ČESKOSLOVENSKA VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I
Č
e
s
k
!
á *
1
I N AKLAD ATELSTVÍ
ČESK O SLO V EN SK É
A K A D E M IE
V ĚD
I
ŘÍJEN
I
1965
I
Č E S K Á
M Y K O L O G I E
Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník
19
Číslo
4
Říjen
1965
Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd Vedoucí
redaktor:
člen
korespondent
Č SA V
Albert
Pilát,
doktor
biologických
věd
R e d a k č n í r a d a : akademik Ctibor Blattný doktor zemědělských věd, univ. pro!. Karel Cejp doktor biologických věd, dr. Petr Frágner, M UDr. Josef Herink, dr. František Kotlaba kan didát biologických věd, inž. Karel Kříž, Karel Ponner, prom. biol. Zdeněk Pouzar, dr. František Šmarda Výkonný Příspěvky
zasílejte na
r e d a k t o r : dr. Mirko Svrček kandidát biologických věd
adresu výkonného redaktora: Praha 1, Václavské nám. museum, telefon 233541, linka 87. 3.
68 ,Národní
sešit vyšel 15. července 1965.
OBSAH J. H e r i n k : Čirůvka obrovská — Tricholoma colossus (F r.) Quél. v Československu (S barevnou tabulí č. 5 9 ) ....................................................................................................................197 J. W e i s e r : Dva nové druhy rodu Tarichium Cohn (Entomophthoraceae) .
.
.
.
201
M. M o s e r - R o h r h o f e r : Podíl houby a řasy na tvorbě slizu ve stélce lišejníkového rodu C o l l e m a .............................................................................................................................................20.") M. S v r č e k a J. K u b í č k a :
Fim aria porcina sp. nov. (D isco m y ce te s)...............................212
A. P i l á t : O žemlově zbarvené odrůdě májovky: Calocybe georgii (Clus. ex F r.) Kiihner var. aromatica (Roques) . . . K. C e j p : O.
215
Nové nebo málo známé druhy rodu Phyllosticta Pers...............................................216
F a s s a t i o v á : O variabilitě imperfektního druhu Chrysosporium pannorum (Link) H u g h e s ............................................................
223
J , K u n e r t : Nové keratinofilní houby v Č S S R .........................................................................226 M. S e m e r d ž i e v a : Pěstování a morfologická pozorování některých hub čeledi Agarícaceae in v i t r o .................................................................................................................................... 230 Se z na m čl enů Č e s k o s l o v e n s k é vědecké s p o l e č n o s t i pro myko l o g i i (ke dni 31. V. 1 9 6 5 ) ....................................................................................................... 240 Zpráva
o desátém
valném
Přehled přednášek ČVSM Přehled 1965 Přílohy:
instruktážních
shromáždění
ČVSM
(11. V.
1965)
246
v době od 10. V. do 8 . X I . 1965 exkursí
ČVSM
v době od
11.
246 IV .
do 5.
IX . 247
b a r e v n á t a b u l e č. 5 9 — Tricholoma colossus (F r .) Quél. (R . Veselý pinx.) černobílé
tabule:
X I —X V I.
Obsah a jmenný rejstřík ročníku 19.
XI. W E IS E R :
N EW
S P E C IE S O F T H E G EN U S T A R IC H IU M
Resting spores of T. g am m ae (1 ) and T. pu stu latu m (2) of resting spores in T. g am m ae. 4. Resting spore of the (Magn. 1,2 = 4 0 0 X , 3 = 6 0 X , 4 = 6 0 0 X ) . Trvalé spory T . g am m a e (1 ) a T . pu stu latu m (2) se 3. tvorba trvalých spor u T. gam m ae. 4. Trvalá spora (Zvětš. 1,2 = 4 0 0 X , 3 = 6 0 X , 4 = 6 0 0 X ) .
with surface structures. 3. Formation fungus described in MacLeod 1956. zřetelnými povrcjhovými strukturami. druhu, popsaného MacLeodem 1956.
XII. F A SSA T IO V Á : V A R IA B IL IT A C H R Y S O S P O R IU M
f iA .
PA N N O R U M
j.
| K S p P H | ^ F ' / : ,,
1. C h ry sosp oriu m pan n oru m (Link) Hughes, typ 2. — 2. C h ry sosp oriu m Hyghes, typ 3. — 3. C hrysosporiu m pan n oru m (Link) Hughes, typ 4.
* •j J H
pan n oru m
(L ink ;
XIII. K U N E R T : N O V É K E R A T IN O F IL N Í H O U BY V Č S S R /-ft:*w
" *■&'
2 ^
f ?^.
e
ytß**
5
.
XIV. K U N E R T : NOVÉ K E R A T IN O F IL N Í H O U B Y V C S S R
t I
É
o
v
" o
■*"*-*.*, ■ ■ '*•
>\
- ..:. *T "t >C:> ■%.
7
'^
:
*
■ ;
J
k
‘
^ 'S é É ž S ^
i5 8 r ® s & " &
^~*
^
- ’
Tab. XV. SE M E R D Ž IE V A : A G A R IC A C E A E
.I| « M m ,
|WM
ja B M M »
,* .
Sk vH
]' ■
ÄBfÜ^^BT
ťflCďř
"
ft^ r
flHHT fjri
m
.^a|p : j
I
i» íiliwW^^r^&^iÉíÉk.
^
IN V IT R O
ií B v^^^Bk
I
' ill
^
""
*''
~ ííL m
* * Ě F * í* á . i
\
2
m *
I
v \
x w /» j s o
1. L ep ista n u da (Bu ll. ex F r.) Cooke, hyfy s přezkami. — Hyphen m it Schnallen. — 2. A rm illaria m ellea (V ahl ex F r.) Kumm., hyfy bez přezek, anastomosa. — Hyphen ohne Schnallen. Anastomose. — 3. S ch izop h y llu m com m u n e Fr., interkalární chlamydospora. — Interkalare Chlamydospore. — Všechny preparáty barveny bavlnovou modří, fázový kontrast 1440 X . — Alle Präparate gefärbt mit Cotton-blau, Phasen kontrast 1440 X . Photo M. Semerdžieva H p er X <
Tab. 59
I ,
/
«*■
A J g !m , v
.g jg g jttu \
//
* *
i
T rich olom a colossu s ( F r.) Q u é l . R. Veselý pinx
ČESKÁ
MYKOLOGIE
Č A S O P IS Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I PR O M Y K O L O G II R O Č N ÍK 19
1965
S E Š IT 4
Čirůvka obrovská—Tricholoma colossus (Fr.) Quél. v Československu D er R iesen -R itterlin g, T richolom a colossus ( F r .) Q uél. in der Tschechoslowakei (S barevnou tabulí č. 5 9 ) J o s e f H erin k
M ykologický klasik, Švéd E. M. Fries, popsal v r. 1 8 3 6 pod jménem A ga ricu s (T rich o lo m a ) colossus lupenatou houbu, pozoruhodnou nejen velikostí a sta t ností plodnic, ale také tvrdostí její dužniny. T y to nápadné vlastnosti houby přim ěly au tora nejen k pojm enování houby p řiro v n án ím k obru, ale ještě k po znám ce „m axim us et durissim us A garicus in orbe“ (tj. „největší a , nejtvrdší lu penatá houba n a světě“ ). A utor druhu uveřejnil později ( 1 8 5 4 , resp. 1 8 5 7 ) zevrubný popis houby a posléze i její barevné vyobrazení ( 1 8 6 7 ) . Č irůvka obrovská byla postupně nalezena v Anglii, Něm ecku, F ra n cii, R akousku, M a ďarsku, Itálii, Švýcarsku a v Sovětském svazu. Všude poměrně vzácně. Přitom pojetí druhu bylo vždy konform ní s původní diagnózou. L. Q uélet ( 1 8 7 5 ) byl prvním , kdo udal rozm ěry výtrusů ( 8 — 10 ,u) a byl také přeřaditelem do rodu Tricholom a ( F r . ) Staude, a to v roce 1 8 7 2 . V Československu uvádí čirůvku obrovskou poprvé J. Velenovský ( 1 9 2 0 ) . Avšak většina vlastností jeho houby neodpovídá klasickém u popisu druhu i kon cepci ostatních au torů : pokožka klobouku za vlhka velm i slizká, uprostřed krvavě červ en á; lupeny zúženě přisedlé, prořídlé, pom ačkáním ihned krvavě červen ající; výtrusy 1 0 — 1 2 ¡j. dlouhé; rů st v listn atých lesích. Velenovského popis čirůvky obrovské se vcelku spíše hodí na statné exem pláře plžatky holubinkovité, H y gro p h o ru s russula (S ch aeff. ex F r . ) Q uél., avšak velikost výtrusů pro tento druh nevyhovuje. A tak není m ožno s jistotou říci, kterou houbu měl J. Velenovský v ruce. Je však m ožno s určitostí tvrdit, že to nebyla p rav á čirůvka obrovská, T richolom a colossus. A tak prvním československým mykologem, který nalezl pravou T . colossus, byl R . V eselý ( 1 9 3 0 ) , který však uvádí ( 1 9 3 8 i 1 9 5 1 ) chybně menší rozm ěry výtrusů (5 — 6 ¡x d lou hé). Správný popis všech druhových znaků nalézám e až u A. P iláta, který studoval m ateriál sbíraný R . Veselým v okolí Soběslavi á podle něho vyobrazil houbu nejdříve fotogra ficky ( 1 9 5 1 ) a pak i barevně podle originálu m istra O. U šák a ( 1 9 5 9 ) . V her báři m ykologického oddělení N árodního m usea v P raze jsou lokality z okolí Soběslavi doloženy třem i položkam i; jedna z nich ( P R 2 0 6 4 1 6 , X . 1 9 5 0 , leg. R . Veselý, na etiketě s poznám kou „pinx. O. U š á k “ ) obsahuje, jak jsem při revizi zjistil, jeden exem plář T . colossus a dále část klobouku plodnice čirůvky 197
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4) 1965
lím cové, T richolom a focale ( F r . ) Ricken. R evize této položky tedy potvrdila předpoklad, který jsem vyslovil ve své práci o čirůvce límcové (H erink 1 9 6 5 ) , že fig. 3 a 5 tabule 6 0 P iláto v a-U šák o v a atlasu N aše houby I I ( 1 9 5 9 ) se ne vztahují k T . colossus, nýbrž k T . focale. Jin ak jsou v herbáři mykologického oddělení N árodního M usea uloženy z území n aší republiky ještě 2 položky z Čech (P R 2 0 6 4 1 4 : K ostelec n. O rl., I X . 1 9 4 9 , leg. K o zel; P R 2 0 6 4 1 8 : ne uvedená lokalita, 2 5 . X . 1 9 5 1 leg. B. K n e tl). Č irůvka obrovská je tedy v Česko slovensku rozhodně druhem vzácným , i když na zjištěné šírší lokalitě (okolí Soběslavi) vytrvale se objevujícím. Sám jsem tu to význačnou houbu studoval n a čerstvém m ateriálu jen jedenkrát (jedn alo se o m ateriál z území N ěm ecka, který byl zaslán v září 1 9 4 4 z okolí B erlín a A. K ň ák alem do mykologické po rad n y České mykologické společnosti, vedené I. C h a rv á te m ). Č irůvka obrovská, T . colossus, byla v n aší mykologické literatu ře výstižně popsána A. P ilátem ( 1 9 5 9 ) . P ro to podávám jen stručnou charakteristiku této houby: P l o d n i c e statné až obrovské, často v trsech rostoucí. Klobouk v dospělosti 1 0 — 2 5 cm šir., zprvu polokulovitý s okrajem tlustě podvinutým a těsně k po vrchu třeně přitisknutým , často hrbolatý, v dospělosti klenutý s podvinutým okrajem , ve stáří ploše klenutý, u okraje často zprohýbaný, tlu sto m asý ; pokožka jemně p lstnatá, za vlhka lepkavá až m írně slizká (s výjim kou podvinutého okraje, který zůstává p lstn a tý ), kalně červenohnědá (m asově až cih lo v ě ), za sucha políčkovitě rozpukaná, n a podvinutém okraji p lstn atá, bělavá. L u p e n y klínovité, zprvu úzké, pak široké, u třeně strm ě zaoblené a zoubkem sbíhavé, dosti husté, bělavé, ve stáří červenavě skvrnité (n a ostří i n a p lo še). T ř e ň zprvu vejčitě hlízovitý s prudce zúženým vrcholem , v dospělosti přibližně v á l covitý s řepovitě bulvovitou spodinou, 1 0 — 15 cm dlouhý, n a bázi 5 — 1 0 cm široký, n a vrcholu bílý a vločkovitý, na spodině pokrytý červenohnědým , brzy m írně rozdřípeným obalem ; horní část obalu je slabě vyvin u ta, takže nikdy nevzniká dobře vytvořený prsten- D u ž n i n a velm i h u tn á a tuhá, zvláště ve třeni, kde je až do stáří solidní, bílá, později narůžovělá (zejm én a ve tř e n i), na řezné ploše zvolna lososově růžoví až červená, bez zvláštního pachu a chuti. V ý t r u s y široce elipsoidní, s m alým šikmým apikulem , ( 7 ) 8 — 1 0 ( 1 1 ) X 5 — 6 ( 7 ) jU, hladké, h yalinní, s jednou velkou tukovou kapkou. R oste v písčitých borových lesích, n a podzim ( I X . — X . ) . H ouba není jedovatá, ale její požívatelnost je omezena značnou tuhostí dužniny (B . H ennig, 1 9 4 0 ; J. Schaeffer, 1 9 4 2 ) . Synonym ika druhu není bohatá, jak tom u většinou bývá u druhů nápadných vlastností nebo u druhů vzácn ých . F . N úesch ( 1 9 2 8 ) dovodil, že T richolom a gigantulum B ritz. je totožná s T . colossusi; J.-B . B a ria ( 1 8 8 7 ) s ní ztotožnil svůj vlastní druh A ga ricu s ro b u stissim u s; A. M au blanc ( 1 9 5 0 ) pak tvrdí, že T richolom a gu ern isa ci C rou an ( 1 8 6 7 ) je rovněž totožná s T . colossus. Taxonom ické postavení bylo určeno již E. Friesem , který svůj druh od počátku řadil do skupiny T richolom a (přeřaditelem do rodu Tricholom a v dneš ním pojetí byl L. Q uélet, 1 8 7 2 ) . E. F rie s ( 1 8 5 4 ) si však povšim nul, že houba m á úzké taxonom ické vztah y k druhům A g a ricu s ro bu stu s Alb. et -Schw. ex F r. a k A ga ricu s im perialis Lund ap. F r ., které řadil do skupiny A rm illaria. D ůleži tým taxonom ickým znakem A g a ricu s colossus je obal. Z atím co E. Fries výslovně popírá přítom nost obalu, pozdější autoři většinou považují hran até zesílení třeně v místě, kde původně byl ke třeni přitisknut klobouk, a které v dospělosti ostře rozděluje zbarvenou bázi třeně od bledého vločkovitého vrcholu, za rudim entární obal. G. B resadola ( 1 9 2 7 ) přím o m luví o slabě vyvinuté kortině. E. Boudier 198
\
H E R IN K : T R IC H O L O M A C O L O SS U S
( 1 9 0 0 ) dokonce popisuje a vyobrazuje blanitý prsten, který je dobře vytvořen ještě u dospívajících plodnic houby, později však m izí; proto B oudier navrhl přeřadit A ga ricu s colossus do rodu A rm illaria a skutečně tak později ( 1 9 0 5 — 1 9 1 0 ) učinil. V tom to stanovisku jej však většina autorů nesledovala. G. B resadola ( 1 9 2 7 ) jako prvý upozorňuje,, že sám nikdy u houby neviděl blanitý prsten typu, který popisuje a vyobrazuje Boudier, nýbrž jen p avučinatou kortinu, která brzy mizí. Přikláním se ke stanovisku Bresadolovu a navíc soudím, že T . colossus ve sm yslu E. B oud iera je ve skutečnosti T richolom a focale ( F r . ) R ick en ; svědčí p ro to také rozm ěry výtrusů , udané Boudierem : jestliže podle upozornění K iihnerova a G ilbertova provedeme korekci Boudierova m ěření zm enšením o 1 /1 0 , m á Boudierova T . colossus výtrusy m alé, 5 . 4 — 6 .3 X 4 .5 — 6 .3 /i! Velm i lituji, že se sám nem ohu vyjádřit k otázce existence a povahy obalu u T . colossus. V čerstvém m ateriálu , který jsem vyšetřoval, byly totiž pouze vyspělé plodnice, a to ještě ve stavu ne zcela svěžím. Pečlivou analýzou popisů houby u těch autorů, kteří houbu popisují z autopsie, jsem však dospěl k n á zoru, že T . colossus pravděpodobně m á obal s jemnou a proto pom íjivou horní částí. P roto jsem 'také T . colossus zařadil (H erin k , 1 9 6 5 ) do svého podrodu A rm illarina, po bok druhů, které m ají dobře vytvořený obal (jak o např. T . fo cale, T . c a lig a tu m ). N ová přesná pozorování T . colossus se zam ěřením na po vahu obalu, jsou ovšem nutná. Z U S A M M E N F A S SU N G D er Verfasser gibt eine kurze Studie über den R iesen-Ritterling, T rich olom a colossu s Quél., mit besonderer Rücksicht auf die Keantnisse dieses Pilzes in der Tschechoslowakei.
(F r .)
Der Pilz ist in der tschechoslowakischen Republik sehr selten. Die Beschreibung des T . colossu s bei J . Velenovský (1 9 2 0 ) stimmt mit der Artdiagnose nicht und passt besser (m it Ausnahme der Sporengrösse!) auf H y g rop h oru s ru ssu la (Sch aeff. ex F r.) Quél. R . Veselý (1 9 3 0 u. später) war der erste tschechoslowakische Mykologe, der den Riesen-Ritterling gefunden und richtig bestimmt hat. Der Pilz wurde dann von A. P ilát photographisch (1 9 5 1 ) und farbig (1959) abgebildet, auf Grund des M aterials von R . Veselý. Die beiliegende Farbtafel No. 59 wurde von R . Veselý selbst gemalt. Der Verfasser gibt eine Diagnose des Pilzes und diskutiert die nach seiner Meinung noch offene Frage des Vorhandenseins von einem Velum. Die Angaben über die Struktur des Velums sind in der Literatur widerspruchsvoll. Der. Verfasser selbst leider nur erwachsene Exemplare des Pilzes untersucht (Fund: Oderin bei Berlin, IX . 1944, leg. Zobel) und konnte daher das Problem der Velumexistenz nicht lösen. Die genaue Antwort auf diese Frage ist für die taxonomische Stellung der Art wohl von grösser Bedeutung. Doch ist heute ihre Zugehörigkeit zu der Gattung T ric h o lo m a (F r .) Staude ausser Diskussion. F alls der Pilz ein Velum hat, soll er in die Untergattung A rm illarin a Herink (1 9 6 5 ) der Gattung T rich o lo m a (F r.) Staude ein gereiht werden. L IT E R A T U R A B a r i a J . B (1 8 8 7 ): Liste des Champignons nouvellement observés dans le département des Alpes-M aritimes. Bull. Soc. myc. F r., 3 : 1 9 5 — 214. B a r i a J . B (1 8 8 8 — 1 8 9 2 ): Flore mycologiaue illustrée. Les Champignons des Alpes-Maritimes, p. 1 - 8 0 , t. 1 - 6 4 . B o u d i e r E. (1 9 0 0 ): Note sur le Tricholom a colossum F r. et la place qu’il doit occuper dans les classifications. B ull. Soc. myc. F r., 1 6 : 1 8 —20, t. 1 f. 2. B o u d i e r E. (1 9 0 5 — 1 9 1 0 ): Icones Mycol. ou Iconographie des Champignons de France, principalement Discomycětes, 1 — 4. B r e s a d o l a G. (1 9 2 7 ): Iconographia mycologica, 2. C o o k e M. C. (1 8 7 1 ): Handbook of B ritish Fungi. C o o k e M. C. (1881 — 1 8 9 1 ): Illustrations of British Fungi, t. 1 — 1198. F r i e s E. M. (1 8 3 6 ): EpScrisis systematis mycologici seu Synopsis Hymenomycetum. F r i e s E. M. (1 8 5 4 ): Monographia A rm illariarum Sueciae, p. 1 — 16. F r i e s E. M. (1 8 5 7 ): Monographia Hymenomycetum Sueciae 1. p. 1 — 484.
199
Č E S K A M Y K O L O G I E 19 (4 ) 1965
F r i e s E. M. (1 8 6 7 ): Icones sel. Hymenomycetum, 1. F r i e s E. M. (1 8 7 4 ): Hymenomycetes Europaei. H e n n i g B. (1 9 4 0 ): Zur Frage der Essbarkeit einiger Pilze. Deutsche Blätter für Pilzkunde, 2 : 16. H e n n i g B. (1 9 5 8 ): E. M ichael’s Handbuch für Pilzfreunde, 1, p. 1 — 260, t.1 — 200. H e r i n k J. (1 9 6 5 ): Čirůvka límcová-Tricholoma focale (F ries) Ricken. Česká mykologie. 1 9 : 1 4 2 - 1 5 4 , fig. et tab. col. 58. L e b e d ě v a L. A. (1 9 4 9 ): Opredělitel šljapočnych gribov, p. 1 — 547. N ü e s c h E. (1 9 2 3 ): Die Ritterlinge, p. 1 — 188. P i l á t A. (1 9 5 1 ): K líč k určováni našich hub hřibovitých a bedlovitých, p. 1 — 719, f. 1 — 661. P i l á t A. (1 9 5 9 ): Naše houby I I , p. 1 - 3 4 5 , t. 1 - 1 6 0 . Q u é l e t L; (1 8 7 2 ): Les Champignons du Ju ra et des Vosges. Mém. Soc. Emul. Montbéliard, sér. II. 5 : 4 3 — 332. Q u é l e t L. (1 8 7 5 ): Les Champignons du. Ju ra et des Vosges, 3e partie. Mém. Soc. Emul. Montbéliard, sér. II., 5 : 4 2 9 t- 5 5 6 . Q u é l e t L. (188Ö ): Flore mycologique de la France et des pays limitröphes, p. 1 — 500. S c h a e f f e r J. (1 9 4 2 ): Die rotbraunen Ritterlinge. Deutsche Blätter für Pilzkunde, 4 : 5 7 — 60. S m i t h W . G. (1 8 9 1 ): Outlines of B ritish Fungology. Supplement, p. 1 — 386. V e l e n o v s k ý J. (1920 — 1 9 2 2 ): České houby, p. 1 —950. V e s e l ý R . (1 9 3 0 ): Houby v okolí Soběslave, p. 1 — 48. V e s e l ý R. (1 9 3 8 ): České houby I. (Lupenaté), p. 1 —231'. V e s e l ý R . (1 9 5 1 ): Československé houby I. (Lupenaté), p. 1 — 230. Adresa autora: M UDr. Josef Herink, Mnichovo Hradiště 717.
200
Notes on two new species of the genus Tarichium Cohn (Entomophthoraceae) D v a nové druhy rodu T arichium C ohn (Entom ophthoraceae) J a ro s la v W e is e r * ) In addition to the known T arich iu m m egasperm u m , Cohn, T . ph y ton om i Jaczewski, T. ja c z ew sk ii Zaprometov, T . cleo n i Lakon, T . b eresch kov ean u m Lavrov et Smirnova, T. rich teri Bres. et Star., T. cim b icis Lakon and T. d issolv en s Lakon new species T arich iu m pu stu latu m sp. nov. on B a ra th ra b rassicae (L .) and T arich iu m g am m ae sp. nov. on A grotis segetu m L. (D . et S.) and P lu sia g am m a are described from Cze choslovakia. Both differ in surface structures of the exosporium of resting spores. K osmi známým druhům rodu T arich iu m , T arich iu m m egasperm u m Cohn, T. p h y tom on i Jaczewski, T . ja cz ew sk ii Zaprometov, T. cleon i Lakon, T . beresch kov ean u m Lavrov et Sm irnova, T . richteri Bres. et Star., T . cim b icis Lakon a T. d issolv en s Lakon připojen popis dvou nových druhů: T arich iu m pu stu latu m sp. nov. na housen kách B a ra th ra b ra ssica e (L .) a T arach iu m g am m ae sp. nov. na housenkách A grotis seg etu m L. (D . et S .) a P lu sia g am m a obě z Československa. Oba druhy se odlišují povrchovými strukturami na episporiu trvalých spor.
D uring a serious outbreak of A grotis segetu m (D . et S ). on sugar beet in Sile sia, C ohn ( 1 8 7 5 ) described a fungus, T a rich iu m m ega sp erm u m , attacking the pest. Lakon ( 1 9 1 9 ) included this genus in the Entom ophthoraceae as a group of fungi with an incom plete cycle of development. W h ile in other E n tom ophtho raceae the three essential stages (h yphae, resting spores and con id ia) were present in the sam e host, in T a rich iu m only hyphal bodies and azygospores (r e sting spores) are known and in n o instances have conidia yet been reported. In T a rich iu m m ega sp erm u m resting spores are well characterized by their black or brown colour and in m an y cases the presence of these black resting spores was sufficient to diagnose T . m ega sp erm u m . F u rth er recent collections enable us to m ake critical com m ents on certain species already known from C zechoslovakia. M aterial
and
methods
Infected larv ae of A grotis segetu m D. et S., P lusia gam m a ( L . ) , B arathra brassicae ( L . ) and P ieris brassicae L. have been studied after m anifestations of the disease in fresh sm ears and in preparations in lacto-phenol (a fte r A m an, with addition of 1% cotton b lu e ). L arv ae have been collected on soil or plants in th e affected fields, where larvae were fixed by their prolegs to the plant tops. F u rth er dry m aterial has been preserved under refrigeration for eventual experim ents with cultivation. L arv ae of B oth y n o d eres punctiv en tris (G e rm .), collected in the field and containing T a rich iu m cleoni Lakon 1 9 1 5 , have been sent for com parison to the author by Dr. B ytchuk, K iev, U S S R . A
short
review
of
known
species
There are eight species of T arich iu m described in the literature. 1. T arich iu m m eg asp erm u m Cohn 1875 in larvae and. pupae of A grotis segetu m (D . et S .). with spherical resting spores, 36 — 55 ¿1 in diameter. Exosporium black or dark brown, with regular sigmoid ridges distributed over the whole surface whilst a round “foramen” is present at the point where the spores have been connected with the hypha. Thaxter (1 8 8 8 ) considered * ) Head, Laboratory of Insect Pathology, Inst, of Entomology, Academy of Sciences, Pra gue 6 , Czechoslovakia.
201
Č esk á m y k o lo g ie
19 (4)
1965
E m p u sa viresccn s as the possible conidial form of the fungus. His opinion was based on the fact that the host, A grotis jen n ica, is very close to A. segetu m . However, in A. fen n ica resting spores have never been seen and this opinion therefore does not seem to be justified. MacLeod (1956) compared with T. m egasperm u m M alacosom a. Resting spores produced by this fungus colour, spherical (? ) with a wavy outline, caused by se episporium of the zygospores. Resting spores were
a species present in American larvae of in infected caterpillars were brownish in the remnants of the disintegrated verruco2 4 — 31 ¿1 in diameter, averaging 27,5 ft.
Resting spores of T arich iu m m egasperm u m after Cohn’s drawing (A ) T arich iu m pu stu latu m , (B ) g am m ae, (C ) and T. cleon i (D ). a) cross section of1, the epispore o f T. m egasperm u m , b) of T. p u stu latu m and c) of T. gam m ae. Trvalé spory T arich iu m m egasperm u m podle Cohnova nákresu (A ) T. pu stu latu m , (B ) T. g am m ae, (C ) a T. cleon i Lakon (D ). a) řez episporiem T. m egasperm u m , b) T. pu stu latu m a c) X. gam m ae. Conidia present in this case resembled those of E. virescen s. A comparison of McLeod’s photo micrograph with Cohn’s drawings is not in favour of both species being, identical. 2. T arich iu m p h y ton om i Jaczewski 1928 in P h y ton om u s v a r ia b ilis Herbst is characterized by spherical zygospores (or chlam ydospores), 32 — 36 ¿u in diameter. The brown exosporium is verrucose, with irregular papillae, 1,3 —2,6 fi high, with rounded ends. Collected in Tashkent, U SS R . 3. T arich iu m jaczew skii Zaprometov 1928 in larvae of Z abru s g ib b u s (F a b r.). Dark brown zygospores (or chlamydospores) are spherical, 28 — 46 ft. in diameter, with 4,5 — 7 fi thick smooth walls. Collected in Samarkand, U S S R . 4. T arich iu m cleo n i Lakon 1915 (the former M assosp ora cleo n i of W ize 1 9 0 5 ), is present in larvae and pupae of B oth y n od eres pu n ctiven tris (G erm ar). Resting spores are red, spherical, 25 — 30 ft in diameter. On the surface of the exosporium are thick spinal protrusions with blunt ends, 3 — 5 ft long. The round “foram en" is closed by a cone shaped papilla. Known from Moravia, Czechoslovakia (Rozsypal 1930) and the U krainian S S R (W ize 1905, Bytchuk 1 9 6 4 ). 5. TaH'chium b eresch kov ean u m Lavrov et Smirnova 1949 on B a ra th ra b rassicae (L .)
202
W E ISE R:
NEW SP E C IE S
OF THE GENUS TA RIC H IU M
Spherical resting spores 35 — 45 ¡x in diameter, with knob-like projections with flattened ends covering the exsporium Collected near Tomsk, U S S R . 6 . T arich iu m rich teri (Bres. et Star.) Lakon 1915 is a pathogen of L a u x a n ia a e n e a (F a b r.). Spherical yellow resting spores are 28 — 50 ¡j. in diameter and the exosporium has short conical or elongated thickenines. On Diptera in Anhalt (Germ any) and Bohemia (Czechoslovakia). 7. T arich iu m cim b icis (Bubák) Lakon 1915 was found on pupae of C im b ex sp. spores yellow, spherical or broadly elliptical, 26 — 48 long 2 4 — 32 broad, with verrucose exosporium surface. Known from Bohemia (C zechoslovakia). 8 . T arich iu m d issolv en s (Vosseler) Lakon 1915 was described as a parasite of C erastis-caterpillars. Spherical resting spores (azygospores) are brown to dark-brown, 35 — 40 ¡i in diameter, (described without any indication of the structure of the exosporium ). Collected near Stuttgart, Germany. In the original paper (Vosseler 1902) there is a mention of fixing hyphae (rhizoids?) securing the caterpillar to leaves. This is not reported in other species.
Description
of
the
new
species
T arich iu m pustulatum sp. nov. on caterpillars of B arathra brassicae ( L .) n ear H radec K rálové, Czechoslovakia. Infected caterpillars are brownish and tu rn black at the end of the infection. D ead bodies are black and deformed. U n d er the m icroscope the brown spores (azy g o sp o res) are spherical, 4 6 — 61 u in diam eter, averaging 5 0 p.. T he spore wall is 4 — 5 ¡jl thick, covered with irre gular pits, lu in depth and 1 0 — 15 ft broad. The endospore is well secured to the exosporium and does not burst when exposed to pressure. A round fora men, 1 1 — 1 2 n in diam eter, is present in every spore, with a short collar of the hyphal m em brane, 1 — 2 ju high and cylindrical. The thickenings of the exspo-rium are different from those in T . m ega sp erm u m and the resting spore also differs in general structure as well as in size, colour and hosts from T . richteri and T . cim bicis, whilst the structure of the exosporium is different from th at found in other species- Therefore we propose the nam e T a rich iu m p u s tulatum sp. nov. io r the fungus described here. D iagnosis: T arich iu m pu stu latu m sp. nov. Sporis (azygosporis) perdurantibus numerosis, sphaericis, brunneis, diametro 4 6 —61l(u; membrana pustulata cum foram ine circulari 11 — 12 u diam. In larvis B arath ra e b rassicae ( L ) , prope Hradec Králové, Bohemia (Č S S R ) , V I I I . 1961. Speciei typus in herbario mycologico Musei Nat. Pragensi depositus est, co-typi in collectione Laboratorii Insectorum Pathologiae Pragensi.
T arichium gam m ae sp. nov- on caterpillars and pupae of Plusia gam m a L. in South Bohem ia (Jin d řich ů v H ra d e c) and on A grotis segetum (D . et S .) in C entral Slovakia (N itr a ) . This fungus is able to produce serious epizooties on caterpillars before pupation during the second half of August. Infected caterpillars are first yellow ish and craw l to the top of the plants where they rem ain fixed by their prolegs. The dead body is flattened, black or dark brown, without an y traces of body tissues or hyphae, only resting spores (azygosp ores) which form a single black layer beneath the chitinous cuticula. D uring the infection short hyphae are formed in the hosts. M ost of them form first irregular chlam ydospores (o r bodies sim ilar to them in the centre of these hyphae, where a septum is developed and tw o globular resting spores (in some cases three in one ro w ), are formed. The exosporium blackens and the m ature azygospores separate from the hyphal rem ains. M ature resting spores are flattened into a pill-like form , this being parallel to the side where the “foram en’’ is located. Seen from the side of the “foram en” , they are round, 4 3 — 61 fi in diameter. The other dim ension is 4 2 — 5 5 f t , average 5 3 X 5 6 (lu. T he exosporium is c o vered by fine gran u lations- m inute projections 1 — 1 .5 ¡j. high and 2 ,5 — 3 ft broad. They are distributed evenly, without an y ridges or designs. Around the foram en the granulations are reduced. O n ly one foram en is present, 8 ,5 — 9 u 203
Č esk á m y k o lo g ie
19 (4) 1965
in diam eter, with a short cylindrical collar. U nder pressure, the exosporium can be ruptured and sm ooth-walled, unstained resting spore liberated. T he walls of its epispore are 3 ¡x in diam eter. M ore th an 8 0 % of the last in star larvae and pupae of P. gam m a were killed by this fungus sim ultaneously in some localities over a larg e area of several hundreds of square kilometers in a period of one week a t the end of September. N o other stages except hyphae and resting spores have been ever present. F o r this fungus, differing from all species mentioned above by the structure of its exosporium , the nam e T a rich iu m gam m ae sp. nov. is proposed. Diagnosis: T arichiu m g am m ae sp. nov. Sporis perdurantibus (azygosporis) sphaericis, de lateribus compressis, episporio atro seu atro-bruneo 42 — 55 X 43 — 61 ¡x metientibus, cum foramine rotundo 8,5 — 9 /x lato, in centro regionis applanatae. Exosporium granulatum cum granulis 2,5 — 3 /x latis et 1 — 1,5 (x longis, erectis, per totam superficiedm regulariter distributis. In larvis et pupis P lu siae g am m ae (L .) prope Jindřichův Hradec (Bohem ia, Č S S R [T yp u s]) et in A grote segetu m (D . et S .) prope Nitra (Slovakia, Č S S R ), V I I I ., 1953, 1954, 1959 et 1960. Speciei typus ex P lu siae g am m ae in herbario mycologico Musei Nat. Pragensi depositus est, co-typi in collectione Laboratorii Insectorum Pathologiae Pragensi. L IT E R A T U R A B r e s a d o l a J . (1 8 9 2 ): Massospora Staritzii nov. sp. Hedwigia 3 1 :1 3 3 . B u b á k F. (1 9 0 6 ): Neue oder kritische Pilze, I I . Hedwigia 4 3 :1 0 5 . C o h n F. (1 8 7 5 ): Über eine neue Pilzkrankheit der Erdraupen. Beitr. Biol. Pflanz. 1 : 58 — 86 . J a c z e w s k i N. (1 9 2 8 ): in Zaprometov, M ateriály po mikroflore srednej Azii, Vyp. 2, Uzbekistan. Opyt. Stane, záštity rastenij, 11, cirk., 70 pp L a k o n G . (1 9 1 5 ). Zur Systematik der Entomophthoraceengattung Tarichium . Z. Pflanzenkrankh. 25 : 2 5 7 - 2 7 2 . L a k o n G. (1 9 1 9 ): Die Insektenfeinde aus der Fam ilie der Entomophthoreen. Z. angew. Entomologie! 5 : 257 — 216. L a k o n G. (1 9 6 3 ): Entomophthoraceae. Nova Hedwigia 5 : 7 — 26. L a v r o v N. et S m i r n o v a J. (1 9 4 9 ): Zametki k floře i faune Sibiři 1 6 : 6 6 — 68 . M a c L e o d D. M. (1 9 5 6 ): Notes on the Genus Empusa Cohn. Canad. J. Botany 3 4 : 1 6 — 26. R o z s y p a l J. (1 9 3 0 ): Škůdce cukrovky Bothynoderes punctiventris Germ, a jeho přirození nepřátelé. Sbor. vys. Škol. zeměd. ser. C, 1 6 : 1 — 92. S t a r i t z R . (1 8 9 2 ): Massospora Richteri n. sp. Hedwigia 3 1 : 4 1 . T h a x t e r J. (1 8 8 8 ): The Entomophthoraceae of the United States.Mem.Boston Soc. nátur. Hist. 4 : 1 3 3 - 2 0 1 . V o s s e l e r J. (1 9 0 2 ): Über einige Insektenpilze. Jahresb. Ver. vaterl. Naturk. Württemberg 5 8 : 3 8 0 -3 8 8 . W i z e C. (1 9 0 4 ): Die durch Pilze hervorgerufenen Krankheiten des Rübenrüsselkäfers (Cleonus punctiventris G erm .) mit besonderer Berücksichtigung neuer Arten. B ull. Akad. Umjetn. Krakow, K l. Mat. Přír. I I I : 713 — 724. Z a p r o m e t o v N. G. (1 9 2 8 ): M aterialy po mikroflore srednej Azii, Vyp. 2., Uzbekistan. Opyt. Stane zašt. Rast. Taškent 11 : 1 — 70.
204
■es
Der Anteil des Pilzes und der Alge am Aufbau der Gallerte von Collema Podíl houby a řasy na tvorbě slizu ve stélce lišejníkového rodu Collem a M arian a M o ser-R o h rh o fer, W ie n * ) W isselingh hat nachgewiesen, dass die CoMema-Gallerte Chitin und keine Cellulose enthält. Mittels eines Polarisationsmikroskops lässt sich zeigen, dass die G allerte den Hyphen orientiert angelagert ist und sich optisch anisotrop verhält. Die Algengallerte verhält sich im C o llem a -Thallus optisch isotrop, ausserhalb optisch anisotrop. Der vegetative T hallus von C o llem a ist orthogonal-trajektorisch aufgebaut und weitgehend differenziert. Im Inneren des vegetativen T hallus ist N ostoc von einer, wenn auch dünnen, eigenen G allerthülle umgeben, die sich mit H ilfe der Beckeschen Lichtlinie nachweisen lässt. Die CoWema-Gallerte wird zum weitaus grössten Teil vom Pilz, der auch die G estalt der Flechte bestimmt, geliefert; die Alge ist im Verband mit dem Pilz nur in bescheidenem Masse befähigt ihre G allerthülle zu erzeugen.
W isselingh (1 8 9 8 ) dokázal, že sliz rodu C o llem a neobsahuje celulosu, nýbrž chitin. Autorka zjistila pomocí polarisačního mikroskopu, že sliz hyf je určitým způ sobem orientován a opticky se chová anisotropně. Ve stélce C o llem a se chová řasový sliz opticky isotropně, mimo stélku opticky anisotropně. Vegetativní stélka rodu C o llem a je stavěna ortogonálně-trajektoricky a je značně diferencována. Uvnitř vege tativní stélky je N ostoc obklopen vlastní tenkou slizovou pochvou, kterou je možno prokázat pomocí Beckeho světelné linky. Sliz rodu C o llem a je z největší části tvořen houbou, která určuje i tvar lišejníku; řasa ve svazku s houbou je schopna vytvářet vlastní slizovou pochvu pouze omezeně.
W isselingh hat am Ende des vergangenen Jahrhunderts ( 1 8 9 8 ) nachgew iesen, dass die C o llem a -G allerte C hitin und keine Cellulose enthält. In der Gallerte der nahe verw andten A rt L em p h o lem m a findet G eitler ( 1 9 3 3 ) [ebenfalls keine Cellulose. W äh ren d N ienburg ( 1 9 2 6 ) C ollem a jenen Flechten zuzählt, bei denen die A lge „form bestim m end“ sei, v ertritt Degelius ( 1 9 5 4 ) auf G rund um fang reicher U ntersuchungen die A nsicht, der Pilz über einen beträchtlichen form ativen Einfluss au f die G estalt d|er Flech te a u s; die G allerte soll jedoch ein Erzeugnis der Alge sein. A uf seiner „ P la te “ V I b, c, werden M ikroaufnahm en von D ünnschm itten gezeigt, auf welchen sehr viel vom Pilz, reichlich G allerte und fast keine A lgen zu sehen sind. U m so m ehr überrascht es, bei Ozenda ( 1 9 6 3 ) zu lesen, dass die Pilzhyphen die Algengall|erte infiltrierten. Geitler ( 1 9 6 4 ) betrachtet nicht m ehr die Alge ( 1 9 3 2 ) , sondern den Pilz als formgebend für die Flechte. ř ... , , In nicht orientierten Schnitten oder gar Q uetsch p räp araten sieht es tatsächlich so aus, als kröchen einzelne Pilzhyphen zwischen N osfoc-K etten in der G allerte umher. No>sloc erzeugt frei lebend reichliche G allertm assen, So ist es verständ lich, dass m an 1 die C o llem a -G allerte in Unkenntnis der Arbeit W isselinghs einfach als der Alge zugehörend betrachtet hat. K léin, der sich der Methode W isselinghs bediente, konnte eindeutig nachw eisen, dass alle Angaben über den C hitingehalt in B laualgenm em branen auf Irrtu m (m ituntersuchte K re b se !) beruhen. W en n aber die A ngaben W isselinghs — sein Chitinnachw eis wurde seither wiederholte M ale m it Erfolg verw endet (K lein , W ettstein , F ü lle r) — den T atsach en entsprechen und wenn die B laualgenm em bran kein Chitin enthält, dann kann nicht N ostoc allein die C o llem a -G allerte erzeugen, sondern * ) Diese Arbeit wurde durch ein Stipendium ermöglicht und gefördert.
vom Österr. Bundesministerium für Unterricht gewährtes Ich danke dem genannten Ministerium für diese Hilfe.
205
o
»
1
■'O
>
Abb. 1. C o llem a ten ax (? ) — Längsschnitt durch den vegetativen Thallus — Z Zentralgeflecht, M. „M ark“; IH Ixohypoderm; N Nosioc-Fädern; GA G allertauflage; IT r Ixotrichoderm; D Deckgeflecht; EA epiphytischer Algenfaden; 600-fach.
M O SER-RO H RH O FER:
AUFBAU D ER
G A L L E R T E VON
COLLEM A
es muss sich auch der Pilz d aran beteiligen. D a durch die M ethode W isselinghs der anatom ische A ufbau der Objekte weitgehend zerstört wird und da die Frag e zu beantw orten ist, welchen Anteil der Pilz und welchen die Alge am Aufbau der C o llem a -G allerte habe, ist es nötig, sich anderer Arbeitsweisen zu bedienen. Im gewöhnlichen Lichtm ikroskop liess sich anfangs n u r zeigen, dass der v e getative Thallus der untersuchten C o llem a 2 (M oser 1 9 6 0 ) orthogonal-trajektorisch
Abb. 2. Absorptionshyphen — a Oberseite des vegetativen Thallus — SH seitlichen Hyphen ausstülpung dringt in die Algengallerte ein; Trennung durch Präparation (durch' Pfeile ange deutet); b zwei Ausstülpungen einer Hyphenkammer treten mit zwei nebeneinander liegenden Afosioc-Zellen in engeren Kontakt; 1200-fach. T
I
(Schw endener 1 8 6 0 — 1 8 6 8 ) aufgebaut ist (Abb. 1 ) . Im Z entralgeflecht Z be finden sich keine A lg en ; vom Zentralgeflecht, beziehungsweise vom „M ark “ , gehen gegen die O ber- und U nterseite des vegetativen Thallus antiklin gerich tete H yphen ab, die sich verzweigen und A nastom osen bilden. Eine Gliederung der Geflechte des vegetativen Thallus in die M arkschicht der U n ter- und O ber seite, das H ypoderm und D erm lässt sich n u r durchführen, wenn m a n 1L ep to giu m zum V ergleich heranzieht. Z um „ M a rk “ w ären dann jene H yphen zu zählen, die m it den Zentralgeflechtshyphen etw a gleich gerichtet sin d ; die Verzw eigungs zonen entsprächen n ach Loh wag ( 1 9 4 1 ) einem Ixohypoderm ( I H ) , w ährend die T erm inalkam m ern bei L ep to giu m ein geschlossenes, bei C ollem a ein scheinbar lockeres D eckgeflecht (D ) aufbauten. Zieht m an jedoch C ollem a nigrescenx zum V ergleich h eran, so ist ein Zentralgeflecht Z zu sehen, von dem an der O ber- und U nterseite H yphen eines m ächtigen Ixotrichoderm s IT r abgegeben werden (M o ser 1 9 6 0 , S. 2 5 7 ) . Som it sind zur K läru n g der anatom ischen V er hältnisse noch weitere U ntersuchungen nötig. Die Algenzone wird im m er von H yphen überragt. D er vegetative T hallus ist von einer G allertauflage bedeckt. Sofern die G allertm em bran der A lge — besonders an der Oberseite des ve getativen T halus — ein wenig gebräunt ist, lässt sie sich leicht erkennen. Seitliche H yphenausstülpungen oder kurze Seitenästchen wachsen (A bb. 2 a ) biz zu den M em branlam ellen 3 (W ild o n und M e rcer). Ob das Lam ellensystem irgendwie durch d|en Pilz beschädigt wird, lässt sich nicht feststellen. Eine H yphenkam m er (P fe ile ) dürfte bei der P räp aratio n von N ostoc getrennt worden 207
C E S K Ä M Y K O L O G I E 19 (4) 1965
sein. Die „In h altsk örp er“ , die in den Algenzellen eingezeichnet sind, stellen w ahrscheinlich optische Effekte (B eu g u n g sb ild er?) d a r; fast alle Inhaltskörper in Blaualgenzellen sind n ach glektronenoptischen U ntersuchungen von W ildon und M ercer und anderen so klein, dass sie m it dem Lichtm ikroskop nicht au f gelöst werden können4. R ossner gibt die G rösse der C yanopycinkörnchen a lle r dings m it 0 .1 — 0 .2 5 ¡u. a n ; P an k ratz and Bow en weisen auch grössere In -
X
X
/
X
V
GA A
H N.
______ \
Nv \
/
\
A
GW
p Abb. 3. Schematische Darstellung von Hyphen zwischen gekreuzten Polarisatoren — P-P Schwingungsrichtung des Polarisators; A-A Schwingunsrichtung des Analysators; a - a a des Gipsplättchens; kurze Striche: fallende Farben; lange Striche: steigende Farben; dicke Striche gelten bei der dargestellten Einstellung; dünne Striche gelten bei Drehung des Tisches um 9 0 °; H Dermhyphen; G A G allertauflage; G W Gallertw and des Pilzes.
haltskörper nach- Ich fand auch in den N osioc-Z ellen grössere K örperchen, doch können duch „Zusam m en!H essen“ m ehrerer Beugungsscheiben ähnliche Bilder entstehen. Nahe am Zentralgeflecht, im „ M a rk “ (A bb. 2 b ), bildet eine H yphen kam m er zwei Ausstülpungen, um m it zwei nebeneinanderliegenden N ostocZellen des gleichen F ad en s in näheren K on tak t zu treten. T scherm ak ( 1 9 4 1 ) , Degelius und Schim an beobachteten auch verschiedenen gestaltete Befallshyphen. Im Inneren des vegetativen Thallus sind keine gebräunten A lgengallerten zu finden. D ie U ntersuchungen m it dem Lichtm ikroskop b rachten zunächt keine weiteren Ergebnisse. M it H ilfe des Polarisationsmikroskops kann man nachweisen, dass sich die Gallerte, die um die Pilzhyphe gelagert ist, optisch anisotrop verhält. Während; man (Frey-W yssling 5 S. 227) in erster Annäherung annehmen kann, dass das Brechungsvermögen der Cellulose (sie kristal lisiert monoklin auf dem Faserquerschnitt nach allen Richtungen gleich sei — so dass man Fasern mit Paralleltextur als einen optisch einachsigen Körper auf fassen kann, bei dem die Faserachse als ausserordentliche Richtung mit dem Brechungsindex ne und die gleichwertigen Querrichtungen als ordentliche Richtungen mit dem Brechungsindex nw bezeichnet werden — gibt es über das Verhalten von Pilzwänden zwischen gekreuzten Polarisatoren nur wenige A nga ben. So führte Prof. Marchei eine polarisationsoptische Untersuchung an Capillitium fasern von P od ax is durch (Lohwag 1936) und fand: „dass y (die Schwingungsrichtung mit dem grösseren Brechungsexponenten) in der Längsrichtung der Faser, a quer dazu steht“. C h itin ist optisch negativ und zeigt mitunter anomale Interferenzfarben (Frey-W yssling S. 246, 2 6 2 ). Da sowohl die Einordnung der Chitinm izelle in der C o lle m a -W and als auch die optisch aktive Substanz unbekannt sind, beschränke ich mich auf die Angabe von fallenden und steigenden Farben
208
M O SER-RO H RH O FER:
AUFBAU D ER
G A L L E R T E VON
COLLEMA
(der lange Strich gibt die steigende, der kurze die fallende Farbe an; die dicken Striche be ziehen sich auf die Diagonalstellung parallel zu a des Gipsplättchens, die dünnen Striche gelten bei Drehung des Tisches um 9 0 ° ) . Die C o lle m a -Hyphen löschen, bezogen auf ihre Längsachse, „gerade aus. Dieses „Gerade“ — Auslöschen ist an den Hyphen des Zentral geflechtes besonders gut zu beobachten. Es ist auch an den annähernd antiklinen Hyphen des Ixotrichoderms zu sehen. Die Dermhyphen werden besonders in dickeren Schnitten oft von anderen Hyphen gekreuzt, was zu Störungen des polarisatiönsoptischen Bildes führt. In sehr dünnen Schnitten (zum Beispiel Abb. 1, Unterseite rechts) lässt sich zwischen gekreuzten
Abb. 4, „M ark“ des vegetativen Thallus — der N ostoc Faden wird bei der Trennung von den Hyphen beschädigt, seine G allerthülle ist deutlich zu erkennen; 1200-fach. Polarisatoren die Doppelbrechung (Aufhellung in der 45°-Stellu ng ) fast nich erkennen; schiebt man jedoch Gips R °t I i n den Schlitz des Polarisationsmikroskops ein, hebt sich die steigende Farbe, das Blau I I , gut vom Rot I ab, während die fallende Farbe, in diesem Falle Orange I, vom umgebenden Rot I nur mit Übung zu unterscheiden ist (R aaz und Tertsch S. 1 6 1 ). Fallende Farben erhält man bei C o llem a , wenn die Hyphenlängsrichtung mit der «-Richtung des Gipsplättchens zusammenfäilt, steigende Farben bei Drehung des Tisches um 9 0°. Bezogen auf die Oberfläche des vegetativen Thallus löscht die G allertaufläge (Abb. I G ) gerade aus; in der 45°-Stellu ng ergeben sich mit Gips Rot I fallende Farben, wie auS der schematischen D arstel lung (Abb. 3) zu entnehmen ist. Die Algenmembranen veirhalten sich im Flechtenthallus optisch isotrop, die G allerte des epiphytischen Algenfadens (Abb. 1 EA) anisotrop.
Abb. 5. Unterseite des vegetativen T hallus — B L Beckesche Lichtlinie etwa die Grenze der Algengallerte an; 1200-fach.
(dicht punktiert)
gibt
209
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
Offen ist nun noch die F rag e, ob N ostoc nahe am Z entralgeflecht eine eigene G allerthülle erzeugt oder ob der Pilz m it seiner G allertm em bran den M em bran lam ellen (W ild o n and M ercer) der Algenzelle anliegt. Ich versuchte Pilz und Alge zu trennen, was m ir n ach einigen M isserfolgen auch gelan g; dabei wurden die Algenfäden zum Teil beschädigt (Abb. 4 ) . D ie Algenkette ist m it einer dünnen, eigenen G allerthülle umgeben. E s ist bekannt, dass am Zusam m enstoss zweier Substanzen m it verschiedener Lichtbrechung die Beckesche Lichtlinie sichtbar wird (R a a z und T ersch S. 1 3 6 , F rey -W y sslin g S. 2 2 6 ) . In geeigneten Schnitten gelingt es tatsächlich , die Beckesche L ichtlinie zu sehen (A bb. 5 B L ) , d a die N osfoc-G allerte chem isch und strukturell anders zusam m engesetzt ist als wie die G allerte, die der Pilz erzeugt. D am it wird auch im V erband m it dem Pilz der ungefähre A nteil der A lgengallerte am Aufbau der C o llem a -G allerte aufgezeigt. W o die H yphe an die Algengallerte angliegt, ist keine oder fast keine P ilzgallerte nachweisbar- In dickeren Schnitten ist die A lgengallerte nur schwer zu erkennen. Ergänzend zu erw ähnen bleibt noch, dass die isolierten N o sio c-F äd en p olari sationsoptisch untersucht wurden und sich als optisch isotrop erw iesen; auch die K ontrolle m it Gips R o t I zeigte keine Anisotropie. LITERATUR; D e g e l i u s G. (1 9 5 4 ): The liehen genus Collema in Europe. Symb. Bot. Upsal. X I I I : 2, Uppsala. F r e y - W y s s l i n g A. (1 9 5 9 ): Die pflanzliche Zellwand. Berlin, Göttingen, Heidelberg. F ü l l e r M. S. (1 9 6 0 ): Biochemical and m icrochemical study of the. cell walls of Rhicidiomyces sp. Am. J . of Bot. 47. G e i t l e r L. (1 9 3 2 ): Cyanophyceae. Rabenhorsts Kryptogam enflora von Deutschland, Öster reich und der Schweiz. X I V . Bd. Die Algen. G e i t l e r L. (1 9 3 3 ): Beiträge zur Kenntnis derFlechtensymbiose. I. Über eine Synalissa mit violetten Hüllen. I I . Das Verhalten der Haustorien von Lempholemma (Ph ysm a). I I I . Die Inhaltskörper der in Flechten lebenden Blaualgen. Arch. f. Protistenk. 80. G e i t l e r L. (1 9 3 6 ): Schizophyceen. Linsba)ier, Handbuch für Pflanzenanatomie; I I . Abt., Bd. V I. G e i t l e r L. (1 9 3 8 ): Der Zusammenhang der Zellen fadenförmiger Cyanophyceen. Ber. Deutsch. Bot Ges. 56. G e i t l e r L. (1 9 5 5 ): Normale und pathologische Anatomie der Zelle. Handbuch der Pflanzen physiologie. Bd. 1. G e i t l e r L. (1 9 5 8 ): Lamelläre Struktur des Chromatoplasmas von Cyanophyceen in mikro skopischen Dimensionen und Baueigentümlichkeiten des Protoplasten von Chrooccus turgidus. Arch. f. Mikrobiol. 29. G e i t l e r L. (1 9 6 0 ): Schizophyzeen. Handbuch f. Pflanzenanatomie. Bd. V I., Teil I., Abt. Spezieller Teil. G e i t l e r L. (1 9 6 4 ): Besprechung: Handbuch der Pflanzenanatomie. Ozenda, P. Lichens 1963. Österr. Bot. Z. 111. K l e i n , G . (1 9 1 5 ): Zur Chemie der Zellhaut der Cyanophyceen. Sitzber. Akad. W iss. math. nat. K l. 124. L o h w a g H. (1 9 3 6 ): Mykologische Studien X I I . Zu Podaxis. Ann. Myc. 34. L o h w a g H. (1 9 4 1 ): Anatomie der Asco- und Basidiomyceten. Linsbauer, Handbuch der Pflanzenanatomie. Bd. V I. 3. c. Moser M a r i a n a (1 9 4 3 ): Behandlung von Schnitten durch getrocknetes Pilzm aterial. Deutsche Blätter f. Pilzk. 3/4. M o s e r M a r i a n a (1 9 5 1 ): Beitrag zur Anatomie der Discomyceten; das Morchellaproblem. Sydowia 5. M o s e r M a r i a n a (1 9 6 0 ): Homologe Geflechte der Flechtenpilze mit orthogonal-trajektorischem Thallusbau. Österr. Bot. Z. 107. M ü h l d o r f A. (1938 a ) : Beiträge zur Frage über das Vorkommen von Zellbrücken bei den Cyanophyceen und Rhodophyten. Ber. Deutsch. Bot. Ges. 56.
210
M O SER-RO H RH O FER:
AUFBAU D ER
G A L L E R T E VON
COL LE M A
M ü h l d o r f A. (1 9 3 8 b ): Einige Betrachtungen zur Membranmorphologie der Blaualgen. Ber. Deutsch. Bot. Ges. 56. N i e n b u r g W . (1 9 2 6 ): Anatomie der Flechten. Linsbauer, Handbuch für Pflanzenanatomie, I I . Abt. 1. Teil, Bd. V I. N i k l o w i t z W. et D r e w s G. (1 9 5 6 ): Beiträge zur Cytologie der Blaualgen I. Unter suchungen zur Substruktur von Phormidium uncinatum G O M . Arch. f. Mikkrobiol. 24. N i k l o w i t z W . (1 9 5 7 ): Vergleichende elektronenmikroskopische Untersuchungen zur Sub struktur einiger Hormogonales. Arch. f. Mikrobiol. 27. O z e n d a P. (1 9 6 3 ): Lichens. Handbuch f. Pflanzenanatomie. Bd. V I., T eil 9, Abt. Spezieller Teil. P a n k r a t z H. S. et B o w e n C. C. (1 9 6 3 ): Cytology of blue-green Algae. I. The cells of Symploca muscorum. Am. J. of Bot. 50. R a a z F. et T e r t s c h H. (1 9 5 1 ): Geometrische Kristallographie und Kristalloptik und deren Arbeitsmethoden. I I . Aufl. W ien. R o s s n e r W . (1 9 6 3 ): Der Einfluss von Streptomycin auf Cyanophyceen. I I . M ittr-E lektro nenoptische Untersuchungen an Phormidium mimesotense (Tilden) Drouet. Planta 60. S c h i m a n H. (1 9 5 7 ): Beiträge zur Lebensgeschichte homoeomerer und heteromerer Cyanophyceen-Flechten Österr. Bot. Z. 104. S c h w e n d e n e r S. (1 8 6 0 — 1 8 6 8 ): Untersuchungen über den Flechtenthallus. Nägeli, Beitr. wiss. Bot. 2 — 4 Leipzig. T s c h e r m a k E. (1 9 4 1 ): Untersuchungen über die Beziehungen von Pilz und Alge im Flechtenthallus. Österr. Bot. Z. 90. T s c h e r m a k E. (1 9 4 3 ): W eitere Untersuchungen zur Frage des Zusammenlebens von Pilz und Alge in den Flechten. Österr. (W iener) Bot. Z. 92. W e t t s t e i n F. v. (1 9 1 5 ): Geosiphon F . W ettst., eine neue interessante Siphonee. Österr. Bot. Z. 65. W i l d o n D. C. et M e r c e r F. V. (1 9 6 3 ): The ultrastructure of the vegetative cell of bluegreen algae. Aust. J. Biol. Sei. 16. W i s s e l i n g h C. van (1 8 9 8 ): Mikroskopische Untersuchungen über die Zellwände der Fungi. Pringsheim, Jahrb. f. wiss. Bot. X X X I .
J) Es wurden nicht alle Anhänger der Algengallerttheorie genannt. 2) Das M aterial wurde am 3. August 1 9 6 4 nach einem nächtlichen sehr ausgiebigen Regen auf der Insel V eli Iz bei Zadar (Jugoslaw ien) gesammelt. Die Flechte wächst dort auf K alk steinen, aus denen die Trockenmauern längs der W ege aufgebaut sind. Sie bildete reichlich Apothecien aber noch keine Sporen, vielleicht ist es C o llem a tenalxi (nach Degelius) im weitesten Sin n? 3) „Eigenmembran“ wird für Verschiedenes gebraucht (Geitler 1936, 1938, 1960; Mühldorf 1 9 3 8 a, b; Tscherm ak 1941, 1943) und daher vermieden. 4) Die Präparate wurden mit A nilinblau-M ilchsäure behandelt (M oser 1943, 1 9 5 1 ); das Plasm a der Blaualgen färbt sich sehr gut an. Eine Unterscheidung in Chromatoplasma und Centroplasm a — sofern eine solche überhaupt noch gerechfertigt ist (G eitler 1955, 1958; Niklowitz und Drews 1956, 1957; Pankratz and Bowen) — war nicht zu treffen. 5) Dort auch die umfangreiche, dienstbezügliche Literatur.
211
Fimaria porcina sp. nov. (Discomycetes) M irko S v rček a Jiř í K u b íč k a Autoři popisují nový druh rodu F im a ria sbíraný ve větším množství na loňských exkrementech vepřů u Třeboně v jižních Čechách. Druh je význačný cihlově červe ným theciem, které stářím hnědne, a malými výtrusy. Species nova generis F im a ria describitur. Apothecia multa ad excrementa porcina prope Třeboň in Bohemia meridionali collecta sunt. Specimina nova thecio lateritio, adulta fusco, atque sporis parvis insigna sunt.
Zemědělská velkovýroba v ytváří i nové substráty, z nichž některé nejsou právě příjemné. Pro odporný zápach p atří k nejhorším nahrom aděné fekálie z velkovýkrmen vepřů. I když ten to substrát nijak nevábí m ykologa, prohlíželi jsme každoročně značné plochy pokryté íekáliemi v okolí velkovýkrm ny R o žm berk u Třeboně. Až v roce 1 9 6 2 zde objevila Libuše K ubíčková n a vepřových kompostech první plodničky diskom ycetů. Ve větší míře se objevovaly i v ro ce 1 9 6 3 , hlavně n a krustách z vepřového hnoje. T ak při deštivém počasí dne 2 2 . května 1 9 6 3 zde vyrostlo několik set plodnic diskom ycetů s cihlově červe ným theciem. D ruhý den odpoledne, kdy od rá n a svítilo slunce a teplota vzdu chu dosáhla 2 0 °C , všechny plodnice na ploše zmizely. O jediněle byly nalezeny jen v puklinách krusty a všechny m ěly thecium již hnědé. N aproti tom u některé exem pláře, uchovávané od m inulého dne v plechové krabičce si podržely svou původní barvu ještě třetí den. P ři makroskopickém pozorování bylo patrno, že jde o druh z okruhu rodů Octospora nebo C oprobia a vzhledem k blanité obrubě snad i druh z rodu F imaria. Po mikroskopickém vyšetření a prostudování dostupné literatu ry jsme došli k závěru, že jde o druh nový, jehož popis předkládám e: F im aria porcina sp. nov. Apothecia 2 — 1 0 mm v prům ěru, dosti křehká, okrouhlá nebo lehce tlakem sousedních plodniček p řihranatělá, přisedající jednotlivě nebo ve shlucích k sub strátu nebo do něj m írně v n o řen á; zprvu polokulovitá, později baničkovitá s the ciem hluboce vyhloubeným , později buď (z a su ch a) široce ploše miskovitě přised lá s theciem plochým , terčovitým , někdy až vyklenutým , u největších exem plářů až lehce zvlněným , nebo (za vlhka) v dospělosti čihovitá až hrnéčkatá a potom vyšší než širší. Obruba na okraji je celistvá, blanitá, cca 0 ,1 mm široká, ostře oddělená, hnědá, v dospělosti méně zřetelná, m ísty rozdřípená. T hecium je v m ládí našedle c i h l o v ě č e r v e n é , při zasýchání a stářím červenohnědé, špinavě hnědě růžové, pleťově hnědé až špinavě hnědé, jem ně ojíněné. Zevní plocha je hustě otrubčitě hnědě vločkovitá a u okraje je p atrn o hnědé rad iáln í vlásnění. H ypothallus není vyvinut. A s k y 1 4 0 — 1 6 0 X 9 — 1 3 ( — 1 7 ) pi, s osmi výtrusy, podélně, později i šik m o uloženým i; M elzerovým činidlem obsah vřecek hnědne, blán a nemodrá. V ý t r u s y 1 0 ,5 — 1 3 x 7 , 2 — 9 p. (prům ěrně 1 2 . 4 x 8 , 1 /u) , vejčitě elipsoidní, k pólům lehce zúžené, hladké, bezbarvé, bez kapek. Parafysy přím é, zřídka na vrcholu lehce nakloněné, neztluštělé nebo jen m írně ponenáhlu rozšířené, dole 1 ,5 — 2 fi, nahoře 1 ,5 — 2 ( — 3 ,5 ) fi, roz větvené, septované, v horní třetině se žlutohnědým až tm avohnědým pigm entem , jednotlivé skoro bezbarvé, v m ládí jodem nepatrně zelenající (později toto zbar vení již není p a trn é ). S t a v b a a p o t h e c i a n a ř e z u . H ypothecium 3 0 — 5 0 p vysoké, složené z krátce článkovaných, 2 — 3 p tlustých, velmi tenkoblanných bezbarvých hyf 212
S V R Č E K et K U B ÍČ K A :
FIM A R IA
PORCINA
SP.
NOV.
hustě spletených. M edulla 7 0 — 1 5 0 ¡x (nebo více) vysoká, z buněk převážně protáhle prism atických a více nebo méně zřetelně v řad ách sestavených, 7 — 1 0 fx širokých, tenkoblanných, bezbarvých, dobře barvitelných kotonovou m odří. E x cipulum složeno jednak z vnitřní, hnědavě zbarvené zóny 2 5 — 4 0 tj. vysoké, stavb y „textu ra globulosa“ nebo „textu ra a n g u la ris“ , jen z několika řad buněk h ran atě kulovitých, světle hnědých, většinou 5 — 1 0 fx v prům ěru, ne příliš
F im a ria p orcin a Svrček et K ubička — Apothecia různého stáří, horní část parafys, výtrusy a m arginální část apothecia na řezu. — Apothecia, pars superior paraphysium, sporae, pars marginalis apothecii sečti. M. Svrček del.
ostře oddělených od buněk m edully, jednak z řídké sítě dlouhých, nepravidelně rozvětvených hnědě zbarvených h yí (pigm ent m em branosní) 2 ,5 — 4 p tlustých, které jednotlivě nebo po několika ve svazcích obalují zevní povrch apothecia a jejichž voliié, tupě ukončené konce tvoří jeho úzkou obrubu (m arg o e xcip u li). N a basi apothecia jsou vyvinuty dosti četné bezbarvé h yfy m ycelia. 22.
L o k a l i t a t y p u : Třeboň, okraj rybníka V. 1963, leg. Libuše a Jiř í Kubíčkovi.
Rožmberk, na
kompostu z vepřového hnoje,
P o z n á m k y . Zbarvení i tv a r apothecia jsou značně variabilní. Podle našeho pozorování m á rozhodující vliv počasí, především sluneční záření a vlhkost ovzduší. N a obojí reagují plodnice tohoto druhu podobně jako i jiných zástupců rodu Fim a ria , např. F . lep o ru m (A lb. et Schw. ex P e rs .) Vel. sensu Fuck. ; u F . leporum jsou apbthecia, v yrostlá za vlhka a bez přístupu slunečních p a prsků, krásně fialová, avšak vlivem sucha a osvětlení rychle hnědnou. T ento 213
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
jev jsme pozorovali (S vrček 1 9 5 9 ) jak n a plodnicích vypěstovaných i ve volné přírodě sbíraných n a zaječích a srnčích exkrem entech v okolí Třeboně, tedy z poměrně nízké nadm ořské polohy, tak 'také na m ateriálu z vysokohor (B e la n ské T atry , dolina Sedmi pram enů, n a jeleních exkrem entech 1 3 6 0 a 1 5 0 0 m n. m. 3. V I I I . 1 9 5 6 ) . Vzájemný příbuzenský vztah mezi druhy rodu F im a r ia je velmi těsný. J. v a n B r u m m e l e n (1 9 6 2 ) uvádí celkem 4 druhy, které podrobně studoval a jejichž rodovou příslušnost potvrdil. F . p orcin a se od jím popsaných druhů liší ja k zbarvením thecia (které je nutno vždy zjišťovat především na mladých a nezaschlých exem plářích), tak i velikostí, neboť ostatní druhy dosahují nejvýše 4 mm v průměru. Přitom však, pokud jde o velikost výtrusů, má nejmenší ze všech pěti druhů. ■■ , V\r.,' Přestože J. van Brummelen charakterisuje rod F im a ria některými novými znaky, zůstává i nadále nevyjasněn vztah k rodu P seu d o m b ro p h ila Boud., neboť jeho tvrzení (1. c. p. 3 2 9 ), že odění zevní plochy exlcipula u tohoto rodu je zcela rozdílné od stavby téže partie excipula u rodu F im a ria , neodpovídá skutečnosti. Zdá se, že naopak oba rody jsou si tak blízce pří buzné, že jen obtížně lze stanovit nějaké rozdíly. Závěrem uvádíme stručný přehled dosud znám ých, druhů rodu F im a ria . Fim aria Velen. l a Výtrusy 10 — 17 X 7 — 11 ¡x. 2a Parafysy velmi tenké (1,2 — 1,8 ¡x) , bezbarvé. Thecium světle žlutavé. Výtrusy 13,2 — 15,7 X 7,7 —8,3 | u . . . . , li'- . . . .th eio leu ca (R ollan d ) Brumm. 2b Parafysy silnější (1,5 — 5 ¡x), více méně hnědé (Sy n .: F . h u m an a V elen.). 3^, Thecium fialové, pak hnědnoucí, nebo šedé až světle špinavě žlutavé. Výtrusy 1 4 — 17 X 9 — 10,8 ' fx . leporu m (Alb. et Schw. ex Pers.) Velen, sensu Fuck. 3b Thecium ořechově hnědé nebo purpurově hnědé. Výtrusy 1 4 ,4 — 17 X 7 — — 8,5 ix...................................... • • • cerv aria (P h ill. in J. Stevens.) Brumm. 3c Thecium našedle cihlově červené, pak hnědnoucí. Výtrusy 1 0 ,5 — 13 X 7 ,2 — — 9 [ x ..................................................................................................................p orcin a Svr. et Kub. l b Výtrusy (1 9 — ) 2 2 — 3 5 ( — 38,5) X 1 0 — 13 fx ■ h ep a tica (Batsch ex Pers.) Brumm. F im a ria p orcin a Svrček et Kubička sp. nov. Apothecia 2 — 10 mm diam., sat fragilia, orbicularia vel depressa, sessilia, plerumque aggregata, primům hemisphaerica, nonnunquam basi subimmersa, dein patellaria cum thecio concavo, dein piano, discoideo usque convexo, subflexuoso; apothecia nonnulla (in státu humido) etiam maturitate turbinata; usque iirceolata, Margo integer, cca 0,1 mm latus, membranaceus, distinctus, fuscus, denique etiam sublaciniatus, subindistinctus. Thecium subgriseo-lateritium, denique et exsiccatum rubrofuscum, sordide fuscoroseum, testaceo-usque sordide fuscum, minuté pruinosum. Pars externa apotheciorum dense furfuraceo-fusco-floccosa, ad marginem radialiter fibrillosa. Hypothallus deest. Asci 140 — 160 X 9 — 1 3 ( — 17) jx, cylindracei, octospori, sporis monostichis; iodi ops nulla. Paraphyses rectae, apice non incrassatae vel solum sensim dilatatae, 1,5 —2 ( — 3,5) u crassae, ramosae, septatae, parte superiori flavobrunneae usque obscure fuscae (in stratu, sed singulares subhyalinae), primům in solutione Melzeri subvirescentes, sed denique (in apotheciis m aturis) immutabiles. Sporae 10,5 — 1 3 X 7 , 2 — 9 (t,plerumque 1 2 , 4 X 8 , 1 ¡x, ovato-ellipsoideae, poliš subangustis, laeves, eguttulatae, hyalinae. Excipulum in strato externo e cellulis globosis vel angulato-globosis, pállide fuscis, usque ad 10 fx diam., margo e cellulis breviter cylindraceis, usqué ad 20 X , 9 ¡x magnis, obscure fuscis instructum. Stratům externum excipuli hyphis longe cylindraceis, irregulariter ramosis, rubrofuscis (pigmento membranaceo incrustatis) tectum. Parte basali apothecii hyphae m yceliales numerosae hyalinae adsunt. Medulla e cellulis hyalinis constat (textura subprism atica). H a b . Třeboň (Bohemiae m erid.), ad marginem piscinae „Rožm berk", ad excrementa porcina (in copia vasta accum ulata), 22. V. 1963, leg. Lib. et J. Kubička (typus in herb. P R ) . A d n o t . - F . porcin a colore thecii atque sporis minutis insignis est. D ifferentia inter genera F im a ria Velen. (cf. J. van Brummelen 1962) et P seu d o m b ro p h ila Boud. haud clara nobis videtur. L IT E R A T U R A B r u m m e l e n J . v a n (1 9 6 2 ): Studies on Discomycetes — I I . On four species of Fim aria. Persoonia 2 : 321 — 330.
214
S V R Č E K et K U B Í Č K A : F I M A R I A P O R C I N A SP. N O V .. . ..
,
S v r č e k M. (1 9 4 7 ): Dva vzácné koprofilní diskomycety. — Fim aria humana Vel. a Lachnea humana Vel. Ces. Mykol. 1 : 1 1 9 — 124. S v r č e k M. (1 9 5 9 ): Několik zajím avých druhů koprofilních hub pozorovaných v roce 1958. Čes. Mykol. 1 3 : 9 2 - 1 0 2 . Adresa autorů: Dr. M irko Svrček, C Sc., Sectio mycologica, Přírodovědecké museum — Národní museum, Václavské nám. 68 , Praha 1. Dr. Jiř í Kubička, Třeboň — lázně.
O žemlově zbarvené odrůdě m ájovky: C alocybe georgii (C lu s. ex F r .) var. aro m atica (R oq ues)
Kiihner
Calocybe georgii var. aromatica (Roques) in Bohemia lecta est
H oubař F r. P artsch mi zaslal 2 9 . V. 1 9 6 5 z Litom ěřic dvě plodnice májovky, jejichž klobouk byl zbarven intensivně žemlově okrově, takže byly n a první po hled velice nápadné a norm álním m ájovkám se nepodobaly. Jinak v ostatních znacích byly totožné. V ětší plodnice m ěla klobouk asi 6 cm v prům ěru. D užnina byla bílá a nápadně voněla po čerstvé mouce jako u norm ální m ájovky a zdálo se m i, že ještě intensivněji. V ýtru sy byly ellipsoidní, n a basi šikmo přišpičatělé, 4 ,5 — 6 X 3 — 4 ti veliké. Připom enutý sběratel je nalezl mezi Velkým i Ž ern oseky a K am ýkem u Litom ěřic. Několik plodnic vyrů stalo ze společného m ycelia. V okolí však rostly také n orm ální m ájovky. Z dá se mi proto, že tato odrůda je jen barevnou m u tací norm ální m ájovky. V každém případě je však v přírodě sice zjevem n ápadným , ale u nás velice vzácným . T u to zajímavou, odrůdu m ájovky popisuje a vyobrazuje Joseph R o q u e s v díle „H istoire des Cham pignons comestibles e't v én én eu x“ ( 1 8 3 2 , pp. 1 0 9 — 1 1 0 , f. 4 — 5 ) pod jménem A g a ricu s arom aticus Roques. N a citovaném m ístě je tato houba podrobně popsána. A utor připom íná, že je velm i příbuzná m ájovce a že roste velice hojně hlavně v kraji B ourgogne, kde ji lid n azývá „mousserons de B o u rgogn e“. Objevuje se hlavně po teplých deštích koncem května, a to na pastvinách a lesních okrajích, kde roste většinou ve skupinách. Klobouk této odrůdy je podle R oquesa význačně p lavý až slabě ryšavý. Zm iňuje se o ní 'také F lu ry ve Schweizerische Zeitschrift fůr Pilzkunde [1 9 2 3 ( 3 ) , pp. 4 3 — 4 4 ], T ento údaj převzal E. N ůesch do své m onografie čirůvek (D ie R itterlinge 1 9 2 3 , p. 1 1 8 ) . Podobná je asi také var. pom onae Lenz, která m á m ít m alé plodnice s klobou kem bledě žlutým a lupeny velm i tenkými a křehkými. Z autopsie ji neznám . Roquesova kniha je velmi vzácná. U nás, pokud vím, je jen exemplář ve Státní knihovně, kde je uložen pod signaturou X V I D D 42. Bibliografický záznam o tomto díle v Konrád et M aublanc: Icones selectae fungorum:, 6 : 18, 1 9 2 4 — 1937 nesouhlasí se skutečností, jednak datem vydání, jednak údajem o nakladateli. Konrád a M aublanc uvádějí jakoi rok vydání 1841 a nakladatele Fortin. Masson et Cie. Snad v uvedeném případě jde o druhé vydání této knihy. Údaje o tom jsem však v literatuře mě dostupné nenalezl. Správný bibiografický záznam zní: Roques, Joseph (1 8 3 2 ): Histoire des Champignos comestibles et vénéneux, ordnée de figures coloriées représentant les principales espèces dans leurs dimensions naturelles; où l ’on espose leurs caractères distinctifs, leurs propriétés alim entaires et économiques, leurs effects nuisibles et les moyens des s’en garantir ou d’y remédier, ouvrage utile aux amateurs de champignons, aux médecins, aux naturalistes, aux propriétaires ruraux, aux maires des villes et des campagnes, etc. Paris 1832, Hocquart Ainé, éditeur, Rue des M athurins-Saint-Jacques, No. 10; Gosselin, libraire, Rue Saint-Germ ain-des Prés, No. 9, Treuttel et W urtz, libraires, Rue de Lille, No. 17. Formât knihy 30 X 23 cm; pp. 192 a 24 barevných litografických tabulí. A lbert P ilát
215
Nové nebo málo známé druhy rodu Phyllosticta Pers. New or less known species of the genus Phyllosticta P ers. K a r e l C ejp V článku jsou uvedeny druhy rodu P h y llosticta z Čech a Moravy, které nebyly známy mimo originální sběr autorů (P h. p o d a g ra ria e Oud. na A eg op od iu m p o d á g ra ria L., P h. m on tellica Sacc. na M elitis m elissop h y llu m L., Ph. a u ricu lata K alchb. et Cooke na B u d d leia sp., Ph. d atiscae Syd., na D atisca ca n n ab in a L., P h. p erip lo ca e T assi na P erip loca g raeca L . ) . Dále jsou uvedeny druhy vzácné, které podle světo vého rozšíření jsou nové pro střední Evropu, a konečně druhy nové pro vědu: Ph. sim ilis Cejp sp. nov. na L y sim a c h ia v u lgaris L., Ph. lythri Cejp sp. nov. na L ythru m sa lic a ria L. a Ph. scu tella ria e Cejp sp. nov. na S cu tellaria g a lericu la ta L. The species of the genus P h y llosticta, which are known only from, the original descriptions of the authors (P h . p od ag raria Oud. on A eg op od iu m p od a g ra ria L., P h. m on tellica Sacc. on M elittis m elissop h y llu m L., P h. au ricu lata K alchbr. et Cooke on B u d d le ia sp., P h. d atiscae Syd. on D atisca can n ab in a L. and P h. p er ip lo ca e T assi on P erip lo c a g raeca L.) are described from. Bohemia and Moravia. The author described also the species which after world distribution are new for Central Europe, and at last the species new for science, P h. sim ilis Cejp sp. nov. on L y sim a ch ia v u lgaris L., P h. ly th ri Cejp sp. nov. on L y th ru m sa lica ria L. and Ph. S cu tellariae Cejp sp. nov. on S cu tellaria g alericu lata L.
P ro další studium, im perfektního řád u Sphaeroipsidales jsem zpracovával n ě které zástupce rodu Phyllosticta P ers., jednak z vlastních sběrů ze západních Čech a z pražské botanické zahrady, jednak sběry ředitele H . Z a v ř e l a z okolí Krom ěříže, za něž mu srdečně děkuji. P rv n í část studia zástupců rodu P h y llo sticta P ers., vyskytujících se n a našich ozdobných keřích a bylinách, je již v tisku. D ruhy rodu Phyllosticta působí na listech různě zbarvené skvrny a předčasné usychání. Podobné skvrny na listech tvoří i zástupci jiných řád ů Sph a ero p sid a les, např. A scochyta a Septoria. P ro to uvádím v následujícím klíči jejich rozdíly. l a Pyknidy na vrcholu s krátkou papilou nebo tupé, parenchymatické, tenkostěnné, konidie bezbarvé nebo slabě zbarvené, většinou je d n o b u n ě čn é ....................................... P h y llosticta Pers. l b Pyknidy bez papily, blanité, konidie bezbarvé, vícebuněčné; jsou-li jednobuněčné, pak jsou dlouze p r o t a ž e n é ...................................................................................................................................................... 2 2a Konidie s jednou p ře h rá d k o u ...................................................................................................A scoch y ta Lib. 2b Konidie protáhlé, často úzce niťovité, obyčejně prohnuté, příčné přehrádky bud chybějí nebo jsou ve stáří v y v in u ty ....................................................................................................................S ep toria Fries
P hyllosticta similis sp. nov. Skvrny n a obou stranách zřetelné, okrouhlé, 1 — 5 mm v prům ěru, nebo ne pravidelné, obyčejně ve stáří uprostřed proděravějící list, hnědočervené až zelenošedé, často splývající. Pyknidy husté, n a obou stranách skvrn vyvinuté, vystoupavé, černé 6 0 — 9 0 u v prům ., se širokým ústím . K onidie válcovité až válcovitě elipsoidní, přím é, s ostrým i konci, se špatně zřetelným i ( 1 ) 2 olejným i kapkam i, často i bez nich, 1 ,7 5 — 2 ,7 X 5 ,5 — 6 p velké, světle zelené. Na vadnoucích listech L y sim a ch ia vu lgaris L. v mrtvém ramenu řeky Moravy u Trávnického lesa u Kroměříže, 25. X . 1923, leg. H. Zavřel. (Typ v herbáři dr. K . Cejpa, P rah a). Velm i se podobá druhu P h y llosticta ly sim a ch ia e Allescher, která se liší jmenovitě velikostí a tvarem konidií (protáhlé, na obou koncích zaokrouhlené, 0 ,5 — 1 X 3 — 5 f.i) a tvarem skvrn zpo čátku okrouhlých. P h y llosticta leten d rei (Sacc.) Allescher, která se vyskytuje také na rodu L y sim a c h ia (zejména na L . n u m m u la r ia ), se liší velikostí konidií (1,5 X 7 — 9 fi) často značně zahnutých. M aculae amphigenae, distinctae, rotundatae aut irregulares, 1 — 5 mm diam., aetate plerumque media parte perforatae, fusco-aurantiacae usque coeruleo-griseae, saepe confluentes. Pycnidia densa, amphigena, eminentia, nigra, 6 0 —90 ^ in diam., ostiolis latis. Conidia cylindracea usque
216
C E JP : N OV É D R U H Y R. P H Y L L O S T IC T A
cylindraceo-ellipsoidea, recta, utrinque acuta, cum ( 1 ) 2 guttulis oleosis parum lucem frangentibus, saepe eguttulatis, ,1,75 — 2,7 X 5,5 — 6 ¿í, vive viridibus. H a b. in foliis marcescentibus L y sim a ch ia e vu lgaris L. in brachio caeco fluminis Morava haud procul silvam „Trávničky“ dietám, distr. Kroměříž, 25. X . 1963, leg. H. Zavřel. (Typus in herb. Dr. K . Cejp, Praha.)
Phyllosticta letendrei (S a c c .) A llescher, K ryptogam enfl. 6 : 1 3 0 , 1 9 0 1 . Basionym : P h o m a leten d rei Saccardo, M íchelia 1 : 526, 1878;
Sylloge Fung. 3 : 146, 1884.
Skvrny okrouhlé nebo rozm anitého tv aru , hnědé, tm avě červenohnědé lem o vané, 4 — 5 m m v prům ., u kraje listu poněkud větší. Pyknidy n a svrchní straně skvrn, roztroušené, 6 0 — 9 0 ¡j. v prům ., lesklé černé, čočkovité, z rezavě černého pletiva složené. K onidie vřetenovité, m írně zahnuté, n a koncích trochu zašp iča tělé, s 1 — 2 olejovými kapkam i, 1 ,7 — 3 , 4 x 5 ,2 — 8 , 6 ( 1 0 , 3 ) u veliké, velmi slabě světle žlutozelené až hyalinní. 3.
N a živých a vadnoucích listech L y sim a ch ia n u m m u laria L., v lese Vydřiduch u Holoubkova, X . 1964. Tento druh je znám z Francie (Saccardo).
P hyllosticta p odagrariae 1900.
O udem ans,
C ontrib.
flor. m ycol.
P a y s-B a s
17 : 2 2 8 ,
Skvrny na obou stranách zřetelné, za sucha rezavé nebo popelavě šedé, velké, obyčejně při kraji lístků, nepravidelně lem ované, nepravidelného tvaru , z p ra vidla uprostřed proděravělé. P yknidy n a obou stranách skvrn, roztroušené, po nořené, epidermis přikryté, světle hnědé, uprostřed s otvorem , 1 2 0 — 1 5 0 fi v prům . K onidie elipsoidní nebo vejčité, n a obou koncích zaokrouhlené, 2 ,5 — 3 X 4 , 3 — 8 ,2 ¡jl veliké, s 1 — 2 olejovým i kapkam i velm i slabě zřetelným i, slabě světle zelenými až bezbarvým i. Na udává wigía udává
živých velikost 3 4 : 256, velikost
listech A eg op od iu m p od a g ra ria L., Horní Černošice, 13. IX . 1955. Oudeman* konidií 2,5 — 5 X 7 — 7,5 ¡i. Od P h y llosticta a eg o p o d ii (C urr.) Allescher (Hed1 895) se liší tvarem a barvou skvrn, dále roztroušenými pyknidami (Allescher konidií 0,5 — 1 X 5 — 7 ¿i.
P hyllosticta m ontellica Saccard o, A nn. m ycol. 3 : 5 1 2 , 1 9 0 5 . Skvrny jsou znatelné n a obou stranách listu, zpočátku okrouhlé, později h ra naté a neohraničené, zabírající velkou p lo ch a listu, n ačervenalé, uprostřed bělavé. Pyknidy tečkovité, čočkovité, roztroušené, hnědé, 8 0 — 9 0 u s kruhovým otvorem. Konidie dlouze elipsoidní, na obou koncích zaoblené, bez olejových kapek, 0 ,9 — 1 ,5 X. 5 ,5 — 6 u veliké, světle zelené, u vnitř zrnité. Na živých listech M elittis m elissop h y llu m L. u Kotojed na Kroměřížsku, 2. X . 1963, leg, H. Zavřel. Od podobného druhu na tomtéž hostiteli, popsaném v severní Itá lii Passerinim (D iagn. F, N. I I I . no. 60, Saccardo Syll. Fung. 1 0 : 1 9 1 , 1892) P h y llosticta m elisso p h y lli Passer. se liší hlavně daleko menšími konidiemi (Saccardo popisuje konidie 4,5 X 7,5 — 10 p. velké.
P hyllosticta au ricu lata K alchbrenner et Cooke, G revillea 9 : 2 0 , 1 8 8 1 . Skvrny m alé, sotva 2 — 4 m m v prům ., skoro okrouhlé nebo nepravidelné, bledě krémové, za sucha šedavé nebo bělavé, se širokým červenohnědým lemem, na svrchní straně listu. Pyknidy tečkovité, ponořené do pletiva, černé, m alé, sotva 7 0 — 9 0 ¡x v prům. K onidie elipsoidní, protáhlé, zřídka krátce vejčité, přím é, se 2 olejovým i kapkam i, n a obou koncích zaokrouhlené nebo k jednomu konci slabě zúžené, 2 — 5 x 3 , 5 — 1 0 , 3 ( 1 3 , 8 ) ^ ; 2 — 5 X ( 3 , 4 ) 4 , 2 — 1 0 ,3 ( 1 3 ,7 ) ¡u. ve liké, n epatrně zelené až hyalinní. Na živých listech B u d d le ia sp. Rokycany, komunální zahradnictví, 20. V II. a 18. IX . 1964. Tento druh je popsán z jižní Afriky na listech B u d d leia au ricu lata. Od ostatních druhů na tomto hostiteli popsaných se liší velikostí a tvarem výtrusů. P h y llosticta b u d d leia e Syd. (Sydow
217
InO H00
^
^
P h y llosticta sim ilis Cejp. — Na listech L y sim ach ia vu lgaris u Kroměříže, leg. H. Zavřel Photo K. Dolejš
P h y llosticta lythri Cejp. — Na listech L ythru m sa lic a ria v lese Borecek u Rokycan, leg. K. Ceip. Photo K. Dolejš
C E JP : N OV É D R U H Y R. P H Y L L O S T IC T A
H. P. et Butler, Ann. mycol. 1 4 : 183, 1916) je má tyčinkovité, často na obou koncích ztluštělé, 1 — 1,5 X 5 — 6,5 /í; a P h. b u d d leico la Cejp (C ejp 1965) m á.ko n id ie podlouhlé oválné nebo elipsoidní slabě zahnuté, bez olejných kapek, zřídka se 2 kapkami, 3 X 6,9 —8,5 a veliké.
Phyllosticta carpinea Saccardo, M ichelia 1 : 1 5 8 , 1 8 7 8 . Skvrny isou skoro okrouhlé nebo podlouhlé a různě laločnaté, 4 — 8 mm v p rů m ., někdy splývající, jindy jednotlivé n a listě, za sucha slabě okrové nebo červenavě hnědé, tem ně hnědě lem ované. Pyknidy jsou roztroušené, černé, tečko vité, uprostřed s otvorem , 8 0 — 9 0 /u v prům. Konidie protáhle vejčité nebo skoro kulovité, přím é nebo jen slabě prohnuté, n a obou koncích zaoblené, řídce zrnité, jen vzácně se 2 olejovým i kapkam i, obyčejně bez kapek, 3 ,5 — 4 ,3 X 6 ,9 tu veliké, slabě světle zelené. Na živých listech habru C arpin u s betu lu s L., Praha, botanická zahrada, v živém plotu, 24. I X . 1964. Tento druh je znám z habrů v severní Itá lii (Saccardo) a snad i z Německa (cf. Allescher 1 9 0 1 :2 8 ) . Od něho se liší jin ý druh, parasitující na habrech, Ph. carpin i Schulz et Saccardo, popsaný ze Slavonie, m ající podlouhlé konidie, jež nikdy nejsou kulovitě zaokrouhlené, nem ají olejové kapky a pyknidy m ají větší.
Phyllosticta evonym i Saccard o, M ichelia 1 : 1 5 5 , 1 8 7 8 . Skvrny skoro okrouhlé, nebo nepravidelné, často při okrajích listu nafouklé, za sucha bělavé, hnědě lem ované. Pyknidy jsou roztroušené, tečkovité, 8 0 — 1 0 0 v p rů m ., čočkovité, nahoře s ústím . K onidie jsou podlouhle elipsoidní, přímé nebo jen slabě ohnuté nebo jednostranné, bez zřetelných olejových kapek nebo se 2 nezřetelným i kapkam i, 3 ,5 — 5 X 5 , 2 — 1 0 ,3 p veliké, velm i slabě zelené až hyalinní. Na živých listech brslenu E u on ym u s eu ro p a ea L., Vršíček u Rokycan, 27. V I I I . 1964. Na tomtéž hostiteli byla nalezena v severní Itálii, Francii, Německu, Holandsku, Dánsku, Anglii a na Krym u (cf. Allescher 1901, Grove 1935, Gusevič 1 9 6 2 ).
Phyllosticta lythri sp. nov. Skvrny nepravidelné, menší, laločnaté, ostře oddělené od zdravého pletiva;, nebo veliké a zabírající větší část listu, obyčejně při kraji, znatelné po obou slranách listu, se slabým tem ně hnědým lemem. Pyknidy m alé, 7 0 — 9 0 p v p rů m ., hustě sestavené, tečkovité, čočkovité, černé, m írně vystoupavé. Konidie protáhle vejčité nebo protáhle válcovité, přím é, jen vzácně slabě prohnuté, na obou koncích zaoblené, s 1 — 2 ( 3 ) olejovými kapkam i, vzácně i bez kapek, nebo jen slabě patrným i, 2 ,6 — 3 ,5 X ( 3 ) 6 , 9 — 1 0 ,3 ¡x veliké, velmi slabě světle zelené. N a živých listech L y th ru m salicaria L . u lesa Boreček n a Rokycansku, 8 . V I I I . 1 9 6 4 , leg. K . Cejp (ty p v herb. dr. K . C ejpa, P ra h a ). Skvrnami se velmi podobá druhu S ep toria b rissacean a Sacc. et Letendre, M ichelia 2 : 635, 1882, rovněž parasitujícím u na tomto hostiteli, liší se však značně tvarem a velikostí konidií (až 35 p dlouhými, a 1 — 1,5 u širokým i). M aculae irregulares, sat parvae, lobatae, distinctae vel magnae, maiorem partem folii occupantes, plerumque ad marginem folii sitae, amphigenae, margine fusco-brunneae. Pycnidia parva, 70 — 90 u diam., conferta, punctiformia, lentiform ia, nigra, moderate eminentia. Conidia elongato-ovata aut elongato-cylindracea, řecta, raro subarcuata, utrinque obtusiuscula, cum 1 — 2 (3 ) guttulis oleosis, raro eguttulata vel cum guttulis parum m anifestis,. 2,6 —3,5 X (3 )6 ,9 — 10,3 fi, pallide viridibus. H a b. in foliis vivis L y th ri sa lica ria e L. haud procul silvam Boreček dietám, distr. Rokycany, 8 . V I I I . 1964, leg. K. Cejp. (Typus in herb. Dr. K . Cejp, P rah a).
Phyllosticta scu tellariae sp. nov. Skvrny m alé, 1 — 5 mm v prům ., roztroušené n a listu, okrouhlé nebo po dlouhlé, n a obou stranách znatelné, hnědé až šedé, ostře oddělené bez znatelného lem u, za sucha bělavé. Pyknidy roztroušené na horní části skvrn, hnědé, 9 0 — 219
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
1 2 0 pi v prům ., s otvorem uprostřed. Konidie podlouhle elipsoidní, n a obou koncích zaoblené, s m alým i olejovými kapkam i, zřídka bez nich, přím é, 1 ,7 — 2 ,6 X 3 ,5 — 6
^
9
K ě
*
w
3
V É B IÉ i/
P h y llosticta S cu tellariae Cejp. — Na iistech S cu tellaria g alericu lata , v lese Kobzy u Svojkovic, leg. K . Cejp. Photo K . Dolejš Na tomto hostiteli také byla popsána S ep toria S cu tellariae Thiimen (P ilzfl. S ib iř.), známá též z našeho území; liší se skvrnami, hlavně však konidiemi až 60 ¿1 dlouhými a 1 — 1,5 fj. širokými, se 3 nezřetelnými přehrádkami. Maculae parvae 1,5 mm diam., ad folia dispersae, rotundatae aut oblongae, amphigenae auf griseae, distincte separatae, emarginatae, exsiccatae albescentes. Pycnidia parte superiori maculorum dispersa, fusca, 9 0 — 120 u diam.. parte media ostiolata. Conidia oblongo-ellipsoidea, utrinque subrotundata, cum parvis guttulis oleosis, raro eguttulata, 1,7 — 2,6 X 3,5 ¡j. pallide viridia usque subhyalina.
Konidie: 1. P h y llosticta sim ilis Cejp sp. nov., 2. P h. leten drei (S acc.) Allesch., 3. P h. p od ag rariae Oud., 4. P h. m on tellica Sacc., 5. P h. au ricu lata K alchb. et Cooke, 6 . Ph. carp in ea Sacc., 7. P h. lythri Cejp sp. nov., 8 . P h. S cu tellariae Cejp sp. nov., 9. P h. d atiscae Sydow, 10. Ph. ev on y m i Sacc. 11. P h. p er ip lo c a e Tassi, 12. P h. p seu d ocap sici Roumeg. — K reslil Ing. K. Dolejš.
220
C E JP : N O V É D R U H Y R. P H Y L L O S T I C T A
^'/M Q^\
© jll \|Í
|fr i
| Í^ v )"
'iff
^1
f^ f^ h (jP
'I
^^2
i._J ^451^
/^^) ^§M ? / j ' /j§jí
b s fiii te *# É /
'M$r
w t w
\|Í/
io
V i^ c y l:rí>^6
(^/^j /^\ /Hi fw fv k p il
/ 7 vt i U ^7W W
^0 Ě • :&
(¿^3
^
'll ^ (y *
\ 'A f\ í \Q)\j w
\Í^
-i M f p t w W 8
/^
r '^
$ \ , I
V IS '
/ -¥
/ F,
i:v í# * #
J
i-c&i i :í§| h^ M "T3 3 L i f / :^ w m Jf
f^ i
Í
fw liilfp ^ w
® tm , \ ť ‘‘ j y 11
M p M v o l w #
f w l a u r *2
\§3$/
L-fcabafa-fc-i-Bk^abakJ 10 H
221
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
H a b . in foliis vivis S cu tellariae g alericu lata e L. in silva Kobzy dieta in colle Vydřiduch prope vicum Svojkovice 1. V I I I . 1964, leg. K . Cejp (Typus in herb. Dr. K . C ejp ).
P hyllosticta datiscae Sydow, Hedwigia 3 8 : ( 1 3 5 ) , 1 8 9 9 . Skvrny znatelné po obou stran ách listu, nepravidelné nebo skoro okrouhlé, někdy podlouhlé, často větší část zaujím ající, většinou n a okraji listu, trochu koncentricky vrstvené, tem ně hnědé, za sucha popelavě šedé, úzce a ostře hnědě lem ované. Pyknidy jsou n a horní straně skvrn, roztroušené, m alé, kulaté, hnědé, 8 0 — 1 5 0 /^ v prům ., čočkovité. Konidie elipsoidní, často s jednou příčnou pře pážkou, se 2 olejovým i skvrnam i, někdy i bez nich, 3 ,5 — 4 , 3 ( 6 ) X 6 ,9 — 8,6 ( 1 0 ,3 ) p veliké, hyalinní až velm i slabě olivově zelené. Na živých listech D atisca can n ab in a L., Praha, botanická zahrada university Karlovy, 7. X . 1964, hojně. Tento druh byl popsán z Horní Lužice v Německu a zdá se, že tento můj nález je druhý od doby Sydowovy.
P hyllosticta periplocae T assi, Bull. Labor. O rto botan. Siena 1 8 9 9 : 1 4 4 B ru n a u d ).
(non
Skvrny okrouhlé nebo méně často nepravidelné, nejvíce při okraji listu, šp i navě popelavě šedé, často se zřetelným tem ně hnědým lemem, někdy uprostřed proděravělé. Pyknidy pouze n a horní části listu, jsou p řikryty epiderm is, čočko vité, 1 5 0 — 1 7 0 /í v prům ., slabě světle hnědé až tm avě hnědé. K onidie válcovitě elipsoidní, přím é, jen m álo u některých slabě prohnuté, na obou koncích za oblené, často s naznačenou příčnou přehrádkou (jen u větších k o n id ií), 2,6 — 3 , 5 ( 5 ) X ( 6 , 9 ) 7 , 7 5 — 1 3 ,8 p. veliké, hyalinní. Na listech P erip loca gra eca L., Praha, botanická zahrada K U , 7. X . 1964. Z Francie byla dříve popsána P h y llosticta p erip lo c a e (Brunaud) Allescher 1901 : 63 (B as.: P h o m a p erip lo ca e Brunaud, Champ. nouv. obs. environs Saintes, 4. ser. p. 8 , Bordeaux 1 8 8 7 ), která podle popisu se asi vztahuje na jiný druh. (cf. Alllescher 1 9 0 1 ).
P hyllosticta pseudo-capsici Roum eguěre, R ev. m ycol. 4 : 1 5 2 , 1 8 8 1 . Skvrny okrově hnědé, za sucha bělavé, skoro okrouhlé, často laločnaté, slabě žlutavě hnědé, za sucha bělavé, skoro okrouhlé, často laločnaté, slabě žlutavě lem ované, zpravidla postavené n a okraji listu, později m izející, velikosti asi 0 , 5 — 1 cm v prům ., n a obou stranách. Pyknidy tečkovité, čočkovité, černé, nebo tem ně hnědé, uprostřed s otvorem , n a obou stranách skvrn, častěji na horní části, asi 9 0 — 1 0 0 fi v prům. Konidie 'téměř elipsoidní, některé m alé, jiné větší, přím é, zřídka slabě zahnuté, bez olejových kapek, zřídka s 1 — 2 slabě viditelným i, vzácně se 2 velkými kapkam i, 3 , 3 — 6 X 6 , 6 — 1 3 ,7 5 ,u v e lik é,'h y alin n í až velmi slabě světle olivově zelené. Na živých nebo vadnoucích listech S olan u m nigrům L. (jako plevel v záhonech), Praha, Botanická zahrada K U , 2 1 , X . 1964. Je uváděna z Francie z okolí Toulouse na S olan u m p seu d ocap sicu m L. Poděkování. Za všechnu technickou pomoc děkuji inž. K arlu Dolejšovi. L IT E R A T U R A A l l e s c h e r A. (1901 — 1 9 0 3 ): Die Pilze Deutschland, Österreichs und der Schweiz, V I, V II. Fungi imperfecti in R abenhorsťs K rypt.-F l. ed. 2, vol. 1, sect. 6 — 7. Lepzig. C e j p K. (1 9 6 5 ): The occurence of some Phyllostictas on ornamental plants. I. Preslia 37 (v tis k u ). G r o v e / W . B. (1 9 3 5 ): B ritish stem and leaf fungi. I. Cambridge. G u s e v i č S. A. (1 9 6 2 ): G riby iz roda Phyllosticta, sobranny v Krim u. Nizšie Rast. (Učenyje Zapiski leningr. Univ. no. 313, ser. biol. fase. 49) : 5 8 — 136. Adresa autora: Prof. dr. K arel Cejp, D Sc., Praha 2, Benátská 2.
222
t
O variabilitě imperfektního druhu Chrysosporium pannorum (Link) Hughes Ü ber die V ariab ilität der im perfekten A rt C hrysosporium pannorum (L in k ) Hughes O lga F ä ssa tio v ä V článku je pojednáno o variabilitě imperfektního druhu C hrysosporiu m pan n oru m (Link) Hughes, který jsem isolovala v řadě kmenů především z půdy poprvé v Čes koslovensku. Dále je prodiskutována otázka synonymíky imperfektního druhu G eo m y ces v in aceu s D al Vesco a jeho askosporového stadia P seu d og y m n oascu s vin aceu s R aillo. Im Artikel wird die V ariabilität der imperfekten Art, C hrysosporiu m pan n oru m (Link) Hughes behandelt, welche in einer Reihe von Stämmen, hauptsächlich aus dem Boden, zum erstenmal in der Tschechoslowakei isoliert wurde. Ferner wird über die Synonymik der imperfekten Art G eom y ces vin aceu s D al Vesco und ihres perfekten Stadiums P seu d og y m n oa scu s vin aceu s R aillo diskutiert.
V roce 1 9 6 1 — 1 9 6 3 jsem izolovala z půdy v Českém K ra su a na M oravě ve Ždánském lese a na Pouzdřanské stepi řadu kmenů druhu C hrysosporium p a n n o ru m (L in k ) Hughes. Později, v roce 1 9 6 5 , jsem určovala dva další kmeny tohoto druhu, z nichž první byl isolován ze stěny bytu v novostavbě a druhý z povrchu lidské kůže. Z počátku jsem půdní kmeny, které jevily značnou m akrom orfologickou variabilitu, zařazovala do rodu G eom yces T raaen jako G. vulgaris T iaaen a G. su lp h u reu s T raaen . M im o původní T raaen ů v popis tohoto rodu, uvedený v roce 1 9 1 4 se čtyřm i novým i druhy vyiosolovaným i z půdy a další nálezy R obakovy ( 1 9 3 2 ) z poraženého dřeva, nenalezla jsem v literatu ře o půd ních houbách žádnou přesnější zmínku o druzích tohoto rodu. G i 1 m a n ( 1 9 5 7 ) ve své „M an ual of soil fu n g i“ uvedl G eom yces vulgaris T r a a e n mezi druhy, o nichž neměl přesných dat. Teprve C arm ichael ( 1 9 6 2 ) ve své m onografii rodu C h ry sosporiu m C orda uvádí druhy rodu G eom yces T raaen jako synonym a druhu C h rysospo riu m p a n n o ru m (L in k ) Hughes. D ru h y rodu C hry so sp o riu m vytvářejí hyalinní nebo světle zbarvené aleuriospory n a konidioforech nepravidelně větvených. P ostran n í větve konidioforu jsou um ístěny střídavě, vstřícně i v přeslenech, avšak nikdy se nediferencují jako fialidy. K onidie se vytvářejí jednotlivě nebo v krátkých řetězcích na konci větévek i interkalárně. V řeckatá stadia 'těchto typů patří do čeledi G ym noascaceae. U C h ry sosp oriu m pan n oru m , (Link) Hughes uvádí Carmichael (1962) tato synonyma: S p orotrich u m p an n oru m Link; C o reth rop sis h om in is V u ill.; G eom y ces vu lgaris Traaen; G e o m yces au ratu s Traaen; G e om y ces su lp h u reu s Traaen; G eom y ces cretaceu s Traaen; Sporotrichu m carn is Brooks and Hansford; A leu rism a carn is (Brooks and H ansf.) Bisby; A leu rism a lugd u n en se V u ill., A leu rism a g u ilh erm on d i G rigorakis; G le n o s p o r e lla . a lb ica n s (Nieuwenh.) Nannizi,. C a r m i c h a e l (1962) popisuje vzhled tohoto druhu v kultuře jako svazčitý, vločkovitý, zrnitý až práškovitý. P rofil hladký, vyklenutý nebo kopečkovitý, často s radiálním i rýhami. Zbarvení porostu variruje od bílé k žluté, šedé, hnědé,, olivové, růžové až fialové. Tentýž kmen může se v uvedených mezích měnit i po přeočkování v dalších subkulturách. Spodní strana je žlutá nebo hnědá a pigment někdy difunduje do agaru. Větvení konidioforu je vždy v ostrých úhlech. Aleuriospory se vytvářejí na konci větvených konidioforů i přímo z hlavního vlákna nebo dokonce interkalármě. Oddělují se jednotlivě i v krátkých řetězcích a m ají hruško vitý, hlavicovitý nebo tupě oválný tvar a hladkou nebo bradavčitou membránu. Velikost jejich je 2 — 4 X 2 — 5 ¿i nejčastěji 2 X 3 jx. T r a a e n (1 9 1 4 ) rozlišil své druhy rodu G eom y ces hlavně na základě makroskopických znaků a R o b a k (1 9 3 2 ) upozornil první na jejich značnou variabilitu. U kmenů, které jsem
223 >. í
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19
isolovala z půdy a později z omítky a povrchu lidské morfologických typů, které dále stručně popisuji.
(4) 19,65
kůže j§em pozorovala několik
makro-
T yp 1. vytvářel z počátku bílý vlnitý porost, později šedohnědý,m ísty růžově hnědý. Spodní strana byla hnědočervená. V dalších subkulturách se ten to kmen rozštěpil na další dva. P rv n í (ty p 2 ., obr. 1 ) zůstal bílý nebo žlutobílý, zprvu vlnitý, později práškovitý. D ruh ý (ty p 3 ., obr. 2 ) měl typicky svazčitou struk-
K a t ”,
" f
" V
/ C h ry sosp oriu m pan n oru m
(Link) Hughes, konidiofory a konidie. O. Fassatiová del.
turu, zprvu bíle zbarvený, později hnědý až hnědočervený. Spodní stran a rovněž hnědočervená. T yp 4. vytvářel m ycelium nejprve bílé, práškovitě křídovité, po zději šednul (obr. 3 ) . T yp 5. vytvářel žloutkově zbarvený porost, zprvu vlnitý, později práškovitý. V Č echách jsem získala km eny typu 1., 2. a 3 ., n a M oravě kmeny typu 1., 4. a 5. Z om ítky bytu v novostavbě a z povrchu lidské kůže kmeny typu 4. U všech kmenů se po delší kultivaci projevovala 1 tendence k tvo ření svazčitých forem. V prvých dnech n a sladinovém a g a ru začín aly všechny kmeny jako drobné bílé kopečkovité kolonie jem ně svazčitého vzhledu. K o n i diofory se vstřícn ým nebo přeslenitým větvením dosahovaly výšky 3 0 — 7 0 ¡x. Šířka konidioforu prům ěrně 2 (u , p ostranní větve o něco užší a vždy tupě za končené. K onidie tém ěř vždy hyalinní, jen u žlutého kmene světle žlutě zbarvené. V prim okulturách častěji jemně bradavčité, v dalších subkulturách většinou hladké, prům ěrné velikosti 2 ¡ X 3 p (obr. 4 ) . D e l i t s c h ( 1 9 4 3 ) uvádí dva km eny C ladobotryum sp. s kresbou i m ikrofotografií a ty to km eny se nápadně podobají druhu C hry so sp o riu m p a n n o ru m . D elitsch zřejmě neznal T r a a e n ů v rod G eom yces. D a l V e s c o ( 1 9 5 7 ) popsala nový druh G eo m y ces v in a ceu s D al Vesco. T ato autorka uvádí u svých kmenů červené zbarvení porostu v kultuře a popisuje dvě form y: vlnitou a svazčitou, přičem ž jedna přechází do druhé. Konidie (aleu riosp o ry ) i konidiofory jsou však shodné jako u C hry so sp o riu m p a n n o ru m (L in k ) Hughes. Zbarvení porostu nebylo dostatečně odlišujícím druhovým zn a kem ani v dřívějším pojetí rodu G eo m y ces T raaen . C h ry so sp o riu m p a n n o ru m projevuje značnou variabilitu jak v konsistenci, tak i v barvě porostu. N u tn o tedy 224
F A SS A T IO V Á : V A R IA B IL IT A C H R Y S O S P O R IU M
PAN N O RU M
nahlížet na G eom yces vin a ceu s D al V esco jako n a další synonym um od C h ry so sporium p a n n o ru m , které C a r m i c h a e l zatím neuvedl. Z ajím avé je, že D a l V e s c o isolovala současně i vřeckaté stadium této houby, které u rčila jako P seudogym n oascus v in aceus R aillo. K onidiální stadium se jí podařilo vypěstovat jak z konidiového stadia, tak i z askospor. Z toho důvodu by bylo vhodné do plnit C a r m i c h a e l o v u studii v případě C h ry so sp o riu m p a n n o ru m (L iu k ) H ughes popisem vřeckatého stadia. P seud ogym no ascu s v inaceus R a illo (podle D al Vesco, 1 9 5 7 ) vytváří v kultuře na m rkvovém ag aru kleisto'theeia kulovitá o velikosti 1 0 0 — 3 0 0 ¡x. Jsou obalena jednovrstevnou peridií z přehrádkovaných hyf s hladkým povrchem , sytě žlutooranžové barvy, tvořících nepravidelně síťovitý obal. B uňky obalných vláken m ají v prům ěru 1 ,6 — 2 ,2 ¡x a svírají vzájem ně tří až pětiboká oka o velikosti 6 — 2 5 /x. Asky jsou četné, kulovité, bezbarvé 5 — 6 ,5 ¡x. A skospory hyalinní, oválné, na koncích ostře zakončené, prům ěrné velikosti 2 ,2 X 3 ,5 p.. C h rysosp orium p a n n o ru m n epatří k výhradně keratinofilním houbám , o čemž svědčí nálezy na kořenech rostlin, na sušených houbách (podle C arm ich aela, 1 9 6 2 ) a na omítce. N ález typicky kera'tinofilniho druhu C hry so sp o riu m keratinophilum (F r e y ) C arm ich ael z půdy v Československu uvádějí O t č e n á š e k a Dvořák (1 9 6 4 ). L IT E R A T U R A C a r m i c h a e l J . W . (1 9 6 2 ): Chrysosporium and some other aleuriosporic Hyphomycetes Canad. Jour. Bot. 4 0 : 1 1 3 7 - 1 1 7 3 . 8 Tab. D a l V e s c o G. (1 9 5 7 ): Geomyces vinaceus n. sp., forma conidica di Pseudogymnoascus vinaceus R aillo. Allionia 3 : 1 — 15. D e l i t s c h H. (1 9 4 3 ): Systematik der Schimmelpilze. In Lembke A.: Ergebnisse der teoretischen und angewandten Mikrobiologie. Bd. I. 175 pp. 58 Tab., Neudamm. H u g h e s S. J . (1 9 5 8 ): Revisiones Hyphomycetum aliquot cum appendice de nominibus rejiciendis. Canad. Jour. Bot. 36 : 727 — 836. G i l m a n J . C. (1 9 5 7 ): A m anual of soil fungi. Iowa State Coll. Press. 455 pp. O t č e n á š e k M. , D v o ř á k J . (1 9 6 4 ): The isolation of Chrysosporium keratinophilum (Frey ) Carmichael 1962 and sim ilar fungi from Czechoslovakian soil. Mycopathologia et Mycologia applicata 2 3 : 1 2 1 — 124. R o b a k A. (1 9 3 2 ): Investigation regarding fungi on Norvegian ground wood pulp and fungal infection of wood pulp m ills. Nyt. Mag. Naturvidensk. 71 : 187 — 230. T r a a e n A. E. (1 9 1 4 ): Untersuchungen über die Bodenpilze aus Norwegen. Nyt. Mag. Naturvidensk. 5 2 : 2 0 — 121. Tab. 1. Z U S A M M E N F A S SU N G In der Tschechoslowakei wurden zum erstenmal einige Stämme der imperfekten Art C h ry so sp oriu m p an n oru m (Link) Hughes isoliert. Die Isolate stammen einerseits aus Böden im Böh mischen K arst und in Südmähren, ein Stamm aus dem Wandbewurf einer W ohnung und einer von der Oberfläche von Menschenhaut. Bei diesen Stämmen wurden fünf makromorphologische Typen festgestellt, welche nach dem Charakter der Kolonien auf Bierwürzeagar kurz beschrieben werden: 1. weissgraue, pulverige Kolonien; gelbweisse, wollige; weissgraue bis rötlichbraune, wollige; dottergelbe, pulverige; koremienförmige, grauweiss bis rotbraun gefärbte. Die Unterseite ist gelb, braun bis rotbraun. Der mikroskopische C harakter aller Stämme war übereinstimmend. Es wurde festgestellt, dass die Aleuriosporen in den Primärkulturen fein warzig, in weiteren Subkulturen glatt sind. Auf Grund der Konsistenz und F arb e der Kolonien, die sehr variieren, muss man G eom y ces v in aceu s D al Vesco als ein weiteres Synonym zur Art C hrysosporiu m p an norum, (Link) Hughes einreihen, weil der Konidienträger und die Konidien mit dieser Art gänzlich übereinstimmen. Das perfekte Stadium P seu d og y m n oascu s vin aceu s R a i 1 1 &, welches für die Art G eo m y c es vin aceu s festgestellt wurde, kann man als Hauptfruchtform der Art C h ry sosp oriu m p an n oru m (Link) Hughes betrachten.
225
Nové keratinofilní houby v ČSSR Neue keratinophile Pilze in der Č S S R Jiří K u n ert Autor izoloval z půdy v okolí Olomouce tři druhy keratinofilních hub nových pro Č S S R : A rthroderm a cu rreyi Berkeley 1860, A. m u ltifid u m Dawson 1963 (G ym n oa s c a c ea e ) a C hrysosporiu m asp eratu m Carmichael 1962 (F u n g i im p erfecti, M on iliac e a e ) . U posledního druhu jde zřejmě o první publikovaný nález v Evropě. A. m u lti fid u m byla na rozdíl do typových izolátů nalezena v povrchové půdě bez souvislosti s králičím i norami. Der Autor isolierte aus dem Boden in der Gegend von Olomouc drei Arten von keratinophilen Pilzen, die fůr die Č S S R neu sind: A rthroderm a cu rreyi Berkeley 1860, A. m u ltifid u m Dawson 1963 (G y m n o a sca cea e) und C h ry sosp oriu m asp eratu m Carmichael 1962 (F u n g i im p erfecti, M o n ilia c e a e ) . B ei der letzten Art handelt es sich wahrschein lich um den ersten publizierten Fund in Europa. A. m u ltifid u m wurde zum Unterschied zum Typus im Oberflachenboden ohne Zusammenhang mít Kaninchenbauten gefunden.
N ižší houby vyznačují se všeobecně velkou m etabolickou aktivitou, s níž roz kládají i těžko přístupné substráty. Z vláště pozoruhodné jsou v tom to směru houby keratinofágní, lišící se od ostatních keratinofilních hub tím, že v půdě nejen porůstají, ale i enzym aticky rozkládají jednu z nejodolnějších organických látek — keratin kůže, srsti, peří, rohů atd. K eratin ofágie je zvi. vyvinuta u m nohých zástupců čeledi G ym noascaceae. D o této čeledi p atří také znám í kožní p araziti zvířat a člověka — d e r m a t o f y t y . Pom ocí Vanbreuseghem ovy ( 1 9 5 2 ) m etody „vlasové n á v n a d y “ v půdě byla prokázána nejen přítom nost některých derm atofytů v půdě v saprofytické fázi, ale objevena i dosud neznám á perfektní stádia těchto hub. Plodničky (kleistotec ia ) derm atofytů náležejí do rodů A rth ro d erm a B erkeley a N a n n izzia Stockdale, do nichž zároveň p atří i další, saprofytické půdní druhy. T ak byla dokázána správnost zařazení derm atofytů do čeledi G ym noascaceae a potvrzena i dom něnka o jejich vývoji z příbuzných půdních keratinofágních saprofytů. Přehled poznatků o sexuálním vývoji derm atofytů je v p ráci H ejtm ánkově ( 1 9 6 5 ) . T aké v půdě naší vlasti byly prokázány derm atofyty — K era tin o m y ces ajelloi Vanbreuseghem , M icro sp o ru m g y p seu m G u iart et G rigoraki (H ejtm án ek 1 9 5 7 ) , M . cookei Ájello (H ejtm ánek 1 9 6 2 ) a T rich o p h y to n terrestre D urie et F re y (H ejtm ánek 1 9 6 3 ) . M enší pozornost byla zatím věnována saprofytickým d ru hům, z nichž bylo v poslední době izolováno C h ry so sp o riu m keratinophilum (F r e y ) C arm ichael (O tčen ášek et D vořák 1 9 6 4 ) . V této práci popisuji tří další keratinofágní m atofytům . Jde zřejmě o první publikované padě i v Evropě vůbec. Popis má posloužit se při stanovení derm atofytů v půdě s těm ito tíže s jejich odlišením resp. určením . Popis
perfektních
a
půdní druhy, blízce příbuzné dernálezy v Č S S R a v jednom pří také lékařským m ykologům , kteří druhy setkávají a n arážejí na po
konidiových
stádií.
V šechny popisované druhy byly izolovány metodou vlasové n ávn ad y z půdy louky v blízkosti O lom ouce (K u n e rt 1 9 6 5 ) . Popis je založen na několika de sítkách nálezů u A rth ro d erm a m u ltifid u m , třech nálezech A . cu rrey i a jediném izolátu C hrysosporium asperatum . P řípadné odchylky od typu jsou uvedeny v diskusi. 226
K U N E R T : NOVÉ K E R A T I N O F I L N Í H O U B Y V Č S S R
A rthroderm a cu rreyi Berkeley 1 8 6 0 . H ouba tvoří n a vlasové návnadě bílé, vatovité až prachovité m ycelium , v němž se záhy objevují základy plodniček jako bělavé uzlíky. Zralá kleistotecia jsou pravidelně kulovitá, průměru 0 ,4 —0 ,9 mm, barvy okrové až nahnědlé (obr. 1, 2 ) . Peridie o tlouštce 100 — 160 / i je tvořena spletí hyalinních, neanastomozujicích, septovaných hyf větvených moncpodiálně i dichotomicky. Typická buňka peridiové hyfy je tlustoblanná a má ěinkovitý tvar (2 — 4 X 5 — 8 u. obr. 3 ) . Velká část peridiových hyf (zvi. u mladých plodnic) je spirálovitě stočena, některé další m ají tvar „hřebenových“ přívěsků (obr. 3 ) . Dalším i přívěsky plodničky jsou spirály o 3 — 6 volných závitech, tvořené tenkou hladkou (2 fí) hyfou, vybíhající terminálně či laterálně z hyfy peridiové. Thecium obsahuje ve zralosti velké množství vřecek bez zvi. uspořádání. Vřecka jsou kulovitá až váčkovitá (průměru 4,9 —6,7 _u), s tenkou rozpadavou blanou a osmi sporami (obr. 1 0 ). Askospóry m ají tvar čočkovitý a rozměry 1,7 — 2,2 X 2,5 — 3 j i . Jsou hyalinní, v nahromadění žluté, s hlad kou blanou bez patrné struktury (obr. 1 0 ). Houba je homothalická a tvoří kleistotecia hojně na půdě s vlasy. Nedozrávající plodničky se diferencují i na agarových médiích. Konidiové stádium tvoří na Sabouraudově glukózovém agaru kolonie pomalu rostoucí (1 ,4 mm/den), zpočátku bílé, vysoce vatovitě chmýřité, později nažloutlé, prachovitého vzhledu, často se soustřednými kruhy (obr. 7 ) . V myceliu se vytváří velké množství kleistotecif, která však vesměs nedozrávají. Spodina kolonie je slabě nahnědlá. V mikrokultuře lze nalézt rovné,. tenké (1 — 2 ¿u),, málo větvené hyfy, raketové hyfy a četné malé kyjovité aleuriospóry (mikrokonidie; 2 — 3 X 4 - 5 u ) , vytvářené po stranách hyf. V las je in vitro rozkládán pomalu, místo pravých perforačních kanálků se tvoří nepravidelné dutiny, četné zejména v medulle.
A rthroderm a m ultifidum D aw son 1 9 6 3 . N a vlasové návnadě tvoří bílý, řídký, později slabě zrnitý povlak. V egetativní spóry jsou často nahloučeny v chom áčcích (p rů m ěru 0 ,5 — 3 m m ) žluté až n ahnědlé barvy. Zralá kleistotecia jsou laločnaté kulovitá (obr. 4, 5 ) , průměru 0 ,3 —0 ,8 mm, nažloutlá až jasně žlutá. Peridie, o tlouštce 80 — 140 a je tvořena hyaliním i, neanastomozujícími, septovanými hyfam i. Tyto hyfy jsou větveny monopodiálně (zvi. na bázi) i dichotomicky (zvi. kon cové čá sti), přičemž vedlejší větévky se obloukovitě zkrucují zpět k plodničce (obr. 6 ) . Buňky peridiových hyf (o rozměrech 3 — 6 X 6 — 10 ¡j.) m ají nejprve tvar činky, pak dvojitého disku a ve zralosti nese: každý rozšířený konec 4 — 5 nápadných výrůstků o délce až 2 —3 fj (obr. 6 ). Blána buněk je tlustá a slabě bradavičnatá. Přívěsky peridie jsou četné tenkostěnné hladké, občas větvené spirály s 2 až 8 závity (obr. 5 ) . Částo lze v peridii nalézt asexuální spóry. Vřecka jsou váčkovitá, průměru 4,1 až' 6,6 fi, s pomíjivou blanou a osmi sporami. Askospóry v nahromadění žlutavé, elipsoidní až čočkovité (průměrně 2 X 1,5 u velké), s blanou hladkou, bez struktury. Houba je heterothalická. Na umělých médiích se plodničky nevytvářejí. Konidiové stádium tvoří na Sabouraudově glukózovém agaru rychle rostoucí (průměrně 4,2 mm/den) kolonie s menším množstvím povrchového mycelia. Okraj kolonie je submerzní nebo řídce vláknitý, střed zrnitý, žpočátku nažloutlý, později sírově či až nazelenale žlutý (obr. 8 ). Myceliem prosvítá difúzní žlutá až žlutohnědá pigmentace substrátu. V mikrokultuře lze nalézt přehrádkované hyfy proměnlivé tloušťky (0,8 — 3,2 ( i ) . Aleurio spóry jsou poměrně velké (6,7 — 1 2 X 8 , 6 — 18,2 (ju ), vejčité, řidčeji hruškovité až kyjovité, s typickou useknutou bází. Jsou hyalinňí a m ají tlustou hladkou nebo slabě strukturovanou blánu (obr. 1 1 ). Spóry vznikají na dlouhých silných konidioforech (převyšujících 2 — 6 X délku spóry), a to, term inálně po jedné či po, dvou. V las je in vitro rozkládán středně rychle. Prav? perforační kanálky nevznikají (podobně jako u A. cu rrey i).
C hrysosporium asperatum C arm ichael 1 9 6 2 T ato houba vytváří na vlasech bělavý povlak s chom áčky spor, zcela podobný povlaku konidiového stádia A . m ultifidum . Perfektní stádium není známo. Makrokolonie na Sabouraudově agaru rostou pomalu (2,1 mm/den) a jsou zprvu bílé, kopečkovité, později je diferencován bílý radiálně chmýřitý okraj (3 — 4 m m ), přechodná zóna barvy khaki a jemně zrnitý střed barvy bílé kávy (obr. 9 ) . Spodina kolonie je bezbarvá.
227
Č E S K A M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
V mikrokultuře nacházíme septované, větvené hyfy variabilního průměru ( 0 ,5 —3,5 f i ) . Spóry vznikají na kratších, nepravidelně ztlustlých a větvených hyfách. V lastní konidiofory jsou obvykle nevětvené, krátké (nejvýše dvojnásobek délky spóry, často ampulovitě rozšířené (obr. 1 2 ). Velké aleuriospóry vznikají terminálně, zřídka i interkalárně; m ají nejčastěji kapko vitý až kyjovitý tvar (rozměrů 8,1 — 10,8 X ‘ 10,7 — 16,2 ¡x a jejich blána je poseta nápadnými osténky o délce až 2 ¿u (obr, 1 2 ). Vlas je in vitro rozkládán pomalu, perforační kanálky se neobjevují. D i s k u s e
A. currey i byla popsána již velm i dávno ( 1 8 6 0 ) a více než sto let byla jedi ným znám ým druhem svého rodu. B y la íéž p ovažována za houbu vzácnou a zřejmě též zam ěňována s C ten o m y ces serratus Eid am (K u e h n 1 9 6 0 ) . Novější výzkum y, prováděné metodou vlasové n ávn ad y však ukázaly, že jde o druh dosti hojný jak v půdě, tak i v peří živých ptáků (P u g h 1 9 6 4 ) . K leistotecia a izoláty z Č S S R odpovídají plně popisům jiných au torů (D a w son et Gentles 1 9 6 1 ) . Plodničky, vytvářející se u této hom othalické houby velmi snadno, lze určit podle spirální povahy peridiových hyf. K onidiové stádium je však m álo charakteristické a k spolehlivém u určení nedostačuje. A . m ultifidum je druhem popsaným nedávno (D aw son 1 9 6 3 ) podle izolátů ze Skotska, kde byla nalezena v půdě z obydlených králičích nor. N aše izoláty po cházejí však z povrchové půdy louky bez nor hlodavců a v utváření kleistotecií jsou určité odchyky (ty p o v ý popis uvádí větší počet výrůstků peridiových buněk a jejich větvení do tv aru T či Y ) . A utorka druhu považuje určení n ašich izo látů za s p r á v n é * ); zdá se tedy, že středoevropské km eny A . m u ltifid u m se od typu poněkud liší. U rčení perfektního stádia není obtížné, jsou-li kleistotecia zralá. Konidiové ( „chrysosporiové“ ) stádium může být snadno zam ěněno s C h ry so sp o riu m k e ra tinophilum (F r e y ) C arm ichael, které však m á spóry spíše menší, vždy hladké, spodinu kolonie obvykle krémovou až hnědou (n e ž lu to u ), n a vlasu vytváří perforační kanálky a není u něj znám o perfektní stádium (C arm ich ael 1 9 6 4 ) . C h rysosporium asperatum náleží mezi D eu terom ycetes. U vážím e-li však, že konidiová stádia většiny druhů rodu A rth ro d erm a náleží též do pom ocného rodu C hry sosporiu m (C o rd a ) C arm ich ael, je blízká příbuznost s d erm atofyty zřejmá. A utor druhu považuje náš izolát za první kmen znám ý z E v r o p y * ). Od izolátů z U S A a K an ad y se podstatně neliší. V okolí O lom ouce byl nalezen v jediném z 2 4 0 0 vyšetřovaných vzorků; jde tedy zřejmě o druh vzácnější. P ři určeni je možno jej zam ěnit s blízkými keratinofily s ostnitým i aleuriem i — chrysosporiovým stádiem C ten o m y ces serratus E id am (lišícím se zejm éna rych lým růstem a okrovou barvou m akrokolonie n a Sabouraudově a g a ru ) nebo' A . tu h ercu la tu m K uehn (m á rovněž rych lý rů st a okrové zbarvení kolonií, konidiofory nejsou am p u lovité). K líč k určení druhů rodu C h rysosporium publikoval C arm ich ael (1 9 6 2 ). Popsané nálezy rozšiřují soubor derm atofytům blízkých keratinofágních druhů znám ých z půdy Č S S R a snad i soubor druhů potenciálně patogenních. L IT E R A T U R A B e r k e l e y M. J. (1 8 6 0 ): In: Outlines of B ritish Fungology. Lowell Reewe, London. Cit. podle Dawson et Gentles 1961. * ) Za laskavé prohlédnutí některých izolátů z Československa a mnohé cenné rady jsem vděčen dr. J. W . Carmichaelovi (University of Alberta, Edmonton, K anada) a rovněž dr. C. O. Dawson-ové (U niversity of Glasgow, Glasgow, Vel. B ritá n ie ).
228
K U N E R T : NOVÉ K E R A T IN O F IL N I H O U B Y V C S S R
C a r m i c h a e l J . W . (1 9 6 2 ): Chrysosporium and some other aleuriosporic hyphomycetes. Canad. J. Bot. 4 0 : 1 1 3 7 - 1 1 7 4 . C a r m i c h a e l J. W . (1 9 6 4 ): osobní sdělení. D a w s o n C. O. (1 9 6 3 ): Two new species of Arthroderma isolated from soil from rabbit burrows. Sabouraudia 2 : 1 8 5 — 191. D a w s o n C. O. et G e n t l e s J . C. (1 9 6 1 ): The perfect states of Keratinomyces ajelloi Vanbreuseghem, Trichophyton terrestre Durie et Frey and Microsporum nanum Fuentes. Sabouraudia 1 : 49 — 57. H e j t m á n e k M. (1 9 5 7 ): Saprofytická stádia dermatofytů v přírodě. Biológia 1 2 : 9 2 8 — 938. H e j t m á n e k M. (1 9 6 2 ): První izolace Microsporum cookei A jello 1959 na území Č S S R . Čs. Epidem. 1 1 : 1 2 7 - 1 3 0 . H e j t m á n e k M. (1 9 6 3 ): Trichophyton terrestre Durie et Frey — izolace konidiového a perfektního stádia. Čes. Mykol. 17 : 195 — 199. H e j t m á n e k M. (1 9 6 5 ): Biologischer Zyklus der Dermatophyten. Acta Univ. Pal. Olomouc., v tisku. K u e h n H. H. (1 9 6 0 ): Observation on Gymnoascaceae V I I I . A new species of Arthroderma. Mycopathol. et Mycol. Appl. 1 3 : 190 — 196. K u n e r t J. (1 9 6 5 ): Plošné rozmístění dermatofytů na přirozeném stanovišti. Čs. Epidem., v tisku. O t č e n á š e k M. et D v o ř á k J. (1 9 6 4 ): The isolation of Chrysosporium keratinophilum (Frey ) Carmichael 1962 and sim ilar Fungi from Czechoslovakian soil. Mycopathol. et Mycol. Appl. 2 3 : 1 2 1 - 1 2 4 . P u g h G. J. F. (1 9 6 4 ): Dispersal of Arthroderma curreyi by birds and its role in the soil. Sabouraudia 3 : 275 — 278. Adresa autora: Jiř í Kunert, Katedra biologie L FP U , Hněvotínská 3, Olomouc.
Tab. X I I I . 1 . - 3 . A rth rod erm a cu rreyi: 1. K leistotecia na půdě s vlasy, přirozená velikost asi 0,5 mm. 2. Kleistotecium, barveno kotonovou modří, 100 X . 3. Spirální a hřebenové peridiové hyfy. Fázový kontrast, 4 00 X. 4 . - 6 . A. m u ltifid u m : 4. K leistotecia na vlasu, 50 X. 5. Kleistotecium, barveno kotonovou modří, 100 X . 6 . Peridiové hyfy. Fázový kontrast, 400 X Tab. X IV . 7 . - 9 . Kolonie na Sabouraudově glukózovém, agaru, 25 °C . 7. A. curreyi, 28 dní, skutečná velikost. 8 . A. m u ltifidu m , 12 dní, mírně zvětšeno. 9. C hrysosporiu m asperatu m . 15 dní, mírně zvětšeno. 10. Vřecko a askospóry A. curreyi. Fázový kontrast, 600 X. 11. Mikrokultura A. m u lti fid u m na Sabouraudově glukózovém agaru, vpravo nahoře typická spóra. 400 a 600 X . 12. Mikrokultura a typická spóra Ch. asperatu m . 400 a 600 X-
229
Pěstování a morfologická pozorování některých hub čeledi Agaricaceae in vitro Kultivierungen und
H I
m orphologische U ntersuchungen einiger Pilze der Fam ilie A garicaceae in vitro
H H
M arta S em erd žiev a Explantátovou metodou bylo izolováno z plodnic vyrostlých za přirozených podmínek 57 druhů m yceliálnich kultur druhů z čeledi A g aricaceae a hodnocena schopnost růstu z explantátu Při statických kultivacích byly dále porovnávány charakteristiky vzdušných mycelií pěstovaných za stejných podmínek. Z makroskopických znaků byla u studovaných kultur sledována rychlost růstu mycelia, výška, hustota a okraj kolonie, zbarevní mycelia a některé charakteristické zvláštnosti jednotlivých druhů. D ikaryotická mycelia byla mikroskopicky studována v mikrokomůrkách a barvených prepařátech z okrajové zóny růstu na agarových mediích. Byly zkoumány přezky, hyfy, anastomosy, přehrádky, ztlustliny a nepohlavní výtrusy. Pokusila jsem se vypracovat postup identifikace laboratorních kultur; získaná sbírka mycelií představuje základní m ateriál pro hlubší morfologické, fyziologické a biochemické studium těchto hub. M it H ilfe der Explantat-M ethode wurden aus Fruchtkörpern von Pilzen, die unter natürlichen Bedingungen herangewachsen waren, 57 Arten der Fam ilie A g aricaceae als Myzel-Kulturen isoliert. Bei stationären Kultivierungen wurden ferner die Charakteristiken der unter gleichen Bedingungen gezüchteten Luft-M yzele verglichen. W as die makroskopischen Kennzeichen betrifft, wurden bei den studierten Kulturen Wachstumsgeschwindigkeit, Höhe, Dichte und Rand der Kolonie, Verfärbung des Myzels und einige charakteristische Sondermerkmale der einzelnen Arten untersucht. Mikroskopisch wurde das dikaryotische Myzel in Mikrokammern und gefärbten Präparaten, die vom Rande der Wachtstumszone auf Agar-Medien angefertigt wurden, studiert. Untersucht wurden Schnallen, Hyphen, Anastomosen, Septen, Verdickungen und sekundäre Sporen. H Die Arbeit erweist, dass es möglich ist, eine Identifizierungsmethode für LaborKulturen auszuarbeiten und die angelegte Sammlung der Myzelien bildet das Grundmaterial für eingehende morphologische, physiologische und biochemische Studien dieser Pilze. I
H H H H H H H H H H H H H H H I H H H H I
V posledních desetiletích se věnuje zvýšená pozornost studiu hub stopkovýtrusých. Poznán í m orfologických znaků a fyziologických a biochem ických vlastností jak plodnic, tak kultur je základní podmínkou možnosti jejich využití pro člověka. M yceliální form y těchto hub jsou středem zájm u v několika světových laboratořích, ve kterých se konají úspěšné pokusy o jejich prům yslové využití. I N aše práce je příspěvkem k poznání m yceliálnich kultur lupenatých hub čeledi A garicaceae, ve které jsou zastoupeny typy lignikolní, terrestrické i m ykorrhizní. I
I I I I I
Otázkou získávání kultur rouškatých hub se zabýval Oddoux (1 9 5 3 ). M orfologii mycelií pěstovaných v laboratoři studovali Modess (1 9 4 1 ) u některých mykorrhizních druhů, Pantidouová (1 9 6 1 ) u hřibovitých a především Noblesová (1948, 1 9 5 8 ), která pro 126 dřevních druhů hub vypracovala klíč k určování mycelií. Biologií dřevokazných hub u nás se zabývá Rypáček (1 9 5 7 ). I
■ I I I
K rom ě dřevních hub, k nimž p atří hlavně choroše, které rostou poměrně snadno, nebyla dosud z hlediska izolací a kultivací zp racován a větší ucelená skupina stopkovýtrusých hub. Cílem n aší práce bylo zjistit, které u nás běžně rostoucí druhy čeledi A garicaceae lze očkováním přenést z přirozených podmínek do laboratoře, jak m ycelium in vitro roste a jaké m á charakteristické znaky m akroskopické a mikroskopické.
I I I I I I
230
I
I I
S E M E R D Ž IE V A : A G A R IC A C EA E IN V IT R O
Materiál
a
metody
Většina studovaných kultur byla získána explantátovou metodou z čerstvých plodnic z pří rody, sbíraných v letech 1962 a 1963. Určení plodnic bylo revidováno členy Československé vědecké společnosti pro mykologii. Bylo odočkováno celkem 183 plodnic, kultivačně sledováno 57 druhů čeledi A g aricaceae. U většiny druhů byly studovány nejméně dvě kultury z plodnic různého původu. Pro porovnání byla výměnou získána m ycelia ze sbírek z Ottawy, Baarnu, Hann. Múndenu, W eim aru a B rna. Několik kultur pochází z mycelia na dřevě. U některých druhů, které fruktifikovaly ve sterilních podmínkách v laboratoři, byly založeny kultury z basidiospor. Názvosloví všech zkoumaných rodů a druhů bylo upraveno podle Singera (1 9 6 2 ). Izoláty byly zakládány pomocí explantátů z klobouku, třeně a rozhraní mezi kloboukem a třeném. Osvědčilo se vsadit explantát při očkování přímo do agaru, aby došlo k těsnému kontaktu s mediem, což doporučuje též Pantidouová (19 6 1 ) Z každé plodnice bylo založeno 5 — 6 izolátů na dvou typech agarových půd ve zkumavkách a u kultur, které se ujaly, byla hodnocena schopnost růstu. Pokud mycelium vyrostlé z různých explantátů nejevilo makrosko pické rozdíly, byl dále pasážován izolát z klobouku. V některých případech se z plodnice ujal pouze explantáí z třeně nebo rozhraní mezi klouboukem a třeném. Pro izoláty z různých plodnic ;e používáno laboratorního termínu „kmen“. V kartotéce sbírky kultur je u každého kmene zachyceno, z jaké části plodnice kultura pochází, kdy a z jaké lokality byla izolována a kolikrát a na jakých mediích byla přeočkována. Kultury byly pasážovány na různých půdách nejprve po měsíci a po zjištění optimálních medií a mikroskopické kontrole po třech měsících. M ycelia byla kultivována převážně staticky, a to ve zkumavkách, v Petriho miskách, nebo v Erlenmeyerových baňkách, v thermostatu ve tmě při 23 °C , částečně v laboratoři. Pokusy byly prováděny ve dvou paralelách a hodnoceny po jednom, dvou a čtyřech týdnech kultivace. B yly porovnávány charakteristiky vzdušných mycelií pěstovaných na optimálních mediích za stejných podmínek a hodnoceny makroskopické a mikroskopické znaky kultur. Byly studovány rychlost růstu mycelia, výška, hustota a okraj kolonie, zb arv en í. a jiné znaky mycelia zkou maných druhů. Pro mikroskopická pozorování byly použity jednak mikrokultury, jednak preparáty. Mikrokuitury byly zakládány v komůrkách metodou podle Grigorova (1 9 5 5 ) upravenou pro kultury hub stopkovýtrusých. Metoda je výhodná proto, že umožňuje sledovat vývoj kultury. Komůrka se skládá ze dvou krycích sklíček slepených ve vzdálenosti 1 mm lepidlem z kalafuny, včelího vosku a parafinu. Pasteurovou pipetou se ze strany do je jí dolní části sterilně vpraví rozehřátá agarová půda, na kterou se po jejím ztuhnutí drátkem naočkuje mycelium. M iniaturní Pasteurova pipeta umožňuje vzdušnění a celá komůrka se kultivuje ve vlhké komoře. Preparáty byly připravovány z okrajové růstové zóny mycelií na šikmých agarech starých 2 —4 týdny. Byly barveny bavlnovou modří (0,05 g bavlnové modři ve 30 g kyseliny m léčné). Všechna mikro skopická pozorování byla kreslena a většina doplněna mikrosnímky. Bylo studováno dikaryotické mycelium z okrajové zóny růstu. U jednotlivých druhů byly sledovány: přezky — přítomnost, četnost a umístění na hyfách, hyfy — síla, výběžky a větvení, anastomosy — četnost a vzdá lenost od přezek, přehrádky — umístění v hyfách a přezkách, ztlustliny — term inální a interkalární a nepohlavní výtrusy — přítomnost chlamydospor, oidií a konidií. Některá mycelia byla pěstována též v submersních podmínkách při 28 °C na reciproké třepačce a mikroskopicky porovnávána se statickými kulturami.
Výsledky H lavní charakteristiky vzdušných m ycelií studovaných druhů jsou zaznam e n án y v tabulce. V letech 1 9 6 2 a 1 9 6 3 bylo nashrom ážděno z přírodních podmínek celkem 1 8 3 plodnic a založeno 9 5 0 kultur, tj. z každé plodnice prům ěrně 5 — 6 izolátů. B ylo zachyceno 4 2 rodů zahrnujících 1 0 3 druhů. U jaly se exp lan táty z 81 plod nic, tj. 4 4 % . Několik kmenů během dalšího pasážování přestalo rů sti (A m a nita citrina, A . m uscaria, A . phalloides, A . r u b e s c e n s ). 1 7 kmenů bylo získáno z jiných sbírek jako porovnávací m ateriál ( A . m uscaria, A . ru b escen s, C o p rin u s ep h em eru s, F la m m u lin a velutipes, M arasm ius oreades, M . scorodonius, N aem atoloma capnoides, N . fa scicu la re, N . sublateritium — 2 kmeny, P a nellus styp-. ticus, S chizoph yllum co m m u n e — 4 kmeny, T richolom a a lb o b ru n n eu m , T . sapo-■ n a c e u m ) T ři kmeny pocházejí z m ycelia n a dřevě z přírody (P leu ro tu s oslrea231
A
Č e s k á m y k o l o g i e 19 (4) 19 55
lu s) a tři z basidiospor (F la m m u lin a velutipes, P leu ro tu s ostreatus, O u d em a n siella m u cid a ). V kultivacích bylo sledováno 1 1 0 kmenů, představujících 5 7 dru hů z 2 7 rodů čeledi A garicaceae. Z testovaných medií byl pro většinu druhů optim ální 8 ° sladinový agar upravený n a pH 5 ,5 . K m en y rodů A m a n ita a T r icholom a byly pasážovány n a M odess-agaru ( 1 9 4 1 ) . I z o l a c e . Přenos hub
n
F la m m u lin a velu tipes (Curt. ex F r.) Sing., trs plodnic na kukuřičné slámě po 8 týdnech kulti vace. — Fruchtkörper auf M aisstroh nach 8 Wochen Kultivierung. Photo P. W anner
1jdBj£f2afcrPBImm
A rm illaria m elle a (Vahl. ex F r.) Kummer, rhizomorfy v 8 ° slad. půdě po 20 dnech kultivace. — Rhizomorphen in 8 ° Biermeische-Medium nach 20 Tagen Kultivierung. Photo J. Kubec
z přirozeného prostředí do kultivačních podmínek v laboratoři je spojen s čet ným i potížemi, neboť mnohé druhy špatně a pom alu rostou a některé se dodnes nepodařilo pěstovat. Z da se z exp lan tátů rozroste m ycelium , je ovlivněno nejen druhem houby, nýbrž také kvalitou plodnice, tj. jejím stářím , stavem , m ístem plodnice, ze kterého byl založen exp lan tát, i roční dobou. Obecně lze říci, že 232
Ö
S E M E R D Ž IE V A : A G A R IC A C E A E IN V I T R O
u m ladých a čerstvých plodnic je schopnost růstu kultury z exp lan tátů podstatně vyšší. T aké m ísto, odkud byl exp lan tát vzat, je důležité. V některých případech se ujaly z plodnice pouze exp lan táty z třeně (A g a ric u s silvaticus, C litocybe v ib ecin a, C ortin arius d elibutu s, M acrolepiota rh a c o d e s ), v jiných jen izoláty z klo bouku (T rich o lo m a v a ccin u m , T richolom opsis p latyphylla) nebo z rozhraní mezi kloboukem a třeném (C o lly b ia m aculata, Pholiota s q u a rro sa ). U druhů s dobrou růstovou schopností vyrostlo m ycelium ze všech založených izolátů (C o p rin u s com atus, L epista sordida, P leurotus o strea tu s). U druhů A ga ricu s su bp ero n a tu s, C o p rin u s atram entarius, L ep isla n u d a a L eu co a ga ricu s n a u cin u s bylo m ycelium z exp lan tátů z klobouku hustší, kdežto m ycelium z exp lan tátů z třeně bylo řidší a rozrů stalo se rychleji do prostoru, avšak v dalších pasážích ty to rozdíly zanikly. V září byla u plodnic téhož druhu pozorována větší rů stová schopnost m ycelia z exp lan tátů než v listopadu. Výsledky růstu kultur z explantátů jsou v % zaznamenány v prvním sloupci tab. Zkoumané druhy lze podle schopnosti růstu rozdělit dó 4 skupin: a) druhy náročné, se slabou růstovou schoností ( 0 — 25 %) , b) druhy přizpůsobivé, se střední růstovou schopností ( 2 6 — 50 % ) , c) druhy snadno rostoucí, s dobrou růstovou schopností (5 1 — 7 5 % ) , d) druhy velmi snadno rostoucí, s velmi dobrou růstovou schopností (7 6 — 100 % ) . K náročným druhům, které na běžně používaných mediích nerostou, rostou neochotně nebo jen v počátečních pasážích, patří většina zástupců rodu A m an ita (A . citrin a, A. m u scaria, A. p h a llo id es , A. ru bescen s, A. str o b ilifo r m is) a některé druhy rodů C litocy b e (C. v ib e c in a ) , C ortin ariu s (C . d e lib u tu s ), P lu teu s (P . a tric a p illu s ), T rich o lo m a (T . vaccin u m ) a T ric h o lo m op sis (T . p la t y p h y lla ) . D ruhy přizpůsobivé rozrůstají se z izolátů do okolí pomalu, patří k nim např. některé druhy rodu A garicu s (A . silv aticu s, A. s ilv ic o la ) , C a lo cy b e (C . g a m b o sa ) a M ýcen a (M . p oly g r a m m a ). Snadno rostly explantáty z plodnic druhů A garicu s bisporu s, A rm illaria m ellea, C o lly b ia m acu lata, M acrolep iota procera, P h o lio ta sq u a rro sa a některé další. K druhům velmi snadno rostoucím, u kterých téměř ze všech explantátů vyrostly m yceliální kultury, patři především četné houby žijící ve dřevě, např. P leu rotu s ostreatu s, u něhož lze pozorovat růst m ycelia z explantátů již 24 hodin po naočkování. Velmi snadno se ujaly též druhy C litocy b e n eb u laris, C oprin u s com atu s, L ep is ta n u da, L ep ista so rd id a a některé další. P ři izolacích z plodnic z let 1962 a 1963 se nepodařilo získat do kultury následující druhy: A m an ita citrin a var. a lb a , A. sp issa, A. vagin ata, C litocy b e au ran tiaca, C. in cilis, C. in fu n d ib u liform is, C op rin u s m icaceu s, C. rostru pian u s, C ortin ariu s arm illatu s, C. caeru lescen s, C. cy an op u s, C. traganus, C ortin ellu s bu lbiger, C y sto d erm a carch arias, C. granu losu m , D erm ocy b e p h oen icea, D. sem isan g u in ea, E n tolom a clypeatu m , E . lividu m , E. turbidu m , F la m m u la carbo n aria, F . sp u m osa, G a lé ra ten era, H y p h o lo m a h y d ro p h ilu m , H y d ro cy be sp., H y d ro telam on ia sp., In o c y b e p atou illa rd ii, I n o lo m a collin itu m , L a cc a r ia am eth y stin a, L. laccata, L. proxim a, L a cry m aria velu tin a, L y o p h y llu m aggregatu m , M ýcen a g alericu lata , M . pura, M . ech in ata, N au coria lu gu bris, P an aeolu s su b b alteatu s, P lu teu s atrom argin atu s, R ozites cap erata, T rich olom a h elv iod o r, T. p essu n d atu m , T . porten tosu m , T. terreum a T rich olom op sis ru tilan s, H eb e lo m a sa cch a rio le n s.
K u l t i v a c e . Během let 1 9 6 2 — 1 9 6 4 bylo naočkováno a sledováno přes 3 0 0 0 kultur. P ři porovnávání m ycelií jednotlivých druhů se potvrdilo, že medium ovlivňuje m akroskopický ch arak ter m ycelia. V ýsledky pěstování hub n a různých živných půdách a růstové charakteristiky studovaných druhů tj. jak m ycelium roste, působí n a okolní prostředí a někdy v ytváří i plodnice, jsou uvedeny v naší druhé p ráci (Sem erdžieva, Cejp, 1 9 6 5 ) . N aše dosavadní zkušenosti nasvědčují tom u, že t ý ž d r u h h o u b y , p ě sto van ý na stejném m ediu za stejných kultivačních podmínek — teplota, vlhkost, světlo, pH , konsistence m edia, vzdušnění a stejné stáří při hodnocení — v y k a z u j e s h o d n é makroskopické i mikroskopické z n a k y i k d y ž r ů z n é kmeny tohoto druhu pocházejí z plodnic z odlišných l o k a l i t . M ycelium tří kmenů druhu M acrolepiota procera n ap ř., původem z plodnic z různých m íst a let sběru, vykazuje makroskopické znaky (n erovn ý 233
Č esk á m y k o lo g ie
19 (4)
1965
okraj kolonie, rů st v zónách, hnědobílé zbarvení a j .) , charakeristické pro tento druh (tab . X V , obr. 1 ) . Více druhů jednoho rodu m ůže m ít společnou ch arak teristiku co do utváření m ycelia a závislosti na mediu, přestože rů stová rychlost je odlišná. M ycelia druhů L epista luscina, L . n u d a a L . sordida n apř. jsou po dobná, přestože kolonie jsou různě velké (tab. X V , obr. 2 ) . C h a r a k t e r i s t i k y m y c e l i í . H lavní makroskopické a mikroskopické znaky studova ných druhů jsou v přehledu zaznamenány v tabulce. Podrobněji byly popsány a dokumentovány snímky v diplomové práci (Semerdžieva, 1 9 6 4 ). M ycelia byla pěstována na optimálním agaru v Petriho miskách o průměru 10 cm a ve zkumavkách. Po 7, 14 a 28 dnech kultivace byly hodnoceny rychlost růstu, výška, hustota a okraje kolonie, zbarvení m ycelia a charakteristické zvláštnosti některých druhů. Rychlost růstu a výška m ycelia byly měřeny v mm a v tabulce uvedené hodnoty se vztahují na 14 dnů staré kultury. Konsistence kultury byla hodnocena ve třech stupních4mycelium řídké, -f + mycelium středně husté, + + + mycelium husté. Makroskopická
morfologie
Ja k vyplývá z tabulky rostou pomalu (1 — 10 mm) četné druhy rodů A garicu s (A . silvaticu s, A. silv icola, A. a r v e n s is ), A m an ita (A . phalloid.es, A. ru bescen s, A. m u scaria, A. citrin a ), T rich olom a (T . alb ob ru n n eu m , T. sa p on aceu m , T. v a ccin u m ): dále A rm illaria m ellea , C a lo cy b e g am b osa , C litop ilu s pru n u lu s a některé další. Středně rychle (11 — 30mm) rostou např. druhy rodů N aem a to lo m a (N . cap n oid es, N. fa scicu lare, N . s u b la ter itiu m ), P h o lio ta (P . a d ip o sa , P. s q u a r r o s a ) , dále L ep is ta lu scin a a L . nu da, M acrolep iota p io ce ra a čétné jiné. K druhům dobře rostoucím (31 — 50mm) patří např. K u eh n ero m y ces m u ta bilis, O u dem an siella m u cida a O. rad icata, z terrestrických hub např. A garicu s su b p eron atu s, C oprin u s ster qu ilin u s a L ep ista so rd id a. Některé velmi rychle rostoucí, převážně dřevní druhy, jako např F lam m u lin a v elu tipes, P leu rotu s ostreatu s a S ch izop h y llu m com m u n e porostly povrch media v misce o průměru 10 cm do týdne. Kmeny jednoho druhu různého původu vykazovaly za stejných podmínek kultivace v dalších pasážích podobnou rychlost růstu. Mycelium nízké (do 1 mm) m ají např. zástupci rodů C a lo cy b e (C . g a m b o sa ) a T ric h o lo m a (T . alb ob ru n n eu m , T. sa p on aceu m , T. v a c c in u m ), středně vysoké (2 — 4 mm) m ají druhy rodů M arasm iu s (M . oread es, M. sco rod on iu s) a P h o lio ta (P . a d ip o s a , P. s q u a r r o s a ) . U druhů L ep ista so rd id a, P leu rotu s ostreatu s a S ch izop h y llu m com m u n e mycelium záhy vyplní celý prostor ve zkumavce (1 0 mm a v íce). U starších kultur se mycelium poněkud snižuje. Pokud jde o hustotu, má řídké mycelium ( + ) např. většina druhů rodu L ep is ta (L. lu scin a, L . nuda, L . p er so n a ta ), C litocy b e (C. in versa, C. n eb u laris, C. od ora, C. v ib ecin a ) a M a cro lep iota p rocera. Husté mycelium ( + + + ) m ají F la m m u lin a velu tipes, K u eh n ero m y ces m u ta b ilis. P leu rotu s ostreatu s, S ch izop h y llu m com m u n e, z pomalu rostoucích druhů připomínám A m an ita m u scaria, T rich olom a alb ob ru n n eu m , T. sa p on aceu m a některé další. Nerovné okraje kolonie vzdušného m ycelia m ají druhy rodů A garicu s (A . arven sis, A. bisporu s. A. s ilv ic o la ) , C oprin u s (C . atram en tariu s, C. com atu s, C. ep h em eru s, C. s te rq u ilin u s ), M acrolep iota (M . pro cera — obr. 1, M . r h a c o d e s ) , O u d em an siella (O . m u cida, O. r a d ic a ta ), S trop h aria (S . aeru gin osa, S. sem ig lo b a ta ) na rozdíl od některých zástupců rodů C o lly b ia (C. bu ty racea, C. fu sip es, C. m acu lata, C. p e r o n a ta ), M arasm iu s (M . oread es, M . sco rod on iu s) nebo druhů L en tin u s ed o d es (tab. X V , obr. 3) a T rich olom op sis p la ty p h y lla (tab. X V , obr. 4 ) , které m ají okraj kolonie pravidelný. Většina mycelií zkoumaných kultur je žlutobílá a stárnutím žloutne, popř. pigmentuje do oranžova až hnědá. B ílé mycelium m ají druhy rodů A m an ita (A . citrin a, A. m u scaria, A. ru b e sc e n s ), O u d em an siella (O. m u cida, O. r a d ic a ta ), P leu rotu s (P. o s tr ea tu s), T rich olom op sis (T . p la ty p h y lla ) a jiné. Šedofialově zbarveny jsou mladé kultury druhů L ep is ta n u da a L. so rd id a, starší kulturý jsou šedožluté. Po delší kultivaci intensivně hnědnou mycelia druhů C o lly b ia fu sip es, S trop h aria sem ig lob ata a T rich o lo m a vaccin u m . Většina m ycelií pěstovaných za static kých podmínek se vyznačuje příjemnou různě intensivní houbovou vůní. Stárnoucí m ycelia druhů A rm illaria m ellea , L en tin u s ed o d es, M arasm iu s sco rod on iu s, O u de m an siella m u cida a O. ra d icata vytvářejí tmavohnědé krusty papírovité konsistence. A garicu s bisp oru s, M a crolep iota p rocera, S trop h aria aeru g in osa a některé další vytvářejí po delší kultivaci charakteristické m yceliální provazce. U starších kultur C o lly b ia fu sip es, P le u rotu s ostreatu s aj. byla pozorována gutace. Exsudát u P. ostreatu s je čirý, oranžově zbarvený. Plodnice v laboratorních podmínkách vytvořilo osm druhů, a to F la m m u lin a velu tipes
234
S E M E R D Ž IE V A : A G A R IC A C E A E IN V I T R O
(obrázek), O u d em an siella m u cida, K u eh n ero m y ces m u ta bilis, P h o lio ta a d ip o sa , P. sq u arrosa, P leu rotu s ostreatu s, S ch izop h y llu m com m u n e a S trop h aria sem ig lob ata. Primordia plodnic, u kterých však nedošlo dále k diferenciaci v klobouk a třeň, byla zjištěna v kulturách A garicus arven sis, A rm illaria m ellea , L ep is ta n u da a O u d em an siella rad icata. U A garicus bisporu s byla fruktifikace sledována pokusem v malých bednách ve sklepě a bylo sklizeno přes 200 normálně vyvinutých plodnic. P ři kultivaci P leu rotu s ostreatu s byly pozorovány temnostni formy plodnic. K charakteristickým zvláštnostem některých druhů patří zejména bohatě větvené, do agaru pronikající rhizomorfy A rm illaria m elle a (obrázek), C a lo cy b e g am b osa má jen sporé vzdušné mycelium, roste do agaru. C litop ilu s prunulus roste v malých hustých koloniích navzájem spo jených řídkými vlákny. Zřetelně paprsčité uspořádání hyf m ají C o lly b ia p eron ata a T ric h o lo m op sis p la ty p h y lla (obr. 4 ) . Mycelium s dlouhými vlákny m ají A garicus su bperon atu s, C oprinus sterqu ilin u s a P leu rotu s ostreatu s, byssovitá (peříčkovitá) vlákna byla pozorována u druhů L eu coag a ricu s n au cin us a P lu teu s atricap illu s. Zřetelné zóny růstu u C o lly b ia m acu lata a M acrolep iota procera (obr. 1 ). Mycelium houby F la m m u lin a v elu tip es má vločkovitý povrch, L eu coag a ricu s n au cin u s šedohnědý a P leu rotu s dryin u s hnědý. S trop h aria aeru g in osa vytváří v m yceliální kolonii záhyby.
M ikroskopická
morfologie.
P ro m ikroskopická studia bylo zhotoveno 5 0 mikrokomůrek a 2 0 0 preparátů a znaky, vyskytující se u zkoum aných kultur, byly přehledně schem aticky zná zorněny na obr. I — V I I I v diplomové práci (Sem erdžieva, 1 9 6 4 ) . V mikrokom ůrkách byly u rostoucího m ycelia zkoum ány charakteristiky jako um ístění a růst výběžků z hyf, úhly větvení, poloha přehrádek v přezkách aj. V p rep ará tech kultur byly sledovány síla hyf m ycelia, přítom nost anastom os, početnost a umístění přezek, přítom nost ztlustlin a nepohlavních výtrusů. Chlam ydospory a konidie byly v p reparátech s bavlnovou m odří zbarveny velm i intensivně. H lavní mikroskopické charakteristiky studovaných druhů jsou zaznam enány v tabulce. Jedním ze základních znaků hodnocení byla přítomnost přezek na hyfách. B yly nalezeny u 6 9 % zkoumaných druhů. U většiny druhů byly zjištěny četné přezky (např. L ep ista n u d a — tab. X V I , obr. 7 ) . Ojediněle se vyskytovaly u A m an ita m u scaria, C a lo cy b e g am b osa, L eu coag a ricu s n au cin us, M ýcen a p
235
Č esk á m y k o lo g ie
19 (4) 1965
Ztlustliny se vyskytují převážně na hyfách bez přezek (A rm illaria m elle a a j.) a bývají umístěny terminálně, subterminálně nebo interkalárně. V hojném počtu byly nalezeny při submerzní kultivaci druhu F la m m u lin a velu tipes, kde se hyfy s přezkami, na rozdíl od statické kultivace, vyskytovaly jen ojediněle. Nepohlavní výtrusy jsem pozorovala u 11 % zkoumaných druhů. U S ch izop h y llu m com m u n e byly zjištěny — souhlasně s Noblesovou (1 9 4 8 ) — interkalární chlamydospory, veliké prů měrně 5 X 10 — 1 ') « (tab. X V I , obr. 3 ) . Větší interkalární a term inální buňky byly nalezeny u L eu coag a ricu s naucinus. U druhu F lam m u lin a v elu tipes byly zjištěny oidie na speciálních oidioforech, podobně jako je popisují Noblesová (19 4 8 ) a Oddoux (1 9 5 3 ). Válcovité oidie byly rovněž nalezeny u druhu C ortin ariu s delibu tu s. Konidie, velké 5 — 10 X 3 — 8 ¡u byly zjištěny u druhů P h olio ta a d ip o sa a P. sq u arrosa. Noblesová (1 9 4 8 ) je popsala u P. a d ip o sa . V ysky tu jí se jednotlivě, ale i po dvou a po třech na krátkých konidioforech. U mycelia druhu P leu rotu s d ryin u s byly pozorovány četné vejčité až kulovité útvary, veliké 10 — 30 X 8 — 15 f x . Podobné protáhlé útvary byly nalezeny ve stejných preparátech přímo na koncích hyf s přezkou.
P rá ce je příspěvkem k poznání m yceliálnich kultur hub z čeledi A garicaceae. R ozvíjející se fyziologická studia stupkovýtrusých hub předpokládají vědomosti 0 jejich morfologii a zkušenosti s m yceliálním i kulturam i. Dosud není možno bezpečně určit v laboratoři kulturu, jestliže nefruktifikuje in vitro, přičem ž pro jiné hospodářsky význam né skupiny hub (n ap ř. Fu n gi im perfecti) již byly vypracovány klíče k určování kultur (B a rn e tt, 1 9 5 6 ) . Že je m ožno sestavit klíč 1 pro skupiny stopkovýtrusých hub, prokázala N oblesová ( 1 9 4 8 ) , která popsala 1 2 6 dřevních druhů, převážně z čeledi P olyporaceae. V této práci popsané kul tu ry a rozdíly zjištěné porovnáváním jednotlivých druhů, m ohou sloužit jako podklady pro sestavení klíče k určování laboratorních kultur lupenatých hub. Dosažené výsdedky svědčí o reálnosti tohoto cíle, neboť km eny téhož druhu, přesto, že pocházejí z různých plodnic, z různých částí plodnic, z různých lokalit a byly izolovány v různých časových obdobích, jsou m orfologicky shodné. Specifita druhových charakteristik se potvrdila zejm éna u druhů, zastoupených více kmeny (F la m m u lin a velutipes 9 , P leu ro tu s ostreatus 7 , Pholiota squarrosa 4, K u eh n ero m y ces m utabilis 3, L epista n u d a 3, M acrolepiota procera 3, O u d e m ansiella m ucida 3 ) . T ak např. m ycelium všech kmenů F la m m u lin a velutipes vykazuje shodné zbarvení, konsistenci, vločkovitý povrch, z m ikroskopických znaků shodný způsob větvení, výskyt přezek aj. V některých případech se sho dují též charakteristiky druhů uvnitř rodu. Modess (1 9 4 1 ) a Lobanov (1960) uvádějí, že izoláty z třeně plodnice rostou pomaleji než izoláty z klobouku. Při našich kultivacích byly pozorovány rozdíly v růstu explantátů z různých míst plodnice u 4 druhů (A garicu s su bperon atu s, C oprin u s atram en tariu s, L ep is ta n u da, L e u coag aricu s n au cin u s), izolát z třeně rostl v těchto případech rychleji než izolát z klobouku a v dalších pasážích se rozdíly ztratily. Charakter m ycelia zůstával dále shodný a stálý pro kmeny téhož druhu. Naše zjištění relativní stability růstových vlastností mycelií jednotlivých druhů v průběhu víceletého pasážování se shoduje s výsledky Rawalda (1 9 6 3 ) při kultivacích čirůvek. Výjim ky byly pozorovány u dvou sbírkových kultur (N a em a to lo m a su b lateritiu m z Kanady, F la m m u lin a v elu tip es z Baarnu, pasážovaná od r. 1 9 4 7 ), které vykazovaly slabší rychlost růstu než ostatní kmeny téhož druhu. -,i. Výsledky kultivací potvrzují, že celkově rostou nejlépe druhy lignikolní. Druhy terrestrické rostou slaběji a druhy mykorrhizní jsou nejnáročnější. Rychlost růstu se v některých případech podstatně liší od schopnosti růstu mycelia z explantátu. U druhu A garicus arv en sis se např. ujaly všechny izoláty, mycelium se však rozrůstá i v dalších pasážích pozvolna. U druhu F la m m u lin a v elu tip es se u jala jen polovina ze zalo žených izolátů, mycelium však v dalších pasážích roste velmi dobře. Z mikroskopických znaků se moheu uynitř jednoho rodu lišit i některé základní churak teristiky, jako např. výskyt přezek. U druhu M acrolep iota p ro cera se přezky vyskytují hojně, u druhu M. rh a cod es nalezeny nebyly. Tuto okolnost zaznamenává též Modess (1 9 4 1 ), který u M. rh a cod es zjistil přezky jen zcela ojediněle. Podobně se četné přezky vyskytovaly u druhů C oprin u s atram en tariu s a C. sterqu ilin u s, zatím co u C. com atu s byly jen ojedinělé a u C.
236
S E M E R D Ž IE V A : A G A R IC A C E A E IN V I T R O
ep h em eru s nalezeny nebyly. Také zástupci rodu A m an ita se v tomto ohledu mikroskopicky lišili. Ostatní zkoumané druhy jednotlivých rodů měly výskyt a četnost přezek shodné. Nepohlavní výtrusy nebyly v této skupině hub pozorovány v tak hojném počtu, jak je zjistila Noblesová (1 9 4 8 ) u chorošů. Někdy je obtížné rozlišit jejich typy a proto byla pouze konstatována jejich přítomnost v kultuře; v budoucnosti je nutno pozorování v tomto směru prohloubit. Typické interkalární chlamydospory má S ch izop h y llu m com m u n e, konidie m ají druhy rodu P h o lio ta a oidib má kultura F la m m u lin a velu tipes, což zjistila též Noblesová (1 9 4 8 ). Modess (1 9 4 1 ) zjistil chlamydospory v substrátovém myceliu u druhů A m an ita p h a llo id es, M acrolep iota rh a cod es a u některých jiných stopkovýtrusých hub (B oletu s edu lis, S clerod erm a a u ra n tiu m ). U druhu C litocy b e in versa popisuje v substrátovém myceliu zduřeniny podobné chlamydosporám. Schopnost hyf vytvářet při kultivaci v substrátu různé nepravidelné zduřeniny potvrdily naše výsledky s hloubkovou kultivací F la m m u lin a velu tipes. Tato houba po sedmidenním růstu ve fermentačním tanku vykazovala vedle rovných 2 — 3 ¿i silných hyf vjnohutné hyfy, 3 — 6 p silné, přehrádkované, bez přezek s interkaláiním i a terminálními ztlustlinami. Po přeočkování na agarovou půdu kultura rostla nejdříve pomaleji, avšak v další pasáži již nebyly pozorovány rozdíly při porovnání s ostatními statickými kulturami téhož druhu a ve vzdušném myceliu byly opět nalezeny pouze rovné, 2 — 3 jj, silné hyfy s přezkami, větvené, s krátkými výběžky i s oidiemi, charakteristickými pro vzdušné mycelium tohoto druhu.
D alší práce by m ěla být zam ěřena n a hlubší studium vhodných taxon om ických znaků, se zvláštním zřetelem na znaky, jejichž použitelnost n aznačují v ý sledky této práce. O tevřenou otázkou zů stává až dosud možnost použití znaků charakterizujících biochemickou aktivitu stopkovýtrusých hub. Závěrem děkuji prof. dr. K. C e j p o v i , doktoru biologických věd za cenné rady a za půjčení literatury, členu kor. Č SA V dr. A. P i l á t o v i , doktoru biologických věd, dr. F. K o t1 a b o v i C Sc., dr. M. S v r č k o v i CSc. a prom. biol. Z. P o u z a r o v i za identifikaci četných plodnic a pracovníkům oddělení biogenezy přírodních látek Mikrobiologického ústavu Č SA V za připomínky k rukopisu této práce. Z U S A M M E N F A S SU N G Die Arbeit ist ein Beitrag zu den bisher vorliegenden Kenntnissen der Labor-Kulturen der Basidiomyzeten. Erkenntnisse auf diesem Gebiet versprechen eine grosse wirtschaftliche B e deutung zu gewinnen. Untersucht wurde die Isolierung und Kultivierung von Pilzen der Fam ilie A g aricaceae, die Holz-, Humus- und Mykorrhiza-Pilze umfasst und in dieser Hinsičht noch nicht ausreichend studiert worden ist. W ir haben 103 Arten dieser Fam ilie untersucht. Mittels der Explantat-M ethode wurden 950 Isolate aus 183 Fruchtkörpern angelegt, von denen 44 % zu wachsen begannen. Es bestätigte sich, dass das W achstum des Myzels aus dem Explantat nicht nur von der Art, sondern auch von der Q ualität des Fruchtkörpers, d. h. seinem Alter, Stand, Stelle des Pilzes, aus welchem das Expantat angelegt wurde und der Jahreszeit, abhängig ist. W as die W achstum sfähigkeit der Explantate betrifft, konnten wir die untersuchten Arten in 4 Gruppen einteilen: a) anspruchsvolle Arten wachsen nicht auf den üblichen Medien oder nur sehr spärlich (A m an ita m u scaria, T rich o lo m a vacciu m u. a .), b) anpassungsfähige Arten wachsen langsam aus dem Isolat in die Umgebung (A garicu s b isp oru s, C a lo c y b e g a m b o sa u. a .), c) leicht wachsende Arten bilden Myzelkolonien aus der Mehrzahl der angelegten Explantate und wachsen gut (M acro lep iota procera, P h olio ta sq u arrosa u. a .), d) sehr leicht wachsende Arten sind anspruchslos, was Nährstoffe betrifft unR’ fast aus allen Explantaten wächst ein Myzel (L ep ista n u da u. a .). Hierher gehören vor allem viele Holzpilze, die manchmal unter Labor-Bedingungen fruktifizieren (P leu rotu s ostreatu s u. a.) Die angelegte Kulturen-Sam m lung umfasst 57 Arten (1 1 0 Stämme) der Fam ilie A garicaceae. Sie stellt das Ausgangsmaterial für physiologische Untersuchungen der Basidiomyzeten vor. Die einzelnen Arten wurden 2 — 3 Jahre kultiviert und im ganzen wurden über 3000 Kulturen angelegt und ausgewertet. Die bisherigen Ergebnisse deuten darauf hin, dass Stämme ein und derselben Art, obwohl sie aus Fruchtkörpern aus der Natür in verschiedenen Zeitintervallen und von verschiadenen Örtlichkeiten isoliert wurden, wenn sie unter gleichen Bedingungen (Medium, Temperatur, Feuchtigkeit, Licht, pH, Konsistenz des Mediums, Lüftung, Alter bei der Auswertung))\kultiviert werden, gleiche makroskopische Merkmale aufweisen. In manchen Fällen sind auchsähnliche Charakteristiken innerhalb der Gattungen beobachtet worden.
237
Č E S K A M Y K O L O G I E 19 (4) 1965
An Hand Vergleichs-Studien der einzelnen Kulturen wurden bei den untersuchten Arten die Charakteristiken des Luft-M yzels festgestellt. Die Kulturen wurden auf Petrischalen mit einem Durchmesser von 10 cm auf optimalen Nährböden gezüchtet. Nach 7, 14 und 28 Tagen Kultivierung wurden Wachstumsgeschwindigkeit des Myzels, Höhe, Dichte und R and der Kolonie, Verfärbung des Myzels und charakteristische Eigentümlichkeiten einiger Arten aus gewertet. Die Ergebnisse sind zu einer Tabelle zusammengefasst. Nach unseren Erfahrungen wachsen A garicus silvaticu s, A. silv icola, A. arven sis, A m an ita p h a llo id es , A. ru bescen s, A. m uscaria, ferner A rm illaria m ellea, C a lo cy b e gam b osa , C litop ilu s prunulus, C o lly b ia b u tyracea, C. m acu lata, T rich olom a alb ob ru n n eu m , T. sa p on aceu m u. a. langsam. Sehr gut dagegen wachsen besonders Holzpilze wie z. B. F la m m u lin a velu tipes, P leu rotu s ostreatu s und S ch izop h y llu m com m u n e. Stämme ein und derselben Art verschiedenen Ursprungs weisen ähnliche Charateristiken auf, die sie sich während weiterer Passagen beibehalten. Manche Arten bilden nach einer längeren Kultivierung dunkelbraune papierartige Krusten (A rm illa ria m ellea, L en tin us ed od es, M arasm iu s scorodon iu s, O u d em an siella m u cida, O. ra d ic a ta ), andere bilden MyzelStränge (A g aricu s bisporu s, M acrolep iota procera, S trop h aria a e r u g in o s a ), wieder andere, wie z. B. P leu rotu s ostreatu s oder C o lly b ia fu sip es, scheiden Exsudate aus. Einige Arten bildeten Fruchtkörper in vitro: F la m m u lin a velu tipes, O u d em an siella m u cida, K u eh n ero m y ces m u tabilis, P h olio ta a d ip osa, P. sq u arrosa, P leu rotu s ostreatu s (auch D unkelform en), S ch izop h y llu m com m u n e und S trop h aria sem ig lob ata. Primordien, die sich jedoch nicht weiterentwickelten, beobachteten wir bei A garicu s arven sis, A rm illaria m ellea, L ep is ta n u da und O u d em an siella rad icata. A garicus b isp oru s fruktifizierte im klassischen Versuch in Kisten. Zu charakteristischen Besonderheiten einiger Arten gehören vor allem die Rhizomorphen bei A rm illaria m ellea , ferner Substrat-Myzel und nur spärliches Luft-M yzel bei C a lo cy b e g am b osa , W achstum in K leinKolonien bei C litop ilu s prunulus, Flocken-Oberfläche des Luft-M yzels bei F la m m u lin a v e lu tipes, Falten in Myzel-Kolonien bei S trop h aria aeru g in osa. Deutliche Wachtstumszonen haben z. B. M acrolep iota procera und C o lly b ia m acu lata. Mikroskopische Charakteristiken des dikaryotischen Myzels der untersuchten Arten wurden mittels Kultivierungen in Mikrokammern und an mit Cotton-blau gefärbten Präparaten studiert. An 50 Mikrokulturen und 200 Präparaten wurden Schnallen, Hyphen, Anastomosen, Septen, Verdickungen und sekundäre Sporen (Chlamydo-, Oidio- und Konidiosporen) untersucht. 69% aller untersuchten Arten hatten Schnallen. Schnallen fanden wir nicht bei sämtlichen Arten der Gattungen A garicus, T rich olom a, weiter bei A m an ita p h a llo id es, A. ru bescen s, A. strob iliform is, A rm illaria m ellea , C litop ilu s prunulus, C oprin u s ep h em eru s, C ortin ariu s d elib u tu s und M acrolep iota rh acod es. D as Vorkommen von Schnallen war in den meisten Fällen für alle untersuchten Stämme innerhalb einer Gattung übereinstimmend. Ausnahmen beobachteten wir bei den Gattungen M acrolep iota: M . p ro cera-häufige Schnallen, M. rh a cod es- ohne Schnallen und C oprin u s, C. atram en tariu s, C. sterq u ilin u s-h äu lig e Schnallen, L. com atu s-v ereinzelte, C. ep h em eru s-ohne Schnallen. Die Hyphen der untersuchten Arten waren 2 — 5 p stark, septiert. Bei der Gattung T rich o lo m a waren sie bandfömig. Anastomosen waren häufig bei A rm illaria m ellea, K u eh n ero m y ces m u tabilitis, M acrolep iota p ro c era u. a. W ir fanden sie nicht bei Arten der Gattungen C o lly b ia, L ep ista, ferner bei F la m m u lin a velu tipes, P leu rotu s ostreatu s, S ch iz o phy llu m com m u n e u. a. Septen lagen in älteren Hyphen näher nebeneinander. Verdickungen der Hyphen waren häufig bei F la m m u lin a v elu tipes in submerser Kultur. B ei 11% der unter suchten Arten beobachteten wir sekundäre Sporen (C ortin ariu s d elib u tu s, F la m m u lin a velu tipes, L eu coag a ricu s nau cin us, P h o lio ta a d ip o sa , P. sq u arrosa, P leu rotu s d ry in u s). Die Ergebnisse beweisen die Möglichkeit einer Identifizierung der Basidiom yzeten-Kulturen. Im Hinblick auf die ständig wachsende w irtschaftliche Bedeutung dieser Pilze wäre ein Bestimmungsschlüssel für M yzel-Kulturen an Hand tiefen Studiums der morphologischen, physiologischen und biochemischen Kennzeichen der Myzelien höchst wünschenswert. L IT E R A T U R A B a r n e t t H. L. (1 9 5 6 ): Illustrated genera of Imperfect fungi. M inneapolis, Burgess Publ. 218p. G r i g o r o v I. (1 9 5 5 ): Nova kamera za mikrokultury na plesenny a lačisty gabičky. Izvestija na M ikrobiologičeskija institut, Kniga V I : 65 — 70. Bulgarska akademija na naukyte, Sofija. L o b a n o v N. W . (1 9 6 0 ): Mykotrophie der Holzpflanzen. Rozšířený německý překlad rus kého vydání z r. 1953 „Mikotrofnost drevesnych rasten ij“. Berlin, V E B 352p. M o d e s s O. (1 9 4 1 ): Zur Kenntnis der Mykorrhizabildner von Kiefer und Fichte. Symb. bot. upsal. V. 1 : 1 — 146. N o b l e s M. (1 9 4 8 ): Studies in forest pathology. IV . Identification of cultüres of woodrotting fungi. Canad. J. Res. 26 C : 281 —431.
238
C h arak teristik y vzd ušných m ycelií n ěk terý ch druhů čeledi A g a r ic a cea e p ěsto van ý ch n a op tim áln ích ag arový ch m ediích. ■ — C h arak teristische M erkm ale der L u ftm y zelien einiger A rten der F am ilie A g a r ic a c ea e g ezü ch tet a u f optim alen Agar-M edien. P ozn ám k a: polom ěr, v ý šk a, h u sto ta a ok raj kolonie se v z ta h u jí n a k u ltu ry 14 dnů staré.
j j
A g a ric u s A g a ric u s A g a ric u s A g aricu s A g a ric u s
arv en sis b isp o ru s silv a tic u s silv ico la su b p eron atu s
A m a n ita A m a n ita A m a n ita A m a n ita A m a n ita
c itrin a m u sc a r ia p h a llo id es ru bescen s stro b ilifo rm is
A r m illa r ia m ellea
Schopnost rů stu z exp lan tátu v Jo
P o čet km enů
!
2 2
j
80 60 50 35 60
10 15
1
20 7 15 15 20
5 5 1 5 15
2 1 2 5
2
60
10
1
1
1 1
i
1 2 1
j
j
M a k r o s k o p i c k é z n a k y k o l o n i e M ikroskopické zn ak y m ycelia ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------------------------------------------------------------------polom ěr vý šk a | q zbarveni jin é z n ak y přezky jin é v mm v mm i
l
1 3 2 4 9
8 10 32
'
|
+
1
+ + + + +
bílé žlutobílé— hnědé \ bílé nerovný žlutobílé nerovný ' žlutobílé
+ 4. -\— j— j -
rovný
+
+
+
+
nerovn ý nerovn ý
+
+
+
+
2
30
5
1
C litocybe C litocybe C litocybe C litocybe
2 1 2 1
60 100 80 20
2 12 15 12
2 2 3 1
+ + + +
C lito p ilu s p ru n u lu s
1
80
10
1
+ + +
C o lly b ia C o lly b ia C o lly b ia C o lly b ia
1 1 3 1
75 75 70 75
10 28 7 10
1 2 1 1
+ + + + +
2 1 1 2
50 80
12 30 25 40
3 3 2
10
1
bu ty racea fu s ip e s m a cu la ta p ero n a ta
C o p rin u s C o p rin u s C o p rin u s C o p rin u s
atram en tariu s com atu s ep h em eru s sterq u ilin u s
C o rtin a riu s delibu tu s F la m m u lin a v elu tip es K u eh n ero m y c es m u ta b ilis
I
—
i
80
1
25
9
50
3
75
50
1
—
50
L e p is ta L e p is ta L e p is t a L e p is ta
1 3 1 1
50 100 50 100
20 25 10 35
L eu c o a g a ric u s n a u cin u s
1
50
M a c r o lep io ta p ro cer a M a c r o lep io ta rh a cod es
3 1
M a r a sm iu s orea d es M a r a sm iu s sco rod on iu s
3 1
M ý c en a p o ly g ra m m a
lu sc in a nuda p er so n a ta so rd id a
+
subm ersní rů st
+
3
+
+
+
5
+
+ +
žlutobílé šedobílé bílé — hnědožluté šedobílé— žluté šedožlutobílé
ro vn ý
žlutobílé — bíložluté
četn é drobné kolonie
n e z jištěn y
g u tace zony rů stu p ap rsčité h y fy
četné četné četné četné
d louhá vlák na
četné ojed inělé n ezjištěn y četn é
provazce anasto m osy , ztlu stlin y
ztlu stlin y
n e z jiště n y
oidie
v lo čk o v itý povrch plodnice
če tn é
oidie
plodnice
četné
an asto m osy
bílé— žlutobílé
+ +
rovný
bílé
-
nerovný nerovný nerovný ro vn ý
šedobílé šedofialové — šedožluté šedobílé světlefialové — žlutošedé
nerovný
m odrobílé— žlutobílé
by sso v itá v lá k n a , hněd ý povrch
ojed inělé
velk é bu ň k y
nerovný nerovn ý
hnědobílé— světlehnědé hnědobílé — světlehnědé
zony rů stu , provazce
četn é n e zjištěn y
an asto m osy
4
k ru sta
četn é
+
20
4
+
60 40
28 7
5 3
+
60
18 30
3 3
+ +
—
+
+
rovný rovný
bílé bílé — oranžově hnědé
1
40
16
2
+
+
ro vn ý
bílé — žlutobílé
ojed inělé
N a e m a to lo m a c a p n o id es N a e m a to lo m a fa s c ic u la r e N a e m a to lo m a su b lateritiu m
3 3 5
75 20 70
15 15 20
1 2 4
+ + + + +
nerovn ý nerovn ý nerovn ý
žlutobílé žlutobílé žlutobílé — oranžově hnědé
četn é četné četné
O u d em an siella m u cid a O u d em an siella r a d ic a ta
3 2
30 75
45 45
8 8
+ + + +
nerovn ý nerovn ý
bílé bílé
P a n e llu s sty pticu s
1
—
50
ro vn ý
bílé — hnědožluté
P h o lio ta a d ip o s a P h o lio ta sq u a r ro s a
3 4
ro vn ý ro vn ý
žlutobílé— hnědožluté hnědobílé — červenohnědé
P leu rotu s d ry in u s P leu rotu s ostreatu s
nerovn ý nerovn ý
bílé— šedé bílé— oranžová g u tace
+ +
+
+ +
+
1 0 +
+
+
70 70
25 25
3 3
+ +
1 7
80 90
25 50
5 10
P lu teu s a tric a p illu s
1
25
20
1
S ch izop h y llu m com m u n e
4
—
50
10
+ + +
nerovn ý
bílé— hnědobílé
S tr o p h a r ia a eru g in o sa S tr o p h a r ia sem ig lob ata
2 1
30 75
10 10
2 1
+ + + +
nerovn ý nerovn ý
bílé žlutobílé— hnědé
T ric h o lo m a albobru n n eu m T r ic h o lo m a sa p o n a ceu m T r ic h o lo m a v accin u m
1 1 1
— — 25
5 5 3
1 1 1
+ + + + + + + +
nerovn ý nerovn ý
šedobílé šedobílé šedožluté— hnědé
T r ic h o lo m o p s is p la ty p h y lla
1
20
22
1
+
ro vn ý
bílé
+
+
+ + + + .+
+
n erovn ý
bílé — žlutobílé
prim ordia
četné četné četné četné
4 1 10
1
ztlu stlin y
četné četné četn é četné
šedobílé žlutobílé
žlutobílé bílé— hnědé . žlutobílé bílé — hnědobílé
n e z jiště n y ojed inělé n ezjištěn y n ezjištěn y n ezjištěn y
k ry st. ink ru stace ztlu stlin y ztlu stlin y
ojedinělé
, žlutobílé
rovný
ro vn ý
j
1 šedobílé
žlutobílé
nerovný nerovný j nerovný j nerovný
+ +
5
4
žlutobílé
rovný rovný rovný ro vný
+ +
dlouhá vlák n a
rhizom orfy, k ru sta , prim ordia n e z jiště n y
rovný rovný rovný nerovný
+
n e z jištěn y n e z jiště n y n e z jištěn y n e z jištěn y n e z jištěn y
bílé — hnědé
j
4 - +
prim ordia plodnice
ro vný
+
+
6
40
L en tin u s ed od es
+
provazce
nerovný
— ;+
!
bílé bíle šedobílé bílé bílé— hnědé
-j-
C alocy be g am b osa in v er sa n eb u la r is odora v ib ecin a
j
četn é četn é
k ru sta
k ru sta k ru sta
plodnice prim ordia
četn é četn é
ztlu stlin y
četné plodnice plodnice
četn é četn é
konidie konidie
hn ěd ý povrch dlouhá v lá k n a , g u tace, plodnice
četn é četné
konidie
by sso v itá v lá k n a
četné plodnice
záhyby v m ycel. kolon ii, provazce plodnice
četn é
n e z jištěn y n e z jiště n y n e z jiště n y p ap rsčité h y fy
chlam ydospory
četn é ojed inělé
četn é
p en tlicov ité h y fy p en tlico v ité h y fy p en tlico v ité h y fy
K U N ER T: NOVÉ K E R A T IN O F IL N Í HO UBY V C S SR
N o b l e s M. (1 9 5 8 ): Cultural characters as a guide to the taxonomy and phylogeny of the Polyporaceae. Canad. J. Bot. 36 : 883 — 926. O d d o u x L. (1 9 5 3 ): Essai de culture de 508 especes d’homobasidiomycetes. Mushroom science I I : 28 — 39. O d d o u x L. (1 9 5 3 ): Note sur la constitution des dicaryons du carpophore et la germination des oidies de Collybia velutipes (F r ex C u rt.). Bull. Soc. mycol. Fr. : 234 —243. P a n t i d o u M. E. (1 9 6 1 ): Cultural studies of Boletaceae. Gyrodon merulioides and four species of Boletinus. Canad J . Bot. 3 9 : 1 1 4 9 — 1162. R a w a l d W . (1 9 6 3 ): Beiträge zur künstlichen K ultur höherer Pilze. Z. allg. Mikrobiol. 3/1 : 5 4 - 6 7 . R y p á č e k ) V. (1 9 5 7 ): Biologie dřevokazných hub. Praha, ČSA V, 280p. S e m e r d ž i e v a M. (1 9 6 4 ): Kultivace některých hub čeledi Agaricaceae in vitro. Diplomová práce, katedra botaniky K U v Praze. 1 3 0 — 155. S e m e r d ž i e v a M. , C e j p K . (1 9 6 5 ): Sledování růstu mycelia některých lupenatých hub v laboratorních podmínkách. Fol. Microbiol, (v tisku). S i n g e r R. (1 9 6 2 ): The Agaricales in modern taxonomy. W einheim, Cramer Publ. 900p. Adresa autorky: Prom. biol. M. Semerdžieva, Mikrobiologický ústav ČSA V, oddělení biogenezy přírodních látek, Praha 4 — K rč, Budějovická 1083.
Tab. X V . 1. M acrolep iota p ro cera (Scop. ex F r.) Sing., kolonie tří kultur různého původu na dvou agarových půdách po 20 dnech kultivace. — K olonie dreier Kulturen verschiedenen Ursprungs auf zwei Agar-Medien nach 20 Tagen Kultivierung. — 2. Kolonie tří druhů rodu L ep ista na sladi novém agaru po 14 dnech kultivace. — Kolonie dreier Arten der Gattung L ep ista auf Biermeische-Agar nach 14 Tagen Kultivierung. — 3. L en tin u s ed o d es (B erk.) Sing., kolonie mycelia na sladinovém agaru 14 dnů stará. — M yzel-Kolonie auf Biermeische-Agar nach 14 Tagen Kultivierung. — 4. T rich o lo m o p sis p la ty p h y lla (Pers. ex F r.) Sing., kolonie mycelia na sladinovém agaru 14 dnů stará. — M yzel-Kolonie auf Biermeische-Agar nach 14 Tagen Kultivierung. Photo J. F iala et P. W anner
239
Československá vědecká společnost pro mykologii Societas Bohem oslovaciae pro scientia mycologica Seznam členů sestavený ke dni 3 1 . V . 1 9 6 5 Veškeré údaje u jednotlivých členů jsou sestaveny v tom to pořadí: jm éna, rok narození, adresa, případná specialisace v mykologii nebo pracovní zam ěření, rok vstupu do Společnosti. Podkladem pro uvedené údaje byly záznam y v členské kartotéce. V ětšin u dat zaznam enaných v členské kartotéce sdělili sam i členové. Index sodalium definitus die tricesim o prim o mensis M ai 1 9 6 5 . D esignationibus, quae singillatim sequentur, com m em oratur: Nom en sodalis, annus natalis, dom inicilium sodalis. eiusdem eruditio seu peritia, seu usus specialis, ascriptio Societati quando evenit. Veritas authentica — au t čerte tem poraria con stan tia — designationum In dice datarum ex m aiore parte com m unicatione sodalium ipsorum nititur, quae in tesseris catalogi nostri continentur. Čestní
členové
— Sodales
honoris
causa
G e j p Karel, prof. dr. D Sc. — * 1900 — Praha 5, Zborovská 64 — P hycom ycetes, D euterom ycetes, entomofágní houby, M yxom ycetes — (1946) M e l z e r Václav — * 1878 — Domažlice čp. 236 — M acrom y cetes (spec. R u s s u la ), chemické reakce hub — (1946) N ě m e c Bohumil, akad. prof. D Sc. — * 1873 — Praha 5, Na Václavce 1138 — fysiologie, anatomie — (1946) V e s e l ý Rudolf — * 1884 — Soběslav č. 43 — M acrom ycetes, ikonografie hub — (1946)
Řádní
členové
—
Sodales
legitimi
A l t n e r V áclav — * 1903 — Praha 2, Jarom írova 11 — vyšší houby — (1946) B a b á k František, inž. — * 1905 — Brno, Anenská 11 — R u ssu la — (1952) B a b k a Stanislav — Praha-Nusle, Dačického 2 — (1947) B a u d y š Eduard, prof. dr. D Sc. — * 1886 — Brno, 14, Alešova 27 — Mykocecidie, parasitické houby — (1952) B a u e r Zdeněk — * 1901 — Hluboké Mašůvky 3, okr. Znojmo dřevokazné houby, osvětová činnost — (1946) B a y e r Bohdan, dr. — * 1896 — Plzeň, Gorkého 5 — Vyšší houby, mykofloristický výzkum, Plzeňsko — (1946) B e d n á ř o v á Marie — * 1908 — Praha 4, Na Pankráci 34/972 — mykofloristický výzkum, Šumava — (1956) B e n a d a Jaroslav, dr. — * 1928 — Kroměříž, Vrchlického 2650 — fytopatologie, spec. obil niny (1 9 5 7) B e n c František — Praha 6 , Nad Šárkou 33 — (1953) B l á h o v á Františka — * 1910 — Brno 16, Horova 34a — (1952) B o s á k Ladislav — * 1921 — Ostrava I, Tř. 30. dubna 23 — dřevokazné houby — (1965) B r y c h t a František, dr. — Brno, Zelený trh 2 — (19 4 7 ) B r y c h t a K arel, dr. — *1 9 0 9 — Znojmo, D olní Česká 2 — dřevokazné houby — (1964) C a r m i n e Jindřich — Praha 4, Boleslavova 36 »«■ (1948) C i p r a Václav — * 1892 — Praha 3, Čajkovského 9 — (1946) C u ř í n M ilan, inž. — * 1919 — Praha 8 , Dobrovolného 3/305 — P oly p o ra cea e — (1 9 4 9 ) Č a č a Zdeněk, inž. CSc. — * 1927 — Brno, Křídlovická 14 — (1964) Č e c h František — * 1925 — Libušin u Kladna, Důl Nejedlý I, 612 — A g aricales — (1 9 6 2 ) Č e c h . Jan, dr. — * 1924 — Jindřichův Hradec, Sibiřská 383/111 —A scom ycetes, zvláště D iscom y cetes — (19 6 3 ) Č e r m á k Stanislav, dr. — Brno 16, Navrátilova 4 — (1949) Č e r n á Em ilie — * 1914 — Praha 1, Všehrdova 17 (19 4 8 ) Č e r n á M arie — * 1943 — Praha 6 , V. V. Kujbyševa 4/321 — (1963) Č e r n ý Alois, inž. CSc. — * 1929 — Brno, Zemědělská 3 — dřevokaznéa parasitické houby lesních dřevin - - (1948) Č e r v i n k o v á Hana, inž. — * 1931 — Praha 6 , Raisova 2 — dřevokazné a parasitické houby lesních dřevin — (1954)
240
SE ZN A M ČL EN Ů ČVSM
D a n ě k Josef — * 1898 — D olní Březinka 5, p. Světlá n. Sáz. (1951) D e n e m a r k Josef — Praha 1, Na Můstku 3 — (1957) D o l a n s k ý Jaroslav — K arlštejn 25 — (1952) D o l e j š K arel, inž. — * 1934 — Roztoky u Prahy, Lidická tř. 398 logie — (1 9 6 0 ) D o s t á l Zdeněk, dr. — * 1908 — Praha 3, Jagelonská 25 — (1946) D o u b o v á Aloisie — Praha-Vinohrady, Sarajevská 25 — (1946)
— lesnická fytopato
D r b a l Josef, inž. — * 1925 — Brno 28, Holzova 16 — fytopatologie jetelovin a trav — (1 9 5 7 ) D v o ř á k Oldřich — * 1908 — Praha 4, Pod lázní 10 — mykofloristický výzkum všeobecně (okolí Prahy a Táborsko) — (1 9 5 3 ) D v o ř á k o v á Stanislava — * 1945 — Brodek u Přerova, Smetanova 295 — fytopatologie — (1 9 6 4 ) E b e r 1 e Josef — * 1901 — Nový Bydžov, Dukelská 1403 — osvětová činnost, m ykofloris tický výzkum Novobydžovska a Jizerských hor — (1946) F ä r b e r Gerhard, dr. — Praha 9, U svobodárny 18 — kultivace — (1958) F a s s a t i o v á Olga, dr. — * 1924 — Praha 6 , U letohrádku královny Anny 3 —D eu terom y cetes (zvi. H y p h o m y c ete s), M u corales — (1950) F i a l a Ladislav — * 1937 — Zemědělská škola, Moravský Krum lov — dřevokazné houby — (1 9 6 3 ) F i a l o v á Helena — * 1902 — Praha-K arlín, Křížíkova 75 — (1950) F i š e r Jindřich, inž. — * 1889 — Praha-Žižkov, Jeseniova 59 — Chemismus hub a prů myslové využití hub — (1950) F l a k s o v á Jožka — * 1897 — Praha 7, U studánky 18 — (1950) F o 1 1 Bohuslav, prof. dr. D Sc. — * 1908 — Katedra botaniky, Praha 2, Benátská 2 — C h y trid iom y cetes, H y d ro m y x o m y cetes — (1946) F r á g n e r Petr, dr. — * 1923 — Praha 2, T ř. W . Piecka 7 — lékařská mykologie — (1956) F r á g n e r o v á Bedřiška — * 1924 — Praha 2, Tř. W . Piecka 7 — (1952) F r ý z e k Jaroslav — * 1900 — Praha 2, Vyšehradská 31 — (19 5 7 ) G a l o u s k o v á M arie —- * 1945 — Hustopeče u Brna, Gottwaldova 5 — fytopatologie — (1 9 6 5 ) G r e p 1 Antonín, inž. — * 1912 — Bratislava, Legionářská V/956 — G asterom y cetes — (1954) H a b r Jan, inž. — * 1921 — Praha 5, U tenisu 12 — (1946) H a b r Jaroslav — * 1887 — Praha 5, U tenisu 12 — (1946) H a c k l o v á M arie — Brno, Jugoslávská 20 — (1946) H a n č i Julius — * 1896 — Praha 7, U smaltovny 28 — fytopatologie — (1946) H a n u š o v á Anna — * 1900 — Praha 7, V háji 32 — (1960) H a r t m a n n o v á Věra — * 1942 — Praha 3, Řehořova 45 — H y p od erm ataceae — (1965/ H e j t m á n e k M ilan, dr. C Sc. — * 1928 — Olomouc, Hněvotínská 3 — lékařská myko logie (1 9 5 7 ) H e j t m á n k o v á Nora, dr. — * 1929 — Olomouc, Hněvotínská 3 — lékařská mykologie — (1 9 6 0 ) H e l l e r Stanislav — * 1942 — Čelákovice, Ju lia Zeyera 1095 — ekologie vyšších hub a lišejníků — (1 9 6 2) H e m e r Jindřich — * 1900 — Modřany 1755, ul. Ig. Hermanna — R u ssu la — (1946) H e r n k Josef, dr. — * 1915 — Mnichovo Hradiště — T ř. Rudé armády 717 — taxonomie vyšších hub, zvi. A g aricales (spec. L e p io t a ) , mykofloristika, alim entární význam a toxikologie hub - (1 9 4 6 ) H 1 ů z a Bronislav — * 1929 — Šteííiberk na Moravě, Lomená 4 — ekologie vyšších hub — (1 9 6 2 ) ) H o l u b Ja n , dr. — * 1904 — Přísečno, pošta Uhelná Příbram — m ykofloristika Čes. Středohoří a Krušných hor — (19 5 1 ) H o r á č e k , Jaroslav, prof. dr. — * 1914 — Brno, B ří Čapků 20 — lékařská mykologie — (1 9 5 7 ) H o r á k o v á M arie — * 1895 — Brno 12, Mercova 12 — (19 5 0 ) H o r n í č e k Em il — * 1906 — Telecí 42 u Poličky — mykologická chromotaxie, taxo nomie A g aricales — (1947) H o r n í č e k Ladislav — * 1900 — T elecí u Poličky -V (19 4 7 ) H o š e k Antonín, dr. — * 1888 — Chcebuz 42, okr. Litoměřice — osvětová činnost — (1946) H o u b a Jiř í — * 1924 — Praha 10/101, Řipská 2 — G eastru m — (1964) H ř e b í k Ferdinand, dr. — * 1915 — Praha 4, Táborská 39 — R u ssu la — (1952) H ř e b í k o v á Alena — * 1933 — Praha-Podolí, Na Dolinách 5 — (1957)
241
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4) 1965
H u s á r e k Jiří — * 1937 — Mohelnice, okr. Šumperk, Nádražní 18 —(1 9 6 5 ) C h a r v á t o v á Marta — * 1912 — Praha 1, Krakovská 1 — R u ssu la — (1946) C h u r a i n Branko Jaroslav — * 1922 — Ročov 191 — biologie hub (1954) I n d r a Břetislav — * 1884 — Praha 4, Hornokrčská 52/565 — (1946) J a n č a ř í k Vlastislav, inž. CSc. * 1927 Praha 5, Nad zámečkem 61 D eu terom ycetes, lesnická fytopatologie (zvi. semenáčků lesních dřevin) — (1954) J a n d a Jan — * 1920 — Brno, Spojovací 2 — (19 6 4 ) J a r k o v s k ý Ferdinand — * 1888 — Praha 5, T ř. Svornosti 5 — mykofloristika vyšších hub (1 946) J a r k o v s k á Květa — * 1904 — Praha 5, Tř. Svornosti 5 — (1950) J a v o r a Stanislav, inž. — * 1934 — O K O R -U K Z U Z , Brno-Černá Pole, Zemědělská l a — (1 965) J e d l i č k a Viktor — * 1896 — Praha 1, Ostrovní 7 — mikrobiologie a fytopatologie — (1946) J e c h o v á Věra, prom. biol. — * 1936 — Praha 1, Opatovická 7 — D eu terom ycetes a la boratorní kultivace — (1961) J e t m a r Stanislav — * 1903 — Ždár nad Sázavou, Nádražní 431 — mykoflóra česko moravské vrchoviny, zvi. rod R u ssu la — (1946) J e ž e k Bohuslav dr. — * 1905 — Praha 1, U železné lávky 12 — A g aricales — (1962) J i ř i č k a M iroslav, inž. — * 1922 — Praha 6 , Fúgnerova 157 — A g aricales — (1 9 5 8 ) J o a c h y m s t á l Jindřich — * 1888 — Praha 10, Tolstého 15 — (1946) J u n g m a n n.o v á M arie — * 1900 — Uhříněves, Smiřických nám. 39 — m ykofloristika (1 9 5 9 ) J u r n e č k a Otmar — * 1892 — Drásov u Tišnova čp. 192 — (1949) K a d l á č e k Hynek — Praha 10, V olšinách 761/72 — (1960) K a c h y ň o v á Věra — * 1925 — Brno, Jílová 26a — (19 6 4 ) K a l a b i s o v á Jarm ila — * 1934 — Ostrava I, Jesenského 21 — dřevokazné houby (1 9 6 5 ) K a 1 a n d r a Augustin, člen korespondent Č SA V prof. inž. D Sc. — * 1900 — Praha Ždanova 67 — lesnická fytopatologie — (houby dřevin) — (1 9 6 2 ) K l á š t e r s k ý Václav, inž. — * 1889 — Brno 12, Berkova 70 — (1946) K l e i n b e r g Emil — Praha-Spořilov, H lavní 33 — B o leta c ea e — (1950) K l e i n b e r g o v á Alex. Jos. — Praha 2, Makarenkova 47 — R u ssu la — (1950) K l í m o v á Libuše — * 1944 — Znojmo, Bolzánova 15 — fytopatologie —(1964) K l o u d a Ladislav — České Budějovice, Štítného 13 — (1946) K ň á k a l Ladislav — * 1899 — Praha 3, Vinohradská 176 — (1946) K o n c e r o v á Květoslava — * 1916 — Brno-Židenice, Konečného 17 — mykofloristika osvětová činnost — (1962) K o n i g o v á Vlasta — *1 9 3 2 — Holice I I , okr. Pardubice, Fučíkova 281 — (1965)
—
—
6,
a
K o t l a b a František, dr. CSc. — * 1927 — Praha 6 , Petřiny 276/10 — P oly p o ra cea e, G asterom ycetes, A garicales, fytopatologie — (1947) K o t l a b o v á Libuše — * 1928 — Praha 6 , Petřiny 276/10 — (1951) K o t y z a K arel — * 1905 — Prostějov, Tovačovského 7 — (19 5 1 ) K o v a l o v s k á Ludmila — * 1906 — Praha 2, Mikovcova 8 — osvětová činnost — (1946) K o v a n d a Rudolf — * 1899. — Praha 10, Donská 18/431 — osvětová činnost — (1956) K r a u c h e r K arel — * 1894 — Brno I I , Rezkova 47 — (1 9 5 3 ) K r e j č í Jaroslav, inž. — Hluboké Mašůvky 16, okr. Znojmo — dřevokazné houby, myko floristika, osvětová činnost — (1962) K ř i v á n e k Jan — * 1886 — Brno 2, Mášova 5 — B o leta cea e — (1949) K ř í ž K arel inž. — * 1907 — Brno, Bayerova 40 —mykofloristický výzkum Moravy, Fu n gi h y p og aei, organizační a osvětová činnost — (1949) K ř í ž V áclav — * 1892 — Jihlava, Ulice Dukelských hrdinů 30 — (19 5 8 ) K ř í ž o v á M arie — * 1896 — Louny, Purkyňova 1265 — mykofloristika Českého Středohoří — (1 949) K ř í ž o v á Věra — * 1915 — Brno, Bayerova 40 — mykofloristický výzkum Moravy, ku chyňská úprava hub — (1951) K u b í č e k Jan , inž. — * 1935 — Prachatice čp. 354 — fungivorní hmyz — (1955) K u b i č k a Jiří, dr. — * 1913 — Třeboň, Tylova 2 — A g aricales (zvi. r. M ý ce n a ), operkulátní diskomycety, ekologie hub na rašeliništích, m ykofloristický výzkum (zvi. Třeboňsko) — (1 946) K u l t K arel — * 1 9 1 7 — Praha-Vinohrady, Slezská 130 — A g aricales (zvi. H y g ro p h oraceae, B oletaceae, R u ssu la) — (1946)
242
,5
SEZN A M ČL EN Ů ČVS M
K u n c Květomír, inž. — * 1914 — Praha 6 , Čkalova 10 — floristika vyšších hub, osvětová činnost a průmyslová konservace hub — (1948) K u n e š František — Třeboň I I ., Vrchlického 320 — Ikonografie hub, R u ssu la (1946) K u ž e l k a Rudolf, inž. — * 1935 — Praha 5, Josefa Machka 10 — mykofloristika, A g a rica les — (1 9 6 2 ) L a m p a Josef — * 1909 — Praha 10, Bulharská 37 — (19 5 0 ) L a n d k a m m e r Vladim ír, inž. — * 1901 — Praha 8 , Šaldova 6 — makromycety, zvi R u ssu la — (1 9 4 6 ) L ä u f e r Josef — * 1891 — Praha 1, Sokolská 7 — (1949) L a z e b n í č e k Jiří, inž. — * 1934 — Botanický ústav ČSA V, pobočka, Brno, Stará 18 — ekologie a zeměpisné rozšíření hub, taxonomie r. ln o c y b e a M arasm iu s — (1964) L á z n i č k a Oldřich — * 1921 — Třebíč, Zborovská 5 — mykofloristika západní Moravy, osvětová činnost — (1946) L e o n t o v y č Rom an, inž. — * 1930 — VÜ lesného hospodárstva, Báňská Štiavnica — les nická fytopatologie — (19 6 2 ) L h o t s k ý Stanislav, dr. — * 1 9 1 1 — Praha 6 , Lermontova 11 — fyziologie a anatomie — (1 94 6 ) L o p o t K arel — * 1910 — Kostelec n. Labem, Rudé armády 183 — (1948) L o w e Josiah, prof. — * 1905 — College of Foresty, Syracuse 10, New York, U SA — P olyp o raceae — (1 9 6 2 ) M a c k ů Josef — * 1942 — Brno-Trávníky 40 — fytopatologie — (1965) M a l á Soňa, inž. — Praha 4, Antala Staška 882 — (1957) M á l e k Ivan, akad., prof. D Sc. — * 1909 — Praha 4, Na Dolinách 18 — mikrobiologie — (1 9 5 6 ) M a r t i n e k Ja n — * 1943 — Slavkov u Brna, Čelakovského 552 — (1965) M a r v a n Jiř í — * 1948 — Praha 1, Jungm annova 18/738 — (1958) M a r v a n o v á Ludmila, prom. biol. C Sc. — * 1931 — Brno 16, Doležalova 8 — parasitické mikromycety. vodní hyfomycety — (1961) M a r y š k a Ja n — * 1890 — Praha 5, Na Václavce 15 — R u ssu la (1951) M a t o u š k o v á Ludm ila — * 1924 — Praha 1, Thunovská 12 — (1964) M e j s t ř i k Václav, inž. — * 1928 — Praha 4, Sídliště Spořilov I I , Blok B 3, č. 2527 — mykorrhiza — (1 9 5 5 ) M i k y š k a F elix — * 1883 — Praha 2, Lublaňská 3 — (1950) M i l l e r o v á Jarm ila — Brno-Černá Pole, Uvoz 17 — (1950) M i š á k Josef — * 1899 — Jihlava, Na vyhlídce 14 — (1 9 4 6 ) M o r a v e c V áclav — * 1886 — Lysá nad Labem, Čechova 705 — mykofloristika Polabí a ikonografie hub — (1 9 6 3 ) M o r a v e c Zdeněk, prom. biol. — Praha 2, Anny Letenské 16 — fytopatologie, taxonomie vyšších hub, G asterom y cetes, P yren om ycetes — (1953) M o u k o v á Helena — * 1943 — Brno 18, Hladíkova 5 — fytopatologie — (1965) M r á z e k František — * 1903 — Praha 4, Pod lázní 1026/2 — (1956) M r v í k Jaroslav — * 1886 — Praha 1, Liliová 14 — (1946) M ü l l e r Josef, inž. — * 1907 — Praha-Sm íchov, Ul. P. Švandy 10 — (1953) N a j m r o v á Jan a — * 1942 — Brno 16, Pod K aštany 19 — mikromycety okrasných rostlin — (1 9 6 4 ) N a l e z í n k o v á M arie — * 1903 — Praha 8 , Thámová 22 — (19 6 3 ) N a v r á t i l Stanislav, iriž. — * 1936 — VÚ lesního hospodářství a myslivosti, Uherské Hra diště I I . — mikromycety, lesnická fytopatologie — (1959) N e d b a l o v á M arie — Praha 9, Pod pekárnami 258/5 — (1946) N e j e d l o Vladim ír — * 1904 — Praha 4, Na Zámecké 410/8 — (1950) N e u b a u e r Zdeněk — * 1942 — Praha 1, Štěpánská 23 — systematika vyšších hub (H ym en om y cetes, G asterom y cetes, D íscom y cetes) — (1961) N e u w i r t h František — * 1883 — Jindřichův Hradec, Liliová 79/1 — osvětová činnost — (1 962) N o v a c k ý Anton, prom. biol C Sc. — * 1933 — B ratislava, Februárového viťazstva 17/51 — fytopatologie (zvi. U stilag in ales) , M yxom ycetes, T h elep h o ra ce a e — (1952) N o v á k o v á - P f e i f e r o v á Jiřin a, dr. — * 1923 — Brno, Jiráskova čtvrť, F r. Stránecké 3 — fytopatologie — (1 9 5 7 ) N o v o t n ý Ja n , inž. — * 1929 — Brno, Jakubské nám. 1 — (1964) O k t á b e c Antonín — * 1899 — Praha 2, Podskalská 8 — osvětová činnost — (1955) O n d r o u š e k Oldřich — Rousinov 126, Trávx-íky — (1950) O n d r y á š František Jaroslav — Svitavy, M alé nám. 16 — (19 4 6 ) P a v l í k V áclav — * 1901 — Praha 7, Vinařská 6 — (1951)
24£
Č E SK Á M Y K O L O G IE 19 (4 ) 1965
P e r ú t k a Josef — Gottwaldov, Leninova 2527 — ( Í9 5 0 ) P e t r á š Bohumil — * 1897 — Praha 9, Pod pekárnami 5 — L actariu s — (19 4 6 ) P e t r á š o v á Ema — * 1904 — Praha 9, Pod pekárnami 5 — R u ssu la (1946) P i c h o v á K am ila — * 1909 — Praha 6 , Fetrovská 47 (19 4 6 ) P i l á t Albert, člen korespondent Č SA V doc. D Sc. — * 1903 — Praha 5, U dívčích hradů 12 — taxonomie vyšších hub, zvláště dřevních — (houby působící hnilobu dřeva) —(1 9 4 6 ) P i l á t o v á Anna — * 1908 — Praha 5, U dívčích hradů 12 — (1 9 4 6 ) P l e v a Oldřich — Želešice u Brna — (1946) P o d p ě r o v á Anna, dr. — Brno, K otlářská 5 — chemismus hub — (1 9 4 6 ) P o n e r K arel — * 1913 — Praha 2, Belgická 8 — ikonografie hub (1947) P o s p í š i l Leopold, dr. CSc. — * 1925 — Brno, Gorkého nám. 20 — lékařská myko logie — (1 9 6 0 ) P o s p í š i l Valentin, dr. — Brno, Husova 16 — (1946) P o u z a r Zdeněk, prom. biol. — * 1932 — Praha 6 , Srbská 2 — vyšší houby, zvi. A p h y llop h o ra les — (1948) P r o k o p Jaroslav — * 1906 — Cetenov-Těšnov, p. Všelibice u Čes. Dubu — (1954) P ř í h o d a Antonín, doc. inž. — * 1919 — Tuchoměřice 26 u Prahy — D eu terom ycetes, fyto patologie — (19 4 9 ) R e i c h e l t o v á Vilm a — Praha 7, Heřmanova 630/34 — (1959) R i e g e r o v á Libuše — * 1943 — Velké Meziříčí, Na výsluní 1322 — parasitické houby — (1 9 6 4 ) R i c h t e r Oldřich — * 1902 — Praha 6 , Zikova 3 — (1946) R y p á č e k Vladim ír, dr. prof. D Sc. — * 1910 — Brno, Jugoslávská 43 — fyziologie a bio chemie dřevokazných hub, laboratorní kultivace —(1950) Ř e h á č e k Emil — * 1899 — Praha 2, Vyšehradská 27 — osvětová činnost —(1946) S a a l Evžen — * 1899 — Brno, Kotlářská 19 — B o leta cea e, R u ssu la, T rich o lo m a —(1951) S e m e r d ž i e v a M arta, prom. biol. — * 1928 — Praha 4. Jeremenkova 1057 —biologie vyš ších hub, laboratorní kultivace — (1962) S c h a e f e r Zdeněk, inž. — * 1906 — Jablonec nad Nisou, Gottwaldova 20 A — L actariu s — (1 9 4 6 ) S c h á n ě 1 Lubomír, prom. biol. — * 1931 — Hustopeče u Brna, Komenského 2 — biologie a fysiologie dřevokazných hub, laboratorní kultivace — (1965) S c h ů t z n e r Josef, dr. — * 1888 — Praha 6 , U první baterie 31, — mýcétika, mykologické názvosloví (terminologie, nomenklatura) a versifikace (D e fungorum natura) — (1951) S i b l í k o v á M arie — * 1892 — Praha 6 , A. Zdanova 50 — (19 4 8 ) S í 1 a V. — Lačnov, p. Borovnioe u Poličky — (1947) S k a l i c k ý Vladim ír, prom. biol. — * 1930 — Praha 2, Benátská 2 — mikromycety, zvláště P ero n o sp orales a E ry sip h a les — (1950) S k a l n í k V áclav — * 1908 — Čejkovice 17/157 u Hodonína — mykofloristický výzkum jižní Moravy, zvi. B o leta c ea e — (1957) S k l á ř František — * 1913 — Praha 1, Nekázanka 4 — (1952) S l a d k ý Jaroslav — * 1902 — Praha 4, Petra Rezka 3 — (1964) S l a v í k Bohuslav — * 1 9 1 8 — Praha 3, Roháčova 79 — (1950) S l a v í k František, prof. — * 1903 — Brno, Zemědělská 17 — m ykofloristika okresu B lan sko - (1 9 4 7) S l u k a Jaroslav — * 1891 — Brno, Pekařská 39 — (1946) S m o l á k Jaroslav, prof. dr. D Sc. — Praha 6 — Ruzyně čp. 440 — fytopatologie — (1947) S o c h a c í Magdalena — * 1944 — Raškovice 204, okr. Frýdek-M ístek (1964) S o u č e k Ludvík — * 1912 — Praha 3, Bořivojova 30 — (1959) S t a n ě k M iloslav, dr. — * 1924 — Praha 4, Pod Spořilovem 6 — fytopatologie, fysiologie, kultivace jedlých hub — (1951) S t a n ě k V. J. dr. — * 1907 — Praha 2, Gorazdova 9 — G asterom y cetes, zvi. G e astraceae (1 949) S t a ň k o v á M ilena, inž. — * 1930 — Praha 6 , Uralská 1 — (1960) S t o u p e n e c Jindřich — Brno-Černá Pole, Jos. Uhra 15 — (19 5 2 ) S t r e i b l o v á Eva, prom. biol. — * 1931 — Praha 5, U Blažensky 51 — taxonomie kvasi nek - (1 962) S u k o v á Marie, prom. biol. — * 1937 — Praha 9, Poděbradská 536 — (1965) S v o b o d a Bernard — * 1892 — Brno, Sokolská 14 — (1949) S v o b o d a Bohumil — * 1891 — Praha 2, Anny Letenské 15 — (1950) S v o b o d o v á Vlasta — * 1907 — Praha 4, Viktorínova 1/IV (1 9 5 3 ) S v r č e k Mirko, dr. CSc. — * 1925 — Praha 3, Kalininova 48 — taxonomie vyšších hub, zvi. D iscom ycetes a A garicales, F u n gi h y p o g a ei mykofloristika — (1 9 4 6 )
244
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
Š a š e k Václav, prom. biol. — * 1937 — Praha 7, Vrbenského 42 — fytopatologie, biologie vyšších hub, laboratorní kultivace — (1 9 6 2 ) Š e b e k Svatopluk — * 1926 — Nymburk, Jízdecká 438/30 — G asterom ycetes, B oletaceae. U red in ales, U stilagin ales, zeměpisné rozšíření hub — (1950) Š e v č í k Vladim ír, dr. — VÚ krmivářský, Pohořelice — antibiotika, fysiologie mikroorganis mů - (1 9 5 7 ) Š i m k a Ludvík — * 1905 — Praha 2, Na bojišti 26 — (19 5 9 ) Š m a r d a František, dr. — * 1902 — K uřim u Brna, Pod vinohrady 453 — mykocenologie a ekologie makromycetů, m ykofloristika — (19 4 6 ) Š p a č e k Ja n , dr. C Sc. — * 1927 — Brno, Komárovská 28 — zeměpisné rozšíření vyšších hub, m ykofloristika, fytopatologie — (1948) Š t r o b l Šebestián — * 1891 — Praha 2, Francouzská 16 — (1952) Š v e j d a Antonín — * 1906 — Praha 4, Na zlatnici 18/108 — (1946) T i c h ý Vladim ír, doc. dr. C Sc. — * 1923 — B rn o — Židenice, Chudobova 48,fysiologie hub, zvi. dřevokazných, laboratorní kultivace — (19 5 7 ) T o m k o v á - S o u č k o v á M ilada — * 1 9 1 9 — Brno, Pellicova l a — U redin ales, Ú stilag in ales — (1 9 5 7 ) T o š n a r Alois — Brnc-Bohunice, Havelkova 9 — (1951) T r o š t K arel, dr. — Liberec I, Gorkého 20 — (1946) T y k a č K arel - * 1889 - Praha 10, Tř. W . Piecka 76 (1946) U h l í ř K arel, prof. dr. — Urologická klinika fakultní nemocnice, Brno, Pekařská 53 — A ga rica les, zvi. R u ssu la — (1 9 6 5 ) U r b a n Zdeněk, dr. CSc. — * 1923 — Katedra botaniky, Praha 2, Benátská 2 — U redi n ales, U stilag in ales. P y ren om y cetes — (1948) U r b á n k o v á Otylie — Praha 9, Na břehu 579/3 — (1946) V a c e k Vladim ír, dr. — * 1926 — Troubsko, p. Bosonohy u Brna —M yxom ycetes — (1946) V a l k o u n František — Brno-K rálovo Pole, Srbská 19 — mykofloristika — (1946) V e s e l s k ý Jaroslav, dr. — * 1913 — Ostrava 4 - Zábřeh sídliště,, ul. kpt. Vajdy 16 — toxikologie, lékařská mykologie, m ykofloristika Ostravska — (1951) V e s e l ý G abriel — * 1905 — Rokycany 27/1 — (1946) V e s e l ý Silvestr — * 1911 — Praha 2, Tyršova 2 — R u ssu la — (1957) V i n t i k a Jaroslav, doc. dr. — * 1914 — Praha 3, Přemyslovská 40 — biochemie a kulti vace hub — (1 965) V í t k o v á Božena — * 1910 — Praha 4, ul. 5. května 1040/1 — (1958) V o b r František — * 1912 — Praha 7, U pergamenky 6 — (1950) V o l š i c k ý František — * 1894 — Praha 1, Na Kampě 12 — (1946) V o r l í č k o v á Em ilie — * 1893 — Praha 8 , Vítkova 36 — (19 4 6 ) W a o n e r Bohdan — * 1944 — Krásný Dvůr 13, okr. Louny — L ich en es, zvi. R h izo carp on — (1 9 6 5 ) W e i g h a r t Josef — * 1894 — Brno-Královo Pole, Riegrova 37 — B o leta cea e — (1946) W i c h a n s k ý Evžen, dr. — * 1 8 9 1 — Praha 5, Kirovova 40 — mykofloristika středních Čech, M y x om y cetes, A g aricales — (1952) Z á b r š a V áclav — * 1894 — Brno, Zedníkova 6 — (1953) Z a c h a Vladim ír, inž. dr. — * 1925 — Brno, Sady osvobození 49 — fytopatologie, mikro mycety — (1 9 4 6 ) Z a v a d i l Oldřich — * 1888 — K utná Hora, Pod valy 233 — (1949) Z e t k a Egon — * 1930 — Brno-Jundrov, Šeříková 8 f — (1963) Ž á k Em il — * 1906 — Praha 4, Lounských 888/3 — (1961) Ž á k Josef — * 1900 — Praha 4, ul. 5. května 1 — (1958)
Instituce Městské vlastivědné museum nost — (1 9 5 1 )
— Institutiones
— Ř íčany u Prahy, ul. dr. J . Rýdla ěp. 271
— osvětová čin
245
Z p ráva o desátém valném shrom áždění Československé vědecké společnosti pro m ykologii konaném dne 1 1 . května 1 9 6 5 Dne 10. května 1965 se konalo v Praze v budově Katedry botaniky K arlovy university desáté valné shromáždění Československé vědecké společnosti pro mykologii. Před zahájením valného shromáždění promluvil předseda Společnosti Albert P i l á t D rSc., člen korespondent Č SA V na téma: 20 let mykologie v Československu. Zahájil také vlastní jednání a úvodem vzpomenul ze mřelých členů za uplynulé období. B yli to Vojtěch V e j v a r a v Choustníku a Jaroslav V e s e l s k ý z Prahy. Poté uvítal všechny; přítomné, zejména zástupce brněnské pobočky a našeho hosta, asistentku university v Oslo, sl. G r o G u l d e n a stručně zhodnotil činnost Společnosti od minulého valného shromáždění. Vědecký tajem ník Společnosti Z. P o u z a r podal zprávu o postupu prací v akci „Mapování 100 druhů hub v Evropě“ Mykologové spolupracující na této akci zasílali většinou svá hlá šení o nových lokalitách mapovaných hub do Botanického ústavu Č SA V v Brně, kde se zpra covávají údaje, vztahující se na území Československa. V r. 1964 byly publikovány podrobně zpracované studie o mapovaných houbách: K . K ř í ž : Rozšíření cutkovnice rumělkov é-P ycn oporuš cin n abarin u s a A. P i l á t : Rozšíření pavučince fialového-C ortin ariu s v iolaceu s. Veškeré údaje o herbářovém materiálu ze zahraničních lokalit byly hlášeny příslušným národním zpra vodajům. Tak jako v minulých letech pokračovaly i loňského roku přednášky doplněné instruk tážními exkursemi. V Praze bylo uspořádáno celkem 33 přednášek, kterých se účastnilo celkem 1076 posluchačů. Instruktážních exkursí bylo 30 s účastí 347 osob. Mykologická poradna v se kretariátě Společnosti určila v uplynulém roce 370 zájemcům přinesené houby. Společnost svolala komisi pro ustálení názvosloví běžných hub za účelem novelizace vyhlášky o oběhu jedlých hub na trhu. Uvažuje se o standardisaci českých názvů běžných druhů hub. Při této příležitosti požádal Z. P o u z a r všechny členy o připomínky k tomuto problému. Spolupráce Společnosti se zahraničím se omezila většinou na výměnu odborné literatury. Vyměňovali jsme za Českou mykologií a jiné zdejší publikace se 43 zahraničními partnery. Po zprávě vědeckého tajem níka pozdravili valné shromáždění inž. J. L a z e b n í č e k a dr. L. M a r v a n o v á a informovali přítomné členy o životě brněnské pobočky v uplynulém období. Pobočka v r. 1964 uspořádala v Brně 37 přednášek s celkovou účastí 95 4 osob a 30 exkursí, jichž se účastnilo 513 osob a jednu přednášku v Olomouci za účasti 150 posluchačů. V letošním roce byly uspořádány do dne valného shromáždění 3 vycházky a předneseno 11 přednášek. Ke dni 9. X I I . 1964 byla provedena řádná inventarisace knihovny brněnské pobočky. K uve denému datu obsahovala knihovna 82 svazků knih, 92 svazky časopisů a 1 svazek separátů. Celková hodnota brněnské knihovny k uvedenému dni činila 6100 K čs. Ve výstavních m íst nostech Moravského musea v Brně je od 16. dubna přístupná veřejnosti trvalá výstava Houby (F u n g i). Členové brněnské pobočky vynaložili velmi mnoho úsilí, aby tato pozoruhodná vý stava byla úspěšná. Je rozdělena do 4 částí. Úvodní část seznamuje návštěvníky s houbami obecně, druhá část se zákonitostí růstu hub v různých prostředích, třetí oddíl pojednává o užitkovosti a škodlivosti hub a v poslední části nalézáme řadu exposic, jako např. dřevokazných hub, nebo exsikáty jarních, zimních a přetrvávajících podzimních hub a exposice čerstvých plodnio. Exponáty na výstavě se stále doplňují a vyměňují. Zprávu hospodáře K. K u 1 1 a doplnil za revisory účtu J. B u b n í k. Revisoři shledali veškeré účetní doklady v pořádku. Ze zprávy hospodáře vyplynulo, že v minulém roce se značně zvýšila tržba za časopis, ale také stouply náklady na jeho tisk. V dotaci ČSA V pro Českoslo venskou vědeckou společnost pro mykologii se nepočítá s položkou na m ykofloristický výzkum. Valné shromáždění zprávu hospodáře schválilo. Vědecký tajem ník připomněl pietní vzpomínku na J a n a B e z d ě k a , kterou byla uctěna jeho památka u hrobu na Olšanských hřbitovech 9. I I I . 1965 v den 50. výročí úmrtí. Vzpo mínkovou slavnost zahájil předseda Společnosti dr. A. P i l á t a poté dr. J . H e r i n k podrobně zhodnotil význam Jan a Bezděka pro českou mykologii. Závěrem schůze upozornil Z. P o u z a r přítomné na knihovnu Společnosti, zvláště na některé knihy a zahraniční časopisy jak mykologické, tak i z jiných přírodovědeckých oborů. Ke dni 31. X I I . 1964 obsahovala knihovna 814 publikací v hodnotě 20 263,60 Kčs. Z valného shromáždění byly odeslány pozdravné telegramy členu výboru R u d o l f u K o v a n d o v i a čestnému členu R u d o l f u V e s e l é m u , kteří pro onemocnění nemohli se schůze zúčastnit. /, S v rčkov á
Přehled přednášek Č V SM v době od 1 0 . V. do 8 . X I . 1 9 6 5 Přednášky se konaly vždy v pondělí na členských schůzích Československé vědecké společnosti pro mykologii v Botanickém ústavu K arlovy university v Praze 2, Benátská 2. Schůze začínaly v 19,30 hod., s výjimkou valného shromáždění, jehož začátek byl určen na 19 hod. 10. V. 1965. V a l n é
246
shromáždění.
Z P R Á V Y ČVSM
Před zahájením vlastního jednání jronesl dr. A. P i l á t přednášku: 20 let mykologie v Česko slovensku. 17. 24.
V. V.
31. 7. 14. 21. 28. 5.
V. V I. V I. V I. V I. V II.
1965 K . K u l t : 1965 D r . M. S v r č e k : 1965 1965 1965 1965 1965 1965
Z. P o u z a r ; D r . E. W i c h a n s k ý : G. G u l d e n : D r. M. S v r č e k : D r A. P i l á t : K. K u 1 1 :
12. V II. 1965 Z. P o u z a r : 19. V I I . 1965 D r. F . K o t l a b a : 26 V I I . 1965 D r . M. S v r č e k : 2. V I I I . 1965 K . K u l t : 9. V I I I . 1965 D r . E. W i c h a n s k ý : 16. V I I I . 1965 Z. P o u z a r : 23. V I I I . 1965 Z. P o u z a r : 30. V I I I . 1965 i n ž . V. J a n č a ř í k : 6. I X . 1965 D r . M. S v r č e k : 13. IX . 1965 D r . F . K o t l a b a : 20. I X . 1965 Z. P o u z a r : 27. I X . 1965 Dr. M. S v r č e k : 4. X . 1965 K . K u l t : 11. X . 1965 D r . E. W i c h a n s k ý : 18. X . 1965 Z. P o u z a r : 25. X . 1965 K. K u l t : I. X I , 1965 D r . M. S v r č e k : 8. X I . 1965 B. V y t o u š :
Přehled jarních druhů hub. Současný stav mykofloristického výzkumu v Č SSR . Demonstrace hub s odborným výkladem. Houby na neobvyklých substrátech. Mykologie a mykoflora Norska. K oprofilní houby. Spáleništní houby. Referát o knize J. E. a M. Lange: 600 Pilze in Farben. Letní houby. Letní čirůvkovité houby. Červenolupenaté houby a jejich určování. Výsledky exkurse na Šumavu. Naše kukmáky a štítovky. Vyšší houby vrcholného léta. Lupenaté a hřibovité houby. Naše současné poznatky o václavce. Opomíjené rody lupenatých hub. Podzimní čirůvkovité houby. Houby holubinkovité. Hnojníky I. Zajím avější nálezy hub. H nojníky II. Hřibovité houby. Šumavské houby. Mykologická žeň roku 1965. Houby pražského okolí.
N a schůze přinášeli účastníci bohatý mykologický m ateriál, který byl určován a současně demonstrován.
Přehled instruktážních exkursí Č V SM v době od 1 1 . IV . do 5. I X . 1 9 6 5 V přehledu uvádíme datum, exkurse. 11. IV . 1965 30. V. 1965 20. V I. 1965 27. V I. 1965 4. V I I . 1965 II. V II. 1965 18. V I I . 1965 1. V I I I . 1965 8 . V I I I . 1965 15. V I I I . 1965 22. V I I I . 1965 29. V I I I . 1965 5. IX . 1965
cílovou
stanici, kde byl sraz účastníků
a
jméno vedoucího
K arlštejn, dr. M. Svrček Lysá n. L. — Dvorce, dr. E. W ichanský Srbsko, dr. M. Svrček Lysá n. 'L. — Dvorce, dr. E. W ichanský Černošice, F. Jarkovský Světice, dr. F. Kotlaba Dobřichovice, F. Jarkovský K arlštejn, Z. Pouzar Nesvačily, F . Jarkovský Klánovice, F. Jarkovský Poříčany, dr. E. W ichanský Lysá n. L. — Dvorce, dr. E. W ichanský Černošice, Z. Pouzar
Instruktážní mykologické exkurse Československé vědecké společnosti pro mykologii doplňují přednášky konané v Botanickém ústavu K arlovy university. Tyto vycházky do přírody jsou zaměřeny k praktickému poznávání hub, zejména jejich rozlišování na druhy jedlé a jedovaté. ]. S v rčkov á
247
Č E S K Á M Y K O L O G I E 19 (4)
1965
II I. sym pózium derm atológov s m edzinárodnou účasťou v Bratislavě 4 . - 6 . X . 1966 V dňoch 4 . - 6 . X . 1 9 6 6 usporiada v B ratislav ě Československá derm atolo gická spoločnosť (sekcia Čs. lek. spol. J. E . P u rk y ň u ) pod záštitou M edzinárodnej spoločnosti pre tropickú derm atológiu II I . sympózium derm atológov s m edzinárodnou účasťou „Epidem iológia, im unológia a terapia antropozoonóznych a hlinkových m ykóz“. H lavné tém y sym pózia sú: 1. Epidem iológia derm atofytóz přenosných zo zvierat na člověka 2. A ktuálně problém y hlhkových mykóz 3. Pokroky mykologickej imunologie 4. Pokroky v terapii mykóz. Prezident sym pózia: Prof. M U D r. L. Chm el, D rS c., člen korešpondent Slovenskej akadém ie vied. Rokovacie jazyky sympózia sú ru ština, an gličtin a a něm čina. Predbežné přihlášky účastníkov do 15. 12. 1 9 6 5 , přihlášky prednášok s k rát kým súhrnom do 15. 3. 1 9 6 6 n a adresu generálneho sekretára sym pózia: Doc. M U D r. E. H egyi, D rS c., D erm atovenerologická klinika U niv. Kom enského, M ickiew iczova 13/ 11, B ratislav a.
Č E SK Á M Y K O L O G IE — Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství ČSAV, Vodičková 40, Praha 1 — Nové Město — dod. p. ú. 1. — Redakce: Praha 1 — Nové Město, Václavské nám. 68, dod. p. ú. 1, tel. 233-541. — Tiskne Knihtisk n. p., provoz 4, Praha 10 — Vršovice, Sámova 12, odd. p. ú 101. — Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky a před platné přijím á P N S — Ústřední expedice tisku, administrace odborného tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Lze také objednat u každého poštovního úřadu nebo doručovatele. Objednávky do zahra ničí vyřizuje PN S — Ústřední expedice tisku, odd. vývoz tisku, Jindřišská 14, Praha 1. — Cena jednoho čísla 5,50 Kčs. — Roční předplatné K čs 22, — . U S$ 4. — , £ 1, 8 , 8 . Toto číslo vyšlo v říjnu 1965. A —0 1 *5 1 1 0 9 ©
248
by Nakladatelství Československé akademie věd 1965
Upozorněni přispěvatelům České mykologie Vzhledem k tomu, že většina autorů zasílá redakci rukopisy formálně n e v y h o v u j í c í , uveřejňujeme některé nej důležitější zásady pro úpravu rukopisů (jin ak odkazujeme na podrob nější směrnice uveřejněné v 1. čísle České mykologie, roč. 16, 1 9 6 2 ).
I . Článek začíná českým nadpisem, pod nímž je p ř e k l a d n á z v u n a d p i s u v někte rém ze světových jazyků, a to v témže, jímž je psán abstrakt a případně souhrn na konci článku. Pod ním následuje plné k ř e s t n í j m é n o a p ř í j m e n í a u t o r a (au torů ), bez akade mických titulů. Všechny původní práce musí být doplněny krátkým úvodním souhrnem — a b s t r a k t e m v č e s k é a n ě k t e r é s v ě t o v é ř e č i . Rozsah abstraktu, ve kterém m aji být výstižně a stručně charakterizovány výsledky a přínos pojednání, nesmí přesahovat 15 řádek strojopisu. 3. U důležitějších a významných studií doporučujeme připojit (kromě abstraktu, který je pouze inform ativní) podrobnější cizojazyčný souhrn; jeho rozsah není omezen. 4. V lastní rukopis, tj. strojopis (3 0 řádek po 60 úhozech na stránku a nejvýše s 5 překlepy nebo škrty a vpisy na stránku) musí být psán o b y č e j n ý m z p ů s o b e m . Zásadně není přípustné psaní autorských jmen vel. písmeny, prokládání nebo podtrhování slov či celých vět atd. To, co chce autor zdůraznit, smí provést v rukopise p o u z e t u ž k o u (podtrhne přeru šovanou ča ro u ). Veškerou typografickou úpravu provádí výhradně redakce. Tužkou může autor po straně rukopisu označit, co má být vysázeno petitem. 5. Citace literatury: každý autor s úplnou literární citací je na s a m o s t a t n é m ř á d k u . Je -li od jednoho autora uváděno více! citovaných prací, jeho jméno se vždy znovu celé vypisuje i s citací zkratky časopisu, která se opakuje (nepoužíváme „ibidem“) . Za příjm ením následuje (bez čárky) zkratka křestního jména, pak v závorce letopočet práce, za závorkou dvojtečka a za ni úplná (nezkrácená) citace názvu pojednání nebo knihy. Po tečce za názvem místo, kde kniha vyšla, nebo zkrácená citace časopisu. Jm éna dvou autorů spojujeme l a t i n s k o u s p o j k o u „et“.
6 . Názvy časopisů používáme v m e z i n á r o d n ě s m l u v e n ý c h z k r a t k á c h . Jejich seznam u nás dosud souborně nevyšel, jako vzor lze však používat zkratek periodik z 1 . svazku Flory Č S R — Gasteromycetes, z posledních ročníků České mykologie, z Lomského Soupisu cizo zemských periodik (1955 — 1958) nebo z botanické bibliografie Futák-Dom in: Bibliografia k flóre Č S R (1 9 6 0 ), kde je i stručný výklad o zkratkách časopisů a o bibliografii vůbec. 7. Po zkratce časopisu nebo po citaci knihy následuje ročník nebo díl knihy vždy jen a r a b s k ý m i č í s l i c e m i a bez vypisování zkratek (roč., tom., Band, vol. etc.) a přesná citace stránek. Číslo ročníku nebo svazku je fod citace stránek odděleno dvojtečkou. U jednodíl ných knih píšeme místo číslice 1 : pouze p. ( = pagina, stránka).
8 . P ři uváděni dat sběrů apod. píšeme m ě s í c e zásadně ř í m s k ý m i č í s l i c e m i (2. V I.) 9. Všechny veselýi).
druhové
názvy začínají zásadně m a l ý m
písmenem
např. Sclerotinia
10. Upozorňujeme autory, aby se ve svých příspěvcích přidržovali posledního vydání N om e n k l a t o r i c k ý c h p r a v i d e l (viz J . Dostál: Botanická nomenklatura, Praha 1 957). Jde především o uváděni typů u nově popisovaných taxonů, o přesnou citaci basonymu u nově publikovaných kombinací apod. I I . Ilustrační m ateriál (kresby, fotografie) k článkům číslujte průběžně u každého článku zvlášť arabskými číslicem i (bez zkratek obr., Abbild. apod) v tom pořadí, v jakém má být uveřejněn. 12. Při citaci herbářových dokladů uvádějte zásadně mezinárodní zkratky všech herbářů (Index herbariorum 1 9 5 6 ): B R A — Slovenské múzeum, Bratislava B R N M — Bot. odd. Moravského muzea, Brno. B R N S — Ústřední fytokaranténnl laboratoř při Ústř. kontr. a zkuš. úst. zeměd., Brno B R N U — Katedra botaniky přírod, fak. J. E. Purkyně, Brno O P — Bot. odd. Slezského muzea, Opava P R — Bot. odd. Národního muzea, Praha P R C — Katedra botaniky přírod, fak. Karlovy univ., Praha Soukromé herbáře necitujeme nikdy zkratkou, nýbrž celým příjmením m ajitele, např.: herb J. Herink, herb. F. Šmarda apod. Podobně u herbářů ústavů, které nem ají mezinárodní zkratku Rukopisy neodpovídající výše uvedeným zásadám budou vráceny výkonným redaktorem zpět autorům k přepracování, aniž budou projednány redakční raolu. R e d a k ce časop isu Č eská m y kolog ie
Č E S K Á
M Y K O L O G I E
The journal of the Czechoslovak Scientific Society for Mycology, formed for the advancement of scientific and practical knowledge of the Fungi Vol .
19
4
Part
October
1965
E d i t o r - i n - C h i e f : RNDr. Albert Pilát, D. Sc. Corresponding Member of the Czechoslovak Academy of Sciences Editorial D.
Committee:
Academician Ctibor Blattný, D.
Sc., Professor Karel Cejp,
Sc., RN D r. Petr Frágner, M UDr. Josef Herink, R N D r. František Kotlaba, C. Sc., Ing. Kare! Křiž, Karel Poner, Prom. biol. Zdeněk Pouzar and RN D r. František Šmarda. Editorial
All
contributions
should
be
Secretary: sent
to
the
RN Dr. Mirko Svrček, C. Sc.
adress
of
the
Editorial
Secretary:
The
National
Museum, Václavské nám. 68 , Prague 1, telephone No. 233541 ext. 87.
Part 3 was published on the 15th Ju ly 1965
CON TENTUS J. H e r i n k : Der R iesen-Ritterling, Tricholom a colossus (F r .) Quél. in der Tschecho slowakei (Tab. 5 9 ) ........................................................................................................................... 197 J. W e i s e r : raceae)
Notes on two new species of the genus Tarichium Cohn (Entomophtho ...........................................................
M. M o s e r - R o h ' r h o f c r : von Collema
M. S v r č e k et J. K u b i č k a :
Fim aria porcina sp. nov. (Discomycetes) .
.
.
A. P i l á t : Calocybe georgii var. aromatica (Roques) in Bohemia lecta est . K. C e j p :
201
Der Anteil des Pilzes und der Alge am Aufbau der Gallerte 205 . .
212 .
.
215
New or less known species of the genus Phyllosticta Pers.................................... 216
O. F a s s a t i o v á : Über die V ariabilität der imperfekten Art Chrysosporium panno rum (Link) H u g h e s ........................................................................................................................... 223 J. K u n e r t : Neue keratinophile Pilze in der Č S S R ........................................................................ 226 M. S e m e r d ž i e v a : Kultivierungen und morphologische Untersuchungen einiger Pilze der Fam ilie Agaricaceae in v i t r o .............................................................................................................. 230
i.^ \
Societas Bohemoslovaciae pro scientia mycologica. s o d a l i u m definitus die tricesimo primo mensis M ai 1965
K 'W /
Index 240
V a r i a ...........................................................................................246 Cum
tabula
Cum
tabulis
no .
59
color,
impressa:
¿/ albonigTis:
Contentus atque v o l . 1 9 (1 9 6 5)
index
Tricholom a colossus (F r.) (R . Veselý pinx.)
Quél.
X I —X V I. nominum
generum
et
specierumfungorum
