08 èervenec srpen

Nadaèní listy

KAREL FIALA zpíval lidem ze støech... U -slo 4 TISK.indd 1

è.4/08 èervenec – srpen 11.8.2008 11:37:19

Pod záštitou primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma

Hudební divadlo Karlín a

LUCIE BÍLÁ

FRANK WILDHORN HUDBA

JACK MURPHY TEXTY

PŘÍBĚH ZPRACOVALI ANGLICKÉ TITULKY

ŘÍJEN 2008

U -slo 4 TISK.indd 2

NORMAN ALLEN LIBRETO

GABRIEL BARRE REŽIE

EGON KULHÁNEK A ADAM NOVÁK

SVĚTOVÁ PREMIÉRA AMERICKÉHO MUZIKÁLU

11.8.2008 11:38:03

Slovo úvodem

Obsah

Léto je v plném proudu, chladné èervencové dny vystøídaly pro zmìnu tropické dny srpnové. Chtìlo by to zlatý støed. A tak když to nejde v poèasí, zkusíme si zlato pøipodobnit jinak.

NADACE ŽIVOT UMÌLCE Podpora projektù

2

NADACE ŽIVOT UMÌLCE Hovoøí Libuše Švormová

4

UMÌNÍ Divadlo Ungelt

8

Konkrétnì zlato v hrdle naší osobnosti pana Karla Fialy, zlato v hrdle muzikálových a pìveckých hvìzd a nebo tøeba zlatou barvu léèivých solných jeskyní. Dùležité je také zlaté srdce. To má urèitì naše NADACE ŽIVOT UMÌLCE i jeden mladý talentovaný filmový a divadelní herec. V horkých dnech si mùžeme dopøát zlatavý mok z pivovaru, nebo hezky doma ve stínu sledovat prostøednictvím zlatého filmového fondu nesmrtelnou Angeliku èi herecké mistrovství Miloše Kopeckého. Pøipomeneme si zlatou éru hudebních estrád a divadel a podíváme se do sféry nadcházející. Doufejme, že bude také zlatá. Za obdiv stojí urèitì zlaté èeské ruèièky televizních vynálezcù a také mìsto Plzeò, se zlatými skvosty ve svých muzeích, divadlech, galeriích i budovách na námìstí. Zlatými mùžeme nazvat také pøátele, kteøí se s námi vydají za kulturou. Takže krásné – zlatem prozáøené – léto, aś už pøi návštìvì letní divadelní scény èi na koòském høbetu ve westernovém mìsteèku pøeje…

Alexandra Stušková, DiS. odpovìdná redaktorka Nadaèních listù


TALENT Matouš Ruml herec

10

FENOMÉN Muzikál

12

CO MOŽNÁ NEVÍTE Hudební divadlo Karlín

16

OSOBNOST Karel Fiala

18

KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ Mìsto Plzeò

24

ZDRAVÍ Léèíme solí

28

HISTORIE Historie televize 2. èást

30

VZPOMÍNKA Miloš Kopecký

34

POZVÁNÍ ZA KULTUROU

38

Opovìdná redaktorka: Alexandra Stušková, DiS. [email protected], tel: 739 077 131 Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, Lýdie Soldánová, J. Řezníčková Nakladatelství STUŠKOVÁ, IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180 měsíčník, dvojčíslí 04/08, vychází 8. 8. 2008, příští číslo vyjde 25. 9. 2008 Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice

11.8.2008 11:38:04

N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E

N ADACE Ž

Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:

Jaromír Èerník – předseda, člen České filharmonie, zástupce UNIE Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR

Martha Elefteriadu – zpěvačka, zástupkyně Svazu autorů a interpretů

Vladimír Prošek – dramaturg, muzikant, zástupce Uměleckého sdružení Artes

Miroslav Svoboda – člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR

Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Valérie Zawadská – herečka, zástupkyně Herecké asociace

Nadaèní ètyølístek, se kterým se mùžete setkat na tìchto stránkách, ale také na nadaèních internetových stránkách, není jen tak ledajaký. Symbolizuje ètyøi oblasti podpory, na které se NADACE ŽIVOT UMÌLCE zamìøuje. S tou první – aktivní podporou mladých zaèínajících umìlcù jsme vás již seznámili. A vlastnì stále seznamujeme, prostøednictvím rozhovorù z øad mladých talentovaných taneèníkù, hudebníkù, hercù èi zpìvákù... Ani dnes nebudete o takový rozhovor ochuzeni, je pro vás pøipraven o pár stránek dál. Než se však k nìmu dostanete, ráda bych upoutala vaši pozornost na „druhý lístek ètyølístku“ – symbolizuje oblast s názvem:

Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:

Podpora projektù

Prof. Jiøí Hlaváè – předseda,

NADACE ŽIVOT UMĚLCE pomáhá prostřednictvím nadačních příspěvků realizovat široké spektrum umělecké tvorby. Důraz klade na hledání nových přístupů jak v oblasti koncertní, divadelní, tak i taneční. Volí takové kulturní projekty, které vedou ke zvýšení kultury a kulturní vzdělanosti české veřejnosti, přesto však nemají dostatek vlastních finančních zdrojů k jejich realizaci. Nedílnou součástí je také podpora při oceňování vítězů soutěží, která napomáhá při získání co největší profesionality.

prof. HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Ing. Michal Krùšek – člen Pražského filharmonického sboru, zástupce UNIE – Odb. svaz profes. zpěváků ČR Libuše Švormová- Paterová – herečka, zástupkyně Herecké asociace A PA R ÁT:

Daniela Hrnèíøová, MBA – výkonná ředitelka nadace

Lýdie Soldánová – tajemnice

REDAKČNÍ RADA:

Daniela Hrnèíøová, MBA

V letošním roce vyhlásila NADACE ŽIVOT UMĚLCE na podporu projektů tři veřejná výběrová řízení. První výzva proběhla hned na začátku roku s uzávěrkou do 29. 2. 2008. Jednalo se o rozdělení prostředků z Nadačního investičního fondu, které podléhá přísným pravidlům a je vymezeno pouze určitému okruhu žadatelů. Přesto správní rada odsouhlasila poskytnutí částky v celkové výši 1 143 600 Kč. Ze všech 167 došlých žádostí bylo podpořeno 79 projektů z divadelní, hudební i taneční oblasti z různých koutů České republiky.

– výkonná ředitelka nadace

Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent, Centrum vzdělávacích pořadů ČT

Ing. Martin Maøan – ředitel společnosti INTERGRAM

Druhé výběrové řízení bylo zaměřeno na projekty, které zahájí svou realizaci v první polovině roku. Na svých internetových stránkách ho nadace zveřejnila v březnu a žádosti mohly být předkládány až do 30. 4. 2008. Okruh žadatelů se rozšířil, zaměření na podporu hudebních, divadelních a tanečních projektů zůstalo neměnné.

2 U -slo 4 TISK.indd 4

11.8.2008 11:38:06

E ŽIVOT UMÌLCE Také tentokrát měla správní rada spoustu práce. Všech 46 došlých projektů musela řádně prostudovat a na několika pracovních setkání vytvořit seznam potencionálních příjemců. Tento seznam byl doplněn o několik jedinečných projektů, takže se částka nakonec zastavila na sumě 643 782 Kč. Momentálně je vyhlášena výzva pro projekty, které se budou realizovat v druhém pololetí roku 2008. Termín uzavření příjmu žádostí je 30. září 2008. Potřebné informace získáte na webových stránkách: www.nadace-zivot-umlece.cz, nebo přímo v sídle nadace.

Práce NADACE ŽIVOT UMĚLCE – to nejsou pouze slova, to jsou také činy. Naše společnost se zatím jen pozvolna učí, že kromě shromážďování majetku v podobě drahých aut, tenisových kurtů či nákladných staveb, lze investovat peníze také do kultury a do umění – neboť to přetrvává navěky. Možná nadační čtyřlístek neznačí „pouze“ poslání, kterému se nadace věnuje, možná přinese také trochu štěstí. Štěstí v tom, že si někteří z vás uvědomí, že prostřednictvím NADACE ŽIVOT UMĚLCE mohou umění a kultuře pomáhat také...

JAK HODNOCENÍ ŽÁDOSTÍ VLASTNĚ PROBÍHÁ? Každá jednotlivá výzva se řídí danými pravidly. Je určen vzor formuláře, který má být předložen. Formuláře se dělí podle typu žadatele – právnická osoba, fyzická osoba, student. Každý formulář má své povinné přílohy, které mají co nejpřesněji identifikovat nejen osobu žadatele, ale také projekt a finanční náročnost. V první řadě je tedy kontrolováno dodržení předepsaných formálních náležitostí. Tento úkol zpracuje sekretariát nadace, případné nedostatky jsou operativně vyřizovány v co nejkratším termínu. „Doposud platilo, že žadatel byl v případě nedostatků vyzván k jejich doplnění, po zkušenostech z letošního roku však bohužel přestaneme být takto benevolentní. Finanční i časová ztráta, která nám vznikla, by stačila na pokrytí min. jednoho dalšího projektu. Od příštího roku tedy začne platit, kdo nedodá všechny podklady včas a v pořádku, bude z výběrového řízení vyloučen“: doplňuje výkonná ředitelka nadace Daniela Hrnčířová. Správní rada obdrží kompletní seznam všech došlých žádostí včetně podkladů a v sídle nadace probíhá individuální studium a hodnocení jednotlivých projektů. Na několika následujících pracovních setkáních diskutují členové správní rady o projektech z pohledu profese, kterou zde zastupují. Teprve přibližně po dvou měsících je svoláno řádné zasedání správní rady, na kterém je definitivně odsouhlasen seznam schválených a neschválených žádostí. Úspěšní i neúspěšní žadatelé jsou o výsledku informováni poštou a v poslední době se nám také osvědčilo zveřejňovat tyto seznamy na našich webových stránkách. V každém případě jsou schválené projekty z celého roku uveřejněny ve Výroční zprávě NADACE ŽIVOT UMĚLCE (rok 2007 je již k dispozici na internetu).

I králové začínali „korunou“ číslo účtu pro případné příspěvky: 25334111/0100 adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCE Senovážné nám. 23 110 00 Praha 1 tel.: 224 142 295 www.nadace-zivot-umelce.cz


11.8.2008 11:38:06


Hovoøí

Libuše Švormová Důvodů, proč jsem do této nadační rubriky vybrala paní Libuši Švormovou, je hned několik. Za prvé – působí jako zástupkyně herecké asociace v dozorčí radě NADACE ŽIVOT UMĚLCE, za druhé – v době vyjítí tohoto vydání, v měsíci srpnu, jí končí volební období této funkce a já bych jí chtěla za celou NADACI ŽIVOT UMĚLCE vyslovit za její spolupráci poděkování a zároveň také gratulaci k blížícím se narozeninám. A ten třetí důvod je víceméně osobní, mám tuto herečku a vynikající dabérku ráda a měla jsem tak možnost ji poznat i osobně. Paní Švormová, máte stále spoustu aktivit, já bych ale přesto začala právě tou končící. A to působností v dozorčí radě NADACE ŽIVOT UMĚLCE. Jak dlouho jste v ní působila? Tři roky – a musím říct, že i pro mě to bylo něco úplně nového a neznámého. Naučila jsem se tam hodně věcí a dozvěděla se, co všechno vlastně práce kolem vzniku a průběhu takové nadace obnáší. Jsou to úžasně zajímavé akce, o kterých jsem popravdě řečeno dříve ani nevěděla, jen něco málo, a to když jsem např. přebírala cenu SENIOR PRIX. Ale to celé, jak se to vede, to pro mě samotnou bylo opravdu velmi poučné a zajímavé. Já jsem nikdy předtím v žádných podobných ani jiných funkcích nepůsobila. Opravdu s obdivem jsem zjistila, kolik vlastně tomu ti lidé musí věnovat volného času, kolik mají poměrně složité práce, že musí znát veškeré finanční i ekonomické záležitosti, ale i jiné důležité věci. Myslím, že nová mladá paní ředitelka Hrnčířová, která tam působí, je moc šikovná. Stejně tak i slečna Soldánová, tajemnice. To jsou obě velice schopná děvčata. Jiřího Novotného, což byl vynikající kolega, herec a předtím ředitel nadace, jsem už ve funkci nezastihla. Kdo Vám Vaši funkci v dozorčí radě nabídnul? Za hereckou asociaci mě navrhl můj kolega a také prezident Herecké asociace Václav Postránecký, se kterým se známe už dlouhá léta. Dozorčí rada, to zní hodně přísně. Co je vlastně náplní této práce? (smích) Ale my nejsme tak přísní. Práce v dozorčí

radě je sice zodpovědná, ale ne třeba zase tak náročná jako v radě správní. Našim úkolem je vlastně zkontrolovat rozhodnutí správní rady, která rozhoduje o tom, co se bude kde věnovat, kam se bude investovat, kde se bude přispívat na jaké projekty a podobně. Dozorčí rada musí zkontrolovat, jestli vše proběhlo tak jak má. Samotný vznik i myšlenka nadace jsou malým zázrakem. Stejně tak jako seskupení lidí, kteří se v této organizaci pohybovali a pohybují. Ptám se téměř všech, s kým takto hovořím – je někdo, na koho budete vzpomínat třeba častěji než na ostatní? Rozhodně na pana předsedu dozorčí rady Jiřího Hlaváče, kterého znám už také z dřívějška, neboť jsem měla možnost vystupovat jako recitátorka na některých jeho sólových koncertech. Pak bych také ráda jmenovala paní Marthu Elefteriadu, se kterou jsem se zase naopak neznala vůbec, byla pro mě pouze známou zpěvačkou. Najednou jsem zjistila, že je to ženská plná nápadů, iniciativy, že je to nesmírně obětavý a činorodý člověk. No ale jinak budu samozřejmě s láskou vzpomínat na všechny. V současné době je jedním z velkých cílů NADACE ŽIVOT UMĚLCE zrealizovat záměr vzniku Domu čtyř múz, domu pro osamělé a nemocné herce. Vy máte to štěstí, že osamělá a nemocná nejste, přesto je v této branži takových lidí spousta. Za nemoc a stáří člověk nemůže, čím si ale vysvětlujete u těchto lidí tak častou osamělost? Je to určitě dané i tou profesí. Tito lidé, tedy herci, zpěváci i jiní umělci, věnují svému povolání často veškerý volný čas a životní energii moc dlouho, na to ostatní pak už nezbývá čas. Spoustě umělcům ani nefunguje partnerství, nejde to, neboť jeden z partnerů třeba neunese popularitu toho druhého. Důvody bývají různé. I já jsem znala spoustu mých kolegů a kolegyň, herecky i lidsky skvělých

4 02 U -slo 4 TISK.indd 6

11.8.2008 11:38:15

lidí, kteří zůstali sami. Vzpomněla bych například Irenu Kačírkovou. Kupodivu tato krásná žena, i když měla dceru, tak byla vlastně celý život velmi osamělá. Takových těch obdivovatelů na chvilku, těch by bylo hodně, ale stálého partnera, na kterého by se mohla spolehnout, takového neměla nikdy. To Vám se to poštěstilo. Vaše druhé příjmení je Paterová, takže máte pana Pateru. Ano. I když já jsem se vdávala poměrně pozdě, jsem vdaná teprve 26 let, což je vhledem k mému věku ještě novomanželství (smích). Jinak svůj život dělím na dvě období, na to – než jsem se poznala se svým mužem a na to – od té doby. Můj manžel je přesně ten člověk, o kterém mluvíme, že v životě mnoha lidem chybí. Mně se poštěstilo potkat partnera, který je naprosto spolehlivý, dává mi důvěru i lásku, vytváří rodinné zázemí. Je mi s ním moc dobře. Také spolu moc rádi chodíme do přírody, můžeme to nazvat až turistikou, neboť můj manžel vždycky naplánuje nějakou trasu, ujistí mě že je to 5–6 km a ono je to 12–13 km (smích). Máme toulky přírodou moc rádi, je to takový náš velký společný koníček. S dovolením se ještě na chvilku vrátíme do doby „před“. Po absolutoriu na DAMU jste krátce působila v divadle v Pardubicích a pak už nepřetržitě, téměř třicet let, v Městských divadlech pražských. Vy jste rodačka z Prahy? Ano, kdysi dávno jsem se narodila v Praze. Pak jsme se z rodiči odstěhovali na sever Moravy do Šumperka, tam jsme bydleli až do mých studií, vlastně do dospělosti. V divadle v Pardubicích jsem strávila tři krásné sezony, kde jsem se tak nějak pěkně, jak se říká – odrazila, a pak jsem také měla to štěstí, že v té době ještě jezdili ředitelé po oblastních divadlech a vybírali si herce. Což už se dnes moc neděje a myslím, že je to škoda. Mě si tehdy vybral ředitel Ota Ornest. V Městských divadlech pražských jste byla jednou z hlavních hereckých hvězd souboru. Pamatujete si ještě na své první představení? No jakpak bych nepamatovala! To ale bylo tak, že napřed jsem hrála tzv. na hostovačku ve velmi populární hře Příliš štědrý večer, tam jsem hrála jednu z mladých žen. První krásná, velká role pak přišla ve hře Bertolta Brechta – Dobrý člověk ze Sečuanu v režii pana Sokolovského. To už mě Ota Ornest angažoval nastálo. Na tu dobu to byla poměrně velmi diskutovaná hra, díky které jsem se pak dostala do oboru takzvaných mladodramatických rolí.

Třicet let na jedné scéně, to je panečku dlouhá doba. Ano je. A možná to bylo i déle, poněvadž mně se pak zdálo, že už jsem tam opravdu nějak dlouho, snad odjakživa a navždy, a že na těch prknech i umřu. Ne že by se mi tam nelíbilo, ale v dřívější době si herec mohl zřídka kde zahostovat, dnes je to běžné. Pak vám najednou přijde takové období, kdy se člověk už přehrává, ani ty role nejsou to co bývaly. Já jsem se tam začala cítit jakoby neúplně. Pomaličku se z toho začínal stávat jakýsi krunýř. A tak jsem raději dobrovolně odešla do důchodu. I když důchod – to pro mě bylo vždycky něco nepředstavitelného! Teď jsem ale ráda, že jsem to před těmi téměř deseti lety udělala, nelituji toho, poněvadž jsem se tím vlastně dostala do úplně jiné sféry. Asi nakonec možná neumřu na jevišti, ale v zájezdovém autobusu. (smích)

S hereckými kolegy ve høe Štika k obìdu

Jak už to u herců bývá, pracují také v televizi, ve filmu, v dabingu. Sehrála jste bezpočet televizních filmů, seriálů a inscenací. Většinou jste hrávala hodně emancipované ženy. Za všechny bych zmínila seriál ze Zlatého fondu – Byl jednou jeden dům. Neskutečný herecký koncert všech představitelů. Určitě jste musela mít radost, hrát v něčem takovém. Měla jste dokonce jednu z hlavních rolí. To víte že ano. To bylo vzácné seskupení herců, stmelená parta lidí, opravdu jeden dům, jedna herecká rodina. Hodně se nás v té době také ptali, kde že se to na tom Žižkově točilo. Ale celý ten střed toho baráku, vlastně celého toho příběhu, byl postaven v největším barrandovském ateliéru. Byla to moc krásná práce. Já se dodnes ráda dívám na staré televizní hry a inscenace. Zrovna nedávno jsem zase oslzela herecký výkon pana Menšíka v Ikarově pádu. Něco takového se hned tak nevidí.


11.8.2008 11:38:16


Nahrála jste mi na další otázku, jaký je Váš názor na dnešní filmy a seriály? Není to tak jednoznačné. Těch seriálů se dělá tolik, že to snad ani není dost dobře možné, aby byly kvalitní všechny. Kvantita často přebíjí kvalitu. A já už si z toho ani nevybírám. Nemám tu trpělivost, abych tomu věnovala tolik volného času. Ani těch volných večerů tolik nemám a když už je mám, jdu raději do divadla, abych se podívala, jak se pracuje i jinde. Paní Švormová, asi tisíckrát položená otázka. Jak jste se dostala k dabingu Angeliky? Filmové sérii, která překonala hranice času a dodnes má milióny diváků po celém světě? Jak jsem se k tomu dostala? Jako ke každé jiné práci. V té době jsem hodně dabovala, snad každý týden nejmíň jeden film, no a pak přišla Angelika. Vůbec jsem tomu tehdy nepřikládala nějaký zvláštní význam. Taková sledovanost a úspěch ještě dnes, když se toho natočilo už tolik podobného, abych pravdu řekla, to je pro mne úplnou záhadou. Ale samozřejmě mě to těší a mám z toho radost. Lidé si Vás automaticky ztotožňují s Angelikou. Nevadí Vám to po tolika jiných rolích v dabingu? To určitě ne. Byl to krásný dabing a jak sami vidíme, dodnes i krásný film. V té době mi dokonce někteří lichometníci tvrdili (tehdy, neříkám, že

dnes) že jsem jim ji i trošku připomínala, takže vůbec se nezlobím. Naopak. Jak jsem se zmínila již v úvodu, jste neustále velmi aktivní a tudíž spojena nejen s Angelikou. Proč jsme se například sešly v Salmovské Literární kavárně? Mám ráda poezii a sama si vybírám, co bych chtěla sdělit. Tady v Salmovské kavárně dělám takový slovní doprovod Martě Balejové v pořadu S názvem Pocta Edith Piaf. Recitátorská činnost je jedna z mých velkých zálib, jsem dlouholetou členkou sdružení „Šanson – Věc veřejná“, což je už 30 let fungující společnost, vlastně jakési volné seskupení autorů a interpretů šansonů. Za doprovodu pianisty čtu já nebo kolegyně herečka Carmen Mayerová úryvky z životopisné knihy Edith Piaf autorky Simone Berteautové. Je to velmi krásné a vzrušující. To věřím… A nyní se vraťme od recitace opět zpátky k nadaci. Když někdo odněkud odchází, stane se, že za sebou zabouchne dveře a už se ani neohlédne. Já věřím, že Vy se za svou působností v NADACI ŽIVOT UMĚLCE ohlédnete a ty dveře otevřete. Co nadaci popřejete? Já bych se tam dokonce někdy i moc ráda jen tak zastavila, poslechla co je nového. Ne že bych už do toho mluvila, to ne, ale ti lidé jsou mi blízcí. Opravdu mě tato společnost zaujala. NADACE ŽIVOT UMĚLCE dělá spoustu zajímavých věcí a já bych ji moc přála, aby se ji teď především povedla uskutečnit ta realizace Domu čtyř múz. Text: Alexandra Stušková, DiS., foto poskytla: paní Libuše Švormová

Paní Libuše Švormová

Pøíbìh Coco Chanel, agentura Harlekýn

je v současné době členkou divadelní společnosti Harlekýn (šéf produkční Václav Hanzlíček), s níž hraje hned v několika představeních (např. Štika k obědu, Vstupte, Příběh Coco Chanel). Hostuje po celé naší republice. V Lyře Pragensis ji můžeme vidět v divadle Inspirace v jevištním zpracování povídek Ermy Bombeck: Povolání žena. Libuše Švormová si je s použitím knihy sestavila sama. Je dlouholetou členkou sdružení Šanson – Věc veřejná. V roce 2005 obdržela paní Libuše Švormová cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za dlouholetou uměleckou činnost.


11.8.2008 11:38:17

Městská divadla pražská vstupují pod vedením ředitele Ondřeje Zajíce a uměleckého šéfa Petra Svojtky do třetí společné divadelní sezóny. Svým divákům nabízejí prostřednictvím Divadla ABC, Rokoka a malého „Ábíčka“ novou originální a nezaměnitelnou koncepci, která přináší kulturní hodnoty pro široké spektrum publika a přitom dokáže zachovat velkou diváckou odezvu.

www.mestskadivadlaprazska.cz www.mestskadivadlaprazska.cz

městská divadla pražská

Dodo Gombár archív MDP

Zajímavým divadelním projektem, jež stojí za povšimnutí, je osobitá inscenace Kauza Divá Bára. Působivé drama s absolventkou DAMU Barborou Polákovou v titulní roli není jen adaptací známé české povídky, ale je i pohledem na svět divadla. „Bára, nekonformní, emancipovaná dívka, dráždí své bigotní okolí stejně, jako dráždila Němcová maloměšťáckou společnost své doby,“ říká dramaturgyně Věra Mašková. „A stejně jako Bára, i její autorka brala svůj osud do vlastních rukou a bojovala ztracený boj za právo na důstojný a svobodný život,“ dodává. Režisér inscenace Kauza Divá Bára Dodo Gombár se spoléhá výhradně na texty Boženy Němcové - využil jak povídku, tak pasáže ze spisovatelčiny korespondence. Příběh literární hrdinky se tak prolíná s neméně napínavým osudem interpretky, herečky, která roli Báry hraje. Výrazným kladem je i obsazení hry, které zahrnuje herecké spektrum od nejmladších členů souboru (Barbora Poláková) až po jeho doyeny (Ljuba Skořepová). Božena Němcová je jednou z mála českých žen, které vzrušují i sto let po smrti stejnou měrou literární vědce i bulvární redaktory, seriozní básníky i pisálky; největší žena české historie, milovaná i zatracovaná. Její skvělé dílo dodnes vzbuzuje řadu otazníků a láká ke zpracování. V premiéře uvidí diváci inscenaci Kauza Divá Bára v Divadle Rokoko 22.11. 2008.

Věra Mašková

archív MDP

jedno divadlo dvě scény


11.8.2008 11:38:18

umění

Chcete - li se projít malebnými pražskými ulièkami a ještì k tomu zažít ojedinìlý kulturní zážitek, mìly by vést Vaše kroky k pražskému Divadlu Ungelt. Aś už k jeho kamenné èi letní scénì, obojí v sobì skýtá jak krásu prostøedí tak i kvalitu umìní. Hry, herce a režiséry vybírá umělecký ředitel a majitel divadla Milan Hein. Dramaturgii Ungeltu staví na současném repertoáru, atraktivních „neokoukaných“ titulech, komorním zážitku a zejména na předních českých hercích a režisérech. Sezóna 2008/2009 začíná na kamenné scéně Divadla Ungelt 17. září. Na jevišti se můžete setkat s předními českými herci – za všechny jmenujme namátkou třeba Zuzanu Bydžovskou a Jiřího Bartošku ve hře Mathilda (nejbližší repríza je 30. září), Vilmu Cibulkovou a Miroslava Etzlera například v představení Trůn milosrdenství (25. září), Oldřicha Kaisera a Chantal Poullain v inscenaci Šest tanečních hodin v šesti týdnech (17. a 18. září.) KAMENNÁ SCÉNA UNGELTU Najdeme ji ve stejnojmenném areálu v samotném srdci Prahy. Románské základy domu, v jehož sklepení se divadlo Ungelt nachází, jsou z 11. století. Můžeme je vidět v divadelním klubu spolu s unikátním souborem židlí a křesel − darů od známých osobností českého veřejného života, příznivců divadla. Celý dům, včetně prostor, které byly zrekonstruovány pro divadlo, tu stojí již od 14. století. Pražské Divadlo Ungelt je komorní scénou pro necelou stovku diváků. V r. 1995 bylo slavnostně otevřeno panem Milošem Kopeckým, který divadlu daroval své oblíbené otáčivé křeslo. Základ již zmíněné sbírky.

Vilma Cibulková a Milan Kòažko v pøedstavení Picasso

Již třikrát získali herci Divadla Ungelt nejprestižnější české divadelní ocenění – Cenu Thálie. V roce 1997 ji za roli Gertrudy Matthews získala Alena Vránová ve hře Bouřlivé jaro. V roce 2001 byla oceněna Marta Kubišová. Bylo to za účinkoMarta Kubišová vání v muzikálu Andrew Lloyd Webbera Líp se loučí v neděli. V roce 2006 získala cenu Vilma Cibulková, a to za roli slečny Fischerové v představení Picasso, (uvádí se 19.–21. září). Na Cenu Thálie byli nominováni také Vendula Křížová za titulní roli ve hře Sylvie, Richard Krajčo za ztvárnění postavy Richieho ve hře Láska a porozumění (na programu je 23. září) a Milan Kňažko za titulní roli v již zmiňované inscenaci Picasso.


11.8.2008 11:38:24

LETNÍ SCÉNA DIVADLA UNGELT Nachází se ve starobylé malebné části Hradčan pod Loretou, na Novém Světě. Dne 19. června 2005 byla slavnostně otevřena paní Lívií Klausovou. Kapacita Letní scény je 209 míst. Letos se zde hraje již od 10. června a do 23. srpna zde ještě můžete shlédnout anglickou komedii Williama Douglase Homea Ledňáček s Alenou Vránovou, Petrem Kostkou a Františkem Němcem (11.–23. srpna denně, mimo neděli). Cíl Letní scény je jednoduchý: nabídnout výjimečná divadelní představení a nezapomenutelné hudební zážitky přímo pod širým nebem. A kdo nestihl přijít letos, může příští rok

– projít se malebnými pražskými ulièkami a k tomu ještì zažít ojedinìlý kulturní zážitek...

Další informace o Divadle Ungelt i o jeho Letní scéně najdete na:

www.divadloungelt.cz www.letniscena.cz

redakènì upraveno foto: Tomáš Salaè, Press foto divadla Ungelt

Alena Vránová a František Nìmec v komedii Ledòáèek

Petr Kostka a František Nìmec v komedii Ledòáèek


11.8.2008 11:38:25

talent

K létu patøí prázdniny... Tìm pøedchází ukonèení školní docházky èi studia, které pak po dvou mìsících následnì pokraèuje vyšším roèníkem – a nebo už samotným skokem do života...

Matouš Ruml

Tento talentovaný, dvaadvacetiletý herec skočil do života rovnýma nohama a poměrně úspěšně. Nedávno absolvoval Pražskou konzervatoř, právě jemu na základě doporučení členů rady udělila NADACE ŽIVOT UMĚLCE Cenu Zuzany Navarové. Tuto cenu vyhlásila nadace ve spolupráci s Pražskou konzervatoří pro léta 2005–2011. Dostává ji zvlášť nejlepší student a studentka absolventského Hudebně dramatického ročníku, za výrazné tvůrčí úspěchy dosahované během celého studia. Evidentně nejúspěšnější studentkou byla Šárka Muková, nejlepším studentem Matouš Ruml, který teď sedí přede mnou, mile se usmívá a ochotně odpovídá na všechny moje zvědavé otázky...

herec

Cena Zuzany Navarové se uděluje u příležitosti jednoho z posledních absolventských představení. Které to bylo? Ono se vlastně ani nejedná o představení jako takové. Jde spíše o humornou formu rozloučení se studiem, tzv. Konzervování, které se každoročně uskutečňuje v Divadle Járy Cimrmana na Žižkově, tedy v divadle naší konzervatoře. My tam míváme všechny pondělky a teď tedy i toto poslední rozloučení, spojené zároveň se symbolickým předáním divadla nižšímu pátému ročníku. Pátému? Na konzervatoři jsou čtyři roky s maturitou a pátý, šestý je absolutorium, což je převážně praxe právě v tomto divadle. Náš ročník poslední rozloučení pojal velmi humorně, vybrali jsme si jednu povídku z představení „Kytice“ (od Jiřího Suchého a Fer-

Z pøedstavení Obchodník s deštìm, A-studio Rubín

dinanda Havlíka), a to Zlatý kolovrat. Tuto povídku jsme pak hráli ve vyměněných rolích. Klučičí role hrály holky a holčičí kluci. Byla to legrace. Do Vaší „konzervy“ jste si pak mohl ještě na závěr dát ocenění a odměnu 15 000 Kč. (smích) Ano, to se hodí. Já jsem z minulého roku věděl, že tuto cenu NADACE ŽIVOT UMĚLCE uděluje, že je to i peněžně hodnocené, ale kolik, to jsem nevěděl. Skvělý závěr. NADACE ŽIVOT UMĚLCE však nepodporuje pouze mladé začínající umělce, ale zajímá se také o tzv. staré kumštýře, na které se dost často zapomíná. Jaký je názor mladého, úspěšně začínajícího herce na to, jak se dnešní společnost staví k těmto lidem? Je to shoda okolností, že se mě ptáte právě na tohle. Já jsem zrovna nedávno nostalgicky vzpomínal na nedávno zesnulého pana Radovana Lukavského. I přes to, že to byl vlastně do poslední chvíle člověk činorodý a měl štěstí, že nepatřil k těm opomíjeným, vybavuje se mi jedna příhoda. Bylo to na premiéře hry Racek v Mladé Boleslavi, což bylo poslední představení, které pan profesor Lukavský navštívil a mě hrozně dojalo, že tam v tom klubu, kde byla spousta lidí, on byl vlastně úplně sám. Chodil sám, stál tam sám. Nikdo za ním nepřišel, nepodal mu třeba ani ruku, nepozdravil se s ním. Vypadal tak opuštěně. Myslím, že ta úcta k němu tam určitě byla, ale nebyl nikdo, kdo by se zvednul a šel k němu mu ji dokázat.


11.8.2008 11:38:27

A Vy jste šel? Bohužel, než jsem se uvolnil, už tam nebyl. Ono to stejně musí být hodně těžké. Herec i jakýkoliv jiný umělec je vlastně nástrojem své práce. Pak zestárne a nemůže dělat to, co dělal po celý život. Je unavený, je prostě starý. Nevím, neumím si to ani představit a je mi z toho někdy smutno. Myslím, že tito lidé by měli mít ve stáří oporu nejenom u mladších kolegů, u nadace, ale především je také potřeba mít dobré rodinné zázemí. Jaké je Vaše rodinné zázemí? Skvělé! Rodiče mě podporují od začátku − a také moje manželka.

pronikla. I vzhledem k tomu, že teď budu hrát na jisté televizní stanici v novém seriálu, který má premiéru v září, tak je nedokážu jednoznačně zavrhnout a odsoudit. Je to práce jako každá jiná a pokud je dobře napsaný scénář, tak proč ne? Upřednostňujete televizi, film nebo divadlo? Já preferuji divadlo. Ten proces mi přijde nejbližší. Zatím hraji různě, nejvíce typově jsem prý komediální. Já to nerad slyším, protože někdy bych si zahrál i něco vážnějšího. Já bych Vás typla do role nějakého prince. (smích) Třeba přijde.

Vy už jste ženatý? Ano. A šťastně. Já vím, že se to dnes moc nenosí, ale nelituji toho. Manželce bylo 19, když jsme se brali a je nám spolu moc fajn. Děti zatím nemáme, ale chceme a plánujeme.

Ve kterém divadle Vás můžeme vidět? Od srpna budu stálým členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde ale už zkouším představení Sen noci Svatojánské, které režíruje Jan Kačer, od podzimu tam budu zkoušet hlavní roli ve hře EQUUS od Petera Shaffera.

Jaké dítě byl Matouš Ruml? Co já vím, tak už úspěšné v televizním seriálu Život na zámku. (smích) No já tam hrál asi jen ve dvou dílech. To mi bylo deset a hrál jsem šestiletého. Ale vzpomínám na to rád, sešli se tam skvělí herci. Jako dítě jsem pak ještě s Českou televizí dělal televizní inscenaci Hodiny od Furniéra, kde jsem měl už o něco větší dětskou roli.

Nemáte to trochu z ruky? Vůbec ne. Z Prahy jsou odvozy a v Boleslavi se zkouší o půl hodiny dřív, takže v Praze jsem už ve dvě a mám pak ještě spoustu volného času.

Na seriál Život na zámku se dělal konkurz, jak přišli na Vás? V dětském divadelním studiu Labyrint (dnes pod názvem Švandovo divadlo), kam jsem chodil spolu s bratrem. On byl vždycky hodně hyperaktivní a maminka stále nevěděla co s ním, tak ho pořád někam různě přihlašovala. A jednou se stalo, že ho přihlásila právě do tohoto studia a co s mladším bráchou, že? Tak mě tam přihlásila taky a mě to tak chytlo, že jsem už u toho zůstal. Na rozdíl od bratra. (smích) Po letech přišel další televizní seriál. Letiště. Myslíte, že přispěl k Vaší popularitě? Určitě to tak dnes je. Pokud jste viděn, ví se o Vás. Líbí se Vám dnešní seriály? Ten, ve kterém jsem dělal se mi líbil. Režiséři byli mladí lidé, převážně dokumentaristi a i přístup byl jiný. Navíc tam byla skvělá parta. Ale jinak se ty seriály čím dál víc přibližují telenovelám, což vlastně svědčí o tom, že telenovela už k nám

Neuvažoval jste o dalším studiu na DAMU? Už během studia jsem měl hodně práce a příležitostí, nějak rychle jsem do toho vpadnul, tak se mi ani dál nechce. Nechci ztratit příležitosti, které se mi nyní naskytují. Přemýšlel jsem o tom asi před dvěma lety, že bych šel na DAMU, ale ne jako herec, spíše na režii. Nevím, uvidíme časem. Hrajete raději se staršími nebo s mladšími kolegy? To je těžké říct jednoznačně. Mně se hraje dobře s každým, kdo dobře reaguje, nezáleží na věku. Máte nějaký vzor? Asi mě ještě nikdo nenadchnul tak, abych si řekl, to je můj vzor. To nejde poznat jenom podle práce, musíte znát člověka také jinak, mimo jeviště. Jak se chová, co dělá. Nedávno jsem například četl knížku Eduarda Kohouta. Jeho přístup k životu se mi moc líbil. Jenže tehdy byla jiná doba, věci šly trochu jinak než dnes. Přeji Vám, ať se líbíte v jakékoliv době. V rolích divadelních, televizních... i těch životních. Děkuji Text: Alexandra Stušková, DiS., foto: poskytl Matouš Ruml


11.8.2008 11:38:27

fenomén

Muzikál Kdybychom, dejme tomu pøed dvaceti lety, chtìli napsat nìco o muzikálu, asi byste si moc nepoèetli. Na shrnutí by staèilo pár øádkù. Zato v posledních letech se tìch øádkù nashromáždilo tolik, že se z nich pokusíme sestavit výbìr toho nejzajímavìjšího. Jsme si samozøejmì vìdomi, že by se dalo udìlat stran daleko více, neboś muzikál se bezesporu øadí mezi fenomény dnešní kultury, a to nejen té souèasné – má také svoji historii.

Drákula

Angelika

Historie

Slavné svìtové muzikály

Slovo muzikál pochází ze zkrácení anglického slovního spojení musical comedy, které označovalo v 1. pol. 20. stol. revue s humoristickými a pěveckými čísly, jež mnohdy neměla souvislý děj. Muzikál vznikl v USA z různorodých kořenů, z nichž významnou složkou byly opereta, ale také singspiel, revue (výše zmíněná musical comedy) apod. Za první muzikál vůbec je označována Show boat (česky Loď komediantů) z r. 1927 v New Yorku, jež kromě písní obsahuje i jednotící příběh herců putujících po Mississippi a vyjadřuje se také k rasovým otázkám v americké společnosti. Úspěch Show boat pak podnítil k práci i řadu dalších autorů, takže od 30. let do současnosti vznikly stovky nejrůznějších hudebních produkcí. Hudební výraz muzikálu byl pak postupně ovlivňován jazzem, klasickou hudbou, rockem a také moderní pop music. Nejdůležitějším místem vývoje muzikálu byla newyorská Broadway a její divadla. Řada muzikálů byla později i úspěšně zfilmována.

Většina celosvětově proslulých muzikálů měla premiéru na již zmíněné Broadwayi, v tzv. zlaté éře muzikálu (od 40. do 60. let 20. století). V té době vznikla řada dodnes populárních představení. K obrovské popularitě muzikálu přispěli hudební géniové jako George Gershwin, Jerome Kern, Irving Berlin, Cole Porter, nebo Richard Rodgers. Gerhwinovo dílo „Ženuško má, buď hodná“ (1924) ještě realtivně korespondovalo s úspěšnými operetami, ale Loď komediantů od Jeroma Kerna, napsaná o tři roky dříve, přinesla na Broadway novou kvalitu: bezstarostný život, radost a slzy - stala se milníkem v historii muzikálu. Od 60. let se pak začaly objevovat konkurence schopná představení rovněž v Londýně. Dnes je tvorba těchto dvou metropolí víceméně vyrovnaná. Ojediněle vyprodukovala kvalitou a popularitou srovnatelná představení rovněž Francie a Německo. V Evropě převzaly americké muzikály vedoucí úlohu po druhé světové válce.


11.8.2008 11:38:28

Malá připomínka slavných světových muzikálů: My Fair Lady – americký divadelní muzikál z roku 1956 s libretem, které napsal Alan Jay Lerner, s hudbou Frederica Loewa. Námětem byla předloha G. B. Shawa, divadelní hra Pygmalion, jež svůj námět čerpá ze starověkých řeckých bájí. Muzikál se hrál 2717 krát v divadle, což byl na Broadwayi rekord, právě My Fair Lady je dodnes nejhranějším muzikálem. Má také svoji velmi slavnou filmovou adaptaci z roku 1964, která získala osm Oscarů včetně ceny za režii. West Side Story (česky též: Příběh ze západní čtvrti) − muzikál autorů Leonarda Bernsteina, Stephena Sondheima a Arthura Laurentse, inspirovaný Shakespearovým příběhem Romea a Julie. Od roku 1957 se hraje na jevištích celého světa. Divadelní inscenace West Side Story měla světovou premiéru 26. září 1957 ve Winter Garden Theater na Broadwayi v New Yorku. West Side Story je považována za jeden z vrcholů ve svém žánru. Dominantními složkami, tohoto na svou dobu převratně moderního muzikálu, jsou dynamika, rychlost, rytmičnost, hudba, tanec, pohyb, zvuky, dialogy. Je populární i zejména díky melodiím Somewhere, Maria, Tonight či America. Jesus Christ Superstar – rocková opera, kterou vytvořili autoři Tim Rice a Andrew Lloyd Webber. Toto dílo vzniklo v roce 1969. Vypráví příběh posledního týdne života Ježíše Krista od jeho příchodu do Jeruzaléma až do jeho ukřižování. Příběh je poměrně kontroverzní, a to zejména protože je vyprávěn z perspektivy Jidáše Iškariotského. Jelikož producenti měli strach z reakce věřících a církve, vydali nejprve písničky z muzikálu na gramofonovém albu. Až pak byl muzikál uveden živě v londýnském West End a později na Broadway. V roce 1973 natočil Norman Jewison podle muzikálové předlohy rovněž film. Novější filmové zpracování je z roku 2000. Cats – tento muzikál je dílem muzikálového skladatele Andrew Lloyd Webbera. Děj vychází ze sbírky básní anglického básníka Thomase Stearnse Eliota – Praktická kniha o šikovných kočkách. Skoro pohádkový příběh vypráví o pravidelném setkávání koček z Jellica na výročním bále, kde vždy jedna vyvolená kočka získává možnost dalšího života. Každá se samozřejmě snaží o to, být ona vyvolená, a tak divák v průběhu představení poznává mnoho kočičích hrdinů rozličných jmen i charakterů. Muzikál měl premiéru v Londýnském West Endu roku1981. Pro své neobvyklé spojení hudby, tance a herectví je těžko žánrově zařaditelný. Přesto si získal obrovské zástupy obdivovatelů, ti jej drželi v žebříčku hraných muzikálů přes dvacet let. Jedna z hlavních melodií (Memory) se stala natolik populární, že má dodnes místo mezi dvaceti nejhranějšími melodiemi světa.

Èeský muzikál Srovnatelný kvalitou se zahraniční a muzikálovou produkcí označují hudební a divadelní vědci obvykle slavný filmový muzikál z roku 1964 – Starci na chmelu, režiséra Ladislava Rychmana. Do roku 1989 však vznikla celá řada tzv. “hudebních komedií” (srovnání anglické „musical comedy“), ve kterých se nejen zpívá, ale i tančí. Některé z nich se staly doslova kultem a jejich písně jsou dodnes velmi populární (př. Limonádový Joe, Noc na Karlštejně, Kdyby tisíc klarinetů, Balada pro banditu, Trhák, pohádka Princové jsou na draka, Rebelové aj.). Od 90. let byly v ČR ( i v Československu) produkovány mnohé zahraniční muzikály a vznikla i řada domácích muzikálů. Často šlo o divácky vděčná a populární představení, která se však někdy lišila svojí kvalitou. Především byly jasně patrné rozdíly mezi muzikály původními. Vzniká také celá řada čistě komerčních muzikálů, které sází na bohatou výpravu a obsazování známých či (pseudo)populárních tváří a rozsáhlou mediální kampaň. Nakolik jsou úspěšné, posoudí pak nejen návštěvnost publika, ale také doba uvádění muzikálu. Někdy končí dříve, než vůbec začala, jindy je naopak prodlužována. Který muzikál by svou uměleckou úrovní mohl konkurovat špičkám světové produkce, to si zatím netroufáme posoudit, s odstupem času však můžeme určitě poukázat na muzikály první a nejslavnější: Pěna dní – Předně bychom měli vzpomenout na, sice ne tolik mediálně známý, ale přesto – první, muzikál Pěna dní. Jednalo se o český muzikál vytvořený podle stejnojmenné novely Borise Viana. Hudbu složil Milan Svoboda na libreto Jana Vedrala. Premiéru měl v divadle ABC už 12. února 1994. Byl prvním z řady úspěšných muzikálů 90. let a mnoho jeho tvůrců se později uplatnilo i v dalších muzikálech. Drákula – muzikál z autorské dílny Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese měl světovou premiéru 13. října 1995 a téměř okamžitě byl nazván českým muzikálem století. Lze jej považovat za nejúspěšnější, ať už prodejem desek, či tím, že se


11.8.2008 11:38:29

v tomto muzikálu nemluví (nebo minimálně) a vše je vyjádřeno zpěvem, což bohužel nelze říct o všech našich muzikálech. Muzikál Drákula vznikl na námět Stokerova románu Dracula, kterého se však drží jen velmi volně. Hrál se velmi úspěšně mezi léty 1995 a 1998, a poté znovu od roku 2003. Děj se odehrává v XV. a XIX. století a v současnosti.

Drákula

Monte Cristo – na realizaci tohoto muzikálu se podílely významné osobnosti naší umělecké scény, které v téměř stejném složení vytvořily také výše zmíněný muzikál Drákula. Tedy Karel Svoboda, Richard Hes, Zdeněk Borovec. Kostýmy (asi tři stovky) navrhl Teodor Pištěk (držitel Oscara) spolu se svým synem Janem. Scénografem byl ak. architekt Daniel Dvořák. Slavnostní premiéra se uskutečnila 13. prosince 2000. První veřejné představení se uskutečnilo 16. prosince 2000 a přineslo romantickou podívanou s úžasnou scénou, která vážila 88 tun, z toho 70 tun zabral bazén (24 x 4 m), ten na jevišti vytvářel iluzi moře. Bídnící – Slavný světový muzikál Les Misérables, jehož předlohou je slavný román Victora Huga, příběh trestance Jeana Valjeana, který byl odsouzen na galeje za krádež bochníku chleba, se dočkal muzikálového zpracování také u nás. Poprvé to bylo ve Vinohradském divadle, kde se hrál krátce už od roku 1992. Poté byl uveden 11. září 2003 v Goja Music Hall na pražském Výstavišti v režii Petra Novotného s texty Zdenka Borovce. Tento příběh byl i několikrát zfilmován. Podoba českého muzikálu byla také velmi úspěšná, Jiří Korn za roli Thenardiera obdržel cenu Thálie 2003. Bídníci se řadí mezi nejúspěšnější muzikály světa, byli přeloženi do 21 různých jazyků. Krysař – český muzikál napsaný v r. 1996 Danielem Landou na motivy novely Viktora Dyka, inspirované německou pověstí ze třináctého století. Premiéru měl muzikál v divadle Ta Fantastika 7. listopadu 1996. Dne 6. 3 2001 se hrála 100. repríza v divadle Kalich a v únoru r. 2008 bylo odehráno dalších devět repríz. Opět důkaz všestranného talentu Daniela Landy.

Golem – výpravné multivizuální představení zpracovává nejznámější legendu tajuplné rudolfínské Prahy. Emotivní hudba, kouzla a magie černého divadla, unikátní obří loutky Michaela Curryho, zavedou diváky nejen do tajemných zákoutí pražského Golem židovského ghetta 16. století, ale i mezi alchymisty a šarlatány na dvoře císaře Rudolfa II. Muzikál Golem měl premiéru v Divadle Hybernia 23. 11. 2006 a do 19. 1. 2008 dosáhl 250 repríz a přes 200 000 diváků. Tento tajuplný příběh, pod vedením režiséra Filipa Renče, za spolupráce scénáristy Zdeňka Zelenky a spoluautora scénáře Lou Fanánka Hagena, se opět vrací na scénu Divadla Hybernia 26. září 2008 (12 představení). Jedná se o poslední hudební počin geniálního skladatele Karla Svobody, určitě jeden z hlavních podnětů, proč si nenechat znovuuvedení tohoto muzikálu ujít. Švejk – jakýmsi odklonem z řad klasických muzikálů je bezesporu uvedení netradičního pojetí Osudů dobrého vojáka Švejka. Příhody této oblíbené postavy z knihy Jaroslava Haška nastudoval s herci Václav Postránecký, který se zhostil úlohy režiséra i scénáristy. Podle jeho slov neztratí český kultovní hrdina na divadelní scéně nic ze svého pověstného humoru. „Švejka každý slušný a aspoň základně vzdělaný člověk v téhle republice zná a každý má o něm svoji pevnou představu. Vyhovět všem těmto jednotlivým představám je pro každého inscenátora velice těžké, my se o to ale pokusíme“: říká pan Postránecký. Premiéra Švejka se uskuteční v divadle Hybernia 6. 11. 2008. Je naplánováno 40 představení. Své tváře Švejkovi propůjčí Dalibor Gondík v alternaci s Martinem Sobotkou. Nakolik se tato „veselohra se zpěvy“ vydaří, můžete posoudit sami. Vstupenky jsou Švejk již v předprodeji.

Závìrem se vrátíme k poèáteèní myšlence – pøed pár lety by staèilo na sepsání muzikálù pár øádkù – a co staèí dnes? Dobøe si vybrat a ještì lépe se pobavit... redakènì upraveno, zdroj: www.muzikaly.cz foto: archiv PRESS FOTO a divadlo Hybernia


11.8.2008 11:38:29

Na motivy Jaroslava Haška upravil a režíruje

Václav Postránecký Hudba: Karel Mařík HVĚZDNÉ OBSAZENÍ Dalibor Gondík, Martin Sobotka, Václav Vydra, Ladislav Frej, Jan Čenský, Lukáš Vaculík, Josef Carda, Vilém Čok, Vladimír Kratina, Andrej Hryc, Jan Rosák, Stanislav Lehký, Hana Křížková, Michaela Dolinová, Vlasta Žehrová, Petr Pečený, Josef Kotěšovský, Zdeněk Dušek, Ivan Vyskočil, Jan Fiala, Roman Štabrňák, Pavel Landovský, Michal Tůma, Jiří Krytinář, Michaela Nosková, Patrola/Šlapeto a Česká miss 2008 Eliška Bučková

od 6. 11. 2008 Divadlo Hybernia, Nám. Republiky 4, Praha 1 PŘEDPRODEJ/TICKETS: Divadlo Hybernia, email: [email protected], tel.: +420 221 419 416 , +420 602 475 533,

Mediální partneři

www.svejk-muzikal.cz U -slo 4 TISK.indd 17

11.8.2008 11:38:30

co možná nevíte

Hudební divadlo K arlín Málokteré pražské divadlo se mùže pochlubit tak dlouhou a pestrou historií jako Hudební divadlo v Karlínì. Budova byla postavena v roce 1881 a od té doby sloužila mnoha úèelùm. Po nièivé povodni v roce 2002 prošlo divadlo nákladnou rekonstrukcí, aby poté opìt zazáøilo v plné kráse a uvítalo své návštìvníky na nové inscenace muzikálù i operet...

Zakladatelem a prvním majitelem „Karlína“ byl proslulý pražský podnikatel Eduard Tichý. Vedl poměrně dobrodružný život a v Praze byl pověstný i mnoha milostnými aférami. Patrně na svých častých obchodních cestách po Evropě dostal nápad založit v Praze divadlo rozmanitostí – varieté, jaká byla obvyklá v každé evropské metropoli. Karlínské Théâtre Variété, postavené architektem Otto Ehlenem, zprvu Tichý pronajímal kočovným cirkusům, později začal program „divadla rozmanitostí“ zabezpečovat sám. Vždy dbal o kvalitu svého programu a do Prahy zval jen vybrané soubory, které patřily k tehdejší evropské špičce. Traduje se, že kdo z artistů zde byl jednou angažován, měl otevřené dveře do všech nejlepších varietních podniků v Evropě. V hledišti tehdy nebyla sedadla, ale stolové vybavení. Každý návštěvník tak mohl před programem nebo během něho povečeřet či popít.

interiér

Za téměř šedesát let, co varieté existovalo, zde vystoupili stovky, možná tisíce varietních umělců i dalších účinkujících – např. fakíři, hypnotizéři, akrobati, tanečníci a zpěváci, komici, loutkoherci, břichomluvci, opičí muži, šermíři, potápěči nebo i hráči kulečníku. Při pohledu na současný vzhled jeviště nám přijde téměř neuvěřitelné, že se na něm ve své době v různých vystoupeních vystřídalo dokonce až několik druhů zvířat, včetně klokana a slonů. Za zmínku stojí určitě také trojice slavných jmen, která pod střechou varieté vystoupila – kouzelník Henri Houdini, patrně i tehdy začínající komik Charlie Chaplin a údajně také Stan Laurel – člen filmového dua Laurel a Hardy. Po Eduardu Tichém zdědili rodinný podnik jeho synové, kteří jej ale v r. 1920 prodali. Varieté však fungovalo dál s jinými majiteli, a to až do roku 1939, kdy byla po okupaci jeho budova zabrána a jako druhá scéna přidělena Národnímu divadlu. To zde až do konce války uvádělo opery i činohry s nejvýznamnějšími českými umělci té doby. Po válce se v Karlíně usídlilo divadlo operet, později i muzikálů, které si za více než šedesát let své existence prožilo spoustu změn, úspěchů, ale také neúspěchů. Za tu dobu se v něm vystřídaly stovky herců, zpěváků, tanečníků, kteří mu však jeho slavné jméno vybudovali. Jedinečným okamžikem bylo v roce 1948 uvedení muzikálu Divotvorný hrnec se Soňou Červenou, Rudolfem Cortésem a Janem Werichem v roli vodníka Čochtana. Jednalo se o první inscenaci amerického muzikálu v Československu i na evropském kontinentě.


11.8.2008 11:38:31

Dalším z hvězdných momentů byl v roce 1950, po pětiletém zákazu účinkování, pokutách a věznění, poválečný návrat Vlasty Buriana. Karlínští diváci ho při jeho příchodu na jeviště přivítali dlouhotrvajícím bouřlivým potleskem vestoje, který Buriana přivedl až k slzám. Bohužel, tehdejší režim Burianovi nepřál a Karlín se tak stal i místem jeho posledního angažmá. Fenomenální úspěch měla v 50. letech s 354 reprízami slavná opereta Mamzelle Nitouche, ve které hrál hlavní roli Célestina-Floridora Oldřich Nový. S Karlínem byla spojena celá jeho umělecká kariéra – na jevišti někdejšího Théâtre Variété začínal s profesionální dráhou herce, po válce zde několik let hrál a režíroval, v Karlíně, respektive na jeho tehdejší pobočné scéně v Nuslích, také odehrál i své poslední představení.

G. Tøešòáková, V. Burian – Paní Marjánka

Karlín byl sice pro mnohé slavné herce posledním útočištěm, mnozí zde ale O. Nový – Mamzelle Nitouche také začínali: (např. Pavel Vítek, Dagmar Pecková, Bohuš Matuš.) Pro řadu herců pak Karlín znamenal prakticky celý jejich profesionální život. Za všechny jmenujme Karla Fialu, Věru Macků, Dagmar Rosíkovou, Jiřího Koutného, Věru Vlkovou a mnoho dalších.

Během 90. let získali herci karlínského divadla řadu prestižních divadelních Cen Thálie (Yvetta Blanarovičová, Jitka Molavcová, Ladislav Županič, Lumír Olšovský aj.). Tehdy Karlín zažíval velmi úspěšné období s inscenacemi klasických muzikálů Hello, Dolly!, My Fair Lady, Někdo to rád horké, Klec bláznů, Zpívání v dešti. Bohužel příznivé období ukončila velká povodeň v r. 2002, která budovu divadla poničila a zdevastovala. Provizorní působiště našel Karlín na čtyři roky v Kongresovém centru Praha. Během těchto let se podařilo zrekonstruovat historickou budovu do její původní podoby z konce 19. století a dostavět nové, moderní provozní zázemí. Slavnostního otevření se„obnovené“ Hudební divadlo Karlín dočkalo 12. října 2006, kdy byl provoz zahájen premiérou muzikálu Producenti. Od té doby uvedlo divadlo další dva slavné a úspěšné tituly – muzikál Limonádový Joe (s Karlem Fialou v roli otce Kolaloka) a klasickou o p e r e t u Čardášová princezna. Muzikál Producenti Za roli Anhilty v této operetě získala Cenu Thálie mnohaletá hvězda karlínského souboru Pavla Břínková. Na říjen letošního roku chystá Karlínské divadlo světovou premiéru amerického muzikálu Carmen, v hlavní roli s Lucií Bílou.

Karlínské divadlo je stále oblíbené mezi pražskými i mimopražskými diváky a ve svém oboru značně úspěšné. Eduard Tichý by se tak mohl jen radovat, jaké popularity se „nástupci“ jeho někdejšího varietního podniku dodnes dostává.

P. Bøínková, K. Fiala – Oklahoma

Text a foto: Pavel Bár


11.8.2008 11:38:31

osobnost

K arel Fiala Zpíval lidem ze strech... Když si ve vyhledavači zadáte jméno Karel Fiala, vyjede vám obrovská spousta shodných jmenovců. Jedná se o různé podnikatele, řemeslníky, stavitele, inženýry. Avšak ten, který je osobností tohoto vydání – je pouze jeden jediný, nezaměnitelný a navždy zapamatovatelný. Pro celé generace diváků a obdivovatelů, či spíše obdivovatelek. A to mohl být mezi těmi řemeslníky také, neboť se původně vyučil „kominíkem“. Jak se to přihodí, že se z kominíčka, který nosí lidem pomyslné štěstí, stane úspěšný filmový herec, tenorista, operní, operetní a muzikálový pěvec, který lidem to štěstí dává doopravdy? „Jak se to přihodí? Já říkám, že všechno v mém životě je dílem náhod. Začnu mládím. Vyzní to možná divně, ale kdyby nebylo Hitlera, tak tady s Vámi nesedím a jsem v Chuchelné kominickým mistrem, kterým byl i můj tatínek. Ale museli jsme utéct, poněvadž Hlučínsko bylo obsazováno Němci a tatínka chtěli doslova oběsit – takže útěk do Ostravy. V Hlučíně jsem chodil do primy a v Ostravě jsem pak pokračoval na gymnáziu. Byla doba okupace a oni tam zjistili nějakou protinacistickou organizaci. Tak nám tu školu zavřeli. Spousta kluků šla do Německa, spousta musela jít do havírny kopat uhlí, no a mě nechali na černé řemeslo, že se můžu učit kominíkem. Tak jsem se jím i vyučil“. I stalo se, že při vymetání komínů najednou zasáhl osud. „Ano, moje maminka milovala zpěv a já měl zřejmě předpoklady po ní. Rád jsem se chodíval dívat do Ostravského divadla už v době, kdy tam ještě začínal například i jeden

z našich nejslavnějších českých tenoristů Ivo Žídek. Ale zpět ke komínům. V mém pracovním rajonu se nacházela také hudební škola a klášter. A jak jsem tak stál na těch střechách a vymetal ty komíny, tak jsem si zpíval na celé kolo... např. Zdááálo se mně má panenko..., prostě všechny národní písničky co jsem znal. Zničehonic najednou zezdola, z té hudební školy, přišel za mnou jistý profesor Ševčík a povídá: „Synek, pojď sem, nechceš se učit zpívat?“ Tak jsem mu odpověděl: „Strašně rád pane profesore.“ On vždycky kolem páté končil a já pak už na něj vykoupaný a nachystaný čekal. I stalo se, že během jednoho roku mě a ještě Dagmar Rosíkovou, která se poté stala i mojí partnerkou v Karlínském divadle, připravil na konzervatoř“. Zní to téměř neuvěřitelně, skoro jako pohádka o kominíčkovi, který ke štěstí přišel. Pan Fiala mi potvrzuje, že to tak skutečně bylo a já nemám důvod mu nevěřit. Životní příběh Karla Fialy začíná dne 3. srpna 1925, kdy se v Ostravě Hrušově narodil. Měl ještě o pět let staršího bratra Oldřicha. Maminka byla celý život v domácnosti


11.8.2008 11:38:35

a jak už bylo řečeno, velmi ráda zpívala. Tatínek se živil jako kominík a prý byl také neuvěřitelně řemeslně zručný. Vše na co sáhnul, dokázal opravit, zmiňuje pan Fiala. V plné síle se dožil devadesáti let. Plno síly má i pan Karel. Nechce se ani uvěřit, že už mu je tolik let, kolik si můžeme podle data jeho narození spočítat. Vrátíme se ale opět o pár desítek let zpátky. Skončili jsme u přípravy na konzervatoř. A co bylo dál? „Já to prostě risknul a po této přípravě jsem si tu přihlášku na konzervatoř podal“: pokračuje pan Fiala ve vzpomínání. „U přijímacích zkoušek jsem zazpíval árii Lukáše z opery Hubička a byl jsem přijat. V tu ránu začala moje studentská léta. Bylo už po válce. Po pěti letech jsem najednou zjistil, že bych musel ještě na vojnu a to se mi moc nechtělo. Tak jsem si podal přihlášku na AMU, udělal bez problému zkoušku a opět byl přijat. Tam jsem dovršil šest semestrů, ale jak jsem zjistil, že na vojnu už nemusím, tak jsem z toho utekl”. (smích) „Mezitím, během studia, se však ještě udála příhoda, kterou bych rád zmínil. Šéfdirigent Národního divadla Jaroslav Krombholc spolu s ředitelem Ladislavem Boháčem hledali nové adepty do Národního divadla. Vybrali si mě, takže jsem se stal elévem souboru ND, s nádherným platem, větším, než dostávali sboroví zpěváci. Těm se to samozřejmě nelíbilo a najednou přišel dopis, podepsaný asi padesáti sboristy, ve kterém stálo, že ten Fiala nic nedělá, jen bere plat a prej ať něco ukáže. A tak jsem ukázal. Vedení divadla rozhodlo, že vystoupím v roli Jeníka v Prodané nevěstě. Jeníkem jsem absolvoval Konzervatoř v Karlínském divadle, které se stalo mým osudovým divadlem – a tak tedy suveréně, hned po dvou zkouškách, jsem přišel na jeviště. Hlediště plné, v prvních řadách profesoři a jiní vlivní lidé, ale mě to vůbec nevyvedlo z míry. Naopak, řekl jsem si, teď vám ukážu.“ A pan Fiala se najednou rozezpívá jako Jeník. Poslouchám árii z Prodané nevěsty – zdarma, tak říkajíc z první ruky – a jsem zvědavá, jak bude historka pokračovat. „Všechno probíhalo dobře“ a pan Fiala zase kousek zazpívá a poté pokračuje: „Až do té doby, než jsem vzal Mařenku kolem ramenou a měli jsme si sednout. Dokud jsem stál, tak to šlo, měl jsem oporu, ale jak jsme si sedli, ona byla hrozně malá a mně se Vám to tam někde zaseklo. Opěra chyběla, hlas se zadrhl a do toho jsem dostal cukání do nohy, ta mi bez přestání dupala o podlahu. Nešlo to zastavit, bylo to strašné. Skončilo první dějství, já utekl

do šatny a tam jsem se normálně rozbrečel. Tak a vše je ztraceno. Dali mně na vzpamatování grog, on to byl spíše ohřátý rum, kopnul jsem to do sebe, trochu se uklidnil a přiběhl na druhé dějství. A začal jsem. Aj hoši... najednou to šlo (zase jsem stál), najednou se to uvolnilo. Sice následoval dlouhý aplaus, nicméně pouze od několika vytrvalců, poněvadž téměř všichni po prvním dějství odešli a zůstali jen ti nejotrlejší.“ Toliko jedna ze vzpomínek z účinkování v Národním divadle... Ale i přes tuto počáteční nezdařilou (a poté zdařilou) příhodu se stal pan Karel Fiala jedním z nejuznávanějších a nejvyhledávanějších operních, operetních a muzikálových pěvců. Angažoval ho dokonce sám Oldřich Nový, šéf operety Karlínského divadla, v němž byl pan Fiala od r. 1956 sólistou. Prošel celým klasickým operetním repertoárem (od Cikánského barona po Netopýra). Díky činoherním dispozicím se zaskvěl také v muzikálech. Jmenujme například West Side Story, Kiss me Kate, My Fair Lady, Hello Dolly, Když je v Římě neděle a mnoho dalších. Karlínské divadlo má své zvláštní kouzlo díky neodmyslitelnému spojení elegance a noblesy pana Oldřicha Nového. Jaký vlastně byl? „On byl šéfem operety, nikoliv ředitelem. Říkalo se mu pane šéfe. Nesmírně jsem si ho vážil. A nejenom já. Byl hodně precizní, ale to nebylo nikomu na škodu. Mezi námi dvěma byl sice věkový rozdíl, ale vím, že S Oldøichem Novým mě měl velmi rád. Nebylo inscenace, ve které bych nebyl obsazený. Rád jsem s ním hrával. I moje žena s ním hrála.“ Pan Karel Fiala byl třikrát ženatý. Z prvního manželství má syna Borise, s druhého Karla a s třetí ženou, operetní zpěvačkou Věrou Vlkovou (Fialovou) má dva syny, Jana a Tomáše. Jsou spolu už 43 let. Hned při prvním setkání na mě zapůsobili jako velmi harmonický pár. Po celou dobu mé návštěvy se na sebe usmívali a moc hezky se k sobě chovali. To nebylo nahrané, ten cit a láska jsou opravdové a úplně z nich vyzařují. „S mojí nynější paní jsem se poznal právě v Karlínském divadle. Když tam přišla, já už tam Svatební foto byl. Možná ani nevíte, že


11.8.2008 11:38:35

Dalibor Limonádový Joe

ona byla první Eliza Doolittle v Československu.” (hlavní žens režisérem Václavem Krškou ská role v divadelním muzikálu My Fair Lady pozn.) „Tehdy na to byly krásné kri- mrtvých si dovolím dál toto téma nerozmazávat. tiky”: prozradí mi pan Fiala a láskyplně se na svoji Je těžké někoho soudit. Alespoň pro mne. Řeklo ženu usměje. „Víte, my jsme pořád spolu, ona a napsalo se toho hodně. A naše dnešní povídání má také kliku, že mě nebaví hospody. A mám je hlavně o panu Karlu Fialovi. A to jsme se ještě vlastně doma komindu, převážně hrávala ani nedostali k tomu nejdůležitějšímu... komediální role. O všechno se umí postarat, K další filmové spolupráci si ho přizval také Maro útulnou domácnost... a ještě je s ní veselo.“ tin Frič v dramatu Povodeň a v pohádce Dařbuján „Vždyť já mám také štěstí“: dodává paní Fialová, a Pandrhola. To si ani nevybavuji co v této pohádkterá během rozhovoru pobíhá po bytě a balí věci ce hrál. „No přece toho kováře, který tam líbá tu svou milou. Aby se uzdravila, musí ji dát deset na chalupu, kam spolu za chvilku odjíždí. hubiček. Oni mi tam dali černou kudrnatou hlaNež mi ale odjedou, musím se ještě rychle dostat vu, tak mě nešlo ani poznat“: směje se pan Fiala. k důležité životní etapě pana Fialy, a to k působení ve filmech. Za svůj vstup do kinematografie vděčí Všechny jeho role však zastínila úloha, o jejíž nerežiséru Václavu Krškovi, v jehož filmovém smírnou popularitu se zasloužil svou jedinečnou přepisu Smetanovy Opery Dalibor hrál hlavní roli, interpretací okouzlující, šlechetný a elegantní postavu rytíře Dalibora. Další rolí byl princ Omar pistolník Limonádový Joe. Toho jsem si schválně v orientální pohádce Labakan, kde se mimo jiné nechala až na závěr. Karel Fiala působí jako okousetkal také s tragicky zesnulou herečkou Janou zlující, šlechetný a elegantní pořád. To jsou vlastRybářovou, která zde hrála hlavní ženskou nosti, které se nedají nijak naučit, s těmi se člověk roli. Tato herečka je pro mě dodnes záhadou narodí. Zajímá mě, jestli byl proto už od začátku a tak nedokážu potlačit zvědavost a ptám se, jaká pro tuto roli jasným adeptem. „Ale vůbec ne! vlastně byla. „To je na dlouhé povídání… Ale Tu roli měl hrát původně Jirka Kodet. Když šel krátce. Byla to nesmírně citlivá holka, která do domů, už měl v podpaží i scénář. Smlouvu ale této doby ani nepatřila. Když jste například před ještě podepsanou neměl. A představte si, co ní řekli nějaké sprosté slovo, hned utekla. Když se stalo! Jeho maminka Jiřinka Steimarová jsme natáčeli v Bulharsku Labakana, měli jsme potkala režiséra Oldřicha Lipského a scénáristu se tam moc dobře, ale Janička pořád lamen- Jiřího Brdečku a ptala se jich, jestli už viděli Fiatovala, že zanechala doma svoji maminku a co lu v Karlínském divadle jako Jima v Rosemary. že ona tam chudinka sama v té Praze. Měli jsme Oni na to, že ne. Tak jim dala lístky, aby se na to také hodně na dietách a Janička hned, co bude šli podívat. Tak tedy přišli, já v prvním jednání s tolika penězy dělat, no pořád tu maminku – v tom bílém kostýmu – a už nebylo co řešit. vzpomínala. Zaslechl to Přemek Kočí, tehdy měl Druhý den si mě zavolali na Barrandov, tam něco ve Vídni, tak se z natáčení na tři dny uvol- byli Olinka Schoberová, Květa Fialová, Milda nil a když se vrátil, tak on ji tu maminku přivezl. Kopecký, Rudolf Deyl, prostě ti, co už byli jasní. Nějak to vyběhal, zařídil. Od té doby to byl pro No a já tam udělal nějaké dialogy, kamerovky ni najednou Bůh a úplně se do něj zbláznila. a třetí den jsem podepsal smlouvu. Kodet jak Vodili se za ručičky (ale jinak mezi něma po ce- se to dozvěděl, tak myslel, že tu matku zabije.” lou dobu opravdu nic nebylo), jenže byl ženatý (smích). „Ale kamarádi jsme zůstali napořád. a jak to nakonec dopadlo, víme.“ Chvilku si ještě Naoko mi vždycky nadával, ale copak já za o obou vyprávíme, ale vzhledem k památce to mohl? To jeho maminka. Těch adeptů bylo


11.8.2008 11:38:36

e

ještě víc, byl tam i někdo z Brna, ale já to dostal opravdu na základě toho, jak mě tam uviděli v tom bílém kostýmů. Ta představa odpovídala – takhle přesně by měl vypadat Limonádový Joe”. Myslím, že jen blázen by tu roli nevzal. Zvláštní ale je, že přesto, že pan Fiala zpěv velmi dobře ovládá, ve filmu za něj zpívá Karel Gott. „No, to mě štve dodnes. Já nic proti Karlu Gottovi nemám, naopak, ale to bylo tak. On byl vlastně také jedním z adeptů na tu roli. Pak jsem to dostal já a režisér Lipský tehdy za mnou přišel, že by v tom filmu chtěl mít „všechny tehdejší pražské hvězdy“, byl tam vlastně i Matuška, zpívala tam také Simonová − a jestli by mně nevadilo, kdyby to Karel nazpíval. Já byl tehdy tak šťastný, že jsem tu roli dostal, že bych přistoupil na všechno. A tak se i stalo. Dnes bych byl raději, kdybych to nazpíval sám, dokázal bych to také.“ Dodnes se jedná o jednu z nejslavnějších a nejoblíbenějších českých filmových komedií, vloni byla v Karlínském divadle po mnoha letech zreprízovaná i muzikálová parodie. „K tomu bych rád řekl toto. Je to asi měsíc, co jsem šel nakupovat. Byla tam jedna taková rodinka s malými chlapci ve věku asi 12, 14 let a oni ke mně najednou přiběhli, jestli bych se jim mohl podepsat. Mně to bylo takové divné, říkám si, co těm malým klukům můžu říct, ale jejich tatínek mi říká, že to bych se divil. Vždy, když je venku ošklivá neděle a nikam se nejede, tak se doma

pustí Limonádový Joe, ti kluci už to prej znají nazpaměť. Všechno říkají dopředu a řvou u toho smíchy. Já měl pořád takový pocit, že ten film je spíše už jenom pro „pamětníky“, vždyť přece je to jen pěkná řádka let, premiéru měl v roce 1964, ale s radostí zjišťuji, že to tak není, že oslovil i mladší, dnešní generaci. Pořád žije. Víte, parodie je nesmírně citlivá, jak tam něco přetáhnete nebo nedotáhnete, už to není ono. Já si obrovsky vážil jak režiséra Lipského, tak Jirky Brdečky, oni byli denně na place, všechno si to hlídali. Navíc pro to měli oba velký cit. Všechno dělali opravdu poctivě a svědomitě. Možná se neví, že ten film vznikl vlastně na základě krátkých, dalo by se říct komiksových povídek, zvěřejňovaných tehdy tuším v Haló novinách, je napsána také humoristicko-recesistická kniha Jirky Brdečky, dokonce vznikla i divadelní hra, kde hrál hlavní roli Rudolf Cortéz“. Nejslavnější je ale zpracování filmové, také díky jedinečnému hereckému obsazení. O pár stránek dál, už bohužel vzpomínáme – na „pistolníka Hoga Foga“ v podání Miloše Kopeckého. Pan Karel Fiala zavzpomíná také. „Miloše Kopeckého jsem si velice vážil. Nejenom jako herce, ale především také pro jeho vědomosti. Byl to nesmírně sečtělý a chytrý chlap. Samozřejmě jsou veřejně známy ty jeho depresivní stavy. Z těch jsem byl někdy opravdu šokovaný. Vždycky trvaly dost dlouho,


11.8.2008 11:38:37

že se někdy ani nevědělo, zda se bude točit, nebo nebude. Miloš měl rád whisky, kolikrát mě pozval na panáka, bylo spousta legrace − a z toho najednou − další den jdete za ním a on vás vůbec nevnímá. Díval se jakoby úplně skrz. Nepřítomně. Ale jinak dokázal být velmi vtipný a zábavný, pokud byl v pohodě, člověk si s ním užil neskutečně legrace. Při natáčení jsme v maskérně seděli Miloš Kopecký, uprostřed já a z druhé strany Rudolf Deyl. Jak ti dva se špičkovali, to bylo neskutečné. Já úplně brečel smíchy. Kolikrát mě nemohli ani nalíčit. To kdybych tehdy nahrál, tak je z toho dialog století. No a do toho pak zase přišly ty stavy. Bylo to neskutečné střídání. Jako den a noc.“ Zajímá mě také Olga Schoberová (známá též pod pseudonymem Olinka Bérová), proč vlastně odešla do zahraničí, když tady měla tak skvěle nastartovanou kariéru. „No proč, bláznivě se zamilovala a vdala se za amerického herce Brada Harrise, se kterým má dceru Sabrinu. Brzy se ale rozvedli a poté se vdala za producenta Johna Calleyho. Co vím, měla se v Americe dobře. Teď bydlí myslím střídavě půl roku tady v Praze a půl roku tam. Byla to opravdu neskutečně krásná ženská.“ Olga Schoberová byla také první dívkou z Československa, která se objevila v časopise Playboy a to i na titulní straně. Marně přemýšlím, kdo by se ji dnes mohl vyrovnat. Nikoho nenacházím. Také se vám zdá, že dřív byly ženy nějak krásnější a přirozenější? Možná je to jenom můj názor, ale šedesátá léta považuji v oblasti krásy, módy a vůbec všeho... za geniální. I proto si tak ráda povídám s lidmi, zejména s umělci, kteří v té době už žili na vrcholu slávy. Jako pan Karel Fiala.

pøedstavení s Kvìtou Fialovou

s manželkou Vìrou

V roce 1996 obdržel pan Karel Fiala cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu udìluje každoroènì NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.

I když ten je na vrcholu vlastně pořád. Když ne slávy, tak určitě svých sil. Spoustu, zejména letních měsíců, tráví se svojí ženou na chalupě v překrásném prostředí Českého Švýcarska, kde se věnuje všem činnostem, které k létu a přírodě patří. Má rád koně, odmalička hraje výborně na harmoniku a zejména skvěle ovládá tenis. Pravidelně se proto účastní tenisového turnaje Memorial strýčka Jedličky, jehož X. ročník letos probíhá. Ten loňský pan Fiala vyhrál! Porazil všechny mladší (i o hodně let) soupeře. Na skříni má velký vítězný pohár a k tomu několik malých...

Ale já myslím, že pan Karel Fiala zvítìzil dávno. Sám nad sebou. Už tehdy na støeše, když pøi vymetání komínù neúnavnì zpíval árii z Prodané nevìsty...

text: Alexandra Stušková, DiS. foto: soukromý archiv pana Karla Fialy


11.8.2008 11:38:37


11.8.2008 11:38:43

krásy naší země

C estovní kanceláøe nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy témìø po celém svìtì.

Kdo má dostatek financí, mùže si bez problémù zaletìt skoro do všech koutù planety. Zná však èlovìk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní zemì? Èeská (a také Slovenská) republika má tolik pøírodních krás, historických památek, mìst a vesnic, že urèitì stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potøebovat ani drahou letenku… ani vízum. Dnes zavítáme do jihozápadní části naší země, do Plzně. Jedná se bezesporu o jedno z nejznámějších a nejslavnějších měst, ať už v souvislosti s událostmi osvobození naší republiky, či ve spojení se zlatavým mokem – Plzeňským Prazdrojem, a nebo výrobou světoznámé Škodovky. Až potud jistě poznatky všem známé. Víte však něco také o historii a bohaté kultuře této metropole? Pokud ne, jsou následující řádky určeny právě vám.

městem v Čechách a čtvrtým v České republice. Význam města postupně vzrůstal s rozvojem železnice od roku 1861, ale až v 19. století zde byly založeny dva podniky, které Plzeň proslavily po celém světě – strojírenský podnik Škoda a pivovar Plzeňský Prazdroj. Historické jádro města, které bylo v roce 1989 prohlášeno městskou památkovou rezervací, je vynikajícím příkladem gotického urbanismu. Dominantou náměstí je chrám sv. Bartoloměje

Plzeò

metropole západních Èech Plzeň se rozkládá na ploše 138 km2 a žije zde zhruba 165 000 obyvatel. Leží v nejnižší části tzv. Plzeňské kotliny, na soutoku řek Úhlavy, Úslavy, Radbuzy a Mže. Město založil na sklonku 13. století Václav II. na křižovatce významných obchodních cest. Dnes ho protíná dálnice D5 mezi Prahou a Rozvadovem a procházejí jím mezinárodní silniční tahy. Život města ovlivňuje výhodná poloha i dopravní dostupnost, díky čemuž se Plzeň stala po Praze hned druhým největším

z poloviny XIV. století s nejvyšší kostelní věží v Čechách (102,6 m), z níž je nádherný rozhled po celém okolí. Na hlavním oltáři se nachází socha tzv. Plzeňské madony, dílo vrcholné gotiky. Náměstí, ve své době jedno z největších v Evropě, obklopují výstavné měšťanské domy, jejichž renesanční a barokní úpravy často svědčily o rychle rostoucím bohatství jejich majitelů. Na přelomu 19. a 20. století byly dokončovány náročné stavby veřejných budov, např. městské


11.8.2008 11:38:46

petrovské Plže

Bílá vìž

kostel Nanebevzetí Panny Marie


11.8.2008 11:38:52

festival Divadlo, který se koná každoročně v září. Velké pozornosti se těší i plzeňský festival české filmové tvorby Finále, pořádaný každoročně na přelomu března a dubna za účasti nejznámějších českých filmových tvůrců. Neobyčejnou popularitu získal postupem let srpnový plzeňský festival hudby a divadla s názvem Jazz, Struny a Divadlo na ulici, který se každoročně koná na pěších zónách, v parcích a v ulicích města.

Neustálou činností zaujmou drobné šelmičky galídie, které chovají pouze tři ZOO v Evropě. Ovšem skutečnou atmosféru celé Zoologické zahrady lze jen těžko popsat, na tu se musíte přijet podívat.

Ale nejenom v samotné Plzni, i v ostatních regionech kraje je „kulturně rušno“. Např. v nedaleké Dolní Lukavici, v Přešticích a na zámku v Nebílovech jsou pro milovníky vážné hudby pořádány Haydnovy hudební slavnosti. Plzeňský kraj se může kromě velmi bohatých kulturních tradic pochlubit také výčtem jmen mnoha známých osobností. Narodila se jich zde (nebo žila) celá řada: působil tu např. hudební skladatel Bedřich Smetana, malíři Václav Brožík a Mikoláš Aleš, spisovatel Karel Klostermann, loutkář Josef Skupa, přímo v Plzni se narodili malíř a ilustrátor Jiří Trnka, spisovatel a herec Miroslav Horníček, a nebo také cestovatel Miroslav Zikmund. I milovníky výtvarného umění Plzeň uspokojí. Nachází se zde na dvě desítky galerií s rozmanitými výstavami tradičního i moderního umění. No a kdo dává před galeriemi přednost přírodě, toho určitě nezklame plzeňská Zoologická zahrada. Loňského roku v listopadu zde byl

otevřen unikátní pavilon věnovaný fauně a flóře Madagaskaru. Návštěvníci se zde v poutavých expozicích seznámí v denní i noční části s lemury, dále jejich příbuznými poloopicemi maki, ježkům příbuznými bodlíny, či velkými skákavými křečky.

A závěrem ještě trochu z historie... Dne 4. května 1945 vydal generál Patton rozkaz k zahájení útoku na západní Čechy a následně se 2. a 97. Infantry Divisions a 16. Armored Division vydaly směrem na Plzeň. V jejích ulicích se americké tanky objevily 6. května 1945 kolem 8. hodiny ranní, vítány nadšenými plzeňskými obyvateli. Od roku 1990 se v měsíci květnu každoročně pořádají oslavy osvobození. Přijíždějí sem lidé z celého světa, aby společně s obyvateli města, americkými veterány a jejich rodinnými příslušníky toto slavné osvobození oslavili. Květen už je za námi – a do dalšího daleko. V Plzni ale můžete slavit téměř každý den. Určitě je kdy – kde – a co. Tak co třeba už zítra?

redakènì upraveno zdroj: www.mestoplzen.cz foto poskytla: Kristina Štìpánová


11.8.2008 11:38:59

Západoceská galerie v Plzni Západočeská galerie v Plzni využívá k výstavním účelům dva historické objekty v centru města – někdejší středověkou tržnici, od r. 1972 výstavní síň “Masné krámy” a zrekonstruovaný gotickorenesanční dům č.p. 13 v Pražské ulici. Konají se zde dočasné výstavy, ale i koncerty, přednášky, literární pořady aj. Výstavní plán je zaměřen na velké retrospektivní přehlídky českého umění, současnou tvorbu, výrazné regionální osobnosti i zahraniční autory. Pravidelně je představován sbírkový fond prostřednictvím dlouhodobých výstav. V současné době probíhají jednání o stavbě nové galerijní budovy, která by poskytla prostor pro stálou expozici a umožnila tak prezentaci rozsáhlých sbírek. Základ sbírkového fondu byl vytvořen roce 1954, kdy byla galerie založena, převzetím několika set uměleckých děl z bývalého plzeňského Uměleckoprůmyslového muzea. Dnes náleží do sbírky více než 8 tisíc předmětů. Kolekci malby, kresby, grafiky a plastiky zaměřenou především na české výtvarné umění lze rozdělit zhruba na čtyři větší okruhy: sbírka starého umění (14.–18. století), umění 19. století, 1. poloviny 20. století a 2. poloviny 20. století. Většími soubory děl jsou zde zastoupeni Josef Navrátil, Karel Purkyně, Václav Brožík, Antonín Chitussi, Julius Mařák, Antonín Slavíček, Jan Preisler, Bohumil Kubišta, Emil Filla a další. Výjimečnou skupinu představují kresebné návrhy na plzeňská sgrafita od Mikoláše Alše. výstavní síň “13” Pražská 13, Plzeň výstavní síň Masné krámy Pražská 18, Plzeň otevřeno denně mimo pondělí od 10:00 do 18:00, v sobotu od 12:00 do 18:00


11.8.2008 11:39:01

zdraví

Všechno co vás bolí – Vynikající léèivé úèinky soli známe již po staletí a myšlenka léèení využitím solných jeskyní je známá již odpradávna. Za tímto úèelem byly využívány na zaèátku solné doly. Ve svìtì takové zaøízení vzniklo již ve 30. letech 19. století v nejznámìjším solném dole Vielièka pøi Krakowì. Od roku 1958 se v tomto dole léèí astma, choroby hrdla, dýchacích cest a alergie. V dnešní době se společnost k tomuto zdroji zdraví opět navrací formou takzvaných Solných jeskyní. Čisté ionizované ovzduší těchto jeskyní zlepšuje celkovou kondici organismu a napomáhá při léčení následujících onemocnění: » » » » » » » » » »

záněty hrdla, hrtanu, nosu a chronického nachlazení, zápaly plic a průdušek astma alergie různého druhu choroby srdce − poinfarktové stavy, nedostatečný krevní oběh, vysoký krevní tlak nedostatečná činnost štítné žlázy dermatologické choroby jako je lupenka, vyrážka, exémy zvyšuje činnost vegetativního nervového systému stavy přepracovanosti, stavy únavy, deprese, sklerózy zvýšení odolnosti proti stresu a neuróze zrychlení metabolismu buněk působí na uklidnění dýchacích cest kuřáků

Solná jeskyně pomáhá při léčbě astmatu, dermatologických potíží, depresí a na celý organismus působí velmi blahodárně Díky příjemnému klimatu a klidné hudební reprodukci je vhodným místem relaxace i duševní regenerace. Mikroklima Solné jeskyně je mimořádně intenzivní a připomíná přímořské oblasti. Nemusíte až k moři – stačí když si zajedete např. do Solné jeskyně Solnička.

až do 31.8. 2008

LETNÍ AKCE!

Základní jednorázové vstupné120 Kè Pøi zakoupení permanentky 1 vstup navíc ZDARMA Otevírací doba: PO—NE od 9:00 do 21:00 Léčebná procedura trvá 45 minut. Začátek procedury je vždy v celou hodinu Doporučujeme dostavit se 5–10 minut před začátkem procedury Návštěvníky, kteří se dostaví po začátku procedury, již nelze do solné komory vpustit. Každý návštěvník dostane 1 teplý nápoj zdarma více na www.jeskyne-solna.cz

Solná jeskyně Solnička… moře v centru Prahy adresa: Kováků 1077/9, Praha 5 – Smíchov (u Ženských domovů) tel.: 251 103 304, mobil: 736 141 349, e-mail: [email protected]


11.8.2008 11:39:03

– vyléčíme solí Solná jeskyně Solnička je vybudovaná výhradně z přírodního materiálu – různých druhů kamenů a solí – polské, pákistánské, himalajské a z mrtvého moře, které vytvářejí mikroklima, ve kterém se uvolňují prvky jódu, vápníku, draslíku, sodíku, magnezia, bromu a selenu. Pojďme si tedy účinky těchto prvků trochu připomenout.

JÓD vyrovnává hladinu jódu v organismu, zabezpečuje normální fungování štítné žlázy, která má velký význam při látkové výměně a ovlivňuje činnost těla BROM snižuje krevní tlak a blahodárně působí na nervový systém SODÍK udržuje stálou hladinu kyselého a zásaditého prostředí v organismu a napomáhá při energetickém metabolismu buněk SELEN působí protivirově, spolu s vitaminem E zabraňuje vzniku novotvaru a zpomaluje stárnutí kůže VÁPNÍK má protialergické účinky, má vliv na stavbu kostí, snižuje krevní tlak DRASLÍK snižuje krevní tlak, působí na lepší prokrvení kůže, má močopudné účinky, což má za následek vyplavování jedovatých látek z těla, které vznikají při látkové výměně MAGNEZIUM působí protiastmaticky, snižuje únavu, chrání před chorobami srdce a snižuje krevní tlak. Mikroklimatická solná jeskyně je technickým chráněným patentem. Cílem je získat a udržet v jeskyni odpovídající mikroklima bohaté na prvky, které mají na zdraví člověka obrovský vliv. Stěny jeskyně jsou obložené Polskou a Pákistanskou solí, která je zdrojem biogenních prvků nepostradatelných pro normální fungování organismu. I z podlahy, která je složena ze směsi různých solí, se již zmíněné prvky uvolňují. V solné jeskyni se nacházejí solné žíly, které obsahují sůl z Mrtvého moře. Ta má vynikající vliv na vzhled pokožky, kterou vyhlazuje a zjemňuje. Součástí složení solných bloků je MINERÁL KARNALlT, který je bohatý na magnezium a draslík. První příznaky léčení chorob se v inhalační solné jeskyni projeví po 3-5ti pobytech. Pět 45-ti minutových relaxačních sezení v atmosféře jeskyně se vyrovná týdennímu pobytu u moře v době po bouřce, kdy je ovzduší v přímořské oblasti nasycené velkým množstvím jódu.


11.8.2008 11:39:10

historie

historie televize (2. èást)

V VÁM

MINULÉM VYDÁNÍ JSME SLÍBILI

POKRAÈOVÁNÍ

A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ V

HISTORIE

ÈESKÉ

TELEVIZE

REPUBLICE .

ŽASLI JSME, CO VŠECHNO JSME SE DOZVÌDÌLI. ALE NEBUDEME ZDRŽOVAT – A VY, KTEØÍ NEJSTE PØÍMO TELEVIZNÍ ZNALCI A ODBORNÍCI , POJÏTE ŽASNOUT TAKÉ ... ÈESKÉ RUÈIÈKY JSOU OPRAVDU ZLATÉ RUÈIÈKY … (A CO TEPRVE HLAVIÈKY). Léta pøedváleèná Už na počátku 30. let existovalo v Československu mnoho nadšenců zabývajících se, jak teoretickou tak i experimentální, stránkou televizní techniky. V tisku se pravidelně objevovaly informace o televizi v zahraničí, jakož i technické údaje a návody pro stavbu amatérských přijímačů, které umožňovaly příjem experimentálního vysílání mechanické televize z přijímačů v Berlíně a Londýně. Bylo podáno dokonce i několik patentových přihlášek z oboru televize. Všichni nadšenci však pracovali takřka výlučně izolovaně. Uveďme nejdůležitější jména: František Pilát, Antonín Radba, František Švadlena, Matias Färber, Gustav Mahler. Např. o Františku Pilátovi, pozdějším poválečném technickém řediteli filmového studia Barrandov jsou dochována i svěděctví písemná. Coby student techniky sestrojil televizní přijímač a zřejmě jako první v Československu přijímal experimentální Bairdovo “třicetiřádkové” vysílání, šířené počátkem 30. let (1929–1935) z Velké Británie na střední vlně 261,5 metru. (Československá veřejnost se poprvé seznámila s televizním vysíláním „až“ v září 1934 v rámci Pražského vzorkového veletrhu).

Prùkopník Dr. Josef Šafránek V prosinci 1934 vznikla na ministerstvu komise, jejímž úkolem bylo zmapovat stav rozvoje televize ve světě, zvážit domácí možnosti a navrhnout další postup. Komise pozorně studovala zkušenosti zahraničních televizních společností, ale téměř vůbec nevěnovala pozornost odbor-

níkům domácím. Stranou zájmu komise tak zůstal i neúnavný experimentátor a nadšený popularizátor televize Dr. Jaroslav Šafránek, docent experimentální fyziky na Univerzitě Karlově v Praze, který v roce 1935 sestrojil vlastní fungující televizní zařízení, s nímž později cestoval po republice a veřejně ho předváděl. Bohužel však zatímco Šafránek, radioamatéři a jejich zájmová organizace Československý radiosvaz žádali povolení pro experimentální vysílání mechanické nízkořádkové televize (30 řádek), sloužící hlavně radioamatérům, Ministerstvo pošt a telegrafů se řídilo zásadou – vyčkávat, studovat zahraniční skutečnosti a pak teprve rozhodnout. Situace se nezměnila ani v průběhu roku 1938, kdy Dr. Šafránek nabídl Ministerstvu školství a národní osvěty, že sestrojí zdarma televizní soupravu, která by sloužila k demonstraci televize na školách. Tehdy poprvé a naposledy obdržel státní dotaci a v prosinci 1938 tak mohl novinářům předvést první český přijímač o 240 řádcích. Také na Ministerstvu pošt a telegrafů se pracovalo. Na laboratorních zkouškách televize skupina pod vedením ing. Singra uvedla dne 9. března 1939 do provozu televizní vysílač, který však šířil pouze nosnou frekvenci. Dr. Šafránek nebyl ani přes opakované nabídky ke spolupráci nikdy přizván.


11.8.2008 11:39:19

Do okupace tak na našem území nebylo zahájeno televizní vysílání a rok 1939 televizní výzkumy na území bývalého Československa ukončil. Prameny uvádějí, že v té době Šafránek pracoval už na dokonalejším zařízení s rozkladem obrazu na 240 řádek. Když však 17. listopadu Němci uzavřeli české vysoké školy, Šafránkovy experimenty s televizí skončily. Ztratil svoje místo na univerzitě a také jeho laboratoř ve Fyzikálním ústavu německé úřady uzavřely. Prý se mu podařilo některá zařízení odvézt do pardubické továrny Telegrafia, kde pak zůstaly po celou dobu války. Nicméně prvenství se Jaroslavu Šafránkovi ve věci popularizace televize v Československu připisuje zcela poprávu. Dokladem toho je i jeho kniha Televise, v níž seznamoval s technickými principy přenosu obrazu na dálku a která vyšla dvakrát v letech 1936 a 1937 nákladem Svazu radioobchodníků ČSR. Aktualizovaná verze pod názvem „Televise – fysikální a technické základy televise”, vyšla Šafránkovi po válce v roce 1947 jako 24. svazek edice Hokrovy technické a dílenské příručky.

Ve druhé polovině roku 1944 se někteří pracovníci začali neoficiálně zabývat problematikou související s poválečným zaváděním televizního vysílání. Předválečný německý standard 441 řádků byl již považován za překonaný, a proto byl navržen systém s 625 řádky jako optimální z hlediska detailové rozlišovací schopnosti i nároku na přenos. V prvních měsících roku 1945 byl pro tento systém dokončen synchronizátor. V dubnu 1945, v důsledku přibližující se fronty, opustilo podnik 15 nejlepších odborníků, kteří se s velkými problémy dostali počátkem května do Taufkirchenu v Dolním Bavorsku. Spolu s odborníky byl vypraven také nákladní vlak s materiálem a přístroji. Převážná většina vagónů zůstala po osvobození na našem území, postupně se vracela zpět a doplňovala vybavení Vojenského technického ústavu v Tanvaldě. Podrobnosti k projektùm Tonne a Seedorf Z dostupných materiálů a výpovědí pamětníků vyplývá, že Fernseh A. G. ve Smržovce, Blaupunkt ve Velkých Hamrech, Zentralstelle für Röhrenforschung v Tanvaldě a Riedlovy sklárny v Desné spolu úzce spolupracovaly v oblasti výzkumu vývoje a realizaci televizní i radarové techniky. V Desné se vyráběly obrazovky, v Tanvaldě probíhal výzkum, ve Smržovce a Velkých Hamrech potom vývoj a realizace. Pracovalo se zde mimo jiné na projektech Seedorf a Tonne. Podle pamětníků probíhaly ve Smržovce mimo jiné i zkoušky televizního navádění pásových vozidel Goliath.

Léta pováleèná

Léta váleèná

Fernseh v Dolní Smržovce V průběhu roku 1943 přestěhovala německá firma Fernseh A. G. podstatnou část svého podniku z Berlína do textilní továrny v Dolní Smržovce. Firma měla ve 30. letech vedoucí postavení při rozvoji televizní techniky v Evropě, za války však plnila úkoly vojenského charakteru. Podle dostupných informací byl jedním z úkolů vývoj a následná výroba zařízení Seedorf, které bylo určeno pro navádění torpéd na námořní cíle, případně pro ověřování místa dopadu německých raket typu V2. Pracovalo se zde také na zařízeních pro televizní přenos map, snímání filmů a přenos obrazů mezi dvěma telefonujícími osobami.

Televid Smržovka Krátce po osvobození, ve druhé polovině května 1945, již podnik v Dolní Smržovce opět pracuje a získává název Televid. Začátkem června přichází do Televidu dr. Bednařík v uniformě poručíka Československé armády a z pověření ministerstva národní obrany se ujímá ve spolupráci se zástupcem ředitele dr. Güntherem řízení podniku. V červenci se podniku ujímá sovětská vojenská správa jako součásti vojenské kořisti a celý jej vojensky obsazuje. Civilní vrátné nahrazuje vojenský strážní oddíl, velitel mjr. Jarockij se stává třetím členem dočasného vedení podniku. V srpnu je prozatímním správcem Televidu jmenován mjr. Racek a do podniku nastupuje i několik sovětských odborníků z Leningradského televizního institutu.


11.8.2008 11:39:20

VTÚ Tanvald Během války byl do objektu firmy Palme – Stumpe v Tanvaldě přestěhován z Belína podnik Zentralstelle für Röhrenforschung, který se zabýval výzkumem a vývojem elektronek. Po osvobození tu zůstalo skromné zařízení se zbytkem německých pracovníků, které v průběhu druhé poloviny roku 1945 přechází pod československou vojenskou správu a je zde zřízena pobočka Vojenského technického ústavu (VTÚ). Vedení VTÚ bylo rozhodnuto převzít záštitu nad dalšími pracemi v oblasti televizní techniky u nás, s cílem získat tým pracovníků, který by později byl schopen řešit úkoly příbuzné zaměření pro potřeby československé armády. Velitel mjr. Racek se proto snažil získat účastníky stáže v Televidu jako civilní zaměstnance VTÚ. Mezinárodní výstava rozhlasu K prvnímu předvedení televize širokému okruhu diváků došlo v květnu 1948 na Mezinárodní výstavě rozhlasu, pořádané v Praze na výstavišti pražských vzorkových veletrhů, v prostoru, kde dnes stojí vedle Veletržního paláce hotel Parkhotel.

mít peníze na nákup drahých přijímačů. Avšak i přes nepříznivé okolnosti se vedení Čs. rozhlasu nevzdává myšlenky na zavedení televizního vysílání. Začátkem roku 1951 vyčleňuje ze svého projektového ústavu malou skupinku pracovníků pro přípravu výstavby prvního televizního studia v Praze. Obrat pak nastává v průběhu první poloviny roku 1952, kdy byl zřízen Vládní výbor č. 1, jehož úkolem byla mimo jiné i koordinace výstavby televize. V krátké době je zahájen vývoj televizního vysílače, vývoj radioreléového spoje, vývoj snímacích elektronek, vývoj a příprava výroby televizních přijímačů. Souběžně probíhaly úpravy televizního studia v objektu Měšťanské besedy a byla zahájena rekonstrukce rozhledny na Petříně, kde bylo plánováno umístění vysílače.

První vysílání! Konečně… 1. května 1953 večer ve 20:00 bylo slavnostně zahájeno pravidelné zkušební vysílání Československé televize ze Studia Praha, v Měšťanské Besedě ve Vladislavově ulici. Za pravidelné bylo prohlášeno 25. února 1954. Pro první televizní vysílač byla v roce 1953

XI.Všesokolský slet Dalším úspěchem tanvaldské skupiny televizních techniků bylo bezchybné zajištění televizních přenosů ze slavností XI. Všesokolského sletu, který se konal v červenci 1948.

Další prùbìh Přes slibný start však byly práce na dalším vývoji televize téměř zastaveny. Na jaře 1949 dochází ve VTÚ k úplnému přerušení prací na televizní technice. Pracovníci ústavu byli převedeni na pracoviště zaměřená na speciální vojenskou techniku.Televizní zařízení je převedeno do nově vzniklého Ústavu rozhlasové techniky v Praze, kam přešli i všichni pracovníci Čs. rozhlasu z Tanvaldu. V té době o zavedení televize u nás nebyl u vedoucích činitelů zájem. Jejich pozornost byla zaměřena zcela jiným směrem, převládal u nich názor, že v období třídního boje a budování základů socialismu nemá televize pro společnost podstatný význam. Bylo poukazováno i na to, že nejsou a nebudou prostředky na výstavbu ani provoz televizních studií, a že občané nebudou

adaptována již zmíněná pražská rozhledna na Petříně. Zpočátku televize vysílala pouze tři dny v týdnu (v létě jen 2 dny), v listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři, v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. Záhy začala vznikat další studia: 31. prosince 1955 v Ostravě, 3. listopadu 1956 v Bratislavě, 6. července 1961 v Brně a 25. února 1962 v Košicích. Souběžně s rozvojem televize přibývalo diváků. V září 1962 bylo již milion platících diváků, v březnu 1965 byly hlášeny 2 miliony koncesionářů, v prosinci 1969 byla překročena hranice tří


11.8.2008 11:39:21

milionů a v roce 1978 překročil počet hlášených přijímačů 4 miliony. V 60. letech byla zahájena výstavba nových televizních středisek v Praze a Bratislavě a vláda rozhodla o vytvoření druhého programu (usnesení vlády v roce 1965 a 1967). Vytvářely se tak předpoklady pro další technické a programové změny v 70. letech. V říjnu 1970 byly dokončeny první etapy výstavby a předány první provozy v nových televizních střediscích na Kavčích horách v Praze (17. října 1970) a v Mlynské dolině v Bratislavě (26. října 1970). Další etapy výstavby pokračovaly až do konce 70. let a toto rozšiřování výrobních a technických kapacit umožnilo zvětšovat i rozsah vysílání. Dne 10. května 1970 bylo vysílání Čs. televize obohaceno o druhý program. Na něm bylo 9. května 1973 zahájeno pravidelné barevné vysílání. Na prvním programu se pravidelného barevného vysílání dočkali diváci 9. května 1975. V lednu 1979 byl v Praze zprovozněn nový objekt televizního zpravodajství na Kavčích horách.

Souèasnost Československá televize zanikla k 31. 12. 1992 spolu s rozdělením československé federace, a to v situaci, kdy v České republice ještě kromě České televize (zřízena zákonem České národní rady k 1. lednu 1992) nebyl jiný provozovatel televizního vysílání. V současné době je na našem území – vysílání celoplošné, pozemně šířené: televize veřejnoprávní (ČT1, ČT2, ČT24, ČT4 Sport) televize komerční (Prima, TV Nova, Z1) – vysílání kabelové a satelitní: programy filmové (př. Cinemax, Cinemax 2, CS Film, HBO a další)

dokumentární a vzdělávací (Animal Planet, Discovery Channel, Spektrum aj.) sportovní (ČT24 Sport, Eurosport, Galaxie Sport aj.) programy pro děti a mládež (Animax, Boomerang, Minimax aj.) programy hudební, erotické a jiné (př. regionální). Jejich výčet a bližší informace to už je však jiná kapitola, tu přenecháme ostatním médiím.

Závìrem

Televize – vynález vynálezù Od úplně prvního veřejného představení televizoru skotským vynálezcem Johnem L. Bairdem v říjnu roku 1925, uplyne letos už neuvěřitelných 83 let! Náš průkopník Dr. Josef Šafránek cestoval po republice s vlastním fungující televizním zařízením před neuvěřitelnými 73 lety! První zkušební vysílání v naší republice bylo zahájeno před 55 lety! Barevné vysílání před 35 lety! Uvědomujeme si vůbec, kolik lidské fantazie, kolik překážek, vytrvalosti, práce a úsilí to stálo, abychom si dnes mohli k našim televizorům automaticky usednout, zapnout, případně si i zanadávat na výběr pořadů, nebo naopak pořady pochválit? Uvědomujeme si vůbec, jaký je televizor vynález vynálezů? Snad po tomto našem ohlédnutí za historií – alespoň maličko ano... příště : historie tisku

redakčně upraveno zdroj: www.historietelevize.cz, foto: archiv ČT


11.8.2008 11:39:22

vzpomínka

Vzpomínka N Naše vzpomínka patøí umìlci, jenž v dìtství sám sebe nazýval ošklivým židovským chlapeèkem – pøesto ho o pár let pozdìji obdivovaly stovky, možná i tisíce žen. Po celý život trpìl nemocí zvanou maniodepresivní psychóza – pøesto jsme z filmového plátna, televizní obrazovky, èi divadelního jevištì nepoznali nic, dokázal podat neuvìøitelný herecký výkon a pobavit celé široké okolí. Tento charismatický muž, známý milovník žen a umìní, by slavil v srpnu své narozeniny. Pojïme mu poblahopøát... Alespoò symbolicky. Kdoví, možná nás pozoruje z hereckého nebe a poèítá zástupy gratulantù, zejména ty z øad nìžného pohlaví. Pan herec – Miloš Kopecký

Narodil se 22. srpna 1922 v Praze. Jeho otec Vladimír Kopecký byl kožešníkem a vlastnil salón nedaleko Václavského náměstí. Poznal se s mladou učednicí kloboučnictví Martou Grimmovou z Mělníka, která byla zasvobodna modelkou a předváděla dámské róby dokonce až v Paříži. Vzali se a narodil se Miloš, maminčin mazlíček. Byl prý v mnoha věcech typickým Pražákem. „Narodil jsem se v meziválečném čase, před velkou světovou krizí a jediná radostná zpráva, která se dá o té době říci, je, že jsem narodil já“: říkával pan Kopecký s humorem sobě vlastním. Nenáviděl školu, (gymnasium musel opustit už v primě), nerad sportoval, nikdy se nepral a cítil se slabý a zbabělý. Otec si přál, aby jeho jediný syn pokračoval ve šlépějích kožešníka, a tak ještě na začátku nacistické okupace sedával mladý Miloš v otcově dílně a tomuto řemeslu se učil. Volání divadla však bylo silnější. Jeho dětství bylo úzce spjato s ulicí Ve Smečkách, tedy se samým centrem Prahy. K jeho největším přátelům patřili už od brzkého mládí František Červinka (český historik a publicista) a Petr Schulhoff (filmový režisér). Maminka pana Kopeckého hodně četla, ráda

chodila do divadla a byla to právě ona, kdo naučil malého Miloše milovat divadlo a také vážit si knih. (Miloš Kopecký byl známý svou ohromnou sečtělostí). Přitom mu ale nikdy nic nanařizovala a nechávala mu naprostou svobodu. Její osud byl bohužel velmi tragický. Během okupace se, ve strachu aby nepřišel o svoji kožešnickou živnost, nechal otec Miloše Kopeckého s maminkou, která byla židovského původu, rozvést. Ta pak byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi. Miloš Kopecký nesl odchod své matky velmi těžce. Dával to svému otci za vinu. Kdyby totiž nebyli rodiče rozvedeni, byla naděje, že by se maminka neocitla v Osvětimi, ale možná by zůstala v Terezíně, kde byla šance na přežití větší. Ale pojďme od úvah k realitě, neboť těžko soudit člověka v době i v situaci, ve které jsme se sami neocitli. To ať rozsoudí někdo jiný. Miloši Kopeckému, jako polovičnímu židovi, hrozilo uvěznění také. Během dalších protektorátních let si však vidinu pracovně-trestního tábora v intenci nacistické „Rassenpolitik“ zaháněl poměrně bohatým kulturním a bohémským životem, snad aby zapomněl, snad aby zahnal strach. Mládí se neptá, jaká je doba, mládí chce žít. A žil i Miloš. Utíkal z otcovy kožešnické dílny do „bahna


11.8.2008 11:39:24

velkoměsta“ a do kolektivu TVAR, původně recitačního souboru, který prezentoval také tvorbu divadelní. Zde poprvé přičichl k herectví. Nastal však srpen 1944 a u Kopeckých zazvonil muž s obálkou s předvoláním „na cestu“, jejímž cílem se stal pracovní tábor „SS Truppenübungsplatz Böhmen“ v Bystřici u Benešova. V tomto lágru zůstal Miloš Kopecký až do konce války. Po válce a návratu do Prahy nastala pro mladého Miloše otázka: co teď? Kožešníkem být nechtěl a tak se šel zeptat na místo do divadla Větrník. Tam však měli herců dost, ale potřebovali někoho k obsluze opony a gramofonu. Miloš to vzal, důležité bylo prostředí. Postupně se k herectví propracoval. Jeho první malá role přišla v roce 1947, bylo to v divadelní hře Smrt Tarelkinova, kde hlavní úlohu ztvárnili Gustav Heverle a Vlastimil Brodský. Téhož roku se objevil i na Barrandově na natáčení filmu Jan Roháč z Dubé (první český barevný film). Objevil se tam v malé patetické roli studenta. Brzy se stal v divadle často obsazovaným hercem. Hrál např. ve hrách Cenerentola, Zelená pastvinka a Osudy dobrého vojáka Švejka. Ve Větrníku si Miloš Kopecký našel i svou první ženu, herečku Stellu Zázvorkovou. Manželství však vydrželo pouze něco přes rok. Tchánem Miloše Kopeckého byl známý architekt Jan Zázvorka, se kterým si vždy velmi dobře rozuměli. Stejně tak po létech i Stellou. Společně spolu hráli např. ve filmu Zítra to roztočíme, Zítra to roztoèíme, drahoušku drahoušku. Společnou měli také dceru Janu Kateřinu, která se narodila v roce 1946, avšak v pouhých patnácti letech spáchala sebevraždu. Pro oba herce to byla velká celoživotní tragédie. Po zániku divadla Větrník přešel Miloš do Divadla satiry, u jehož zrodu stáli hlavně bratři Oldřich a Lubomír Lipský. Odtud pak vedla jeho cesta do studia Národního divadla. Avšak zanedlouho poté udělal Miloš velký průšvih, když přišel opilý na představení, které se kvůli tomu muselo zrušit. Tehdejší ředitel zlaté kapličky Václav Vydra si ho pozval na kobereček a okamžitě s ním rozvázal pracovní smlouvu, protože ale věděl, že je dobrým hercem, domluvil mu angažmá v Realistickém divadle. Zde Miloš sehrál spoustu velkých rolí a odtud také narukoval v roce 1948 na pár měsíců

na vojnu. Po vojně byl angažován zpět na první scénu, ze které hned zase odešel do Městských divadel pražských, pak k E. F. Burianovi a od něj do Divadla estrády a satiry, později přejmenovaného na ABC. Během tohoto cestování po divadlech se Miloš stihl podruhé oženit s řidičkou tramvaje Kateřinou Soukupovou. Manželství opět dlouho nevydrželo.

Slamìný klobouk

Angažmá v Divadle ABC je patrně jednou z nejšťastnějších období jeho kariéry. V divadle, kam kdysi mladík Kopecký chodíval na Voskovce a Wericha, se herec Kopecký vůlí osudu setkal s Werichem coby kolegou. (Byl také u toho, když s tímto velikánem začal hrát ve dvojici jeho přítel Miroslav Horníček.) První představení divadla se jmenovalo Caesar a Miloš zde hrál roli kněze Rataty. Premiéra proběhla slavně, hru režíroval Miloš Nedbal, se kterým se Miloš již dobře znal z Národního divadla. V poststalinské době připravilo divadlo ABC hru „Filip Filípek, nebo nebyl?“. Na tuto politickou satiru, nebývale odvážnou, se diváci jen hrnuli. Zvláště, když v titulní roli zářil Jan Werich. Toho však nedlouho

s hereckou hvìzdou J. Bohdalovou


11.8.2008 11:39:24

po premiéře čekalo setkání s Jiřím Voskovcem ve Vidni. Spolu s velkou radostí z brzkého setkání se svým velkým přítelem trápila však Werich starost, kdo za něho ve „Filípkovi“ zaskočí. Volba padla na Kopeckého, který po váhavém prvním představením už roli nepustil. Jana Wericha unavila funkce ředitele na začátku šedesátých let. Přesněji unavilo ho neustálé vysvětlování, jak a proč tu či onu hru uvádí na repertoár, a tak soubor opustil. Zanedlouho opustil soubor i Miloš Kopecký. Jedním z důvodů bylo i to, že chtěl spolupracovat s Miroslavem Horníčkem, se kterým se mu velmi dobře hrálo a improvizovalo. Horníček napsal hru Tvrďák, kterou začali zkoušet v Jindřišské ulici. Do díla se vrhli odvážně, přestože pracovali na dluh a s velmi nejasnými představami o nejbližší budoucnosti. Hru Tvrďák dlouho všude odmítali, poněvadž nebyla „politicky košér“, jak Miloš říkal. Nakonec se premiéra hry konala v Ostravě. Tvrďák měl více než dvě stě padesát repríz a pamětníci na něj dodnes nostalgicky vzpomínají. Nicméně zhruba po třech letech se dvojce H+K rozchází a každý se vydává na svou cestu. V roce 1964, Miloš Kopecký ukončil pouť na volné noze a nastoupil do angažmá v Hudebním divadle Karlín. V té době se žení potřetí. Jeho chotí se stala Jana Lichtenbergová. Říkalo se jí také pražská Brigitte Bardot. Ani toto manželství nevydrželo a záhy se Miloš rozvádí potřetí. Někdy v této době si také uvědomuje představu, že by měl být jednou provždy komikem, neboť diváci ho zatím znali pouze jako výrobce humoru. Proto opouští Hudební divadlo Karlín a přijímá nabídku z Divadla na Vinohradech. První vinohradskou rolí Miloše Kopeckého byl Taťka v „Kočce na rozpálené plechové střeše“ Tennessee Williamse. V dalších letech zaznamenal výrazné úspěchy v hrách Jindřich IV., Pygmalion, Miláček Ornifel, poté také jako host v Divadle Na zábradlí v burlesce Milana Kundery Ptákovina.

telných rolí: Harpagona v Molierově Lakomci, Sartoria v Domech pana Sartoria od G. B. Shawa, Šalomova v Letních hostech, ale hlavně si zahrál ve vytouženém Shakespearově dramatu Richard III. padouškou roli anglického panovníka. Richard III. se brzy stal událostí sezony, začalo chodit spousta děkovných dopisů. Miloš Kopecký miloval také film. (A on jeho) Na svůj první „opravdový“ si však musel počkat do roku 1954. Film se jmenoval Severní přístav, v režii Miloše Makovce zde dostal větší roli detektiva. Po této roli zazářil v roli feldkuráta Katze v Osudech dobrého vojáka Švejka, kde naprosto nenapodobitelně zahrál scény, kde je feldkurát silně pod vlivem alkoholu. Zrodila se herecká hvězda.

Bílá paní

Následovaly další skvělé výkony ve filmech Baron Prášil, Limonádový Joe, Bílá paní, televizní film Sedm žen Alfonse Karáska. V roce 1969 si výborně notoval s Pavlem Landovským ve filmu Já, truchlivý Bůh, napsaného podle jedné z povídek Kunderových Směšných lásek. Dále to byly Svatby pana Voka, Noc na Karlštejně, již zmíněný film Zítra ti roztočíme drahoušku, nezapomenutelná byla také role šéfa vodníků v Čechách ve filmu Jak utopit doktora Mráčka… a spousta dalších.

V roce 1966 se Miloš Kopecký oženil počtvrté. V jižních Čechách si vzal tanečnici Janu Křečkovou s níž žil až do své smrti. Brzy se jim narodila dcera Barunka a protože se rodina rozrůstala, koupil svůj slavný milovaný Červený mlýn v jižních Čechách v Kremži. Během 70. a 80. let byl repertoár Vinohradského divadla poznamenán posrpnovou normalizací, ale přesto Miloš vytvořil několik nezapomenu-

Jak utopit doktora Mráèka…


11.8.2008 11:39:26

Vrchol jeho popularity ho však teprve ještě čekal. Ocitl se na něm na konci sedmdesátých let jako MUDr. Štrosmajer v televizním seriálu Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města. Seriál se začal natáčet v roce 1976 a o dva roky později přilákal k obrazovkám milióny diváků. V čase „ Nemocnice“ dostával Miloš Kopecký tisíce děkovných dopisů ze SRN, Finska, Polska, Maďarska (jedna nadšená maďarská divačka se dokonce naučila česky, a to jenom kvůli tomu, aby si s Milošem Kopeckým mohla pravidelně dopisovat). Národ Miloše Kopeckého miloval, a tak i požadoval udělení titulu zasloužilý umělec. Kopeckému, který trpěl averzí vůči vyznamenáním a titulům, se podařilo udělení titulu dvakrát vyhnout, ale v roce 1979 už ho dostal. I běhěm osmdesátých let hrál Miloš Kopecký v divácky vděčných filmech. Např. Tajemství hradu v Karpetech, Křtiny, Tři veteráni. Uváděl populární seriál Slavné historky zbojnické, ale také moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma, který mu po nějakou dobu způsoboval nemalé těžkosti. Někteří kolegové přecházeli na druhý chodník, jiní popsali hanlivými nápisy zdi jeho milovaného jihočeského Červeného mlýna. Muselo uplynout několik let, než mohl o svém počínání otevřeně promluvit. Patrně se Miloš Kopecký s pořadem zcela neztotožňoval, ale určitá příbuznost názorů tu byla.

Poslední leè Alfonse Karáska

zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů. Mezi jeho největší herecké i životní přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele si uměl dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Málokdo věděl o jeho tíživých depresivních stavech, o jeho pobytech v bohnické léčebně, kde také zemřel. V pátek 16. února 1996 v půl čtvrté odpoledne.

Miloš Kopecký miloval divadlo, film, miloval ženy a pøedevším život. I pøesto, že se k nìmu zachoval spíše krutì. Kruté je i to, že všichni ti, které máme rádi, odchází... A my už pak jen vzpomínáme... Krásné však na tom je, že „v tom dobrém slova smyslu“ nezapomínáme...

Po roce 1989 se Miloši Kopeckému začal prudce zhoršovat zdravotní stav, kvůli kterému se musel vzdát role na vinohradském jevišti. Ve filmu se objevil už jen v malých rolích, například: Andělské oči či Učitel tance. Měl hrát také v televizním seriálu Hospoda, ale roli už nezvládl. Při natáčení se začaly projevovat stavy zmatenosti, proto se musela smlouva zrušit. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonitou manželkou, ta mu však, zejména v posledních letech, kdy se stav jeho nemoci prudce zhoršoval, byla vždy oporou. Miloval knihy a také šachy, které hrál hlavně se svým přítelem Josefem Bedrnou. Hodně se

V roce 1993 obdržel pan Miloš Kopecký cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost. text: Alexandra Stušková, DiS., foto: archiv pana Milana Wolfa


11.8.2008 11:39:26

k am za kulturou

Kam za kulturou Praha 20. srpna–2. září / Letní Letná – hlavními hvězdami akce, která nabízí představení podobná těm cirkusovým, budou francouzští Le Colporters. www.letniletna.cz 12. září–1. října / Pražský podzim – pod záštitou prezidenta ČR Václava Klause se uskuteční již 18. festival vážné hudby v podání českých i zahraničních interpretů. Koncerty se konají převážně v Rudolfinu.. www.pragueautumn.cz. 20. září / Milostná tajemství – je název představení, které je dárkem herečce Lubě Skořepové, která letos slaví významné půlkulaté narozeniny. Představení, složené ze tří jednoaktových her různých autorů, se hraje v Divadle 90 U Valšů. www.divadlo90.cz od 21. srpna / Máj – premiéra filmu natočeného podle předlohy českého klasika Karla Hynka Máchy. Režisérem je F. A. Brabec, který je podepsán také pod úspěšnou adaptací Kytice z roku 2000. V hlavních rolích Matěj Stropnický a Sandra Lehnertová. www.filmmaj.cz

Brno 25.–29. srpna / „Na prknech, dlažbě a trávě“ – mezinárodní přehlídka pouličních divadel a skupin odehrávající se po celém městě. www.kultura-brno.cz do 28. září / Civilizované bydlení pro každého – výstava Muzea města Brna prezentuje dílo předního českého designéra nábytku, hlavně meziválečného období, Jana Vaňka (1891−1962). www.spilberk.cz

Olomouc 4.–18. září / Mezinárodní varhanní festival - Moravská filharmonie Olomouc pořádá tradiční setkání varhaníků, na němž se představí hudebníci například z USA, Francie nebo Nizozemí. Koncerty se konají v Chrámu sv. Mořice. www.mfo.cz

Ostrava

2. června – 30. září / Výstava mexického sochaře Davida Trevino Escobeda nejen pro nevidomé. Knihovna města Ostravy, adr. 28. října 2, Moravská Ostrava a Přívoz. www.kmo.cz

Plzeň 10.–18. září / Mezinárodní festival Divadlo 2008 – hlavní program této významné divadelní přehlídky se vztahuje k tématu „Visegradské a jihoevropské divadlo v EU“. Na festival přijedou přední česká a také zahraniční divadla. www.festivaltheatre.cz 18.– 27. srpna / Na ulici - 14. ročník festival. Na ulici se děje mnoho věcí; některé stojí za povšimnutí, jiné plynou, aniž by vzbudily náš zájem. Jinak je tomu v srpnu v Plzni. Deset dní a pět scén, které plzeňské ulice promění v neopakovatelný kulturní jarmark plný hudby, divadel a projekcí. Festival uvádí výjimečné, převážně české interprety, kapely, performery a filmové projekce. To vše zdarma. www.naulici.cz

Kolín

16. srpna / Natruc Kolín - Již po jedenácté přivítá kolínský Kmochův ostrov hudební festival, nečekejte však žádnou dechovku. V perfektním areálu zalesněného ostrova budou k dispozici dvě hudební scény, které se budou předhánět v nabídce interpretů. O hudební zážitky se postarají například Čechomor, Horkýže slíže, v klidu nikoho nenechá ani kapela Sto zvířat. www.natruc.cz


11.8.2008 11:39:27

Strakonice 21.–24. srpna / Dudácký festival – Strakonice nabídnou možnost vidět (a slyšet) hráče na tradiční lidový nástroj, který proslavil především Tylův Švanda dudák. Festival, který nabízí vskutku bohatý program, se v jihočeském městě koná jednou za dva roky. www.dudackyfestival.cz

Helfštýn 30.–31. září / Hefaiston 2008 – Muzeum Komenského v Přerově pořádá na hradě Helfštýně setkání uměleckých kovářů, na kterém je mohou návštěvníci vidět přímo při práci. Můžou si zde prohlédnout také expozici kovářských výrobků. www.helfstyn.cz

Kroměříž 9.–24. září / Kroměřížské hudební léto – série koncertů pořádaných v prostorách zámku nabídnou vystoupení houslisty Pavla Šporcla, Moravské filharmonie Olomouc či souboru Virtuosi di Praga. www.dk-kromeriz.cz

Milovice 12.–13. září / Zavírák – jak už název napovídá, dvoudenní akce má být jakýmsi završením letní festivalové sezóny. Hlavními hvězdami budou Chinaski, Mňága & Žďorp nebo Iva Frühlingová. www.votvirak.cz/zavirak

Mohelnice do 30. srpna / Sochy Olbrama Zoubka – výběr z díla známého českého sochaře mapující 40 let jeho tvorby. Pořádá Vlastivědné muzeum Šumperk v Muzeu Mohelnice. www.muzeum-sumperk.cz

Nové Město nad Metují

Český Krumlov Brno

20.–27. září / Novoměstský hrnec smíchu – festival, na němž české filmové a televizní komedie soutěží o Zlatý prim, slaví letos již 30. ročník. www.hrnecsmichu.cz 18. července – 23. srpna / 17.ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Pro návštěvníky je připraveno 26 výjimečných večerů, vycházejících především z klasické hudby. Součástí programu jsou však již tradičně i další hudební žánry, jazz, muzikál, folk a folklór. Festival rozezní hudbou nejen město, ale také zámek. www.festivalkrumlov.cz

Roštejn 23. srpna / Roštejn Jazz. Hrad Roštejn nedaleko Telče nabízí příjemný hudební zážitek, který přinese další ročník festivalu Roštejn Jazz. Noční prohlídky s duchy a strašidly si zase pro jednou dají pauzu, protože všichni nadpřirození, přirození i nepřirození obyvatelé a návštěvníci hradu, s Bílou paní v čele, podlehnou svodům jazzové muziky. www.rostejnjazz.cz

Pøíští vydání bude velmi vzácné, budeme si totiž povídat se102! letým èlenem orchestru Národního divadla panem Karlem Moudrým. Vzpomeneme na nevšednì vypadající èeskou hereèku Valerii Kaplanovou a zavítáme na Moravu, do mìsta Hodonína, kde si krátce pøipomeneme i slavného rodáka T. G. Masaryka. K záøí patøí škola a k té mimo jiné knihy. Øekneme si tedy nìco i o historii tisku. Témat bude samozøejmì daleko více, takže už teï se máte na co tìšit. Podìkování: Hudební divadlo Karlín, Mìstská divadla pražská, Divadlo Ungelt, Divadlo Hybernia, Pivovarský dùm s.r.o., Západoèeská galerie v Plzni, Solná jeskynì Solnièka, Èeský rozhlas, Westernové mìsteèko Boskovice s.r.o. Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.


11.8.2008 11:39:27

kalendárium

Kalendárium Pan Antonín Brtoun (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozen 6. 7. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003

Paní Alena Veselá (Společnost koncertních umělců) narozena 7. 7. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1993

Paní Zora Jiráková (Herecká asociace)

Èervenec

Ani v letním dvojèíslí nezapomínáme na gratulaci. NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich kulatinám.

narozena 9. 7. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994

Pan Zdenìk Barták st. (Svaz autorů a interpretů) narozen 13. 7. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994

Paní Heda Èechová (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozena 17. 7. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2002

Pan Antonín Brych (Svaz autorů a interpretů) narozen 17. 7. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1996

Pan Ludìk Eliáš (Herecká asociace) narozen 29. 7. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1999 SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.

Srpen

Pan Miloš Frkal (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozen 10. 8. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1998

Paní Vìra Hrdinová (Unie – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR) narozena 22. 8. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1995)

Pan Rudolf Dašek (Svaz autorů a interpretů) narozen 27. 8. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1996)

TAJENKA: Jedna z výrazných postav ve filmu Limonádový Joe.


tajenka: TORNÁDO LOU

40

11.8.2008 11:39:27


11.8.2008 11:39:31

g UcdUb^R_c[_fYSU E^Y[vd^`Ìb_T^ZUfYÒd :UTYÛz^v`ÌUTcdQfU^Q[_¹c[vcX_g

FY^Ûd_e ?\T6YbUXQ^T j\_dÌY\çCQ^dUb c`_ecdQ[_^ jvRQfQ`b_SU\_eb_TYê

FX\Qf^b_\Y =QbY_;eRUS

t: 737 000 000

ggggUcdUb^_fU]UcdUS[_Sj PROGRAM PŘEDSTAVENÍ 1.7. - 31.8.2008 Vinnetou I.díl Koně dary bohů Vinnetou II.díl Indiánská pohádka Noční představení Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle


11:00-11:30 11:00-11:30 11:00-11:30 11:00-11:30 11:00-11:30 11:00-11:30

14:00-15:00 14:00-15:00

14:00-14:30 14:00-14:30 14:00-14:30 14:00-14:30 16:00-16:30 16:00-16:30

16:00-16:30 16:00-16:30 16:00-16:30 16:00-16:30 17:30-18:00 17:30-18:00

po setmění -

11.8.2008 11:39:37

08 èervenec srpen

Recommend Documents