1. CHARAKTERISTIKA A VÝVOJ NÁBOŽENSTVÍ

ÚVOD Se sektou jsem se poprvé setkala v kanadském Vancouveru, kam jsem jela

v devatenácti letech „na zkušenou“. Ve čtvrti, kde jsem bydlela, byla velmi silná

populace mormonů. Svou víru nikomu příliš nevnucovali, jediné, co je odlišovalo, bylo, že se tato komunita pravidelně scházela na bohoslužby. Na rozdíl od věřících, se kterými jsem se setkala v ČR, byli tito lidé velmi aktivní a pomoc bližnímu aplikovali

v praxi. Z mého pohledu byli velmi milí a vstřícní. Organizovali dobročinné bazary, v místní galerii uspořádali výstavu pro začínající umělce a podnikali spoustu dalších zajímavých akcí pro veřejnost. Tehdy mě zaujal příběh ženy (majitelky galerie, kde

jsem vypomáhala), které zemřel syn, a která, snad jen díky víře a pomoci ostatních

mormonů, se dokázala s touto ztrátou vyrovnat. Tato zkušenost s vírou byla pro mě nová a velmi pozitivní (pocházím z ateistické rodiny).

O několik let později jsem viděla v televizi reportáž o Mileně Dvorské a jejím boji

proti sektě Jana Dvorského, do které vstoupila její dcera. Zde byl život v sektě líčen ze

zcela jiného náhledu - jako manipulace s lidmi a zneužití lidské důvěry za účelem vlastního zisku.

Vždy jsem se považovala za racionálního člověka a o sektách jsem měla spíše

negativní mínění. Musím však konstatovat, že laskavost mormonů mě velice pozitivně

překvapila. Přistěhovalec v cizí zemi je vděčný za každou podanou pomocnou ruku. Já jsem se jejich vírou nenechala ovlivnit snad jen proto, že jsem ve víru v boha nikdy

vychovávaná nebyla, a proto mi vzývání někoho, kdo mi ovlivňuje život „shůry“ není vlastní. Dovedu si však představit, že lidé, kteří si nejsou jistí, cítí se ztraceni v cizím

světě (a to nejen v zahraničí, mnohdy jsou lidé sociálně odloučeni i ve vlastní zemi) po

této podané ruce sáhnou a ke skupině se přidají a nechají se unést přátelským přístupem mormonů stejně jako lidé, kteří vstoupili do sekty Jana Dvorského.

Práce je složena z teoretické a praktické části. Teoretická část obsahuje popis a

stručné charakteristiky sekt rozdělených na měkké a tvrdé. Část praktická se zabývá náhledem na sekty paradigmatem vůdce sekty, členů sekty a osob stojících mimo sektu.

1

Problematika sekt je natolik rozsáhlá, že bylo obtížné určit si cíl pouze jeden.

Abych obsáhla toto téma ze všech stran, stanovila jsem si cíle čtyři. Prvním cílem je

nalézt typické znaky ve vztahu vůdce a členů, které se v nebezpečných sektách opakují. Druhý cíl má potvrdit tezi, dle které členové sekt pocházejí častěji z nižších

společenských vrstev a o nalézt rizikové faktory, vedoucí ke vstupu do sekty. Třetím cílem je určení společných rysů, opakujících se u vůdců sekt. Posledním cílem je zjištění názoru široké veřejnosti na sekty pomocí výzkumné sondy.

1. CHARAKTERISTIKA A VÝVOJ NÁBOŽENSTVÍ Náboženství a mytologii můžeme považovat za nejstarší světový názor a zároveň

za nejrozšířenější sociální jev. Jakmile se člověk začal zajímat o svět, ve kterém žije a

objevil vztah mezi sebou a reálným světem, začal ho zajímat i svět nadpozemský a síly

a vlivy, které nemůže ovlivnit a které jsou dokonalejší než on sám. Archeologické nálezy rituálně upravených hrobů ukazují, že lidé věřili v nadpřirozenou moc již 80.000

let před naším letopočtem. Víra ve vyšší moc dávala (a dodnes dává) lidem pocit jistoty

a bezpečí, kde důležitý prvek tvořilo uctívání předmětů a nadpřirozených bytostí ve

snaze naklonit si je na svou stranu. Mnohdy bylo víry použito také jako prostředku k manipulování lidí a udržení moci a zároveň sloužila k integraci společnosti, ovlivňovala morálku a pomáhala šířit již získané znalosti a zkušenosti.

„Náboženství je reálný, životní, osobní vztah člověka k transcendentní

skutečnosti“ 1 (tedy víra ve skutečnosti přesahující naše chápání). Postupně se vyvíjelo z primitivních

přírodních

náboženství

(náboženství

megalitická,

matriarchální,

patriarchální atd.), která připisovala božství živým organizmům, přes náboženství

politeistická, která vytvářela bohy z lidí (náboženství starého Řecka, Egypta a Mezopotámie) až k náboženství monoteistickým uctívajícím jednoho boha. Konečným

výsledkem jsou dnešní živá světová náboženství, církve a sekty. Všechna tato náboženství však v sobě zahrnují stopy náboženství předchozích.

ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství, Praha: SPN, 1992. [81 s.] ISBN 80-04-26123-X, str. 10. 1

2

Jak řekl ruský náboženský kritik Nikolaj Berďajev, „Člověk je nevyléčitelně

náboženský“ 2. Náboženství dává lidem naději a pomáhá jim přežít i v dnešní době, kdy

by teoreticky bohy měla vytlačit moderní věda a technika.

Výzkumy ukazují, že v dnešní době je ateizmus na ústupu. Po krizi tradičních

náboženských systému, kterou v devatenáctém století přinesl prudký rozvoj techniky a

přírodních věd, dnes jako by lidé s rozvojem civilizace toužili po duchovních hodnotách a pokoušeli se dopátrat smyslu života. Ukázalo se, že opomíjení duchovních tradic vede

u mnoha lidí k vytvoření existenciálního vakua, které je následně zdrojem pocitu beznaděje a vykořeněnosti. Například švýcarský psycholog a psychiatr C. G. Jung, který

se zkoumáním náboženství velice intenzívně zabýval, uznává pozitivní úlohu

náboženství, zejména v terapeutickém smyslu. „Odchýlení se člověka od této základní povahy vede k neuróze.“

3

V současné době jsou „vůdčími“ náboženstvími křesťanství, islám, judaismus,

hinduismus, buddhismus a šintoismus. Ačkoli základní charakteristiky těchto náboženství se velmi liší, přesto zde můžeme najít jeden společný prvek – již výše

zmiňované uctívání (kult) pramenící z potřeby člověka působit na objekt, ve který věří a snahu odrazit v náboženství nejvyšší hodnoty dané kultury.

1.1. NÁBOŽENSTVÍ V ČR Zvedající se vlna touhy po víře se nevyhnula ani České republice. Spolu

s tradičními náboženskými společenstvími, kam zahrnujeme církve a židovské náboženství, u nás vzniklo mnoho společností, které jsou pro naši kulturní oblast nové.

Přispěla k tomu zejména globalizace, přinášející s sebou příliv nových směrů, světových názorů a náboženských orientací.

Církve a náboženské společnosti působí na území ČR na základě registrace.

V současné době je u nás 26 registrovaných církví a náboženských společností. 2

WERNER, Gitt. Hledání východiska. Ostrava: TANDEM,1995. [156 s.] ISBN 3-89397-775-9, str. 32

STRÍŽENEC, Michal. Psychológia náboženstva. Bratislava: Ústav experimentálnej psychológie SAV 1994, [108 s.] ISBN 80-22-404756, str. 47 3

3

Dle údajů Českého statistického úřadu z roku 2001 je 26,8 %

4

obyvatel České

republiky členy římskokatolické církve, což jsou přibližně čtyři pětiny všech věřících.

Dalšími členy křesťanské církve jsou Českobratrská církev evangelická, Církev

československá husitská, Evangelická církev metodistická, Bratrská jednota baptistů, Církev bratrská, Jednota bratrská, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev

evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v ČR, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Církev adventistů sedmého dne, Církev Ježíše

Krista Svatých posledních dnů v České republice, Církev Křesťanská společenství, Církev řeckokatolická, Česká hinduistická náboženská společnost, Federace židovských obcí v České republice, Křesťanské sbory, Luterská evangelická církev a. v. v České

republice, Náboženská společnost českých unitářů, Novoapoštolská církev v ČR, Obec

křesťanů v České republice, Ústředí muslimských obcí a Apoštolská církev. K těmto registrovaným církvím patří i dvě, které zařazuji v této diplomové práci mezi sekty,

neboť se dle mého názoru vyznačují rysy, které jsou pro sekty charakteristické (blíže kapitola č. 4). Jde o Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi a Mezinárodní

společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Háre Krišna. Všechny tyto církve spadají pod tzv. Ekumenickou radu církví, která se snaží o sjednocení křesťanských tradic.

Mezi církve nepočítáme náboženské skupiny, které sice vycházejí z náboženských

tradic, ale stojí mimo Ekumenickou radu. Jde o Pražské společenství Kristovo Kristovu

obec, Náboženskou společnost československých unitářů, Církev pánovu, Církev Nového Jeruzaléma, Univerzální život, Křesťanskou vědu a další. Nepočítáme sem ani u nás velice rychle se šířící východní náboženství jako islám (v ČR se k němu hlásí cca 3.700 osob) 5, hinduistické skupiny, buddhismus (7.000 stoupenců) 6 a esoterismus.

Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky [online]. c2001 [cit. 9. března 2006] Dostupný z WWW: 4

Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky [online]. c2001 [cit. 9. března 2006] Dostupný z WWW: 5

Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky [online]. c2001 [cit. 9. března 2006] Dostupný z WWW: 6

4

To však neznamená, že náboženská společnost, která není církev je automaticky

kult nebo sekta. Rozdělení na církev a sektu je z tohoto pohledu zavádějící, navíc některá náboženská společenství, která se utvořila mimo křesťanství, mají slovo

„církev“ přímo v názvu, ačkoli pod křesťanskou církev nespadají. Jde například o Scientologickou církev.

Nejlépe tuto otázku vyjasníme, pokud definujeme termín kult a sekta.

2. CHARAKTERISTIKA A ROZDĚLENÍ SEKT 2.1. DEFINICE POJMU SEKTA A KULT Nově vzniklá náboženská společenství, která se v průběhu století oddělila od

velkých náboženství a působí mimo tradiční náboženství, označujeme jako nové

náboženské směry. Některé z nich začaly být postupem času společností tolerovány,

ostatní „problémová společenství“ zůstala vyčleněna a označujeme je jako sektářské. Přesná hranice mezi náboženskou organizací a sektou neexistuje, obě tyto skupiny se navzájem prolínají.

Sekta (latinsky secare = oddělit nebo sequor = následovat) a kult (latisky cultus =

uctívání) jsou nekonvenční, nová nebo okrajová náboženství, kterým nevyhovuje

tradiční větší náboženské hnutí. Dle Aleše Sekota je sekta: „organizovaný věroučný a

kultový útvar stejně věřících lidí, kteří osobitým způsobem vykládají a využívají tradiční náboženská dogmata a záměrně proklamují „nový“, „kritický“, „lepší“ poměr vůči

svým ideovým oponentům.“ 7 I. O. Štampach navrhuje v časopise Dingir nahradit těžko definovatelný pojem sekta termíny „nové náboženské hnutí, alternativní náboženství,“ a

pro nebezpečné sekty potom „autoritářská / uzavřená / nesnášenlivá / nebezpečná náboženská společnost nebo skupina, případně destruktivní kult.“

8

Za sektu lze také považovat tu náboženskou skupinu, která není registrována

jako církev nebo náboženská společnost. Tento náhled mi však nepřipadá příliš 7

SEKOT, Aleš. Sociologie v kostce. Brno: Paido, 2004. [206 s.] ISBN 80-7315-077-8. s. 170.

ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Co je a co není sekta: Je potřeba kultivovat pojmosloví. Dingir, 2000. č. 4 [online]. 2000 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: < http://granosalis.cz/article.php?sid=2096 > 8

5

praktický, vzhledem k tomu, že by platil pouze pro území ČR a navíc do skupiny

registrovaných církví patří i Svědkové Jehovovi, kteří jsou z mého pohledu rovněž sektou.

Dle mého názoru je nejlepší oddělit sekty na základě charakteristických znaků,

které jsou pro život v sektě typické. Tyto znaky jsou shrnuty v kapitole č .4 a to na

základě praktik a zvyků v sektách praktikovaných, které jsou blíže popsány v teoretické části o charakteristikách jednotlivých sekt.

2.2. ROZDĚLENÍ SEKT 2.2.1. Rozdělení dle nebezpečnosti Podle Pavla Mühlpachra se sekty dělí dle nebezpečnosti na tvrdé a měkké. 9 Tvrdé sekty jsou uzavřenou komunitou, nepřipouštějí nebo silně omezují

svobodné uvažování a psychicky své členy manipulují. Může jít o neorganizované duchovní proudy, jejichž praktiky jsou nebezpečné a vymykají se sociální kontrole. V čele sekty stojí vůdce (prvek uctívání), který je velice silná autorita a může nahrazovat božstvo. Vůdce přejímá odpovědnost za své členy, kteří mu projevují

naprostou poslušnost a oddanost. Není neobvyklé i určení stylu oblékání, délky vlasů

atd. Typická je absence svobody u členů sekt, filtrace a omezování a cenzura přísunu informací „z venku“. Návštěvy zvenčí bývají zakázány. Tvrdé sekty mohou mít xenofobní charakter.

Hlavním představitelem tvrdých sekt je satanismus, můžeme sem zahrnout i

Mansonovu sektu, Řád chrámu slunce a mnohé další. V České republice je typicky

„namátkově“ vzniklou nebezpečnou sektou médii tolik probírané sdružení Syna člověka – sekta Jana Dietricha Dvorského.

Měkké sekty nemají v tak velké míře destruktivní vliv na psychiku svých členů a

jsou více otevřené vnější sociální kontrole. Vůdce je spíše rádcem nebo průvodcem.

MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. Brno: Masarykova univerzita, 2001. [104 s.] ISBN 80-210511-5

9

6

Toleruje se samostatnost členů, společenství umožňuje členům vlastní zázemí mimo

sektu. Z širokého výčtu těchto sekt jsou nejznámější Svědkové Jehovovi, Mormoni, Církev sjednocení (moonisté), Rodina

a Scientologie a téměř bezproblémová

společenství jako Svobodní zednáři, Teosofie, New Age, Unitáři a Hnutí grálu a další.

2.2.2. Rozdělení dle původu nebo náboženského směru na:

Dle původu nebo náboženského směru, ze kterého vycházejí, může sekty rozdělit -

sekty vycházející z křesťanství - základním kamenem jejich víry bývá Bible.

-

sekty vycházející z východních náboženských systémů – tyto sekty začaly být

Patří sem např. Mormoni, Moonisté, Svědkové Jehovovi, Rodina, atd.

populární v 60. letech 20. století. Staví na islámu, hinduizmu, pársismu, sikhismu, buddhizmu atd. Zahrnujeme sem Hare Krišnu, Brahma Kumaris, Sahadža jógu, Transcedentální meditace, Osho, Sri Chinmoy.

-

sekty přírodně-okultního původu – kořeny mají ve spiritismu, animismu či

lidovém čarodějnictví. Členové odmítají křesťanské hodnoty a praktikují staré rituály, magii a šamanství, které inovovali a přizpůsobili dnešní době. Mnohdy

přinášejí svým bohům oběti. Spadá sem hnutí Wicca, Druidství, ale také Satanismus. -

sekty s prvky moderních tradic (Dienetika, Scientologie, Yamagishi, New

Age, Mravní obnova, Antropozofické hnutí a další), navazující na problémy

současné společnosti, např. na hrozící ekologické krize. Mohou mít vzdělávací a výchovné koncepce a usilovat o zdokonalování a sebepoznání osobnosti.

7

2.3. CHARAKTERISTIKA MĚKKÝCH SEKT V této kapitole se chci věnovat popisu sekt, které jsou významné buďto svojí

velikostí, nebo nebezpečností. Chci zde shrnout jejich typické znaky a učení. Z těch

pak chci odvodit prvky, které mají tyto sekty společné. To by mělo být vodítkem k určení jejich nebezpečnosti pro společnost.

A nyní přistupme k bližší charakteristice jednotlivých sekt:

2.3.1. Svědci Jehovovi Společenství založeno v roce 1881 na popud pastora Charlese Taze Russela

(narozen 6. 12. 1852 v Pittsbugu USA). Víra je založena na Russelových biblických výkladech ze „Studie o Písmu“. Symbolem je hradní strážní věž.

Původní název byl „Traktátní společnost Siónské strážní věže“, od roku 1931 se

jmenuje „Svědci Jehovovi“. První stoupenci se objevili na území Rakouska-Uherska již

v roce 1907. Do Československa se dostali v roce 1930 – první tiskárna byla zřízena v Brně – Juliánově.

Jak již bylo řečeno, učení vychází z bible, křesťany však považují za zrádce Boha

a Bible – sami jsou prý pokračovatelé prvních křesťanů (křesťané svědky však za členy křesťanské církve nepovažují). Jediným pravým Bohem, stvořitelem nebes a země je

pro svědky Jehova (uznávají monoteizmus). Ježíš zde tedy není synonymem pro Boha ale je budoucím vůdcem vojska, které v armagedonské bitvě pobije všechny, kteří stojí

mimo Jehovovu víru. 144 tisíc svědků označených pečetí zůstane s Kristem v nebi,

zbytek svědků bude žít věčně v pozemském ráji. Jehovisté věří na blížící se konec světa

(první byl předpovězen samotným Russelem na rok 1914, následně byl posunut na rok 1975, nyní konec světa raději blíže nespecifikují). Naopak nevěří v posmrtný život ani

peklo, smrtí vše končí, pokud nejste pokřtěni coby Svědek Jehovův a nepracujete pro tuto společnost. Pokud ano, budete spaseni a můžete se dostat do království nebeského (dostane se tam přibližně 200.000 lidí).

8

Centrum společnosti je v Brooklynu ve státě New York. Brooklynské centrum

vydává pro svých 104 národních ústředí dvakrát měsíčně časopis Strážní věž hlásající

Jehovovo království, který je překládán do 106 jazyků a jehož náklad je kolem 20 miliónu výtisků. Další základní publikací je časopis Probuďte se a Naše služba

Království, mimo to množství dalších knih. Tyto časopisy slouží jako propagační

materiál, který obsahuje výklad Bible a slouží k přesvědčení možných stoupenců ke vstupu do společnosti.

Svědci Jehovovi neslaví Vánoce, Velikonoce, narozeniny a jmeniny. Jediný

svátek, který slaví, je Památná slavnost, kterým si připomínají poslední večeři Ježíše Krista a jeho učedníků.

Svědci odmítají nástup na vojenskou službu (dlouho řešená otázka náhradní

vojenské civilní služby nakonec dopadla zrušením zákazu) a jakýkoli vstup do státních orgánů a bojkotují státní symboly a křesťanský symbol kříže. Nesmějí chodit k volbám ani se nechat volit.

Tato sekta má celosvětově asi 5,8 milionu členů, každý rok tento počet naroste asi

o 270 tisíc. V České republice bylo v roce 2005 15.617 „skalních“ Svědků Jehovových, tzn. jeden svědek na 655 ostatních obyvatel a přistoupilo 232 nových členů.

10

Jde o

nejpočetnější sektu v ČR. Vysoký počet členů není způsoben kvalitou sekty ani vysokou aktivitou jejich členů při šíření víry. Důvodem je, že tato náboženská společnost mohla

působit i za vlády komunistického režimu, protože vedení svědků spolupracovalo

s tehdejší vládou (i přes interní zákaz sekty účastnit se na politické správě). Od roku 1995 u nás počet nových členů klesá. Dle MUDr. Ondřeje Kadlece, představitele Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi v ČR odchází z této sekty ročně zhruba 800 – 1000 členů. Ve víře pokračují většinou potomci.

Od roku 1993 jsou Svědkové Jehovovi registrována dle zákona č. 161/1992 Sb. „o

registraci církví a náboženských společností“ jako náboženská společnost.

Statistics for 2005 – Jehovah´s Witnesses Official Web Site [online].2005 [cit. 20. února 2006]. Dostupný z WWW: 10

9

Ve společnosti panuje přísná hierarchie. Společnost je řízena tzv. výborem, jehož

členové jsou jmenováni desetičlenným vedoucím sborem Svědků Jehovových

v Brooklynu. Výbor řídí „rodinu Bethel“, tvořenou 52 pracovníky, kteří jsou za svoji práci placeni nadací Badatelů Bible.* Další členové se nazývají průkopníci (i ti jsou

placeni z nadace) a podle počtu hodin odpracovaných pro organizaci se člení na: - průkopníky zvláštní – pracují pro organizaci kolem 140 hodin měsíčně

- průkopníky pravidelné – pracují pro organizaci okolo 90 hodin v měsíci - průkopníky pomocné - pracují pro organizaci okolo 60 hodin v měsíci

- zbytek se nazývá Zvěstovatelé Království – ti v průměru odslouží 8,5 hodin měsíčně.

- na spodních příčkách vykonávají členové tzv. polní službu – chodí po domech

rozdávají nečlenům časopis Probuďte se!. Tito lidé jsou školeni na speciálních shromážděních, která se konají 3krát až 5krát týdně. Učí se, jak hovořit s lidmi,

jak je oslovovat na ulici a jak správně argumentovat. Za své komunikační schopnosti jsou pak následně známkováni. Nebezpečné praktiky společnosti Velice diskutovaným problémem jsou transfúze krve, které svědci odmítají

(bývalý zákaz očkování či transplantace orgánů již byl zrušen). Nebezpečí tkví v tom,

že svědci trvají na zákazu transfúze krve i pro své děti, dokonce i za cenu jejich

obětování v případě ohrožení života. V dubnu roku 2000 uznala Strážná věž, že již nadále nebude zavrhovat členy, kteří podstoupili transfúzi krve, ale vzhledem k tomu, že již roce 1993 při registraci do seznamu církví na dotaz Ministerstva kultury týkající

se odmítání vojenské a civilní služby a transfúze odpověděli svědci lživě, je otázkou, zda tato informace ze strany svědků pravdivá a zda sankce vyloučením za přijetí cizí krve opravu neplatí.

Svědci mají naprosto nekritický postoj ke svým vůdcům a vyjadřují jim naprostou

oddanost. Pochybnosti nad publikacemi Svědků Jehovových a čtení

nepovolené

literatury se trestá vyloučením, stejně tak jako porušení výše uvedených zákazů. S vyloučeným členem se ostatní svědci nemohou stýkat. Tento faktor je velmi silným

prvkem manipulace, protože v případě vyloučení má zavržená osoba silný pocit ztráty sociálního zázemí, případně trpí vyhoštěním z rodinného kruhu, pokud zbylí členové 10

rodiny v sektě zůstali, což může mít těžké následky na její psychiku – někteří uvádějí, že jejich psychický stav byl stejný, jako kdyby jim umřela nejbližší osoba. Hrozící pocit

„vykořeněnosti“ je důvodem, proč si většina členů odchod ze sekty raději dvakrát rozmyslí.

2.3.2. Mormoni (Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů) Založena v USA roku 1830 Američanem Josephem Smithem (1805 - 1844) poté,

co se mu zjevil anděl Moroni. Centrum mormonů je v Salt Lake City ve státu Utah, zde sídlí i předsednictvo církve, které je tvořeno třemi muži a Radou dvanácti apoštolů.

Nauka církve vychází především z křesťanství, judaizmu a islámu. Hlavní knihou

je Bible a kanonický spis Mormon, popisující osudy přistěhovaných Izraelitů do Ameriky v 6. století př. Kr., a písma Kniha nauk a smluv a Drahocenná perla. Je

zajímavé, že do tohoto díla jsou zakotveny prvky z americké sociální sféry (o budoucnosti Země se v nebi rozhodovalo hlasováním, ten kdo zůstal neutrální se stal černochem atd.). Po světě je 38 mormonských chrámů, kde mormoni provádějí rozličné obřady (sňatky, křest za mrtvé apod.). Vůdcem celé církve je prezident - prorok.

Dle mormonů je Bůh osobou z masa a kostí a i obyčejný člověk se může stát

bohem, neboť Bůh byl kdysi člověkem. To, že Bůh není žádnou nedostižnou bytostí, ale i to, že každý mužský člen je kněžím, dělá tuto víru sympatickou mnoha lidem. Dalším

pozitivem tohoto náboženství je kladení důrazu na rodinu a manželskou věrnost. Dříve

typická polygamie byla zrušena v roce 1896 vedením církve. Mormoni nekouří, neberou drogy a nepijí alkohol, kávu ani čaj. Uzavírání tzv. věčných sňatků mezi mormonskými

páry – tím si zajistí přístup do tzv. nejvyššího nebe. Manželství a rodina jsou podle nich

stanoveny Bohem a sňatek a rodinné vztahy mohou trvat věčně. Mormoni také pomáhají sociálně slabým, organizují společenské, sportovní aktivity a tvoří velmi silnou sociální oporu.

Do mormonské víry se pomítají prvky magie, např. mormoni dodnes nosí

speciální spodní prádlo zvané garmet, které má nositele ochránit před zlem a nemocemi. Toto spodní prádlo obdrží při zasvěcení v chrámě. 11

Mormoni jsou velice hrdí na své rodokmeny a spravují nejrozsáhlejší

genealogický archiv rodokmenů na světě.

Ze svých platů odvádí mormoni dobrovolně své církvi tzv. desátky. Ty tvoří

základ majetku této církve. Jsou využity k výstavbě chrámů a kaplí, zajišťují provozní prostředky pro církev, pro chrámovou práci a sledování rodinné historie a financují misionářské programy a vzdělávání.

Nové členy nabírají podobně jako Svědkové Jehovovi – misionáři chodí od domu

k domu a snaží se propagovat svoji víru. Např. do ČR jezdí mladí Američané, kteří

dokončili vysokou školu a organizují zdarma kurzy angličtiny, v rámci kterých šíří mormonství. Misionářská služba bývá dvouletá, do zahraničí jezdí mladíci na 24 a děvčata na 18 měsíců.

U nás působí tato společnost od roku 1884, v současnosti má okolo tisíce členů,

z toho okolo sto misionářů. Mezinárodně je členy Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů okolo 10 milionů lidí, zahrnující 30.000 mladých misionářů. Ročně společenství příjme okolo 170 tisíc nových členů. 11 Nebezpečné praktiky společnosti Tuto sektu nepovažuji za nebezpečnou, naopak proslula morálním životem jejich

členů, i když je pravdou, že v USA vniklo několik extrémních skupin, které se oddělily od mormonské víry a které jsou v podezření, že praktikují rituální vraždy. U nás se však tato vražedná „odrůda“ sekty nevyskytuje.

Dle oficiálních stránek Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů poskytla

církev od roku 1985 humanitární pomoc (bez ohledu na národnost, rasu nebo náboženské vyznání) 150 zemím v hodnotě 456 milionu dolarů. V roce 2002 přispěla na likvidaci následků povodní, které ČR v tomto roce postihly.12

FOJTÍČEK, Martin. Světová náboženství a sekty. Plzeň: Pedagogické nakladatelství, 1997. [57 s.] ISBN 80-7020-013-8 11

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů [online]. c2005 [cit. 23. února 2006] Dostupný z WWW: 12

12

2.3.3. Moonovo hnutí (Církev sjednocení) Celý název této sekty je Společenství Ducha svatého pro sjednocení světového

křesťanství, symbolem pak čtverec protínající na dvou místech kruh, ze kterého vycházejí čtyři paprsky. Zakladatelem je Korejec Sun Myung Moon, který nyní žije ve Spojených státech. Tento, pro své ovečky mesiáš, zaštiťuje svým jménem mocné

impérium, skládající se nejen z církevní společnosti, ale i z formálně samostatných

organizací, jako jsou výrobní podniky, továrny, média a vědecká, politická či podnikatelská fóra.

Hybnou silou je však víra, která byla vnuknuta Moonovi při zjevení Mohammeda,

Buddhy a Ježíše a kterou sepsal v roce 1957 do knihy Božský princip. Kristus mu prý

tehdy řekl, že Moon je „pán druhého příchodu“, který musí dokončit to, co se Ježíši nepovedlo, protože byl ukřižován, a to založit dokonalou rodinu. Tím vznikne na Zemi Boží království.

On a jeho manželka Hak Ja Han byli vybráni jako praví rodiče, jejichž úkolem je

vybírat pro ostatní členy sekty vhodné partnery dle principu Jing a Jang. Partneři obvykle bývají jiné národnosti, velice často i jiné rasy. Po vybrání Mesiášem žijí

nějakou dobu odděleně (tím je zkoušena jejich oddanost), často pracují pro Moona v některých z jeho společností nebo prodávají po domech předražené zboží nebo nabírají další členy. Nejdéle po třech letech se setkají, aby se mohli vzít. Cílem je tedy

dovést pár, který se nikdy před tím neviděl, ke svatbě – vstupního rituálu do Církve

sjednocení. Svatební obřad se koná hromadně, při jedné z posledních svateb moonisté obsadili washingtonský Kennedyho stadión.

Nábor nových členů probíhá nenápadně – usměvaví mladí moonisté hledají

budoucí ovečky na vysokých školách a zvou je na přednášky nebo semináře. Zde jsou jim odhaleny všechny neduhy tohoto světa a nastíněna možná náprava. Zároveň jsou

potenciální noví členové neustále chváleni a povzbuzováni (tzv. love bombing). Toto bombardování láskou je hlavním manipulačním prvkem této sekty. Člověk časem získá

pocit, že tato skupina usměvavých lidí by mu mohla vytvořit dokonalou společnost a snaží se do této skupiny zapadnout. V tu chvíli je vyzván, aby pomohl svým novým

přátelům tvořit ideální svět a začnou ho pomalu seznamovat se samotným 13

náboženstvím, důležité skutečnosti však ze začátku zůstávají utajeny. Moonisté se navíc

mohou „ukrývat“ za mnoha na první pohled nenápadnými organizacemi jako Federace

žen a rodin za mír ve světě, Akademie profesorů za světový mír nebo studentskou organizací CARP. Moonovo impérium je velice rozlehlé a tyto neziskové společnosti pomáhají naoko napravit špatnou pověst, kterou tato sekta získala díky silné manipulaci svými členy.

Nebezpečné praktiky společnosti Reverend Moon je velice silnou osobností a má velmi dobře propracovaný způsob,

jak ovlivňovat nejen své členy, ale i světovou politiku. Navíc je díky svým pracujícím „ovečkám“ bohatý, což jeho moc ještě víc podporuje.

Je známá jeho spolupráce

s korejskou rozvědkou. Osobně si myslím, že náhodně vybrané manželství mezi lidmi,

kteří se vůbec neznají a navíc mají naprosto odlišnou kulturu a životní styl, je velikou psychickou zátěží a snad jen Moonem zcela zfanatizovaní jedinci mohou být v takovémto spojení šťastni.

2.3.4 Rodina (Děti Boží, Rodina lásky) Tato sekta byla založena ve Spojených státech křesťanským misionářem Davidem

Bergem (1919 – 1994) v roce 1968. Nyní má centrálu v Zürichu ve Švýcarsku. Berg se

zřejmě nechal inspirovat hnutím hippies a volnou láskou, neboť v sektě je praktikován

tzv. sharing – dělení se o partnera. Lidé z Rodiny se snaží vystupovat jako křesťanští misionáři, rozdávající barevné letáky s texty o boží lásce. Nauka této sekty sice skutečně vychází z křesťanství, na bibli však nahlížejí paradigmatem sexu. Členové

žijí v uzavřených komunitách, ve kterých je praktikován sex na základě pořadníku, který sestavuje vůdce komunity. Ženy z komunity jsou vysílány do barů, kde provozují tzv. flirty-fishing (flirtovací rybaření) a zvěstují Kristovu lásku. „Ulovené“ muže se pak snaží získat pro sektu.

V době největší slávy měla sekta asi 10.000 členů, V Česku jich nebude více než

10, ústředí má sekta v Týnci nad Sázavou.13

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: 13

14

Nebezpečné praktiky společnosti Mimo to, že sekta získává nové členy prostitucí a díky výměnám partnerů, v ní

dochází k incestu, je nejvíce nebezpečná pro děti členů sekty. Ty žijí v provizorních

podmínkách, není jim často zajištěno dostatečné vzdělání a jsou vystaveny sexuálním experimentům ostatních členů. Některé zdroje na internetu poukazují i na incest a natáčení dětského porna. Zdá se, že od smrti vůdce Berga činnost sekty upadá.

2.3.5 Esoterická náboženství Esoterismus se snaží využít síly a jevy, jejichž zdroj nejde racionálně poznat.

Setkávají se v něm náboženské tradice, alchymie, astrologie, věštění, esoterní složky jiných náboženství (židovská kabala, hinduistické čakry atd.). Někdy je označován jako

stínové náboženství. Hlavní myšlenkou kultů a sekt vycházejících z esoterismu je, že

náboženství má jádro, které obyčejní lidé nedokáží odhalit a které rozeznají jen

zasvěcení. Tento pocit vyvolenosti a nadřazenosti vyvolává mezi členy sounáležitost. Ta je ještě posílena různými obřady (společné meditace, rituální obřady atd.). Typická je pro esoterická náboženství víra ve stěhování duší (reinkarnaci) a dosahování náboženského vhledu do podstaty života.

Esoterická náboženství jsou velice populární mezi mladou generací, která touží

zorientovat se v náboženství a najít si svou vlastní cestu k víře. Velké církve je odrazují svou malou flexibilitou, byrokratizací a podřizování se společenským tlakům. Díky

nejasnostem a rozporům v bibli či Písmu svatém ztrácí klasické náboženství pro dospívající přitažlivost. Hledají naopak víru, která bude snadno pochopitelná, přehledná

a kde cesta ke spáse bude jednoduchá a rychlá. Tu jim poskytují právě nová náboženství, která navazují na tradice náboženství orientálních a kladou důraz na esoterní prvky. -

Brahma Kumaris, která je založená na bázi hinduismu. Své členy získává

vzdělávacími a kulturními programy (přednášky pro matky s dětmi, kurzy pro vedoucí

pracovníky, lékaře, organizují mezinárodní vědecké konference a mírové kongresy. Tímto vzděláváním jedinec předává dál svoji karmu a to tak dlouho, než přijde čas tzv. 15

Zlatého věku (ten přichází jednou za 5000 let). Zlatý věk znamená pro členy Brahma Kumaris totéž, co ráj pro křesťany. Svět pak ovládne láska a harmonie – nemoci, chudoba a neštěstí se Zlatému věku vyhýbají.

Důležité však je pozitivně myslet,

osvobodit se od závazků a vyhýbat se sexu, být absolutně závislý na Brahma Babu (médium zprostředkovávající po smrti zakladatele Brahmy Kumaris Lekh Rádže poselství víry a šířící tuto víru dál) a odevzdávat poznání svému okolí a to službou jiným, ať už v práci, rodině nebo ve volném čase. Díky tomuto učení došlo v mnoha

rodinám k odcizení díky změnám osobnosti člena sekty, který se rozhodl vzdát se závazků. Někdy členové odevzdají sektě svůj majetek. -

Háre Krišna také vychází z hinduismu, charakteristické je pro ni šíření jógy,

všeobjímající lásky a oddanosti k Bohu, mravní čistoty jedince i společnosti. Založil ho

Abhaj Čaran Dé (1896 – 1977) v roce 1966 v USA a hnutí se okamžitě rozšířilo mezi

tehdejší hippies – děti květů. Dle této víry je Kršna – Nejvyšší božská osoba,

vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí a věčný, pečuje o každou živou bytost a každý je pro něho jedinečný. Členové holdují asketickému způsobu života, jsou abstinenti a vegetariáni, nepijí kávu ani čaj, odmítají kouření a drogy, nesází, nesportují, neprovozují nemanželský sex (sex provozován jen za účelem reprodukce) a odmítají

veškeré násilí. Je od nich požadována naprostá poslušnost Muži mají dohola oholené hlavy, ženy chodí zahalené v sárí (má je ochránit před tělesnými vášněmi). Typický je

pro ně rituální zpěv mantry, provozovaný denně cca 2 hodiny. Finance sekta získává provozováním vegetariánských restaurací, pouličním prodejem knih a díky darům příznivců. Sekta není nebezpečná. Ve světě má sekta několik desítek tisíc stoupenců, v ČR zhruba dvě stě.14 -

Sri Chinmoy v sobě spojuje evropské a orientální náboženské proudy. V této víře se

náboženský život mísí se sportem a uměním – jejich zvládnutí je důkazem o duševní pokročilosti.

Zakladatel

Chinmoy Kumar Ghose považuje sám sebe za skvělého

sportovce a umělce (proslavil se několika tisíci kresbami mírových holubiček) a napsal přes 400 knih. Sídlí v New Yorku. V roce 1995 pořádal v pražské Sportovní hale koncert, kde Sri Chinmoy hrál své skladby a na který přijelo patnáct tisíc lidí z celé

republiky. Vstup na koncert byl zdarma, bylo však třeba se zaregistrovat jménem a VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: 14

16

adresou – databáze účastníků posléze sloužila k rozesílání pozvánek na kurzy meditace – prostředek k získávání dalších členů.

Vyznavači tohoto náboženství věří ve světovou harmonii, pravidelně meditují

(cílem meditací je opustit své tělo přes čakru) a scházejí se k četbě Sri Chinmoyových spisů. Jde většinou o inteligentní a vysokoškolsky vzdělané mladé lidi se zájmem o

umění. Tato sekta může být nebezpečná díky pěstování vysoké závislosti členů na vůdci

– mnohdy vedlo k naprostému separování člena sekty od jeho rodiny (člen například dostane od vůdce nové jméno – tento fakt snižuje vazbu na původní rodinu). V sektě je také opovrhováno sexem, což může vést k rodinným problémům v případě, že jeden z partnerů není stoupencem Sri Chinmoy. -

Zenový buddhismus, jeden z proudů buddhismu, pronikl z Japonska a Číny na

západ díky Daisetze Teitaro Suzukimu (1870 – 1966), si získal hlavně evropské intelektuály. Dle mého názoru jde spíše o životní filozofii a meditační směr než o kult.

Buddhu samotného uctívají spíše jako životního učitele než boha. Součástí tohoto náboženství jsou také bojová umění, architektura (světově známé zenové zahrady), aranžování květin, kresba tuží a poezie. Zenový mnich Gregor Debailly, který tuto víru v Evropě rozšířil a založil ve Francii zenový klášter La Gendroniere (1980), o Zenovém

buddhismu říká: “Porozumět sám sobě, být úplně koncentrován zde a nyní ve všech

činnostech našeho každodenního života bez myšlenky na osobní zisk, slávu, znamená to zůstat vždy svěží a nový až do smrti“. 15 V ČR má zenová škola SEZA sídlo v Praze. -

Hnutí svatého Grálu (založené r. 1928 v Rakousku Oskarem Ernestem

Bernhardtem, známým pod jménem Abd-ru-shin) vychází ze spisu Poselství Grálu.

Stoupenci věří v reinkarnaci, kdy člověk průběžně postupuje během nových životů do stále vyšší úrovně, až se dostane na vrchol – do hradu Grálu. Stoupenci sekty jsou většinou spořádaní lidé se smyslem pro čestnost a dodržování zákonů. Věří totiž, že žádný čin nezůstane bez následků a štěstí je důsledkem našich předchozích činů a

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: 15

17

myšlenek. Pokud budou naše činy správné a myšlenky čisté, cesta životy ke hradu Grál bude rychlejší a kratší. Tato sekta sama o sobě není nebezpečná, její motto však bylo zneužito Janem Dvorským (viz. kapitola č. 3.8.). -

Rosenkruciáni odvozují základ své víry od faraona Thutmose III (15. stol. př. n. l.).

Vychází z knihy Fama Fraternitatis, kterou napsal Johann Valentin Andrev (1586 -

1654) a která popisuje cestu Christiana Rosenkreutze do Egypta. Rosenkruciáni se označují za tajné bratrstvo, které původně (v 17. stol.) sdružovalo učence, alchymisty a

esoterické výzkumníky. Rosenkruciánství stojí v opozici proti papežství a islámu,

propaguje pravé křesťanství a učí humanitě, spravedlnosti, pravdě a cudnosti.

V případě vážného zájmu o vstup do této sekty zašlou nováčkovi (nazývají ho neophyt) publikaci o učení sekty, obsahující tajné nauky a filozofické úvahy, které mají neophyta přesvědčit o jeho jedinečnosti a intelektuální výjimečnosti. Nádech tajemna celému

procesu vzdělávání dodává přísaha novice, že v případě, že bude chtít své členství ukončit, vzdělávací materiál vrátí a bude vše, co se dozvěděl, uchovávat v tajnosti.

Publikace je zasílána dvakrát měsíčně. Nováček na oplátku zasílá rosenkruciánům členské příspěvky. Doma si má také vybudovat oltář, který mu pomůže při rozmlouvání

s kosmickými mistry. V případě, že ve svém vzdělávání pokročí, může se začít setkávat s bratry v nejbližším rosenkruciánském společenství. Mezinárodně je ve světě 250 tisíc rosenkruciánů, v ČR asi 1500, ústředí mají v Praze.16 -

Antroposofické hnutí založil Němec Rudolf Steiner. Jeho učení se snaží o poznání

duchovního světa a jeho skrytých zákonitostí, kterého lze dosáhnout meditací. V praxi

je antroposofie aplikována např. ve waldorfském školství, pro které je typický důraz na

žákovu individualitu, vnímavost a estetické cítění. Antroposofové pracují často s postiženými dětmi. Mentální retardace je podle nich rekonvalescence duše, která v minulém životě byla geniální. Pro práci s duševně postiženými využíval Steiner se svou manželkou kombinaci tance, gymnastiky a pantomimy, při kterém děti mohly

gesty a pohybem vyjádřit své pocity. Toto pohybové léčení bylo nazváno Eurytmie. Steiner se také snažil o rozšíření biozemědělství. Tato sekta je velmi mírumilovná a dá se říci, že prospěšná. Ve světě ji vyznává několik set tisíc lidí, v ČR několik stovek.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: 16

18

-

Spolek svobodných zednářů – toto společenství, kam docházeli původně výhradně

mužští členové, je mírumilovným, universálním náboženstvím, které charakterizuje Boha jako stavitele vesmíru, hodnoty jako přátelství, čest a zájem o okolní svět klade na

nejvyšší žebříček a je tolerantní k jakékoli víře. Jeho název je odvozen z anglického

slova freestonemason, což znamená zedníky, kteří pracují s měkkým kamenem (kámen vhodný k uměleckému zpracování). Tato tajná společnost se vyvinula v roce 1717, i

když samotní zednáři tvrdí, že má mnohem starší historii. Sdružovala stavitele, zedníky

i umělce, kteří pracovali na stavbě a výzdobě chrámů, kostelů a katedrál a navzájem sdíleli znalosti, vědomosti a duševní bohatství. Tyto znalosti si navzájem předávali v dílnách, kam jiní neměli přístup. Tak vznikly první zednářské lóže. Prvním

velmistrem tzv. Velké lóže v Anglii se stal Anthony Sayer. Dnes má spolek svobodných zednářů kolem šesti milionu členů, většina jich žije v USA. Jen v Británii je přes osm a

půl tisíce zednářských lóží. Mezi členy zednářské společnosti patřili Oscar Wilde,

Alexandr Puškin, Clark Gable, Ludwig van Beethoven, George Washington, Voltaire,

Rudyard Kipling, Sigmund Freud, Louis Armstrong, Theodore Roosevelt, Winston Churchill, Mark Twain a mnoho dalších. V Česku založil první zednářskou lóži hrabě

František Antonín Špork. Zednáři u nás se významně angažovali v sociálních oblastech – v Praze založili ústav pro hluchoněmé, sirotčinec svatého Jana Křtitele, zakládali knihovny a budovali veřejné parky. Svobodným zednářem byl František Křižík, Alfons Mucha, Jan Masaryk, Edvard Beneš a Rastislav Štefánik.

K náboženství se tento spolek řadí díky tajnému zasvěcovacímu esoterickému

obřadu. Jediná pravidla, kterými se svobodní zednáři řídí, kladou nároky na jejich

osobní kvality – snášenlivost, úcta k názoru druhého a myšlenková otevřenost jsou základními kameny. Zednář je dle ustanovení konstituce z roku 1723 „muž dobra a

pravdy neboli muž čestný a poctivý, a podle těchto hodnot či přesvědčení může být rozeznán“.17 Jak již bylo řečeno, členem se může stát každý, kdo přijde z vlastní vůle, je

mu nejméně 18 let (v některých státech je hranice 21 let), je duševně zdráv a má dobrou

pověst a měl by být doporučen dalšími dvěma svobodnými zednáři. Od osmnáctého století se mohou stát členy svobodných zednářů i ženy, které vytvářejí vlastní zednářské

kroužky a nebo se účastní schůzek smíšených lóží. Díky náboženské otevřenosti je tento spolek trnem v oku katolické církve.

HUGHES, James. Velká obrazová VŠEOBECNÁ ENCYKLOPEDIE. Praha: Václav Svojtka & Co., 1999. [792 s.]. ISBN 80-7237-256-4, s. 228. 17

19

Nejvyšším „Bohem“ je Velký tvůrce, Architekt nebes a země, jehož vševidoucí

oko je zobrazeno v zednářském symbolu a vyskytuje se dokonce na amerických dolarech (někdy bývá nahrazeno velkým písmenem G od slova God – Bůh).

Ačkoli je tento spolek nazýván esoterickou sektou, z mého pohledu musí být ctí

stát se jejím členem, neboť usilují o zdokonalení člověka, pocitu bratrství, vystupují za svobodný rozvoj osobnosti, toleranci a rozšiřují vzdělání. Každý rok vydají mnoho

peněz na nemocnice a stipendia. A co víc – své členy naprosto neomezují. Jde opravdu

spíše o sdružení, do kterého dobrovolně vstupují nejvýznamnější kapacity vědy, kultury i politického života.

- Vesmírní lidé mají jako základ své filozofie mimozemskou civilizaci, která sleduje

naši planetu. Hlavní osobou této církve je Ivo A. Benda (narozen roku 1961), bývalý

kontrolor v automobilce, který své učení přepracoval z původních materiálů Švýcara Eduarda Alberta Meiera (Meier se však od Vesmírných lidí distancuje). Ivo A Benda

tvrdí, že s mimozemšťany navázal kontakt v roce 1997 prostřednictvím důchodkyně Milušky Drskové, která se s nimi zkontaktovala jako první. Vůdcem mimozemšťanů je Aštar Šeran – velitel vesmírné lodi Sil světla. Benda si s ním předává informace pomocí

sedmé šroubovice DNA, kterou mu mimozemšťané voperovali při jeho návštěvě vesmírné lodě.

Spolu s ostatními Vesmírnými lidmi nám Aštar přišel prostřednictvím Bendy

říct, jak dosáhnout

kvalitnějších podmínek pro život. Je třeba se očistit, přestat jíst

maso a zabíjet zvířata, ukončit sledování politiky, klení a konzumaci alkoholu a pomocí

lásky a víry se „převibrovat do páté dimenze“ (nyní jsme v dimenzi třetí). Pro převibrování je v ČR vhodných asi půl milionu lidí, z toho tři čtvrtiny žen a jedna

čtvrtina mužů. Tuto očistnou akci je třeba provést co nejdříve, protože země, kterou Benda považuje za myslící a citlivou bytost, se bude chtít očistit od negativních vibrací

a tak vyvolá velkou vlnu, která zalije kontinenty. Mimozemšťané jsou tu proto, aby naložili do svých lodí převibrované lidi, kterých bude asi 1/5 z celé světové populace, a odvezli je na jiné vyspělé planety.

20

V převibrování se ale Vesmírným lidem snaží zabránit tzv. Ještírci - Síly temna,

kteří šíří mezi lidmi strach a zamezují tak láskyplnému působení Vesmírných lidí. Ještírci dle Bendy vynalezli finance a stojí za iniciativou prosazující čipování. Proti nim brojí Vesmírní lidé formou petic.

Ivo A. Benda hlásá svou víru prostřednictvím velkého množství knih, které

vydal, hojně organizuje pro své členy přednášky, na kterých při meditacích rozesílají

lásku po svém okolí. V roce 2000 měl Benda v plánu uspořádat na Pražském hradě 1. světové sympozium o lásce, bylo však zakázáno. Členové sekty vylepují na veřejnosti nálepky s odkazem na webové stránky Vesmírných lidí a nápisem MILUJEME TĚ A

POMÁHÁME TI a rozdávají do schránek letáčky s obrázkem Aštara. V roce 1999 tyto propagační materiály obdrželo při masové propagační akci 80 % domácností v ČR.

Tato sekta má v ČR několik stovek stoupenců. K Vesmírným lidem údajně patřil

i mladík, který se v únoru roku 2003 upálil na Václavském náměstí. V dopise na rozloučenou, který po sobě zanechal, uvedl, že je nespokojen se stavem naší civilizace a odkazoval se na stránky Vesmírných lidí.

Určitou hrozbu v této sektě vidí rovněž Zdeněk Vojtíšek ze Společnosti pro

výzkum sekt a nových náboženských směrů, a to hlavně kvůli varování Ivo Bendy před

zánikem civilizace, které je typické pro tzv. sebevražedné sekty. Psychiatr Prokop Remeš ve svém rozhovoru pro Český rozhlas – Radiožurnál upozorňuje na nebezpečí nekritického přijímání všech informací, které Benda prezentuje, ačkoli jsou mnohdy nesmyslné a navzájem si odporují, které je znakem velké vazby lidí na vůdce. 18 -

Scientologie je náboženské společenství, které má asi 8 miliónů členů.19 Je založeno

na základě vědy o duševním zdraví – dianetiky. Založil ho roku 1954 americký

spisovatel L. R. Hubbard. Jeho cílem bylo dovést člověka ke svobodě a rozšíření jeho

duševního potenciálu pomocí studia a duchovních konzultací. Cílem je – dle Hubbarda JANOŠEC, Pavel; KACLOVÁ, Markéta. Jsou vesmírní lidé sekta anebo jen fanatici? Český rozhlas 1 – iŽurnál, [online]. 2003 [cit. 31. března 2006] Dostupný z WWW: 18

FOJTÍČEK, Martin. Světová náboženství a sekty. Plzeň: Pedagogické nakladatelství, 1997. [57 s.] ISBN 80-7020-013-8 19

21

osvobodit lidstvo od psychických problémů. Metodou získávání členů je rozdávání tzv.

Oxfordského testu osobnosti. Po jeho vypracování je zájemci oznámeno, že jeho

výsledek je velmi špatný a jsou mu nabídnuty školící kursy a konzultace. Jde např. o kurzy na zlepšení komunikace, rozbor krizí v životě atd. Teorie této společnosti říká, že znovuprožitím krizových situací se člověk zbaví jejich negativního vlivu a může tak

dosáhnout nesmrtelnosti. Scientologické kurzy se zaměřují také na správnou životosprávu, které dosahují zlepšením stravování, joggingem a saunováním (jde o tzv. purification – očištění) . Všechny tyto kurzy si klient platí – ceny bývají velmi vysoké. Před veřejností se tato sekta prezentuje jako věda, ve skutečnosti je však její

náboženskou doktrínou teze, že člověk je mimozemskou bytostí, která při průchodu

životy posbírala problémy, které způsobily, že zapomněla na svůj původ. Pokud se tyto problémy vyřeší (pomocí technik scientologů), získá tato bytost zpět svůj božský původ. Sekta používá pro svou propagaci známé osobnosti (např. Toma Cruise, Johna Travoltu a další). Mnoho lidí však již prohlédlo podvodné vyhodnocování testů, kterým spolek získává peníze od důvěřivých členů – klientů. -

Hnutí víry spojuje křesťanské náboženství s vírou v lidský potenciál. Vzniklo v 70.

letech minulého století v USA (zakladatel Kenneth E. Hagin), nemá pevnou strukturu, jde spíše o jednotlivá centra, která slouží jako školy a která šíří pomocí publikací,

audiokazet a videokazet svou víru dál. Mottem této víry je, že každý člověk má být naprosto zdravý, bohatý a úspěšný. Zemřít má až sešlostí věkem. Problémy lze řešit absolutním nasazením. Každý v sobě má dle hnutí nevyužitý potenciál, který chce Bůh

naplnit. Vše záleží na člověku a jeho víře. Hnutí uvádí desítky svědectví, kdy pevná víra

v uzdravení nemocné skutečně vyléčila. Za účelem uzdravování pořádá hnutí masová shromáždění. Jde spíše o tzv. placeboefekt – tito rádoby vyléčení lidé mají spíše

problémy psychického rázu a autosugesce jim pomáhá zlepšit jejich stav. V případech, kdy se to však nepovede, lidé přikládají vinu sobě (neobstáli před Bohem a ten jim proto nepomohl) a toto sebeobviňování může vést až k psychickým potížím. Druhým

nebezpečným efektem může být, že nemocní lidé podcení svou nemoc, nejdou k lékaři,

protože věří, že jsou zdraví. Typickým příkladem může být člen hnutí, který v přesvědčení, že dobře vidí odloží brýle a usedne za volant... V ČR má tato sekta více než 1000 příznivců.20

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: 20

22

-

Hnutí New Age - spíše než o organizovanou skupinu se jedná o životní směr lidí,

kteří si uvědomují potřebu změny životního stylu a čerpají z poznatků alternativní

medicíny, pedagogiky, psychologie a náboženství (keltských, starých slovanských a východních náboženství). Tento životní styl se projevuje ve stravování (bylinkářství, eko-potraviny, vegetariánství), léčení (přírodní medicína). Vyznavači Nového věku se

snaží žít v souladu s přírodou, odklánějí se od konzumního stylu života. Náboženství se stává jejich součástí, není však středobodem hnutí. D. Lužný charakterizuje New Age

jako „silně privatizovanou formu religiozity obracející se k silně individualizovanému zákazníkovi, který si sám své náboženství vytváří přes privátní synkrezi.“21 Někteří vyznavači Nového věku naopak tvrdí, že tento proud není náboženský, ale spíše

filosofický, etický a částečně vědecký. Mottem organizace je víra v něco nového a lepšího – nastolit nový, zlatý věk. Hnutí nemá ústřední orgány ani posvátná písma.

K hnutí se hlásí celosvětově několik desítek milionů stoupenců, v ČR je to asi sto tisíc.22

Zde je několik základních znaků, na kterých je vybudováno toto hnutí a díky kterým si získává stále více příznivců:

- setkává se zde více náboženství a myšlenkových proudů starých náboženství,

mytologií a zaniklých civilizací, které však, jak již bylo řečeno výše, nejsou stavebními kameny hnutí (umožňují člověku vybrat si „čemu bude věřit“, do ničeho není nucen). Příznivci hnutí se snaží najít Boha v každém člověk (podobně

jako v hinduismu). Dle jejich teorie, pokud najdeme boha v sobě, nebudeme schopni páchat zlo. Odmítají jednoho nadřazeného boha. Bůh není tvůrcem morálky – Bůh je obsažen ve všem, co na světě existuje.

- snaží se proniknout do hlubin osobnosti a využít dosud nevyužitých lidských schopností. Dle představitelů přichází doba myšlenkového posunu, lidem se výrazně rozšíří vědomí a to způsobí rozsáhlé společenské změny.

- členové se snaží pomáhat druhým, je zde kladen důraz na skupinovou práci a

společnou odpovědnost za svět a naše chování k zemi, která nám dává život. Je

LUŽNÝ, Dušan. Normativita v New Age a neopaganismu, Brno: Masarykova Univerzita, 1999. [142 s.]. ISBN 80-210-2047-4, str. 142 21

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 3. března 2006] Dostupný z WWW: 22

23

třeba znovuobnovit vazbu člověka k přírodě, kterou je třeba brát jako živý organismus.

- poukazují na důležitost duchovního a plného života, možnost seberealizace,

kladou důraz na intuici, instinkt a cit. New Age nahlíží na svět paradigmatem holismu – tedy celkového sjednocení a smiřování a to nejen muže a ženy, ale jde i

o jednotu mezi národy, přechod od mechanizace zpět k přírodě, změny přístupu lidí k životu, atd.

- využívají techniky jako jóga, meditace, astrologie a alchymie a projevují zájem o

paranormální jevy a o kontakt s osobami, které se vyskytují na jiných úrovní bytí (tzv. chanelling). Někteří členové věří v reinkarnaci.

- pro New Age je charakteristická neustálá transformace, jejímž cílem je změnit člověka k lepšímu.

V tomto hnutí téměř nehrozí psychická manipulace, problematické mohou být

některé amatérsky prováděné metody (např. holotropní dýchání, Silova metoda apod.). V několika případech už se také vyskytlo nebezpečné užívání alternativní medicíny

(homeopatie, urinoterapie, biotroniky) na úkor lékařské péče, které vedlo k vážnému

ohrožení pacientova zdraví. Některé publikace pod tuto skupinu zahrnují i tzv. sekty

očekávající apokalypsu (Svatyně lidu, Davidiáni, Chrám slunce, Nebeská brána). Tyto kulty patří k jedněm z nejnebezpečnějších – jejich charakteristiky jsou shrnuty v následujících kapitolách.

24

CHARAKTERISTIKA TVRDÝCH SEKT 3.1. SATANISMUS Snad každému se při vyslovení slova sekta vybaví jako první Satanismus. Uctívání

kultu Satana provází člověka stejně dlouho jako křesťanství, nejde totiž o nic jiného než

o převrácení katolických a židovských rituálů (např. satanistický symbol – obrácená

židovská hvězda, tzv. pentagram nebo bafomet), kořeny prý však má již ve starověku např. v čarodějnictví. Svého zakladatele Satanismus nemá, svého vrcholu však dosáhl

ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (17. - 18. stol.), následně byl vymýcen inkvizicí.

Novodobě stojí u jeho „vzkříšení“ Angličan Aleister Crowley (1875 - 1947), autor knih s okultní tématikou a zakladatel Ordo Templi Orientalis. Jeho následovníkem, zakladatelem Církve Satanovy – First Churche of Satan (založena roku 1966, sídlo

v San Franciscu) a autorem Satanské bible byl Anton Szandor La Vey (1930 -1997). Jak již bylo řečeno, pojem Satan je převzat z Bible, dle které jde o padlého anděla. Jeho původní jméno však zní Sai-Than a jde o egyptského boha Sétha – vládce podsvětí.

Satanismus jako sekta je nejtypičtější svou mnohotvárností – jeho členové se dělí

do mnoha skupin, jejichž jediným spojovacím prvkem je právě uctívání Satana a Crowleyho heslo „Dělej si co chceš a neboj se, že proto budeš zavržen Bohem“ 23.

V České republice (tehdy Československu) byla založena První Církev Satanova

1. 10. 1991 Jiřím Valterem v Brně. Valter jako jediný velekněz v Evropě může provádět satanský křest. Zájemcům o členství v sektě zašle dotazník s 32 otázkami a na základě

odpovědí rozhodne, zda bude uchazeč přijat. V dnešní době má asi 200 členů.24 Ročně

jich Valter přijme kolem dvaceti. Mezinárodní počet členů se díky roztříštěnosti sekty nedá odhadnout.

DVOŘÁKOVÁ, Martina. Rozhovor s veleknězem Církve Satanovy. [online]. 1999 [cit. 2. února 2006] Dostupný z WWW: 23

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 [cit. 6. března 2006] Dostupný z WWW: 24

25

Nebezpečné praktiky společnosti Satanismus můžeme rozlišit do tří hlavních skupin a to podle toho, k jakým

hodnotám je v opozici. Od toho se odvíjí i zvyky a rituály.

Tzv. náboženský satanismus (rovněž zvaný jako tvrdý) je založen na okultních

praktikách a jde zde přímo o vzývání satana jako duchovní bytosti. Jsou pro něj typické

kriminální delikty jeho členů. Navazuje na předkřesťanská čarodějnická hnutí pohanských kmenů, které se následně rozšířilo díky zakladateli společností WICCA,

Geraldu Gardnerovi (1884-1964). Členové se sdružují v malých skupinkách. Při

praktikování starých rituálů (tzv. černých mší) k uctění Satana mohou satanisté používat zvířecí oběti, někdy i lidské. Např. v lednu roku 1998 byla při černé mši zavražděna poblíž Říma 16letá dívka a její o tři roky starší přítel. Byli umláceni kladivy příslušníky

sekty „Satanovy bestie“, přičemž sami byli jejími členy. Není vyloučeno, že se obětmi

sekty stali i další lidé, jejichž smrt byla pokládána za nehodu. Rituály jsou součástí tzv.

Velké magie. Často jsou při ní užívány alkohol a drogy, typický je nevázaný sex. Tuto skupinu často zakládají lidé duševně nevyzrálí s psychopatickými sklony. K satanismu se hlásil i Charles Manson.

Druhým směrem je satanismus bojující proti křesťanské morálce. Zde není Satan

jako zhmotnění duchovní bytosti důležitý, jde spíše o naplnění života dle Crowleyho

motta – žij volně a bez omezení a užívej smyslných vjemů. Tento směr propaguje egoismus, ne však jako synonymum pro sobectví, ale jako chápání a ocenění vlastního

Já. Tento druh satanismu přitahuje zejména intelektuály, byl provozován např. Řádem zlatého úsvitu, Rudé růže, Chrámu slunce atd.

Třetí typ je typický pro mladé lidi – jde spíše o image založený na satanské

tématice, kdy jsou zavrhovány tradiční hodnoty krásy a dobra. Těmto satanistům jde

především o šokování okolí, což se jim daří pomocí účesů, oděvů, zakládání hudebních black metalových skupin, ale i vandalství (v ČR typické drancování hřbitovů). Sílu

nacházejí ve skupině, jde zde o tzv. stádový efekt. Jde spíše o touhu mládeže po účasti

na něčem zakázaném. I zde je však nebezpečí, aby tento „pubertální“ satanismus nepřerostl do satanismu tvrdého.

26

3.2. SEKTA CHARLESE MANSONA V noci z 8. na 9. srpna 1969 v Los Angeles postříleli, ubili a ubodali stoupenci

sekty Charlese Mansona 5 nevinných lidí: Abigail Folgerovou, Steva Earla Parenta, Wojteka Frykovského, Jaye Sebrinka a Sharon Tateovou, herečku a manželku režiséra Romana Polanského, která byla v té době v devátém měsíci těhotenství. Za dalších 24 hodin později udeřila Mansonova „Rodina“ podruhé – tentokrát brutálně ubodali manžele Le Brancovi – majitele samoobsluhy.

Charles Manson sám se vražd nezúčastnil. Byl to však právě on, který v létě roku

1967 začal shromažďovat v sanfranciské čtvrti Haight-Ashbury členy pro svoji

náboženskou komunitu, kterou nazýval Rodina. V té době vrcholilo „summer of love“, Americe vládli hippies, sex, drogy a neomezená svoboda.

Pro charismatického

Mansona nebylo těžké zmanipulovat několik mladých, psychicky nevyrovnaných jedinců, s jejichž pomocí chtěl vyvolat rasový konflikt. Jednalo se především o mládež ve věku mezi 17 a 24 lety. Všichni pocházeli z dobře situovaných rodin a mnozí kvůli

členství v Rodině zanechali studia vysokých škol.* Manson využil jejich touhy po nalezení smyslu života a s pomocí LSD a satanistických výkladů textů písniček skupiny

Beatles, které považoval za čtyři jezdce z Apokalypsy, přesvědčil citově zmatené členy

rodiny o nutnosti vražedné mise. Úkolem bylo zabít „bílá bohatá prasata“, jejichž seznam Manson vytvořil. Podezření z vražd mělo padnout na černochy a způsobit jejich zlynčování – počátek rasové války. Dle Mansona z této války měli jako vítězové vyjít

černoši, kteří však nebudou schopni vládnout. V tom okamžiku se měl vlády nad světem ujmout Mesiáš Manson spolu se svou Rodinou.

Jako vrahy vybral třiadvacetiletého Charlese „Texe“ Watsona, jednadvacetiletou

Susan Atkinsonovou a Patriciu Krenwinkelovou a dvacetiletou Leslie van Hautenovou. K vraždám nemusel ani vydávat příkaz – stačilo pouze naznačit a zfanatizovaná a zdrogovaná smečka neváhala vykonat svou službu Mesiáši.

Sám Manson byl negramotný a pocházel z chudých poměrů. Narodil se v roce 1934 jako syn nezletilé prostitutky. Před založením sekty strávil 17 let v nápravných zařízeních. Když byl znovu odsouzen k doživotí, prohlásil, že se v žaláři cítí spokojeným, protože je na život za mřížemi zvyklý a do života „těch venku“ se nezvládl nikdy zařadit. *

27

Manson byl zatčen v Death Valley v Kalifornii 12. října 1970. Byl spolu se svými

vraždícími „ovečkami“ odsouzen k trestu na doživotí. Je mu přičítáno nejméně osm obětí (první vraždu spáchala Rodina 25. července 1969 – obětí byl hudebník Gery

Hinman). Pro mnohé byl a dodnes je Charles Miller Manson naplněním představ o ztělesnění ďábla.

Ačkoli se tato událost stala před téměř 40 lety, vyvolává způsob, jakým

negramotný Manson dokázal ovládat svou dvacetičlennou skupinu, údiv dodnes. Vždyť mezi členy byli i lidé jako vedoucí organizace YMCA, úspěšný baseballový hráč či

učitelka nedělní školy. A přesto tito lidé uctívali Mansona jako svého boha, naslouchali jeho poselství a poslouchaly jeho příkazy.

Když se jedné z vraždících dívek tázali na její vztah k zabíjení, odpověděla, že na

zabíjení nevidí nic špatného. Vždyť i ve filmech všichni beztrestně vraždí a přesto jsou kladnými hrdiny. A tak tomu bylo i v Mansonově komunitě – všechno dělali na 100%, bez přetvářky a bez zábran.

3.3. SVATYNĚ LIDU Vůdce sekty Jim Jones byl původně veřejným představitelem v americkém

městě Indianopolis. Postupem času založil sektu Svatyně lidu a v naději na vybudování

ideálního společenství se odstěhoval se skupinou svých přívrženců do Guayany. Zde,

v amazonské džungli, začal budovat město Jonestown. Ze začátku sektě nevěnoval nikdo přílišnou pozornost, časem se však začalo proslýchat, že se ve skupině praktikuje

vymývání mozků, tělesné tresty a pohlaví zneužívání. Jones prý věrnost svých členů

zkoušel tím, že je nutil vypít tekutinu, která měla způsobit jejich smrt. Ze začátku šlo jen o zkoušku (Jones ji nazýval „Obřadem bílé noci“). Brzy se však o podivné praktiky

v sektě začal zajímat kongresman a jeho lidé, Jonesovy lidé sáhli po zbrani a kongresmana a dalších 7 lidí zastřelili a následující den (18. listopadu 1978) se otrávili

kyanidem rozmíchaným v limonádě. Hromadně tak spáchalo sebevraždu 913 lidí včetně 260 dětí.

28

3.4. DAVIDIÁNI David Koresh se narodil jako Vernon Wayne Howell v roce 1959 v Houstonu

(stát Texas) jako dítě 15leté svobodné matky. Nikdy nezjistil, kdo je jeho otec, byl

vychováván svými prarodiči. Později při rozhovoru s FBI popsal Koresh své dětství jako osamocené. Byl dislektik, špatně se učil a vyhodili ho ze střední školy. Měl však hudební vlohy a velmi se zajímal o bibli. Když mu bylo 12 let, pamatoval si z bible dlouhé citáty.

Ve dvaceti letech vstoupil do spolku Adventistů sedmého dne, kam chodila i

jeho matka. Byl však odtud vypovězen, z důvodu špatného vlivu na mladistvé. Koresh

se rozhodl jet do Hollywoodu a tam se stát rockovou hvězdou, bohužel se mu to nepovedlo. Místo toho v roce 1981 odjel do města Waco v Texasu, kde se připojil k

sektě Davidiánů, která vznikla v roce 1935 a v jednom okamžiku měla zhruba 1.400 členů. Koresh se úzce spřátelil s tehdejším vůdcem sekty Loisem Rodenem. Když

Roden zemřel, nepohodl se Koresh s Rodenovým synem a odešel od skupiny s hrstkou přívrženců, aby se v zápětí vrátil se silně ozbrojenou skupinou. Roden mladší byl

zraněn, následoval soud, který však uznal Koreshe nevinným. Roden byl zavřen do psychiatrické léčebny. V roce 1990 se Koresh stává vůdcem skupiny Davidiánů a tehdy

si mění jméno na Koreshe podle krále Davida a perského krále Kýrose (Kýros je hebrejsky Koresh). Tvrdil, že se do něj oba králové reinkarnovali a povýšil se na

Mesiáše a zároveň se jmenuje manželem všech žen v sektě. Každou z nich obdaroval plastovou Davidovou hvězdou jako symbolem vlastnictví. V té době Koresh „vlastnil“

minimálně 140 žen se kterými zplodil mnoho dětí (dle Koreshe stejně jako Bůh rozséval

své sémě, aby vytvořil silnou armádu pro přicházející Armagedon). Některé ze svých dcer začal ve věku 12 a 13 let pohlavně zneužívat.

Svou lásku k bohu měli Davidiáni dokázat tím, že jsou ochotni pro boha

obětovat vlastní život. Děti již odmalička připravoval na to, že jednoho dne budou muset spáchat sebevraždu a ukazoval jim, jak to udělat kyanidem nebo zbraní. Časem také změnil název ranče na Ranč Apokalypsa.

Začal také shromažďovat velké množství zbraní a členy sekty cvičil ve střelbě.

Se zbraněmi obchodoval – tím získávala sekta peníze. V průběhu roku a půl se sektě 29

podařilo shromáždit tři sta poloautomatických pušek, statisíce nábojů, dvě stě granátů a 14 kilo kyseliny draselné, ze které vyráběli výbušniny.

Vzhledem k tomu, že Davidiáni žili osamoceně na ranči v horách Carmel, nikdo

nevěděl o podmínkách, ve kterých členové sekty žijí až do doby, kdy federální úřady

zjistili, že Davidiáni obchodují se zbraněmi ve velkém, aniž by měli licenci a navíc

z provedených obchodů neodváděli daně. K tomu se ještě začali ozývat exčlenové sekty, kteří upozornili na zneužívání dětí a Koreshovu bigamii.

Úřad ministerstva financí pro kontrolu obchodu s alkoholem, tabákem a

střelnými zbraněmi (ATF) proto vyslal své agenty, aby prověřili situaci. Davidiáni se

však bohužel dozvěděli o připravované akci a na nic zlého netušící agenty zahájili při

příjezdu palbu. Při přestřelce zahynulo 10 lidí, z toho čtyři agenti. Davidiáni ani poté neopustili ranč – naopak – zabarikádovali se tam. ATF vystřídala FBI a snažila se s Davidiány vyjednávat. Fanatický Koresh sice sliboval, že vyjde ven, Bůh mu to prý však několikrát rozmluvil. Několik členů (konkrétně 34 včetně 21 dětí), kteří mezitím

z ranče Apokalypsa utekli, prohlásilo, že zbývající členové sekty žijí uprostřed výkalů a

těl zastřelených, jako by se nic nedělo. Měli vlastní zdroj pitné vody a dostatečné

zásoby jídla. Po měsíci poslal Koresh FBI dopis, kde předpověděl zkázu ranče Apokalypsa a na důkaz svých slov, po 51 dnech obléhání, nechal Koresh ranč zapálit.

Odposlechem se navíc dozvěděli, že Koreshovi lidé začínají nacvičovat hromadnou sebevraždu naplánovanou na 8. března. Koresh ženám přikázal, že v případě, že by zemřel jako první, mají zabít sebe i své děti. FBI proto začala likvidovat opevnění ranče, aniž by střílela na jeho osazenstvo. K jejich vypuzení chtěli použít slzný plyn.

Než se však stihli probourat do centra osady, Koreshovi ovečky rozlily po ranči benzín

a kerosen a ranč zapálily. Když se oheň podařilo uhasit, agenti našli v troskách osmdesát obětí, z toho dvacet pět dětí. Koresh a sedm dalších měli prostřelenou hlavu, některé z dětí byly probodnuty nebo brutálně ubity.

Přeživší Davidiáni se snažili ze zapálení ranče obvinit agenty FBI. Jejich tvrzení

však vyvrátily nahrávky z odposlouchávacích zařízení. Bývalý člen sekty Timothy

McVeigh se však rozhodl své druhy pomstít a v roce 1995 podnikl teroristický útok na

federální budovu v Oklahoma City (sídlo pobočky ATF). Při tomto bombovém útoku zahynulo 168 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. 30

FBI si nechala při obléhání ranče udělat Koreshův osobní profil, dle něhož je

Koresh: „osobnost s výrazně psychopatickými rysy, což znamená, že v zásadě vždy jedná

výhradně ve vlastním zájmu, málokdy uzná, že v něčem chyboval je dobrý manipulátor,

vychytralý, schopný ovládat jednání jiných osob. Je-li vyprovokován, může se zničehonic rozzuřit a jednat na základě okamžitého popudu.“25 Naopak členové sekty

byli označeni jako lidé „s malým sebevědomím, neschopní myslet či jednat sami za

sebe, snadno manipulovatelní dominantní osobností Koreshova typu. Lze očekávat, že se v krizové situaci budou řídit Koreshovými příkazy a vůbec se nepokusí uvažovat sami za sebe ani zpochybnit jeho autoritu“.26

3.5. NEBESKÁ BRÁNA Tuto sektu založil v osmdesátých letech bývalý učitel hudby Marshall Herff

Applewhite spolu se svou partnerkou Bonnie Lu Trousdale Nettlesovou. Oba věřili, že

jsou převtělení mimozemšťané, přejmenovali se na Do a Ti a rozhodli se přinést pravdu ostatním. Bonnie opustila své čtyři děti a vydala se s Applewhitem „sbírat duše“. Jejich

kázání byla stejná, jako u všech ostatních kultů zaměřených na konec světa a

Apokalypsu – stoupenci sekty budou zabiti nepřáteli, jejich těla však po třech dnech znovu ožijí a budou odvezeni mimozemskou lodí a spaseni. Tuto metamorfózu přirovnávali k přeměně larvy v motýla.

Applewhite neváhal a využil pro svou publicitu rozdávání letáků, přednášky

v médiích a telefonátů. Na jeho vystoupení v Bayshort Inn v Oregonu dorazilo 2.000 lidí. Snažili se lidi přesvědčit, že duši mají jen ti, kteří jsou připraveni na „boží sklizeň“

(tzn. obětovat se) a kteří včas porozumí božímu vzkazu. Nepodařilo se jim však přesvědčit tolik lidí, kolik očekávali. Následovalo je pouze 20 lidí (jeden manželský pár

následoval Do a Ti hned po přednášce – opustili svou desetiletou dceru, dům a veškerý majetek).

KESSLER, Ronald. Úřad: Tajné dějiny FBI, Brno: BB/art s. r. o., 2004. [409 s.] ISBN 80-7341-272-1, s. 257 25

KESSLER, Ronald. Úřad: Tajné dějiny FBI, Brno: BB/art s. r. o., 2004. [409 s.] ISBN 80-7341-272-1, s. 257 26

31

Applewhite přikázal všem, aby si ostříhali vlasy, nosili černou uniformu a

připravovali své tělo fyzicky na odlet. Byli jim zakázány sexuální styky a odepřeno jakékoli soukromí. Netrvalo dlouho a pod Applewhitovým autoritativním vedením se utvořilo jednotné myšlení a naprostá oddanost členů. Jeden z nich později vypověděl, že Do a Ti byli pro všechny jako matka s otcem a že se pod jejich vedením cítili bezpeční a zajištění.

V průběhu těchto aktivit se nechali do sekty přijmout dva sociologové za účelem

výzkumu. Po pár měsících společenství opustili. Oba prohlásili, že nikdy dříve neviděli

podobnou závislost, soudržnost a „naočkování“. Expert na sekty, sociolog Steve Hassan tvrdí, že pro lidi zajímající se o tento typ sekt je typická vysoká inteligence a vzdělání, ale jsou zlákání myšlenkou nové identity, kterou jim přednáší charismatický vůdce.

Na konci roku 1979 čítala sekta kolem 200 členů. V roce 1985 zemřela Ti na

rakovinu. Bylo jasné, že její tělo neodcházelo do nebe v perfektním stavu, tak jak bylo oběma vůdci vždy požadováno. Applewhite proto musel svou teorii upravit a své členy

přesvědčil, že fyzické tělo je vlastně jen dočasným obalem – kontejnerem - pro duši, a

zde bude po smrti zanecháno a že Ti odešla připravit vše na přílet ostatních a právě ona bude pilotem oné lodi převážející duše zbylých členů do ráje.

V roce 1993 zahájil Applewhite další z kampaní pro získání členů – podal inzerát

do novin USA Today, varující Američany před koncem světa. Zašel tak daleko, že tvrdil, že Ježíš byl vlastně mimozemšťan, který měl připravit lidi na odlet kosmickou lodí, ale že tehdy ještě „duše nebyly zralé“. Díky tomu získal několik nových členů. Na

jaře 1994 se spojil s Koreshem a po jeho vzoru začal shromažďovat zbraně. Členy sekty

pojmenoval „Strážci nebeské brány“. Pro propagaci kultu začal využívat internet. V roce 1996 sekta založila firmu, která na zakázku vytvářela webové stránky. Prosperovala natolik, že mohli na konci roku koupit v Kalifornii velký dům s bazénem výtahem a tenisovým kurtem. Do jejich odchodu zbýval necelý půl rok.

V pátek 21. května 1997 si v restauraci objednalo 39 členů kultu Nebeské brány

39 stejných jídel. Bylo to jejich poslední jídlo na zemi, protože druhý den se měla k Zemi přiblížit kometa, která měla zahájit jejich odlet. V sobotu, kdy blízko Země

přelétala Hale-Boppova kometa, v jejímž ocase měla být ukryta kosmická loď, proces 32

začal. Všichni se oblékli do stejných černých triček s dlouhým rukávem, černých kalhot a bot značky Nike. Na rukávu měli vyšit nápis: Odletový tým Nebeské brány. Každý

z nich měl sbalenou tašku obsahující oblečení, pomádu na rty a zápisník. Taška byla

umístěná v nohách postele. V kapse měly drobné na taxík a telefon. Všichni se postupně

rozděleni do skupin otrávili smrtící dávkou barbiturátů – poslední dvě ženy se udusily plastikovými pytlíky uvázanými přes obličej. Před tím, než zemřeli, odeslali policii dvě

videokazety, kterými je informovali o jejich odchodu. Po příjezdu policie našla 21 mrtvých ženských a 18 mužských těl, ve věku mezi 26 až 72 roků. Po ohledání místní

koroner zjistil, že sedm členů kultu včetně Applewhita bylo vykastrováno. Bývalý člen,

56letý Wayne Cook k tomu později v televizním pořadu 60 minut s Leslie Shahlem dodal, že Applewhite měl problém se svou sexuální identitou a ostatní členové, kteří se s ním silně sebeidentifikovali, měli pocit, že musí udělat vše co on... Samotnému

Cookovi se smrt nepodařila, jeho žena však byla jednou z oněch devětatřiceti obětí. Cook v reportáži litoval, že se mu odlet také nepodařil. O čtyři týdny později si on a

další člen Chuck Huphrey oblékli černý stejnokroj, sbalili tašku a použili stejné drogy

jako jejich předchůdci v hotelu v městečku Encinitas. Cook uspěl, Huphreye se podařilo zachránit. Huphrey z toho vyvodil, že má na zemi ještě zvláštní poslání, proto vytvořil webové stránky a nadále propagoval kult Nebeské brány. V roce 1998 spáchal sebevraždu v arizonské poušti.

3.6. CHRÁM SLUNCE V roce 1994 zemřelo kanadském Quebecku v průběhu policejního vyšetřování 52

členů sekty Chrám slunce. Patnáct z nich spáchalo sebevraždu poté, co omámili a

zastřelili ostatní. Několik členů, kteří byli označeni za zrádce, byli hromadně popraveni.

V roce 1995 bylo dalších 16 členů tohoto kultu, včetně tří dětí, nalezeno mrtvých v Grenoblu ve Francii.

Těla čtrnácti z nich byla naaranžována do tvaru hvězdy a

zapálena zbývajícími dvěma členy, kteří posléze také spáchali sebevraždu. U většiny

z nich byly v tělech nalezeny omamné látky. Zůstaly po nich zápisky, ve kterých vzkazovali těm, co je naleznou, že se odebrali na jiný svět, kde se reinkarnují do templářských kněží.

33

O dva roky později, 22. května 1997 spáchalo pět dalších členů sebevraždu,

tentokrát v St. Casimir v Quebecku. Dle nich je smrt pouze iluzí, jejich solární těla se totiž přesunou na Sirius, nejostřeji zářící hvězdu vesmíru.

Někteří z mrtvých po sobě zanechali závěti, ve kterých zdůvodňovali svou smrt

jako možnost k vystoupení na některou z jiných planet. Svět se podle nich stejně řítí k záhubě a oni jen následovali svého vůdce. Sami se přiznávali, že byli nuceni některé ze slabších členů zastřelit, protože si svůj odchod na poslední chvíli rozmysleli.

Zakladatel sekty, Joseph di Mambro se narodil v roce 1924. Vyučil se hodinářem

a zlatníkem, odmalička se však zajímal o esoterická náboženství. Ve 13 letech se dal

k rosenkruciánům. Později ze sekty vystoupil a spolu s dalšími ex-členy založil v roce 1973 blízko francouzsko-švýcarských hranic Centrum pro přípravu na příchod nového věku. Začal tvrdit, že je převtělením několika bohů od Osirise přes Mojžíše a podařilo se mu přesvědčit několik lidí, aby mu odevzdali svoje peníze za účelem jejich využití

pro potřeby sekty. Podobně jako Moon zaranžoval několik „kosmických“ sňatků a vytvořil několik párů na základě přesvědčení o jejich dřívější reinkarnaci. Rozhodoval o

tom, který z párů může mít děti a který ne. Svoje dvě děti, chlapce Elieho a děvče

Emmanuell, představoval jako „kosmické děti“. Emmanuellu označil za převtělení Mesiáše. Aby zůstala neposkvrněná, musela nosit helmu a rukavice a byl jí zakázán styk s kýmkoli mimo nejbližší rodiny.

Aby navodil atmosféru soudržnosti, vyvinul Di Mambro speciální rituály, při

kterých členové pochodovali v kapucích s kříži a meči. Někteří z jeho věřících

pocházeli z vlivných rodin. Poté, co svůj majetek odevzdali sektě, koupil Di Mambro sídlo v Ženevě, kam přesunul svou stávající sektu a v roce 1984 ji přejmenoval na Řád

slunečního chrámu. Jeho myšlenky získaly spoustu sympatizantů, kteří však nebydleli přímo v sídle, ale sdružovali se v tzv. klubech a stejně štědře jako skalní členové přispívali na chod sekty. V sektě panovala přísná hierarchie. Na jejím vrcholu bylo 33

tzv. Starších bratrů růžového kříže, hned pod nimi bylo samotné jádro sekty – elitní bratrstvo a ti se obklopovali výše zmíněnými kluby, kam byli přijímáni nový členové.

V roce 1989 již měla sekta okolo 600 členů. Ze Švýcarska, kde v Zürichu nadále

zůstala centrála společnosti, se rozšířila do Francie a pak do francouzsky mluvící části 34

Kanady – do Quebecku. V časopise Time bylo reportérem Michaellem Sevillem uvedeno, že sekta získala od svých přívrženců přes 93 milionů dolarů.

V této době poznal Di Mambro homeopata a lékaře Luca Joureta (narozen r. 1947

v Belgickém Kongu) – který se místo vykonávání lékařské praxe věnoval esoterismu, magii, okultismu a dalším duchovním proudům, které spadají pod výše zmiňované hnutí New Age. Mírumilovné a veskrze pozitivní praktiky hnutí však přizpůsobil svým a Di Mambrovým apokalyptickým vizím o brzkém konci světa. Jouret byl přímo posedlý

ohněm – byl přesvědčen, že jediný možný způsob, jak odejít z tohoto světa aby člověk mohl být znovuzrozen byl, upálením.

Ne všechno však šlo vždy lehce. Když bylo Emmanuell 12 let, vzbouřila se proti

svému otci a v roce 1990 ho i s bratrem opustila. Di Mambrova „kosmická rodina“ se rozpadla.

V roce 1991 oznámila bývalá členka Chrámu slunce na veřejnosti, že je sekta

nebezpečná a požadovala vrácení peněz, které do ní investovala. O dva roky později byl

Journet obviněn z ilegálního ozbrojování. Dva členové byli obžalováni z přechovávání zbraně s tlumičem. Všichni tři však vyvázli jen s podmínkou a pokutou. V roce 1994 se

odehrála hromadná sebevražda Davidiánů ve Waco a sekty najednou začaly být více sledovány. Vyznavači Chrámu slunce začali hojně odcházet. To pro jejich vůdce

znamenalo jediné – je třeba společně ukončit pobyt na Zemi dokud je ještě čas. Jouret i Di Mambro byli dvěma z 52 obětí z roku 1994.

Osmého ledna roku 1998 německá policie zatkla díky anonymnímu telefonátu

psycholožku Heide Fittkau-Gartheovou, která přesvědčila 29 lidí, aby se s ní jeli zabít

na Kanárské ostrovy. Jejich duše měly nasednout na nebeský koráb, který je měl převézt na jinou planetu. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Následoval soud, který všechny členy

mimo psycholožky propustil na svobodu – devatenáct z nich se pokusilo upálit. I tento pokus o sebevraždu se podařilo zavčas odhalit a členy poslat do psychiatrické léčebny.

V reakci na tyto události lednu roku 2002 bylo ve Švýcarsku otevřeno centrum

informací o náboženských kultech, které obyvatelstvo upozorňuje na možná nebezpečí a stará se o oběti sekt.

35

3.7. ÓM ŠINRIKJÓ (ÓM NEJVYŠŠÍ PRAVDY) 20. března 1995 vypustilo sedm členů této sekty bojový nervový plyn sarin do

tokijského metra. Zahynulo 12 lidí a přes 5000 jich bylo zraněno. Nebyla to první

vražedná akce této skupiny. Již v roce 1994 spáchali plynový útok ve městě Macumoto. O život tam přišlo 7 lidí a asi 600 jich bylo přiotrávených.

Učení této japonské sekty v sobě pojí prvky buddhismu a hinduismu. Sekta

vznikla v roce 1984 oddělením několika členů s Šókó Asaharou v čele od náboženského hnutí Agonšú. Od dětství téměř slepý Šókó Asahara (1955), se narodil jako jedno

z mnoha dětí výrobce rohoží na japonském ostrově Kjúšú. V šesti letech ho rodiče přesunuli do internátu pro nevidomé – zde si brzy získal vůdčí postavení díky zbytkům zraku. Několikrát se snažil dostat na universitu, to se mu však nepovedlo, a tak se dal na

studium jógy a léčitelství. Oženil se a zplodil 6 dětí. Aby je uživil, začal provozovat věštectví, uzdravovat a prodávat léčivé bylinky. Zcela se vžil do představy, že má mimořádné duševní schopnosti a jmenoval se do funkce guru. V této fázi založil Óm Šinrikjó.

Sekta má hierarchickou organizaci na jejímž vrcholu je sám Asahara. Podmínkou

přijetí do skupiny, ve které panuje přísná askeze, je odevzdání veškerého majetku sektě, zpřetrhání kontaktů s rodinou a přáteli a život v komunitě. Poslušnost v sektě je

zajišťována hrozbou tvrdých trestů jako např. uzavření do kobky, hladovka, vstříknutí neznámé tekutiny do těla atd. Při výkonu jednoho z trestů zemřel v roce 1988 Terajuki

Majima – byl ponořen do studené vody tak dlouho, až umrzl. Byla to první oběť sekty, vzápětí ho však následoval jeho přítel, který se poté, co viděl mrtvého Majima, snažil ze sekty vystoupit.

V roce 1989 proti praktikám sekty vystoupil právník Cucumi Sakamoto. Chtěl

dokázat, že Asahara, který tvrdil, že má stejnou DNA jako Buddha, lže a postupně odhalovat zločiny, které se děly na pozemcích sekty. Byl však zavražděn spolu

s manželkou, a 14 měsíčním synkem. Dalšími obětmi z nečlenských řad byla těžce zraněná novinářka, zavražděný policista a dva soudci, kteří rozhodovali spor týkající se sekty a zraněný sekretář tokijského primátora. 36

Při zasvěcovacím obřadu, prováděném při přijímání členů, prodával Asahara svou

krev za desítky tisíc dolarů. Členové jeho krev pili a tím získávali mimořádné

schopnosti svého vůdce. Díky majetku, který sekta získala od svých členů, mohla

nakoupit pozemky v Kamikuišiki, na kterých vystavěla komunita tzv. lososové vesnice. Byla zde vybudována i moderní laboratoř, ve které členové sekty vyráběli a skladovali

chemikálie na výrobu otravných látek jako yperit, otravná látka VX, tabun a sarin. Vyráběly se zde i drogy jako LSD, meskalin a další stimulační látky. Sekta se připravovala na použití nejen chemických, ale i biologických zbraní, součástí plánu na zničení světa mělo být i použití smrtícího viru Ebola.*

Sekta měla i vlastní nemocnici – zde byli léčeni a převychováváni odpadlíci a

rebelové. Ti, co nepřežili, byly spalováni v pecích a jejich popel následně rozptýlen na pozemcích. Soudní znalci odhadují počet takto odklizených těl až na dvě desítky.

I přes tyto všeobecně známé skutečnosti se sekta velice rychle rozrostla a v krátké

době dosáhla okolo 10 tisíc členů (šukéšů). V jejích řadách byli i mnozí vzdělaní a

vlivní lidé. Óm Šinrikjó měla své pobočky v New Yorku, Moskvě, na Srí Lance a v Bonnu. Pro svůj záměr změnit Japonsko na království, kde bude vládnout Óm Šinrikjó však Asahara potřeboval 30 tisíc členů. Díky problémům, které začali dělat bývalí

členové a úřady, se však řady Öm Šinrikjó nedařilo nadále rozšiřovat. Navíc každou chvíli hrozilo, že na pozemky vnikne policie, kterou začala sekta a dění na jejich

pozemcích zajímat, ale zatím neměla dostatečně pádný důkaz k tomu, aby získala povolení k prohlídce.

Tyto skutečnosti přiměly Asaharu obrátit se k náhradnímu katastrofickému

scénáři. Oznámil blížící se konec světa, který měl nastat v roce 1997. Naplánoval útok na metro za účelem vyprovokovat třetí světovou válku, která by měla příchod konce světa uspíšit. Útok byl nasměrován také proti budově soudu a policejní centrále, stojící

nad jednou ze zasažených stanic metra a to z důvodů žalob proti sektě, které se v té době řešily. Byl zorganizován na osmou hodinu ráno, kdy je v metru nejvíce lidí. Pět členů sekty mělo za úkol na třech trasách metra vypustit plyn z igelitového sáčku (sarin je těkavá kapalina). Jen díky tomu, že sarin silně zapáchá, a svým zápachem odpuzoval

Asahara získával suroviny díky kontaktům, které měl v bývalém Sovětském svazu. Ebolu chtěl koupit v Zairu, to se mu však naštěstí nepodařilo. *

37

lidi, zahynulo poměrně málo osob. V případě, že by sekta využila aerosol čistého sarinu,

který je vysoce účinný, bylo by obětí mnohem více. I tak byl počet zraněných a mrtvých vysoký.

Uspíšit konec světa se Asaharovi a jeho lidem nepodařilo. Po útoku v metru

policie začala shromažďovat důkazy, na jejichž základě byl Asahara zatčen a v roce 2004 byl spolu s dalšími 11 členy sekty odsouzen Tokijským soudem k trestu smrti oběšením. Všichni se proti absolutnímu trestu odvolali.

3.8. SEKTA SYNA ČLOVĚKA – IMANUELITÉ Vše začalo v roce 1990, kdy si Jan Dvorský přečetl knihu Ve světle pravdy od

Abd-ru-shina (zakladatele Hnutí svatého Grálu* viz str. 17) a uvědomil si, že je Syn

Člověka. Jan Dietrich Dvorský měl odmalička psychické problémy a byl sociálně nepřizpůsobivý. V jedenácti letech byl přistižen při krádeži v obchodním domě, v šestnácti užíval pervitin (v osmnácti prý přestal). V 15 letech se seznámil s Lucií

Dvorskou (dcerou herečky Mileny Dvorské)**, která se stala jeho družkou a později

matkou jeho čtyř dětí. Na vysoké škole (byl poměrně nadaným studentem filmové

fakulty) se pokusil spáchat sebevraždu. Dle jeho kamarádů z vysoké školy byl Dvorský

„inteligentní a sugestivní člověk, který dokázal ovlivnit lidi“, ale zároveň i hysterik,

který „často měnil nálady, psal si velice vulgární a oplzlý deník, byl přezíravý vůči

ženám, střídal přítelkyně a pil.“

27

Přejmenoval se na Parsifala Imanuela (Lucii začal

říkat Labutí panna) a začal se chovat jako Mesiáš. V roce 1991 Dvorského vyhodily ze

školy. V té době začal psát knihu nazvanou Syn Člověka – Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa, kde předpovídá potopu a konec světa, jako trest za to, jaký nedobrý

život lidstvo vede. Jako vždy je možná úniková cesta před touto katastrofou a to spořádaný život v sektě, kterou nazval Tisíciletá říše. Byl bez práce, a tak byl nucen

prodat byt Lucie, aby mohl knihu nechat vydat. Prodalo se jí jen pár stovek kusů, bohužel i to stačilo k založení vysněné sekty Parsifala Imanuela – sekty Imanuelitů. Jan

a Lucie se spolu se třemi dcerami odstěhovali do pronajatého domu v Ptákově u *

Hnutí svatého Grálu se od sekty Jana Dvorského distancovalo

Shodná příjmení jsou pouze náhodou, Jan a Lucie se nikdy nevzali, protože Dvorský svatbou opovrhoval

**

27

KŘEMEN, Pavel. Boj se sektou, Praha:. DUEL, s. r. o., 1997. [118 s.] ISBN 80-902324-4-2, s. 23.

38

Hořovic. Sem se za nimi začali stěhovat lidé, kteří našli v Dvorského knize smysl svého

dalšího života, prodali svůj majetek, opustili přátelé a rodiny a následovali svého Mesiáše. V době největší popularity sekty šlo téměř o 40 lidí.

Imanuelité žili naprosto izolováni od okolí. Na okna pronajatých domků pověsili

závěsy, s okolím se nesměli stýkat, téměř nechodili nakupovat, jen občas vycházeli ven, aby nasbírali různé rostliny, z kterých si potom vařili čaj. Život v sektě byl velice

náročný - členové společenství sice nepracovali, jedinou jejich činností byla distribuce a propagace knihy, ale chodili spát ve dvě v noci a vstávali ve dvě odpoledne. Nesměli

se dívat na televizi a číst knihy - s výjimkou Dvorského Syna člověka. Byli nucení žít

velmi asketicky, jídelníček se mnohdy skládal jen z jednoho rohlíku denně, který zapíjeli různými odvary, někdy jen slanou vodou. Dvorský tvrdil, že se tímto členové

očistí a otevře se jejich duch. Bohužel opak byl pravdou a mnohé lidi v sektě tato dieta vedoucí k podvýživě a obrácený biorytmus málem stála život. Mladou členku Evu

Sadílkovou musela její vyděšená matka nechat odvézt do psychiatrické léčebny – trpěla halucinacemi, byla extrémně vyhublá, bála se znásilnění, chovala se jako robot a občas

bouchala hlavou do zdi. V nemocnici jí při odběru krve našli v těle přítomnost drog. Z vlivu sekty se nevymanila dodnes – i po rozpadu sekty několikrát utekla z domu do lesa, kam šla „odložit své tělo“. Pokaždé ji hledala policie. Jednou ji dokonce našli

s omrzlinami druhého stupně. Tato kauza jako první vzbudila zájem o Imanuelity. Další

vlnu zájmu vzbudila matka Lucie Dvorské – Milena Dvorská, která se snažila navázat kontakt se svou dcerou a vnučkami – bohužel neúspěšně.

Jak jsem uvedla již dříve, do sekt často vstupují velmi inteligentní lidé. Tento fakt

se potvrzuje i ve skupině kolem Jana Dvorského. Jednou z vůdčích osobností v sektě byl bývalý ředitel Finančního úřadu, který do sekty vstoupil s celou svojí rodinou, včetně dvou dětí, které opustily střední školy. Ačkoli tento muž zastával v sektě pozici

léčitele a osobního tajemníka Parsifala Imanuela, byl po čase ze sekty vyhozen. Bohužel neměl kam se vrátit – dům, ve kterém dříve bydleli, byl prodán a peníze odevzdány

sektě. Po několika měsících byla vyhozena i manželka. Spolu se bezprizorně toulali po

lesích a živili se březovou kůrou (oba v té době vážili kolem 40 kilogramů). Když sektu opustila i dcera, rozhodli se rodiče znovu začít žít normální život – s pomocí prarodičů, kteří jim zezačátku poskytli zázemí, se jim to podařilo. 39

Další obětí byla redaktorka regionálních novin, která neváhala kvůli Dvorskému

prodat svůj podíl v novinách a téměř čtvrt milionu, který takto získala chtěla odevzdat

Synovi Člověka. Naštěstí jí otevřel oči její manžel, díky jehož podpoře se ze závislosti na sektě dostala.

Mladá rodina se dvěma dvěmi dětmi dala Dvorskému své auto a sektu obhajovala,

ačkoli Dvorský o jejich dětech napsal, že to jsou ďáblíci, skřeti, pacholci a debilové. Tato slova používali Dvorští i při oslovování vlastních dětí.

Výchova dětí Dvorských byla prazvláštní. Nejstarší Julie se starala o své tři mladší

sourozence a dělala většinu domácích prací. Byla často bita. Dětem chyběl styk s vrstevníky, neustále byly zavřeny doma, nechodily do školy. Dvorský je prý učil sám.

Ostatní členové však učitelské kvality Dvorského nepotvrdili – Julie prý uměla číst pouze velká písmena, což ji diskvalifikovalo před ostatními dětmi – nebylo však nic jednoduššího, než zakázat používání jiných než velkých písmen i ostatním dětem.

Ačkoli se členové sekty museli řídit přísnými pravidly, Dvorský a jeho Labutí

panna měli zřejmě udělenou výjimku. Členové měli zakázáno poslouchat rádio, kouřit a

jíst sladkosti. Dvorští však nepokrytě kouřili (Lucie dokonce při kojení dětí), poslouchali moderní hudbu, kterou tolik odsuzovali a Lucie, které odmala trpěla nadváhou, nepokrytě konzumovala sladké.

Exčlenové se shodovali na tom, že sektu sice založil Dvorský, ale šedou eminencí,

která všechno řídila, byla Lucie. Dvorský prý byl ve skutečnosti slaboch, členové byli

svědky události, kdy Lucie svému druhovi před ostatními vrazila políček a často na něj křičela a nadávala mu. Je zajímavé, že ji Dvorský ve své knize popisoval jako ideální

ženu – Lucie však popsanému vzoru vůbec neodpovídala. Dvorský ji neustále vyzvedával jako vzor ženskosti, někteří členové později tvrdili, že ji tak skutečně začali vidět.

Dvorského kniha se neprodávala tak, aby mohla dále živit rozhazovačného

Parsifala, Labutí pannu a jejich děti. Bylo třeba najít jiný zdroj příjmů – ten brzy nalezli

v majetku svých členů. Hned při vstupu do sekty museli členové odevzdat sektě veškeré peníze, získané při prodeji majetku. Z těch pak členové žili. Ostatní věci - knihy, 40

obrazy, fotografie, nábytek a oblečení, si buďto ponechali Dvorští a nebo byly spáleny, aby se jejich bývalí majitelé mohli zbavit pachu z minula. Je s podivem, že lidé se

odevzdání svého majetku nebránili. A jako by jim nevadilo, že to, na co dlouhá léta vydělávali a šetřili, byli Dvorští schopni během krátké doby prohýřit.

Když přišel do sekty pan Klimeš se svou rodinou, mnoho věcí se změnilo. Klimeš

byl jmenován jasnovidcem a byl přejmenován na pana Vidona. Jeho úkolem bylo určovat, kdo v sektě zůstane a kdo bude vyloučen. Dvorský mu zcela důvěřoval. Spolu s ním a rodinami se v roce 1994 vydal do Itálie založit Tisíciletou říši. Místo, aby

založili ráj pro ostatní členy, dostal pan Vidon v půlce pobytu v Itálii dopis, že on i jeho rodina jsou ze sekty vyloučeni. Lucie v Itálii porodila čtvrtou dceru. Do Čech se vrátili

bez Klimešovy rodiny a bez peněz. O sektu se díky člence, která musela být odvezena

do psychiatrické léčebny, začíná zajímat policie. Sekta se pozvolna začínala rozpadat. Aby vůdce zamaskoval rozklad sekty, začal propouštět další členy, kterým doporučil,

aby šli odložit své tělo do lesa, neboť nemají nárok na život. Dvorský později o tomto období prohlásil: „Byla to doba pouze pro povolané. Zůstali jenom ti, kteří se dokázali

zbavit svých mylných představ a překonali své těžkosti, jichž je každý člověk plný. Je to těžké, jít za pravdou.“ 28

Za krátkou dobu se však sekta rozpadla úplně. Policie se snažila najít důvod

k zatčení Jana Dvorského, což se jí příliš nedařilo. Policie sice věděla o tom, že nabádal

své členy ke spáchání sebevražd (naváděl je, aby při odchodu ze sekty „odložili svá těla“ a tím umožnili nové zrození, nutné pro vstup do Tisícileté říše), nikdy se jí však

nepodařilo zajistit dostatek důkazů na podložení tohoto tvrzení. Nakonec ho obvinila z ohrožování mravní výchovy mládeže, a to proto, že nedovolil svým dětem, aby

chodily do školy (ze stejného přečinu bylo obviněno dalších devět bývalých členů

sekty). V roce 1995 byl vydán na Dvorského zatykač. Od 16. ledna 1995 se Dvorský a jeho rodina skrývají. Vše nasvědčuje tomu, že se zdržují v Německu. O šíření Dvorského víry se nadále stará jeden z prvních členů sekty Jan Křišťan a zdá se, že jsou spolu i nadále v kontaktu. Na jaře roku 1997 Dvorský spolu s Křišťanem zasílají dopis

do Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, ve kterém sdělují, že

víra Syna člověka se nadále vyvíjí. V létě téhož roku následuje druhý dopis, který 28

KŘEMEN, Pavel. Boj se sektou, Praha:. DUEL, s. r. o., 1997. [118 s.] ISBN 80-902324-4-2, s. 84.

41

varuje potencionální čtenáře knihy Syna člověka před jejím čtením – Parsifal Imanuel ji již prý překonal a její četba by prý mohla neznalého čtenáře přivést na mylnou cestu.

4. CHARAKTERISTICKÉ RYSY NEBEZPEČNÝCH SEKT Jak jsem uvedla již v kapitole č. 3.1., pojem sekta se velice špatně definuje. Dle

mého názoru jde o sektu tehdy, pokud se toto náboženské sdružení vyznačuje určitými

charakteristikami, které jsou velmi dobře patrné v popisech jednotlivých sekt. Právě dominance těchto charakteristik určuje, zda jde o sektu nebezpečnou nebo ne. Jde to tyto určující rysy: a) Opozice – sekta se staví do opozice proti hlavním společenským institucím, neuznává tradiční hodnoty převládající kultury.

b) Vyvolávání napětí v okolí – sekta svými problematickými praktikami boří a narušuje již zaběhnuté tradice.

c) Fanatismus – jde o znak typický zejména pro vysoce nebezpečné sekty. G.

Hole ho charakterizuje jako: „Bezohledné zasazování se za nějakou náboženskou nebo politickou ideu.“ 29

d)

Pozice výlučnosti – sekta přesvědčuje své členy, že ona je ta jediná „správná“

a jejím opuštěním člověk ohrožuje své spasení. Členství v takto vybrané společnosti zvyšuje členům sebevědomí a pocit seberealizace.

e) Uzavřenost a izolovanost členů – zamezení kontaktu s okolním světem, sekta a její lidé si vystačí sami navzájem.

f) Autoritářský prvek – sekty mají svého vůdce, který je hlavním hybným kolem

nutným pro jejich fungování. Pravidla, která vůdce stanovuje, jsou závazná a nepřipouští alternativy.

HOLE, Günter. Fanatismus: Sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. Praha: Portál, 1998. [147 s.] ISBN 80-717-81835 29

42

g) Manipulace - manipulace je přítomna ve všech fázích členství v sektě – při

náboru nováčka (např. bombardování láskou) až po samotný pobyt v sektě. Pro některé ze sekt je typické tzv. „vymýváním mozku“, kdy je velmi oslabena možnost samostatného rozhodování a kritického posuzování.

h) Podceňování rozumu - vzděláním bývá v sektách opovrhováno. Naopak bývá

kladen důraz na emoce a pocity. Většina sekt však školí své členy, aby se naučili

mluvit s lidmi. Hlavním úkolem je navodit příjemnou atmosféru a důvěru a zúžit

možný rozhled a omezit příliš nepříjemných otázek ze strany nováčka. Neustálé opakování názorů, pravidel a tezí vůdce vyvolává u členů myšlenkové stereotypy.

i) Sankce – ty jsou v sektách proti jejich členům hojně užívány za účelem

vynucení poslušnosti. Členové mohou být potrestáni nebo vyloučeni. Nástrojem je strach, výčitky, zastrašování a obviňování provinilců.

j) Motivace členů – je jedním ze způsobů, jak udržet členy v sektě a přimět je k požadovaným výkonům. Může jít o motivaci pozitivní (postup v sektě na vyšší pozici, odhalení informací, které ostatní členové nevědí,

pochvala před

skupinou, která vzbudí obdiv) nebo negativní (když člen neudělá, co je po něm požadováno, nedosáhne spasení apod.).

Aplikujete-li tyto charakteristiky na sekty uvedené v předchozích kapitolách,

zjistíte, že ne všechny společnosti veřejností a církvemi označované jako sekty mezi ně

patří (např. Mormoni, Antroposofické hnutí, Svobodní zednáři a další), a naopak např. jako církev registrovaní Svědkové Jehovovi odpovídají hned několika rysům, typickým pro sekty nebezpečné (sankce, manipulace, pocit výlučnosti).

43

5. OSOBNOST ČLENA SEKTY Jsou někteří lidé předurčeni pro to, aby se stali členy sekty? Doc. PhDr. Aleš

Sekot, CSc. uvádí ve své publikaci Sociologie v kostce30, že členové sekt pocházejí

zpravidla z nižších sociálních vrstev. Bohužel se nikdy nepodaří získat ucelený seznam

členů sekty a tak nelze přesně zjistit z jakých společenských vrstev členové pocházejí. Jediným znakem, který by nám mohl pomoci potvrdit nebo vyvrátit tezi o vyšším či

nižším společenském původu členů sekt je souvislost mezi profitem sekt a finanční situace jejich členů.

Tuto závislost můžeme nazvat „paradigmatem peněz“. Shrnuto do diagramu

(Diagram č. 1) by vypadalo takto:

Diagram č. 1 - Paradigma peněz

SEKTA PROFITUJE Z DOBRÉ FINANČNÍ SITUACE SVÝCH ČLENŮ

SNAHA ZLÁKAT DO SEKTY MOVITĚJŠÍ OSOBY

NÁBOR ČLENŮ Z ŘAD VYŠŠÍCH SPOLEČENSKÝCH VRSTEV

Pokud má sekta ze svých členů finanční prospěch (odevzdávání majetku sektě,

vstupní poplatky, odvody z příjmů atd.), je pro ni samozřejmě výhodnější „rekrutovat“ do svých řad lidi bohatší, tzn. lidi z vyšších společenských kruhů. Také souvislost mezi vysokoškolským vzděláním členů a vyšší společenskou vrstvou bývá pravidlem.

Za účelem potvrzení nebo vyvrácení této teze je třeba rozdělit sekty do dvou

skupin – na sekty, které mají finanční prospěch ze svých členů (nespadají sem sekty, které využívají své členy na různé druhy prací) a na sekty, které ze svých členů neprofitují. Toto rozdělení je v následující tabulce, kde je uvedeno i jakou formou sekty od členů získávají finance (Tab. č. 1). 30

SEKOT, Aleš. Sociologie v kostce. Brno: Paido, 2004. [206 s.] ISBN 80-7315-077-8. 44

Tab. č. 1 – Přehled sekt, které mají/nemají finanční prospěch ze svých členů

Finanční prospěch

Forma zisku

Mormoni

ANO

Odvod desátku

Satanismus

ANO

Rodina

ANO

Název sekty

Svědci Jehovovi Moonovo hnutí

Brahma Kumaris Hare Krišna

Sri Chinmoy Zenový Buddhismus Hnutí sv. Grálu

NE NE

Členy vybírá velekněz na základě v případě registrace dotazníku Odevzdání majetku Členský příspěvek

ANO

Odevzdání majetku

NE

Členy jsou převážně vzdělaní lidé Členy jsou převážně vzdělaní lidé

NE NE NE

Rosenkruciánstíví

ANO

Členské příspěvky

Spolek svob. zednářů

ANO

Členské příspěvky

Antroposofie

Vesmírní lidé Scientologie Hnutí víry New Age

NE

NE ANO

Poplatky za kurzy

NE NE

Sekta Ch. Mansona

ANO

Odevzdání majetku

Davidiáni

ANO

Odevzdání majetku

Svatyně lidu

Nebeská brána Chrám slunce Óm šinrikjó Imanuelité

Poznámka

ANO

Odevzdání majetku

ANO

Odevzdání majetku

ANO

Odevzdání majetku

ANO

Odevzdání majetku

ANO

Odevzdání majetku

45

Tiskne velké množství materiálu, není známo z čeho ho financuje

Výsledkem tohoto přehledu čtyřiadvaceti sekt je, že 14 z nich profituje

z majetku svých členů a 10 z nich jsou tzv. neziskové sekty, tzn. téměř tři čtvrtiny sekt

má majetkový prospěch z financí svých členů a nábor probíhá mezi společensky vyšší vrstvou. Teze se tedy nepotvrdila – z uvedené tabulky vyplývá, že členové sekt

pocházejí naopak právě z vyšších společenských vrstev. Tento fakt potvrzuje také to, že vyznavači Zenového Buddhismu a Sri Chinmoy jsou většinou vysokoškolsky vzdělaní

lidé, které bychom měli rovněž zahrnout do vyšší společenské vrstvy. V tomto případě

se poměr zvyšuje na 16 : 8 – výsledkem tudíž je, že tvrzení o tom, že členové sekt

pocházejí z nižších společenských vrstev není pravdivé. Z výzkumu také vyplývá, že

většina neziskových sekt je esoterických, a že spadají mezi měkké sekty. Je třeba si však uvědomit, že typické pro všechny sekty, které byly popsány v kapitole č. 4, tzn. sekty nebezpečné, vražedné a sebevražedné, je odevzdání majetku členů sektě.

Je bez pochyby, že největší sklon ke vstupu do sekt mají mladí lidé, hlavně ti,

kteří pocházejí z nevyrovnaného prostředí - stačí kombinace nevhodných faktorů, jako

nedostatek pozornosti ze strany rodičů, neschopnost najít vlastní identitu nebo společnost nevhodných kamarádů, nuda a nevhodné trávení volného času. Sekty však

nacházejí své přívržence i mezi dospělými. Existují však společné faktory, které přispívají u mladých i dospělých ke sklonu podlehnout svodům a které se opakují i ve výše uvedených kapitolách s charakteristikami jednotlivých sekt. Jde o: a) frustraci jejich současnou situací b) touhu po změně

c) přesvědčení o možnosti dosažení výjimečnosti a dychtivost stát členem nadřazené společnosti

d) sklon nechat se vést a přesvědčit o jediné pravdě e) připravenost k akci

a) Frustrace současnou situací Každý z nás má zakořeněnou touhu po lásce, porozumění a pochopení, ocenění,

rodinném zázemí a životním naplnění. Díky dnešní rychlé konzumní době však rodiny

přestávají plnit funkci útočiště a rodinní příslušníci projevují mnohdy nedostatek účasti, a podpory. Církve neplní svá poselství a ztrácejí vliv a význam. Lidé se snaží najít radu, 46

pomoc a podporu, mnohdy však nemají kde. Většina z těch, kteří vstoupí do sekty, měli nebo mají pocit, že nedosáhli naplnění svých tužeb od své rodiny, přátel a okolí, a tak

ho hledají v sektě. Sekty tyto požadavky zdánlivě splňují – nabízejí pozornost a podporu, sdílení společného cíle, a tváří se jako skupina plně chápající potřeby. Sekta jednoduše využije touhu lidí někam patřit a být platným členem určité společnosti. b) Touha po změně V současné době jsou lidé tlačeni ať už sociálním okolím, médii, ale mnohdy i

sebou samými k tomu, aby zvládali kariéru, vydělávali peníze, zakládali rodiny, vychovávali děti, byli úspěšní a výkonní. Tento rychlý životní styl je velmi náročný –

mnozí lidé jsou z něho unaveni, vyčerpáni, cítí se bezmocní a nevidí z něj východiska.

Nejistota z budoucnosti (např. obava ze ztráty zaměstnání, nejistá politická situace, strach z ekologické katastrofy, války atd.) je ubíjí a tak právě proto někdy volí radikální

změnu – prodají majetek, opustí rodiny, změní bydliště a s ním i celý svůj život. Myslí

si, že v sektě začnou znovu, nový a lepší život a že sekta jim pomůže dostat se z existenciální prázdnoty. Bohužel opak bývá pravdou.

c) Přesvědčení o možnosti dosažení výjimečnosti a dychtivost stát členem nadřazené společnosti

Každý má potřebu vybudovat si vlastní identitu a slyšet od ostatních, že je

jedinečný a pro své okolí zajímavý. Současnost však příliš nenapomáhá mezilidským

vztahům – mnohdy ani nevíme, kdo bydlí ve vedlejším bytě, nevšímáme si potřeb druhých a nejsme schopni ocenit ani kvality svých nejbližších. Lidé se cítí sami,

vykořenění a touží někam patřit a být uznáváni. Ani v klasických církvích lidé nenajdou

uspokojení vlastní identity – kázání probíhá v davu a zpověď, u které farář pospává a

neprojevuje dostatek aktivního zájmu také příliš nepovzbudí. Na individuální přístup a seznámení se s osobní situací není dnes čas.

Touha být platným členem skupiny a zastávat v ní určitou pozici je lidem

vlastní. Na sdružovací charakter víry poukazoval již francouzský sociolog Emille Drukheim. Právě této touhy využívají mnohé sekty k náboru nových členů. Zahrnují

nováčky láskou a starostlivostí, intenzivně se jim věnují. Začleněním se do malého 47

společenství a získáním jeho podpory stoupá v očích člena jeho sociální status. Na

všechny jejich problémy a otázky nalézají odpověď a vsugerovávají jim nadřazenost – jen oni budou spaseni, jen oni jsou ta skupina vyvolených. d) Sklon nechat se vést a přesvědčit o jediné pravdě Sekty se staví do pozice držitele jediné a neměnné pravdy, o které se

nepolemizuje. Pro členy sekty to znamená pouze tuto pravdu přijmout a dále ji šířit –

vzdání se schopnosti přemýšlet a řídit svůj vlastní život se zdá být pro mnohé úlevou. Sekty neváhají přesvědčit své stoupence o tom, že spasení lze nalézt pouze v jejich

společenství. Spása bude zajištěna pro celou skupinu, nejen pro jednotlivé členy, a to charismatickým vůdcem, který ví, jak smýt sociální rozdíly, posílit víru svých „svěřenců“, jak udržet skupinu organizovanou a zaměřenou správným směrem. e) Připravenost k akci Další charakteristikou, kterou mají budoucí členové sekt společnou, je

připravenost k akci. Jde o to dlouho se nerozmýšlet, vzdát se svého dosavadního života z minuty na minutu a spálit za sebou všechny mosty. Nová vize je přiměje opustit rodinu, práci, školu, přátele a známé.

Jak jsem uvedla již dříve, nejvíce jsou ohroženi mladiství a to hlavně proto, že

svou cestu životem ještě stále hledají. Nebezpečná jsou hlavně tzv. „mezistupňová

stádia“

31

jako přechod mezi střední a vysokou školou a následně mezi školou a

zaměstnáním, změna bydliště atd. Bohužel i někteří lidé ve vyšším věku mohou mít

pocit, že nenašli sami sebe a neztotožnili se se svou rolí ve společnosti. Nevědí co

dělat, cítí se prázdní, lhostejní a stále něco hledají (seekers). Jako by byli ztraceni a

touží po nalezení. Je však smutné, když jediný, kdo jim je ochoten podat pomocnou ruku, je sekta.

DOKUMENTY KATOLICKÉ CÍRKVE (1986 – 1994). Sekty a nová náboženská hnutí, z it. Originálu Sette e nuovi monimenti religiosi přeložila J. Gruberová, Praha: Zvon, 1997. [91 s.], str. 86 31

48

6. OSOBNOST VŮDCE SEKTY Shodné patologické prvky, které mohly předurčit vůdce vražedných a

sebevražedných sekt k dosažení této pozice, jsou shrnuty v tabulce č. 2. Jde o způsob

výchovy v dětství, charakteristický povahový rys, abusus drog a delikventní chování.

Jako zvláštní odstavec jsem připojila zdravotní problémy, neboť se prokázalo, že někteří vůdci sekt trpěli nevyléčitelnou nemocí – je možné, že to byl důvod, proč spáchali

sebevraždu – neměli totiž co ztratit, a aby na „poslední cestu“ nešli sami, vzali s sebou své stoupence. Do tabulky jsem zahrnula i Lucii Dvorskou, ačkoli nebyla „formálním“

vůdcem sekty. Dle členů a skutečností vyplývajících z kapitoly č. 3.7, byla právě ona manipulátorkou, ovládající Jana Dvorského, ačkoli myšlenka a hlavní motto sekty byly nápadem Dvorského.

Pět z osmi vůdců mělo špatné dětství – vyrůstali v neúplných rodinách, rodiče o

ně patřičně nepečovali, Joseph Di Mambro byl dokonce pohlavně zneužíván vlastním strýcem. U Luca Joureta se mi podrobnosti z dětství bohužel nepodařily zjistit. Zvláštní postavení v roli vůdce má Jan Dvorský. V životě také nebyl příliš úspěšný a již v mládí

se rozhodl, že nikdy nebude pracovat. Odborníci o něm tvrdí, že své mesiášství nehraje,

protože tak dlouhou dobu by se nevydržel přetvařovat a že trpí zřejmě duševní

chorobou. Důkazem může být Dvorského vyjádření o sektách: „Sektářství je nebezpečené. V sektách jsou lidé zbavováni své osobnosti a jsou jim vymývány hlavy. Ale já jsem skutečný Mesiáš. Lidé, kteří se mnou žijí, jsou zdraví, mladí a sebevědomí. Vím, že existují desítky lidí, kteří se za Mesiáše vydávají. Je to logické – když se na zem vtělí skutečný Mesiáš, vyvstanou zároveň řady falešných proroků“. 32

Jeho družku Lucii naopak odborníci a lidé, kteří se s ní setkali označují za

rafinovanou – právě ona je tou, která Dvorského manipuluje a řídí. Dvorský se jí dokonce bojí. I Lucie nepoznala v dětství příliš mateřské lásky. Vyrůstala bez otce a

její matka, výše zmiňovaná herečka, na ni neměla čas a výchovu svěřila prarodičům

Lucie. Sama později přiznává, že Lucie již od dětství nemohla najít tu správnou cestu životem. Nevydržela u žádné práce, vymýšlela si příběhy, aby byla zajímavá a měla komplexy ze své postavy. S Dvorským se neustále hádala a vypadá to, že jediné, co je 32

KŘEMEN, Pavel. Boj se sektou, Praha:. DUEL, s. r. o., 1997. [118 s.] ISBN 80-902324-4-2, s. 111.

49

spojovalo, byl sex a Luciina vypočítavost. V rozhovoru pro Mladý svět se Milena

Dvorská ohlíží na dětství své dcery s těmito slovy: „Největší trauma mé dcery pramení z pocitu, že se jí ode mě dostalo málo citu a lásky. To je velká chyba. Pokud to Lucie tak

cítí, asi má v něčem pravdu. Čím víc času plyne, tím víc na to přicházím. Mnoho věcí jsem si uvědomila až teď, když už s ní nemůžu komunikovat a nemůžeme si různé věci vysvětlit. To jsou věci, které si vyčítám.“ 33

Z tabulky č. 2 je patrné, že všichni z výše zmíněných osobností byli někdy

v průběhu života drogově závislí. Mnohdy používali drogy k manipulaci svých členů (Jan Dvorský, Charles Manson, Šóko Asahara). U pěti vůdců z osmi jsou známy předchozí vážnější konflikty se zákonem. Pět z osmi vůdců mělo zdravotní problémy

Závěr: Shrneme-li všechny čtyři rizikové faktory jako špatné dětství, užívání

drog, páchání trestné činnosti a zdravotní problémy, zjistíme, že všichni, vyjma Dvorské, která však není považována za klasického lídra, splňují minimálně tři z nich.

Jak se dá vysledovat z jejich životních příběhů, svou roli u nich naprosto nehraje

vzdělání nebo vysoký společenský původ. Ba právě naopak. Jako by se snažili bojovat proti ranám, které jim osud nadělil v podobě špatného rodinného zázemí, nezdarů při studiu, komplexům a v případě Asahary i zdravotního handicapu a tak využijí vlastností, které mají všichni společné a které jim umožnily dosáhnout klíčové vůdčí

pozice v sektě. Jde o charisma a schopnost ovládat druhé a s nimi spojenou

schopnost přesvědčovat a uměním manipulovat. Každý z nich byla také rozhodnut získat majetek jiným způsobem, než prací. Všichni dosáhli svého cíle.

33

KŘEMEN, Pavel. Boj se sektou, Praha:. DUEL, s. r. o., 1997. [118 s.] ISBN 80-902324-4-2, s. 112.

50

Tab. č. 2 – Charakteristika vůdců

Jméno vůdce/guru Charles Manson David Koresh Joseph Di Mambo Luc Jouret Marshall Herff Applewhite Šóko Asahara Jan Dvorský Lucie Dvorská

Dětství

Charakteristická vlastnost povahový rys

Užívání drog

špatné - syn mladistvé prostitutky

negramotný, násilnické sklony

ano

v dětství "outsider", vyhozen ze školy

ano

fanatistický, odmítal pracovat

ano

není známo

fascinace ohněm

ano

pochází z dobré rodiny

odmalička vůdčí osobnost

ano

špatné - syn 15leté matky, vychováván prarodiči špatné – byl pohlavně zneužíván

špatné - odložen v ústavu odmalička vůdčí osobnost pro nevidomé špatné – z rozvedené rodiny, od dětství silně odpor k práci neurotický špatné - matka nemá komplex ze svého vzhledu, nemožnost čas, vychovávaná nalézt smysl svého života prarodiči

51

ano

Trestná činnost (před založením sekty) ano ozbrojené loupežné přepadení

ano zatčen pro pokus o vraždu ne

obviněn z rasizmu, člen neo-nacistické skupiny ano sexuální zneužívání studentů

Zdravotní problémy ne pitva ukázala, že měl rakovinu

cukrovka, selhávání ledvin věřil, že má rakovinu ano - psychické problémy několikrát hospitalizován na psychiatrii

ne

problémy se zrakem

ano

ano krádeže

Psychické problémy –

?

ne

ne

6.1. JAK VŮDCE PŘEMÝŠLÍ PŘI ZAKLÁDÁNÍ NOVÉ SEKTY Dle vysledovaných charakteristik, které se téměř u každé sekty shodují, je

možné vyvodit, jaké předpoklady musí splňovat nová víra proto, aby nadchla a získala

co nejvíce členů. Cílem této kapitoly není navádět lidi k zakládání nových sekt, ale jde o přiblížení myšlenek vůdce, tedy zakladatele a budoucího guru skupiny, který mnohdy

více než na dobro a duchovní život svých oveček, myslí na svůj vlastní prospěch a

ukojení touhy po moci. Zde je vypracovaný projekt s uvedením jednotlivých kroků, nutných pro založení budoucí nové náboženské společnosti tak, jak jdou posloupně za sebou.

1) Stanovení víry - v první řadě je nutné určit, jaký druh víry bude nová sekta

nabízet. Tato víra musí být:

a) na první pohled lehce pochopitelná a zajímavá – aby lidi zaujala, musí mít pocit, že novému náboženství rozumí a chápou jeho smysl.

b) víra musí nabízet uspokojení předmětu touhy budoucích členů – získání

„nové rodiny“, zvýšení intelektu, zajištění perspektivní budoucnosti, již

několikrát zmiňovanou výjimečnost. Musí zároveň nabízet lepší život, než jaký potencionální budoucí členové žili doposud.

c) musí přinášet něco nového – něco, co tu ještě nebylo (typickým příkladem

jsou Vesmírní lidé a jejich víra v mimozemšťany, kteří nás přišli zachránit). Nová víra umožňuje vyloučení možnosti odhalení případných nesrovnalostí –

u nové víry nikdo totiž přesně neví, co od ní má očekávat a jaká budou pravidla. To umožňuje vůdci účinně „mlžit“.

d) základní myšlenka – je třeba dopředu vymyslet příběh, jak víra vznikla, proč a jak byla objevena. Je důležité vycházet z všeobecně známých skutečností a

využít pro příběh známých osob z historie. Pomáhá také zakomponovat do příběhu zmínku o reinkarnaci – ta může být potom opět využita při manipulaci

členů (verze pro členy může znít např. takto: V současném životě pikáte za

52

zlo, které jste páchali v životech minulých a pro životy budoucí je třeba svou duši vykoupit ...) .

e) Mystika je základním pilířem soudržnosti sekt. Pokud se vůdci podaří

zapracovat do náboženství sekty prvek tajemna, získá tím sekta na zajímavostí.

Vůdce navíc může díky tomu vyvolat ve svých členech pocit sounáležitosti – jen členové sekty mohou pochopit složitost nadpřirozeného jevu. Mystiku

může vůdce navodit např. iniciačními rituály, nošením posvátných talismanů atd.

2) Zvolení cílové skupiny - následně je třeba určit, na jakou cílovou skupinu lidí

bude sekta zaměřena. Nejjednodušší je, snažit se získat lidi, kteří mají psychické

problémy, jsou osamělí, vyčlenění ze systému a cítí se ohroženi (vlivem špatného životního prostředí, hrozbou válek, nezaměstnanosti). Nabídneme jim možnost zvýšení

sebevědomí, ocenění vnitřních kvalit a nalezení nového já a správné životní cesty. Ambicióznější členům může vůdce nabídnout vedoucí funkci (samozřejmě ne vyšší, než má vůdce sám).

3) Kontaktování budoucích členů - v tuto chvíli je vytipována cílová skupina

budoucích členů. Je třeba je správným způsobem kontaktovat. Druh kontaktu je třeba vybrat v závislosti na cílové skupině. Nabízí se varianta uspořádání přednášek zdarma

(takto nalákáme převážně lidi v důchodovém věku a studenty), rozdávání letáčků

(můžeme zvolit oblast, kde budeme letáky distribuovat – např. v bohatších čtvrtích), odkazy na internetu a osobní oslovení na veřejných místech – např. v knihovnách, ve školách atd. (pro získání mladých členů)… Důležité je, neodhalit hned při prvním

kontaktu, že jde o sektu. Proto je dobré zvolit název, který bude obsahovat pozitivní slova jako rodina, sdružení, bratrstvo atd. nebo název, který nebude mít na první pohled

žádný hlubší význam (jako např. Imanuelité, Nebeská brána atd.). Je dobré apelovat na přirozenou lidskou zvědavost a chuť zjistit o nové skupině co nejvíce.

4) Řízení nově vzniklé skupiny - nyní utvořila skupina lidí, kteří očekávají

slibovanou změnu ve svém životě. Nesmí být zklamáni. Proto je třeba:

53

a) neslibovat nic v konkrétních termínech – případné časové milníky musí být

uvedeny v blíže nespecifikovaném čase – pokud slíbíte Armagedon na 27. srpna

2007 a on nepřijde, členové Vám přestanou důvěřovat. Pokud však řeknete, že Armagedon se blíží, nikdo nebude přesně vědět, kdy naši planetu postihne.

c) stanovit pravidla fungování sekty – je nutno seznámit všechny členy se strukturou. Ideální jsou dva typy sekt – sekty s pyramidovou strukturou, kde si členové mohou zasloužit „povýšení“ a nebo sekty, kde mají všichni mimo vůdce

stejná práva a povinnosti a jsou si navzájem rovni. Dále je třeba určit podmínky

členství a případně stanovit výši členského a vstupního poplatku. Do členských

podmínek musí být zahrnuty údaje jako např. zda budou bydlet jako doposud nebo

pospolu v uzavřených komunitách, s kým se mohou a s kým nesmí členové stýkat, co smí nebo nesmí jíst, jak se mají oblékat, v kolik hodin chodí spát a v kolik

hodin vstávají, co mají zakázáno a jaké jsou v sektě rituály. Je nutné, aby vůdce

tyto podmínky také sám dodržoval, jejich porušováním totiž nabourává důvěru členů.

d) určit pravidla a způsob setkávání – ve stoupencích sekty je nutné neustále

udržovat pocit soudržnosti. Ten je možno vyvolat na pořádaných setkáních,

hromadných modlitbách a sezeních. Je možné také pořádat hromadné obřady jako svatby, koncerty nebo přednášky. Ty mohou být následně využity i za účelem náboru nových členů.

e) zavést způsob rozšiřování víry a sekty samotné – cílem samozřejmě je, aby

sekta expandovala. Vůdce však musí počítat s tím, že někteří členové časem ze sekty odejdou. Proto je nutné neustrnout, přijímat členy nové a šířit víru mezi

ostatní veřejnost. Je možné využít strategie uvedené v odstavci č. 3 této kapitoly. Také je možné za tímto účelem vyškolit vlastní členy, kteří budou nové učení

roznášet. Vhodné zvolit méně násilnou formu, než např. zvonění u bytů po vzoru Svědků Jehovových, které lidi spíše odrazuje (viz. kapitola č. 6). Agitátoři by měli být vybaveni kontaktem na sektu (e-mailová adresa, mobilní telefon...), pokud se i

jim podaří získat kontakt na potencionálního člena, je možné ho následně obesílat pozvánkami na sezení, kurzy či další aktivity sekty.

54

5) Udržování sekty v chodu - v této fázi už jde již pouze o zachování dynamické

struktury sekty – sekta nesmí ustrnout ve stereotypech. Vyvíjení různých aktivit jako

např. publikační činnost, vykonávání různých pracovních činností pro sektu (samozřejmě bez nároku na plat), příprava na realizaci apokalyptických vizí vůdce,

vedou nejen k udržování členů v činorodosti a pohotovosti, ale mohou být navíc dalším zdrojem příjmů.

Toto jsou základní principy formování sekt, zpracované na základě předchozích

kapitol, které si, mnohdy nevědomky, stanovují vůdci při jejich zakládání. Tyto funkční

mechanismy jsou ve všech případech shodné a jsou současně i etapami vývoje nového alternativního náboženství. Jejich včasné rozpoznání umožní odhalit, že se jedná o sektu a tím se vyvarovat vstupu do ní.

7. SEKTY OČIMA LIDÍ STOJÍCÍCH MIMO SEKTY A jak na sekty pohlížejí lidé zvenčí? Co je napadne, když se řekne sekta? Připouští

vůbec možnost, že by se oni sami mohli stát obětí sekty? Pro odpověď na tyto otázky jsem zvolila výzkumné šetření, jehož cílem bylo zjištění, zda je veřejnost schopna odlišit sektu od církve, jaké má o sektách povědomí a zda se někdy se sektou setkali. Metodologický postup:

Základní soubor výzkumu zcela tvořily metodou snowball náhodně vybrané osoby

– první respondenti předávali anketu dalším, kteří se následně rovněž stali účastníky výzkumu. Pro šíření ankety jsem využila osobní kontakt a e-mail. V případě doplňujících dotazů u ankety rozeslaného e-mailem jsem s respondenty rovněž komunikovala prostřednictvím elektronické pošty nebo telefonem.

Výzkumu se zúčastnilo v průběhu měsíce října a listopadu 2005 23 osob, z toho

14 žen a 9 mužů.

Velkou výhodou bylo, že jsem se při sběru informací nemusela omezovat věkem,

vzděláním nebo pohlavím respondentů. Věk respondentů je mezi 20 – 50 lety, vzdělání středoškolské nebo vysokoškolské. Mezi respondenty bylo 7 věřících, 7 ateistů, jeden si

nebyl jistý a dva respondenti uvedli, že jsou věřící „napůl“ (při bližším dotazu o 55

vysvětlení jejich poloviční víry, oba respondenti uvedli, že do kostela nechodí, ale věří ve vyšší moc).

Anketa obsahovala následující položky: 1) Charakterizujte slovo církev – tato položka měla za cíl zjistit, co si lidé

představují pod pojmem církev a využít ji pro následné srovnání s otázkou číslo 2, a to:

2) Charakterizujte slovo sekta – úkolem je opět dozvědět se, jak lidé popíší

slovo sekta a následně porovnat položku č. 1 a položku č. 2, které záměrně následovaly hned po sobě. Díky tomuto srovnání můžeme blíže určit, v čem spatřují lidé rozdíl mezi oběma náboženskými seskupeními.

3) Jaká náboženství a církve znáte? – otázka byla položena z důvodu zjištění

všeobecného povědomí o náboženství. V tabulce je uveden pouze počet, dle toho, kolik církví nebo náboženství respondenti uvedli.

4) Jaké sekty znáte? – dotaz položen ze stejného důvodu jako bod č. 3 5) Uveďte, co Vás jako první napadne, když se řekne slovo sekta - zde šlo o

volnou asociaci na slovo sekta – předpokladem je, že lidé budou reagovat spíše negativně.

6) Máte osobní zkušenosti se sektou? Cílem je zjistit, zda respondenti přišli do

kontaktu se sektou, v případě, že ano, o jaký druh kontaktu se jednalo (pomocí doplňujících otázek).

7) Znáte někoho, kdo byl členem sekty? Otázka č. 6 byla zaměřená na osobní

zkušenost se sektou, dotaz č. 7 směřuje ke zkušenosti zprostředkované – v případě

kladné odpovědi se od respondenta očekává popsat v několika větách příběh dotyčného a vyjádření vlastního názoru na tuto situaci.

56

Odpovědi na výše uvedené dotazy jsou pro přehlednost shrnuty v následující

tabulce č. 3. Zajímavé názory a zkušenosti účastníků výzkumu jsou uvedeny ve shrnutí pod tabulkou.

seskupení lidí, společná víra, ano společná víra v vlastní pravidla boha

3

žena

ne

společenství věřících lidí

Možnost vlastního vstupu do sekty

žena

Známý v sektě

2

Osobní zkušenost se sektou

ano

Volná asociace na slovo sekta

žena

Počet sekt, které respondent zná

dobrá nejasná hranice myšlenka, mezi sektou a mnohdy církví, nedobré činy, manipulace členů velký byznys

1

5

1

podvodníci zneužívající člověka v tísni

ne

ano

ne

4

2

odlišný způsob života mimo společnost

ne

ne

ne

3

1

fanatismus

ne

ne

ne

6

3

fanatismus

ano

ano

ne

Počet náboženství, které respondent zná

Charakteristika sekty

Charakteristika církve

Věřící

Pohlaví

Respondent

Tab. č. 3. - Výsledky výzkumu

společenstvo fanatiků

4

žena

ano

instituce skládající se z skupina lidí, kteří farností, fanaticky něčemu duchovních a věří věřících

5

žena

ne

institut hlásající společenství lidí, stejná kteří určují náboženství jednotná pravidla

3

2

nekalá organizace manipulující s lidmi

ne

ne

ne

ne

společenství věřících uzavřená skupina různým stejné víry náboženstvím

4

3

Jehovisté za dveřmi

ano

ano

ne

4

3

nepříjemnost

ano

ano

ano

6

žena

společenství osob se společenství stejným osob, které věří v náboženským něco svého názorem

7

žena

ne

8

žena

ne

soustřeďuje lidi, věřící v boha

věřící fanatičtí lidé, které ovládl jejich vůdce

8

3

společenství lidí ovládnuté šéfem

ano

ne

ne

9

žena

ne

náboženství určité víry

společenství určitého vyznání

5

0

Woo-doo

ne

ne

ne

57

Charakteristika církve

Charakteristika sekty

Počet náboženství, které respondent zná

Počet sekt, které respondent zná

Volná asociace na slovo sekta

Známý v sektě

Možnost vlastního vstupu do sekty

3

2

odevzdání majetku sektě

ne

ne

ne

11 žena

uzavřené spol. lidí, kteří otevřené spol. vyznávají ano lidí, vyznávající jednoho Boha se jednoho boha striktním dodržováním pravidel

5

4

fanatici

ne

ano

ne

společenství lidí majících osobitý výklad

7

1

lidé snažící se získat os. prospěch z důvěry ostatních

ne

ne

ne

skupina poslouchající na slovo svého nadřízeného

3

1

zfanatizovaný dav lidí

ano

ne

ne

1

sdružení lidí, kteří jsou za účelem dosažení cíle nuceni dělat neuvěřitelné věci

ne

ne

ne

4

skupina psychicky vázaná na pozemského vedoucího, dogmata,

ne

ne

ne

2

0

ne

ne

ne

zkostnatělá organizace, v podstatě bod č. která sdružuje 1 s velmi věřící, odráží negativním situaci ve významem společnosti

skupina lidí, kteří se pravidelně schází za fanatickým účelem

4

3

charismatický jedinec, který ovládá ostatní

ne

ne

ne

organizace s minoritní skupina posláním šířit s extrémními neví víru, spravuje a názory, neuznaná organizuje své státem jako členy církev

4

3

vymývání mozku ano skryté za šíření víry

ano

ne

12 žena

ne

13 žena napůl

14 žena

15

16

17

18

muž

muž

muž

muž

ne

instituce sdružující osoby vyznávající stejné náboženství skupina lidí věřících v Boha, chodících do kostela

nevidím rozdíl forma nutného mezi sdružením zastřešení sektářským a věřících lidí církví

ne

dobrovolný spolek lidí věřící v duševní autoritu

dobrovolný spolek lidí věřící v duševní autoritu s patologickým vlivem na své členy

ano

společenství věřících

společenství věřících

ne

4

6

58

Osobní zkušenost se sektou

Věřící

společenství lidí se zvláštním uctíváním nadpřirozena

Pohlaví

instituce podložená historií a zájmem lidí

Respondent

10 žena

něco mezi

4

1

ti "otravní" na ulici

ne

21

muž

ne

celosvětová skupina vykořisťovatelů

sdružení fanatických věřících

5

1

problém, rychle pryč

ne

ne

společenství lidí věřící v Ježíše Krista

náboženská společnost

2

0

uzavřená společnost poněkud "zvláštních "lidí

ne

ne

ne

fanatická oddanost bludu vyvolávající v člověku ano neadekvátní jednání

ne

ne

22

23

muž

muž

ne

1

organizace fanaticky lákající své členy a zneužívající je pro svůj prospěch

ne

ne

ne

ano

ne

Počet náboženství, které respondent zná

Možnost vlastního vstupu do sekty

společenství "malomocných"

Známý v sektě

společenství lidí

Osobní zkušenost se sektou

ano

Volná asociace na slovo sekta

muž

Počet sekt, které respondent zná

Charakteristika církve

20

Charakteristika sekty

Věřící ano

Pohlaví muž

Respondent 19

instituce zajišťující danou víru

"fanatická církev"

4

organizace skupina fanaticky zaštiťující ovládaná, osoby stejného schopna dané duchovního věci obětovat vše vyznání

6

3

ne

V případě bodu č. 1 - Charakterizujte slovo církev - odpověděla většina

respondentů poměrně shodně (bez ohledu zda šlo o věřící nebo respondenty bez

náboženského vyznání) – popsali církev jako instituci, zastřešující skupinu věřících lidí

stejného vyznání. Je zajímavé, že respondentka č. 1 (věřící), stejně tak jako respondent

č. 21 (ateista) pohlížejí mimo jiné na církev jako na „velký byznys“. Respondentka č. 1 (věřící) napsala: „Církev je rozsáhlá a propracovaná organizace, která na základě dobré myšlenky dělá mnohdy nedobré věci. Je to velký byznys.“ Dle respondenta č. 21 (ateista) je církev „skupinu vykořisťovatelů“. Pro respondenta č. 17 (ateista) je církev

„organizace, která sdružuje věřící“ a která „přesně odráží situaci ve společnosti, ale

tváří se, že ne. Trpí zkostnatělým myšlením a konáním.“

V bodě č. 2 – Charakteristika slovo sekta – můžeme respondenty rozdělit dle

odpovědí do několika hlavních skupin a to podle toho, co uvedli, že je pro sektu

typické. Většina respondentů použila pro charakteristiku některý z pojmů jako je

manipulace, ovládání členů, fanatismus, uzavřenost skupiny a někteří poukázali na

sektou vytvořená pravidla, která jsou uvnitř sekty dodržována. Tyto znaky tvoří kategorie, do kterých účastníci průzkumu dle svých odpovědí spadají. V poslední 59

kategorii jsou zahrnuti respondenti, kteří neviděli podstatnější rozdíl mezi církví a

sektou. Pro lepší přehlednost jsou tyto údaje opět shrnuty v tabulce č. 4, doplněny o pohlaví respondenta a o údaj, zda je věřící nebo ateista: Tab. č. 4 - Charakteristika slova sekta Dle respondenta je pro sektu typické: Respondent č. Žena/Muž Věřící/Ateista 1

žena

ano

13

žena

neví

3

žena

ne

8

žena

8

Ovládání/manipulace členy

15 4

Fanatismus

18 19 21

23

Uzavřenost skupiny

ne

ano

muž

ano

ne

muž

ano

muž

ne

muž

22

muž

žena

ne

ne

ne

ne

2

žena

mezi

7

žena

ne

10 12

18

žena

mezi

muž

neví

žena

ne

žena žena

14

žena

16

17

ne

žena

1 9

60

ne

žena

žena

5

Nevidí rozdíl mezi církví a sektou

muž

6

11

Vlastní víra a pravidla soužití

žena

muž

muž

ne

ano ne

ano ne

Respondent č. 16 (neví, zda je věřící) popsal sektu jako „minoritní skupinu

s extrémními názory, neuznanou státem jako církev, využívající víru k vlastním, nebezpečným cílům (získání majetku, moci)“. Respondentka č. 1 (věřící) poukazuje na

skutečnost, že v historii se církev mnohdy chovala jako sekta. Dle respondentky č. 10

(mezi věřící a ateistkou) je pro sekty typické uctívání nadpřirozena, respondentka č. 12 (ateistka) uvádí, že sekta je společenství lidí, kteří mají „osobitý výklad náboženství,

který se neshoduje s hlavním proudem církve“. Respondent č. 20 (věřící) označil sektáře za malomocné.

Výsledkem je, že pro 5 respondentů se rozdíl mezi sektou a církví smývá nebo ho

nedokáží přesně vymezit. Respondent č. 17 (ateista) však k tomuto dodává, že vnímá

sektu na rozdíl od církve záporně. Respondentka č. 1 (věřící) sice uvedla, že se pro ni

rozdíl není schopna přesně určit rozdíl mezi sektou a církví, nicméně dodává, že:

“v sektě jednotlivci nebo skupiny manipulují svými členy pod záštitou vize a s cílem získat jejich majetek“.

Celkový názor respondentů na sekty je negativní. Pět z nich nedokázalo rozlišit

rozdíl mezi sektou a církví.

Otázka č. 3 – Jaká náboženství a církve znáte? Cílem bylo zmapovat povědomí

respondentů o církvích a náboženstvích. Nejvíce respondentů (osm) dokázalo vyjmenovat 4 církve a náboženství, všichni respondenti uvedli minimálně dvě, maximální počet (osm) uvedla nevěřící respondentka č. 8. Neprokázal se vztah mezi vírou a vyšším počtem vyjmenovaných náboženství a církví.

Všichni respondenti uvedli ve výčtu Římskokatolickou církev. Zajímavé je, že

respondent č. 18 (neví zda je věřící) uvedl do výčtu i Svědky Jehovovi, s poznámkou, že jde o registrovanou církev, ačkoli on je řadí mezi sekty. Naopak respondent č. 23 (ateista) a respondentka č. 14 (ateistka) zahrnuli mezi církve Scientologickou církev, ačkoli ta pod církve nepatří (viz. kapitola č. 2.1.).

Všeobecný přehled o náboženství a církvích se u zkoumaného vzorku respondentů

ukázal jako dobrý. Průměrně znal každý z respondentů 4 náboženství nebo církve.

61

23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Církev evangelická

Církev československá husitská

Pravoslavná církev

Církev adventistů sedmého dne Církev řeckokatolická

62

Církev českobratrská

Církev protestantská

Muslimská obec/muslimové/islám Buddhismus

Církev apoštolská

Judaismus

Hinduismus

Scientologická církev

Jehovisté

Graf č. 1 - Církve a náboženství, které respondenti znají

Církev římskokatolická

Vyhodnocení výsledků je pro přehlednost zpracováno v následujícím grafu č. 1.

Počet respondentů

Otázka č. 4. Jaké sekty znáte? (vyjmenujte) Tento dotaz je obdobou otázky č.

3, cílem je opět zjistit, jaké sekty lidé znají. Výsledky jsou uvedeny v grafu č. 2.

Tři z respondentu - respondentka č. 9 a respondenti č. 16 a 21 (dva ateisté a jeden

věřící), neznali žádnou sektu. Zbývajících dvacet respondentů uvedlo na prvním místě

svého výčtu Svědky Jehovovi. Dvě respondentky (č. 2 – mezi věřící a ateistkou a č. 8 – ateistka) zahrnuly mezi sekty i Církev adventistů sedmého dne (nazvali je pouze

„Adventisté“). Respondent č. 23 (ateista) poukázal na „sebevražedné sekty“ – nemohl si vzpomenout na jméno. Pouze tři z 23 respondentů znají sektu Vesmírných lidí i přes jejich rozsáhlou agitační kampaň.

Ani jeden z respondentů si nevybavil sektu Jana Dvorského, ačkoli tato kauza byla

před několika lety hojně probíraná v médiích. Je však pravdou, že od té doby uběhlo téměř deset let.

63

Neznají žádné

Moonisté

Hare Krišna

Adventisté sedmého dne

Óm Šinrikjó

Vesmírní lidé

Scientologové

Satanisté

23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Svědci Jehovovi

Počet respondentů

Graf č. 2. - Sekty, které respondenti znají

Při srovnání počtu církví a náboženství a počtu sekt, které respondenti znají, jasně

vyplývá větší znalost respondentů v oblasti náboženství a církví.

Otázka č. 5 Volná asociace na slovo sekta tato otázka měla blíže omezit

otázku č. 2. Šlo o co nejkratší vyjádření slova sekta a první věc, co respondenty v souvislosti s tímto slovem napadne. Z tabulky č. 1 lze vyčíst, že ve většině respondentů vyvolává slovo sekta negativní emoce. Používali slova jako fanatismus,

nepříjemnost, ovládání, zneužívání, vymývání mozku a oddanost bludu, ti „otravní“ na

ulici. Respondent č. 17 (ateista) poukázal na „charismatického vůdce“. Pouze respondentku č. 6 (ateistku) napadlo spojení s konkrétní sektou – Svědci Jehovovi.

Otázka č. 6 Máte osobní zkušenosti se sektou? Pouze šest z třiadvaceti

dotazovaných má bližší osobní zkušenost se sektou a to pouze s fází prvotního kontaktu. Jde o respondenty:

a. č. 4. – šlo o návštěvu Svědků Jehovových – respondentka je hned z počátku je odmítla.

b. č. 6 – pokus o kontakt na ulici – respondentka obdržela tištěný materiál, který ani nečetla a odhodila.

c. č. 7 – opět kontakt na ulici – respondentka si sektářů nevšímá a jde dál.

d. č. 8 – podomní návštěva sekty – respondentka neví, o kterou sektu šlo, zavírá jim dveře před nosem.

e. č. 13 – respondentka vyslechla ženu, která ji zastavila na ulici – neví o jakou sektu šlo.

f. č. 18 – zkušenost s návštěvou Svědků Jehovových – respondent je vyslechl a

pokoušel se argumentovat, aby jim jejich víru vyvrátil – nepodařilo se, byl nucen „nekonečnou konverzaci utnout“.

g. č. 23 – návštěva Svědků Jehovových v zaměstnání – respondent na ně neměl čas, proto je odbyl.

Všech šest respondentů považuje setkání za otravné a vtíravé. Všichni se

shodují, že je velmi těžké se sektářů zbavit. Respondetka č. 8, respondent č. 18 a č. 23 považují za ideální obranu jim zavřít dveře „přímo před nosem a vůbec se s nimi nebavit“.

64

Otázka č. 7 Znáte někoho, kdo byl členem sekty? Kladně odpovědělo sedm

respondentů:

Respondentka č. 1 – „Chodila jsem do školy s příslušnicí Svědků Jehovových a

v některých názorech a pohledech na svět mi připadala, jako by se vrátila o 200 let zpět. Naskakuje mi husí kůže, když slyším, jak se těší na konec světa až tady budou jen ti vyvolení – tedy oni. A ostatní – tedy my – bídně zahyneme.“

Respondentka č. 4 – „V blízkosti je rodina, která je u sekty Svědci Jehovovi. Vím, že se pravidelně schází v objektu, který si členové koupily. Neslaví Vánoce. Jsou to dobře vyškolení řečníci. Zatím s nimi nebyly žádné problémy.“

Respondentka č. 6 – „Bývalý kolega z práce měl problém se školou, kam chodili

jeho děti. Jehovisté tam chtěli vyučovat jejich náboženství. Ředitel jim to povolil. Rodiče se prý hromadně bouřili, ale nevím, jak to nakonec dopadlo.“*

Respondentka č. 7 – „Znám člena skupiny Svobodných zednářů. Je to velmi

příjemný a vzdělaný člověk. Tato sekta sdružuje samé inteligentní lidi.“

Respondentka č. 11 – „Znám, šlo o starého člověka, který po smrti ženy hledal

smysl života a který zažil v životě velké zklamání. Hledal nějaký záchytný bod a tak vstoupil k Jehovistům. Nebyl potom tak sám.“

Respondent č. 18 – „Pracoval jsem ve firmě, kde jsem byl jediný člověk – nejehovista. Po prvotní diskusi o víře jsem si získal určitý respekt a už mě

nepřesvědčovali. Jako lidé byli příjemní, pracovití. Jako plus této církve u nich vidím zjevný pocit sounáležitosti, který mezi nevěřícími lidmi chybí. Také ochota pomáhat ostatním, zejména členům stejné církve je až extrémní, v tom pozitivním smyslu slova“.

Respondent č. 20 – „Dcera známé z Ostravy se kvůli sektě* odstěhovala do

Prahy. Potkala je ve škole a zmanipulovali ji tak, že přestala mluvit s rodinou a

Jako registrovaná církev mají Svědci Jehovovi právo vyučovat svou víru na školách, pokud o výuku projeví žáci zájem. *

65

vykašlala se na školu, sbalila si věci a odjela. Asi dva měsíce byla nadšená, ale potom se jí snažili vnutit za manžela nějakého Poláka, tak se šupem vrátila domů.“

Tři ze šesti respondentů uvedli negativní zprostředkovanou zkušenost se sektami

(respondentka č. 1, č. 6 a respondent č. 20). Respondentka č. 4, jejíž zkušenost byla pozitivní, se vyjádřila, že s Jehovisty „zatím“ nebyly žádné problémy – z čehož se dá

odvodit, že problémy očekává. Nejvíce negativní zprostředkovanou zkušenost měl

respondent č. 20. Respondentka č. 7 se vyjádřila pozitivně o Sdružení svobodných zednářů. U respondentů č. 11 a č. 18, kteří se také o sektách, konkrétně o Svědcích

Jehovových, zmínili v kladném slova smyslu, je patrná zmínka o ukojení touhy po sounáležitosti a získání společnosti.

Je zajímavé, že ačkoli v předchozím bodě č. 5, kde měli respondenti uvést co je

první napadne, když se řekne slovo sekta, zmiňovali respondenti pouze negativní asociace, stejně tak reakce na osobní zkušenost se sektou byly vesměs záporné. Při

dotazu na zkušenost někoho jiného však reagovali tři z respondentů vesměs pozitivně. Tento jev může být vyvolán zkreslením informace při jejím přenosu ale také podáním „onoho známého“, který může svoje členství v sektě líčit v pozitivním světle.

Otázka č. 8 – zda respondenti připouští, že by někdy mohli vstoupit do sekty –

byla zodpovězena jednohlasně – ne. Dva respondenti, č. 18 a č. 21, poukázali na

skutečnost, že jsou natolik rozumově vybaveni, že by: „neskočili na bludy, které sektáři přednáší.“ Respondentka č. 4 a respondent č. 15 a č. 17: „by sebou nenechali

manipulovat“. Respondetka č. 11 poukázala se odvolala na svou křesťanskou víru. Ostatní svoje rozhodnutí nezdůvodnili.

7.1. ZÁVĚR VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Většina respondentů, ať už věřících nebo ateistů, se o církve ani sekty příliš

hlouběji nezajímají. Informace, které podali jsou všeobecného charakteru a vesměs jde

o klišé nebo jde o známé skutečnosti, v případě sekt s negativním podtextem. Všeobecné povědomí, které o církvích i sektách mají, se mi však zdá jako dostačující.

*

Zřejmě šlo o Moonovo hnutí, pozn. autorky.

66

Až na respondentku č. 7, která uvedla v odpovědi na otázku č. 6 hnutí

Svobodných zednářů jako pozitivní sektu, jsou sekty pro ostatní hlavně fanatickým

společenstvím. Je však třeba podotknout, že zdaleka ne všechny sekty mají nebezpečný

charakter a ne všechny charakterizují respondenty výše uvedené znaky. Tato představa

vede k útlaku náboženských menšin. Například již několikrát zmiňované společenství Svobodných zednářů, nebo mezinárodní organizace Nová Akropolis splňují

charakteristiku uzavřenosti, mají svého vůdce ale rozhodně nejsou nebezpečné, ba naopak šíří vzdělanost a filozofii. Navíc i křesťanství bylo v minulosti římskými Židy označováno jako sekta a nějakou dobu trvalo, než se z něj stalo tradiční náboženství.

ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce bylo zmapovat problematiku týkající se sekt.

Vzhledem k tomu, že se na sekty dá pohlížet z mnoha úhlů, bylo nemožné si určit cíl pouze jeden a tak jich bylo vytyčeno několik.

Prvním cílem bylo vymezení toho, které náboženské společnosti lze zahrnout pod

sekty, neboť tradiční rozdělení náboženských společností dle registrace pro účely práce nebylo vhodné. V kapitole číslo 4 jsem proto shrnula znaky, kterými se sekta vyznačuje

ve vztahu ke svým členům, a které se opakovaly v popisu jednotlivých sekt. Ze shrnutí vyplynulo, že některé sekty by bylo vhodnější označovat jako náboženská sdružení,

protože neobsahují charakteristiky pro sekty typické a naopak Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna a Náboženská společnost Svědkové Jehovovi dle tohoto rozdělení mezi sekty patří.

Druhým cílem bylo popsat osobnost člena sekty, tedy vlastně zjistit rizikové

faktory, které mohou vést k tomu, že lidé vstoupí do sekty. V první řadě jsem pomocí paradigmatu peněz vyvrátila tezi, že členy sekt bývají nejčastěji lidé ze sociálně nižších

vrstev. Dále jsem opět na základě předchozích kapitol vytipovala 5 faktorů, které jsou typické pro lidi hledající smysl života v sektách.

Třetím cílem bylo zjistit, které vlastnosti jsou typické pro vůdce sekty. Při

zpracovávání této kapitoly vyplynul na povrch fakt, že osobnostní charakteristiky vůdců

sekt jsou si velmi podobné. Částečně jsem zde využila metodu psychologického profilování osob, která vychází z anamnéz jednotlivých vůdčích osobností. Na základě 67

rodinného prostředí ze kterého dotyčný pocházel (většinou šlo o špatné rodinné zázemí), společnosti, ve které se pohyboval a dalších jevů jsem dospěla k závěru, že všichni

z uvedených vůdců částečně i díky využití dobově vhodné situace (např. v případě Charlese Mansona doby hippies, v případě sebevražedných kultů blížícího se konce

tisíciletí apod.) měli nejlepší předpoklady založení a vedení své náboženské skupiny. Silným aspektem bylo ukojení touhy po seberealizaci, které se projevilo ve stylizování

se do role boha a dokázání okolí, že právě oni dokáží přinutit své stoupence bez výhrad plnit jejich rozkazy.

Jako podkapitolu jsem přiložila krátký projekt, který měl demonstrovat postup,

který vůdce aplikuje při zakládání nové náboženské skupiny. Šlo o shrnutí skutečností, které jsou důležité pro to, aby sekta získala co nejvíce členů.

Posledním cílem, spojeným zároveň s výzkumným šetřením, bylo zjistit, jak na

sekty pohlíží lidé, kteří jsou vně sekty. Tohoto šetření se zúčastnilo celkem 23 osob, ve

věku od 20 do 50 let, věřících i ateistů. Na základě jejich reakcí na 7 dotazů jsem

vyhodnotila jejich vztah k pojmům jako je církev, sekta a jejich zkušenosti a názory

s těmito náboženskými seskupeními. Reakce na dotazy týkající se sekt byly veskrze záporné, respondenti však připouští, že členy se stávají lidé s kteří mají osobní

problémy, a tento fakt jako by zastínil u respondentů skutečnost, že právě díky účasti těchto lidí sekty vznikají. Z šetření vyplývá, že ani církev nemá u respondentů příliš

dobré jméno a pro některé respondenty bylo dokonce složité slovně odlišit sektu od církve.

V dnešní době se odhaduje, že je ve světě okolo čtyřiceti až šedesáti tisíc různých

náboženských skupin. Trendem dnešní doby začíná být tzv. „supermarketový způsob

víry“ – tzn. vybrat si z možných náboženství to, co nám vyhovuje a sestavit si z toho náboženství vlastní. Právě proto, že člověk potřebuje mít spojence v něčem

nadpřirozeném, je nesprávné omezit si možnost výběru tím, že označíme všechny alternativní směry v náboženství jako sekty.

Důležité však je, aby víra nedělala z člověka otroka, ale naopak mu pomohla

překonávat složité situace a vedla ho k rozvoji osobnosti.

68

RESUMÉ Diplomová práce „Nebezpečí kultů, sekt a alternativních náboženství“ pojednává

o, v dnešní době velmi rozšířeném jevu, kterým jsou sekty. Podle současných výzkumů je ateizmus na ústupu. Jakoby lidé s rozvojem civilizace toužili po duchovních hodnotách. Zvláště ve vyspělých zemích roste počet náboženských kultů a jejich členů a Česká republika není v tomto směru výjimkou. Členství v sektě se nabízí jako atraktivní

řešení nespokojenosti se současným světem. Přináší však s sebou mnohdy velká rizika, oběti, izolaci od tradičních hodnot a ztrátu zdraví, majetku, přátel a bližních a vážné dopady na psychický stav členů. Někdy dokonce může členství v sektě skončit i smrtí.

Nikdo nemůže říct, že se ho působení sekt netýká – oběťmi se stávají často i velmi

inteligentní a vzdělaní lidé. Veřejnost znepokojuje vzrůstající zájem o členství v sektách

a míra, do jaké se nechají členové sektou ovlivnit. Tyto události (většinou silně mediálně prezentovány) způsobují, že pohled společnosti na jakékoli alternativní náboženství je negativní, bez ohledu na možná pozitiva, kterými jsou např. obohacení tradiční náboženské scény.

Práce se také zabývá typologií a vymezením sekt, osobností jejich vůdců a členů a

názorem osob, které stojí mimo sektu na tato náboženská seskupení.

69

SUMMARY Diploma work „Danger of cults, sects and alternative religions“ discourses very

expanded phenomenon like sects are today. According to today´s researches atheism is retreating. It seems that together with development of our civilization people ask for spiritual values. Especially in a developed countries the number of religius cults and it´s

members is growing up and the Czech republic is not an exception. To be a member of a sect offers an attractive solution for dissatisfaction with today´s world. But it can bring

also a big risks, victims, isolation from traditional values, losts of health, properties, friends and families and heavy damages of psychical health of its members. Sometimes the membership can finish also by death.

Nobody can tell that this is not his problem – the victims are often inteligent and

good educated people. Public is nervous about the fact of increasing interest for the sects and the scope, how people let influence themselves. This events - almost always presented in media - caused that the public opinion about every alternative religion is very negative without a view for possible pluses religion scene.

like enrichment of the tradition

This work deals also with the typology and specification of sects, personality of

the leaders and members and opinion of the people which are standing out of sects.

70

Použitá literatura DOKUMENTY KATOLICKÉ CÍRKVE (1986 – 1994). Sekty a nová náboženská hnutí, z it. Originálu Sette e nuovi monimenti religiosi přeložila J. Gruberová, Praha: Zvon, 1997. [91 s.]. BUGLIOSI, V.; GENTRY, C. Helter Skelter: The true Story of the Manson Murders. New York: Bantam, 1974. FOJTÍČEK, M. Světová náboženství a sekty. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1997. [57 s.] ISBN 80-7020-013-8 HASSAN, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. [286 s.] ISBN 80-85880-03-02. HOLE, G. Fanatismus: Sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. Praha: Portál, 1998. [147 s.] ISBN 80-717-81835.

HUGHES, J. Velká obrazová VŠEOBECNÁ ENCYKLOPEDIE. Praha: Václav Svojtka & Co., 1999. [792 s.]. ISBN 80-7237-256-4. KÖNIG, F.; WANDERFELS, H. Lexikon náboženství, Praha: Victoria Publishing, 1994 . [640 s.] ISBN 80-8560-551-1.

KESSLER, R. Úřad: Tajné dějiny FBI, Brno: BB/art s. r. o., 2004. [409 s.] ISBN 807341-272-1. KŘEMEN, P. Boj se sektou. Praha: DUEL, s. r. o., 1997. [118 s.] ISBN 80-902324-4-2 LAVEY, A. Satanská bible. Praha: REFLEX, 1991. [280 s.] ISBN 80-900857-2-5 LUŽNÝ, D. Normativita v New Age a neopaganismu, Brno: Masarykova Univerzita, 1999. [142 s.] ISBN 80-210-2047-4 MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno: Masarykova univerzita, 2001. [104 s.] ISBN 80-210-2511-5. SEKOT, A. Sociologie v kostce. Brno: Paido, 2004. [206 s.] ISBN 80-7315-077-8. SKALICKÝ, K. V zápase s posvátnem; náboženství v religionistickém bádání, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. [319 s.] ISBN 80-7325-054-3. STRÍŽENEC, M. Psychológia náboženstva. Bratislava: Ústav experimentálnej psychológie SAV 1994. [108 s.] ISBN 80-22-404756 ŠTAMPACH, O. I. Malý přehled náboženství, Praha: SPN, 1992. [81 s.] ISBN 80-0426123-X. WERNER, G. Hledání východiska. Ostrava: TANDEM, 1995 [156 s.] ISBN 3-89397775-9. 71

www stránky DVOŘÁKOVÁ, M. Rozhovor s veleknězem Církve Satanovy. [online]. 1999 Dostupný z WWW: JANOŠEC, P.; KACLOVÁ, M. Jsou vesmírní lidé sekta anebo jen fanatici? Český rozhlas 1 – iŽurnál, [online]. 2003 Dostupný z WWW: LUŽNÝ, D.; PROFANT, V.; ŠTAMPACH, O. I. Sekty, anebo alternativní náboženství? [online]. 2003 Dostupný z WWW: Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky [online]. 2001. Dostupný z WWW: New Criminologist [online]. 2001 Dostupný z WWW: Statistics for 2005 – Jehovah´s Witnesses Official Web Site [online].2005. Dostupný z WWW: VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás, Dingir, [online]. 1998 Dostupný z WWW:

72