 (4,0)
JD
6,2 (5,0)
6,6 (4,0) 11,5 (8,0)
DG BO
7,0 (6,0)
MD BK
8,5 (7,0)
7,3 (6,0)
8,1 (5,0)
9,0 (7,0)
9,8 (8,0)
8,7 (7,0)
9,5 (7,0)
11,0 (5,0)
9,8 (8,0)
11,2 (8,0)
DB
11,5 (5,0)
Vzhledem k rozdílným nároků jednotlivých dřevin na prostředí, zejména na světlo, je velmi důležitá výstavba porostu, ve které vyžaduje každá dřevina specifické postavení (polohu ve vertikálním prostoru) vzhledem k ostatním dřevinám (cenotická situace). Příklady zdařilého stavu smíšení dřevina z hlediska cenotické situace (viz tabulka), kde se růstovou plocha cílových stromů v mýtnosti rozumí kruh. Kritéria zdařilého stavu smíšených porostů po pročistkách (Burschel, Hus, 1987) Dřevina Růstová plocha Poloměr koruny Cenotická situace m2 m Smrk 25 2,8 strom hlavní Jedle
30
3,1
Borovice
50
4,0
Modřín
50
4,0
60-100
4,5-5,6
Buk
relativně předrůstá relativně předrůstá
úrovně poněkud poněkud
zřetelně předrůstavý v hlavní úrovni, ale předrůstá SM a DBč 36
Dub
70-100
4,7-5,6
Jasan
50
4,0
Javor klen
50
4,0
Douglaska
35-45
3,3-3,8
v úrovni s ostatními
70
4,7
v úrovni s ostatními
Dub červený
všechny předrůstá předrůstá všechny mimo DB a JVK předrůstá všechny mimo DB
Pozn.: Růstová plocha cílových stromů v mýtnosti (kruh) 28. VÝCHOVA POROSTŮ STŘEDNÍHO VĚKU. POJEM PROBÍRKA, CÍL A VÝZNAM PROBÍREK P r o b í r k o u se rozumí jednorázový výchovný zásah (v ý c h o v n á s e č ) v porostech středního věku, tj. ve fázi tyčkovin a tyčovin, sled jednotlivých probírek vykonávaných za určitým cílem a často také s měnícími se prvky zásahu potom tvoří p r o b í r k o v o u m e t o d u . Podstatu pojmu probírka a její význam lze dále blíže osvětlit pomocí definice probírky podle Konšela: Definice Výklad jednotlivých pasáží vyjadřuje podstatu probírky (realizuje se úmyslnou těžbou, nikoliv těž∗ Probírka je úmyslná těžba dříví bou nahodilou, např. odumřelých stromů) ∗ konaná bez podstatného úbytku rámcově vyjadřuje síla zásahu, tzn., že probírkou se těží pouze relativně malá část stromů v porostu porostního zakmenění časový rámec kdy se vykonává, tedy v době, kdy porost nedosáhl plné ∗ v porostu nemýtném zralosti (mýtného věku) Vyjadřuje účel probírky, „vyklizení“ tzn. odstranění stromů je prostřed∗ aby vyklizením porostních složek hospodářsky nezpůsobilých pod- kem výchov, nikoliv cílem a nemá být podřízeno okamžitým finančním poroval se přírůst i tvar porostních účelům. Není bez zajímavosti, že tato část definice zobecňuje všechny složek nadějných druhy⇒ i způsoby⇒ výběru Ve srovnání s výchovou porostů mladého věku, mají probírky určité znaky společné, např. prvky (elementy) pěstebního zásahu i když jejich použití je v probírkách odlišné. Oddělení probírek od pročistek v rámci celé výchovy porostů je zejména důležité z hlediska vlastností porostů mladého a středního věku a po stránce pracovní náročnosti (pracovního výkonu), z hlediska bezprostředního ekonomického zhodnocení těženého dříví a pod. Význam výchovy z pohledu výchovy mladých porostů (pročistky) a středně starých porostů (probírky), příp. plnění funkce lesa je vyjádřen v následujícím přehledu Vlastnost porostu
pročistky ++
V porostech nebo lesích středně hospodář- ochranstarých ských ných probírky + ++ ++
Prostorová skladba
++
+
++
++
++
Věková skladba Zdravotní stav
++
+
++
++
++
+
++
++
+
+
Odolnostní potenciál
++
+
++
+
+
Skladba sortimentů
++
+
++
+
+
Druhová skladba
mladých
Poznámka zvlášt. určení ++
37
nejdůležitější úkol ve smíšených porostech. Má vliv na produkci, odolnost, skladbu sortimentů a plnění mimoprodukčních funkcí Vliv na morfologické vlastnosti stromů, na kvantitativní a kvalitativní produkci, odolnost, skladbu sortimentů a plnění mimoprodukčních funkcí Ovlivňován přímo snížením počtu nemocných jedinců, nepřímo vytvářením „zdravějšího“ prostředí Je ovlivňován hlavně morfologickým utvářením stromů prostřednictvím druhového, prostorového a věkového složení, Je ovlivňována přímo změnami struktury porostu, nepřímo kladným výběrem a
Prostupnost ++ pro těžební technologie Kvantitativ- ++ ní produkce
+
++
+
+
+
++
+
+
Kvalitativní ++ produkce
+
++
+
+
++
+
++
++
++
++
+
+
++
++
Vlastnosti ekotopu Mimoprodukční funkce
změnami prostředí Je významná zejména na rozhraní pročistek a prvních probírek Prokazatelně je ovlivňována ve smíšených porostech úpravou druhové skladby, v nesmíšených porostech mladých a hustých Přímo odstraňováním nevhodných jedinců, nepřímo podporou určitých druhů dřevin a morfologicky vhodných jedinců, pouze na nejlepších stanovištích. Jsou ovlivňovány jen do určité míry, souvisí se změnami struktury porostu. Souvisí zejména se změnami skladby porostů, pro jednotlivé subkategorie a s nimi související funkce lesa se stanovují zcela odlišné technologie výchovy
Vysvětlivky: + ovlivnění významné, ++ ovlivnění velmi významné
29. OCHRANA
LESŮ. VÝČET HLAVNÍCH ABIOTICKÝCH ŠKODLIVÝCH ČINITELŮ, JEJICH VÝZNAM, MOŽNOSTI OCHRANNÝCH (PREVENTIVNÍCH) OPATŘENÍ.
29.1 Obsah ochrany lesů Ochrana lesů je významná lesnická disciplína, která se zabývá problematikou poškozování stromů a porostů, jejich příčinami i metodami, jak těmto poškozením předcházet, jak je omezovat, nebo jak se proti nim bránit Ochranu lesů má část teoretickou a praktickou: T e o r e t i c k á o c h r a n a lesů zkoumá • příčiny a podmínky poškozování lesa • metody a prostředky jak předcházet poškozování porostů • jaká obranná opatření lze v poškozených porostech vykonávat • příčiny aktivizace škodlivých činitelů • příznaky, kterými se projevuje poškození dřevin a podle nich druh poškození • jak předpovídat působení škodlivých činitelů a ohrožení lesních porostů Obsahem p r a k t i c k é o c h r a n y lesů je: ∗ kontrola stavu škodlivých činitelů a ohroženosti lesních porostů ∗ stanovení způsobů a postupů prevence ∗ přijímání opatření k zamezení působení škodlivých činitelů ∗ odstraňování následků působení škodlivých činitelůVztah ochrany lesa k ostatním lesnickým disciplínám Povinnost chránit lesa je dána legislativními předpisy (lesní zákon a příslušné vyhlášky) a dílčí otázky ochrany lesů se promítají prakticky do všech odborných lesnických disciplín, jako je pěstování lesa, lesní těžba, lesnická ekonomika a zejména hospodářská úprava lesů. Zejména významným je vztah ochrany lesů a hospodářské úpravy lesů. Hospodářská úprava lesů vlastně promítá poznatky ochrany lesů do lesních hospodářských plánů (rámcové směrnice hospodaření pro hospodářské soubory), které dávají základ diferencovaného hospodaření v lesích právě s ohledem na možné ohrožení lesních porostů.
29.2 Integrovaná ochrana lesa Současné teoretické i praktické pojetí ochrany lesů lze charakterizovat pojmem integrovaná ochrana lesů. I n t e g r o v a n o u o c h r a n o u l e s ů s e r o z u m í s y s t é m všech metod, které jsou přijatelné po stránce →ekologické →toxikologické →ekonomické na ovládání, resp. zvládnutí škodlivých činitelů tak, aby jejich účinky nepřekračovaly hranici hospodářské účinnosti. V podstatě jde o s o u b o r o p a t ř e n í ∗ na posílení odolnostního potenciálu, ∗ na minimalizaci účinků škodlivých činitelů, ∗ na sladění prevence s bojem proti škůdcům,
38
která nejméně narušují s y n e k o l o g i c k é v z t a h y 19 v lesním ekosystému, jeho strukturu a tím i životní prostředí
29.3 Onemocnění a poškození stromu nebo porostu Z hlediska ochrany lesa je třeba rozlišovat pojmy onemocnění (chorobu) stromu od jeho poškození. Obecně se o n e m o c n ě n í s t r o m u (rostliny) vysvětluje zpravidla jako odchylku od normálních fyziologických procesů, kdežto při poškození stromu (rostliny), např. žírem hmyzu na asimilačních orgánech, dochází k poruše postiženého orgánu, ale ne k dlouhodobým patologickým změnám. V ochraně lesů však znamená p o š k o z e n í s t r o m u vždy fyziologickou poruchu, která má za následek zhoršení jeho vývoje, produkci dřeva i jeho jakosti a tím také klesá upotřebitelnost, případně funkční způsobilost stromu. S tím souvisí hospodářský význam poškození, který závisí na druhu, intenzitě a rozsahu poškození. P o š k o z e n í p o r o s t u se potom projevuje jako hromadný projev fyziologických a morfologických poruch jednotlivých stromů, které jsou vyvolány vlivy škodlivých činitelů. Poškození porostů se projevuje kvalitativně a kvantitativně. • K v a l i t a t i v n í p o š k o z e n í p o r o s t ů se projevuje podobně jako u poškození jednotlivých stromů →m e c h a n i c k y působící škodliví činitelé způsobují zlomy, vývraty, polomy →f y z i o l o g i c k y působící škodliví činitelé poškozují porosty omezením (zpomalením) růstu, nebo způsobují odumírání porostu →z v ě ř způsobuje poškození porostu ohryzem (letorostů, pupenů), loupáním nebo ohryzem kůry →h m y z í š k ů d c i asimilačních orgánů poškozují porosty žírem i holožírem, kambiofágní škůdci způsobují vznik souší a pod. Kvalitativní poškození se projevuje i ve smyslu ekologickém. Vyřazením stromů z porostní struktury (odumřením nebo zhoršením jejich životaschopnosti) může docházet k více či méně výrazným změnám vlastností ekotopu a biocenózy, ale i k poruchám statické stability .K v a n t i t a t i v n í p o š k o z e n í p o r o s t ů se vyjadřuje rozsahem postižené plochy, případně objemem (množstvím) poškozené zásoby dříví aj. → p l o š n é vyjádření poškození porostů se uplatňuje při poškozeních většího rozsahu a slouží především k vyjádření úkolů v zalesňování včetně nákladových kalkulací →o b j e m o v é vyjádření v objemových jednotkách (m3) při evidenci zlomů, vývratů, nebo při dlouhodobém poškozování imisemi, zvěří, hmyzem, kdy se vyjadřuje i ztráta na přírůstu (m3.rok-1). Objemové poškození se může vyjadřovat i slovně rozsahem poškozených stromů, např. malý (roztroušený, sporadický), hromadný, v porostním okraji, ve skupinách, v celém porostu apod. Pro rozsáhlé poškození porostu (porostů nebo lesních komplexů) jedním nebo více škodlivými činiteli se potom používá pojmu k a l a m i t a . V ý z n a m n o s t p o š k o z e n í p o r o s t u (lesa) se posuzuje z hlediska hospodářského a ekologického. ∗ V ý z n a m e k o l o g i c k ý - se posuzuje podle závažnosti poruchy pro další existenci porostu ◊ předpoklad kompenzace poškození autoregulační schopností lesního ekosystému ◊ předpoklad dalších (navazujících) poruch jako důsledek narušení stability ekosystému s důsledky výrazných změn charakteru lesa nebo jeho úplného rozvrácení O těchto předpokladech rozhodují rozsah a způsob a význam poškození porostu. Hlavním rozhodujícím činitelem určujícím ekologickou stabilitu je vhodnost druhového složení porostu na příslušném stanovišti. Ekologicky nejvýznamnější poškození vzniká narušením původních vlastností abiotického prostředí, zejména antropogenními vlivy (vodohospodářské úpravy v krajině, průmyslové imise a pod.). ∗ V ý z n a m h o s p o d á ř s k ý se posuzuje s ohledem na ekologický význam poruch v lesním ekosystému a na specifická hospodářská hlediska ◊ do jaké míry byl narušen h o s p o d á ř s k ý c í l příslušného porostu (lesa) →jak je ovlivněna produkce dříví (kvantitativní, kvalitativní) →jak je ovlivněna produkce dříví časově (jak při dlouhodobém poškození určité dřeviny počítat s jejím začleněním do struktury porostu a při tvorbě dřevní suroviny apod.) ◊ jak se tím ovlivnily z á s a d y h o s p o d a ř e n í v porostech (jaká jsou nutná hospodářská opatření pro odvrácení nebezpečí dalších poškození a pro plnou kontinuitu produkce dřeva) ◊ d y n a m i k a vlivu škodlivých činitelů je dalším kritériem pro posuzování významu poškození. Stromy (porosty) mohou být poškozovány →k r á t k o d o b ě (náhlé, nebo akutní poškození) např. bleskem, větrem, sněhem →d l o u h o d o b ě ( c h r o n i c k á p o š k o z e n í ) , projevují se řádově několik let (imise), nebo opakovaná (každoroční) akutní poškození (žír obaleče)
19
Vztahy společenstev organismů k prostředí, příp. vztahem mezi populacemi dvou druhů (autekologie)
39
29.4 Přehled škodlivých činitelů Škodliví činitelé, působící negativně na strom, lesní porost (les), případně na lesní půdu se dělí podle původu do dvou základních skupin a to na přírodní a antropogenní činitele ⇒ schéma
29.5 Vlastnosti stromu a jejich vliv na poškození Poškození stromu (porostu) nemusí být výlučně důsledkem určité aktivity škodlivého činitele, určitou, významnou roli zde mají také specifická vlastnosti stromů (porostů), které umožňují (nebo také znemožňují ), aby se proti nim určitý škodlivý činitel prosadil. V tomto smyslu se rozlišuje dispozice (náchylnost) rezistence (odolnost) stromu (porostu). D i s p o z i c e (náchylnost) s t r o m u (dřeviny) na poškození může být dána • g e n e t i c k y , je typická pro určitý druh, poddruh, odrůdu, sortu nebo ekotyp. Např. smrk je náchylný na napadení lýkožroutem smrkovým, na poškození sněhem nebo větrem. Ale ekotyp horského smrku (má štíhlou koruny) je na poškození sněhem a větrem méně náchylný než pahorkatinný ekotyp smrku (s širší korunou) • o n t o g e n e t i c k y , je typická pro náchylnost určitého taxonu dřeviny pro určitou růstovou fázi, nebo vývojové stadium stromu (smrk je náchylný na poškození sněhem nejvíce ve fázi maximálního výškového přírůstu) • v l a s t n o s t í p r o s t ř e d í a ostatních faktorů, které ovlivňují fyziologické procesy stromu, růst a formování jeho tvarových a statických vlastností (např. dospělý smrk se stává náchylným na poškození lýkožroutem smrkovým v období přísušku, kdy dochází k jeho vadnutí) O d o l n o s t (rezistence) s t r o m u , jako schopnost odolávat nepříznivým vlivům prostředí (vyšším stupněm je i m u n i t a ) , je základním předpokladem pro vytváření stabilního lesního ekosystému. • Je g e n e t i c k y p o d m í n ě n á nejen pro určitý taxon (druh, poddruh apod.), ale i pro určitého jedince, rozdíly se projevují i podle • f e n o l o g i c k ý c h p r o j e v ů jednotlivých stromů (později rašící smrk - jedinec, je odolnější proti pozdním mrazům, než časněji rašící), mění se podle • r ů s t u a v ý v o j e s t r o m u (semenáčky jehličnatých dřevin jsou ve srovnání se staršími stadii rezistentní proti podkornímu hmyzu). Rezistence také vyplývá z • fyzikálních vlastností pletiv jednotlivých orgánů i celého jedince (jedinci se silnou borkou lépe odolávají úpalu a jsou méně ohroženy pozemním požárem . Popsané vlastnosti stromů ovlivňují (v kvantitativním i kvalitativním smyslu) také d i s p o z i c i a r e z i s t e n c i porostů.
29.6 Odolnostní potenciál lesa O d o l n o s t n í p o t e n c i á l lesa představuje souhrn vlastností, které prezentují v daných podmínkách ekologicky vyváženou přirozenou schopnost porostů neumožňovat, případně inhibovat aktivizaci škůdců lesních dřevin a odolávat vlivům abiotických škodlivých činitelů. Podstatou odolnostního potenciálu je ekologická případně funkční stabilita lesního ekosystému (tedy i statická stabilita lesa). Odolnostní potenciál lesa je zpravidla indikován vhodností druhové skladby lesa (podle stanoviště), jeho výstavbou, stupněm zápoje a jeho vývojem a tzv. sanitárním kvocientem porostu. • D r u h o v é s l o ž e n í se uplatňuje v rámci →e k o l o g i c k y v ý z n a m n ý f a k t o r (při diferencované výstavbě má na odolnostní poten→statické stability (stanovištně vhodné složení ciál pozitivní vliv ekologická valence dřevin znamená vyšší stabilitu) →z á p o j a jeho vývoj ovlivňuje statickou stabili→ekologické stability (spolu s křovinnou a bylintu, vývoj korun stromů, listový index, štíhlostní nou vegetací vázanou na určité druhy stromů je kvocient stromů a ostatní statické prvky. rozhodujícím činitelem pro vytváření ekologické rovnováhy lesního ekosystému) • S a n i t á r n í m k v o c i e n t e m se rozumí poměr počtu stromů nemocných, příp. mechanicky • V ý s t a v b a p o r o s t u (prostorové uspořádání poškozených k celkovému počtu stromů v porostu. porostu - horizontální a vertikální, z ekologického Význam sanitárního kvocientu pro odolnostní pohlediska včetně keřů a bylin) se projevuje jako tenciál porostu spočívá v jeho vlivu na →faktor ovlivňující s t a t i c k o u s t a b i l i t u →s t a t i c k o u s t a b i l i t u porostu (porosty udržované od mládí v horizontálním zápoji jsou staticky méně odolně než porost s verti→d y n a m i c k o u r o v n o v á h u lesního ekosyskálním zápojem) tému
29.7 Principy ochrany a obrany lesa Ochranou lesa se rozumí hospodářská opatření při různých lesnických činnostech (pěstování lesa, v těžbě a dopravě dříví, v hospodářské úpravě lesa a při specifických ochranářských opatřeních zaměřených na omezení možností poškození lesa a na upevnění jeho rezistence. V o c h r a n ě l e s a tedy jde především o • vytváření podmínek a předpokladů, aby škodliví činitelé nepoškozovali porosty (dřeviny), boj proti škůdcům a původcům onemocnění lesních dřevin • odstraňování následků činnosti škodlivých činitelů v porostech. • omezování možností aktivizace a aktivity škodlivých činitelů 40
• upevňování odolnostního potenciálu lesa Ve srovnání s tím o b r a n o u l e s a se rozumí boj proti škůdcům a původcům onemocnění lesních dřevin pomocí prostředků ∗ m e c h a n i c k ý c h (např. pasti na myši) ∗ c h e m i c k ý c h (hubení hmyzu insekticidy, ničení hub fungicidy ∗ b i o l o g i c k ý c h (hubení škodlivého hmyzu bakteriemi) S principy ochrany a obrany lesa souvisí používané prostředky: • Ochranné prostředky →f y z i k á l n í zabraňují přístup škůdců k dřevinám (porostům), omezují účinky některých abiotických činitelů (oplůtky proti zvěři, protipožární pásy, zvuková a optická plašidla proti zvěři a ptákům) →c h e m i c k é odpuzují živočišné škůdce a zvěř od dřevin a porostů (repelenty), zlepšují výživu, růst a odolnost dřevin proti škodlivým činitelům (hnojiva) → b i o l o g i c k é zlepšují existenční možnosti přirozených nepřátel škůdců lesních dřevin, ochrana a rozšiřování mravenišť v porostech apod. Spíše jde o opatření, která mají charakter biologického boje proti škůdcům, než o biologické ochranné prostředky. • Obranné prostředky ∗ f y z i k á l n í jako jsou pasti na myši (v lesní školce), pálení kůry s lýkožroutem smrkovým apod. ∗ c h e m i c k é se uplatňují v boji s živočišnými a rostlinnými škůdci (pesticidy); dělí se (podle toho na kterou skupinu škůdců jsou určeny) na → insekticidy - prostředky na hubení hmyzu → rodenticidy - prostředky na hubení hlodavců → fungicidy - prostředky proti škodlivým houbám → herbicidy - prostředky proti vyšším rostlinám (proti buřeni) ∗ b i o l o g i c k é jsou zpravidla organizmy nebo jejich produkty, které slouží v boji proti škůdcům ∗ v i r y , b a k t e r i e , m i k r o s p o r i d i e - pro boj proti hmyzím škůdcům ∗ druhy p a r a z i t i c k é h o a d r a v é h o h m y z u (lumky, lumčíci) pro biologický boj ∗ hmyzožraví ptáci ∗ j u v e n o i d y - látky znemožňující normální vývoj škůdce ∗ s t e r i l a n t y - látky znemožňující rozmnožování škůdce ∗ f e r o m o n y (pohlavní antraktanty) - látky které orientují hmyzí samečky a samičky při vyhledávání partnera v době zakládání nového pokolení (tyto prostředky lze zařadit do chemických, vyrábějí se dnes synteticky)
41
Přehled škodlivých činitelů Přírodní škodliví činitelé jsou zpravidla faktory přírodního prostředí (ekotopu), případně příslušníky biocenóz a mají abiotický nebo biotický původ.
Abiotičtí činitelé se dělí podle způsobu působení na činitele působící
mechanicky (tlakem), jako je →vítr →sníh →námraza →laviny →ledovka
fyziologicky, např. →sucho a přísušky →nadbytek vláhy →mráz →vysoká teplota a úpal →nedostatek nebo přebytek některých živin
fyzikálně, např. →blesk →oheň Člověk sám není zařazován mezi škodlivé činitele i když působí často škody
přímé (zraňování stromů, ničení nárostů, sazenic a odrostlých stromů a pod.),
nepřímé (nevhodným lesnickým hospodařením, nadměrným využíváním lesa pro nelesnické účely).
Biotičtí činitelé představující příslušníky živočišné a rostlinné říše
fytofágní →poškozující dřeviny jejich úplnou konzumací (jelenovití) →konzumující jen některé jejich orgány, např. listy (bekyně velkohlavá) →konzumující pouze některá pletiva (lýkožrout smrkový), nebo rostlinné šťávy (korovnice jedlová)
heterotrofní organizmy →houby, bakterie a viry, vyvolávají onemocnění lesních dřevin →autotrofní rostliny omezují nebo znemožňují obnovu porostů a růst dřevin
Antropogenní škodliví činitelé tvoří skupinu velmi různorodých činitelů, jejichž škodlivost souvisí s činností člověka, který však nemusí být bezprostředním subjektem poškození. Škodlivý činitelé mohou mít povahu činitelů abiotických i biotických, např.
abiotičtí (antropogenní) škodliví činitelé (imise, požáry)
42
biotičtí antropogenní činitelé (pastva dobytka, myslivecký chov zvěře)
30. OCHRANA
LESŮ. VÝČET HLAVNÍCH BIOTICKÝCH ŠKODLIVÝCH ČINITELŮ, JEJICH VÝZNAM, MOŽNOSTI OCHRANNÝCH (PREVENTIVNÍCH) OPATŘENÍ (VIZ 31) 31. OCHRANA LESŮ. VÝČET HLAVNÍCH ANTROPOGENNÍCH ŠKODLIVÝCH ČINITELŮ, JEJICH VÝZNAM, MOŽNOSTI OCHRANNÝCH (PREVENTIVNÍCH OPATŘENÍ) (VIZ 31) 32. LESNÍ TĚŽBA. LESNÍ PRODUKTY, KTERÉ JSOU PŘEDMĚTEM LESNÍ TĚŽBY.
Přehled produktů a materiálů z lesa Druh Produkt • stromy a jejich ∗ dřevo části ∗ klest
Popis hlavní sortimenty surového dříví⇒ korunové části stromů včetně listí (jehličí) a plodů (šišek)o tloušťce do 7 cm (nehroubí). Získává se odvětvováním pokácených stromů, vyvětvováním živých stromů, nebo ořezem vrbových a topolových hlav →technická → v zahradnictví na balení výpěstků a na ochranu rostlin před mrazem → pro výrobu štěpky (dále se třídí podle účelu) →ozdobná především z jehličnatých, někdy i listnatých dřevin. Zvláště je ceněna klest z exotických dřevin a se šiškami zdroj tepelné energie, používá se přímo, nebo po předchozím štěpkování →palivová →krmná → např. pro myslivecké účely tzv. letnina (nezdřevnatělé části z lípy, jasanu, jívy, dubu a javoru - odběr v červnu až červenci) → jehličnatá klest na výrobu vitamínových mouček a granulovaných krmiv ∗ březové ∗ výroba košťat proutí ∗ výroba houžví a obručí na sudy ∗ obohacování železa uhlíkem při válcování (hutě) ∗ vrbové proutí výroba košíků (jednoleté prýty) víceleté prýty ∗ vrbové hole těží se celoplošně při přípravě půdy a při odlesňování - zprav. pro energetické ∗ pařezy účely ∗ tříslová kůra těží se na jaře na odvětvených kmenech naříznutím a sloupnutím kůry ozdobné účely, vázací materiál v ovocnářství ∗ lýko ∗ kořeny ∗ vánoční ∗ při výchově z mladých porostů stromky ∗ z plantáží vánočních stromků těží se smolařením na živých stromech pro výrobu kalafuny a terpentýnu. U • látky ze stromů ∗ pryskyřice nás se netěží; dochází ke zhoršení kvality (využitelnosti) dřeva a snížení odolnosti stromů ∗ březová míza surovina pro výrobu kosmetických přípravků, léků a nápojů; odebírá se začátkem jara. sklízí se vyzrálá, ale před odkvětem; vhodné druhy: ostřice třeslicovitá (Ca• lesní byliny, ∗ čalounická rex brizoides), metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa), třtina křovištní ovoce, houby tráva (Calamgrostit epigeios) a třtina rákosovitá (Calamgrostis arundiacea) ∗ léčivé rostli- různé druhy se sklizní po celý rok, rostoucí planě, nebo pěstované na spec. plochách, např. pod elektrovody ny okrasné účely, stavební materiál ∗ rákos ∗ ozdobné rost- konvalinky, jmelí liny poživatelné plody a semena lesních rostlin: jeřabiny, trnky, dřínky, bezinky, ∗ lesní ovoce borůvky, vlochyně, maliny, ostružiny, jahody, šípky, jalovčinky, lískové oříšky, ořechy - planě rostoucí i pěstované. mnoho druhů, rostou po celý rok. Lze pěstovat i uměle druhy rostoucí na ∗ lesní houby odumřelém dřevě - hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), hlíva masová (Pleurotus salignus) a šupinovka topolová ( Pholiota aegerita) • nerostné hmoty ∗ kámen především při výstavbě lesní dopravní sítě v zemnících v blízkosti ∗ štěrk stavby ∗ písek ∗ zemina rašelina • jiné
43
33. LESNÍ TĚŽBA. KRITÉRIA SORTIMENTACE, VADY DŘEVA. Při posuzování technické kvality dřeva pro výrobu určitého sortimentu se zpravidla vychází z toho, jaké vady nesmí dřevo (část stromu) obsahovat. Jen výjimečně se stanovují skutečné znaky jakosti (např. počet letokruhů na 1 cm tloušťky u rezonančního dříví). Vady dřeva⇒, které se na kmeni vyskytují můžeme rozdělit do následujících skupin: • křivost • suky →jednosměrná →jednotlivé →vícesměrná →v přeslenu • trhliny • boule →odlupčivé • točitost kmene →dřeňové • hniloba →výsušné →jádra ∗ čelní →běle ∗ boční • j i n é v a d y (např. cizí tělesa ve dřevě - střepiny) ∗ přecházející Rozsah jednotlivých vad lze nejúčinněji omezit zkrácením kmene příčným řezem v místě největšího rozsahu (např. křivost kmene) nebo zcela vyloučit ( hniloba), u rovnaného dříví (vláknina) lze hnilobu vyloučit i štípáním dřeva.
34. LESNÍ TĚŽBA. CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH SORTIMENTŮ DŘÍVÍ. p o d l e d ř e v i n se dříví dělí na ∗ j e h l i č n a t é ( smrk, jedle douglaska, borovice, modřín aj.) ∗ listnaté → t v r d é - dub, dub cer, buk, jasan, javor, jilm, akát, habr, bříza, jeřáb, platan, ořešák, svída, třešeň, hrušeň, jabloň → m ě k k é - lípa, olše, topol, osika, vrba, jírovec maďal t l o u š ť k a v ý ř e z u (vždy bez kůry) se může měřit na různých místech, podle toho se rozlišuje tloušťka →č e l a (silnější konec) →1 m od čela →s t ř e d o v á (uprostřed výřezu) →č e p u (slabší konec) d é l k a v ý ř e z u je nejkratší vzdálenost čela a čepu po povrchu oblé plochy j m e n o v i t á d é l k a v ý ř e z u je délka po odečtení „nadměrku“ (na každý 1bm délky výřezu se přidává 1 cm, nejvýše však 10 cm) vady dřeva Druhování probíhá často již v lese „u pařezu“, přitom se jednotlivé části nemusí oddělovat a expedují se tzv. sdružené sortimenty, lépe je však sortimenty vyrábět až na skladech dříví, zejména na hlavních skladech
44
Charakteristika hlavních sortimentů dříví Označení Hlavní sortiment
A
• jehličnaté sortimenty surového dříví • listnaté sortimenty surového dříví
B
surové kmeny
C D
výmětová kulatina lesní štěpka
Třídy Určení, vlastnosti jakosti výřezy pro výrobu hudebních nástrojů, krájených I nábytkářských dýh a speciálních technických potřeb. Všechny dřeviny mimo akát a dub cer, výhradně neodkorněné; rezonanční dřevo - smrk, jedle loupané dýhy (na překližky); zápalky, sportovní a II zdravotní potřeby. Všechny dřeviny, kromě akátu a dubu ceru. Výhradně neodkorněné pro výrobu řeziva, sloupové výřezy, speciální důlní výřezy, výřezy pro stavební účely. III Dělí se na dva stupně jakosti III.A a III.B U jakosti III.A nejsou přípustné příznaky povrchových ani vnitřních hnilob. Ceny výřezů se diferencují podle tloušťkových tříd. důlní výřezy, dolovina (druhuje se dodatečně), tyčovina (tyče, tyčky), výřezy pro výrobu dřevoviny (vláknina broušením) IV Důlní dříví nesmí mít příznaky hnilob Tyčovina (v 1 m od silného konce (čela) tloušťka max. 13 cm s k. Dřevovina (ze smrku) může mít suky do prům. 4 cm, hniloba se nepřipouští sortimenty pro výrobu celulózy (vlákninové dříví), V dřevotřískových a dřevovláknitých desek, na suchou destilaci, předměty pro domácnost dříví nejnižší technologické jakosti - palivové dříví VI skácený strom, odvětvený, vhodný pro další výrobu sortimentů podle technických norem kulatina nejnižší technologické jakosti zelená pro různé účely (chemické zpracování, aglomerované hnědá desky, energetické apod.) bílá • zelená - obsahuje listy, kůru, dřevo • hnědá - obsahuje kůru a dřevo • bílá - obsahuje pouze dřevo
45
35. LESNÍ TĚŽBA. STROJE A NÁŘADÍ PRO TĚŽBU DŘEVA. Přehled technických prostředků pro těžbu a soustřeďování dříví Druh Roztřídění Použití Pila ruční břichatky (s různým ozubením) • ke kácení stromů - hlavní řez 20 obloukové • k rozřezávání kmenů20 • v pročistkách ocasky • při vyvětvování Pila motorová • lehké, ≤6.5 kg, ≤ 2.25KW, lišta • ke kácení stromů ≤350 mm • k rozřezávání kmenů • středně těžké 7-11.5 kg, 2.26-3.75 • k odvětvování KW, lišta 350-550 mm • těžké, > 11.5 kg, >KW, lišta >550 mm Sekera k vytváření záseku při kácení20 • podtínací k odsekávání větví20 • odvětvovací ke štípání dřeva (v lese) • kalač krajově k vytínání stromů při pročistkách • různé typy Mačeta krajově k vytínání stromů při pročistkách Obracák • obracení kmenů (při odvětvování) Sapina • ruční manipulace s kmeny na skladech Klíny ke štípání dříví • kovové do řezu pro usměrnění pádu stromu • plastové, hliníkové, ze slitin kovů Dřevorubecká kombinace obracáku a páčidla • k vychýlení stromu do směru pádu při kácení lopatka • k obracení kmenů Škrabák k odstraňování kůry21 Loupák k loupání kůry jako sortimentu (tříslová kůra)22 Stromový k sepnutí nachýleného kmene před kácením. Zabraňu• řetězový spínač je poškození kmene rozštípnutím • lanový Stahovač navíjadlový ke stahování zavěšených stromů Dřevorubecký háček k ručnímu snášení krátkých výřezů Samosvorné kleště Těžební stroje kácecí stroje (stříhací, řezací) samoúčelové stroje nebo adaptéry umožňující kácecí a odvětvovací (pouze) pro kácení stromu, nebo různé kácecí a přibližovací dvou operací kombinace kácecí a hromádkovací operací odvětvovací Procesory víceúčelové odvětvují a zkracují kmeny pokácené jiným prostředkem Harvestery víceúčelové kácení, odvětvování, zkracování, měření, třídění, ukládání, přibližování, nakládání Štěpkovače mobilní i stacionární k výrobě lesní štěpky Traktory univerzální kolové traktory (UKT) běžné zemědělské traktory upravené pro práci v lese; pohyb jen po upravených linkách speciální lesní traktory (SLKT) konstruovány pro práci v neupraveném terénu pásové pro rovinaté, neúnosné terény bez větších překážek Vyvážecí různé modifikace dříví je naloženo na stroj úplně (krátké výřezy) soupravy nebo jen zčásti (částečně je vlečeno po zemi) Lanovky pro dopravu v polozávěsu nesen jeden konec nákladu, druhý se smýká po zemi pro dopravu v úplném závěsu náklad se dopravuje bez dotyku se zemí
20
Historie; dnes jen v drobné samovýrobě
21
Dnes převažuje strojní odkorňování
22
Tříslová kůra se dříve používala v koželužství. Dnes se používají pro tyto účely syntetické třísloviny. 46
36. LESNÍ TĚŽBA. TECHNOLOGICKÝ POSTUP PŘI KÁCENÍ A ODVĚTVOVÁNÍ STROMŮ. Základní operace v těžebním procesu jsou • k á c e n í - jediná operace, která nemůže být vykonána jinde než v lesním porostu. Všechny další operace nejsou vázány na místo kácení • o d v ě t v o v á n í - může se vykonávat v lese, na odvozním místě, příp. až na skladě dříví • o d k o r ň o v á n í - dnes se dělá výjimečně, zpravidla za účelem ochrany lesa (podkorní hmyz) • k r á c e n í - příčné rozřezání stromu nebo kmene na transportní délky • m a n i p u l a c e - druhování (provedením více řezů pro adjustování sortimentů) • t ř í d ě n í - podle sortimentů ev. transportních délek • š t í p á n í - podélné dělení krátkých výřezů dřeva (při výrobě rovnaných sortimentů) • š t ě p k o v á n í - strojní dělení zpravidla tenkého dříví na malé části
36.1 Postup kácení stromu Přípravné práce: • upřesnit směr pádu stromu • odstranit překážky
podle kritérií⇒přísl. stať které by mohly ovlivnit pád stromu, poškození stromu, poškození předmětů, ohrožení osob. • nářadí dát na odvrácenou stranu vyloučení jejich poškození, ztráty apod., a to tak aby nepřekáželo na ústupové cestě. od pádu stromu při pádu stromu musí pracovník ustoupit bezpečně a na bezpečnou vzdále• určit ústupovou cestu nost od padajícího stromu odstranění podrostu, příp. větví na stromu, aby mohl být udělán zářez a • úprava bezprostředního okolí hlavní řez káceného stromu odstranění kořenových náběhů, které mohou ovlivnit směr pádu stromu • úprava paty stromu Vlastní kácení obsahuje následující operace, a to vytvoření zářezu (záseku), hlavního řezu, vychýlení stromu do směru pádu a úprava čela stromu a pařezu: z á ř e z (zásek) důležitý pro směr pádu stromu musí se dělat vždy u stromů o tloušťce stromů >15 cm slabší stromy <15 cm se ve směru pádu jen naříznou, aby nedošlo k jejich rozštípnutí h l o u b k a 1/5 - 1/3 tloušťky kmene v místě hlavního řezu v ý š k a 2/3 hloubky druhy: →vrchní klínový →spodní klínový →š t ě r b i n o v ý hlavní řez vede se z opačné strany zářezu, vodorovně, ve výšce horní třetiny zářezu lištou motorové . pily se vkládá do řezu dřevorubecká lopatka, která zabraňuje sevření pily nedořez 2-4 cm - hlavní řez se zakončí 2-4 cm před plochou zářezu. Nedořez je velmi důležitý pro dodržení směru pádu stromu. Zaručuje spojení kmene s pařezem během pádu. Tvoří jakýsi čep, kolem kterého se padající strom otáčí. Funkce nedořezu končí když se zářez při pádu stromu uzavře a dřevní vlákna tvořící nedořez se přetrhnou. Tvar nedořezu umožňuje také korekce směru pádu stromu podle jeho nachýlení do jiného směru vychýlení po ukončení hlavního řezu (musí se ponechat nedořez) se vyjme pila a dřevorubeckou lostromu do patkou se strom vychýlí do směru pádu stromu, při pádu stromu ustoupí pracovník na bezsměru pádu pečnou vzdálenost šikmo dozadu od pařezu úprava čela spočívá v odříznutí vytržené třísky dřeva (zbytek nedořezu) z čela stromu a z pařezu stromu a pařezu
36.2 Odvětvování stromů Dnes se pokácené stromy odvětvují téměř výhradně motorovou pilou, případně speciálními nebo víceúčelovými stroji. Strojní odvětvování se člení podle typu použitého stroje a podle místa na kterém se vykonává. Nejčastěji se tedy používá odvětvování motorovými pilami. Existují tři základní způsoby odvětvování podle dřeviny, tloušťky stromu, počtu a tlouštěk větví a jejich rozmístění na stromu.
47
Metody odvětvování motorovou pilou Metoda Popis severská (páková) • tlustší jehličnaté stromy • pravidelně rostlé
švihová
• tenké (odumřelé) větve • jedním záběrem (švihem) se odřezává více větví
středoevropská (chodníková)
• tlustší jehličnaté stromy • silnější větve • větší vzdálenost přeslenů
Vyobrazení
Jednotlivé odvětvovací metody se mohou na jednom stromu, podle charakteru zavětvení, vzájemně kombinovat. Při odvětvování listnatých dřevin se řídí technika řezu podle tloušťky větví: • tloušťka ≤ 3 cm - jedním řezem z libovolné strany • tloušťka 3-8 cm - jedním řezem ze strany tahu • tloušťka > 8 cm dvěma řezy → první řez ze strany tlaku →druhý řez ze strany tahu
37. LESNÍ TĚŽBA. BEZPEČNOST PRÁCE PŘI TĚŽBĚ DŘEVA. Práce v těžbě dříví je fyzicky namáhavá a značně riziková. Je zdrojem velmi častých úrazů, i smrtelných a ve spojení se strojovými technologiemi může být i příčinou různých chorob z povolání (vasoneuróza, profesionální hluchota). Proto je pro příslušné stroje předepsán pracovní režim (délka nepřetržité práce za směnu, počet a délka přestávek) a jaké musí mít ochranné pomůcky. Povinné ochranné pomůcky pro dřevorubce: • přilba • rukavice • chrániče sluchu • obuv s vyztuženou špičkou • ochrana zraku (síťka nebo štítek) • ochranný oděv Nejčastější příčinou úrazů je vstup do o h r o ž e n é h o p r o s t o r u , kterému se musí zamezit i v případě kontinuální výroby, kdy na jednou pracovišti probíhá více operací současně (kácení, přibližování). U jednotlivých těžebních operací se ohroženým prostorem rozumí: • při kácení • při přibližování
→kruhová plocha o poloměru dvojnásobné výšky káceného stromu →v blízkosti dopravovaného dříví →ve směru tahu lana →ve vnitřním úhlu lan navijáků při použití kladek →pod lany lanových dopravních zařízení →ve svahu pod přibližovaným dřívím • při nakládání dříví na vyvážecí →pod manipulátorem a břemenem soupravy →ve svahu pod vyvážecí soupravou Důležitou zásadou je také nepřipustit práci osamoceného pracovníka. Ten může pracovat individuálně, ale v jeho blízkosti musí být osoba schopná poskytnou pomoc v případě úrazu. Všichni pracovníci v těžbě dřeva musí být vybaveni alespoň obvazovým balíčkem pro poskytnutí první pomoci. 48
38. HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA LESŮ. ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU LESA. VIZ PRAKTICKÉ CVIČENÍ 39. HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA LESŮ. NÁLEŽITOSTI LESNÍHO HOSPODÁŘSKÉHO PLÁNU. Náležitosti lesního hospodářského plánu • textová část • hospodářská knihu • lesnické mapy Textová část obsahuje • všeobecné údaje, zejména identifikaci vlastníka lesa, základní údaje o zpracovateli plánů, platnost a návaznost na předchozí plány, administrativně správní příslušnost celku a orientační mapku, • zhodnocení přírodních poměrů, zejména příslušnost k přírodním lesním oblastem, a přehled souborů lesních typů a jejich zastoupení; k tomu se využívají údaje z oblastních plánů rozvoje lesa (§ 23 lesního zákona) • zhodnocení stavu lesa a dosavadního hospodaření • údaje vycházející z oblastních plánů rozvoje lesů, zejména přehled vyhlášených kategorií lesů a omezení z toho plynoucích • definování hospodářských cílů vlastníka lesů a stanovení hospodářského záměru na období platnosti plánu • rámcové směrnice hospodaření pro zastoupené hospodářské soubory, vycházející z hospodářského záměru vlastníka lesa, základních hospodářských doporučení dle hospodářských souborů23, z rámcového vymezení hospodářských souborů24, a z oblastních plánů rozvoje lesa; rámcové směrnice obsahují základní hospodářská doporučení, 25, údaje o počátku obnovy, doporučených způsobech obnovy a výchovy a dobu zajištění kultur • výše a zdůvodnění závazných ustanovení plánu • závěrečné tabulky souhrnných údajů plánu ve struktuře dat uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky • technickou zprávu s údaji o metodickém postupu zpracování plánu, pokud postup nevyplývá přímo z lesního zákona nebo z této vyhlášky • přílohy, které tvoří kopie protokolů, rozhodnutí (např. o kategorizaci lesů) a zápisů z jednání vztahujících se k vyhotovení plánů. Hospodářská kniha obsahuje: → údaje o stavu lesa → návrh hospodářských opatření → plochovou tabulku • údaje o stavu lesa se zjišťují a uvádějí pro nejnižší jednotku prostorového rozdělení lesa (porost, porostní skupina, etáž), přičemž → každý porost má alespoň jednu porostní skupinu → každá porostní skupina má alespoň jednu etáž. • Z údajů o stavu lesa se uvádí pro → p o r o s t y - příslušná přírodní lesní oblast, kategorie lesa, pásmo ohrožení lesa imisemi; pokud jsou tyto údaje pro více jednotek prostorového rozdělení lesa totožné, lze je uvést pouze pro nejvyšší společnou jednotku, → p o r o s t n í s k u p i n u - její plocha nebo výměra a lesní typ, → e t á ž e - plocha etáže, hospodářský soubor (dále jen „soubor“), věk a zakmenění → d ř e v i n y - jejich taxační veličiny, kterými jsou ∗ zastoupení ∗ střední výška ∗ bonita ∗ zásoba ∗ genetická klasifikace u porostů uznaných a porostů geneticky nevhodných. • P l á n h o s p o d á ř s k ý c h o p a t ř e n í pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa musí obsahovat ◊ výši a umístění mýtních těžeb → na celcích s výměrou lesů hospodářských a lesů zvláštního určení menší než 50 ha 23 24 25
Příloha č. 2 vyhlášky Mze č. 83 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů Příloha č. 3 vyhlášky Mze č. 83 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů § 3 dst. 6 vyhlášky Mze č. 83 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů 49
→ v lesích ochranných → v lesích prvních zón národních parků → prvních zón chráněných krajinných oblastí → národních přírodních rezervací a → přírodních rezervací ◊ minimální p o d í l m e l i o r a č n í c h a z p e v ň u j í c í c h d ř e v i n při obnově porostu ◊ p l o c h u naléhavých a opakovaných v ý c h o v n ý c h z á s a h ů v p o r o s t e c h d o 4 0 l e t věku pro lesy ve vlastnictví státu a lesy ve vlastnictví obcí • Mezi doporučené údaje plánu hospodářských opatření pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa náleží: → plocha a výše výchovných těžeb → plocha prořezávek → potřeba zalesnění v ploše a dřevinách → pro lesy neuvedené v odst také doporučená výše a umístění mýtních těžeb → v případě lesů zvláštního určení účelová opatření. Plochová tabulka sestává z výčtu parcelních čísel všech pozemků určených k plnění funkcí lesa pojatých do plánu, s uvedením výměr parcel, dále z výčtu porostní půdy dle porostů a vyšších jednotek, bezlesí a jiných pozemků s jejich označením. Údaje jsou členěny dle katastrálních území a dle kategorií lesů. Hospodářská kniha může mít vymezený prostor umožňující přehledné vedení údajů o provedených hospodářských opatřeních Lesnické mapy • Součástí lesnických map je rozdělení lesa. • Závazným výchozím mapovým podkladem pro tvorbu lesnických map je katastrální mapa nebo Státní mapa 1:5 000 • Pro tvorbu lesnických map se použijí mapové značky podle přílohy č. 2 této vyhlášky. • Lesnickými mapami jsou mapa → obrysová → porostní → typologická → těžební nebo těžebně technologická • vyhotovují se zpravidla v měřítku 1:10 000 nebo větším (podrobnějším) • ostatní účelové lesnické mapy, např. → organizační → dopravní → mapa dlouhodobých opatření ochrany lesa, atd. • Povinnou náležitostí plánu je lesnická mapa v měřítku alespoň 1:10 000 zahrnující vylišené jednotky prostorového rozdělení lesa, pro které je provedeno zjištění stavu lesa.
40. HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB Hospodářským způsobem se rozumí soubor opatření (pěstební systém) kterými se ovlivňují struktura, příp. i druhová skladba lesa. Podle současné legislativy (zákon č. 285 o lesích…) se rozlišuje hospodářský způsob: 1) p o d r o s t n í , při němž obnova lesních porostů probíhá pod ochranou těženého porostu 2) n á s e č n ý , při němž obnova lesních porostů probíhá na souvislé vytěžené ploše, jejíž šíře nepřekročí průměrnou výšku těženého porostu, popř. i pod ochranou přilehlého porostu 3) h o l o s e č n ý , při němž obnova lesních porostů probíhá na souvislé vytěžené ploše, širší než průměrná výška těženého porostu 4) v ý b ě r n ý , při němž těžba za účelem obnovy a výchovy lesních porostů není časově a prostorově rozlišena a uskutečňuje se výběrem jednotlivých stromů nebo skupin stromů na ploše porostu Z uvedeného vyplývá, že základní rozdíly mezi hospodářskými způsoby vyplývají především ze způsobu obnovy.
50
Hospodářský způsob a formy podle dřívější legislativy: Hospodářský forma způsob
obnovní prvek
šířka
maximální výměra (ha)
holosečná velkoplošná
-
5
holosečná maloplošná
≤2h
3
násečná
≤1h
3
podrostní velkoplošná
≤2h
5
maloplošná
≤1h
3
stromová
-
-
skupinová
-
-
násečný
≤1h
1
holosečný
>1h
1
Podle vyhlášky č.13/1978 pasečný
výběrný
Podle vyhlášky č.83/1996 podrostní
výběrný
Zákon č 289 ze dne 3. listopadu 1995 § 31 Obnova a výchova lesních porostů (2) • Při mýtní těžbě úmyslné nesmí velikost holé seče překročit jeden hektar • její šíře na exponovaných hospodářských souborech jednonásobek průměrné výšky těženého porostu • na ostatních stanovištích dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu. • šířka holé seče není omezená při domýcení porostních zbytků a porostů o výměře menší než jeden hektar. • V odůvodněných případech může orgán státní správy lesů při schvalování plánů nebo při zpracování osnovy nebo na žádost vlastníka lesa povolit výjimku ze stanovené velikosti nebo šířky holé seče, a to a) na hospodářském souboru přirozených borových stanovišť na písčitých půdách a na hospodářském souboru přirozených lužních stanovištích do velikosti dvou hektarů holé seče bez omezení šíře, b) na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m, nejedná-li se o exponované hospodářské soubory do velikosti dvou hektarů holé seče.
41. HOSPODÁŘSKÝ TVAR LESA. Podle lesního zákona se rozlišují tři hospodářské tvary lesa: 51
1. les vysoký (vysokokmenný), vzniklý ze semen nebo sazenic 2. les nízký (pařezina), vzniklý výmladností 3. les střední (sdružený), vzniklý jako kombinace výmladkové složky a jedinců semenného původu. Les vysoký (syn. semenný, vysokokmenný), je tvar lesa vzniklý ze semene buď síjí, umělou sadbou či přirozenou obnovou. Vyznačuje se zpravidla dlouhým produkčním obdobím - doba obmýtí je obvykle nejméně stoletá, a těžené stromy dosahují značných rozměrů. Les semenný je nejčastější a nejrozšířenější tvar lesa a k jeho obhospodařování se vztahuje převážná většina pěstebních a hospodářsko-úpravnických pojmů. Les nízký (syn. výmladkový, pařezina) je hospodářský tvar lesa výlučně založený na systematicky opakované vegetativní obnově výmladky - pařezovými, popř. i kořenovými. Obmýtí je určeno především optimální výmladností, druhem a výší očekávané produkce a je vázáno i na úrodnost stanoviště; pohybuje se v rozmezí 5 (vrbové prutníky) až 40 (dub, habr, buk), popř. 60 let (olše). Výmladkový les roste díky možnosti čerpat živiny z živých kořenových systémů zpočátku velmi rychle, takže výškový i tloušťkový přírůst dřevin kulminuje podle úrodnosti stanoviště o 20-30 let dříve než v semenném lese. Těžené dřevo má však výrazně horší jakost, je sukaté, ve spodní části kmene zakřivené a má horší technické vlastnosti. Celková produkce vitálního dobře pěstovaného výmladkového lesa se vyrovná produkci semenného lesa, hodnotový přírůst je však podstatně nižší. Výmladkový les je tvar lesa velmi vzdálený přírodnímu vývoji lesního ekosystému; často opakované a téměř úplné odnímání biomasy hluboce zasahuje do látkového koloběhu a krátká obmýtí jej trvale udržují ve fázi dorůstání. Hospodářský tvar výmladkového lesa je historicky velmi starý; kryl zejména potřebu palivového dříví. Pro technologickou jednoduchost byl spojen se soukromým vlastnictvím lesů malé výměry. Se změnou hospodářského účelu výmladkový les ztratil mnoho ze svého opodstatnění a byl převáděn na les semenný. Podle produkčního zaměření se dnes rozlišují výmladkové lesy tříslové, energetické (palivové), užitkové a prutníky. Výmladkový les najde uplatnění i jako les půdoochranný nebo pro zvláštní účely. Výmladkový les přispěl k zachování původních populací dřevin. Les střední (syn. sdružený) je etážový hospodářský tvar lesa, v němž spodní etáž je tvořena lesem výmladkovým, horní etáž pak různě starým stromovým inventářem semenného původu. Sdružený les vznikal tím, že se při každém mýcení výmladkové etáže v obvyklém obmýtí 30 až 50 let ponechal nebo vysadil určitý počet jedinců semenného původu. Tím vznikaly nad výmladkovou etáží 3 až 4 postupné generace výstavků, každá věkově víceméně stejná. Ve spodní etáži se pěstují listnaté dřeviny, které mají spolehlivou výmladnost a snášejí stín, jako např. lípy, javory, jilmy, habr, avšak i dřeviny vyžadující více světla - duby, kaštan, olše, jasan. Horní etáž tvoří hospodářsky hodnotné dřeviny, nejčastěji dub, též javory, jilmy, třešeň, modřín, popř. i topoly a bříza. Nepravý sdružený les vznikal ponecháním nejkvalitnějších jedinců z výmladkové etáže, tedy nebo z nepravé kmenoviny, a ty pak tvoří horní etáž přibližně stejně starou. Sdružený les se udržuje tím, že se při každém mýcení výmladkové etáže ponechá nebo vysadí určitý počet jedinců semenného původu. Pěstování sdruženého lesa je odborně náročné; spočívá v udržování optimálního vztahu mezi spodní a horní etáží usměrňováním druhové skladby, počtu výstavků, zápoje apod., a to podle hospodářského cíle s ohledem na stanovištní podmínky (lesní vegetační stupně s dubem) a na růstové vztahy mezi dřevinami. Dengler rozlišil sdružený les a) s převahou výmladkové etáže, b) pěstovaný, tj. se zásobou v kmenovině l00-200 m3.ha-1, c) s bohatou zásobou v kmenovině, tj. až do 400 m3. Sdružený les je překonaným hospodářským tvarem; protože nevyužívá produkčního potenciálu stanoviště, byl ( u nás) v minulosti převáděn na les vysokokmenný. Dnes je nejvíce rozšířen ve Francii a v Německu, ale zaznamenává renesanci i jinde, a to zejména pro vysokou potenciální druhovou diverzitu. Sdruženým lesem, avšak v tomto tvaru dále nepěstovaným, jsou u nás některé obory a bažantnice. Další související pojmy: Kmenovina pravá je porost vzniklý generativním způsobem (ze semene). Kmenovina nepravá je porost vzniklý vegetativním způsobem, který se svým vzrůstem i kvalitou podobá dospívajícímu nebo dospělému porostu původu generativního. Kmenovina nepravá vzniká předržením kvalitního výmladkového lesa nad jeho běžné obmýtí.
42. PŘEMĚNY A PŘEVODY P ř e m ě n a a p ř e v o d jsou opatření fytotechnického charakteru kterými se řeší určitý nevyhovující stav porostu, např. nevhodné d r u h o v é s l o ž e n í , nevyhovující h o s p o d á ř s k ý z p ů s o b ⇒ nebo t v a r l e s a ⇒, a to z důvodů produkčních, nebo z důvodů plnění jiné mimoprodukční funkce 52
• P ř e m ě n o u l e s n í h o p o r o s t u se rozumí zásadní změna dřevinné skladby předčasnou nebo urychlenou obnovou na cílové zastoupení dřevin. Důvodem pro přeměnu porostu je zásadní nesoulad mezi produkčním potenciálem stanoviště, popř. druhotně dlouhodobě změněnými růstovými podmínkami (např. působení imisí) a současnou dřevinnou, popř. ekotypovou skladbou porostů (nejčastěji smrkové a borové monokultury). • P ř e v o d h o s p o d á ř s k é h o z p ů s o b u - záměrná změna určitého hospodářského způsobu na způsob jiný. Jeho výsledkem je vždy změna výstavby porostů a lesa. Převod holosečné formy pasečného hospodářského způsobu na podrostní nebo pasečného hospodářského způsobu na výběrný je odůvodněn snahou o lepší, dokonalejší a dlouhodobě hospodárnější využití růstového potenciálu stanoviště a dosažení ekologické stability lesa; uskutečňuje se souborem dlouho trvajících hospodářských opatření. Technika takových převodů používá především obnovních sečí využívajících ekologického vlivu převáděného porostu a spíš dlouhou obnovní dobu, přičemž uplatňuje zásady péče o porostní zásobu. Optimální je připravit porosty pro převod ve středním věku. Převod opačný se uskutečňuje zřídka a přináší krátkodobý hospodářský zisk. Převod hospodářského způsobu se obvykle spojují s přeměnami porostů a společně jsou hlavním nástrojem uplatňování přírodě blízkého pěstování lesa (viz), který byl dosavadní kulturou podstatně změněn proti přirozené skladbě. • P ř e v o d t v a r u l e s a je záměrná změna tvaru lesa na jiný, uskutečněná souborem pěstebních a jiných lesohospodářských opatření. V minulosti byly nejobvyklejší převod lesa výmladkového na les semenný. Uskutečňovaly se buď jako převod přímý, tj. umělou výsadbou po jednorázovém smýcení výmladkového porostu nebo jako převod nepřímý, při kterém se po dobu převodu využívá ekologických účinků převáděného porostu. Nový porost se pak vytváří kombinovanou obnovou (převod obnovou), podporou semenných jedinců a jakostních výmladkových jedinců (převod výchovou, předržením) nebo přes dočasný sdružený les. Možný, avšak neobvyklý, je opačný převod lesa semenného na les výmladkový.
43.
LES JAKO PŘÍRODNÍ ZDROJ, KRITÉRIA POJMU LES, LES V KRAJINĚ, LESNATOST
44.
KATEGORIZACE FUNKCÍ LESA PODLE RŮZNÝCH KRITÉRIÍ A AUTORŮ
PRODUKČNÍ FUNKCE LESŮ, JEJÍ PODSTATA, PRODUKTIVITA LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ - SROVNÁNÍ S JINÝMI KRAJINNÝMI EKOSYSTÉMY
45.
46.
EDAFICKÁ FUNKCE LESŮ, JEJÍ PODSTATA, PŮDOTVORNÁ A PŮDOOCHRANNÁ FUNKCE
47.
VODOHOSPODÁŘSKÁ FUNKCE LESŮ, JEJÍ PODSTATA, VLIV LESA NA VODNÍ REŽIM KRAJINY
48.
KLIMATICKÁ FUNKCE LESŮ, JEJÍ PODSTATA
49.
BIOTICKÁ FUNKCE LESŮ, CHARAKTERISTIKA, PODSTATA FUNKCE
50.
KRAJINOTVORNÁ FUNKCE LESŮ, POROSTNÍ TYPY V ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINĚ A PODÉL VODNÍCH TOKŮ
51.
HYGIENICKÁ FUNKCE LESŮ, ČLENĚNÍ, VÝZNAM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ,
52.
REKREAČNÍ A LÉČEBNÁ FUNKCE LESŮ, DÍLČÍ FUNKCE, JEJICH PODSTATA
53.
KULTURNÍ FUNKCE LESŮ, VÝZNAM PRO ROZVOJ LIDSKÉ KULTURY, CHRÁNĚNÉ ČÁSTI PŘÍRODY A JEJICH POSTAVENÍ V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ
54.
SYNTÉZA FUNKCÍ LESA V POJETÍ EKOSYSTÉMOVÉHO A INTEGROVANÉHO LESNICTVÍ
SLOVNÍČEK POJMŮ K FUNKCÍM LESŮ Funkce lesů produkční úloha lesních ekosystémů kultivovaných lesů poskytovat materiální, na trhu uplatnitelné hodnoty. Obvykle se pod pojmem produkční funkce rozumí funkce dřevoprodukční jako tradiční ekonomická funkce lesů. Mezi funkce produkční může však být zařazena kterákoliv funkce lesů uplatňující se v tržním systému svými funkčními efekty jako zboží (např. funkce myslivosti). 53
Funkce lesů mimoprodukční - soubor funkčních efektů lesů mimo produkci statků, poskytující veřejný užitek při přímém nebo nepřímém využívání ve společenské praxi. Mimoprodukční funkce lesů vznikají buď jako sdružené efekty existence lesů v krajině a procesů lesní výroby (produkce dřeva v kultivovaných lesích), nebo jako cílené efekty mimoprodukčně motivované lesnické činnosti. V prvním případě jde o mimoprodukční funkce sdružené s nahodilými parametry funkčních efektů, v druhém případě o mimoprodukční funkce řízené s plánovitými parametry funkčních efektů. Mimoprodukční funkce lesů jako materiální nebo kulturní služby představují lesnickou infrastrukturu. Význam mimoprodukčních funkcí lesů, zejména funkcí environmentálních, je v důsledku vývoje civilizačních procesů, změn krajinného prostředí i životního stylu lidí dnes rovnocenný produkční funkci; lesnická politika některých rozvinutých zemí dokonce staví tyto funkce na první místo z hlediska veřejného zájmu. Funkce lesů ekologická - funkční účinky lesů ovlivňující pozitivně prostředí živých organismů v nejširším smyslu, jindy především vliv lesních porostů na porostní prostředí a na prostředí v dosahu jejich bezprostředního vlivu v okolí. Jde zejména o účinky na ovzduší, půdu a vodu v ekologickém smyslu. Hlavními ekologickými funkcemi lesů jsou funkce klimatická, hydrická a půdoochranná. Funkce lesů klimatická - soubor funkčních efektů lesů v dlouhodobém režimu meterorologických prvků a jevů v měřítku mikroklimatickém a mezoklimatickém, někdy i makroklimatickém. K důležitým dílčím efektům patří účinky lesních porostů v oboru bilance záření, režimu teploty vzduchu i půdy, v bilanci vodní a v proudění vzduchu. Při důrazu na hlediska ekologie mluvíme o funkci bioklimatické (např. bioklimatické funkční účinky se uplatňují v rámci funkce lesů rekreační, léčebné a ekologické). Funkce lesů hydrická - též funkce vodní, sdružená funkce lesů jako soubor jim vlastních funkčních efektů ve složkách bilance lesů a vodního režimu i v krajinném prostředí (dálkové hydrické působení lesů). Funkční účinky se vytvářejí pod vlivem ekosystémů, hospodářských procesů a objektů na lesních pozemcích. Jde o kvalitativní i kvantitativní účinky na položky vodní bilance lesů a na genezi odtoku srážkových vod. Ke kvalitativním účinkům v užším smyslu patří ovlivňování jakosti vody při jejím postupu lesním prostředím (při propouštění srážek korunami, při průsaku lesní půdou i při povrchovém odtoku). V širším smyslu se pod kvalitativními účinky rozumí ovlivňování režimu v tocích zadržováním (retencí) a zpomalováním (retardací) odtoku srážkových vod v lesních ekosystémech a tím vliv lesů v povodí na rozložení odtoku v čase. Ke kvantitativním účinkům patří působení na vodní bilanci a její složky (evapotranspiraci, intercepci, srážky horizontální), projevující se pak v celkovém odtoku z lesů. Funkce lesů půdoochranná - soubor funkčních efektů lesů působící na ochranu lesní půdy především před různými druhy eroze (vodní, větrné, sněhové) a před svahovými pohyby (sesuvy). V širším smyslu k funkci půdoochranné patří i funkční účinky lesů na vodní režim půd v ochraně před zamokřením.Funkční efekty půdoochranné funkce se uplatňují jak uvnitř lesních ekosystému, tak i navenek v blízkém okolí (např. ochrana objektů), i v krajinném prostředí vůbec (např. v dálkových vlivech přes režim odtoku srážkových vod i v jakosti vody). Funkce lesů environmentální - funkční účinky lesů v užším smyslu na životní prostředí člověka, v širším smyslu na prostředí krajinné (přírodní i životní). Hlavními environmentálními funkcemi jsou funkce zdravotní (rekreační, léčebná, hygienická), funkce ochrany přírody a krajiny, jakož i funkce vodohospodářské v ochraně vodních zdrojů a v ochraně krajiny před vodním živlem. Funkce lesů zdravotní - soubor funkčních efektů lesů, které působí v životním prostředí člověka či šířeji v krajinném prostředí k podpoře zotavení a osvěžení lidského organismu (funkce rekreační), mají účinky léčebné (funkce léčebná) nebo přispívají k čistotě prostředí izolací zdrojů nečistot (škodlivin, NOx) a útlumem jejich šíření (funkce hygienická). Jsou to mimoprodukční funkce sdružené i řízené; funkce léčebná se uplatňuje vesměs jen jako funkce řízená zejména v lesích lázeňských. Soubor zdravotních funkcí se také nazývá funkcemi zdravotně-hygienickými. Funkce lesů rekreační - soubor funkčních efektů lesů působící na osvěžení a zotavení člověka - návštěvníka lesa. Uplatňuje se souborem účinků bioklimatických v působení především somatickém (režim záření, teploty, vlhkosti a proudění vzduchu) i účinky estetickými a dalšími s působením ve sféře psychiky člověka. Sdruženou funkci rekreační mají téměř všechny veřejně přístupné lesy. Řízená rekreační funkce nastupuje jako nutná od návštěvnosti 100 osob na 100 ha lesní plochy. Opatření řízené rekreační funkce prohlubují možnosti využití lesního prostředí k účinné rekreaci a zároveň je chrání před znehodnocením. Do 370 osob/100 ha je třeba jen udržovat lesní prostředí (čistotu), při větší návštěvnosti lesa je třeba počítat s jednoduchým vybavením rekreačními a ochrannými objekty, zesílenou ochrannou služnou. Návštěvnost nad 1500 osob/100 ha lesní plochy charakterizuje lesy příměstské a parkové, které vyžadují speciální porostní úpravy a budování rekreačních zařízení. K vybavenosti rekreačních lesů patří např. koše na odpadky, lavičky, pěšiny a cesty pro pěší i cyklisty, jezdecké stezky, přístřešky, vyhlídky, sportovní a dětské koutky, louky na slunění,
54
vodní plochy, informační tabule, parkoviště, oplocenky. Osvěta veřejnosti patří k úkolům lesnických služeb v rámci rekreační funkce lesů. Funkce lesů hygienická - soubor funkčních efektů lesů v životním prostředí člověka či šířeji v prostředí krajinném, které přispívají k čistotě prostředí izolací zdrojů nečistot (škodlivých látek, NOx) a útlumu jejich šíření. Patří sem např. účinky (dílčí funkce) záchytné (kaptační), filtrační, souborné účinky protihlukové, protiimisní. Charakter funkce hygienické mají někdy i funkční efekty klimatické (např. vliv lesních porostů na proudění vzduchu). Funkce lesů léčebná - funkce terapeutická, obvykle řízená mimoprodukční funkce lesů se souborem funkčních účinků, který příznivě ovlivňuje somatickou i psychickou složku člověka - pacienta. Přispívá tak k léčení zejména lázeňských pacientů v rámci komplexní lázeňské léčby. V podstatě jde o bioklimatické účinky lesního mikroklimatu, dané režimem záření, teploty, vlhkosti a proudění vzduchu spolu se složením lesního vzduchu se zdravotně významnou přítomností fytoncidů a záporných iontů. Účinky jsou podporovány hygienou lesního prostředí a psychickoemocionálními uklidňujícími faktory. Lesy určené k terapeutickým a rekreačním účelům jsou k tomu patřičně vybaveny (např. stezky pro terénní léčbu, WC). Funkce lesů estetická - soubor funkčních efektů projevující se vjemy přírodních krás jako vlastnosti lesních ekosystémů a jejich částí. Důležitou složkou je estetické působení též hospodářských procesů a objektů na lesních pozemcích v kultivovaných lesích. Estetické funkční efekty jsou důležitou složkou souborných efektů funkce rekreační i funkce léčebné. Estetika lesa je nauka o estetickém působení lesa a o způsobech , jak les obhospodařovat, aby požadavkům estetiky odpovídal. Hledá zákonitosti v kráse lesa, učí jak krásu lesního ekosystému (stromů, keřů, bylin, mechů, zvěře, potoků, cest, terénních tvarů a jejich prostorových seskupení, atd.) vnímat i posuzovat a hlavně jak les upravovat, aby plně odpovídal zákonitostem krásy. Jinak po stránce estetické působí les přírodní a jinak kulturní, ať již hospodářský, zvláštního určení či ochranný. Všeobecně se za krásný považuje les, který je vytvořen v plném souladu s přírodními zákonitostmi, a přitom odpovídá potřebám společnosti. Je to účelně uspořádný, zdravý a životně vyrovnaný les, jenž je nedílnou a plnohodnotnou součástí krajiny a životního prostředí. O významu estetiky lesa svědčí to, že jak stromy, keře a lesní porosty, tak i les jako celek jsou často předmětem umělecké tvorby - výtvarné, literární, hudební. Funkce lesů vodohospodářské - řízené mimoprodukční funkce se soubory funkčních efektů, dosahovaných cílenou lesnickou činností (lesnickými službami) k podpoře, posílení i k vytváření hydrických a půdoochranných účinků pro vodohospodářsky potřebnou ochranu jakosti vody, účelné ovlivnění vodního režimu a vodní bilance. Nositeli funkčních efektů jsou ekosystémy, hospodářské procesy a objekty na lesních pozemcích. Rozlišují se vodohospodářské dílčí funkce lesů: I.
Komplexní vodohospodářská funkce k usměrnění kvalitativních i kvantitativních hydrických a půdoochranných účinků pro ochranu zdrojů vody povrchové; týká se lesů ochranných pásem vodárenských nádrží.
II.
Detenční vodohospodářská funkce k usměrnění odtokového režimu srážkových vod pro přiměřenou ochranu kulturní krajiny před záplavami a vodní erozí útlumem velkých vod na malých tocích (bystřinách); týká se lesů horských pramenných území jako Chráněné oblasti přirozené akumulace povrchových vod (CHOPAV).
III.
Vodoochranná vodohospodářská funkce lesů k ochraně jakosti vody se dosahuje cílenými a půdoochrannými i hygienickými účinky v I. pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů a v příbřežních pásech lesů u přítoků vodárenských nádrží i v ochranných pásmech zdrojů vod podzemních.
V lesích s vodohospodářskými funkcemi komplexní a detenční se rozlišují funkční skupiny lesních porostů s lokálními funkcemi: protierozní, desukční (odsávací) a infiltrační (vsakovací). Podle nich se diferencuje obhospodařování těchto vodohospodářsky důležitých lesů. Lokální funkce srážkotvorná ve vysokých polohách hor, spočívající v zachycování horizontálních srážek z horských mlh, ztratila smysl s nástupem imisí. Funkce lesů krajinná - soubor funkčních účinků lesů v krajinném prostředí. Jde o termín neurčitý: může se jednat o funkci homeostatickou nebo o environmentální funkci lesů v ochraně krajinného (přírodního a životního) prostředí, nebo o funkci ekologické stability krajiny (ekologické stability v širším než lokálním měřítku), popř. o kulturní funkci krajinotvornou (esteticko-environmentální). Funkce lesů homeostatická - soubor funkčních účinků lesů, které působí na stabilitu krajinného prostředí v nejširším smyslu. Obvykle se pod tímto termínem rozumí sdružená obecná (krajinno) ochranná funkce lesů. Funkční efekty klimatické, hydrické, půdoochranné, ekologické, refugiální a další vytvářejí v souboru homeostatickou funkci lesů. 55
Funkce lesů ochranná - soubor funkčních účinků lesů působící na ochranu (stabilitu) krajinného (přírodního a životního) prostředí a jeho dílčích složek, zejména půdy i vlastního lesního stanoviště, popř. i objektů. Obecná (krajinno)ochranná funkce lesů (funkce homeostatická) je jako sdružená funkce vlastní všem lesům. Pod pojmem ochranné funkce se nejčastěji rozumí půdoochranná funkce lesů, případně její dílčí funkce (protilavinová, protisesuvná, protierozní). Ochranná funkce lesů je integrálním funkčním účinkem vlivů klimatických, hydrických, půdoochranných a popř. i dalších. Exponované lokality vyžadují ochrannou funkci řízenou. Funkce lesů kulturní - soubor funkčních efektů lesů v jejich obecném estetickém a environmentálním působení jako součásti kulturní krajiny (funkce krajinotvorná), jakož i v působení lesů jako původní přirozené složky přírodní krajiny (funkce ochranářská, např. v rezervacích). K funkcím kulturním je možno také počítat funkce lesů pro výzkum, výuku a osvětu. Pásma hygienické ochrany vodních zdrojů - ochranná pásma určená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů. Hospodářské využívání těchto pásem bývá omezeno, popř. i zakázáno rozhodnutím vodohospodářského orgánu. Pásmo přírodních léčivých zdrojů ochranné - ochranné pásmo v oblastech výskytu minerálních pramenů určených k čerpání minerální vody nebo léčivých zdrojů vyhlašované za účelem zabezpečení ochrany a hygienické nezávadnosti a požadovaného dostatku vody. Hospodaření v těchto pásmech je omezeno, popř. zakázáno. V nich se vyskytující lesy patří do kategorie lesů zvláštního určení. Pásmo ohrožení imisemi - prostorové vymezení těch částí lesů, které mají stejnou dynamiku vývoje poškození porostů imisemi vyjádřenou dobou, která uplyne od počátku působení imisí do rozpadu porostů. Pro pásmo ohrožení A se předpokládá doba rozpadu 20. let, pro pásmo ohrožení B 40 let, C 60 let a D 80 let. Dynamika poškození není dána jen imisním zatížením - koncentrací určité škodliviny a délkou působení významnou roli hrají také stanovištní podmínky. U smrku je velice důležitá nadmořská výška a terénní expozice (podmiňují určitý typ režimu proudění vzduchu, vodní režim, zásobování živinami apod.). U borovice hraje větší roli výživa. Pásma ohrožení jsou spolu se stupni poškození důležitým podkladem pro hospodářské zásahy. Pásma ohrožení jsou zejména důležitá pro výběr vhodných dřevin při obnově porostů, protože je podle nich možno odvodit prognózu dalšího vývoje. Pásma ohrožení byla zatím odvozována především s ohledem na přímé působení oxidu siřičitého. Vymezení podle tohoto kritéria ztrácí postupně na aktuálnosti, protože zatížení krajiny touto škodlivinou klesá a je nutno brát v úvahu další příčiny zhoršování zdravotního stavu lesů - půdní změny, nepříznivé klimatické podmínky, vliv stoupajících koncentrací ozónu, přímý vliv kyselé depozice, vliv rizikových prvků apod. To omezuje význam současných pásem ohrožení a možnosti jejich využití zejména v oblastech s nižším zatížením oxidem siřičitým. Rezervace přírodní - zvlášť chráněné menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Přírodní rezervace vyhlašuje orgán ochrany přírody a stanoví její bližší ochranné podmínky. Rezervace přírodní národní - zvláště chráněné menší území mimořádných přírodních hodnot (reliéf, geologická stavba, ekosystémy) významné a jedinečné v národním a mezinárodním měřítku. Státní orgán ochrany přírody vyhlašuje příslušné území za národní přírodní rezervaci a stanoví ochranné podmínky. Využívání národní přírodní rezervace je možné jen v případě, že se jím uchová nebo zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. Hospodaření i umisťování staveb, vstupovat mimo vyznačené cesty a provozovat různé aktivity narušující charakter národní přírodní rezervace je zakázáno. Lesy v národní přírodní rezervaci nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských. Zásahy proti škůdcům a při živelných kalamitách je možno vykonávat jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. Národní přírodní rezervace jsou zřizovány zejména pro ochranu lesních ekosystémů nebo pro ochranu biogenofondu zejména některých druhů lesních dřevin, popř. i jiných rostlin nebo pro ochranu na lesním fondu se vyskytujících mokřadů. Potenciál lesa funkční - schopnost lesa plnit určité funkce dané jeho vlastnostmi přírodními (ekosystémy na lesních pozemcích) i uměle vytvářenými (hospodářskými procesy a objekty). Funkčním potenciálem lesa se vyjadřuje možnost plnit potřebné funkce, a tedy také význam, který les a lesní hospodářství má v daných přírodních a hospodářských poměrech s ohledem jak na potřebu konkrétních funkcí v produkci materiálních statků pro trh (potenciál lesa produkční), tak v poskytování mimoprodukčních funkcí lesů s efekty charakteru veřejných statků (potenciál mimoprodukční). ). Funkční potenciál lesa je konkretizován funkčním typem lesa. Typ lesa funkční - charakteristika lesního porostu udávající druh funkcí a stupeň jejich relativní významnosti. Funkční typ lesa vystihuje funkce lesů na dané lokalitě v jejich utřídění podle důležitosti, hospodářské potřeby a veřejných zájmů, konkretizuje funkční potenciál lesa, je základem integrace potřebných funkcí. Stanovení 56
funkčního typu lesa je proto předpokladem pro návrh systému víceúčelového využívání lesů v dílech hospodářské úpravy, pokud mají postihnout hlediska jak produkce, tak produkované lesnické infrastruktury. Hospodářství lesní funkčně integrované - lesní hospodářství, v jehož ekonomickém systému jsou rovnocennými složkami lesní výroba (produkce materiálních hodnot pro trh, např. dřeva) a lesnické služby (zabezpečování řízených mimoprodukčních funkcí lesů) jako součásti hospodářských cílů lesnických ekonomických subjektů. Na rozdíl od jednoúčelově strukturovaného dřevoprodukčního odvětví se lesní hospodářství funkčně integrované zabývá nejen produkčním využíváním lesů, ale také plánovitým využíváním lesů veřejného zájmu, např. pro rekreaci, ochranu vodních zdrojů, ochranu krajiny a přírody. Tomu odpovídá i hospodářská úprava se systémy víceúčelového hospodaření v lesích s důležitými mimoprodukčními funkcemi. Funkční integrace je procesem včleňování (internalizace) lesnických služeb do ekonomického systému lesního hospodářství. Lesnická politika, spočívající na liberálních principech, pokládá funkční integraci za obligatorní pro lesy veřejné (lesy státní, komunální a lesy organizací, řídících se právem veřejným). U soukromých vlastníků lesů je funkční integrace stimulována systémem ekonomických nástrojů státní lesnické politiky (subvence, dotace, daně) tak, aby funkční integraci nevnímal vlastník jako omezování jeho lesopodnikatelských záměrů, jako zátěž veřejnými zájmy, nýbrž jako další možnost podnikání a zhodnocení jeho lesního majetku. Funkční integrace odpovídá strategii trvale udržitelného rozvoje v lesním hospodářství a plní jeden ze základních obecných požadavků této ideje: změnu ekonomického chování. Hospodářství lesní víceúčelové - systém obhospodařování lesů ve funkčně integrovaném lesním hospodářství, který respektuje zásadu souběhu funkce produkční s řízenými funkcemi mimoprodukčními, popř. řízených funkcí mimoprodukčních mezi sebou tam, kde je to účelné (v lesích s důležitými mimoprodukčními funkcemi). Nejčastěji připadá v úvahu souběh funkce produkční s některou z hlavních řízených mimoprodukčních funkcí lesů (u nás zejména s funkcí vodohospodářskou, rekreační, ochrany přírody). Víceúčelové hospodaření vychází z víceúčelově pojaté hospodářské úpravy lesů, která ve svých dílech navrhuje opatření optimalizující plnění potřebných funkcí lesů v souladu s jejich relativní závažností (funkce podmíněné, druhořadé, rovnocenné, prvořadé). V případě funkce výlučné není třeba víceúčelových postupů v obhospodařování daného lesa. Hospodaření s cílem jen produkce dřeva má sice sdružené funkční efekty v podobě sdružených mimoprodukčních funkcí, není však hopodařením víceúčelovým. Intenzifikace funkcí lesů - obvykle v oboru mimoprodukčních funkcí lesů cílená péče o posilování a úpravy přirozených, lesům vlastních (imanentních) funkčních efektů podle konkrétní potřeby funkčního zaměření lesa a utváření funkčních efektů nových, jakož i jejich reprodukce na požadované úrovni současně s útlumem nebo potlačováním efektů nežádoucích (dysfunkčních). Intenzifikace tedy spočívá v úpravách techniky a technologií lesní výroby, druhové, věkové skladby a struktury i rozmístění lesních porostů na zájmovém území, v úpravách objektů (např. lesních cest) i v pořizování specifického vybavení lesů (např. pro rekreaci). Tam, kde je možný a účelný souběh funkcí lesů (např. funkce produkční s některou z funkcí mimoprodukčních), se úpravy lesní výroby i specifická, jen mimoprodukčními hledisky motivovaná opatření podřizují systémům víceúčelového obhospodařování lesů. Předpokladem intenzifikace funkcí mimoprodukčních je funkční integrace lesního hospodářství. Intenzifikace funkce produkční (např. zlepšením růstových podmínek lesního porostu) může znamenat též posílení funkčních efektů sdružených mimoprodukčních funkcí; může však být z tohoto hlediska také funkčně neutrální, popř. i dysfunkční. Faktory produkční funkčnosti nejsou totožné ani paralelně působící s faktory funkčnosti mimoprodukční u mnohých funkcí lesů. Funkce lesů sdružené - mimoprodukční funkce lesů samovolně vznikající jako lesům vlastní (imanentní) funkční efekty v důsledku jejich prosté existence v krajině a procesů i objektů jejich hospodářského využívání k produkci dřeva v lesích kultivovaných. Jde tedy o sdružené funkční efekty s lesní výrobou v těchto lesích, s nahodilými parametry efektů vzhledem ke konkrétní veřejné potřebě. Mohou proto uspokojovat veřejný zájem jen do určité míry, dnes na méně než polovině ploch lesů v České republice. Jsou to mimoekonomické funkce lesního hospodářství, které přímo nevstupují do procesů a děl hospodářské úpravy lesů. Náklady na ně jsou neoddělitelné od nákladů na produkci (latentní ekologické náklady). Funkce lesů řízená- mimoprodukční funkce lesů cíleně utvářená činností lesnických služeb, které posilují nebo i nově vytvářejí potřebné funkční efekty a reprodukují je na potřebné úrovni při tlumení či eliminaci efektů nežadoucích. Funkce řízené v různé míře ovlivňují hospodaření v lesích a jsou plánovitě upravovány hospodářskou úpravou lesů. Jsou ekonomickými funkcemi lesního hospodářství, patří k produkované lesnické infrastruktuře. Náklady na ně jsou vyčíslitelné (zjevné ekologické náklady), jsou národohospodářsky součástí společenského režijního kapitálu. Se svými vlastnostmi (obvykle nedělitelnost, nízká míra zisku, pomalý obrat) patří do sféry iniciace a ekonomické stimulace nástroji státní lesnické politiky.
57
Biodiverzita - různorodost všech žijících organismů, suchozemských, mořských a sladkovodních ekosystémů i ekologických systémů, jejichž jsou součástí. Druhová diverzita je rozmanitost žijících organismů na Zemi. Genetická diverzita je součet celkové genetické informace obsažené v genech jedinců rostlin, živočichů a mikroorganismů, které obývají Zemi. Ekosystémová diverzita je rozmanitost biotopů a na ně vázaných společenstev živých organismů v biosféře. Biodiverzita má klíčový význam pro vývoj a zachování životodárných systémů biosféry, je však významně redukována určitými lidskými činnnostmi. Ochrana a trvale udržitelné využívání biodiverzity musí být integrovány do oborových a mezioborových, jakož i regionálních programů, projektů a opatření. Různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganismů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ). Ty slouží zachování životaschopných populací pro znovuzavedení na jejich někdejší přirozená stanoviště. No Diverzita druhová - druhová různorodost fytocenóz, biocenóz nebo ekosystémů. Je tím větší, čím jsou uvedené jednotky druhově bohatší. Hospodářské velkoplošné zásahy vedou zpravidla k rozsáhlé homogenizaci prostředí a tím též zpravidla ke snižování druhové diverzity ve srovnání se stavem přírodním. Systém ekologické stability územní - (ÚSES) nepravidelná síť ekologicky významných vzájemně propojených segmentů krajiny, které jsou účelně rozmístěny na základě funkčních kritérií, jimiž jsou : 1. rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v území, 2. jejich prostorové vazby (směry biokoridorů spojovacích i kontaktních a poloha přirozených migračních bariér), 3. nezbytné prostorové parametry (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky ), 4. aktuální stav krajiny, 5. společenské limity a záměry, určující možnosti kompletování uceleného systému. ÚSES se vytváří pro celé území, je však pouze částí ekologické stabilizace. Jeho prvky jsou propojeny podle dosavadního stavu znalostí nároků jednotlivých společenstev, popř. druhů organizmů. Je to součást komplexního uspořádání krajiny, nikoli soubor přírodních prvků stojících mimo civilizační proces. Základními funkcemi jsou: • uchování a produkce přirozeného genofondu, • příznivé působení na okolní ekologicky labilní části krajiny, • umožnění polyfunkčního využívání krajiny. Skladebnými prvky jsou biocentra a biokoridory. Podle hierarchického členění mohou být ÚSES lokální (na úrovni souborů lesních typů), regionální (lesní, na úrovni lesních vegetačních stupňů) a nadregionální (oblastní, na úrovni přírodních lesních oblastí). Prvky vyšších ÚSES se stávají součástí ÚSES nižších a dosycují je volně v nich žijícími organizmy. Kostra ekologické stability - soubor ekologicky relativně stabilnějších částí krajiny. Zahrnuje krajinné segmenty a liniová společenstva. Segmenty jsou části krajiny vyznačující se zvýšenou hodnotou některých jejích složek nebo celého krajinného komplexu z hlediska možnosti využití mimoprodukčních funkcí a jsou v nich příznivé podmínky pro existenci zástupců přirozené biodiverzity dané krajiny. Podle velikosti se dělí na: • krajinný prvek (plocha řádově 0,001 až 0,1 km ), 2
• krajinný celek (plocha řádově 0,1 až 1,0 km ), 2
• krajinná oblast (plocha řádově 10 až 10 km ). 2
2
Liniová společenstva jsou specifickou formací trvalé vegetace v kulturní krajině. Tvoří je bylinotravní a dřevinná vegetace, členící bloky agrocenóz nebo lesní monokultury a umožňující alespoň dočasnou existenci zástupců přirozené biodiverzity krajiny. Vymezení kostry ekologické stability je prvním krokem k navržení a vytvoření ÚSES. Biocentrum (centrum biotické diverzity) - ekologicky významný segment krajiny umožňující trvalou existenci charakteristických druhů a jejich společenstev, druhového a genetického bohatství dané krajiny. Jeho základ tvoří sukcesně zralé ekosystémy s převážně přírodním vývojem. Biocentrum reprezentativní zachovává pro 58
dané území charakteristická společenstva, biocentrum unikátní společenstva vázaná na jedinečné speciální ekotopy. Biocentra se třídí na biosférická, nadregionální, regionální a lokální. Biokoridor (koridor biotický) - ekologicky významný segment krajiny, většinou protáhlého tvaru, více méně plynule navazující na dvě biocentra, s nimiž má alespoň z části shodné nebo podobné specifické a strukturální znaky, a umožňující migraci organismů mezi biocentry. Pro druhy schopné značného pohybu aktivního nebo pasivního postačí biokoridory nespojité, popř. přerušované, pro málo pohyblivé druhy mají být biokoridory spojité nebo málo přerušované.
59
