1. ČERVENCE Žijte jako děti světla (…), zkoumejte, co se líbí Pánu. – Efezským 5:8, 10 [ČSP] Jsme-li posvěceni Bohu skrze pravdu, je-li naše vůle mrtvá a vůle Pána plně přijata za naši – v myšlenkách, slovech a činech –, dosáhli jsme Boží vůle a získáme cenu jako „vítězové“, a to i kdybychom nikdy neměli příležitost pronášet kázání, dávat almužnu chudým nebo nikdy netrpěli kvůli pravdě jako mučedníci. Všimněte si dobře těchto slov: „Toto je vůle Boží [týkající se vás], vaše posvěcení.“ Ať nic nezatemní a nezahalí tuto pravdu – ani jiné pravdy, ani bludy. Ať ona vládne našemu jednání a pak, je-li Boží vůle opravdu naší vůlí, budeme mít jasně vyznačenou stezku, což je velmi důležité. Děti světla jsou Bohu posvěcení lidé, kteří vlastní pravdu. Přizpůsobují svoje jednání doktrínám, předpisům, zaslíbením, napomenutím, proroctvím, historiím a předobrazům obsaženým v Božím slově. Neustále také studují Slovo a snaží se použít jeho principy za různých životních okolností. Díky tomu zjišťují, co je Bohu milé, a mohou pak v souladu s tím jednat.
Souběžné verše: Matouš 5:14–16; Jan 12:46; 13:13; 2. Korintským 4:6; 1. Tesalonickým 5:5; 1. Janův 1:7; 2:6, 9, 10; Římanům 12:2; Efezským 5:2, 15, 17; 1. Tesalonickým 4:3; 5:24; Filipským 1:10; 1. Timoteovi 2:3. Písně: 315, 1, 20, 196, 71, 125, 154. Poems of Dawn, 77: Not Seeing, Yet Believing. Tower Reading: R 5446. Otázky: Snažil jsem se v tomto týdnu, jako dítě světla, zkoušet svou povahu, motivy, myšlenky, slova a činy? Jak? Proč? Za jakých okolností? S jakými výsledky?
2. ČERVENCE Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme. – 1. Korintským 4:12 [ČSP] Jste-li věrní žáci (v Kristově škole), brzy uvidíte, že dokonalý zákon svobody, Kristův zákon, rozeznává myšlenky a úmysly srdce. Ačkoliv musíte nenávidět veškerý hřích, nemůžete nenávidět hříšníka a zároveň musíte mít ve svém srdci zdokonalenou Boží lásku. Mámeli třeba jen hořký pocit vůči těm, kdo nás pomlouvají a jsou vůči nám zlomyslní, musíme s tím bojovat. Budeme-li takto činit, plně zvítězíme a každá buňka v našem těle bude v milém souladu s pokyny našeho Velikého učitele: „Milujte své nepřátele (…), modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují.“ Žehnejte a neubližujte. Kvůli loajalitě vůči Bohu a jeho věci je Boží lid cílem urputných obvinění hříšných lidí. Neměl by jim však oplácet urážku urážkou, ale raději se vůči nim chovat laskavě a dobrosrdečně. Boží lid musí vydržet různé formy rafinovaného a hrubého pronásledování, ale místo aby odplácel zlým zlé, má tiše snášet špatné zacházení.
Souběžné verše: Skutky 23:2; 16:23; 14:19; 2. Korintským 11:23–27; 1. Timoteovi 4:10; Matouš 5:44; 1. Petrův 2:23; 3:9; Lukáš 23:34; Skutky 7:60; Římanům 12:20; Skutky 22:22; 24:5. Písně: 299, 3, 57, 93, 305, 325, 326. Poems of Dawn, 67: If I Could Know. Tower Reading: R 5172. Otázky: Jaké zkušenosti byly v tomto týdnu spojeny s myšlenkou tohoto verše? Jak jsem je přijal? Jaký byl jejich přínos?
3. ČERVENCE Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. – Žalm 16:8 Ten, kdo naprosto pohřbil vlastní vůli v Pánově vůli, nepozná zklamání, ale v každé životní události vidí Boží vedení a dohled. Slyší také Boží slovo, jež ho ujišťuje, že „těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí“. Jedním z důkazů dosažení plnosti srdce je schopnost trpělivě přijmout odpor velkého protivníka, světa a vlastního těla – odevzdaně, bez reptání, radostně – jako část kázeňské zkušenosti, již nám vyměřil všemoudrý a milující Pán. Boží lid staví Boha na prvním místě ve všech životních záležitostech. Když se jeho zájmy střetávají s Pánovými, obětuje pro Pána vlastní přání. Pán je tedy cílem veškerého jeho úsilí. On je jeho hlavní oblíbenec. On jej také miluje nade všechny ostatní. Je na jeho straně a v žádném případě nedovolí, aby odpadl od své vytrvalosti a skutečnosti, že stojí před ním.
Souběžné verše: Exodus 15:2; Deuteronomium 10:12; 13:4; Žalm 37:4; 45:11; 66:8, 9; 73:25, 26; 91:14; Izajáš 12:2; 33:22; Daniel 3:17; Marek 12:29–33; Římanům 8:35–39; Judův 24. Písně: 176, 177, 165, 339, 114, 307, 228. Poems of Dawn, 297: Our Father’s at the Helm. Tower Reading: R 4060. Otázky: Jak jsem ve zkouškách tohoto týdne stavěl Pána na první místo? Jak jsem tím zachoval své postavení?
4. ČERVENCE Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? – Izajáš 53:1 Povolání církve v nynějším čase dovoluje svítit jejímu světlu a tím vyvolává pronásledování. Dovoluje také trvat v těchto pronásledováních pro spravedlnost a náležitě se vycvičit v trpělivosti, bratrské laskavosti, soucitu a lásce k pronásledovatelům a ke všem lidem. Ať tedy všichni, kteří vidí tuto odměnu a světlo Boží slávy, jež svítí ve tváři našeho Pána Ježíše Krista, budou věrni Otcovým podmínkám, povolání a službě. Nechť věnují pozornost tomuto úřadu (službě), jejž přijali, a ať neochabují a nenechají se odradit bez ohledu na to, zda je lidé poslouchají či nikoliv anebo o nich smýšlejí nebo mluví špatně. Ať pamatují, že na konci zkoušek budou podávat zprávu samému Pánu – až on bude shromažďovat své klenoty. Boží lid nese naší ubohé a padlé rase poselství, které velmi rozveseluje srdce, a také poselství, jež je zcela přizpůsobeno jejím potřebám. Přesto jak málo je těch, kteří je přijímají do dobrých a poctivých srdcí! Podstatou tohoto poselství je ukřižovaný Kristus, moc a moudrost Boha, ale kvůli nepřijímání tohoto poselství svět nemůže rozpoznat Krista jako Jehovova mocného zástupce. Neměli bychom se nechat odradit kvůli nevíře světa, protože právě takto pohlíží on na křesťanské učednictví.
Souběžné verše: Jan 1:7, 12; 12:38; Římanům 10:16, 17; Jan 7:5; 1. Korintským 1:18, 19, 24; 2:8; 2. Korintským 4:3, 4; Matouš 11:25; 13:13–15; 16:17; Římanům 1:16, 17. Písně: 116, 70, 260, 54, 23, 49, 315. Poems of Dawn, 91: Into His Marvelous Light. Tower Reading: R 3589. Otázky: Svědčil jsem v tomto týdnu o Pánu? Za jakých okolností? Jak bylo moje svědčení přijato? Jaký účinek mělo na mě a na ostatní?
5. ČERVENCE Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista. – 2. Korintským 10:4, 5 [ČSP] Pamatujme, že první podmínkou Božího přijetí je loajální poslušnost jeho slovu – důkaz lásky k němu a víry v něj. Pamatujme také, že další kvalifikací, kterou bude od nás očekávat, je láska k bratřím, připravenost k tomu, abychom byli, konali, trpěli a abychom zemřeli za ty, kdo opravdu a skutečně jsou posvěcenými Božími dětmi a snaží se jít jeho cestami. Zbraně našeho boje jsou opakem tělesných zbraní. Jsou jimi Duch a Slovo našeho Boha. Tyto zbraně jsou však dostačující k tomu, aby v nás svrhly pevnosti zla, vykořenily výmysly a všechny věci, jež rodí pýchu. Umožňují nám podrobit naši povahu, myšlenky, motivy, slova a jednání Kristovi, naší hlavě. To všechno dokazuje, že naše zbraň je účinná.
Souběžné verše: Efezským 6:12–18; 1. Tesalonickým 5:8; 1. Timoteovi 1:18; 6:12; 2. Timoteovi 2:3; 4:7; 1. Korintským 2:4; 2. Korintským 6:7; 13:3, 4; 1. Korintským 1:19. Písně: 266, 20, 272, 198, 183, 130, 13. Poems of Dawn, 127: Gideon’s Army In Antitype. Tower Reading: R 5889. Otázky: Co jsem udělal v tomto týdnu v Kristově boji? Jak? Proč? S jakými výsledky?
6. ČERVENCE Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. – Žalm 25:12 Není naší věcí kontrolovat zkoušky a obtíže, které nás mohou trápit. Máme učinit bezvýhradné posvěcení sebe samých Pánu a na něm nechat rozhodnutí, jak velké budou naše zkoušky a soužení a jak velké budou oběti spojené s následováním jeho vedení. Pán může shledat, že někteří více než jiní potřebují specifické zkoušky, a také, že věci, jež by byly pro některé velkou zkouškou a znamenaly by významnou oběť, pro druhé, kvůli větší lásce k Pánu a jeho záležitostem a kvůli větší horlivosti v službě, by mohly být, jak to vyjadřuje apoštol o svých vlastních, „krátkým a lehkým soužením působícím přenesmírnou váhu věčné slávy“. Bát se Hospodina znamená ctít ho. Muž, jenž ctí Boha, poslouchá jej z povinné a nezištné lásky. Takového člověka se Bůh zavazuje učit cestu života, vede jeho srdce a mysl k tomu, aby zavrhoval cesty zla a aby se jim vyhýbal a aby naopak miloval a vybíral cesty spravedlnosti. Je-li naše úcta k Bohu opravdová, můžeme bezvýhradně důvěřovat, že učiní naši cestu jasnou a že se naše víra naplní.
Souběžné verše: Deuteronomium 4:10; 10:12, 20, 21; Jozue 24:14; 1. Samuelova 2:30; 12:24; 2. Paralipomenon 19:7; Žalm 2:11; 4:5; 25:13, 14; 33:8, 18; 34:8, 10, 12; 89:8; 103:13; 145:19; Přísloví 1:7; Izajáš 8:13; Matouš 10:28; Skutky 13:16, 26; 2. Korintským 7:1; Židům 12:28; Zjevení 11:18. Písně: 145, 11, 45, 55, 83, 46, 136. Poems of Dawn, 112: Lead Me. Tower Reading: R 2208. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu moje zkušenosti v souvislosti s tímto veršem? Jak jsem je použil? S jakým výsledkem?
7. ČERVENCE Hle, Beránek Boží. – Jan 1:36 [ČSP] Všichni Pánovi služebníci by měli věnovat pozornost nikoliv sobě, ale Pánu. Ať každý z nás zaměří svoji energii na ukazování lidem nikoli sebe sama, ale Beránka Božího. Skromnost je klenot, bez ohledu na to, kde je nalezena. Je jednou z vlastností Ducha, jež by se měli všichni posvěcení Pánu snažit ve velké míře rozvíjet a dobře vybrousit. Pamatujme, že následování Ježíše v nejlepším slova smyslu znamená kráčet jeho stezkami, usilovat o jednání v rámci možností tak, jak by dnes jednal on, a učit se z toho, co on osobně činil a říkal a také z instrukcí, jež pro nás zanechal prostřednictvím apoštolů, ohledně cesty spoluúčasti v jeho utrpeních a cesty ke slávě i k odměně v jeho království. Kristus je Beránek Boží, protože byl vybrán jako neposkvrněný 10. nisanu a zabit za Boží lid jako paschální Beránek dne 14. nisanu. Podrobil se smrti jako beránek a jeho krev, nanesena na veřeje a nadpraží Božího domu, zastavuje ruku druhé smrti, aby nám neublížila. Máme privilegium jíst jeho pečené tělo s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy a také hořkými bylinami pronásledování atd. a zároveň stojíme přepásáni, obuti, s holí v ruce na cestě k protiobraznému Kanaánu.
Souběžné verše: Izajáš 45:22; 65:1, 2; Židům 12:2; Genesis 22:7, 8; Exodus 12:3; Izajáš 53:7; Jan 1:29; Skutky 8:32; 1. Petrův 1:19; Zjevení 5:6–14; 14:1, 4; 19:7–9; 21:14, 22, 23; 22:1, 3. Písně: 190, 5, 28, 168, 178, 157, 155. Poems of Dawn, 31: A Present Help. Tower Reading: R 4998. Otázky: Díval jsem se v tomto týdnu na Beránka Božího? Jak? S jakými výsledky?
8. ČERVENCE Boží dům, jímž je církev živého Boha. – 1. Timoteovi 3:15 Církev Páně, jediná, k níž se vztahuje název ecclesia neboli církev, je tak bezvýznamná, tak nenápadná a poměrně chudá v bohatství tohoto světa, že není rozpoznána ani rozpoznatelná ze světového hlediska. Není dílem člověka ani není řízena člověkem. Jména jejích členů nejsou zapsána na zemi, ale v nebi (Židům 12:23). Její hlavou a biskupem je Pán, jejím zákonem je jeho slovo. Má jen jednoho Pána, jednu víru, jeden křest. Tato církev je postavena na svědectví svatých apoštolů i proroků a samotný Ježíš Kristus je jejím základním kamenem. V řečtině slovo „církev“ naznačuje vyvolené charaktery Božích lidí. Jsou vskutku „povolaní“, protože Pán je oddělil od království tmy i vlády Satana a přivedl do království drahého Božího Syna a pod jeho vládu. Pilířem, jenž udržuje církev, a základem, na němž je postavena, je Ježíš Kristus, její Pán. Založena na této skále bude trvat věčně.
Souběžné verše: Izajáš 62:12; Matouš 15:13; 16:18; Židům 12:23; Efezským 1:22, 23; 2:20–22; 5:23–32; Jan 15:1–8; Římanům 12:4, 5; 1. Korintským 3:9; 12:12–28; 2. Korintským 6:16; Židům 3:6; Zjevení 21:2, 9, 10. Písně: 281, 6, 23, 170, 322, 58, 72. Poems of Dawn, 13: The True Church. Tower Reading: R 3143. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu moje zkušenosti vztahující se k církvi? Jaký měly na mě vliv? S jakými výsledky?
9. ČERVENCE Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. – Jan 10:4 [ČSP] Hlas Dobrého pastýře je takovou směsí různých zvuků, jež nemůže napodobit žádný jiný hlas. Jeho hlas zní akordem spravedlnosti, smíšeným s akordem lásky, a ve všem se ozývá moudrost a moc. Teorie, plány a návrhy lidí a ďáblů nemají tak harmonické znění jako poselství, jež nám prostřednictvím svého Syna poslal Velký pastýř. Navíc skutečné ovce slyší hlas Velkého pastýře a ten, jako žádný jiný, uspokojuje jejich přání. Nebudou už déle v nebezpečí, že budou přilákáni k jiným zvukům nebo hlasům, teoriím a plánům, ale všem dají odpověď: „Ježíš mě uspokojil, Ježíš je můj.“ Pán vyvedl své ovce z Mojžíšovy smlouvy díky své smrti a jejich posvěcení se jemu. Stejně jako skutečný pastýř, on je nehnal, ale vedl a ony ho následovaly do zelených pastvin, klidných vod slova a požehnaných cest spravedlnosti. Ovce poznají jeho hlas – pravdu – po jejím sladkém, utěšujícím a harmonickém znění, jež je pro ně životem.
Souběžné verše: Ezechiel 34:2, 12, 14, 23; Jan 14:6; Římanům 5:1, 2; Židům 10:19–22; Jan 10:1–18; 15:13; Žalm 23:1–4; Židům 13:20; 1. Petrův 5:4; Zacharjáš 11:17; Nahum 1:7; 1. Korintským 8:3; 2. Timoteovi 1:12; Izajáš 53:6. Písně: 284, 286, 288, 257, 12, 87, 145. Poems of Dawn, 70: The Lord My Shepherd. Tower Reading: R 4732. Otázky: Jak Ježíš jako pastýř a já jako ovce jsme se navzájem ovlivňovali v tomto týdnu? Za jakých okolností? S jakými výsledky?
10. ČERVENCE A všichni o něm začali podávat příznivé svědectví a podivovat se poutavým slovům, která vycházela z jeho úst. – Lukáš 4:22 [PNS] Měla by to být pravda, pokud možno, o všech Pánových následovnících. Jejich řeč by měla být plná laskavosti, umírněnosti a vyplývat ze srdce plného sympatie k pravdě a ke všem, jež ji milují a hledají. Jejich slova by měla být vždy v mezích slušnosti a spravedlnosti a také přísně v souladu s Pánovým slovem. Jejich chování a jednání, jako živých dopisů, by mělo být shodné s jejich slovy, aby se i jejich nepřátelé divili a uvědomili si, že oni byli s Ježíšem a učili se od něj. Poutavá slova, která vycházela z jeho úst, byla krásná, hluboká, příjemná a užitečná. Dokázala, že Ježíš byl velký a přesvědčivý řečník a nejvlídnější kazatel. Jeho mimořádná schopnost v tomto ohledu vzbuzovala údiv a obdiv mezi jeho posluchači a byla příčinou, že mu mimoděk přiznali prvenství ve veřejné řeči. „Nikdy tak člověk nemluvil jako tento člověk.“
Souběžné verše: Žalm 45:2; Přísloví 15:23; Kazatel 10:12; Izajáš 50:4; Matouš 7:28, 29; 13:54; Marek 1:22; 6:2; Lukáš 4:32, 36; 21:38; Přísloví 25:11; Římanům 15:4; Jan 7:45, 46; 13:31–17:26. Písně: 22, 49, 311, 322, 264, 83, 97. Poems of Dawn, 7: The Word of God. Tower Reading: R 3795. Otázky: Která část Slova mě v tomto týdnu zvlášť dojala? Za jakých okolností?
11. ČERVENCE Kdo je narozen [angl. – zplozen] z Boha, nehřeší; ale (…) střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká. – 1. Janův 5:18 [ČSP] Tak dlouho, jak srdce (mysl a vůle) je svaté, v harmonii s Bohem a spravedlností, tj. tak dlouho, jak duch svatosti je v nás, nová mysl nemůže souhlasit s hříchem, ale musí být a je jeho odpůrcem. Přestože bojujeme v mnoha bitvách s údy našeho padlého a slabého lidského těla, s jeho choutkami a touhami, jsme odděleni od těla a lišíme se od něj. Vady a nedokonalosti těla nejsou přičteny nové mysli v Kristu Ježíši, ale jsou považovány za přikryté, skryté pod zásluhou výkupné oběti našeho Pána. Nové stvoření je zplozeno z Boha. Je duchovní vlastností v každé části mozku, jež mu umožňuje ochotně spolupracovat v plnění Boží vůle. Proto nové stvoření, jež si přeje a činí Boží vůli, nikdy nehřeší. Toto nové stvoření střeží myšlenky, motivy, slova a činy, aby je podrobilo Boží vůli, a tím zabránilo protivníkovi znečistit osobu zplozenou z Boha.
Souběžné verše: Jan 1:13; 3:3–5; Jakubův 1:18; 1. Petrův 1:5, 23; Římanům 7:17; Judův 20, 21, 24, 25; Lukáš 22:31, 32; Římanům 16:20; 2. Korintským 4:4; 11:3; Jan 8:44; 1. Janův 2:13, 14. Písně: 136, 183, 21, 82, 78, 130, 184. Poems of Dawn, 50: God Knows. Tower Reading: R 5742. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu moje zkušenosti v souvislosti s tímto veršem? Jak jsem je přijal? S jakým výsledkem?
12. ČERVENCE Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. – Jan 8:36 Praví učedníci, již věnují pozornost slovu Velkého učitele a ve všech věcech se snaží být jeho učedníky, jsou nejen osvobozeni od pověr a neznalosti, ale také od služby hříchu. Místo toho získávají schopnost správného vyhodnocení vlastních, přirozených slabin a vad a také schopnost vyhodnocení Božích myšlenek – pravdy. Proto tato svoboda je svobodou, jež žehná, a ne poškozuje, přivádí k pokoře místo k pýše a vychloubačnosti, přináší trpělivost místo hněvu, velkorysost a laskavost místo škodolibosti a sobectví i radost a mír místo nespokojenosti a hořkosti ducha. Skutečně svobodnými nás vskutku může učinit jen Syn. Syn Boha je velikým osvoboditelem. Uvolňuje nejvíce politováníhodné otroky z nejnesnesitelnějšího otroctví (Satana) a z rukou nejkrutějších utiskovatelů (hříchu, bludu, sobectví, světskosti, smrti a pekla). On jim dává nejlepší druh nádherné svobody, jež ochotně činí Boží vůli z nejčistších pohnutek – víry, naděje, lásky a poslušnosti – s cílem získat věčný život. Toto všechno je dar jeho lásky, možný díky nejvýjimečnější oběti a službě popsané v análech světové historie.
Souběžné verše: Izajáš 49:24–26; 61:1–3; 63:4; Lukáš 4:18; Jan 8:31–35; Římanům 7:22, 23; 8:2; 2. Korintským 3:17; Galatským 3:28; 5:1; Koloským 3:11; 1. Janův 1:7–9; Zjevení 1:5; 5:9. Písně: 246, 54, 15, 132, 194, 255, 95. Poems of Dawn, 98: A Little Talk With Jesus. Tower Reading: R 5506. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu moje zkušenosti s křesťanskou svobodou? Jak jsem je přijal? S jakým výsledkem?
13. ČERVENCE Sám Satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. – 2. Korintským 11:14, 15 Na dotaz, jaký zájem může mít Satan v konání dobra, odpovídáme, že protivník nepřevléká šaty anděla světla a milosrdenství kvůli tomu, aby vedl ke Světlu světa, ke Kristovu kříži a k Bibli, ale proto, aby od těchto odvedl k jiným nadějím spásy a k jinému učiteli, aby svedl, kdyby to bylo možné, i vyvolené. Pamatujme, že slova našeho Pána naznačují, že když věci dospějí k tomu, že Satan bude vyhánět Satana a léčit onemocnění, bude to zřetelný důkaz, že se jeho trůn chvěje a blíží k pádu; jinými slovy, bude to poslední úsilí protivníka ke svádění. V Satanovi máme nepřítele, jenž zkouší naše srdce. V konfliktu s ním, ponecháni sami sobě a bez pomoci, bychom byli kvůli jeho veliké lstivosti jako trpaslíci v rukou obra. Je tak lstivý, že může způsobit, že se dobro bude zdát zlem a zlo dobrem. Pro své vlastní sobecké účely způsobuje, že se jeho služebníci zdají být služebníky spravedlnosti, aby (kdyby to bylo možné) svedl i vyvolené. A proto bychom měli, kvůli za všech okolností klamným intrikám jeho i jeho služebníků, stále bdít.
Souběžné verše: Genesis 3:1–5, 13–15; Jan 8:44; 2. Korintským 11:3, 4, 13; 2. Tesalonickým 2:9; Zjevení 12:9; 20:1–3, 7–9; Skutky 20:29–31; Římanům 16:17; Galatským 1:8; Filipským 3:18, 19; 2. Timoteovi 3:1–9; 2. Petrův 2; 1. Janův 4:1–6; 2. Janův 7–10; Judův 4–19; Zjevení 2:2, 13–15, 20–24. Písně: 49, 22, 296, 311, 315, 332, 343. Poems of Dawn, 109: My Prayer. Tower Reading: R 5799. Otázky: Snažili se mě v tomto týdnu Satan a jeho služebníci svádět? Jak? Podlehl jsem, nebo zvítězil? S jakými výsledky?
14. ČERVENCE Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. – Efezským 4:31 [ČSP] Pokročilý křesťan z hlediska hlubokého ocenění Božího zákona vidí, že v Božích očích nenávist je vraždou, pomluva zabitím a poškozování dobrého jména bližního je krádeží a loupeží. Každá z těchto věcí prováděná v církvi, mezi lidmi hlásícími se k Bohu, je dvojnásobným zlem – vraždou a loupeží bratra. Jediná výjimka z pravidla „nemluvit špatně o komkoliv“ může platit tehdy, víme-li o absolutní nutnosti vyjevit zlo, což není přáním našeho srdce, ale činíme tak z nezbytnosti – z lásky k druhým, kteří by jinak mohli být poškozeni. Hořkost, zuřivost, hněv, pomluvy a zloba jsou skutky těla. Svatým tedy se sluší je odstranit. Měli bychom proti nim uplatnit víru, naději, lásku, trvalé odhodlání a očisťující sílu Slova. S pomocí těchto dobrých vlastností se snažme odtrhnout od nich naše city, odvést naši pozornost, přemoci a vytlačit je a stát se vůči nim lhostejnými.
Souběžné verše: Římanům 12:14, 18–21; Koloským 3:8, 13, 19; Titovi 3:2; Jakubův 3:5–18; 4:11; 1. Petrův 2:1, 23; 3:9; 1. Korintským 13; Efezským 4:26, 32; 5:1,2; 2. Korintským 3:12–18. Písně: 194, 130, 198, 215, 95, 196, 165. Poems of Dawn, 199: So As By Fire. Tower Reading: R 4759. Otázky: Jaké zkušenosti v tomto týdnu byly spojeny s tímto veršem? Jak jsem je přijal? S jakými výsledky?
15. ČERVENCE A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek (…), ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. – 1. Korintským 13:3 [ČSP] V naší službě druhým nesmíme zapomenout, že peníze nejsou jedinou věcí, jež lidé nutně potřebují; někteří nepotřebují peníze, ale lásku a soucit. Náš Pán byl jedním z nich. Jeho láskyplné srdce nacházelo poměrně málo společenství ve více nebo méně nekalých myslích i těch nejvznešenějších z hříšné rasy, tj. jeho apoštolů. Zdá se, že v Marii nalezl hloubku lásky a oddanosti, jež byla pro něj vůní sladkého kadidla, osvěžením, povzbuzením a posilněním. Marie zřejmě více než ostatní uznala velikost charakteru Mistra. Nejenže s potěšením sedávala u jeho nohou, aby se od něj učila, ale také mu nadšeně projevovala svoji oddanost a lásku, bez ohledu na náklady s tím spojené. Slova apoštola předpokládají možnost dávání z popudů jiných než milosrdenství. Když o tom uvažujeme, rozpoznáváme pravdivost jeho sdělení ze skutečnosti, že někteří dávají pro zpupnost, někteří na odiv, jiní kvůli zisku a ještě jiní ze závisti a kvůli sporům. Takové dobrodiní, místo aby přineslo prospěch, očividně kazí charakter. Dávání musí vyplývat z Boží lásky, aby zároveň žehnalo tomu, kdo dává, i tomu, kdo přijímá.
Souběžné verše: Jan 13:34; 1. Korintským 13:1, 2, 4–13; 16:14; 2. Korintským 9:7; Matouš 6:1–4; 7:22, 23; Přísloví 17:9; Galatským 5:6; 1. Tesalonickým 4:9; 2. Tesalonickým 1:3; 1. Timoteovi 1:5; 1. Petrův 4:8; 1. Janův 3:14–18. Písně: 170, 165, 166, 22, 201, 95, 105. Poems of Dawn, 157: I Was Longing to Serve My Master. Tower Reading: R 5926. Otázky: Z jakých popudů jsem činil dobro v tomto týdnu? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? Za jakých okolností a s jakými výsledky?
16. ČERVENCE Naplňujte se Duchem. – Efezským 5:18 [ČSP] Míra našeho „naplnění“ bude odpovídat míře našeho vyprazdňování se z ducha svévole a naplňování se duchem víry a poslušnosti. Ačkoli se poslušnost musí projevit v každodenním životě, Pán si obzvláště váží u svých posvěcených lidí poslušnosti úmyslu, vůle a srdce. Proto osoby, jejichž srdce jsou naprosto loajální vůči Bohu, mohou být jemu milé, avšak vůbec se nemusejí líbit těm, s nimiž přijdou do styku. Naproti tomu jiní, velmi vážení mezi lidmi kvůli vnější morálce, mohou být z pohledu Boha v „ohavnosti“ kvůli chladu a nepoctivosti srdce. Ten, kdo má novou naději a nového ducha, bude usilovat nejen o čistotu myšlenek, ale také slov a skutků – ve všech vnitřních a vnějších záležitostech. Naplnění Duchem znamená pro Kristovy učedníky, že jsou pod vedením prvořadých vlastností, harmonicky přizpůsobených sobě navzájem. Získat takové naplnění znamená věrně užívat Božího ducha, slova a prozřetelnosti. Setrvávání v takovém naplnění vede nejen k vytříbení charakteru směrem ke Kristově podobě, ale také činí způsobilým ke království s ním. S takovým naplněním se Duchem je spojen slib nynějšího i budoucího života.
Souběžné verše: Marek 13:11; Lukáš 11:13; Jan 3:34; 7:38, 39; 14:16, 17, 26; Skutky 4:8, 31; 5:32; 6:5; 9:31; 11:24; 13:52; Římanům 5:3–5; 8:1–16; 1. Korintským 2:4, 10–14; 3:16; 2. Korintským 3:3, 6, 17, 18; Galatským 5:16, 17, 22, 25. Písně: 198, 90, 91, 95, 128, 1, 201. Poems of Dawn, 150: The Watered Lilies. Tower Reading: R 5912. Otázky: Naplňoval jsem se v tomto týdnu Duchem? Jak se to uskutečnilo? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? S jakými výsledky?
17. ČERVENCE Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem. – Izajáš 26:3 [ČSP] Není to pokoj, jenž dává svět, nebo pokoj vyplývající z lhostejnosti, lenosti, pohodlnosti nebo fatalismu. Je to Kristův pokoj – „můj pokoj“. Když se ohlédneme zpět, můžeme vidět, že si Mistr uchovával pokoj s Bohem za každých okolností. Je to pokoj, jenž bezvýhradně důvěřuje Boží moudrosti, lásce, spravedlnosti a moci – pokoj, jenž pamatuje na milostivé zaslíbení, které bylo dáno Hospodinovým věrným, že jim rozhodně nic neublíží a že všechny věci napomáhají k dobrému těm, kdo milují Boha. Tento pokoj může přijmout vírou všechno, co Boží prozřetelnost dovolí, a také může prohlédnout přes slzy s radostným očekáváním konečných požehnání, jež slíbil Mistr a jejichž pouhou předzvěstí je současný pokoj a radost. Aby mysl byla upevněna v Pánu je nutné nejen ospravedlnění a posvěcení, ale také věrné dodržení jejich podmínek. Jen těm, kdo jsou upevnění v Pánu, Bůh slíbil dokonalý pokoj. Tento pokoj není lidským odpočinkem srdce a mysli. Je to pokoj Boží, jímž se jako posvěcení mají výsadu těšit – pokoj, jenž se zvyšuje v délce, hloubce, výši a šíři v poměru k úplnosti jejich ducha posvěcení.
Souběžné verše: Žalm 29:11; 119:165; Izajáš 54:10, 13; Jan 14:27; Římanům 8:6; 15:13, 33; Efezským 2:14–17; Filipským 4:7, 9; Koloským 1:20; 3:15; Židům 4. Písně: 56, 109, 110, 244, 273, 233, 307. Poems of Dawn, 178: God's Perfect Peace. Tower Reading: R 5431. Otázky: Střežil mě v tomto týdnu dokonalý pokoj? Proč a jak? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? S jakými výsledky?
18. ČERVENCE V posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou (…) zrádní, nadutí, milující rozkoš spíše než milující Boha. – 2. Timoteovi 3:1, 4 [ČSP] Skutečný křesťan není „nadutý“, naopak, jeho posvěcení Pánu provedlo obrazné stětí. Ztratil svou hlavu, vzdal se vlastní vůle, svého vlastního já a jako učedník Ježíše Krista se podrobil plné kontrole Ježíše, hlavy. Proto se skutečný křesťan v každé životní záležitosti, jak v radostech, tak i v těžkostech a zkouškách, obrací pro pokyny k své hlavě, aby věděl, jak a co má dělat a mluvit, aby dokonce i jeho myšlenky byly v úplné shodě s Boží vůlí v Kristu. Žijeme v posledních dnech a podle popisu apoštola je tato doba nebezpečná nejen ve světě, ale také mezi křesťany. Zde popsaní „tito [v řečtině člen určitý] lidé“ patří ke třídě protiobrazného Jannésa a Jambrésa (v. 8). Jsou opravdu zrádní vůči svému Pánu a bývalým bratrům, jež, stejně jako kdysi dávno Jidáš, prodávají pro zisk. Ve své tvrdošíjnosti jsou skutečně „nadutí“. Život v sebezapření, vyplývající z lásky k Bohu, ztratil pro ně svůj půvab, odumřel kvůli jejich zálibě v oddávání se sobectví a světskosti.
Souběžné verše: 1. Timoteovi 4:1, 2; 2. Petrův 2:1–3, 10–22; 3:3; 1. Janův 2:18, 19; 2. Janův 7, 10, 11; 3. Janův 9–11; Judův 3, 4, 8–19; Židům 6:4–6; 10:26–29; 1. Janův 5:16. Písně: 318, 1, 12, 78, 130, 136, 198. Poems of Dawn, 265: The Coming Storm. Tower Reading: R 5413. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu postřehy v souvislosti s tímto veršem? Jaký to na mě mělo účinek?
19. ČERVENCE Což nemám pít kalich, který mi dal Otec? – Jan 18:11 Jak krásně září ve všech malých záležitostech služby pokora našeho drahého Vykupitele! Dokonce i ve chvíli, když se vzdává svým nepřátelům, se nechlubí, že jeho jednání je dobrovolné, ani nehledá slávu jako mučedník! Prohlašuje jednoduchou pravdu, že to po něm žádá Otec, jako důkaz jeho osobní loajality vůči němu. Pokládá sám sebe za Božího služebníka, za Syna, jenž se naučil poslušnosti z utrpení, jímž prošel. Snad žádná jiná lekce není pro Pánovy následovníky nutná tak, jako ochota pít z kalicha, jejž nalévá Otec – uznání, že Otec vede a řídí naše záležitosti, protože jako učedníci Pomazaného patříme jemu. Kalich znázorňuje šťastné a bolestivé zkoušky. Protože nic nepřichází na svaté náhodou a všechny věci v jejich životě jsou z Otcovy vůle, rozpoznávají tyto zkoušky jako kalich, jejž jim Otec nabízí k pití. Stejně jako to bylo s jejich Mistrem, mělo by být i pro ně zcela samozřejmé, že mají vždy spokojeně pít tento kalich, pokud možno, s vděčným a uznalým srdcem k Boží slávě a ku prospěchu sebe i druhých.
Souběžné verše: Jób 13:15; Žalm 119:75; Jeremjáš 10:19; Matouš 20:22; 26:39, 42; Lukáš 22:20; Římanům 5:3–5; 1. Korintským 10:16, 21; 2. Korintským 7:4; Filipským 3:8; Žalm 23:5; 116:13; Izajáš 51:22, 23. Písně: 168, 276, 5, 299, 325, 326, 134. Poems of Dawn, 237: The Angel of Gethsemane. Tower Reading: R 5421. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu zkušenosti v souvislosti s tímto veršem? Jak jsem je přijal? S jakým výsledkem?
20. ČERVENCE Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest (…), která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. – Jan 15:1, 2 Podobně jako i nejlepší větve z révy, které dávají důkazy nesení ovoce, vyžadují čištění, tak i nejvíce upřímní a horliví mezi Božím lidem vyžadují cvičení a Pánovu prozřetelnou péči. Jinak by brzy mohli vyrůst jako větve, místo aby nesli bohaté ovoce. Skutečné Boží dítě, jehož vůle byla zcela ponořena do Pánovy vůle, není uražené ani odrazené kvůli takovému čištění. Poznalo totiž alespoň trochu vlastní neznalost a důvěřuje moudrosti Velkého vinaře. Když tedy Boží prozřetelnost omezuje jeho úsilí v určitých směrech, přijímá radostně zmaření svých plánů s ujištěním, že Pánova vůle a jeho cesty jsou nejlepší a mají za cíl žehnat. Příroda poskytla našemu Pánu mnoho ilustračních materiálů k výuce svých učedníků. Náš verš upozorňuje na vinný kmen, Krista, z něhož vyrůstají jako větve jeho členové. V Otcově péči každá z těchto větví nese ovoce Kristovy podoby. Tyto větve potřebují ustavičné čištění a prořezávání Vinařem k tomu, aby přinášely bohaté duchovní ovoce.
Souběžné verše: Jan 15:3–8; Židům 12:2–17; 13:20; Efezským 5:23; Lukáš 1:69; Jan 14:6; Židům 6:7, 8; Jan 13:10; 17:17; Efezským 5:26; 1. Petrův 1:22; Židům 12:4–14; 2. Petrův 1:2–10; 1. Janův 1:9. Písně: 67, 95, 109, 130, 136, 198, 267. Poems of Dawn, 173: Disappointment. Tower Reading: R 3544. Otázky: Jaké byly v tomto týdnu zkušenosti spojené s čištěním? Jak jsem je přijal? S jakým výsledkem?
21. ČERVENCE Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. – Jan 18:37 Oddanost našeho Pána pravdě přivedla na něj opozici, která pocházela od těch, kteří byli oslepeni protivníkem. Vydávání svědectví pravdě ho stálo život a odevzdání života v obraně pravdy bylo výkupní cenou. Všichni Pánovi následovníci by měli obdobně vydávat svědectví pravdě – pravdě o Božím charakteru a jeho plánu. Vydávání svědectví pravdě stojí všechny opravdové následovníky Ježíše život, když přináší sami sebe jako živou, svatou oběť, přijatelnou pro Boha skrze Ježíše Krista. Ať každý, kdo doufá, že bude mít podíl na království spolu s Princem života, vydává svědectví pravdě – dobré vyznání týkající se království, jeho základu a konečné stavby ve slávě. Náš Pán měl na tomto světě specifickou misi. Bylo jí vydání svědectví pravdě, nikoliv ve všech jejích sférách, ale v náboženských aspektech. Tuto misi svěřenou mu Otcem provedl poctivě. Využil každou příležitost, vhod nebo nevhod, aby posunul svou misi kupředu. Ani strach z opozice a ani touha po lidské přízni nebyly schopny svést jej z cesty věrnosti.
Souběžné verše: Izajáš 55:4; 1. Timoteovi 6:13; Zjevení 1:5; 3:14; Římanům 15:8–12; Matouš 7:21–23; 10:32,33; Jan 1:15–18; 9:22–38; 12:42,43; Římanům 10:8–10. Písně: 44, 116, 210, 164, 260, 272, 275. Poems of Dawn, 46: The Narrow Way. Tower Reading: R 5720. Otázky: Dával jsem v tomto týdnu svědectví pravdě? Jak? Proč? S jakými výsledky?
22. ČERVENCE Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušení v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. – Žalm 34:19,20 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane. – Přísloví 24:16 Jestliže prohlásíme, že jsme sešli na špatnou cestu, jež je nenapravitelná, můžeme předpokládat, že to přinese zklamání, což také Pán předpověděl. On však může dovolit, aby to přineslo jistá požehnání v podobě zkroušeného srdce, pokory vůči němu a větší míry horlivosti, bdělosti a věrnosti v budoucnu. Tímto způsobem se i hrubé životní chyby mohou stát prostředky vedoucími k vyšší úrovni milosti a pravdy. Neúspěchy by nás neměly nikdy odrazovat. Jsou sice důkazem slabosti, proti níž musíme bdít, nesou nám však také velmi užitečné poučení a nápravu. Navzdory neúspěchům Pán povzbuzuje naše srdce a ujišťuje nás o svém soucitu, odpuštění a pomoci v každém čase potřeby. Máme se z nich zvedat tak rychle, jak jen je to možné, a nezlomně jít kupředu v Pánově jménu.
Souběžné verše: Deuteronomium 4:29–31; Jób 22:29; Žalm 51:19; 95:7, 8; 147:3; Přísloví 1:23; 28:13, 14; Izajáš 57:15; 61:1–3; Ozeáš 14:2, 3; Jonáš 2:4–9; Micheáš 7:19; Lukáš 18:10–14; Jan 6:37; 15:7, 17–24; Jakubův 4:8; 1. Janův 1:9. Písně: 104, 103, 101, 231, 233, 293, 305. Poems of Dawn, 140: Stumbling Stones or Stepping Stones. Tower Reading: R 5217. Otázky: Klopýtal a padal jsem v tomto týdnu? Jaký byl v těchto zkušenostech postoj mého srdce? Jakým způsobem Pán projevil své kárání, soucit a pomoc?
23. ČERVENCE Kdo se nestará o své blízké (…), zapřel víru a je horší než nevěřící. – 1. Timoteovi 5:8 „Víra“ v sobě zahrnuje význam lásky, soucitu, zájmu a péče o druhé, zvlášť o domácí víry. Jaký nám dává pohled na soucitnou povahu našeho Pána zjištění, že se zajímal o prospěch ostatních v době, kdy sám byl podroben soužení! Jeho vlastní utrpení mu nebránilo v tom, aby myslel na svou matku a na zajištění její budoucnosti. Všimněte si volby Jana, kterého si Pán vybral nepochybně především kvůli jeho milující, něžné povaze, zadruhé kvůli jeho horlivosti pro Pána a pravdu a zatřetí kvůli jeho odvaze, která ho povzbuzovala k setrvání blízko umírajícího Mistra v jeho posledních hodinách, s ohrožením vlastního života. Věnujme pozornost těmto příznačným vlastnostem, které uznává Pán, abychom v nich rostli sami a získali tak od stejného Mistra zvláštní příležitosti ke službě. Na každém je v tomto životě ponechána jistá zodpovědnost, která se liší podle jeho postavení. Ti, kteří jsou v rodinách, mají zvláštní povinnosti podle pozice, již zaujímají. Povinností hlavy rodiny je zajistit živobytí členům své rodiny. Odmítnutí uznání a plnění této zodpovědnosti je zapřením víry. Taková osoba je horší než nevěřící.
Souběžné verše: Genesis 18:19; 30:30; Přísloví 13:22; Izajáš 58:7; Římanům 12:17; 2. Korintským 8:21; 12:14; Galatským 6:10; Efezským 6:4; Matouš 18:17; Titovi 2:4, 5. Písně: 196, 343, 94, 99, 121, 129, 186. Poems of Dawn, 93: Bearing God's Burdens. Tower Reading: R 4854. Otázky: Zajišťoval jsem v tomto týdnu potřeby svých blízkých? Proč? Jak? S jakými výsledky?
24. ČERVENCE Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. – Jakubův 5:16 Společenství s Pánem v modlitbě přináší rostoucí důvěru v jeho dohled nad našimi záležitostmi; rostoucí víru ve všechna veliká a drahocenná zaslíbení jeho slova; rostoucí vědomí jeho vedení v minulosti i současnosti; rostoucí lásku ke všem bratřím v Kristu a také rostoucí starost o jejich úspěch a duchovní růst. Modlitba tedy úzce a živě souvisí s pokrokem v duchovních věcech, ve vývoji ovoce Ducha ve vztahu k Bohu, k bratřím a ke všem lidem. Spravedlivý člověk je ten, kdo je ospravedlněn a posvěcen. Jako takový má přístup k Otci – v Kristu, skrze jednoho Ducha – a je plně ujištěn, že jeho modlitby, vznášeny ve jménu a prostřednictvím Kristovy zásluhy, budou vyslyšeny. Jeho modlitby jsou tedy účinné v získávání Boží odpovědi. Jsou také vroucí, protože pramení z planoucí touhy po věcech, jež oslaví Boha v Kristu.
Souběžné verše: Deuteronomium 9:18–20; Jozue 10:12; 1. Samuelova 12:18; 2. Královská 20:2–5; Žalm 10:17; 34:16; 145:18; Přísloví 15:29; 28:9; Jan 9:31; 1. Janův 3:22. Písně: 1, 35, 50, 218, 323, 239, 274. Poems of Dawn, 61: Trust Him More. Tower Reading: R 5744. Otázky: Za co jsem se v tomto týdnu účinně modlil? Jak jsem překonával překážky s tím spojené?
25. ČERVENCE Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního? – Jakubův 4:12 V souladu s touto myšlenkou apoštol Pavel řekl na jednom místě, že ani svět, ani bratři nejsou schopni jej soudit, ale že jedině Bůh může správně soudit, protože umí číst srdce, zná všechny podmínky, zkoušky a slabosti. Dokonce prohlásil: „Ani já sám sebe neposuzuji.“ (1. Korintským 4:3) Vynikajícím způsobem jednání je neodsuzování těch, kdo tvrdí, že jednají v souladu se svým svědomím jako Boží děti, a také neodsuzování sama sebe za podobných okolností. Měli bychom zkrátka denně jít kupředu, dělat to nejlepší, co můžeme, abychom rostli v nebeských ctnostech a sloužili našemu Mistrovi, zatímco výsledek ponechme Pánu. Bůh je Zákonodárce v tom smyslu, že zákony, jež řídí veškerá jeho mravně svobodná stvoření, pochází z jeho srdce a mysli a on je také vepsal do jejich srdcí a myslí. On tedy právem vymáhá dodržování tohoto zákona a poskytuje život těm, kdo jsou s ním v souladu, a naopak trestá smrtí ty, kdo ho porušují. Tento úřad vylučuje, aby kdokoliv obsadil jeho soudní stolici s výjimkou těch, jež určí on.
Souběžné verše: Efezským 4:31; Lukáš 6:37; Římanům 2:1; 9:20; 14:4, 13; 1. Korintským 4:5; Exodus 20:16; Matouš 10:28; Izajáš 8:12, 13; Lukáš 12:4, 5; 1. Petrův 3:14, 15; Židům 7:25. Písně: 11, 45, 46, 83, 227, 23, 95. Poems of Dawn, 144: Judge Not by Outward Appearance. Tower Reading: R 4802. Otázky: Vnímal a jednal jsem v tomto týdnu v souladu s Božím soudcovským úřadem? Které zkušenosti byly užitečné a které byly překážkou? Jaké byly výsledky?
26. ČERVENCE Tomu, kdo zvítězí (…), dám bílý kamének a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává. – Zjevení 2:17 Všichni vítězové musejí být vyzkoušeni, zda obětují pro Pána veškeré ostatní věci, bude-li to nutné – zda obětují lásku, přátelství a uznání každé jiné bytostí, aby udrželi lásku a přízeň Pána. Věříme, že se tato zkouška s každým dnem blíží k Pánovu posvěcenému lidu. Bylo by vhodné, aby každý z nás pamatoval, že tato zkouška je součástí naší zkoušky, a aby v souladu s tím směřoval své city k duchovním věcem a aby naopak umrtvil a ztlumil veškeré city k pozemským bytostem nebo věcem, které by mohly soutěžit s naším Pánem v našich citech, službě apod. Vítěz je ten, kdo poráží hřích, blud, sobectví a světskost, jež proti němu staví Satan, svět a tělo. Tito vítězové budou žijícími kameny v Božím chrámu a obdrží božskou přirozenost, tak nádhernou, že ji plně pochopí a ohodnotí jedině ti, kteří ji získají.
Souběžné verše: Žalm 73:24; Ozeáš 12:7; Matouš 24:13; Jan 8:31; 10:28; Skutky 11:23; Římanům 2:6, 7; 8:30–39; 1. Korintským 16:13; Galatským 6:9; Koloským 1:10, 22, 23; Židům 2:1; 3:6, 14; 10:23, 35, 36; 12:1–15; Jakubův 1:4, 12; 1. Petrův 1:4–8; 2. Petrův 1:10, 11; Zjevení 2:7, 10, 11, 25–28; 3:5, 11. Písně: 272, 21, 27, 32, 58, 72, 78. Poems of Dawn, 298: How Will You Die? Tower Reading: R 5113. Otázky: Byl jsem v tomto týdnu vítězem? Jak? Z jakého hlediska? S jakými výsledky?
27. ČERVENCE Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha. – Daniel 6:6 Ne všichni jsou takovými významnými osobnostmi jako Daniel. Ne všem jsou dány vize, zjevení a výklady jako jemu. Všichni však budou mít stejného ducha oddanosti principům spravedlnosti. Tato oddanost bude na úzké stezce postupně ověřována Boží prozřetelností, podle toho, jak usilujeme jít ve šlépějích toho, jenž nám zanechal příklad – náš Daniel, náš vůdce, Pán Ježíš. Ať se tedy všichni, kdo vzývají Kristovo jméno, odvrátí od nespravedlnosti, ať jsou věrní, „ať se odváží být Danielem“. Danielův charakter je pro nás hoden napodobení. Měli bychom se jako on snažit o takovou obezřetnost z fyzického, duchovního, mravního a náboženského hlediska, aby nás obyčejný člověk nemohl oprávněně obvinit z žádného pochybení. Naše náboženská působnost mu bude nevyhnutelně vadit, bude-li v souladu s pravdou. Nepřátelé pravdy by nás rádi obžalovali z přestupků v ostatních oblastech života. Neměli bychom jim k tomu dávat žádnou příležitost – právě tak jako Daniel.
Souběžné verše: Genesis 49:23; Jób 12:4; Žalm 11:2; 38:21; 44:16–19, 23; Izajáš 29:20, 21; Matouš 5:10–12, 44; 10:16–18, 21– 23, 28; 24:9, 10; Lukáš 6:22, 23; 21:12–19; Jan 15:18, 19; 16:1, 2; 17:14; Skutky 4:16–20; 5:40–42; Římanům 8:17, 35–37; 2. Korintským 11:23–27; Židům 12:3, 4. Písně: 200, 13, 134, 259, 307, 299, 325. Poems of Dawn, 186: Think It Not Strange! Tower Reading: R 4874. Otázky: Byl jsem v tomto týdnu pronásledován pro spravedlnost? Jak jsem to snášel? S jakými výsledky?
28. ČERVENCE Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. – 1. Petrův 3:14 Jen když jsme nenáviděni kvůli naší loajalitě vůči pravdě (přímo nebo nepřímo), můžeme cítit satisfakci nebo si myslet, že trpíme pro spravedlnost. Apoštol upozorňuje na to, že někteří trpí jako zločinci nebo jako ti, již se vměšují do cizích věcí, anebo kvůli nedostatku jemnosti, kvůli drsnosti a neumírněnosti, před níž varuje Pánovo slovo. Naší povinností je nejen zkoumat Boží vůli, ale také správně posoudit okolnosti a podmínky, které nás obklopují, a přijmout takový umírněný způsob života, jenž jednak bude mít Boží souhlas, jednak bude působit ostatním co nejméně potíží, nepohodlí a nelibosti. Pak budeme s důvěrou spoléhat na Pánovu dohlížející moudrost a prozřetelnost. Trpět pro spravedlnost znamená přivádět k sobě zlo kvůli tomu, že horlivě usilujeme být mrtví vůči sobě samému a světu a oživení vůči Bohu, a to v bdění, modlitbě, bádání a hlásání Božího slova a také v charakterovém růstu v souladu s tímto slovem. Skutečně šťastní jsou ti, již tak jednají, protože mají společenství s Otcem, Synem a svatými, vlastní Božího ducha, slovo a prozřetelnost a také mají naději na účast s Kristem v království. Ano, všechno patří jim!
Souběžné verše: Matouš 5:10–12; Jakubův 1:2, 12; 5:10; 1. Petrův 2:19–21; 4:12–19; Skutky 9:16; Římanům 8:17, 18, 23; 1. Korintským 4:12, 13; 2. Korintským 1:5–7; 4:16–18; Filipským 1:29; 3:10; Koloským 1:24; 2. Tesalonickým 1:4, 5; 2. Timoteovi 2:12. Písně: 326, 325, 93, 272, 299, 322, 179. Poems of Dawn, 196: Sometime We’ll Understand. Tower Reading: R 5544. Otázky: Trpěl jsem pro spravedlnost? Jak? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? S jakými výsledky?
29. ČERVENCE Náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit. – Daniel 3:17 [ČSP] Boží prozřetelnost se mění. Na jeho lidu není rozhodnutí, zda přijde mimořádné vysvobození nebo zda bude zdánlivě plně odkázán na vůli jeho nepřátel, bez jakékoliv manifestace Boží milosti. Pánův lid je někdy omezován, zbaven svobody hlásání pravdy a zjišťuje, stejně jako tři Hebrejci, že oheň pálí jen provazy, zatímco je samotné osvobozuje a ve skutečnosti jim dává víc příležitostí ke svědčení ve prospěch slávy našeho Boha, které by v jiných podmínkách neměli. Proto nám nepřísluší rozhodovat, jaká bude Boží prozřetelnost vůči nám. Máme si dávat pozor na věc zákona a povinnosti, jednat v souladu s nimi a bez ohledu na následky důvěřovat bezvýhradně Pánu. Tito Hebrejci měli takovou víru v Boží osvobozující sílu, že je vyzbrojila neohroženou odvahou a poslušností, navzdory hrozbě a nebezpečí ohnivé pece. Není překvapením, že byli poctěni přítomností Syna člověka, jenž uhasil vražedné dílo ohně. Podobně nám, Božím dětem, hrozí vhození do protiobrazné ohnivé pece za neklanění se militarismu, římskokatolickým praktikám a federalismu. V takových podmínkách můžeme cvičit víru, jež bude poctěna přítomností Syna člověka, jenž způsobí, že se ohnivá pec stane prostředkem k našemu bezpečnému vysvobození z provazů této země.
Souběžné verše: Genesis 49:22–26; Ezdráš 8:31; Žalm 23; 34:8, 10, 11; Matouš 5:10–12; Skutky 5:29, 40–42; Římanům 8:17, 35–37; Židům 11:33–38; Zjevení 20:4. Písně: 93, 25, 179, 200, 216, 222, 293. Poems of Dawn, 183: Your Father Knoweth What Things Ye Have Need Of. Tower Reading: R 5866. Otázky: V jakých zkušenostech tohoto týdne jsem získal vysvobození? Jak? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? S jakými výsledky?
30. ČERVENCE Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice. – Píseň písní 2:15 Mnozí liknavě zachází s drobnými porušeními svých slibů posvěcení a říkají: „K čemu taková pečlivost a od světa odlišný způsob života?“ V tom je velká výhoda, protože vítězství v malých věcech připravují na větší věci a umožňují jejich dosažení. Naopak podlehnutí v malých věcech znamená jistou prohru v celém boji. My, kteří jsme následovníci Ježíše Krista, víme, že budeme zkoušeni (pokud naše zkoušky již nebyly zahájeny), a měli bychom si uvědomit, že jen když zapřeme sami sebe v malých věcech a umrtvíme přirozené žádostivosti těla ohledně jídla, oděvu a chování, budeme duchovně silní a jsme schopni „zvítězit“. Naše charakterové vady, velké a malé, škodí naší schopnosti nést duchovní ovoce. Tato myšlenka by nás měla vybízet k vedení neustálého boje proti nim, nikoliv ranami do vzduchu, ale uváženým úsilím. Můžeme je překonat odtržením našich citů od nich, zhnusením si jich, vyhýbáním se jim a odporem proti nim. V odporu proti nim máme na ně útočit stejně jako odrážet jejich útoky. Útočíme na ně tím, že je nahrazujeme opačnými vlastnostmi a také je omezujeme jinými než opačnými vlastnostmi. Odrážíme jejich útoky tím, že od nich odvracíme pozornost a také jim předkládáme naše nepřístupná srdce a mysl, a to všechno pomocí Pánova ducha.
Souběžné verše: 2. Paralipomenon 12:14; Přísloví 4:23; Kazatel 5:6; Izajáš 1:18; 44:20; Jeremjáš 17:9; Ezechiel 20:16; Matouš 12:31, 33– 35; 15:2–20; 1. Korintským 5:6; Efezským 2:1–5; Židům 3:13; 12:15; Jakubův 1:14, 15; 2:10, 11; 4:1–3, 17; 2. Petrův 1:4; 1. Janův 3:4–15; 5:17. Písně: 78, 272, 130, 136, 1, 145, 183. Poems of Dawn, 169: The Time is Short. Tower Reading: R 5886. Otázky: Co jsem v tomto týdnu dělal se svými charakterovými vadami? Jak? Proč? Co mi v tom pomáhalo a co překáželo? S jakými výsledky?
31. ČERVENCE Dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni. – 1. Korintským 3:13 Apoštol mluví o období ohnivé zkoušky. Přirovnává víru a skutky horlivého křesťana k domu, postavenému ze zlata, stříbra a drahého kamení, a oznamuje, že oheň tohoto dne, na konci nynějšího věku, vyzkouší, jakého druhu je dílo každého člověka. Tento oheň zničí všechno kromě skutečné struktury víry a charakteru. Musíme si uvědomit, že takové věrné charaktery se nevyvíjejí náhle, během několika hodin nebo dnů („jako houby po dešti“), ale jsou výsledkem postupného růstu, pevné a odolné jako olivovník. Tento verš se vztahuje jedině k posvěceným. Onen den obecně zahrnuje Věk evangelia, zvlášť se pak týká jeho závěru – nynější doby. V tomto období se Pánu zalíbilo seslat na celý svůj lid ohnivé zkoušky. Patří mezi ně ztráty, zklamání, prodlevy, omezení, opuštění, chyby naše a ostatních, tresty, obtíže, nesnáze, překážky, rozpory, únava, nemoc, bolest, zármutek, pronásledování, bludy a pokušení. Tyto zkoušky spolehlivě odhalí, zda někdo patří Pánu plně, částečně nebo vůbec. Jsme šťastní, když naše dílo je „zlato a stříbro“ Boží pravdy a „drahé kamení“ charakteru podobného Kristu, jenž obstojí při zkoušce.
Souběžné verše: Kazatel 12:14; Malachiáš 3:2, 3; Matouš 7:22–27; 12:36, 37; Marek 4:22; Lukáš 2:35; 12:2, 3; 1. Korintským 3:12, 14, 15; 4:5; 1. Petrův 1:7; 4:12. Písně: 119, 93, 230, 63, 228, 305, 67. Poems of Dawn, 180: Tempted and Tried. Tower Reading: R 5916. Otázky: Jakou zvláštní zkoušku jsem měl v tomto týdnu? Ukázala zlato, stříbro a drahé kamení, nebo dřevo, trávu a slámu? Jak jsem jí vycvičen?
