06 10:13 AM Stránka 1

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 1

A C A D

E

M

I A

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 2

Z BY N Ě K

V Y B Í R A L

Psychologie jinak Současná kritická psychologie

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 4

Z BY N Ě K

V Y B Í R A L

Psychologie jinak Současná kritická psychologie A C A D

E

P R A H A

M

I A

2 0 0 6

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 6

O B S A H

Recenzoval doc. PhDr. Stanislav ·tech, CSc.

Podûkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Pfiedmluva o potfiebû de-konstruovat neboli rozpárat psychologii 11 I Pfiehled kritick˘ch psychologií . . . . . . . Kritické proudy v psychologii (O historii, a tématech kritické psychologie) . . . . . . Gergeniáda proti tradiãní psychologii . . Malá poznámka o kritice . . . . . . . . . .

.................. souãasnosti, ambicích .................. .................. ..................

. 19 . 21 . 57 . 64

II Psychologie jinak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Dichotomie a protiklady: pseudoproblémy v psychologii? . . . . . 69 Já jsem já, ne objekt (Kritick˘ pohled na psychologické typologie, pojmy a kategorie) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Pátrání po ãlovûku s mal˘m „ã“ aneb Otázka po lidské psychologii 137 Vûdecká rétorika a promûÀování uãedníkÛ k obrazu na‰emu . . 142 Je psychologie svobodná disciplína? (Potfieba revidovat dogmata v psychologii) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 III Psychologie v akci: psychoterapie jinak . . . . . . . . . . Zaãínat psychoterapii, nevûdût nic . . . . . . . . . . . . . . . Neexpertní psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychoterapie: práce s pfiíbûhy lidí v pfiíbûzích kultury

© Zbynûk Vybíral, 2006 ISBN 80-200-1367-9

7 6

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

.. .. .. ..

169 171 178 188

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 8

IV Kriticky o kritické psychologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 âlovûk jako konstrukt i konstruktér . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Podûkování

Závûr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Ediãní poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Literatura a odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Rejstfiík vûcn˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Rejstfiík jmenn˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Za zájem o vznik této knihy, za inspiraci i za povzbuzení, kterého se mi opakovanû dostávalo, patfií mÛj dík Ivu âermákovi. Za dodání a zapÛjãení nûkter˘ch textÛ jsem vdûãn˘ také Davidu Skorunkovi. Povzbuzující a dÛleÏité pro mû bylo fiadu let a je i dnes to, jak se o mou práci zajímali a zajímají a jak ji podporují mí pfiátelé a kolegové, z nichÏ zde chci jmenovat ZdeÀka Riegra, Vladislava Chválu, Stanislava Kratochvíla, Petra Macka. Byla a je mezi nimi i fiada ãtenáfiÛ m˘ch dílãích textÛ z uplynul˘ch let, ktefií je pfiíznivû pfiijali a ktefií pfiem˘‰lejí o psychologii jinak. MÛj dík patfií i Ianu Parkerovi a Wendy Stainton Rogersové za okamÏitou dÛvûru a darovanou literaturu. Chci se zde podûlit také o radost, kterou jsem mûl vÏdy, kdyÏ jsem nalezl v historickém odkazu i v souãasné psychologii a psychoterapii odváÏnû formulované názory a postoje. Ubezpeãovaly mû o tom, Ïe kritiãnost, odvaha formulovat jinak a pfiedev‰ím lidskost fiady psychologÛ a terapeutÛ se vinuly a vinou jako ãervená nit dûjinami tûchto oborÛ. âasto jsem pocítil vdûk a obdiv ke Gordonu Allportovi, Abrahamu Maslowovi, Irvinu Yalomovi, Deborah Luepnitzové. Na v˘sledné podobû knihy se podíleli také studenti zajímající se o kritickou psychologii a psychoterapii; pomohly mi jejich kritické poznámky i diskuse na semináfiích. Za doporuãení k vydání patfií mÛj dík pfiedev‰ím recenzentovi Stanislavu ·techovi, kter˘ sv˘m dÛkladn˘m okomentováním i mnohde souhlasn˘m zamy‰lením napomohl finální verzi knihy. Dûkuji rovnûÏ Milanu Nakoneãnému za první doporuãení nakladateli a Pavlu Zátkovi z nakladatelství Academia za dÛvûru, kterou v rukopis mûl od samého poãátku. V Brnû a Praze v záfií 2005 9

8

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 10

Pfiedmluva o potfiebû de-konstruovat neboli rozpárat psychologii

„âasto mÛÏeme pozorovat, Ïe se pfii posuzování urãité my‰lenky necháváme zm˘lit spí‰e jejími pfiívrÏenci a obhájci neÏ jejími odpÛrci.“ Christian Morgenstern: Stupnû

„Myslím, Ïe psychologickou pravdu nikdy nevyslovíme celou, dá se vyslovit vÏdy jen zpÛsobem, kter˘ je dialekticky propleten˘ se silami, které jí protifieãí.“ Ian Parker (2003)

My‰lenkov˘mi oporami pfii psaní Psychologie jinak mnû byly nejenom sociální konstrukcionismus, diskurzivní psychologie nebo teze z psychologické dekonstrukce devadesát˘ch let 20. století, ale také – coÏ chci zdÛraznit hned v prvním souvûtí – zdravé v˘honky tradiãní psychologie. Tedy: humanistická v˘chodiska, dÛraz na lidskost psychologovy práce, zdÛrazÀování, Ïe jen málokter˘ jev je správné vysvûtlovat v lineární kauzalitû typu „protoÏe se stalo toto, tudíÏ ono“, stejnû jako uznání toho, Ïe Ïádná teorie nikdy neobjasní sociální ãi psychick˘ jev zcela. Abychom projevy lidí pochopili co nejvíce a co nejpfiesnûji, je vÏdy potfieba kombinovat teoretická v˘chodiska a úhly pohledu. Mnohé je v knize zaloÏeno na sociálnû konstrukcionistickém pfiesvûdãení o tom, Ïe (zejména slovy, ale i jin˘mi symboly) si sami konstruujeme realitu ve své mysli a Ïe máme moc ji rovnûÏ konstruovat v myslích tûch, k nimÏ nebo s nimiÏ mluvíme. ZáleÏí hodnû na nás, v jakém svûtû Ïijeme. A dokonce nûkdy hodnû záleÏí na nás i to, v jakém svûtû Ïije ten, na koho mají dopad na‰e slova. ZáleÏí na na‰ich popisech, na hodnoceních (pfieváÏnû optimistickém nebo zdrÏenlivû ostraÏitém), záleÏí na na‰em selektivním „ãtení“ reality. To, jak˘m zpÛsobem pouÏíváme slova, dopadá na nás samotné, na na‰eho partnera/partnerku, na dûti, rodiãe. Psychologie v âechách tento aspekt dlouho opomíjela. Vykroãíte-li v psychologii právû tímto smûrem a dáte si za cíl psát i o oboru samotném, nemÛÏete se vyhnout sociologickému a filosofickému kontextu – v˘voji v sousedních oborech. Dfiíve ãi pozdûji musíte narazit na dekonstrukci. 11

10

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 12

My‰lenkové troj-v˘chodisko této knihy zní v tuto chvíli moÏná sloÏitû (sociální konstrukcionismus + diskurzivní postoj + dekonstruování) a prozatím zfiejmû i nesrozumitelnû, ale vûfite, Ïe na nûm není nic tajemného ani pfiehnanû sloÏitého, natoÏ nepochopitelného. ¤ekne-li se, Ïe nûkdo konstruuje, je nám víceménû srozumitelné, co dûlá. Pfiedstavíme si, Ïe nûco vytváfií, sestavuje, seskládává, buduje, staví nebo propojuje ãi vyvíjí. Na nûco pfiichází. MÛÏe konstruovat model. Nebo stavût dÛm. Jeho nosnou konstrukci vidíme pfii stavbû, pozdûji je skrytá. Ti, kdo stavûli v psychologii (nebo kdo stavûli psychologii), postavili v ní klasifikaãní typologie, pojmenovali rysy a stadia v˘voje lidí, sepsali teorie emocí a dynamiky skupin, zkonstruovali sloÏky morálky i nozologické jednotky pro klinickou praxi, stanovili stovky dal‰ích teorií, modelÛ a objasnûní. Tam, kde tvrdili, Ïe nûco vysvûtlují, tváfiili se nûkdy, Ïe nabízejí pravdu. Vlastnû ji také konstruovali. Jazykem, pfiiléhav˘mi metaforami, pfiímûry, pfiíbûhy, jeÏ provokují paralely. Vytváfieli fikce, fiktivní pfiíbûhy. Pfiíbûh o chlapci procházejícím oidipsk˘m stádiem v˘voje. Pfiíbûh dítûte touÏícího zaÏívat si pocit pfievahy alespoÀ nad nûk˘m. Pfiíbûh o tom, Ïe touha po moci je jen kompenzací nedostaãivosti. Pfiíbûh introverta. Autisty. Schizoidního jedince. Psychologové se postarali o zpevnûní a o obalení tisícÛ konstruktÛ. Konstruktéfii vykonali mnoho uÏiteãné práce. Bez nich by psychologie neexistovala. Nebyla by tak renomovaná a propracovaná. Nebylo by co dekonstruovat. JestliÏe nûco de-konstruujeme, pak model nebo stavbu rozkládáme. Konstrukci rozebíráme, analyzujeme. Pfii dekonstrukci se nespokojujeme s akceptováním zafixovaného a tradovaného modelu nebo stojící budovy, ale dÛkladn˘m rozebíráním obnaÏujeme základy „domu“, základy, o které se opírají teorie a modely. Ani tím dekonstrukce nekonãí: posléze zkoumáme základní stavební kameny rozebrané konstrukce. Dekonstrukce je proces, dekonstruování aktivita. V intelektuální rovinû jde o zpÛsob, jak˘m vûci zpochyb-

Àujeme (form of questioning – Parker et al., 1999, s. 11). Ale také jde o zvídavé tázání, které je moÏno vidût jako „zkou‰ení“, resp. „podrobování zkou‰ce“ – tûch vztahÛ, událostí, postupÛ a pohledÛ, které se zdají b˘t „strojovû vykalkulované“, pfiedvídatelné a opakovatelné (Derrida, Roudinesco, 2003, s. 73). Dekonstruování otevírá na‰e my‰lení jin˘m pohledÛm. Lépe neÏ „otevírá“ by bylo moÏná napsat, Ïe nበintelekt provokuje nebo vyz˘vá. Dekonstrukce se li‰í od destrukce tím, Ïe stavbu nepodrobíme hrubé a rychlé demolici (teorii hned nezavrhneme), nepfiivoláváme zemûtfiesení, pfii kterém by se modely a stavby zbortily jako domeãky z karet (kdyby cosi tak magického a omnipotentního bylo vÛbec v na‰ich silách). V˘sledkem demolice by byla hromada suti. Pfiechodn˘m v˘sledkem dekonstrukce jsou roztfiídûné a rozloÏené stavební prvky vyuÏitelné k nové stavbû – ke stavûní jinak. Po kritické anal˘ze stavby (toho, co se nám zvenãí jevilo jako hotové a tfieba i trvalé, funkãní nebo správné) mÛÏeme napfiíklad poukázat na to, Ïe v základech bylo (je) od poãátku nûco chybného. Tyto nalezené stavební kameny a jiné základy mohou poslouÏit jako zbranû, jako argumenty, které lze sná‰et vÛãi pÛvodní stavbû. Parker et al. (1995, s. 14) se odvolává v tomto smyslu na Derridova slova o základech domu (the stones of the house) jakoÏto pouÏiteln˘ch zbraních. A pak je tu je‰tû slovo rekonstrukce: znovu-stavûní, obnova a oprava, pfieskládání, pfiestavba, pfietvofiení.1) Pfii anal˘ze textu se dekonstrukce opírá o kritické ãtení. I v jin˘ch kontextech se dá pfienesenû fiíci, Ïe kriticky ãteme (nikoliv nutnû text, ale „ãteme“ i pfiíbûh ãlovûka – tím, Ïe mu po svém rozumíme), Ïe ãteme jist˘m zpÛsobem historii celé psychologie, ãteme svût kolem sebe apod. Pokud kriticky ãteme, pfiem˘‰líme o my‰lenkov˘ch konstrukcích a o v˘znamech stûÏejních slov, která autofii pouÏívají jako argumentÛ – nebo o v˘znamu promluvy, kterou sly‰íme a jíÏ chceme porozumût. Dekonstruování je na nûkolika místech knihy o dekonstrukci psychopatologie (Parker et al., 1995) charakterizováno slovesem to 13

12

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 14

unravel. Toto sloveso je moÏné do ãe‰tiny pfieloÏit jako rozplétání, lu‰tûní, objasÀování, rozmotávání, rozdûlování – i rozpárání. Poslední slovo vyvolává obraz ãi pfiedstavu nûkoho, kdo páfie ‰aty, které pak – moÏná – pfie‰ije novû tak, Ïe budou jiné. Anebo zÛstane látka rozpárána a uÏ se z ní nic neu‰ije. Parker se spolupracovníky vyhlásil na území klinické psychologie a sociální psychologie a psychologické praxe potfiebu „praktického“ dekonstruování (Parker et al., 1995, s. 131). Nejde o to b˘t stráÏci foucaultovsko-derridovského odkazu, pouÏívat termínu pfiesnû a jenom tak, jak to mistfii mínili. Teorie tu nejsou od toho, abychom je zboÏnû opeãovávali. Teorie jsou zde od toho, aby nám pomáhaly porozumût.2) Na dekonstruování psychologie je samozfiejmû moÏné dívat se také jako na útoãení – jde o útok na tradiãní postuláty. Nepfiítelem jsou zpravidla mechanicky deterministické závûry, pravidla, zákonitosti nebo „jen“ pfiesvûdãení o lineárnû kauzální determinaci. Není-li dekonstruování pfiímo útoãením (teoretick˘m), je, jak bylo zmínûno v˘‰e, zpochybÀováním (anebo pochybováním). ZpochybÀováním, které vychází z nespokojenosti, ale také z obrany vûdecké svobody a otevfienosti. Napfiíklad: nejrÛznûj‰í teorie osobnosti od antiky a posléze pfiedev‰ím ve 20. století pfiedpokládaly, struãnû fieãeno, stabilní osobnostní rysy jakoÏto hlavní vysvûtlující zdroj zpÛsobÛ proÏívání a chování ãlovûka. Tedy nûco, co bylo také oznaãováno jako rysové determinanty. Narativní ãi sociálnû konstrukcionistické zpochybÀování tûchto urãujících rysÛ vedlo (a vede) k roz‰ífiení pohledu na lidské proÏívání a chování také jako na aktivity ovlivÀované (a zpevÀované, stabilizované) kulturou a kulturními konstrukty (napfi. takzvan˘mi dominantními pfiíbûhy). Psychické aktivity (proÏitky, ãiny, projevy) a také vlastnosti lidí jsou pak – radikálnû nahlíÏeno „z druhé strany“ – produkty vefiejného diskurzu, ustalují se jako v˘sledky lidského ãinûní, nejsou to produkty vnitfiních psychick˘ch procesÛ. Ale i subjekt vnitfiních psychick˘ch procesÛ, na‰e vûdomá mysl i nevûdomí, onen vnitfiní zdroj je dekonstruktivisty chápán jako

ustaviãnû se promûÀující, pfiekvapující. Derrida odkládá stranou dokonce sám termín „subjekt“ a fiíká: „Budu tak fiíkat jednomu z míst vyvstávání jiného, nekalkulovatelného, události.“ (Derrida, Roudinesco, 2003, s. 78) Dekonstrukce ãasto de-konstruuje fieã – na‰e vÏité zpÛsoby vyjadfiování, jeÏ nám pfiipadají automaticky normální. Ne-obvykl˘ jazyk zde útoãí na jazyk obvykl˘, na takov˘ jazyk, o nûmÏ jsme uÏ pfiestali pfiem˘‰let, kter˘m uÏ moÏná nepfiem˘‰líme! Nov˘ jazyk páfie nástroje popisu, na‰e prostfiedky dorozumívání. Derridovo odloÏení slova „subjekt“ by mohlo inspirovat psychology. Jde o intelektuální naráÏku na to, Ïe základní slova psychologie (alespoÀ nûkterá) jsou moÏná jiÏ bezobsaÏná, prázdná a neurãitá ve své „v‰eobsaÏnosti“. MÛÏe se to zdát nadbyteãné, ale zeptejme se: Není dobré vysvûtlit si (rozloÏit) základní slova v psychologii? OsvûÏit a oÏivit nበopotfiebovan˘, zestárl˘ a zastaral˘, ztuhl˘ a strnul˘ slovník? „Musíme si vysvûtlit slovo subjekt“ (…). Je to místo (aÈ vûdomé nebo nevûdomé), z nûhoÏ se vynofiuje nepfiedvídané, z nûhoÏ se vynofiuje jiné…“ (Derrida, Roudinesco, 2003, s. 78). Jako psycholog pfiistupuji k terminologii svého oboru jinak neÏ Derrida. SnaÏím se o to, aby dekonstruování psychologie a nabídnuté vidûní psychologie jinak nevylévaly z vaniãky spolu se ‰pinavou vodou i moÏná zanedbané, ale zdravé dítû. Jin˘mi slovy: cílem dekonstrukce tradiãní psychologie nebude náhrada jinou psychologií, ale roz‰ífiení a zpochybnûní pohledu na psychologii. Pohled a chápání si roz‰ifiujeme tím, Ïe pfiipou‰tíme (zprvu nejlépe nehierarchickou) pluralitu v˘kladÛ, pfiístupÛ, alternativních pohledÛ na promûnné, faktory a souvislosti. Dekonstrukce psychologie, kterou ãtenáfii nabízím v této knize, chce star˘ oblek psychologie rozpárat a zároveÀ ho znovu se‰ít. Do nového obleku by se mûly obléci jak niterné psychické rysy ãlovûka, tak spoleãensk˘ diskurz, kter˘ vlastnosti lidí ãasto spolu-produkuje; jak zobecÀující kategorie, tak nezobecnitelná individualita; suverenita psychického 15

14

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 16

stejnû jako suverenita sociálnû kulturního; jak nezamítnuté slovo „subjekt“ (se zpfiesnûn˘m obsahem), tak také jiná slova, jiné termíny. V knize Dekonstruování psychoterapie (1999) prezentuje Parker dekonstrukci trojí: in, as a of. Tedy dekonstrukci v psychoterapii, dekonstrukci jakoÏto psychoterapii a dekonstrukci psychoterapie: 1. Uvnitfi stávající psychoterapie je moÏné dekonstruovat ve smyslu: zkoumat problémy a „re-konstruovat“ pfiíbûhy vyprávûné lidmi.3) 2. Podstatou dekonstruování jakoÏto psychoterapie je jiné pojetí celé podstaty vztahu mezi terapeutem a druh˘m ãlovûkem. 3. A koneãnû dekonstruování psychoterapie pfiedstavuje kritick˘ pohled na tento druh moderního „podnikání“. Autofii pfiedposlední kapitoly ve zmínûné knize, dnes novozéland‰tí psychologové John Morss (pÛvodem Brit) a Maria Nichterleinová (pÛvodem Chilanka), charakterizují dekonstrukci jako uvádûní do pohybu, znepokojování, rozru‰ování a podnûcování. Dekonstruovan˘ obraz disciplíny se podobá skále rozru‰ené zemûtfiesením nebo testováním nov˘ch zbraní. Je to ov‰em obraz podnûcující k otevfienosti – a také k odvaze novû intelektuálnû pracovat.

Poznámky 1) S. ·tech pfii první dÛkladné ãetbû této knihy vycítil mé kolísání: jak pí‰e, „na jednu stranu deklaruji nutnost nesnaÏit se vym˘tit v‰e, co bylo aÏ dosud, a neinstalovat nové modly; na druhou stranu pfiíklady, které nabízím, spí‰e naznaãují jin˘ pfiístup“. Má pravdu. Recenzent vycítil mou snahu o „vyváÏenost“ ãi „korektnost“ v knize. Pfiipomnûl Vygotského a Politzera, ktefií se jiÏ ve dvacát˘ch letech minulého století domnívali, Ïe z dekonstruovan˘ch cihel psychologie není moÏné stavût znovu a Ïe mylná v˘chodiska je tfieba nahradit jin˘mi. 2) Tato my‰lenka, zdánlivû banální, si zasluhuje pozornosti. V originále Parker et al. (1995, s. 131) pí‰e – volnû pfieloÏeno: „Teoretické koncepty tu nejsou od toho, abychom chránili jejich ãistotu a aby se pro nás staly modlitbami, ale jsou tu od toho, abychom je uÏívali jak˘mkoliv zpÛsobem, kter˘ nás povede k alternativnímu porozumûní a praxi.“ 3) Snad proto, Ïe se ParkerÛv t˘m potfieboval pfii destabilizaci obrazu psychoterapie o nûco opfiít, opfiel se programovû o narativní terapeutick˘ pfiístup. Kromû Derridy a Foucaulta jsou tedy hojnû citováni White a Epston.

Podobnou ambici má kniha, jejíÏ pfiedmluvu doãítáte a o které si postupnû vytváfiíte svÛj obraz. Budete to vy, kdo ji bude spoluvytváfiet, neboÈ je to vÏdy ãtenáfi, kdo spoleãnû s autorem vytváfií ve své mysli v˘znam knihy pro sebe. Budu spokojen, jestliÏe alespoÀ nûktefií ãtenáfii této knihy seznají, Ïe nûkterá místa v ní uvedla jejich pfiedstavu o psychologii do pohybu a rozru‰ila v nich dlouho nepromûÀované struktury. Budu také spokojen, jestliÏe kniha podnítí vznik dal‰ích kritick˘ch textÛ, vyvolá diskusi, povzbudí studenty psychologie ke kritiãtûj‰ím pohledÛm na obor a povede ke zmûnám ve v˘uce psychologie a psychoterapie.

17 16

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 18

I Pfiehled kritick˘ch psychologií

19

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 20

Kritické proudy v psychologii (O historii, souãasnosti, ambicích a tématech kritické psychologie)

Úvod aneb Historická skica Tzv. kritická psychologie získává od sedmdesát˘ch let 20. století stûÏí pfiehlédnuteln˘ vliv. Rozãefiila a dále ãefií akademické diskuse, nûkde získala povûst provokující, antipsychologizující hereze. Pfiitom má ãasto jin˘ zábûr neÏ tradiãní psychologie. V tradiãní psychologii se mezi sebou stále dûlí o hlavní oblasti zájmu osobnost, v˘voj jednotlivce, kognitivní procesy, motivace, emoce, sociální skupiny, komunikace, psychologie organizací a fiízení lidí, poradenství, klinická psychologie, metodologie. I „vedlej‰í“ zájmové karty jsou dávno rozdány: psychologie sportu, tvofiivosti, zdraví… Kritická psychologie se obrátila meta-vûdnû k samotn˘m základÛm psychologie. Tradiãní zájmové oblasti v ní spl˘vají, resp. proplétají se; zkoumá se jejich historické, spoleãenské i ideologické pozadí. Napfiíklad v psychologii osobnosti se kritick˘ psycholog ptá, z jak˘ch pozic je ustavována tzv. zdravá osobnost a na základû jak˘ch kritérií se zavádí abnormalita a patologie. Ptá se, jak historick˘ i ideologick˘ kontext v˘voje oboru poznamenal známé koncepty, metodologické postupy – a v návaznosti na to generalizované a tradované poznatky. Pfiitom kritické hodnocení psycho-historie nemusí b˘t autonomnû tematizováno, spí‰e je implicitnû pfiítomno. Pfii své meta-vûdní práci nevychází kritická psychologie jen z psy21

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 22

chologick˘ch my‰lenkov˘ch zdrojÛ, ale také – a to hojnû – ze zdrojÛ filosofick˘ch, sociologick˘ch, lingvistick˘ch ãi literárnûvûdn˘ch. Kritické my‰lení v psychologii se dnes ‰ífií minimálnû na univerzitách, odborn˘mi ãasopisy a sborníky1) a získává vliv i mimo západní svût. Pozornost kritikÛ zamífiila k jazyku, kter˘ psychologové pouÏívají. PÛda pro to, aby psychologie vûnovala pozornost svému vlastnímu vyjadfiování, byla pfiipravena zejména pozdními pracemi Ludwiga Wittgensteina. Ve Filosofick˘ch zkoumáních (1953/1998) Wittgenstein napfiíklad poznamenal: „To, ãemu fiíkáme ,popisy‘, jsou nástroje pro speciální zpÛsoby pouÏití“ (§ 291) nebo „Nevûfi napofiád, Ïe svá slova odeãítበz faktick˘ch daností…“ (§ 292).2) Neodeãítá-li psycholog svá slova z faktÛ, z reálného svûta, odeãítá je ze svého konceptuálního slovníku. „Odeãítá je“ také z jazykového repertoáru, kter˘ má k dispozici, z nûho si vybírá a v˘bûrem sleduje úãel, hraje slovy „hru“, jedná slovy. Zaãátky kritické psychologie lze datovat do ran˘ch sedmdesát˘ch let.3) Kritick˘ pohled se soustfiedil zejména na sociální psychologii, opírající se do té doby o laboratorní i terénní experimenty s lidsk˘m chováním. V roce 1972 vy‰la v oxfordském vydavatelství Blackwell kniha V˘klad sociálního chování (The Explanation of Social Behaviour) od autorÛ Roma Harrého a P. F. Secorda. Harré, psycholog novozélandského pÛvodu, byl ovlivnûn filosofií J. L. Austina – teorií mluvních aktÛ. Pokusem novû pojmout sociální psychologii byla kniha editovaná J. Israelem a H. Tajfelem z roku 1972 The Context of Social Psychology, ve které dÛleÏitou roli sehrála padesátistránková kapitola Serge Moscoviciho nazvaná Spoleãnost a teorie v sociální psychologii. Moscovici zde mimo jiné pojmenoval souvislosti mezi spoleãensko-politick˘m kontextem (druhá svûtová válka, Vietnam, soupefiení USA se Sovûtsk˘m svazem) a teoriemi, s nimiÏ sociální psychologové pfiicházeli (Lewinovy teorie, teorie her, ekonomické anal˘zy partnersk˘ch vztahÛ u Thibauta a Kelleyho aj.). Od sociální psychologie se ãekalo, Ïe sv˘mi vysvûtleními, teoriemi a minimálnû implicitními návody pomÛÏe zefektivÀovat fungování ma-

l˘ch sociálních skupin, ovládat dynamiku a konflikty v nich a Ïe nûkteré teorie napomohou i ovládání velk˘ch sociálních skupin. S odstupem ãasu je zjevné, Ïe v˘znamn˘m „spou‰tûcím mechanismem“, kter˘ uvedl krizi v sociální psychologii do pohybu, byl rovnûÏ (a moÏná hlavnû) GergenÛv ãlánek z roku 1973 Sociální psychologie jako historie publikovan˘ v Journal of Personality and Social Psychology. Této jedenáctistránkové stati, vzápûtí hojnû kritizované z tradiãních pozic, se nûkdy pfiipisuje to, Ïe zpÛsobila krizi v sociální psychologii. Hunt (2000) pí‰e o „nespoãtu sebezpytujících konferencí“ vûnovan˘ch tezím tohoto jediného ãlánku a o systematickém vyvracení Gergenov˘ch námitek. Stainton Rogersovi (1997) jmenují v trojici zakladatelÛ kritického hnutí v psychologii je‰tû Johna Shottera. ShotterÛv mimofiádn˘ vliv na my‰lení nûkter˘ch psychiatrÛ a psychoterapeutÛ mi potvrdil T. Andersen.4) Pfii dominanci angloamerického pohledu nûkdy zapadají historicky soubûÏné poãátky kritické psychologie v Nûmecku. V roce 1972 vy‰la Holzkampova kniha Kritische Psychologie: Vorbereitende Arbeiten. Nicménû v˘voj v Nûmecku byl specifick˘, zpoãátku zamûfien˘ v˘raznû proti postmodernímu intelektualismu. A po celou dobu zÛstal levicov˘ a marxistick˘. V osmdesát˘ch a devadesát˘ch letech uplynulého století v˘voj kritické psychologie pokraãoval. Disciplína si na‰la – ãi lépe fieãeno: spoleãnû se sociology si sama vytvofiila a rozvinula – rozsáhlou teoretickou oporu a zázemí v sociálním konstrukcionismu, v anal˘ze diskurzÛ, v etnometodologii, filosofii jazyka, teorii a historii vûd. Na konci 20. století to byly napfiíklad tfii knihy editované Ianem Parkerem, jejichÏ názvy jsou pro kritick˘ proud symptomatické: Dekonstruování sociální psychologie z roku 1990, Dekonstruování psychopatologie vydané o pût let pozdûji a Dekonstruování psychoterapie z roku 1999. Vy‰lo i Dekonstruování v˘vojové psychologie (Burmanová, 1994). Psychologie zaãala b˘t rozdûlována na starou a novou. „Staré“ psychologii se dostává pfiívlastkÛ ortodoxní, tradiãní, mentalistická, empirická, pozitivistická, nûkdy scientistní ãi modernistická. „Nová“ psychologie si pfiivlastÀuje atributy 23

22

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 24

jako „novû kognitivní“, diskurzivní, dekonstruktivní, postmoderní nebo kritická. V roce 1997 vy‰lo první kniÏní shrnutí kritické psychologie: 350stránkov˘ úvod do kritické psychologie (Critical Psychology: An Introduction, editofii Fox a Prilleltensky), kter˘ dal prostor pûtadvaceti autorÛm povût‰inou rÛzné kritické orientace (mj. Parkerovi, Wilkinsonové, Harrisovi, Sloanovi). Sama kritická psychologie se ov‰em na pfielomu století zaãala rozcházet dvûma smûry: a) smûrem politicky akãním, kladoucím dÛraz na angaÏované, proti spoleãenskému status quo zamûfiené aktivity, a b) smûrem intelektuálnû (teoreticky, postmodernû) kritick˘m. Dlouho nepfiehlédnutelná a ve skuteãnosti ãím dál zjevnûj‰í dualita mezi neakademick˘m (ãi dokonce proti-akademick˘m) ãinûním a kritick˘m univerzitním teoretizováním polarizuje kritické hnutí natolik, Ïe rozmazává pfiedstavy o její soudrÏnosti a zpochybÀuje platnost oznaãovací singularity. Kritická psychologie (v˘raz v singuláru) je ov‰em termín dodnes pouÏívan˘ a prosazovan˘. Nûktefií z reprezentantÛ tohoto novodobého meta-psychologického sympozia vzná‰ejí nárok na to, aby spoleãné znaky nadále pfievaÏovaly nad diverzitou (napfi. Fox). KaÏd˘ proud má dva bfiehy. V proudu kriticko-psychologick˘ch postojÛ byly od sebe vÏdy zfietelnû vzdáleny. Buì se tyty bfiehy do budoucna vzdálí jeden druhému je‰tû více a oddûlí se od sebe jako dráhy kolejí, které opustily spoleãné koleji‰tû a vedou, jak se ukazuje, do rÛzn˘ch stran, nebo pfiece jen zÛstanou sepjaty rozpûtím mostní konstrukce, která je z jedné strany zapu‰tûna do anti-akademického anarchismu a na stranû druhé do akademické pÛdy teoretikÛ. To, Ïe v pfiípadû kritické psychologie nejde o homogenní scénu ãi proud, zdÛraznili mnozí autofii (Fox a Prilleltensky, 1997; Prilleltensky, 1997; Baãová, 2000; Vybíral, 2001a; Gergen, 2001; Walkerdine, 2001). Diverzita je nejen akceptována, ale i prosazována – pfiedev‰ím okruhem autorÛ a autorek okolo periodika Critical Psychology. Tento ãasopis si explicite vytkl v programovém

prohlá‰ení, Ïe „kritickou psychologii lze povaÏovat za zastfie‰ující termín (umbrella term) oznaãující velké mnoÏství jednak politicky radikálních reakcí na mainstreamovou5) psychologii, jednak odli‰ností od ní“. TvÛrci ãasopisu si zformulovali za cíl vytváfiet prostor v rozpûtí od levicové, feministické a protirasistické politiky aÏ k více obecn˘m (teoretick˘m) radikálním my‰lenkám. Je zajímavé sledovat jiÏ jen naz˘vání soudobé kriticko-psychologické duality. Tak napfiíklad Walkerdinová (2001) hovofií o tradici teoretické a politické; Cavkaytar (1999) povaÏuje polaritu za postmoderní a marxistickou, Gergen (2001) uÏívá oznaãení levicové a liberální kfiídlo v kritické psychologii. Prilleltensky (1997) pfiipomnûl klasické dûlení na teoretickou a aplikovanou psychologii a sám se opfiel o dûlení na afirmativní a skeptické postmodernisty. Teoretiãtí (skeptiãtí, sociálnû konstrukcionistiãtí) kritiãtí psychologové jsou v posledních letech napadáni jak „zleva“ (politick˘mi radikály), tak „zprava“.6) Cavkaytar (1999) hovofií pfii pohledu na kritickou psychologii nepokrytû o silnû rozhádané (v tomto pfiípadû nûmecké) scénû, na níÏ se uÏ nedá hovofiit o soudrÏné konceptuální „síti“, natoÏ o pluralistické harmonii. Je o‰idné pfiedpovídat kritické psychologii buì rozpad, nebo pokraãující souÏití „pod jednou stfiechou“. Zdá se v‰ak, Ïe neo-marxistick˘mi teoriemi a komunitarismem ovlivnûní levicoví autofii (napfi. D. Fox ãi I. Prilleltensky) zÛstávají ve svém radikalismu spí‰e osamocení a zejména texty Foxovy mohou nûkdy pÛsobit aÏ obskurnû. Vyz˘vají k akci, k tomu, abychom opustili katedry a „vy‰li do ulic“. PfiiãemÏ „v ulicích“ bychom vytváfieli nová spoleãenství, peãovali o utlaãované, posilovali sounáleÏitost, interakce mezi lidmi, komunikaci. Jin˘mi slovy – psychologie by se zaãlenila do boje proti ego-centristickému individualismu a pomáhala by budovat dobrou spoleãnost (good society). V˘stfiednost tohoto radikalismu uvnitfi psychologické komunity nelze vidût izolovanû; nûktefií badatelé v sousedních spoleãensk˘ch vûdách se aktivizují obdobnû – srov. napfi. teorie a aktivity francouzsk˘ch sociologÛ z okruhu Pierra Bourdieua (1930–2002). Na druhé stranû jsou autofii intelektuálního diskurzu sami o so25

24

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 26

bû diverzifikovaní jiÏ v tom, na co se zamûfiují ve sv˘ch kritick˘ch reflexích. Nepfiehlédnutelnû jsou akcentovány snahy jinak vyloÏit dûjiny i souãasnost psychologie jako disciplíny, kritika diagnóz a taxonomií, kritika jazyka – a nakonec i kritika komunikace v samotné kritické psychologii (Gergen, 2001). MoÏná Ïe zmínka o mostu – viz v˘‰e – není úplnû pfiesná. Pokud bychom se této metafory drÏeli, pak na jednom bfiehu fieky vidíme kritickou psychologii zapu‰tûnou do nûkolika masivních intelektuálních pilotÛ, ale smûrem k druhé stranû fieky se mohutn˘ a rozmanitû ‰irok˘ most zuÏuje a mûní spí‰e v lávku ústící v anarchismu. Nedávno vydané knihy, aÈ jiÏ I. Parkera Critical Discursive Psychology (2002) nebo autorek Blackmanové s Walkerdinovou Mass Hysteria: Critical Psychology and Media Studies (2001) nebo Walkerdinovou editovan˘ titul Challenging Subjects: Critical Psychology for a New Millenium (2002), zpevÀují a roz‰ifiují onu „jednu stranu mostu“: intelektuální, univerzitní. Valerii Walkerdinové se koncem minulého století podafiilo zaloÏit Centrum kritické psychologie na University of Western Sydney (fungovalo v letech 1998–2000). Z kritické psychologie se zde stal samostatn˘ studijní program. Vût‰ina pfiedstavitelÛ kritické psychologie jsou profesory, docenty nebo asistenty na univerzitách. Je tfieba brát v potaz i to, jak, ãím a v jak˘ch souvislostech patfií kritická psychologie ke kultufie Velké Británie, severní Ameriky a Austrálie (na v‰ech tfiech místech jinak); jak jinak tvarovala toto hnutí tradice nûmeck˘ch spoleãenskovûdních kritick˘ch teorií; jak jiná je kritická scéna ve ·panûlsku, v Latinské Americe; jaké podnûty do ní pfiiná‰ejí autofii z Indie ãi Turecka (Vybíral 2001a, Gergen et al. 1996).7) Pfiipomeneme-li si tradici kritické psychoanal˘zy ve Francii, existencialistickou tavistockou antipsychiatrii ãi kritiku psychiatrie z pera napfiíklad Thomase Szasze, bude nám v historické vertikále zfiejmé, Ïe kritické my‰lení neodmyslitelnû patfií k psychologii. Îe jiÏ dfiíve vytvofiilo tradici skepse i ãinu. Ve Spojen˘ch státech zase radikální levicová psychologie souvisí s reakcí na americkou sociální psychologii ‰edesát˘ch let, na její krizi (Fox, 2000), event. na

implicitní rasismus a etnocentrismus americké „bílé“ psychologie (srov. napfi. Gergen, 2001). Na kritickou psychologii je samozfiejmû moÏné dívat se kriticky. Mezi kritick˘mi bilancemi nelze pfiehlédnout názory, Ïe v pfiípadû postmoderní psychologie ‰lo a doposud jde o euroamerické „osvícenství“ v intelektuálním hnutí psychologÛ a myslitelÛ v pfiíbuzn˘ch sociálních vûdách, o hnutí, které bylo zfietelné zejména v osmdesát˘ch a devadesát˘ch letech minulého století, které ov‰em nebylo nikdy koherentní (ani nechtûlo b˘t), nikterak neprospûlo tradiãnímu psychologickému v˘zkumu a soustfiedilo se na víceménû rétoricky kfiiklavé formulování v˘zev a zpochybÀování vûdy (kritická hodnocení viz napfi.: Teo a Febbraro, 2002, Kruger, 2002 a jiní). Protinázor zní, Ïe sociálnû konstrukcionistická psychologie jednoznaãnû prospûla psychologii tradiãnû vûdecké (Friedman, 2002).

I. Povaha kritiky v kritické psychologii 1. Tfii zpÛsoby kritiãnosti Podle Kennetha Gergena (1997) lze kritizovat psychologii trojím zpÛsobem. První pfiístup mífií k destrukci dosavadní psychologie tím, Ïe kritizuje sama v˘chodiska, pfiedpoklady a závûry oboru. Termín denaturalizace psychologie, pouÏit˘ v této souvislosti, naznaãuje snahu pfiipravit psychologii o její zavedenou pfiirozenost a podstatu. PfiedstavitelÛm tohoto nejradikálnûj‰ího kfiídla kritikÛ jde o odideologizování psychologie nebo alespoÀ o demaskování její provázanosti s ideologií. Radikální kritici poukazují na to, Ïe vût‰ina paradigmat psychologÛ není podloÏena fakty, n˘brÏ Ïe paradigmata psychologÛ sama urãují, co bude za fakta povaÏováno. Druhá skupina kritick˘ch psychologÛ je pozitivnûji naladûná. Jejich snahou je revitalizace a obohacení stávající psychologie. Tfietí zpÛsob kritiky je svázán se sociálním konstrukcionismem. Usiluje o „vymetení“ tzv. mentálních predikátÛ ze základního kompendia psychologÛ a o jejich nahrazení v˘chodisky konstrukcio27

26

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 28

nistick˘mi. (Více v následující kapitole Gergeniáda proti tradiãní psychologii). PfiestoÏe se tento tfietí proud kritické psychologie nezdá b˘t tolik negativistick˘ jako proud první, pokud by se sociální konstrukcionismus prosadil v psychologii jako stûÏejní paradigma, promûnilo by to celou disciplínu. Psychologie by byla jiná. Není divu, Ïe se „tradiãnû“ psychologové brání útokÛm prvního a tfietího kfiídla kritikÛ a nereagují nijak vstfiícnû ani na v˘zvy kooperativnû naladûného, stfiedního proudu kritické psychologie. Právû s kfiídlem kritick˘ch „revitalizátorÛ“ by v‰ak mohlo b˘t uÏiteãné kooperovat a integrovat fiadu snah o oÏivení psychologie ve 21. století. Hlavní proud psychologie totiÏ potfiebuje revitalizovat: uÏ jenom proto, aby obor dostál se svou v˘bavou, sv˘mi nástroji a teoriemi promûniv‰ímu se svûtu. Realita poãítaãovû a masmediálnû kosmopolitní planety, etnicky v˘raznû promí‰eného svûta, svûta novû diverzifikovaného napfiíklad na základû funkãní gramotnosti a negramotnosti (ale i chudoby a bohatství), anebo skuteãnost, Ïe ãlovûk se ocitl v sofistikovaném soukolí technick˘ch, marketingov˘ch, propagandistick˘ch, ideologicko-politick˘ch a mediálních manipulací – uÏ to samo napovídá, Ïe fiada minul˘ch zobecnûní nemûla, nemá a nebude mít „donekoneãna“ nadãasovou platnost. V kritickém fóru „vífií“ diskuse8) nad fiadou závûrÛ odvozovan˘ch stále znovu z hypotéz a teorií Freuda ãi Junga, z experimentÛ Milgrama, Asche nebo Zimbarda. Na druhou stranu není úãelné, aby se tradiãní psychologie zbavovala bezmála v‰ech sv˘ch premis, závûrÛ a metod. Platí to jistû o uÏiteãnû probádaném území takzvan˘ch mentálních procesÛ a sociálních reprezentací, pamûti, inteligence apod. A také – anebo ne? – o nevûdomí… Jiné dûlení kritick˘ch pfiístupÛ, a to podle systematiãnosti, dÛslednosti, teoretického základu ãi spojení s postmodernismem, prezentoval Potter (1996), kter˘ sám pfiedeslal, Ïe jde o zjednodu‰ující dûlení. Nicménû: Podle Pottera se dnes v sociálních vûdách setkáváme: a) s praktickou ad hoc kritiãností, b) s Kriticismem s velk˘m „K“ (with a big C) a c) s reflexivní kritiãností.

Sociální badatel má je‰tû jednu moÏnost: ãtvrtou moÏností je neb˘t kritick˘m.9) Pod praktickou, kaÏdodennû pouÏitelnou kritiãností mÛÏeme rozumût dovednost: napfiíklad de‰ifrovat, o co jde ve sporu mezi partnery nebo v debatû politika a moderátora. Tato kritiãnost nám mÛÏe pfiipomínat ostraÏitost. Nebezpeãím je pfiíli‰né skeptické filtrování ãehokoliv, co je fieãeno. Kriticismus s velk˘m „K“ je novovodob˘m paradigmatem sociálních vûdcÛ, ktefií se hlásí ke kritické anal˘ze diskurzu. Potterovi nejbliωí je reflexivní kritiãnost, kterou vidí jako systematickou a postmoderní. V psychologii si (v oblastech v˘zkumu a teorií) zasluhuje kritiku pfiedev‰ím: a) atomismus zkoumání, b) individualismus (kupfiíkladu postoje jednotlivého ãlovûka není moÏné zkoumat dostateãnû relevantnû na individuální rovinû; na postoj ãlovûka se nejde dívat jako na souãást jeho psychické subjektivity, ale je tfieba brát v potaz kolektivní intersubjektivitu, vliv sociálních reprezentací nebo sociálnû konstrukcionistick˘ pohled), c) to, Ïe psychologick˘ v˘zkum a závûry psychologÛ si v podstatû nevûdí rady s variabilitou kontextu. Reflexivnû kritickému analytikovi jde o to, aby pfiispûl ke korozi jakéhokoliv autoritativnû pfiedkládaného ãi tradovaného popisu reality, tvrzení nebo „pfiíbûhu“. Potter straní v‰em podobám kritiãnosti a jiÏ samotné napûtí mezi nimi vidí jako produktivní. 2. Klíãové rysy kritické psychologie Pfiehledu rozrÛznûn˘ch podob soudobé kritické psychologie by mûlo pfiedcházet upozornûní na její základní – lépe neÏ „spoleãné“ fieknûme, Ïe „v˘chodiskové“ – rysy. Baãová (2000a) zdÛrazÀuje úsilí o zmûnu hodnot spoleãnosti, reformu sociálního systému, podporu sociální spravedlnosti ãi foxovské10) volání po politické (rozumûj levicové) akci. Sumarizuje sociologicko-politickou ãi sociologizující intenci nûkter˘ch kritick˘ch psychologÛ. Baãová zmiÀuje i „kritiku agendy“ tradiãní psychologie, kritiku diagnostikování, 29

28

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 30

testování inteligence nebo mocenské „pouÏívání“ psychologick˘ch nálezÛ tak, jak se to hodí v dan˘ch spoleãensk˘ch strukturách. V jejím podání je v‰ak kritická psychologie spí‰e mûnící (resp. usilující o zmûnu) neÏ kritizující. Kritická psychologie se v‰ak stejnou mûrou utváfií také jako metadisciplína, tj. jako obor o oboru, jako psychologie psychologie (a psychology of psychology, Harré, Stearns, 1995). Vedle kritizování spoleãnosti a kritizování spoleãenství psychologÛ mífií její kritika k psychologii samotné. Odmítá vytváfiet nové teorie, ale chtû nechtû se sama stává teorií. Resp. teorií metapsychologie. Dal‰ím rysem kritické psychologie je dekonstrukce, pfiesnûji fieãeno: neustávající trpûlivé dekonstruování – nûkdy více, nûkdy ménû radikální – podstatné ãásti z v˘stavby tradiãní psychologie. Pfiedstavitelé kritické psychologie zpochybÀují jakákoliv zobecnûní vyvozovaná z experimentÛ, která si ãiní nárok na „univerzální platnost“. Kritizují pfiená‰ení závûrÛ z jednoho kulturního prostfiedí do jiného. Tento postoj – kritika univerzalismu premis, hypotéz a „faktÛ“ – vûtrá v tradiãních prostorách psychologické disciplíny velmi v˘raznû. Právû to, co platilo aÏ dosud jako víceménû pfiijímané v‰emi a pfiijatelné pro v‰echny, je rázem podezfielé. Kritická psychologie nabádá k ostraÏitosti jak tvÛrce psychologick˘ch modelÛ, tak ty, kdo uÏívají „v˘sledkÛ“ jejich bádání a teoretizování. Podle Iana Parkera bychom mûli kritické psychologii rozumût nikoliv jako nové psychologické subdisciplínû, ale jako ãásti soudobé intravûdní debaty. Parker nepovaÏuje kritickou psychologii dokonce ani za nové paradigma – v ãemÏ je jistû podstatn˘ rozdíl od ambicí sociálního konstrukcionismu ãi dis-kurzivní psychologie. Kritická psychologie má ãinit to, co si vytkla ve svém názvu: kritizovat. Kriticky se zab˘vat témûfi v‰emi pfiedpoklady, procedurami a závûry tzv. hlavního proudu psychologie. Nekonstruovat novou katedrovou subdisciplínu ov‰em neznamená rezignovat na v˘uku, teorie, metodologii apod. V rámci britské kritické psychologie se vyuãují pfiedmûty jako kritické pfiístupy ke kognitivní vûdû, kritické pfiístupy k technologii, kritická psychologie zdraví nebo dekonstrukce v˘vojové psychologie.

Kenneth J. Gergen zdÛrazÀuje, Ïe souãasná intravûdní diskuse mÛÏe b˘t v zásadû vnímána nûkter˘mi kolegy jako antipsychologická, podle nûj v‰ak není nihilistická. Gergen (1997a) obhajuje vlastní herezi s tím, Ïe kritickou sebereflexí oboru nechce psychology pfiipravit o optimismus, sdílen˘ nad badatelsk˘m potenciálem, kter˘ disciplína stále má. Gergen jen zpochybÀuje fiadu premis, vãetnû metodologick˘ch. Napfiíklad: Není celá sociální psychologie svou podstatou historicky pomíjivá? Její v˘uka b˘vá pfiece procházkou archivem proveden˘ch experimentÛ… Ale o ãem tyto experimenty dnes vypovídají? Nevypovídají jenom o tom, jak se svého ãasu chovali studenti z jisté univerzitní komunity v nepfiirozen˘ch podmínkách sociálního experimentu? Bere vÛbec sociální psychologie ohled na stále se promûÀující sociohistorické skuteãnosti? Ze zpÛsobÛ, jak˘mi se vyuãuje a pfiedává, to tak nevypadá. Av‰ak sociální vzorce, rámce a podmínky, v nichÏ se vyskytlo nûjaké chování lidí, jsou pfiece v nepfietrÏitém procesu ãasto chaotick˘ch, nepfiedvídateln˘ch a nepfienosn˘ch promûn. Jsou to oprávnûné pochyby. Nad metodologií, nad generalizacemi, nad pfiedáváním „vûdomostí“. 3. Status psychologa – kriticky Jedna z provokativních otázek kritick˘ch psychologÛ zní: Co psychologie „dûlá“ s psychology? Jak tvaruje, pozmûÀuje a fixuje jejich pfiesvûdãení, postoje, vize? Kritiãtí psychologové nabízejí odpovûì, která mÛÏe vypadat pfiibliÏnû takto: psychologie nás vede k nereflektovan˘m latentním pfiesvûdãením o tom, Ïe jsme vybaveni dobfie, pfiesnû a pronikavû rozumût druh˘m lidem. Îe jsme „nad“ nimi, „pfied“ nimi, Ïe jsme vlastníky jist˘ch v˘hod. Jak tyto v˘hody vypadají? Co je podstatou „psychologovy v˘hody“? Odpovûì mÛÏe znít: suma vûdomostí. A námitka, která ihned následuje: povût‰inou jde jen o rÛznû ‰irok˘ archiv vûdomostí z historie psychologie. Ty mÛÏe získat snadno také laik: ãetbou spisÛ, encyklopedií, uãebnic, dûjin psychologie – jejich systematick˘m studiem. Nejeden laik takto postupuje a v sumû vûdomostí o psy31

30

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 32

chologii ãi z psychologie pfiedãí odborníka. Co tedy doopravdy je v˘hodou psychologa (pokud existuje), co má jiného, o co odli‰ného od laika se opírá? Je to Ïivotní zku‰enost? Ale co mlad˘ student psychologie, kter˘ dosud nic dramatického neproÏil, nemá zatím zku‰enosti z partnersk˘ch vztahÛ ãi ze vztahÛ s vlastními dûtmi? A pfiece na stáÏi pracuje v manÏelské poradnû. Kde bere jistotu, Ïe je sám kompetentní pomáhat druh˘m lidem v psychické nebo sociální nouzi? MoÏná tento profesní zaãáteãník získal studiem pfiedpoklady pro teoretickou ãi v˘zkumnou práci, ale zaãít pÛsobit jako poradce nebo terapeut? Ale dûje se tak – a mnozí zaãáteãníci pravdûpodobnû úãinnû pomáhají. MoÏná bychom do‰li k odpovûdi, Ïe „psychologova v˘hoda“ je jen jeho mylné pfiesvûdãení, nûkdy velmi pevné, coÏ mÛÏe b˘t samo o sobû prospû‰né a uklidÀující pro druhého ãlovûka, je-li v nouzi. MoÏná bychom do‰li k odpovûdi, Ïe jde o zvlá‰tní nadání, o talentovanost vyuÏívat empatie, aplikovat nauãenou sociální inteligenci a intuitivní odhady v kombinaci s nûkter˘mi znalostmi teorie. Navíc v úãelné kombinaci s vlastními osobnostními rysy, s umûním ovládat se, pfiesvûdãit druhé, uãenû mluvit, vyzafiovat bezpeãnou atmosféru. Této kombinace, tak aby byla pro druhé lidi uÏiteãná, jistû není kaÏd˘ schopen. Ba dokonce lze tvrdit pfiesn˘ opak: jenom málokdo je jí schopen. Takto pojatou „psychologovu v˘hodu“ tfiíbí a kultivuje Ïivotní zralost plus rysy jako trpûlivost, klid, zdrÏenlivost, tolerance, optimismus, nepropadání skepsi a beznadûji apod. PakliÏe takto pojmeme „psychologovu v˘hodu“, musíme ji pfiiznat i mnoha laikÛm – a naopak upfiít nûkter˘m odborníkÛm. Fromm-Reichmannová (1950/2003) popsala fiadu nebezpeãí, které hrozí ve vztahu mezi psychiatrem a pacientem. PfiipomeÀme nûkterá z nich s tím, Ïe témûfi bez úprav mÛÏeme zamûnit psychiatra za psychologa; popsané jevy totiÏ platí i o nûm: – psycholog se „na“ druhém ãlovûku (napfi. v poradnû) nûkdy teprve uãí dûlat svou práci, – nejist˘ psycholog mÛÏe pouÏít druhou osobu jako test sv˘ch schopností,

– psycholog mÛÏe chtít pomoci „za kaÏdou cenu“, neboÈ jeho vlastní reputace je pro nûho dÛleÏitûj‰í neÏ zájem druhého ãlovûka, – psycholog si prací s druh˘mi lidmi mÛÏe kompenzovat neuspokojiv˘ vlastní Ïivot, – vlastní záÏitky a zku‰enosti mohou psychologovi zkreslovat pochopení jin˘ch záÏitkÛ a zku‰eností druh˘ch lidí. Kdybychom pfiesto dále pátrali po „v˘hodû psychologÛ“, octli bychom se v území uÏívaného jazyka, v prapodivn˘ch krajinách teorií a vûrouk, slov a modelÛ. Psychologovou v˘hodou z tohoto úhlu pohledu mÛÏe b˘t konceptuální, teoriemi podloÏené my‰lení, uvaÏování a vyjadfiování. Jeho koncepty nejenom filtrují mezi podnûty pfiicházejícími z jeho vlastního introspektivního a reflexního uvaÏování, ale filtrují uÏ i „na vstupu“ externím: selektují ve vizuálním ãi sluchovém poli. Odborník pak „sly‰í, co chce sly‰et“, vidí symboliku v „objektech“ (napfiíklad v gestech nebo snov˘ch obsazích), ve kter˘ch jiní symboliãnost nespatfiují. Ve vlastních úvahách mu „nûco nejde z hlavy“, zatímco jiné souvislosti (odvozené z jin˘ch, jím nesdílen˘ch konceptÛ) ho vÛbec nenapadnou. Konceptuálnost vede ke zjednodu‰ení. Ke zjednodu‰ujícímu popisu (kter˘ mnohdy mÛÏe b˘t druhému ãlovûku uÏiteãn˘) a také ke zjednodu‰enému my‰lenkovému „ohledávání svûta“: sly‰eného, vidûného, proÏívaného. Jakápak je to v˘hoda oproti lidem senzitivním a konceptuálnû ménû zjednodu‰ujícím, oproti citliv˘m a otevfienû rozm˘‰lejícím básníkÛm a romanopiscÛm? (Podobnûji v kapitole: Já jsem já, ne objekt). Psychologie tak, jak se jí tradiãnû pouÏívá, lidem (psychology v to poãítaje) v fiadû pfiípadÛ nepomáhá, ale ‰kodí. Tím, Ïe staví mezi profesionály a druhé lidi zjednodu‰ující nástroje, ãinící si nárok na univerzalitu, otupuje jejich cit pro „pfiirozené“ a individuální, zhusta je pfiipravuje o respekt k „jinakosti“. Nabízí psychologÛm nástroje, ménû je v‰ak jiÏ uãí, jak s nimi zacházet. A uÏ vÛbec jim nefiíká, Ïe nûkdy mÛÏe b˘t lep‰í a druhému ãlovûku prospû‰nûj‰í, kdyÏ psycholog své bûÏné nástroje odloÏí. Zatímco do‰lo k humanizaci psychiatrie vãetnû razantního zaútoãení na diagnos33

32

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 34

tikování a pfiipisování „nálepek“ (na tzv. labelling), humanizace psychologie teprve ãeká na svého Lainga ãi Szasze. Poradenství a psychoterapii ovlivnil humanistick˘ pfiístup Carla Rogerse, ale ortodoxní teoretickou psychologii oÏivení teprve ãeká.

II. RÛzné kritické psychologie JestliÏe Serge Moscovici zformuloval v roce 1972 otázku: „Existují jedna, dvû nebo tfii sociální psychologie?“, jako echo k ní se kritiãtí psychologové zaãali záhy ptát sami sebe na totéÏ: Existuje jedna kritická psychologie? Nebo existují dvû, tfii (nebo dokonce více) kritick˘ch psychologií? PfiestoÏe spolu autofii nûkter˘ch proudÛ komunikují a spolupracují, jsme svûdky opravdu spí‰e rÛzn˘ch pfiístupÛ. I kdyÏ se nûktefií snaÏí hledat spoleãné znaky této diverzity, je ãím dál zfiejmûj‰í, Ïe kritické psychologie jsou polyfonním hudebním tûlesem. Anebo ‰irok˘m koleji‰tûm, z nûhoÏ se nûkteré koleje rozcházejí a jiné vedou víceménû podobn˘m smûrem na dohled od sebe. 4. Etnopsychologie – kritika fale‰né univerzality západních konstruktÛ Existuje nûco jako univerzálnû akceptovatelná psychologie? Tfii spoluautofii Gergenova (1996) ãlánku, kaÏd˘ z jiného regionu zemûkoule (A. Lock z Nového Zélandu, A. Gulerce z Turecka a G. Misra z Indie), pfiesvûdãivû podpofiili Gergenovy skeptické pochyby o univerzální psychologii. V Indii, v níÏ se dlouho pfiejímala a vyuãovala britská a americká psychologie, vznikla pfieváÏnû od osmdesát˘ch let minulého století fiada vlastních prací. Indická psychologie rozebírá vlastní pojetí self, identity a vûdomí, spirituální kofieny ontologie, holistické pojímání svûta, nelineární rÛst v rámci Ïivotního cyklu, neãasovost existence apod. Indie má jinou psychoterapii, jiné koncepty psychologie zdraví, zdej‰í psychologové

uÏívají jiné konstrukty a jiná paradigmata v psychologii osobnosti, jinak pojímají morálku nebo práci. Dfiívûj‰í, ze Západu importovaná psychologie, která se bránila kontaminaci indickou kulturou, v podstatû nenabízela porozumûní zdej‰ím lidem. Dnes se má za to, Ïe napomáhala oslabovat indickou identitu. K je‰tû kritiãtûj‰ímu zhodnocení vedla bilance toho, jak pÛsobili psychologové na maorské obyvatelstvo na Novém Zélandu. Klinická psychologie zde byla uplatÀována jako forma sociální kontroly a dovezená anglosaská diagnostika a terapie zde zpÛsobily masovou „abnormalizaci“ pÛvodních obyvatel. Maorové vidí v psychologii nástroj politického, postkoloniálního uplatÀování moci. Tureck˘ spoluautor ãlánku upozornil zase na to, Ïe pfieklad psychologické terminologie do tureãtiny po‰kozuje místní jazyk. Vyjadfiování tûch, kdo pak popisují ãlovûka pojmy pfievádûn˘mi z angliãtiny, postrádá bohatost konotací pÛvodního dorozumívání. V‰ichni autofii se shodli na ‰kodlivém dopadu západní psychologie v rozvojov˘ch zemích v minulosti – a mnohdy je‰tû v souãasnosti. Zatímco místní psychologové, ãasto vzdûlaní na Západû, jsou vyz˘váni „myslet globálnû a jednat lokálnû“, americká psychologie podle nich „myslí lokálnû“ a velmocensky „jedná globálnû“. V kritické sociální psychologii jsou dnes zpochybnûna víceménû v‰echna „data“ získaná z experimentÛ typu Milgramova, Zimbardova ãi Aschova. Solomon Asch naaranÏoval jeden z klasick˘ch experimentÛ (experiment s posuzováním délky úseãek) tak, aby prozkoumal skupinov˘ tlak na projevovanou konformitu jedince v malé sociální skupinû. Své závûry poprvé publikoval v letech 1951 a 1952, v˘sledky pozmûnûn˘ch experimentÛ v roce 1956. Dodnes jsou ãasto mechanicky citovány, pfiestoÏe pokusÛ, které vedly k jin˘m v˘sledkÛm a jin˘m interpretacím, je dnes dlouhá fiada (srov. Bond a Smith, 1996). Mocn˘ vliv Aschov˘ch experimentÛ na formulace závûrÛ o kvaziuniverzální lidské konformitû byl oznaãen jako „AschÛv efekt“. Konformita, resp. tzv. „konformita“ jsou jevy mnohem komplexnûj‰í a nejsou kulturnû univerzální. Ve spoleãnostech, kde se tradiãnû projevuje více úcty tûm, kdo jsou povaÏováni za autoritu, a kde si lidé ménû dovolí odporovat a odmlouvat, 35

34

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 36

byla samozfiejmû tzv. konformita ve skupinách mnohem vy‰‰í (napfi. v Oceánii na FidÏi nebo u zimbabwského kmene Bantu). V˘raznû niωí konformita zji‰tûná u belgick˘ch studentÛ na poãátku osmdesát˘ch let 20. století mohla b˘t vysvûtlována „svobodnou spoleãností“ podporující individualismus, ale také v‰eobecnou promûnou dobového a generaãního stylu Ïivota mlad˘ch lidí (konec ãtyfiicát˘ch let versus poãátek let osmdesát˘ch). Ve hfie je v‰ak zpravidla více okolností (více napfi. Bond a Smith, 1996; Stainton-Rogersová, 2003). Zkouman˘mi subjekty v klasick˘ch sociálních experimentech byli témûfi v˘hradnû mladí bílí muÏi, studenti americk˘ch univerzit – a fiada psychologick˘ch závûrÛ a domnûl˘ch zákonitostí o chování lidí je odvozena pouze z tûchto (a navíc mal˘ch) vzorkÛ subjektÛ. Stainton Rogersová (2003, s. 298) upozorÀuje na jin˘ etnocentrismus. ·kála femininity a maskulinity ve svûtoznámém diagnostickém Minnesotském multifázovém osobnostním dotazníku (MMPI) byla sestavena na základû kontrastujících odpovûdí získan˘ch od velké skupiny heterosexuálních vojákÛ (jejich odpovûdi byly vyuÏity pro konstrukci maskulinity) a od 13 (!) homosexuálních muÏÛ (odpovûdi tûchto muÏÛ byly vyuÏity pro konstrukci femininity). Jak dodává autorka: toto není ani zdaleka ten nejhor‰í pfiípad, na kter˘ pfiijdeme, zaãneme-li detailnû prozkoumávat, jak byly pfied fiadou desetiletí vytváfieny psychologické teorie, konstruovány posuzovací ‰kály, formulovány závûry apod. 5. Diskurzivní psychologie aneb O tom, co v‰echno v lidské psychice (z)mÛÏe jazyk Diskurzivní psychologie navázala na star‰í psycholingvistick˘ pohled zejména na lidskou komunikaci, osvojování si jazyka a jeho pouÏívání (vy‰la z de Saussura, Whorfa a Chomského, posléze napfi. Lakoffa). Osvojila si etnometodologick˘ pfiístup vyvinut˘ Haroldem Garfinkelem a formulovan˘ napfi. Lawrencem Wiederem. Dal‰ími zdroji byla sémiotika (Barthes) a filosofická teorie mluvních aktÛ (Austin). Za diskurzivní pfiístup lze povaÏovat Harrém

zavedenou etogeniku – v˘zkum zamûfien˘ na sociální znalosti, jako jsou konvence, pravidla, normy z hlediska toho, jak tyto sociální znalosti a pravidla uzpÛsobují fieã i neverbální projevy. Diskurzivní psychologové se od sam˘ch poãátkÛ v˘raznû emancipovali; rozvinuli samostatnou sub-psychologii, v níÏ se centrálního postavení dostalo jazyku a praktikám, jimiÏ jazykem vytváfiíme objekty, resp. pfiedstavy o objektech. Zajímá ji lidské my‰lení, kategorizace, pfieklad jedné fieãi (napfi. úãastníka v˘zkumu) do jiného jazyka (do jazyka badatele), komunikace mezi lidmi, konstruování pfiíbûhÛ, manipulace s v˘znamy, politická a mediální rétorika, komunikující „pozadí“ ãi jazyková promûnlivost postojÛ. Nûkdy jako by mûla je‰tû vy‰‰í ambice – ambice stát se transdisciplinárním oborem.11) ZároveÀ jsme tu svûdky útoku na základní paradigmata psychologie, napfiíklad na autonomní subjektivitu mentálních obsahÛ, stavÛ a psychick˘ch procesÛ nebo na dal‰í v˘znamné koncepty, jak˘mi jsou nevûdomí, teorie emocí aj. Diskurzivní paradigma (= prototyp objasÀování) pfiedstavuje opak jak behaviorálního, objektivistického paradigmatu, tak paradigmatu psychodynamického. Otevfieme-li se diskurzivní psychologii, ocitneme se tváfií v tváfi teoretickému zpochybnûní mnohého, co zejména statická sociální psychologie vydávala za platné. Za základní prameny diskurzivní psychologie se povaÏují knihy Jonathana Pottera a Margaret Wetherellové Discourse and Social Psychology (Beyond Attitudes and Behaviour) z roku 1987 a kniha Edwardse s Potterem Discursive Psychology vydaná v roce 1992. Základními pojmy jsou diskurzivní ãinnost, zdroj a strategie, lingvistick˘ repertoár (jenÏ je „komoditou“ v sociální v˘mûnû), text (toto slovo má ‰ir‰í v˘znam), jeho textualita a tektonika, fieãov˘ scénáfi, vytváfiení diskurzu a manipulace s ním. Co znamená termín „diskurz“? Pojmenovává sociálnû a kulturnû (vy)komunikovan˘ kontext, kontext rozumûní a v˘kladu, utváfien˘ pfiedev‰ím jazykovou komunikací (ale také komunikací jin˘mi znaky, komunikací neverbální, piktogramy, dokonce i tzv. povûdomím apod.). Tento kontext rozumûní je jednak implicitní, ustálen˘, jednak situaãní, aktuálnû se promûÀuje. Snad bychom 37

36

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 38

mohli zjednodu‰enû fiíci, Ïe diskurz je komplex skryt˘ch i zjevn˘ch, uvûdomovan˘ch i neuvûdomovan˘ch komunikaãních aktÛ, souvislostí, v˘znamÛ, naráÏek a zpÛsobÛ. Diskurz není jen rozprava „o“ vûcech ve spoleãnosti ãi v malé sociální skupinû (napfiíklad rodinû), ale je to zavádûní v˘znamÛ do tohoto kontextu – a samozfiejmû následnû jejich sdílení, ‰ífiení, pfiejímání, konceptualizování apod. Diskurzy jsou spjaty s rolemi, resp. pozicemi ve svûtû. MÛÏeme mluvit napfiíklad o diskurzu Ïeny a diskurzu muÏe (i kdyÏ tyto diskurzy jsou pfiíli‰ ‰iroké pro jakékoliv zobecnûní), zkoumá se diskurz fotbalov˘ch fanou‰kÛ, dospívajících, manaÏerÛ, politikÛ, uãitelek nebo tfieba svûta reklamy. Harré s Gilletem (2001) se termínu „role“ vyh˘bají. „Role“ je termín z tradiãní psychologie, resp. z tzv. dramaturgické sociologie, a pfiedstavuje uskuteãÀování diskurzem ustaven˘ch oãekávání. Role je proces, ne pfievlek do jiné identity. Více neÏ s individuálními rolemi (procesy) jsou diskurzy spjaty s cel˘mi hnutími (feministick˘ diskurz). Harré a Gillet (2001) pfiisuzují diskurzu (pfiesnûji: rÛzn˘m diskurzÛm) moc determinovat „ono tradiãnû psychické“ v lidech. Zjednodu‰íme-li jejich obrácenou posloupnost, mÛÏeme fiíci toto: ãlovûk se neprojevuje v interpersonálních kontaktech tak a tak proto, Ïe má urãité mentální uzpÛsobení (napfiíklad shovívav˘ postoj k druh˘m lidem), n˘brÏ tento ãlovûk má právû takové mentální uzpÛsobení (shovívavost) nyní proto, Ïe je zapojen právû do tûchto interpersonálních diskurzÛ. Souãástí diskurzÛ jsou navíc kulturní obsahy (napfiíklad pravidla, jak se chovat na pohfibu – kdo a jak zde má obvykle truchlit; pravidla, jimiÏ se fiídí to, jak dát najevo nad‰ení, apod.), atmosféra ve spoleãnosti, pfiedsudky atd. Diskurzivní psychologové jsou pfiesvûdãeni o promûnlivosti rysÛ (vlastností), projevÛ i postojÛ ãlovûka v závislosti na promûÀujícím se, na ãlovûka pÛsobícím okolí. Psychick˘ projev urãité emoce je spí‰e v˘sledkem interakce se situací neÏli toho, Ïe je osoba „od pfiírody“ vzteklá nebo plachá. V tomto smyslu se diskurzivní úvahy ukazují jako velmi potfiebné zpochybnûní rigidnû ustálen˘ch „typÛ“ osobnosti. Diskurz je moÏné chápat jako promûnlivé a interakãní,

komunikované prostfiedí (s jist˘mi pravidly), prostfiedí, v nûmÏ ztrácejí své opodstatnûní v‰echny statické pomÛcky tradiãnû typologické psychologie. Toto komunikované prostfiedí je zjevné mezi lidmi, je v‰ak i prostfiedím, jeÏ máme v mysli a na mysli. V‰imnûme si opût kritické intradisciplinarity. Zde je cílem diskurzivnû orientovan˘ch kritick˘ch psychologÛ mj.: – odhalit a popsat, jak odborníci zacházejí s jazykem, – studovat, jak zpÛsoby jazyka slouÏí sociálním, spoleãensk˘m, ideologick˘m nebo politick˘m zájmÛm, – jak obsah toho, co psycholog tvrdí ãi napí‰e, souvisí s jeho cítûním, s jeho postoji ãi místem ve spoleãnosti. Procedura, kterou tito autofii zkoumají „práci“ jazyka (how language „works“) v psychologii, je zaloÏena na anal˘ze tzv. odbornick˘ch diskurzÛ. V kaÏdé odborné komunitû, napfiíklad mezi poradensk˘mi psychology v oblasti manÏelského a rodinného poradenství nebo klinick˘mi psychology jazykovû „operujícími“12) s diagnózami a v˘znamy, se zavedou, postupnû zafixují a dal‰í uÏívanou terminologií a fiadou konsekvencí se „obalí“ vzorce popisování, vyjadfiování a vzájemného dorozumívání. Ty jsou nûkdy oznaãovány jako vzorce v˘znamÛ. Fixace nereflektovaného ãi málo reflektovaného „technického slovníku“ vede odborníka zpravidla k „automatickému“ atribuování. Termín „vzorec v˘znamu“ ãi „vzorec smyslu“ (pattern of meaning) je pro kritick˘ náhled klíãov˘. ZdÛrazÀuje zasazení technického pojmosloví do ‰ir‰ího rámce postoje, svûtonázoru nebo „odbornické“ ideologie. ¤eãeno s Wittgensteinem, psycholog má pro svou mluvu vytvofiena – a také si sám vytváfií a mûní – jistá implicitní pravidla. Psycholog (a neplatí to jen pro tuto profesi) bezdûãnû pfiikládá tato pravidla ãi jinou „diskurzivní“ ‰ablonu (vzorec v˘znamu) na realitu a sama tato ‰ablona zfietelnû ovlivÀuje to, jak˘ v˘znam pfiipisuje urãit˘m událostem; jak tûm, které se odehrály v minulosti a o nichÏ mu druh˘ ãlovûk referuje, tak tûm, které se odehrávají v jeho pfiítomnosti. Tato diskurzivní ‰ablona (vzorec, konceptuální obraz)13) pfiedem urãí, co pfiesnû právû pro nûho bude znamenat, Ïe mu druh˘ ãlovûk napfiíklad odmítne odpovûdût na nûkterou z otá39

38

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 40

zek, nebo jakou v˘znamnost bude pfiikládat urãit˘m sekvencím ve vyprávûní druh˘ch lidí, sdûlovan˘m plánÛm do budoucna apod. Termín „vzorec v˘znamu“ pomáhá vidût v odborníkovi samotném pomûfiující, porovnávající a hodnotící ‰ablonu, skrze niÏ se pokou‰í vyznat ve sdûlovaném. Harré (1999) navrhl nedávno pro tato pravidla termín „gramatiky“. Je potfieba zdÛraznit, Ïe se nepohybujeme zcela mimo oblast lingvistick˘ch pravidel, av‰ak oproti formální mluvnici, která upravuje skloÀování, ãasování, stupÀování, tvary koncovek apod., se zde jedná o pravidla upravující sémantiku, o pravidla, podle nichÏ rozumíme v˘znamÛm slov a podle nichÏ je také pouÏíváme. Tradiãní bio-psycho-sociálnû-duchovní rozmûr ãlovûka pfiejmenovává Harré na ãtyfii gramatiky kaÏdodenního Ïivota: S-gramatiku (od pojmu Soul – du‰e, duch), P-gramatiku (od slova Person), O-gramatiku (Organism) a M-gramatiku (Molecular). Takové zmûny v pojmenování, s nimiÏ pfiicházejí kritiãtí psychologové, jsou spí‰e metapsychologick˘m modifikováním tradiãního pojmosloví a zavádûním nov˘ch modelÛ neÏ zmûnou samotného paradigmatu. âtyfii Harrého „mluvnice“ se evidentnû podobají ãtyfiem rovinám uvaÏování o jedinci v klasické psychologii (bio-psycho-sociálnûduchovní rovina). Pfiesto v‰ak nejde pouze o hru se slovy. Zavedením pojmu „gramatika“ (ãi mluvnice) chce Harré upozornit na to, Ïe kupfi. S-mluvnice o ãlovûku v západním svûtû zdaleka není univerzální – dokonce ani v rámci USA. Duchovnû psychologické názvosloví si vytváfií odli‰né mluvnice: duchovní rozmûr ãlovûka v mormonském Utahu je chápán jinak neÏ v ostatních státech USA. Jde o mluvnice v mnoÏném ãísle. P-mluvnice (tedy bádání o osobnosti) mají je‰tû více odli‰ností ãi „dialektÛ“: jiné pouÏívají lidé, a tedy i psychologové v románském kontextu, jiné v kontextu anglosaském. Z uvedeného je zfiejmé, Ïe zdánlivû zÛstává Harrého koncept dimenzí ãlovûka t˘Ï, na druh˘ pohled v‰ak objevujeme hlub‰í rozmûr: jde spí‰e o koncept jazykování, vyjadfiování se o ãlovûku. Harré tím podtrhuje diskurzivnost nového modelu, zatímco monadick˘ mentální determinismus naopak ustupuje do pozadí.

AÏ úzkostlivá snaha vyhnout se vÏdy a v‰ude v‰emu, co by mohlo jen pfiipomenout mentální determinismus, vede diskurzivní psychology ke tvorbû nového, jiného slovníku popisu. Jazyk od‰tûpen˘ od tradiãního psychologického vyjadfiování je nûkdy pfiekomplikovan˘. Psychologie o vlivu jazyka vykonává sama jazykov˘ vliv umûl˘ a zbyteãnû sloÏit˘ a zároveÀ zjednodu‰ující (více v poslední kapitole). Diskurzivní psychologie nikdy nesplynula s kritickou psychologií, vÏdy si zachovala svou zjevnou autonomii. I kdyÏ dodnes pfiedstavuje anti-pozitivistickou opozici k té psychologii, jeÏ se opírá o statistická mûfiení, mÛÏeme ji uÏ stejnû dobfie povaÏovat za souãást akademické psychologie. To tvrdí Ian Parker v rozhovoru s D. Papadopoulosem a Ernstem Schraubem, kter˘ vy‰el v nûmãinû v roce 2003 pod názvem „Tento svût si Ïádá na‰i pozornost“. Parker tu zrekapituloval svoji dráhu kritického psychologa. Nejprve byl ovlivnûn post-strukturalistickou teorií a my‰lenkami Foucaulta a Derridy a samozfiejmû atmosférou kritiky sociální psychologie. Jeho první kniha, vydaná v roce 1989, se také jmenovala Krize moderní sociální psychologie a jak ji ukonãit. Rok poté vydávají s Johnem Shotterem editovan˘ titul Dekonstruování sociální psychologie. Vrcholem jeho prvního období se stal kniÏní text Dynamika diskurzu: Kritická anal˘za pro sociální a individuální psychologii (1992). Po jedenácti letech Parker napí‰e, Ïe moÏná aÏ pfiíli‰ zbrkle adoptoval termíny jako „ideologie“, „postmoderní“, „dekonstrukce“, „diskurz“ a Ïe pozornost vûnovaná anal˘ze diskurzu byla moÏná aÏ pfiíli‰ velká. „Kdybychom zakládali centrum pro kritick˘ v˘zkum dnes, je docela dobfie moÏné, Ïe bychom termín ‚diskurz‘ vÛbec nepouÏili,“ prohlásil v rozhovoru v roce 2003. Nicménû, díky Ianu Parkerovi, Jonathanu Potterovi, Margaret Wetherellové a Dereku Edwardsovi se v britské (a nejenom v britské) sociální psychologii tzv. „diskurzivní obrat“ úspû‰nû ujal. JestliÏe dnes jeho „promotér“ pí‰e, Ïe diskurzivní anal˘za patfií do mainstreamové, a ne do kritické psychologie, je to dÛkaz toho, 41

40

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 42

Ïe kritické impulzy mûly a mají smysl a Ïe psychologie je stále Ïivá a otevfiená, schopná absorbovat úplnû nové, disonantní podnûty. Pro obrat k diskurzu, jazyku a sociálním konstruktÛm byla v psychologii osmdesát˘ch let minulého století pfiipravena pÛda díky filosofÛm a sociologÛm. Ve filosofii prosazoval Harré obrat k novému paradigmatu ve vûdû. Paralelnû se tlaãilo do popfiedí téma „sociálních reprezentací“ (Moscovici – od ‰edesát˘ch let), které jsou dnes uÏ také souãástí hlavního proudu sociální psychologie. Vliv sociálního konstrukcionismu, v souãasnosti zfiejmû nejvlivnûj‰ího a nejnosnûj‰ího proudu v sociologii vûdûní, byl záhy i v psychologii natolik patrn˘, Ïe se nûkdy hovofií o sociologické sociální psychologii. Podle Stainton Rogersové (2003, s. 199) jsou sociální reprezentace vhodn˘m konceptem a terénem, v jehoÏ rámci se psychologÛm dobfie a sofistikovanû teoretizuje o sociálních „produktech“ a o manipulaci poznatky; o tom, jak lze tímto zpÛsobem ovlivnit individuální my‰lení. 6. Metapsychologie KaÏd˘ proud v kritické psychologii je zároveÀ meta-psychologick˘, pfiedstavuje nov˘ pohled na psychologii samu. Tento pohled pfiece jen v‰ak nejvíc tematizuje sociální konstrukcionismus. J. Shotter (2002) oznaãil klasické uspofiádání v psychologii za pitoreskní ãi obrázkové, a hlavnû za statické, seskládané z navzájem oddûlen˘ch ãástic, jak˘chsi „prvkÛ reality“ (static pictorial world configured in terms of a set of separate „elements of reality“). To, co Johna Shottera a jiné pfiedstavitele kritické meta-psychologie dráÏdí, je statiãnost psychologické „gramatiky“ a zejména dopady toho, kdyÏ je do leporelovû jednoduché gramatiky redukována realita. Shotter ve sv˘ch kritick˘ch názorech vychází z Wittgensteina, Bachtina, Vygotského, Batesona a Meada. Oproti Foxovû a Prilleltenského psychologii je Shotterova kritika jemnûj‰í, mífií proti „velk˘m teoriím“ a pléduje za jedineãnost a jinakost. Jeho texty jsou uãené, jeho rétorika spí‰e meta-teoretická neÏ meta-

-praktická. Sociálním jevÛm a druh˘m lidem vût‰inou porozumíme spoleãnû s nimi, porozumûní je vytváfieno v dialozích, teprve v dialozích dostává strukturu. A také v˘znam spoluvytváfiíme. V˘znam na‰í konverzace je na‰ím spoleãn˘m „konstruktem“ (conjoint-meaning, conjoint construction, co-construction, Gergen, 2001). Shotter formuluje jako jeden z úkolÛ psychologÛ umût posoudit jedineãnost jinakosti druhého ãlovûka, porozumût mu v jeho odli‰nosti od druh˘ch. Není to snadné, fiíká Shotter (2001), protoÏe svoji pravdivost vyjadfiují lidé „v dialogicky strukturovan˘ch situacích“ a dokáÏou se otevfiít jen „ve vzácn˘ch a pomíjiv˘ch chvílích, pfiíli‰ pomíjiv˘ch na to, abychom mohli pochopit, k˘m jsou a co jsou vlastnû zaã“. Nicménû: z na‰ich setkání s druh˘mi lidmi si odná‰íme poznání sebe i jich. Spoleãnû s nimi se nûjak chováme (to co-perform), spolu s nimi si vytváfiíme (to co-create) v˘znam toho, co se mezi námi událo; jsme spolu-autory (to co-author) sv˘ch – a nakonec i jejich – ÏivotÛ. A nyní fieknûme: Není takováto hra s precizními formulacemi jen jakousi salonní ãi katedrovou ãinností oproti jasn˘m v˘zvám nûco konkrétního dûlat proti nezamûstnanosti, proti niãení Ïivotního prostfiedí, proti rasismu, pfiedsudkÛm, politické kultufie, proti aroganci masmédií? Ale i John Shotter se vyjadfiuje razantnû. Sociální konstrukcionismus byl podle nûj doposud v psychologii málo radikální ve svém hledání úniku z panoptikálnû obskurní „v˘stavky pojmÛ“. Je tfieba b˘t radikálnûj‰í. Po vyãi‰tûní psychologie od ustrnul˘ch pojmÛ, po velkém vyvûtrání moÏná zv˘‰íme prestiÏ na‰eho konání (Shotter, 2002). Více k tomuto kritickému proudu v samostatné kapitole vûnované Gergenovi i na jin˘ch místech této knihy. 7. Radikální psychologie – je tfieba politické akce Politick˘ proud psychologie se hlásí k tradici neomarxismu, levicového utopismu a evropského anarchismu. Tzv. radikální psychologie má pfiedev‰ím ambice (z)mûnit spoleãnost. Cíle psycho43

42

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 44

logÛ formuluje jako podporu emancipace jedincÛ ve spoleãnosti a odpor vÛãi útisku, resp. jako podporu sociální spravedlnosti (Stephanie Austinová, 1999; Austinová a Prilleltensky, 2001; Fox in Sloan, 2000; Fox a Prilleltensky, 1997)14). Zjednodu‰enû mÛÏeme fiíci, Ïe jde o psychologii socio-politickou, pfiiãemÏ inspirativní vliv Fox pfiiznává E. Frommovi ãi (u nás neznámému) D. Bakanovi.15) Tato psychologie je v‰ak mnohem více neÏ napfi. Frommov˘m dílem ovlivnûna „zúãastnûn˘m pozorováním Ïivota a spoleãnosti“. Biografické podhoubí tûchto my‰lenkov˘ch proudÛ, které autofii sami rekonstruují a pfiedkládají ãtenáfii, ukazuje i na motivace osobní. Editofii Critical Psychology z roku 1997 Dennis Fox a Isaac Prilleltensky jsou oba potomky evropsk˘ch ÎidÛ, ktefií opustili své rodné zemû a volili útûk do Ameriky: rodiãe Dennise Foxe do USA, rodiãe Isaaca Prilleltenského do Argentiny. Fox sám sebe charakterizuje jako stfiedostavovského bílého brooklynského Îida. V mládí se ztotoÏnil s levicov˘m sionismem, ode‰el do Izraele a Ïil v kibucu. Izraelská zku‰enost v nûm zafixovala aktivní Ïivotní postoj vedoucí k praktickému mûnûní spoleãnosti, komunitarismus, kolektivisticky antiindividualistické postoje. V kibucech se pfiemûÀovaly sny mlad˘ch socialistÛ o majetkové rovnosti a sociální spravedlnosti v reálné souÏití ÎidÛ. Prilleltensky vyrÛstal v Argentinû a i on ode‰el Ïít na ãas do izraelského kibucu. Nakonec pro‰el nelehkou imigrantskou zku‰eností v Kanadû, kde se usadil. Z Argentiny zÛstaly v Prilleltenském proÏitky z atmosféry státní diktatury, kdy z domovÛ mizeli nenávratnû lidé. Mohlo by se zdát, Ïe je aÏ nemístné explicitnû zmiÀovat determinující souvislost mezi pÛvodem (Ïivotní empirií) obou muÏÛ a jejich pozdûj‰ími kroky v psychologii – kdyby to oni sami v knihách a ãláncích zcela pfiiznanû neãinili. V roce 1993 nabídli na v˘roãní konferenci Americké psychologické asociace semináfi s názvem „Pov‰imne si psychologie sv˘ch vlastních radikálních kritikÛ?“, kterého se zúãastnilo asi dvacet úãastníkÛ. Byl to první krok, kter˘ vedl k zaloÏení Radical Psychology Network, jehoÏ aktivity jsou dnes koncentrovány zejména

kolem webov˘ch stránek (RadPsyNet). Od konce 20. století se tato skupina sdruÏuje kolem e-ãasopisu Radical Psychology. Skupina pfiedstavitelÛ radikálního proudu v kritické psychologii není velká, jde odhadem o stovku lidí, psychologÛ i nepsychologÛ. Integrující osobností je Dennis Fox, kter˘ formuluje a smûruje snahy celého kfiídla. V radikální psychologii dominují vize. Dvû z nich jsou stûÏejní: cíl transformovat spoleãnost do vizionáfiské podoby „dobré spoleãnosti“ bez sociální nerovnosti a za druhé transformovat psychologii tak, aby neslouÏila udrÏování nespravedlivého statu quo, ale aby lépe slouÏila zmûnám ve spoleãnosti. Jednoznaãnû je zdÛrazÀováno jednání psychologÛ, jejich aktivity a akce, konkrétní ãiny. Nestaãí b˘t jen intelektuálnû kritick˘ v závûtfií univerzitní katedry a tfieba se i ãas od ãasu odváÏit a zúãastnit se demonstrace za mír, pí‰e Fox (2000). To je málo. Je tfieba aktivnû, aÏ bufiiãsky (bezmála anarchisticky) opakovanû vystupovat proti normám mainstreamové psychologie, která je jednou z implicitnû diskriminujících institucí moderní doby. Podle fiady kritick˘ch psychologÛ (nejenom politicky radikálních) se pfiedstavitelé mainstreamové psychologie podílejí, a to pfiímo ãi nepfiímo, na ovládání lidí. Psycholog slouÏící zamûstnavateli vytváfií programy budování pracovních t˘mÛ tak, aby bylo dosaÏeno – pro firmu – ekonomicky v˘nosnûj‰ího v˘konu; psychologové fie‰í a facilitují konflikty mezi nadfiízen˘mi a podfiízen˘mi ve prospûch udrÏení chodu organizace tak, Ïe vedou podfiízené k loajálnûj‰ímu podfiízení se apod. Vidûno oãima radikálních psychologÛ je tfieba vystupovat proti znev˘hodÀujícím normám a praktikám spoleãnosti – podle Foxe proti celému kapitalistickému ekonomickému systému, kter˘ napfiíklad vinu na neúspûchu (pokud nûkdo „selÏe“, tj. neprosadí se v soutûÏivém a individualistickém systému) pfiipisuje automaticky jako hanbu neúspû‰nému jedinci samotnému: to vy sám/sama se styìte, Ïe se vám to nepodafiilo, kdyÏ jin˘m se to podafiilo… I na vytváfiení tûchto (fale‰n˘ch a manipulativních) obrazÛ o cestû k úspûchu a za ‰tûstím a slávou se podílejí psychologové. 45

44

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 46

Nepfiímé formy toho, jak se psychologové podílejí na ovládání lidí, pfiedstavuje zacházení s nesrozumiteln˘m ãi málo srozumiteln˘m jazykem, zacházení s teoriemi (jsou lidem vnucovány), zacházení s genderovou „nadvládou“ muÏÛ, zacházení s „nadvládou“ západoevropsko-americké kulturnû-zku‰enostní perspektivy. V oblasti teorií se vûnuje pozornost statick˘m teoriím osobnosti, které dodnes ignorují buìto sociálnûkonstrukcionistické paradigma, nebo perspektivu biografické (narativní) rekonstrukce a interpretace a jsou zaloÏeny na domnûlé v˘stiÏnosti a pravdivosti (validitû) osobnostního „typu“16). Je pfiitom pochopitelné, Ïe sociální konstrukcionismus nelze vnucovat jako jediné epistemologické paradigma, naopak: sociální konstrukcionismus samotn˘ je moÏné vidût jako „konstruovan˘“ (Katzko, 2002b). Jiní autofii si jiÏ dfiíve, tj. dávno pfied nástupem radikální psychologie, v‰ímali napfi. ideologické kolonizace spoleãenského Ïivota, psychologizace a „psycho-analyzování“ tam, kde byl a je vykládán nejenom soukrom˘, ale pfiedev‰ím spoleãensk˘ Ïivot lidí. Dlouhou tradici má upozorÀování na pfiehnaná zjednodu‰ení v pohledu na ãlovûka a jeho psychické projevy (oversimplifications), na jejichÏ tradování se psychologové podílejí. K pfiedchÛdcÛm radikální kritiky fiadíme antipsychiatrické hnutí, které na poli medicíny a psychoterapie – a pfiedev‰ím v ‰ir‰ím diskurzu spoleãenském – upozornilo na neadekvátní psychiatrizování a patologizaci lidsk˘ch projevÛ; na zacházení s ãlovûkem jako s vûcí ãi odcizen˘m objektem. Oproti psychologii zamûfiené na psychiku jednotlivce je formulována tzv. komunitní (resp. komunitární) psychologie (community psychology). Psychologie se nemá vûnovat jen individuální psychice a pfienechávat Ïivot ve spoleãnosti vãetnû zkoumání politiky sociologÛm. âlovûk je pfiece subjektem i objektem (napfiíklad pro masmédia ãi politiky) v ‰iroké síti vztahÛ, souvislostí a determinant. Fox (2000) pí‰e, Ïe mainstreamová psychologie pfiecenila a vyzdvihla individualismus a Ïe kritická psychologie musí respektovat a posilovat obojí: jak individualitu ãlovûka ve v‰í její diverzitû, tak vzájemnû podpÛrná a spravedlivá spoleãenství. V˘chodisko, podle

nûhoÏ je psychika lokalizována v na‰í mysli uvnitfi nás, prohlásila kritická psychologie jiÏ dfiíve za past dal‰ího v˘voje, resp. za m˘tus (Parker, 1999a). Lokalizace psychiky dovnitfi mysli ãlovûka (paradigma tradiãní mentalistické psychologie) byla nahrazena paradigmatem sociálnûkonstrukcionistick˘m, resp. dal‰ími paradigmatick˘mi pohledy: dekonstruktivistick˘m (Parker), diskurzivním (Shotter), narativním, kulturálnû-etnopsychologick˘m, genderov˘m pfiístupem – a to nejsou zdaleka v‰echny. Nad kumulací tûchto paradigmatick˘ch termínÛ by se ov‰em nejeden politick˘ psycholog u‰klíbl. Radikálním kfiídlem jsou akademické intelektuální debaty tu mírnû, jinde zjevnûji nahlíÏeny s despektem, zvlá‰tû nevedou-li ke konkrétním „v˘stupÛm“ v podobû mûnûní praxe; nûkdy jsou naz˘vány pastí intelektualismu (Baãová, 2000). Podle Cavkaytara (1999), kter˘ zmapoval krizi v souãasné nûmecké kritické psychologii, levicoví psychologové vyt˘kají postmodernistÛm to, Ïe jejich kritiãnost postrádá dimenzi zamûfienou proti kapitalismu; bez rozvinutí této dimenze vidí osud postmoderního teoretizování jen jako pseudokritiku, nebo – postupnû – jako souãást pfievaÏujícího a s vládnoucí ideologií v podstatû konformního my‰lení. O nûco stfiízlivûji hovofií dnes nejradikálnûji naladûní psychologové v Kanadû o potfiebû balancování mezi akademickou disciplínou a zcela praktick˘mi kroky a také o zdravém napûtí mezi obûma diskurzy (Austinová, Prilleltensky, 2001). V teoretickém diskurzu by se kritická psychologie mûla zab˘vat napfi. rasistick˘mi základy fiady sv˘ch psychologick˘ch postulátÛ, jinde euro-americk˘mi základy psychologie, sexistick˘mi v˘chodisky apod. To v‰echno totiÏ pfiedstavuje implicitní podobu teoretického útlaku. Témata, jimiÏ se zab˘vá nedávná kniha uspofiádaná Walkerdinovou (2002), jsou rasismus, politika, pouliãní demonstrace, migrace – ale i identita, spiritualita, emoce nebo teorie subjektivity. Ideologickou inspirací radikálních psychologÛ byl marxismus, kter˘ je v osmdesát˘ch letech postupnû opou‰tûn ve prospûch ‰ir‰ího spektra postmodernismu. Na osmdesátá léta vzpomíná Fox (2000) jako na desetiletí, kdy mu imponovala vize zásadní spole47

46

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 48

ãenské zmûny (fundamental social change). „Postmoderní teorie pfiedstavuje v˘zvu v‰em dogmatick˘m diskurzÛm a oceÀuje dÛleÏitost identity, kontextu a diverzity,“ uznávají dnes Austinová a Prilleltensky (2001). Pfiesto mÛÏeme v soudobé radikálnû politické psychologii nacházet i dogmatismus. 8. Kritická psychologie: integrovaná diverzita, nebo frakce? Radikální reformisté jako Prilleltensky nebo Fox sice uznávají diverzitu v kritické psychologii, rÛznost tradic i rÛzné smûry, ale v fiadû textÛ formulují – podle nich nutné – spoleãné cíle kritick˘ch psychologÛ. Sjednocujícím cílem nejlépe v‰ech (?) kritick˘ch psychologÛ by mûlo b˘t eliminovat praktiky útisku jak v psychologii, tak ve spoleãnosti. Tomuto trendu oponuje Parker (1999a). Parker je zastáncem diverzity i v oblasti cílÛ kritick˘ch psychologÛ a na formulaci spoleãného cíle sám neaspiruje. Uvûdomuje si, Ïe rozmanitost tohoto hnutí obsahuje jak radikální aktivity politického kfiídla, tak poststrukturalistické a lingvistické anal˘zy – kritické vÛãi tradiãnímu jazyku a vÛãi vyjadfiování teoretické psychologie. Na jedné stranû tedy stojí kritická sociální psychologie, feministická psychologie a politicky radikální kolegové, na druhé stranû se pûstuje „ti‰‰í“ diskurzivní anal˘za ãi metavûdní bádání tûch, kdo jsou vedeni sociálním konstrukcionismem. Na jedné stranû expandují pohledy psychologÛ do pfiístupÛ etno-psychologie a formulují se odli‰né podoby psychologie v rÛzn˘ch kulturách, na druhé stranû mÛÏeme vidût v˘razné snahy uvnitfi psychologie, psychiatrie a psychoterapie, tedy kvas uvnitfi euroamerické tradice (nejãastûji v návaznosti na anti-psychiatrii, Foucaulta, Derridu). Na jedné stranû stojí radikálové oznaãující psychoanal˘zu za formu útisku ãlovûka, na druhé stranû kritické proudy v rámci psychoanal˘zy pracují na její revitalizaci a pfieÏití. Parker (1999a) sice zastává otevfienost kritické psychologie k alternativním zpÛsobÛm my‰lení a k alternativám psychologického jednání, ale vedle toho prosazuje potfiebu stanovit hranice vÛãi neseriózní populární psychologii, scientologii ãi novodobému

pseudovûdeckému ‰arlatánství (za které Britská psychologická spoleãnost povaÏovala napfi. i neurolingvistickou psychologii). U tzv. pop-psychology je dÛleÏité vnímat podnûty, které pfiiná‰í. V tomto smyslu se dá fiíci, Ïe Parkerovo vidûní reprezentuje v˘razn˘ proud metadisciplíny. Podle nûj by se rÛzné speciální a dílãí kritické pfiístupy mûly navzájem tolerovat, obohacovat a zkoumat – s respektem ke své specifiãnosti. Parkerovo vymezení ãi trojí definování kritické psychologie je tolerantnûj‰í neÏ u radikálních psychologÛ: „Kritická psychologie systematicky zkoumá, jak jsou nûkteré podoby psychologického ãinûní a zku‰enosti upfiednostÀovány pfied druh˘mi a jak jsou dominantní formy ,psychologie‘ vyuÏívány ideologicky – ve sluÏbû moci. Za druhé: Kritická psychologie studuje zpÛsoby, jak˘mi jsou kulturnû-historicky (z)konstruovány v‰echny podoby psychologie a jak alternativní podoby psychologie potvrzují nebo kladou odpor ideologick˘m pfiedpokladÛm mainstreamov˘ch modelÛ. A koneãnû za tfietí: Kritická psychologie zkoumá formy dohledu (surveillance) nad ãlovûkem, zpÛsoby jeho self-regulace v kaÏdodenním Ïivotû a zpÛsoby, které psychologická kultura uplatÀuje mimo hranice akademické ãi praktické profese.“ (Parker 1999a, s. 13–14) Tfietí souãást Parkerovy definice souvisí úzce a osobnû s jeho v˘zkumem tzv. „psychologické kultury“ ve spoleãnosti, tedy vlivu psychologie, psychoanal˘zy apod. na kulturní a spoleãensk˘ Ïivot lidí – mimo psychologii samu (srov. Parker, 1997). Psychologie by si podle Parkera (1999a) nemûla dûlat ambice na to, Ïe je centrální teorií vysvûtlující v‰e, co se dûje v na‰í mysli a co se dûje mezi lidmi, nemûla by mít grandiózní a kolonizaãní sklony – myslet si, Ïe dokáÏe objasnit v‰e, co se t˘ká ãlovûka, nehledû na ãas, místo, nehledû dokonce na historick˘ ãas. Parker je proti zuÏování psychologie a datování na v˘voj aÏ od sedmdesát˘ch let 19. století a vcelku oãekávanû tvrdí, Ïe psychologie zde byla jiÏ dfiíve a Ïe máme pátrat po jejích podobách pfied lipskou laboratofií. Ov‰em na druhou stranu se skepticky staví k módnímu odvolává49

48

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 50

ní se v duchu „uÏ stafií fieãtí autofii v antice rozpoznali v ãlovûku…“ âlovûk v antice a ãlovûk dnes, spoleãnost tehdej‰í a spoleãnost dne‰ní – v této dûjinné dichotomii jsou skryty rozdíly, jejichÏ ignorováním a pfiehlíÏením se podle Parkera zkratové v˘roky psychologÛ pouze chytají do pasti. Fox (2000) vede s Parkerem pfiinejmen‰ím implicitní polemiku. Podle Foxe jsou „dobfií“ a jsou „velcí“ psychologové. Tradiãní „dobr˘“ psycholog, komentuje autor jízlivû, si zúÏí téma, kter˘m se pak po léta zab˘vá jaksepatfií do hloubky. Nauãí se podle vûdeck˘ch ‰ablon publikovat a jeho úzkostlivû „správné“ stati a pfiedepsanû akurátní v˘sledky ãte – pokud vÛbec – nûkolik jeho kolegÛ ãi studentÛ. (Místo charakteristiky „dobr˘“ bychom mohli fiíci také „ukáznûn˘“ nebo „náleÏitû se chovající“.) Naproti tomu cesta „velkého“ psychologa jej vede nezadrÏitelnû k roz‰ifiování témat, kter˘mi se zab˘vá, a k demonstraci toho, jak spolu vzájemnû souvisejí rÛzné oblasti. Velk˘ psycholog pí‰e eseje a publikuje tam, kde má kontakt s ‰ir‰ím publikem. Do tohoto dûlení se promítly Foxovy zku‰enosti z nedobrovolného odchodu z univerzitní pÛdy.

III. Identita kritického psychologa aneb Otevfien˘ konec Optika, kterou je moÏné dívat se na soudobé drama odehrávající se na jevi‰ti kritick˘ch psychologií, by mohla b˘t rovnûÏ metodologická. Takov˘m kukátkem bychom vidûli v˘hradní preference kvalitativních metod – napfi. narativní anal˘zy, zúãastnûného v˘zkumu v praxi (participatory action research), textov˘ch anal˘z diskurzÛ, které v sobû nesou potlaãování jedince… I zde bychom „zamûfiili“ napûtí. Nûktefií autofii nezavrhují ani kvantitativní metody, ale napfi. Fox (2000) proti kvantitativní metodologii ostfie vystoupil. „Kdo jsme?“ ptá se Parker (1999a). Jsme vÛbec je‰tû, a to dokonce „na prvním místû psychology dodrÏujícími teoretická pravidla a uznávajícími politické cíle jenom tehdy, kdyÏ to jde dohromady

s kritickou teorií? Anebo, podnûcováni ze zdrojÛ mimo psychologii, jako je neomarxismus, feminismus nebo anarchismus, jsme ve skuteãnosti aktivisty, které v první fiadû zajímá sociální zmûna, a psychologické teorie a metody uÏíváme jen tehdy, kdyÏ se hodí pro na‰i politiku?“ Jsme tedy psychologové, nebo aktivisté? Pro toho, kdo se chce identifikovat s kritickou psychologií – a v ní se zab˘vat napfiíklad jen kritikou psychologie nebo kritikou dûjin psychologie, je velmi pouãné seznámit se podrobnû s tím, jak si kritickou psychologii pfiedstavují kolegové politicky radikální. V tomto smûru je pouãn˘ text I. Prilleltenského z roku 1997, ve kterém tento propagátor komunitní psychologie, komunitarismu a sociální akce vysvûtluje, Ïe mu na srdci leÏí typ rovn˘ch a spravedliv˘ch komunit, ve kter˘ch jsou v‰ichni emancipováni. Prilleltensky sice ví, Ïe komunity v historii (sovûtské kolchozy, Ïivot ve vesnicích v Tanzánii) nakonec potlaãovaly svébytnost jednotlivcÛ; ví o tom, Ïe silnûj‰í komunity si podrobují komunity slab‰í – pfiesto se své utopie o sociálnû spravedlivém komunitarismu nevzdává. Je evidentní, Ïe v domû nazvaném „kritická psychologie“ bydlí pod jednou stfiechou antiimperialistiãtí aktivisté na jedné chodbû s pfiedstaviteli intelektuálních diskurzÛ, ktefií kapitalistické my‰lení konstituují. Podle Cavkaytara (1999) by bylo uÏiteãné, kdyby se na povrchu vyhrocená kontroverze dvou pfiístupÛ ukonãila a namísto ní se hledaly a nacházely hlub‰í souvislosti. To je v‰ak nejspí‰ utopie, neboÈ spolubydlící v domû, ukazuje se, jsou „od základu“ jiní a jejich jazyky se navzájem vzdalují, nekonvergenují! Jiné fie‰ení navrhl Gergen ve svém vystoupení v ãervnu 2001 v Calgary. V referátu nazvaném „Psychologie jako politika jin˘mi prostfiedky“ vyzval oba tábory, aby odkryly své (politické) karty: v kritické psychologii není moÏné b˘t neutrálním, je potfieba b˘t (politicky) autentick˘m. Jen tehdy, kdyÏ obû kfiídla autenticky pfiiznají svou „politiku“, bude moÏné spoluvytvofiit spoleãn˘ v˘znam hnutí. (Bude-li to moÏné…) Kniha Úvod do kritické psychologie z roku 1997 konãila sympaticky, dnes bychom fiekli, Ïe spí‰e symptomaticky. Bylo to odváÏné a vyz˘vavé, moÏná i prozíravé. Editofii Fox s Prilleltensk˘m zís51

50

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 52

kali k sepsání poslední kapitoly profesora Juliana Rappaporta, kter˘ si do dvojice pfiizval studenta E. Stewarta. Poslední kapitola v knize se jmenuje Kritick˘ pohled na kritickou psychologii a nûkteré z tezí shrnula jiÏ dfiíve Baãová (2000). Volba odváÏné strategie „b˘t kritick˘m do vlastních fiad“ vyprovokovala metakritiku kritické psychologie: Dnes se na heterogenní konglomerát pfiístupÛ shrnut˘ pod oznaãení „kritická psychologie“ dívají sami kritiãtí psychologové povût‰inou kriticky. Ostatnû, jak Rappaport se Stewartem napsali, kritická psychologie musí tento paradox pûstovat ze samé své podstaty: jejím posláním je vyz˘vat ke kritice a b˘t kritická, proto musí poãítat i s kritick˘m dekonstruováním toho, co sama tvrdí. Dá se pfiedpokládat, Ïe brzy uvidíme, zda kritika kritické psychologie vbudovaná do této subpsychologie od samého poãátku byla v˘born˘m tahem, kter˘ jí umoÏní v její heterogenitû promûnlivû existovat dál – v beztak rozmyt˘ch hranicích tradiãních psychologií (âermák, 2001), nebo zda narÛstající kritiãnost ve vlastních fiadách a prohlubující se reflexe toho, Ïe jsme moÏná více odli‰ní neÏ podobní, dovede toto hnutí k rozpadu.

Poznámky 1) Na Bolton Institute ve Velké Británii editoval Ian Parker první dva sborníky Annual Review of Critical Psychology. První (1999) byl vûnován základÛm oboru, druh˘ (2000) v˘zkumu v akci. V ediãní ãinnosti pokraãuje Parker na Manchester Metropolitan University, kde vy‰el tfietí sborník (2003) vûnovan˘ antikapitalismu. Na rok 2001 bylo naplánováno vydání tfií ãísel International Journal of Critical Psychology na univerzitû v Sydney. Editorka Valerie Walkerdineová realizuje nakonec fiadu ãasopiseck˘ch ãísel nazvanou krátce Critical Psychology. Dnes pÛsobí na School of Social Sciences Cardiffské univerzity.

2) Pfiipomenout v této souvislosti nûkteré Wittgensteinovy názory mÛÏe b˘t uÏiteãné jiÏ proto, Ïe není tûÏké rekonstruovat návaznost: Wittgenstein – Austin – Harré. L. W. ‰iroce inspiroval sociální vûdy sv˘m konceptem fieãov˘ch her, fieãového kalkulování podle pravidel, stejnû jako poznámkami typu: „nositelem my‰lení je fieã sama“ (srov. Filosofická zkoumání, § 329) nebo „co vypadá jako vysvûtlení nebo v˘povûì o du‰evních pochodech, je popravdû jen zámûna jednoho fieãového obratu jin˘m“ (srov. Filosofická zkoumání, § 303). 3) Jsou pokusy, jistû ne neopodstatnûné, shledávat zaãátky kritické psychologie v ‰edesát˘ch letech: v antipsychiatrickém hnutí, v revoltách proti dobovému establishmentu, v hnutí feministickém a protirasistickém. Baãová (2000a) datuje poãátky kritické psychologie na zaãátek sedmdesát˘ch let, na jiném místû uvádí letopoãet 1980. To je ov‰em pozdû. 4) Tom Andersen – osobní sdûlení. Bûlehrad, 28. ãervna 2004. 5) UÏívám a v kurzivû ponechávám anglikanismus mainstreamová psychologie jedinû proto, Ïe ãe‰tina nemá po ruce jednoslovn˘ ekvivalent, kter˘ by umoÏÀoval skloÀovat podobnû v˘stiÏn˘ pojem. Mainstream znamená hlavní proud a ãe‰tinû by neslu‰el v˘raz „hlavnoproudá“. V‰echny dal‰í pfiedstavitelné v˘razy jsou buì jiÏ v˘znamovû posunuté („nejroz‰ífienûj‰í“, „pfievládající“, „hlavní“), nebo by vedly ke sloÏit˘m souvûtím („hlavní proud v psychologi“, „psychologie hlavního proudu“). Spoléhám se tedy na ãtenáfiovu laskavou jazykovou toleranci. 6) „Zprava“: Gergenem mínûno z pozic pfiedstavitelÛ empiricko-pozitivistické mainstreamové psychologie. Jak upozornili ov‰em jiÏ Rappaport a Stewart (in Fox, Prilleltensky, 1997), pojem empirismus a empirick˘ pfiístup chápeme v psychologii rÛznû a ne v‰ichni (kritiãtí) psychologové tento pojem spojují nutnû hned s pozitivismem. Oba autofii proto upozornili na to, Ïe samotn˘ 53

52

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 54

vztah mezi kritickou a empirickou psychologií vytváfií dal‰í z tenzí v tomto hnutí. 7) Nûmecká kritická psychologie, po anglické kritické psychologii druhá nejv˘raznûj‰í v Evropû, vychází z kritick˘ch teorií, které zformulovala skupina sociálních vûdcÛ ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech 20. století (frankfurtská ‰kola – Horkheimer, Adorno a dal‰í). VÛdãím teoretikem druhé generace sociálních kritikÛ byl Habermas. Vlastní kritická psychologie je spojena s dílem marxistického myslitele Klause Holzkampa (1927–1995). Je‰tû za jeho Ïivota do‰lo v Nûmecku k soumraku kritické (marxistické) psychologie. – V JiÏní Americe se kritická psychologie naz˘vá liberation psychology.

se jednotlivé disciplíny v novém vûdním klimatu. MÛÏeme pfiedpokládat, Ïe sama psychologie bude chtít pfiesvûdãit o jiÏ existujícím statusu transdisciplinárního oboru sestaveného z fiady monooborÛ (psychologie osobnosti, psychologie v˘vojová apod.). MÛÏeme ale také pfiedpokládat propojení psychologie s jin˘mi obory do „vy‰‰í“ transdisciplinární vûdy, resp. rÛzn˘ch vûd. MoÏná zde psychologie bude chtít hrát centrální, a tedy paradigmaticky integrující roli. UÏiteãné v‰ak mÛÏe b˘t pfiipustit si i variantu, Ïe psychologie bude dezintegrována novû vznikajícími „trans-trsy“ disciplín (kognitivní vûdou, „diskurzivní“ vûdou, „sociální“ vûdou, kulturologií, „vûdou o komunikaci“, psychoterapií aj.) a její dosavadní integrující hranice se rozplynou.

8) Stainton Rogersovi (1997) zdÛrazÀují jako urãující rysy na soudobé scénû kritické psychologie existenci kritického fóra, klima „vífiení“ a tendence hereze vÛãi ortodoxii.

12) Slova „jazykovû operovat“ lze ãíst jednak jako metaforu, jednak jako metonymii. Neboli: chápat je jako pfiímûr jak na základû vnûj‰í, tak na základû vnitfiní podobnosti.

9) V originále: Non-, ad hoc, big C and reflexive – viz Potter (1996, s. 232).

13) V terminologii „mentální“ psychologie bychom zde mohli hovofiit o „mentálních reprezentacích“. Tyto pojmy jsou si nejspí‰e bliωí víc, neÏ by jejich uÏivatelé byli ochotni uznat. Rozdíl je ov‰em v chápání pÛvodu tûchto ‰ablon. Zatímco „mentalismus“ v psychologii by zdÛrazÀoval individuální ãi ontogenetickou etiologii my‰leného konceptu (a jeho obsah by byl s to vyabstrahovat jako autonomnû zkoumatelnou „monádu“), diskurzivní psycholog bude etiologii chápat vÏdy jako vztahovû, ad hoc, resp. jazykovû determinovanou.

10) Pfiedstavitelem tzv. radikální psychologie (radical psychology) je Newyorãan Dennis Fox, hlásící se rovnûÏ pod kfiídla kritické psychologie. Stoupence radikální psychologie s levicov˘m politick˘m sm˘‰lením je zároveÀ moÏné vidût jako paradoxní skupinu: vÏdyÈ vût‰ina pfiedstavitelÛ kritické psychologie se snaÏí právû o odpolitizování a odideologizování psychologie. (O radikální psychologii podobnûji dále v textu.) 11) Termín „transdisciplinarita“ vystihuje vzájemné participování a vzájemnû si nápomocné kooperování více disciplín na jednom pfiedmûtu zájmu s tím, Ïe spolu tyto – pfied ãasem autonomnû zkoumající – obory dnes úÏe spolupracují. V˘sledkem mÛÏe b˘t vyvíjení nov˘ch, transoborov˘ch metod, ustalování nov˘ch pa-radigmat a zfiejmû i oslabování v˘znamu separující

14) Pod útiskem a utlaãováním lidí rozumûjí tito autofii zejména mechanismy vyluãování a vykofiisÈování, jako nepfiátelé jsou ãasto explicite oznaãeny globalizace, nezamûstnanost a diskriminace (Austinová, Prilleltensky, 2001). Útisk je pfiitom ve spoleãnosti ztûlesÀován nejenom spoleãensk˘mi normami a zvyky, ale také symboly.

55 54

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 56

15) D. Bakan napsal a v roce 1966 vydal knihu The Duality of Human Existence: An Essay on Psychology and Religion.

Gergeniáda proti tradiãní psychologii

16) Viz napfi. Sloanova kapitola Theories and Personality: Ideology and Beyond; in Fox, Prilleltensky 1997, s. 87–103.

Motto: „Hlavním smyslem postmoderní kritiky není podle mû zniãit tradici, ale dát v‰em tradicím právo úãastnit se otevfieného dialogu.“ Kenneth Gergen (2001) Pfiedstavitelem postmoderního konstrukcionismu v psychologii je Kenneth J. Gergen. V Gergenovû vizi je postmoderní psychologie disciplínou, ve které se pûstuje a rozvíjí pfiedev‰ím dialog, a to jak dialog mezi tradiãní a postmoderní psychologií, tak dialog uvnitfi postmoderní scény, na níÏ nûktefií aktéfii slovo „postmoderní“ témûfi vÛbec nepouÏívají. Jde zejména o dialog mezi ideovû radikálními psychology (Gergen v této souvislosti vyjmenovává nejen marxisticky, feministicky, ale také humanisticky zamûfiené psychology) a mezi konstrukcionisty. Tradice a tradiãnû pojatá disciplína bude podle Gergena existovat dál. Pfiáním postmoderních kritikÛ v jeho pojetí není zasadit tradiãní psychologii „smrtelnou ránu“. Ostatnû jakou ránu a komu ji zasadit, mohli bychom se ptát. Podle mnoh˘ch pfiedstavitelÛ tzv. tradiãní psychologie je napfi. pozitivismus ve vûdecké psychologii mrtev uÏ dlouho. Komu také zasazovat smrtelnou ránu, kdyÏ v fiadû oblastí navazují nové pfiístupy plynule na pfiedchozí? Diskurzivní anal˘za (stále je‰tû nová) je velmi podobná teorii sociálních reprezentací (Moscovici, 2000) – která dnes jiÏ patfií do tradiãní psychologie. To neznamená, Ïe by Kenneth Gergen byl v tomto dialogu sná‰enliv˘m, mûkce shovívav˘m a tolerantním. Tradiãním psychologÛm 57 56

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 58

jejich obranu nijak neusnadÀuje. Gergenovy (postmoderní) argumenty a v˘pady patfií k nejostfiej‰ím a nejpromy‰lenûj‰ím jiÏ od roku 1973, kdy vy‰el jeho ãlánek Sociální psychologie jako historie. Na poãátku tohoto století shrnul Gergen v‰echny své podstatné v˘hrady vÛãi tradiãní psychologii v ãlánku Psychologická vûda v postmoderním kontextu, kter˘ vy‰el na jedenácti stranách ãasopisu The American Psychologist v roce 2001. Autorovi se dostalo v˘jimeãného uznání uÏ tím, Ïe se redakce ãasopisu ke stati po roce vrátila a publikovala sérii replik na GergenÛv ãlánek v prázdninovém dvojãísle roãníku 2002. Pokusme se vystihnout pohled Kennetha Gergena na psychologii – a dejme prostor i jeho oponentÛm. Gergen povaÏuje za tfii základní a urãující (paradigmatické) znaky moderní psychologie, tedy té psychologie, která je/má b˘t pfiekonána, následující: 1. dÛraz kladen˘ na individuální mysl pfiítomn˘ v psychologii od Descarta, resp. od osvícenství; 2. pfiedpoklad o objektivnû poznatelném svûtû, a tedy pfiedpoklad toho, Ïe na‰e poznání svûta mÛÏe b˘t verifikovatelné a falzifikovatelné pozorováním a dal‰ími tradiãními vûdními metodami; 3. pojetí jazyka jako nositele pravdy, event. jako „nosiãe“ pravdiv˘ch vyjádfiení o svûtû. Psychologie jako vûda je stále podpírána právû tûmito tfiemi nosn˘mi konstrukcemi. Dá se také fiíci, Ïe na nich usnula jako na vavfiínech, Ïe ustrnula, „historicky zamrzla“ (is historically frozen), Ïe je velmi pomalá a líná a neochotná ve svém promûÀování – na rozdíl od jin˘ch sociálních vûd. Proto se ocitla v nebezpeãí izolovanosti a odtrÏenosti od intelektuálních a globálních promûn ve spoleãnosti. Gergen v‰echny tfii modernistické základy tradiãní psychologie dÛslednû napadá. Napfiíklad v oblasti jazyka pfiipomíná, Ïe oproti individualistickému a mentalistickému pohledu (dobfie ho charakterizuje v˘rok: „jazyk je v˘razem toho, jak nûkdo sm˘‰lí o svûtû“) je zde minimálnû od pozdního Wittgensteina pfiesvûdãení o tom, Ïe jazyk je nástroj a produkt mezilidsk˘ch interakcí, Ïe si musíme v‰ímat více jeho uÏívání a Ïe dokonce v˘znam tûch kter˘ch slov je dán nûkdy spí‰e okolnostmi a zpÛsobem jejich uÏití neÏ korespondencí s mentální-

mi obsahy, jeÏ mûl produktor na mysli. Konstrukcionismus tedy chápe jazyk ne jako svobodné v˘razivo, z nûhoÏ si ãlovûk libovolnû vybírá, ale chápe ho jako: a) systém pfiedem strukturovan˘ konvencemi a tím, co je pokládáno za srozumitelné, obvyklé, rozumné, v˘stiÏné apod.; b) systém, kterému vnucuje rÛzné „Ïánry“ rétorika. Gergen své vidûní jazyka vyhrocuje a fiíká, Ïe „jazyk není plodem mysli, ale kulturních procesÛ“1) a Ïe „v˘znam jazyka nepodpírají mentální nebo subjektivní konstrukce, ale jazyk svÛj v˘znam získává ze svého pouÏití, ze zacházení (from its use in action) (Gergen, 2001). Gergen pí‰e své stati dialogicky. Ne Ïe by se odehrávaly v sokratovském dialogu, ale umí se implicitnû pfiít s vlastními názory, dokáÏe si pfiedstavit námitky, takÏe jim pfiedem oponuje, pfiedjímá kritiku své kritiky. V tomto smûru se uãil u Kanta a Wittgensteina. Implicitnû dialogick˘ styl stati pfiipomíná také Poppera. I z tohoto úhlu pohledu není nikterak snadné je‰tû nûco kritického, natoÏ zpochybÀujícího ke Gergenovû kritice psychologie dodat. Autor se sám obratnû brání slovy, Ïe tvrzením o sociální, kulturní a jazykové zkonstruovanosti emocí nefiíká, Ïe sám emoce neproÏívá. A sociálnûkonstrukcionistick˘m pfiístupem netvrdí, Ïe by vûci ve svûtû fakticky neexistovaly – vãetnû „vûcí“ sociálních, jako jsou nespravedlnost nebo nemorálnost. (Doslova pí‰e, Ïe nenabízí „nûjakou formu lingvistického solipsismu nebo redukcionismu; nedá se fiíct, Ïe ,neexistuje nic mimo na‰e lingvistické konstrukce‘. To, co existuje, prostû existuje, bez ohledu na na‰e jazykové praktiky.“) Nicménû neústupnû zdÛrazÀuje, Ïe v na‰em studování svûta se fiídíme pfiedem dan˘mi lingvistick˘mi strukturami, pre-existující shodou na konvencích, urãit˘mi kategoriemi a problematick˘mi atributy mnoha tûchto kategorií. Tfieba slova „Ïensk˘“ nebo „ãern˘“ jsou v Americe atribuována s pfiedstavami o emoãním ãi iracionálním. Popis a anal˘za svûta proto nemohou b˘t objektivní. KdyÏ pfiedjímá námitky z tábora tzv. politick˘ch realistÛ (útlak, nespravedlnost a moc jsou tedy jen sociální konstrukty?), dále ze strany tzv. psychologick˘ch realistÛ (popírat realitu mentálních 59

58

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 60

procesÛ znamená destrukci psychologie jako disciplíny) nebo od humanistick˘ch psychologÛ (popírat realitu individuální záÏitkové zku‰enosti znamená destruovat morální základy spoleãnosti), Gergen pfiiznává, Ïe tyto protiargumenty jsou mocné. V diskusi s nimi si vypomÛÏe odmítnutím pojmu „realita“, a odmítne tedy i úvahy o tom, „co je reálné“ – podle Gergena jsou takové úvahy neplodné a zbyteãné (futile; Gergen, 2001, s. 806). V˘hrady ke Gergenovi TfiebaÏe se Gergen umí velmi dobfie preventivnû bránit a zdánlivû bere vítr z plachet sv˘m kritikÛm („Vûdomí kulturní konstituce m˘ch emocí neznamená, Ïe neexistují“; „To, Ïe Ïijeme ve svûtû sociálnû konstruovaném, neãiní svût sám o nic ménû dÛleÏit˘m“ apod.)2), pfiesto mu lze vytknout konstruování antagonismÛ (viz v˘‰e uvedené tvrzení o tom, Ïe jazyk není plodem mentálních, ale kulturních procesÛ). Na jin˘ch místech Gergen popírá, Ïe by mu ‰lo o to, aby získal peãeÈ Pravdy pro svá tvrzení (Ïádné tvrzení si nemÛÏe ãinit takov˘ nárok), a opakuje svoji pfiipravenost vést postmoderní dialog „zejména s tûmi, kdo nesdílejí tyto pfiedpoklady“. To neznamená, Ïe sám nekonstruuje protiklady, Ïe je nefixuje aÏ do bezv˘chodné podoby. Na jedné stranû napí‰e, Ïe postmoderní konstrukcionismus nechce budovat základnu, z níÏ by v‰ichni ostatní byli vidûni jako „ti ‰patní“, na druhé stranû to tak trochu dûlá. Vlastnû se chová v duchu svého pfiesvûdãení: pozvednout velmi dÛraznû hlas proti tradiãní psychologii – bez nároku, Ïe by musel b˘t tím prav˘m hlasem, bez nároku na pfiipsání Pravdy. V kaÏdém pfiípadû je pravdou, Ïe jeho hlasitost rozdm˘chává diskusi. Co Gergenovi vyt˘kali autofii rok po publikování jeho stati? Více oponentÛ pfiipomnûlo, Ïe oborová meta-kritiãnost je v psychologii pfiítomná víceménû po celou dobu jejího v˘voje a nelze ji asociovat teprve s postmoderním obdobím (Krueger, 2002). Stejnû tak není správné teprve postmoderní psychologii pfiipisovat metodologické ãi meta-teoretické inovace; i ty se vyskytly jiÏ dfiíve (Teo a Febbrarová, 2002). Kruger (2002) pfiedhazuje Gergenovi a postmodernistÛm podobnost s Dada (umûleck˘m hnutím z obdo-

bí první svûtové války) a jako argument proti konstrukcionismu vytahuje i SokalÛv text publikovan˘ v Social Texts v roce 1996. (·lo o velmi promy‰lenou parodii na nesrozumitelné postmoderní texty publikované v humanitních vûdách, parodii napsanou fyzikem zámûrnû jako blábol, pfiesnûji jako perzifláÏní mystifikace; text byl – údajnû i k Sokalovu pfiekvapení – pfiijat a publikován, aã mu nemohl nikdo rozumût; více: Peregrin, 2003). Proti Gergenem formulovanému nebezpeãí („psychologie je v nebezpeãí izolacionismu, pokud se nepromûní v duchu postmoderních promûn a v souladu se zmûnami spoleãensk˘mi“) artikuluje Kruger jiné nebezpeãí – nebezpeãn˘ stav psychologie, do nûhoÏ tuto disciplínu vhánûjí Gergen a dal‰í: „Vypukly tu tfienice mezi jednotliv˘mi frakcemi a vymotat se z tohoto zpáteãnického bloudûní mÛÏe trvat léta. Navíc je nebezpeãí, Ïe tyto dojemnû shovívavé my‰lenkové experimenty mají dost ne‰Èastn˘ vliv na vefiejnost.“ I Kruger souhlasí s tím, Ïe psychologové musejí smûfiovat od izolacionismu k porozumûní, podle nûj ov‰em zrovna postmoderní my‰lenkoví ekvilibristé dialog s vûdecky orientovan˘mi kolegy neusnadÀují, spí‰e naopak – a to pfiesto, Ïe po nûm volají. Friedman (2002) Gergenovi vyt˘ká, Ïe postmodernismus posiluje vûdní nihilismus. Podle Tea a Febbrarové (2002) je postmoderní diskurz uÏ nûkolik let za zenitem a Gergen se mu snaÏí vdechnout nov˘ Ïivot. Podle nich se pfiitom dopou‰tí nûkolika atribuãních chyb. Autofii zpochybÀují to, zda Gergenovy v˘hrady opravdu mífií vÛãi moderní psychologii, zda se net˘kají spí‰ jakési romantické a nezralé psychologie, její nûkdej‰í aliance s pfiírodními vûdami. Toto v‰e si vyÏaduje podrobnûj‰í socio-historické studium. Oproti Gergenovi, kter˘ formy útlaku ve spoleãnosti pfiednostnû lokalizuje do pouÏívaného jazyka, namítají, Ïe jazyk samozfiejmû mÛÏe b˘t diskriminaãní, ale stejnû v˘znamná je objektivní sociální realita (a tedy útlak opravdov˘, nejen slovní), kterou – podle nich – postmoderní myslitel není s to konceptualizovat. Ve stejném dvojãísle American Psychologist dostal vedle oponentÛ znovu prostor k vystoupení také Gergen. Rezolutnû popfiel, 61

60

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 62

Ïe by jeho postmoderní kritika psychologie chtûla likvidovat psychologické experimenty, testování hypotéz nebo kvantitativní v˘zkumná mûfiení. Jeho kritika mífií k povaze psychologie jakoÏto souãásti kulturní (tradiãní) scény ve spoleãnosti – k jejím základním hodnotám a pojetím. Gergen ve své obranû vyslovil závaÏnou my‰lenku: podle nûj psychologické koncepty nereflektují svût, ale pfiedstavují konstrukty a interpretace úãelovû vyvinuté psychology pro pochopení toho, co budí jejich pozornost. Diskuse, která se v soudobé kritické psychologii vede nad sociálním konstrukcionismem (dále rovnûÏ SK), se net˘ká pfiitom ani tak Gergena jako smûru samotného. Zatím nejlépe byl rozebrán v knize Sociálnû konstrukcionistická psychologie – kritická anal˘za její teorie a praxe, která vy‰la v roce 1999 a do níÏ její editofii Nightingale s Crombym pozvali napfiíklad Harrého, Parkera, Stainton Rogersovy nebo tfieba venezuelskou psycholoÏku Montenegrovou, ·panûla Pujola a dal‰í. JiÏ pfiedmluva a první kapitola sepsaná editory (první kapitola se jmenuje Co je ‰patného na sociálním konstrukcionismu?) je záÏitkem. Nightingale s Crombym vyt˘kají SK to, Ïe vlastnû jednotlivce redukuje (!) pouze na sociální, kulturnûhistorické a jazykové procesy a Ïe nedokáÏe fiadu dal‰ích rozmûrÛ ãlovûka, fiadu jeho evidentních problémÛ vÛbec uchopit. Ve svém redukcionismu se SK dostal do slepé uliãky. Jeho síla byla a zÛstává v kritice obrácené nazpût (mífiící na tradiãní empirické postuláty), tato síla v‰ak zároveÀ nevytváfií Ïádné vodítko pro dal‰í eventuální v˘voj SK vpfied. SK lze charakterizovat dvûma základními rysy: dÛrazem na jazyk a relativizováním témûfi v‰eho. Nightingale s Crombym vycházejí z toho, Ïe samotn˘ SK je konstruktem. Vyvinul se ze dvou zdrojÛ – z pafiíÏské foucaultovské tradice a z oxfordské tradice teorie fieãov˘ch aktÛ.3) Zfiejmé byly i dal‰í zdroje: etnometodologie, dekonstrukce… I editofii zmínûné knihy uznávají, Ïe slovy nûco zpÛsobujeme a Ïe slova vytváfiejí pfiíbûhy. Podle nich ov‰em také SK má jiÏ svÛj vlastní pfiíbûh. A jestliÏe se máme fiídit tezí, Ïe má b˘t dán prostor vyprávûní alternativních pfiíbûhÛ (ve vûdû, v oboru), pak nazrál ãas vyprávût také

jin˘ pfiíbûh, ne pouze tradovat a opakovat tradiãní SK. Tradiãní sociální konstrukcionismus – kdo by to byl fiekl, Ïe tak brzy se mu dostane tohoto atributu – je potfieba rekonstruovat. O dva a o tfii roky pozdûji nenajdeme v Gergenov˘ch pfiíspûvcích ov‰em ani slovo o „tradiãním“ SK nebo o potfiebû jeho rekonstruování. Kenneth Gergen a spolu s ním „tradiãní“ sociální konstrukcionisté se nevzdávají, dál se starají o pfiednosti a funkãnost SK. A proã také ne?

Poznámky 1) Tezi jsem zpochybnil jiÏ dfiíve (Vybíral, 2001a), viz rovnûÏ pfiedchozí kapitola. 2) Zastánci sociálního konstrukcionismu se brání na mnoha frontách a fiadou vynalézav˘ch argumentÛ a pfiíkladÛ v˘hradám, Ïe by snad tvrdili, Ïe sociálnû konstruovan˘ znamená „neskuteãn˘“. Sociální konstrukt je skuteãn˘, tfiebaÏe neexistuje v pfiírodû (neexistuje fyzikálnû, nezávisle na lidech). S. Fish v polemice s A. Sokalem pouÏil jako pfiíkladu existenci gólu ve fotbale. Ve fyzikálním svûtû „gól“ neexistuje, je to konstrukt. Pfiesto je gól skuteãn˘ – aÈ jako pravidlo, nebo kdyÏ ve hfie padne (viz Peregrin, 2003, s. 48–49). 3) Nightingale s Crombym se zde (1999, s. 3) odvolávají na dûlení Danzingerovo, kter˘ sociální konstrukcionismus dûlil na „temn˘“ a „svûtl˘“. Ten první má své kofieny v díle Foucaultovû, druh˘ u Austina (a také u Wittgensteina a dal‰ích, kdo zkoumali jazyk, tzv. fieãové hry a fieãové akty).

63 62

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 64

Malá poznámka o kritice Mnozí z Gergenov˘ch oponentÛ, jejichÏ nûkteré námitky jsou uvedeny v pfiedchozí kapitole, se shodují v tom, Ïe Kenneth Gergen objevuje Ameriku a tluãe na otevfiené dvefie. Îe to, co kritizuje, jiÏ dávno neexistuje v jím kritizovaném stavu a Ïe psychologie je mnohem pluralitnûj‰í, neÏ by se zdálo z Gergenovy dichotomie, podle níÏ je na jedné stranû modernisticky empirická psychologie – a na druhé stranû postmoderní dialogická psychologie. Zakladatel moderní psychologie William James zformuloval pozoruhodn˘ názor jiÏ v roce 1906 pfii jedné ze sv˘ch pfiedná‰ek na newyorské Kolumbijské univerzitû (kniÏnû 1907): „Co fiekneme o realitû (...), závisí na na‰em úhlu pohledu. Její Ïe je dané, ale její co závisí na kdo, tedy na nás. Jak vjemové, tak relaãní ãásti skuteãnosti jsou nûmé; neprozrazují o sobû vÛbec nic. Jsme to my, kdo za nû musí hovofiit…“ (James, 2003, s. 124) To, Ïe realita existuje, je nepochybné. Ale co to vlastnû posléze je – ono skuteãné, to záleÏí na nás. Jsme to my, kdo zastupujeme realitu, kdyÏ o ní hovofiíme, kdyÏ ji popisujeme druh˘m lidem. James to zformuloval následujícím pfiímûrem: „Vjem je spí‰e jako klient, kter˘ pfiedal svÛj pfiípad právníkovi a musí u soudu pasivnû naslouchat tomu, jak on uzná za vhodné tento pfiípad podat, aÈ uÏ zpÛsobem jemu pfiíjemn˘m nebo nikoli.“ (James, 2003, s. 124) DÛraz na subjektivitu psychologÛ i kritiãnost k psychologii jako oboru zde byly mnohem dfiíve. Zdravû ostraÏit˘ a analytick˘ rozum neãekal na to, aÏ se ustaví kritická psychologie. MoÏná nebudeme daleko od pravdy, kdyÏ pfiipustíme, Ïe kritiãnost je pfiítomna v psychologii jako souãást základÛ této disciplíny. Kritiãnost nevnesli do psychologie Gergen, Harré nebo Holzkamp, tito muÏové jen uãinili z kritiky téma a dominantu svého psaní. B˘t kritick˘ znamená navracet se k tomu, co bylo a je v základech oboru zdravé. ProtoÏe se psychologie více neÏ tfiiadvacet století vyvíjela uvnitfi filosofie, byli to rovnûÏ a velmi hlasitû filosofové, kdo vystupovali kriticky vÛãi její podobû a podstatû. Ani zde není kritiãnost téma-

tem teprve 20. století. Je to, jako kdybychom hledali poãátky kritické filosofie teprve u Wittgensteina nebo Derridy – kdyÏ zde byl pfiece jiÏ Kant; anebo jako kdybychom je hledali u Kanta, kdyÏ zde pfiece byli novoplatonici; anebo u Plótina, kdyÏ zde pfiece byl Platon kritick˘ vÛãi psychologii sofistÛ. Anebo na jiném pfiíkladû: na pfiíkladû medicíny, psychiatrie. Jako kdybychom datovali poãátky kritické psychiatrie aÏ Laingem, Foucaultem nebo Szaszem, kdyÏ zde pfiece byl Eugen Bleuler. Kritiãnost je souãástí dûjin lidského my‰lení o lidech a nástrojích jejich poznávání. Je souãástí toho, jak myslitelé prom˘‰leli proÏívání, jak reflektovali samotné konceptualizování, jak rozvaÏovali o lidsk˘ch vztazích, o vûdomí, zdraví a nemocech, o jazyce. Sv˘m zpÛsobem je kaÏdá nová vlna v˘zkumníkÛ kritická vÛãi vût‰inû sv˘ch pfiedchÛdcÛ, nacházejíc oporu v díle nûkoho, koho zpravidla bezprostfiední pfiedchÛdci opomíjeli nebo ostrakizovali. Bu‰ila tedy kritická psychologie více neÏ tfiicet let do otevfien˘ch dvefií? VÛbec ne. Spí‰e je tomu tak, Ïe dvefie na chvíli pootevfiené (vÏdy nûjakou knihou, dílem, nûkterou osobností) b˘vají zpravidla ti‰e a nenápadnû znovu a znovu zavírány. Tûmi, kter˘m vyhovuje uzavfien˘ a zjednodu‰en˘ prostor, jasnû vymezen˘, pfiehledn˘.

65 64

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 66

II Psychologie jinak

67

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 68

Dichotomie a protiklady: pseudoproblémy v psychologii?

Motto: „Takové my‰lení pfieje mentalitû buì – anebo, kde jedna kategorie vyluãuje svÛj údajn˘ protiklad. ¤ada kategorií je ale promûnlivá a otevfiená… Nezfiídka (…) nûjaká entita spadá do obou kategorií…“ (Fay, 2002, s. 285) „Krajním projevem principu nejmen‰ího úsilí jsou úsudky buì – anebo.“ (Allport, 1954) V tom, co víme, a také v tom, co nevíme, ale o ãem si myslíme, Ïe nûco víme, chceme mít pofiádek. Chceme mít své znalosti (i neznalosti) uspofiádané. Jedním z nejstar‰ích zpÛsobÛ, jak kategorizujeme, je vytváfiení opozitních dvojic, stavûní pojmÛ do protikladÛ.1) První systematická tfiídûní pocházejí od staroegyptsk˘ch uãencÛ anebo od náboÏensk˘ch uãencÛ persk˘ch. Na ostrov v Iónském mofii s nimi kdysi z Egypta pfiiplul Pythagoras ze Sámu (571–497 pfi. n. l.). Od tûch dob uvaÏujeme i v evropské tradici v protikladech… Pythagoras a jeho stoupenci jich stanovili deset základních. Mimochodem proto, Ïe chtûli doloÏit dokonalost ãísla 10 – kromû jiného i vyãerpávajícím souborem deseti základních „protikladÛ“. Jako první zkonstruovali dichotomické dûlení „kvality“ a poloÏili základy ke kvantifikování. Postupem ãasu se trochu pozapomnûlo (?) na to, co rovnûÏ zdÛrazÀovali: Ïe v‰echny základní protiklady tvofií vÏdy jednotu – harmonii. 69

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 70

Tab. 1: Deset základních protikladÛ u pythagorejcÛ

Omezené

Neomezené

Sudé

Liché

Jedno

Mnohé

Pravé

Levé

MuÏské

Îenské

Klid

Pohyb

Rovné

Kfiivé

Svûtlo

Tma

Dobré

Zlé

âtverec

Obdélník

V Platonovû dobû se zafixovala dichotomie mezi smyslovû vnímateln˘mi jevy a idejemi, resp. tzv. inteligibiliemi. Z desatera pythagorejcÛ pfievzali AthéÀané dualitní princip Jedno versus Mnohé a pov˘‰ili ho na nejvy‰‰í princip tfiídûní vÛbec. Formulovali ho také jako Jedno versus Neurãitá dvojice. Právû pÛsobení tûchto a podobn˘ch dualit vytváfií v mysli ideje. Jedno a Mnohé povaÏoval za centrální problém filosofie je‰tû zakladatel americké psychologie William James: „Chci tím fiíci, Ïe kdyÏ víte, jestli je ãlovûk zapfiisáhl˘ monista nebo pluralista, víte moÏná mnohem více o jeho ostatních názorech, neÏ kdyÏ mu dáte jakékoli jiné jméno. Vûfiit v jedno nebo mnohé znamená zastávat názor s nejvût‰ím poãtem dÛsledkÛ.“ (James, 2003, s. 74) Jin˘ pythagorejsk˘ dualismus Dobra a Zla vévodí dodnes ãásti filosofie. Dal‰í prastará dualita byla nazvána Bytí a Nebytí a jin˘m

archetypálním dualismem je protiklad ¤ádu a Chaosu. Prastar˘ pÛvod mají také posuzovací dichotomie jako: nedûlitelné–dûlitelné, totoÏné–jiné. Nûkteré dichotomie nemají v pravém slova smyslu posuzovací charakter. VÏdy ale vymezují, ohraniãují a polarizují v lidském my‰lení. Stavûjí prom˘‰lené „objekty“ proti sobû. Nûkdy vybízejí k identifikaci s jednou nebo s druhou stranou, polarizují v˘bûr nebo nás k v˘bûru jedné z variant doslova nutí. Stanou-li se z objektÛ lidé nebo jejich vlastnosti, má taková pfiíchylnost k buì – anebo za následek zjednodu‰en˘ závûr. Jak upozornil a rozebral Allport (1954), tento zpÛsob v˘bûru my‰lenkov˘ch závûrÛ a psychologick˘ch atributÛ a jejich pfiisuzování lidem, zpÛsob zaloÏen˘ na principu buì – anebo vnucuje na‰emu my‰lení logiku pouze dvou hodnot (twovalued logic). Pro posuzovatele jsou pak buì upovídanûj‰í muÏi, nebo jsou upovídanûj‰í Ïeny; buì je ten ãlovûk dobr˘, nebo je ‰patn˘. Allport trefnû upozornil na to, Ïe dospûlá mysl se pak chová podobnû jako dûti, které mají potfiebu zjednodu‰enû si tfiídit druhé lidi a objekty v okolním svûtû na hodné a zlé. V˘vojovû vzato v pfiípadû polarizování a pfiiklánûní se k buì – anebo v nás pfieÏívá nedozrál˘ infantilismus uvaÏování z dûtství. Málokter˘ odborník na posuzování lidí si to pfiipustí. Pfiitom nejrÛznûji racionalizovaná obhajování logiky „dvou cest“ ãi pouh˘ch dvou moÏností (a nucení druh˘ch k v˘bûru jednoho ze dvou) neodmyslitelnû patfií do argumentaãního slovníku manipulujících rétorÛ. Podle nich nejsou vûci svou povahou smí‰ené, takové a zároveÀ i jiné, nejsou události, ve kter˘ch dizonují jejich protichÛdné prvky, nejsou lidé, které lze posoudit ad hoc nebo podle toho, z jaké strany se na nû díváme. Mnohem jednodu‰‰í je polaritnû si rozdûlit svût – na hodné a na zlé. My‰lení, které si vypomáhá dichotomizováním, je ãasovû rychlej‰í a ekonomiãtûj‰í – ãlovûk nevynakládá tolik energie a úsilí k tomu, aby vyvodil ze situace závûr, nevûnuje se pochybnostem, nelu‰tí dvojznaãnosti. Má jasno, ãasto pfiedem. Takové my‰lení vypadá i uspofiádanûj‰í – a uspofiádanost jako kdyby vyvolávala dojem vût‰í pfiesnosti. 71

70

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 72

Zaãneme-li si v‰ímat, kde v‰ude se pfii popisování lidí, lidsk˘ch charakteristik, ale i pfii tfiídûní situací a obecnû vzato pfii uspofiádávání svûta pouÏívají polarity, nebudeme je ani staãit zaznamenávat. Zdá se, Ïe lidské my‰lení dospûl˘ch vãetnû odborníkÛ na my‰lení (tj. mnoha psychologÛ) je svou povahou opravdu dûtinsky reduktivní. Podle Rortyho (1998) vyvolává a udrÏuje potfiebu tradiãního dualismu tzv. esencialismus. Struãnû fieãeno, jde o víru v to, Ïe kromû fiádu vûdûní a poznávání a fiádu jazyka zde existují vûci samy o sobû – v fiádu bytí. Îe jakkoliv jeden popisující ãlovûk mÛÏe vûc popsat jinak neÏ druh˘ popisující, popisovaná vûc sama zÛstává táÏ. Rortyho odmítav˘ postoj vÛãi esencialismu ve filosofii byl rázn˘: Dualismy plodí pseudoproblémy, vedou k pseudov˘zkumÛm a jednou se stejnû zhroutí. Rortyho termín „privilegovan˘ kontext“ nás vede k lep‰ímu pochopení toho, co má filosof na mysli. Pfiedstavme si v psychologii v˘zkum operující s tím, zda je nûkdo introvert, nebo extravert. My‰lenka privilegovaného kontextu, v jehoÏ rámci se uvaÏuje o introvertech versus extravertech, vychází z upfiednostnûní urãitého souboru vztahÛ, z privilegování jen nûkter˘ch znakÛ, jen nûkter˘ch pfiesvûdãení o lidech, a z pfiedem vybran˘ch postojÛ k nim. Jiné vztahy jsou opomenuty. Proto otázka, zda introverti jsou/dûlají X a extraverti naopak Y, bude vÏdy jen „pseudoproblémem“ (z Rortyho pohledu). PÛjde vÏdy o problém ovlivnûn˘ jiÏ pfied-interpretací. Pfied-interpretace, pfied-pojatost, pre-konceptualizace, kategorizování uÏ v na‰em my‰lení – tyto procesy nemÛÏeme dost dobfie eliminovat, nemÛÏeme se jim vyh˘bat. Jsou pfiirozené. Jenom je potfieba zdÛrazÀovat v psychologii, co v ní zdÛrazÀoval Allport pfied pÛl stoletím – a co se zdÛrazÀuje nûkdy velmi málo nebo vÛbec: kategorie jakoÏto námi vytvofiené shluky pfiedstav, které mocnû ovlivÀují na‰e sm˘‰lení o lidech a které ovlivÀují to, jak se k lidem chováme, nûkdy vÛbec nemusejí odpovídat skuteãnosti! Allport (1954/2004) se zmínil napfiíklad o tom, Ïe jeho mysl má vytvofienu pevnou kategorii skfiítkÛ, byÈ Ïádní skfiítci neexistují. A podobnû je

to s abstraktními kategoriemi lidí – nemáme Ïádnou záruku, Ïe na‰e kategorie (napfiíklad introverti) odpovídají skuteãnosti. Îe to nejsou skfiítci... Ve hfie jsou navíc kulturní a etno-kulturní rozdíly, ne v‰ude na svûtû by pochopili na‰e konstruování rozdílu mezi introverty a extraverty. Ve hfie jsou samozfiejmû i rodinné a individuální rozdíly v ustavování (privilegování) toho, co je a co není extraverze ãi introverze (více napfi. Potter, Wetherelllová, 1987). Na tyto odli‰nosti vût‰inou psychologické teorie zaloÏené na dichotomiích neberou ohled. Gergen (2001) vyt˘ká psychologii, Ïe pozdním a nedÛsledn˘m anti-pozitivismem zaspala dobu – oproti jin˘m disciplínám (viz kapitola Gergeniáda proti tradiãní psychologii). Ve vûci „dualismÛ“ má pravdu. Ve filosofii bofiili fiecké dualismy v posledním pÛlstoletí nûktefií z nejvût‰ích myslitelÛ filosofického mainstreamu (Heidegger, Dewey, Davidson, Rorty). Ve srovnání s nimi opravdu dodnes nenacházíme v hlavním proudu psychologie v˘raznou frontu, jeÏ by vystoupila proti nekontextovému dichotomizování a statickému dualizování reality. V tomto smûru se psychologie stala zastaralej‰ím a ztuhlej‰ím oborem neÏ filosofie. A kdybychom mûli dát za pravdu Gergenovi – zamrzla ve svém v˘voji. Ve‰keré kategorizování, vytváfiení modelÛ, stanovování pfiíkladÛ, tfiídûní, konstruování protikladÛ, v‰echno toto ãinûní organizuje nበkognitivní systém a zároveÀ organizuje i na‰e vnímání, vyjadfiování, interpretování, pfiedpovídání a pfiedjímání – a mnohé na‰e skutky. (Podrobnû se tomu vûnuje následující rozsáhlá kapitola.) Systém zaloÏen˘ na kategorizaci, tfiídící my‰lenkov˘ systém je v nás zakotven kulturou, v˘ukou, náboÏensk˘mi i vûdeck˘mi dogmaty, dokonce i masmédii. Podle nûho posuzujeme a rozhodujeme se, zapamatováváme si, vûnujeme pozornost nûãemu a jinému ne. Je‰tû jednou shrÀme, Ïe: Tfiídûní zjednodu‰uje a organizuje v na‰í mysli pofiádek, pfiiãemÏ kaÏdá duální kategorie vede ãasto k neadekvátnû zjednodu‰enému my‰lení. Pfiehnaná zjednodu‰ení (oversimplifications) se pfiitom tváfií tak, Ïe nám objasÀují to, co se dûje lidem, s nimi, mezi nimi, Ïe dokonce vysvûtlují celé události. MÛÏe ale pfiehnané zjednodu‰ení 73

72

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 74

nûco vysvûtlit? Anebo formulujme otázku pfiesnûji: vysvûtluje vÛbec? Nevede vût‰inou spí‰e k redukci, zúÏení a po‰kození porozumûní? A tedy k umen‰ení na‰eho chápání lidí a jejich psychiky? ProtoÏe psychologie je plná tûchto „znaãn˘ch zjednodu‰ení“ a vlastnû by se dalo fiíci, Ïe na nich stojí, je na místû otázka, ãemu slouÏí psychologie jako obor. SlouÏí porozumûní? A slouÏí-li, slouÏí mu sv˘m repertoárem, sv˘mi nástroji dobfie? Problém dualit a konstruování opozit v psychologii si zasluhuje pozornost je‰tû z jednoho dÛvodu. Díky vytvofiené dichotomii snadno (a nûkdy zcela neoprávnûnû) dochází k iluzorním spodobám – vznikají pfiedstavy, Ïe koncepty na jedné stranû binárního rozdûlení jsou si podobnûj‰í, event. Ïe znamenají víceménû totéÏ. Podle Rortyho (1998) napfiíklad existuje pfiedstava, Ïe „vûdeck˘“ a „racionální“ je zhruba totéÏ. Parker zase upozornil na spodobu mezi pojmy „hloubka“ a „pravda“. Pojmy „hluboké“ a „pravdivé“ jsou pojímány jako sobû blízké, vzájemnû vyjadfiující cosi navzájem se podporujícího. Zná to kaÏd˘, kdo se pohyboval v psychoterapii: Vûty jako „To ‰lo do hloubky“, „Dostali jsme se spolu do hloubky“ navozují pfiedstavu, Ïe se psychoterapeut s druh˘m ãlovûkem pfiiblíÏili více k pravdû. „O tom, co je ,nejhlub‰í', se pfiedpokládá, Ïe je to to nejpravdivûj‰í, a nad tím, co ãlovûk hluboce proÏívá, cítíme, Ïe je to jak˘si druh vhledu, kter˘ bychom nemûli zpochybÀovat. Je to ov‰em jednosmûrná ulice.“ (Parker, 2003) Jako kdyby se pravda nemohla zjevovat na povrchu. Povrchní navozuje pfiedstavu nepravdivého. Jak Rorty, tak Parker nás upozorÀují, Ïe fiadu „teoretizací“ v jazyce a ve svém my‰lení reflektujeme nedostateãnû, neuvaÏujeme o nich, ale pfiitom z nich vycházíme. Dichotomizování kritick˘ch psychologÛ T˘m kritick˘ch psychologÛ kolem Iana Parkera se pokusil dekonstruovat zavedenou a pouÏívanou polaritu „akademici – praktici“. Jde o roz‰ífiené dûlení psychologÛ na psychology univerzitní, zab˘vající se v˘ukou, v˘zkumem, psaním knih a ãlánkÛ – a na psychology pracující v poradnách, ve zdravotnictví, v soukrom˘ch pra-

xích. Obdobná dûlení a stavûní dvou skupin lidí proti sobû vede ãasto k vyhraÀování se jednûch oproti druh˘m. Identifikujeme-li si skupinu, k níÏ patfiíme, identifikujeme zároveÀ skupinu (anebo více skupin), kterou tvofií „ti druzí“. Parker chtûl zámûrnû nabourat hranice, jeÏ jsou tímto polarizováním udrÏovány. Zkonstruováním nûkter˘ch hranic a polarit se navíc udrÏuje jakoby nadvláda nad druhou skupinou lidí, jako je tomu v pfiípadû polarizace na „profesionály a klienty“, na „v˘zkumníka a zkoumané osoby“, „zdravotníky a pacienty“ apod. (srov. Parker et al., 1995, s. 135–136). Gordo-López (2000) vidí mezi kritick˘mi psychology teoretiky, ktefií rozvíjejí ãím dál sofistikovanûj‰í kritiku stávající psychologické praxe (a také kritiku na‰í zpsychologizované kultury), a pak vidí ty, kter˘m jde pfiedev‰ím o to pracovat, ov‰em pracovat jinak, pracovat jako psychologové kriticky – aÈ jiÏ ve v˘zkumu, nebo v jin˘ch zamûstnáních. Autor tuto dualitu nijak nefixuje, jen upozorÀuje na to, co – asi nejen podle nûj – existuje jako ne‰var pfiíli‰ teoretizující kritické psychologie. Teoreticky zamûfiení kritiãtí psychologové mají sklon myslet si, Ïe jenom oni jsou majiteli toho správného poznání a vûdí i to, jak˘mi metodami by se mûlo postupovat. Praktiãtí psychologové podle nich své povolání vykonávají málo kriticky. Kritiãtí psychologové zproblematizovali i dûlení na „laické“ vûdomosti a vûdomosti „profesionální“ nebo konstrukci tak klíãové opozice, jakou je individuální/sociální. Toto uÏ je zpochybnûní samotn˘ch základÛ klasické psychologie. Nastal ãas pozornû prozkoumat v‰echny duální dimenze, s nimiÏ operuje psychologie jako se svého druhu skalpely, jimiÏ rozfiezává du‰i ãlovûka, myslíc si, Ïe tûmito operacemi poznává a léãí. Kolik z jejích nástrojÛ je jiÏ tup˘ch (resp. bylo tup˘ch odjakÏiva) a kolika z nich se v psychologii udrÏují jen pseudoproblémy? Kolik se jich pfieÏilo a v psychologii dnes jiÏ pouze pfiekáÏí?

75 74

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 76

Já jsem já, ne objekt

Poznámka

Kritick˘ pohled na psychologické typologie, pojmy a kategorie 1) Edwards (1997) ve shodû s Lakoffem a Johnsonem ãi Harveyem Sacksem vidí jako v˘razn˘ rys pfii kategorizování uspofiádávání kategorií do kontrastních párÛ, vysvûtlování kategorie pomocí (domnûle) opozitní kategorie, vytváfiení binárních pólÛ. Zmínûní autofii se zam˘‰leli nad tím, zda je tato tendence k binární organizaci na‰eho vnímání a my‰lení vbudována jiÏ do samotného jazyka nebo lidského pfiedjazykového vnímání, nebo zda jde spí‰e o rétorickou figuru, o to, jak ãlovûk o vûcech mluví, jak a ãím je charakterizuje. Mezi diskurzivními a konstrukcionistick˘mi psychology pfievaÏuje názor, Ïe v pfiípadû kontrastního strukturování objektÛ ve svûtû (ãasto do dvou protichÛdn˘ch tfiíd objektÛ) jde o samotné vytváfiení tûchto objektÛ. Tím, Ïe myslíme, tím, Ïe charakterizujeme a jiÏ vnímáme v kontrastech, tím vûci v pravém slova smyslu ustavujeme takov˘mi. Vytváfiení opozitních kategorií není rys na‰eho kognitivního „dodávání smyslu“, ale je to mocn˘ diskurzivní nástroj konstruování (si) svûta (srov. Edwards, 1997, s. 236–237).

Motto: „Kategorie samy nejsou niãím jin˘m neÏ my‰lenkov˘mi formami, které obsahují apriorní logickou mohutnost spojovat do jednoho vûdomí rozmanitost.“ (Kant, 1787/2001, s. 205) „ZdÛraznûní jist˘ch vlastností nutnû znamená utlumení nebo ukrytí jin˘ch a to se právû dûje, kdykoli nûco kategorizujeme.“ (Lakoff, Johnson, 1980/2002, s. 180) „Nálepkování jedince (…) pfiispívá k udrÏování problému.“ (Cecchin, 2004) Cílem této kapitoly je provést ãtenáfie moÏnostmi kritiky a rÛzn˘mi podobami zpochybÀování ustálen˘ch psychologick˘ch typologií. Text nechce ãtenáfie pfiesvûdãit, aby se typologizacím v psychologii vyh˘bal. Chce pouze kaÏdého pfiem˘‰livého ãlovûka dovést k tomu, Ïe zaãne b˘t ostraÏit˘ pfiinejmen‰ím nad nûkter˘mi kategorizacemi lidí. Základní otázku lze zformulovat takto: Co v na‰í mysli mohou zpÛsobit pfiedem urãené psychologické typy lidí? Prospívají tyto kategorie poznání ãlovûka? Nevedou k neoprávnûnému psychologickému redukcionismu, ke – toliko zdánlivû vûdecky ospravedlnitelnému – zjednodu‰ování obrazu ãlovûka?

77 76

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 78

Nûkolik kritick˘ch názorÛ na úvod • Pacient se má bránit, kdyÏ si ho terapeut zatfiiìuje. Humanistick˘ reformátor psychologie Abraham Maslow, jehoÏ jméno zná kaÏd˘ student psychologie, ale jen málokter˘ od nûj také nûco ãetl, napsal: „Zaãiatoãníci v terapii horliví r˘chlo lieãiÈ, bifºo‰i, ktorí sa spamäti nauãia pojmov˘ systém a potom chápu terapiu len ako rozdávanie pojmov (...), sú trieditelia, proti ktor˘m sa musia pacienti brániÈ. Sú to tí, ktorí ºahko a r˘chlo, azda uÏ pri prvom kontakte ãastujú ºudí tak˘mi v˘rokmi ako: ,Vy ste análny charakter‘, ,Vy sa iba snaÏíte v‰etk˘ch ovládaÈ‘. (...) Táto tendencia zatrieìovaÈ (namiesto pouÏívania konkrétneho, idiografického, na pacienta zameraného záÏitkového jazyka) sa temer isto zosilÀuje dokonca i u veºmi dobr˘ch terapeutov, keì sú chorí, unavení, prepracovaní, úzkostliví, keì nemajú voãi pacientovi úctu, keì sa o neho nezaujímajú, keì sa ponáhºajú atì.“ (Maslow, 1960/2001, s. 139) • Jsou odborníci, ktefií nenávidí diagnostické nálepky. Deborah Luepnitzová (2002) v pfiíbûhu, vûnovaném psychoterapii své pacientky Emily, pí‰e o kolegovi, kter˘ Emily v minulosti oznaãil za hraniãní osobnost. Terapeutka to glosuje tím, Ïe sama nemá ráda diagnostické nálepky a Ïe ze v‰ech, které nenávidí, ji nejvíce dûsí právû tato. • Psychologie dává vzniknout specificky psychologickému poznání, které uÏ nemusí b˘t poznáním lidí. Jedním z prvních, kdo ve 20. století upozornil na poku‰ení reifikovat ãlovûka (na tendenci vidût ãlovûka jako vûc, resp. jen jako urãit˘ objekt, se kter˘m odborník zachází a ke kterému se jako k objektu vztahuje), byl Viktor E. Frankl. Psychoterapie a psychologie mÛÏe pacienta dehumanizovat a pfiipravit ho o jeho specificky lidské kvality zejména tím, Ïe sama si redukuje pohled na ãlovûka. Jin˘mi slovy: to, co psychologie ontologicky „provádí“ s ãlovûkem,

kdyÏ ho popisuje a vykládá, je to, Ïe specificky lidské projikuje do psychologické roviny a dává vzniknout psychologick˘m fenoménÛm (Frankl, 1995). Psychologie vytváfií umûl˘ svût, intelektuální nadstavbu „nad Ïivotem“. Nabízí jin˘, umûl˘ diskurz, jin˘ jazyk (slova, která by bûÏnû k popisu a v˘kladu své lidské zku‰enosti ãlovûk nepouÏil). Psycholog svou projekcí do tohoto diskurzu vytváfií psychologickou ontologii nebo se v jiÏ hotové, nabízené ontologii pohybuje. • Jsou pacienti, ktefií nenávidí psychologick˘ slovník. Yalom (2001) popsal psychoterapeutickou práci s Paulou Westovou, která byla velmi citlivá na „oznaãkování“ lidské bytosti. Dokonce nemínila b˘t pro lékafie ani „pacientkou“, chtûla zÛstat ãlovûkem, kter˘ má rakovinu – Yalom to také respektoval: pí‰e, Ïe ji za pacientku nepokládal. (UÏ to samo o sobû je zajímavé: nepokládat nûkoho, koho léãím, za pacientku nebo za klientku. Znamená to opravdovou zmûnu v my‰lenkovém i emoãním nastavení k druhému ãlovûku. „Nepokládat nûkoho za“ je cosi hlub‰ího neÏ jen „nemluvit o nûkom jako o…“ Pokud se tedy Yalomovi skuteãnû podafiilo nepokládat Paulu za pacientku, jak si to ona pfiála, podafiilo se mu vztahovat se k ní celostnûji, lid‰tûji. Nutno pfiipomenout, Ïe Yalom praktikoval existenciální terapeutick˘ pfiístup k lidem.) Paula se zúãastnila lékafiského semináfie, na nûmÏ vystoupili specialisté onkologové. Po semináfii si pfii psychoterapeutickém sezení stûÏovala na odlid‰tûnost, s níÏ sly‰ela lékafie mluvit o sobû: „V‰ichni ti doktofii na semináfii jsou jako stroje, nelidské automaty. My pacienti, ktefií se pereme s rakovinou ãtyfiiadvacet hodin dennû – co pro nû znamenáme? Povím ti to: nejsme nic víc neÏ maladaptivní mechanismy zvládání.“ (Yalom, 2001, s. 39) „Nejsme ,strategie zvládání'. Jsme mnohem, mnohem víc neÏ to.“ (TamtéÏ, s. 41) Paula, Ïena s rakovinou, zufiila (a také plakala), kdyÏ jí do‰lo, jak si ji lékafii redukují na typ pacientky, jak v ní vidí jen instrumentální procesy zvládání a vyrovnávání se s nemocí apod. 79

78

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 80

• âlovûk redukovan˘ odborníkem na vûc to nemusí pfieÏít. Vyhranûn˘ étos v sobû nese citát, kter˘ do „Lékafiské péãe o du‰i“ zafiadil Frankl (objevil ho v roce 1962 zformulován W. I. Thompsonem): „Lidé nejsou objekty, které existují jako Ïidle nebo stoly; oni Ïijí, a jestliÏe zjistí, Ïe jejich Ïití je redukováno na pouhou existenci Ïidlí a stolÛ, páchají sebevraÏdy.“

Prolog V klinické psychologii, v psychiatrii, v dal‰ích medicínsk˘ch oborech, v psychologickém poradenství s dûtmi, ale i v poradenství manÏelském, firemním nebo pfii psychoterapii vystupují odborníci ãasto jako experti na rozpoznávání typÛ a osobnostních rysÛ a pfiidûlují druh˘m lidem diagnózy ãi jiné – metaforicky fieãeno – nálepky se slovním oznaãením. Nûktefií kliniãtí odborníci upozorÀují na negativa diagnóz dlouhá desetiletí (viz rekapitulace napfi. in: Parker, 1995). Jsou ov‰em v men‰inû. Yalom k tomu napsal: „V kaÏdodenní psychoterapii ménû váÏnû po‰kozen˘ch pacientÛ je diagnóza ãasto kontraproduktivní. Proã? Jedním z dÛvodÛ je, Ïe psychoterapie sestává z postupného procesu odhalování, pfii nûmÏ se terapeut pokou‰í pacienta poznat tak dokonale, jak je to jen moÏné. Diagnóza omezuje vidûní – sniÏuje schopnost navázat s druh˘m vztah ãlovûka s ãlovûkem. Jakmile stanovíme diagnózu, máme sklon na pacientovi v˘bûrovû pfiehlíÏet to, co nám do dané diagnózy nezapadá, a namísto toho vûnovat pfiíli‰ velkou pozornost drobn˘m znakÛm, které, jak se zdá, pÛvodní diagnózu potvrzují. Diagnóza mÛÏe navíc fungovat jako sebenaplÀující pfiedpovûì. Pfiistupovat k pacientovi jako k „hraniãnímu“ nebo „hysterickému“ mÛÏe poslouÏit stimulování a zachování právû tûchto rysÛ.“ (Yalom, 2003, s. 21–22) Nevyhnuteln˘ redukcionismus diagnostikování zdÛraznili napfi. autofii ãeské monografie Poruchy osobnosti (Pra‰ko et al., 2003),

kdyÏ k v˘ãtu specifick˘ch poruch osobnosti podle MKN-10 z roku 1992 pfiipojili rozsáhlou poznámku: „Jednotlivé diagnózy poruch osobnosti jsou diagnostické nálepky, které vznikly typizováním, hledáním urãit˘ch spoleãn˘ch rysÛ. V kaÏdé diagnostice jde o abstrakci, v níÏ jsou urãité podstatné vlastnosti osobnosti zdÛraznûny a jiné opomenuty. Ne proto, Ïe by nebyly podstatné, ale proto, Ïe nezapadají do konstelace typick˘ch vlastností, které k nûjakému úãelu sledujeme. Psychiatrické diagnózy pfiedstavují urãit˘ v˘bûr vlastností, které jsou maladaptivní. V kritériích nejsou Ïádné „pozitivní diagnózy“, které by upfiednostÀovaly dÛleÏité adaptivní rysy. Navíc i „negativní pojetí diagnózy“ je znaãnou redukcí. Ve skuteãnosti se takové ãisté typy vyskytují málo. Vût‰ina pacientÛ s poruchou osobnosti patfií k typÛm smí‰en˘m. V kontrastu proti diagnostickému typu nebo nálepce pojem individuality vyjadfiuje svéráznost a jedineãnost kaÏdého ãlovûka. Ta je dána svéráznou a vrozenou neuropsychickou v˘bavou (temperamentem) a jedineãnou Ïivotní zku‰eností, jeÏ formovala charakter. KaÏdá osobnost konkrétního pacienta je individualitou, tj. bytostí s jedineãn˘mi vlastnostmi. Diagnostikováním tedy vystihujeme jen nûco z rysÛ osobnosti, nikoliv v‰ak ãlovûka v jeho jedineãnosti a individuální rozmanitosti.“ (Pra‰ko et al., 2003, s. 19) Samotná nálepka, diagnóza, oznaãení ãlovûka nûk˘m (nebo lépe: oznaãení a v jistém slova smyslu nahrazení ãlovûka v danou chvíli za nûkoho jiného, dokonce spí‰ za nûco – napfiíklad za obraz o nemoci) nejenÏe ãasto není nápomocn˘m krokem pfii terapii, ale naopak mÛÏe psychoterapeutick˘, poradensk˘ i diagnostick˘ kontakt váÏnû po‰kodit. Pacient mÛÏe vycítit, Ïe byl odlid‰tûn za‰katulkováním. Dá se fiíci, Ïe je chybou zafiadit si druhého ãlovûka pfiíli‰ rychle, chybou, která mÛÏe po‰kodit vztah k nûmu, resp. vztah s ním. Tato chyba mÛÏe nepfiíznivû ovlivnit léãbu. Pfiitom uÏ v tradici té ãásti klasické psychiatrie, která nezapomínala zdÛrazÀovat lidskost, se na diagnostikování (a zatfiídûní) pohlíÏelo jako na nesnadn˘ proces hledání v rámci klinického vy‰etfiování a del‰ího pozorování, 81

80

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 82

na proces, kter˘ dokonce dlouho nemusí vést k jednoznaãnému urãení nemoci: „K diagnóze je potrebné dôkladné vy‰etrenie a dlhodobé pozorovanie psychického a somatického stavu pacienta. Odlí‰enie chronického iniciálneho ‰tádia schizofrénie od neurotick˘ch v˘vojov môÏe byÈ na dlhú dobu nemoÏné.“ (Bleuler, 1998, s. 292) Psychiatfii Eugen a Manfred Bleulerovi, vyhlá‰ení odborníci v oblasti léãby schizofrenie, apelovali na diagnostickou skromnost: „(…) v priebehu mnoh˘ch neuróz a psychopatií sa vyskytujú prechodne schizofréniu pripomínajúce symptómy (...), a to bez toho, Ïe by ìal‰í priebeh poukazoval na schizofréniu. Tu je namieste diagnostická skromnosÈ. Svedomit˘ lekár sa musí zvlá‰È vyvarovaÈ, aby nekriticky nehovoril o schizofrénii, keì sa nejedná o psychózu (...) nemôÏeme ºahkomyseºne opeãiatkovaÈ ºudí s charakterov˘mi ÈaÏkosÈami a jednotliv˘mi rysmi vzbudzujúcimi podozrenie na schizofréniu ako schizofrenikov a tak z nich urobiÈ v oãiach mnoh˘ch ºudí du‰evne chor˘ch.“ (Bleuler, 1998, s. 292) Nûktefií lékafii a psychologové se diagnóze a „etiketování“ snaÏí vyh˘bat. Podle odborníkÛ pfiistupujících k lidem „rogersovsky“ ãi „yalomovsky“ je moÏné vyhnout se diagnostikování i u jedincÛ s psychózou. Adamíková (2003, s. 210) postavila diagnostikování radikálnû do protikladu k terapeutovû empatii, kterou – podle autorky – „na klienta zamûfien˘ terapeut“ napomáhá zv˘‰it sebeúctu jedince s halucinacemi ãi bludy: „V prejavenej empatii sa nemôÏe vyskytnúÈ hodnotiaci prvok (ním je i diagnostikovanie). Iba nehodnotiaca a akceptujúca empatia vedie k zv˘‰eniu sebaúcty. Klient sa t˘mto spôsobom o sebe dozvedá, Ïe je v poriadku byÈ t˘m, ãím je. Neporozumenie klientov˘m záÏitkom ho naopak vedie e‰te k väã‰ej osamelosti.“ Vût‰ina lékafiÛ a psychologÛ ov‰em v setkání s nemocn˘m ãlovûkem vyuÏije „moci“ dané domnûlou pfievahou, kterou jim dává diagnóza. O skuteãné porozumûní ãlovûku jim nejde. BohuÏel. BohuÏel proto, Ïe – jak pí‰e Cecchin (in Jonesová, Asen, 2004, s. 11):

„Nálepkování jedince diagnózou (labelling) pfiispívá k existenci problému. Nûkdy mÛÏe diagnóza spustit kariéru ãlovûka jako chronického devianta, du‰evnû nemocného, zloãince a podobnû.“ O vnitfiních konfliktech, rozporupln˘ch reflexích a nemoÏnosti smífiit se s dehumanizovanou komunikací lékafiÛ, psychologÛ, zdravotních sester ãi o‰etfiovatelÛ vypovûdûla kniÏnû fiada „pacientÛ“ (Barto‰ová, 1995; Greenbergová, 1998). Modernû pojaté základní uãební úvody do psychoterapie, klinické psychologie a psychiatrie zaãaly zfietelnûji akcentovat nebezpeãí neÏádoucí stigmatizace jednotlivce (Bruchová, 1997; Ba‰tecká a Goldman, 2001; Rahn a Mahnkopfová, 2000 aj.). V roce 1960 Maslow poznamenal ve stati, jejíÏ slovensk˘ název zní „Odpor voãi zatrieìovaniu“: „Predpokladáme, Ïe (...) zdrojom ,odporu‘ v terapeutickej situácii môÏe byÈ zdravé znechutenie pacienta zo ‰katuºkovania ãi beÏného zatriedenia, t.j. z toho, Ïe mu je odobraté z jeho individuality, jedineãnosti, z jeho odli‰nosti od in˘ch, z jeho zvlá‰tnej identity.“ (Maslow, 2001, s. 137) Také v my‰lení odborníka, pokud „myslí ve ‰katulkách“, dochází ke zmûnû. Mnohé z dal‰ího pozorování, naslouchání a uvaÏování se pfiestane primárnû vztahovat ke konkrétní bytosti. Nûkdy expert skuteãnû uÏ ani neposlouchá, co mu druh˘ ãlovûk fiíká, protoÏe „má jasno“. Udûlal si své jasno – diagnóza vymezila a omezila jeho vidûní (viz Yalom v˘‰e). Obraz o ãlovûku je pfiizpÛsobován tak, aby potvrzoval diagnostickou kategorii a to, co je o ní známo. Atribuce zpravidla asociované s termínem kupfi. schizofrenie simplex nebo deprese nebo hraniãní porucha osobnosti dostávají pfiednost pfied konkrétními vlastnostmi Ïivého ãlovûka – pfied individuálním odvozováním charakteristik jeho situace, jeho pfiíbûhu. Generalizace zaloÏená na vyabstrahování urãit˘ch rysÛ a staticky uplatÀovaná na v‰echny podobné jedince mÛÏe umen‰ovat empatii i individuální validitu posouzení. Pfiístup spoléhající se na „zpravidla to tak je“ pfieváÏí nad poznáním „v jeho/její situaci tomu tak je“. (Pfiínosu diagnostikování se v této kapitole dotkneme také, a to v oddíle nazvaném „V˘hody typologií a zisk z kategorizování“.) 83

82

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 84

âást první 1. Koho poznáváme, vypomáháme-li si typologií? aneb Interpretujeme jiÏ interpretované Ustavování „typÛ lidí“ v humanitních vûdách je odvozeno z tfiídûní ve vûdách pfiírodních a zrcadlí vûdní, klasifikaãní ambice psychologie, sociologie a jin˘ch podobn˘ch disciplín. âinûní psychologÛ má pfiitom ze v‰ech humanitních vûd k pfiírodním vûdám natolik blízko, Ïe v historii psychologie, alespoÀ jak to vidí nûktefií autofii, „legitimita [psychologie] závisela na blízkosti k pfiírodním vûdám“ (Wallerstein et al., 1998, s. 35). Na druhou stranu se rozdíl mezi pfiírodními a humanitními vûdami natolik dot˘ká samotné vûdní podstaty, Ïe je pfiinejmen‰ím sporné, zda je moÏné si z pfiírodních vûd bez omezení vypÛjãovat nûco, co tam slouÏilo jin˘m úãelÛm. „Pfiírodní vûdy hledají zákony pro vysvûtlení tfiíd fenoménÛ,“ pfiipomíná Eco (2002, s. 419), zatímco psycholog má k ãlovûku pfiistupovat jako k „jedineãnému ãloveku, nie ako k ãlenovi triedy“ (Maslow, 2001, s. 140). I kdyÏ pfiipustíme, Ïe humanisticky – ãi prostû humánnû – vedená a prom˘‰lená psychoterapie, poradenství a jiná konkrétní práce s lidmi není jedin˘m ãinûním psychologÛ a Ïe pfii jiném svém ãinûní, napfiíklad pfii teoretickém systematizování nebo v rÛzn˘ch druzích v˘zkumu, mÛÏe psychologie tfiídy fenoménÛ i „tfiídy typÛ lidí“ potfiebovat, pfiesto i zde vyvstávají neodbytnû otázky: Proã, kdyÏ se má posléze psycholog na druhého ãlovûka dívat ne jako na „ãlena tfiídy“, kdyÏ se má od tohoto filtru odpoutat, proã se jeho obor tak usilovnû po staletí vûnuje sestavování rÛzn˘ch typologií? JestliÏe cílem psychologie je vyvíjet a nabízet pfiesnûj‰í „nástroje“ pro porozumûní konkrétnímu ãlovûku v jeho chování, proÏitcích a vztazích, proã tak zfietelnû vyãnívají z psychologie typové kategorizace, ignorující u konkrétního ãlovûka mnohé z toho, co nezapadá do „konstelace typick˘ch vlastností“ daného typu? V obou druzích vûd – pfiírodních a humanitních – existují zásadní rozdíly rovnûÏ v pÛvodu dat a faktÛ. Podle Eca (2002) pouze pfií-

rodní vûdec zachází v pravém slova smyslu s nezkreslen˘mi daty, kdeÏto kaÏd˘ humanitní vûdec jiÏ jen interpretuje to, co mu jazyk – symbolick˘ systém – nabízí jako interpretované. „Pfiírodní vûda (…) pracuje s údaji nezávisl˘mi na vlastním pozorování.“ I ona, jak Eco pfiipou‰tí, „pfiistupuje k údajÛm, které jsou jiÏ v˘sledkem vjemov˘ch interpretací, ale schválnû návyky a setrvaãnosti kaÏdodenního vnímání zpochybÀuje: abych tak fiekl, osvobozuje se od nich, staví se nad nû. (…) Kde vidí fyzik elektrické jevy, tam laik vidí stále jen blesk nebo vnímá v˘boj, kde vidí fyzik atomy a molekuly, tam laik zakou‰í nûjak˘ pocit.“ Pfiírodní vûdec tedy interpretuje údaje, event. údaje zbavuje laick˘ch názvÛ, interpretuje je jinak. „Naproti tomu humanitní vûdy jsou interpretace interpretací. Sv˘mi vysvûtlujícími modely (…) nahrazují oblast jevÛ, které jsou jiÏ v˘sledkem organizované praxe, aÈ uÏ fyzické ãi sociální, tudíÏ také nahrazují objekt pfiedchozí interpretace. (…) Jsou-li pfiírodní vûdy interpretace prvního stupnû, humanitní vûdy jsou interpretace druhého stupnû. (…) Humanitní badatel pracuje s v˘sledky pfiedchozích interpretací a není si nikdy jist, zda dal‰í interpretace, které si zvolil jako interpretanty studovan˘ch interpretací, jsou správné a dostaly se k nûmu nepokroucené.“ (Eco, 2002, s. 427–429) Tfiídûní jevÛ a klasifikování, jeÏ se tak dobfie hodí pro „interpretování prvního stupnû“ ve fyzice, se stává mnohde sporn˘m, svévoln˘m a libovoln˘m, tfiídí-li dále interpretující psycholog jiÏ jednou interpretované. Na této své (vûdní) cestû vedoucí ho do více a více sofistikovan˘ch krajin metajazyka se mÛÏe nepozorovanû vzdalovat lidské psychice ãi vztahÛm lidí. Tedy tomu, co chtûl dobfie roztfiídit. Mezi „zdrojov˘mi daty“ figuruje navíc v psychologii introspekce. Heinz Kohut (1977/1991, s. 42) napsal: „Teorie empirické vûdy jsou primárnû odvozeny z generalizací a abstrakcí, které se vztahují k údajÛm zji‰tûn˘m pozorováním. V psychoanal˘ze jsou odvozeny z údajÛ, získan˘ch introspekcí a empatií.“ 85

84

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 86

Pfiesto psychologie tfiídí a kategorizuje – po vzoru fyziky. Luepnitzová (1988, 2002) se na jednom místû své kritické procházky po rÛzn˘ch rodinnûterapeutick˘ch pfiístupech (u kter˘ch mj. kritizuje odlid‰tûn˘ jazyk) zmiÀuje o physics envy (tedy o závisti fyzice ve zjevné naráÏce na psychoanalytick˘ termín penis envy – závist penisu). Jako kdyby psychologové závidûli fyzikÛm jejich aÏ mechanicky zpfiehlednûn˘ a objasnûn˘ v˘klad svûta a napodobovali je – ve slovníku i kategorizování… Psychologie mapuje nepfiehledn˘ svût lidsk˘ch bytostí, vztahÛ a událostí. Je v zásadû svobodná v tom, jak jej naz˘vá. A tato svoboda umoÏÀuje psychologÛm tvofiit a propracovávat nejrÛznûj‰í taxonomie, zobecÀovat a induktivnû vytváfiet soustavy pojmÛ. Na jedné stranû introspektivní prÛzkum sama sebe a subjektivnû emoãní postoj ke zkoumanému, na druhé stranû dal‰í (rÛzné) úhly pohledu na totéÏ a na tytéÏ lidi a vztahy mezi nimi – to v‰e konstituuje psychologii jako otevfien˘ a neohraniãiteln˘ prostor. Zkoumáme obsahy tak niterné, jako je psychika, obsahy sice evidentnû jsoucí, ale tak nesnadno popsatelné, jako jsou vztahy mezi lidmi – a zkoumáme je rÛzn˘mi cestami. Psychologii charakterizuje to, Ïe zkoumající je v ní zároveÀ zkouman˘m. A i pokud pfiímo nezkoumá sám sebe, bere se jiÏ dlouho za nesporné, Ïe je sám souãástí toho, co zkoumá. Îe to, co pozoruje, pozoruje jako „podílející se sám na pozorovaném“ – minimálnû tím, na co je v pozorovaném zamûfien, jak on sám vidí svût apod. (viz SullivanÛv termín „participant observer“, kter˘ zdÛrazÀoval napfi. Szasz, 1960). Pfiesto psychologie nemohla a nemÛÏe vystihovat pouze a toliko to, co je individuální, ryzí a neopakovatelné (tuto ambici mají básníci a skuteãnû nûkterá poezie pfiedãí psychologii v prÛzkumu osobního svûta), a zdÛrazÀovat, Ïe kaÏd˘ popis a kaÏdé pozorování jsou kontaminované subjektivitou pozorujícího. JestliÏe si psychologie ãiní nároky b˘t vûdou, pak nároky vûdecké systematologie po ní vyÏadují, aby se vûnovala objektivizování a tfiídûní subjektivního. AÈ jsou oním subjektivním tfieba konstrukty, promûnlivé reprezentace nebo diskurzivní aktivity.

Tfiídûní lidí (podle temperamentu, podle rysÛ, schopností, dovedností a pfiedpokladÛ, podle stupnû morálního uvûdomûní apod.) má dlouhou tradici, nevidíme-li ho rovnou jako pilífi celé psychologie, a to nejen novodobé. Klasifikace, která je v˘sledkem tfiídícího pfiístupu, jako by „dokazovala“, Ïe její tvÛrce postupoval vûdeckou metodou.1) Vûdci mají rádi ve svém oboru pofiádek a pfiehled. Kter˘ vûdec by nemûl rád po ruce polotovary, pfiipravené k pfiedpovídání a priori i k objasÀování a posteriori? Jak jinak bychom vÛbec uspofiádávali svût? (A o tom, Ïe je potfieba to dûlat, nikdo nepochybuje.) „Vytváfiení ,symbolÛ‘ obecné platnosti, které vysvûtlují mnoho pfiípadÛ, celou tfiídu pfiípadÛ,“ je prvním aspektem vûdeckosti, fiíká Eco (2002, s. 426). Otázka v‰ak nemífií primárnû ke smyslu, oprávnûnosti ãi potfiebû takového ãinûní. Smysl, právo i potfieba zde jsou. Otázka mífií – zejména v psychologii – jinam. K odpovûdi: koho to vlastnû poznáváme, vypomáháme-li si pfii svém rozpoznávání ãlovûka psychologick˘mi typologiemi. Bylo by úlevné souhlasit s tím, co napsal Neubauer (2002, s. 5), a sice Ïe „‰katulkování se uÏ bohudíky nenosí“. Bylo by úlevné souhlasit s tím, co zformuloval Maslow jiÏ v roce 1960, totiÏ Ïe vidíme v‰eobecné odvracení se osvícen˘ch terapeutÛ od kraepelinovsk˘ch taxonomií (Maslow, 2001, s. 140). BohuÏel, pfii pohledu na souãasnou psychologii podobná prohlá‰ení neplatí. Naopak. ·katulky – odbornû fieãeno psychologické typy a kategorie – se v ní spí‰e rozmnoÏují. (âasto svévolnû, podepfieny autorov˘m úmyslem b˘t jazykovû originálním.) Klasické typy se tradují, jsou pfiejímány z jedné knihy do druhé, v hor‰ím pfiípadû se rozmûlÀují a trivializují, resp. stávají se podivnû strnul˘mi a víceménû nik˘m nezpochybÀovan˘mi. Proã tomu tak je? Proã, kdyÏ jinde se „‰katulky uÏ nenosí“, je psychologie stále líhní typÛ a truhláfiskou dílnou na v˘robu „pfiihrádek“? Proã se zde poliãky doslova rozmnoÏují? V duchu tradice je nabídka právû tûchto v˘robkÛ a v˘tvorÛ jednou z nejobvyklej‰ích ãinností psychologÛ. Jde o „rodinné zlato“ disciplíny.2) ProtoÏe v‰ak psychologie chce pfiispívat k poznávání lidí, nemÛÏeme se nezeptat: Mûlo tradiãní ustavování typologií – a má i dnes 87

86

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 88

nové a nové ustavování typÛ lidí – nûco spoleãného s poznáváním? Není tfieba psychologické typy lidí, tuto „sklizeÀ úrody“ lidského poznávání, pfiezkoumávat více neÏ co jiného? Kupfiíkladu ve svûtle moÏná pozapomenuté Popperovy kritiky (1960/2001), Ïe právû v psychologii se vûdûní odborníkÛ sestává více z dohadÛ a domnûnek, a je tudíÏ spí‰e doxa neÏli epistémé?3) Jak zní na‰ím u‰ím, Ïe psychologie je namnoze více dogmatická neÏ epistemologická, Ïe více nûco o své vÛli tvrdí, neÏ poznává? Na fiadû míst své knihy Toward psychology of being kritizuje Maslow ‰katulkování lidí z hlediska poznávajícího vnímání. UpozorÀuje mimo jiné, Ïe kategorizování druh˘ch se „nelegitímne vydáva za vnímanie“, zatímco ve skuteãnosti „poskytuje iba holé kosti záÏitku, predmet, ktor˘ vidíme iba v niektor˘ch jeho aspektoch, a to v˘berovo“ (2001, s. 97). Maslow shrnuje: „UÏ som opísal zatrieìovanie ako lacnú formu poznávania, t.j. v skutoãnosti je to forma nepoznávania. Je to r˘chle a ºahké zaradenie, ktorého zámerom je zbaviÈ sa úsilia potrebného pri opatrnej‰om, idiografickom vnímaní ãi myslení. UmiestiÈ ãloveka do nejakého systému si vyÏaduje menej energie, ako poznaÈ ho takého, ak˘ je. (...) Pri zatrieìovaní je zdôraznená kategória, do ktorej ãlovek patrí, ktorej je vzorkou, a nie ãlovek ako tak˘ – skôr ide o podobnosti neÏ o odli‰nosti. (...) zatrieìovanie vo v‰eobecnosti útoãí voãi zatrieìovanému ãloveku, pretoÏe popiera jeho individualitu a nekladie dôraz na jeho osobitosÈ, odli‰nosÈ, jedineãnú identitu. Túto vec objasÀuje známy v˘rok Williama Jamesa z roku 1902: Prvá vec, ktorú robí intelekt s objektom, je, Ïe ju triedi podºa nieãoho iného. Ale ak˘koºvek objekt, ktor˘ je pre nás nekoneãne dôleÏit˘ a prebúdza na‰e odovzdanie, vnímame, ako keby musel byÈ sui generis a jedineãn˘. Krab by sa moÏno rozhorãil, ak by nás poãul, ako ho len tak bez ospravedlnenia zatrieìujeme ako kôrovca, a tak sa ho zbavujeme. „Ja nie som len taká vec,“ povedal by, „ja som ja, ja sám.“ (2001, s. 137–138)

Vidíme, Ïe Maslow byl ve svém apelu na humánní reformování psychologie radikální: podle nûho v pravém slova smyslu takto nepoznáváme. Rozfiazovat lidi do ‰katulek je zpÛsob, jak je nepoznat. Jak se o nich nedozvûdût nic. Je to zpÛsob, pfii kterém z lidí dûláme kostlivce. 2. Poznávání kategoriální a fenomenologické KaÏd˘ typ je kategorií sui generis. Poznávání, jeÏ si kategoriemi (jakoÏto filtry ve vnímání a my‰lení, schématy a poliãkami v pamûti) pomáhá, naz˘váme „kategoriální“. Psychologové v ãele s Maslowem postavili proti kategoriálnímu poznávání lidí postup protikladn˘ – z principu nezatfiiìující a v kaÏdém ãlovûku objevující odli‰né já. Ve filosofii bylo anti-kategoriální poznávání nazváno fenomenologick˘m pfiístupem ke svûtu. Jak poznamenává Lyotard (2001, s. 15), kategoriální poznávání a porozumûní svûtu skrze ustavené kategorie je postupem, jehoÏ pÛvod je v evropské tradici pfiítomn˘ jiÏ u Aristotela: „Aristoteles pí‰e, Ïe bytí se dává vÏdy v rÛzn˘ch aspektech, jimiÏ jsou kategorie, a nikdy jako takové.“ MÛÏeme jen doplnit, Ïe Aristoteles zde v jistém smyslu jiÏ zavr‰uje tradici, jeÏ mu pfiedcházela, tradici existující ve starofieckém a staroegyptském my‰lení minimálnû od pyhagorejcÛ (viz pfiedchozí kapitola). Pfii takovém pfiístupu, namítá Lyotard, je ov‰em skuteãné bytí „stále odcizeno, stále skryto“. Jde o spor zastáncÛ dvou filosoficko-epistemologick˘ch pojetí. O dlouhovûk˘ spor dvou odli‰n˘ch v˘kladÛ, jak˘m zpÛsobem vÛbec mÛÏeme nûco poznat. Pfiístup, vycházející z pfiedvûdeckého pythagorejství, vedl k roz‰ífienému ustavování psychologick˘ch typÛ ve starofiímské dobû (u Cicera ãi Seneky) a posléze u v‰ech filosofÛ, ktefií ãástí svého díla byli v pravém slova smyslu i dobov˘mi psychology (za klasick˘ pfiíklad mÛÏe slouÏit ãást díla Spinozy). Rozmanité taxonomie vznikly pfiedev‰ím ve 20. století. Vyznaãují se vírou v to, Ïe právû pfiiloÏením kategorie ke konkrétnímu ãlovûku rozpoznáme podstatné aspekty jeho bytí. TfiebaÏe zastánci povût‰inou pfiipou‰tûli, Ïe „kon89

88

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 90

krétní Ïivá bytost nikdy není jen typem, je více (…), má také vlastnosti náleÏející jen jemu a tvofiící jeho individualitu“ (Kratina, 1942, s. 10), pfiesto obhajovali poznávací hodnotu typÛ: „Typologické pojmy slouÏí k lep‰ímu poznání a k dokonalej‰í charakteristice osobnosti.“ (Kratina, tamtéÏ) Z opaãn˘ch pozic, tedy z pozic fenomenologického pfiístupu, nám skuteãné hodnoty a charakteristiky bytí takov˘mto pfiístupem (tj. pfiikládáním pojmÛ) zÛstávají skryty nebo unikají. Jinou opozici vÛ-ãi aristotelismu, neÏli je fenomenologie, pfiedstavují sociálnûkonstrukcionistické premisy: jiÏ jsme se jim vûnovali jinde a v této kapitole se u nich je‰tû zastavíme. V rámci fenomenologické psychoterapie upozornil RÛÏiãka (2003) na to, Ïe bezprostfiední v˘povûì z úst pacientÛ a klientÛ je pfievádûna „do prefabrikovaného jazyka objektivistick˘ch, od ãlovûka odtaÏit˘ch teorií“. Systémové pfiístupy „sice vymyslely zajímavé a objevné pohledy na rodinu“, ale souãasnû se psycholog (terapeut) pfiestal na rodinu dívat jako na „vÏdy pÛvodní a jedineãnou“ a kaÏdou rodinu vidûl jako sv˘m zpÛsobem obdobn˘ systém. Kategoriální, v˘chodiskovû konceptuální, typologické a klasifikující pfiístupy objektivizujících teoretikÛ, ale i terapeutÛ nad jedineãn˘m lidsk˘m bytím jedince (nad jeho vztahy, rodinou) se v psychologii snaÏí jiÏ druhé století pfieklenout slabinu nepfiesnosti a nev˘stiÏnosti. To, co ãlovûku fiekneme o nûm – na‰imi vlastními slovy, není nikdy pfiesnû to, co on sám o sobû ví, co v sobû cítí. Mnoh˘ psycholog proto pfii popisu, porozumûní a vysvûtlování upfiednostní koncept pfied tápavou a improvizovanou fieãí, jeÏ by musela b˘t (snad?) pokaÏdé jiná – podle toho, komu by stanul tváfií v tváfi. NeboÈ vÏdy jde o jedineãnou lidskou bytost, v nûãem zvlá‰tní, odli‰nou a nezafiaditelnou, o bytost v pravém slova smyslu s jedinou zku‰eností. Je správné upfiednostnit koncept a vypomáhat si jím? Má psychologie nefenomenologicky pokraãovat nadále tím zpÛsobem, kter˘ si osvojila v hlubinách sv˘ch poãátkÛ u Aristotela a Cicera, zpÛsobem, kter˘ rozvinuli Spinoza, Freud a Jung, Cattell, Allport, Eysenck? A je‰tû jinak: Má to nûjaká rizika? A jaká?

Tyto otázky nás pfiivádûjí k teorii fieãov˘ch aktÛ. Jak známo, slova „dûlají vûci“. Slovy, kter˘mi popí‰eme druhému ãlovûku událost, jíÏ jsme byli svûdky – tedy slovy svého svûdectví – vytvofiíme v nûm jeho pfiedstavu o této události. Z toho, co mu fiekneme, si „udûlá obrázek“ jiÏ on sám. Pfietaví na‰e slova do sv˘ch obrazÛ o tom, co se jinde stalo. Nበfieãov˘ akt, tedy nበv˘bûr slov, na‰e akcentování a na‰e zdÛrazÀování se ov‰em spolupodepsaly na jeho pfiedstavách o nûãem, ãeho on svûdkem nebyl. Mezi líãením události ãi situace – a mezi popsáním a oznaãením druhého ãlovûka, na‰emu posluchaãi neznámého, je velká podobnost. I zde mÛÏeme sv˘mi slovy nûco zpÛsobit. MÛÏeme ovlivnit jeho vnímání pfiedem. Pfiifiazení k typu mÛÏe napomoci zkonstruovat specifick˘ „poznatek o ãlovûku“, kter˘ se uhnízdí v mysli budoucího posuzovatele, aniÏ dotyãného ãlovûka vidûl. Dokonce i kdyÏ mluvím s nûk˘m, o kom jsem si aÏ dosud nemyslel, Ïe je „typ ãlovûka ten ãi onen“: jakmile si to pomyslím, jakmile ho pfiifiadím k jistému „typu lidí“, ovlivním tím svoje my‰lení. Navíc: Vynesu-li svÛj posudek pfied ním (Ty jsi hypochondr), mohu ovlivnit jeho sebereflexe, sebe-vnímání. K jeho subjektivní znalosti, kterou má on o sobû samém, nabízím objektivizující a zobecÀující jazyk, kter˘m ho zafiazuji mezi druhé. V podstatû mu ubírám na specifiãnosti a pfiipravuji ho o své-bytnost. ¤íkám mu, Ïe Ïije jakousi spoleãnou bytnost, kterou se podobá druh˘m. Îe Ïije (chová se, proÏívá, je konfliktní) tak, jak se pí‰e v kapitolách knih ãi klinick˘ch manuálech – o hypochondrech. Nûkter˘m jedincÛm tento druh „poznání“ pfiinese úlevu. To kdyÏ jejich svébytnost byla pfiíli‰ tr˘znivá a matoucí, znejisÈovala je a sami se chtûli dozvûdût, Ïe to „není nic neobvyklého“, Ïe to „není poprvé“, Ïe to „má mnoho jin˘ch lidí“ apod. Sice jste krab Jifií Novák, ale také jste kor˘‰. ¤adû lidí opravdu pomÛÏe, dozvûdí-li se napfiíklad diagnózu sv˘ch potíÏí. Úleva spoãívá v tom, Ïe jejich potíÏím, rysÛm se dostane ubezpeãení toho, Ïe jsou, byly jiÏ nûk˘m poznány: odborníci se ve mnû vyznají, vûdí, co mi je, co ve mnû je, kdo jsem. Jinou jistotu pfiiná‰í vûdomí, Ïe patfiím k mnoha jin˘m, ktefií jsou na tom podobnû, Ïe ve svém (typickém) trápení nejsem sám. U jin˘ch lidí 91

90

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 92

se toto pfiifiazení ke druh˘m (k druhu, typu) bolestnû dotkne jejich identity. Nechtûjí b˘t vidûni jako druzí. Tvrzení v knihách, v˘sledky diagnostick˘ch vy‰etfiení mohou mít nûkdy závaÏn˘ a nepfiedvídateln˘ dopad. V jistém smyslu zde fieã jednoho ãlovûka má moc pfiedurãit a nûkdy osudovû ovlivnit my‰lení druhého ãlovûka. Nálepka se mÛÏe stát ortelem. Podle toho, jak odborníci o nûkom mluví, druzí lidé tohoto ãlovûka mohou zhodnotit a tfieba i odepsat. Psycholog – díky pfiisuzovanému expertství (jde o expertství, které mu propÛjãil vysoko‰kolsk˘ diplom a které mu pfiisuzuje vefiejnost i konkrétní ãlovûk hledající u nûj pomoc) – mÛÏe b˘t je‰tû mocnûj‰ím tvÛrcem, resp. legitimizátorem (= ospravedlÀovatelem) psychické reality utváfiející se v druhém ãlovûku. KaÏdému uÏivateli psychologického názvosloví se nabízí fiada rÛzn˘ch typologií lidí. UÏ samo vnímání druh˘ch lidí, jak upozornil Maslow, lze bezdûky podfiizovat nûkteré z hotov˘ch klasifikací. V jistém smyslu se vzdáme epistemologické svobody, ãímÏ se také zpravidla (rádi a s úlevou?) vyhneme epistemologické nejistotû a námaze. Pak je ov‰em nutné poãítat s tím, Ïe na‰e poznávání druh˘ch lidí se v podstatû vytrácí a Ïe je nahrazeno pomûfiováním a pfiikládáním ‰ablon. Stáváme se geodetem, kter˘ stanul na neznámém pozemku, má pfiedem daná mûfiítka a pozorovací pfiístroj, jasnû zakotven˘ ve v˘chozím bodû. Poznávání, které (snad) mohlo b˘t bezpfiedsudeãné (mohlo se obejít bez soudÛ pfiedem), které mohlo b˘t nekategorizující, je nahrazeno kvazipoznáním – nûãím, co bychom mohli spí‰e nazvat vyznáním se v druh˘ch lidech na podkladû pfiedem dan˘ch pojmov˘ch abstrakcí. Namísto roz-poznávání si geodet roz-tfiiìuje. V˘sledkem nejsou poznané lidské bytosti. V˘sledkem jsou roztfiídûní kor˘‰i. Lze to povaÏovat za nûco, co je normální a co je neoddûlitelnou souãástí toho, jak˘m zpÛsobem se dobíráme poznatkÛ a vûdomostí. Nicménû: kategorie je ãasto cizorodá pfiímûs v na‰em vztahování se k druh˘m. PfiipomeÀme Popperovy názory, zformulované roku 1960: • Îádné ãisté vûdûní bez cizorod˘ch pfiímûsí neexistuje.

• Jakékoli pozorování zahrnuje interpretaci pozorovaného ve svûtle na‰eho teoretického vûdûní. • âistû observaãní vûdûní, nezneãi‰tûné teorií, by bylo – pokud by vÛbec bylo moÏné – zcela neplodné a neuÏiteãné. (Více a pfiesnûji viz: Popper, 2001.) Od Maslowova optimismu jsme se pfiesunuli k popperovské skepsi: bez kategorií to nejde. Nejde „ãistû“ pozorovat, poznávat, vnímat, roz-poznávat. JiÏ pfii vnímání, pfii pozorování a poslechu druh˘ch interpretujeme, aÈ chceme ãi nechceme. Pfiesto: podívejme se, jak vypadají apriorní kategorizace vnímání, poznatkÛ a interpretací v psychologii. Pfiijmeme-li tezi, Ïe je na‰e posuzování druh˘ch zneãi‰tûno teorií, mûlo by nás zajímat, jakou teorií. MÛÏe b˘t jemná, nebo hrubá, pfiimûfiená, nebo zavádûjící. A také se ptejme po mífie. Nakolik se teorií vûdomû fiídíme? SnaÏíme se nab˘vat vûdûní i bez její pomoci? Má nás osvojená teorie ve své moci, nebo ji umíme odloÏit a podívat se na ãlovûka také jinak? 3. Typy lidí: extravert a introvert, schizoid, histrion… Motto: „(…) typové teorie osobnosti nejsou v souãasné dobû pfiíli‰ populární. Jsou pfiitaÏlivé svou jednoduchostí, ale nelze jimi postihnout sloÏitost a promûnlivost osobnosti ãlovûka. Pfiesto nûktefií psychologové volají po obrození typologického uvaÏování v teorii osobnosti…“ (Atkinsonová, 1995, s. 539) Typy lidí se zab˘val jiÏ Theofrastos z Eresu (372–287 pfi. n. l.), AristotelÛv následovník v ãele athénského lycea. Charakterizoval napfiíklad typ Lháfie, Nemravy, Lichotníka, Lakomce… Pfii probírce literatury, která se nabízí k poznávání lidí, zjistíme jednu pfiekvapivou podobnost. Mezi pracemi seriózními – tedy tûmi, které jsou za seriózní pokládány a patfií k tradiãním zdrojÛm 93

92

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 94

v˘uky psychologického poznání struktury osobnosti – a mezi kvazipsychologizujícím „odvarem“ z vûdy ãasto není v˘raznûj‰ího rozdílu pfiinejmen‰ím v tom smyslu, Ïe autofii z obou táborÛ své dal‰í „poznatky“ a konsekvence o lidech dedukují z typizovan˘ch charakteristik. V lexikálních trsech sociálních vûd se vyskytují typizace lidí jako zevloun, tulák, turista, hráã, kibic (typologie sociologa Baumana), drsoÀ, dÛvûfiivka, lidumil, zoufalka, stejskal (âern˘, 2000), parazit, tro‰kafi, napodobovatel, tajn˘ protivník (typologie takzvan˘ch beta pozic v teorii skupin), laxní typ, vybírav˘, tygr (typologie konkurentÛ). âasto je typ ãlovûka ustaven generalizováním jediného kritéria: ãlovûk pfieceÀující se – ãlovûk podceÀující se. V disciplínách jako sociologie nebo kulturní antropologie dojdou nûkdy autofii k tomu, Ïe jsou s to ustanovit jeden, dva typy lidí v celém národû, v celé kultufie. „V jistém smyslu napfiíklad v Americe existuje pouze jedin˘ typ muÏe s ,hrd˘m ãelem‘,“ napsal ve své práci Stigma Goffman. Stanoven˘ typ pak Goffmanovi umoÏnil dívat se na v‰echny muÏe z hlediska toho, zda se cítí dostateãnû splynutí s dobov˘mi „obecn˘mi hodnotami identity“, nebo naopak – zda sami sebe vidí v tom ãi onom smyslu jako ménûcenné, stigmatizované, deviantní. Typ muÏe s hrd˘m ãelem vypadal podle autora takto: „Je to mlad˘, Ïenat˘ mûstsk˘ bûloch ze Severu, je heterosexuální, otec, protestantského vyznání, má vysoko‰kolské vzdûlání a zamûstnání na pln˘ úvazek, má hezkou pleÈ, odpovídající váhu a v˘‰ku, a není to tak dlouho, co si pfiipsal k dobru nûjak˘ sportovní v˘kon. KaÏd˘ Ameriãan muÏského pohlaví má sklon hledût na svût z této perspektivy. (…) Kter˘koli muÏ, kterému se nepodafií splnit nûkterou z tûchto podmínek, se skoro jistû bude – alespoÀ chvílemi – cítit nehodn˘, neúpln˘ a ménûcenn˘…“ (Goffman, 2003, s. 147) Velmi hrubé typy, pod které spadají (nebo nespadají) tisíce ãi miliony konkrétních lidí, souvisejí i s laick˘m tfiídûním. Geertz (2000) se zmiÀuje o Javáncích, podle kter˘ch je nûkdo buì ndurung djawa (je‰tû ne Javánec), nebo sampun djawa (uÏ Javánec). V psychologii se za tradiãní typologie povaÏují nebo se dlouho povaÏovaly typologie temperamentová (známá jiÏ od Hippokrata:

sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik), Kraepelinova klinická, Pavlovova (umûleck˘, myslitelsk˘ typ atd.), Sheldonovy somatotypy, Jungova (introvert, extravert, intuitivní typ atd.), Sprangerova (ãlovûk teoretick˘, estetick˘ aj.), nûkolik Eysenckov˘ch typologií (neurolabilní, neurostabilní; pronáboÏensk˘, konzervativní atd.), anatomicko-psychologické typologie (Kretschmer), typologie podle skupinové pozice (Moreno, Schindler), typy interpersonálního chování (Leary), klasifikace podle stylu vÛdcovství, typologie podle kritéria konformity a rebelství, typologie podle zastávané OK-pozice v transakãní anal˘ze… Samostatnou kapitolou jsou typologie diagnostické v popisech poruch a nemocí. Mnohé z tûchto klasifikací se rozvíjejí v evropské kultufie od antiky. Typologické kategorizování je v psychologii i dnes nesmírnû roz‰ífiené a vydává se za nástroj psychologického poznávání lidí. âasto je samo zavedení kategorie osob sporné hned z nûkolika rÛzn˘ch dÛvodÛ. O nûkter˘ch se zmínili Potter a Wetherellová (1987), kdyÏ zpochybnili pouÏití bipolární kategorizace lidí na v˘raznû hostilní versus v˘raznû pozitivní. Poprvé jsem kritizoval typologie v Psychologii dnes (Vybíral, 2000b). Krátce pfied tím publikoval T. Novák typologii zeÈÛ.*) Vyjmenoval jedenáct typÛ: velitel rodiny, dikobrazí dvojãe, Polpot, bukan˘r, odstfielovaã, granát, protiva, projektant, domovník… V jiném ãísle pokraãoval t˘Ï autor dvanácti typy snach. „Typy“ v zábavním ãi zpola laickém pojetí odkazují na Ïivotní empirii. Literárnû jde o synekdochické metonymie. Autofii jimi ãasto chtûjí popularizovat odborné poznatky. Slabinou heuristick˘ch taxonomií je, Ïe nenapomáhají ani poznání, ani anal˘ze, ani vysvûtlení. Proã si nûktefií z nás vzájemnû „pfietûÏko padnou do noty“? ptal se Novák ve zmínûném ãlánku. A odpovídal: Pfiece spolu nemohou vyjít asketa a poÏivaãník, bohém a pedant, knihomol a praktik atd. Autor nenabídl vysvûtlení. Pouze tvrdil, Ïe jistí dva lidé jsou ne*)

Viz Novák, T. (2000). ZeÈ a rodinn˘ konflikt. Psychologie dnes 6 (6), s. 18–19.

95 94

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 96

kompatibilní typy – jako kdyby jiÏ toto byl dÛkaz sám o sobû. DÛkaz to v‰ak není. Ve skuteãnosti se podobní autofii pohybují v uzavfieném kruhu svévolného dedukování, jeÏ bylo dávno popsáno jako jeden z nejãastûj‰ích kognitivních omylÛ. V pokleslé „psychologii“ se ‰ífiení tûchto myln˘ch poznatkÛ stalo módním. Vdûãn˘m námûtem pro bujení typologií málo seriózních je existence dvou pohlaví, typy rÛzn˘ch Ïen a typy rÛzn˘ch muÏÛ, dedukování z pfiíslu‰nosti k profesi (nemluvû o dedukování z toho, v jakém jste se narodili znamení nebo jak˘m jste typem v tzv. enneagramu) apod. V broÏufie MuÏi kolem nás (Shapirová a Kassonová, vydalo Motto 1998) najdeme muÏe rozdûlené do tfiinácti kategorií: narcisista, rozpolcenec, rodinn˘ typ, typ vyh˘bající se závazkÛm, závislák, mocn˘ muÏ, sportovec = chlapák, workoholik, erotoman, hráã, kliìas, Ïenat˘ nevûrník a „ten prav˘“. To, co se zde nabízí, je pfiehled kvazitypÛ muÏÛ. Nálepka je zpravidla natolik v˘mluvná, Ïe dal‰í pasáÏ v kapitole jen obecnû ilustruje pfiedpokládané rysy daného typu. Nakonec necharakterizuje v pravém smyslu nikoho. V tomto smûru má nesrovnatelnû vy‰‰í charakterizaãní sílu beletrie neÏ poklesl˘ psychologick˘ text. Dostojevskij, Proust, Musil, Kafka, Malamud nebo tfieba Morrisonová, Sabato, Coetzee nabízejí ve sv˘ch románech a povídkách více psychologie neÏ kategorizující pfiíruãky a texty. Matt Ridley, evoluãní biolog a zoolog, posléze hlavnû sociobiolog, pouÏívá v knize âervená královna oznaãení pro nejvyvinutûj‰í primáty (tedy pro nás): pan a paní PrÛmûrní, pan BudiÏkniãemu, Královna krásy, perfekcionista apod. V doslovu ke knize Jan Zrzav˘ rozdûlil lidi, ktefií by rádi konkurovali druh˘m, na jestfiáby a holubice: „Existují dvû základní strategie,“ pí‰e Zrzav˘, „buì mÛÏete útoãit a bojovat, dokud nezvítûzíte, nebo…!“ Ale ony nikdy neexistují jenom dvû strategie, jenom dvû (byÈ bychom i mohli pfiipustit, Ïe základní) moÏnosti a jenom dva typy: typ A, nebo non-A. Buì pan BudiÏkniãemu, nebo pan Pfiece-jenk-nûãemu. Takové opozitní typy existují jedinû v pfiedstavách klasifikátorÛ. Typ ani kategorie reálnû neexistují. Jsou právû jen abstrakcemi: niãím více, niãím ménû.

Tab. 2: Pfiehled nûkolika roztfiídûní osobnostních rysÛ (faktorÛ)4) Autofii, akronymy

Z let

W. Reich; pozdûji A. Lowen

Kontext

Kritérium

Pfiíklady typÛ (rysÛ, ‰kál)

30./40. vegetoterapie, léta pozdûji bioenergetika

podle základních struktur obran

S. R. Hathaway, J. C. McKinley (MMPI) (MMPI-2) R. B. Cattell (16 P.F.)

1940– 1943, 1989

klinická diagnostika

podle vysok˘ch skórÛ na stanoven˘ch ‰kálách

schizoidní, orální, psychopatická, masochistická, rigidní (5 charakterov˘ch obrann˘ch struktur) depresivní, podezírav˘, ustaran˘ (psychastenick˘), nedostateãnû sociálnû pfiizpÛsobiv˘ (psychopat) a dal‰í

1947, 1966

podle základních faktorÛ osobnosti ustaven˘ch faktorovou anal˘zou

T. Leary (ICL)

1956– 1957

práce s AllportOdbertov˘m (1936) soupisem rysÛ získan˘m z pÛvodnû 18 000 angl. slov a posléze ze 4500 charakteristik, tzv. trait-names interpersonální diagnostika

D. Riesman

1961

politologick˘

W. T. Norman

1963

osobnostní

z hlediska tzv. spoleãenského charakteru hledání rysové redukce

podle chování ãlovûka ve vztahu k druhému

Teilhard 1965 de Chardin E. Shos1968 trom

teologick˘

„konzumace svûta“

zkoumání manipulace

podle manipulativních stylÛ

C. R. Cloninger

psychiatrick˘

dáno biosociální a neurobiologickou teorií osobnosti

dal‰í faktorová anal˘za

hledání koneãné rysové redukce

popularizaãní

podle fáze cyklu lidské ãinnosti

1986

R. R. 1987 McCrae, P. T. Costa (NEOPS) R. Robbins 1990

97 96

schizotymní/bezprostfiední, submisivní/dominantní, sklíãen˘/vesel˘, plach˘/smûl˘, dÛvûfiiv˘/podezírav˘, praktick˘/imaginativní, naivní/sofistikovan˘, sebejist˘/nejist˘, konzervativní/radikální, závisl˘ na skupinû/sobûstaãn˘ aj. osobnost: autokratická, narcistní, sadistická, podezfiívavá, masochistická, závislá, afiliativní a protektivní typ ãlovûka fiízen˘ tradicí, vnitfinû fiízen˘, vnûj‰kovû fiízen˘ ‰kály: introverze/extraverze, neurolabilita, interpersonální shoda, svûdomitost, kultura unaven˘ (pesimista),svûták (poÏitkáfi), nad‰enec (optimista) diktátor, slaboch, spekulativní, liána, surovec, pfiíjemn˘ chlapík, soudce, ochránce, vlastnické chování histrionská osobnost (nízké vyh˘bání se trestu, vysoká závislost na odmûnû, vysoké laãnûní po nov˘ch stimulech), obsesivní osobnost atd. neuroticismus, extraverze, otevfienost vÛãi zku‰enosti, pfiívûtivost a svûdomitost snílek, tvÛrce, komunikátor, inspirátor, stabilizátor, realizátor

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 98

Pfii kritickém rozboru rysov˘ch teorií zákonitû narazíme na statiãnost a rovnûÏ atemporalitu. Jako kdyby se rysy nemûnily v prÛbûhu Ïivota. Dále na vytrÏenost z kontextu a na monadiãnost tûchto modelÛ osobnosti. Profesor psychologie z Rutgersovy univerzity Lawrence A. Pervin (1994) podrobil kritice model Big Five (NEOPS), kter˘ se stal oblíben˘m rysov˘m konceptem od devadesát˘ch let 20. století. Podle Pervina je nezral˘ a potenciálnû nebezpeãn˘ (podobnû jako modely pfied ním): není moÏné pfiistoupit na to, Ïe model kombinující pouze pût rysÛ pouÏívá fiada psychologÛ za schéma dostateãné pro vystiÏení základní struktury osobnosti. To je buì utopická iluze, nebo neopodstatnûná redukce. V jiné publikaci zkritizoval Pervin (2001) rysové teorie z hlediska systémového (holistického) pojetí osobnosti. Zní pfiesvûdãivû, Ïe jiÏ v konfrontaci s Lewinovou dynamickou teorií osobnosti (podle ní v ãlovûku hrají rozhodující roli ne setrvalé rysy, ale energie, tenze, potfieba, valence k nûãemu a konflikty sil) se jednotlivec nahlíÏen˘ modelem rysov˘ch typÛ jeví jako pfiímoãafie determinovaná Tolmanova krysa, se kterou se dá zvenãí manipulovat. Pervin zastává multideterminismus lidské osobnosti a drÏí se i dal‰ích dvou obecn˘ch znakÛ systémové teorie (ekvifinality a ekvipotenciality). Stoupenci rysov˘ch teorií, pfiesvûdãení o tom, Ïe základní kombinace rysÛ urãují typ, vÏdy mohou namítnout a také namítají, Ïe rys není totéÏ co typ. A také, Ïe „ãist˘ typ“ samozfiejmû neexistuje. Tak napfiíklad Lowen, pracující diagnosticky s pûticí charakterov˘ch struktur, které zavedl a podrobnû popsal Wilhelm Reich, napsal: „Musím upozornit na to, Ïe se (…) nejedná o tfiídûní lidí, ale obrann˘ch postojÛ. Vûda si je vûdoma toho, Ïe Ïádné individuum není ãist˘m, nefal‰ovan˘m typem a Ïe se v lidech na‰eho kulturního prostfiedí spojují v jejich osobnosti v urãité mífie rÛzné obranné vzory. (…) KaÏd˘ ãlovûk má specifickou vitalitu (…) neexistují dva lidé, ktefií by se shodovali ve vitalitû i v obranném vzorci.“ (Lowen, 2002, s. 123–124) Zdají se to b˘t osvícená a dostateãnû obezfietná slova. Ov‰em hned v následující vûtû uãiní Lowen pfiíznaãnou otoãku a prohlásí:

„Pfiesto musíme mluvit o typech, abychom se mohli lépe domluvit a rozumût si. Jsou to: schizoidní, orální, psychopatick˘, masochistick˘ a rigidní (popfi. tuh˘).“ (Podobnou obrátku jsme vidûli uÏ u Kratiny v roce 1942 – viz v˘‰e). Proã musíme? Skuteãnû bychom se bez zavedení typÛ nedomluvili a nerozumûli si? Lowen navíc ve velké ãásti své knihy Bioenergetika nemluví uÏ ani o „typu schizoidním“, ale rovnou o schizoidovi, uÏ nemluví o „typu masochistickém“, ale rovnou o masochistovi apod. Minimálnû tedy ãiní to, Ïe vzorec generalizuje na oznaãení celého ãlovûka. ShrÀme si zásadní a nejãastûj‰í pro-typové argumenty. UÏívání typÛ je obhajováno s tím, Ïe slouÏí: – k lep‰ímu pochopení a lep‰í charakteristice ãlovûka (Kratina), – k lep‰í domluvû odborníkÛ a rozumûní si (Lowen). Napadnout se dají oba pfiedpoklady. Jsou vágní a nepfiesvûdãivû axiomatické. MÛÏeme se totiÏ ihned ptát: Na ãem se zakládá lep‰í a na ãem naopak hor‰í pochopení ãlovûka? Kdy se odborníci domluví lépe a kdy hÛfie? Je opravdu dorozumívání se jazykem typologií prospû‰né popisovanému ãlovûku? SlouÏí ku prospûchu komunitû odborníkÛ? Nad Lowenov˘m systémem, ale také nad klasifikací zabudovanou napfiíklad do MMPI ãi nad modelem Cloningerov˘m musíme vyslovit je‰tû jednu váÏnou v˘hradu. Je to v˘hrada k pouÏívání tûchto typÛ (masochista, psychopat, histrion, obsedant) mimo rámec popisu patogeneze. Pfiejímají-li nekliniãtí uÏivatelé jazyk typÛ, pÛvodnû psychiatrick˘, k charakterizování a tfiídûní zdrav˘ch lidí (a tedy mimo rámec du‰evních poruch a poruch chování), dochází k neadekvátní patogenizaci lidsk˘ch projevÛ, proÏitkÛ a vztahÛ. Do neklinického prostfiedí se v posledním období roz‰ífiila napfiíklad Cloningerova typologie osobnostních rysÛ. Sv˘m pÛvodem je medicínsko-psychologická, pfiesnûji: byla odvozena z neurobiologického základu chování (kaÏdého) dítûte a psychologicky vztaÏena ke vrozen˘m vzorcÛm odpovûdí dítûte na stimuly. Vrozenou je kupfi. inklinace vyh˘bat se stimulÛm zpÛsobujícím bolest a vyvolávajícím averzi. Na typologii je vidût nûkoliker˘ pÛvod a determi99

98

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 100

nismus, sám autor ho pfiiznává a netají se jím. JakoÏto lékafi prozkoumával Cloninger korelaci tfií základních (psychologick˘ch) tendencí s aktivitou organismu na úrovni neurotransmiterÛ (viz tab. 3).Vrozené tendence v lidském chování navíc usouvztaÏnil k psychiatrick˘m diagnózám. Ne nepodstatn˘m rámcem autorovy typologie je socio-biologické uvaÏování. Tab. 3: Rysy z Cloningerovy typologie a jejich korelace Organismus a patologie

Dopaminová Serotoninová Noradrenalinová Histrionská Obsedantní aktivita aktivita aktivita osobnost osobnost

Psychologické tendence Vyhledávání nov˘ch stimulÛ Vyh˘bání se trestu, hrozbû, pfiekáÏkám, újmû, averzi

nízká

vysoké vysoká

Závislost na odmûnû

nízká

nízké

nízké

vysoké

vysoká

nízká

Odborníci z neklinick˘ch oblastí, z jin˘ch neÏ psychologick˘ch profesí a také laici si mnohdy neuvûdomují, Ïe pfiejímají posuzovací systémy, které vznikly pro tfiídûní nemocn˘ch. VymaÀování se koncepcí z pÛvodního kontextu je sice pochopitelné, av‰ak pfiejímající uÏivatel by si mûl uvûdomit, Ïe víceménû normálního ãlovûka zbavuje civilních ‰atÛ a strojí ho do jednoho z nûkolika druhÛ nemocniãního obleãení. VraÈme se ke zmínûné kritice rysov˘ch teorií, jak ji pfiedstavil Pervin (2001). Autor popsal je‰tû jiné nebezpeãí kromû zmínûného opomíjení multipodmínûnosti ãi jin˘ch systémov˘ch hledisek pfii posuzování ãlovûka. V‰ímá si toho, jak zastánci rysov˘ch typologií vysvûtlují lidské chování a proÏívání. Napadnuteln˘m na redukcionismu typologÛ je to, Ïe vysvûtlují jev z vy‰‰í roviny abstrakce (psychologické, vztahové) termíny ãi konstrukty z niωí úrovnû

(napfiíklad biologické nebo neurologické)5). Mohlo by se zdát témûfi absurdním, Ïe by silnou introverzi psycholog vysvûtloval pÛsobením neurotransmiterÛ. Takové v˘klady ov‰em zdaleka nejsou absurdní. BohuÏel. Pervin pfiipomíná „vysvûtlování“ deprese nebo ADHD serotoninov˘mi pochody a tvrdí, Ïe podobná „kvaziobjasnûní“ neposkytují vysvûtlení vzniku v pravém slova smyslu, ale jsou epistemologickou a dokonce i ontologickou redukcí (srov. rovnûÏ Frankl, 1995, s. 35–37). Pokud osvûtlují vÛbec nûco, pak pouze v˘sek skuteãnosti. Volnû inspirováni Pervinem se mÛÏeme zeptat, co je „pfiíãinou“ silného záÏitku ãlovûka pfii poslechu hudební symfonie. Je moÏné fiíci, Ïe pfiíãinou zaplavení emocemi (v˘povûì: „Vytryskly mi slzy, ne‰lo to zastavit“) je to, co se dûlo ve ‰tûrbinách neuronov˘ch synapsí? Byl by to biologick˘ ãi neurologick˘ redukcionismus. Psychologovi mÛÏe pfiipadat nepatfiiãn˘ aÏ nedÛstojn˘. V jin˘ch situacích se ov‰em psychologové dopou‰tûjí téhoÏ, kdyÏ pfiíãiny, okolnosti a objasnûní lidského chování a proÏívání zredukují na rys jedince. Málokter˘ psycholog je ochoten si pfiiznat, Ïe vysvûtlovat podráÏdûné, impulzivní nebo zpomalené reakce pfii interpersonálních konfliktech v rodinû tím, jak˘ je onen ãlovûk typ, je stejnû nepfiijatelné jako objasÀovat ronûní slz pfii koncertu zv˘‰enou hladinou neuropfiena‰eãÛ. Je tfieba si pfiiznat, Ïe na rozdíl od neurologick˘ch, genetick˘ch, biologick˘ch, sociobiologick˘ch nebo kulturnû-antropologick˘ch redukcí, které postfiehneme relativnû snadno, si ãasté projevy psychologicky zjednodu‰ujícího usuzování nezfiídka neuvûdomujeme. Tradiãní zatfiiìující kategorií v sociologii a sociální psychologii je role. Ervin Goffman (1959/1999) vytvofiil typologie tzv. diskrepantních rolí. Jin˘mi slovy jde o typy pfievlekÛ, jeÏ ãlovûk volí podle povahy spoleãenství, do kterého chce vplynout – anebo také podle svého vlastního charakteru. Goffman uvádí roli konfidenta, volavky, venkovského balíka, nadhánûãe, podvodníka (kter˘ se vydává za jednoho z obecenstva), poslíãka ãi fale‰ného prostfiedníka (hraje to na obû strany). Dále tu jsou role sluÏebníka, specialisty (‰kolitele, experta) nebo role kolegy (dÛvûrníka, „staré 101

100

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 102

party“). Goffmana inspirovaly nejen divadlo, cirkus a herna, ale také politika, armádní prostfiedí, firemní svût a svût zloãineckého podsvûtí. Tedy prostfiedí, kde b˘vají role v podstatû známy a urãeny pfiedem, stejnû jako je pfiedem odhadnuteln˘ zpÛsob (standard) jejich naplÀování. âlovûku je pfiisouzeno „obsazení“: podobnû je tomu na rozpisu rolí visícím v divadelním zákulisí. Je pak na nûm, aby fingoval, Ïe je nûk˘m jin˘m, blufoval, vytváfiel fale‰né zdání, „jako by“ bylo v‰echno doopravdy. Platí to o ãí‰nicích, letu‰kách, pracovnicích u bankovních pfiepáÏek, platí to o prÛvodãím, realitním makléfii, dealerovi… NaplÀování role si pfiitom jedinec nevym˘‰lí zcela voluntaristicky sám, ale fiídí se jiÏ dan˘mi „normami hraní“. Goffman pí‰e se znatelnou distancí o „typech osob“, nepí‰e o lidech. S kategoriemi lidí se setkáme v fiadû „aplikovan˘ch psychologií“, napfiíklad v teoriích fiízení „lidsk˘ch zdrojÛ“. (Termín uvádím v uvozovkách proto, Ïe samo sousloví „lidské zdroje“ povaÏuji za zvûcÀující pojmenování). Literatura v této oblasti*) pouÏívá napfiíklad následujících oznaãení pro role jedince v t˘mu: Formovaã, Inovátor (nebo Inseminátor!), Dokonãovaã, Hledaã zdrojÛ, Pozorovatel… Z ãlovûka s dominantními pfiedpoklady a rysy se stává jednodu‰e Dominant, z ãlovûka zamûfieného prvofiadû na podfiízené Misionáfi, z jin˘ch lidí jsou rázem Byrokrati nebo tfieba Dezertéfii. V obdobn˘ch teoriích, jeÏ se zab˘vají pfiedpoklady pro vÛdcovství, mÛÏete b˘t za‰katulkováni jako Byznysman, Autokrat, Negativní, Pozitivní, Egocentrick˘, Kooperativní… V prostoru politiky mÛÏe b˘t ãlovûk vidûn jako Tradicionalista, Vizionáfi, Baron nebo Kouã, anebo také Moudr˘, Bezelstn˘, Neobratn˘ nebo pan Chytr˘. Nakonec i v˘robky mají v pokleslém marketingu své bizarní názvy, napfiíklad: dojná kráva…

*)

Viz Tyson, S., Jackson, T. (1997). Organizaãní chování. Praha: Grada.

Tab. 4: Typy manaÏerÛ6) Podle Lawrence M. Millera: Zjednodu‰ené vidûní

Typy podle Kostronû:

s ohledem na 7 v˘vojov˘ch

manaÏerov˘ch ãinností

s ohledem na kompetence

stadií

(Miller)

Prorok (vizionáfi)

Tvofií projekt

Puntiãkáfi

Barbar (dobyvatel)

Má dostat firmu na trh

Lajdák

Budovatel

Podporuje novátory a t˘my

Dobr˘ hospodáfi

Synergista

UdrÏuje v chodu, sjednocuje

Rezerva

Administrátor

UpevÀuje strukturu

Autoritáfi

Byrokrat

Trestá a vyhání nové proroky

Slaboch

Aristokrat

Má odstup

Obûtní beránek ManaÏer

Student konãící studium psychologie pí‰e o „externálovi“ – o jedinci pfiesvûdãeném o „vnûj‰í“ kontrole – a o „internálovi“ – jedinci pfiesvûdãeném o „vnitfiní“ kontrole. KdyÏ autor komentuje schéma, které pouÏívá typologická oznaãení rezerva nebo manaÏer, pí‰e o nûm takto: „Rozdíl mezi typem rezerva a typem manaÏer je dán velikostí organizace. âím je manaÏer blíÏe stfiedu schématu, tím více je rezervou a nevyuÏit˘m potenciálem.“ Jazyk se mûní na technick˘ popis. Proã ne – vÏdyÈ zacházíme se schématy a popis schématu slouÏí k porozumûní modelování. Mnohá oznaãení lidsk˘ch bytostí, která se na tomto poli pouÏívají, mohou b˘t degradující. Napfiíklad oznaãení odvozené ze sociometrické pozice: „izolát“. JestliÏe takového termínu pouÏije psycholog – a to aÈ pfii práci teoretické (na pfiedná‰ce) nebo praktické (pfii diagnostice, terapii) – není snad oprávnûné fiíci, Ïe se dopou‰tí dehumanizace ãlovûka? Termínu „izolát“ pouÏila psycholoÏka pro vyznaãení pozice Ïáka ve tfiídû, „kter˘ není volen ani odmítán a sám rovnûÏ nevolí, skupina ho ignoruje“.7) MÛÏeme namítnout, Ïe nazvání typové pozice, kterou dítû zaujímá nebo která je mu skupinou pfiidûlena, je‰tû neznamená oznaãení tohoto dítûte. Nicménû pfii pouÏívání slov jemná diference mizí a slovem je záhy oznaãeno celé dítû, skrze slovo je celé takto vnímáno, slovem je degradováno. Názvy jako pan Hloup˘, domi103

102

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 104

nant, deprivant, externál nebo izolát dûlají jediné – poníÏí ãlovûka, kterému jsou „pfii‰ity“. V sociologii tomu mÛÏe b˘t podobnû kupfi. s oznaãením typu úfiedníka: kariérista, konzervativec, horlivec… Redukce do jediné vlastnosti a zgeneralizování jediného rysu na identifikaci ãlovûka mÛÏe b˘t pro tohoto ãlovûka poniÏující. 4. Vyjde pfiedpovûì? NaplÀování pfiedpovûdi se fiídí pfiedpovûdí aneb Vytváfiení Homo psychologicus V prologu této kapitoly, v citaci pfievzaté z knihy Irvina Yaloma, zaznûl termín „sebenaplÀující pfiedpovûì“. Nemusí jít nutnû o prognózu, zformulovan˘ v˘hled ãi vysloven˘ odhad, ale jen o posouzení stávající situace, o její oznaãení a charakterizování. Nûkterá tato prohlá‰ení (o lidech, o budoucnosti) jako by vedla ãlovûka k tomu, Ïe dûlá v‰e proto, aby je naplnil (potvrdil). Jako by v˘rok sám spustil v na‰í psychice naplÀování tohoto v˘roku. Identifikace ãlovûka s typem („já jsem cholerik“) mÛÏe na principu sebenaplÀujícího posouzení druh˘mi lidmi opravdu vést k typickému chování (viz v úvodu kapitoly rovnûÏ slova Cecchinova) a/nebo k vnitfiní konformizaci s obvykl˘mi, pfievládajícími atribucemi. Jakkoliv jsou typologie ve skuteãnosti jen jazykové znaky, mohou se stát, jak uÏ jsme naznaãili v˘‰e, performativy (tj. slovními v˘roky, které nûco zpÛsobují, mohou nûco zmûnit). Pfiisouzení, natoÏ pfiijetí typové pfiíslu‰nosti mÛÏe produkovat a udrÏovat pohled druh˘ch lidí na jedince jako na typ („on je typick˘ cholerik“), resp. pohled na sebe sama („já jsem typick˘ cholerik“). Toto udrÏování (udrÏování zvenãí, udrÏování zevnitfi) ãasto funguje na zmínûném principu sebenaplÀující se pfiedpovûdi. Psychologick˘ typ má zpravidla pfiedstavovat jist˘ standard chování. Proto vytváfiení kategorií pro tfiídûní lidí do typÛ mÛÏeme vidût jako standardizaci. PfiipomeÀme si, co o standardizaci napsal sociolog Disman (2002, s. 131): „Nespornû standardizace, stejnû jako kaÏdá jiná redukce informací, reprezentuje pováÏlivou ztrátu informací: bohat˘, Ïivotapln˘, mnohotvárn˘ a mnohodimenzionální charakter skuteãného

svûta je promûnûn do krajnû zjednodu‰eného schématu nûkolika málo promûnn˘ch a do velice omezeného poãtu kategorií.“ K ãemu dojde, kdyÏ lidé pfii dorozumívání a pfii odkazování k „realitû“ zaãnou uÏívat kategorií (= redukcí)? Konverzací napfiíklad o tch˘ních, pfiesnûji: typickou a postupnû zfiejmû dosti stereotypní konverzací (jako kdyby tch˘nû byla typ sui generis) je vytváfiena a konzervována realita, tvrdí Berger s Luckmannem: „Jazyk objektivizuje svût a pfietváfií neustále plynoucí zku‰enost do soudrÏného fiádu. Pfii budování tohoto fiádu jazyk zreálÀuje urãit˘ svût, a to ve dvojím smyslu – uvûdomuje si ho a zároveÀ ho vytváfií.“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 151.) Objasnit princip sebe-naplÀování není jednoduché. Je v‰ak zfiejmé, Ïe jazyk produkuje, resp. provokuje urãité pfiedstavy a vede k tomu, aby se Ïádoucí pfiedstavy vynofiovaly v mysli uÏivatelÛ jazyka. V tomto smyslu jazyk fiídí jednání lidí. Pfiijme-li za své nûkdo slova „Mám depresi“, „Jsem flegmatik“ nebo „Dobrá, jsem hysterická“, nechává se, jistû jen do urãité míry, fiídit asociacemi, jeÏ tato slova vyvolávají. V nûkter˘ch prostfiedích odborníkÛ, ve kter˘ch do‰lo k ustálení a ke sdílení konkrétního jazyka, terminologie a zpÛsobÛ vyjadfiování, se velmi snadno zkonstruuje umûl˘ obraz ãlovûka jako jak˘si homo psychologicus, jak na to upozornil Foucault (1999). Ale i ve spoleãnosti, pfiesnûji v laickém vefiejném diskurzu, se stal ãlovûk do znaãné míry „homo psychologicus“. Stal se ãlovûkem „psycho-analyzovan˘m“ médii, pronásledovan˘m psychov˘klady, olepovan˘m termíny a nálepkami. Prostfiednictvím masmediálního ‰ífiení dochází k psychologizaci na‰eho chování, jeÏ mÛÏe mít podobu kvaziexpertního oznaãování, vykládání, patologizace a abnormalizace nûkter˘ch projevÛ, (psycho)analyzování „v‰eho“ nebo pfiejímání a roz‰ifiování nûkter˘ch etiket (v ãe‰tinû posledních let napfi. zavedení slov deprivant, opoziãní dítû, zavrÏen˘ rodiã apod.). Parker (1999a) oznaãuje tuto psychologizaci za psychologick˘ „komplex“ (psy-complex) zfietelnû pfiítomn˘ v západní kultufie. Termín „komplex“ pfiitom umoÏÀuje nejménû trojí „ãtení“:

105 104

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 106

– komplex ve v˘znamu stavba ãi labyrint: na pfiirozené vrstvy Ïivota bylo nastavûno hodnû psychologického a psychologizujícího, – komplex jako „od‰tûpen˘“ psychologick˘ fenomén, a tedy jako jakási odch˘lená terminologie: od‰tûpená od zdravého rozumu a lidskosti, – komplex jako mindrák a handicap: psychologizování zvy‰uje v tomto smyslu komplex lidí z toho, co nemohou pochopit (jak je jim podsouváno) bez psychologie, psychoterapie, psychoanal˘zy apod. AÈ jiÏ je „ãten“ termín komplex jakkoliv, je tvofien sítí teorií a institucí (sem spadají i ãasopisecké rubriky a ãlánky, pofiady v rádiích a televizi), které se zab˘vají myslí a chováním ãlovûka. Tento „síÈov˘ komplex“ (snadno nás lapí do sv˘ch sítí) vychází vstfiíc touze po v˘kladu, roztfiídûní, oddûlení normálního od abnormního, odli‰ení se od úchylek, poruch a du‰evních nemocí – a také odpovídá ãasto umûle vyvolané potfiebû umût v‰echno pojmenovat, oznaãit si. V‰e, co máme oznaãené a pojmenované, segregované, vyãlenûné, oddûlené od nás apod., umen‰uje napûtí, úzkost a pro Ïivot ve spoleãenství s druh˘mi nám nabízí „jistotu“. V prostfiedí psychiatrick˘ch zafiízení, na katedrách psychologie, ve v˘cvikov˘ch komunitách budoucích psychoterapeutÛ, v komunitû psychoanalytikÛ (podobnû gestaltistÛ, rogeriánÛ aj.) nebo v jazyce manaÏerÛ se s „objektem ãlovûk“ zachází jako s prázdnou a pasivní tabulí (the passive tablet, Madigan in Parker et al., 1999), která je popsána „vûdecky“ (ve skuteãnosti pouze kvaziexpertnû) uznan˘m odborníkem. Madigan (in Parker et al., 1999, s. 151) upozorÀuje na to, Ïe v psychiatrickém prostfiedí je v˘chozí i udrÏovací pfiedstavou o pacientovi „pacient bez znalostí“ – jako kdyby ãlovûk sám o sobû nevûdûl nic. A jestliÏe ví a odborníkÛm to sdûluje, jsou tyto jeho sebe-znalosti ãasto oznaãeny jako abnormální (jako podílející se na poru‰e nebo jako plod poruchy) oproti znalostem normálním a vûdeck˘m, ke kter˘m mohou dospût o nûm toliko kliniãtí odborníci. JestliÏe v laickém prostfiedí na‰eho kaÏdodenního komunikování je udrÏován typickou, reduktivní konverzací o tch˘ních typick˘ obrázek

o tch˘ni, v prostfiedí tûch, kdo by mûli b˘t mimo jiné i odborníky na léãivé (event. diagnostické) uÏívání jazyka, se udrÏuje jazykem typick˘ obrázek introverta, melancholika, histriona, borderline pacienta apod. A jazykov˘m udrÏováním se naplÀuje pfiedpoklad a zdánlivû nepochybné vûdûní, Ïe takoví lidé opravdu jsou. Opravdu jsou histrioni a externálové, dûti zafiaditelné jako deprivanti a manaÏefii – rezervy? Opravdu se podobn˘mi nálepkami snaÏíme vystihnout lidi? A chceme-li vyslovit nûco, co má povahu predikce, je takové pfiedvídání správné? Otazníky jsou na místû: klasifikátor lidí se v pravém slova smyslu nesnaÏí vystihnout jednotlivce, nesnaÏí se o jeho individuální pochopení. âasto psycholog pouÏívá typového rozfiazení k odhadu budoucího chování a reakcí – predikuje, jak se druh˘ ãlovûk bude chovat napfiíklad v zátûÏové situaci. V pravém slova smyslu v‰ak nepredikuje projevy individuální, subjektivnû ztvárnûné, ale projevy typické, ustrnulé. Nebo je také produkuje – na principu sebe-vyplÀujícího pfiedpovídání, o nûmÏ jiÏ byla fieã, na principu vytváfiení reality zpÛsobem komunikování o ní. SnaÏí se najít ad reductionem co nejv˘stiÏnûj‰í jednu jmenovku. Pátrá po rysu, po klíãové postojové vlastnosti a charakteristice. Nejde mu o ãlovûka jako jedineãnou bytost.

âást druhá 5. Typ jako pojem, vypovídající o tom, kdo ho pouÏívá Charakteristickou vlastností psychologického pojmu je jeho vágnost. Nedá se pfiesnû fiíci, co v‰echno zahrnuje. Z vágní ohraniãenosti a neurãitosti vypl˘vají neshody tûch, kdo pojem pouÏívají: neshoda nad rozsahem toho, co jím chce uÏivatel oznaãit a co si má pod ním v‰echno pfiedstavit posluchaã (ãtenáfi). Autofii modernû pojat˘ch uãebnic obecné a kognitivní psychologie dnes jiÏ poukazují na neurãitost psychologick˘ch termínÛ a pojmov˘ch kategorií (srov. Plháková, 2004, s. 266–268). Pfiesto je pojem stále 107

106

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 108

pfiijímán jako forma mentálního zpracování v˘seku reality (vztahové, psychologické), a to i v teoriích tzv. fuzzy my‰lení a fuzzy logiky, které akceptují nejasná ohraniãení slov a ãiní je pfiedmûtem reflexe. Rozostfienost pojmov˘ch hranic vedla Wittgensteina (1998, s. 48) k tomu, Ïe se ptal (konkrétnû nad pojmem „hra“), zda „je rozpl˘vav˘ pojem vÛbec pojmem“. To, co na jiném místû pí‰e o slovu „zármutek“, mÛÏe inspirovat k dal‰ím úvahám: „Slovo ,zármutek‘ nám popisuje urãit˘ vzorek, kter˘ se v Ïivotním koberci vrací v rÛzn˘ch variantách. Kdyby se u nûjakého ãlovûka fyzick˘ v˘raz Ïalu a radosti stfiídaly tfieba v rytmu odpovídajícím tikotu hodin, tak bychom tu nemûli charakteristick˘ prÛbûh ani vzorku Ïalu, ani vzorku radosti.“ (Wittgenstein, 1998, s. 219.) V psychologickém pojmu, pfiidrÏíme-li se Wittgensteinova pfiirovnání, je obsaÏen popis charakteristického prÛbûhu, popis urãitého vzorku. Pojmy v psychologii v tomto smyslu zachycují strukturu prÛbûhÛ a v˘skytu; zachycují, zobecÀují a abstrahují vzorky, vzorové v˘skyty, jeÏ jsou ãasto i patrné (patterns). Pojem mÛÏe b˘t chápán také jako „identifikaãní procedura“ pro pojmenování dílãích „realit“. Je pouÏit k identifikaci, k rozpoznání a urãení. V tomto smyslu je jist˘m pfiístupov˘m kódem ãi certifikátem do skuteãného svûta. VloÏení správného kódu do kontextu, kter˘ po nás chce nûjakou identifikaci (podobnû jako kdyÏ vloÏíme bankovní kartu do bankomatu), vede k tomu, Ïe tento kontext vydá dal‰í „data“ (bankomat vydá peníze – kontext vydá nûco cenného, vydá to, co chceme, aby vydal). Snad v tomto smyslu mÛÏe b˘t pojem (slovo, termín) jakoÏto kód pro jistou evidenci chápán i jako nûco objektivního, byÈ abstraktního, pro co jazyk pouze nachází v˘raz (srov. Materna, 1995). MÛÏeme uvaÏovat nad rigiditou nebo naopak nerigiditou samotn˘ch pojmÛ, chápeme-li je jako „oznaãující“ nástroje. A to i pfiesto, Ïe rigidita (ztuhlost, strnulost) netkví „nûkde“ ve slovû samém, ale je spí‰e vlastností jeho pouÏívání a aplikování. Vyjdûme tedy z toho, Ïe „ztuhne“ aplikování slova a Ïe ustrnou i pfiedstavy nad jeho v˘znamem. Trs v prvopoãátku libovolnû ko-

notovan˘ch v˘znamÛ mÛÏe vytvofiit dokonce – pro uÏivatele slova závazn˘ - denotát, a to tam, kde uÏivatelé slova zavedou jisté konotace jako závazné ãi obvyklé. Vybaveni takov˘mito slovy, pfiesnûji jejich v˘znamy, pohybují se psychologick˘m terénem (psy-komplexem, stavbou „nad“ Ïivotem) uÏivatelé jazyka, ktefií sahají po hotov˘ch v˘znamech, nevytváfiejíce si je. Psychiku individuálních bytostí je pak moÏné pfiedstavit si jako realitu (v‰ech) moÏn˘ch svûtÛ a nûkteré ustrnulé pojmy jako „rigidní designátory“, které „ve v‰ech moÏn˘ch svûtech oznaãují tent˘Ï pfiedmût“ (viz: Kripke, in: Filip, 2003, s. 212). Rigidním (ãi rigidnû) oznaãujícím v˘razem je napfiíklad slovo „nic“. Nebo slovo „ne“, odpovídající jednoslabiãnû na dotaz „Udûlበto pro mû?“ – „Ne.“ Rigidita a ztuhlost v˘znamu tohoto slova je zcela jasná. (Jiná vûc je psychologická stránka odmítnutí, moÏnost v‰ímat si razantního odmítnutí, nebo naopak nejistého a nepfiesvûdãivého vyslovení „ne“.) V psychologii se dnes rigidnû pouÏívají slova oznaãující napfiíklad temperamentové typy (cholerik, flegmatik), osobnostní typy (introvert), fáze procesÛ (separace, pfienos), slova dichotomizující (vûdomé – nevûdomé) ãi termíny vázané na konkrétní model (id, ego, superego). Rigidní designátor se vût‰inou nabízí bez jakéhokoliv zfietele na situaãní promûnné. V‰ichni se tváfií, Ïe vûdí, o ãem (anebo o kom) je fieã. Realitû lidského Ïivota a lidsk˘ch vztahÛ je v‰ak vlastní spí‰e to, Ïe oznaãující pojmy (slova jako „odváÏn˘“ nebo „zbabûl˘“, „ãestn˘“ nebo „neãestn˘“, „zbrkl˘“, „uváÏliv˘“ apod.) fiíkají vÏdy nûco jiného (uÏíváme jich nerigidnû). Odvaha dlouho váhajícího ãlovûka je jiná neÏ odvaha bezhlavá, odvaha poãítající s tím, Ïe odváÏlivec vykroãí na „jistou smrt“, je jiná neÏ odvaha tam, kde je snadné a bezpeãné se odváÏit. Nenadálé ãestné prohlá‰ení zavedeného lháfie je jinou ctí neÏ dlouholet˘ ãestn˘ Ïivot. I pfies váÏné rozdíly a rozpory ve v˘znamech slov je zfiejmé, Ïe bez ustálen˘ch pojmÛ bychom se domlouvali hÛfie. To, Ïe se v obsazích pojmÛ neshodneme (nepfiekr˘váme se s „náplní mysli“ druhého uÏivatele jazyka), neznamená, Ïe tato slova nemají velkou 109

108

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 110

v˘povûdní a oznaãující hodnotu. A dopad pfiedpovûdní, jak jsme ho popsali v˘‰e. Upozornûme na hodnotu, která b˘vá ãasto skryta. Zkonstruovan˘ psychologick˘ pojem, po nûmÏ uÏivatel sáhl, je s to vyzradit v podstatû to, jak mluvãí nebo pisatel „myslí“, jak˘m zpÛsobem a do jak˘ch slov mentálnû zpracovává jistou v˘seã reality. Prozrazuje na nûj, ãím si vypomáhá pfii identifikaci lidí, jak˘ch v˘razÛ si zvykl pouÏívat pro své popisy toho, co proÏívá, co vnímá. Mluvíme-li o nûkom, ãasto toho více vyzradíme sami o sobû neÏ o tom, o kom mluvíme. Tvrdíme-li o druhém ãlovûku, Ïe je hloup˘, pfiísnû vzato nefiekneme o nûm nûkdy vÛbec nic; to, o ãem na‰e slova referují, jsou na‰e a nás charakterizující soudy a domnûnky. Vyzradíme na sebe jak, v jak˘ch slovech my sm˘‰líme, jaké si dûláme závûry, jaké uznáváme hodnoty, jak diferencovaná, resp. humánní je na‰e zásoba slov uÏívaná k referování o druh˘ch atd. Adamíková (2003, s. 210) napsala: „Príznaky vyhodnotené ako psychopatológia by mohli byÈ t˘mi aspektmi osobnosti, ktor˘ch sa sám hodnotiaci v sebe obáva. Predpokladám, Ïe takéto tvrdenie môÏe vyvolaÈ búrku nevôle z radov odborníkov. StotoÏniÈ sa s touto tézou znamená zostúpiÈ z piedestálu v‰evediaceho a vzdaÈ sa kontroly nad klientom. A toto je veºmi vzdialené od súãasného stavu, kde získanie kontroly nad beÏiacim procesom predstavuje najdôleÏitej‰í krok v lieãbe.“ V situaci, kdy klinick˘ psycholog hledá pfiiléhavou diagnózu, pfiistupuje k repertoáru pojmÛ, a tedy ve své podstatû k „ateoretickému manuálu (…) syndromálních shlukÛ“, jak napsali Kim a Ahn, 2002 – jiÏ se sv˘mi vlastními, teorií podloÏen˘mi reprezentacemi tûchto pojmÛ. Psychoanalytik bude tedy chápat pojem „narcistick˘“, nebo „úzkostn˘“ jinak neÏ rogersovsky zamûfien˘ klinick˘ psycholog. Teorie mu nabízí urãitou reprezentaci a ãasto i interpretaci patogeneze u dané poruchy. Tato reprezentace v˘znamu slova, teorií roz‰ífiená nebo zúÏená, mÛÏe ovlivnit v˘bûr diagnózy, porozumûní diagnóze, zacházení s ní. Ke schizofrenii a jejím projevÛm úplnû jinak pfiistupuje klasicky vzdûlan˘ a biofarmakologicky zamûfien˘ psychiatr, jinak k ní pfiistupovali stoupenci antipsychiatric-

ké revolty v ‰edesát˘ch letech 20. století a jinak ji chápe klinick˘ praktik zastávající teorii tzv. channelingu. Tzv. reflexivní ãi biografická sociologie, konstruktivismus a filosofická dekonstrukce upozorÀují na to, Ïe se snadno stáváme vûzni kategorick˘ch konstrukcí. KdyÏ o nás bude tvrdit nûkdo, kdo má mocensk˘ vliv (politick˘, mediální nebo odborn˘), Ïe jsme B, není vÛbec snadné vysvobodit se z kategorické identity, kterou nám „pfii‰il“. To platí i pro vztah mezi psychology a tûmi, které psychologové diagnostikují, které léãí, jimÏ pomáhají. Jonesová s Asenem (2004, s. 28) pí‰ou: „Ze systemického pohledu nevzniká diagnóza na základû objevu nûjaké skuteãnosti, ale je formou dohodnutého oznaãení urãitého jevu, anebo odborn˘m termínem – takov˘m tûsnopisem, kter˘ má usnadnit komunikaci. Proces pojmenování ale není neutrální ãinností; lidé s právem popisovat a oznaãovat druhé osoby mívají zvlá‰tní v˘sadu a moc ve vztahu k tûmto oznaãovan˘m osobám.“ Pfiedpokládejme ov‰em i dobré pohnutky, tedy to, Ïe psycholog chce druhému ãlovûku porozumût. Vracíme se tím nazpût ke stûÏejní otázce, nyní obmûnûné: porozumí ten, kdo pouÏívá psychologické kategorizace, druhému ãlovûku, jestliÏe v nûm „vidí“ jen typ, jestliÏe mu filtr typologie brání vidût netypického ãlovûka? 6. Kategorizování jako pfieklad zku‰enosti KdyÏ psycholog objasÀuje druhému ãlovûku, proã proÏívá to, co proÏívá, a proã to proÏívá tak, jak to proÏívá, volí postup, kter˘ se oznaãuje ve filosofick˘ch anal˘zách komunikace jako „pfiekládání z jazyka do druhého jazyka“. (Pravdûpodobnû si psycholog také pfiekládá sám pro sebe, kdyÏ ãelí proÏívání druhého ãlovûka nebo jiné události.) Jde o jinou pfiekladatelskou práci, neÏ je pfieklad dejme tomu z ãe‰tiny do angliãtiny. Ale nejde o ãinnost zcela nepodobnou. Lyotard (2001, s. 66–67) to popisuje následovnû: „Je tfieba pouÏít cizího jazyka, abych zpfiístupnil urãit˘ zpÛsob my‰lení, jenÏ se odehrává v mém jazyce. Komunikace pÛsobí 111

110

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 112

problémy, protoÏe je tfieba pfiekládat. MÛÏeme b˘t pfieloÏeni anebo mÛÏeme pfiekládat sami sebe, v tom v‰ak není Ïádn˘ rozdíl. Ve v‰ech pfiípadech je tfieba uskuteãnit pfievedení z idiomu do idiomu, souãasnû národního („pfiirozeného“) i osobního. Tento pfiechod se t˘ká v‰ech „rovin“ fieãi, od fonetiky a doslovného v˘znamu aÏ ke zcela neuchopiteln˘m konotacím. A právû v této operaci se objevují v‰echny problémy, které známe. Jisté je to, Ïe jazyk je ze své definice pfieloÏiteln˘ do nûjakého jiného (známého) jazyka.“ Je nepochybné a empirií ovûfiené, Ïe fiadû lidí odborn˘ pfieklad jejich svébytné, av‰ak chaotické, matoucí, nejasné, nezfiejmé i nezjevné komunikace pomÛÏe – uleví se jim. UÏ jen vyslechnutím odborného pfiekladu (napfiíklad oznaãením zúzkostÀujících stavÛ klinickou diagnózou) se dostaví úleva: nyní se jim zaãalo ozfiejmovat (= zfiejmû to tak bude, fieknou si), co jim vlastnû je! Úlevu mÛÏe pfiinést i to, Ïe to, co se jim dûje, je ve skuteãnosti odborníkovi známé a Ïe to potkává i jiné lidi. Deindividuace je uklidní: nedûje se mi nic, co by bylo neznámé a nepopsané a individuálnû jenom moje, nic, s ãím by si odborníci, disponující porozumûním a hlavnû kompetencí mi pomoci, nevûdûli rady. (Jakkoli ãasto disponují jedinû a pouze jin˘m jazykem.) Oni „to“ (to moje, to, co se mnû dûje) umûjí nazvat. Vyznají se v „tom“. Je zvlá‰tní, Ïe pfieklad do cizího jazyka pomÛÏe v tûchto pfiípadech porozumût nejasnostem a chaosu v jejich „matefiském jazyce“ – v jazyce proÏívání a my‰lení. Zdá se, Ïe ãlovûku pfiinese nûkdy úlevu odstup; poodstoupení od Ïitého a syrového, slovy nezpracovaného proÏitku k jeho pojmenování a zatfiídûní. Jistotu ov‰em v pravém slova smyslu pfiená‰í na nejistého ãlovûka jist˘ ãlovûk, bezpeãí dokáÏe vzbudit jen druh˘ ãlovûk (tûÏko slova samotná). Pozoruhodná je Lyotardova poznámka o tom, Ïe k pfiekladu dochází ve v‰ech rovinách fieãi. Pfiedstavme si ãlovûka, kter˘ své potíÏe shazuje posmû‰n˘mi poznámkami, znevaÏuje je. Souãástí odborníkovy „pfiekladatelské práce“ mÛÏe b˘t to, Ïe nepfiistoupí na jazyk „shazování“ a na zlehãující tón, n˘brÏ pojmenuje pacientovy potíÏe váÏnû, napfiíklad zachmufienû. A naopak. VáÏné potíÏe – pre-

zentované jako tragické – lze pfieloÏit do humoru, pousmání, do „mávnutí rukou“… Je moÏné uskuteãnit vûrn˘, opravdu pfiiléhav˘ pfieklad jedné subjektivní zku‰enosti do modelového jazyka? Uvedu pfiíklad: Îena ve skupinû má tendenci ostatní ãleny „organizovat“, starat se o nû, bere si slovo jako první – a také se ãasto rozzlobí nebo zatrpkne, kdyÏ nûkdo jin˘ vehementnû projeví odli‰n˘ postoj. Nakolik je vûrn˘ a pfiiléhav˘ (pokud vÛbec) pfieklad tohoto jejího chování do vysvûtlení: „Byla jste nejstar‰í z pûti sourozencÛ a zvykla jste si starat se o mlad‰í; také jste se nad nespolupracujícími ze sourozencÛ rozãilovala, vadilo vám, kdyÏ vás neuposlechli...“? Co vlastnû pfiinese této Ïenû pfieklad jejího momentálního chování ve skupinû lidí do jazyka interpretace? V podnûtné stati nazvané K samotné my‰lence pojmového schématu, zafiazené do slovenského v˘boru z textÛ filosofa Donalda Davidsona (srov. Davidson, 1997, s. 112–133),8) rozebral autor hlavní filosofické námitky, jeÏ lze vznést vÛãi pojmov˘m modelÛm. NejváÏnûj‰í námitkou je ta, Ïe vzájemná pfieloÏitelnost mezi subjektivní zku‰eností a pojmov˘m modelem vÛbec není moÏná. Podle Davidsona tuto nemoÏnost pfiekladu zpÛsobuje jazyk sám tím, Ïe vûrnû nepfiekládá, ale aktivnû, iniciativnû a alternativnû organizuje to, co popisuje. KaÏd˘ si realitu mÛÏe popsat po svém, coÏ platí jak o rozdílu pfii popisu svûta mezi Angliãanem a pfiíslu‰níkem kmene Hopi, tak o – nûkdy velmi minuciózním – rozdílu v popisu dvou lidí, ktefií se oba zúãastnili jedné a téÏe události. Pojmové schéma nicménû mÛÏe b˘t pravdivé (ãi pfieváÏnû pravdivé, jak zdÛrazÀuje Davidson). Tak je tomu v pfiípadech, kdy mÛÏeme fiíci, Ïe teorie je vhodná, resp. pfiijatelná. RovnûÏ vysvûtlení za pomocí odkazÛ na záÏitky plynoucí ze sourozenecké konstelace a na „sourozenecké“ vzorce chování mohou b˘t vhodnou teorií. Pojmy, jichÏ uÏijeme k popisu: – organizují, – „hodí se“ – ke zku‰enosti na‰í ãi druhého ãlovûka, – systematizují proÏitky, 113

112

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 114

– – – –

dûlí proud zku‰enosti, pfiedvídáme v nich, vysvûtlujeme jimi, vzdorujeme jimi zku‰enosti. Davidson, odvolávaje se zde na dal‰í filosofy (Whorfa, Quina, Kuhna, Feyerabenda), rozebírá rÛzná selhání, resp. zkreslení pfii tomto druhu pfiekládání. Zkreslujícím se mÛÏe stát pfiíli‰ hrub˘ (nepfiesn˘) pfieklad; ke krachu pfiekládání (a tedy ke krachu v organizaci na‰í zku‰enosti) mÛÏe dojít pfii pouÏití metafor. „Veta alebo teória vyhovuje na‰im zmyslov˘m podnetom, úspe‰ne ãelí tribunálu skúsenosti, predpovedá budúcu skúsenosÈ alebo sa vyrovnáva s modelom na‰ich povrchov˘ch vzruchov za predpokladu, Ïe je podopretá evidenciou,“ pí‰e Davidson (1997, s. 126). Davidson je stfiízliv˘m optimistou: smyslov˘mi dÛkazy podepfiené teorie a popisné pojmy jsou v pofiádku. Pfieklad do kategorií mÛÏe b˘t správn˘. Jak je tomu v‰ak s pfiekladem opaãn˘m smûrem? V situacích, kdy kategorizující psycholog chce nûco vysvûtlit laikovi? H. Arendtová byla ve sv˘ch esejích jiÏ v dobû pfied Davidsonem skeptiãtûj‰í. Podle ní se vûdci – z fiady pfiíãin, o kter˘ch pí‰e – zfiekli normálního jazyka, jazyka „zdravého selského rozumu“ a odpoutali se od smyslového vnímání do sfér pro laiky nesrozumitelného jazyka. [Vûdec] „byl pod tlakem faktÛ a experimentÛ uÏ dávno donucen zfiíci se svého smyslového vnímání a s ním i zdravého rozumu, jímÏ koordinujeme vjemy na‰ich pûti smyslÛ a získáváme tak celkové vûdomí skuteãnosti. Vûdec byl podobnû donucen zfiíci se normálního jazyka, kter˘ dokonce i v tûch nejsofistikovanûj‰ích konceptuálních vytfiíbenostech vÏdy zÛstává nerozluãnû spjat se svûtem smyslÛ a se zdrav˘m rozumem.“ (Arendtová, 2002, s. 234) JestliÏe se vûdec = psycholog zfiekl normálních slov, jestliÏe je jeho „my‰lení v zajetí slovníku“, resp. „nutnû pfiedsudeãného konceptuálního rámce“ (tamtéÏ), potom je pro nûj úkol pfiekladatelsk˘ velmi obtíÏn˘, ne-li nemoÏn˘. Ponechejme jiÏ stranou pfiekladatelství a zastavme se je‰tû u oné smyslové evidence: podpory, dÛkazu. Davidson pouÏil slov „tribu-

nál zku‰enosti“. Je to tribunál na‰í evidentní Ïivotní zku‰enosti, co pfiezku‰uje teorie, typologie, psychologické pojmy a dal‰í kategorie; co podrobuje nedÛvûfiivé kritice kaÏdou nevhodnou ãi nepfiijatelnou redukci. Tento tribunál (v myslích odborníkÛ i laikÛ) vyná‰í verdikt: tato teorie mi nûco fiíká o…; tento pojem dobfie vystihuje to, co jsem zakusil…; tato teorie se na mnou uznaná fakta nehodí apod. 7. Potfieba falzifikace pojmÛ „Teória môÏe byÈ celkom beÏne podopretá prístupnou evidenciou, a predsa je nepravdivá.“ (Davidson, 1997, s. 126.) Jako by nestaãila komplikovanost toho, o ãem zde uvaÏujeme, je‰tû si to celé o nûco zkomplikujeme. UvaÏuje-li psycholog o druhém ãlovûku, vybírá své soudy ze svého vlastního fuzzy my‰lení, z my‰lenek rozostfien˘ch, prolínajících se, dost dobfie neohraniãiteln˘ch. Vybírá si pfiece jen urãité pojmy ãi kategorie. Sahá po pfiipraven˘ch opûrn˘ch bodech. I kritiãtí psychologové musejí pfiiznat, Ïe analyzovat psychické ãi vztahové skuteãnosti dost dobfie bez kategorií nejde. Ptají se, zda tedy vÛbec je moÏné, pouÏívámeli kategorií, vyhnout se reifikaci ãlovûka (srov. Rappaport, Stewart, in: Fox, Prilleltensky, 1997). Kategorie v‰ak nemusí b˘t jednou provÏdy daná posuzovací „taxa“ (z taxonomie), nemusí b˘t a ani není nadfiazená nad individuálním slovníkem ãlovûka. Ve shodû s tím, co zformuloval K. R. Popper,9) pfiipomeÀme, Ïe psychologie je empirickou vûdou – na rozdíl napfiíklad od matematiky – a v empirické vûdû se vedle postupu verifikaãního, pátrajícího po pfiiléhavosti ãi dokonce pravdivosti pojmÛ, má uplatnit i vyvratitelnost neboli falzifikovatelnost celého vûdního systému, ale také jednotliv˘ch pojmÛ, resp. jednotlivé teorie. Metaforick˘m termínem „tribunál zku‰enosti“ jsme se jiÏ v˘‰e dostali k popperovské zásadû, Ïe empirická vûda má tuto vyvratitelnost dovolovat zku‰enosti. Fakta mají provûfiovat hotové ãi nabízející se teorie; pfii provûfiování teorií se máme pokou‰et falzifikovat je. 115

114

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 116

UplatÀujeme-li tuto zásadu ve vûdû o ãlovûku, pak by mûlo platit, Ïe zku‰enost s jednotliv˘m ãlovûkem (a zku‰enost jeho samotného) bude vÏdy moci vyvrátit ustálené pojmy, jeÏ psychologie pfiíleÏitostnû zavedla pro posuzování a rozãleÀování v‰ech jedincÛ. Zku‰enost s jednotlivcem bude moci pojmovou ustálenost (ony terminologické sedliny) zfalzifikovat, usvûdãit z nesprávnosti – i kdyby jenom právû pro tento jednotliv˘ pfiípad. Je dobré si uvûdomit, Ïe pfii ustavení interpretaãního empirického pojmu, jak˘m je kaÏdé vyt˘ãení psychologického typu ãlovûka, do‰lo ke konfúzi – ke slití10) a promí‰ení rozmanitého v jedno. Zavedení typu nabízí zobecnûní konfúze a ohraniãení fuzzy mnoÏiny: ve sv˘ch dÛsledcích mÛÏe více (z)mást a svést individuální poznávání na scestí. Psychologie tím není ani ohroÏena, ani zpochybnûna. Jediné, co metavûdní memento fiíká, je, Ïe psychologii ne zcela právem náleÏí gloriola disciplíny, která jako kdyby nabízela porozumûní zobecnûné, pouÏitelné a platné za v‰ech okolností. Tak tomu není. Tato – Popperov˘mi slovy fieãeno – zdánlivá vysvûtlovací schopnost psychologie je více poukazem k její nevûdeckosti, heuristické a ideologické svévoli neÏ k vûdeckosti.11) Pfiijmeme-li, Ïe systém psychologick˘ch pojmÛ nemá navrch nad zku‰eností, neznamená to, Ïe ho zavrhujeme. Je nástrojem pro orientaci, pro orientaãní tfiídûní a pomÛckou pro vysvûtlování a pfiedvídání. Pfiedstavitelé kritické psychologie upozorÀují na to, Ïe nûkteré psychologické pojmy a kategorie mají také své ideové a dokonce ideologické, napfiíklad implicitnû rasisticky kontaminované obsahy (Holzkamp, 1983; Harris a Sloan, in: Fox, Prilleltensky, 1997). Pojmy ãasto vznikly, mohli bychom je‰tû pfiipomenout Popperovo objasnûní, na základû jist˘ch „demarkaãních kritérií“. Av‰ak bylo moÏné, je moÏné a bude moÏné pouÏít také jin˘ch kritérií. Existuje i opaãn˘ postup, velmi roz‰ífien˘ mezi nedostateãnû kriticky sm˘‰lejícími jedinci. Jejich niterná zku‰enost, tfiebaÏe odporující ztypologizovanému zobecnûní, nikterak netouÏí falzifikovat typus, ale naopak – snad proto, Ïe je to snaz‰í – se mu poddá, pfiizpÛsobí. V takov˘ch pfiípadech kolem sebe vidíme naopak potvr-

zování ustálené a zobecnûné typologie pfiedkládané napfiíklad v horoskopech, v charakteristikách znamení, v charakteristikách rokÛ podle ãínského kalendáfie, potvrzování tzv. enneatypÛ v enneagramech a akceptování i ospravedlÀování dal‰ích spekulativních taxonomick˘ch soustav s jejich kvazipoznávacími nástroji. Témûfi v‰echny soustavy pojmÛ nejenÏe nepreferují odli‰nost a v˘sostnost subjektivity („u mû je tomu trochu jinak a u XY zas je‰tû jinak“), ale lákají k projektivní identifikaci s nabídnutou charakteristikou. Psychologie taxativní napomáhá procesu projektivní identifikace, pfii nûmÏ se identifikující nevûdomû vzdává fiady sv˘ch osobních charakteristik, místo toho, aby ãlovûka vedla k individuálnímu sebeposuzování. Psychology a jejich termíny „fiízen˘“ ãlovûk je v kultufie psy-komplexu smûrován ke konformitû, nikoliv k individualitû. „Pfiisouzené“ pojmy nefalzifikuje, ale sv˘m chováním a proÏíváním je naplÀuje. Neplatí to o celé psychologii, kterou máme v tuto chvíli za zády. Zmínûn˘ Abraham Maslow (srov. znovu Nûkolik kritick˘ch názorÛ na úvod) a také Carl Rogers zdÛrazÀovali prioritu individuální zku‰enosti a sebepoznání jiÏ v padesát˘ch a ‰edesát˘ch letech 20. století. 8. Psychologické pojmy jako souãást observaãního jazyka Psychologické termíny i ustálené typy lidí se vyvinuly z pozorování. V pozorování má svÛj pÛvod i „pojmová konfúze“ (Wittgenstein, 1998, s. 294), s níÏ je nutné b˘t nespokojen, ale která k této disciplínû neodluãitelnû patfií, je její souãástí. Byli to nejprve psychologizující filosofové, ktefií odvozovali odborné termíny jak z pozorování lidí, tak z introspektivního prÛzkumu vlastního nitra, pfiihlíÏejíce samozfiejmû k tradici (Cicero, Bacon, Hobbes, Spinoza). Sledujme tok úvah Feyerabendov˘ch (2001, s.75–77), uÏiteãn˘ k tomu, abychom si nad repertoárem observaãní terminologie dokázali uvûdomit nûkterá úskalí (napfi. kontaminaci vnímaného jevu): „Pochybné názory na poznávací proces, napfi. názor, Ïe na‰e smysly pouÏité za normálních okolností dávají spolehlivé informace o svûtû, mohou proniknout do observaãního jazyka samé117

116

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 118

ho a vytváfiet termíny i rozli‰ení mezi pravdiv˘mi a zdánliv˘mi jevy. V˘sledkem je, Ïe observaãní jazyk mÛÏe b˘t spjat se star‰ími vrstvami spekulace. (…) teorie mÛÏe b˘t nesluãitelná s evidencí nikoli proto, Ïe je nesprávná, n˘brÏ proto, Ïe tato evidence je kontaminována. [Zv˘raznûní: Feyerabend. Také dal‰í zv˘raznûní pocházejí od autora.] Teorie je ohroÏená, neboÈ evidence buìto obsahuje neanalyzované vjemy, které jen ãásteãnû korespondují s vnûj‰ími procesy, nebo proto, Ïe je prezentována v termínech zastaral˘ch názorÛ…12) Právû tento historicko-fyziologick˘ charakter evidence, skuteãnost, Ïe nepopisuje pouze nûjak˘ objektivní stav vûcí, n˘brÏ také vyjadfiuje subjektivní, mytické a dávno zapomenuté názory t˘kající se tohoto stavu vûcí, nás nutí k novému pohledu na metodologii. Ukazuje se, Ïe by bylo krajnû neopatrné a nemoudré dovolit, aby data pfiímo a jen tak posuzovala na‰e teorie. Pfiímé a blíÏe nekvalifikované posuzování teorií „fakty“ ãasto musí eliminovat ideje jen proto, Ïe nezapadají do rámce nûjaké star‰í kosmologie. Pokládáme-li experimentální v˘sledky a pozorování za neproblematické a pfieneseme-li dÛkazní tíhu na teorii, pak to znamená, Ïe pfiijímáme observaãní ideologii za danou, aniÏ bychom ji kdy zkoumali.“ V psychologii, která hojnû vyuÏívá hotov˘ch typologií a teorií, jsou tedy, zdá se, dvû moÏnosti; obû mají svá úskalí. Dát za pravdu spí‰e evidenci, „faktÛm“, mÛÏe znamenat, Ïe jistou teorii odmítneme jen proto, Ïe se nám nehodí. Ve skuteãnosti mÛÏeme ov‰em podléhat star˘m vrstvám mytického, nediferencovaného a velmi subjektivního vstfiebávání svûta. ¤ada lidí nachází bezpeãí pfiich˘lením se k nûkterému z prastar˘ch konceptÛ – z pfiedvûdeck˘ch vrstev „vstfiebávání svûta“ (náboÏenství, ‰amanismus, meditace). Nebo mÛÏeme dát za pravdu nabízející se teorii, ale v takovém pfiípadû upfiednostníme ãasto ideologii svého pozorování pfied bezpfiedsudeãn˘m pozorováním samotn˘m. VraÈme se je‰tû na chvíli k proudu Feyerabendov˘ch úvah (2001, s. 77):

„Jak tedy mÛÏeme zkoumat nûco, co neustále pouÏíváme a co pfiedpokládáme v kaÏdém tvrzení? Jak mÛÏeme kritizovat termíny, jimiÏ zvykovû vyjadfiujeme na‰e pozorování? Podívejme se na to! První krok v na‰í kritice bûÏnû pouÏívan˘ch pojmÛ je vytvofiení mûfiítka kritiky, nûãeho, s ãím lze tyto pojmy porovnat. (…) TakÏe prvním krokem v na‰í kritice obvykl˘ch pojmÛ a obvykl˘ch reakcí je vystoupit z tohoto kruhu, a buìto vynalézt nov˘ pojmov˘ systém, napfi. novou teorii, která je v rozporu s nejpeãlivûji ustanoven˘mi pozorovacími v˘sledky a naru‰uje nejplauzibilnûj‰í teoretické principy, nebo vnést takov˘ systém zvnûj‰ku z jiné vûdy, z náboÏenství, z mytologie, z idejí prost˘ch lidí.“ Zdá se, jako by se tu Feyerabend jin˘mi slovy pfiiblíÏil k tomu, na co upozornil velice jasnû Quine (1969/1998). Pokud má smysl podrobovat relativizaci oznaãující pojmy, pokud má smysl ptát se, zda skuteãnû oznaãují to, co oznaãují, pak zde musí existovat je‰tû nûjak˘ jin˘ verifikaãní jazyk. UÏ jsme naznaãili v˘‰e, Ïe by to mûl b˘t jazyk subjektivní zku‰enosti, kter˘ je ov‰em ãasto nesystematizovan˘, nûkdy je dokonce nesrozumiteln˘ druhému ãlovûku, ãasto je i „neverbalizovateln˘“, pfiestoÏe v jistém smyslu je to „jazyk v pozadí“, slouÏící jednomu konkrétnímu ãlovûku k porozumûní i k provûfiování pojmÛ. PfiipomeÀme si QuinÛv pfiíklad s termínem „králík“: „Nemá smysl ptát se, zda na‰e termíny ,králík‘, ,ãást králíka‘… atd. skuteãnû referují ke králíkÛm, ãástem králíkÛ… atd. (…) nedává smysl ptát se na tohle absolutnû; smysluplnû se na to mÛÏeme ptát jedinû relativnû k nûjakému jazyku v pozadí.“ (Quine, 1998, s. 67) Tím ov‰em odstartujeme – podle Quina nevyfie‰iteln˘ ãi nerozhodnuteln˘ – regres. Takov˘, kter˘ dost dobfie nikam nevede. Ale nahraìme slovo „králík“ psychologick˘mi termíny „cholerik“, „deprese“, „problém“, „konflikt“, „schizofrenik“, „identita“ aj. Nad nimi uÏ platí Quinem formulovaná „ontologická relativita pojmu“, resp. „ontologická redukce“ v˘raznûji neÏ nad slovem „králík“. 119

118

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 120

Zopakujme tedy: pokud chceme zkoumat, co to je za redukci – v pfiípadû termínu „cholerik“ nebo „schizofrenik“, musíme mít dal‰í jazyk v pozadí (Quine), kter˘ by umoÏnil pojem porovnat s mûfiítky „kritiky uzuálního pojmosloví“ (Feyerabend). A rozhodnout se, zda budeme dál pouÏívat pojmu bûÏnû uÏívaného, nebo zda budeme jist˘ druh lidí naz˘vat napfiíklad vzteklouny nebo lidmi s rozpadl˘m (imaginárním) svûtem. Tedy slovy, která lépe odpovídají na‰emu jazyku v pozadí. Vzpomínám si na psychoterapeutickou práci s muÏem, kter˘ mûl pfii sebeposouzení potíÏ pfiijmout klinick˘ termín deprese. V rozhovoru jsem pro porozumûní tomu, co se mu dûje, uÏil zkusmo slovo „chandra“. Toto oznaãení pfiijal, zalíbilo se mu. Slovo „cholerik“ odkazuje ov‰em k hust‰ímu sémantickému „trsu“ v˘znamÛ, odkazuje k vazbám na psychologické pojmosloví, k tradici, a tedy i k rysÛm; oznaãení „vztekloun“ odkazuje k tomu, Ïe se onen ãlovûk ãasto vzteká – a tedy k jednomu rysu, event. ke stylu jeho interakcí. Mohlo by se ukázat, Ïe ustálené psychologické pojmy naplnûné obsahem popsan˘m v pfiíruãkách, obsahem tradovan˘m ãi obsahem, na nûmÏ se shodne vût‰ina odborné komunity, jsou nakonec ménû reduktivní pfii popisu a oznaãení neÏ leckteré „osobní termíny“, podloÏené primárnû subjektivní zku‰eností. To v‰ak nemusí b˘t nutnû pravda. Slovo „vztekloun“ z osobního jazyka uÏivatele mÛÏe odkazovat na fiadu rysÛ – takoví lidé b˘vají hluãní, netaktní, ubliÏují, ãasto zbrunátní, jsou netrpûliví apod. A právû to, Ïe jde o termín z vlastního „jazyka v pozadí“, nikoliv z jazyka odborného, umoÏÀuje kaÏdému, kdo chce potíÏe vyjádfiit vlastními slovy, snáze a pfiesnûji asociovat a diferencovat. ZÛstává otázkou, zda pro vzájemné dorozumûní napfiíklad mezi vyuãujícími a studenty by byla dobr˘m fie‰ením podobná „jazykotvorba“ a vyvíjení desítek ãi stovek rÛzn˘ch, navzájem odli‰n˘ch, subjektivnû uspofiádan˘ch observaãních jazykÛ.

9. Subjektivní versus objektivní: strany jedné mince, které se navzájem potfiebují Vypadá to, Ïe jsme nezam˘‰lenû zkonstruovali dichotomii jisté pojmové objektivizace a lexikálnû volnûj‰í subjektivity. To v‰ak není nápomocn˘ konstrukt. Vyústûním kritiky typologií uÏívan˘ch v psychologii by nemûlo b˘t odmítnutí objektivizování a vyzdviÏení jazyka subjektivní zku‰enosti. Lakoff s Johnsonem (2002) se v poslední pûtinû své zásadní práce o metaforách z roku 198013) vûnují obûma m˘tÛm – m˘tu objektivismu i m˘tu subjektivismu. Zastánci obou pfiístupÛ upozorÀují na nebezpeãí binárního vyhrocování. „Objektivita mÛÏe b˘t nebezpeãná, protoÏe opomíjí právû to, co je nejdÛleÏitûj‰í a nejv˘znamnûj‰í pro individuálního ãlovûka. Objektivita (…) musí ignorovat nejzávaÏnûj‰í oblasti na‰í zku‰enosti ve prospûch abstrakce, univerzálnosti a neosobnosti. Z téhoÏ dÛvodu mÛÏe b˘t objektivita nehumánní. Neexistují Ïádné objektivní a racionální prostfiedky, jimiÏ by se bylo moÏno dostat k na‰im pocitÛm…“ (Lakoff, Johnson, 2002, s. 206). „Subjektivita mÛÏe b˘t (…) nebezpeãná, protoÏe mÛÏe vést ke ztrátû kontaktu s realitou. Subjektivita mÛÏe b˘t nespravedlivá, protoÏe zaujímá osobní hledisko, a mÛÏe b˘t tedy pfiedpojatá. Subjektivita není vÛãi jednotlivci dosti kritická, protoÏe zveliãuje jeho dÛleÏitost.“ (Lakoff, Johnson, 2002, s. 205) Skuteãnost je ov‰em taková, jak autofii zdÛrazÀují, Ïe „k tomu, aby mohly existovat, objektivismus a subjektivismus se navzájem potfiebují. KaÏd˘ z nich vymezuje sebe sama v protikladu k tomu druhému.“ (Lakoff, Johnson, 2002, s. 206) Ve svém hledání toho, jak správnû rozumût svûtu, dospívají k návrhu zku‰enostní syntézy14), která odmítá obû krajní volby poznávání (tedy jak objektivitu, tak subjektivismus). To je blízké postoji Briana Faye15), kritika stávajícího „provozu“ a filosofie sociálních vûd. Podle Faye je konstruování fiady dualismÛ ‰kodlivé. Na‰tûstí (?) se mnohá dichotomizace sama ukáÏe jako fale‰ná; resp. realita zkonstruovanou dichotomii popfie, a tím ji (z)ru‰í. Mottem z Faye jsme pfiedznamenali pfiedchozí kapitolu, pfiipomeÀme si jeho názor dÛkladnûji: 121

120

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 122

„Takové my‰lení pfieje mentalitû buì, anebo, kde jedna kategorie vyluãuje svÛj údajn˘ protiklad. ¤ada kategorií je ale promûnlivá a otevfiená. Jedna strana dichotomie ãasto závisí na stranû druhé a odvolává se na ni – v takovém pfiípadû se dichotomie ru‰í. Nezfiídka (…) nûjaká entita spadá do obou kategorií (…), jedna kategorie postupnû pfiechází ve svÛj údajn˘ protiklad nebo (…) binární alternativy vycházejí z myln˘ch pfiedpokladÛ...“ (Fay, 2002, s. 285) Pfiekonat past dualitního my‰lení mÛÏe syntéza nebo dialektické my‰lení otevfiené alternativám, volbám, my‰lení otevfiené kontinuu. Pfii syntéze tûchto dualit (Lakoff a Johnson) ãi pfii dialektickém my‰lení (Fay) se ke slovu dostávají jak hotové, nabízející se kategorie, tak subjektivní proÏitek; badatel – a v na‰em pfiípadû psycholog – je schopen v‰ímat si jak podobnosti, tak rozdílnosti; jinakosti, ale rovnûÏ stejnosti apod. Kategorizování jako prostfiedek na‰eho my‰lení zÛstává, je v‰ak obohaceno a roz‰ífieno. Lakoff s Johnsonem (2002, s. 193) upozornili na kaskádovitost ãi stupÀovitost kategorizování. Podle nich „kategorizujeme entity, s nimiÏ pfiicházíme pfiímo do styku, i pfiímé zku‰enosti, které ãiníme na základû tûchto kategorií.“ V na‰í mysli dochází ke kategorizaci „druhého fiádu“. Jin˘mi slovy: ze setkání s lidmi a z proÏitkÛ událostí a situací si vytváfiíme jejich „prototypy“; a zároveÀ – právû na základû tûchto osvojen˘ch prototypÛ „sbíráme“ a dále tfiídíme dal‰í zku‰enosti. Prototypem pro na‰e klasifikování se mÛÏe stát jedin˘ pfiíklad (jedin˘ pfiíklad ãlovûka), kter˘ ztûlesnil na‰e domnûnky, oãekávání, potvrdil na‰e zku‰enosti, utvrdil nás v nûkter˘ch hypotézách apod. (Viz v˘‰e zmínûn˘ GoffmanÛv hrd˘ Ameriãan.) Hovofiíme o pfiesvûdãivém ãi exemplárním pfiíkladu. Nûktefií autofii (fiadu z nich zmiÀují Medin, 1989 i Komatsu, 1992) rozvádûjí zevrubnû rozdíly mezi prototypem a pfiíkladem pfii kategorizaci: prototyp umoÏÀuje rozhodnout, zda nûco patfií do té ãi oné kategorie, jde o mentální reprezentaci vytvofienou sumarizací poznatkÛ. Vedle toho pfiíklad reprezentuje jednoho konkrétního jedince. Medin (1989) tyto rozdíly zároveÀ stírá poukazem na to, Ïe jak pfiíklad, tak prototyp se fiídí jedním a t˘mÏ principem: zjed-

nodu‰ením. Málo zku‰ení diagnostici se údajnû více pfiidrÏují prototypÛ (jeÏ najdou v klasifikaãních pfiíruãkách), zku‰enûj‰í praktici mají své posuzování opfieno mnohem více o pfiíklady toho ãi onoho konkrétního pacienta. PfiiãemÏ: volíme dobré, ale také ‰patné pfiíklady (good versus poor examples). Slovy Lakoffa a Johnsona to mÛÏeme shrnout: „Jistá kategorizace je pfiirozen˘m zpÛsobem, jak identifikovat nûjak˘ druh pfiedmûtu nebo zku‰enosti tak, Ïe se jisté vlastnosti zv˘razní, jiné se odsunou do pozadí a je‰tû dal‰í se skryjí.“ (Lakoff, Johnson, 2002, s. 180) To nás koneãnû pfiivádí i k explicitnímu zamy‰lení nad v˘hodami typologií a nad zisky, jeÏ máme z toho, Ïe dokáÏeme tfiídit, kategorizovat a objektivizovat – vstupovat do interakcí s druh˘mi lidmi apercepãnû, s vyuÏitím vytvofien˘ch prototypÛ. 10. V˘hody typologií a zisk z kategorizování Mezi v˘hodami, které kategorizování poskytuje, se pravidelnû zmiÀují: zv˘raznûní podobnosti znakÛ a spojování rozmanitostí do jedné „my‰lenkové formy“, moÏnost predikce (vãetnû moÏnosti pfiedvídat úãinnost léãby, moÏnosti pfiedvídat dal‰í chování ãlovûka), vodítko pro vyhledávání vhodn˘ch jedincÛ (napfiíklad pfii profesním v˘bûru kandidátÛ), nabídka vysvûtlení (etiologie) – etiopatogeneze jistého stavu ãi projevu. Koncepty a kategorie vytváfiejí „pevnou pÛdu pod nohama“ lidskému my‰lení. Jsou ideou, jak zdÛrazÀovali nûktefií filosofové (Platon, Aristoteles, Kant), ideou, která vede a fiídí na‰e my‰lení a pfiispívá k jeho strukturování. Psychologick˘ typ je názorn˘ koncept, vyuÏiteln˘ dobfie pfii tfiídûní a vysvûtlování – v rámci snahy dorozumût se s ostatními. Je to pfiirozen˘ identifikaãní zpÛsob a nástroj (viz citace v˘‰e), umoÏÀující nám vyhledávat, nacházet a rozpoznávat. Pomocí nûho identifikujeme nové osoby a oãekáváme, Ïe se budou chovat urãit˘m zpÛsobem (o tom psal podrobnû jiÏ Allport, 1954/2004). Jde o filtr nastaven˘ tak, abychom objektivem spatfiili pfiedev‰ím zv˘raznûné vlastnosti. 123

122

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 124

Je-li psychologick˘ typ poznávacím filtrem, pak je sestrojen tak, aby úãelnû poslouÏil identifikaãní procedufie. Pfii této procedufie je záhodno nepfiehlédnout podobné, pfiíbuzné, relevantní, v‰echny podstatné znaky – a rovnûÏ dostateãnû jasnû vidût odli‰nost od znakÛ, konstituujících jin˘ koncept. Takové fungování váÏnû ztûÏuje tzv. pravdûpodobnostní pfiístup k v˘skytu znakÛ. Medin (1989) uvádí pfiíklad toho, Ïe podle pfiíruãky DSM-IIIR (Diagnostického a statistického manuálu du‰evních poruch z roku 1987) bylo nutno pfii diagnostikování deprese zjistit pfiítomnost nejménû pûti z devíti uveden˘ch symptomÛ. Pak si ov‰em bylo moÏné snadno pfiedstavit pfiípad, Ïe dva jedinci „spadají“ pod jeden typ (typ depresivního jedince, resp. pacienta s depresí), tfiebaÏe z devíti znakÛ deprese mají spoleãn˘ jen jeden (a kaÏd˘ z nich má ãtyfii jiné znaky odli‰né). Pfies tuto pfievaÏující odli‰nost budou vidûni v jistém smyslu jako stejní. Dostanou pfiedepsán stejn˘ lék, bude jim naordinována stejná léãba. Pravdûpodobnostní pfiístup k v˘skytu symptomÛ u jednoho a téhoÏ typu zrelativizoval symptomatickou homogenitu kategorií. Setkáme se i s tvrzením, Ïe „klasifikace a typologie jsou uÏiteãné pro komunikaci“ (Osecká, 2001, s. 152). Jin˘mi slovy: „Jazyk mé zku‰enosti typizuje a umoÏÀuje mi, abych je utfiiìoval do ‰iroce vymezen˘ch kategorií, kter˘m mohu porozumût nejen já, ale i ostatní lidé.“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 44)16) Platí to také obecnû: uÏíváním uzuálního vyjadfiování a zavedením shody uÏivatelÛ odborného jazyka nejen nad denotáty, ale i nad vût‰inou konotací termínÛ se jistû zefektivní jejich komunikace. Zkusme si pfiedstavit dobrou pfiedná‰ku z klinické psychologie nebo z psychodiagnostiky a pfiedpokládejme, Ïe pfiedná‰ející zvolí deduktivní plynutí v˘kladu. Zaãne charakteristikou typu a bude pokraãovat jeho anal˘zou, znázorní souvislosti a probere prostupnost se „sousedními“ typy, moÏná se zmíní o hranicích pojmu (a tedy o typu jako o fuzzy-kategorii), na závûr uvede nûkolik rozdíln˘ch pfiíkladÛ i v˘jimky „potvrzující pravidlo“. Ani zde by je‰tû pfiedná‰ka nemusela konãit. Pfiedná‰ející by mohl vyzvat k pfiem˘‰lení, rozvedení, event. k inovaci typové kategorie. Deduktivní

my‰lenkov˘ pochod by inicioval komplementární pochod induktivní. Posluchaã by si uvûdomil, Ïe kaÏd˘ konkrétní ãlovûk mÛÏe b˘t pro diagnostika podnûtem k pozmûnûní, pfiizpÛsobení ãi roz‰ífiení typologické konstrukce a klasifikace. V dobré pfiedná‰ce by nemûlo chybût upozornûní, Ïe typologické taxonomie, jeÏ se ustálily na základû jediné dimenze (napfi. extraverze – introverze) a pÛvodnû se transformovaly z intuitivní rané psychologie starovûk˘ch i novovûk˘ch filosofÛ, pfiekonalo pfiesnûj‰í klasifikování podle nûkolika os (ãi faktorÛ). Podstatné bylo radikální vtaÏení spoluurãujícího kontextu, které umoÏÀuje zachytit multipodmínûnost projevÛ ãlovûka. Pfiedná‰ka by konãila tím, Ïe deduktivnû se mÛÏeme dobrat nanejv˘‰ objasnûní (i to je v˘borné!); ale nedobereme se pochopení. Pfiifiadit si druhého ãlovûka k jistému prototypu – podle toho, jak se projevuje – mÛÏe ‰etfiit ãas. A to nejen ãas pro komunikaci (nemusíme heuristicky sloÏitû vystihovat a opisovat tam, kde jiÏ termín s adekvátními denotáty máme), ale i ãas potfiebn˘ pro my‰lení. âas pak odborník vûnuje ideou jiÏ pfiedem nasmûrovanému pátrání (exploraci), prom˘‰lení, zvaÏování. Podfiazení nûkoho pod jiÏ hotov˘ „typ“ poskytne v tomto smyslu orientaci na‰emu my‰lení. V klinické oblasti spadá typ do hotové nozologie: nauky o chorobách, o potíÏích a dílãích vlastnostech. Jsme-li schopni pouze odpozorovávat z vnûj‰ích projevÛ, pak nám pfiifiazení k typu pomÛÏe dom˘‰let (a pfiedpokládat) i nezfiejmé, ad hoc se nemanifestující rysy. (To mÛÏe b˘t samo o sobû v˘raznou pomocí, ale stejnû tak onou „nesprávnû pfiehozenou“ v˘hybkou, pokud budeme u nûkoho pfiedpokládat nûco, co se u nûj ve skuteãnosti nevyskytuje.) Atribuce z typologick˘ch zdrojÛ (pfiifiazování domnûl˘ch vlastností konkrétnímu ãlovûku z hotového repertoáru symptomÛ daného typu) pomáhají prom˘‰let postup pfii léãbû nebo jiné intervenci. U prediktivního úãelu konceptÛ pfiipomíná Medin (1989), Ïe hotová diagnostická kategorie a zafiazení jedince k ní umoÏÀuje psychologovi nebo lékafii pfiedpovûdût také úãinnost jistého druhu léãby, a to na základû pfiedchozích zku‰eností. Koncept (typ, dia125

124

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 126

gnostická kategorie) je v tomto smyslu svorníkem mezi minulou zku‰eností, mezi vûdomostmi a souãasnou situací, v níÏ se za specifick˘ch okolností nachází konkrétní ãlovûk. VyuÏíváme-li efektivnû jiÏ hotov˘ch znalostí, zvy‰ujeme úãinnost (a snad i správnost ãi pfiimûfienost) své kognitivní investice. Tehdy se nám dostává vût‰ího mnoÏství informací, neÏ kolik jsme s to získat z pouhého fyzického kontaktu s ãlovûkem (pacientem). Podle Komatsu (1992) kategorie jsou zde k tomu, aby maximalizovaly na‰i kognitivní ekonomii a informovanost. Informovanost? Riziko, kvÛli nûmuÏ pfiipojuji otazník k této v˘hodû, spoãívá v tom, Ïe se pfii monadickém posouzení ãlovûka mÛÏeme velmi snadno splést ãi nechat zmást a vydat se jin˘m smûrem (ona nesprávnû pfiehozená v˘hybka). Pak se ov‰em z ãasové úspory stane ãasová ztráta. Právû psychiatrické a psychologické klasifikace mají b˘t ov‰em kategorizacemi „citliv˘mi na kontext“ (context-sensitive categorizations). âlovûk si s sebou nepfiiná‰í do ordinace ãi do poradny cel˘ svÛj sociální kontext. A i kdybychom pfiepokládali, Ïe v jistém slova smyslu ano, Ïe tento kontext je pfiece v nûm, pak jde na dlouhou dobu o kontext nám nepfiístupn˘; spí‰e musíme poãítat s tím, Ïe za jin˘ch okolností, v pfiítomnosti sv˘ch pfiátel ãi nepfiátel, by se nám jevil úplnû jinak. Willi (1998) rozebral nûkolik pfiíãin, proã se pfii sezení u psychoterapeuta ãlovûk projevuje jin˘m zpÛsobem, kdyÏ je sám, a proã se chová odli‰nû v pfiítomnosti partnera/partnerky. KaÏdá dekontextualizace (odhlédnutí od kontextu, jeho ignorování) je chybná a priori. Jak˘m zpÛsobem v‰ak brát kontext správnû v potaz? Je známo, Ïe mnohé rekontextualizace ãlovûka a jeho situace v odborníkovû mysli (tj. pfiípad, kdy si odborník sám pfiedstavuje a prom˘‰lí, v jaké situaci se druh˘ ãlovûk nachází) mÛÏe b˘t v˘sledkem a následnû zdrojem desítky rÛzn˘ch omylÛ. Jin˘mi slovy: ani rekonstrukce kontextu je‰tû nezaruãuje, Ïe typologické taxonomie vyuÏíváme pfiimûfienû. Pfiedstavitelé modernû (tj. i kriticky) chápané psychiatrie pfiesto zdÛrazÀují také prospû‰nost diagnózy pro pacienta. Diagnóza pacientovi:

– vysvûtluje mnohé jevy, – redukuje úzkost, protoÏe diagnózou mu mÛÏe b˘t snáze zpfiístupnûna pomoc, – relativizuje problémy spjaté se symptomy („teì, kdyÏ vím, co mi je, také vím, Ïe to k tomu patfií“), – omlouvá niωí v˘konnost a leckteré dal‰í deficity spojené s nemocí ãi poruchou (viz Rahn, Mahnkopf, 2000, s. 89–91). Diagnóza, jeÏ je tradiãním druhem klinické kategorie (zafiazuje ãlovûka), neslouÏí tedy jen odborníkovi, ale mÛÏe dobfie poslouÏit i nemocnému jedinci. Nejde jen o kategorii, jde v pravém slova smyslu o prÛhled nemocí.17) 11. Obe‰la by se psychologie bez typizací lidí?18) (Exkurz do sociálního konstrukcionismu a kriticko-psychologického pfiístupu) „Nenahraditelnost a nezastupitelnost, jedineãnost a jednorázovost spoãívá vÏdy v ãlovûku, v tom, kdo koná, v tom, jak koná, a ne v tom, co koná,“ napí‰e Frankl (1995, str. 115) a hned, jakmile otoãíme list, ãteme (str. 116) vûty: „Kdo nezná typ lidí, ktefií se vyãerpávají vydûláváním penûz… Vydûlávání penûÏních prostfiedkÛ k Ïivotu se jim stalo sebeúãelem… U takov˘ch lidí bují v˘dûleãn˘ Ïivot nad jejich vlastním Ïivotem; kromû vydûlávání penûz neznají nic…“ [Zv˘raznûní ZV.] Atd. Pozornost vûnovaná tomu, „co ãlovûk koná“, vedla i Frankla k typizaci. V podobn˘ch v˘rocích se zákonitû nechal odvést od jedineãnosti ãlovûka k typu. Právû Viktor E. Frankl, kter˘ na jiném místû svého díla trefnû upozorÀuje na tzv. „dimenzionální ontologii“, jeÏ spoãívá v projekcích humánního do (niωí) roviny psychologismu! Pokud se ani takto citliví autofii typizacím nevyh˘bali a o typech lidí se vyjadfiovali, musíme se zákonitû ptát (a ãtenáfi si takovou otázku uÏ jistû poloÏil), zda typizace není pfiirozená, potfiebná nebo prostû nevyhnutelná souãást na‰eho vystihování lidí, dûjÛ, vztahÛ.19) Mohla by se psychologie vÛbec typizování lidí odfiíct? ·lo by to? 127

126

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 128

Ve fenomenologické anal˘ze kaÏdodennosti, jeÏ je úvodem k dílu Sociální konstrukce reality, rozebírají Bergman s Luckmannem typizaci jako základní postup, kter˘m jazyk pfiesahuje „tady a teì“: „Tímto zpÛsobem jsou Ïivotní zku‰enosti neustále tfiídûny do obecn˘ch kategorií podle v˘znamu. (…) Díky této své schopnosti pfiesáhnout „tady a teì“ mÛÏe jazyk pfieklenout rozdílné oblasti v rámci reality kaÏdodenního Ïivota a uspofiádat je ve smyslupln˘ celek.“ (Bergman, Luckmann, 1999, s. 44) Typizováním tfiídíme zku‰enosti, pfiesahujeme je, uspofiádáváme je v celky, které (nám) dávají smysl, pouÏitím typizace se navzájem domlouváme. Konceptualizováním svûta ve své mysli (vûdomí a jazyce) ãiníme krok od proÏívání a pociÈování, od nestrukturovaného bytí ke strukturovanému rozumûní. Jak o tom pûknû pí‰e Onar Aam (pracovní pfieklad), objasÀující posloupnost konceptualizace – vûdûní – porozumûní: „Proã jsou teorie ménû stabilní neÏ fakta? Má to kofieny v procesu, kter˘ nám vÛbec umoÏÀuje vládnout vûdûním – v konceptualizaci. Je to redukãní proces, jev, ve kterém se jde od mnoha k jedinému. Informace z prostfiedí se redukuje v na‰í mysli do jednodu‰‰ího strukturního vzorce (…) A pfies tuto ohromnou redukci informací se zdá, Ïe se na vûdûní mÛÏeme spoléhat (…) Vûdûní mÛÏeme definovat jako zvládání strukturních vzorcÛ. Porozumûní pak jako zvládání vûdûní. Vûdûní má tendenci b˘t zaloÏeno spí‰e na faktech, na tom, co je bezprostfiednû vnímáno, co je pfiítomno. Porozumûní se na druhé stranû t˘ká sumy vûdûní, která je vût‰í, neÏ jsme schopni najednou pochopit. Fakta nic neskr˘vají, zatímco pfii porozumûní je vÏdy nûjaké vûdûní skryto. Pfii porozumûní hraje klíãovou roli „zaostfiování“ (…) Vûdûní je mentální reprezentací reality (mentální = du‰evní, my‰lenkov˘). Oznaãujeme to jako korespondenãní teorii. Na druhé stranû vûdûní je fragmentováno do pojmÛ, které se vztahují k sobû navzájem prostfiednictvím vlastností a asociací. Tyto pojmy vytváfiejí nové strukturní vzorce, které je moÏno rozpoznat a pojmenovat (konceptualizovat). Tyto nové pojmy vytváfiejí nové strukturní vzorce a tak dále. V˘sledkem je hierarchická abstrakce (…)

Chápání (porozumûní) není rozpoznáváním pfiírodních struktur. Je to rozpoznávání strukturních vzorcÛ (existujících) v na‰í mysli, strukturních vzorcÛ sestávajících z pojmÛ.“ [Zv˘raznûní: ZV.] To, Ïe pouÏíváme v psychologii – s cílem porozumût lidem – typy (abstrakce; strukturní vzorce ve své mysli), je zákonit˘m a vlastnû nevyhnuteln˘m ãlánkem v fietûzci „vnímání faktÛ – tfiídûní – pojmenování – vûdûní o ãlovûku – porozumûní“. AlespoÀ podle Aama.20) Jiná obhajoba smysluplnosti typÛ v psychologii fiíká zhruba následující: „Typy (…) mají smysl, ponûvadÏ identifikují skupiny osob se specifick˘mi rysy, které mohou dát vznik specifickému chování.“ (Osecká, 2001, s. 152) Tedy opût: typové identifikování ãlovûka mÛÏe poslouÏit na‰im pfiedpovûdím jeho chování. 12. Typologické ãi nozologické zafiazení jako prediktivní událost BlíÏíme se k závûru. Na rozdíl od v˘‰e uvedeného pfiesvûdãení o tom, Ïe „typy (…) identifikují lidi“, existovala po celé 20. století pochybnost nad tím, zda jedince lze poznávat „z nûho samotného“. Oproti statickému pojetí typu zdÛrazÀovali jiní dynamiku, kterou kaÏd˘ ãlovûk proÏívá ve sv˘ch vztazích, a uzavírali: Nikoliv typ nebo nemoc „zevnitfi“ utváfií jedince, ale jedinec je utváfien primárnû zvenãí. Jeho individualita a osobitost je v˘sledkem jeho interpersonálních vztahÛ. JiÏ v desát˘ch letech 20. století prosazoval tuto my‰lenku pokrokov˘ washingtonsk˘ psychiatr W. A. White (o fiadu desetiletí pozdûji pak jin˘ psychiatr Harry Stack Sullivan). Whitova slova z roku 1919 cituje Schwartz (2003, s. 167): „(…) víte, Ïe se domnívám, Ïe neexistuje nic takového jako jedinec v obvyklém slova smyslu, Ïe jedinec v tomto bûÏném slova smyslu je ãirá abstrakce, Ïe jedinec spl˘vá se sv˘m prostfiedím a Ïe je jeho souãástí.“ Typologizaãní psychologie by takováto slova nepodepsala. A nikdy je nepfiejala. K ãlovûku se vztahovala tak, Ïe ho zafiazovala, urãovala, zatfiiìovala, charakterizovala, vyjímala a vytrhovala z kontextu, vyslovovala o nûm retro-hodnocení a predikovala na typologii zaloÏené odhady jeho projevÛ, proÏitkÛ, skutkÛ. 129

128

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 130

Probrali jsme riziko sebenaplÀující se pfiedpovûdi. Pfiesto si moc diagnózy, event. pfiifiazení k typu je‰tû shrÀme. Von Uexkull (2003) odvozuje slovo diagnosis od pÛvodního „rozhodnutí“ a zdÛrazÀuje, Ïe diagnóza je lékafiovou aktivitou a interpretací, je to vlastnû konstrukt závisl˘ na dohodû odborníkÛ, je to komunikaãní médium, vytváfiející pravidla hry, a je to také sedativum – pfiiná‰í uklidnûní. („âasto zklidÀuje pfiíli‰ brzy, vytváfií fale‰nou jistotu, uzavírá tak pacienta pro dal‰í v˘voj a blokuje dal‰í hledání.“) „Nejistota konãí a slovní magie zaúãinkuje,“ glosuje pÛsobení diagnózy Komárek (2004). Ve shodû kupfi. s Bleulerem zdÛrazÀuje i Uexkull (2003), Ïe v pfiípadû diagnózy jde o nikdy nekonãící proces, pfii nûmÏ se spí‰e hledá neÏ s jistotou stanovuje. Popper (1994) zastával názor, Ïe kaÏdá pfiedpovûì je sociální událost: ovlivÀuje prÛbûh následného natolik, Ïe mÛÏe událost zpÛsobit (pfiivodit), nebo jí naopak mÛÏe zabránit. V krajním pfiípadû by tedy opravdu k pfiedvídané události nedo‰lo, kdyby nebyla pfiedvídána. V tomto smyslu je, ale to se jiÏ opakujeme, typologické pfiifiazení, „pfii‰ití“ nálepky ãlovûku, hazardem. MÛÏe ho ovlivnit tak, Ïe se „takov˘m“ stane – byÈ takov˘m nebyl.

Závûr V úvodu kapitoly stojí motto z Kanta. TfiebaÏe se tento filosof v 18. století zab˘val principiálnû jin˘mi kategoriemi, jeho úvahy nad nimi jsou pro nás pouãné. V mnohém shodné tázání a pochybnosti najdeme totiÏ uÏ v jeho díle: MÛÏe pouhé pfiiloÏení (pouÏití) ãisté kategorie zajistit to, Ïe nûco poznám? Má kategorie objektivní platnost? Kant odpovídá: Ne. Je‰tû jednou obrátím pozornost ãtenáfie tohoto textu k filosofick˘m otázkám z osmdesát˘ch let 18. století. Dá se fiíci, Ïe jiÏ tehdy Kant shrnul podstatu toho, co zde o dvû stû patnáct let pozdûji rozvádím. „Otázkou je: Poznávám transcendentální objekt (Já) prostfiednictvím ãist˘ch kategorií, aniÏ bych znal jeho vlastnosti? Vskutku ho tím poznávám, nebo mám pouze jeho negativní pojem? Dále:

Mohly by b˘t kategorie na tomto objektu poznávány prostfiednictvím vjemu, nebo jsou apriornû v my‰lení vÛbec? A koneãnû: Bylo by jejich prostfiednictvím poznání roz‰ífieno?“ (Kant, 2001, s. 252–253) To, jestli kategorie – a v psychologii typy lidí – roz‰ifiují poznání, je velmi uÏiteãná otázka. Podobnû jako otázky, které psychologÛm nabízí Gergen, vyz˘vající k rozvoji „masivní“ cílené reflexe psychologick˘ch konceptÛ: „Komu tím pomáháme a koho tím zraÀujeme, jestliÏe rozli‰ujeme mezi inteligentním a neinteligentním, patologick˘m a normálním, pfiedsudeãn˘m a nepfiedsudeãn˘m?“ (Gergen, 2001, s. 809) Otázka, kterou jsme zde fie‰ili, zÛstává otázkou: Roz‰ífiilo zavedení a uÏívání stovek typologick˘ch oznaãení a diagnóz v psychologii 20. století poznání psychiky, chování a proÏívání lidí? Shrnu zde rizika typologického my‰lení: • Vede odborníka k opu‰tûní ãi pfiinejmen‰ím k odsunutí individuálního, mnohem pracnûj‰ího kontaktu s ãlovûkem hledajícím pomoc (v nemoci, pfii sebepoznání, pfii plánování budoucnosti). Pfii atribuování, jeÏ vychází z apercepce podmínûné typologicky, se mÛÏeme zm˘lit, mÛÏeme pfiisoudit ãlovûku vlastnosti, zámûry a jiné atributy, které nemá. PfiestoÏe je zobecnûná nozologie daného typu uvádí. • Nikdy nevidíme druhého ãlovûka jeho vlastníma oãima. Tento pohled jeho na sebe sama si mÛÏeme jen pfiedstavovat. Nikdy ho nevidíme ani oãima jeho partnera, rodiãÛ, pfiátel, spolupracovníkÛ… Je vysoce pravdûpodobné, Ïe v jin˘ch prostfiedích se chová, proÏívá, mluví, reaguje jinak neÏ v místnosti, v níÏ sedí s námi. • Typ zjednodu‰uje. JestliÏe na jedné stranû nabízí jiÏ pfiedem hotov˘ popis (v˘klad) nitra, pak tento popis (nebo v˘klad) je nutnû zjednodu‰en˘ tak, aby se dal „pfiikládat“ k co nej‰ir‰ímu poãtu jednotlivcÛ. âlovûk, kter˘ je velmi citliv˘ na to, aby nebyl poniÏován generalizací, mÛÏe léãbu, resp. psychologickou konzultaci a její závûr vnímat jako degradaci své individuality. 131

130

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 132

• Podfiazením pod typ a ztypizováním mÛÏeme druhého diskvalifikovat, ztratit jeho dÛvûru. MoÏná Ïe oãekával, Ïe ho neodbudeme tím, Ïe je neurotik, konzervativec, Ïárlivec, negativista nebo autokrat. Tfieba nechce b˘t ani pacient. • Snad nejváÏnûj‰ím rizikem je riziko reifikování ãlovûka (ãiníme z nûj pouh˘ posouzen˘ a zatfiídûn˘ objekt, „vûc“). „Nepfiipadá v úvahu (…) urãení sebe sama (jakoÏto myslící bytosti vÛbec) pomocí kategorií,“ napsal Kant (2001, s. 265), odmítaje introspektivní vhled do sebe samotného. Psychoanal˘za a psychologie osvobodily jak introspekci, tak externí posuzování druh˘ch lidí pomocí kategorií z obruãe racionální skepse. Vracíme-li se ke skepsi, pak s tím, Ïe kategoriální termín nemÛÏe b˘t ortel a v˘sledek, mÛÏe b˘t jen pomÛckou. • Typizace jsou sice automatickou a pfiirozenou souãástí na‰eho kaÏdodenního my‰lení, av‰ak v pfiípadû profesionálního – a koneckoncÛ i laického – postupování mohou svést k pfiehlíÏení specificky lidského, jedineãného, kontextem podmínûného. Pfiesto je klasifikování oznaãováno psychology jako „základní lidská aktivita“, „základní mentální proces“ (Bailey, 1994; Osecká, 2001 aj.). Psychologové se na tom shodují s filosofy, ktefií klasifikování a vytváfiení kategorií povaÏovali za pátefi a zcela nezbytn˘ znak na‰eho pouÏívání rozumu (Aristoteles, Kant). Shodneme-li se na tom, Ïe typologizování je nevyhnuteln˘ a dokonce Ïádoucí my‰lenkov˘ proces, upevÀující na‰e racionální vztahování se k druh˘m lidem, pak nezb˘vá neÏ nabádat k jeho lidsky obezfietnému uÏívání. ¤eãeno s Kantem: kategorie, idea, apriorní apercepce nám umoÏÀují lépe myslet a v rozvaÏování postupovat kupfiedu, ale samy o sobû nás je‰tû nepfiivedou k poznání. Proto v‰ude, kde je toho tfieba (napfiíklad pfii psychoterapii), musí doprovázet kategoriální uvaÏování také vûdomá a kritická reflexe kontextu (podmínek pouÏití a souvislostí) a metaklasifikaãní tázání (viz v˘‰e Gergen). V kapitole jsme nûkolikrát pouÏili termín „ãistá“ (ãistá kategorie, ãist˘ typ), naposled v závûru. PfiipomeÀme si Parkerova slova, Ïe

„kaÏdá ,ãistá‘ klinická kategorie je závislá na kulturních obsazích“ (Parker et al., 1995, s. 63). A poznámka na závûr, témûfi pod ãarou: Bylo by samozfiejmû moÏné sepsat rovnûÏ chválu a obhajobu typologií a snést v jejich prospûch mnohem více argumentÛ. Rád to pfienechávám jin˘m.

Poznámky 1) Vûdu chápu jako seriózní (nebo pfiinejmen‰ím serióznû vyhlíÏející) úhel pohledu na svût a ustálen˘ zpÛsob naz˘vání, tfiídûní a objektivizace subjektivního, zaÏívaného a vyjevujícího se. Podporu pro tento názor najdeme u Zrzavého (1995), Neubauera (2001), Dismana (2002) a dal‰ích. Rozhodnû se mi vûda nekryje se souborem metod, byÈ i experimentálních ãi laboratorních. Souhlasím zde s Wittgensteinem, kter˘ svá Filosofická zkoumání zakonãil (pfiedposledním) odstavcem: „Existence experimentálních metod vede k vífie, Ïe máme prostfiedek, jak se zbavit problémÛ, které nás znepokojují; i kdyÏ problém a metoda se navzájem míjejí, aniÏ se vÛbec setkají.“ (Wittgenstein, 1998, s. 294) Kuhn (1997, s. 15) vûdu charakterizuje jako „strukturu fakt, teorií a metod shromáÏdûn˘ch v momentálnû platn˘ch textech“ a domnívá se, Ïe „normální vûda (…) potlaãuje dÛleÏité novinky proto, Ïe nutnû podvracejí to základní, ãemu je vûrná.“ (Kuhn 1997, s. 19) 2) Tento pfiímûr jsem nevymyslel já. 28. ãervna 2002 ho vyslovil s pohotovou elegancí a pochopením, jeÏ jsem z hlasu sly‰el, Ivo âermák, fieditel Psychologického ústavu AV, kdyÏ jsem mu v Brnû krátce pfiipomnûl nûkteré své postoje k typologiím. 3) Dichotomii doxa – epistémé pouÏil Popper ve své pfiedná‰ce z roku 1960, a to s odvoláním se na Xenofanta (viz Popper, 2001). 133

132

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 134

4) âerpáno mj. ze zdrojÛ: Atkinsonová et al. (1995), Smékal (2002), V˘rost, Slamûník (1997), Svoboda (1999), Lowen (2002), i z internetem dostupn˘ch databází textÛ (jako v pfiípadû Cloningera). 5) Frankl (1995, s. 32) definoval redukcionismus v psychologii jako „pseudovûdeck˘ postup, jímÏ se specificky humánní fenomény redukují na fenomény subhumánní, popfi. jsou z nich dedukovány“. Redukcionismem se zab˘val Popper (srov. nûkolikeré rozbory této problematiky in: Havlík, 2003.) 6) Typy jsou pfievzaty z diplomové práce R. Slobodníka (2002) Generování rozvoje mûsta a organizaãní kultura Magistrátu mûsta Brna. Brno: FFMU. 7) Viz Gillernová (1998) v kapitole Sociální psychologie ‰koly (s. 282–283), zahrnuté do knihy V˘rosta a Slamûníka Aplikovaná sociální psychologie (Praha: Portál). 8) Cituji zde ze slovenského pfiekladu jednodu‰e proto, Ïe jeho kniÏní zpfiístupnûní pfiede‰lo kniÏní vydání ãeské a mûl jsem ho del‰í ãas k dispozici. âesk˘ pfieklad téÏe stati najde ãtenáfi ve sborníku Obrat k jazyku: druhé kolo, editovaném J. Peregrinem (1998). Zde se Davidsonova staÈ jmenuje O samotné my‰lence pojmového schématu.

snadné nacházet pro podobné nabízející se psychologické (psychoanalytické) teorie zdánlivû verifikující fakta. Najdeme, co hledáme – budeme-li hledat. KdyÏ bude zdánlivû v‰echno podporovat tu ãi onu teorii, bude to dÛkazem nedostateãnosti (nevûdeckosti) takovéto teorie. 12) FeyerabendÛv „neanalyzovan˘ vjem“ pfiipomíná Wittgensteinovu „nezvaÏitelnou evidenci“ (1998, s. 290) ãi filosofÛv fragment: „Nezkou‰ej záÏitek v sobû samém analyzovat!“ (1998, s. 260) 13) Objektivismu a subjektivismu jsou vûnovány kapitoly 25 aÏ 29. 14) Autofii svÛj pfiístup naz˘vají jako „experienciální“. Samo slovo experienciální (a tedy zku‰enostní, nebo spí‰ záÏitkov˘?) v‰ak nestaãí k pochopení toho, co LakoffÛv a JohnsonÛv pfiístup charakterizuje. Podstatn˘ je totiÏ dÛraz na interakci poznávajícího uÏivatele jazyka se svûtem, dále zdÛraznûní existence kulturního pojmového systému (národ Hausa v Nigérii má napfi. jinou pfiedozadní orientaci pfiedmûtÛ), dále metaforické povahy pojmÛ a prvku imaginace pfii poznávání. 15) Trochu s podivem lze konstatovat, Ïe Fay (2002) ve svém precizním a ‰irokospektrálním prÛvodci po nejrÛznûj‰ích zkonstruovan˘ch dualismech ve filosofii sociálních vûd nikde necituje z práce Lakoffa a Johnsona.

9) Viz napfi. Popper, K. R. (1997): Logika vûdeckého zkoumání. 10) Odkazuji zde na filosofickou staÈ Sousedíka MÛÏe táÏ propozice mûnit pravdivostní hodnotu? (Filosofick˘ ãasopis 50, 2002, ã. 2), v níÏ autor pfiipomíná, Ïe „konfuznû“ znamená „slitû, latinsky confuse“. 11) Slova zdánlivá vysvûtlovací schopnost (u Poppera s odvoláním se na marxismus, psychoanal˘zu a Adlerovu individuální psychologii) pfiipomnûl Sitia (1991). Podle Poppera je velmi

16) Autofii dále pokraãují: „Jazyk tyto zku‰enosti souãasnû s tím, jak je typizuje, rovnûÏ anonymizuje, protoÏe typizovaná zku‰enost mÛÏe b˘t v zásadû sdílena k˘mkoliv. (…) Tak napfiíklad jsem se pohádal se svou tch˘ní. Tato konkrétní a subjektivnû jedineãná zku‰enost je jazykovû typizována jako kategorie „problém s tch˘ní“. V této typizaci má tato zku‰enost v˘znam pro mû, pro ostatní a pravdûpodobnû i pro mou tch˘ni.“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 44)

135 134

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 136

17) „V‰echna patologie potfiebuje nejprve diagnózu, dia-gnosis, prÛhled…“ (Frankl, 1995, s. 39).

Pátrání po ãlovûku s mal˘m „ã“ aneb Otázka po lidské psychologii

18) V této kapitole pouÏívám zámûrnû ‰ir‰ího sociologického termínu „typizace“ (ve shodû kupfi. s pfievodem Bergerova a Luckmannova typification). V dosavadním textu jsme uvaÏovali o psychologickém klasifikování vedoucím ke konstruování typÛ, rysov˘ch shlukÛ a diagnóz jako „typologizaci“. Typologizaci mÛÏeme vidût jako speciální typizaci v psychologii; nyní se zam˘‰líme nad „typizací“ jako sémanticky ‰ir‰ím pojmem a problémem. 19) Edwards pfiipomíná, Ïe pÛvodní pohled na kategorie znûl, Ïe kategorizace dodává vûcem i událostem v lidské mysli smysl, Ïe kategorizace objektÛ zde byly pfied jazykem a Ïe jazyk vznikal zãásti právû pro potfieby kategorizování. Podle diskurzivních psychologÛ je kategorizování objektÛ pfiedev‰ím samo sociální ãinností – ustavuje sociální svût. Je to praktika, praxe, aktivita. (Edwards 1997, s. 230 a jinde) 20) Aam se ve stejném eseji dot˘ká i dichotomií. Obsahují v sobû pfiedpojatost a determinují – v procesu abstrakce – v˘bûr. Dichotomizované struktury v na‰í mysli (ve vûdomí) jsou velmi zkreslující. To jistû platí v psychologii o dichotomiích typu: introvert – extravert.

Motto: „Chceme-li stanout tváfií tváfi lidskosti, musíme prostû sestoupit k detailÛm, minout zavádûjící nálepky, pfiejít metafyzické typy a prázdné podobnosti, abychom mohli pevnû uchopit základní charakter…“ (Geertz, 2000, s. 66–67) Zkoumá psychologie opravdu konkrétní lidi – jako jednotlivé stromy v lese –, nebo po staletí vyslovuje spí‰e botanická zji‰tûní o shlucích stromÛ, o lesích a pralesech? Zpochybnili jsme roz‰ífiené kategorizování a nálepkování lidí. Inspiraci pro pfiístup skuteãnû vedoucí k jednotliv˘m lidem lze najít v humanistické a existenciální psychoterapii, ale i kritické antropologii. Sledujeme-li vãerej‰í i dne‰ní jazyk psychologie, tak ãasto odlid‰tûn˘, vytane na mysli otázka, která se mohla zdát v poãátcích tohoto oboru takfika absurdní: Patfií slovo „lidskost“ do psychologie? A nemûla by se oproti psychologii obvyklé, vûdecké, tfiídící, systematizující – a nakonec pojímající konkrétní lidi jako objekty vûdeckého zájmu – vystavût také psychologie lidská? KdyÏ uÏ Feyerabend napsal, Ïe „,lidskost‘ je velmi nejasn˘ pojem, lze jej v‰ak vyjasnit“ (Feyerabend, 2001, s. 89), pokusme se o to. V psychiatrii uãinili lidskost k pacientÛm tématem sv˘ch úvah Bleulerovi, v Americe Sullivan, Fromm-Reichmannová, Maslow, Rogers nebo Yalom, v âeskoslovensku Syfii‰Èová, Kocábová. Manfred Bleuler jmenuje lidskost jako poÏadavek kladen˘ na psychiatra ve 137

136

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 138

své Soudobé psychiatrii (Psychiatrie der Gegenwart) z roku 1972. Tedy v knize, ve které shrnul celoÏivotní terapeutickou práci v Burghölzli s pacienty se schizofrenií, jimÏ se vûnoval od roku 1942. Lidsk˘ pfiístup k nim vidûl odmala u svého otce Eugena Bleulera (1857–1939). Podle Manfreda Bleulera lékafii a sestry na psychiatriích posilují v dlouhodobû hospitalizovan˘ch pacientech se schizofrenií pocity izolovanosti, pokud s nimi lidsky nehovofií a aktivnû nevytváfiejí jedno spoleãenství. Za jednoho z mnoha pfiedchÛdcÛ a inspirátorÛ kritické psychologie mÛÏeme povaÏovat i (kritického) antropologa Clifforda Geertze (nar. 1923).1) Ve slavném eseji Dopad pojetí kultury na pojetí ãlovûka zaútoãil na zdánlivû univerzální typologie lidí z pozic kulturní antropologie. Oproti uniformujícímu pohledu na ãlovûka a lidskou pfiirozenost, oproti baconovskému osvícenskému hledání fiádu lidského nitra, oproti modelov˘m typÛm a abstrakcím zdánliv˘ch konstant ãlovûka, jeÏ by snad mohly b˘t nezávislé na ãase, místû a okolnostech, zformuloval Geertz jednoduchou v˘zvu: takovému vytváfiení uniformit je tfieba ãelit tím, Ïe si budeme v‰ímat rozmanitosti lidí, detailÛ, zvykÛ, prvkÛ rÛzn˘ch kultur v ãlovûku, Ïe si budeme v‰ímat vûcí jednotliv˘ch a konkrétních. Geertzova v˘zva byla v˘zvou k zásadnû induktivnímu postupu vûdce, kter˘ si v terénu, kter˘ analyzuje, uvûdomuje stále promûnliv˘ obraz ãlovûka. Jeho slova patfiila antropologii, ale pfievzala je i ãást kritick˘ch a narativních psychologÛ. Pfiirozenost ãlovûka nepochopíme lépe, kdyÏ „na nûj“ pfiiloÏíme hotové pravítko více ãi ménû univerzálního typu, natoÏ tím, Ïe ho snad opatfiíme nálepkou. Pouze „v Ïivotní dráze ãlovûka, v jejím urãitém prÛbûhu rozpoznáváme, tfiebaÏe nejasnû, jeho pfiirozenost“ (Geertz, 2000, s. 65). Geertz kritizoval statiãnost, ustrnulost a deduktivnost ve vícero podobách. Kritizoval i tradiãní pfiístup k analyzování ãlovûka, kdy analytik vidí lidskou bytost jen jako sloÏeninu rÛzn˘ch autonomních úrovní – biologické, psychologické, sociální a kulturní. Odmítá to, Ïe bychom se jednoduch˘m lineárním rozebíráním dobrali podstaty:

„Podle tohoto pojetí je ãlovûk sloÏenina „úrovní“ (…) Pfii anal˘ze ãlovûka postupnû odlepujeme jednu po druhé vrstvy, z nichÏ kaÏdá je sama o sobû kompletní a neredukovatelná, odkr˘vajíce vÏdy nov˘ a zcela odli‰n˘ druh vrstvy, jeÏ je pod ní. Odstraníme-li pestré kulturní formy, nalezneme strukturální a funkãní pravidelnosti sociální organizace. Odloupneme-li tyto, nalezneme zásadní psychologické faktory – „základní potfieby“, chcete-li –, které podporují a umoÏÀují jejich existenci. Odloupneme-li psychologické faktory, zÛstanou nám biologické základy – anatomické, fyziologické, neurologické – celé stavby lidského Ïivota.“ (Geertz, 2000, s. 49) Toto odlupování vycházelo z pfiesvûdãení sociálních vûdcÛ o moÏnostech deduktivní anal˘zy lidské povahy. Odpovídalo ambicím a moÏnostem lidoznalcÛ, ve skuteãnosti vûdou se za‰tiÈujícím kanibalÛm lidskosti a jedineãnosti, a po staletí utvrzovalo reprezentanty rÛzn˘ch disciplín v pfiedstavû, Ïe ãlovûk je: „hierarchicky uspofiádané zvífie, jak˘si typ evoluãní usazeniny, v jejímÏ rámci mûla kaÏdá úroveÀ – organická, psychologická, sociální a kulturní – své urãené a nepopiratelné místo. Abychom se dozvûdûli, co ãlovûk skuteãnû je, museli jsme na sebe vrstvit zji‰tûní uãinûná v rámci rÛzn˘ch relevantních vûd…“ (Geertz, 2000, s. 50) Typ jako âlovûk s velk˘m „â“ aneb konsenzuální âlovûk Co ãlovûk skuteãnû je, k˘m je skuteãnû? Mohla by to zjistit psychologie? Geertz do ní, po pravdû fieãeno, mnoho nadûjí nevkládal, podle nûj je jen jednou z „rÛzn˘ch relevantních vûd“. K tomu, abychom skuteãnû ãlovûka poznali, bylo by potfieba dílãí vûdní, dávno ustálené postupy kombinovat. Psychologii s antropologií a medicínou, sociologii s psychologií… Geertz kritizoval klasickou antropologii. Zkusme v‰ak ãíst s tím, Ïe to, co platilo pro klasickou antropologii, hodilo se dobfie i na klasickou psychologii: „Pfies ve‰keré moÏné rozdíly mají pfiístupy k definici lidské pfiirozenosti, pouÏívané v osvícenství a v klasické antropologii, jednu vûc spoleãnou: oba jsou v podstatû typologické. SnaÏí se 139

138

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 140

vytvofiit obraz ãlovûka jako modelu, archetypu, platonské ideje nebo aristotelské formy, vzhledem k níÏ skuteãní lidé (…) jsou pouhé odrazy, zkreslení, pfiibliÏnosti. V pfiípadû osvícenství mûly b˘t prvky tohoto základního typu objeveny odlupováním kulturních pfiíkras ze skuteãn˘ch lidí a to, co zbylo, mûl b˘t pfiírodní ãlovûk. V klasické antropologii mûl b˘t ãlovûk objeven vyfaktorováním spoleãn˘ch kulturních znakÛ a to, co se pak objevilo, mûl b˘t konsenzuální ãlovûk. V˘sledek je v obou pfiípadech stejn˘ jako ve v‰ech typologick˘ch pfiístupech k vûdeck˘m problémÛm: rozdíly mezi jednotlivci a mezi skupinami jednotlivcÛ jsou povaÏovány za druhofiadé. Individualita je povaÏována za v˘stfiednost, rozdílnost za náhodnou úchylku od jediného právoplatného cíle zkoumání skuteãného vûdce: tím je základní, nemûnn˘, normativní typ. V takovém pfiístupu, bez ohledu na to, jak podrobnû je formulován a jak dobfie je podloÏen, utone Ïiv˘ detail v mrtvém stereotypu: pátráme po metafyzické jednotce, âlovûku s velk˘m ,â‘, a v zájmu tohoto pátrání obûtujeme empirickou bytost, na kterou ve skuteãnosti naráÏíme, ãlovûka s mal˘m ,ã‘.“ (Geertz, 2000, s. 64; zv˘raznûní: Z. V.) Geertzova kritika obrátila pozornost k detailÛm, které tonou v mrtv˘ch stereotypech teorií ãi v typech jakoÏto „bezkrevn˘ch univerzáliích“. Podobn˘ pohled na typy zformulovali v psychologii Potter a Wetherellová (1987), podle kter˘ch se ãlovûk mÛÏe stát obûtí mechanického kategorizování. Tito psychologové vidûli, jak ãasto jsou konkrétnímu ãlovûku pfiisouzeny vlastnosti, které vÛbec nemá (resp. takové, o nichÏ se pfiisuzující vÛbec neujistil), ale které jaksi v‰eobecnû patfií ke kategorii lidí, do níÏ si konkrétního ãlovûka zafiadil. ProtoÏe lidé myslí v kategoriích, myslí jejich pomocí, vztahují se k druh˘m skrze tyto univerzálie, proto mohou velmi snadno sv˘m my‰lením ãlovûku ublíÏit, uãinit z nûj obûÈ svého odlid‰tûného posuzování. JestliÏe si odmyslíme jakéhokoliv konkrétního ãlovûka tak, abychom mûli nûco univerzálního, co se bude hodit na co nejvíce lidí – zÛstane nám ve své podstatû prázdná nálepka, která se nakonec nehodí na nikoho.

Vûdec tato slití tisíceré rozmanitosti vytváfií proto, protoÏe je, jak to vidí Geertz, pronásledován strachem z relativismu. Relativismus, kter˘ tvrdí, Ïe kaÏd˘ ãlovûk je rÛzn˘ a Ïe Ïádn˘ uniformující konsensus není moÏné ustavit, je podle Geertze druh˘m nebezpeãím: „Jakmile se vzdáme uniformismu (…), objeví se opravdové nebezpeãí relativismu; jedin˘ zpÛsob, jak mu ãelit, je pohlíÏet pfiímo a otevfienû na rÛznorodost lidské kultury, na zdrÏenlivost ZuniÛ a exhibicionismus KwakiutlÛ, zahrnovat je do na‰eho pojetí ãlovûka, a ne je obcházet nejasn˘mi tautologiemi a chab˘mi banalitami.“ (Geertz, 2000, s. 53) Chce-li Ïivá antropologie hledat stfiední cestu mezi bezkrevností Velk˘ch TypÛ a relativismem, podle nûjÏ Ïádné zobecnûní není moÏné, pak Ïivá psychologie by se do tohoto kompromisu nutit nemusela. Psychologie se relativismu obávat nemusí. Je jedin˘m oborem (kromû psychoterapie), kter˘ si relativizování mÛÏe dovolit. Která jiná disciplína by se mûla zab˘vat ãlovûkem s mal˘m „ã“? Zatím se v‰ak i psychologové vyslovují pfiedev‰ím o âlovûku konsenzuálním, o ãlovûku jako typu a modelu, z nûhoÏ ãasto dedukují, k˘m konkrétní jednotliv˘ ãlovûk je. Je to cesta znovu a znovu vedoucí zpût – k psychologii postaru antropologizující, k psychologii nehumanisticky botanické, k psychologii, která moÏná rozumí zhruba lidem, ale nerozumí jemnû nikomu z nás.

Poznámka 1) Geertze jako inspirátora diskurzivního psychologického pfiístupu si cenil napfi. Edwards (1997).

141 140

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 142

Vûdecká rétorika a promûÀování uãedníkÛ k obrazu na‰emu

Motto: „Vedci namiesto toho, aby Ïili v rozdielnych svetoch, sú oddelení len slovami.“ (Davidson) Pfied mnoha a mnoha lety byl svût psychologie jin˘. Jsme od nûj oddûleni mimo jiné (anebo jenom?) jin˘mi slovy. Psychologové tehdy mluvili a psali jinak, neÏ mluvíme a pí‰eme my. Jak je pro nás dÛleÏité udrÏovat tradici? Ctít ji znamená udrÏovat ji pfiedev‰ím srozumitelnou. Tradování: informování tûch, kdo pfiijdou po nás Bez tradování, bez pfiedávání informací uÏ jen udrÏováním tradice by nám scházel, aniÏ si to nezbytnû musíme uvûdomovat, moÏná nejpodstatnûj‰í zdroj toho, co známe. Tradice je podle Poppera (1960, ãesky 2001) „kvantitativnû i kvalitativnû nejdÛleÏitûj‰ím zdrojem na‰eho vûdûní (…) a bez tradicí by bylo poznání nemoÏné.“ Eco (2001) na jednom místû sv˘ch esejÛ o dokonalém jazyce uvaÏuje nad tím, jak vlastnû informovat lidstvo, jeÏ bude Ïít za deset tisíc let, o tom, Ïe jsme nûkde na Zemi zakopali radioaktivní odpad. Tedy jak˘m jazykem varovat ty, jejichÏ jazyk si dnes neumíme pfiedstavit? Autor se po nedlouhém exkurzu do nev˘hod jak verbálního, tak piktografického jazyka (vÏdyÈ i základní kresebné figury by mohly mít tou dobou úplnû jinou sdûlnost, nakreslené tvary odkazovat na úplnû jin˘ v˘znam) dobere pfiekvapivého závûru. Jediné,

na co bychom se mohli spolehnout, je vytvofiit a udrÏovat – skrze tradování vyvolen˘mi lidmi (pÛvodnû zasvûcen˘mi) – nejasnû sdílené tabu: „Nezbylo by tedy nic jiného neÏ vytvofiit jakousi knûÏskou kastu jadern˘ch vûdcÛ, antropologÛ, jazykovûdcÛ a psychologÛ, která by kooptací pfieÏívala po staletí a vytváfiením m˘tÛ, legend a povûr by neustále upozorÀovala na nebezpeãí. âasem by se pfiíslu‰níci této kasty cítili zavázáni pfiedávat nûco, o ãem ztratili pfiesnou pfiedstavu, takÏe by v budoucnosti i v podvûdomí lidské tlupy, která znovu upadla do barbarství, pfieÏívala nejasná, ale úãinná tabu.“ (Eco, 2001, s. 160). Autor v kostce popisuje to, co se v mnohem krat‰ích ãasov˘ch úsecích odehrává pfii vytváfiení nejasn˘ch, ale úãinn˘ch tabu. âasov˘m úsekem ve vûdû mohou b˘t dvû tfii desetiletí, nûkdy staãí pár let. Na poãátku stojí kasta, jeÏ nûco zavede. Následují ti, ktefií zavedené kooptují. Pak ti, ktefií pfieberou jiÏ kooptované. Pak dal‰í a dal‰í. K ‰ífiení pfiitom nedochází jen v ãase ãi pfiesnûji: primárnû v ãase, ale extenzivnû také v rámci jedné generace. I zde dochází – v urãitém typu horizontálního, synchronního ‰ífiení ãi roz‰ifiování – ke kooptování nûãeho, co jiÏ nevymysleli ani ti, od nichÏ nûco pfiebíráme; i oni uÏ pfiebírali pfievzaté atd. Není tedy divu, Ïe se dá pfiepokládat efekt „tiché po‰ty“: komolení toho, co bylo pÛvodnû vysláno. Lze pfiedpokládat i efekt „snûhové koule“: na pÛvodní informaci (interpretaci) se nabalují dal‰í fakty (v˘klady), které pÛvodnû nebyly pfiedmûtem vyslání. KaÏdá následující verze je roz‰ífienûj‰í oproti verzi pfiedchozí.1) A moÏná i v nûãem vzdálenûj‰í pÛvodní verzi (pÛvodnímu zámûru). Pfii vûdeckém tradování fieknûme v prÛbûhu dvaceti nebo ‰edesáti let mÛÏe dojít k témuÏ, co Eco (2001) proponuje za deset tisíc let. Mlad˘ uãedník, pfiejímatel, stojí pfied nejasn˘m tabu, které právû vykonává svÛj úãinek: ãiní na nového Ïáka nátlak, aby toto tabu pfiejal. Tabu ve vûdû mohou mít (a mají) svoji funkci v dÛleÏité procedufie, která se stará o pfieÏití disciplíny. Pfiedkládané tabu jako kdyby samo vyz˘valo: takto je tfieba postupovat! Tomuto je tfieba vûfiit. 143

142

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 144

O toto se opfiít, toto je axiom. A o axiomu se nediskutuje, zavedené postupy se nezpochybÀují. Takto je tfieba se vyjadfiovat. Tato slova, tyto termíny pouÏívat. Pfii pohledu na pfiedávání filosofick˘ch (a v jejich rámci i psychologick˘ch) poznatkÛ je vidût, Ïe se v nûkter˘ch obdobích více, v jin˘ch ménû dafiilo tradici vûrného reprodukování, memorování a zapamatování: „Nûkdy musíme konstatovat ãir˘ konformismus, kdy Ïáci jednodu‰e reprodukují nauku svého uãitele. Snad nejvût‰í pfiíklon ke konformitû je zfiejm˘ u pozdních pohansk˘ch novoplatonikÛ.“ (Armstrong, 2002, s. 13) PromûÀování uãedníkÛ k obrazu na‰emu Tabu ve vûdû mohou mít i povahu jazykovou, vyjadfiovací. Snadno si lze pfiedstavit zavrhování (ba i zakazování) jist˘ch slov. Lexikální purismus vûdcÛ a jejich nedÛtklivost a netolerance v fiadû oborÛ jsou známy. Tabuizovány (anebo „jen“ odmítány, event. zesmû‰Àovány a znevaÏovány) b˘vají celé typy promluv ãi jazykov˘ch procedur. Pfiedepisuje se a vyÏaduje kupfi. zcela konkrétní komponování textÛ apod. Vûdeck˘ text musí mít strukturu, která je zavedená. Pro vûdce (natoÏ studenta, uãedníka) mÛÏe b˘t tabu vyjádfiit se zpÛsobem nejprve zz, pak xx, a teprve potom yy, kdyÏ vût‰ina komunity bûÏnû volí zaveden˘ postup xx – yy – zz. Rétorika vûdcÛ má i své epistemologické dÛsledky. V psychologii na to upozornil napfi. Katzko.2) Rétorické zpÛsoby argumentování dokáÏou organizovat na‰e znalosti a pfiesvûdãení do urãit˘ch funkãních struktur, které jsou mnohem komplexnûj‰í neÏ jednotlivé koncepty ãi kategorie. ¤eãeno jin˘mi slovy: „Struktura argumentace vytváfií schéma, které si organizuje koncepty niωího fiádu.“ (Katzko, 2002a) Anebo, jak napsal jiÏ Wittgenstein (1953/1998, s. 255): „(…) ãlovûk vidí nûjakou vûc zpÛsobem odpovídajícím urãité interpretaci.“ Pak ov‰em uãitelé ve vûdû vyuãují uãedníky sv˘m interpretacím a své kategorizaci vidûného! Nabízejí následovníkÛm rétorické ‰ablony pro poznávání a v˘klady poznávaného. Vûdecká rétorika, zde ve v˘znamu ustálené vyjadfiování, jeÏ je

zároveÀ interpretováním, tedy pfiímo ovlivÀuje poznávání a poznatkov˘ „archiv“. V archivu, ve kterém „skladujeme“ znalosti, se fakta setfiiìují ãasto podle (momentálních, dobov˘ch) poÏadavkÛ, podle vyjadfiovacího úzu, podle toho, jak se s fakty zachází, k ãemu se hodí, k ãemu patfií. Pfiednost pfied znalostmi samotn˘mi má paradigmatické zacházení s nimi (zacházení podle vzoru, zacházení ustavené). A je‰tû jinak fieãeno: paradigmatické zacházení s poznatky jiÏ pfiedem nûkteré poznatky favorizuje! MÛÏe jim také vnucovat podobu. Poznatek vidíme jen z jistého úhlu pohledu, vidíme ho jen proto, Ïe se nám hodí anebo na nûm vidíme jen to, co (proã) se nám hodí. Setfiiìováním a zpÛsobem vyuÏívání dodává paradigma nûãemu vût‰í, nûãemu men‰í váhu. Nov˘ poznatek nab˘vá na v˘znamu neboli získává svou „váhu“ z hlediska toho, jestli ho potfiebujeme a jestli nám zapadá do jiÏ hotového. Dá se fiíci, Ïe poznáváme hlavnû to, co nám vyhovuje, co potfiebujeme, co oãekáváme? Je nasnadû, Ïe takováto rétorika vûdeckého poznávání mÛÏe vést také – ve své podstatû – k nepoznávání. Pouze k potvrzování si jiÏ známého. Ten, kdo chce poznávat jinak, kdo chce zavést v oboru jiné epistemologické paradigma, to má samozfiejmû tûÏké (viz Nightingale, Neilands, in: Fox, Prilleltensky, 1997). Iniciaci do lékafiskovûdní komunity a její prÛvodní jevy zmiÀuje Skorunka, odvolávaje se na Kennetha Gergena, kdyÏ se zam˘‰lí nad nesnázemi prosazení psychosomatického paradigmatu v my‰lení lékafiÛ: „Bez iniciace a ãlenství v dané tfiídû (pochopitelnû cestou postupné hierarchizace) jedinec nemá právo komentovat, natoÏ zpochybÀovat poÏadavky a tvrzení této skupiny. Názory, které se neopírají o standardy definované touto skupinou (…), jsou znevaÏovány a zesmû‰Àovány.“ (Skorunka, 2003, s. 37) Gergenova my‰lenka o tom, co je podstatou vûdy (a Gergen má na mysli, byÈ nikoli v˘luãnû, psychologii jako vûdu), je v této souvislosti velmi radikální: „Dûlat vûdu v tomto smyslu neznamená nastavovat zrcadlo pfiírodû, ale aktivnû se úãastnit v˘kladov˘ch konvencí a praktik ve specifické kultufie.“ (Gergen, 2001) A jin˘mi Gergenov˘mi slovy (z téÏe stati; volnû fieãeno): Vûdec/vûdkynû se 145

144

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 146

chová „rozumnû“ pouze tehdy, kdyÏ pfiejme diskurzivní kódy, které jsou bûÏné v jeho/její vûdecké komunitû. Zakazování vyslovat jinak, resp. vyslovat jiné vedlo v dûjinách ‰ífiení vûdy k opatfiením tak absurdním, jako byl nûkdy zmiÀovan˘ „údajn˘ PavlovÛv zvyk udûlovat pokuty sv˘m ÏákÛm za pouhé vyslovení mentalistického slova v jeho laboratofii“ – historka, kterou glosuje napfi. Geertz (2000, s. 70). Pomyslíme si, Ïe takov˘to kfieãovit˘ purismus patfií nenávratnû minulosti, ale není tomu tak! V závûru ZákladÛ klinické psychologie vyjadfiují Ba‰tecká s Goldmannem (2001, s. 411) pfiání, aby studenti a následovníci v klinické psychologii jiÏ jazykovû netvofiili, nevym˘‰leli novotvary k oznaãování. Autofii, sami jazykovû i kompoziãnû neortodoxní, vybídnou na závûr pfiekvapivû: „Velk˘m úspûchem by pro nás bylo, kdyby studenti po pfieãtení prvního dílu uãebnice: zaãali rozeznávat mluvu jednotliv˘ch historick˘ch vrstev a nauãili se ji znát, rozumût jí a pouÏívat ji, aniÏ by museli pfiidávat svoje vlastní oznaãení pro vûci, které jiÏ oznaãeny nûkolikrát byly…“ Ale proã by se studenti nemohli vzboufiit proti nabízené nebo zavedené rétorice a nemûli experimentovat s novou? Samozfiejmû, Ïe mohou, musejí jen poãítat s tím, Ïe vût‰ina oborové komunity to bude vidût jako troufalé. Srovnej s Kantov˘m názorem (viz následující kapitola), Ïe „razit nová slova je troufalost“. Kritiãtí psychologové se programovû zab˘vají tím, jak psychologii uãit. V na‰em pfiípadû uãitelé, vrátíme-li se zpût k Ba‰tecké s Goldmanem, dodali je‰tû fiadu nov˘ch, sv˘ch vlastních oznaãení pro vûci, ale studenty jiÏ vyz˘vají, aby tak neãinili. Tím, Ïe je vyz˘vají k pfiejímání, a nikoliv k nové tvorbû, pokou‰ejí se získat stabilitu (v ãase) pro svÛj systém. Nûkdy je mlad˘ uãedník veden k tomu, Ïe se o uÏívan˘ch termínech a jazykov˘ch postupech vÛbec nepfiem˘‰lí, prostû se pfiejímají, to ãi ono se jednou a provÏdy fiekne takto. Stává se pfiedmûtem (a snad nûkde smyslem?) zku‰ebních procedur zkou‰et mladé adepty vûd právû z této, vezmeme-li to z odvrácené strany, instrumentální tabuizace. Zkou‰ející se pídí po adeptovû neortodoxnosti, kterou by mu vytkl a pro kte-

rou by mu sníÏil hodnotu v˘konu. Do slovního projevu nováãka nepatfií pfied zku‰ební komisí neodsouhlasená terminologie, byÈ zákaz pouÏívat jinou, obmûnûnou, je jen nejasn˘. Vedlej‰ím cílem vzdûlávání a pfiezku‰ování je opakovat a stvrzovat jazykovou purifikaci, dodávat jí punc správnosti a zdání váÏnosti. Úkolem zku‰enûj‰ího vûdce a uãitele mÛÏe b˘t, jak pí‰e Davidson (1997, s. 119–120), dokonce pokou‰et se pfiekazit uãedníkovi pouÏívat nekodifikované v˘razy: „Predstavme si, Ïe som vo funkcii ministra pre vedeck˘ jazyk a chcem nováãikovi prekaziÈ pouÏívaÈ slová, ktoré odkazujú povedzme na emócie, pocity, my‰lienky a úmysly, a chcem, aby namiesto toho hovoril o fyziologick˘ch stavoch a príhodách, o ktor˘ch sa predpokladá, Ïe sú viac ãi menej identické s mentálnym haraburdím.“ Davidson se zam˘‰lí nad tím, jestli v pfiípadû, Ïe uãedník pfiijme nov˘ jazyk za svÛj, mÛÏeme rovnûÏ s jistotou fiíci, Ïe také v jeho vûdomí do‰lo k promûnû. MÛÏeme fiíci, Ïe v obsahu vûdomí se nûco zmûnilo? Krátce: Ïe nejenom zaãal jinak mluvit, ale také zaãal jinak myslet? Tuto jistotu nemáme. Nov˘ jazyk sice odkazuje k novému „pojmovému schématu“, ale právû jen odkazuje (napovídá, naznaãuje). Ve skuteãnosti nevíme, zda tím, Ïe jsme nauãili nûkoho podrobit se vûdeckému vyjadfiování (tím, Ïe jsme ho nauãili náleÏitû mluvit), jsme ho nauãili i vûdecky – ãi lépe: kanonizovanû, vyÏadovanû – myslet. VÏdy bude existovat moÏnost, Ïe nov˘mi, loajálnû pfiejat˘mi slovy stále oznaãuje jen staré obsahy své mysli. Komárek (1991) zdÛraznil, Ïe v podobn˘ch institucionalizovan˘ch disciplínách (strukturách) je sebereflexe této struktury, jejího pÛvodu a její podstaty neÏádoucí. Systém se proti kritické reflexi brání. Ta by totiÏ vedla k neÏádoucí herezi. Proto je tfieba – podle Komárka – pûstovat legitimaãní m˘ty, indoktrinovat mládeÏ kanonizovanou naukou a diskreditovat eventuální ‰ifiitele odli‰ného ãi protikladného [zv˘raznûní Z.V.]. To se net˘ká jen sebezáchovy a propagace náboÏensk˘ch ãi ideologick˘ch nauk, ale i vûdy a vzdûlávání. 147

146

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 148

Neubauer varuje, Ïe fieã vûdce se mÛÏe omezit „na terminologickou stavebnici“ – v takovém pfiípadû „ztrácí souvislost s my‰lením“. „Stfiedovûké scholastice b˘vá – právem i neprávem – podsouváno, Ïe vyústila v neplodnou spekulaci, v ono pfiísloveãné „mlácení prázdné slámy“. A právû to se za na‰ich ãasÛ pfiihodilo vûdû: ãím abstraktnûj‰í, rafinovanûj‰í a nároãnûj‰í jsou její teorie, v˘razivo, postupy a vybavení, tím nesrozumitelnûj‰ím se stává její vûdûní. Vûdecké pravdy jiÏ dávno nejsou ,z tohoto svûta‘, neslouÏí jeho porozumûní, jeho lidskému rozumûjícímu ob˘vání.“ (Neubauer, 2001). Pokud vûda dopustí to, aby její jazyk zmrtvûl (a v psychologii k tomu ãásteãnû do‰lo), pak pfiinejmen‰ím zãásti pozbude svoji vypovídací schopnost pro laiky. Doplatí na to její sdûlnost a mÛÏe pfiijít o zajímající se publikum laikÛ. Sama totiÏ rezignuje na komunikativní dialog. Arendtová (2002, s. 239) vzpomíná na Maxe Plancka, kter˘ se „doÏadoval, aby v˘sledky matematick˘ch procesÛ byly pfiekládány nazpût do jazyka svûta na‰ich smyslÛ, máme-li z nich ãerpat nûjak˘ uÏitek.“ V opaãném pfiípadû vûdcÛm hrozí to, co bylo jiÏ dfiíve nazváno urãit˘m druhem „kolektivního autismu“ (napfi. Geertz, 2000, s. 71). Pro psychologii to urãitû není nepodstatná v˘zva. Psycholog by nemûl ztratit kontakt s laikem: vÏdyÈ je tu pro nûj. „Psychologové pracují s fieãí dvakrát,“ pí‰e Ba‰tecká (2001, s. 17–18), „jednak pouÏívají vûdeckého jazyka, jednak se dorozumívají s laiky – sv˘mi klienty a pacienty. Provází nás proto naléhavá otázka, zda na‰e fieã stále dává Ïivot (…), anebo se uÏ vyprázdnila a je jako prostfiedek na‰í vûdy její zkázou.“ Pfiíklad jazykového „kolektivního autismu“ psychoterapeutÛ a jeho zvlá‰tní obrannou funkci mûla moÏná na mysli jiÏ roku 1950 Fromm-Reichmannová, kdyÏ se kriticky vyjádfiila o pouÏívání slova „hostilní“ pfied pacientem. Jazykov˘ „autismus“ odborníkÛ mÛÏe terapeutovi poslouÏit jako obrana – napfiíklad pfied pacientov˘m reáln˘m v˘buchem nepfiátelství: „Nûktefií psychiatfii (…) jej ponoukají k tomu, aby ,vyjádfiil svou hostilitu‘. To je samozfiejmû k niãemu. Za prvé: ãlovûk tûÏko

vysly‰í jak˘koli návrh nûkoho, ke komu cítí zlobu nebo odpor, a uÏ vÛbec ne nabídku, aby vyjádfiil svou zlost. Za druhé: taková nabídka je zfiejmû nereálná, protoÏe nikdo o své zlosti neuvaÏuje jako o ,hostilitû‘. Samotné pouÏití tohoto abstraktního v˘razu mÛÏe v pacientovi vyvolat pocit, Ïe jeho zlost, vztek, odpor atd. jsou sniÏovány nebo Ïe nejsou brány váÏnû, kdyÏ se o nich hovofií jako o ,hostilitû‘. Psychiatr, kter˘ pacientovi fiíká, aby vyjádfiil svou hostilitu, se tedy zámûrnû ãi bezdûãnû brání, aby se nestal jejím skuteãn˘m terãem.“ (Fromm-Reichmannová, 2003, s. 36) Vûda bude i nadále potfiebovat a pouÏívat svÛj vlastní jazyk. V psychologii a psychoterapii v‰ak mÛÏe snadno vlastní jazyk vûdcÛ poslouÏit i k jin˘m úãelÛm – spí‰e neÏ k dorozumûní, jak jsme vidûli, mÛÏe slouÏit k distancování se, k zvládání a ovládání druhého ãlovûka apod. Pokud se navíc jiÏ vyprázdnil, jestliÏe zplanûl a zmrtvûl, jestliÏe odborníci vyslovují slova, o jejichÏ v˘znamu ani sami nemají pfiesné a hlub‰í potuchy, jestliÏe se jen pfiedvádûjí slovy, jestliÏe témûfi beze smyslu jen tradují tradované, stává se jazyk symptomem postupné zkázy, rozkladu a hnití vûdy samotné. Zkázou vûdeckosti. Vûda ztrácí schopnost domluvit se i v rámci jedné kultury s jin˘mi vzdûlan˘mi lidmi. Na pÛdû univerzit a akademií se neumûjí dorozumût vûdci z rÛzn˘ch oborÛ, nûkdy i z vlastního oboru, kter˘ se rozpadl do – navzájem spolu témûfi nekomunikujících, nepotfiebujících se – podoborÛ. Jako by za tímto ne‰varem tkvûl strach, Ïe srozumiteln˘, disciplínu zesrozumitelÀující vûdec bude obvinûn z nevûdeckosti a exkomunikován, Ïe bude ostatními, tûmi „fiádn˘mi“, zneváÏen. Neubauer nejspí‰ ví (a zaÏil), o ãem mluví, kdyÏ pléduje za vûdu „zbavenou stihomamské podezíravosti a inkviziãních sklonÛ o v‰em dle hotov˘ch ‰ablon rozhodovat, zda je to pravovûrné, a tudíÏ ,vûdecké‘.“ K poslu‰nému ãi vnucenému kooptování jazykov˘ch procedur nûkdy dokonce patfií i to, Ïe jejich uÏivatel a ‰ifiitel mluví, aniÏ ví o ãem! Îe jakoby popisuje, aniÏ o ãemkoliv vypovídá. Je to problém, na kter˘ poukázal Bertrand Russell: Nûkteré deskripce se vlastnû k popisu v pravém slova smyslu nepouÏívají, protoÏe samy 149

148

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 150

postrádají denotát. Jsou „o niãem“. O fiadû termínÛ ve vûdeckém man˘rismu platí, Ïe nic nepopisují! Russell ov‰em poukázal také na to, Ïe i tyto zdánlivé deskripce, které ze své podstaty o niãem nereferují, mohou b˘t souãástí smyslupln˘ch v˘rokÛ. Pak se ov‰em zdá, jako by vûdeck˘ jazyk mûl je‰tû jin˘, psychologicky vzato „pragmatick˘“ v˘znam a smysl neÏ jen popisovat a objasÀovat. Mimochodem – do‰li jsme k zajímavému zákrutu v na‰ich úvahách: vûdec pouÏívá slova, která nic nefiíkají a k niãemu reálnému se jiÏ nevztahují. Vztahují se jiÏ jen k umûlému svûtu termínÛ, ke svûtu, kter˘ je zde sám pro sebe. Vûdec tedy mluví, pí‰e ãlánek, pfiedná‰í studentÛm – a jeho v˘roky, sloÏené z nicnefiíkajících slov, pfiece jen nûco fiíkají – spolu a pohromadû dávají smysl! Referát z nicnesdûlujících slov je pro posluchaãe sdûln˘. ObjasÀování tohoto paradoxu by objevilo, Ïe smysl pfiipisujeme slovní produkci, celku fieãi, vystoupení s fieãí – a jak to tak vypadá, jsme s to tolerovat, Ïe nûkterá jednotlivá slova i celé dílãí vûtné promluvy nic nefiíkají. Smysl ostatnû nedodávají fieãi slova; smysl dodává fieãi mluvãí a hlavnû adresát: posluchaã, ãtenáfi. Smysl fieãi (na rozdíl od v˘znamÛ nesen˘ch promluvou, které jsou pfiece jen ukotveny v samotné v˘znamuplné nebo v˘znamuprázdné sémantice, resp. v sémiotické stránce uÏit˘ch symbolÛ) je cosi, co my této fieãi ãi události, kterou právû Ïijeme, pfiikládáme. Blábolení psychologa mÛÏe mít pro nás smysl proto, Ïe nám nabízí nûco jako vû‰ák, stojan na rozvû‰ení, nûco jako podpÛrné klacíky, po nichÏ na záhonu mÛÏe stoupat zaset˘ hrách. Nabízí nám sice nûco umûlého (co vlastnû samo nepopisuje nic), ale nám to pomÛÏe. Uspofiádáme si vypozorované, utfiídíme názory, uskladníme zapamatované, náhle najdeme podobnosti – a dokonce… na‰e my‰lení díky tûm klacíkÛm mÛÏe rÛst! Anebo jin˘ smysl: uÏ jen to, Ïe s námi nûkdo mluví, Ïe na nás nûkdo mluví, uÏ jen to, Ïe mluví kupfiíkladu konej‰ivû, uÏ to dává smysl. Jazyk jako magická procedura Sdílení magick˘ch procedur a rituálÛ, a to vãetnû „provádûcích“ slov (zaklínadel, zafiíkadel, klateb, vû‰teb apod.), slouÏí mimo jiné

i k tomu, aby se praktikanti magie odli‰ili a ohraniãili od ostatních. Nesnadn˘ pfiístup ke sdílení v‰ech sloÏitû propojen˘ch symbolÛ, zaveden˘ch zvyklostí a pravovûrn˘ch deklamací zabraÀuje tomu, aby mezi provûfiené (pfiijaté, certifikované, osvûdãené, vyzkou‰ené, zasvûcené, diplomované) nepronikli nevzdûlaní nebo nedovzdûlaní jedinci. Ani do vûdecké komunity nemÛÏe patfiit kaÏd˘, kdo by o sobû jednodu‰e prohlásil, Ïe tam patfií. Napfiíklad mezi psychology nemÛÏe patfiit nûkdo jenom proto, Ïe tak sám sebe oznaãí. Takto je to prezentováno. Logika vûci je zjevná a potfiebnost magick˘ch procedur rázem ozfiejmûná. Ten, kdo jimi nepro‰el ãi neprojde, nebude tím, k˘m b˘t chce, nebo tím, k˘m se cítí b˘t. ProtoÏe nebude brán druh˘mi, jiÏ zasvûcen˘mi. Nûkdy jde o ne‰ikovné jedince, jindy o konvertity; nûkdy o neortodoxní a neposlu‰né b˘valé praktikanty, o jedince nekonvenãní, nepoddajné. Jazyk vytyãuje a zv˘razÀuje hranice disciplíny. Uzavírá disciplínu do slov. SoubûÏnû spojuje i vydûluje: nûkteré adepty – fiíká se jim tfieba nevûdecky se vyjadfiující – celníci pfies hranice nepustí. Na území nûkter˘ch vûdních státeãkÛ vznikají i seznamy nepohodln˘ch ãi neÏádoucích osob, které nemají b˘t vpu‰tûny, byÈ by na celnici hovofiily naoko „na‰ím jazykem“. Jazyk vûdy vytváfií bratrstvo zaloÏené na loajalitû. Sdílení hodnot v bratrstvu nemusí b˘t zcela dobrovolné, naopak: ãasto je vynucené – viz pravomoc zkou‰ejících u státních závûreãn˘ch ãi doktorsk˘ch zkou‰ek rozhodnout, zda si jiÏ zkou‰en˘ osvojil poÏadovan˘ jazyk. Bratrstvo si pûstuje své zásady: ãlenové patfií k sobû a toto pfiináleÏení signalizují druh˘m právû – mimo jiné – jazykov˘m poutem. Toto pouto je vizitkou jejich loajality, je jejich prÛkazem identity. Je to „opojná doktrína“ (viz Davidson, 1997) tûch vûdcÛ, ktefií mají náskok pfied druh˘mi, eventuálnû obdrÏeli v jistém smyslu dokonce v˘sadní právo vládnout jazykem, urãovat v nûm zmûny, zavádût pravidla jazykového pragmatismu. Pouze jazykem se lze prokázat, poukázat na to, Ïe jsem sociálnû konformní, Ïe se identifikuji aÈ jiÏ naoko ãi doopravdy – je to tak snadné! TfiebaÏe dobfie pouÏívan˘ jazyk je‰tû sám o sobû nic neznamená, zdá se, Ïe v bratrstvu je jiÏ vnímán jako hodnota a dÛ151

150

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 152

vod, proã nûkoho upfiednostÀovat. âlenové upfiednostÀují toho, kdo se umí vyjadfiovat a elegantnû se vyh˘bá jazykov˘m tabu. V tomto vyjadfiování získává navrch forma fieãi nad obsahem. V extrémní podobû si lze pfiedstavit (nebo dokonce vybavit?) bratrstvem upfiednostÀovaného a do nejvy‰‰í pozice vyvoleného blábolila. V pozadí udrÏování a kodifikování jazykové magie je také nabízející se funkce identifikaãní (identifikuji sám sebe se sebepojetím vûdce, a tím nab˘vám tohoto self), funkce zji‰Èující a zaji‰Èující loajalitu i funkce kontrolní a vyluãovací (mít moc na základû nepfiizpÛsobení odvrhnout ty, kdo se odli‰ují). Pouhá loajalita jako kdyby byla prÛkazkou k vûdeckosti, mimikry loajality lze oznaãit jako „vûdecké“! „Vûdecké je nikdy nevyboãit,“ mohl napsat Patoãka (1996, s. 112), „nerekurovat k niãemu mimo (…); nebrat útoãi‰tû ani k Bohu, ani k m˘tu a jin˘m nevûcnostem. Tak to ãiní na‰e vûda a má pravdu: v ní je slovo dáno vûcem.“ Ideálem magické procedury ve vûdû je ustanovit dokonalé vyjadfiování bratrstva. Jak zdÛrazÀuje Eco, hledání dokonalého jazyka jde ruku v ruce s omezováním a vyhraÀováním jeho dosahu. Nauãit se takovému jazyku – rozumí se: osvojit si jeho „ãistou“ ãi ortodoxní podobu – zpravidla není jednoduché. Jazyková doktrína jako náhrada a pfiekáÏka porozumûní Dobrou ukázkou jazykem ustavené doktríny mohou b˘t definice – zejména v sociálních a humanitních vûdách. Ve fyzice nebo tfieba deskriptivní geometrii je definice bazální propozicí, která jiÏ nemÛÏe b˘t odvozena z jin˘ch propozic, zdÛrazÀuje Popper, vykládaje AristotelÛv esencialismus. Definice zavádí oznaãující pojmenování (zavádí jisté slovo ãi termín – napfi. termín „ãtverec“) pro nûco, co má právû ty atributy, pro nûÏ je nûco ãtvercem. V tomto smyslu zavádûjí definice fiád do na‰eho porozumûní svûtu – a hlavnû do na‰eho dorozumívání se s jin˘mi lidmi. Definice je pak buì zformulované v˘chodisko, nebo „fiídící princip“ dal‰ího pohybu, na nûmÏ se shodneme. KaÏdá definice oznaãuje nûjakou „podstatu“.

S podstatami psychologick˘mi to ov‰em zdaleka není tak jednoznaãné jako se ãtverci anebo jehlany. Pfiesto i zde se operuje s definicemi. „Termín by mûl b˘t definiãnû zaveden jen jednou,“ navrhl pfied ãasem psycholog Bahbouh. A pfiestoÏe ví, Ïe „jakékoli slovo si mÛÏeme – chceme-li – jakkoli zavést“ a Ïe ãasto „zapomínáme, Ïe je to na nás, jak si tyto termíny zavedeme“, sv˘m pfiedchozím tvrzením naznaãuje, Ïe preferuje spí‰e exaktnûj‰í postoj. PfiestoÏe by asi nebylo správné odmítat jakékoliv definice psychick˘ch ãi sociálních podstat, Popper v roce 1960 (ãesky 2001) ne nadarmo pfiipomnûl, Ïe: „...je tfieba si uvûdomit, Ïe esencialismus se m˘lí, domnívá-li se, Ïe definice mohou nûjak rozmnoÏit na‰e poznání faktÛ (aãkoli jakoÏto rozhodnutí pfiijmout urãité konvence mohou b˘t na‰ím poznáním faktÛ ovlivnûny a poskytují nám zároveÀ také nástroje, které mohou zpûtnû ovlivÀovat utváfiení na‰ich teorií, a tím i v˘voj na‰eho dal‰ího poznání).“ Souhlasit s definicí znamená souhlasit s konvencí. Definice je jenom konvence – nic míÀ, nic víc. JestliÏe nám ale definice „nikdy neposkytují Ïádné faktické vûdûní o ,pfiírodû‘ ãi o ,pfiirozenosti vûcí‘,“ jak tvrdí Popper, jak je moÏné, Ïe jsou tak roz‰ífieny a Ïe jsou pfii v˘uce vyÏadovány – jako znalosti? Souhlasíme-li s Popperem, pfiipomeÀme je‰tû jednou: definice je jen návrhem na zavedení jazykové konvence, jen zkusmou doktrínou, navíc: tváfií se jako pravdivá a vykonává autoritativní vliv na na‰e poznávání, pfiestoÏe Ïádné vûdûní neposkytuje. Trvá-li tedy nûkdo na papou‰kování definic a vydává právû toto za vzdûlávání, ve skuteãnosti vzdûlávání ‰kodí; ‰ífií jen rigiditu a ustrnulou dogmatiãnost, je autoritáfisk˘m „uãitelem“ a zneuÏívá potence jazyka nikoliv k poznávání a dorozumûní, ale k vykonávání kontroly. K pfiedním kritikÛm jazykového – a také paradigmatického! – doktrináfiství ve vûdû se pfiifiadil Z. Neubauer. Dogmata, z nichÏ se skládá vûdeck˘ popis a v˘klad svûta, ãasto odvádûjí od porozumûní. Zatímco vzdûlávání (se) adepta libovolné vûdy by mûlo b˘t „pûstûním“, vedením k porozumûní, péãí o nabyté, uctíváním moudrého a pravdivého, kultivováním – ale rovnûÏ pfiesahováním hranic, 153

152

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 154

pátráním, experimentováním –, vûdeck˘ obraz svûta ãasto, zvlá‰È je-li petrifikován do podoby dogmat, nabídne jen náhraÏku za skuteãné vzdûlávání. Neubauer (2001) o tom ve své kritice jazykového doktrináfiství pí‰e: „Vûdeck˘ obraz svûta, kter˘ vzdûlání nahradil, je (…) podáván v podobû hotov˘ch pravd a dat, faktÛ a artefaktÛ, bez moÏnosti porozumût jejich smyslu, tj. uãinit si pfiedstavu o tom, o ãem vûdecké v˘povûdi vypovídají, jaké skuteãnosti se t˘kají, v ãem spoãívá jejich pravda a jakou platnost má její ,hotovost‘(…) A tak vûdecká fakta, znalosti a vûdomosti pfied nás pfiedstupují jako fantomy, o nichÏ nemáme nejmen‰í tu‰ení, za jak˘ch okolností a v jak˘ch souvislostech byly získány, proã byly uznány za správné a pravdivé a proã jsou pokládány za natolik dÛleÏité, Ïe se dostaly do ‰kolních uãebnic, které tak fungují jako katechismy, plné tvrzení a pouãek, schémat, mechanismÛ, modelÛ – dogmat nahrazujících porozumûní.“ Neubauer zde jin˘mi slovy vystihuje Ecovu vizi o lidech, zmínûnou v˘‰e: lidé po tisíciletí nûco tabuizují, aniÏ vûdí, proã tak ãiní (v pfiípadû tabu kopat v nebezpeãné zónû si ov‰em chrání Ïivot, resp. dodrÏováním tohoto tabu se starají o pfieÏití celého lidstva). Zacházejí ne s informacemi, ale s fantomy. Neubauerova pfiedstava o vûdomosti ãi znalosti, která je ve skuteãnosti jen fantom, neboÈ nevíme, proã je vlastnû zrovna tato znalost správná, nevíme, proã je jí pfiikládána taková dÛleÏitost – to je vykreslen˘ obraz vzdûlávání, které jiÏ pfiestalo b˘t vzdûláváním. VÛãi konzervování tzv. hotov˘ch pravd a dat – fieãeno slovy Neubauerov˘mi – je moÏno vznést „zji‰tûní skoro banální, Ïe pravda o skuteãnosti má právû tak ãasov˘ rozmûr a dûjinnou dynamiku jako skuteãnost sama“. Pravdivost vûdeck˘ch popisÛ a v˘kladÛ, pravdivost a správnost tfiídûní, paradigmat, soustav a kognitivních map „o nûãem“ se vyvíjí. V kriticky otevfieném pfiístupu ke vûdû platí, Ïe to, co bylo pokládáno za pravdivé, mÛÏe se ukázat b˘t po ãase nesprávn˘m. Hotové pravdy jsou ov‰em nezbytn˘m základem na‰eho poznávání. „Poznání nemÛÏe zaãínat z niãeho – z tabula rasa – a nemÛÏe

zaãít ani z pozorování. Pokrok poznání spoãívá pfieváÏnû v modifikaci pfiedchozího poznání.“ (Popper, 2001) Nikoliv tedy buì pfiijímat, nebo odmítat a priori to, co se nám nabízí jako hotové, ale b˘t schopen kriticky pfiezkoumat a kritizovat, b˘t schopen pozmûnit dosavadní teorii. Jenom takové postupování dokáÏe nastavit zrcadlo nepatfiiãné magiãnosti a nepfiíslu‰nému jazykovému doktrináfiství vûd ve stadiích více dogmatick˘ch neÏ Ïiv˘ch. To uÏ nás pfiivedlo k tématu dal‰í kapitoly.

Poznámky 1) Pfii nabalování snûhové koule odpadávají nûkteré pfiedchozí vrstvy ãi dfiívûj‰í souãásti. Vedle roz‰ifiování a nabalování dal‰ího jde tedy i zde o to, Ïe obsah se spí‰e neustále promûÀuje. Ve snûhovou kouli se mÛÏe zmûnit termín. Bahbouh (1998) o tom pí‰e: „âasto se setkáváme s tím, Ïe je nûjak˘ pojem postupnû roz‰ifiován, jsou na nûj nabalovány dal‰í souvislosti a je neãitelné, kde je‰tû autor definici doplÀuje…“ 2) Katzko se zde odvolává na staÈ M. Billiga (1985) publikovanou v European Journal of Social Psychology, kterou autor nazval Pfiedsudek, kategorizace a partikularizace: Od pfiístupu percepãního k rétorickému.

155 154

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 156

Je psychologie svobodná disciplína? (Potfieba revidovat dogmata v psychologii)

Motto: „NemÛÏeme dûlat víc neÏ tápavû nahmatávat pravdu.“ „Dogmatick˘ postoj je jasnû svázán s tendencí dokázat správnost na‰ich schémat (…), a to aÏ k bodu, kdy opomíjíme vyvrácení.“ „Pokroku dosáhneme tehdy a jen tehdy, pokud jsme ochotni pouãit se ze sv˘ch chyb; uvûdomit si své omyly a kriticky je vyuÏít namísto toho, abychom na nich dál dogmaticky lpûli.“ Karl Raimund Popper Svobodu badatele, vûdce, odborníka je moÏné vidût rÛznû. Jako svobodu (v) pfiístupu ke zdrojÛm. Jako pozici, v níÏ jedinec fakticky není omezován zvenãí – aÈ finanãními a jin˘mi vûcn˘mi limity, nebo tfieba administrativnû, natoÏ ideologicky. âást svobody badatele je v‰ak rovnûÏ svobodou vÛãi vnitfiním limitÛm. Vûdec by mûl umût svobodnû ãelit tûm dogmatÛm (obsahov˘m i metodologick˘m), která spolukonstituují dobov˘ obraz jeho oboru. âelit neznamená vyvracet je, ignorovat ãi pfietváfiet za kaÏdou cenu. Spí‰e znaãí reflexi, ustaviãn˘ pfiezkum a stálé tázání, zda právû toto a zda právû takto je moje my‰lení a ãinûní nejpfiimûfienûj‰í hledání pravdy. Mûl by stále zkoumat své my‰lenkové pfiedpoklady i metody. Jedinec svobodn˘ je v tomto smyslu svobodnû tvÛrãí a inovující. Spoleãnû s daleko sahající a hlubokou kompetencí (vzdûlaností) posouvá právû tato svobodná tvofiivost disciplínu dál.

Lékafisk˘ biolog J. Bûlehrádek vystoupil v roce 1930 s pozoruhodn˘mi názory adresovan˘mi studentÛm: „(…) kaÏd˘ vûdeck˘ závûr, byÈ byl sebepevnûji opfien skuteãností, musí b˘t znovu revidován, kdykoli se ukáÏe toho potfieba. Tato nehotovost a stálé vûdomí, Ïe ve vûdû není nic absolutnû jistého, jsou základním poÏadavkem vûdecké svobody, neboÈ jsou protikladem dogmatismu. Dogmata bránila ve v‰ech dobách vûdeckému pokroku. Nemyslím jen dogmata církevní, n˘brÏ také dogmata vûdecká, která právû vznikají tím, Ïe vûdci nûkdy bezdûãnû vûfií v jistotu sv˘ch poznatkÛ. Právû vûda se vyvíjí tak, Ïe bofií staré názory a hypotézy, kdyÏ byla nalezla nová fakta, a na jejich místû tvofií hypotézy nové, které v‰ak zase platí jen tak dlouho, dokud nejsou vyvráceny fakty novûj‰ími. Vûda tedy kráãí k pokroku pfies staré hypotézy a nesmí se ani ost˘chat odvolat to, co vãera prohla‰ovala za platn˘ zákon. Jsem dalek toho, abych vám vylíãil vûdu jako chaotick˘ vír my‰lenkov˘, ve kterém není nic jistého. Chci jen zdÛraznit dvû vûci: pfiednû to, Ïe vûdecká jistota je jen relativní a Ïe tedy z vûdy nelze udûlat Ïádnou nepromûnnou nauku; a za druhé, Ïe ãlovûk vûdecky vzdûlan˘ nemá nikdy vûdomostí ucelen˘ch a ukonãen˘ch.“ (Více viz Vesmír 2003, 8, s. 467.) Jasnost a pfiímoãarost takovéto v˘zvy vybízí k tomu, abychom se nad psychologií zeptali podobnû pfiímoãafie; napfiíklad: • ·ífií psychologie ze setrvaãnosti poznatky, které mÛÏeme oznaãit jako vûdecká dogmata a které brání pokroku v psychologii? • Vyvracejí novûj‰í fakta nûco v psychologii? • Kdy bylo v psychologii odvoláno nûco, co je‰tû vãera disciplína mûla za platn˘ zákon? • ZdÛrazÀuje psychologie relativitu tam, kde s vûdeckou jistotou nûco tvrdí? • Neinklinovala psychologie ve 20. století více k ustálené nauce opfiené o dogmata neÏ ke svobodné, neucelené vûdû? Takové otázka rozhodnû nepostrádají smysl. Nicménû – mûli bychom b˘t také pamûtlivi toho, Ïe pohled na pokrok ve vûdû a shoda nad tím, co pokrok pfiedstavuje a jak pokrok vypadá, 157

156

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 158

mohou b˘t dnes odli‰né. Tehdy (Bûlehrádek v roce 1930): vpfied se kráãí pfies staré hypotézy; vyvrácené pfiedpoklady se odvolávají, nahrazují se nov˘mi. Dnes: v mnohem vût‰í mífie a témûfi systematicky se nechává staré koexistovat vedle novûj‰ího a utkává se s ním v diskusích. Dnes se jiÏ – alespoÀ v humanitních vûdách – neodvolává. Pokud se zdá, Ïe nûco brání pokroku, je tfieba pfiijít s lep‰ím a pfiesvûdãit, Ïe tamto uÏ neodpovídá dne‰ní skuteãnosti, event. Ïe nikdy neodpovídalo skuteãnosti správnû. Pfiedmûtem metareflexe je moÏné uãinit samo slovo pokrok: uvûdomit si, co jím míníme, jako to uãinil Feyerabend ve své uzávorkované poznámce vsunuté do textu, kter˘ psal v letech 1970–1974: „(Mimochodem by se mûlo poznamenat, Ïe mé ãasté pouÏívání takov˘ch slov jako ,pokrok‘, ,postup vpfied‘, „,zlep‰ení‘ atd. neznamená, Ïe bych si nárokoval nûjaké speciální vûdûní o tom, co je dobré a co ‰patné ve vûdách, a Ïe bych chtûl toto vûdûní vnucovat sv˘m ãtenáfiÛm. Kdokoli mÛÏe ãíst tyto termíny sv˘m zpÛsobem a v souladu s tradicí, k níÏ náleÏí. Tak pro empiristu bude ,pokrok‘ znamenat pfiechod k teorii, která nabízí pfiímé empirické testy pro vût‰inu základních pfiedpokladÛ [...] A má teze je, Ïe anarchismus napomáhá dosaÏení pokroku v kterémkoli ze zvolen˘ch v˘znamÛ tohoto slova. I vûda zaloÏená na zákonech a pofiádku uspûje pouze tehdy, kdyÏ jsou v ní pfiíleÏitostnû dovoleny anarchistické tahy.)“ (Feyerabend, 2001, s. 33 [kurzíva pouÏita autorem]). Realita dne‰ní vûdy se vyznaãuje koexistencí pfiístupÛ, multiparadigmatiãností, pluralitou v˘chodisek a pluralistickou metodologií, systémovou ekvifinalitou, kontextovou relativitou, dÛrazem na zpûtnovazební a cirkulární povahu procesÛ (nikoliv lineární ãi jednodu‰e kauzální povahu), vyznaãuje se i stfiety – anebo také více ãi ménû mírumilovn˘m souÏitím – rÛzn˘ch my‰lenkov˘ch proudÛ uvnitfi disciplín. (Ona mírumilovnost mÛÏe b˘t ve skuteãnosti apatick˘m nezájmem o odli‰né nebo pohodlností.) To neznamená, Ïe nûkteré poznatky ve vûdû nepfiipomínají zaprá‰ené regály ve vete‰nictví, aniÏ na to kdo dostateãnû upozorÀuje. K samotné povaze vûdy, k její institucionalizaci a poté k jejím ‰kolometsk˘m simplifi-

kacím patfií ãasto rozbujení pseudovûdeckého (lingvistického a rétorického) „folklóru“, zavádûní a udrÏování zdánlivû expertního jazyka, fixování teorií, podteorií, vysvûtlení, popisÛ, oznaãení, klasifikací… Problému srozumitelnosti se vûnuji jinde, zde si jen pfiipomeÀme Kantovo nabádání k jazykové kázni: „Pfies velké bohatství na‰ich jazykÛ se myslitel ãasto ocitá v rozpacích kvÛli v˘razu, kter˘ by se pfiesnû hodil pro jeho pojem a pfii jehoÏ nedostatku se nemÛÏe stát opravdu srozumiteln˘m nejen pro jiné, ale dokonce ani sám pro sebe. Razit nová slova je troufalost, která si osobuje zákonodárství v jazycích, jeÏ má zfiídkakdy úspûch, a je proto radno, dfiíve neÏ sáhneme k tomuto zoufalému prostfiedku, rozhlédnout se v nûjakém mrtvém a uãeném jazyku, zda se tam tento pojem vãetnû pfiimûfieného v˘razu nenachází, a i kdyÏ se snad jeho staré pouÏívání stalo vinou neopatrnosti jeho pÛvodcÛ ponûkud rozkolísan˘m, je pfiece jen lep‰í upevnit v˘znam, kter˘ mu byl pfieváÏnû vlastní (i kdyby mûlo zÛstat nejisté, zda lidé tehdy mûli na mysli pfiesnû t˘Ï), neÏ pokazit svou práci jen tím, Ïe se staneme nesrozumiteln˘mi.“ (Kant, 2001, s. 238) Jako kdyby ze samé povahy vûdy, jejímÏ smyslem a posláním je pátrat po odpovûdích na otázky Jak to je? (a tedy pátrat po pravdû), zákonitû vyvstávala potfieba ustavovat rovnûÏ (nûjaké) dogmatické závûry a zákonitosti. Nutnost budovat pilífie odvûtví. Upozornil na to Thomas Kuhn ve Struktufie vûdeck˘ch revolucí, kdyÏ vûdecké „závaznosti“ oznaãil jako paradigmata. Paradigmata jsou v jeho podání sdílené vzory, schémata, modely, které pfiedstavují obecnû uznávané vûdecké v˘sledky; pro vûdce pfiedstavují model problému a model jeho fie‰ení. Vûdec dost dobfie nemÛÏe b˘t ve své disciplínû vûdcem, aniÏ dodrÏuje tento „soubor zákonitostí“ – vÏdyÈ paradigmata jsou zde od toho, aby vûdcÛm pfii jejich snaze o porozumûní skuteãnosti nabízela „uspofiádan˘“ svût. Nabízejí svût pojmenovan˘ a roztfiídûn˘ a také zãásti vysvûtlen˘ tûmi, kdo v jejich disciplínû bádali pfied nimi. Pfiesto (ãi proto) paradigmata zastarávají. Zatímco fiada vûdcÛ rigidnû lpí na star˘ch 159

158

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 160

modelech, jiní (dle Kuhna zejména mladí ãi nováãci ve vûdû) pfiicházejí s nov˘mi vzory. Aãkoli Kuhn nepouÏívá termínu dogma, jin˘ autorÛv termín „síÈ závazkÛ – pojmov˘ch, teoretick˘ch, instrumentálních a metodologick˘ch“ navozuje pfiedstavu provázané sítû dogmat. Kuhn vidí, jak tyto „závazky“ fiídí badatelovu ãinnost, jeho my‰lení, jak ho navádûjí (Kuhn pouÏívá pfiirovnání k vypracovanému návodu, jak fie‰it hlavolam). „Tato síÈ totiÏ poskytuje pravidla, která odborníkÛm v urãitém specializovaném odvûtví fiíkají, co jsou svût i vûda zaã, a odborníci se pak mohou soustfiedit na [dal‰í] problémy.“ (Kuhn, 1997, s. 52)1) Dal‰í v˘chodiska a inspirace k otázkám nad dogmaty v psychologii • Podstatné (pohfiíchu pfiehlíÏené?) je Kuhnovo upozornûní, Ïe vûdecká v˘chodiska a sdílené závûry b˘vají do urãité míry libovolné2). [V‰echna zv˘raznûní v tomto oddílu: ZV.] • Jako problém „normální“ vûdy Kuhn vytyãuje to, Ïe paradigmata vedou k opomíjení jevÛ, které do paradigmatu nezapadají, na které se paradigma nehodí.3) • Feyerabend: „Vûda nezná Ïádná ,holá fakta‘, n˘brÏ (…) v‰echna ,fakta‘ jsou ve své podobû ideaãní.“ (Tomuto názoru se budeme vûnovat dále.) • To, co zde budeme naz˘vat dogmaty, vykazuje jistou podobnost s Feyreabendem pouÏívan˘mi termíny „stabilní ,fakta‘“ a „epistemologické pfiedpisy“, vzdálenû i s pojmem „standardy argumentace“. • V tomto smyslu si pfiipomeÀme slova Kantova: „(…) vûda musí b˘t vÏdy dogmatická, tj. dokazující pfiísnû a priori z jist˘ch principÛ (…), musí b˘t nutnû zpracována dogmaticky a podle nejpfiísnûj‰ích poÏadavkÛ systematiãnosti“ (Kant, 2001, s. 28). Kant ov‰em vystoupil v Kritice ãistého rozumu proti tzv. dogmatismu, „tj. proti troufalému nároku, Ïe bude postupovat vpfied pouze s ãist˘m poznáním z pojmÛ (…) bez zkoumání zpÛsobu a oprávnûní“ (Kant, tamtéÏ).

• NezapomeÀme na metodologick˘ dogmatismus. Popper (1957/1994, s. 52) zdÛraznil, Ïe je proti nûmu potfieba bojovat: „Plnû uznávám v˘znam boje proti dogmatickému metodologickému (…) ,scientismu‘…“ • Proti dogmatickému lpûní na scientistních postupech stavûl Popper (tamtéÏ, s. 49) KantÛv imperativ: „(…) nedovolovat, aby na‰e touha po poznání byla omezována nûãím jin˘m neÏ hranicemi na‰ich schopností“. Vûdecká dogmata bránící pokroku Snad se dá fiíci, Ïe uÏivatel jakéhokoliv poznatku, jakmile zaãne poznatku pfiipisovat ahistorickou platnost a z kontextÛ vytrÏenou univerzalitu (tedy univerzální pouÏitelnost), mûní poznatek v dogma, event. zákonitost, zákon. Jakmile si jeho uÏivatel pfiestane v‰ímat oprávnûní pouÏít ho a troufale ho pouÏívá (viz Kantova slova v˘‰e), inklinuje k dogmatick˘m tvrzením. Jakmile se dostane k bodu, kdy ignoruje vyvracení „svého“ poznatku, zastává dogmatick˘ postoj (viz Popperova slova v mottu k této kapitole). JiÏ se nám ujasnilo, Ïe poznatek (= dogma) ustaluje a zpfiehledÀuje ãást dosavadního poznání o svûtû, resp. o mnoha rÛzn˘ch skuteãnostech ve svûtû, a pfiekládá fakta do zjednodu‰eného vûdeckého jazyka. Jazykem (v˘razem pro dogma) nabízí pak redukci (abstrakci, generalizaci, algoritmus apod.), která si i pfies svou simplifikaci ãiní nárok na popis nebo návod, event. na vysvûtlení – na objasnûní podstaty dotãené skuteãnosti. Dalo by se fiíci, Ïe v této simplifikaci je „svinuto“ nebo „zhu‰tûno“ poznání. U zákona, pravidla ãi dogmatu se pfiitom vÏdy postupuje tak, aby v˘sledná formulace byla co nejv˘stiÏnûj‰í sémantickou redukcí, aby se Occamovou bfiitvou odstranilo v‰echno zbyteãné a zavádûjící. Redukována je tak ãasto rozmanitost pojmenování, jazyk je omezen tak, aby nebyl mnohoznaãn˘ apod. V procesu ustalování poznatku = dogmatu hledají badatelé „jedno v mnohém“ (anebo také dva, tfii, ãtyfii shodné aspekty v mnohém); pro v˘slednou formulaci hledají takové zjednodu‰ení, které by co nejvíce uspokojilo potfiebu vysvûtlit nebo „vyhmátnout“ struãnû maximum. Ve zjedno161

160

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 162

du‰ujícím zpfiehledÀování svûta, ve „vyhmátnutí“ (zajímav˘ obrat: „hmátnout“ do svûta a vyjmout z nûj „jen nûco“) tkví hlavní potence zformulovan˘ch poznatkÛ. Jasnû formulované poznatky doprovázené ilustrativními pfiíklady ãiní disciplínu ‰ifiitelnou a pfiedávatelnou; zdidaktiãÈují „krajinu“, nabízejíce pro orientaci v ní nejrÛznûj‰í mapy. Bez map by se nám krajinou pohybovalo (moÏná?) hÛfie neÏ s nimi. Dogma mÛÏe funkãnû poslouÏit jako nástroj k poznávání, jako pfiíprava na na‰i dal‰í exploraci (mapa jako pfiíprava). Tolik k prospû‰nosti. Dogma, tento poznávací „pfiedpis“ a fixace dosaÏeného stavu poznání, nemÛÏe ov‰em nahradit – natoÏ b˘t zamûnûno za – poznání jako takové. Kromû dogmat je k poznání potfieba my‰lenkové pruÏnosti, ohledu na kontext, kritického my‰lení, dal‰ího indukování. Dogmata jsou v tomto smyslu „zkamenûliny“ (viz odvolávka na Kuhna; in: Feyerabend, 2001, s. 48). ·patn˘ badatel, kter˘ se spolehne jen na dogma (na strnul˘ poznatek), pouze dedukuje. A to k poznání nestaãí. „Materiál, kter˘ má vûdec skuteãnû k dispozici (…), nikdy není oddûlen od historického pozadí.“ (Feyerabend, 2001, s. 75) Dogmata v psychologii JiÏ jsme fiekli, Ïe dogma zaãíná ‰kodit a mûní se v past nastraÏenou na svobodné my‰lení tam, kde si osobuje právo na univerzální platnost („Takto je tomu vÏdycky.“ „KaÏdé dítû si projde tímto obdobím.“ „Platí to v‰ude.“) Znakem pastí je, Ïe b˘vají skryté. Proto neoãekávejme oãividnou blamáÏ psychologick˘ch dogmat, totiÏ to, Ïe by pfiiznávala své nároky na v‰eobecnou platnost. V psychologii vykonávají dogmatické poznatky své neblahé pÛsobení spí‰e implicitnû. SvÛj nárok na univerzalitu vzná‰ejí vlezlou, loudivou implicitní pfiítomností, neÏ Ïe by o ni Ïádaly pfiímo. Dogmatick˘ poznatek, vtírající se do my‰lení jako implicitní implantát, vykonává zde obouseãnou práci. Jak bylo fieãeno v˘‰e – zpfiehlední, nasvítí, nabídne nástroj, otevfie mapu, kterou by bylo moÏno nechat se vést. Na druhou stranu se uÏ tímto vstupem do my‰lení do nûho ãasto zadfie pfiedsudek, pfied-souzení.

Tvrdím, Ïe upne-li se badatelovo ãi studentovo my‰lení (ãasto bezdûky) na dogma jako na oporu, je my‰lenková práce rázem zjednodu‰ena, ale je také zkreslena, neblaze ovlivnûna, odklonûna, zúÏena, dokonce i v dal‰ích krocích manipulována (= pohybována, fiízena) právû implicitnû pfiijat˘m dogmatem. V tomto smyslu se dogmatick˘ poznatek stává kormidelníkem a loì my‰lení nabere jin˘ kurs, neÏ kdyby kormidelník na palubu nenastoupil. Dogmata nás vedou tam, kde to uÏ známe, cestami, které jsou vyzkou‰ené. Na‰e první pfiímoãará otázka nad psychologií znûla, zda v ní pfieÏívají takové v˘sledky poznání, které mÛÏeme oznaãit za vûdecká dogmata, zabraÀující pokroku. NeÏ na nûkterá poukáÏu, musím se je‰tû vypofiádat s rovnítkem, kladen˘m v˘‰e mezi poznatek ahistoricky vytrÏen˘ ze souvislostí a dogma. Toto rovnítko není pfiesn˘m vyjádfiením vztahu mezi obûma prvky na‰eho my‰lení. Pfiesnûj‰í je zdÛraznit, Ïe z urãitého souboru poznatkÛ se stává dogma pfiedev‰ím zpÛsobem, jak˘m je pouÏíván. Dalo by se fiíci, Ïe dogma je plodem (vedlej‰ím produktem) pouÏívání poznatkÛ, nikoliv poznávání. V tomto smyslu je mezi poznatkem, jakkoliv ustálen˘m a stabilnû „usazen˘m“ v nûjaké disciplínû, a dogmatem nepfiehlédnuteln˘ rozdíl. A nyní jiÏ potfiebujeme pfiíklad. O Eriksonov˘ch stadiích v˘voje ãlovûka se napfiíklad v uãebnici Atkinsonov˘ch et al. (1995, s. 125–131) pí‰e takto: „Erik Erikson navrhl fiadu stadií… Naz˘vá je…, je pfiesvûdãen, Ïe… Tato hypotetická stadia jsou… Erikson se domnívá, Ïe… Jako podporu Eriksonovy hypotézy, Ïe kaÏdé v˘vojové stadium závisí na úspû‰ném vyfie‰ení dfiívûj‰ích stadií, zjistily studie…“ apod. V‰imnûme si jazyka uãebního textu: „navrhl“, „domnívá se“, „hypotetická stadia“. Takto se jistû nebuduje a nefixuje dogma; takto se prezentují Eriksonem zformulované poznatky. ZdÛrazÀuje se jeho autorství („podle tohoto autora“), zdÛrazÀuje se, Ïe jde o artefakty, o hypotézy, o modelové schéma. Potud je v‰e v pofiádku. Kdy se tedy uãení o stadiu dÛvûry versus nedÛvûry, autonomie versus pochybnosti atd. stává dogmatem? Naznaãil jsem v˘‰e, Ïe ke zdogmatiãtûní dochází zpÛsobem uÏívání. Jiná, ménû seriózní psychologická pfiíruãka 163

162

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 164

jiÏ mÛÏe stadia uvádût jako danosti. Ke zdogmatiãtûní dochází pfii v˘uce, pfii pfiedávání a zprostfiedkovávání znalostí. A co je ne snad nejhor‰í, ale ãasto hodnû zlé nebo trapné, poznatek mûnûn˘ v dogma je vyÏadován pfii zkou‰ení studenta „z vûdomostí“. Zkou‰ka vypadá nûkdy v podání zkou‰ejícího takto: „Umíte vyjmenovat v‰echna psychosociální stadia v lidském v˘voji, jak jdou za sebou?“ Takto se v‰tûpuje do my‰lení zdogmatiãtûní poznatkÛ! Zkou‰ení by mûlo vypadat jinak. Student by mûl b˘t dotázán napfiíklad: „Umíte uvaÏovat o Eriksonem zformulovan˘ch stadiích v˘voje ãlovûka? Umíte k nim fiíci nûco kritického, relativizujícího?“ Je snad zfiejmé, Ïe z poznatku se mÛÏe stát dogma pfii uãení, v˘uce, memorování, pfiípravû na zkou‰ku, pfii zkou‰ení, pfii publikování, pfii citování, pfii referování – a Ïe tedy dogma je v principu v˘sledek ‰patného, protoÏe reduktivního a zkreslujícího zacházení s poznatky. (Ideologická, publicistická, marketingová a jiná, je‰tû záludnûj‰í dogmata nechávám stranou; jejich vznik je vût‰inou fiízen a manipulován cílenûji neÏ vznik a fixace dogmat ve vûdû, kde dogmata vznikají spí‰e jako produkt pedagogizace vûdy – konformizováním se autorÛ, uãitelÛ a studentÛ se zaveden˘mi zpÛsoby vyjadfiování.) V fiadû knih se setkáme s ustálen˘m inventáfiem toho, co ãlovûku v Ïivotû zpÛsobí nejvût‰í stres. Na prvních místech stojí úmrtí partnera nebo smrt dítûte a nûkde u dna jsou Vánoce. Jako kdyby se podobn˘ seznam dal vypreparovat a „oãistit“ od v‰ech dal‰ích Ïivotních promûnn˘ch konkrétních lidí! Tento seznámek vznikl jako tzv. ‰kála sociálního pfiizpÛsobení Holmese a Raheho v roce 1967. Dvojice v˘zkumníkÛ sefiadila Ïivotní události (svatbu, rozvod, odchod dítûte z domu, tûhotenství a nûkteré dal‰í) tak, Ïe na poãátku ‰kály nyní stojí události tzv. nejvíce stresové a na konci skórovaly události nejménû stresové. Je známo, Ïe autofii dospûli k tomuto sefiazení následujícím zpÛsobem: Na poãátku pfiidûlili sÀatku 50 bodÛ. Jejich hypotézou bylo, Ïe svatba je událost, která vyvolává stres. Dal‰í desítky událostí porovnávaly dotázané osoby se sÀatkem s tím,

Ïe mûly odpovûdût na otázku: „VyÏaduje tato událost vût‰í nebo men‰í pfiizpÛsobení neÏ sÀatek?“ MuÏÛ a Ïen rÛzného stáfií i pÛvodu bylo pfiibliÏnû 400 (viz Atkinsonová et al., 1995, s. 590–591). MÛÏe se takov˘mto sporn˘m zpÛsobem zanést do psychologie nûco, co je pak dáváno do souvislosti s teorií stresu, co je posléze bráno jako „vûdecké“ sefiazení stresov˘ch událostí, které dal‰í a dal‰í autofii pfiebírají jako „hotovou vûc“ a studenti musejí papou‰kovat pfied katedrou? BohuÏel mÛÏe. Na jiném místû (Vybíral, 2002b, 2003b) jsem jiÏ upozornil na to, Ïe v psychologickém rozebírání komunikace a pfii odkazování na sloÏky komunikace se nesprávnû traduje zcela zkreslující procentuální vyjádfiení toho, nakolik komunikujeme verbálnû, nakolik tónem hlasu a nakolik fieãí tûla (tváfií, gesty). PÛvodce tohoto vyãíslení Albert Mehrabian chtûl pÛvodnû zkoumat, co pÛsobí více na vzbuzení sympatií, a pfiipravil k tomu jednoduch˘ aÏ primitivní pokus. Slovní sloÏku komunikace v nûm reprezentovalo vyslovení jednoho jediného slova! Navíc zmínûné tfii sloÏky sdûlení nebyly porovnávány v rámci jednoho mûfiení, ale ve dvou rÛzn˘ch. Psycholog zkoumal reakce jednou sednnácti, podruhé dvaceti osob (studentek vysoké ‰koly). Pfiesto se psychologickou literaturou roz‰ífiila jako plevel Mehrabianova procenta, udávající pomûr 7 : 38 : 55, a stala se v fiadû pfiíruãek i uãebnic zdánliv˘m argumentem. ZdÛraznûní pfievládající síly neverbálního pÛsobení pfii komunikaci bylo podloÏeno nûãím, co je vûdecky naprosto nepodloÏeno (srov. Vybíral, 2003b, s. 124–126). VyÏadování poslu‰nosti vÛãi dogmatick˘m systémÛm je záleÏitost jiÏ nikoliv filozofická, ale „provádûcí“, politická. Podle Russella (1947/1993, s. 225) „dogmatické systémy mají dva dal‰í nedostatky: vyÏadují nepravdivé víry o prakticky dÛleÏit˘ch záleÏitostech a vyvolávají prudké nepfiátelství u lidí, ktefií pfiíslu‰n˘ fanatismus nesdílejí.“ Dále Russell (tamtéÏ) podotkl: „JakoÏto zdroj vefiejného mínûní poÏaduje dogma spí‰e autoritu neÏ inteligentní my‰lenku; vyÏaduje pronásledování heretikÛ a nepfiátelství vÛãi nevûfiícím; na sv˘ch stoupencích vyÏaduje, aby potlaãovali pfiirozenou laskavost ve prospûch systematické nenávisti.“ 165

164

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 166

Co dogma dûlá? Co s dogmatem dûlají uÏivatelé? V kapitole 3 nûmecké verze Feyerabendovy Rozpravy proti metodû najdeme explicitní pasáÏ o dogmatu. Budu z ní citovat s tím, Ïe ji budu krátit – v‰echna krácení vyznaãím: „Dejme tomu, Ïe nûjaká skupina vûdcÛ pokládá nûjaké urãité pojetí za jediné správné (…), vûnuje se v˘stavbû tohoto pojetí a zdráhá se vzít v úvahu jiné popudy (…). A teì pfiedpokládejme, Ïe práce na zvolené teorii dosáhla pfiekvapivého úspûchu, dokázala vysvûtlit fiadu dosud nevysvûtliteln˘ch jevÛ. To poskytuje my‰lence empirickou podporu (…). Tuto teorii zastáváme s vût‰í rozhodností a s alternativami zacházíme s men‰í tolerancí. Je-li pravda, Ïe mnohá fakta jsou dostupná jen pomocí alternativ, pak pfiehlíÏení tûchto alternativ vede i k vyfiazení vyvracejících faktÛ, která by prokázala úplnou a definitivní neplatnost této teorie. ProtoÏe taková fakta nejsou dostupná, vyhlíÏí teorie bezchybnû (… ). Tak se posílí víra ve v˘luãnou platnost akceptované teorie a scestnost kaÏdé anal˘zy jiného druhu. Vûdci jsou nyní pevnû pfiesvûdãeni, Ïe existuje jen jedna jediná dobrá mikrofyzika, teorie dûdiãnosti, v˘vojová teorie atd. Pokou‰ejí se odporující fakta vysvûtlit v jejím rámci (…). Populárnû-vûdecké knihy ‰ífií zá-kladní pfiedpoklady této teorie. V odlehl˘ch oblastech dochází k aplikacím, pravovûrní dostávají peníze, moÏní vzboufienci nikoli, pfiedûlávají se uãební osnovy, teoretici vûdy tomu dávají poÏehnání. Teorie je rozumnûj‰í a úspû‰nûj‰í, alternativy nemají ‰anci…“ „Je nasnadû, Ïe toto zdání úspûchu nemÛÏe platit ani v nejmen‰ím jako znamení pravdivosti a shody s pfiírodou. Zcela naopak vyvolává podezfiení, Ïe chybûní váÏn˘ch potíÏí je dÛsledkem zúÏení empirického obsahu vyfiazením alternativ a faktÛ, které by byly s pomocí tûchto alternativ dostupné. Tedy podezfiení, Ïe teorie se pfii svém v˘voji promûnila postupnû ve strnulou ideologii. (…) ,úspûch‘ ideologie je ãistû lidské dílo. Rozhodneme se drÏet nûjak˘ch idejí, aÈ to stojí cokoli, a v˘sledkem pfiirozenû je, Ïe tyto ideje pfieÏijí (…) pak se toto pfieÏití samo stane nezávislou evidencí…“

„Tváfií v tváfi takov˘m v˘vojÛm se nelze ubránit dojmu, Ïe ,empirické‘ teorie ve svém pozdním v˘vojovém stadiu se nedají odli‰it od druhofiad˘ch m˘tÛ…“ (Feyerabend, 2001, s. 319–322) Dále uvádí autor jako pfiíklad m˘tu víru v ãarodûjnice a ìábly, jeÏ pfievládala v Evropû od 15. do 17. století: „KdyÏ ãarodûjnick˘ blud dosáhl vrcholu, stal se uÏ tento m˘tus velmi komplikovan˘m vysvûtlujícím systémem, kter˘ obsahoval mnoÏství pomocn˘ch hypotéz pro zacházení se speciálními pfiípady. Bez potíÏí dosáhl vysokého stupnû potvrzení. Po dlouhou dobu se vyuãoval, jeho obsah byl vefiejnosti vnucován strachem (…), jeho my‰lenky pronikaly do bûÏného hovorového jazyka (…). Pfiipravily modely pro vysvûtlování kaÏdé myslitelné události (…). Zdálo se, Ïe byla koneãnû nalezena pravda. A pfiesto je jasné, Ïe (…) docílená stabilita, zdání absolutní pravdy (…) nebyla niãím jin˘m neÏ v˘sledkem absolutního konformismu (…). Tento m˘tus (…) je v zásadû klamem: vynucuje slep˘ konformismus a hovofií o pravdû; vede ke zchátrání intelektuálních schopností a fantazie… (Feyerabend, 2001, s. 322–323) Vûfiím, Ïe se pfii sledování této del‰í citace ãtenáfi nenudil: Feyerabend kreslí pfiesvûdãiv˘ a alarmující obraz toho, jak vznikají ideologie a m˘ty, vydávající ‰ífiení „toho svého“ za pravdu. V‰echno má poãátek v opomíjení alternativ; pfieÏití vysvûtlující teorie se zamûÀuje s dÛkazem. Chceme-li, aby psychologie pokroãila dál a (z)mûnila se, znamená to bofiit staré názory a hypotézy. Vidíme snad v psychologii vÛli vypracovat a hlavnû zdÛvodnit seznam toho, co je tfieba bofiit, abychom mohli dospût k lep‰í, pfiimûfienûj‰í, novûj‰í psychologii? Kritika pfiede‰lého anebo paralelnû existujícího by mûla b˘t nikoliv ideologicky vnucující, ale zdravû soupefiící a osvûÏující my‰lení. Nejde o vym˘cení dogmat. Jde o jejich zpochybÀování. Poznámky 1) Slovo [dal‰í] v citátu nefiguruje, je v nûm slovo „esoterické“. Toto slovo má po témûfi pÛlstoletí zjevnû jin˘ v˘znam neÏ v dobû 167

166

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 168

vzniku Kuhnovy práce (pfielom padesát˘ch a ‰edesát˘ch let 20. století); proto jsem ho vypustil, aniÏ snad do‰lo ke zkreslení my‰lenky, na niÏ zde upozorÀuji. Pro správnost zde na tento zásah do citovaného textu upozorÀuji.

III Psychologie v akci: psychoterapie jinak

2) „Je zjevné, Ïe v‰echna pfiesvûdãení, jeÏ urãité vûdecké spoleãenství v daném ãase zastává, obsahují i urãit˘ formativní prvek libovolnosti, spoãívající na osobních ãi historick˘ch nahodilostech.“ (Kuhn, 1997, s. 18) 3) „(…) jevy, které není moÏno vmûstnat do krabice paradigmatu, jsou ãasto zcela opomíjeny.“ (Kuhn, 1997, s. 36)

169 168

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 170

Zaãínat psychoterapii, nevûdût nic

Psychologie a psychoterapie 20. století byla vystavûna a devadesát let stála na kamenech z konce 19. století. Ty kameny zvûtraly a obrostly li‰ejníkem. Nakonec se usadila v základech oboru vlhká plíseÀ. JestliÏe tato kniha nemá b˘t jen kritickou reflexí ztuhl˘ch paradigmat, nechce jenom dekonstruovat, ale i poloÏit základní kámen k nové konstrukci, na jak˘ kámen upozornit v psychoterapii? Pro psychoterapii se jich dnes nabízí nûkolik. Impozantní zrekapitulování stavu psychoterapie v polovinû osmdesát˘ch let minulého století najdeme v knize uspofiádané Zeigem (2005), vãetnû nûkolika kritick˘ch reflexí psychoterapeuty pouÏívaného vyjadfiování. Z devadesát˘ch let 20. století se jako základní kámen pro promûÀující se psychoterapii nabízí text z roku 1992 nazvan˘ Expertem je klient: ne-vûdoucí pfiístup k terapii1). Sepsali ho Harlene Andersonová a Harold Goolishian a vy‰el v knize Terapie jako sociální konstrukce. V onom textu Andersonová s Goolishianem shrnuli v˘voj systemického my‰lení a rodinné terapie v pfiedchozích desetiletích (v ‰edesát˘ch aÏ osmdesát˘ch letech 20. století), sledujíce ho jako posun od paradigmatu kybernetiky druhého fiádu k hermeneuticko-interpretaãní pozici terapeuta. JestliÏe dfiíve vûnoval rodinn˘ terapeut pozornost pfiedev‰ím struktufie a zpûtnovazebním mechanismÛm v systému, nyní ho zajímá tvorba v˘znamÛ. JestliÏe v pfiedchozím období rodinné terapie dominovaly kybernetické metafory a termíny nad porozumûním individuální zku‰enosti, nyní Andersonová s Goolishianem zdÛrazÀují novou „základnu“ my‰lení. 171

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 172

To, ãemu fiíkáme v˘znamy, je ãlovûkem utváfieno a zakou‰eno v konverzaci s druh˘mi lidmi. Porozumûní se vytváfií sociálním konstruováním a narací (vyprávûním) v dialogu. Terapeut teprve zaãíná rozumût ãlovûku v terapii – zaãíná mu rozumût postupnû s tím, jak mu druh˘ ãlovûk líãí své události a jak mu v dialogu odpovídá na otázky. Terapeut tedy nepfiistupuje k ãlovûku, jenÏ ho poÏádal o terapii, s apriorní metaforou, pomÛckou nebo ‰ablonou. Nevûdûní znamená, Ïe terapeut by nemûl b˘t na poãátku terapeutického sezení (z)formován teoretick˘m v˘chodiskem, zastávan˘m konceptem nebo teorií, které se (tfieba podvûdomû) drÏí. „Lidé Ïijí a chápou svÛj Ïivot prostfiednictvím sociálnû konstruovan˘ch narativních skuteãností, které jejich zku‰enosti dávají v˘znam (meaning)2) a fiád (organization). Je to svût lidského jazyka a diskurzu.“ (s. 26) Svou narativní pozici v terapii shrnuli Andersonová s Goolishianem do osmi premis. Volnû mÛÏeme stanoviska autorÛ zrekapitulovat takto: 1. Lidé a nakonec i celé sociokulturní systémy jsou produkty sociální komunikace. Terapie je v podstatû lingvistická záleÏitost. Terapie se vytváfií mluvením a pochopitelnû i bezeslovnou komunikací. 2. Dokud nezaãneme komunikovat, neznáme v˘znam a nerozumíme. Terapie je zaloÏená na dialogu. 3. Spoleãn˘m tvofiením v˘znamu se v terapii uspofiádává problém. Problém se mluvením a probíráním organizuje, získává tvar a strukturuje se. Terapie ho také mÛÏe vyfie‰it nebo rozpustit (dissolve). 4. Terapie je obousmûrná komunikace. Je to nepfietrÏitá obousmûrná v˘mûna nov˘ch v˘znamÛ v dialogu. 5. Role terapeuta je role umûlce „na konverzaci“, terapeut je architektem dialogu. Jeho jedin˘m expertstvím je to, Ïe umí vytvofiit prostor pro dialog a Ïe dialogickou konverzaci umí facilitovat. Terapeut je zúãastnûn˘m pozorovatelem a zúãastnûn˘m facilitátorem (facilituje tedy i sám sebe v dialogu). 6. Hlavním terapeutov˘m nástrojem je otázka. Tázáním facilituje prostor pro konverzaci a dialog. Aby toho dosáhl, dotazuje se

z pozice „ne-vûdûní“. Neptá se „zasvûcen˘mi“ („metodou podloÏen˘mi“) otázkami, které vyÏadují specifické odpovûdi. 7. Problémy existují v jazyce. Jsou jedineãné tím, jak vyjadfiují narativitu v nás (na‰i pfiíbûhovost, na‰e podání pfiíbûhu). 8. Terapeutická zmûna je vlastnû tvorba nové narace (nového vyprávûní, podání), ãímÏ dává moÏnost vzniknout nové aktivitû – novému vyjádfiení. Îijeme v narativních identitách a jejich prostfiednictvích, v identitách, které si vytváfiíme pfii konverzaci s druh˘m ãlovûkem. Na‰e self se neustále mûní.3) Na rozdíl od jin˘ch autorÛ, ktefií hledají stabilní rysy v lidské psychice, Andersonová s Goolishianem zdÛraznili ustaviãnou promûnu a neustálé vynofiování „self“ v dialogu. Terapeut neupfiednostÀuje Ïádné v˘chodisko pro interpretaci a pro porozumûní. Specifikem terapeutické konverzace má b˘t, Ïe mluvím s nûk˘m, a ne k nûkomu (nebo na nûkoho). Právû toto „s nûk˘m“, tato „spoleãnost“ v rozhovoru, je vlastním terapeutick˘m „mechanismem“, kter˘m terapeut a klient participují ve spoleãném vyvíjení (co-development) nov˘ch v˘znamÛ, nov˘ch skuteãností a nov˘ch narací. Terapeut se má starat o to, aby sezení bylo svobodn˘m prostorem, ve kterém se mÛÏe fiíct cokoliv, kde se mÛÏe vyjevit nûco nového. Cílem není nûco v druhém ãlovûku (z)mûnit, n˘brÏ otevfiít prostor pro konverzaci. Hovofiíme-li pak pfiece o zmûnû ãlovûka v psychoterapii, pak máme na mysli to, Ïe si v dialogu vytvofiil nové pochopení, novû si cosi pojmenoval, vyloÏil… Zmûna je dÛsledkem kaÏdého dialogu. Zmûna v pfiíbûhu ãlovûka, zmûna v jeho/jejím sebepojetí. Terapeutovo ne-vûdûní vede k tomu, Ïe se terapeut zajímá. Chce b˘t in-formován druh˘m ãlovûkem. Terapeut zpoãátku neví nic o Ïivotû druhého ãlovûka, jeho proÏitcích, pfiíãinách trápení apod. Spoléhá se na to, Ïe mu v‰echno potfiebné vysvûtlí druh˘. Tím, jak se uãí (od svého partnera v psychoterapii), tím, jak je zvûdav˘, i tím, jak bere vyprávûní druhého ãlovûka váÏnû, se terapeut samozfiejmû spolupodílí na klientovû porozumûní a proÏívání.4) KlientÛv pohled na svût má pfiednost. Za takov˘chto podmínek se ãlovûk 173

172

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 174

v terapii cítí svobodnûji, mÛÏe se vyjadfiovat uvolnûnûji, neÏ kdyby musel vyvracet nebo opravovat psychoterapeutovu pfiedpojatost, kdyby musel bránit svÛj názor na svût, pokou‰et se pfiesvûdãit terapeuta apod. Je moÏná psychoterapie bez teoretick˘ch v˘chodisek? „Teoretické zázemie, filozofia prístupu, vyhnutie sa pejoratívnosti a prekoncepcii je pre na‰ich kolegov urãite zaujímavé aj dôleÏité. Metaforicky povedané, je to ako základy domu. Ak nie sú, môÏu sa múry len zdaÈ stabilné, no pri otrasoch sa dajú do pohybu,“ napsala ·ramová (2004). Teoretické zázemí a filosofie pfiístupu jsou dÛleÏité k tomu, aby se stavba (konstrukce) terapeutické práce nezfiítila… Aby nedo‰lo k omylu: Andersonová s Goolishianem jsou teoretici, jejich „nevûdûní na poãátku i v prÛbûhu terapie“ je podloÏené, je filosofick˘m v˘chodiskem a tématem a má své teoretické zázemí. âermák (2004) zmiÀuje dvû metodologické (metoda = zde cesta k pochopení ãlovûka) tradice v psychologii, jak jsou stále zfiejmûj‰í od poloviny osmdesát˘ch let 20. století. Jde o modus paradigmatick˘ spojen˘ s logicko-vûdeck˘m postupováním – a modus narativní. Prvním, vût‰inov˘m pfiístupem hledala i psychoterapie pravdy o ãlovûku; vycházela ze sepsan˘ch logicko-vûdeck˘ch postulátÛ (o vûdomí, nevûdomí, slasti, agresi, self-objektech, figufie, pozadí, potfiebách, puzení). Druh˘m pfiístupem se fiídí v posledních desetiletích diskurzivní a narativní psychologie a psychologie vycházející ze sociálního konstrukcionismu ãi tzv. radikálního konstruktivismu. TakÏe autofii textu, na kterém by se dalo stavût, se opírají o propracované a stanovené základy. Jsou to jiné základy neÏli ty, na kter˘ch jsme stavûli ve freudovsko-adlerovsko-jungovské psychologii, natoÏ v psychologii skinnerovské. Jsou to základy nepopsané apriorními vysvûtleními. Jediná zásada pfiedem zní: v˘znam celé vûci (vÏdy) teprve vznikne: stvofiíme ho. I pfiesto zÛstává jedna (moÏná velmi podstatná) otázka: Je vÛbec moÏné pfiistupovat k naslouchání bezpfiedsudeãnû? Je moÏné pfii-

stupovat k psychoterapii bez vûdûní, bez apriorního vnímání v˘znamÛ? Andersonová s Goolishianem pfiipou‰tûjí, Ïe v terapeutovû mysli samozfiejmû existují „soudy“ pfiedem – podloÏené jeho pfiede‰lou zku‰eností. Mûl by v‰ak umût b˘t otevfien˘ pro v˘znam ãasto úplnû jin˘, neÏ by „se oãekávalo“, kter˘ zaãne vznikat na základû popisu zku‰enosti v podání druhého ãlovûka. Pfiedstavme si opaãn˘ pfiístup: pozornû naslouchající terapeut registruje hlavnû to, co mu potvrzuje, nebo naopak protifieãí jeho konceptÛm. ¤íká se tomu nûkdy aktivní naslouchání a jako terapeutická dovednost se doporuãuje. Takto si pfiedem zaujat˘ terapeut validizuje svou teorii, a zároveÀ invalidizuje jedineãnost klientova pfiíbûhu. Tím se také, zdÛrazÀují autofii, invalidizuje identita svûfiujícího se ãlovûka.5) OdváÏná nám mÛÏe pfiipadat my‰lenka, Ïe „v˘znam vyvstává jako vedlej‰í produkt dÛvûry“. Na základû této teze by dÛvûfiující si lidé dospûli k lep‰ímu porozumûní Ïivota jednoho kaÏdého. Vynofiují se otázky: Co naopak zkresluje úãinek dÛvûry? Slepota pfii dÛvûfie? Spolehnutí se na to, Ïe ten, komu dÛvûfiuji, mi podá správn˘ v˘znam? DÛvûfiování jako investice zastavující hledání… Vrátíme-li se ke dvûma zpÛsobÛm naslouchání (a konstruování) v˘znamu toho, o ãem nám nûkdo povídá, pak terapeut má podle zastáncÛ poãáteãního nevûdûní dvû moÏnosti. Buì bránit vlastní narativní, konceptuální koherenci (pak se dotazuje tak, aby si svÛj v˘klad, kter˘ má jiÏ pfiedem, potvrdil), anebo kráãet po dlouhé cestû k porozumûní, vûãnû se mu jenom a jenom pfiibliÏovat, protoÏe v˘znamy nabízející se k porozumûní se pfiece ustaviãnû promûÀují a pozmûÀují (a i on je sv˘m dotazováním pozmûÀuje). Ptá-li se psycholog prvním zpÛsobem, konceptuálnû pfiipraven˘m, pak v podstatû druhého ãlovûka vy‰etfiuje. Tak se ostatnû tento druh dialogu mezi odborníkem a zkouman˘m tradiãnû naz˘vá: psychologická vy‰etfiení v poradnách, ordinacích a na klinikách jsou urãena k tomu, aby si odborník potvrdil nebo vyvrátil hypotézy. Není to a priori ‰patnû. Jen se toto vedení rozhovoru nehodí pro psychoterapii.

175 174

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 176

Pfii druhém typu tázání umoÏÀujeme lidem, aby zpochybÀovali na‰e pfied-porozumûní a hypotézy. V˘znamy událostí, krizí, snÛ, hádek s druh˘mi, jejich minulosti i souãasnosti, v˘znamy jejich nemocí, steskÛ i úspûchÛ formulujeme spolu s nimi. Roz‰ífií se v práci psychologÛ a psychoterapeutÛ toto druhé vedení rozhovorÛ?

5) Autofii doslova pí‰ou: „To do otherwise is to search for regularities and common meaning that may validate the therapist‘s theory but invalidate the uniqueness of the clients‘ stories thus their very identity.” (s. 30)

V budoucí psychoterapii bude vykladaãem i expertem na obsah ãlovûk sám (klient). Ti, kdo budou umût navíc zacházet s metodami (napfiíklad s ko-konstruujícím vytváfiením v˘znamÛ, s facilitací, udrÏováním respektu, klidu, trpûlivosti), tj. ti, kdo budou vycviãeni v psychoterapii, jim v tom budou pomáhat. Psychoterapeuti se stanou pomocníky expertÛ.

Poznámky 1) Název kapitoly: The Client is the Expert: a Not-Knowing Approach to Therapy. Jako klíãová slova je moÏno vybrat: hermeneutic circle, or circle of meaning, co-created new meanings (they emerged from the dialogue), self-narratives, problem dis-solution. 2) Meaning lze pfiekládat také jako smysl. 3) „We live in and through the narrative identities that we develop in conversation with one another.“ (s. 28) 4) Bránil jsem se uÏívat slovo „klient“, tfiebaÏe Andersonová s Goolishianem ho pouÏívají – mimochodem tak oznaãují nikoliv nutnû jen jednoho ãlovûka, ale tfieba i rodinu pfiítomnou pfii sezení. DÛvody pro svou zdráhavost v pouÏití tohoto slova jsem vysvûtlil jinde – napfi. viz Vybíral 2003, s. 53–66. V tûchto místech textu v‰ak dávám pfiednost volné reprodukci stanoviska Andersonové s Goolishianem a vyh˘bat se jejich slovu „client“ by bylo ãím dál obtíÏnûj‰í.

177 176

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 178

Neexpertní psychoterapie

Motto: „Pracovní hypotéza slouÏí jako vodítko terapeutovy konverzace v prÛbûhu hledání adekvátního popisu situace, ve které se klienti nacházejí. Systemické hypotézy tedy umoÏÀují terapeutÛm a klientÛm zamûfiit se na to, co je tfieba zmûnit.“ (Jonesová, Asen) Terapeutická konverzace s hypotézami Souãasná psychoterapie, a v jejím rámci pfiedev‰ím rodinná terapie, je ovlivnûna nûkolika vlivn˘mi pfiístupy z posledního pÛlstoletí. Velk˘ vliv mûla psychologická anal˘za komunikaãní patologie a patogeneze v rodinn˘ch vztazích, zamûfiená na hledání nefunkãních ãi k selhání vedoucích vzorcÛ komunikace. Autofii (Bateson, Watzlawick, Jackson, Haley, Weakland, Bavelasová) objasnili dvojvazebnost nûkter˘ch komunikaãních situací, paradoxní pobídky, iluzi alternativ, skryté paradoxy, znehodnocování a odmítání ãlena rodiny nebo tfieba problémy plynoucí z odli‰ného fázování v˘povûdí. Tento komunikaãní pfiístup k rodinám (ãasto se schizofrenním ãlenem), naz˘van˘ podle sídla domovského Mental Research Institute také pfiístup palo-alt(o)sk˘, ovlivnil práci psychoterapeutického t˘mu v Milánû (Selvini-Palazzoliová, Boscolo, Cecchin, Prata, Hoffmanová). Terapeut v Milánû mluvil s rodinou, v níÏ jeden ãlen trpûl psychózou, a za zády mûl reflexní t˘m sedící za jednocestn˘m zrcadlem. Milán‰tí prosluli hypotézami (pfiesnûji hypotetizováním), cirkulárním vedením rozhovoru, principem neutrality, dále tfieba pozitivním konotováním. S milánsk˘mi si mÛÏeme spojovat i Jonesovou, pÛsobící posléze ve Velké Británii.

Oba tyto vlivy lze shrnout pod oznaãení systémov˘ a systemick˘ pfiístup. Jejich podstatou je nahlíÏení na ãlovûka nikoliv jako na jednotku, kterou lze vyjmout z rodiny (obdobnû z partnerského vztahu) a léãit ho, ale – do dÛsledkÛ dovedeno a vzato – léãit je tfieba cel˘ systém, ve kterém se momentálnû nemocn˘ jedinec nachází. Nemoc je ãasto pÛsobena kontextem (systémem) a zpûtnû tento kontext ovlivÀuje; porucha, nemoc ãi problém jsou zde zaseknuté, fixované, udrÏované, cirkulují zde. Systemick˘ terapeut se dívá vÏdy ‰ífie neÏ jen na ãlovûka a jeho individuální pfiíbûh. Asen a Jonesová (2004) zformulovali následující charakteristiku soudobé systemické terapie, resp. toho stylu psychoterapie, kter˘ oba pouÏívají, takto: „Systemická terapie je zaloÏena na spolupráci nebo na principu spoluutváfiení (collaborative or co-constructive stance). TerapeutÛv styl spoãívá v náznacích, je hypotetick˘, a ve v‰ech etapách zve klienta ke spolupráci, k dotazování a k poskytování zpûtné vazby o terapeutovû práci, ale i o úkolech a událostech mezi jednotliv˘mi sezeními. Terapeut musí b˘t vnímav˘ k otázkám t˘kajícím se terapeutického vztahu, aÈ uÏ vycházejí z klientovy individuální dynamiky, nebo jde o témata vztaÏená primárnû k osobû terapeuta. Z toho vypl˘vá, Ïe klient je aktivním úãastníkem, kter˘ spoleãnû s terapeutem vytváfií nové v˘znamy, snaÏí se z odstupu nahlédnout na své vztahy ãi komunikaãní vzorce a poté se pokou‰í rozvíjet nové zpÛsoby chování.“ O spoleãném vytváfiení nov˘ch v˘znamÛ jsme jiÏ ãetli v pfiedchozí kapitole, tento bod „spolupracující“ terapie zdÛrazÀovali i Andersonová s Goolishianem. S jazykem se zachází vûdomû, reflektovanû, zkusmo, v jistém slova smyslu „experimentálnû“. V psychoterapii se „jazykuje“, jazykem se vytváfiejí v˘znamy, kter˘m posléze rozumûjí obû strany. Následující charakteristika systemického stylu práce pfiipomene ãasovou osu Chvály s Trapkovou, ov‰em Asen s Jonesovou, jak je patrné, upfiednostÀují „práci s pfiítomností“ pfied „prací s minulostí“. Z následujícího citátu je také zfiejmá integrace jejich pfiístupu. Tu‰íme u nich respekt k psychodynamickému, rekonstruujícímu 179

178

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 180

postupu a stejnû tak uznání kognitivnû behaviorálních zamûfiení do budoucna – to v‰e kombinováno se systemickou „filosofií“. O své práci pí‰ou takto: „Bûhem terapie se pohybujeme v ãase tam i zpût, od souãasn˘ch problémÛ zpátky do minulosti a vûnujeme se ,zátûÏi‘, kterou si pár mÛÏe nést ze sv˘ch pÛvodních rodin na cestû k vytouÏené ãi obávané minulosti. Pfiesto tato ãást terapie b˘vá pfieváÏnû zamûfiená na pfiítomnost a na detailní práci vûnovanou zmûnû navykl˘ch vzorcÛ chování ãi systému pfiesvûdãení, které mohou b˘t povaÏovány za v˘znamné faktory udrÏování neÏádoucích pocitÛ ãi zpÛsobÛ chování vãetnû deprese.“ Koncept zastávan˘ terapeuty: expertní nebo neexpertní pozice? Asen s Jonesovou v jiÏ citované knize zdÛraznili, Ïe „velmi úãinné je kladení dÛrazu na schopnosti a zdroje klientÛ a jejich neustálé posilování. (…) Postupnû dochází k pozvolnému pfiedávání zodpovûdnosti za prÛbûh zmûn klientÛm.“ V knize Rodina jako sociální dûloha (originální název byl zmûnûn na Rodinná terapie psychosomatick˘ch poruch) Ludmily Trapkové a Vladislava Chvály se autofii zamûfiili na anal˘zu muÏskoÏenského svûta, resp. na hypotézy o nûm. Na to, jak je udrÏován a tfieba funkãnû a dysfunkãnû deformován a upravován – jazykem, symptomem, nemocí, snad i docházením na rodinnou terapii… Jak se tento svût ‰tûpí na svût chlapce, syna, manÏela, otce – a na svût dûvãátka, dívky, dcery, manÏelky, matky… Pfiesnûji fieãeno: jak ho roz‰tûpili sami autofii: muÏ a Ïena. Kladou i oni dÛraz na „zdroje klientÛ“ a na spolupracující (collaborative) hledání v˘znamÛ – toho, co se dûje? Nejspí‰e by se k této filosofii pfiihlásili, av‰ak s vysvûtlujícími, objasÀujícími zdroji pfiicházejí pfiedev‰ím oni dva, tedy terapeuti. Prostor pro iniciativu ze strany tûch, jimÏ pomáhají, se zdá nepomûrnû men‰í. I kdyÏ své zdroje vysvûtlování sobû (tj. jak si sami sobû vysvûtlují, co a proã se jejich pacientÛm dûje) Trapková s Chválou pacientÛm nejspí‰e pfii práci nevnucují, na stránkách knihy to vypadá, jako kdyby v jejich pfiístupu dominovala jejich konceptuální vy-

svûtlení nad intelektuální potencí a zdroji tûch, s nimiÏ v terapii pracují. V této souvislosti stojí opût za to zamyslet se nad Jonesovou s Asenem (pfiestoÏe moÏná porovnávám hru‰ky s broskvemi): „Vût‰inou terapeut bere v úvahu dvû aÏ tfii hypotézy zároveÀ, aby se ubránil poku‰ení povaÏovat nûkterou z nich za pravou skuteãnost. Tímto zpÛsobem je udrÏován terapeutÛv Ïiv˘ zájem a zvídavost, coÏ zabraÀuje pocitu pfiehnané jistoty a sniÏuje riziko stereotypní a rutinní práce.“ Dvû aÏ tfii hypotézy zároveÀ. Jedni z nejv˘raznûj‰ích souãasn˘ch ãesk˘ch terapeutÛ Trapková s Chválou jako by ãasto zuÏovali spektrum hypotéz od samého poãátku pfii sezeních s rodinou na jedinou svou, pfiedem si uÏ i odpovídající hypotézu (obraz, metaforu) „sociální dûlohy“. Na jedinou, hodnocením zabarvenou hypotézu o nutnosti opustit dûlohu, o nutnosti porodu z tohoto sociálního prostfiedí. Tak jako kdysi Manfred Bleuler (a dal‰í osvícení terapeuti schizofrenie) zdÛrazÀovali, Ïe proces hledání diagnózy u závaÏného psychotického onemocnûní mÛÏe trvat nûkolik mûsícÛ, Ïe „stanovit diagnózu“ znamená hledat ji a upfiesÀovat (event. mûnit) – tak „milánská“ terapeutka a autorka Selvini Pallazolliová doporuãovala systemick˘m terapeutÛm podobnû zacházet s hypotézou. Tedy testovat ji (postupnû), pozmûÀovat a dále rozvíjet „v reakci na zpûtnou vazbu poskytnutou klienty bûhem terapeutick˘ch sezení“ (Selvini Pallazolli et al., 1980a, in: Jonesová, Asen). Obávám se, Ïe terapeut = expert není ochoten pozmûnit své expertní vysvûtlení. V závûru své knihy Trapková s Chválou Ïádají ãtenáfie, aby je „nesvazoval nemûnnû ani s [jejich] vlastním konceptem. (…) Netrváme na niãem z toho, co jsme v této knize tvrdili.“ (s. 209) To je ov‰em protimluv k tvrzením toho typu, jaké najdeme napfiíklad na s. 177: „Nauãili jsme se rozeznávat dvû fáze procesu separace: anorektickou a bulimickou. Obûma, jak jsme dnes uÏ pfiesvûdãeni, prochází kaÏd˘ dospívající.“ [Zv˘raznili T+CH.] Sdûlení „netrváme na niãem“ a „jsme pfiesvûdãeni, Ïe kaÏd˘“ jsou pfiinejmen‰ím implicitnû kontradiktorní. Kter˘m z nich se fiídit? 181

180

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 182

Vezmeme-li váÏnû jejich pfiesvûdãení, Ïe kaÏdé dítû projde anorektickou a bulimickou fází, ãiní z metafory pro patologii (poruchu, nemoc) normu. Patologizují v˘voj dûtí. „Podsouvat“ takovou metaforu kaÏdému jako nûco zákonitého mÛÏe b˘t nebezpeãné. Vyslovené, natoÏ opakovanû vyslovované nebo autoritami stvrzované pfiedvídání má tendenci se snáze naplnit. Podobné je tomu s obrázkem o (Ïádoucím) chování otce, o (Ïádoucím) chování matky. Autofii pomûfiují konkrétní chování lidí se sv˘mi pfiedstavami dan˘mi konceptem, kdyÏ pí‰í napfi.: „Otec se od jejího dûtství pohyboval v ohnisku vyÏadující jazykové modality, dcera jej obvykle pociÈovala ve srovnání s matkou jako nároãnûj‰ího, ménû empatického, vzdálenûj‰ího, ménû srozumitelného a pfiitom souãasnû záhadnû pfiitaÏlivého.“ (s. 118) Otec má b˘t více vyÏadující, matka více empatická. Má b˘t? I kdyÏ se opfieme o tradici, kulturní obvyklost, biologii, sociobiologii, medicínu, historickou antropologii („B˘vali to muÏi, kdo vycházeli do svûta a vraceli se zpoza obzoru zpût promûnûni. Oni pfiiná‰eli zprávy o tom, jak˘ je svût tam venku.“), máme jakoÏto psychoterapeuti setkávající se vÏdy se záhadou individua a individuálního zacházet s tvrzeními typu „toto má b˘t takto“ nebo „toto by mûlo b˘t takto“? Mají psychoterapeuti kázat, co je zdravé, normální, plodné, prospû‰né? (Kázat – ukázat, ukazovat, pfiikazovat – nemÛÏe se toto ukazování stát i zkázn˘m?) Koncept vzniká generalizací. A kaÏdá generalizace ofieÏe stovky detailÛ, na které pak terapeut buì nedbá, nebo nedává pozor. V komentáfii k jinému textu V. Chvály napsala ·. Gjuriãová (2005): „Napadla mû otázka, jak bych se asi cítila, kdybych byla mladou matkou, která vychovává sama dítû, a mûla bych jít k terapeutÛm, ktefií povaÏují mÛj model rodiãovství za ménûcenn˘? (...) Metafora patologické dûlohy ve vztahu k rodinû, kde dítû Ïije s jedním rodiãem, podle mne nesedí.“ A dále: „Dichotomie jako rodiny úplné – neúplné, lep‰í – hor‰í vedou ke zjednodu‰enému porozumûní, které je zavádûjící, jak uÏ dichotomie b˘vají. Nejsem pfiesvûdãena, Ïe je rodina a priori hor‰í kvÛli tomu, Ïe nemá tradiãní strukturu. (...) Chvála i Trapková

fiíkají, Ïe ctí rodinu jako organizmus. Mají zfiejmû na mysli biologickou rodinu s tradiãními (ãi z mého pohledu patriarchálními) vzorci vztahÛ, kde muÏi jsou MuÏi a Ïeny Îeny, kaÏd˘ a kaÏdá z nich ví, jaká je jejich role. V praxi vidûli, Ïe to je v˘hodné. Nûktefií z nás vãetnû autorky textu vidûli zas mnohdy také nûco jiného. Vidûli, Ïe úzce definované muÏské a Ïenské role a lpûní na nich b˘vá nev˘hodné, a to nejen pro jednotlivce, ale také pro rodinu. Co je pro kterou rodinu v˘hodné, kdo to ví?“ Krajním pfiístupem k terapeutickému konceptu by mohla b˘t úvaha o tom, zda nemÛÏe nûkdy pÛsobit koncept v mysli jako internalizovan˘ patologizující vzorec. Termín (internalized pathologizing pattern) zavedl Karl Tomm (1992) pro oznaãení navykl˘ch vzorcÛ chování v interakci párÛ a dvojic (napfi.: diskvalifikování steskÛ druhého, vyjadfiování zklamání nad jeho/jejím zpÛsobem Ïivota, ‰ovinistické poznámky, vzbuzování pocitÛ viny v partnerovi, sebepatologizující komentáfie aj.). Terapeut se – za spoluautorství osob v terapii – snaÏí nahradit takové vzorce zdrav˘mi zpÛsoby chování a komunikace. Tomm upozornil, Ïe patologizujícím (tj. patologii vyvolávajícím nebo udrÏujícím) mÛÏe b˘t napfiíklad i úsmûv – blahosklonnû pov˘‰en˘, fale‰n˘ aj. Pozoruhodné je jistû to, Ïe stejnû tak mÛÏe b˘t patologizujícím „jenom“ odli‰né „ãtení“ tohoto úsmûvu. Tj.: zatímco jeden ãlovûk v rodinû jím nevyjadfiuje blahosklonnou pov˘‰enost, jiná osoba v rodinû ji z jeho úsmûvu opakovanû, léta „odezírá“. Patologizujícím se tak mÛÏe stát rozdíl v interpretování neverbální komunikace! Mûl by b˘t z tûchto úvah terapeut vynechán? Urãitû ne! To, co se t˘ká párÛ, dvojic a rodin, se kter˘mi pracuje, mÛÏe se t˘kat i jeho. I on – bohuÏel – mÛÏe patologizovat. Neexpertní psychoterapie: otevfien˘ dialog bez hypotéz Pfiístup nazvan˘ jako „otevfien˘ dialog“ – v (pfii, k) léãbû lidí s akutní psychózou popsali Seikkula a Olsonová (2003) a z osobní zku‰enosti o nûm informoval Skorunka (2004). Fin‰tí rodinní terapeuti spoleãnû s norsk˘m psychiatrem Tomem Andersenem pÛvodnû uplatÀovali milánsk˘ model. Postupem ãasu zjistili, Ïe ro183

182

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 184

dina je pro nû objekt, ne partner. Jak to vyjádfiil Andersen (viz Skorunka, 2004), do‰lo jim, Ïe s rodinou bojují, místo aby ji spoleãnû s ní léãili. Z tohoto poznání a z odmítnutí v‰ech takticky strategick˘ch manévrÛ vyplynulo podstatné pfiehodnocení milánského postupu. Triáda zásad milánského t˘mu (hypotetizování, cirkularita a neutralita) byla nahrazena triádou jin˘ch zásad. V podání finskonorsk˘ch terapeutÛ se otevfiená psychoterapie zakládá na: – tolerování nejistoty (coÏ pfiedev‰ím znamená, Ïe se do léãby vstupuje bez hypotéz; problém není definován pfiedem); – dialogu a konverzaci (o v‰em se mluví pfied pacientem, resp. rodinou; t˘m zamítl zákulisní – pfiípravné nebo vyhodnocovací – dialogy bez rodiny); – tzv. polyfonii v sociální síti (kaÏd˘ hlas vycházející z pacientovy vztahové sítû, kaÏdá vyslovená zku‰enost i hlas halucinovan˘ – v‰echny zasluhují pozornost a respekt). To, Ïe tito terapeuti vstupují do léãby programovû bez hypotéz, si zasluhuje pozornost. T˘m odmítá vytváfiet si hypotézy, protoÏe umlãují otevfien˘ dialog. Dialog má b˘t stále otevfien˘, má zÛstávat ne-jist˘, naslouchající a hledající. Více neÏ na milánskou práci se tedy odvolávají na „not-knowing“ pfiístup Andersonové a Goolishiana. Skandinávci byli ovlivnûni „lingvistick˘m obratem“ v psychoterapii, Bachtinov˘mi a Wittgensteinov˘mi my‰lenkami a také Shotterem. Kybernetice poplatn˘ komunikaãní pfiístup (Palo Alto) odmítli jako pfiístup expertÛ, ktefií „vûdí, jak na to“. Terapie v jejich podání je vytváfiena spoleãnû s rodinn˘mi pfiíslu‰níky, event. dal‰ími znám˘mi pacienta – a také samozfiejmû spoleãnû s ním. Podívejme se je‰tû jednou na to, co znamenají jiÏ zmínûné tfii zásady. 1. B˘t tolerantní k nejistotû znamená pfiedev‰ím odmítnout „koncepty pfiedem“. Hypotézy, teoretická vysvûtlení, vyzkou‰ené techniky, jeÏ mám po ruce, koncepty, kter˘ch se drÏím, pfiístupy, ‰koly – to v‰echno brzdí a neblaze poznamenává na‰e otevfiené my‰lení, a to tak, Ïe ho dokáÏe aÏ zamrazit (Andersen, 2004, Skorunka, 2004). Samozfiejmû, koncepty dodávaly psychoterapeutovi jistotu pfii pohybování se v nejistém terénu du‰evní

poruchy. Tuto nutnou jistotu získává terapeut – podle Andersena, Seikkuly a dal‰ích – teprve a pokaÏdé znovu aÏ z pozorného naslouchání, z jednotliv˘ch vstupÛ do dialogu. Terapeut se v zaãátcích sezení bûÏnû ptá: „Co spolu budeme dûlat?“ A mûl by se ptát doopravdy, tj. mûl by chtít sly‰et návrhy. Nemûl by sám vûdût pfiedem, co bude dûlat, jak bude postupovat. Toto znamená – vystavit se vÏdy a pokaÏdé nejistotû. A také dÛvûfie v to, Ïe smûr a zamûfiení terapeutické práce se v konverzaci objeví. Autofii odmítají unáhlená doporuãení, rychlé rady a závûry, odmítají v‰echny tradiãní intervence – a zvlá‰tû zamítají hypotézy a koncepty zformulované pfiedem. Toto je zpÛsob, jak b˘t opravdu s druh˘m ãlovûkem. 2. Princip tzv. „dialogizování“ (dialogism) pfiedev‰ím znamená to (vezmûme napfi. lidi, ktefií mají vnitfiní hlasy nebo halucinace), Ïe terapeuti hledají slovní v˘razy pro subjektivní zku‰enosti ãlovûka, kter˘ pro nû sám slova ãasto nenachází. Vyvíjení jazyka znamená konstruování reality, je to velmi zodpovûdné. Má-li terapeut svou fieã pfiedem pfiipravenou, pak v psychoterapeutickém rozhovoru hraje své vlastní „fieãové hry“, zatahuje pacienta do „hry bez autora“ (Wittgenstein). Hlavním zdrojem pro pouÏívání slov není terapeutÛv vlastní slovník, ale poslouchání, jak realitu oznaãuje a vytváfií pacient nebo rodina. Podle skandinávsk˘ch autorÛ je v otevfieném dialogu naslouchání dÛleÏitûj‰í neÏ interview. Princip dialogu dále znamená to, Ïe terapeutick˘ t˘m nepfiichází sám s tématy: pracuje s tûmi, které pfiiná‰í rodina. KdyÏ se práce dafií, dodají mluvãí a naslouchající spoleãnû psychotické epizodû v˘znam. Vytvofií spolu-sdílen˘ jazyk, kterému rozumûjí. Slovo „v˘znam“ vytlaãilo jiná slova, jako jsou interpretace, v˘klad nebo vysvûtlení. Pokud v nûkter˘ch místech terapeut nûco reflektuje nebo se na nûco dal‰ího ptá, nemûl by pfiedev‰ím pfieru‰it „probíhající“ dialog. 3. Princip polyfonie neguje pfiedchozí zamûfiení terapeutického intervenování, které se soustfiedilo napfi. na strukturu vztahÛ v rodinû, strukturu vzorcÛ, na (komunikaãní) hry. V otevfieném dialogu zapomeÀte na „strukturu“ nebo „hru“. UÏ jsme si to 185

184

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 186

fiekli: pacient ãi jeho rodina nejsou objektem zasahování, ale spolu s tûmito lidmi jsme v‰ichni subjekty, ktefií se spoleãnû se‰li. Toto setkání, toto sezení, tato na‰e konverzace vytváfií systém. Je to jin˘ pohled na systém. Objektové (a expertní) br˘le vidí rodinu jako systém. âoãky ve skandinávsk˘ch br˘lích mají za to, Ïe „systém“ se vytváfií znovu a znovu v kaÏdém novém dialogu. Realitu konstruuje konverzace. Realitu nekonstruují, jak se dfiíve myslelo a psalo, pravidla nebo struktura. Co vlastnû fiíká dne‰ní (mimochodem men‰inová, nikoli vût‰inová) neexpertní psychoterapie? – Terapeut není majitelem pravdy, pravdiv˘ch vysvûtlení. – Îádná koncepce pravdy, a tedy také pravdiv˘ch pojetí reality neexistuje. – Cílem terapie je generovat vzájemné porozumûní (si). – Terapeut pracuje pfiedev‰ím v pfiítomnosti pacienta (druhého ãlovûka). Îe by pro nûj nebo „s ním“ pracoval bez nûj (pfiipravoval se na vysvûtlení jeho stavÛ studiem literatury, diagnóz, manuálÛ, rozhovory s jin˘mi odborníky), je jen okrajovû doplÀkové. (To mimochodem neznamená, Ïe by psychoterapeut neãetl a nestudoval, naopak! Ale neãte literaturu jako návody a nevstfiebává ji jako konceptuální vodítka.)

JiÏ dávno Fromm-Reichmannová pûknû glosovala chování suverénních terapeutÛ-psychiatrÛ. Podle ní ten, kdo pfied druh˘m ãlovûkem „pfiedvádí vlastní profesionální suverenitu“, jen ukr˘vá svou nejistotu (Fromm-Reichmannová, 2003, s. 28). Psychoterapeut má „respektovat své pacienty a jednat s nimi na základû vzájemné rovnosti. (…) Jeho pacienti mohou, ale také nemusí mít kladnûj‰í vztah ãi prospû‰nûj‰í osobní vlastnosti neÏ on,“ napsala Fromm-Reichmannová jiÏ v roce 1950 (ãesky 2003, s. 31). Ano: vበpacient mÛÏe b˘t minimálnû v nûãem lep‰ím ãlovûkem neÏ vy! Kdo z nás si to – a kolikrát – pfiipustil: v poradnû, na psychiatrickém oddûlení, v ambulanci, v ordinaci, v léãebnû?

Je potfieba, aby byl nûkdo expertem? Názor, Ïe terapeut nemusí nutnû rozumût lépe (více, dfiíve), Ïe nemusí b˘t lep‰í neÏ pacient a nemusí b˘t expertem, tu a tam probleskoval literaturou o psychoterapii jiÏ dfiíve. Tyto názory pfiitom publikovali ani ne tak teoretici, jako spí‰e praktici (Fromm-Reichmannová, Yalom, u nás Kocábová). Patfií k pokofie (a tedy k profesionalitû) psychoterapeuta, Ïe si arogantnû nemyslí, Ïe snûdl v‰echnu moudrost svûta. Îe si nemyslí, Ïe toho ví mnohem víc neÏ pacient – o jeho, pacientovû nemoci. Îe si nemyslí, Ïe je „nûk˘m víc“. Pro nûkoho vûty samozfiejmé tak, Ïe se mohou zdát nadbyteãné. BohuÏel stále vypovídá hodnû léãen˘ch lidí o pfiezíravosti, manipulaci a zdÛrazÀované nadfiazenosti psychoterapeutÛ.

187 186

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 188

Psychoterapie: práce s pfiíbûhy lidí v pfiíbûzích kultury Vûnováno Ivovi âermákovi

Motto: To, jak se díváme na svût, je ãasto ozvûnou dominantních pfiíbûhÛ, pfiítomn˘ch v na‰í kultufie. (I. Parker)1) Îivot ãlovûka mÛÏeme vidût jako „tkan˘ z pfiíbûhÛ“ (storied). Je utváfien˘ v kultufie a v konkrétní rodinû mj. tradovan˘mi a preferovan˘mi pfiíbûhy: pohádkami, m˘ty, pfiíbûhy z historie rodiny a rodu, ãasto i z historie národa ãi urãité komunity. Pfiíbûhy romantick˘mi a hrdinsk˘mi, které ãlovûka mohou posilovat – kdyÏ si je pfiipomíná – napfiíklad v obdobích krize, pfiíbûhy, které spoluvytváfiejí jeho identitu v procesu utváfiení zevnitfi i zvenãí. SvÛj kulturní pfiíbûh mají ov‰em i psychologické (v˘chovné, morální, usuzovací aj.) koncepty, kter˘mi fiídíme na‰e chování i proÏívání. Pfiíbûh konceptu poslu‰nosti Vût‰ina dÛleÏit˘ch konceptÛ, které urãují na‰e Ïití, má svÛj pfiíbûh. Nejprve si ale vyjasnûme, ãemu fiíkáme koncept. Chápu koncept jako roz‰ífiené „obsahové území“ pojmu, které zahrnuje nejenom „jádro“ (definici, jazykov˘ obsah pojmu), ale i nûkteré volnû související a kulturnû ãi profesnû obvyklé asociace k tomuto jádru. Do v˘znamového rozsahu konceptu patfií také – ãasto ustálené a pfiedvídatelné – zacházení s pojmem. Koncept je vût‰inou jazykem popsateln˘, ale pfiedev‰ím je psychologicko-pragmatick˘, pfiedsta-

vovan˘, a tedy mÛÏe b˘t i „bezeslovn˘“. Koncept je ãasto v˘sledkem tlaku norem, kulturního ãi dobového v˘voje (tradice) a úzu. Nûkteré koncepty mohou b˘t sdíleny jinak takfiíkajíc ãlovûk od ãlovûka nebo rodina od rodiny. Od pojmu odli‰uje koncept zejména rovina, na níÏ se pfii zacházení se slovy pohybujeme: v pfiípadû pojmu jde o rovinu sémantickou nebo logickou; u konceptu o rovinu psychologickou, komunikaãní nebo historicko-kulturní. A nyní k tomu dodáváme, Ïe koncepty mají své pfiíbûhy.2) Vezmûme si koncept poslu‰nosti. Jistû se shodneme na tom, Ïe poslu‰nost není v lidském Ïivotû jen slovo s v˘znamem uveden˘m ve slovníku. Îe slovo poslu‰nost není pouh˘ pojem pro v‰echny z nás naplnûn˘ pfiibliÏnû stejn˘m obsahem. KaÏd˘ si pod poslu‰ností pfiedstavíme nûco (trochu) jiného. PfiestoÏe v námi sdíleném konceptu bude rovnûÏ dobov˘, obvykl˘, kulturní, spoleãn˘ obsah, s velkou pravdûpodobností jsme si vytvofiili v˘znam poslu‰nosti pro sebe zãásti individuálnû. Pfiíbûh na‰eho konceptu poslu‰nosti zaãal v dûtství. Rodiãe po nás chtûli, kdyÏ nás veãer opou‰tûli, abychom je uposlechli a ‰li nejpozdûji v osm hodin spát, abychom nezlobili, nepou‰tûli televizi apod. Nebo abychom (pro tentokrát) poslouchali babiãku, kterou jsme jinak moc neposlouchali. Do na‰eho pfiíbûhu poslu‰nosti patfií, jestli jsme své rodiãe uposlechli, event. co následovalo, kdyÏ rodiãe pfii‰li na to, Ïe jsme byli neposlu‰ní. KdyÏ jsme nastoupili do ‰koly, pravdûpodobnû jsme nesãetnûkrát sly‰eli, Ïe máme b˘t poslu‰ní (to bychom si museli sedût na u‰ích, abychom to nesly‰eli), coÏ znamenalo poslouchat paní uãitelku, nezlobit, o pfiestávkách se neprat, zdravit zejména pana fieditele, a dále v‰echny dospûlé… MoÏná nûkdo v dûtství sl˘chal, jak mu rodiã zv˘‰en˘m hlasem fiíká, a podtrhoval pfiitom hrozbu sankce, Ïe ho musí poslouchat na slovo, jinak… MoÏná nûkoho z nás ‰ikanoval star‰í spoluÏák a my jsme mûli b˘t poslu‰n˘m vykonavatelem jeho pfiíkazÛ. Zaseli do nás poslu‰nost, která souvisela s na‰ím poníÏením… MoÏná po nás paní uãitelka chtûla nûkteré vûci jen „pro forma“ a my záhy poznali, Ïe neuposlechnutí se vyplatí více neÏ poslu‰189

188

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 190

nost. Nekontrolovala úkoly, tfiebaÏe je zadávala, takÏe proã ji poslouchat na slovo? Poznali jsme, Ïe kdyÏ jenom my jsme úkol splnili, byli jsme pro smích ostatním. Volali na nás, Ïe jsme ‰prti. Na vojnû jsme se (jakoÏto mladí muÏi) zdokonalili v uposlechnutí rozkazÛ, které jsme pak neplnili, pfiesto jsme pfii následném hlá‰ení podávali zprávu, Ïe jsme v‰e vykonali, jak nám bylo v denním rozkazu uloÏeno. Tu‰ili jsme, Ïe i druhá strana ví, Ïe se zde hraje hra. Do‰lo nám, Ïe tento systém není zaloÏen na poslu‰nosti, ale naopak na tolerování neposlu‰nosti; s tím ov‰em, Ïe je tfieba pfiedstírat poslu‰né fungování. Nûkdo z nás se mÛÏe v partnerském vztahu cítit nesvobodnû; musí v fiadû situací uposlechnout partnera, jinak ho partner ztrestá. V kaÏdém z nás se s velkou pravdûpodobností poslu‰nost vyvíjela. Pfiíbûh jejího utváfiení by bylo moÏno zdokumentovat aÏ po dne‰ní stav v nás: aÏ k ustálení souãasného postoje, dne‰ních názorÛ na poslu‰nost dûtí a dne‰ních proÏitkÛ spojen˘ch s poslu‰ností. ProÏitkÛ spojen˘ch s dodrÏováním zákonÛ, pfiíkazÛ autorit, s (ne)uposlechnutím proseb a pfiání. Do kaÏdého konceptu, kter˘ sdílí na‰e mysl (a také na‰e pamûÈ, i ménû artikulované povûdomí), vstoupily v prÛbûhu socializace (adaptace, asimilace, synchronizace s vnûj‰ími procesy,3) konformizace, uãení, napodobování) i kulturní obsahy. Nûkdy pfiedepsané. âasto pfiedepisující. Zanofiily se do na‰í psychiky a s velkou potencí ovlivnily na‰e individuální utváfiení vlastního pfiíbûhu. Vnofiily se do nás natolik, Ïe dnes vût‰inou nerozli‰ujeme, nakolik jsme sami sebou a nakolik jsme „produktem“ kulturnû-socializaãního utváfiení. Toto eventuální separování nemá ani smysl. B˘t „sám sebou“ totiÏ zãásti znamená b˘t produktem pfiedepisujících pfiíbûhÛ. B˘t (nûkdy velmi aktivním, tfiebaÏe neuvûdomovan˘m si) koleãkem v soukolí tûchto aktivnû modifikujících a tradovan˘ch pfiíbûhÛ. Je-li to pfiíbûh o chlapském chování, potom my jsme tím chlapem… Je-li to pfiíbûh o poslu‰nosti Ïeny vÛãi muÏi, my jsme tou Ïenou… Nûktefií rozkr˘vaãi narativity hovofií o tom, Ïe své pfiíbûhy jsme si z pfieváÏné ãásti „nesepsali“ sami, ale byly nám napsány. Jednou

z tezí narativních terapeutÛ a teoretikÛ je pfiedpokládání dominance sociálního diskurzu nad na‰imi kaÏdodenními vztahy s druh˘mi lidmi a nad na‰imi pfiíbûhy.4) Kontext dává tvar (jako by nabízel uÏ polotovar) a preferuje nûkteré pfiíbûhy více neÏ jiné. Kontext dûtství (a v nûm kontext situace pfied spaním a situace pohádky na dobrou noc) a na druhou stranu kontext války, okupace, lágru nabízejí speciální narativní prvky – metafory, fikce, pfiehánûní, zpÛsoby nazírání na skuteãnost (viz âermák, 2004). Nûkterá prostfiedí (psychiatrická léãebna, kasárna, univerzita) a nûkteré situace i celá historická období „pfiitahují“ doslova celé pfiíbûhy. „Psychiatrick˘ kontext má tendenci pfiitahovat pfiípady, které vycházejí z typicky psychiatrického rámce a mají specifick˘ pfiíbûh,“ napsal Eia Asen (2004). Opravdu je tomu tak? Opravdu si nepí‰eme své pfiíbûhy sami, n˘brÏ jsou nám (ve)psány, (pfiede)psány, jsou vepsány do nás? Pfiíli‰ velk˘ dÛraz kladen˘ na nadvládu sociálního diskurzu (lépe: „diskurzu v daném spoleãenství“) zavání nov˘m jednosmûrn˘m kauzálním determinismem. ¤íkám-li „pfiíli‰ velké zdÛrazÀování“, nefiíkám, Ïe tomu tak ve své podstatû – zãásti – není. Diskurz v daném spoleãenství tvofií obsah i styl rozprav, pfiíbûhy, koncepty, konstrukty, pfiikládání v˘znamu jist˘m tématÛm i jist˘m fieãov˘m procedurám a opomíjení jin˘ch témat a diskvalifikování jin˘ch procedur. Tento jazykov˘, ale i ideov˘ repertoár urãuje to, s jak˘mi v˘znamy slov pak operuje jedinec a jak s nimi zachází. Pfiece jen si svÛj vlastní pfiíbûh své poslu‰nosti nepí‰eme odtrÏenû od onoho v˘znamu (ãi onûch v˘znamÛ), kter˘ slovo poslu‰nost má v dne‰ním, námi sdíleném jazyce a v dne‰ní, námi sdílené kultufie. Pojmy jsou rovnûÏ metaforicky strukturovány, resp. asociovány s dominantními metaforami a metonymiemi, s pfiímûry, pfiíslovími (srov. Lakoff, Johnson, 2002). MÛÏeme se ptát (jako teoretici, ale i jako terapeuti), zda souvisí dobov˘ pfiíbûh poslu‰nosti s rãeními Kdo chce s vlky b˘ti, musí s nimi v˘ti nebo Mluviti stfiíbro, mlãeti zlato. Nebo s frazeologismem drÏet hubu a krok. A mÛÏeme si v‰imnout, jak˘mi metaforami je formován nበkoncept. U fiady konceptÛ pfiijdeme nejspí‰e na to, Ïe dobov˘, kulturou nabízen˘, 191

190

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 192

v dobové kultufie preferovan˘mi postavami potvrzovan˘ a vût‰inou lidí kolem nás sdílen˘ obsah (nûkdy zaloÏen˘ na jednom dvou pfiíslovích, jindy mnohem sofistikovanûj‰í) vykonal moc nad na‰ím obsahem pojmu natolik, Ïe se identifikujeme s oním kulturním a dobov˘m, vût‰inov˘m. Vynikne to je‰tû více, pokud koncept specifikujeme, zúÏíme co do pole pÛsobnosti. A uvaÏujeme poté konkrétnûji napfiíklad o poslu‰nosti dítûte ve ‰kole, o poslu‰nosti dítûte vÛãi rodiãÛm, o poslu‰nosti Ïeny v manÏelství, o poslu‰nosti obãana vÛãi zákonÛm i nepsan˘m mravÛm. Poslu‰nost mÛÏe u svobodomysln˘ch, spontánních, impulzivních, dûtinsky nevázan˘ch a hrav˘ch, upfiímn˘ch a dal‰ích jedincÛ souviset s vnitfiním pohledem na vlastní pfietváfiku (masku, konformitu, loajalitu, neupfiímnost). Laing ukázal na extrémní zacházení s konceptem poslu‰nosti u jedincÛ s hebefrenní schizofrenií: „Povolnost systému fale‰ného Self vÛli druh˘ch lidí dosahuje nejvût‰ího extrému v podobû automatické poslu‰nosti, v opakování úkonÛ, slov… Poslu‰nost, napodobování a kopírování jsou zde dovedeny do takové krajnosti, Ïe pfiedvádûná parodie se stává skrytou obÏalobou manipulujícího protûj‰ku. Hebefrenik ãasto paroduje a imituje osoby, které nenávidí a kter˘ch se bojí…“ (Laing, 2000, s. 104–105). Uvádím zde jako pfiíklad poslu‰nost, ale bylo by moÏné ukázat si – a v nûkter˘ch pfiípadech zfiejmû i o hodnû názornûji pfiedvést – determinaci na‰ich pfiíbûhÛ spoleãensko-kulturními pfiíbûhy na konceptech, jako jsou nevûra (nevûra muÏe, nevûra Ïeny), svoboda v partnerském vztahu, normalita, du‰evní nemoc, abnormální chování, zneuÏití moci, arogance apod. SvÛj pfiíbûh mají i koncepty odborné jako napfi. hysterie, narcismus, hraniãní osobnost, neurotické obrany… Jak˘ pfiíbûh konceptu v sobû oÏivujeme, kdyÏ podobného termínu pouÏíváme? Pfiijmeme-li tezi, Ïe podobné koncepty jsou strukturovány ustálen˘mi subtématy a fragmenty propagovan˘ch pfiíbûhÛ, metaforami, pfiedstavami, asociovan˘mi úzy, ponûtími o tom, co je bûÏné, správné, vyÏadované, normální apod. – pak uznáme, Ïe tato „témata v pfiíbûzích“ (the themes within these narratives; Swan, 1999)

fungují jak zpûtnû, tak „dopfiedu“. V obou pfiípadech jako vysvûtlení, objasnûní nebo zdÛvodnûní pro prÛbûhy událostí. Událost tak mÛÏe b˘t objasnûna jiÏ pfiedem, ãasto je jiÏ pfiedem ospravedlnûna ãi posvûcena (legitimizována). A jiná událost, totiÏ událost s nestandardním (neschválen˘m, neobvykl˘m nebo nepfiijateln˘m) prÛbûhem je pfiedem zamítnuta, pfiedem objasnûna jako kupfi. amorální ãi nesprávná. Zacházení s pfiíbûhy v psychoterapii Monology pacientÛ, jejich svûfiování se a vyprávûní, ale i dialogy a konverzaci mezi terapeutem a druh˘m ãlovûkem mÛÏeme vidût jako zacházení s pfiíbûhy druh˘ch lidí. Zacházení ve smyslu ãtení, ve smyslu vykládání (objasÀování a dovysvûtlování), spoluvytváfiení a rozvíjení (psaní) a modifikování (pfiepisování). Terapeut „ãte“ Ïivot druhého ãlovûka a snaÏí se mu rozumût. Terapeut také „pí‰e“ Ïivot druhého ãlovûka. Terapeut se mÛÏe podepsat na Ïivotû, vepsat se do Ïivota (do pfiíbûhu) druhé osoby. Pfiedpokládejme také, Ïe si terapeut pfiekládá pÛvodnû cizí pfiíbûh do svého jazyka, Ïe si pfievádí to, co sly‰í, do sv˘ch narativních schémat, Ïe do sly‰ení a ãtení vstupuje aktivnû jeho pfied-porozumûní (srov. napfi. Davidson, 1998). A zároveÀ má terapeut v sobû (anebo pfiesnûji: pfiedstavuje sebou, sv˘m vystupováním) pfiíbûh svÛj. MoÏná má v sobû fiadu pfiíbûhÛ, naãerpan˘ch a zafixovan˘ch ve spoleãenstvích, ve kter˘ch vyrÛstal a ve kter˘ch pracuje a Ïije. Na fiadu terapeutÛ má vliv (vykonává nad nimi jistou moc) i odborn˘ diskurz, v nûmÏ se „pohybují“, tj. ve kterém a pomocí nûhoÏ myslí, strukturují si vysvûtlení, porozumûní a predikce. Psychoterapie se z tohoto pohledu jeví jako setká(vá)ní, konfrontace a postupnû eventuální prolínání dvou a více pfiíbûhÛ. V kaÏdé del‰í psychoterapii, upfiímnû vedené, k tomu dochází. UÏ jenom tím, Ïe se zaãnou prolínat dva jazykové systémy naz˘vání (a vytváfiení narativních instrumentÛ – viz âermák, 2004). A nejde jen o naz˘vání, jak jiÏ z v˘‰e fieãeného plyne: jde o jazykové provádûní. Pokud jsou oba partnefii psychoterapeutického setkání z jedné 193

192

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 194

a téÏ kultury (téhoÏ spoleãenství), je porozumûní v tomto setkání pravdûpodobnû usnadÀováno tím, Ïe nûkteré „kapitoly“ z pfiíbûhÛ na obou stranách se v hrub˘ch obrysech shodují nebo alespoÀ nûãím podobají. (Nûkdy jde ov‰em jen o shodu ãi podobnost „názvÛ kapitol“, nikoliv vlastního obsahu „textu“. Obûma stranám pak „hrozí“ to, Ïe pro shodn˘ název pfiehlédnou, Ïe „texty“ kapitol jsou zásadnû nebo v nûãem podstatném rÛzné.) Psychoterapeutické pÛsobení se zamûfiuje na ty ãásti pfiíbûhÛ, které jsou odli‰né. Jde zpravidla o klíãové segmenty, ve kter˘ch se pacientÛv Ïivot „zasekl“ – on/ona neví, jak dál (jak dál „psát“) – nebo o ty pasáÏe Ïivota, které si neumí vysvûtlit („ãtení“ nedává smysl), nebo o pasáÏe, ke kter˘m se, bez terapeutického doprovodu, nemá chuÈ ãi odvahu vracet (nechce konkrétní stránky ãíst). Psychoterapeut je pfiitom ãtenáfiem a spoluautorem, kter˘ má vytvofieno jiÏ pfied-porozumûní. Napfiíklad z jist˘ch sv˘ch dÛvodÛ principiálnû odmítá nevûru v manÏelství; druh˘ ãlovûk v terapeutickém sezení ji v‰ak uznává jako moÏnou, je-li skr˘vána a neru‰í-li manÏelství. V takovém pfiípadû se konfrontují nejenom dva odli‰né koncepty, ale i pfiíbûhy tûchto konceptÛ (jin˘mi slovy: jejich historie, dûje a zápletky, fie‰ení tûchto zápletek, a to jak reáln˘ch zápletek v minulosti obou, tak fie‰ení fantazijní), neboÈ oba ke svému souãasnému stavu nûjak do‰li, jejich postoje mají svou historii. Narativní terapeut by mûl (jak se na tom víceménû shoduje fiada autorÛ; viz napfi. Parker et al., 1999): a) odmítat pozici, v níÏ je brán jako expert na pfiíbûhy druhého ãlovûka, a smûfiují-li nároky druh˘ch k jeho domnûlému expertství, pak by s nimi mûl umût zacházet; b) vûdût, Ïe nároky na expertství terapeuta jsou kulturnû obvyklé; tím spí‰e by mûl umût kriticky reflektovat své zacházení s mocí, kterou plodí a udrÏuje jiÏ dûlba rolí na toho, kdo pomoc nabízí, a na toho, kdo pro pomoc pfiichází; c) vÏdy by mûl umût vidût sám sebe jako souãást terapeutického kontextu, resp. problému (nûkdy se terapeut sv˘m zájmem, sv˘mi otázkami, sv˘m fokusováním a samozfiejmû i jin˘mi prostfiedky podílí na udrÏování a prodluÏování problému, na jeho

akcentování, na pfiipisování v˘znamu, mÛÏe se podílet i na vyvolání, spu‰tûní „problému“). Psychoterapeut dost dobfie nemÛÏe neb˘t expertem, jinak by si neotevíral svou odbornou praxi, jinak by nenabízel své sluÏby a pomoc, nenechal se zamûstnat na psychiatrické klinice apod. Je expertem na repertoár prostfiedkÛ – ke ãtení a interpretování, k modifikování a spoleãnému vytváfiení pfiíbûhÛ. Expertem na obsah pacientova pfiíbûhu je ov‰em pacient sám; pacient sám nejlépe ví, co se mu stalo, co se mu dûje, jaké to bylo (je), co proÏíval, nebo jak se momentálnû cítí. V tomto smyslu by psychoterapeut pacientovo expertství (autorství) mûl uznávat, doporuãuje se dokonce pfiistupovat k naslouchání nového pfiíbûhu vÏdy znovu jakoby z pozice, Ïe nic nevím (not-knowing approach). VraÈme se v‰ak k expertství psychoterapeuta = spoluautora a ãtenáfie. Zcela se mu vyhnout nelze… Systemicky, diskurzivnû, narativnû ãi konstruktivisticky zamûfiení terapeuti, ktefií by se rádi vyhnuli uplatÀování moci, musejí poãítat napfiíklad s implicitní mocí plynoucí z rozdûlení pozic. Anebo s mocí, kterou jim dávají stovky, tisíce setkání – se stovkami rÛzn˘ch lidí. Profesní zku‰enost umocÀuje kompetenci (pokud nevede k rutinû). A je‰tû s jedním slovesem se setkáme v tomto terénu, se slovesem zmocnit. Na pfiíbûhy a systemickou práci orientovaní psychoterapeuti jsou pfiesvûdãeni, Ïe jejich úkolem je zmocnit druhého ãlovûka k tomu, aby sám zvládl své problémy. Zmocnit zde znamená: dodat druhému pocit i jistotu vlády (a tedy moci) nad svou ne-mocí, nad problémem, nad pÛvodnû (zdánlivû) bezv˘chodnou situací, nad proÏitky bez-moci apod. V této souvislosti stojí váÏnû za zamy‰lení kritické poznámky adresované tradiãní psychoterapii, zejména klasické psychoanalytické (ale i jin˘m v˘kladovû víceménû rigidním ‰kolám): tím, Ïe – i v dobré vífie – nabídneme zvenãí pacientovi vysvûtlení, dodáme mu pomoc sv˘m v˘kladem, obíráme ho o moc. Urãitû jste to zaÏili (máte-li zku‰enost s psychoterapií): ãlovûku se ulevilo a zároveÀ vám – polosmutnû – dal najevo obdiv: „Vy jste tak chytr˘. Na toto bych já sám nepfii‰el. Vidíte, právû proto k vám docházím.“ Tím v‰ak mÛÏe psychoterapeut udrÏovat 195

194

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 196

v pacientovi nízké sebevûdomí a nedÛvûru ve vlastní my‰lenkov˘ a sebeúzdravn˘ potenciál. To stojí za zamy‰lení. Ov‰emÏe i toto terapeutické zamûfiení na zmocÀování druhého, aby se on sám stal expertem na svÛj Ïivot (fokus na empowerment), v sobû implicite zahrnuje dichotomii: mocn˘ (kter˘ moc dává, anebo aspoÀ – obraznû fieãeno – vstfiikuje do Ïil nadûji; to instil a hope) versus ménû mocn˘ (kter˘ ãást moci pfiijímá). Parker (1999) relativizuje nakonec uÏ samotn˘ koncept pomoci (nûco vám podávám, tu máte, sáhnûte „po moci“) a koncept pomáhání jako nûãeho, co implicite (v jazyce, v kultufie, v Ïivotû) znamená: „nûco, co lze druhému dát, co lze pfiidûlovat“. Je pomoc druh˘m – s jejich pfiíbûhy a v jejich pfiíbûzích – skuteãnû „pfiidûlováním nûãeho“? Je. A nemusí to b˘t ‰patnû. Nûkdy mÛÏe b˘t pfiimûfiené a potfiebné sejmout z druhého tíhu zmocnûnosti, mít vliv na pfiíbûh druhého, mít moc ovlivnit, jak ho druh˘ bude psát dál. V pfiíbûhu druhého ãlovûka „Jde pfiedev‰ím o to, abychom vstoupili do pfiíbûhu spolu s pacientem a jeho rodinou, abychom se na sebe vzájemnû vyladili.“ (Trapková, Chvála, 2004, s. 52) Psychoterapeut se nûkdy opravdu octne jakoby „v“ pfiíbûhu druhého ãlovûka. Lidé o sv˘ch terapeutech sní, vedou s nimi vnitfiní dialogy, „inkorporují“ jejich názory, slova i tfieba úsmûvy „do sebe“. „Inkorporovat“: pacient mÛÏe slovo terapeuta zmûnit v souãást svého tûla – cizím slovem (indukcí) pak léãí vlastní syndrom, napfiíklad bolest. Kdo má zku‰enost s psychoterapií, zaÏil to. Jeden muÏ mnû opakovanû pfiipomínal, Ïe za celou nûkolikaletou psychoterapii jsem mu nejvíce pomohl tehdy, kdyÏ jednou pfii sezení, které u mû absolvoval se svou manÏelkou (ona se na nûj zlobila, Ïe ãasto odjíÏdí z domova na rÛzná ‰kolení; muÏ pfii nich nûkdy vyhledával mimomanÏelské vztahy, coÏ pfied Ïenou tajil), jsem pfied ním i jeho paní pronesl: „Myslím, Ïe máte právo ãas od ãasu odjíÏdût z domova, ale myslím si také, Ïe va‰e paní má právo se zlobit.“ MuÏ mi nûkolikrát pfiipomnûl, Ïe tato slova nosí „v“ sobû a Ïe mu pomohla

pfiijmout manÏelãiny ‰patné nálady, i nûkteré „scény“ a Ïe v jeho mysli moje slova odstartovala úvahy jako: nic není zadarmo a za svÛj styl Ïivota musím nûco zaplatit. Je zfiejmé, Ïe sv˘mi slovy (a v˘znamy, které tato slova mají pro nás) vstupujeme do pfiíbûhÛ druh˘ch lidí, ktefií si nûkdy konfrontují své hodnoty a postoje a názory s na‰imi. Na‰imi slovy si doplÀují své staré pfiíbûhy zloby a dominance, koncepty poslu‰nosti a nevûry. Jak to v‰ak psychoterapeut dûlá, aby jeho slova zapÛsobila jako pojidlo, jako lék – utû‰ující nebo povzbuzující? Jako smûrovka správn˘m smûrem? Jak se psychoterapeut vyh˘bá tomu, aby nezapÛsobil jako rozsévaã cizorod˘ch ná‰lapn˘ch min, které druhému ãlovûku namísto pomoci utrhnou obû nohy (pfiesnûj‰í by bylo fiíct: podrazí mu nohy, nebude se mít o co opfiít, nebude se umût/moci postavit na vlastní nohy)? Ptám se takto, rozvíjeje metaforu Laingovu, kter˘ popsal, jak se nûkdy „malé fragmenty druh˘ch lidí pevnû usadí v jedincovû chování jako kousky stfiepiny v tûle“ (Laing, 2000, s. 107; máme pak v sobû doslova: „pieces of shrapnel in the body“). Laing fiíká, Ïe ãlovûk tyto kousky nûkdy nenávidí, Ïe ho „ãasto naplÀují odporem a hrÛzou“, nûkdy na tyto introjekty – ãi jungovsky vzato komplexy – útoãí, útoãe ov‰em sám proti sobû. Myslel to – v psychoanalytické tradici – o kouscích rodiãÛ, o nevybuchlé munici z v˘chovy; ale proã by to nemohl b˘t ‰rapnel z psychoterapie? JestliÏe budeme chápat cizorodé pfiímûsi v na‰ich pfiíbûzích jako stfiepiny po v˘buchu (napfiíklad po krachu rodiny v dûtství, po traumatu, pfiímûsi z otce, z jeho ne‰tûstí, z matky a jejích oãekávání jako stfiepiny z mnohaleté patogenní komunikace v rodinû apod.), pak stejnû srozumitelnou by mohla b˘t pfiedstava, Ïe nûkterá slova jsou jako ãasovaná bomba a Ïe k v˘buchu teprve dojde. Ale jsou ty cizo-rodé pfiímûsy opravdu cizorodé? VÏdyÈ to byla na‰e rodina, narodili jsme se do ní. Jsme jí. Jsme také svou matkou (zãásti, samozfiejmû), jsme sv˘m otcem. Vyprávíme a pí‰eme teì svÛj Ïivot, ale on nikdy nemÛÏe b˘t vytrÏen z krajiny – popsané jiÏ pfied námi, s námi, pro nás, proti nám, vedle nás… „Îijící jedinec je kontinuálnû vyprávûn˘m Ïivotem v krajinû protkané jin˘mi vyprávûn˘mi Ïivotními pfiíbûhy.“ (âermák, 2002) 197

196

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 198

Verze pfiíbûhÛ: kulturní, osobní Znovu je dobré si pfiipomenout, jak málo univerzální jsou základní pfiíbûhy souÏití. Naopak: jsou historicko-kulturnû podmínûné (a v pfiípadû války a okupace vlastnû podminované). Petra Procházková (2003) zdokumentovala dvû rusko-ãeãenské války „oãima Ïen“, vypovûdûla o válkách ‰est pfiíbûhÛ. PfiestoÏe Elza Dugajevová, Kalimat, Jevgenie Morozovová, Lisa Ibragimovová, Tamara Abudzaidovová a Zoja Viziginová mají a Ïijí kaÏdá svÛj pfiíbûh, obsahují pfiíbûhy Ïen a pfiíbûhy lidsk˘ch vztahÛ v âeãnû nûkteré spoleãné ‰rapnely: – Islám nedovoluje muÏi, aby zavrhl Ïenu a dûti a nechal je napospas. – Îena se po staletí témûfi ve v‰em podfiizovala svému muÏi. – MuÏ se pfied zraky ostatních chová k Ïenû velmi pfiísnû a odmûfienû a v soukromí to mÛÏe b˘t jinak. – MuÏ je vÏdy nûco víc neÏ Ïena. – Chlapec se nesmí bez dovolení dotknout dívky; sáhnutí na dívku je chápáno jako „po‰pinûní“. – O svatbû dûtí rozhodují ãasto rodiãe. – Zneuctûná (byÈ znásilnûná) dívka je ostudou pro celou rodinu. – Sestra je pod ochranou bratrÛ. – Tch˘nû nesmí vidût svou snachu nahou. – Tch˘nû nesmí nikdy vidût ani na ulici potkat svého zetû (platí v Ingu‰sku). – Na vesnici v âeãnû nesedává Ïena ani u spoleãného stolu s muÏi. Válka zpfievracela historicky stabilní pfiíbûhy muÏÛ. Napfiíklad: – Nûktefií muÏi opustili své rodiny (ode‰li bojovat, byli zabiti). – MuÏi pfiestali b˘t Ïiviteli rodiny; pokud zÛstali v Rusy obsazeném Grozném, nevycházeli z domu (z ruin), aby nebyli odvleãeni a zabiti. – MuÏ se nemohl zastat manÏelky uráÏené (nebo nestydatû prohlíÏené) rusk˘mi vojáky, kdyby se jí zastal, byla by to jeho sebevraÏda; takto byli krutû poníÏeni muÏi a rozbity partnerské vztahy.

Îivot není objektivní. Ani jeho psychoterapie není objektivní. Objektivní tedy není ani pravda psychoterapeuta. Îádné pfiiloÏení mûfiítek na Ïivot druhého ãlovûka nemÛÏe objektivizovat jeho/její pravdu. Touha po objektivizaci, po „objektivních“ závûrech souvisela s ambicemi dopátrat se pravdy. Ale my se nikdy Ïádné pravdy nebudeme moci chytit: pravdy, kterou bychom zastavili, zadrÏeli, postavili na urãené místo, pravdy, kterou bychom ukazovali druh˘m se slovy: „Podívejte se, takto to je.“5) Pokusy o objektivizaci, pokusy o zobecÀování konkrétních a individuálních kazuistik pfiedev‰ím v psychoanal˘ze a v jungiánské analytické psychologii, pokusy o stanovení zákonitostí, o urãení Ïádoucích narativních ‰ablon (jak napsat úspû‰n˘ pfiíbûh se ‰Èastn˘m hrdinou a s dobr˘m koncem) – Ïádné takové pokusy nebyly nikdy validizovány. Nikdy nemohly a nemohou b˘t prohlá‰eny za platné.6) KaÏdá umanutá objektivizace dospûla nakonec k objektifikaci pfiedstav o ãlovûku. Z konkrétního ãlovûka se stal objekt teorie. KaÏdá (dobrá) psychoterapie je principiálnû neobjektivní. Kostrbatû fieãeno: nezobjektivizovatelná. Nepfiedurãitelná pro jiné lidi s jejich subjektivními pfiíbûhy. Pro jiné terapeuty, pro jiné pacienty. Pro jiné úãastníky pfiíbûhu: „Tent˘Ï pfiíbûh mohl b˘t pfievyprávûn zcela jin˘m zpÛsobem,“ pí‰í Trapková a Chvála. „KaÏdá verze je moÏná a ve skuteãnosti také kaÏd˘ úãastník pfiíbûhu má svou vlastní. Dokonce i terapeut si vytváfií hypotetickou verzi o Ïivotû pacienta, ovlivnûn sv˘m odborn˘m zamûfiením, psychoterapeutickou ‰kolou, ve které byl vzdûlán, a nepochybnû také sv˘m vlastním osudem. V dal‰ích verzích by se mohly objevit jiné pfiíznaky, onemocnût by mohl jin˘ ãlen rodiny a nûkdo vedle nûj by mohl b˘t pfii svém vnímání událostí zdravûj‰í. Vidíme, Ïe pojem objektivita zde nemá velk˘ v˘znam. Nejde o to, jak to bylo ,doopravdy‘, co bylo dÛsledkem a co pfiíãinou v duchu lineární kauzality a vûdecké objektivity. Pfii snaze o nalezení pacientovy verze jeho proÏívání a pfii hledání psychosociálních souvislostí nemoci rozhodnû nejde ze strany terapeuta o mocenské vy‰etfiování, kdo za co mÛÏe…“ (Trapková, Chvála, 2004, s. 51–52) 199

198

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 200

Nepochybnû bude v budoucnu objevné zkoumat kontexty a individuálnû pfiíbûhované koncepty – napfiíklad psychosomatického pfiíznaku v rodinû, ale také tfieba vytahování se pfied druh˘mi, podvádûní, obûtování se pro druhé, lásky, závislosti, profesní kariéry; mohli bychom uvaÏovat o kontextu a konceptu atmosféry v rodinû nebo o schopnosti intuice. Stejnû tak bude uÏiteãné podrobit akontextovou (z kontextÛ vytrÏenou) konceptuálnost mnoha psychoterapeutick˘ch ‰ablon revizi, protoÏe koncept psychoanal˘zy, gestalt terapie, vykládání archetypálních symbolÛ, rodinn˘ch konstelací apod. je pouze jednou ãástí spoluautorství zvaného psychoterapie. Terapeuti ãasto pfiistupují k vyprávûní pfiíbûhÛ druh˘m ãlovûkem jako aktivní ãtenáfii a potenciální spoluautofii: zpochybÀují je, problematizují, pacienta jako autora pfiíbûhu znejisÈují, pfiedepisují mu pfievyprávûní, dávají za domácí úkol pfiipravit si pfiíbûh jin˘ apod. Chtûjí tím – povût‰inou – posílit náhled vypravûãe na narativní povahu vlastního Ïivota, pocit autorství vlastního Ïití, chtûjí facilitovat pfiepisy scénáfiÛ (víc o tom viz: âermák, 2004). Tento spoluautorsk˘ pfiínos psychoterapeuta nemÛÏe, nemá b˘t pro jeho partnera omezující. JestliÏe jeden pfiíbûh je jednou subjektivní reprezentací svûta ãi nitra osoby, pak jedno psychoterapeutovo vysvûtlení je jen jedna subjektivní reprezentace toho, na co pfii‰li ve vzájemném kontaktu (pfii spoluatorství) s ãlovûkem v terapii. Nic víc, ale také nic míÀ. Nûkdy je to hodnû. Víc, neÏ jsou s to nabídnout jiní.

Poznámky 1) Jde o voln˘ pfieklad teze, zformulované takto Parkerem et al. (1995). V orig.: „The priviledged views often echo dominant cultural stories.“ 2) Místo slova pfiíbûh se v jin˘ch odborn˘ch „svûtech“ zachází s termíny a vymezeními: Ïivotní historie, psychická historie ãlovûka,

vzorce, scénáfi, kontextualizace, osobní identita jakoÏto fluidní sociální konstrukce (O’Hanlon), pojmové schéma a dal‰ími. Davidsonovo pojmové schéma se blíÏí více termínu koncept, jak ho zde pouÏíváme. „Pojmová schémata, fiíká se, jsou zpÛsoby uspofiádávání zku‰enosti; jsou soustavami kategorií, které dávají tvar vjemov˘m datÛm; jsou hledisky, ze kter˘ch jedinci, kultury ãi historická období pfiehlíÏejí míjející jevi‰tû (…) Skuteãnost sama závisí na schématu: co se bere za skuteãné v jedné soustavû, nemusí b˘t skuteãné v soustavû jiné.“ (Davidson, 1998, s. 109) 3) Termín „synchronizace s vnûj‰ími procesy“ pouÏil v létû 2003 v diskusi Ladislav Lakom˘ (na Katedfie psychologie FSS MU v Brnû). 4) Vanessa Swanová to zformulovala takto: „These stories are not individually written but are the consequence of societal discourses that influence our everyday relationships with others and which become the themes of our own individual narratives.“ (Swan, in: Parker, 1999, s. 104) 5) Objektivizaãní touhy a ambice se v myslích psychologÛ objevují neustále. E. Bakaláfi napfi. v rozhovoru pro Psychologii dnes (duben 2004) prohlásil: „Jedna z otázek, která mû zvlá‰tû zajímá, zní: Kdo je vlastnû více architektem du‰e sv˘ch dûtí, matky nebo otcové?“ Nalezená odpovûì v podobû napfi. „Více matky“ by byla typickou odpovûdí s objektivizaãní ambicí. Z hlediska uznávané subjektivity, rozmanitosti a individuální pfiíbûhovosti se jedná o odpovûì bez zobecnitelné platnosti. 6) Validizovat nemÛÏeme obecné ‰ablony – napfiíklad to, Ïe kaÏd˘ chlapeãek si projde obdobím, kdy miluje svou maminku a nejradûji by se jako sok utkal se sv˘m tatínkem. Na proces validizace v psychoterapii (pojaté jako vyprávûní pfiíbûhÛ) se ov‰em mÛÏeme podívat z druhé strany: Nûco jsme si o ãlovûku mysleli (pfied-porozumûní) a on/ona nám nyní vypráví svÛj pfiíbûh. 201

200

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 202

Tento „pfiíbûh je pak v˘chodiskem pro validizaci na‰eho vûdûní o ãlovûku,“ jak pí‰e âermák (2004, s. 19). Ov‰em jen v˘chodiskem! Dalo by se pfiedpokládat, Ïe nám jeho/její pfiíbûh zjednodu‰í na‰e poznatky, hypotézy apod. – on v‰ak ãasto pfiedstavuje spí‰e „obtíÏ“ (âermák, tamtéÏ). Pfiesto mÛÏeme uvaÏovat o validizaci pfiíbûhy. To, co nám druhá osoba o sobû (o svûtû) vypráví, nám potvrzuje… / dává smysl… Nyní o této osobû platí, Ïe… (tfieba to, Ïe kolem urãité maliãkosti nadûlá spoustu fieãí; nebo Ïe zrádcem je v jejích oãích ten, kdo…). Atd. V tomto smyslu lze pfiíbûhy pouÏívat k validizaci jinak získaného vûdûní.

IV Kriticky o kritické psychologii

203 202

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 204

âlovûk jako konstrukt i konstruktér

Tato závûreãná kapitola chce – ruku v ruce s deklarovanou kritiãností – zamûfiit kritiku na kritickou psychologii samotnou. ProtoÏe diskurzivní psychologie se z celého „kritického vífiení“ ustaluje v ãeském a slovenském kontextu nejzfietelnûji, mÛÏe zpochybnûní nûkter˘ch novodob˘ch „axiomÛ“ diskurzivních autorÛ prospût kritické otevfienosti v tomto oboru. Jsem pfiesvûdãen o tom, Ïe k souãasné diskurzivní psychologii lze mít nûkolik oprávnûn˘ch v˘hrad. Sociální konstrukcionismus, filosofie postmoderny, obrat k jazyku, obrat diskurzivní, diskurzivní psychologie, analytická filosofie, filosofie mysli… Na scénû, na níÏ se celé 20. století odehrávalo drama, jeÏ bychom mohli oznaãit jako zkoumání vûdomí i nevûdomí ãlovûka, jsou dnes rozestaveny kulisy k novému dûjství.1) MÛÏeme odhadnout pfiedem, jak dlouho toto nové dûjství v psychologii potrvá? Pozmûní celou hru vãetnû jejího vyústûní? Doãkáme se v nov˘ch kulisách neãekané pointy? Intelektuálních objevÛ? Nezaãíná hra úplnû nová? Nová paradigmata nabízející se v psychologii viditelnû pozmûÀují (naru‰ují) lineární indukování a dedukování, otfiásají oprávnûností v˘chodisek, zpochybÀují dfiíve nezpochybÀované axiomy a procedury zkoumání i filosofická pfiesvûdãení. Pfiitom jde ãasto jen o nové recepty na my‰lení. Jsou-li napadány minulé kognitivní modely jako pfieÏilé ãi pfiímo nesprávné, nelze nevidût, Ïe stoupenci nov˘ch paradigmat – nov˘ch vzorÛ a vzorcÛ – pa‰ují do na‰í mysli jiné modely. Vybízejí nás, abychom skloÀovali témûfi v‰e v psychologii podle nové gramatiky. 205

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 206

Podle Plichtové (2000) nûktefií autofii pojímají souãasnou psychologii jako promûÀující se vûdu, která „definitivnû uzavírá období mentalismu“. „Psychické“ – podle nové psychologie – vzniká teprve v interakci, v lidské rozpravû, pfii spolu-poznávání svûta spoleãnû s jin˘mi lidmi, v diskurzu. Je to mezilidská komunikace, co si nárokuje postavení pfiíãinné determinanty obsahÛ v psychice ãlovûka. Opaãná, tradiãnû „mentalistická“ posloupnost donedávna zdÛrazÀovala, Ïe zdrojem komunikace a pfiíãinou jejích podob jsou psychické obsahy jak ve vûdomé mysli, tak v nevûdomí komunikujících osob. Neplatí v‰ak obojí? Nûkdy kauzalita rozpravy, jindy kauzální vliv du‰evního obsahu? Ve filosofii platí obojí jiÏ del‰í dobu, a to jak v pfiípadû vztahu my‰lení a jazyka, tak v pfiípadû vztahu mezi konstatováním skuteãnosti a jazykov˘m vytváfiením nûãeho skuteãného. Jazyk jednak odráÏí vnitfiní stavy poznání (my‰lení) navenek, jednak zrcadlí vnûj‰í svût dovnitfi, do mysli nebo pamûti uÏivatele. Jazyk mÛÏe konstatovat to, co je, a také sám vytvofiit nûco, co od chvíle vyslovení zaãíná platit. Samotn˘m vyslovením zavádíme platnost fieãeného, a dokonce konáme, mûníme, uvádíme nûco psychického do pohybu (viz performativní v˘roky u Austina). Proã se vlastnû diskurzivní kritika tradiãní psychologie tolik ohrazuje proti „mentalismu“? Proã je pokusem popfiít ho a nahradit – spí‰ neÏ pokusem doplnit ho? Nové psychologii jde o popperovskou vûdeckou revoluci. Ale moÏná se jí dá vytknout mal˘ ohled k filosofii jazyka. Zdá se, Ïe pfiinejmen‰ím ãást postmoderního psychologizování je zavádûním nov˘ch dichotomií typu „takto uÏ ne, teì uÏ jen takto“. Toto jiÏ neplatí, nyní platí nûco jiného. Nûktefií ‰ifiitelé postmoderní osvûty si natolik „vy‰lápli“ na své moderní pfiedchÛdce, Ïe postmoderní liberalizaci my‰lení – pluralitu, fórum – sami vymûÀují paradoxnû (!) za nekompromisní ideologii. V tomto podání nepfiichází „po“ my‰lenkách moderních pfiedchÛdcÛ nûco, co je roz‰ifiuje, problematizuje, zpochybÀuje ãi doplÀuje pfiedchozí, ale pfiichází nûco, co je chce nahradit. Postmoderní postoj se mûní v postoj bojovn˘, místo aby byl objevn˘ svou tolerancí a otevfieností více úhlÛm pohledu.

V˘hrady ke dvûma tezím Teze: „Jazyk není v postmodernû v˘sledkem mentálních, ale kulturních procesÛ.“ (K. J. Gergen, 1993/1999, 2001) V˘hrada k tezi: Jazyk nadále zÛstává také v˘sledkem mentálních procesÛ. Podobné konverze tradiãních tezí (Gergenova formulace je jen jednou z mnoha) se rychle ‰ífií. MoÏná i proto, Ïe jsou v˘sledkem elegantní rétoriky, které jako by chybûla kritická reflexe, jak o ní psal Potter (viz kapitola Kritické proudy v psychologii). Jako kdyby jazyk – a chápejme ho v obojím slova smyslu, i jako repertoár jazykov˘ch znakÛ, i jako aktivní fieã, mluvení – jiÏ vÛbec nebyl produktem mentálních stavÛ, procesÛ a pochodÛ jednoho ãlovûka, ale jen v˘sledkem sociálních interakcí v dané kultufie (národa, rodiny, vztahu). V knize The language makers vydané v roce 1982 napsal její autor R. Harris, Ïe jazyk existuje pouze ve svém vyuÏití, jako la parole. Jazyk jako systém, jako pfiíãinná potence fieãi, jako la langue je podle Harrise jenom intelektuální m˘tus. Takto radikální pojetí logicky vedlo k tomu, Ïe diskurzivní autofii, ktefií mu pfiitakají, opou‰tûjí dokonce i normativní triádu komunikaãní psychologie, podle níÏ je kaÏdé sdûlení v interakci realizováno ve tfiech rovinách: syntaktické, sémantické a pragmatické (neboli psychologické, vztahové). Podle jejich revoluãního vidûní nic není pfiedem dáno. Jako kdyby uÏivatelé jazyka nesahali ke spoleãné gramatice (Austin by fiekl ke spoleãné „konvenci“). Pojem jazyka je nahrazen pojmem diskurz: kaÏd˘ individuální diskurz má údajnû svoji individuální gramatiku. Gramatiku vná‰ejí do diskurzu specialisté na konverzaci (napfiíklad lidé vystupující v médiích). JestliÏe samotn˘ diskurz vymezují reprezentanti tohoto psychologického my‰lení jako: a) institucionalizované uÏívání jazyka na rÛzn˘ch úrovních (v poli207

206

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 208

tice, vûdní disciplínû, kultufie, v malé skupinû, pfii fieãnûní kolem specifického tématu), b) jako konceptuální schéma (srov. Davies, Harré, 1990), pak mÛÏeme pfiedpokládat, Ïe pfiece jen vedle gramatiky dané úrovnû, která má vliv takfiíkajíc ad hoc (viz a), je zde je‰tû gramatika v‰eobecnûj‰í (viz b): gramatika schématu. Lze ji naz˘vat napfiíklad jiÏ ustálenou konvencí, zaveden˘mi pravidly pro fieãové hry, sdílenou procedurou. A protoÏe si toto spoleãné schéma neseme ve vûdomí (máme ho chtû nechtû na mysli) – anebo lépe v podvûdomí, vrací nás tato rozvaha zpût k mentální determinaci praktického uÏívání jazyka, k mentálním reprezentacím – jednodu‰e k mentálnímu. Mentální produktor (vûdomá mysl a aktivnû ãinné podvûdomí) není pasivní robot, naprogramovan˘ poãítaã, ale aktivní modifikátor. Mimo jiné i modifikátor jazyka. Nebo, chceme-li, diskurzivních schémat a kulturních procesÛ. Kdyby byl jazyk v˘sledkem jenom kulturních procesÛ, implikovalo by to zoufalé zestejnûní jeho uÏívání. Implikovalo by to poníÏení lidské mysli na pasivní „kopírku“, jejíÏ hlavní funkcí je rozmnoÏování dodávan˘ch pfiedloh. V˘hrada mÛÏe znít takto: mentální procesy v kaÏdém ãlovûku (vybavování slov, zapamatovávání ãástí fieãí, zapomínání, zkreslování fieãeného a zapamatovaného; tvorba vût aj.) jsou na‰tûstí jak kulturnû podmínûny, tak také specificky modifikovány mentální individualitou kaÏdého individua. Jeho postoji, kognitivnû a emocionálnû filtrujícími schématy ãi osobními konstrukty, jeho individualitou. Nበjazyk je i nበv˘sledek, resp. v˘sledek nás, nejenom v˘sledek kulturních vlivÛ.2) Teze: „Podºa sociálneho kon‰trukcionizmu sú v‰etky ºudské záleÏitosti ako napr. dieÈa, partnerské vzÈahy, rozvod, choroba, ale aj vnímanie, preÏívanie, JA atì., vytvárané a sprostredkovávané sociálne, v sociálnych vzÈahoch a interpersonálnych konverzáciách. Sú to produkty toho, ão a ako sme v procese sociálneho

uãenia prebrali z kultúry, do ktorej sme sa narodili. Na‰a kultúra dodala a dodáva na‰ej mysli ,návod‘, ako vnímaÈ a poznávaÈ sam˘ch seba, ºudí a vûci. (…) Tento návod sa stal súãasÈou ná‰ho preÏívania natoºko, Ïe (v súlade s presvedãením na‰ej kultúry) veríme, Ïe na‰e preÏívanie je autentické z vlastn˘ch vnútorn˘ch zdrojov.“ (Baãová, 2000; zv˘raznûní tuãnû: Z. V.) V˘hrada k tezi: Kdyby tomu bylo takto, kdo by spoluvytváfiel kulturu, kdyÏ ne ti, kdo se do ní narodili? Jsme jak uÏivateli návodÛ, které jsou pfiítomné v na‰í kultufie, tak dodavateli tûchto a dal‰ích návodÛ do ní. Nejsme pouh˘m konstruktem kultury, ale také konstruktérem kultury s vlastními vnitfiními zdroji. Utkat se s tímto názorem není tak snadné. Ve smyslu apendixu pfiipojeného za tfiemi teãkami v závorce (...) mÛÏe b˘t kaÏd˘, kdo bude tvrdit, Ïe pfiece jen autenticky proÏíváme „z vlastních vnitfiních zdrojÛ“, oznaãen za toho, kdo pouze pfievzal návod dobové kultury. A kdo uvûfiil v nûco, co ve skuteãnosti pravdou není. Av‰ak i navzdory této léãce je zde prostor k oponentufie. Ostatnû: nejde o vyvracení tezí sociálního konstrukcionismu Gergena a Harrého nebo dejme tomu modelu diskurzivních aktivit Edwardse s Potterem. Jde jen o kritick˘ pfiístup k nim. Podle pojetí druhé teze by ãlovûk byl v podstatû v˘robkem doby. Sumou kulturních produktÛ. Takové pojetí pfiedpokládá opût velmi pasivního ãlovûka; ãlovûk by byl tvárnou hmotou – du‰evní plastelínou, do níÏ kultura otiskne algoritmy i obsahy vnímání, formy projevování i vnitfiního proÏívání citÛ, ba dokonce i formy ponûtí o sobû – a také návody, jak s tûmito otisky v dobové kultufie zacházet. Jako kdyby v rámci sociálního konstrukcionismu neexistovala jedna linie v psychologii 20. století: teorie, podle níÏ na‰e vlastní psychika vyvíjí proti tomuto tvarujícímu vlivu okolního svûta – a také jako doplnûk k nûmu – svoji vlastní, subjektivní a s jin˘mi 209

208

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 210

lidmi nezamûnitelnou „zákonitost vlastního smûfiování“, svou zacílenost, snahu (srov. u A. Adlera, V. Frankla a jinde)… I tyto volní komponenty v na‰í psychice budou mít nepochybnû podle sociálního konstrukcionismu pÛvod v kultufie. Av‰ak proã nepfiijmout hypotézu, Ïe na konkrétní podobû u konkrétního jednoho ãlovûka (na podobû jeho vlastních citÛ, postojÛ, vÛle, sebepojetí) se podílí také on sám – jako aktivní spoluhráã kulturních návodÛ? Proã nepfiedpokládat, Ïe mnohé nereflektovanû pfiejal, ale nûkter˘m návodÛm se brání, nûkteré vytlaãuje svou nekulturností atd.? Copak není kaÏd˘ z nás aktivním spolutvÛrcem svého vlastního vnitfiního svûta? Bylo by to blíÏe k pravdû. Baãová (2000) dále rekapituluje pfiesvûdãení sociálních konstrukcionistÛ, podle nichÏ nám zpÛsoby proÏívání témat, jako jsou „rozvod“ nebo „du‰evní choroba“, pfiedpfiipravují „experti“, mimo jiné i psychologové (vedle politikÛ, uãitelÛ, novináfiÛ). V tom má jistû pravdu. ·ifiitelé masmediálních kulturních vzorcÛ (a to nejenom vzorcÛ oblékání, ale i vzorcÛ debatování: o ãem, nakolik do hloubky, jak˘mi slovy se má mluvit o...) determinují to, jak˘ postoj zaujímáme napfiíklad k reprezentantÛm nûkter˘ch povolání, k vlastní národní pfiíslu‰nosti, k aféfie politika ãi ke sportovnímu klubu, ale také jak proÏíváme smutek nad ne‰tûstím (napfiíklad pfii zemûtfiesení apod.). Kulturní konstruktéfii mají nesporn˘ vliv na to, jak sami mluvíme, jaké konotace slov jsou v dané dobû bûÏné, které asociace jsou snadno dostupné v‰em apod. Pfiednosti i mezery dosavadní diskurzivní psychologie si lze ukázat na jedné studii publikované v roce 1999 v novû zaloÏeném nûmeckém odborném ãasopise. Klíãov˘mi slovy ve stati byly „rakovina prsu“, „referování v televizi“, „kritická anal˘za diskurzu“ a „tûlo a kultura“. Autorãin úhel pohledu se soustfiedil na to, jak jedna diagnóza, jedna terapie, jedna oblast klinické a psychologické problematiky – vãetnû specifického strachu a dal‰ích proÏitkÛ, jeÏ vyvolává u Ïen –, jak tato jedna oblast v psychice a v interakcích Ïen je v souãasnosti poznamenána televizním zájmem o toto téma.

Diskurzivní fokus psycholoÏky odhaluje masov˘mi médii zásadnû poznamenanou konceptualizaci zdraví a nemoci. Zdraví a nemoc jiÏ nejsou jen záleÏitostí, která se fie‰í a probírá mezi lékafiem a pacientkou, event. záleÏitostí proÏitkÛ a hovorÛ v pacientãinû nejbliωím okolí, ale na její proÏívání má vliv masmediální odtabuizování témat, dokonce i konkrétní obsah mediálních reflexí nemoci. Prsy, rakovina, prevence, podcenit / nepodcenit, tûlesn˘ ideál – to v‰e má i symbolické, kulturou diktované obsahy. A ty pÛsobí na konkrétní proÏívání jednotlivé Ïeny. Za upozornûní na tyto rozmûry nemoci si diskurzivní psychologie zasluhuje respekt. Nedostatkem, jenÏ se vyjevuje nad diskurzivnû orientovanou anal˘zou, je psychologická povrchnost (aÏ deficit co do kasuistické hloubky) a pfiemíra sociologizování. Nad zmínûn˘m tématem dostávají pfiednost souvislosti jako stigmatizace ve spoleãnosti, sexuální identita, téma prsÛ jako symbolu Ïenství, normalita, role Ïeny ve spoleãnosti apod.; závûry ve stati jsou vûnovány tomu, jak˘m zpÛsobem v televizi o podobn˘ch tématech informovat, jak mluvit v televizních debatách... Je toto je‰tû psychologick˘ ãi psychoterapeutick˘ fokus? Jak dalece míní diskurzivní psychologie zacházet do území mikrosociologie ãi tzv. biografické sociologie? Mohli bychom psychology povzbudit: aÈ zacházejí daleko, aÈ pfiiná‰ejí z pfiíbuzn˘ch sociologick˘ch, kulturních ãi tfieba antropologick˘ch teritorií mnoho uÏiteãného pro psychologické v˘klady, objasÀování a pomáhání, ale stejnû tak bychom nemûli ztrácet ze zfietele, Ïe psychologie by nemûla pfiestat b˘t psychologií. Psycho-logií: fiádem pro lidskou psyché, vûdou o psyché. Úkolem právû psychologÛ je hledat individuální. Konkrétní ãlovûk má vÏdy o nûco jiné vzorce – interakãní, kulturní, kognitivní, rodinné – neÏ jeho spoluobãan ãi soused. Nedostatkem diskurzivní psychologie je opomíjení zfietele k individuálnímu psychickému „dûní“ a pfiíli‰né zamûfiení na podmiÀující a urãující sociálno.3) Navrátí-li se opomíjen˘ princip individuality – a hloubky individuální anal˘zy – do kritické (sociální, kulturní a diskurzivní) psychologie, urãitû to bude ku prospûchu vûci. 211

210

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 212

Pfied kritickou psychologií nestojí ani tak úkol stále znovu vysvûtlovat a obhajovat si – dnes jiÏ vybojovan˘ – smysl kritiky. âeká ji zadání ménû snadné: v budoucnu bude muset do vaniãky vûdy znovu posadit vlastní dítû.

Závûr

Poznámky 1) Podle Harrého (1996) proponovali rozestavûní tûchto kulis jiÏ Wundt, Dilthey, Stern ãi Vygotskij – a samozfiejmû Wittgenstein a Chomsky. 2) Nepochybnû zÛstává otázkou do diskuse zpÛsob geneze „mentálního“. Za problém, na kter˘ mû pfied nûkolika lety upozornil recenzent ãasopisecké stati vûnované diskurzivní psychologii, pokládám spor o to, zda lze „prost˘m souãtem“ postavit vedle sebe vliv kulturní a vliv mentální na osobní jazyk uÏivatele a produktora. Podle fiady renomovan˘ch teorií kultura generuje psychické obsahy. ProtoÏe jsem zastáncem cirkulárního vlivu kul-turního na psychické a psychického na kulturní, nevidím v „pou-hém souãtu“ problém. Pfiinejmen‰ím z fenomenologického pohledu jsou kulturní a mentální procesy „sãitatelné“ ãi „násobitelné“; nejenom pojímané tak, Ïe jedny jsou odvozené ãi vy-tvofiené z druh˘ch. 3) Jako pfiístup, kter˘ vyvaÏuje pfiíli‰ „sociální“ ãi pfiíli‰ „kulturní“ anal˘zy, lze vidût narativní psychologii a narativní postupy v psychoterapii.

Kritická psychologie pfiedstavuje ãasto radikálnû formulovanou sebereflexi vlastní disciplíny, impuls k pfiehodnocení fiady implicitních pfiedpokladÛ a v˘zvu k jiné metodologii (zejména ke kvalitativnímu zkoumání, etnometodologick˘m, genderov˘m a diskurzivním zfietelÛm a ke staronové úãasti badatele pfiímo v „sociální akci“). Kritiãtí psychologové otevfieli svou disciplínu paradigmatÛm sociálního konstrukcionismu i zcela konkrétnímu prom˘‰lení novodob˘ch forem „komunitarismu“ (praktické pomoci nabízené lidem utlaãovan˘m a znev˘hodnûn˘m) v rámci tzv. community psychology. Teoretickou standardou se stal pojem konstruovanosti, praktickou standardou vzpoura proti akademické odtaÏitosti od sociálního aktivismu. Psychologie v na‰em geografickém prostoru spí‰e pfie‰lapuje na místû. Psychologové se konzervativnû pfiidrÏují osvûdãen˘ch svodidel a tradiãního dûlení disciplíny. Pfiínos psychologie jako vûdy je v konfrontaci s dobovou promûnou spoleãnosti, individuální psychiky, zpÛsobÛ komunikace a Ïivotního stylu ãlovûka marginální a nezfieteln˘. Uvnitfi obce psychologÛ se nedostateãnû diskutuje o takov˘ch trendech a v˘zvách, jak˘mi bezesporu jsou odli‰ná psychologická paradigmata, transdisciplinarita psychologie ãi v˘znam kritické psychologie. V ãeské psychologické obci scházejí – aÏ na vyjimky – zfietelnûj‰í impulsy, jeÏ by vycházely z razantnûj‰ích kruhÛ stfiední a mladé generace psychologÛ. Pokud je k tomu tato kniha povzbudí, budu jen rád. Dosud nebyly inspirativnû (novû) zodpovûzeny otázky metavûdní, otázky o psychologii, o jejím smys213

212

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 214

lu a podobách jejího praktikování, otázky o v˘zkumu a o samotn˘ch základech psychologick˘ch pfiedpokladÛ. A tak humanitní vûdû, jeÏ vyuãuje mj. o reflexi a sebereflexi, o uvûdomování ãi roz‰ifiování vûdomí, schází, zdá se, reflexe vlastní ãinnosti. DÛsledkem této absence je ustrnutí v setrvaãnosti.

Ediãní poznámka

Kapitola „Kritické proudy v psychologii“ se opírá o tfii autorovy stati publikované v ãasopise âeskoslovenská psychologie v roãnících 2001 a 2004. V pfiípadû kapitoly v této knize jde o nov˘, zcela pfiepracovan˘ a doplnûn˘ celek. Z ãasopiseck˘ch statí byly nûkteré pasáÏe vypu‰tûny, v‰echny pouÏité ãásti byly zrevidovány a obmûnûny. âást kapitoly „Je psychologie svobodná disciplína?“ vy‰la pod názvem „Dogma v souãasné psychologii“ v popularizaãním mûsíãníku Psychologie dnes 10, 3, s. 33–35. Kapitoly „Zaãínat psychoterapii, nevûdût nic“ a „Neexpertní psychoterapie“ vy‰ly v ãasopise Konfrontace – ãasopis pro psychoterapii 15, 2004, s. 151–158. KniÏní verze je mírnû upravená.

215 214

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 216

Literatura a odkazy

Aam, O. Eseje. Dosud nepublikovan˘ pfieklad. Adamíková, K. (2003). Psychóza oãami klientom centrovaného terapeuta. Konfrontace, 14, s. 208–211. Allport, G. W. (1954/2004). O povaze pfiedsudkÛ. Praha: Prostor. Andersen, T. (1992). Reflections on Reflecting with Families. In: McNamee, Sheila, Gergen, Kenneth J. (eds.). Therapy as Social Construction. London: Sage, s. 54–68. Andersen, T. (2004). Words inform others and ourselves, but they also bewitch u/us of understanding and morale… Workshop na 12. kongresu Evropské asociace pro psychoterapii, Bûlehrad, 25. 6. Andersonová, H., Goolishian, H. (1992). The Client is the Expert: a Not-Knowing Approach to Therapy. In: McNamee, Sheila, Gergen, Kenneth J. Therapy as Social Construction. London: Sage, s. 25–39. Arendtová, H. (2002). Mezi minulostí a budoucností. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Armstrong, A. H. (2002). Filosofie pozdní antiky. Praha: Oikoymenh. Atkinsonová, R. L. et al. (1995). Psychologie. Praha: Victoria Publishing. Austin, J. L. (2000). Jak udûlat nûco slovy. Praha: Filosofia. Austinová, S. (1999). Guidelines for Action: Final Feedback. RadPsyNet – Radical Psychology Network, 21 July 1999. StaÏeno z: http://www.radpsynet.org (prosinec 2003). Austinová, S. (2003). Critical Psychology in Action. StaÏeno z: http://www.apa.org/apags/edtrain/critpsyc.html (prosinec 2003) Austinová, S., Prilleltensky, I. (2001). Diverse origins, common aims: the challenge of critical psychology. Radical Psychology. Fall 2001, Vol. 2, Issue 2. Baãová, V. (2000). Sociálny kon‰trukcionizmus v psychológii. âeskoslovenská psychologie 44, s. 237–246. Baãová, V. (2000a). Súãasné smery v psychológii. Hºadanie alternatív pozitivizmu. Pre‰ov: Filozofická fakulta Pre‰ovskej univerzity.

Baãová, V. (2003). Ciele, kritériá a kvalita v˘skumu v psychológii. âeskoslovenská psychologie 47, s. 259–271. Bahbouh, R. (1998). O definicích. PROPSY 4, ã. 5, s.18. Barto‰ová, M. (1995). Jako v zrcadle. Hradec Králové: Konfrontace. Ba‰tecká, B., Goldman, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál. Bauman, Z. (1995). Úvahy o postmoderní dobû. Praha: Sociologické nakladatelství. Berger, P. L., Luckmann, T. (1966/1999). Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Bigliaová, B. (2003). Radicalising academia or emptying the critics? Annual Review of Critical Psychology, Vol. 3. s. 71–87. Bleuler, M. (1972/1988). Klinika schizofrénnych du‰evn˘ch porúch. In: Ha‰to, J. (ed.): Otázky du‰evného zdravia. Trenãín: OÚNZ. Bleuler, E. (1983/1998). Uãebnica psychiatrie (Vybrané kapitoly). 15. vydanie prepracované Manfredom Bleulerom. Trenãín: Vydávateºstvo F. Bond, R., Smith, P. B. (1996). Culture and Conformity: A Meta-Analysis of Studies Using Asch’s Line Judgment Task. Psychological Bulletin 119 (1), s. 111–137. Brown, S. D. (1997): What is Transdisciplinarity? In: Vi‰Àovsk˘, E., Bianchi, G. (eds.): Discourse – Intellectuals – Social Communication. Human Communication Studies, vol. 3. Veda, Bratislava. Bruchová, H. (1997). Základy psychoterapie. Praha: Triton. Buriánek, V. (2000). Slovo na okraj. In: Mollon, P. Freud a syndrom fale‰né pamûti. Praha: Triton, s. 9–17. Cavkaytar, E. (1999). Die Krise der Kritik in der Psychologie. Subjektwissenchaft und Sozialer Konstruktionismus. Freie Universität Berlin (disertaãní práce). Cecchin, G. (1992). Constructing Therapeutic Possibilities. In: McNamee, Sheila, Gergen, Kenneth J. Therapy as Social Construction. London: Sage, s. 86–95. Cecchin, G., Lane, G., Ray, W. A. (1994). The Cybernetics of Prejudices in the Practice of Psychotherapy. London: Karnac Books. Cloninger, C. R. (1986). A unified biosocial theory of personality and its role in the development of anxiety states. Psychiatric Developments, 4 (3), s. 167–226. Collinsová, B. C. (2003). Emocionální nezpÛsobilost. Praha: Triton. âermák, I. (2000). Hledání Ïivotních pfiíbûhÛ (Integrativní funkce narativního já). In: Macek, P., ·afáfiová, M. (eds.). Integrativní funkce osobnosti. Brno: Masarykova univerzita. âermák, I. (2001). Pfiíbûhy Ïité a vyprávûné: od psychoterapie k identitû a epistemologii. In: G. Bianchi (ed.). Identita, zdravie a nová paradigma.

217 216

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 218

Human Communication Studies, Vol. 7, Bratislava: Veda, s. 77–92. âermák, I. (2002). Myslet narativnû: kvalitativní v˘zkum „on the road“. In: âermák, I., Miovsk˘, M. (ed.). Sborník z konference Kvalitativní v˘zkum ve vûdách o ãlovûku na prahu tfietího tisíciletí. Brno: Psychologick˘ ústav AV âR, Nakladatelství Albert; s. 11–25. âermák, I. (2003). Psychologie v narativní tóninû se vynofiila v souvislostech. âeskoslovenská psychologie, 47, s. 513–532. âermák, I. (2004). Narativní my‰lení a skuteãnost. âeskoslovenská psychologie, 48, s. 17–26. Davidson, D. (1997). âin, myseº, jazyk. Bratislava: Archa. Davidson, D. (1998). O samotné my‰lence pojmového schématu. In: Peregrin, J. (ed.). Obrat k jazyku: druhé kolo. (Jazyk, my‰lení a svût v názorech postanalytick˘ch filosofÛ). Praha: Filosofia. Davies, B., Harré, R. (1990). Positioning: The Discursive Production of Selves. Journal for the Theory and Social Behaviour 20 (1), s. 43–63. Derrida, J. (1993). Texty k dekonstrukci. Práce z let 1967–72. Archa, Bratislava. Derrida, J., Roudinesco, É. (2003). Co pfiinese zítfiek? Dialog. Praha: Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum. Devine, D. J. (2002). A Review and Integration of Classification Systems Relevant to Teams in Organizations. Group Dynamics: Theory, Research, and Practice, 6 (4), s. 291–310. Disman, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum. Driver-Linn, E. (2003). Where Is Psychology Going?: Structural Fault Lines Revealed by Psychologists’ Use of Kuhn. American Psychologist, 58 (4), s. 269–278. Dvofiák, P. (2003). âíslo ve druhé scholastice. In: Karfíková, L., ·ír, Z. (2003). âíslo a jeho symbolika od antiky po renesanci. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Eco, U. (2001). Hledání dokonalého jazyka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Eco, U. (2002). O zrcadlech a jiné eseje. Znak, reprezentace, iluze, obraz. Praha: Mladá fronta. Edwards, D. (1997). Discourse and Cognition. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Edwards, D., Potter, J. (1993). Language and Causation: A Discursive Action Model of Description and Attribution. Psychological Review 100 (1), s. 23–41. Eysenck, H. J. (1952). The Effects of Psychotherapy: An Evaluation. Journal of Consulting Psychology 16, s. 319–324.

Fay, B. (2002). Souãasná filosofie sociálních vûd. Multikulturní pfiístup. Praha: Sociologické nakladatelství. Feyerabend, P. K. (1975/2001). Rozprava proti metodû. Praha: Aurora. Filip, M. (2003). KFodorovû koncepci v˘znamu, âeskoslovenská psychologie 47, s. 193–206. Foucault, M. (1962/1999). Psychologie a du‰evní nemoc. Praha: Dauphin. Fox, D., Prilleltensky, I. (1997). Critical Psychology: An Introduction. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Frankl, V. E. (1995). Lékafiská péãe o du‰i. Brno: Cesta. Friedman, H. (2002). Psychological Nescience in a Postmodern Context. The American Psychologist 57 (6–7), s. 462–463. Fromm-Reichmannová, F. (1950/2003). Principy intenzivní psychoterapie. Praha: Triton. Geertz, C. (2000). Interpretace kultur. Praha: Sociologické nakladatelství. Gergen, K. J. (1997). The Place of the Psyche in Constructed World. Theory & Psychology 7 (6), s. 723–746. Gergen, K. J. (1997a). Social Psychology as Social Construction: The Emerging Vision. In: McGarty, C., Haslam, A. (eds.). The Message of Social Psychology: Perspectives on Mind in Society, Blackwell, Oxford. Gergen K. J. (1993/1999). Psychologie v dobû postmoderny. In: KONS, ã. 18, Institut pro systemickou zku‰enost, Praha 1999. Gergen, K. J. (2001). Psychological Science in a Postmodern Context. The American Psychologist 56, s. 803–813. Gergen, K. J. (2002). Psychological Science: To Conserve or Create? The American Psychologist 57 (6–7), s. 463–464. Gergen, K. J. (1992/2003). K postmodernej psychológii. Biograf 31, 2003, s. 55–67. Gergen, K. J., Hoffman, L., Anderson, H. (1996). Is Diagnosis a Disaster?: A Constructionist Trialogue. In: Kaslow, F. (ed.): Relational Diagnosis, Wiley. Gergen, K. J., Lock, A., Gulerce, A., Misra, G. (1996). Psychological Science in Cultural Context. American Psychologist 51 (5), s. 496–503. Gjuriãová, ·. (2005). „Musíme o vûcech hovofiit, abychom neuvûfiili tomu, co vidíme“. Konfrontace 2005, 1. Gjuriãová, ·., Kubiãka, L. (2003). Rodinná terapie. Systemické a narativní pfiístupy. Praha: Grada Publishing. Goffman, E. (1999). V‰ichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon. Goffman, E. (2003). Stigma. Poznámky o zpÛsobech zvládání naru‰ené identity. Praha: Sociologické nakladatelství. Grawe, K. (2004). Psychological Therapy. Cambridge (MA), Göttingen: Hogrefe & Huber.

219 218

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 220

Greenbergová, J. (1998). Neslibovala jsem ti procházku rÛÏov˘m sadem. Praha. Triton. Hall, C. S., Lindzey, G. (2002). Psychológia osobnosti. Úvod do teórií osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateæstvo. Harré, R. (1970). Tle Principles of Scientific Thinking. Chicago: The University of Chicago Press. Harré, R. (1996). The rediscovery of the human mind. In: Uichol K. (ed.): The proceeding of the 50th anniversary conference of the Korean Psychological Association, Seoul. Harré, R., Stearns, P. (eds.) (1995). Discursive Psychology in Practice, SAGE Publications, London. Harré, R. (1999). Social Construction and Consciousness. StaÏeno z: http://www.massey.ac.nz/~Alock/virtual/max.htm (ãerven 2000). Harré, R., Gillett, G. R. (2001). Diskurz a myseº. Úvod do diskurzívnej psychológie. PhDr. Milan ·tefanko – IRIS, Bratislava. Harré, R. (2002). Social Reality and the Myth of Social Structure. European Journal of Social Theory 5(1), s. 111–123. Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Psychologick˘ slovník. Praha: Portál. Havlík, V. (ed.) (2003). Metoda – v˘znam – intence. Popperovské motivy v souãasném analytickém my‰lení. Praha: Filosofia. Heath, G. (2002). Does a theory of mind matter? The myth of totalitarian scientism. International Journal of Psychotherapy, 7, 3, s. 185–220. Hepburn, A. (2003). An Introduction to Critical Social Psychology. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Hofmann, S. G. (2002). More Science, Not Less. The American Psychologist 57 (6–7), s. 462. Holdstock, T. L. (2002). Postmodern Psychology and Africa. The American Psychologist 57 (6–7), s. 460–461. Holmes, J., Bateman, A. (Eds.) (2002). Integration in Psychotherapy. Models and Methods. Oxford: Oxford University Press. Holzkamp, K. (1983). Der Mensch als Subjekt wissenschaftlicher Methodik. Pfiedná‰ka na 1. mezinárodní prázdninové univerzitû kritické psychologie (7.–12. bfiezna 1983) v Grazu. StaÏeno z: http://www.crtical-psychology.de/texte/kh1983a.html (prosinec 2003). Hunt, M. (2000). Dûjiny psychologie. Praha: Portál. Chvála, V., Trapková, L. (2001): Má kaÏdá rodina jin˘ jazyk? Konfrontace 12, s.111–115. James, W. (2003). Pragmatismus. Nové jméno pro staré zpÛsoby my‰lení. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Jones, Edward E. (1998). Major developments in five decades of social psychology. In: Gilbert, D. T., Fiske, S. T., Lindzey, G. The Handbook of

Social Psychology. New York: The McGraw-Hill, s. 3–57. Jonesová, E., Asen, E. (2004). Systemická párová terapie a deprese. Hradec Králové: Konfrontace. Kant, I. (1787/2001). Kritika ãistého rozumu. Praha: Oikoymenh. Karfík, F. (2003). âísla a ideje ve staré Akademii. In: Karfíková, L., ·ír, Z. (2003). âíslo a jeho symbolika od antiky po renesanci. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Katzko, M. W. (2002a). The Rhetoric of Psychological Research and the Problem of Unification in Psychology. American Psychologist, 57(4), April, s. 262–270. Katzko, M. W. (2002b). The construction of’social constructionism’: A case study in the rhetoric of debate. Theory and Psychology, 12, s. 671–684. Keller, J. (1997). Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství. Kim, N. S., Ahn, W. (2002). Clinical Psychologist’ Theory-Based Representations of Mental Disorders Predict Their Diagnostic Reasoning and Memory. Journal of Experimental Psychology: General 131 (4), s. 451–476. Kohut, H. (1977/1991). Obnova self. Praha. Psychoanalytické nakladatelství. Komárek, S. (1991). Ekleziomorfní struktury v pfiírodních vûdách. In: SCIPHI 2, s. 78–79. Praha: Nakladatelství Doporuãená ãetba. Komárek, S. (2004). Spasení tûl. Medicínsko-prÛmyslov˘ komplex nás vidí. Vesmír 83 (6), s. 351–354. Komatsu, Lloyd K. (1992). Recent Views of Conceptual Structure. Psychological Bulletin 112, 3, s. 500–526. KostroÀ, L. (1992). Ekologické determinanty rozhodování. Brno: Psychologick˘ ústav FFMU (interní text). Kratina, F. (1942). Typ a typologie. Úvod do typologie. Brno: Ústfiední uãitelské nakladatelství a knihkupectví. Krueger, J. I. (2002). Postmodern Parlor Games. The American Psychologist 57 (6–7), s. 461–462. Kruger, D. J. (2002). The Deconstruction on Constructivism. American Psychologist 57, s. 456–457 Kuhn, T. S. (1962/1997). Struktura vûdeck˘ch revolucí. Praha: Oikoymenh. Laing, R. D. (1960/2000). Rozdûlené self. Existenciální studie o du‰evním zdraví a nemoci. Praha. Psychoanalytické nakladatelství. Lakoff, G., Johnson, M. (2002). Metafory, kter˘mi Ïijeme. Brno: Host. Lalouschek, J. (1999). Tabuthema Brustkrebs? Die diskurzive Konstruktion von medizinischer und kultureller Bedeutung in Gesundheitssendungen des Fernsehens. Psychotherapie und Sozialwissenschaft 1, 1999, 1, s. 56–82. Lawless, R. (1996). Co je to kultura. Olomouc: Votobia.

221 220

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 222

Lax, W. D. (1992). Postmodern Thinking in a Clinical Practice. In: McNamee, S. Gergen, K. J. Therapy as Social Construction. London: Sage, s. 69–85. Lowen, A. (2002). Bioenergetika. Praha: Portál. Luepnitzová, D. A. (1988, 2002). The Family Interpreted. Psychoanalysis, Feminism, and Family Therapy. Basic Books. Luepnitzová, D. A. (2002). Schopenhauerovi dikobrazi. âerven˘ Kostelec: Pavel Mervart. Lyotard, J.-F. (2001). Putování a jiné eseje. Praha: Herrmann & synové. Macek, P. (1997). Sebesystém, vztah k vlastnímu já. In: V˘rost, J., Slamûník, I. (eds.). Sociální psychologie/Sociálna psychológia. Praha: ISV. Maslow, A. (2001). Ku psychológii bytia. Modra: Persona. Materna, P. (1995). Svût pojmÛ a logika. Praha: Filosofia. Maturana, H. R., Varela, F. J. (1987). The Tree of Knowledge. The Biological Roots of Human Undestanding. Boston, London: Shambhala. (Revidované vydání z r. 1998.) Medin, Douglas L. (1989). Concepts and Conceptual Structure. American Psychologist, 44 (12), s. 1469–1481. Mornstein, V. (2003). Utopen˘ Archimedes. Mal˘ alternativní v˘kladov˘ slovník. Nakladatelství Vûra Nosková. Moscovici, S., Duveen, G. (2000). Social Representations. Explorations in Social Psychology. Cambridge: Polity. Murray, K. (1995). Narrative Partitioning: The ins and outs if identity construction. In: Smith, J., Harré, R. & Luk van Langenhove (eds.). Rethinking Psychology: Volume 1 – Conceptual Foundations. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Murray, M. (ed.) (2004). Critical Health Psychology. New York: Palgrave Macmillan. Neubauer, Z. (2001). Vzdûlání a vûdûní aneb stanout v zamy‰lení. Vhled 2001/1. StaÏeno z: http://www.vhled.cz (leden 2002). Neubauer, Z. (2002). Respondeo dicendum. Praha, PlzeÀ: O.P.S. – Michal V. Hanzelín. Nightingale, D. J., Cromby, J. (eds.) (1999). Social constructionist psychology. A critical analysis of theory and practice. Buckingham, Philadelphia: Open University Press. O’Hanlon, B. (1997). Tfietí vlna. In: KONS, ã. 12. Praha: Institut pro systemickou zku‰enost (studijní texty; pfieloÏeno z: O_Hanlon, B.: The Third Wave. Family Therapy Networker. Nov/Dec 1994, s. 19–29; pfieloÏil Zdenûk Macek). Osecká, L. (2001). Typologie v psychologii. Aplikace metod shlukové anal˘zy v psychologickém v˘zkumu. Praha: Academia.

Parker, I. (1997). Psychoanalytic Culture. Psychoanalytic Discourse in Western Society. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publication. Parker, I. (ed.) (1999). Deconstructing Psychotherapy. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publication. Parker, I. (1999a). Critical psychology: critical links. Annual Review of Critical Psychology, Vol. 1, s. 3–18. Parker, I. (2003). „Diese Welt bedarf unserer Aufmerksamkeit“: Ian Parker im Gespräch mit Dimitris Papadopoulos und Ernst Schraube‘, Journal für Psychologie, 11 (2), s. 214–225. Parker, I. (2004). Critical Psychology and Critical Practice in Britain. (âlánek urãen˘ k publikování v ¤ecku. Zasláno autorem 3. 3. 2004.) Parker, I., Georgaca, E., Harper, D., McLaughlin, T., Stowell-Smith, M. (1995). Deconstructing Psychopatology. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publication. Patoãka, J. (1996). Nejstar‰í fiecká filosofie. Praha: Vy‰ehrad. Peregrin, J. (2003). Filosofie a jazyk (eseje a úvahy). Praha: Triton. Pervin, L. A. (1994). A Critical Analysis of Current Trait Theory. Psychological Inquiry, 5 (2), s. 103–113. Pervin, L. A. (2001). A Dynamic Systems Approach to Personality. European Psychologist, 6, 3, s. 172–176. Plháková, A. (2004). Uãebnice obecné psychologie. Praha: Academia. Plichtová, J. (2000). Renesancia zájmu o jazyk: diskurzívna psychológia a anal˘za diskurzu. âeskoslovenská psychologie 44, s. 289–308. Plichtová, J. (2002). Metódy sociálnej psychológie zblízka. Bratislava: Média. Popper, K.R. (1994). Bída historicismu. Praha: Oikoymenh. Popper, K.R. (2001). O zdrojích vûdûní a nevûdûní. Filosofick˘ ãasopis, 49, s. 969–985. Potter, J. (1996). Representing Reality. Discourse, Rhetoric and Social Construction. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publication. Potter, J. (2000). Post-cognitive Psychology. Theory & Psychology 10 (1), s. 31–37. Potter, J., Wetherellová, M. (1987). Discourse and Social Psychology. Beyond Attitudes and Behaviour. London, Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications. Quine, W. V. O. (1998). Ontologická relativita. In: Peregrin, J. (ed.). Obrat k jazyku: druhé kolo. (Jazyk, my‰lení a svût v názorech postanalytick˘ch filosofÛ). Praha: Filosofia. Pra‰ko et al. (2003). Poruchy osobnosti. Praha: Portál. Pra‰ko, J., Pra‰ková, H., Pa‰ková J. (2003). Deprese a jak ji zvládnout. Praha. Portál.

223 222

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 224

Prilleltensky, I. (1997). Values, assumptions, and practices: Assesing the moral implicationas of psychological discourse and action. American Psychologist 47, s. 517–535. Prilleltensky, I., Nelson, G. (2002). Doing Psychology Critically. New York: Palgrave Macmillan. Procházková, P. (2003). Aluminiová královna. Rusko-ãeãenská válka oãima Ïen. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Rahn, E., Mahnkopf, A. (2000). Psychiatrie. Uãebnice pro studium i praxi. Praha: Grada Publishing. Reithmayr, F. (2000). Nitro vnûj‰í slupky vnitfiního svûta. Poznámky pod ãarou ke Glasersfeldovi. In: KONS, ã. 20, Institut pro systemickou zku‰enost, Praha 2000. Ridley, M. (1999). âervená královna. Sexualita a v˘voj lidské pfiirozenosti. Praha: Mladá fronta. Rogers, C. (1998). ZpÛsob bytí. Praha: Portál. Russell, B. (1947/1993). Filozofie a politika. In: Russell, B. (1993). Logika, vûda, filozofie, spoleãnost. Praha: Svoboda–Libertas, s. 209–225. RÛÏiãka, J. (2003). Psychoterapie, poznámky k jejím urãením i pfiesahÛm (2). Konfrontace, 14, s. 19–24. Seikkula, J., Olson, M. E. (2003). The Open Dialogue Approach to Acute Psychosis: Its Poetics and Micropolitics. Family Process, Vol. 42 (3), s. 403–418. Shosky, J. (2001). „Renesance“ Bertranda Russella. Filosofick˘ ãasopis, 49, s. 771–782. Shotter, J. (1997). Problems with ,the way of theory‘. The ISTP Annual Conference (referát). Berlin, 27. 4.–2. 5. http://pubpages.unh.edu/~jds/Berlin_fin.htm (23. 11. 2000) Shotter, J. (2001). Toward a third revolution in psychology: from inner mental representations to dialogical social practices. In Bakhurst, D., Shanker, S. (eds.). Jerome Bruner: Language, Culture, Self. London: Sage, s. 167–183. Shotter, J. (2002). Cartesian change, chiasmic change – the power of living expression. The Second International Conference on the Dialogical Self: Meaning as Movement (referát). Gent (Belgie), 18. 10. http://pubpages.unh.edu/~jds/Gent.htm (2. 12. 2002) Schwarz, J. (2003). Dûjiny psychoanal˘zy. Praha: Triton. Sitia, C. (1991). Karl Raimund Popper a problém umûlé inteligence. In: SCIPHI 2, s. 29–44. Praha: Nakladatelství Doporuãená ãetba. Skorunka, D. (2003). PfiekáÏky rozvoje psychosomatického my‰lení v medicínû. Konfrontace 14, s. 36–42. Sloan, T. (ed.) (2000). Critical Psychology: Voice for Change. Palgrave Macmillan.

Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal. Stainton Rogers, R. a W. (1997). Kritická psychológia. In: V˘rost, J., Slamûník I.: Sociální psychologie – Sociálna psychológia. Praha: ISV. Stainton Rogers, W. (2003). Social Psychology. Experimental and Critical Approaches. Maidenhead, Philadelphia: Open University Press. Strauss, A., Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního v˘zkumu. Brno, Boskovice: SdruÏení Podané ruce a Nakladatelství Albert. Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospûl˘ch. Praha: Portál. Szasz, T. (1960). The Myth of Mental Illness. American Psychologist, 15, s. 113–118. Szasz, T., Kerr, A. (1997). In conversation with Alan Kerr. Psychiatric Bulletin, 21, s. 39–44. Teo, T., Febbraro, A. R. (2002). Attribution Errors in the Postmodern Ladscape. The American Psychologist 57 (6–7), s. 458–460. [Tomm] Karl, Cynthia, Andrew and Vanessa (1992). Therapeutic Distinctions in an On-going Therapy. In: McNamee, S., Gergen, K. J. Therapy as Social Construction. London: Sage, s. 116–135. Trapková, L., Chvála, V. (2004). Rodinná terapie psychosomatick˘ch poruch. Praha: Portál. Tryon, W. W. (2002). Contributions of Connectionism to Postmodern Psychology. The American Psychologist 57 (6–7), s. 455–456. Úlehla, I. (2000). Je sociální konstrukcionismus totoÏn˘ s radikálním konstruktivismem? In: KONS, ã. 18, Institut pro systemickou zku‰enost, Praha 1999. von Uexkull, T. (2003). Diagnóza jako problém souãasné medicíny. Prostor 59, s.125–130. Vybíral, Z. (2000a). Psychologie lidské komunikace. Praha. Portál. Vybíral, Z. (2000b). Potfiebujeme kritiku typologií? Psychologie dnes 6, 11, s. 24–26. Vybíral, Z. (2001a). Tfii desetiletí kritické psychologie ve svûtû. âeskoslovenská psychologie 45, s. 69–81. Vybíral, Z. (2001b). Kritické pfiivítání diskurzivní psychologie. âeskoslovenská psychologie 45, s. 527–537. Vybíral, Z. (2002a). Existuje je‰tû psychologie? Psychologie dnes 8, 2, s. 28–29. Vybíral, Z. (2002b). PfiestaÀme ‰ífiit hlouposti. Psychologie dnes 8, 10, s. 6–8. Vybíral, Z. (2002c). Uãící pfiíbûhy. In: Luepnitz, D. A. Schopenhauerovi dikobrazi. âerven˘ Kostelec: Pavel Mervart, s. 255–263. Vybíral, Z. (2003a). Vy‰okovan˘ svût. Hradec Králové: Konfrontace. Vybíral, Z. (2003b). LÏi, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. Praha: Portál.

225 224

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 226

Vybíral, Z. (2004a). Dogma v souãasné psychologii. Psychologie dnes 10, 3, s. 33–35. Vybíral, Z. (2004b). Typiãtí muÏové, typické Ïeny. Konfrontace 15, s. 10–15. Vybíral, Z. (2004c). Psychologické rozdíly mezi Ïenami a muÏi neexistují. Pfiedná‰ka na XXI. Psychologick˘ch dnech, Olomouc, 10. záfií 2004. Vybíral, Z. (2004d). Kritická psychologie: past duality, nebo pfiednost rozpûtí? âeskoslovenská psychologie 48, s. 464–476. Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál. V˘rost, J., Slamûník, I. (1997). Sociální psychologie/Sociálna psychológia. Praha: ISV. Walkerdine, V. (2001). Editorial: Traditions of critical psychology. Critical Psychology 2: Critical Practice Wallerstein et. al. (1998). Kam smûfiují sociální vûdy. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). White, M., Epston, D. (1997). Pfiíbûh, vûdûní a moc. In: KONS, ã. 13. Praha: Institut pro systemickou zku‰enost (studijní texty; pfieloÏeno z: White, Epston: Narrative Means to Therapeutic Ends, 1990; pfieloÏila Katefiina Peclová). Willi, J. (1998). Párová terapie. Hradec Králové: Konfrontace. Wittgenstein, L. (1953/1998). Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia. Yalom, I. D. (2001). Máma a smysl Ïivota. Praha: Portál. Yalom, I. D. (2003). Chvála psychoterapie. Praha: Portál. Zeig, J. (ed.) (2005). Umûní psychoterapie. Praha: Portál. Zrzav˘, J. (1995). Mokele mbembe aneb co vûda ve své vlastní podstatû vskutku jest. Vesmír, 74, s. 72.

Rejstfiík vûcn˘

aktivní naslouchání 175 apercepce 131–132 bioenergetika 97, 99 Cloningerova typologie 97, 99–100 dekonstrukce 11–16, 30, 41, 62, 111 dekontextualizace 126 denaturalizace 27 denotát 109, 124–125, 150 deprivant 104–105, 107 determinanty rysové 14 dialog 43, 57–60, 64, 148, 172–173, 175, 183–186, 193, 196 – otevfien˘ 183–185 dichotomie 64, 69–71, 122, 182 diskrepantní role 101 diskurz 105, 146, 172, 191, 193, 195, 206–207, 210–211 dogma 48, 73, 88, 153–167 doxa 88, 133 dualismus 70–73, 121, 135

facilitace 45, 172, 176, 200 falzifikovatelnost 58, 115, fantom 154 fenomenologické pfiístupy 89–90, 128, 212 filtr 29, 33, 84, 89, 111, 123–124, 208 fuzzy my‰lení 108, 115–116, 124 gestalt terapie 106, 200 hypochondr 91 channeling 111 identita 34–35, 38, 47–48, 50, 88, 92, 94, 111, 119, 151, 173, 175, 177, 188, 201, 211 idiom 112 individualismus 25, 29, 36, 46 introvert 12, 72–73, 93, 95, 97, 101, 107, 109, 125, 136 izolát 103–104

empatie 32, 82–83, 85, 182 epistémé 88, 133 epistemologie 46, 88–89, 92, 101, 144–145 esencialismus 72, 152–153 etiketa 105 etiketování 82 etiopatogeneze 123

227 226

etnometodologie 23, 36, 62, 213 etnopsychologie 34, 47 etogenika 37 expert 101, 171–172, 176, 180–181, 184, 186 expertství 92, 172, 194–195 externál 104 extravert 72–73, 93, 95, 97, 125, 136

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 228

jazyk observaãní 117–118, 120 jazykotvorba 120 jazyková doktrína 152 jazykování 40 jazykové pouto 151 jinakost 33, 43 kategorie 15, 59, 69, 72–73, 76–77, 87, 89, 92–93, 96, 101–102, 104–105, 107, 115–116, 122–133, 140, 144, 201 – abstraktní 73 – diagnostická 83 – duální 73 kategorizování 72–73, 76–77, 83–84, 86, 88, 92–93, 95–96, 111, 114, 122–123, 126, 136–137, 140, 144, 155 klasifikace 12, 84–85, 87, 95–96, 99, 122, 124–126, 132, 136, 159 kód 108, 146 konceptuálnost 22, 25, 33, 114, 175, 180, 186, 200, 208 konformizace 104, 190 konfúze 116–117 konotace 35, 109, 124, 210 konstruktivismus 111 – radikální 174 konvence 37, 59 – jazyková 153, 207–208 – v˘kladová 145 kritiãnost reflexivní 28–29 kvazi expertní 105–106, 159 kvazi poznání 92, 117 kybernetika druhého fiádu 171 lidskost 9, 11, 81, 106, 137 lineárnû kauzální 11,14, 158, 191, 199 loajalita 151–152, 192 logika dvou cest 71 metapsychologie 30, 40, 42

MMPI 36, 97, 99 model Big Five (NEOPS) 97–98 modus narativní 174 multideterminismus 98 multiparadigmatiãnost 158 nálepka 78, 80–81, 92, 96, 105, 107, 130, 137–138, 140 nálepkování 77, 83, 137 narace 173 narativita 173, 190 narativní instrument 193 narativní ‰ablona (schéma) 193 narativní terapeut 191 názvosloví 40, 92 neortodoxnost 146 nepoznávání 145 not-knowing approach 176, 184, 195 objektivita 121, 199 odtabuizování 211 pacient bez znalostí 106 patogeneze 99, 110, 178 patologizující vzorec 183 pedagogizace 164 performativ 104 polarita 25, 71, 72, 74, 75 polarizace 75 polyfonie 185 pomáhání 196, 211 pozice – ve svûtû, ve skupinû 38, 103 – terapeutická (ne-vûdûní) 172–175 pravda psychoterapeuta 186, 199 predikce 107, 123, 193 privilegování 72–73 pfied-interpretace 72 pfiedpojatost 121, 136, 174 pfiekládání (zku‰enosti) 111–115 pfiíbûh (v terapii) 188n. – dominantní 14, 188, 191 – konceptu 188, 189, 192, 194, 200

pfiístup – fenomenologick˘ 89–90, 128, 212 – komunikaãní 178, 184 – systemick˘ 111, 171, 178–181, 195 – systémov˘ 90, 98, 100, 179 pseudoproblém 69, 72, 75 psy-complex 105 psychoanal˘za 26, 48, 49, 85, 86, 106, 132, 134, 195, 199, 200 psychologie – diskurzivní 11, 24, 37–41, 47, 55, 76, 141, 174, 205–211, 213 – komunitní 46, 51 – kulturní 211 – mainstreamová 25, 41, 45–46, 53 – narativní 174, 212 – radikální 26, 43–48, 54, 57 psychologizace 46, 105 psychopatologie 13, 23

‰kála sociálního pfiizpÛsobení 164 redukcionismus 59, 62, 77, 80, 100, 101, 134 rekontextualizace 126 rétorika (vûdecká) 37, 42, 59, 142, 144–145 revitalizace 27–28, 48 rigidita 108–109, 153 rodinná terapie 86, 171, 178, 180,183 rys 12, 14, 15, 32, 81, 83, 87, 91, 97–100, 102, 104, 107, 120, 125, 129, 173

tabu 143, 144, 146, 152, 154 typizace 81, 128, 132, 135–136 typologie 77n., 132, 138 typ osobnosti 38, 46, 77n., 87n., 95n., 129–141 validizace 201–202 vyvratitelnost 115 vzorec – v˘znamu 39–40 – patologizující 183 zjednodu‰ování 28, 33, 46, 71, 73–74, 77, 101, 103, 105, 131, 161, 163 zmocÀování 195–196

schizofrenie 82–83, 110, 138, 181, 192 „schizofrenik“ 119–120

229 228

sebe–naplÀování 105 sedativum 130 simplifikace 161 sloÏky komunikace 165 sociální konstrukcionismus 11, 12, 23, 27, 28, 30, 42, 43, 46, 48, 57, 59, 61–63, 127, 174, 205, 209, 210, 213 sociologie 42, 84, 94, 101, 104 – biografická 111 – dramaturgická 38 – reflexivní 111, 211 sociologizování 29, 211 spoluautorství v terapii 183, 194–195, 200 stadia v˘voje Eriksonova 163–164 stigmatizace 83, 94, 211 subjektivita 29, 37, 47, 64, 86, 117, 121, 201

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 230

Edwards, D. 37, 41, 76, 136, 141, 209 Epston, D. 17, 226 Erikson, E. 163, 164 Eysenck, H. J. 90, 95, 218

Rejstfiík jmenn˘

Aam, O. 128–129, 136, 216 Adamíková, K. 82, 110, 216 Adorno, T. 54 Ahn, W. 110 Allport, G. W. 9, 69, 71–72, 90, 97, 123, 216 Andersen, T. 53, 183–185, 216 Andersonová, H. 171–176, 179, 184, 216 Arendtová, H. 114, 148, 216 Aristoteles 89, 90, 93, 123, 132, 152 Armstrong, A. H. 144, 216 Asch, S. 28, 35 Asen, E. 82, 111, 178–181, 191, 220 Atkinsonová, R. L. 163, 165, 216 Austin, J. L. 22, 36, 53, 63, 206, 207, 216 Austinová, S. 44, 47, 48, 55, 216 Baãová, V. 24, 29, 52, 53, 209, 210, 217 Bahbouh, R. 153, 155, 217 Bachtin, M. 42, 184 Bakaláfi, E. 201 Barthes, R. 36 Barto‰ová, M. 83, 217 Ba‰tecká, B. 83, 146, 148, 217 Bateson, G. 42, 178 Bauman, Z. 94, 217 Bavelasová, J. 178 Bûlehrádek, J. 157, 158 Berger, P. L. 105, 124, 135, 136, 217

Billig, M. 155 Bleuler, E. 65, 82, 137, 138, 217 Bleuler, M. 82, 130, 137, 138, 181, 217 Bond, R. 35, 36, 217 Boscolo, L. 178 Bruchová, H. 83, 217 Burmanová, E. 23 Cattell, R. 90, 97 Cavkaytar, E. 25, 47, 51, 217 Cecchin, G. 77, 82, 104, 178, 217 Cicero 89, 90, 117 Cloninger, C. R. 99, 100–101, 134, 217 Coetzee, J. M. 96 Costa, P. T. 97 Cromby, J. 62–63, 222 âermák, I. 9, 52, 133, 174, 188, 191, 193, 197, 200, 202, 217–218 Danzinger, K. 63 Davidson, D. 73, 113–115, 134, 142, 147, 151, 193, 201, 218 Davies, B. 208, 218 Derrida, J. 13, 15, 41, 48, 65, 218 Dilthey, W. 212 Disman, M. 104, 133, 218 Dostojevskij, F. M. 96 Eco, U. 84, 85, 87, 142, 143, 152, 154, 218

Fay, B. 69, 121, 122, 135, 219 Febbrarová, A. R. 27, 60, 61, 225 Feyerabend, P. K. 114, 117–120, 135, 137, 158, 160, 162, 166, 167, 219 Filip, M. 109 Fish, S. 63 Foucault, M. 14, 17, 41, 48, 62, 63, 65, 105, 219 Fox, D. 24–26, 29, 42, 44–48, 50, 51, 53, 54, 56, 115, 116, 145 Frankl, V. E. 78-80, 101, 127, 134, 136, 210 Freud, S. 28, 90, 217 Friedman, H. 27, 61, 219 Fromm, E. 44 Fromm-Reichmannová, F. 32, 137, 148, 149, 186, 187, 219 Garfinkel, H. 36 Geertz, C. 94, 137–141, 146, 148 Gergen, K. J. 43, 51, 53, 57–64, 73, 131, 132, 145, 207, 209, 216, 217, 219 Gjuriãová, ·. 219, 182 Goffman, E. 94, 101, 102, 122, 219 Goldman, P. 83, 146, 217 Goolishian, H. 171–176, 179, 184, 216 Gordo-López, A. J. 75 Greenbergová, J. 83, 219 Gulerce, A. 34, 219 Habermas, J. 54 Haley, J. 178 Harré, R. 22, 30, 36, 38, 40, 42, 53, 62, 64, 208, 209, 212, 218, 220, 222

231 230

Hathaway, S. R. 97 Havlík, V. 134, 220 Hippokrates 94 Hoffman, L. 178, 219 Holmes, T. H. 164 Holzkamp, K. 23, 54, 64, 116, 220 Horkheimer, M. 54 Hunt, M. 23, 220 de Chardin, T. 97 Chomsky, N. 36, 212 Chvála, V. 9, 179–182, 196, 199, 220, 225 Jackson, D. D. 178 Jackson, T. 102 James, W. 64, 70, 88, 220 Johnson, M. 76, 77, 121–123, 135, 191, 221 Jonesová, E. 82, 111, 178–181, 220 Jung, C. G. 28, 90, 95, 174, 197, 199 Kafka, F. 96 Kant, I. 59, 65, 77, 123, 130–132, 146, 159–161, 221 Kassonová, M. 96 Katzko, M. W. 46, 144, 155, 221 Kelley, H. 22 Kim, N. S. 110 Kocábová, D. 137, 186 Kohut, H. 85, 221 Komárek, S. 147, 221 Komatsu, Lloyd K. 122 KostroÀ, L. 103, 221 Kraepelin, E. 95 Kratina, F. 90, 99, 221 Kripke, S. 109 Krueger, J. I. 61, 221 Kruger, D. J. 27, 60, 61, 221 Kuhn, T. 114, 133, 159, 160, 162, 168, 218, 221

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 232

Laing, R. D. 34, 65, 192, 197, 221 Lakoff, G. 36, 76, 77, 121–123, 135, 191, 221 Lakom˘, L. 201 Leary, T. 97 Lewin, K. 22, 98 Lock, A. 34, 219 Lowen, A. 97–99, 134 Luckmann, T. 105, 124, 135, 136, 217 Luepnitzová, D. A. 9, 78, 86, 222, 225 Lyotard, J.-F. 89, 111, 112, 222 Madigan, S. 106 Mahnkopf, A. 83, 127, 224 Malamud, B. 96 Maslow, A. 9, 78, 83, 84, 87–89, 92, 93, 117, 137, 222 Materna, P. 108, 222 McKinley, J. C. 97 McCrae, R. R. 97 Mead, G. H. 42 Medin, Douglas L. 122, 124, 125, 222 Mehrabian, A. 165 Milgram. S. 28, 35 Miovsk˘, M. 218 Misra, G. 34, 219 Moreno, J. 95 Morrisonová, T. 96 Morss, J. 16 Moscovici, S. 22, 34, 42, 57, 222 Musil, R. 96 Neubauer, Z. 87, 133, 148, 149, 153, 154 Nightingale, D. J. 62, 63, 145, 222 Norman, W. T. 97 Novák, T. 95 O'Hanlon, B. 201, 222 Olsonová, M. E. 183, 224 Osecká, L. 124, 132, 222

Parker, I. 9, 10, 13, 14, 16, 17, 23, 24, 26, 30, 41, 47–50, 52, 62, 74, 75, 80, 105, 106, 132, 133, 188, 194, 196, 200, 201, 222, 223 Patoãka, J. 152 Pavlov, I. P. 95 Peregrin, J. 61, 63, 134, 218, 223 Pervin, L. A. 98, 100–101, 223 Plháková, A. 107, 223 Plichtová, J. 206, 223 Plótinos 65 Politzer, G. 17 Popper, K. R. 59, 88, 92, 93, 115, 116, 130, 133, 134, 142, 152–156, 161, 206, 223, 224 Potter, J. 28, 29, 37, 41, 54, 73, 95, 140, 207, 209, 218, 223 Pra‰ko, J. 80, 81, 223 Prata, G. 178 Prilleltensky, I. 24, 25, 42, 44, 47, 48, 51, 53, 55, 56, 115, 116, 145, 216, 219, 223, 224 Procházková, P. 198, 224 Proust, M. 96 Pujol, J. 62 Pythagoras ze Sámu 69, 70, 89 Quine, W. V. O. 119, 120, 223 Rahe, R. H. 164 Rahn, E. 83, 127, 224 Rappaport, J. 52, 53, 115 Reich, W. 97, 98 Ridley, M. 96, 224 Riesman, D. 97 Robbins, R. 97 Rogers, C. 34, 82, 110, 117, 137, 224 Roudinesco, É. 13, 15, 218 Russell, B. 149, 150, 165, 224 RÛÏiãka, J. 90, 224

Tomm, K. 183, 225 Trapková, L. 179–182, 196, 199, 220, 225 Tyson, S. 102

de Saussure, F. 36 Secord, P. F. 22 Seikkula, J. 183, 185, 224 Selvini Pallazolliová, M. 181 Seneka 89 Shapirová, S. R. 96 Sheldon, W. 95 Shostrom, E. 97 Shotter, J. 23, 41–43, 47, 184, 224 Schindler, R. 95 Sitia, C. 134, 224 Skorunka, D. 9, 145, 183–184, 224 Slamûník I. 134, 222, 225, 226 Sloan, T. 24, 44, 56, 116, 224 Smékal, V. 134, 224 Smith, P. B. 35 Sokal, A. 63 Spinoza, B. 89, 90, 117 Spranger, E. 95 Stainton Rogers, R. a W. 9, 23, 36, 42, 54, 62, 225 Stearns, P. 30, 220 Stern, W. 212 Stewart, E. 52, 53, 115 Sullivan, H. S. 86, 129, 137 Svoboda, M. 134, 225 Syfii‰Èová, V. 137 Szasz, T. 26, 34, 65, 86, 225

von Uexkull, T. 130, 225 Vybíral, Z. 24, 26, 63, 95, 165, 176, 225–226 Vygotskij, L. 212 V˘rost, J. 134, 222, 225, 226 Wallerstein, I. 84, 226 Walkerdine, V. 24–26, 47, 52, 226 Weakland, J. H. 178 Wetherellová, M. 37, 41, 73, 95, 140, 223 White, M. 17, 226 White, W. A. 129 Whorf, B. L. 36 Wieder, L. 36 Willi, J. 126, 226 Wittgenstein, L. 22, 39, 42, 53, 58, 59, 63, 65, 108, 117, 133, 135, 144, 185, 212, 222, 226 Wundt, W. 212 Yalom, I. D. 9, 79, 80, 83, 104, 137, 186, 226

·tech, S. 9, 17

Xenofantes 133

Teo, T. 27, 60, 61, 225 Thibaut, J. 22 Thompson, W. I. 80 Tolman, E. C. 98

Zeig, J. 171, 226 Zimbardo, P. 28, 35 Zrzav˘, J. 96, 133, 226

Sabato, E. 96 Sacks, H. 76

233 232

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 234

Z BY N Ě K

V Y B Í R A L

Psychologie jinak Současná kritická psychologie Vydalo Nakladatelství Academia Stfiedisko spoleãn˘ch ãinností AV âR Legerova 61, 120 00 Praha 2 Obálka a grafická úprava Lubomír ·ediv˘ Redaktor publikace Milan Pokorn˘ Vydání první, 2006 Ediãní ãíslo 10278 Sazba Lubomír ·ediv˘ Tisk ISBN 80–200–1367–9

Knihy Nakladatelství Academia zakoupíte také na www.academiaknihy.cz; www.academiabooks.com

ZLOM_2.QXD

9/23/06

10:13 AM

Stránka 236