DoporuËenÌ pro psanì odborn ch text z oblasti automatizace a informatiky

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

FS

DoporuËenÌ pro psanÌ odborn˝ch text˘ z oblasti automatizace a informatiky

Radim Farana LubomÌr Smutn˝ AntonÌn VÌteËek Miluöe VÌteËkov· Renata Wagnerov·

Ostrava 2008

© prof. Ing. Radim Farana, CSc., prof. Dr. RNDr. Lubomír Smutný, prof. Ing. Antonín Víteček, CSc., Dr.h.c., prof. Ing. Miluše Vítečková, CSc., Ing. Renata Wagnerová, Ph.D., 2008 Recenzoval: doc. Dr. Ing. Vladimír Kebo ISBN 978 - 80 - 248 - 1925 - 9

3

Obsah

OBSAH Předmluva

5

1

Technická zpráva

7

1.1

Úvodní část

8

1.2

Hlavní část zprávy

17

1.3

Ilustrace, tabulky, vzorce

21

1.4

Prezentace výsledků práce

24

2

3

4

Doporučované označení

27

2.1

Základní doporučované označení

27

2.2

Horní indexy

36

2.3

Symboly nad písmeny

36

2.4

Relační znaménka

36

2.5

Grafické značky

37

2.6

Zkratky

37

2.7

Signály

38

2.8

Doporučované české zkratky a označení

39

2.9

Dělení členů regulačních obvodů

42

Prameny

46

3.1

Literární prameny

46

3.2

Ústní zdroje

50

3.3

Elektronické publikace

51

3.4

Soupisy pramenů a odkazy na prameny

56

3.5

Doporučení

57

Funkční označování obvodů pro měření a řízení v průmyslových procesech

58

4.1

Úvod

58

4.2

Předmět normy a oblast použití

58

4.3

Velikost a tvar základních značek

59

4.4

Písmenný kód

62

4.5

Druhy čar a seskupení značek

65

4.6

Příklady použití značek

67

4.7

Sdělovací měřené veličiny na několika místech

69

4 5

Obsah Použitá literatura

77

Předmluva

5

Předmluva Uvěříte, že výrobek nabízený v pomačkaném šedém sáčku je skutečně skvělý? Nebo raději koupíte ten v pevné, úhledné krabici? Tyto otázky jsou ve skutečnosti zbytečné. Je objektivně prokázáno, jaký vliv má obal na prodej výrobku. Co je však obalem výsledků duševní práce? Technická zpráva! Mnohaleté zkušenosti z vypracovávání a také z hodnocení předložených závěrečných prací (semestrálních, ročníkových, diplomových, disertačních, ...), přiměly autory k napsání této příručky. Text vychází z ustanovení nejdůležitějších normativů, jako ČSN ISO 5966, ČSN 016910 a ČSN ISO 690, ale nesnaží se je nahradit ani suplovat. Spíše je snahou shrnout základní postupy tvorby technické dokumentace do souborného popisu, aplikovaného na vzhled bakalářské, diplomové a disertační práce. Ta má oproti klasické technické zprávě některá specifika. Její volba zjevně vyplývá z určení této příručky pro využití na akademické půdě. Ve všech popisech a ukázkách se až úzkostlivě vychází z platných normativů, včetně typografické úpravy, která obvykle není povinná. Pokud se v některých speciálních otázkách dostaly normy do protikladu, bylo zvoleno řešení více odpovídající současným zvyklostem. V následujícím textu je nejprve popsána struktura závěrečné práce ve srovnání s technickou zprávou a její úprava. V samostatných kapitolách jsou pak rozvedeny oblasti, se kterými mají tvůrci závěrečných prací podle dostupných poznatků největší potíže.

6

Předmluva

7

1 Technická zpráva

1 Technická zpráva Prvním úkolem při tvorbě jakékoliv technické zprávy je její rozčlenění. Zde nacházíme největší odchylky mezi technickou zprávou a závěrečnou prací. Pro srovnání uvádíme obě doporučená členění: Technická zpráva

Závěrečná práce

Úvodní část Úvodní část • přední deska a přídeští, • přední deska s názvem školy, fakulty, vyznačením „Diplomová práce“ • titulní stránka, (u bakalářů „Bakalářská práce“, • referát (abstrakt), u doktorandů „Disertační práce“), rok • obsah, odevzdání a jméno studenta, • slovník znaků, symbolů, jednotek, zkratek, • titulní stránka s názvem školy, fakulty, akronymů nebo termínů, místo označení druhu závěrečné práce se • předmluva (nepovinná). uvádí její název, jméno studenta a vedoucího závěrečné práce, místo a rok odevzdání závěrečné práce (viz obr. 2), • kopie zadání závěrečné práce, • místopřísežné prohlášení o původu práce, • prohlášení o využití výsledků práce, • anotace závěrečné práce v českém a cizím jazyce, • obsah závěrečné práce, • seznam použitého značení, zkratek, termínů apod. Hlavní textová část zprávy • úvod, • jádro, • závěry a doporučení, • poděkování (pokud je potřebné), • soupis citací.

Hlavní textová část práce • úvod obsahující stručnou formulaci problému, přehled současného stavu, • text závěrečné práce včetně tabulek a obrázků, • závěr včetně zhodnocení dosažených výsledků a jejich diskuse, • popis dosažených výsledků v cizím jazyce, • seznam použitých pramenů (soupis citací).

Dodatky

Dodatky • samostatně číslované přílohy obsahující výkresy, výpisy programů, algoritmy, fotografie a tabulky, které nemohly být zařazeny do textu

Další závěrečné části • analytický list, • rozdělovník a údaje o dostupnosti, • zadní přídeští a deska.

Další závěrečné části • zdrojové texty, obrazové soubory, včetně zpracovaných programových modulů, Záznam o závěrečné práci na vhodném nosiči (CD-ROM),

8

1 Technická zpráva • zadní deska a přídeští.

Při zpracování závěrečné práce je třeba mít na paměti, že závěrečnou prací se ověřují vědomosti a dovednosti, které student získal během studia a jeho schopnost využívat je při řešení konkrétních praktických úkolů. V závěrečné práci se snaží student podat co nejlepší obraz o svých schopnostech, o úrovni svých znalostí a osvojení technického způsobu myšlení a vyjadřování, znalosti technické literatury, technických norem a jejich použití. Student se musí ve své práci vyjadřovat stručně, přesně, slohově a gramaticky správně; přitom používá kratších, dobře srozumitelných vět. Text i přílohy závěrečné práce musí být před odevzdáním pečlivě prohlédnuty, přepisy nebo chyby v tisku opraveny. Nedostatky tohoto druhu snižují klasifikaci jinak obsahově dobré práce. Vedoucí závěrečné práce je oprávněn se přesvědčit o tom, že student vypracoval závěrečnou práci samostatně. K tomu účelu musí být student schopen na vyzvání předložit koncepty, poznámky, zápisky a další dokumentaci, vedené v rámci Deníku závěrečné práce. Zjištění opaku lze klasifikovat jako podvod s příslušnými důsledky. Předchozí věty zní dosti výhrůžně, ale ve skutečnosti je požadavek na průběžné vedení Deníku závěrečné práce snahou přimět studenty k systematičnosti v práci, zejména archivaci všech získaných poznatků, včetně opuštěných či zavržených směrů vývoje, ke kterým se díky dokumentaci v Deníku závěrečné práce je možno později vrátit * .

1.1 Úvodní část Úvodní část závěrečné práce (technické zprávy) představuje nejvíce formalizovanou část práce. Jakékoliv experimenty při jejím zpracování se velmi přísně potírají. Je zřejmé, že od obecných normativů nelze očekávat přesné definice obsahu jednotlivých částí. Proto je doplňují interní předpisy jednotlivých škol, fakult, či přímo školicích pracovišť. Závěrečná práce může být napsána česky nebo slovensky a se souhlasem vedoucího závěrečné práce i anglicky. V následných ukázkách se přidržíme interních předpisů katedry automatizační techniky a řízení Fakulty strojní, ŠB – Technické univerzity Ostrava.

Diplomové (bakalářské) práce Desky Závěrečné práce se ve všech výtiscích (obvykle jsou vyžadovány tři výtisky, z nichž jeden se vrací po úspěšné obhajobě diplomantovi) odevzdává knihařsky svázána (pevná vazba). Na přední desku se umisťuje název školy, fakulty, vyznačení druhu práce (Bakalářská, Diplomová), rok odevzdání a celé jméno diplomanta v obvyklém pořadí (křestní jména a příjmení). Následující obrázek obsahuje požadovanou strukturu údajů včetně potisku hřbetu.

*

Obdobou Deníku závěrečné práce jsou deníky vedené všemi renomovanými výzkumníky, které později posloužily také při zpracování jejich memoárů.

9


Barva složek i potisku je obvykle předepsána nebo je dána zvyklostí. V našem případě jsou to černé desky se zlatým potiskem. Zadní přídeští je obvykle vybaveno doplňky pro vložení média (CD-ROM) s textem závěrečné práce, zdrojových textů apod., ne vždy je dodává knihařství. hřbet

Jan Kroha

zadní deska

přední deska VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta strojní Katedra automatizační techniky a řízení

2008

Diplomová práce

2008

Jan Kroha

Obr. 1 - Desky diplomové práce

Titulní list Titulní list závěrečné práce má shodný obsah s přední deskou, pouze místo označení druhu závěrečné práce se uvádí její plný název v českém a anglickém jazyce, viz obr. 2.

VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta strojní Katedra automatizační techniky a řízení

Tvorba informačního systému Information System Creation

Diplomant: Jan Kroha Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Jan Kotta Ostrava 2008

Obr. 2 - Titulní list diplomové práce

10


Kopie zadání závěrečné práce Bezprostředně za titulní list se vkládá kopie zadání závěrečné práce. To se týká také všech výtisků závěrečné práce. Znamená to, že originál zadání zůstává diplomantovi. Po úspěšné obhajobě sice diplomant obdrží jeden výtisk práce, ale nemusí nutně obsahovat originál zadání. Přesto většina studentů stále vkládá do originálu závěrečné práce také originál zadání. Zadání závěrečné práce je obvykle členěno do logicky navazujících bodů, proto se nabízí přizpůsobení členění kapitol závěrečné práce těmto bodům. Splnění všech bodů zadání je totiž nutnou podmínkou k obhájení závěrečné práce.

Místopřísežné prohlášení Tímto prohlášením se student hlásí k autorství závěrečné práce a současně se řeší návaznost na použité zdroje (pokud je to potřeba). Text prohlášení je obvykle předepsán. Umísťuje se v dolní části stránky. Je třeba neopomenout vlastnoruční podpis (doporučuje se podpis celým jménem, rozhodně ne parafa), jako datum se obvykle uvádí datum odevzdání závěrečné práce (je uvedeno v zadání závěrečné práce). Do prohlášení se nezařazuje poděkování (konzultantům apod.), správnější je uvést jejich sdělení, byť ústní, v seznamu použitých pramenů. Pokud je to nezbytné, je možno uvést poděkování na samostatné stránce za závěr závěrečné práce. Prohlášení diplomanta Prohlašuji, že jsem celou diplomovou (bakalářskou) práci včetně příloh vypracoval samostatně pod vedením vedoucího diplomové (bakalářské) práce a uvedl jsem všechny použité podklady a literaturu. V Ostravě .................................. ................................................................. Plné jméno diplomanta Obr. 3 - Vzor prohlášení diplomanta

Prohlášení o využití výsledků závěrečné práce Využití výsledků závěrečné práce se řídí platnými zákony, zejména Autorským zákonem, proto je nutno také vyřešit okolnosti dalšího využití výsledků závěrečné práce. Obvykle se tato problematika řeší samostatným prohlášením, jehož vzor je uveden na obr. 4. Pokud výsledky závěrečné práce vyžadují ochranu, je možné např. přístup k závěrečné práci uložené v Ústřední knihovně vázat na souhlas zadavatele závěrečné práce, či definovat jiná omezení.

11

1 Technická zpráva Prohlašuji, že -

byl jsem seznámen s tím, že na moji diplomovou (bakalářskou) práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. – autorský zákon, zejména §35 – užití díla v rámci občanských a náboženských obřadů, v rámci školních představení a užití díla školního a §60 – školní dílo.

-

beru na vědomí, že Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (dále jen VŠBTUO) má právo nevýdělečně ke své vnitřní potřebě diplomovou (bakalářskou) práci užít (§35 odst. 3).

-

souhlasím s tím, že jeden výtisk diplomové (bakalářské) práce bude uložen v Ústřední knihovně VŠB-TUO k prezenčnímu nahlédnutí a jeden výtisk bude uložen u vedoucího diplomové (bakalářské) práce. Souhlasím s tím, že údaje o diplomové (bakalářské) práci, obsažené v Záznamu o závěrečné práci, umístěném v příloze mé diplomové (bakalářské) práce, budou zveřejněny v informačním systému VŠB-TUO.

-

bylo sjednáno, že s VŠB-TUO, v případě zájmu z její strany, uzavřu licenční smlouvu s oprávněním užít dílo v rozsahu §12 odst. 4 autorského zákona.

-

bylo sjednáno, že užít své dílo – diplomovou (bakalářskou) práci nebo poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠB-TUO, která je oprávněna v takovém případě ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly VŠB-TUO na vytvoření díla vynaloženy (až do jejich skutečné výše).

-

beru na vědomí, že odevzdáním své práce souhlasím se zveřejněním své práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, bez ohledu na výsledek její obhajoby.

V Ostravě .................................. ................................................................. Plné jméno diplomanta Adresa trvalého pobytu diplomanta Obr. 4 - Příklad prohlášení o využití výsledků diplomové práce

Anotace závěrečné práce Anotace obsahuje vzor citace závěrečné práce včetně počtu stran a 100 ÷ 300 slov textu s popisem obsahu závěrečné práce s důrazem na dosažené výsledky. Vzor citace a anotace diplomové práce, uvedený na obr. 5, tento požadovaný rozsah nesplňuje z důvodu úspory rozsahu této publikace! Za anotací jsou uvedena klíčová slova. V horní části stránky se uvádí anotace a klíčová slova v českém znění, pod ní cizojazyčně. Volba cizího jazyka musí odpovídat zvyklostem řešeného oboru. V automatickém řízení

12


i aplikované informatice je to angličtina, použití jiného jazyka je nutno konzultovat předem s vedoucím závěrečné práce. Za cizí jazyk se v tomto případě nepovažuje např. slovenština. ANOTACE DIPLOMOVÉ PRÁCE KROHA, J. Tvorba informačního systému. Ostrava: katedra ATŘ-352 VŠB-TUO, 1998. 48 s. Diplomová práce, vedoucí: Kotta, J. Diplomová práce se zabývá metodikou tvorby informačních systémů. V úvodu jsou srovnány dostupné technologie jejich tvorby. Na základě srovnání jednotlivých postupů je navržen algoritmus tvorby obecného informačního systému. Navržený algoritmus je verifikován na několika existujících informačních systémech, provozovaných na řešitelském pracovišti. Na základě verifikace jsou následně provedeny drobné úpravy a upřesnění algoritmu. Upravený algoritmus je využit pro návrh nového informačního systému evidence odborných poznatků z oblasti aplikované informatiky. Vytvořený informační systém je dokumentován v příloze diplomové práce. Klíčová slova: algoritmus, informační systém ANNOTATION OF THESIS KROHA, J. Information System Creation. Ostrava: Department of Control Systems and Instrumentation, VŠB - Technical University of Ostrava, 1998. 48 p. Thesis, head: Kotta, J. This thesis deals with methods for information systems configuration. The introduction compares accessible technologies for their configuration. On the basis of comparison of individual approaches, the algorithm for creating the common information system is designed. The designed algorithm is verified for several existing information systems operated at the department. Based on the verification small adjustments and algorithm specifications are further done. The adjusted algorithm is used for the design of a new information system for expert knowledge, filed from the area of applied informatics. The newly created information system is documented in the enclosure of the diploma work. Key words: algorithm, information system Obr. 5 - Vzor anotace diplomové práce

Obsah závěrečné práce Do obsahu závěrečné práce se zařazuje seznam všech kapitol včetně odkazů na čísla stran. Nezahrnují se do něj dříve uvedené části práce (anotace, prohlášení diplomanta, zadání atd.). Obsah musí být upraven do přehledné podoby (obr. 6).

13


Obsah diplomové práce Seznam použitého značení..........................................11 1 Úvod ........................................................................13 2 Metodika tvorby informačních systémů ..................15 2.1 Přímá metoda ...................................................15 2.2 Zpětná metoda..................................................24 2.3 Metoda dílčích ústupků....................................31 3 Rozbor testovacích systémů ....................................43 ... 7 Závěr ........................................................................79 Seznam použitých pramenů........................................81 Obr. 6 - Vzor obsahu diplomové práce

Seznam použitého značení Seznam použitého značení je důležitou součástí každé technické zprávy. Obsahuje abecedně řazené značky doplněné jejich významem a uvedením fyzikálních jednotek. Podrobně je doporučované značení uvedeno v kapitole 2. Kromě uvedení všech značek v tomto seznamu je třeba pro každou značku uvést její význam také u jejího prvního výskytu. Vyžaduje-li to povaha práce, uvádí se samostatné seznamy: • použitého značení, symbolů a jednotek (α, k1, ...), • zkratek (TTL, SSL, BASIC, ...), • odborných termínů (hard disc, one way function, ...).

Záznam o závěrečné práci Dnes je již běžnou praxí existence různých souborů prezentací závěrečných prací, obvykle dostupné na síti Internet. Pro umístění údajů o závěrečné práci do příslušné databáze je vyžadováno dodání podkladů v určené podobě. V našem případě se jedná o Záznam o závěrečné práci. Vyžaduje se dodání jeho elektronické podoby (na přiloženém CD-ROM) a současně jeden výtisk podepsaný diplomantem a vedoucím závěrečné práce. Obsah záznamu je po úspěšném obhájení závěrečné práce uložen do databáze informačního systému univerzity a zpřístupněn veřejnosti. Obsah Záznamu je zřejmý z obr. 7. Text anotace a dosažených výsledků se uvádí ve formátu HTML včetně vložených značek a může obsahovat také odkazy na obrázky. Ty se pojmenovávají příjmením diplomanta (bez diakritiky) a doplňují pořadovými čísly. Součástí je také fotografie diplomanta (doporučený rozměr je šířka 130 bodů a výška 170 bodů) v souboru pojmenovaném příjmením diplomanta opět bez diakritiky.

14


Použitý cizí jazyk Název práce Abstrakt Klíčová slova Dosažené výsledky Typ práce Datum odevzdání Počet stran Studijní obor Autor

Záznam o závěrečné práci na katedře ATŘ angličtina česky cizojazyčně česky cizojazyčně česky cizojazyčně česky cizojazyčně bakalářská – diplomová – disertační – habilitační

Os. číslo Jméno Příjmení Tituly E-mail

Vedoucí Konzultant V Ostravě dne:........

.................................. diplomant

.................................... vedoucí práce

Obr. 7 - Obsah Záznamu o závěrečné práci

Disertační práce Uspořádání disertační práce se liší od diplomové (bakalářské) práce hlavně v úvodní části, chybí zadání disertační práce, prohlášení diplomanta a prohlášení o využití výsledků práce, ale v hlavní části se musí uvést přehled o současném stavu řešené problematiky a cíle disertační práce. Doporučené uspořádání disertační práce je následující: • Úvodní část − přední deska s názvem školy, fakulty, školicího pracoviště, vyznačením „Disertační práce“, rok odevzdání a jméno studenta, viz obr. 8, − titulní list s názvem školy, fakulty, školicího pracoviště, místo označení „Disertační práce“ se uvádí její název, název studijního programu včetně kódu, název studijního oboru včetně kódu, jméno školitele a studenta včetně všech titulů, místo a rok odevzdání disertační práce, viz obr. 9, − anotace disertační práce v češtině a angličtině, − obsah disertační práce, − seznam použitého označení, zkratek, termínů apod.

15

1 Technická zpráva • Hlavní textová část práce − úvod obsahující stručnou formulaci řešeného problému, − přehled o současném stavu řešené problematiky, − cíle disertační práce, − text disertační práce (popis vlastního řešení) včetně tabulek a obrázků,

− závěr obsahující zhodnocení dosažených výsledků s uvedením nových poznatků a jejich analýzy z hlediska významu pro realizaci v praxi nebo pro další rozvoj oboru, − seznam použitých pramenů (soupis citací), tj. publikací, na něž je odkaz v textu (viz ČSN ISO 690), − seznam vlastních prací autora vztahujících se k tématu disertační práce (nejméně tři vlastní publikace). • Přílohy (dodatky) − samostatně číslované přílohy obsahující výkresy, výpisy programů, algoritmy, fotografie a tabulky, které nemohly být zařazeny do textu, − závěr disertační práce a doporučení pro další postup ve výzkumu nebo vývoji zpracované v cizím jazyce v rozsahu okolo jedné strany textu; je-li disertační práce vypracována v cizím jazyce, musí být tento závěr zpracován v češtině. • Další závěrečné části − zdrojové texty, obrazové soubory, včetně zpracovaných programových modulů, informační stránky disertační práce na vhodném datovém nosiči (CD-ROM), − zadní deska a přídeští.

Jan Kroha

hřbet

přední deska VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta strojní Katedra automatizační techniky a řízení

Disertační práce

2008

zadní deska

2008

Obr. 8 - Desky disertační práce

Ing. Jan Kroha

16


Nedílným doplňkem disertační práce je autoreferát (viz obr. 9 a 10), který slouží k informování vědecké veřejnosti o hlavních výsledcích práce. Obsahuje ve stručné formě základní myšlenky, metody, výsledky a závěry disertační práce ve struktuře stejné jako u disertační práce a jeho přílohou je jednostránkový abstrakt v angličtině a stručný životopis v češtině nebo slovenštině a angličtině. Autoreferát má rozsah do 30 stran formátu A5, je mu přiřazeno číslo ISBN a odevzdává se ve třiceti výtiscích na administrativní pracoviště fakulty a v pěti výtiscích na pedagogický útvar VŠB-TUO.

VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta strojní Katedra automatizační techniky a řízení

Tvorba informačního systému Information System Creation

Studijní program: Studijní obor: Doktorand: Školitel:

23 01 V Strojní inženýrství 39 12 T Automatizace technologických procesů Ing. Jan Kroha Doc. Ing. Jan Kot, Ph.D.

Ostrava 2008

Obr. 9 - Titulní list disertační práce a autoreferátu KLÍČOVÁ SLOVA algoritmus, informační systém KEYWORDS algorithm, information system Doktorská disertační práce byla vypracována v rámci doktorského studia na katedře automatizační techniky a řízení Fakulty strojní Vysoké školy báňské – technické univerzity Ostrava. Obhajoba disertační práce se koná dne …….. v zasedací místnosti ……v ….. hodin v budově VŠB-TU Ostrava, tř. 17 listopadu 15, 708 33 Ostrava-Poruba. S disertační prací je možné se seznámit na Studijním oddělení Fakulty strojní Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, 17. listopadu 15/2172 Ostrava – Poruba, 708 33, místnost A132.

© Jan Kroha 2008 ISBN XXX

Obr. 10 – Druhá strana autoreferátu


17

1.2 Hlavní část zprávy Jak již bylo uvedeno, hlavní část závěrečné práce (technické zprávy) začíná úvodem, pokračuje jednotlivými kapitolami a končí závěrem se zhodnocením. Zatímco v úvodní části závěrečné práce umísťujeme každou část na samostatný list, hlavní část závěrečné práce je možno z důvodů úspory tisknout oboustranně. V tom případě se má předcházet vzniku prázdných stran (vakátů). Je-li to nutné, je možno začátky hlavních kapitol uvádět vždy na lícové straně. Číslují se pak všechny strany tak, aby lícová strana měla vždy liché číslo. Originál závěrečné práce musí být vypracován na bílém papíru formátu A4 s dostatečným kontrastem pro kopírování. Při použití psacího stroje má jedna stránka obsahovat 30 ÷ 35 řádků po 60 úhozech klasické velikosti písma. Při použití počítače je třeba nastavit vhodné okraje (2,0 ÷ 3,0 cm) a dostatečnou velikost písma (11 ÷ 12 bodů). Stránky musí být průběžně číslovány, nejlépe při horním okraji stránky. Obrázky jsou umístěny přímo v textu nebo na samostatných stránkách. Při použití elektronické sazby je možno doplnit záhlaví stránky také nápisem „Diplomová práce“ („Bakalářská práce“, „Disertační práce“) a graficky oddělit od textu. V následujících podkapitolách si podrobněji všimneme některých speciálních prvků.

Členění textu Text závěrečné práce členíme do kapitol a podkapitol, výjimečně ještě do třetí úrovně členění. Délka kapitol by neměla být příliš velká, ale ani příliš malá. V zásadě by délka kapitoly měla přesahovat délku stránky. Pokud se na jedné stránce vyskytuje několik kapitol stejné úrovně členění, text ztrácí na přehlednosti. Kapitoly se průběžně číslují. Čísla podkapitol se oddělují tečkou, stejně jako v obsahu, viz obr. 6. Nadpisy se od předcházejícího textu oddělují dvěma řádky, od následujícího textu jedním prázdným řádkem a vhodným způsobem se zvýrazňují. Vlastní text kapitoly se člení do odstavců. První řádek odstavce začíná od levé svislice nebo se od ní odráží (zpravidla o 5 úhozů, tedy asi 0,6 cm). Mezi odstavci se zvětšuje mezera v závislosti na řádkování. Zpravidla má mezera velikost jednoho řádku. Výčty se od předcházejícího i následujícího textu oddělují prázdným řádkem. Umísťují se od levé svislice. Jednotlivé body se označují arabskými číslicemi, písmeny abecedy, pomlčkami nebo jinými značkami. Obrázky včetně jejich popisů se zarovnávají na střed. Obrázky je třeba umísťovat přímo do textu, co nejblíže odkazu na ně. Jen pokud to není možné, zařazují se do dodatků.

Zvýrazňování textu Často je potřeba zvýrazňovat některé části textu. Mohou to být celé odstavce (nadpis, citát, věta, ...) nebo jejich části (odborný termín, název příkazu, ...). Používají se tyto způsoby zvýraznění:

18


• umístění na samostatný řádek (nadpis, věta, ...), • změna řezu písma na tučný, kurzivu apod. (termín, příkaz, ...), • podtržení (dílčí nadpis), • změna velikosti písma (nadpis), • změna druhu písma, fontu (proporcionální písmo pro příkazy, výpisy programů apod.), • psaní VERZÁLKAMI, VELKÝMI PÍSMENY (hlavní odpovědnost v citaci pramenu), • vložení do uvozovek (doslovná citace), • proložení (nedoporučuje se). V průběhu celé práce je třeba dodržovat stálou konvenci zvýrazňování textu. Pokud ji používáme, je vhodné ji popsat jako součást seznamu použitého značení.

Formátovací úpravy V následující tabulce jsou uvedeny nejdůležitější prvky textu s popisem jejich správné úpravy. Jsou přitom vybrány zejména ty prvky textu, s jejichž úpravou bývají nejčastější potíže. S laskavým svolením prof. Ing. Bohumila Šulce, CSc. z Ústavu přístrojové a řídicí techniky, Fakulty strojní, ČVUT v Praze byla následující tabulka převzata z pokynů pro autory příspěvků na konferenci Pragoregula Praha 1997 a doplněna několika poznatky ze zkušeností autorů. Tab. 1 – Problematické prvky textu a jejich správná úprava Popis úpravy Interpunkční znaménka (tečka, čárka, ...) se připojují k předcházejícímu slovu, za ně náleží mezera (kromě výjimek). Pokud věta končí zkratkou, druhá tečka se neuvádí. Pokračování výčtu se naznačuje třemi tečkami. Pokud jsou uvedeny na konci věty, další tečka se neuvádí. Spojovník spojující dvě slova se sází těsně.

Ukázka Jedna, dvě; snad i tři. Jedna? Dvě! Jedna, dvě, atd. Také snad tři. Jedna, dvě, ... To by tedy bylo. Česko-anglický slovník je uložen v archivu ve Frýdku-Místku. Konáme dobro – vždy, všude a všem. V době 18. – 20. 5. 1998 se uskuteční fotbalové utkání Baník – Sparta.

Pomlčka naopak rozděluje text, ohraničuje se mezerami, uvádí se na konci řádku, ale nikoliv na začátku řádku následujícího. Používá se také ve významu „až“, „až do“ nebo „proti“. Závorky a uvozovky přiléhají těsně k začátku Máme několik možností (levá, pravá, přední, a konci vyznačeného výrazu. Upřednostňují zadní). Jan Říha uvedl: „Je možno se dočkati!“ se kulaté závorky. Ve vzorcích se používají závorky v souladu {[(a + b) – c] + d} s pravidly pro psaní matematických výrazů.

19

1 Technická zpráva Popis úpravy Zkratky se uvádějí v souladu s pravidly českého pravopisu. Zkratky tvořené začátkem slova se ukončují tečkou. Slovo zkrácené začátkem a koncem se píše bez tečky. Častou chybou je nesprávné skloňování zkracovaného slova. Uvnitř zkratek více slov se uvádějí mezery. Některé zkratky více slov se píší dohromady. Iniciálové zkratky se píší bez tečky. Zkratky akademických titulů a vojenských hodností uváděné před jménem se neoddělují čárkou. Zkratky vědeckých hodností za jménem stejně jako právní označení firem se oddělují čárkou. Značky měrných jednotek se oddělují mezerou. Pokud je značka umístěna za číslem těsně, vyjadřuje přídavné jméno.

Ukázka p. (pan, pánové), zvl. (zvláštní), příp. (případně) fa (firma), fy (firmy), pí (paní), cca (circa) s. r. o., (pozor na spol. s r. o.), v. r., Janín n. Ohří tj. (to je), atd., atp., čj. (číslo jednací, také č. j.) UNICEF, ČR, USA, VŠB - TU Ostrava, FS, ATŘ Dr. Ing. Jan Koutný, doc. RNDr. Petr Krouha Jan Kous, CSc., fa Pravko, a. s., prof. Ing. Jaroslav Pravda, Ph.D. 10 km; 4,5 V; 12 °; 15 mA; 150 kPa

10km vzdálenost (desetikilometrová) ; 4,5V baterie (čtyřiapůlvoltová); 12° ležák (dvanáctistupňový) Značky měn se obvykle píší za částkou, 126,-- Kč; sleva 3 500 Kč; 2.589.568,50 Sk v sestavách naopak před částkou. V bankovní CZK 24,20; ATS 200; praxi se používají kódy měn. Pro lepší čitelnost je možno oddělovat trojice číslic. Matematické značky se oddělují mezerami, 1+2=3 pro psaní vzorců je ale vhodnější použít speciální editory vzorců. Unární plus a minus se sází těsně. +10 V; -32,5 °C Procenta a promile se oddělují mezerou, při 12 % (dvanáct procent), 12% těsném sázení mají význam složeného (dvanáctiprocentní), přídavného jména. 1,5 ‰ (promile, na psacím stroji o/oo) Mezní úchylky se píší speciálním znakem, na 20 ±1; (56 ±5) °C psacím stroji znaky plus a minus na jednom místě. Měřítko (dvojtečka) se odděluje mezerami. Pro schéma je použito měřítko 1 : 1000 ∅ Pro průměr se používá speciální znak, na psacím stroji kombinace nuly a lomítka. Desetinná čísla se oddělují od celé části 1 500,56 m; 10 560 tis. obyvatel desetinnou čárkou. Číslo s více než třemi místy je možno dělit na třímístné skupiny mezerami. Datum se píše vzestupně, rozděleno tečkami, 16. 12. 1998; 1. ledna 1998; 16. prosince 2001 slovní vyjádření měsíce se neukončuje tečkou.

20

1 Technická zpráva Popis úpravy

V technických aplikacích se může používat mezinárodní vyjádření podle ČSN EN 28601, tedy sestupně. Časové údaje se píší sestupně, oddělují se dvojtečkou. Úhlové stupně se značí speciálním znakem, minuty a vteřiny apostrofy.

Ukázka 1998-12-16; 1998-01-01; 2001-12-16 12:30:10; 01:30 h; 12 h 30 min 15 s; přijdu v 10 hodin Úhel 12°; 56°45’50’’; 12’30’’

Kromě formátovacích zásad je třeba dodržovat také pravidla českého pravopisu. Následující tabulka uvádí časté prohřešky. Tab. 2 – Přehled častých gramatických chyb Problém

Ukázka

Nesprávná koncovka přídavných jmen. Koncovka -icí náleží přídavným jménům slovesným. Slovo řada má význam pouze v matematickém smyslu. Slovo standart neexistuje, je pouze standarta = vlajka. Archaismy je vhodné nepoužívat, např. dle je zastaralé. Slovo výjimka se nepíše s dlouhým í.

Měřicí zařízení plnící bezchybně svou funkci, (nikoliv řídící, měřící zařízení). Máme několik, mnoho referencí (nikoliv řadu referencí). Standardní postup, standard (nikoliv standart, standartní) Postup podle Allena (nikoliv dle)

Poskytnuta výjimka, výjimečně (nikoliv vyjímka, vyjímečné). Již přes 30 let se v podstatných jménech téma, Toto téma, schéma, kritérium, relé (nikoliv schéma, aj. nealternativně píše dlouhé é! tema, schema, kriterium, rele). Problémem jsou odvozená přídavná jména, kde se někdy krátí (tematický, schematický), jindy ne (reléový). Praktická (=užitečná) může být věc (taška) Máme zkušenosti z praxe (nikoliv praktické nikoliv abstraktum (zkušenost). zkušenosti) Pro vyjádření přibližnosti je vhodnější použít Máme asi 10 možností (nikoliv cca). české vyjádření. Zkratka resp. znamená lépe řečeno. Je možno přijít nebo přiletět. (nikoliv resp.) V technických textech je často nahraditelná správným „nebo“. Je třeba uvádět správné znění odborných Použijeme rozváděč, vypínač, ovládač termínů. (nikoliv rozvaděč, vypinač, ovladač). Stejně tak správný tvar slov. Použití je nutné, možné, patrné (nikoliv je nutno, možno, patrno). Často se používá adjektivum, jehož protiklad vysoký ⇔ nízký bychom v dané situaci vnímali jako velký ⇔ malý nepatřičný, např. co nejnižší chyba ⇔ co tlustý ⇔ tenký největší chyba, proto správně co nejmenší silný ⇔ slabý chyba. Je třeba odlišovat obvyklý způsob a obyčejná obyčejný ≠ obvyklý věc.

21

1 Technická zpráva Problém

Ukázka

Často dochází k oddělování zkratek. Je třeba se vyhýbat literárním obratům. Správné skloňování, např. „používat“ se pojí se 4. pádem, „dosáhnout“ (čeho) s 2. pádem. Vyhýbáme se krkolomným spojením.

Jedna, dvě apod. (nikoliv a pod.) Elektrický proud prochází (nikoliv teče). Lze užívat lék, ale používat metodu, vzorec.

Je třeba dodržovat shodu podmětu s přísudkem.

Iniciálové zkratky se obtížně skloňují, proto se skloňování raději vyhneme. Víceslovné názvy metod odvozené od jmen autorů se skloňují ve všech částech. Odkaz na ilustraci uvádíme často slovem „viz“, které není zkratkou.

Veličinu lze měřit (nikoliv provádět měření provádí se něco na vojně). Ženy měřily. Zatímco muži a ženy měřili. Dítě kopalo. Štěně štěkalo. Vlčata kňučela. Otec, matka a dítě loupali. Stejně tak řídili ženy i muži (ale je také možné, aby řídily ženy i muži). Překládáme v programu SIPRO (nikoliv v SIPRU). Použijeme Rungovu-Kuttovu metodu (nikoliv metodu Runge-Kuttovu). Podrobněji viz obrázek (nikoli viz. obrázek).

Číslování stran Časté nejasnosti studentů souvisí s číslováním stran závěrečné práce. Do číslování stran se započítávají všechny strany počínaje titulní stránkou. Úvodní strany, zejména titulní strana a texty prohlášení se tisknou jednostranně, ale jejich východová stránka (vakát) se započítává do číslování, číslo strany se však na ně neumisťuje. Přílohy závěrečné práce se obvykle číslují samostatně, často každá příloha samostatnou číselnou řadou (typicky např. příručka pro uživatele vytvořeného systému, která sama začíná stranou 1 a jiné číslování by působilo zmatečně), ale mohou být číslovány návazně na číslování stran vlastní práce.

1.3 Ilustrace, tabulky, vzorce Technické zprávy vynikají velkým množstvím ilustrací, grafů, schémat, fotografií, tabulek a zejména matematických vzorců. Proto přetrvávají problémy s jejich umísťováním do textu, označováním a formátováním. Platí obecná zásada, že ilustrace se má v textu vyskytovat co nejblíže za prvním odkazem na ni, nejlépe na stejné stránce. Obvykle se nerozlišují ilustrace jednotlivých typů (vývojové diagramy, histogramy, grafy, kresby, fotografie, ...), ale označují se souhrnně jako obrázky. Obvykle se číslují souvislou řadou čísel v celé zprávě nebo oddílu (kapitole). V poslední době se stále častěji používá oddělené číslování v jednotlivých oddílech, protože odkazy na ilustrace jsou přehlednější a mají vyšší vypovídací schopnost. V tom případě se ilustrace označuje číslem oddílu, za kterým následuje po tečce číslo obrázku (Obr. 2.3 Třetí obrázek v druhé kapitole). Je možné použít i úplnou formu popisu ilustrace (Obrázek 2 – 3 Třetí obrázek …), ale upřednostňuje se zkrácená forma. Ilustrace obsahuje také popisný text (neukončuje se tečkou) a může obsahovat popisnou legendu k ilustraci. Vše se umisťuje na spodní okraj ilustrace, obvykle do středu řádku, viz obr. 11.

22

1 Technická zpráva y(t) u(t) w(t)

w(t)

y(t)

u(t)

t[s]

t - čas, y(t) – regulovaná veličina, w(t) – žádaná hodnota, u(t) – akční veličina Obr. 11 - Vzor grafu a jeho označení Grafy musí obsahovat vysvětlení jaké veličiny a jaké jednotky jsou zobrazeny podél souřadnic a na jednotlivé osy by měla být vynesena znaménka hodnot. Hustota znamének nesmí být na újmu čitelnosti grafu, je třeba se přidržet celistvých hodnot (1, 5, 10, ... nebo 1, 10, 100, ...) Vzdálenost značek musí být pravidelná, doporučuje se lineární nebo logaritmické měřítko. Vícebarevné ilustrace je potřeba upravit do podoby vhodné pro tisk (stupně šedi, hrubá grafika) nebo vytisknout barevně. Speciálně se to týká fotografií. Pokud použitá technika tisku zprávy nezaručuje dostatečnou kvalitu rozlišení, je vhodnější zařadit do všech výtisků originální fotografii. Obdobně se označují a číslují tabulky (Tab. 2.6 – Šestá tabulka v druhé kapitole, rovněž lze použít titulek: Tabulka 2 – 6), opět by se měly vyskytovat co nejblíže prvního odkazu na ně, nejlépe na téže stránce jako odkaz. Tabulka s více než pěti řádky nebo sloupci by měla obsahovat orámování. Pro lepší čitelnost textu je vhodné, aby orientace textu v tabulce byla shodná s textem zprávy, nikoliv na něj kolmá. Proto se rozsáhlejší tabulky často umísťují jako doplňkový materiál, zejména pokud v textu nejsou činěny odkazy na konkrétní hodnoty z tabulek, ale pouze na tabulku jako celek. Záhlaví tabulky musí obsahovat označení veličin včetně jednotek a takovou legendu, aby byla tabulka čitelná bez závislosti na ostatním textu, stejně jako je tomu u grafů.

23


Obr. 12 - Nastavení stylů písma v editoru vzorců

Obr. 13 - Nastavení velikosti písma v editoru vzorců Pro psaní vzorců v technických zprávách je třeba používat kurzivu pro psaní proměnných [x(t)], označení matic a vektorů [x(t), A, B], řeckou abecedu [α, β, Π, Θ] a normální písmo t

∞

0

k =0

pro psaní číslic (1, 2, 3, ...), funkcí ( sin 2 π ), symbolů ( ∫ x(τ ) d τ , ∑ x(kT ) ) a fyzikálních -1

jednotek ([V], [m.s ], [N.m]) v souladu s ČSN ISO 31. Proto je vhodné si předefinovat styl psaní vzorců, jak je ukázáno na obr. 12. Velikost jednotlivých částí vzorců je vhodné definovat v procentech ze základní velikosti, viz obr. 13. Po změně základní velikosti se automaticky upraví i ostatní rozměry a jejich poměr zůstane zachován. Vzorce se zapisují obvykle v podobě rovnic. Odsazují se od okraje textu a oddělují od ostatního textu mezerami. Rovnice se číslují opět souvislou řadou čísel v celé zprávě nebo oddíle (kapitole). Platí zásada, že všechny číslované objekty (obrázky, tabulky, rovnice) mají být číslovány stejným způsobem (buď v celé zprávě, nebo v každém oddíle samostatně). Číslo rovnice se umisťuje do okrouhlých závorek na pravý okraj řádku ve svislém směru do středu rovnice. Stejným způsobem se zapisují také odkazy na rovnice. K číslování by mělo být použito jiného typu písma než pro matematické hodnoty, aby se předešlo záměně. To je však požadavek obvykle nedodržovaný, neboť díky uzavírání čísel rovnic do okrouhlých závorek k záměnám nedochází. Pokud hrozí záměna s jinými odkazy, může být číslo rovnice doplněno předponou (např. rov.). Pokud je nutno rovnici rozdělit na více řádek, měla by být zalomena před rovnítkem nebo alespoň před znakem pro sčítání, odečítání, násobení nebo

24


dělení. Vyhýbáme se dělení rovnice tam, kde jsou výrazy v závorkách, zlomky nebo výrazy s odmocninou. Příklady psaní rovnic:

bm z m + K + b1 z + b0 Gwy ( z ) = an z n + K + a1 z + a0 kde je z ai bi Gwy

– – – –

(1)

nezávisle proměnná u obrazu v Z-transformaci, koeficienty mnohočlenu ve jmenovateli přenosu, koeficienty mnohočlenu v čitateli přenosu, přenos řízení.

m

k1 =

∑ bi

i =0 n

∑aj

(2)

j =0

kde je aj – koeficienty mnohočlenu ve jmenovateli přenosu, bi – koeficienty mnohočlenu v čitateli přenosu, k1 – koeficient přenosu.

1.4 Prezentace výsledků práce Nedílnou součástí závěrečné práce je její prezentace před odbornou veřejností při Státních závěrečných zkouškách a obhajobě disertační práce. V případě technické zprávy je situace obdobná, až na to, že obhajoba dosažených výsledků před zadavatelem práce je obvykle daleko přísnější. Dnes již standardní součástí prezentace je využití vhodné audiovizuální techniky. Promítání fólií zpětným projektorem sice nelze zavrhnout, ale je projevem jistého nesouladu prezentujícího se současným stavem techniky. Proto se k obhajobám prací připravují prezentace ve vhodném programovém prostředí (Microsoft PowerPoint), které umožňuje doplnit a oživit prezentaci vhodnými animacemi. Základem úspěchu je však stále vhodné členění prezentace a její naplnění informacemi. Obvyklé členění prezentace je následující: Úvodní strana – obsahuje název závěrečné práce, jméno studenta, jméno vedoucího, název studovaného oboru a jeho identifikační číslo, obvykle nechybí ani název univerzity, fakulty a oborové katedry, na škodu není zapracování znaků katedry, fakulty či univerzity. Obsah prezentace – posloupnost témat, kterými se bude prezentace zabývat, je nutné obsah uzpůsobit logické návaznosti jednotlivých řešených bodů a bylo by vhodné, aby již z obsahu vyplývalo, že se student zabýval všemi body zadání. Cíle práce – stručný, logicky seřazený seznam cílů práce. Vychází ze zadání práce, ale není vhodné zde umístit jeho kopii, ani podrobně a dlouze cíle vysvětlovat a zdůvodňovat. Prezentace jednotlivých bodů řešení – důraz je třeba položit na prezentaci ilustrací, které student okomentuje a vysvětlí, psát stručné výčty bodů, jen významné vztahy a nikoliv celé


25

části kapitol textu práce. Důležité je podtrhnout vlastní práci studenta a zdůraznit jeho přínos k řešení problému a jasně formulovat dosažené výsledky. Dosažené výsledky – souhrn výsledků dosažených při řešení problému, včetně významných dílčích výsledků, pozitivních i negativních. Zhodnocení – konstatování jak bylo zadání práce splněno, porovnání se současným stavem řešené problematiky, případně také nástin dalších možností práce na řešení problému (rozumí se nad rámec zadání závěrečné práce). Ukázka výsledků práce – pokud je výsledkem práce konkrétní aplikace, laboratorní úloha nebo technické zařízení, které je možno prezentovat na místě nebo v blízké laboratoři, je potřeba připravit ukázku činnosti systému a předvést ji. Pokud výsledné dílo není k ukázce vhodné pro svoji rozměrnost, nemožnost transportu apod., je třeba zařadit do prezentace vhodnou dokumentaci, fotografie, ukázky činnosti nebo si připravit ilustrační model a na něm činnost systému demonstrovat. Z uvedené struktury prezentace je zřejmé, že prezentace vyžaduje součinnost připravené grafické prezentace a doprovodného slovního komentáře. Žádný z těchto aspektů nemůže být zanedbán. Nicméně, tento text se nezabývá otázkami rétoriky a neřeší ani otázky vhodného vystoupení studenta, takže dále uvádíme pouze soubor doporučení pro přípravu grafické prezentace. 1. Volba grafického schématu prezentace. Současné prezentační programy, jako Microsoft PowerPoint, nabízí uživateli řadu připravených šablon prezentací. Jednak jako součást instalace programu, a další jako součást podpory uživatelů, dostupné na webu. Tyto šablony jsou zpracovány profesionálně a není hanbou je použít. Hrozí jen nebezpečí, že více prezentujících zvolí šablonu stejnou a jejich prezentace pak budou působit poněkud uniformně. Častou začátečnickou chybou je snaha o využití všech dostupných barev a zejména jejich průběžné (nelogické) střídání. 2. Součástí šablony prezentace je definice fontů, velikostí a barev písma. Tento návrh obvykle vhodně ladí s grafikou prezentace, velikost odpovídá požadavkům na prezentaci, takže není vhodné ji měnit. Začátečníci mají dojem, že písmo je příliš velké a jednotlivé stránky obsahují málo informace. Opak je pravdou. Rovněž střídání různých fontů působí spíše rušivě, stejně jako používání neobvyklých řezů písma (kapitálky, velká písmena) a neobvyklého prostrkávání písma. 3. Každá stránka by měla obsahovat nadpis, určující její obsah a dále především ilustrace, vhodně popsané grafy, schémata a rovnice. Slovní komentář doplní prezentující student, v žádném případě nesmí sklouznout k předčítání promítaného textu. U složitých odvození se obvykle uvádí výchozí stav, hlavní princip postupu a dosažený výsledek. Obdobně při návrhu např. nového systému řízení je potřeba specifikovat problém, popsat stručně výchozí stav a vhodně dokumentovat dosažené výsledky. Je neproduktivní popisovat metody a postupy, které student opustil, byť se jimi podrobně zabýval a věnoval jim velkou energii. Posluchači ocení co nejstručnější výčet takových slepých cest řešení (chceme-li podtrhnout náročnost řešení problému). 4. Jestliže byla zachována dostatečná velikost písma u textů, je třeba zajistit také dobrou čitelnost popisků u ilustrací. Pokud není možno rozsáhlé schéma vhodně rozdělit na dílčí části, raději ho budeme prezentovat jiným způsobem (kopií výkresu apod.). 5. Prezentace musí být členěna logicky, nesmí přeskakovat od oblasti k oblasti a měla by být řazena stejně, jak probíhalo řešení a jak na sebe jednotlivé řešené úkoly

26

1 Technická zpráva navazovaly. Vhodná frekvence střídání obrazovek je asi jedna až dvě obrazovky na jednu minutu prezentace. 6. U textu se soustředíme na hlavní myšlenky a vyjádříme je přednostně vhodným členěním odrážek, můžeme využít i vnoření do druhé úrovně, hlubší vnoření se však nedoporučuje. 7. Pro vyšší aktivnost prezentace je možno využít nabízené animace. Zde platí jednoznačně, že méně je více. I když programové prostředí nabízí několik desítek různých efektů, je třeba si vybrat pouze několik málo efektů a používat pro stejný typ informace stále stejný typ animace. Vůbec nejhorší je použití „náhodných efektů“, kdy nejen posluchač, ale ani prezentující neví odkud vlastně další úsek textu „přiletí“. Vhodné je vycházet ze základních zvyklostí čtení textu, tedy zobrazovat text tak jak ho čteme, zleva doprava. Pokud některé efekty obsahují také zvukovou kulisu, je vhodné se jí zbavit, aby nebyl student rušen zvukem psacího stroje, potleskem nepřítomného davu apod. 8. Členění textu a jeho zobrazování je dobré upravit do souladu s průběhem slovního komentáře a zobrazovat ho tak, aby nebylo nutno používat další nástroje (ukazovátka včetně laserových) pro vysvětlení o čem student právě hovoří. Kromě postupného zobrazování textu se dají využít další způsoby zvýraznění textu, dočasného podtržení, zjasnění (resp. potlačení ostatního textu). 9. Pro prezentaci dat je vždy vhodnější grafické vyjádření než tabulka hodnot. Rozumí se samozřejmě dostatečně velký a přehledný graf, včetně legendy. 10. Velikost vložených obrázků, zejména obrázků ve formě bitových map, je třeba upravit na velikost odpovídající výsledné velikosti obrázku (v návaznosti na rozlišení použitého dataprojektoru) a zobrazit je ve velikosti 100 %. 11. Obhajoby závěrečných prací obvykle neprobíhají v aule pro několik stovek účastníků, takže velikost projekční plochy a výkon dataprojektoru nepřináší žádné problémy. Pokud by hrozilo, že při vší snaze prezentujícího, budou mít posluchači potíže s rozpoznáním detailů prezentace, bývá zvykem dát jim k dispozici vytištěnou kopii prezentace. Prezentační programy jsou schopny ji připravit.

2 Doporučované označení

27

2 Doporučované označení Rychlý rozvoj v oblasti automatizace technologických procesů a počítačových měřicích a řídicích systémů je podmíněn mimo jiné kvalitní dostupnou literaturou, umožňující přenášet zkušenosti a rozšiřovat teoretický záběr při aplikacích v konkrétních průmyslových podmínkách. Pro lepší orientaci, zvláště při výkladu základů automatizace a teorie automatického řízení, je nezbytné sjednotit označování základních veličin vystupujících při analýze a syntéze systémů řízení jak po stránce terminologické, tak i formální (forma zápisu). Důsledné využívání doporučeného označování je zvláště důležité ve fázi vysokoškolské výuky, kdy usnadňuje studentům hlubší pochopení výkladu ve skriptech jednotlivých navazujících předmětů i porovnání přístupu různých autorů v dalších učebnicích a příručkách. Zpracovaný návrh doporučovaného označení, zkratek a dělení členů regulačních obvodů vychází z obecně uznávaného stavu užívaného v tuzemské literatuře i ve většině dostupných zahraničních publikací. Upřesňuje a lépe vymezuje některá alternativně užívaná označení, formální stránku označení navrhuje i s ohledem na snadný způsob vytváření předloh pro tisk s využitím počítače. Návrh označování byl korigován na základě konkrétních připomínek spolupracujících kateder a ústavů vysokých škol, tak aby zahrnoval i některé další zvyklosti užívané na těchto pracovištích a aby byl použitelný pro publikace i v angličtině. Přesto nemohl postihnout veškeré označování, zasahující zvláště do teoreticky náročných částí, kde autoři musí využívat speciální označení zavedené jednotlivými matematickými školami a pracovišti.

2.1 Základní doporučované označení a, ai, b, bi

konstanty, vstupní veličiny u logických obvodů

ai

koeficienty levé strany lineární diferenciální (diferenční) rovnice, koeficienty mnohočlenu ve jmenovateli přenosu, levé krajní body intervalu

A(ω) = mod G(jω) =⏐G(jω)⏐ modul (amplituda) kmitočtového (frekvenčního) přenosu, grafické vyjádření A(ω) = amplitudová (modulová) kmitočtová (frekvenční) charakteristika AKČ, ACR

modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu korekčního členu

Ao

modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu otevřeného (rozpojeného) regulačního obvodu

Ar, Awy(ωR)

(amplitudové) rezonanční převýšení

AR, AC

modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu regulátoru

AS, AP

modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu regulované soustavy

Aw, Awy

modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu řízení (uzavřeného regulačního obvodu)

28


A, Ac

stavová matice spojitého systému (matice u vektoru x v lineární stavové rovnici) (matice dynamiky) řádu n [typu (n,n)]

AP, AL

matice pozorovatele řádu n [typu (n,n)]

bi

koeficienty pravé strany lineární diferenciální (diferenční) rovnice, koeficienty mnohočlenu v čitateli přenosu, pravé krajní body intervalu

B, Bc

stavová matice řízení spojitého systému (matice u vektoru u v lineární stavové rovnici) typu (n,r)

C

propustnost (kapacita) kanálu, kapacita

C

výstupní matice systému (matice u vektoru x v lineární výstupní rovnici) typu (m,n)

d

relativní dopravní zpoždění u diskrétních systémů

d, v

poruchová veličina

D, D

operátor přímé D-transformace (delta transformace)

D -1, D-1

operátor zpětné (inverzní) D-transformace (delta transformace)

D

determinant stupně n, operátor rozptylu, relace zpoždění

D, p

operátor derivace

Di

determinanty, subdeterminanty

D

výstupní matice řízení (matice u vektoru u v lineární výstupní rovnici) typu (m,r), agregační matice typu (m,n)

Dz

základní agregační matice typu (m,n)

e

regulační odchylka

e

vektor regulačních odchylek

e

základ přirozených logaritmů

ev(∞)

trvalá (ustálená) regulační odchylka způsobená poruchovou veličinou

ew(∞)

trvalá (ustálená) regulační odchylka způsobená žádanou veličinou

E

operátor střední hodnoty, obraz regulační odchylky

E, I

jednotková matice řádu n [typu (n,n)]

f

obecná funkce, hustota (rozdělení) pravděpodobnosti, účelová funkce

f0

integrand v účelovém funkcionálu

B

f =

ω 2π

kmitočet (frekvence) [Hz]

f, g

obecná pravá strana vektorové stavové rovnice dimenze n, vektorová obecně nelineární funkce dimenze n

F

distribuční funkce, funkcionálu

F, F

operátor přímé F-transformace (Fourierovy transformace), obecný operátor

funkce

koncových

parametrů

v účelovém


29

F -1, F-1

operátor zpětné (inverzní) F-transformace (Fourierovy transformace), obecný inverzní operátor

g

obecná funkce, impulsní (váhová) funkce

g

vektor obecně nelineárních omezujících funkcí dimenze m

g, h

obecná pravá strana vektorové výstupní rovnice dimenze m

g(t)

(spojitá) impulsní (váhová) funkce, grafické vyjádření g(t) = (spojitá) impulsní (váhová) charakteristika

g(kT), g[k]

diskrétní impulsní (váhová) funkce, grafické vyjádření g(kT) = g[k] = diskrétní impulsní (váhová) charakteristika

G

přenosová matice, matice obecně nelineárních funkcí typu (n,m)

G(s)

(obrazový) L-přenos (Laplaceův přenos), L-obraz (spojité) impulsní (váhové) funkce

G(z)

diskrétní (obrazový) Z-přenos, Z-obraz diskrétní impulsní (váhové) funkce

G(γ)

(obrazový) D-přenos (delta přenos), D-obraz diskrétní impulsní funkce

G(z,ε), G(z,m)

modifikovaný diskrétní (obrazový) Z-přenos

kmitočtový (frekvenční) přenos (F-přenos), grafické G ( jω ) = P (ω ) + jQ (ω ) = A(ω )e jϕ (ω ) vyjádření G(jω) = amplitudofázová kmitočtová (frekvenční) charakteristika GAČ, GA

přenos akčního členu

GK, GCP

přenos kompenzátoru (kompenzačního členu)

GKČ, GCR

přenos korekčního členu

Gm(jω)

modifikovaný kmitočtový (frekvenční) přenos (modifikovaný F-přenos), grafické vyjádření Gm(jω) = modifikovaná kmitočtová (frekvenční) charakteristika

GM

přenos modelu

GMČ, GME

přenos měřicího členu

GN

ekvivalentní přenos nelineárního členu

Go

přenos otevřeného (rozpojeného) regulačního obvodu

GP, GV

přenos, přes který působí na regulační obvod poruchová veličina

GPR, GAC

přenos pomocného regulátoru

GR, GC

přenos regulátoru

GS, GP

přenos regulované soustavy

GT, GH

přenos tvarovače (tvarovacího členu)

GV, GS

přenos vzorkovače (vzorkovacího členu)

Gv, Gvy, Gd, Gdy

přenos poruchy

30


Gve

odchylkový přenos poruchy

Gw, Gwy

přenos řízení (uzavřeného regulačního obvodu)

Gwe

odchylkový přenos řízení

h

přechodová funkce

hv

přechodová funkce vyvolaná poruchovou veličinou

hw

přechodová funkce vyvolaná žádanou veličinou

h(t)

(spojitá) přechodová funkce, grafické vyjádření h(t) = (spojitá) přechodová charakteristika

h(kT), h[k]

diskrétní přechodová funkce, grafické vyjádření h(kT) = h[k] = diskrétní přechodová charakteristika

H

entropie, Hamiltonova funkce

Hi

Hurwitzovy determinanty (subdeterminanty), hlavní rohové minory Hessovy matice

H

Hurwitzova matice, Hessova matice

H(s)

L-obraz (spojité) přechodové funkce

H(z)

Z-obraz diskrétní přechodové funkce

H(γ)

D-obraz diskrétní přechodové funkce

i

činitel interakce, proud

I

informační objem (obsah), informační tok, relace integrace

Ii

integrální kritéria kvality regulace (i = IE – lineární regulační plocha, i =IAE – absolutní regulační plocha, i = ISE – kvadratická regulační plocha, i = ITAE – časem násobená absolutní regulační plocha atd.)

j = −1

imaginární jednotka

J

účelový (kriteriální) funkcionál, moment setrvačnosti

J

Jacobiova matice, matice v Jordanově tvaru

k

relativní diskrétní čas (uvádí se v hranatých závorkách)

ki

koeficient přenosu (zisk), zesílení (⏐ki ⏐ > 1), tlumení (⏐ki ⏐ < 1) (i = 1, 2, 3, …)

ko

zesílení otevřeného regulačního obvodu

kT

diskrétní čas

kP, KP, r0

zesílení regulátoru

kPk, KPk, r0k, kPcr, KPcr, r0cr

kritické zesílení regulátoru

kS

koeficient přenosu (zesílení) regulované soustavy

K

kovarianční funkce

K

zpětnovazební matice typu (r,n)

KD

diferenční konstanta (váha diferenční složky) číslicového regulátoru


31

KP

proporcionální konstanta (váha proporcionální složky) číslicového regulátoru

KS, KI

sumační konstanta (váha sumační složky) číslicového regulátoru

l

dimenze vektoru poruchových veličin v

L

Lagrangeova funkce, indukčnost

L, L -1

operátor přímé L-transformace (Laplaceovy transformace) -1

L ,L

operátor zpětné (inverzní) L-transformace (Laplaceovy transformace)

L(ω) = 20 log A(ω)

logaritmický modul (amplituda) kmitočtového (frekvenčního) přenosu [dB], grafické vyjádření L(ω) = logaritmická amplitudová (modulová) kmitočtová (frekvenční) charakteristika

LKČ, LCR

logaritmický modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu korekčního členu [dB]

Lo

logaritmický modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu otevřeného (rozpojeného) regulačního obvodu [dB]

Lr, Lwy(ωR)

logaritmické (amplitudové) rezonanční převýšení [dB]

LR, LC

logaritmický modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu regulátoru [dB]

LS, LP

logaritmický modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu regulované soustavy [dB]

Lw, Lwy

logaritmický modul kmitočtového (frekvenčního) přenosu řízení (uzavřeného regulačního obvodu) [dB]

m

stupeň mnohočlenu v čitateli přenosu, dimenze vektoru výstupních proměnných y, dimenze vektoru omezujících funkcí, posunutí u modifikované Z-transformace, hmotnost

mA

amplitudová bezpečnost

mL = 20 log mA

logaritmická amplitudová bezpečnost [dB]

M

mnohočlen v čitateli přenosu (kořeny = nuly)

M, AD

stavová matice diskrétního systému řádu n

n

stupeň charakteristického mnohočlenu, stupeň mnohočlenu ve jmenovateli přenosu, řád diferenciální (diferenční) rovnice, dimenze vektoru stavových proměnných x

N

charakteristický mnohočlen, mnohočlen ve jmenovateli přenosu (kořeny = póly)

N(jω), M(jω)

Michajlovova funkce, grafické vyjádření N(jω) = Michajlovova charakteristika (Michajlovovův hodograf)

NP(ω) = Re N(jω)

reálná část Michajlovovy funkce, grafické vyjádření NP(ω) = reálná část Michajlovovy charakteristiky

NQ(ω) = Im N(jω)

imaginární část Michajlovovy funkce, grafické vyjádření NQ(ω) = imaginární část Michajlovovy charakteristiky

32


N, BD

stavová matice řízení diskrétního systému typu (n,r)

p, λ

vektor sdružených proměnných dimenze n, vektor Lagrangeových multiplikátorů dimenze m

P

pravděpodobnost, výkon

P(ω) = Re G(jω)

reálná část kmitočtového (frekvenčního) přenosu, grafické vyjádření P(ω) = reálná část kmitočtové (frekvenční) charakteristiky

Pm(ω) = Re Gm(jω)

reálná část modifikovaného kmitočtového (frekvenčního) přenosu, grafické vyjádření Pm(ω) = reálná část modifikované kmitočtové (frekvenční) charakteristiky

pp, PP

pásmo proporcionality

q

řád integračního členu, stupeň astatismu (typ) regulačního obvodu, operátor předstihu (dopředného posunutí)

q-1

operátor zpoždění (zpětného posunutí)

Q

kritérium kvality (obecně)

Q(ω) = Im G(jω)

imaginární část kmitočtového (frekvenčního) přenosu, grafické vyjádření Q(ω) = imaginární část kmitočtové (frekvenční) charakteristiky

Qm(ω) = Im Gm(jω)

imaginární část modifikovaného kmitočtového (frekvenčního) přenosu, grafické vyjádření Qm(ω) = imaginární část modifikované kmitočtové (frekvenční) charakteristiky

Q

váhová matice řádu n v kvadratickém účelovém funkcionálu u stavu x

Qco, R

matice řiditelnosti typu (n,n.r)

Qob, P

matice pozorovatelnosti typu (n.m,n)

r

dimenze vektoru řídicích (vstupních) proměnných u, korelační koeficient

r0, kP, KP

proporcionální konstanta (váha proporcionální složky, zesílení) analogového regulátoru

r-1, rI, KI

integrační konstanta (váha integrační složky) analogového regulátoru

r1, rD, KD

derivační konstanta (váha derivační složky) analogového regulátoru

R

redundance, odpor, korelační funkce

R

váhová matice řádu r v kvadratickém účelovém funkcionálu u řízení u

s = α + jω, p

komplexní proměnná, nezávisle proměnná u obrazu v L-transformaci (Laplaceově transformaci) [s-1]

s

vektor agregovaných proměnných dimenze m

si

kořeny mnohočlenu s komplexní proměnnou s

S

výkonová spektrální hustota

S(jω)

citlivostní funkce

B


33

S

váhová matice řádu n v kvadratickém účelovém funkcionálu u koncového stavu xN

t

(spojitý) čas

t0

počáteční časový okamžik (počáteční čas)

tk = kT

diskrétní čas

tm

doba dosažení maximální hodnoty ym (maximálního překmitu)

to

rychlost odezvy

tr

doba regulace

tN

koncový časový okamžik (koncový čas)

tϕ = T=

ϕ ω

čas odpovídající fázi ϕ

2π

perioda (doba kmitu)

ω

T(jω)

doplňková (komplementární) funkce citlivosti

T, Tv, Ts, Δt, h

vzorkovací perioda

T

diagonální matice časových konstant řádu m [typu (m,m)]

Td

dopravní zpoždění u spojitých systémů (členů)

TD

derivační časová konstanta

TI

integrační časová konstanta

TIk, TIcr

kritická integrační časová konstanta

Ti

setrvačná časová konstanta (i = 0, 1, 2, …)

Tk =

2π

ωk

, Tcr

kritická perioda

Tn

doba náběhu

Tp

doba přechodu, perioda

Ts, TΣ

náhradní součtová časová konstanta

Tu

doba průtahu

u

akční veličina, řízení, vstupní veličina (vstup), výstupní veličina u logických obvodů, napětí

u

vektor řídicích veličin (řízení) dimenze r, vektor vstupních veličin (vstup) dimenze r

U

množina přípustných řízení, množina přípustných vstupů

uT, uH

tvarovaná akční veličina

v, d

poruchová veličina (porucha)

v

vektor poruchových veličin dimenze l

V

Ljapunovova funkce, Bellmanova funkce

34


w

žádaná veličina, komplexní u bilineární transformace

w

vektor žádaných veličin dimenze m

Wk, Ek

kinetická energie

Wp, Ep

potenciální energie

x

stavová veličina (stav), vstupní veličina u logických obvodů

x

vektor stavových veličin (stav) dimenze n

x0

počáteční stav dimenze n

xr, xs, xu

rovnovážný (singulární) stav (bod) dimenze n

xN

koncový stav dimenze n

0

x

proměnná,

nezávisle

efektivní bod

X

množina přípustných řešení

0

X

množina efektivních řešení

y

regulovaná veličina, výstupní veličina (výstup)

y

vektor výstupních veličin (výstup) dimenze m

ym = y(tm)

maximální hodnota regulované veličiny při překmitu

Y

množina přípustných výstupů

z = eTs

nezávisle proměnná u obrazu v Z-transformaci [-]

zi

kořeny mnohočlenu s komplexní proměnnou z

Z, Z,

operátor přímé Z-transformace

Z -1, Z-1

operátor zpětné (inverzní) Z-transformace

Zε, Zm, Zε, Zm

operátor přímé modifikované Z-transformace

Zε-1 , Zm-1, Z ε−1 , Z m−1

operátor zpětné (inverzní) modifikované Z-transformace

α = Re s

reálná část komplexní proměnné s [s-1]

γ

fázová bezpečnost

γ=

proměnná

z −1 T

komplexní proměnná u obrazu v D-transformaci (delta transformaci) [s-1]

γi

kořeny mnohočlenu s komplexní proměnnou γ

∂

stupeň mnohočlenu

δ

stupeň (míra) stability, operátor δ-diference (dopředné relativní diference), variace

δ(t)

(spojitý) Diracův jednotkový impuls

35


δ(kT), δ[k]

diskrétní Diracův jednotkový impuls

Δ

přírůstek, operátor dopředné diference, přesnost regulačního pochodu

∇

operátor nabla, operátor zpětné diference

η(t), 1(t)

(spojitý) Heavisideův jednotkový skok

η(kT), η[k], 1(kT), 1[k] ε, m

ε=

diskrétní Heavisideův jednotkový skok posunutí u modifikované Z-transformace

dω dϕ

úhlové zrychlení [rad.s-2]

λi

vlastní (charakteristická) čísla, Lagrangeovy multiplikátory

Λ

matice vlastních (charakteristických) čísel řádu n

μ

střední hodnota, funkce příslušnosti, charakteristická funkce

ω=

dϕ dt

kořeny

mnohočlenu

(obecně),

úhlová rychlost [rad.s-1]

ω = 2πf

úhlový kmitočet (úhlová frekvence) [s-1] (z důvodu odlišení od kmitočtu f je možné používat rovněž [rad.s-1])

ω = Im s

imaginární část komplexní proměnné s [s-1]

ωm

mezní úhlový kmitočet (frekvence)

ωk =

2π , ωcr Tk

kritický úhlový kmitočet (frekvence)

ω0, ωn

úhlový kmitočet (frekvence) netlumených kmitů, přirozený úhlový kmitočet (frekvence)

ωr , ωR

rezonanční kmitočet (frekvence)

ωř, ωc

úhlový kmitočet (frekvence) řezu

ωv, ωs

vzorkovací kmitočet (frekvence)

ω–π

úhlový kmitočet (frekvence) odpovídající fázi –π

ϕ(ω) = arg G(jω)

argument (fáze) kmitočtového (frekvenčního) přenosu, grafické vyjádření ϕ(ω) = fázová (argumentová) kmitočtová (frekvenční) charakteristika

ϕKČ, ϕCR

fáze korekčního členu

ϕo

fáze otevřeného (rozpojeného) regulačního obvodu

ϕR, ϕC

fáze regulátoru

ϕS , ϕP

fáze regulované soustavy

ϕw, ϕwy

fáze (uzavřeného) regulačního obvodu

Φ

fundamentální matice (stavová matice přechodu)

σ

směrodatná (střední kvadratická) odchylka

36


σ2

rozptyl (variance)

ξi

koeficient poměrného tlumení (poměrné tlumení) (i = 0, 1, 2, …)

κ

relativní překmit

τi

časové konstanty (i = 0, 1, 2, …)

2.2 Horní indexy *

optimální, vzorkovaný

×

suboptimální

′

derivace prvního řádu, transponovaný

″

derivace druhého řádu

w

žádaný

+

pseudoinverzní

-1

inverzní

T

transponovaný

2.3 Symboly nad písmeny .

(totální) derivace prvního řádu podle času

..

(totální) derivace druhého řádu podle času

-

střední hodnota

°

centrovaný

~, ∧

odhad (estimace), kvantovaný

2.4 Relační znaménka ≈

přibližně rovno

=&

po zaokrouhlení rovno

=$

korespondence mezi originálem a obrazem

⇒

implikace

⇔

ekvivalence


2.5 Grafické značky (jednonásobná) nula dvojnásobná nula (jednonásobný) pól dvojnásobný pól nelineární systém (člen) lineární systém (člen) jednorozměrný (jednorozměrový) signál mnohorozměrný (vícerozměrný, mnohorozměrový) signál

součtový člen

2.6 Zkratky adj

adjungovaný

arg

argument

dek

dekáda

deg

stupeň

det

determinant

df

definitní, definitnost

dim

dimenze (rozměr)

exp

exponenciální funkce

extr

extremální, extrém

grad

gradient

Im

imaginární, imaginární část

konst

konstantní, konstanta

lim

limita

max

maximální, maximum

min

minimální, minimum

mod

modul

okt

oktáva

rand

náhodný

37

38


rank

hodnost

Re

reálný, reálná část

sat

nasycení, funkce nasycení

sgn, sign

znaménko, znaménková funkce

tr

stopa

var

rozptyl

Originály značit písmeny malé abecedy a jejich obrazy stejnými písmeny velké abecedy. Vektory považovat za sloupcové a značit tučnými písmeny malé abecedy, na tabuli (případně ve skriptech) podtrženými písmeny malé abecedy (zdvojením). Matice značit tučnými písmeny velké abecedy, na tabuli (případně ve skriptech) podtrženými písmeny velké abecedy (zdvojením). U přenosů a veličin index z písmen velké abecedy se týká prvků, index z písmen malé abecedy se týká celého uzavřeného nebo otevřeného regulačního obvodu.

2.7 Signály SIGNÁLY

SIGNÁLY

SIGNÁLY

SPOJITÉ V ČASE

SPOJITÉ

KVANTOVANÉ SIGNÁLY

SIGNÁLY ~x(t)

x(t)

0

t

analogové signály

DISKRÉTNÍ V ČASE

DISKRÉTNÍ SIGNÁLY

ČÍSLICOVÉ SIGNÁLY ~ x(kT)

x(kT) KVANTOVÁNÍ

0

VZORKOVÁNÍ

t

0

2T 4T 6T 8T

KVANTOVÁNÍ+ VZORKOVÁNÍ

kT

diskrétní posloupnosti

0

2T 4T 6T 8T

kT

číslicové posloupnosti


39

2.8 Doporučované české zkratky a označení AČ

akční člen

A/Č , A-Č

analogově číslicový převodník

ADR

adaptivní regulátor

ADRO

adaptivní regulační obvod

AFKCH, AFFCH

amplitudofázová kmitočtová (frekvenční) charakteristika

AKCH, AFCH

amplitudová kmitočtová (frekvenční) charakteristika

AM

amplitudová modulace

AP

analogový počítač

AR

analogový regulátor

ARO

analogový regulační obvod

AŘ

automatické řízení

ASŘ

automatizovaný systém řízení

BKO

bistabilní klopný obvod

Č/A, Č-A

číslicově analogový převodník

ČP

číslicový počítač

ČR

číslicový regulátor

ČRO

číslicový regulační obvod

DČ

derivační (diferenční) člen

DM

dálkové měření

DO

dálkové ovládání

DP

dynamické programování

DR

dálková regulace, diferenciální (diferenční) rovnice, diskrétní regulátor

DRO

diskrétní regulační obvod

DŘ

dálkové řízení

DS

dálková signalizace

ER

extremální regulátor

ERO

extremální regulační obvod

ES

extremální soustava

F

filtr

FKCH, FFCH

fázová kmitočtová (frekvenční) charakteristika

FM

frekvenční (kmitočtová) modulace

GMK

geometrické místo kořenů

GP

geometrické programování

40


HDO

hromadné dálkové ovládání

HP

hybridní počítač

HR

hlavní regulátor

CHM

charakteristický mnohočlen

CHR

charakteristická rovnice

I

integrační složka analogového regulátoru, integrační analogový regulátor

IČ

integrační člen

IMS

informační měřicí systém

IO

integrovaný obvod

J

jednotka

K

kompenzátor (kompenzační člen), kybernetika

KCH, FCH

kmitočtová (frekvenční) charakteristika

KČ

korekční člen

KLO

kombinační logický obvod

LAKCH, LAFCH

logaritmická amplitudová kmitočtová (frekvenční) charakteristika

LFKCH, LFFCH

logaritmická fázová kmitočtová (frekvenční) charakteristika

LKCH, LFCH

logaritmická kmitočtová (frekvenční) charakteristika

LO

logický obvod

LP

lineární programování

LRO

lineární regulační obvod

M

model

MASP

metoda agregace stavových proměnných

MČ

měřicí člen

MKO

monostabilní klopný obvod

MNDP

metoda násobného dominantního pólu

MOM

metoda optimálního modulu

MPM

metoda požadovaného modelu

MSO

metoda symetrického optima

NČ

nástavný člen

NP

nelineární programování

NRO

nelineární regulační obvod

OM

optimální modul

OZ

operační zesilovač

P

proporcionální složka u regulátoru, proporcionální regulátor

41


PA

programovatelný automat

PČ

porovnávací člen, počítací člen

PD

proporcionálně derivační analogový regulátor, diferenční číslicový regulátor, číslicový regulátor PD

PI

proporcionálně integrační analogový regulátor

PID

proporcionálně integračně derivační analogový regulátor

PLC

programovatelný logický automat

PO

pohon

PR

pomocný regulátor

PRG

program

PS

proporcionálně sumační číslicový regulátor, číslicový regulátor PI

PSD

proporcionálně sumačně diferenční číslicový regulátor, číslicový regulátor PID

R

regulátor

RO

regulační obvod

ROG

regulační orgán

ŘP

řídicí počítač

S

regulovaná soustava, sumační složka u číslicového regulátoru, sumační číslicový regulátor, číslicový regulátor I, snímač

SLO

sekvenční logický obvod

SO

symetrické optimum

ST

standardní tvar

T, TČ

tvarovač (tvarovací člen)

TAŘ

teorie automatického řízení

TK

technická kybernetika

TP

technologický proces

TŘ

teorie řízení

ÚČR

ústřední člen regulátoru

V

výroba

V, VČ

vzorkovač (vzorkovací člen)

VČ

vysílací člen, vzorkovací člen

VTEI

vědecko-technické informace

V/V

vstup/výstup

Z

zesilovač

ZA

základy automatizace

ZN

Ziegler - Nichols

proporcionálně

42


ZTK

základy technické kybernetiky

2.9 Dělení členů regulačních obvodů Dělení spojitých (analogových) členů regulačních obvodů podle průběhu přechodové charakteristiky pro t → ∞. Základní tvar přenosu:

bm s m + K + b1s + b0 −Td s e , a0 ≠ 0, b0 ≠ 0, Td ≥ 0 s q an s n + K a1s + a0

(

)

Podmínka fyzikální realizovatelnosti: m=n+q

slabá

m
silná

Předpokládá se, že mnohočlen

a n s n + K + a1s + a0 má stabilní kořeny (Re sj < 0; j = 1, 2, ..., n).

1. Proporcionální (setrvačné, poziční) členy q = 0 přechodová charakteristika se ustálí na konečné nenulové hodnotě [ h(∞) =

b0 ] a0

(v čitateli ani jmenovateli nelze vytknout s) proporcionální člen bez setrvačnosti (ideální proporcionální člen, ideální zesilovač)

k1

k1 T1 s + 1

proporcionální člen se setrvačností 1. řádu (setrvačný člen 1. řádu, reálný proporcionální člen) - aperiodický člen 1. řádu

k1 T02 s 2

proporcionální člen se setrvačností 2. řádu (setrvačný člen 2. řádu)

+ 2ξ 0T0 s + 1

Pro ξ0 > 1

k1 T02 s 2

+ 2ξ 0T0 s + 1

=

k1 (T1s + 1)(T2 s + 1)

aperiodický člen 2. řádu

43


Pro ξ0 = 1

k1 T02 s 2 + 2ξ 0T0 s + 1

=

k1

(T0 s + 1)2

mezní aperiodický člen 2. řádu

Pro 0 < ξ0 <1 k1 T02 s 2

(nelze rozložit) kmitavý člen 2. řádu

+ 2ξ 0T0 s + 1

Pro ξ0 = 0

k1 T02 s 2

+ 2ξ 0T0 s + 1

=

k1 2 2 T0 s

+1

bm s m + K + b1s + b0 −Td s e an s n + K + a1s + a0

konzervativní (bezeztrátový) člen 2. řádu (na mezi stability) obecný proporcionální člen se setrvačností n-tého řádu (setrvačný člen n-tého řádu) s dopravním zpožděním

2. Derivační členy q < 0 přechodová charakteristika se ustálí na nulové hodnotě [ h(∞) = 0 ] (v čitateli lze vytknout s)

derivační člen bez setrvačnosti (ideální derivační člen)

k1s

k1s T1s + 1

s

−q

derivační člen se setrvačností 1. řádu (reálný derivační člen)

bm s m + K + b1 s + b0 −Td s e an s n + K + a1 s + a0

obecný derivační člen q-tého řádu se setrvačností n-tého řádu s dopravním zpožděním

3. Integrační členy q > 0 přechodová charakteristika neustále roste nebo klesá [ h(∞) = ∞ ] (ve jmenovateli lze

vytknout s)

44


k1 s

integrační člen bez setrvačnosti (ideální integrační člen)

k1 s(T1s + 1)

integrační člen se setrvačností 1. řádu (reálný integrační člen)

obecný integrační člen q-tého řádu se setrvačností n-tého řádu s dopravním zpožděním

bm s m + K + b1s + b0 −Td s e s q an s n + K + a1s + a0

(

)

Dělení diskrétních členů regulačních obvodů podle průběhu diskrétní přechodové charakteristiky pro k → ∞. Základní tvar diskrétního přenosu:

bm z m + K + b1 z + b0

(z − 1)q (an z n + K + a1z + a0 )

z −d ,

n

∑ ai ≠ 0,

i =0

m

∑ b j ≠ 0, d ≥ 0 j =0

Podmínka fyzikální realizovatelnosti: m=n+q+d

slabá

m
silná

Předpokládá se, že mnohočlen

an z n +K + a1 z + a0 má stabilní kořeny (⏐zj⏐< 1; j = 1, 2, ..., n).

1. Proporcionální (setrvačné, poziční) členy m

q=0

přechodová charakteristika se ustálí na konečné nenulové hodnotě [ h(∞) = –1

∑ bj j =0 n

∑ ai

]

i =0

[v čitateli ani jmenovateli nelze vytknout výraz (z – 1) nebo (1 – z )]

bm z m + K + b1 z + b0 n

an z + K + a1 z + a0

z−d

obecný diskrétní proporcionální člen s dopravním zpožděním

2. Diferenční členy q<0

přechodová charakteristika se ustálí na nulové hodnotě [ h(∞) = 0 ] [v čitateli lze vytknout výraz (z – 1) nebo (1 – z–1)]

45


( z − 1)−q (bm z m + K + b1 z + b0 ) z − d a n z n + K + a1 z + a0

obecný diskrétní diferenční člen s dopravním zpožděním

3. Sumační členy přechodová charakteristika neustále roste nebo klesá [ h(∞) = ∞ ] [ve jmenovateli lze

q>0

vytknout výraz (z – 1) nebo (1 – z–1)]

bm z m + K + b1 z + b0

( z − 1)

q

(a z n

n

+ K + a1 z + a0

)

z −d

obecný diskrétní sumační člen s dopravním zpožděním

46

3 Prameny

3 Prameny Seznam použitých pramenů (někdy je zjednodušován na seznam použité literatury) je seznam všech použitých zdrojů pro vypracování práce. Zdroje přitom můžeme podle jejich původu rozdělit do následujících skupin: •

literární prameny (písemnosti, knihy, příspěvky, články, ...),

•

ústní zdroje,

•

elektronické (textové soubory, elektronické sborníky, HTML dokumenty, ...).

Způsob jejich uvádění v seznamu pramenů a zejména členění informace o nich se logicky dosti odlišuje.

3.1 Literární prameny Literární prameny se také označují jako bibliografické citace. Jejich zápis definuje ČSN ISO 690, která vstoupila v platnost na konci roku 1996 a nahradila tak předchozí normu ČSN 01 0197 Bibliografické citace z 29. 7. 1970. Norma především určuje strukturu údajů o publikacích, členěných na monografické publikace, seriálové publikace, kapitoly v monografických publikacích, články v seriálových publikacích a patentové dokumenty. Pořadí údajů a jejich typografická úprava není normou předepsána, my se v následujících ukázkách budeme držet stejných typografických pravidel jako norma, neboť je považujeme za vhodné. V následujících strukturách jsou uvedeny všechny základní údaje (prvky) citace s tím, že nepovinné prvky jsou zapsány kurzívou (v levém sloupci popisu). Ukázkové příklady jsou pouze ilustrativní, ne vždy se jedná o skutečné publikace. Do ukázek jsou zařazeny jak cizojazyčné citace, tak citace české. Ty se v souladu s národní přílohou normy mohou mírně odlišovat od cizojazyčných. Grafická úprava záznamu není normou určena jednoznačně, v následujících ukázkách je použita úprava, použití v textu normy s jednou odchylkou. V normě je jako oddělovač mezi místem vydání a vydavatelem použita dvojtečka oboustranně oddělená mezerami. Takový zápis interpunkčního znaménka odporuje obvyklým typografickým zásadám a sám autor normy uznal tuto chybu a doporučuje používat typograficky správný zápis, tedy s mezerou jen za dvojtečkou [Boldiš 2004]. Při psaní odborné práce v češtině se také citace uvádějí v češtině. U příspěvků a článků byly ukázky rozšířeny o standardní číslo, které se v normě z neznámých důvodů nevyskytuje a přitom je nejjednodušším a jednoznačným identifikátorem publikace. U výzkumných zpráv, semestrálních a diplomových prací často není součástí názvu druh práce, případně odkaz na grantovou agenturu, ale protože považujeme tyto údaje za potřebné, doplňujeme je na konec citace. Při nejasnostech jak napsat správnou citaci je možno využít řady pomůcek, od textu norem přes webové stránky s jejich výkladem [Bratková 1996, ČVUT 2002] až po generátory citací, které po vyplnění údajů vygenerují správné texty citací, např. [Farkašová a Krčál 2008, Součková aj. 2008]. Některé však zatím používají původní typografickou úpravu psaní dvojtečky.

47

3 Prameny

Monografická publikace Prvek: Primární odpovědnost Název Podřízená odpovědnost Vydání Nakladatelské údaje (místo: nakladatel) Rok Rozsah Edice Poznámky

Standardní číslo

Příklad: FARANA, R. Simulation program SIPRO. Developers Toolkit. Translated by A. S. Deniss; Edited by K. Kirk. 1st ed. New York: Command Press,

1998. 112 p. International series in computer science. Translation of: Simulační program SIPRO. Příručka vývojáře. ISBN 80-02-01087-6.

Příklad (cizojazyčný, v plném znění)

FARANA, R. Simulation program SIPRO. Developers Toolkit. Translated by A. S. Deniss; Edited by K. Kirk. 1st ed. New York: Command Press, 1998. 112 p. International series in computer science. Translation of: Simulační program SIPRO. Příručka vývojáře. ISBN 80-0201087-6. Příklad (cizojazyčný, v obvyklém znění)

FARANA, R. Simulation program SIPRO. Developers Toolkit. 1st ed. New York: Command Press, 1998. 112 p. ISBN 80-02-01087-6. Příklad (český)

FARANA, R. Univerzální simulační program SIPRO 3.4. Uživatelská příručka. 1. vyd. Ostrava: KAKI, 1996. 116 s. ISBN 80-02-01087-6. FARANA, R., KAČMÁŘ, D. & SMUTNÝ, L. Internet versus intranet. 1. vyd. Opava: Sněžení s. r. o., 1998. 258 s. ISBN 80-02-01087-6. VÍTEČEK, A & SMUTNÝ, L. Postupy řešení výzkumných úkolů. 2. vyd. Praha: Sylabus Press, 1997. 56 s. ISBN ISBN 80-02-01087-6. VÍTEČEK, A. AJ. Bezbariérové studium zdravotně handicapovaných studentů v technickoekonomických aplikacích počítačů. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 1995. 72 s. Závěrečná zpráva grantu FDR MŠMT ČR č. 8/0258-95.

Část monografické publikace Prvek: Primární odpovědnost Název zdrojového dokumentu Vydání Číslo části Podřízená odpovědnost Nakladatelské údaje (místo: nakladatel) Rok Lokace ve zdrojovém dokumentu

Příklad: FARANA, R. & KAČMÁŘ, D. A text-book of simulation. 1st ed., vol. 2. Edited by A. Víteček. New York: Command Press,

1998. Section 5, Block-oriented simulation, p. 256 - 315.

48

3 Prameny


FARANA, R. & KAČMÁŘ, D. A text-book of simulation. 1st ed., vol. 2. Edited by A. Víteček. New York: Command Press, 1998. Section 5, Block-oriented simulation, p. 256 - 315. Příklad (cizojazyčný, v obvyklém znění)

FARANA, R. & KAČMÁŘ, D. A text-book of simulation. 1st ed., vol. 2. New York: Command Press, 1998. Section 5, Block-oriented simulation, p. 256 - 315. Příklad (český)

FARANA, R. & KAČMÁŘ, D. Slovník simulace systémů. 1. vyd., sv. 2. Pržno: Jan Vilda VIDAH, 1998. Kapitola 5, Blokově orientované programy, s. 256 - 315. ISBN 80-7078-543-5

Příspěvek do monografické publikace Prvek: Primární odpovědnost Název (příspěvku)

Primární odpovědnost Název (monografie) Vydání Nakladatelské údaje (místo: nakladatel) Rok Lokace ve zdrojovém dokumentu

Příklad: FARANA, R. Universal Simulation Program SIPRO. In KATALINIC, B. Proceedings of 5th International Sympozium 1st ed. Maribor (Slovenia): DAAAM Viena,

DAAAM

1994, vol. 1, p. 119 - 120.


FARANA, R. Universal Simulation Program SIPRO. In KATALINIC, B. Proceedings of 5th International DAAAM Sympozium. 1st ed. Maribor (Slovenia): DAAAM Viena, 1994, vol. 1, p. 119 - 120. ISBN 80-02-01087-6. Příklad (cizojazyčný, v obvyklém znění)

FARANA, R. Universal Simulation Program SIPRO. In Proceedings of 5th International DAAAM Sympozium. Maribor (Slovenia): DAAAM Viena, 1994, p. 119 - 120. ISBN 80-0201087-6. Příklad (český) FARANA, R. SIPRO programm for prediction of ecological subsytems behaviour. In Proceeding of International Symposium ”Mine planning and equipment selection ‘97”. Rotterdam: A. A. Balkema Publishing, 1997, s. 667 - 671. ISBN 90 5410 915 7.

FARANA, R., KAČMÁŘ, D. & SMUTNÝ, L. Podpora nových vzdělávacích forem prostřednictvím informačních technologií na bázi internet a intranet. In Workshop ’98 Fakulty strojní. Ostrava: FS VŠB-TUO, 1998, s. 41-46. ISBN 80-7078-541-1

49

3 Prameny

Seriálová publikace Prvek: Název

Odpovědnost Vydání Údaje o vydávání (data a/nebo čísla) Nakladatelské údaje (místo: nakladatel) Rok Edice Poznámky Standardní číslo

Příklad: Transactions of the VŠB - Technical University of Ostrava. Faculty of Mechanical Engineering, VŠB-TU Ostrava. Preliminary edition. 1947- . Ostrava: VŠB-TUO,

1997-. Mechanical Series. Text in English and Czech. ISSN 1210-0471.


Transactions of the VŠB - Technical University of Ostrava. Faculty of Mechanical Engineering, VŠB-TU Ostrava. Preliminary edition. 1947- . Ostrava: VŠB-TUO, 1997- . Mechanical Series. Text in English and Czech. ISSN 1210-0471. Příklad (cizojazyčný, v obvyklém znění)

Transactions of the VŠB - Technical University of Ostrava. Faculty of Mechanical Engineering, VŠB-TU Ostrava. Preliminary edition. 1947- . Ostrava: VŠB-TUO, 1997- . ISSN 1210-0471. Příklad (český)

Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Řada strojní. Fakulta strojní, VŠB-TU Ostrava. 1965- . Ostrava: VŠB-TUO, 1987- . ISSN 1210-0471.

Článek v seriálové publikaci Prvek: Primární odpovědnost Název

Podřízená dpovědnost Název zdrojového dokumentu Vydání Lokace ve zdrojovém dokumentu (Rok, číslo svazku, lokace části) Standardní číslo

Příklad: FARANA, R. & LOKOSOVÁ, J. The General Combinatorial Problems Using Genetic Algorithms. Illustrated by E. Hýžová. Transactions of the VŠB - Technical University of Ostrava,

1996, vol. XLII, no. 1, p. 1-7. ISSN 1210-0471.


FARANA, R. & LOKOSOVÁ, J. The General Combinatorial Problems Using Genetic Algorithms. Illustrated by E. Hýžová. Transactions of the VŠB - Technical University of Ostrava, 1996, vol. XLII, no. 1, p. 1-7. ISSN 1210-0471.

50

3 Prameny

Příklad (cizojazyčný, v obvyklém znění)

FARANA, R. & LOKOSOVÁ, J. The General Combinatorial Problems Using genetic Algorithms. Transactions of the VŠB - Technical University of Ostrava, 1996, vol. XLII, no. 1, p. 1-7. ISSN 1210-0471. Příklad (český)

FARANA, R. & LOKOSOVÁ, J. The General Combinatorial Problems Using genetic Algorithms. Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, řada strojní, 1996, roč. XLII, č. 1, s. 1 - 7. ISSN 1210-0471. BALÁTĚ, J. AJ. Simulationsprogramm SIPRO 3.1 für die Automatisierungtechnik. Wissenschaftliche Berichte Hochschule für Technik, Wirtschaft und Sozialwessen Zittau/Görlitz, 1993, Heft 34, s. 55 - 58. FARANA, R. Zaokrouhlovací chyby a my. Byte, 1994, č. 9, s. 243 - 244. ISSN 0862-9552.

Patentový dokument Prvek: Primární odpovědnost (přihlašovatel) Název vynálezu Podřízená odpovědnost Poznámky Země nebo vydávající úřad Druh patentového dokumentu Číslo Datum vydání citovaného dokumentu

Příklad: RUMMA, LTD. Fast search algorithm. Author: J. KOCH, F. FIRST. Int. Cl.: K01 S 56/47. USA, Patent 568 784. 1987-01-25.

Příklad (cizojazyčný)

RUMMA, LTD. Fast search algorithm. Author: J. KOCH, F. FIRST. Int. Cl.: K01 S 56/47. USA, Patent 568 784. 1987-01-25. Příklad (český)

VŠB-TU OSTRAVA. Rychlý algoritmus třídění. Původce vynálezu: J. KOCH, F. FIRST. Int. Cl.: K01 S 56/47. Česká republika. Patentový spis 568 784. 1987-01-25.

3.2 Ústní zdroje Během zpracování diplomové práce student často konzultuje dílčí problémy s vedoucím své práce či jinými odborníky. Většinou je výsledkem konzultace odkaz na literární pramen řešící daný problém či poskytující podklady k samostatnému řešení. Jsou však situace, kdy výsledek konzultace má podobu ústního doporučení, návodu k řešení apod. Pokud se jedná o významný příspěvek k řešení diplomové práce, je třeba na tuto skutečnost upozornit. Při zařazení ústního pramene se přidržíme citací literárních zdrojů. Doporučené členění citace odvodíme z monografické publikace: Prvek: Příklad: Primární odpovědnost FARANA, R.

51

3 Prameny Obsah sdělení Podřízená odpovědnost Místo uskutečnění Datum uskutečnění

Algoritmus řazení diskrétních bloků. Ústní sdělení. Ostrava, 1998-01-16.

Příklad

FARANA, R. Algoritmus řazení diskrétních bloků. Ústní sdělení. Ostrava, 1998-01-16.

3.3 Elektronické publikace V poslední době se stále více rozšiřuje elektronická forma publikování. Zpočátku to byly především kompaktní disky (CD-ROM) obsahující zejména firemní dokumentaci k programům. Postupně přibyly multimediální učebnice a další dokumenty. Obrovský rozmach zaznamenává elektronické publikování s rozvojem sítě Internet. Kromě učebních a informačních textů postupně vznikají různé diskusní skupiny publikující příspěvky jednotlivých diskutujících až po celé sborníky konferencí. V zásadě existují v elektronické podobě obdobné typy publikací jako v podobě tištěné. Logicky vzniká potřeba uvádění těchto pramenů. Při uvádění elektronických pramenů je třeba postupovat obdobně jako u pramenů literárních. Především u příspěvků do elektronických konferencí je potřeba získat souhlas autora k publikaci jeho dokumentu. Na tyto příspěvky je nutné pohlížet jako na soukromé dopisy, i když jsou rozesílány hromadně všem členům diskusní skupiny. U elektronických sborníků a zejména www stránek je třeba si uvědomit, že jejich změny mohou být velmi dynamické. Proto je při citaci nutno uvádět konkrétní datum citace. Na www stránky, které jsou označeny jako ve výstavbě, je vhodné se vůbec neodkazovat. Při tvorbě odkazů na elektronické publikace se přidržíme normy ČSN ISO 690-2. Opět budou nepovinné prvky citace psány kurzívou. Uvedený tvar odpovídá online publikaci, u ostatních typů (disketa, CD-ROM) nejsou některé prvky povinné, zejména je to datum citace a dostupnost. Jak uvidíme v následujících příkladech, často není možné zjistit všechny povinné prvky, a proto se běžně některé z nich vynechávají.

Elektronická monografie, databáze, počítačový program Prvek: Primární odpovědnost Název Typ média Podřízená odpovědnost Vydání Místo vydání Vydavatel Datum vydání Datum změny, revize Datum citace Edice Poznámka

Příklad: FARANA, R. Simple publication methods [online]. Translated by L. Landryová. 1st ed. Ostrava (Czech republic): VŠB-TUO, January 1998

[cit. 1998-02-18]. HTML format.

52 Dostupnost

3 Prameny Available from World Wide Web: .

Standardní číslo Příklad (cizojazyčný)

FARANA, R. Simple publication methods [online]. Translated by L. Landryová. 1st ed. Ostrava (Czech republic): VŠB-TUO, January 1998 [cit. 1998-02-18]. HTML format. Available from World Wide Web: . Příklad (český)

FARANA, R. Simulační program SIPRO [disk]. Verze pro MS-DOS. Ostrava: KAKI, 1996. 1 disketa; 3 1/2 palce. Systémové nároky: IBM PC; 128 kB RAM; MS-DOS od verze 2.0; VGA karta. ISO. Excerpts from Draft International Standard ISO 690-2 [online]. Ottawa: ISO (International Organization for Standardization), 1997 [cit. 1997-07-02]. Dostupný z www: Prospektová dokumentace k velkostroji K-158/P [online]. Nový Jičín: JIKOH s. r. o., 1987 [cit. 1998-09-15]. Dostupný z www:

Část elektronické monografie, databáze, počítačového programu Prvek: Primární odpovědnost Název Typ média Podřízená odpovědnost Vydání Místo vydání Vydavatel Datum vydání Datum změny, revize Datum citace Kapitola nebo část Název kapitoly nebo části Číslování v rámci dokumentu Umístění v rámci dokumentu Poznámka Dostupnost

Příklad: FARANA, R. Simple publication methods [online]. Translated by L. Landryová. 1st ed. [Place of publication unknown]: VŠB-TUO, 7 January 1998, updated 16 February 1998 [cit. 1998-02-18]. Chapter VI. Plain text publications.

Available from www: .


FARANA, R. Simple publication methods [online]. Translated by L. Landryová. 1st ed. [Place of publication unknown]: VŠB-TUO, 7 January 1998, updated 16 February 1998 [cit. 199802-18]. Available from www: .

53

3 Prameny Příklad (český)

FARANA, R. Databáze publikací PUBLIK98.mdb [CD-ROM]. Ver. 2.6a. Ostrava: KAKI, VŠB-TUO, 1997, opraveno 15. 1. 1998. Formuláře PUB-kop a PUB-bub.

Příspěvek do elektronické monografie Prvek: Primární odpovědnost (příspěvku) Název (příspěvku)

Primární odpovědnost (publikace) Název (publikace) Typ média Vydání Místo vydání Vydavatel Datum vydání Datum změny, revize Datum citace Číslování v rámci dokumentu Umístění v rámci dokumentu Poznámka Dostupnost

Příklad: FARANA, R. Simple publication methods. In JAGUHA, S. T. & KUBITA, F. Proceedings of 6th Conference COFAC [online]. 1st ed. Jokogava: TU Jokogava, 7 January 1998, updated 16 February 1998 [cit. 1998-02-18].

Available from World Wide Web: .


FARANA, R. Simple publication methods. In JAGUHA, S. T. & KUBITA, F. Proceedings of 6th Conference COFAC [online]. 1st ed. Jokogava: TU Jokogava, 7 January 1998, updated 16 February 1998 [cit. 1998-02-18]. Available from World Wide Web: . Příklad (český)

VÍTEČEK, A. Optimální řízení nelineálních systémů. In Sborník XX. Semináře ASŘ ”Počítače v měření, diagnostice a řízení” [CD-ROM]. 1. vyd. Ostrava: KAKI, 1997. Článek č. 156. Verze pro Windows 95. SMUTNÝ, L.& JANDA, J. Použití programů SCADA/MMI pro řízení kontinuální výroby čepů. In Sborník mezinárodní konference SIKOM’98 [online]. Praha: Teleport Publishing, 1998 [cit. 1998-06-18]. Dostupný z www: nebo jako Word dokument .

Elektronické seriály Prvek: Název Typ média Vydání Místo vydání

Příklad: Journal of Computer Science [online].

New York:

54 Vydavatel Datum vydání Datum citace Edice Poznámka Dostupnost Standardní číslo

3 Prameny Institute of Technology, 1956-1958 [cit. 1998-02-18]. Available from World Wide Web: http://www.itu-koni.edu/journal/info.htm>. ISSN 1548-1448.


Journal of Computer Science [online]. New York: Institute of Technology, 1956-1958 [cit. 1998-02-18]. Available from World Wide Web: . ISSN 1548-1448. Příklad (český)

EPIS Ekonomicko Právní Informační Servis [CD-ROM]. Praha: K&Psoft, INZAG, leden 1997 - leden 1998.

Článek v elektronickém seriálu Prvek: Primární odpovědnost Název (článku) Název (seriálu) Typ média Vydání Místo vydání Vydavatel Datum vydání Datum změny, revize Datum citace Umístění v rámci dokumentu Poznámka Dostupnost

Standardní číslo

Příklad: FARANA, R. Simple publication methods. Journal of Computer Science [online].

New York: Institute of Technology, January 1998 [cit. 1998-02-18], p. 56-59. Available from World Wide Web: . ISSN 1548-1448.


FARANA, R. Simple publication methods. Journal of Computer Science [online]. New York: Institute of Technology, January 1998 [cit. 1998-02-18], p. 56-59. Available from World Wide Web: . ISSN 1548-1448. Příklad (český)

KAČMÁŘ, D. Tvorba CGI rozhraní v prostředí K-UV. Odborné práce Ústavu teoretické kybernetiky [CD-ROM]. Benátky nad Jizerou: Ústav teoretické kybernetiky, 1998, r. II, č. 5, článek 4897. ISSN 1418-8905.

55

3 Prameny

Elektronické nástěnky, distribuční skupiny, diskusní skupiny Prvek: Název

Typ média Místo vydání Vydavatel Datum vydání Datum citace Poznámka Dostupnost

Příklad: Electronic notice-board of Faculty of Mechanical Engineering. [online]. Ostrava: FS VŠB-TUO, January 1998 [cit. 1998-02-18].

Available from World Wide Web: .

Příklad

Electronic notice-board of Faculty of Mechanical Engineering [online]. Ostrava: FS VŠBTUO, January 1998 [cit. 1998-02-18]. Available from World Wide Web: .

Elektronická zpráva Prvek: Primární odpovědnost Název (zprávy) Název (diskusního systému)

Typ média Podřízená odpovědnost Místo vydání Vydavatel Datum vydání (odeslání zprávy) Datum citace Číslování v rámci diskusního systému Umístění v rámci diskusního systému Poznámka Dostupnost

Příklad: ŘÍHA, J. Contribution to E-thesis. Electronic notice-board of Faculty of Mechanical Engineering. [online].

Ostrava: FS VŠB-TUO, January 1998 [cit. 1998-02-18]. Message 5895. Available from www: .

Příklad

ŘÍHA, J. Contribution to E-thesis. Electronic notice-board of Faculty of Mechanical Engineering [online]. Ostrava: FS VŠB-TUO, 15 January 1998 [cit. 1998-02-18]. Message 5895. Available from www: .

56

3 Prameny

3.4 Soupisy pramenů a odkazy na prameny Norma ČSN ISO 690 hovoří také o soupisech bibliografických citací a logicky tedy také o odkazech v textu. U soupisů citací se nabízejí dvě řešení: 1. Numerická posloupnost korespondující s prvním výskytem odkazu v textu. Publikace jsou označeny pořadovými čísly, s jejichž pomocí se na ně odkazujeme v textu. V praxi to znamená, že publikace v soupisu nejsou seřazeny abecedně, což je v technické praxi neobvyklé. 2. Abecední pořadí podle prvního prvku (ve většině případů je to primární odpovědnost, tedy jméno autora publikace), což je v technické praxi obvyklé. Na rozdíl od dosavadní zvyklosti se však takto seřazené publikace již neoznačují čísly. Odkazy na ně se provádějí uvedením prvního prvku citace. Tím nutně vznikají problémy s více položkami stejného prvního prvku (autora). Aby je bylo možno jednoznačně citovat, uvádí se za prvním prvkem rok vydání. Pokud ani to není dostatečné, doplňuje se shodný rok písmeny (a, b, ...). To znamená, že rok vydání publikace bude v soupisu uveden dvakrát, jednou za prvním prvkem, podruhé na svém správném místě. Někteří editoři sborníků tuto duplicitu odmítají a požadují vynechání opakovaného uvedení roku vydání, což norma připouští. Popsaný způsob seřazení položek je vhodný také v případě, že autor díla odděluje soupis pramenů jiných autorů od soupisu svých vlastních prací na řešené téma (zejména u disertačních a habilitačních prací). Odkaz na citaci se v textu uzavírá do závorek, norma ČSN ISO 692 buď vůbec neurčuje jejich tvar nebo hovoří o závorkách kulatých. To je nejen v rozporu se současnou zvyklostí, ale také s normou pro úpravu písemností [ČSN 01 6910], která hovoří o závorkách hranatých. Protože v kulatých závorkách se uvádí odkazy na čísla rovnic, v textu pak různé poznámky apod., doporučujeme odkazy na citace označovanými pořadovými čísly ohraničovat závorkami hranatými. V ostatních případech mohou být i závorky kulaté. Pokud se odkaz týká jen části citovaného díla, doplňuje se odkaz citovaným rozsahem. V případě, že odkaz na dílo je součástí textu, je v závorce uveden pouze citovaný rozsah, viz následující příklady. Zvláštním případem odkazu je doslovná citace části díla, věty či tvrzení autora díla. Kromě odkazu na pramen je třeba typograficky zvýraznit doslovně citovaný text a uvést ho „cituji:“. Příklad odkazů v textu

…, k výpočtu dominance mystéria byl využit standardní postup aproximace viz [Mach a Šebestová 1997]. ... Na toto téma uvádí Mach a Šebestová [1997, s. 158], cituji: „Kritérium dominance je prvotním smyslem života jedince označovaného za hydrobiota.“ … … Jako jednu z příčin nízké efektivity algoritmu je označována zejména jeho vysoká složitost [Jančař 1997a, Bouda 1998] a také problematická implementovatelnost [ZAKO 1995]. … Příklad soupisu pramenů

BOUDA, V. 1998. Příspěvek k algoritmizaci odvalování kasualit. In Sborník semináře KOMIH ’98. Obrataň: Univerzita Hrotov, 1998, s. 56 - 58. ISBN 0-08-25589-4. JANČAŘ, K. 1997A. Achievement to contribution. 1. vyd. New York: Wesel’s, 1997. 256 s. JANČAŘ, K. 1997B Algoritmizace. 2. vyd. Okoř: HaKo, s. r. o., 1997. 458 s.

3 Prameny

57

HUBKA S. AJ. 1996. Dobývání těžko tavitelných rud z mořského dna. Pardubice: ÚHU, 1996. 156 s. Výzkumná zpráva grantového úkolu GAČR č. 05/5687/95. MACH, I. & ŠEBESTOVÁ, J. 1997. Programování v jazyku MaŠe. 1. vyd. Praha: Tornádo Publishing, 1997. 215 s. ISBN 80-06-25987-X. OPAT, J. 1998. Průběh odvalování kasualit v homofonním prostředí. Ústní sdělení. Praha, 1998-01-15. ZAKO, a.s. 1995. Dokumentace k systému ZAK-56. Hradníky (Slovenská republika): ZAKO, a. s., 1995-1997. 48 s. ŽÁK, J. 1985. Tvorba systémového rozhraní simulace pohybu kapilit. Ostrava: VŠB-TUO, 1985. 156 s. Diplomová práce, vedoucí A. Kulík.

3.5 Doporučení Mnoho pramenů pro řešení závěrečné práce doporučují vedoucí práce v jejím zadání. Je nutné se s nimi seznámit. Přitom velmi často neuvádějí své vlastní práce z řešené problematiky. Je považováno za samozřejmost, že se diplomant seznámí s pracemi svého vedoucího, stejně jako s pracemi ostatních členů jeho katedry, příbuzných kateder téže univerzity, jakož i univerzit jiných. Vhodným zdrojem informací jsou soupisy publikací, prezentované na webových stránkách kateder, jakož i vyhledávací systémy provozované univerzitními knihovnami, které nesmí být opomenuty.

58

4 Funkční označování obvodů pro měření a řízení v průmyslových procesech


4.1 Úvod Mezinárodní norma ČSN ISO 3511-1 (18 0060) slouží jako univerzální dorozumívací prostředek v oborech projektování, výroby, montáže a provozování měřicích a řídicích prostředků aplikovaných v technologických procesech. Požadavky různých průmyslových odvětví se značně liší. Tato mezinárodní norma uvedenou skutečnost respektuje, a proto je rozdělena na tyto tři části: Část 1: Základní značky (určené pro uživatele, kteří používají základní druhy měřicích a řídicích prostředků) Část 2: Rozšířené základní značky Část 3: Podrobné značky Tyto tři části jako celek jsou určeny k tomu, aby: a)

splňovaly požadavky uživatelů, kteří sice používají měřicí a řídicí prostředky vyšší úrovně, ale chtějí znázornit funkce měření a řízení tak, jako kdyby byly realizovány jednotlivými přístroji nebo prostředky hydraulickými, pneumatickými, elektrickými, mechanickými, které se používají pro jejich pohon;

b)

sloužily jako standardní vzor pro označování měřicích a řídicích funkcí a přístrojového vybavení.

Tyto značky nenahrazují grafické značky pro elektrotechnická zařízení uvedené v publikaci IEC 617.

4.2 Předmět normy a oblast použití Část 1 této mezinárodní normy zavádí soustavu značek, které se používají pro znázornění základních funkcí měřicích a řídicích prostředků ve vztahu k technologickému zařízení, se kterým funkčně souvisí. Systém značení je záměrně omezen na vyjádření funkcí přístrojů a nedá se použít pro znázornění konkrétních přístrojů.

Termíny a definice Níže uvedené definice pojmů se používají výhradně pro tuto mezinárodní normu a slouží jako pomůcka pro aplikaci a vysvětlení systému označování.


59

•

měřicí místo: místo v technologickém procesu, kde se uskutečňuje nebo může uskutečňovat měření,

•

přístroj 1 : zařízení nebo soustava zařízení, které se používá přímo nebo nepřímo k měření, sdělování nebo řízení nějaké veličiny. Tento termín se nevztahuje na vnitřní součástky přístrojů, jako je např. rezistor nebo vlnovcový snímač,

•

přístroj umístěný na panelu: přístroj, který je instalován na místě, k němuž má provozní obsluha běžně přístup,

•

přístroj umístěný v provozu: přístroj, který není instalován na panelu,

•

akční člen: člen obvodu obsahující prvky (pohon a regulační orgán), kterými se nastavuje hodnota akční veličiny v závislosti na výstupním signálu regulátoru,

•

pohon regulačního orgánu: část akčního členu, která nastavuje polohu regulačního orgánu, např. v závislosti na výstupním signálu regulátoru,

•

regulační orgán: část akčního členu, která přímo ovládá hodnotu akční veličiny,

•

signalizace: zařízení určené pro upoutání pozornosti na určitý abnormální stav akustickým nebo optickým signálem, avšak toto zařízení samo nezajišťuje akční zásah,

•

žádaná hodnota: hodnota regulované veličiny nastavená na regulátoru.

4.3 Velikost a tvar základních značek Požadavky na provedení značek jsou určeny tak, aby značky byly čitelné a daly se snadno kreslit. Jestliže jsou schémata určena pro zmenšenou reprodukci, pak je nutné rozměry značek odpovídajícím způsobem zvětšit.

Měřicí místo V místech měření se k čáře znázorňující potrubí nebo k obrysu značky technologického zařízení přikreslí tenká čára. Není-li měřicí místo připojeno ke značce nějakého přístroje, vyžaduje se měřitelná veličina na příslušném místě písmenem. Písmeno je nutné volit podle tabulky 1. Umístění značky musí být funkčně správné, musí odpovídat technologickému postupu, ale nemusí znázorňovat dispoziční umístění. Je-li zapotřebí vyznačit přesně polohu měřicího místa na schématu technologického zařízení, nakreslí se v příslušném místě malý kroužek o průměru asi 2 mm, který bude na konci tenké čáry.

Přístroj Značka přístroje se skládá z těchto částí: -

kružnice o průměru asi 10 mm, která se kreslí tenkou čarou;

-

písmenného kódu vyjadřujícího měřenou veličinu a funkci.

1

NÁRODNÍ POZNÁMKA – Může mít též význam měřicího obvodu

60


Dále je možno do značky vepsat pořadové číslo. Pokud se písmenný kód nebo pořadové číslo nevejde do kružnice, je možno kružnici přerušit. Přístroj umístěný na panelu 2

Označuje se kružnicí o průměru asi 10 mm, která se kreslí tenkou čarou; kružnice je proškrtnuta vodorovnou čarou. Tato čára může být umístěna v jakékoliv výšce uvnitř kružnice.

POZNÁMKA – Umístění přístroje uvnitř rozváděče se může znázornit dvojitou vodorovnou čarou.

Regulační orgán Značka pro regulační orgán, bez rozlišení typu, je rovnostranný trojúhelník s délkou strany asi 5 mm.

Je-li typ regulačního orgánu znám, může se znázornit normalizovanou značkou, např. pro ventil.

Pohon regulačního orgánu

Automatický pohon regulačního orgánu Základní značku tvoří kružnice o průměru asi 5 mm, která se kreslí tenkou čarou. Kružnice je spojena tenkou čarou se značkou regulačního orgánu.

Automatický pohon regulačního orgánu se zabudovaným ručním ovládacím prvkem Kombinace automatického a ručního zařízení pro ovládání regulačního orgánu se vyznačí písmenem H, které se vepíše do kružnice.

2

NÁRODNÍ POZNÁMKA – Pro označení přístroje se též může použít místo kružnice vodorovně kreslený ovál nebo elipsa, jejíž delší osa se rovná asi dvěma průměrům kružnice značky. Pro ovál nebo elipsu platí stejné zásady při kreslení jako pro kružnice.


61

H

Ruční ovládací prvek

Pokud je regulační orgán vybaven jen ručním ovládacím zařízením, je značka tvořena půlkružnicí o průměru asi 5 mm, která se zakreslí pod písmeno H a spojí se tenkou čarou s regulačním orgánem.

H

Akční člen Značka se vytvoří kombinací značek pro pohon a regulační orgán, např.: H

H

H

Funkce pohonu regulačního orgánu

Reakci pohonu na přerušení dodávky pomocné energie lze vyznačit doplňkovou značkou, která je uvedena na příkladu regulačního ventilu:

62


-

regulační ventil otvírá při výpadku pomocné energie:

-

regulační ventil zavírá při výpadku pomocné energie:

-

regulační ventil zůstává v poloze dosažené v okamžiku výpadku pomocné energie:

Kombinací výše uvedených značek lze vyznačit bezpečný nebo přípustný směr pohybu regulační kuželky ze zablokované polohy dosažené v okamžiku výpadku pomocné energie:

4.4 Písmenný kód Rozlišovací písmena

Účel přístroje je nutné vyznačit písmenným kódem, který se píše do kružnice označující funkci obvodu. Písmenný kód se vytvoří takto: 1. První písmeno označuje měřenou nebo řízenou veličinu. Vybere se vhodné písmeno podle sloupce 2 v tabulce 1. V případě potřeby lze připojit doplňkové písmeno podle sloupce 3 tabulky 1. 2. Další písmena se vyberou podle sloupce 4 tabulky 1. 3. Jestliže se v písmenném kódu vyskytne kromě prvního písmena dvě nebo více dalších písmen, musí být písmena seřazena po sobě v pořadí I R C T Q S Z A. (Tato podmínka se


63

nevztahuje na doplňková písmena uvedená ve sloupci 3.) Písmeno I se může vynechat, jedná-li se o zapisovač vybavený ukazováním měřené hodnoty. 4. Použití písmena H pro označení RUČNÍ ovládání je popsáno v článku. 5. Pokud je nutné označit MAXIMUM nebo MINIMUM, je možné použít rozlišovací písmena H nebo L, která se vyznačí vedle značky přístroje.

64


Tab. 3 –Písmenný kód 3 pro označení funkcí přístrojů 1

2

3 1

Následující písmeno 1)

První písmeno ) Měřená nebo řízená veličina

4

Přídavné písmeno

A

Zobrazovací nebo výstupní funkce Signalizace

B C D

Regulace Hustota

Rozdíl 1

E

Všechny elektrické veličiny )

F

Průtok

G

Měření, poloha nebo délka

H

Ruční ovládání (ruční spouštění)

Poměr

I

Ukazování

J

Snímání

K

Čas nebo časový program

L

Hladina

M

Vlhkost

N

Volitelná uživatelem3)

Volitelná uživatelem

3

O

Volitelná uživatelem )

P

Tlak nebo vakuum

Q

Kvalita2) – např. Analýza Koncentrace Vodivost

R

Radioaktivní záření

Zapisování

S

Rychlost nebo frekvence

Spínání

T

Teplota

Vysílání

Integrace nebo Sečítání

Integrování nebo Sumace

4

U

Několik veličin )

V

Viskozity

W Tíhová síla nebo síla X

Ostatní veličiny3)

Y

Volitelná uživatelem3)

Z

1

Nouzová nebo zabezpečovací funkce

) Velká písmena jsou předepsána pro označování měřené nebo řízené veličiny a na dalších místech v písemném kódu se používají na označení sdělovací nebo výstupní funkce. Malá písmena se používají jako přídavná písmena místo velkých písmen v případě, že je tento způsob označení srozumitelnější.

2

3

) Je nutné doplnit poznámku, která vysvětlí, jaká veličina se měří

POZNÁMKA – Podle ČSN 01 3101, část 2, názvu 40 lze též použít „písmenná značka“.


65

3

) Pokud chce uživatel označit měřenou nebo řízenou veličinu, pro kterou není v tabulce 1 přiřazeno písmeno, a která se v projektu opakuje, může použít některé z písmen označených heslem „volitelná uživatelem“, avšak musí definovat zavedený význam písmena pro určitou měřenou nebo řízenou veličinu a potom používat toto písmeno jen pro tuto veličinu. Bude-li chtít uživatel označit měřenou nebo řízenou veličinu, která se vyskytuje v projektu jen jednou nebo jen v malém počtu případů, může použít písmeno X, avšak musí vhodným způsobem definovat zvolený význam tohoto písmena.

4

) Písmeno U se může použít místo skupiny prvních písmen, jestliže jeden člen obvodu má na vstupu několik různých veličin.

4.5 Druhy čar a seskupení značek Pro kreslení značek se používají druhy čar uvedené dále v textu, přičemž tlustá nepřerušovaná čára se obvykle používá pro znázornění technologického potrubí nebo obrysu technologického aparátu atd. (viz též ISO 128, Technické výkresy. Základní pravidla zobrazování). Připojení přístroje k technologickému zařízení se vyznačí nepřerušovanou tenkou čarou, která musí být tenčí než čáry vyznačující technologické zařízení.

Signální vedení se zpravidla znázorňuje tenkou nepřerušovanou čarou, která je po celé délce přeškrtávána v pravidelných intervalech šikmou úsečkou. Šikmé úsečky svírají s čarou úhel asi 60°.

Pokud nemůže dojít k nedorozumění, může se alternativně použít tenká nepřerušovaná nepřeškrtávaná čára. Čáry znázorňující signální vedení přístrojů musí být kresleny tenčí čarou než čáry znázorňující technologické zařízení.

POZNÁMKA – V této části mezinárodní normy se v žádném případě nerozlišuje druh energie pro pohon přístrojů (např. elektrická, pneumatická a hydraulická), protože toto rozlišení není nutné pro porozumění funkce přístrojového vybavení. Křížení se vyznačuje takto:

66


Propojení se vyznačuje takto:

Průměr propojovací tečky má být roven asi pětinásobku tloušťky přidružených čar. Je-li nutné při znázornění složitých systémů vyznačit směr toku informace, doplní se šipky takto:

Umístění písmen pro označení funkce

Tato písmena se umísťují vždy dovnitř kružnice; pokud se jedná o přístroje umístěné na panelu, umísťují se zpravidla nad horizontální čarou. Pořadí písmen se řídí předpisem uvedeným v tab. 1. PC

PC

Umístění identifikačního čísla

Jestliže se ve značce vyznačuje identifikační číslo, je možné toto číslo umístit buď dovnitř kružnice, nebo vně kružnice v její blízkosti. Pokud se identifikační číslo vepisuje do kružnice, umístí se zpravidla pod písmenný kód; v případě, že se jedná o přístroj umístěný na panelu, umístí se toto číslo pod vodorovnou čáru. Alternativní uspořádání

Připouští se i alternativní uspořádání písmenného kódu a pořadového čísla uvnitř kružnice; musí být však splněna podmínka, že písmeno označující měřenou nebo řízenou veličinu bude umístěno v levé horní části kružnice. Umístění rozlišovacích písmen

Jsou-li použita rozlišovací písmena, je možné je umístit uvnitř kružnice grafické značky, nebo vně kružnice v její blízkosti.


4.6 Příklady použití značek Přístroje pro ukazování, zapisování a signalizaci Ukazatel průtoku umístěný v provozu

FI

Zapisování průtoku – umístěno v provozu FR

Zapisovač vodivosti – umístěný na panelu VODIVOST

QR

Zapisovač tlakové diference – umístěný v provozu

PDR

Signalizace maximálního tlaku – umístěna v provozu H PA

67

68


Ukazatel hladiny – umístěný v provozu

TECHNOLOGICKÝ APARÁT

LI

Ukazatel hladiny – umístěný v provozu – měřicí místo je uvnitř aparátu


LI

Místní signalizace minimálního tlaku se současným nouzovým zásahem akčního členu

PZA L

Slepé vysílače (bez ukazování nebo zapisování)

Tato značka se používá jen v případě, že by vysílaná veličina nebyla jinak jednoznačně určena (viz též příklady uvedené dále).

PT

Automatické regulátory

Zapisovací regulátor průtoku ovládá regulační ventil. Přístroj je umístěn na panelu.

FRC


69

Přístroje s integrační funkcí

Místní ukazování průtoku a regulace dávky, např. lopatkový vodoměr s uzavíracím orgánem. Přístroj nereguluje velikost okamžitého průtoku.

FIQS

Zapisování a regulace okamžité hodnoty průtoku a integrace průtoku FIQS

4.7 Sdělovací měřené veličiny na několika místech Je-li nutné vyznačit, že se dá měřená veličina sledovat na více než jednom místě, je možné doplnit značku přístroje o další vhodné značky, které se propojí tenkými čarami se značkou umístěnou v místě měření. Pokud je v obecnějším případě účelné vyjádřit zřetelněji kombinaci několika měřicích a regulačních funkcí, je možné tyto funkce znázornit značkami jednotlivých přístrojů a akčních členů, které se odpovídajícím způsobem spojí tenkými čarami. LRA


LIT

70


Přístroje s větším počtem snímačů Jestliže je jeden přístroj určen pro měření stejné fyzikální veličiny na několika měřicích místech, je nutné zakreslit značku příslušného přístroje u každého měřicího místa. 4

TI

2.2 TECHNOLOGICKÝ APARÁT

TI

2.3

TI

TI

2.1

2.4

Kombinace několika měřených veličin Všeobecně

V případě, že je jeden přístroj, např. tříkřivkový zapisovač nebo měřicí ústředna, použit pro měření několika různých fyzikálních veličin, jsou možné dva způsoby grafického znázornění těchto obvodů na provozním schématu. Jednoduchá soustava se dá znázornit značkou propojenou se značkami všech přístrojů nebo měřicích obvodů.

4

POZNÁMKA – Přístroji, který slouží pro sdělování měřené veličiny z několika měřicích míst, je nutné přiřadit jednotlivá měřicí místa určitým pořadovým číslem. Číselné označení v následujícím příkladu není součástí mezinárodního doporučení, ale je uvedeno jako jeden z možných způsobů číslování.


71

LIT


UR

LT

FT

U složitějších soustav nebo v případech, kdy není možné znázornit soustavu výše uvedeným způsobem, může se značka vyhodnocovacího přístroje společného pro několik měřených veličin zakreslit opakovaně u značek jednotlivých souvisejících přístrojů, přičemž se tyto značky propojí tenkou čarou. Při použití tohoto způsobu kreslení značek je třeba uvádět vysvětlivky, které mohou, ale nemusí být uvedeny na provozním schématu. Přístroje pro poměrovou regulaci

Regulátor udržuje konstantní poměr mezi dvěma průtočnými množstvími, oba průtoky se zapisují.

FR

FFC

Automatické cyklické snímání měřené veličiny

Je-li měřicí ústředna vybavena systémem pro automatické cyklické snímání hodnoty měřených veličin, vyznačí se tato funkce značkami takto:

72


PJI

PRCF

Technologický aparát

TJI


UJR

LT

TJI

TJI FT

LJIC TT

Kaskádová regulace

Představuje-li výstupní signál hlavního regulátoru žádanou hodnotu jednoho nebo více vedlejších regulátorů, je nutné propojit značky přístrojů tenkou čarou: TIC FIC


Systémy s kombinací několika měřených veličin

Jestliže víceparametrový regulátor označený písmenným kódem, např. UC, UIC, URC přijímá signály ze dvou nebo více přístrojů, jejichž signály nějak funkčně upravuje a ovládá jeden nebo více akčních členů, může být soubor značek vyznačen dvěma způsoby. Při znázornění jednoduchého systému se víceparametrový regulátor propojí tenkými čarami se značkami ostatních přístrojů. U složitějších systémů nebo u systémů, které se nedají znázornit jednoduše, se může značka víceparametrového regulátoru zakreslit opakovaně u značky každého souvisejícího přístroje nebo akčního členu, přičemž se tyto značky propojí tenkou čarou. Při použití tohoto způsobu kreslení značek je nutné uvádět vysvětlivky, které mohou, ale nemusí být uvedeny na provozním schématu. 5

5

POZNÁMKA – U složitějších systémů je zpravidla nutné uvést potřebné vysvětlivky na provozním schématu.


73

DT

TT

PT

Technologický aparát UC 1

LT

PRC

Programové regulace

Zapisovací regulátor průtoku, jehož žádaná hodnota se automaticky představuje podle předem stanoveného časového programu. KC

FRC

Řízení v časovém cyklu

Tři ventily se ovládají automaticky podle naprogramovaného časového cyklu, přičemž dva ventily jsou ovládány současně.

KC

74


Ruční ovládání Dálkové nastavování žádané hodnoty regulátoru H

KC

Místní (nepřímé) ovládání akčního členu

KC

Automaticky ovládaný regulační orgán se zabudovaným ručním ovládacím zařízením

PRC H

Znázornění měřicích míst neosazených přístroji

T


75

Národní příloha NA Tři různé způsoby grafického znázornění stejných obvodů podle národního doplňku uvedeného v normě ČSN 18 0060. HL LICA 123


L FICA 124

HL LICA 123

L


FICA 124

HL LICA 123


L FICA 124

76


Další související normy ISO 3511-2 – 1984 Process measurement control functions and instrumentation – Symbolic representation – Part 2: Extension of basic requirements Funkční značení měření a řízení v průmyslových procesech. Označování. Část 2: Rozšířené základní požadavky ISO 3511-4 – 1985 Industrial process measurement control functions and instrumentation – Symbolic representation – Part 4: Basic symbols for process computer, interface, and shared display control functions. Funkční značení měření a řízení v průmyslových procesech. Označování. Část 4: Základní značky pro funkce řídicích počítačů a systémů se sdíleným zobrazováním a řízením.

Obdobné mezinárodní, regionální a zahraniční normy BS 1644: Part 1:1979 Symbolic representation for process measurement control functions and instrumentation. Part 1: Basic requirements Označování procesních měřicích a řídicích funkcí a přístrojového vybavení. Část 1: Základní požadavky NF E04-203-1 8.87 Fonctions de régulation, de mesure et d’automatisme des processus industriels. Representation symbolique. Partie 1: Principes de base Funkční značení měření a řízení v průmyslových procesech. Označování. Část 1: Základní značky DIN 19 227 Blatt 1 9.73 Bildzeichen und Kennbuchstaben für Messen, Steuren, Regeln in der Verfahrenstechnik. Zeichen für die funktionelle Darstellung. Grafické značky a písmenný kód pro měření, řízení a regulaci v technologických procesech. Značky pro funkční označování . ANSI/ISA – S5.1 1984 Instrumentation Symbols and Identification.

5 Použitá literatura

77

5 Použitá literatura BOLDIŠ, P. 2004. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Část 2 – Modely a příklady citací u jednotlivých typů dokumentů. Verze 3.0 (2004) [PDF]. poslední aktualizace 11. 11. 2004 [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: BRATKOVÁ, E. 1996. Bibliografické odkazy pro seznamy a citace. Oficiální výukové stránky Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. [online]. Praha: Univerzita Karlova, 1996-11-06, poslední aktualizace 2007-10-02. [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: CROFT, A., DAVISON, R. & HARGREAVES, M. 1992. Engineering Mathematics. A Modern Foundation for Electronic, Electrical and Control Engineers. Wokingham-Reading: Addison-Wesley Publishing Company, Inc. 1992. ČMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F. & SVĚTLÁ, J. 1999. Jak napsat odborný text. 1. vyd. Praha: LEDA, 1999. 255 s. ISBN 80-85927-69-1. ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Praha: Český normalizační institut, srpen 1997. 36 s. ČSN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Praha: Český normalizační institut, 1996. 32 s.

ČVUT 2002. Bibliografické citace [online]. Výpočetní a informační centrum ČVUT, oddělení knihoven, poslední aktualizace 14. 1. 2002 [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: FARANA, R., SMUTNÝ, L., VÍTEČEK, A. & VÍTEČKOVÁ, M. 1995. Doporučované značky, zkratky a názvy z oblasti automatického řízení. 1. vyd. Ostrava: Katedra ATŘ VŠBTU Ostrava, 1995. 24 s. FARANA, R., SMUTNÝ, L. & VÍTEČEK, A. 1999. Zpracování odborných textů z oblasti automatizace a informatiky. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 1999. 68 s. ISBN 807078-737-6. FARKAŠOVÁ, B. & KRČÁL, M. 2008. Projekt bibliografické citace dle normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 [online]. 2004 – 2008 [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: FREML, V. 1984. Normalizovaná úprava písemností. 1. vyd. Praha: SPN, 1984. 130 s. HAVELKA, J. 1995. Počítačová typografie pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 1995. 248 s. ISBN 80-7169-165-8. ISO 2002. Excerpts from International Standard ISO 690-2. Information and documentation - Bibliographic references - Part 2: Electronic documents or parts thereof [online]. Ottawa: ISO (International Organization for Standardization), 2002, last update 2002-08-22. [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: KOČIČKA, P. & BLAŽEK, F. 2000. Praktická typografie. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2000. 288 s. ISBN 80-7226-385-4.

78

5 Použitá literatura

KRAUS, J. & HOFFMANNOVÁ, J. 1996. Písemnosti v našem životě. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1996. 160 s. ISBN 80-7168-301-9. KULDOVÁ, O. & FLEISCHMANNOVÁ, E. 1995. Jak psát obchodní dopisy a jiné písemnosti. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995. 192 s. ISBN 80-7168-192-X. LOKOSOVÁ, J. 1997. Integrované programové prostředky. Typografie a zpracování textů na počítači. 1. vyd. Ostrava: KAKI, 1997. 104 s. ISBN 80-02-01152-X. POLÁCH E. 1998. Pravidla sazby diplomových prací. Interní předpisy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 12. 10. 1998, poslední aktualizace 26. 1. 2000. [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: PTÁČEK, M. 1996. Češtinářský rádce. 1. vyd. Náchod: MANUÁL, 1996. 100 s. ISBN 80901824-3-7. REKTORYS, K. aj. 1973. Přehled užité matematiky. 3. vyd. Praha: SNTL, 1973. 1140 s. SKINNERS, S. M. 1992. Modern Control System Theory and Design. New York-Chichester: John Wiley and Sons, Inc., 1992. SOUČKOVÁ, B., DIBUSZOVÁ, E & ZNAMENÁČEK, J. 2008. Generátor citací vydavatelství VŠCHT Praha [online]. Vydavatelství VŠCHT Praha, 2008 [cit. 2008-03-14]. Dostupný z www: Spravočnik po teorii avtomatičeskogo upravlenija. Red. A. A. Krasovskij. Moskva: Nauka, 1987.

ŠESTÁK, Z. 2000. Jak psát a přednášet o vědě. Praha: Academia, 2000. 204 s. ISBN 80-2000755-5. ŠVEC, J. aj.1975. Příručka automatizační a výpočetní techniky. Praha: SNTL, 1975. ŠVINGALOVÁ, D. 2003. Metodické pokyny pro zpracování bakalářských prací. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2003. 43 s. ISBN 80-7083-704-7. VAVŘÍN, P. aj. 1983. Automatizační technika. Malá encyklopedie elektrotechniky. Praha: SNTL, 1983. VÍTEČEK, A., WAWRZICZKOVÁ, M. & SMUTNÝ, L. 1988. Návrh na doporučované značky, zkratky a dělení členů regulačních obvodů. Ostrava: doplňkový učební text FS VŠB Ostrava, 1988. VÍTEČKOVÁ, M. & ŠMEJKAL, L. 2002. Doporučované označení veličin v automatizaci. Automatizace, ročník 45, číslo12, prosinec 2002, s. 780-785. ISSN 0005-125X. WESTPHAL, L. C. 1995. Sourcebook of Control Systems Engineering. London-Glasgow: Chapman&Hall, 1995. Zásady pro vypracování diplomové (bakalářské) práce. Ostrava: Fakulta strojní, VŠB-TUO, 30. 4. 2003. 8 s. Zásady pro vypracování disertační práce. Ostrava: Fakulta strojní, VŠB-TUO, 30. 4. 2003. 6 s.

ZÍTEK, P. & VÍTEČEK, A. 1995. Doporučované značky, zkratky a názvy z oblasti automatického řízení. Ostrava: doplňkový učební text FS VŠB-TU Ostrava, 1995.

Číslo skladové:

2315

Určeno pro posluchače:

3. r. FS, 5. r. FS

Autor:

Radim Farana, Lubomír Smutný, Antonín Víteček Miluše Vítečková, Renata Wagnerová

Katedra, institut:

Automatizační techniky a řízení

Název:

Doporučení pro psaní odborných textů z oblasti automatizace a informatiky

Místo, rok, vydání:

Ostrava, 2008, 1. vydání

Počet stran:

80

Vydala:

VŠB – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA 17. listopadu 15/2172 708 33 Ostrava - Poruba

Tisk:

REPRONIS Jiří Němec Nádražní 93, 701 00 Ostrava 1

Náklad:

200

Tématická skupina:

17

ISBN 978 - 80 - 248 - 1925 - 9

300

352

DoporuËenÌ pro psanì odborn ch text z oblasti automatizace a informatiky

Recommend Documents