^. 1 v. 4'. ^ M. ;*íi^'>*?- ^»s' ^,...^ i4^' M^ý--^

/^

\

.

1

v. 4'. ^

M. ;*íi^'>*?- ^»s'

^,

...^

i4^' M^ý--^

Píloha knihy

„DOKUMENTY NAŠEHO OSVOBOZENÍ"

R.

1

lathauser:

Jan Hus píše v žalái poslední list vrným W/i

r

Cechm.

'alisman našicK vojáK esKoslovensRé zaKranini v Itálii. '^ydáno též jako pohlednice za 10 h. - Za války skováno. - Nakladatel B. V PRAZE I.,

KOÍ

I

armády

rakouskou vládou zkonMasarykovo nábeží 14.

Nechf Vás

posílí

M.

pohled

na velkého

JANA HUSA

muedníka

!

On nezná váháni ani pochyb. Silná duše a pevná vle Jeho nepipouštjí vteiny slabosti; Jeho cesta jasn vytena. Jen do vzdálené vlasti, k milovanému národu zalétaji Jeho vzpomínky a drahým CechíJm píše svj poslední vzkaz. Nyní národ náš staví nejdstojnjší pomník svému Hledateli Pravdy, nebof oživen Jeho du.

chem

jde

neohrožen, hotov ke všem obtem,

za poznanou Pravdou. Dnes, silou

pro nás a

jest,

pomr a osudu, nejvtší pravdou

že národ musí se zbaviti poroby

vzíti správu svých oSud Celý národ poznal pravdu, mluvi pravdu a

do vlastních rukou

!

v poznané pravd! To dosvdují historické dny eské <). leden, 13. duben a 10. kvten t. r. Statisíce nových Božích bojovník vyvstalo, jimž kostnické plameny jsou majákem na bouném postupu za Pravdou. Odvržte od sebe Lež Vy, brati, lei habsburskou a rakouskou

stojí

i

Dokažte i Vy inn, že není echa, který by bránil klam a násilí, nýbrž že jeho místo bylo, jest a bude vždy mezi bojovníky za pravdu,

právo,

spravedlnost

a vž echny nejvyžží ideály Lidstva.

V

Itálii,

dne

6.

ervence

/.9AS'.

DOKUMENTY NAŠEHO OSVOBOZENÍ Provolání, vyhlášky,

snmovní ei,

projevy presidenta

Spojených stát amerických, noty ministr a jiné politické akty, týkající se

osud eského národa za svtové války

až do prvního

poselství presidenta

^^asaryko.

USPOÁDAL

CYRILL MERHOUT.

1919

NAKLADATEL BEDICH KOÍ V PRAZE

I.

B.

Koího knihovna

PRÁVNICKÉ A POLITICKÉ PÍRUKY. Svazek

4.

Vede a vydává nakladatel B. Koí v Praze Masarykovo náb. 14,

A/

vy

Tisktin Dra Ed. Grdgfra a syna v Praze.

I«

„

.

.

.

pisaháme

— hoc

sa zdvihne

všetkých pekiel plemá: otioKmi sme boli dosiáV, viacej

nebudeme 11" M. Rázus.

Skupina projev, která je obsažena v této knížce, je pevný etz in, vyjádených slovy a slov vyjádených iny! Všechny jsou hlubokého významu pro slavné okamžiky našeho národa. Zaínají památným projevem eského snmu z 8. orosince 1870, projevem, o nmž zaznamenal Arnošt Denis krásná slova: » Cechové mli tehdáž cit velmi jasný, že stojí ped jednou z onch krisí, kdy rozhodují se na dlouhá léta osudy svta; jejich odvká úzkost, jejich hnv vstoupily jim na rty. Ve chvíli, kdy vítzná síla slavila své orgie, v bázlivém tichu Evropy, poskytoval šlezamlklé ped Bismarkem, tehdáž Jako chetné a vznešené divadlo tento malý národ jejich pedkové, Cechové, jediní ped svtem, vzývali .

.

.

píští království božího.« Od tohoto projevu až k dob svtové války v knize této je pomlka a pece s projevy následujícími tolik je spojitosti. Ba, nejen vnitní, organické spojitosti, nýbrž i pímého slovního dovolá-

vání

se.

Projevy za války stupiíují se provoláními a výzvami zahraniními, organisacemi eskoslovenského vojska, notami státník, projevy domácími, které vyVircholují až v památné poselství presidentovo, které ukonuje dobu tužeb i odmítání a pevádí vlnovku národních projev v pímé koleje národní práce. Uspoádání a sebrání tchto projev v tento celek má pr© eskéhQ lovéka význam památkový. Naše 3

tená

generace prostých a sledovatelu politických dj, iíeovitých, smrtelných záchvat Rakousiía i vonného jara našteho mladiého státu, snad se zájmem sáhne po tchto projevech, které ji pipomenou velké chvíle ze života národa a ze života každého z ás. Památkový úel této knížky zpsobuje, že není vybavena tim aparátem, jehož by požadoval historik. Zdálo se imi, že není ješt doba, kdy lze Publikaci podobnou vydávat s plnou dvrou, že je absolutn úplná. A proto vím, že mi leccos zahraniního ušlo; bylif m.i pro zahraniní vci hlavn .pramenem asopisy '»Cechoslovák«, .>Ceskosíovenská samostatnost«, potom rzné 'letáky a pod. Držel jsem se tchto pramen úzkostliv, zachovával i rznosti jejich ve jménech, odchylky slovní a nedslednosti pravopisné. Teprve pijde pravá doba, která pinese kritické vydání tchto dokument s obšírnými vysvtlivkami; myslím, že však i v této form jest potebné toto vydání, kte.ré je umožnno dobou naší volnoisti. V takové dob také žádostiv díváme se do známé neznámé minulosti. Doba volnosti nesmí nám nikdy dát zapomenouti tchto dob. Jako hlas veliké výstrahy stojí p»eJ r.ámi doba rakouské minulosti. A uí nás jednomu: abychom z celé své duše vyvarovali se toho, co by pomry v rozrušovalo, ohrožovalo eskoslovenské republice naši jednotu a sílu, podlamovalo náš význam ped ostatním svtem. Vyvarujemc-li se toho, vyhnjme se všemu, co by nás vrhalo zpt do starých, zoufalých n»ašich zápas, které musí patiti již jen eské historii a nikdy ne eské budoucnosti! Té nech patí jen práce zvelebující eskoslovenskou republiku, zvelebující ji v štstí, míru a radosti! i

i

Praha,

leden

1919.

C.

M.

I.

PROMEMORIA ESKÝCH POSLANC O ZAHRANINÍ POLITICE ZE DNE 8.

PROSINCE

1870.

Nmc

s Francii v roce 1870 hluboce psobila na poslance, ktei v zemském snmu pijali památný projev, poslaný íšskému kancléi hr. Beustovi se žádosti, aby jej pedložil cisai. Za projev tento dostalo se eským poslancm souhlasu ze všech eských krajin, za to Beust odmluvil povdl Riegrovi zpupným, urážlivým listem, v o „nejostejší dtce", „vydáváni zem v šanc" atp. Tohoto projevu bylo se za války nynjši asto dovoláváno a jak tyto „Dokumenty" svdi, mluvil o i jranc. ministr Pichon.

Válka

eské

nmž

nm

Bhem

nko^lika jen mála let dokonují se ped onašima události významu tak ohromného, jakých djepisu lidstva nkdy sotva za celé století zazname-

ima

neiT.én veliké dje již již hroziv píchod svj oznamují. Spatujeme, kterak veškeré Evrap nastala doba petvoení, jehož vlnobití také starobylým Rakouspochopí-li jasn kem již mocn.5 hýbe. Ona jemu, poslání své v djinách svta, pipravuje slavné zno-

nati bylo, ježto jiné

a

vuzrození: ale nep'Xzná-li jeho, pirésti mže záhubu. V okamžení tok vysoce Dovážlivém pekážejí politii

ckému národu eskému vesms pojatému neodolatelné pomry, že mu nelze povznésti hlasu svého v zastuPitelstv všestrann uznaném za ony zásady politické, kteréž

lepších

sil

pokládá

sob

za svaté, a kteréž dle nejjest a bude vždy od-

svých zastávati

hodlán.

Neníf dnes již nikde taino, že ve skutek uvedeným dualistickým rozdvojením Rakouska Slované této íše, tedy vtšina obyvatelstva jejího, podrobeni !sr)ii

na jedné stran panství kmene maarského, na druhé stran panství kmene nmeckého. Tohota posledního zástupcové na lad íšské zapomenuli se ve strannické zuivosti tak daleko, že osobovali

n neckého

sob

toto pan-

nad slovanským za právo, ano, že je chtli pímo povýšiti na zásadu státu našeho; pi emž nerozpakují se viniti Slovany ze smýšlení neústavního a z úmyslij zpátenických feudálních, proto že tito nastrojenou vládou jednoho plemene nad druhým nechtjí uznati za spravedlivou a svobodomyslnou. Dále je vúbsc známo, že ústavou nynjší, kteráž byla v platnost uvedena, akoli proti ní snm eský na základ státního práva svého optn a rozhodnou vtšinou se ohradil, koruna eská, která posud co stejnrodá s korunou uherskou po všecky asy pokládána byla v ohledu státoprávním a diplomatickém za samostatný a svrchovaný oud rakouské íše národ, má býti zbavena svrchovanosti své a promnna býti v pouhou provincii Cislajtanie. Tmito pomry uinno národu eskému nemožným, povznésti hlasu svého v zastupitelistv celé íše. nechtl-li Pedkem obtovati svou osobnost historickoprávní a svobodné urení co národ politický. vyžadovanou samovraždu politickou Tuto na národní nemohl a nesml spáchati národ náš za žádnou cenu a rovnž nemže piznati nižádné moci na svt právo, aby smla zbaviti Cechy této historickoství

plemene

i

nm

i

osobnosti a národnosti za jichž obhájení a vyvinutí národ náš byl a jest vždy odhodlán obtovati životy a statky. Nicmén cítí pMcbu. ba povinnost, vvsloviti mínní své o zmnách, iežto za našich d« njifsiáAriil politické

nrávm národ

uvnit

i

vn

Rakouska.

Podepsaní, jsouce zvoleni velkou vtšinou obyvatelstva království eského, asto optovanými jednohlasnými volbami za zástupce jeho, máme Ka to, že nám písluší právo osvditi ipolitické pesvdení jeho, kdekoli toho poteba vymáhá, tedy i krom sboru zákonodárných.

Toto

pesvdení

národa eského vyslovujeme, jak

následuje:

Zásadu svobody a rovnosti jednotlivých osob musí pivede k platnosti duch vku našeho také co rovnoprávnost a svobodnou svévládu pivésti, ano zajisté

národ; nemžef

zajisté

on popírati

národm, eho

požadují pro jednotlivce.

Federace

jestif

nejpimenjší

forma

státní,

která podává výraz

a ochranu nejistjší

tomu svobodnému

sob

rozhodování národ. Toto právo svobodné svévlády sluší výše ceniti, kdekoli se jedná o petvoení nebo nové utvoení stát, než všeliké jiné, jakkoli dležité momenty a zá-

o

imv

poílitické,

ježto

vesms podprobeny jsou výkladm

libovolným. Všichni národové, af velicí, af malí, mají ,rovné právo sebeurení, a osobnost jejich stejn má šeteanebo poet a zhoubnost zbraní na býti. Uiniti

me

stelných soudcem nad právy národ, bylo by tolik, jako prohlásiti slabší z nich za zbavené všelikých práv, tolik, jako oživiti právo silnjšího ve zpsobe neibrutálnjší, jako uvoditi nepestávající stav válený mezi národy, bylo by tolik, jako obtovati dstoj-

lovka nejsurovjšímu despotismu a svobodu vojenskému, bylo by tolik, jako obtovati nejvzácnjší výtvory humanity záhub stále pokraující. Jen z uznání rovnoprávnosti a zí vzájemné vážnosvobodného sebeurení všech národ mže vysti nost

7

kvésti pravá jejich svoboda i bratrství, všeobecný mír a pravá lidsiíost. Totof jsou zásady, jež národ eský pedem v ústav a správ stát rakouskýcli poctiv ku platnosti pivedeny míti sob peje. Pokud se týe zemí koruny eské, naznail cestu k tomu skrze zástupce své v deklaracích, a v nejnovjší dob v adresse v spise pamtním, ježto byly pedloženy J. c. k. Apošt. Velienstvu. i

Jest!

em.

to cesta

úmluvy národ

Cesta dohodnutí se

Národ eský peje

si

s

s

legitimním mocná-

národy.

vroucn, aby na tomto zá-

klad svobodného sebeurení národv Rakousko se petvoilo k míru a svobod. On poznává povolání Rakouska co do djin svtových v tom, aby spojovalo rzné národy a kmeny držav svých ve svobodný spolek národv k vzájemné sebeobran zbrojné proti všelikému možnému útoku pemooných sousedv, aby se spojily tak, by $t vzájemn zaruovaly samostatné národní vyvinování v samospráv opravdu svobodné, pi všestranném

[

šetení práv v pravé bratriské Tovnosti. Malicherné a záštiplné vidí se, s ohledem na toto vznešené povolání Rakouska, smýšlení a snažení tch. kteí si národy rakouské vespolek jinak pedstaviti neumjí, než tak, aby vždy byl jeden kladivem a dlruhÝ kovadlinou, kteí pro Rakousko neznají jiného cíle a jiného prostedku k jeho zachování, než panství plemen piodné formami liché ústavnosti a kteí se neustále derou k vlád jen proto, aby svým zpsobem svobodu dlali násilím a ústavnost proti zákonu vtšinou. Bohdejž, aby vláda rakouská v této dob zkoušky nebyla ani nn bludné cesty svedena, aniž ochromena tfmto

zhoubným duchem ú'zkoprsého

stranictví a ná-

rodního násilnictví, aby radji zachovala si svobodu zraku, tak i rukou svých a dala se íditi toliko duchem

moudrémírnostiaspravedlivostikevšemnárodmrovn. Možná dosti, že je jí daba jen krátká ješt dopána, aby mohla zasvtiti politiku novou a pojistiti znovuzrození Rakouska ca sPolku národ svobodných a stejn oiprávnných, a možná, protmešká-li se tato doba nyní, že se nevrátí nikdy více. Nespasí je v této dob rozhodn nic, bude-li vždy jen mialomysln povolovati stranictví drze vystupujícímu; nepomohou pelstívání národ ani kliky diplomatické, aniž konen vysilující pepínání moci válené, pokud bude prázdno ideí vedoucích; mžef je spasiti jedin to, pozná-li jasn a bude-li vyhledávati odhodlan vznešený úkol svj svrchu udaný, a zastane-li se pevn a obtav onch velkých zásad naší doby, rovnž tak pi petvoení íše uvnit, jako vn pi nastávajícím petvoení se Evropy. Protož peje si národ eský, aby íše, mezi jeiíž nejdležitjší oudy ítá se národ eský, zastupovala uvedené zásady Právní též v zahranin politice své i

i

se vší opravdovostí. Národ eský uiznává

kmen

^

dsledn

plné právo rozliných spojiti se v jednotu státo-

národa nmeckého, pokud toho potebu cítí. Kdyby se však chtlo pekroiti cestou pinucování tuto míru cítné poteby, aneb dokonce násilí užíti se chtlo proti kmetakovým, kteí žádají zstati vrni jinému státu, s nímž se cítí spojeni spolenou historií a rozmanitými zájmy, bylo by též uražeuitn eeného práva sebeurení, tolikéž pro celé kmeny, co pro osoby samostatné. Národ nmecký má nepopiratelné- právo, odraziti na mocí válenou všeliké útoky na území své. tak své právo sebeurení, co do státoprávního sjednocení právní,

nm

i

9

Kdyby všaK umysi jeno smoval k tomu, aby národu francouzskému jistý zpijsob vlády, aneb aby mu vyrval celé krajiny jeho državy, jichžto obyvatelé se Francouzi býti cítí a jimi zstati chtjí, chystal by se rovnž porušiti právo sebeurení onch kmen a postaviti násilí na místo práva. Nelze národu eskému, aby nevnoval nejupímnjší úastenství šlechetnému a slavnému národu francouzskému, kterýž bojuje dnes toliko ješt za své právo své vlády a za obranu vlasti, národu lo, kterýž vydobyl si tak znamenitých zásluh o civillsaci a nejvtších o pokrok zásad humanity a svobody. Národ eský chová pesvdení, že takové pokoení, které spoívá v tom, když se národu vynikajícímu oprávnnou národní hrdostí a bojovností odejme ást území, musí se státi nevyerpatelným pramenem nových válek a tudíž nových ran Pro zájmy lovenstva i vzdlanosti lidské. Rovnž tak uznává národ eský, že kdyby se chtlo brániti národu tak velikému a majícímu ped sebou tak slavnou budoucnost, jako je národ rusk3% aby neernomoských dle sml upraviti obranu svých vlastního uznání svého, byla by to neslušným uražením práva jeho svrchovanosti. Protož pokládal by to národ eský za neomluvitelné v šanc vydávání nejdležitjších zájm, ano samého bytí Rakouska, kdyby chtlo nepátelsky vystupovati proti Rusku pouze proto, aby pokoení pro velmoc v mezinárodním práv^ Evropy ono neobyejné udrželo dále v platnosti. Národ eský chová nemén živé úastenství ku píbuzným národm slovanským v íši turecké. V sousvého. vrátil

i

i

\

beh

hlasu

s

celou

vzdlanou Evropou pozdravil

s

radostí

Rumunska a nemohl by osvobození l^ecka. Srbska (lulíž ani nyní odepíti soucitu svého jiným národm i

10

poloostrova ilyrského, kdyby

tito

užívajíce nezadáte'

ného práva svého, rozhodovali sami a sob a zasadí, se o takové státní zízení, kteréž by jim pojistilo netoliko bytí

lovka

údv

jejich a

ných

istojné, ale též spojení rozervaúastenství ve všech dobrodiních

kesanské civilisace. Kdyby vláda rakouská chtla

udržovati bezohledn moc. kteráž národy tyto tíží a která sama o sob nemá miravné držebnosti, ano již i.» hmotn se rozpadává, anebo kdyby dokonce s obtováním krve a statk píbuzných slovanských národ Rakouska chtla zdvihnouti válku proti tmto kmenm, kteíž vším právem snaží se o to, aby tm, kteí jsou nyní rájou, pojištno bylo též právo obanské a úplná ochrana práva v ústavné svobod, musel by to národ eský rovnž tak se stanoviska mravnosti zatracovati, jakož i prohlásiti za neoprávnné a pohticky nebezpené. Tímto vyslovili jsme zásady, jež dle pesvdení našeho vyznává národ eský, a Jež ku planosti pivádti by si pokládal za právo i za povinnost, kdyby mu bez pedbžného obtování vlastní státoprávní osobnosti bylo páno psobiti tak, 'ak mu písluší, na chování se Rakouska vzhledem otázek mezináiodního práva, které nyní již rozhodnutí se dovolávají, aneb aspo brzy k rozešení dospjí. Pronášejíce za národ eský, jehož rozhodná vtšina uinila nás svými mluvími, tento úsudek o otázkách mezinárodních tak velkého dosahu, máme za to, že isme k tomu zvlášt oprávnni vdomím veliké dležitosti, kterouž má národ náš v této íši rakouských

národ, rovnž tak slávou m.inulosti své, státoprávním postavením a mocn5'^m duševním a hmotným v-vvinutím svým. iakož nem-én nepomrn velikým podílem

dan

na krvi

i

statcích, kterouž pro tuto íši 11

nese; cítíme se k lomu povzbuzeni nátlakem pováž-

pomil nynjších a veledležitou zempisnou polohou zemí Koruny eské, kterouž národu našemu ve všech velikých isporech mezinárodního Práva, vedle toho. že jimi asto trpti musívá, usouzen jest vážný význam; a jsme k tomu konen vyzváni dvrou, kterou v nás kladou jiní píbuzní kmenové slovanští, vdomím poctivého a všem sousedm našim stejn spravedlivého snažení našeho. Jakkoli neveliký potem, nechce náš národ malým býti ve smýšlení a snažení svém; nechcef on malomyslným mlením uvésti na sebe zdání, že pisvduie k njakému bezpráví, anebo že sklání ped ním elo své, kdekoli ono vystoupí s pemoci. Nechcef on ponížiti zvuku jména eského v djiv duchu otc svých, nách, naopak hodlá jednati iižto první v Evrop podnikli za ideu to svobody svdomí, boj obrovský proti patrné pemoci, boj, kterýž dobojovali mužn, až do vyerpání sil svých. V jich duchu chystá se národ eský i dnes k inu. odhodlán státi obtovn za pesvdení své, až jednou udeí hodina rozhodu a kdyby hlas jeho ml zaniknouti bez úinku, bude míti zadostuinní v srdci svém, že v dob, když to platilo, vydal svdectví za livých

i

1

i

vrn

právo -a pravdu, za svobodné všem národm právo sebeurení. Toto vyjádení smýšlení národa eského pokládali jsme za potebné ve vážné této dob; podáváme je zárove íšskému kancléi, kterýž jest povolán íditi politiku Rakouska v zájmu a duchu všech národ. Pejeme si. aby pišlo k vdomosti i .T. c. k. apošt. V.

I

ziastuPitelstcv jiných

V Praž

e. 8.

národ

prosince 1870.

této íše.

'

—

:

II.

PRVNÍ

PROKLAMACE PAÍŽSKÁ ZA VÁLKY. ech

do

Prvni kongres a Slovák, konaný ve dnech 28. ledna 6. února 1915 pijal za souhlasu z Anglie tuto

ech

resoluci

Drazí krajané!

Považovali bychom to za nejvtší neštstí, kdyby len habsburské dynastie vládl dále v Cechách, a si to

již

pod jakýmkoliv

Po tyi

titulem.

museli isme snášeti nejbolestnjší nedbala závazk, jež na sebe pi-

staletí

muka; dynastie

a tak jsme se staU utlaovanými obtmi; utiskování toto vyžádalo si miliony lidských život. Zlá vle, již nám bylo snášeti, mla za následek pohrdání hodné jednání s námi a hroznou bídu. Proto je také naší první snahou, celému svtu prohlásiti, že eský a slovácký národ v budoucnosti od sebe odvrhuje panství Habsburk. Národové nechtjí ve svém ele již míti knížete nmecké krve. eský národ je si svého historického práva pln a žádá rozhodn znovuzízení své samostatjala

vdom nosti.

Chceme, aby konstituce eského státu, jenž by obevšechny eské a slovenské kraje, zakládala se na svobodomyslných zásadách. 2ádáme si ústavní vládu, podobnou vlád, jaká existuje ve Francii nebo v Anglii. Naši krajané budou o této vci rozhodovati, jakmile jim bude možno veejn formulovati svá jímal

pání.

Ústední koilonií.

výbor

národní

rady

eskoslovanských t

—

»

13

III.

RESOLUCE ESKOSLOVENSKÝCH SPOLK

NA RUSL Zakladatelov eskoslovenských spolk na Rusí konali Moskv schzi, na niž prý erpán z Dotazu nmeckých národa za války {vyd. To-

—

ve dnech 7 //. bezna 1915 v pijaly tuto resoluci: Jej i text je poslanc o chováni se eského

bolka

110).

II.

1

V této tžké chvíli, kdy eskoslovenský národ v adách svých starých utiskovatel je veden v tisících ke zkáze a piožívá jeden z nejhorších okamžik své tisícileté historie, máme díky Nejvyšší blahovli panovníka ruské zem a díky bratrské lásce ruského národa možnost nejen voln se o svých národních snahách vysloviti, ale i úastniti se tohoto boje po boku ruské armády. Samostatná eskoslovenská íše, v jejímž ele bude státi král, mže se udržeti jen za naprosté shody s ostatním slovanským svterti a hlavn se svou velkou ochránkyní, íší ruskou. Spolené životní zájmy eskoslovenského národa j

—

—

'

jsou zárukou, že náš národ, jenž byl vždy pítelem ruského lidu. osvdi se jako vrný spojenec svého osvoboditele, Ruska, dostane-li se mu možnosti, aby si svj osud voln mohl uriti. (Po.

a

Ruska

vrným

.

U

155.)

i

iV.

PROHLÁŠENÍ ESKÉHO KOMITÉTU ZAHRANINÍHO. Zaznamenáváme dv prohlášeni ze 14. listopadu 1915. Prvni kratši, jest z asopisu »echoslovák« z . 25 z roku za Jehož pesnost rui pramen 1915 a druhé obširné je z »Dotazu nmeckých poslanc*. I chyby v podpisech, jež jsou v projevu otištném z nmeckého, petiskujeme bez oprav.

—

—

vdom

1.

Vystupujeme na politickou veejnost v okamžiku, kdy ústup vítzné armády od nepátel se využitkuje proti Rusku a jeho spojencm. Stavíme se na stranu bojujících slovanských národ a jejich spoijenc bez ohledu na úspch nebo neúspch, proto^ že hájí právo; rozhodnutí a tom, na í stran v osudném izápolení národ je právo, je zásadní otázkou politické mravnosti, které se dnes nemže vyhnout už žádný estný a opravdový politik, žádný uvdomlý národ. K našemu vystoupení nutí nás však také živý cit slovanské pospolitosti: vyslovujeme bratím Srbm a Rua stejn bratím Polákm, válkou tak krut postiženým, velé sympatie. Víme v konené vítzství Slovan a spojenc a jsme Pesvdeni, že toto vítzství Slovan a spojenc bude na prospch celé Evropy a lidstva. Protiislovanský zákený postup Ferdinanda Koburského a jeho' vlády vítzství spravedlivé '

sm

vci

nezadrží.

eský

národ svobodnou volbou krále z rodu Habsspojil se s Uhry a rakouskými Nmci v soustátí rakouské, dynastie však postupnou centralisací a germanisaci vytváela jednotný stát absoluburského

tistický, porušila proti

smlouv

samostatnost

eského l»

na venek i uvnit. eský národ vysílen evropskou a habsburskou protireformací dovedl tomuto násilí úspšnji eliti teprve od svého obrození na sklonku XVIII. století; elila mu hlavn revoluce r. 1848.

státu

Revoluce zdolána, vydobytá práva národ, zejména eského, opt obtována absolutismu, jenž však otesen v^álkou roku 1859 ustoupil konstitucionaIismu.

Maarm

Víde

povolila,

jen nedodržené slavnostní sliby.

Cechm dostaly se eský národ zahájil

známý boj passivní oposice, pozdji úaistnil se nového parlamentu aktivn, avšak v parlament a na snmích stále domáhal se svého historického práva a usiloval proti

nmecko-madarskému dualismu

deralisaci íše. Jednotlivé pokutsy

rážely se o

panovanost

Nmc

o dohodu a

s

o íe-

íší roz-

Maaru.

Válka nynjší protivy mezi národem eským a Rakousko-Uherskem piosíila. Válka zapoata bez vota parlamentu: všecky státy pedložilv rozhodnuti o vál-

vídeská bála se vyslechnout své národy, protože vtšina jich byla by se vyslovila proti válce. Zástupcové eského národa jist by byli protestovali se vší rozhodností; proto vláda nevzala ani jediného eského zástupce a oolitika na ce parlamentu, jen vláda

pi kroku tak osudném. Národ eský v nové dob vždy

potaz

hájil

program

roz-

hodn

islovanský; také v této válce, která náš národ pekvapila nepipravený, jak PekvaDila všecky ná-

rody mírumilovné, od samého poátku

pes

neslýcha-

každý projev opravdového smýšlení lidu. v eských zemích projevovány sympatie k Rusku a Srbsku a jejich spojencm; projevy austrotilské json vládou vynucovány. Dnevs vdí politikové eští úpí v žaláích, šibenice staly se oblíbenou podporou neschopné administrace, eské Pluky decimoný

16

terror, potlaující

vány, protože spontánn jednaly podle všenárodního

eského programu. Rráva jazyka eského bezohledn porušována a ztenována za války. Absolutistická soldateska ádí v eských, nenmeckých a nemaarských zemích jako v zemi nepátelské; každý projev eské publicistiky se potlauje, kdežto naši n i

národním

odprcm

nejen se dovoluje agitace proti

e-

skému národu, Víde a Budapeš podporují i pangermanistické orgie v duchu Lagarda, von Ilartmana, Mommisena, Tieitschka. Za takové situace eský národ nemže dále mdet. Proto utvoil se zahraniní ko-mitét eské emigrace, aby cizinu o pravém stavu vci informoval a státním politikm a publicistice spojenc a neutrálních stát tužby eského národa pednášel a eský program hájil.

Všecky eské strany domáhaly se samostatnosti národa posud v rámci Rakousko-Uherska; prbh bratrovražedné války a beizohlednho násilí Vídn nutí nás domáhat se samostatnosti bez ohledu na Rakousko-Uhersko. Usilujeme o samostatný eskoslovenský stát. eský národ se pesvdil, že se musí starat sám o tím sebe. Rakousko, poraženo nejen Ruskem., nýbrž malým, tak povrhovaným Srbskem a stalo se dependencí Nmecka; dne^s pod vedením Berlína na chvíli i

sil nás nemýlí, jest že Rakousko-Uhersko již abdikovalo. Ztratili jsme v životnost Rakousko-Uherski, neuznáme již jeho otprávnnost svou neschopuoistí a nesamostatností podalo celému svtu dkaz, že slovo

se zotavilo, ale to zouíalé napjetí ien

dkazem,

dvru

;

o nutnosti Rakouska je pekonáno a práv touto válkou naprosto vyvráceno. Ti, kdo hájili možnost, ba nutnost

Rakousko-Uherska

Dokumenty

—

2.

—

a

byl

to

jednu

dobu 17

sám

Palftcký

—

chtli federativní soustátí .rovnopráv-

ných národ

a zemí; avšak Rakousko-Uhersko duaUstické stalo se potlaovatelem nenmeckých a iiema-

darských národu, je pekážkou rníru v Evrop a zvrhlo se v pouhý nástroj dobývanosti Nmecka na v^ýchod, bez vlaisíního positivního cíle, neschopilo vytvoit organický státní celek rovnoprávných, svobodných a kulturn pokraujících národu. Dynastie, ve svých absolutistických tradicích, udižiije se fantom bývalé svtové íše nedemokratickým spolupanstvím neplodné šlechty, beznárodní by rok -"ažijíc

jako

cie a protinárodního dstojnictva.

Dnes už nikde není pochybnosti, že Rakusko-Uhsrsko použilo sarajevského atentátu neprávem proti Srbsku: Víde a Budapeš pokraovaly ve své protislovanské politice, která se tak hanebn projevila p,roces proti Srbm. Víde a Budapeš neštlv tilv se proti Jihoslovanm užít falešných dokument vlastním vyslanectvem vyrábných a v této politice

ad

Víde

falše

pojí

a

Budapeš pokraují

se ted proti

ským

mstivost a

touto válkou. K falši národm nenmeckým a nemadarukrulnost Pímo barbarská.

Nmecko

sdílí vinu Rakousko-liherska;, bylo v jeho kultue a lidstvu válmoci a bylo jeho pvinností ku zamezit a vídesko-budapešské imperialisticíí

vi

frivolnosti nepoužít.

Rakousko-Uhersko a Nmecko bojují se svým tureckým a bulharským spojencem pro vc šp'atnou a ztracenou.

V .1

Paíži, dne

o

Za

eský

s e

Du

f

rad íšské 18

14.

listopadu 1915.

komitét zahraniní:

poslanec ve Vídni. T. Q. r

i

c h,

eské

Masa

strany agrární na y k, poslanec na

r

rad ímské ve Vídni, profesor eské university v Praze a profesor university v Londýn. Bohumil ermák, pedseda Svazu eskoslovenskýcii spolk na Rusi. Dr, Ludvík F i s h e r, advokát, pedseda Národního sdružení v Chicagu. František Kupka, len eské Akademie, pedseda Výboíu eské kolonie Antonín Vea eských dobrovolník v Paíži. selý, za eskoslovenský spolek »Rovnost« v Paíži. Karel P e r g e r, advokát, len Národního Sdružení v Chicagu. Emanuel Vosk a, len Národního Sdružení v Chicagu. Jan Sýkora, pedseFrantišek Koda eského komitétu v Anglii. pecký, sekretá eského komitétu v Anglii. B o hdan Pavl, redaktor »Cechoislováka« v Petrohrad. AlbertMamatey, pedseda americké Slovenské ligy. Ivan Daxner, tajemník americké Slovenské ligy. 1

»V okamžiku, kdy šlechetný srbský národ puje ke krajnímu

kdy

úsilí,

aby oddal

se vzchoútoku,

nmeckému

pruští dstojníci a habsburšrí biicové, jež pohání brzkého trestu, deptají svými podpadky slo-

strašidlo

vanské národy, kdy Dalmatinci, Chorvaté, Slovinci a Paláci plní vzení a po tisících hynou cestou do vyhnanství, kdy od jednoho konce íše až po druhý houpají se na šibenici mrtvoly muedník, v okamžiku tom zvedají se se své strany eši a Slováci, brati racou, eí a utrpením, aby na Habsburky a jejich pomocníky svahli své pohrdání a svou nenávist a aby ned tvái Evropy íako svdka jim prohlásili, že šlechetní slovanští národové nechtjí nieho míti spoleného s niemnými vykonav ittli níizkého HahenzoU^rnovského díla. 2*

19

v ele pQdpisii, jež uveejujeme, ualézají se jména dvou poslanc íšské rady. Jeden z nich, pan T. G. Masaryk, profesor pražské university, jehož mravní cena je všemi, komu lidská dstn-jnost ješt nco znamená, v celém svt vysoce vážena, byl v Poslední dob jedním z nejobávanjších protivníku násilné politiky a politiky podvodu, jež byla inaugurována A eh r e n t h a e m, a jež vedla k dnešnímu úpadku. Jeho kolega pan D ii r c h je v^dcem agrární strany, nejdležitjší to skupiny eské oposice v poslanecké snmovn. Jeho vliv v zemi je znaný. Po boku tchto 1

i

muž

odíkají se žurnalisté, sipisovatelé, repiesentanti všech sociálních tíd definitivn pout, jež je od staletí k neštstí Cech poutala k dynastii Habsburské. Tato listina byla by daleko vtší, kdyby se nebylo rakousko-uherské policii podailo nkteré z vdc, u lidu nejoblíbenjších zatknouti a uvrhnouti do v-

ty

zení.

V tomto okamžiku, kdy nkteí jiní malí národové, kteí ve svém osudu jsou svobodnjší, ješt kolísají a váhají, staví se eskoslovenský národ hlasy svých autorisovaných zástupc na stranu dohody, na stranu ve víobhájc spravedlnosti a svobody národ. tztví dohody, oekává od ní své osvobození. Dohoda oteve své ady vojákm, kteí neekají na konené její vítzství, aby se Prohlásili. Nezhrdne jejich podporou a pomocí, jež bude úinnou; Rakousko-Uhersko se kácí; bylo by se již dávno rozpadlo na kousky, kdyby je nebylo Nmecko slepovalo, jak se to dalo. Je však tžkou úlohou postaviti se proti nepíteli, když máme pi tom na ramenou mrtvolu v rozkladu. Afsi jsou síly germánské íše sebe vtší pece jen cítíme, že se zachvívá v základech a že

Ví

—

se blíží chvíle úiplného zícení se. 20

Až

ervánky vítzství, až trouba svtu konené shroucení se imperialistických

se na obzoru ukáží

ahlásí

pošetilostí, pak žádný národ neuvítá s vtší ladostí konec nmeckého a maarského panství, jako eši, nebo nikdo netrpl tolik touto nadvládou, jako Pivánárod eský. Pítomná hodina je vážná. Ruské armády byly zatlaeny a Polsko je obsazeno nmeckými vojsky. Srbsko, iež bylo zrádn napadeno Ferdinandem Koburským, je zaplaveno a není píes hrdinný heroismu(s svého národa s to, aby uhájilo svého území; nmecké armády spojily se s bulharskými a tureckými a nmecký tisk ve svém deliriu oslavuje vítzství, jež mu otvírá panství nad Východem. V tchto tragických dnech cítíme se zavázáni proklamovati svou bezmeznou dvru v úplné vítzství

v

dohody

a

dovedeme

si

vážiti

národa, jejž zastupujeme,

cti,

smíme

že

jménem eského

zaujati místo

po boku

dohody.

Každému obanu, jenž je svobody hoden a každému národu, jenž iní nárok na jméno civilisovaného národa, vtírá se otázka, kterou nemohou pejíti beiz hanby a falše: Na které stran je právo? Kde je budoucnost? V kterém tábore vlaje prapor spravedlnosti a

pokroku?

všude.

V a

Morál.ií

svdomí lidstva odpovdlo a kompromis je ten tam.

Okamžik váhání

tomto rozdílném konfliktu

je

neutralita kapitulací

mlení

století,

odpadlictvím. »Boží bojovníci« povstali v 15. aby hájili neodvisicsti národ a aby zlomili niho; my nezradíme své otce a jejich uení ne-

mecké odpísáhneme,

eši jsou slovanským národem a jsou hrdi na svj pvod. Picházejí, aby požadovali svého práva. Stavli nmeckému náporu vždy nepeklenutelné pebil

eši do svta, zrovna jako Kusokteí s obdivuhodnou vytrvalostí sbírají své síly, abv drzého vetelce rozdrtili zrovna jako Srbové, ieiichž nepe'nožitelná odvah-^ vyvolává všeobecný obdiv, zrovna jako Polá:i, kteí v nadji na znovuzrození své vlasti 'zapomínají nevýslovného utrpení, jménem svým a jménem všech obanu, jimž neuvitelná hrizovláda zakazuje projeviti svou vli že víme ve spravedlnost a ve vítzství, že jsme pesvdeni, že Nmecka bude rozdrceno, a že toto rozdrcení bude znamenati svtupoáteksvobody,bratrství a míru. Od vítzství dohody oekáváme úplnou neodvislosí eské racy v jejím celku a spojení pod jedinou vládou Cech, Moravy a Slovenska. Dnes existující rakouské mocnáství Povstalo svobodnou volbou Ferdinanda Habsburského, provedenou zástupci eského národa, jenž ml tehdy ve své moci nmecké provincie stedního Dunaje a jehož souasn Uhi pijali za svého vladae. V okamžiku volby r. 1526 nezekli se eši své sakážky. Dnes volají vé,

—

i

mostatnosti a Habsburkové se^ zavázali uznati jejich

ústavu a

e.

Mezi národem a panovníkem svobodn zvoleným byla uzavena smlouva vížící navzájem. Její body zavazovaly ve všech ástech ob strany. Tato smlouva je zrušena, ponvadž byla Habsburky systematicky porušována. Dynastie umínila

si

od prvního dne

ponmovati

samostatnosti; vytrvalou a houževnatou germanisaní prací ubírala zemi práv, sešnrovala svobodu a ohrožovala morální bytí. Pracovala s promyšleností, hodnou zatracení, na vykoenní ragy, která se ji poctiv svila. Po tyi staletí dívá se Evropa na toto nienmé divadlo císaské ro-

»zemi a zbaviti

99

ji

její

poddané ..iranásleduje s divokou a slepou nenávistí. Nejednou pozvedli se eši, aby setásli jho, jež od vlády k vlád je více tížilo. Všeobecné pomry byly iim nepíznivého smýšlení. Každý z rzných jejich pokus vedl ku krutému osudu a jejich snahy vedly jen k zostení situace. Po porážce na Bílé Hoe a PO neuvitelném pronásledování, jež musel eský lid v^^trpti, byli Slované vyerpáni, zbaveni svých diny, jež své

vdcv

rdouseni režimem nejdivjší nesnášelivosti a nejhlonDišíhodespotismu. takže nebyli s to dále bojovati. Poebovali dvou století, aby shromáždili opt své síly. Jakm.ile se jejich rány opt zaaly hojiti, tu zaháiili opt boj za blaho svého národa. V roce 1848 byli v Rakousku prvními, kdož se ozvali na hlas francouzské revoluce, od níž pejali blaživou a nesmrtelnou devisi: »Volnost, rovnost, bratrství*. Dokázali tím nejen svou pirozenou velkomyslnost, nýbrž svou nevylíitelnou naivnost. K ra?e dobyvatel a lupi, jež se zove Nmeckem, mluviti o n

'

i

bratrství!

Doufati, že národ

pán

se sníží, a že

bude považo-

Cech

za sob rovnou! Domnívati se, že národ, jehož prvním, zvukem na frankfurtském snmu bylo provolání hrozby a pyšné manifestace imperialismu, ráí uznati svobodu svých vati pohrdání

hodnou plebs

I

soused!

eši mli

v

lépe znáti tuto hrubou racu.

slouží, že

i

jiní

K

jejich

národové Evropy vili

omlu-

Nmecku

Ke steinou naivností. Jakmile byla potlaena revoluce z r. 1848, vzali Habsburkové zase zpt všechny ústupky, k nimž byli donuceni. Když po roce 1859 n 1866 byli nuceni jen D.ro

forma uznati ústavu, nezískali tím

eši nieho

a

2i

byli podvodným volebním ádem vydáni v šanc nmeckému panství v Cislajtanii, kdežto souasn byli jejich brati v Uhrách, Slováci, obtováni maarské tyranii.

Od

té doby odrážely se všechny námahy o uznání elementárních Práv. o neinnost císaské rodiny Všecha o atavistický despotismus Maaru a ny jejich snahy, pivoditi smír, byly zamítnuty, všechny jejich návrhy, k uzavení míru, byly s posmchem odjejich

Nmc.

byty. Již ped válkou byl konflikt mezi dynastií a eským Válka znemožnila každý pokus i'árodem piosten.

zlepšení.

Válka byla zaata, aniž byly íšská rada a zemské dotázány. Rakouská vláda, jediná ze všech evropských vlád, neodvážila se dotázati zástupc svých národu o jejich mínní. Znala píliš dobe jejich

snmy

odpov. eši jsou jist jednou z národních skuipin, v nichž je idea slovanské solidarity co nejvíce rozšíena. Vyšla z nich, byla hlásána jejich básníky, jejich historiky a jejich

publicisty.

ciátory a

V

posledních letech byli

vdci novoslavismu.

jenž

eši

ini-

by snad byl za-

bránil katastrof, jež dnes zasáhla Evropu, kdyby ieho rozvoj se byl zdail. Byli od poátku protivníky Od poátku trojspolku a teutoirského imperialismu.

války dokumcntovah všemožným zpsobem své velé sympatie pro Rusy, pro Srby a pro jejich spojence na západ. asto byl projeven podiv, ijixo své city nedali na ievo eklatantnjším zpsobem, pro se nepokusili o ucn^stání.

To

jsou

podmínkám -'1

nespravedlivé

neobstoáí

vi

Co by znamenalo

vzc-

výtky,

nunlerní války.

jež

pení se národa beze zbran, národa, jenž byl niobilio všechny své aktivní živly, jenž byl pekotností událostí pekvapen, jemuž vnucena správa, která potlauje asopisy, která zakazuje schze, která vrhá do vzení lidi, jichž smýšlení se jí zdá podezelým, která je staví 'ped vojenský soud? Improvisované a pedasné vzepení nebylo by mlo jiného výsledku, než že by byly síly odporu bez užitku znieny, kdežto je Pece rozumno šetiti tyto síly sací oloupen

k rozhodné hodin. eši, byvše takto postaveni v nejobtížnjší situaci, pokusili se alespo vyplniti svou povinnost civilisaci. Jejich pasivní resistence desorganisovala Rakousko; jim a ostatním Slovanm Rakouska je dkovati, že habsburské armády všude, kde jen narazily na nepítele, byly roztíštny a znieny. Nezmizelo-li ješt Rakousko z listin stát, tu neleží chyba v obtovnosti onch. Události a zakroení Berlína protáhly konen zniení Rakouska, jehož nelze j

vi

zadržeti,

eši neizapomenou sili,

když

je

zneuctíti tím, že

iz

nikdy

Habsburkm,

že se pokua Potlaovali, je ješt nich uinili spoluvinníky lotrovské

dlouhý

as

niili

Cechy, byvše vyerpány divokýmtm ze svých syn, iimž se podailo pekroiti hranice a ujíti vzení Františka .Josefa, starost o to-, aby hájili vlast ped civilisovaným svtem a pedali mu odkaz odplaty, v A jménem Cech mluvíme zde. Akní výbor obdržel etné dkazy svého národa. Je jisto, že nebude jím desavouován. Žádné kompromisy již. Žádná poloviní opatení. Ped válkou sledovaly jednotlivé eské Politické strany zámr, pemniti dualistickou rakousko-uhera

krvavé

tlakem

politiky.

Nmecka, penechávají

svým

skau monarchii v stát federaní, jenž by zaruil

národm

co nejrozsáhlejší samosprávu a uznání jejich zvláštních práv. Dnes se toto bastardské ešení stalo nemožným. Tím, že Habsburkové odsoudili naše dti a naše bratry jíti proti svým pirozeným spojencíim, a tím, že nás odsoudiU, abychom se ostatním Slovanm, zpetrhali poozbrojili proti slední pásky, jež nás k nim poutaly. To, co ode dneška chceme, je: zcela neodvislý e-

,rzným

i

skoslovenský stát. Rakouska pestalo existovati. Drceno Rusketí, pemoženo Srbskem, nenalezlo jiného prostedku k Prodloužení své affonie, než pijati svrchovanost Berlína. Habsburkové nejsou niím jiným, než sluhy Hohenzollernu. Generálové (nmeckého) císae velí rakouským armádám. Kanclé (nmeckého) císae diktuje svou vli rakouským diplnmntm; Nmci zahlazují zmizí z veposlední stopu naší neodvislosti. Naše

e

ejného

života.

František

aby

.Tnscf

prohlásil

naše

ani

nevykal konce

nenátelství.

zooení. Nejvyšší možné

?>oní-

nám

chvstá. neniiímáme. Rnkonsko samo proklamovalo svou abdikaci. Tu béeme na vdomí. Ale pravými ddici jsou národové mocnáství, jež již nežije. žení.

jež

Toto mocnáství mohlo ve svt hráli úlohu rovnováhy n míru, kdyby bylo respektovalo práva svých rzných národ a kdyby se tito byli kolem nho sev podob volného svazu. Pokusili jsme se zaped stemhlavým pádem do nropasti. do níž se ítilo. Vše bylo marno. Habsburkové, ranni poše-

skunili

držeti je

tilostí,

odsoudili se sami.

Dnešní válka dokázala všem. kdož se tak dlouho uzavírnli pravd, že od nynjška ic nemožno, aby se P''kousko odtrhlo z objetí Nmecka. 2U

Pod formou dualistické monarchie bylo jen nástrojem Dotlaování v rukou a Maar, jež zloinné velikášství vrhlo sob do nárue. Protivilo se

Nmc

každému pokroku,

dusilo trojí tíží bigatní aristokracie,

—

idey Doddanské byrokracie a protinárodní armády svobody a nezávislosti; bylo služkou ambicí Nmecka a spoluvinnicí

hích

tohoto státu. Zneuctilo se pravi-

delným použitím trestanc, agent-provokatér a své povinnosti nedbalých soudc. Vykonávalo špatný vliv na panovníky sousedních, podadných stát a zaplatilo Ferdinandu Koburskému za vraždu na jeho národ. Za všech dob bylo agentem ^zniení, korupce- a smrti. Jako fanatismus Ferdinanda II. vyvolal SOletou válku, tak vyprovokovala servilní ctižádost jeho slabého potomka dnešní válku. Dynastie bude pykati za bezejmenný hích, jehož se dopustila, za hích, pro njž neexistuje amnestie, pi svém pádu strhne s sebou i

imperialistické

užitkovalo

její

Válka bude

Nmecka,

jež

ji

ponoukalo a jež vy-

stupidních a zloinných pretensí. trvati

déle nsbo krateji. Ale.

její

vý-

dnes je znám. Aby však svt m.ohl po tak hrozných ranách vpravd požívati dobrodiní míru, abv mohl hojiti své rány a pokraovati na cest pokroku, musí býti zízen na novém podkladu. Také je nutno, aby všichni konen osvobození národové mli možnost.. Použíti svých sil k užitené a užitek sledek

již

pinášející práci.

Cechy sví svj osud v ochranu Ruska, velkého slovanského národa, Anglie, jež první uskutenila zákon o vlád nad národem prostednictvím národa. Itálie Cavoiirovy, Mazziniovy a Fcrrerovy a Francie,

matky

revoluce.

Díky Dohod budou samostatné Cechy, seskupující kolem sebe všechny své syny, ve spolku se Srbskem. 27

osvobozeným definitivn od maarského nebezpeí, živlem

rovnováhy,

zárukou

všeobecného

míru

a

schopným dlníkem ve velké díln humanity. 14.

listopadu 1915.

Za

eský akní výbor

v

cizin:

Mas

T. Q. ary k, eský poslanec ve vídeském parlamentu, profesor eské university v Praize a university v Londýn. B. C e r á k, pedseda Unie eskoslovenských spolku v Rusku. J. Sýkora, len eského národního sdružení ve Spoj. Státech (New. Yoirk). J. D u r c h, poslanec eské agrární strany ve a m a t e y, pedsida vídeském parlamentu. Vojt. slovanské ligv ve Spoj. Státech. A. Vesel ý, pedseda sociál, skulpiny >Egalité« v Paíži. Dr. L, FiiSh e r, Pedseda eského národního sdružení ve Spoj. Státech. E. Vo s k a, pedseda eského výboru v Londýn. Ch. P e r g c r, advokát, len eského národního sdružení ve Spoj. Státech. F r. Kupka, len eské Akademie vd, pedseda eské kolonie eve Francii. Bohdan P a v ii, ských dobrovolníku

m

i

M

1

—

—

1

editel »Cechoslováka« v Petrohrad. (Bývalý redF r. D r a x n 3 r, sekretá aktor »Národnlch Listíj«.) slovácké ligy ve Spoj. Státech. F r. Kopecký, sekretá eského národ, sdružení v Londýn.

28

v.

RESOLUCE PAÍŽSKÉ »ROVNOSTI.« eskoslovenský spolek ^Rovnost* v Paíži hned 27. ervence ^1914 spolené se Sokoly demonstroval ped rakouskouherským konsulátem proti válce, potom jeho lenové vstoupili do francouzské ^armády, podporoval založeni eského komité v Paiži a eského Národního Sdruženi ve Francii. Pro myšlenku protirakouskou a protihabsburskou psobil úinné zvlášté mezi délnictvem. Své leny vojíny podporoval i',hmotn. Tato resoluce byla pijata na valné hromad po referátu p. Kudrnáe o ^akci za eskou samostatnost* dne 13. února 1916 v kavárn *Véfour*.

lenové eskoslovenského íži,

spolku »Rovnost« v Pa-

shromáždní na výroní valné hromad dne

13.

února 1916, islavnostn prohlašují, že neochvjn stojí na zásadách mezinárodního socialismu a žádají zachování principu národnostního, jakož práva na sebe-

urení národíi. Naše stanovisko vzhledem k vedené akci za dosa-

eské samostatnosti jeist totožné se stanoviskem eského Odvtvi Socialistické strany v Americe, vyžení

iádenvm nedávno iak v manifestu k píslušníkm v pamtním spise k Internacionále. Jako eši a jako isocialisté nemžeme v této djin-

strany, tak

i

né a vážné chvíli jednati jinak, než energicky protesurovému útisku rakouské vlády, která stovati pronásleduje a muí eský lid. Rozhodnutí naše jest tudíž ze všech sil podporovati hnutí, usilující o osvobození a samostatnoist eskoslovenského národa. V dsledku toho Prohlašujeme, že snahou naší bude na dále pracovati za souinnosti ostatních vrstev národa oro uskutenní našeho vznešeného ideáluv

vi

i

29

VI.

ECHM

POSLÁNÍ PROF. MASARYKA A SLOVÁKM NA RUSL

(Zasláno pedsedovi Svazu eskoslovenských spolk na Rusi p. Boh. ermákovi.)

Tento projev Masarykv poslán byl sjezdu v Kyjeve, jenž byl zahájen 12. dubna 1916. estným pedsedou tohoío^sjezdu byl kyjevský primátor F. S. Burák, skuteným Boh. ermák, proslovy a referáty pronesli: Jindišek, proj. Florinsuij, Jan Orszagh, Heyduk, red. Pavl, Jii Klecanda, Dr. Potoák, V.

Vandrák.

Londýn,

6.

dubna

1916.

Vážený pane pedsedo!

Pan redaktor Pavl

Pijel

šastn

a odevzdal

mn

Váš povro vaci dopis; akoli pan redaktor osobn a ústn Vám podá úplnou zprávu, pece píšu nkolik slov, už proto, abych Vám za telegram, /yslovujicí dvru, uctiv podkoval. Pan redaktjr Pavlu ml píležitost slyšet a vidt, co za hranicí dláme,

mn

mže

tudíž povdt, co sám soudí, co vidl, co slyšel budete míti úplný cbraz zdejší situace a našich plán pro budoucnost. Vaše kolonie ruslíá má zvláštní postavení njezi koloniemi jste te;J jediní, kteí žijete ve slovanském stát a v stát rozhodujícím. Nejen my Slované, ale také neslovanští západní národové vidí v Rusku hlavního initele v této válce a pro budoucí vývoj po

—

—

válce.

Ta dodává

niiavni a do

jisté

i

nám Cechm

míry

i

a

všem Slovanm

Politickou váhu, za niž všich-

jsme Rusku vdni. Rusko skuten pekvapilo svými úspchy v prvé íási boj kde koho, i své odprce; vždyf Rusko povalilo Rakousk§-Uhry a ohrožovalo ni

30

i

samo Nmecko. Osudy válené pinesly ruský ale

i

tento ústup zjednal

—

ústup,

Rusku a ruskému vojáku ve-

ruský voják dokázal svou velikou že nepadl duchem a že bojoval ustupuje s touže vírou a odhodlaností jako v nástupu. Reorganisace ruského vojska a jeho úspchy získaly mu liký

prestiž

mravní

sílu,

nové a zvýšené sympatie. Ostatn nebudu Vám íkat, co Vy znáte stejn a lépe než my; íkám to vbec jen proto, abych zdraznil dležitost Vaší 2ské kolonie na Rusi. Proto, že od Ruska ekáme Pro své osvobození

tolik,

je

velmi dležito, abyste k ruské-

mu politickému svtu mli správné postavení. A pedn bychom si my zde páli, abyste byli sjednoceni, sjednocení naší hlavní a

te

všichni

jedinou

myšlenkou dosíci politické samostatnosti pro náš národ. Tato myšlenka a toto úsilí pirozen musí zatl-iiti všecky osobní a lokální rznosti. Pochopuji velmi dobe, že veliká vzdálenost jednotlivých kolonií, obtíže komunikace ztžují jednotný i

teba zvýšeje zodpovdNepojímám nkteré odchylky mínní a postupu tragicky; vidím Pece jen, že všichni spjeme

pastup; ale tato jednotnost je nutná. Je né kázn a sebekázn, protože zvýšena nost. 'píliš

k témuž cíli, a proto myslím, že se nutná shoda dostaví.. Zkušenosti tém. dvouleté k tomu vedou. Není nic ztraceno, váika trvala déle než všichni oekávali; potrvá ješt, ale ovšem je te na ase využít zkušeností a postupovat nadále co nejjednotnji. Hlásíme se o samostatnost, usilujeme o ni, proto všichni musíme dokázat skutkem, že dovedeme se seadit ke spolené práci. Náš politický plán pirozen je dán programem eského národa doma, kolonie jsou více orgánem výkonným, organisaním, ale to není vc malá. Dosaže31

,

hodn tím, že jsme byli uznáni za spojence; vehni cením, že jste sorganisovali eskou Družinu. Oékuji Vám za to srden a doufám, že se nalezne íorma, jak Družinu razšíit a jak užít našich eských zajatc. Jsem jist, že mnozí z nich rádi se postaví v šik proti nepíteU proti tomu perfidnímu a zrádnému Rakouskj, jež svou prolhanou Protislovanskc/u politikou, svou zlobou proti Srbm a Jihoslovanum viibec dalo podnt k této válce. Ke spolené práci nabádá také vyhlídka v budv'>ucnost. Mám nadji, že spojenci dosáhnou cíle; my podle chceme všichni pispt. Víte, že rakouská viáda sil vtšinu vlivných poslanc uvznila; jen my dva, kol. Diirich a já, šfaistn jsme unikli do ciziny, kde jsme se ihned podjaH práce. A té práce máme mnoho, velmi mnoho. O tom obdržíte zprávu ad p. red. Pavl. Chci jen upozornit na jednu vc. Totiž chci vysvtlit, pro jsme pq3ud nepišli k Vám na Rus. Jednak vyžadovala toího situace blízkosti k domovin, tím vící, že jsem byl dlouho sám, než kol. Durich mohl pijeli. Druhý dvod: na západ neznali naši spojenci našich eských a slovanských vcí a prota bylo nutné zaíditi zde všude informaní innost. Na Rusi. mysleli jsme, nás znají lépe a jste tam Vy. Než pes to, že isem posud nemohl pijet, neopomenul jsem oficiální Rusko od samého poátku seznamo^vati s našimi Plánv. Kamkoli jsem pijel, kde je ruské oficiální zastoupení, pokládal jsem za svou povinnost, hlásit se raským pedstavitelm v cizin naped a v První a žádal o bratrskou pomoc. Doufám však. že brzy Vašemu milému pozváni bj-

no 'Si

—

ad

deme moci vyhovti. Zatím peju Vašemu sjezdu v Kyjev hodn zdaru, to jest seadní ke spolené práci. Jak to už ekl sa32

rv otec církevní: in dubiis libertas, in necessariis unitas a ca je ted nutné, každý slušný a myslící ech musí. ví a

—

vdt

Srdený pozdrav Vám všem. Oddaný T. G. Masaryk.

VIL

ZÁPIS O

ZÁSADÁCH ESKOSLOVENSKÉ AKCE.

V poátcích

hnuti »eskoslovenské družiny v Rusku, vypodepsáni o organisaci eskoslovenského snaženi toto provoláni v sedmi jazycích:
dali

eši a Slováci, kteí bydlí v kompaktních massách v echách, na Morav, ve Slezsku a Slovensku (severní Uhry) chtjí se vymaniti z

jama nmecko-ma-

arského.

eši

a Slováci, jsouce

si

vdomi, že

jsou úzce

ispiati

navzájem jak životními zájmy, tak i kulturou a jmenovit krevními svazky. Pejí si vyvinouti se v jednotný, politicky nedílný a svobodný národ pod záštitou a protekcí

tydohody.

Tento národ chová absolutní dvru k Rusku, které šlechetn projevilo' svou rozhodnou viili pokraovati ve svém historickém poslání chrániti a osvobozovati Slovanstvo, Národ eskoslovenský souasn pevn

ví

v upímné

byly

již

a úinné sympatie, které jeho snahám projeveny, jmenovit ve Francii, Anglii a Itálii. Avšak pedevším národ eskoslovenský jest hluboce pesvden o vítzství své národní myšlenky, nebo toto vítzství jest neodlunou ástí politiky spravedlnosti a prozetelnosti, na níž jedin zbudová-

na býti

mže

Dokumenty

—

3.

rovnováha Evropy. 33

I

eši

a Slováci, úpící dosud Pod

jamem

centrál-

vi

svým nepátelm vykoních mocí, mohou dnes houževnatý, pec jen trpný odpor; ti však, návati Rakousko-Uherska, mají svakdož se nacházejí se zúasniti boje za svou národní tou povinnost,

a

vn inn

I

samostatnost. Orjranisace eskoslovenské za hranicemi, ítající na dva miliony píslušník, ustavily a uznaly za tím úelem »Ceskoslo'venskou Národní Radu«, které se dostalo i schválení všech kompetentních pedák ná-

roda ve staré vlasti. Tato »Rada«, jedin zodpovdná a kompetentní, pracuje v naprostém souladu se smrodatnými orgány spojeneckých velmocí a jich pátel. Vzhledem k zempisné rozptýlenosti eskoslovenského živlu a k nutnosti jednotného Politického vedení, jakož i vzhledem ke zvýšení intensity branného odporu i celkové Dolitické akce. z vle zahraniních Cech a Slovák, pedák národa tam za Karpatami, vyjímají se i z kompetence organisací eskoslovenských vcí vojenské a zajatecké jako neodluitelné ásti akce diplomaticko-politické a pedávají se >Ceskoslovenské Národní Rad«. Místopedseda eskoslovenské Národní Rady, poslanec Josef Durich, eský poslanec, pijel do Ruska a jest representantem Národní Rady v Rusku. On je povolán jako takový mluviti jménem této Rady a budiž považován také za representanta eskosloveniského národa na Rusi. V tchto svých vlastnostech opírá se o skupinu odborných pracovník, vyhraných za jeho souhlasu »Ceskoslovenskou Národní Radou*. Organisace eskoslovenské loyáln se zavazují pomáhati všestrann »Ceskoslovenské Národní Rad* k uskutenní jejich snah. O finanní stránku celé 34

akce stará se finanní komise, podléhající Virchnímu dozoru »Ceskaslovenské Národní Rady«.

Za eskoslovenskou Národní Radu: Josef Díirich.

Dr. Milan Štefanik.

*

Za Svaz eskoslovenských na Rusi:. Václav Vondrák, pedseda.

spolk

Jan Volf, sekretá.

Za Slovenskou Ligu v Americe: Gustav Košík, vyslanec.

VUT.

USTAVENÍ

ESKÉHO SVAZU A NÁRODNÍHO VÝBORU.

18.

listopadu 1916 ustavily politické strany v Praze první vydaly do novin toto provolání:

Národni výbor, o '

Události

nmž

eskému pítomné doby

národu! nutí

eské

strany,

aby za-

k uritým otázkám a zjevm spolené stano/Visko, Na obzoru jsou zmny, které mohou zasáhnouti ,až do základ rakouského státu a Jeho ústavy, otázky, iejichž jednostranné ešení nebylo by v zájmu našeho Jnároda. V pohnutých dobách dnešních svtodjných událostí nemže žádná strana sama nésti zodpovdnost za bezpenost Politických práv celého národa, lani za další vývoj, který po ukonení zápasu na boflištích bude následovati. lujaly

1

3*

36

v pesvdení, že plníme jen vli celého, po náfodní jednot dnes více než kdy ped tím volajícího národa, sjednocujeme na základ vtšinové zásady eské pOolance na rad íšské v jeden celek s-Ceský Svaz«. Vedle tohoto sdružení eských poslancíi, jehož úelem jest jednotný postup v otázkách národnpohtických a ústavn-Právních, vstupujei zárove v život ze zástupc poUtických stran zvolený stálý národní výbor, zvaný Národní Výbor, který bude veškerému politickému podnikání »Ceského Svazu« oporou a zárovei nejvyšší mravní instancí v tch zjevech paliíického života, které, vymykajíce se z k iipetence innosti poslanecké, vyžadovaly by i.'šení s

hlediska všenárodního.

Ustavení obou tchto sbor národní provedeno bylo 18. listopadu na porad

zástupc jednomysln

organisace

povených

takto:

Národní Výbor: Pedseda JUDr. Karel M^tuš, lenové: inž. Boh. Beka, JUDr. Frant. Fiedler, JUUr. Richard Fišer, MUDr. E. Formánek. JUDr. J. Fot, Gustav Habrmann, Monsgr. Korda, praf. Josef Mašek, poislanec

Nmec, Václav i^^ejmcn, noslanec Jan Sedlák, Kuneš Sonntag, František Šabata, Antonín ŠveMonsgr. Šrámek, poslanec Fr. Zika, pedseda

Antonín Dosl. hla.

agrární stranv ve Slezsku.

Pedsednictvo eského Svazu:

Pedseda: Frant. Stank, 1. místopedseda: Dr. Bohunu'r Šmeral, II. místopedseda Jind. Maštálka, lenové: JUDr. Huebschmann, JUDr. Hruban, Karel Prášek, JUDr. Ad. Stránský, Vlast. Tusar, Fr. Udržai. 36

Podepsané tímto

pejímají záruky, že dodržovány:

strany

úmluvy

uinné budou pesn

'

Strana agrární: Ant.

Stank,

Švehla, Fr.

JUDr. Viškovský, Fr. Sonntag, Fr. Zika. _^

Dostál,

Fr.

Udržal

Knnš

Strana

národn

i

sociální:

Hubschmann, Václav Rejman.

Dr. Otakar

i

Strana sociáln demokratická: )

Ant. Nm.ec, Vlastimil Tusar, Bolí. Šmeral.

Spojená strana katolická: Prof.

Kordá. Lidová strana pokrok, na

Morav:

Dr. Adolf Stránský.

Národní strana svobodomyslná: Inž.

Beka.

Franí.

Fiedler,

G.

Mašíálka, Dr. To-

bolka,

Strana kesansko-sociální: I

Dr. Šrámek.

Strana národní: Karel Mattuš.

Morav, strana katdicko-národní: Dr, Hruban.

37

IX.

TYDOHODY

NOTA

WILSONOVI O CÍLECH VÁLKY.

prosince 1916 pedložilo Rakousko-Uhersko a Nmecko mírové nabídky, 20. prosince 1916 vyzval president Wilson tydohodu o formulováni válených cíl. Ta z 10. ledna 1917 zni takto: 12.

tydohod

odpov

President Wilson

n

a

zeteln

si

peje, aby válící mocnosti jns-

vyslovily, jaké cíle sledují válkou; spo-

jencm neiní žádných obtíží odpovdt. Jich válené cíle jsou dobe 'známé: asto už byly formulovány Tyto cíle budou vyloženy v po.habudáním všech odškodnní a spravedlivých náhrad za uinné škody až v hodin vyjed-

pedsedy

nostech,

vlád.

s

návání.

Avšak vzdlaný svt ví, že obsahují nezbytn a v prvé obnovení Belgie, Srbska a erné Hoiy a povinné odškodnní tchto stát; vj^klizeuí obsazených území Francie, Ruska ^ Rumunska se spravedlivou náhradou; reorganisaci Evropy, zaruenou evnými právními pamry, založenými práv tak na úct k národnostem a právu na úplnou bezpenost a svobodu hospodáského vývoje, které mají všechny národy, velké malé, jako na územních dohodách a

ad

i

mezinárodních pravidlech, které zajišují hranice na zemi na moi proti nespravedlivým útokm; navrácení provincií a území, odatých svého asu spojennásilím aneb Proti pání obyvatelv; osvobození Italv. Slovanv, Runuinv a echoslovákv od cizí nadvlády; osvobození národv, podrobených krvavé i

cm

turecké tyranii; vylouení z Evropy otomanské íše. která ie cizí evropské civilisaci.

X.

PROHLÁŠENÍ ESKOSLOVENSKÉHO VOJSKA V RUSKU. Po pevratu

v

Rusku vydali eští

vojíni

7.

bezna 1917

toto prohlášení:

Nadešla doba osvobození národ. Rusko, náš mohutný ochránce, svrhlo tyranské jha germanofil a na rozvalinách absolutismu utvoilo vládu, opatenou bezmeznou dvrou nejširších vrstev lidových. Posíláme velé blahopání a upímný pozdrav bratrskému ruskému národu jménem všech echoslovák, jak bojujících v adách ruské armády, nebo pracujících na ruské státní obran, tak i dosud strádajících v zajateckých táborech vinou staré vlády, která nedovedla využíti sil národa upímn" oddaného nejen své vlasti, echám a Slovensku nýbrž svému ochránci, velikému Rusku. Vítajíce novou ruskou vládu s M. V. Rodzjankem v ele, s nadšením projevujeme jí bezmeznou dvru i pevnou nadji v její pomoc. Písaháme, že a bez bázn pjdeme za svými prapory k vítzství nebo smrti!

—

i

vrn

Bratí Cechové a Slováci!

V tento historický a rozhodný okamžik v hluboké oddanosti k Rusku i jeho šlechetným spojencm, Anglii, Francii, Itálii, Rumunsku, Srbsku, Belgii, erné Hoa Portugalsku, opíráme se o jejich obtav^ou pomoc koruny eské. i úast a slavnostn prohlašujeme Cechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, za jednotný a neodvislý stát, ponechávajíce mírové konferenci pesné urení hranic a státního zízení.

e

zem

profesora T. Q. Masaryka prozatímním samostatného eskoslovenského státu a eskoslovenskou Národní Radu pod jeho pedsednictvím za prozatímní vládu, které skládáme písíhu

Uznáváme

diktátorem

vrné

služby.

Cechové a Slováci v Rusku, pracující na státní obran a jsoucí v zajateckých táborech, ihnad, jakmile obdržíte toto prohlášení, pipojte se zákonitým izp-

sobem k našemu rozhodnutí, prohlášenému ve jménu vla«;ti!

Cechové i

a

Slováci

ve

Francii,

Anglii,

Itálii

Americe!

Blahopejeme Vám k blízkému uskutenní našich žije nezávislý eskoslovenský ideál! stát, af žije náš diktátor, profesor T, Q. Masaryk! Slá^/^a velikému ruskému národu, jeho nové vlád, sláva ruským., srbským a eskoslovenským ozbroje-

A

odvkých

ným

silám.!

Sláva našim spojencm Anglii, Francii, Itálii, Rumimsku, Belgii, Srbsku, erné Hoe a Portugalskj! pro K svorné práci, bratí Cecljpvé a Slováci zdar a slávu naší neodvislé vlasti! Brati naši v Cechách a na Slovensku, ekejte trpliv na náš Píchod záe svobody již osvtluje rodné hory. Kéž muedníci, padlí za svobodu, žehnají našemu svatému boji a tvorb samostatného státu!

—

—

V

poli, 7.

Vojíni

a

bezna

1917.

dstojníci eskoslovenského vojska.

4f>

XI.

ŠTEFANIKOVO PROVOLÁNÍ K SVORNOSTI. V asopisu na

(3.

»Cechoslovák« uveejnil M. R. Šíeýanik dubna) 1917 toto provoláni:

21.

bez-

Krajané!

I

Každý den pináší nám nové dkazy piO' upevnní našeho neochviáného pesvdení, že ešení eskoslovenské otázky v smyslu našich národních tužeb bude jednou z píznivých výslednic této veliké války. A tebaže jsme dosud stále narážeU pi ešení tohoto problému na obtíže, tebaže každý den nám ise stídaiicí he pízDináší navé obraty v této nivých i nepíiznivých moment, které z blízka pozorovati mže jen málo lidí. Pece již dnes je jisto, že celková úast našeho národa v této veliké vojn, až bude provedena bilance, bude naší národní hrdostí.

vn

Lze

jen

upímn

litovati,

že našemu národu, zvlá-

jeho ásti za hranicemi, nebyla dána možnost rozvinouti všechny svoje síly ve prospch spolené vci. Jmenovit dlužno litovati toho, že statisíce

št

Cech

Slovák na

oipravdových národovc, na front a pracovati v týlu pro obranu Ruska, nedostali se k boji a k práci ve vtších rozmrech. Ale nestýskejme si! Konstatujme spíše s radostí, že konen bude isplnno naše pání, nebo byh jsme poa

kteí tak

upímn

ise

Rusi,

snažili bojovati

volanými kruhy ujištni, že bude nám možno v dohledné dob v hromadném potu se zbraní v ruce postaviti se Po boku Ruska a jeho spojenc. Každý, kdo se nechce rdíti studem za sebe i svj národ, af si uvdomí ohromný mravní a politický význam, jaký má formování eskoslovenského vojiska. 41

Toto vojsko budou organisovati za úasti eskoslovenské veejnosti urení initelé. V blízké dob vyhledají Vás vojenští komisai národní, opatení také Dovením a direktivami Národní Ray eskoslovenské. eskoslovenská Národní Rada pokládá za svou povinnost prohlásiti, že v osvobozovací innosti nesmí bvti nelad a sporu. Minulost nesmí se opakovati. S lítostí musíme však potvrditi, že ne všichni národní pracovníci, k jichž veejnému postavení upínaly se veliké nadje, zachovali se tak, jak by se v léto dob se zetelem na vnitní káze a národní dstojnost každv vlastenec chovati ml. Národní Rada eskoslovenská, vdona jsouc si svých povinností viii národu, s tžkým srdcem, ale s rozhodnou jednomyslností zakroila. Pan Durich již není lenem eskoslovenské Národní Rady! Uveejnní této skutenosti je nám umožnno teprve nyní. Nebudeme se zde pouštti do podrobností. Nechceme drážditi nezdravou zvdavost. Mluvíme však tam, kde mluviti teba. Bylo nutno zmaiti pokus o rozbití jednoty naší národní orjianisace, bylo nutno zameziti nízké snahy po hmotných výhodách, a konen bylo nutno získati pravd zadostiuinní tm, kdo dávali teba jen trpný souhlas kivým obvinním našich národních initel.

vr

Af je mravní posilou rozhodující initelé jsou krise.

všem Cechm a Slovákm, že nám nápomocni v ešení této

Ruská vláda v osob ministra zahraniních

zá-

sdlila mi, že naprosto sympatisuje se snahami eskoslovenské Národní Rady k sjednocení veškeré osvobozovací innosti politické, aby tak bylo zabránno dalším zmatkm. Budiž konstatováno, že vývoj posledních událostí byl i pro osudy našeho národa neobyejného významu, a díky Štstn, pízniležitostí

42

vého. eskoslovenské Národní Rad dostalo se závazných slib, že bude provedena organisace, odpovídající tužbám a dstojnosti našeho národa, Organisovaná eskoslovenská veejnost konen se doká uskutenní a provádní svého usne)sení na kijevském sjezde ze dne 14. dubna 1916, nebo ve smyslu srpnové dohody loského roku a na základ projev pedstavitel vážných skuPin bude zízen: Odbor Národní Rady eskoslovenské pro Ruisko. Pi tom bude dbáno, aby vedle vážených jednotlivc byli zúastnni také zajatci, a to v takové míe, jak jich poetnost a bezprostední úast dovolí. (Následuje neitelný ádek.) V Petrohrad zaíná úadovati prozatímní kancelá eskoslovenské Národní Rady. Budoucí sjezd má ešiti vnitní krisi eiskoslovenské kolonie na Rusi. Není jen místním zájmem kolonie, jak její vci budou spravovány, a proto je naší povinností vyzvati všechny, aby v budoucnosti všechno vystupování bylo zdrav jednotné. je podmínkou nevyhnutelnou, ale musí ízena láskou k pravd. Bume shovívaví k chybujícím, ale neúprosní k tm, kteí systematicky po-

Svornost

býti

škozovali národní vc. Nyní však, když je

nám konen dána možnoist do ad borc za národní svobodu na front i v týlu, dokažme, že jsme hodní svobody, které se dovoláváme! vstoupiti

Za eskoslovenskou Národní Radu: Milan R. Š

t

e

f

án

i

k,

len

a plnomocník.

43

XII.

ECH

DÍK AMERICKÝCH SENÁTORU WILLIAMSOVI. Dne 10. dubna 1917 poslali lenové vojenského výboru chicagského eského národního sdruženi pozdravný telegram senátoru Johnu Sharpu Williamsovi za to, že v senáte promluvil skvlou protirakouskou v debat o resoluci, zmocující Wilsona k vypovdni války. Telegram znl:

e

Vám k Vašemu správnému prohláSpojené Státy mají vytrvat ve válce, až se dostane záruky, že dynastie Hohenzollei-fi a Habsburnebude déle vládnouti Nmeckem a Rak.-Uherskem a až Turecko bude zatlaeno zpt do Asie. Rakousko je spoluvinníkem Nmecka, likvidace Rakouska je bezpodmínen nutnou pro demokracii. Rakousko je umlým státem a nemá práva na další trvání.* »Blahopejeme

šení, že

k

XIII.

RESOLUCE KIJEVSíflHO SJEZDU. v tžké dob, kdy Rusko obími kroky spje na dráze pokroku k vybudování nového státního života, sešli jsme se my, zástupci mas plnoprávných rakouských i uherských oban, spolu s krajany usedlými na Rusi, abychom vyslovili svou národní vli a urili tak svou politickou budoucnost. Jako píslušníci eskoslovenského národa, demokratického svými tradicemi, svým sociálním složením politickým pesvdením, vroucn pozdravujeme osvaboizen Rusko, nebo Pevn v státotvorný instinkt ruského národa, jenž ho pivede na cestu vítzství k blahu Ruska a jeho spojenc. i

víme

44

nž

ruský národ Vítzství vznešených ideál, za bojoval a trpl, je pro nás novou zárukou, že dojde uskutenní naše staré úsilí po poznání našeho pi-

rozeného práva na národnpolitické sebeuTení, na státní samostatnoist,

vem

podepenou také

tisíciletým prá-

demokratických zásad v Rusku podává nám nový dkaz, že Rakousko-Uhersko, tato íše dynasticko-oligarchických zájm, vytvoená kdysi proti tureckým nájezdm na Evropu, tato tvrz politické a náboženské reakce, tento žalá národ, musí býti rozdleno na národnostní ásti, z nichž ie složeno. Jenom tehdy bude dána národm stední Evropy možnost svobodného rozvoje ve smyslu sebeurení, jen tehdy budou vytvoeny základy Pro pevný, arganisovaný mír a skutenou demokracii.. historickým.

eskoslovenský i

kulturn,

Vítzství

stát,

bude hrází

silný

hospodásky

nmecké

roizpínavosti

dostaten proti

na Východ a pispje k upevnní právního Stední Evropy, porušeného hospodáským vykoisováním a nadvládou nad a národy ostatními. Cesko-slovenský národ nikdy nepijme národnO'Stní autonomie v rámci RakouskoUherska, upírající mu pravdo na vlastní politický život, což jest popení zásad sebeurení, a nikdy nedopustí, aby umlou hranicí mezi Rakouskem a Uherskem eskoslovenský národ byl rozdlen na dva celky. MaaSlovenská vtev nesmí býti pinesena v rm, Tuto úžasnou \álku za dobyvané cíle imPerialistického pangermanismu vyvolaly nmecko-madarské vládní kruhy Rakousko-Uherska a Nmecka. Tuto válku zaalo Rakousko-Uhersko proti rozhodné k Adrii zízení

i

Nmc

Maar

ob

vli. Proti životním

zájmm

menným sympatiím svých národ.

a proti politickým a pleslovanských a románských j

45

Cesko-slovenský nárad jasn vyslovil svoji vli revoluním bojem. Dkazem toho jsou nesíslné popravy a pronásledování vdc eskoslovenského národa

doma, toho dkazem jsou zízené již a zizující se ješt esko-slovenské oddíly. Statisíce Cechu a Slovák, rakouských i uherských oban, vedou proti rakousko-uherské íši úporný revoluní boj v Rusku, ve státech tydohody a v Americe. V adách hrdinských armád bratrského Ruska a jeho šlechetných spojenc bojují za spolený cíl desetitisíce našich do-

brovolc, kteí správn íDOchopili nejen svatou povinnost k vlastnímu utlaovanému národu, nýbrž i povinnost k lidstvu, bojujícímu za svobodu osobnosti i

iza

svobodu národ.

'

Jsouce sami utlaováni a tžce

cítíce kruté

vykoi-

vlastních zemí, protestovali jsme proti zloinnému odtržení Elsas-Lotrinska od Firaiície, hluboce jsme trpli rozdlenou Polskou, jejíž politické

sování

zájmy

jsou

a budou nám po sjednocení

vždy tak blízké, upímné Ukrajinc ve svobodném

isme Rusku, dle svých sil starali jsme se spoleným bojem ve vídeském a budapešském parlament pomáhati Jihoslovanm, Rumunm a Italm, kteí práv tak jako esko-slovenský národ vždy mli jediné životní pání: Pry od Rakousko-Uherska! Proto nikdy nezapomeneme, jak Rusko a Jeho spojenci vystoupili na ochranu bezPiávn napadeného Srbska, vykrvácevšího bojem za své sebcurení, a Belgie, jejíž práva pes mezinárodní smlouvy byla bezohledn pošlapána nmecko-madarským komp'ottn-.. My jsme zdvihli svj revoluní boj bez záruk s bratrskou láskou k ruskému a srbskému národu, s upiirtoužili

nou

dvrou

ve státy tydohody,

rou ve svá práva. 46

s

neochvjnou

ví-

Vystoui)ení po boku tydohody druhých stát, zejména pak severoamerické demokracie ješt prohloubilo naši víru ve vítzství Práva a spravedlnosti, v u.skutenní našeho národního ideálu, nebo jen dsledné uplatnní v Evrop demokratických zásad mže býti pevným podkladem budoucímu organisovanému míru. Ve jménu tchto demokratických ideál, jimiž ídli se náš národ v prbhu celé své historie, vedeni jsouce Cesko-slovenskou Národní Radou s prof. Masary[

kem v

ele,

domáháme

se státní samostatnosti zenií

eskoslovenských. Ve jménu tchto ideál jsouce hotovi ke všem obtem, budeme s neochabující silou bojovati do konce. XIII.

PROJEV

ESKÝCH SPISOVATEL.

Byl sepsán a poprvé otištn v kvtnu roku 1917. Byl podv Národním výboru i eském svazu poslaneckém. jeho otištni vyzval redakce list Alois Jirásek. K prvnim podpism po jeho otištni pipojila potom svá jména ada elných osobnosti z kruh vdeckých, umleckých, literárních a z veejného našeho života, jakož i korporace samosprávné, odborné, stavovské a jiné.

ntem k dležitým poradám

K

eskému

poselstvu na íšské rad!

Obracíme se k Vám, pánové, ve velké dob našeho nálrodního života, v dob, za niŽ všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu eského lidu, dobe vdouce, že my eští spisovatelé, osobnosti v našem život veejn inné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost, mluviti za rozhodnou vtšinu eského svta kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemže.

47

Co nejdíve sejde se íšská rada, a palitickému zaeského národa naskytne se poprvé za

stupitelstvu

války píležitost, aby s její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohla ani tiskem, ani jiným veejným zpsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný snm království eského, a výslovn prohlašujeme, že pouze snm tohoto království pokládáme za nejpovolanjší shromáždní, kde by se mlo o páních a potebách našeho národa rokovati. Ale snmu eského tou dobou, bohužel, vbec není, jediným svobodným íorcm eských poslanc mže býti prozatím jen íšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspo tam bute pravdivými mluvími svého národa, aspo tam povzte státu i svtu, co Váš národ chce trvá! Aspo tam splte svou svatosvatou a na povinnost a zastate se eských práv a eských požadavk v této nejosudovjší dob svtových djin zpsobem nejrozhodnjším a nejobtavjším, nebo nyní rozhoduje se o eském osudu na celá staletí! Povinnosti své mžete však dostáti úplnou mrou pouze tehdy, uiní-li se už pedem zadost všem konstituním podmínkám, jež parlamentní život pedpo-

em

kládá. Jsou to nejen

ped obdobím

skutená volnost shromažovací

parlamentním, aby lidoví zástupci mohli

vyslechnouti pání a stížnosti svých voli, nejen odstranní novináské censnrv ve vcech mimovojenských, nýbrž i naprostá svoboda a nedotknutelnost na íšské rad i v tisku všech parlamentních a zvláš arci úplná svoboda a nedotknutelnost všech jihoslovolených zástupc lidových, f^ada jských vanských poslanc byla této svobody, této nedotknutelnosti zbavena, mnozí odsouzeni do žalá, ba i k smrti, jiní internováni, aniž se podnes ví, ím se provinili! Politická perseknce rozmohla se po dobu

—

eí

i

48

války život

mrou

nikdy netušenou, a má-li nastati nový

obanský, nezbytný

to

pedpoklad všeho

jed-

nání a konání parlamentníiio, je najisto teba, abyste pedevším vymolili všeobecou amnestii pro všechny,

kdož byli vojenskými soudy z

píin mimovojenských

a jen politických odsouzeni. eský národ nemže nynjší delegaci piznati práva, aby na íšské rad jeho' jménem mluvila a jednala, dokud pedem se nezajistí úplná obmská svoboda našeho života veejného! Ale stejným zpsobem odporujeme úmyslu, aby si rakouský parlament, zbavený dnes více než ticeti poslanc, z nichž však polovina je na živu a má na své mandáty právo, aby si tento kusý, okleštný parlament svoje mandáty sám prodlužoval; jen lid mandáty dáti a obnoviti, a jen z rukou lidu eský lovk pijmouti poditické zastupování jeho práv a tužeb! Tyto touhy a tata práva národa eskoslovanského nabývají nové posily a nového drazu dosavadním prbhem svtové války, za níž se dostává píští Evrop nového, demokratického vzezení, a všechna i.aše poliftika musí míti stejn veliké, osvobozující hledisko, jemuž jest arci z minulosti teba staré eské poctivosti, staré obtavosti a oddanosti, starého, slavného zetele na est národa a na soud budouc-

mže mže

vlastnosti projevil eský lid svým klidem, jejž za války pes všechny svody dovedl zachovávati, aniž mu bývalo teba poslaneckých píkazv a politických rad. Tento sebevdomý klid, t^nto pud sebezachování byly nejzdranosti.

Tyto krásné

sebevdomým

—

a toto vjším výrazem našeho národního instinktu výmluvné nárcWní mlení, nezmatené sebe vtším útiskem, nemlo býti až do skonení svtového zápasu niím rušeno, Ted však se otevírají brány rakouDokumenty —

4,

49

ského parlamentu, a politickým zástupcm národ poprvé se naskýtá píležitost, aby, budou-li chtíti, svobodn mluvili a jednali. Cokoli eknou a cokoliv ujednají, uslyší se nejenom doma, nýbrž i v celé Evrop, ba v zámoí. Na Vás, pána\'^é, jakožto na mluví eskoslovanského národa pohlížeti budon dnešek i budoucnost, a není sporu, eho po Vás žádají. Program našeho národa je založen jeho djinami jednotností, jeho novodobým polijeho právy a vším tím, z eho tato byla svat zaruena. Doba dnešní zdiiraznuie tento program do posledních dsledku; zdálo-ii se kdy, že lze jej odkládati nebo omezovati, nutká Vás doba dnešní, abyste jej rozvinuli ped foi

jeho

kmenovou

tickým životem práva vznikla a

i

ím

celé Evropy a pak hájili do krajnosti, abyste domáhali jeho splnr.í bez výhrad, nebo eský lid se ho nikdy nevzdal, ze srdcí eskoslovenských nikdy nevymizela víra v slavné píští jeho splnní!

rem se

Tato chvíle nastala svtovou válkou, jejím pra dosavadními výsledky. Evropa demokratická, Evi0,3a národ svéprávných a svobodných jest Evropou zítka a budoucnosti. 'Wárod žádá po Vás, pánové, abyste byli s touto velikou djinnou chvíli, abyste jí vnovali všechny své schopnosti, abyste jí obtovali všechny jiné zetele, abyste v té chvíli jednali jako mužové nezávislí, mužové bez

bhem

všelikých

závazkv

a

praspchv

osobních, mužov-é

mravního a národního vdomí. Nedovedete-H uiniti zadost všemu, eho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se radji svých mandát, prve než na íšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu! svrchovaného

V r>o

Cechách a na Morav, v kvlnu

1917.

Jiiid. Š. Baar, Ed. Babák, Jan Bartoš, Boh. Bauše, Václav Beneš-Šumav)ský, Božena Benešová, R. Bójko, Jan Bor, Jos. Borovika, F. A. Borovský, Sigismund Bauška, Bohumil Brodský, Otakar Bezina, Otakar Bystina, Josef apek, Karel apek, K. M. Capek-Chad, Em. Cenkov, Adolf erný, Karel ervinka, Jakub Deml, Frant. Drtina, Viktor Dyk, Or.okar Fischer, Václav Flajšhans, Fr. Flos, Betislav Foustka, Emil Franke, Bedich Frida, Marie Qebauerová, Jií Guth, Karel Quth, Jaroslav Haasz, Ant. Hajn, Josef Hanuš, Stanislav Hanuš, Zdenka Hašková, Prokop M. Haškovec, V. J. Hauner, Jan Havlaisa, Jan Heidier, F. K. Hejda, Vladimír Helfert, Jan Herben, Frant. Herites, Ignát Herrmann, Ant. Heveroch, Adolf Hevduk, Karel Hikl, K. H. Hilar, Jaroslav Hilbert, Joe Hloucha, Karel Hoch, Josef Holeek, Josef Holý, J, R. Hradecký, Jan Hudec, Em. Chalupný, Karel Chodounský, Fr. Chudoba, Karel Chytil, Methodj Jahn, Jos. Jahoda, Jan Jakubec, Gustav Jaroš, Haniiš Jelínek, Viktor Kamil Jeábek, Ržena Jesenská, Alois Jirásek, Karel Jonáš, V. A. Jung, Jan Kabelík, Karel Kadlec, Karel Kálal, Marie Kalasová, Josef Kalus, Bohdan Kaminský, Jan Kapras, F"rant. Khol, Ant. Klášterský, Jan Klecanda, Bohdan Klineberger, Karel Klostermann, Bohuslav Knosl, Jaroslav Kolman, Karel Kolman, Jan Koloušek, Jos. D. Konrád, Josef Koenský, Jan Koula, Stanislav Kovanda, Eliška Krásnohprská, Frant. Krejí, F. V. Krejí, Kamil Krofta, Rudolf Krupika, Petr Kika, Louis Kikava, Jo-

Kubín, Josef Kuffner, Josef Kucha, Frant. KvaJaroslav Kvapil, Vlastimil Kybal, Josef Laichter, Edv. Lederer-Leda, Karel Leger, Em. z Lešchradu, Jan Lier, Stanislav Lom, Ludvík Lošfák, Ant. Macek, Karel B. Mádl, Jií Mahen, Jan Máchal, J. S. Masef

pil,

r

51

char,

Marie Majerová, Helena Malíova, Frant. Ma-

Jaroslav Maria, Miloš Marten, Vojtch Martínek, Karel Mašek, Pavla Maternová, Vilém Mathesius, Karel Meí, Jindich Metelka, Alois Mrštík, Aug. Eug. Mužík, Ant. Neásek, Zdenk Nejedlý, Boh. Nmec, Lubor Niederle, Arne Novák, Ladislav Novák, Oldich Novotný, Václav Novotný, Fran/t. Obrtel, Ivan 01bracht, Hanuš Opoenský, Jan Opolský, Jan Osten, Gustav Pallas, Jan Patrný, Josef Pešek, Karel Pippich, Jií Polívka, Gabriela Preissová, Arnošt Procházka. F. S. Procházka, Ondej Pikryl, Em. Rádi, Karel V. Rais, Miroslav Rutte, August Sedláek, Frant. Sekanina, Karel Sezima, Primus Sobotka, Karel Scheinpflug, Antonín Schuliz, E. Sokol, Frant. Sokol-Tuma, Karel St. Sokol, Ant. Sova, Adolf Srb, Otakar Srdínko, Antal Stašek, Ferdinand Strejek, Pavel Sula, Lothar Suchý, Jií Sumín, Tereza Svatova, Emil Svoboda, F. X. Svoboda, Ržena Svobo-dová, AI. Svojsik, Lad. Syllaba, F. X. Salda, Karel Šelepa, J. V. Šimák, Josef Šimánek, Ot. Simek, Karel Šípek, Ant. Snajdauf, Ervín Špindler, Václav Stech, V. V. Stech, Josef Štolba, Frant. Táborský, Josef Teige, Felix Téver, Otakar Theer, Josef Thomayer, Jan Thon, Anna Marie Tilschová, Karel Toman, Emil Tréval, Renáta Tyršova, Ant. Uhlí, Rudolf Urbánek, Jindich Vanura, Božena Viková-Kuntická, Jaro-slav Vlek, Jan Voborník. Jindich Vodák, Václav Vojtíšek, Fr. Votruba, Jan Vrba, O- M. Vyskoil, F. Wald, Richard Weiner, Adolf Weiiig, Jan z Woikowicz, Zdenk Zaho, Frant. Zavel, Stanislav Zima, Josef Zubatý, L. N. Zvina, Frant. Župan. reš,

62

XIV.

STÁTOPRÁVNÍ PROHLÁŠENÍ Z 30,KVTNA 1917. Prohlášeni toto peetl pedseda „eského svazu" posl. Stank esky a nmecky ve schzi poslanecké snmovny ve Vidni 30. kvtna 1917 za napjatého ticha, perušeného jen souhlasem poslanc slovanských. Zamítav k nmu odposlanec Pacher. povdl v téže schzi jménem Fr.

Nmc

Zástupcové eského národa ve všech zemích koruny Svatováclavské vstupujíce na radu íšskou v dob svtodjných událostí válených, kdy sevšeobecnlo hnutí smující k odstranní nadvlády národa nad národem, prohlašuM: Poslanci eského národa vycházejí z hlubokého pesvdení, že nynjší dualistický útvar vytvoil k roatrné ijm celkových zájm národy vládnoucí a potlaované a že k odstranní každého nadpráví národností a k zabezpeení všestranného rozvoje národv dynastie je nezbytn nutno petvoiti v zájmu íše mocnáství Habsbursko-Lotrinské ve spolkový stát svobodných a rovnoprávných národních stát. Opírajíce se proto v této djinné chvíli o pirozená práva národv na své sebeurení a svobodný v\'voj, posílené nad to u nás nezadatelnými právy historickými a státními akty pln uznanými, budeme se v ele svého lidu domáhati slouení všech vtví eskoslovanského národa v demokratický eský stát, pi emž nelze opomenout vtve eskcisilovenské istejn žijící v souvislosti s historickou vlastí eskou. i

i

&í

:

XV.

MASARYKOVA POCTA V RUSKÉM AKADEMICKÉM SVAZU. Svaz vysokoškolských profesor uspoádal 30. kvtna 1917 veírek na rozlouenou sjrancouzkým ministrem Thomasem. Na tomto veírku byl T. G. Masaryk nadšen uvítán prof. o ochran N. J. Karéjevem: promluvil zde významnou mluvil P. N. Miljukov, jenž pravil mezi jiným slabých. Po

e

nm

»Teba-li mluvit o velkém významu zásady o sebeurení národ, o jeho nejužší spojitosti s nejzákladnjTeba-li mluvit o tom, šími úkoly nynjší války? když zde blízko sedí mj slavný pítel, uitel ve-

—

mládeže západoslovanské a jihoslovanské Pouhé jeho jméno pipomíná nám náš úkol osvobodit Cechy a Slováky spolu se Slovinci. A nevrací nás tento úkol k naší spolené odpovdi Wilsonovi na konci prosince pedešlého roku?« škeré

Masaryk?

XVI.

NÁSTUP

'

ECHOSLOVÁK

S

REVOlUCNÍM

VOJSKEM V RUSKU. 1917 nastoupila revoluní vojska ruská v nich eská vojska vítzství u Koršilova a Zborova, vydala Národní Rada toto prohlášení:

Když

v ervn,u

r.

na frontu a hned první den dobyla

Nastoupeni ruskéha revoluního vojska

je

zahájeno.

Dobrovolníkm eskoslovenské brÍKÚdy pipadl estný úkol v prvých adách ve spoleném rozmachu svobodné armády zúastniti se boje pro zabezpeení tcho. 54

eho

dobyla revoluce.

Dobrovolníci, s nadšením a vdností pijali jsme zprávy o vašem hrdinství v tak rozhodné chvíli pro Rusko i pro nás. Pomnte, že všechen ujamený národ s nadjí a vírou obrací své zraky na vás, volné v svých inech syny, a oekává od Vás, že mu pinesete osvobození z irakousko-uherského jha. Jsme hrdí u vdomí, že potomci husit, bojovavších ve jménu svobody, ispravedlnosti a národní svéprávnosti, vykonali a vykonají svou povinnost národu, de-

vi

mokracii a lidstvu.

A

vy, ostatní krajané, které osud zanesl do bratrské

zem, pomnte, že národ vás volá k hrdinským inm, že vy všichni, chcete-li býti hodnými jména svých otc, jste povinni úastniti se ve spoleném baii za svobodu a demokracii!

Za eskoslovenskou Národní Radu: T. Q,

Masaryk.

XVII.

ZDRAVICE NASTUPUJÍCÍCH VOJÍN PROF. MASARYKOVI. v

V ervnu 1917 pozdravili nastupující eskoslovenští Rusku proý. Masaryka touto zdravicí:

vojíni

Dstojníci a vojáci eskoslovenské republiky,

síira-

máždní ped odchodem v boj, posílají drahému vdci národa upímný pozdrav jménem všech pluk a pání úspchu ve svaté práci pro osvobození Cech a

Slovenska.

'

m

-i Plukovník i

Mamon nt

t

o v.

Na to odpovdl prof. Masaryk: Drahým vojínm a dstojníkm srdené

našeho

vojska

My

všichni provázíme jich nastoupení s blahoslavením. Víme, že sPlní svoji povinnost vlasti. Oni jsou nejen chrabí, ale také ukáznní, jejich díky.

vi

oddanost spolené vci je nám všem píkladem. Af svobodná Rus! Af žije svobodný eskoslovenský národ!

žije

Masaryk.

XVIII.

VÍTZSTVÍ

ECH U ZBOROVA.

Vítzství ech u Zborova 18. a 19. ervna 1917 psobilo významné na ruské mínní ve prospch ech. Ministr Kerenský navštívil vítzná vojska, velitele armády gen. Erdeliho povýšil v hodnost plného generála a velitele esko-

slovenské armády, plukovníka Trojanova, na gcnerálmgjora. Povolil doplnni eskoslovenské armády nov zajatými echy.

Zpráva ze stanu vrchního

velitele ze

dne

20.

ervna:

Ve smru na Zloov náš nástup pokrauje úspšn. 19. ervna okolo 15. hodiny (3 hod. odp.) po krutém a úporném boji Zarajský pluk opanoval vesnici Przesowce a chrabrá vojska tvrté finsiké divise a eskoslovenské brigády opanovala silné opevnné nepátelské posice na výšinách západn a jihozápadn vesnice Zborova a opevnnou vesnici Koršilov, prorvavše ti ady nepátelských zákopu. Nepítel odešel za eku Malou Strypu. Finská divise zajala 1560 dstojníku a mužstva. A zakopni dla, 9 strojních pušek a 1 minomet. eskoslovenská briiráda ziijala 62 dstojníky, 3150 voják, 15 dl a mnoho strojních pušek, z nichž vtšina byla 56

obrácena proti nepíteli. Obsazeny byly nepátelské posice na západ od Jozefovky. Celkem v bojích 19, ervna ve smru na Zloov bylo zajato 6300 dstojník a voják, 21 dl. 16 strojních pušek a nkolik minomet. Zajatci stále picházejí. Na jihozápad od Bežan jdou boje s menším naptím. V bojích 18. ervna v uvedeném okrsku bylo zajato 53 dstojník a 2200 voják. Na ostatní front stelba.

XIX.

PROF.

MASARYK ESKOSLOVENSKÉ STELECKÉ BRIGÁDÉ.

Po vítzství u Zborova 19. ryk eskoslovenské stelecké

ervna 1917 poslal proý. Masa-

armád

tento projev:

Brati!

Svou husitskou chrabrostí zjednali jste si uznání Ruska a celého spojeneckého svta; dokázali jste pátelm 1 nepátelm, že náš národ je navždy rozhodr nut domoci se své národní a politické samostatnosti. Vaše iny na bojišti dávají pravý smysl požadavkm

našich poslanc ve vídeském parlament. Vy jste živý protest proti protislovanskému a protirománskému Rakousko-Uherskii a pH'oti vrolomné dynastii, spojivší se proti právu, úmluvám a slibm s Nmci a Maary v prvé proti Cechm a Slovákm. Vykoenili jsme všichni poslední zbytky v dynastii a státníky, kteí se otrocky podddU pruskému

ad

dvry

všenmectví.

vdn

bratí, kteí padli v boji za Vzpomínáme svobodu a demokracii našeho a celého slovanského 57

národa; vzpomínáme jich zármutku, ale hroznjší je osud tch tisíc muedníku, které katanská mstivost Vídn a Budapešti nám odpravila doma. Nezapomeneme nikdy tchto obtí. Nezapomeneme tch, kteí úpí v rakouských žaláích, nezapomeneme tch, které rakouské vojenské a civilní úady stále a krut pronásledují. Komedie s neúplnou amnestií na splátky nás nezmýlí. Brati, jsme s Vámi spojeni v horoucím úsilí a neúnavné práci pro samostatnost našeho národa, jsme s Vámi za jedno v mužném odhodlání pinést každou svoza uskutenní našich národních ideál bodné, nezávislé vlasti, v svobodné, nezávislé Evrop. Pry každá nadvláda národ a tídy, pry pruský mihtarism, pry Habsburkové a jejich násilnický stát, živoící z milosti Berlína, jako pedvoj pangermánského svtového panství. Cechové, Slováci, v ped!

—

ob

T. Q. Masaryk.

XX.

.

ESKÉ PROHLÁŠENÍ VE

ŠTOIOIOLMU.

V poradách štokhglmských, konaných koncem ervna 1917, podali zástupcové eskoslovenské sociální demokracie toto:

Prohlášení. Holandsko-skandinavský výbor jednal v úterý 26. ve stedil 27. ervna 1917 s delegací eskoslovenské a sociáln-demokratické strany dlnické. zastoupené Hlavním soudr. Habrmanem. Nmcem a Šmeralem. pedmtem porad byla socialistická akce k dosažení všeobecného míru a národnostní otázky v Rakousko58

Uhersku a v Evrop. Pojednávaiíc o nynjší akci mírové, delegace uvítala tento první pokus socialistické Internacionály, smující k tomu, aby z pítmí tajné diplomacie bylo vytaženo na veejné forum demokracie jednání o otázkách, jež zpsobily a prodlužují strašnou válku. eskoslovenská sociální demokracie jest pesvdena, že kapitalistické vlády, mající zodpovdnost za vypuknutí dnešní svtové války, nejsou

už

s to

ovládati

úpln

její

prbh

iti.

a po

pípad

ji

ukon-

!

Delegace nijak neipeceuje sílu socialismu v pok mechanickým silám, rozpoutaným válkou. Ale jest pesvdena, že akce socialistické Internacionály ieví se dnes jediným plodným pokusem, aby nalezeno bvlo východisko k mJru. Kdyby se mlo v prbhu dalšího jednání ukázati, že tento pokuis pro obtíže, s nimiž ovšem je spojen, se nezdaí, vzniká nebezpeí,

mru

že válka se prodlouží

tém

do nekonena a neskoní

díve, dokud celá Evropa a všichni její národové nebudou vyerpáni, vysíleni a nevykrvácejí. Z tohoto dvodu žádá eskoslovenská sociální demokracie, aby za žádnou cenu nebyla perušována kontinuita akce, zahájené holandsko-iskandinavským. výborem a vedené spolen se sekretariátem mezinárodní kanceláe. Delegáti eskoslovenské sociáln demokratické strany dlnické prosí zejména ruské soudruhy, aby co nejdíve slouili iniciativu holandsko-skandinavského výboru a pozdjší návrh petrohradský v jednotnou mírovou akci, smující, jak výslovn zdrazují, nikoliv k ástenému, nýbrž k všeobecnému míru: k míru na podklad zálsad, jimi stanovených, bez aneksí, bez kontribucí a s provedením práva sebeurení všech národ. 59

Právo sebeurení národ. demokratické sociáln Delegáti eskoslovenské stranv dlnické jsou si vdomi, že válka, vyvolaná vládami, vedenými tendencemi imperialisticko-kapitalistickými, býti zakonena brzkým mírem jen tehdy, jestliže ve všech válících státech projeví se vážná vle a jistá záruka, provésti zásady úplné demokracie a práva sebeurení každého národa. Provedení zásad demokracie a orává sebeurení národ, zasahující co možná nejhloubji do konstrukce evrqpských stát, považujeme také za jednu d nejdležitjších podmínek pro trvání píštího míru. V dsledku této zásady jest nutné piznati každému národu právo, aby se jstavil v samostatný celek, oipatený všemi píznaky naprosté istátní neodvislosti. V tch pípadech, kde v dnešní historické chvíli nelze tohoto cíle dosáhnouti, a kde z politických,

mže

dvod

hospodáských, nebo proto, ponvadž djinný vývoj není ukonen, jeví se reáln-Politická nutnost, poítati se státními útviry, zahrnujícími nkolik národu, tam jest nezbytn provésti záisadu sebeurení pro každý z národ v rámci tchto stát ve smyslu ca nejširším, prohlašujeme výslovn, že nesouhla^síme s názorem delescacc nmecké sociální demokracie rakouské, že by k tomu staila pauze autonomie v oíá;.kách národnostn kulturních. Každé právo visí ve vzduchu, nemže -li se opírati o skutenou hospodáskou a politickou moc. Proto státy, skládající se z nkolika národ, musí býti orKanisovány tak, že každému ze svých 'lárod piznají onen spravedlivý údl této moci, jež so projevuje práv ve funkcích státních; z toho dvodu musí státy, zahrnující nkolik národ, býti zmnny ve federativní svazy samostatných národnostních stát; za druhé jest nutné, aby všechna 60

zaízení spoívala na úplné demokracii, jež vedle federativní ústavy znamená druhou cestu, po níž každv náio dosáhnouti takového Podílu moci, iakv mu písluší. Tuto formu státní organisace považujeme v dnešním stadiu historického vývoje za pimenou nejen pro Rakousko-Uhersko, ale pro vtýchod a jihovýchod Evropy. ieiich

mže

i

Samostatný eský

stát.

Vycházejíce z tchto zásadních hledisek, žádáme pro svj eský národ zízení samostatného eského státu v rámci federativn ustrojené íše podunajské.

Žádáme, aby v tomto spolkovém stát dosáhli

politi-

ckého sjednocení všichni píslušníci eského národa, obývající souvislé území, tedy také Slováci. Žádám'. pro tento eský stát všechny atributy suverenity, na nž -mže míti nároik stát spolkový a jež jsou omezeny jen tím, co spolená íše potebuje k vedení jednotné zahraniní politiky, k své obran a zabezpeení svých nejnutnjších hospodáských a finanních funkcí, tedy také vlastní národní zastupitelstvo a výkonnou moc tomuto zodpovdnou. Samostatnost spolkového státu v rámci íše,již žádáme pro svj národ, považujeme ovšem také za právo ostatních národ.

Polska, Ukrajina a Finsko, má zásada sebeurení národ podrobn

Jak býti provedena pro národy, obývající Rusko a Balkán, o tom rozhodnouti považujeme za kompetentní delegáty stran tchto národ. Jen všeobecn soudíme, že pro národy v Rusku v dnešním stadiu djinného vývoje jest úelná podobná federativní pestavba ústavy v rámci íše, jakou jsme práv navrhli pro národy v Rakousko-Uhiersku. 61

o dvou riárodech, Finech a Polácích, chceme ješt nco poznamenati. Jako pro Cechy žádáme pro Fini

sko plné právo sebeurení. Ale jako se mžeme smíiti se spojením Cech s ostatními národy Rakouska, soudíme, že nové spojení samostatného Finska s demokratickou ruskou republikou mže ležeti na cest reální politiky.

Jest samozejmé, že uznáváme snahy Polák, vedoucí k sjednocení a samostatnosti. Ale pi tom považujeme za nutné výslovn zdrazniti, že za pimený základ polské samostatnosti považujeme všechna Poláky obývaná území, aby nevznikla koUise s ná-

rodem Ukrajinc na jejich právo sebeurení. Jako v Rakousko-Uhersku a v 'Rusku považujeme pro nejbližší dobu za akutní vývoj k vnitrostátní federaci, tak pedpokládáme, že v malých státech balkánských vznikne process organického sbUžení, jehož cílem jest plán íederativní republiky balkánské, vytený národnostním programem jihoslovanské sociální demokracie.

Srbsko

a

Belgie.

Ze zvláštních dležitých dvod, následkem situav níž bylo Srbsko za této války a zejména s ohledem na to, že nyní jde pedevším o podmínky k rych-

ce,

lému dosažení míru. soudíme, že Srbsko má být znostvoen svobodný pístup vuzízeno. Budiž pro k moi a budiž mu poskytnuta nutná obchodní politika. Zabezpeení svobodného pístupu k moi pro Srbsko považujeme za tím nutnjší a tím možnjší, ponvadž srbská otázka bude ešena spolen s ernohorskou. Pro Belgii žádáme úplnou neodvislost a úplné znovuzízcní, jakožto splnní slibu íšského kanclée, daného jménem nmecké íše.

n

62

Elsa s-L o Otázku

elsas-lotrinskoii

t r i

n

s

k

o.

považujeme

za

jednu

z nejpalivjších v dnešní válené situaci. Nejlepší cestou k jejímu ešení byla by ovšem dohoda mezi nmeckými a francouzskými soudruhy. V našich adách byl vysloven názor, nebylo-U by možno rychleji docíliti míru plebiscitem a posteriori a sice v tom smyslu, že by zatím byl ponechán status quo, ale

mírovou smlouvou by se stanovilo, že po urité dob a za záruky s pomocí neutrál dojde k všeobecnému lidovému hlasování, jež bude rozhodné pro píští osud

zem.

záruky píštího národnostního práva v Evrop.

Mezinárodní

Všechny tyto otázky píštího národního zízení Evropy, o nichž jsme mluvili, provedení zásady o pravé sebeurení národ v Rakousko-Uhersku pemnou ve federativní Svaz spolkových stát, z nichž jeden tvoí žádaný námi eský stát, rozešení národnostních problém východní a jihovýchodní Evropy, otázky polská, srbská a belgická, jsou s hlediska trvalého míru tak dležité, jejich ešení jest zárove tak obtížné a z vlastní síly jednotlivého státu pímo nemožné, že jsme nuceni žádati, aby všemi se zabývalo forum mezinárodní, píští mírová konference, a aby také jejich provedení demokratických a ústavních zásad bylo postaveno pod sankci mezinárodního práva.

Proto žádáme, aby na píští mírové konferenci rozhodovali nejen zástupci /lád, ale také náicd. Žádáme, aby konference se zabývala formulováním otázky práva národ a národnosti pro všechny pí63

pády, kde národ nedosáhl dosud takového stupn vývoje, aby samostatn mohl proniknouti jako politická jednotka, a kde jest nutno zaruiti mu další svobodný vývoj. Pro tyto národy musí býti stanoven nejmenší stupe jejich ,práva, zaruující jim plnou možnost a právo na školní výchovu v jazyce mateském a niím nestísnné vyžití a rovnoprávné uplatnní ve všech oborech životních, jak v ohledu sociálním a hospodáském, v rodin, ve škole, v úad, ped soudy, v samospráv i v zákonodárství, vbec ve všech zaízeních veejných i soukromých. Pipojujeme se dále k požadavku ukrajinského deleg4ta,

má

aby pi mezinárodním rozhodím soud, jenž zízen, byl utvoen zvláštní výbor pro

býti

ochranu práva národností. Každý národ, jenž ve svých právech se cítí doten národem jiným nebo státem, k nmuž písluší, má právo pedložiti tomuto výboru své stížnosti a dovolávati se mezinárodní intervence.

Ostatní otázky. týe ostatních otázek, projednaných na zejména otázek píštího mezinárodního právního ádu, všeobecného odzbrojení, zízc.ií mezinárodních smírích soud, svobody moí, odmítnutí všeobecného hospodáského boije po válce, jakož otázek hospodáských a politických, pipojuje se eská delegace k podntm, vzešlým z dívjších porad výboru se zástupci jiných národ. Pokud

se

konferenci,

i

Habrman

64

v.

r.,

Nmec

v.

r.,

Šmeral

v.

r.

XXI.

PÍSAHA LEGIONÁ,

_

Znni písahy eskoslovenských legioná schválené na sjezdu v Kijeve za úasti prof. T. G. Masaryka ve dnech 1,-8. prosince 1917.

My eskoslavenští vojíni prvého národního revoluního vojska za hranicemi vlasti, zrušivše nadobro pomr k Habsburkm monarchii rakousko-uherské, pamtlivi ohromných a dosud neponiistných kivd mi-lovanému svému nápo vky na nás páchaných rodu eskoslovenskému a vlád zahraniního eského raid národní eskoslovenské hnutí revoluního, s profesorem Masarykem v ele písaháme: Ve jménu své lidské a národní cti, ve jménu všeho, co nám jako lidem i jako Cechm i Slovanm je nejsvtjšího, v plné shod se svým svdomím budeme bojovati spolen se svými spojenci do poslední krpje krve proti všem našim nepátelm, dokud nedobudeme svému národu eskoslovenskému úplné svoslaven^ské nebudou body, dokud naše kraje eské spojeny v neodvislý a samostatný stát, dokud náš náiod nebude ve své zemi úpln pánem svého osudu. Zavazujeme se slavnostn, že nikdy a nikde, bez ohledu na nebezpeí, bez obav a váhání s plným vdomím pod žádnou podmínkou neustoupíme od nejvyššího cíle isvého boje, avšak jako vrní a estní bojovníci, majíce v krvi ddictví slavných djin a panašich muenníku a mtlivi bohatýrských slibujeme Jana 2ižky z Trocnova Jana Husi svá práva, býti jich hodnými, bojovati za pravdu i

—

i

'

in

—

—

i

vdc

i

uikdy z bojišt neutíkati,

rozkaz svých

leustonpiti, Dokumenty

ped žádným nebezpeím

—

5.

vdc

po^ilouchati,

svj 65

nepítele o milost Zb. žádných zbraní v ruce nikdy se nevzdávati, bratr bratra milovati a v nebezpeí až do konce brániti, smrti se nelekati a za volnost národa otiny vše, i sviij život obtovati.

prapor a

viajiiu

akoLnosti

neprosíti,

ctíti,

/sc

i

Bez nátlaku, náme.

To nám káže

z d(.bré

vle

naše cest

i

tak

chceme

vrnost

a tak vvkcí-

k národn a vlasti!

XXII.

RESOLUCE PLENÁRNÍ SCHZE SNR. V MOSKV. Plenami schze Odboky zasedala niž byl

v

.

S. N. •/?. 14—18. srpna 1917 velkou »stáini poradou^, na pozván zástupce ech. Na plenárce teto podal

Moskv souasn

rovnž

ODBOKY

s

jednatelskou zprávu dr. Iv. Markovi, o zájezdu do Štokholmu proj. Pr. Maxa, mezinárodni situaci vylíil prof. Masaryk, o innosti vojenské komise referovali dr.Eisenberger a Houska, o náborov komisi dr. ehovský, zprávu zajateckého odboru podal Chalupa, zprávu kijevské expositury David, o innosti odboru propaganího a o ^echoslováku* ref. Bohd. Pavl, o Slov. Hlasech Hurban, o jinanni situaci dr. Markovi, o innosti Správy svazu dr. Patejdl. Resoluce vyplynula ze schze rokující o mezinárodni situaci a znla:

Plenární schiize Odboky eskoslovenské Národní Rady pro Rusko, konaná ve dnech 14. 18. srpna 1917 v Moskv, s potšením vzala na vdomí mohutný

—

rozvoj eskoslovenského osvobozovacího hnutí na Rusi. Nejvýznanjší událost uplynulého období jsou slavné iny eskoslovenské stelecké brigády jak v bitv pod Zborovem, tak za ústupu ruských vojsk. Svou uvdomlou, ukáznnou stateností eskoslovenské vojsko nejlépe dokázalo, že náš národ má plné právo 66

na samostatnost, kiíuboký a nehynoucí dík nás i budoucích pokolení eskoslovenského národa všem úasíníkm tchto boj; budeme vždy vzpomínati hrdin, kteí tam položili svj život. Vybudování samostatného, co nejvtšího a co nejlépe vyzbrojeného eskoslovenského vojska je nyní naším pedním úkolem. uznáváme, že rozhodující kruhy bratrského Ruska nejen pln chápou tento náš úkol, ale také všemožn nás v našem úsilí podporují. Svobodné Rusko umožnilo nám rozvinouti v plné síle naši národní, osvobozovací organisaci. \'íru v Rusko a lásku k velikému ruskému národu, která síUla náš národ po celou dobu jeho boje s mocným nepítelem, jsme si zachovali a osvdíme práv v této dob, pro Rusko tak tžké. Proto Odboka eskoslovenské Národní Rady žádá celou eskoslovenskou veejnost, aby pln chápajíc rozhodný význam eskoslovenského vojska pro naše osvobozovací hnutí, vnovala všechny své síly naší akci vojenské. Vyzýváme všechny Cechy a Slováky, aby co nejdíve dobrovohi se pihlásili do našich ai.- Všem, kdo podporo vaU naše ranné, uemocné a

vdn

Vdn

(ji

dovolence,

aby v

vzdáváme srdený

vdomí tžké

na

dík a

této innosti co nejhorlivji

jenž bojuje,

trpí

vyzýváme

je,

pokraovali, majíce

postavení eskoslovenského vojáka, a umírá daleko od vlasti a svých

drahých.

program eskoslovenského národa v této mže býti jen válka do vítzného konPokládáme všechny pokusy o pedasný anebo

Politický

válce ce.

i

nadále

o separátní mír za nepochopení válené situace a skuteného významu této války. Má-li být uskutenn program ruské revoluce, »sebeurení národ«, a

program spojenc, b*

prohlašující

svobodu

všeich

nái-

67

rod, velkých i n.alých, a rekonstrukci Evropy na demokratických základech, mnsí býti zkrušen pru.skonniecký inilitarism stedoevropských mocností. To se stane pouze tehdy, jestliže sjednocený eskoslovenský národ dosáhne státní samostat:iosíi. jestliže Poláci a Jihoslované budou sjednoceni, osvobozeni od cizího panství, jestUže Rumuni a Italové dosáhnou svých opravdových národních požadavku. Tento prosram ruské revoluce a spojenc pedpokláJá tudíž v první ade rozlenní zpátccnického stedovkého Rakousko-Uherska na jeho pirozené národní ásti. V souhlase s požadavkem sebeurení národu Evropa stane se organisací svobodných národu a pangermánský plán, požadující pro Nmce prvenství a panství nad všerni ostatními národy Evropy a tím nad celým svtem, bude v zájmu kultury, v zájmu samého nmeckého národa navždy zmaen, takto je možný opravdový a trvalý mír. Djiny zejména tato válka dokázaly, že Rakousko-Uhersko nedovede se reformovat' a nedovede být spravedlivým ke svým národm, jak si toho kdysi právali vdcové eskoslovenského národa. Rak.-Uhersko existuje ve skutenosti jen podle jména, Halisburkové stali se loutkou v rukou Hohenzollern a zaprodali své národy výbojnému prušáctví. Proto v souhlase .len

a

ja.snými projevy politických a kulturních vudcii našeho národa ve vlasti prolikišujcmc, že svj osvobozovací hoj proti Rak.-Uhersku jsme odhodláni vésti až do vítzného konce. Odmítáme zachování Rakousko-Uherska v jakékoli podob a žádáme pro eskoslovenský národ úplnou státní svrchovanost.

s

V Moskv, dne

IS.

srpna 1917.

Pro. 68

T.

(].

Masaryk.

Bohumil ermák, Jan Országh, Prokop Maxa, .íií Klecanda, Dr. Ivan Markovi, Dr. Václav Oirsa, František Placák, Emanuel Skarvan, Ferdinand Šnepp. Otto Andrle, Jaromír Špaek, Rudolí Medek, Václav Houska, Dr. Aleksej Eisenberger, Dr. Vládo Daxner, Dr. Frant. Cehovský, Josef Ježek, František Bláha, Vladimír Chalupa, Josef David, Jan Janek, Václav Vaniek, František Kysela, Matj Miškoci, Bohdan Pavlfl, Vladimír Hurban, Dr. Jan Jesenský, Dr. Josef Kudcla.

E

XXlll.

PROF,

T. G.

MASARYKA,

Odboky eskoslovenské Národní Rady, konané za pítomnosti amerických zástupc dne 30. srpna 1917 v. Petrohrad.

proslovená na schzi

Bylo by teba vidt nkolik fotografií, na kterých zachycen vnjším zpsobem duch našich hoch a pomr voják mezi sebou a nás dohromady. Já sáin všeho vzpomínám s jistým zadostiuinním a rnohu íci, ž*e cesta k vojákm v názorech pc^ílila a že mne hlavn posílila v tom, co ješt mám dodlati. Posílila mne tím více, že jak jsem to již nejed:iou piznal, byli to práv eští vojáci, kteí jsou píinou toho, že jsem se ocitl politicky tam, kde nyní jsem. Já vždy vzpomínám tch dojm, které jsem ml v Praze, vida ty naše vojáky, jak rukovali, jak projevovaU své protirakušáctví; a trpce jsem nesl, že my v politických stranách jsme byli nepipraveni a že my nebyli takovými vdci, jakými jsme mli býti. Mne aspo vojáci pobídli k tomu, abych dlal to, co dlají oni; totiž rozhodl jsem se definitivn postaviti se raje

m

69

proti Rakousku a od té doby dsledn jdu po cest, kterou politicky musíme postupovati. Tyto mé cesty k vojákm mly pro mne osobn veliký význam a dležitost; naši hoši na mne nevojáka (vojenským vcem málo rozumím) dlali výborný dojem. Vidíte armádu inteligentní; nemíním inteligenci stavovskou. Já jsem vypozoroval, že ti lide

dikáln

mají velikou zkušenost, že mnoho prožili jak v Rakousku, tak v Rusku. To vidt na tváích. A to jest veliký, jak se íká materiál jak vojenský, tak politický. Já bych ekl, že alespo ten dojem jsem i

ml

—

i

—

jest

už

to

mnoho, že

ti

naši hoši po

tech

letech

nejsou demoralisováni. Já jsem si sám kladl otázku, co by bylo se mnou, kdybych žil v takových pomrech jako oni. bez rodiny, sám sob ponechán, bez jakéhokoHv poádku, asto v zapadlých místech

lovk

bez etby, zábav

atd.,

obklopen k tomu namnoze ješt

ncpíznivci. Když jsem o tom všem uvažoval, tak jsem si ekl. že v tom se jeví veliká síla našeho ná roda a že tomu mžeme býíi povdni. Ovšem, že nám to ukládá povinnost, abychom s touto silou pohospodaili. Já neíkám, že nebylo vad. Já bych nebyl upíi>iný, Jest proti mému zvyku jich kdybych vad nevidl. nevidti. Já jsem kritisoval vždycky a já tak iním Snažím se poznati vc, jak jest. Tedy nkteré i zde. vady jsem vidl a vidím. O jedjiotlivých, nepatrných není teba se zmiovati. Ty se dají odstraniti, Hlaviií vada, dovolím-li si generalisovati, jest nedostatek organisace organisace intimní, t. j. více zábavy, více innosti, af to je jakákoliv innost, aby se mu nahradilo to. co bylo doma. Pedstavíte-li si, když takový 211etý hoch žil u otce a matky, nebo v kruhu svých známých, nevdl, co to pro nho bylo, ale dnes to

ádn

—

70

cítit

a hledá

potebu njakého

To inúže vésti Na p, když se vy-

sblížení.

k dobrému, ale také k špatnému.

týkalo, že nktei naši hoši se ženili, možiná, že to bylo nkdy z praktických dvod; tebaže to není správné, já to omlouvám z psychologie, práv z té osamocenosti. Všechna naše organisace musí tedy smovati ku pátelství a musí nedostatek rodiny a

domova

nahraditi kamarádstvím.

Z tchto nedostatk

organisace a vedení na rozliných místech naši zajatci stali se bhem dvou až tí let »praktickými anarchisty*. Ona ti léta nebyli vedeni než pouze k tlesným pracím. Jim nedostávalo se inteligentního vedení a zejména pímo politického vedení. Tudíž pozoroval jsem, že se vyvíjel ne individualismus individuaUs-

mus znamená nco

silného

—

—

ale ten anarchism. jak

íkám, že stojí jednotlivec vedle jednotlivce a proti sob'. Jistá nervosinost.se vyvinula za ta Ii léta; lidé jsou nervosní. Já bych ekl, že je to jistého druhu to

nervové seslabení; to je vidt nejen na výrazu mnohých tváí, ale na jednání; toho se musí dbáti, zvlášt inteligentní dstojníci toho musí dbáti. Pi této nervosnosti a ve stavu isolovanosti mravní duševní i

i

vyvíjejí se

rzné nepkné

vlastnosti

— škorpivost, a-

sto ze závisti, ale já jsem zpozoroval, že hlavn z dlouhé chvíle. Lidé se hádají, aby zahnali dlouhou chvíli. Snad to jest drasticky eeno, ale já jsem to vidl. Jinak nedovedu rzné ty hádky pochopiti; hoši jsou samí výborní vojáci, ale pro hloupost se pohádají a ohe je na steše pro nic a za nic. To jsem pozoroval ve vtší i menší míe: škorpivost z dlouhé chvíle. Jednotlivé stránJíy ruské revoluce a sice nkteré špatné se penášejí do našeho vojska. Proto jest zapotebí organisace a vedení. Jest zapotebí co nejvíce práce, poádání slušných zábav, pednášek atd., aby i

71

volný íuj byl využitkován. Zejména práce jest zapotebí ve vojsku. To -ie tedy, co jsem vypozoroval, a na vás, pánové, zde ve vojenském oddlení jest, aby se ve vojsku více pracovalo. O chrabrost a dovednost nemusíme míti starosti. Ovšem jest nyní úkol mnohem tžší. Celá veejnost eskoslovenská, ruská i zahraniní od Zborova ví, co jsou to eskoslovenští vojáci, a oekává od nich ješt více. My musíme se alespo na této výši udržeti, a již to jest tžký úkol. Já si pedstavuji zužitkování asu pro našeho eskoslovenského vojáka prací, myšlením a zejména více pozorováním nepítele. To nech je postaveno zejména ddstojníci musí stojníkm za úkol. Naše mužstvo Vojenská taktika se mní býti na vše pipraveni. Úkolem tedy jest pozostále, Nmci dlají pokroky. rovat nepítele a jeho vývoj vojenský; tudíž také ísti nepátelské vojenské spisy a udržovati se viibec na výši moderního vojáka v této válce. K tomu úelu bude v Kijev založen asopis, ve kterém tato ást vdecko-vojenská bude pstována. Dále našemu vojsku se ukládá vypracovati základy demokratického vojska. Jestliže se hlásí, že jsme národem demokratickým, tak se musí demokraticky jednat, pracovat: mluvením se to nevykoná. To znamená pro dstojníky více myslet, hodn myslet, totiž jak by Musí býti také podupravili svj pomr k mužstvu. škrtnuto, že naše vojsko jsou dobrovolníci, dobrovolin'ci inteliRentní, lidé z 60 procent zvyklí myslet, tudíž musí dstojník také myslet a pizpsobovati se. Náš oficír byl vychován v duchu rakouském a to jest nco Demokracie se ncjiného, než to. co má býti u nás. píí disciplin; demokracie vyžaduje disciplinu a té bude potebí v každé orRanisaci, civilní. Z té píiny také ruská revoluce a nkteré její vady, které byly i

i

i

72

napodobovány, psobily u nás nedobe. A pak nechci to zamleti, že jsem zpozoroval kousek dstojnické demagogie. Netýká se to jen eskoslovenských, ale nkterých ruských dstojník. Je to ten zvláštní zpsob »z:aiskivanija«, prost pro sebe dlati náhdu. i

Já totiž naše vojsko pokládám za nejradikálnjší náš Rakousku a za tu naši revoluci, kterou my nemohli jsme dlat na poátku války. Musíme si povdt, že my všichni zde máme ohromnou mravní zodpovdnost za ty životy, které budou obtovány. Tato veliká mravní zodpovdnost nám ukládá velmi seriosní postup, aby všechno to, co podnikáme, mlo za následek zvýšení vojenské a válené výkonnosti a pak bezpenost našich voják. To jsou dva úkoly. Aby toho bylo dosaženo, musíme míti vtší jednotku, korpus jakožto celek. To znamená, nemže býti naším úkolem, ab^ chom jednotlivé ásti, na p. batahony. pluk, dva nebo ti vysílali na frontu, kde by se v tom ru>kém celku ztratili, nýbrž vtší jednotku, korpus, který bude vystupovati jako samostatný a sobstaný celek. Jest na nás, aby náš voják byl vyzbrojen. Naši hoši pi nástupu ÍS. a 19. ervna 1917 šli špatn vyzbrojeni, jak to vím. První den ŠU bez dostatené výzbroje. My tedy musíme se starati o výzbroj dlosteleckou, kulomety, bombomet>', radiotelegrafii, zkrátka my se musíme snažiti, aby náš vojenský sbor byl modern vypolitický projev proti

ádn

ást Jest velmi nedostatená a my k tomu, aby byla lepší. Snad budou nám v tom ohledu amerití krajané pomáhati. Jest zde americký ervený kíž, se kterým vyjednáváme, aby penechal našemu vojsku to, eho potebuje. Léi ošetovatel bude dost, ale není materiálu. To jsou urité úkoly, které vám zde jsou dány. Vy jste zbrojen.

musíme

Sanitární

pililížeti

ka

73

vojáci,

civilislú

je

mezi vámi málo.

Já bych všal\

povédt pro nás, že totiž také civilisté mají co dlat a pedevším vy, kteí zde pracujete jako úedníci nebo spolupracovníci. To není nic menšího než bojovat na front. To by bylo nesprávn chtél také slovo

i

hodnoceno. Já uvádím na píklad: v Anglii máte všude velké plakáty, kde jest voják a dlník vedle sebe. I dlník v nejširším slova smyslu jest postaven na úrove vojáku, neb pináší zrovna tak cenný užitek jako voják se zbraní. Dlník jest nutný na Nadždinské, v Kijev, v diplomacii, teba k pucování klik v generálním štábu. To vše musí býti konáno. Já tedy, když jsem mluvil tolik o vojácích, nepodceuji ostatní práci. Jen bych si pál, aby v tom našem bureau nevyvinul se tak zvaný rakouský vojenský byrokratismus. Toho si musíme býti vdomi, toho se musíme vyvarovati. Jako poslanec ml jsem v Rakousku mnoho co dlati s vojenskými úady a tu jsem se pesvdil, jaká hrozná vc je vojenský byrokratismus. Nyní slovo o obtížích v daných ruských poi

mrech.

Prosím vás,

my

Slíbeno Brusilov ten tam. Musí se zaíti znova. Když máme vše vyízeno s Kortiilovcm, Denikinem, Markovém, jsou zaveni. Znovu budu museti jeti do stávky. My máme v naší zápisce požadavek, že našeho vojska nesmí býti použito uvnit Ruska, nýbrž výhradn jen pro>ti vnjšíma nepíteli. My se ncsnn'mc míchat do pomru ruských; ásten se však míchat musíme. My n.ámc na Volyni naše Cechy, kteí jsou postaveni ped ukrajinskou otázku. Až na takové výjimky my musíme ve svém vystupování se již reservovan a taktn vyslovovat o ruských pomrech. My je nemžonic schvalovati. A\t já bych pece kladl ditraz

všechno.

74

Pijedeme do

byli u íirusilova.

Kijeva.

co jscin také ekl našim vojákm: Být naprosto loyálními k Rusku. Rusko za to nemže, že my byli slovianští fanatikové. pišli s ilusami o Rusku, my Kolik však jest lidí, byli rusofilové po vychování. kteí Rusko studovali a je znali. Já myslím, že jsem

lia to,

My

icátn z tch, kteí je studovaU a z.nali. Ale já jsem svj rusofilismus neztratil nik:ly, nejsem

pekvapen.

My

zstaneme

H Rusku loyálními. Proto

bojujeme za Rusko tak, jako za sebe.

Když

si

dáme

úsudky o Rusku nebudou jen negativní. musí Rusko je dnes všelidský problém, tak se na dívat intehgentní lovk, na je možno mnoho vidt a mnoho studovat, co i pro nás bude míti cenu. Pro naše eskoslovenské zájmy teba, aby Rusko bylo silné. Jen si pedstavte, jaká je dnes situace. Co bude pro nás znamenat slabé Rusko, když dostapráci,

tož

n

nm

neme samostatnost a nebudeme míti dostatek opory. A to, co plaíí pro nás, platí pro Poláky Jihoslovany. i

nepeká

dobe, tak

bude pro celé Slovanstvo ohromné minus. My si musíme páti a každý z nás musí pracovati k tomu, aby Rusko bylo silné, pak bude Nmecko a Rakousko slabší. Ve Francii a Anglii seslabení Ruska pivádí lidi na myšlenku,

Jestli

Rusko

krisi

to

aby Rakousko existovalo jako silnjší stát, jako protiváha proti Prusku. To je pro nás nebezpené. To jest základní myšlenka v Anglii i ve Francii: jakmile nebude Rusko sihié, pak bude pánem; a aby nebylo, tu myslí nkteí, když se udrží Rakousko, že bude eOvšem pedstavují si Raliti pruskému Nmecku. kousko reformované, na p. ve smyslu íederativního státu.

My

musíme vynikat poádkem, jak organisaním. vojenským. My práv v desorganisovaném Rusku hrajeme velikou úlohu, a jestli bychom zkoušku tak

i

76

projeli nepoádky v naší všeclmo. Naopak, když zde

organisaci, v

vedeme

býti

armád, pak projedeme budeme pevni, silni v naši našem vojsku, provedeme dkaz, že dosamostatní. Každý z nás má povinnost

to dokázat.

Více mluvili o politické situaci neteba. O tom si pobesedovati jindy, až se k tomu úelu sejdeme. Nyní bych se chtl naposledy dotknouti francouzské expedice. My jednáme o ní od té doby, co jsem pišel, francouzská vláda již loni chtla eskoslovenské vojsko. Podal jsem jí letos na jae zase plán, ale vc se protáhla, až teprve ped nkoUka dny pišli francouzšti dstojníci a pinesH rozhodnutí francouzské vlády, že náš návrh byl pijat a že má býti eskoslovenské vojsko formováno. Musíme tudíž vojsko pro

mžeme

["^rancii

mry

nabírati, jak a kolik, to se

bude ídit také po-

transportními.

nám asi podaí také v Itali! sformovat Doufám, že nám dají zajatce. Tam, pokud je jich 2Z tisíc. Kde by italský korpus byl použit, nevím. Rozhodnutí musí se ponechat Nár. Rad. vtší budeme mít vojsko a na více bojištích, tím IMIe se

sko.

vykonáme

voj-

vím, ješt Cíni více

pro své politické cíle. Zkrátka dáme si všichni záležeti na zvýšení protirakouské politické akce. (Zapsali: podporuík Hušek II. a dobrovolec Dosoudil.)

1%

XXIV.

LETÁK ESKOSLOVENSKÉ NÁRODNÍ RADY V PAÍŽI, ROZHAZOVANÝ PED 1 1. SOSKOU OFENSIVOU V ZÁÍ 1917. eši! Sbváci! Drazí brati! Jako v

loni,

tak

i

te

k

Vám

pistupují

ti,

kdož

Americe bajují pro naši svobodu. Získali isme pátelství spojenc Pro svoji vc. Spojenci nám slíbili slavnostn osvobození echoslováku. Pipravujeme velkou ccchoslováckou armádu, jejíž ásti již slavné bojují na ruské aírancouzské front. eši! Slováci! Drazí brati! Nebojujte proti svým v

Itálii,

Francii, Anglii a

pátelm!

Nebijte se za své vlastní vrahy, za znásil-

ovatele a utlaovatele svého národa! Pracujeme v Itálii, Francii, Anglii a Americe, jakož i v Rusku za své ideály a docilujeme nových prospch pro svoji vc. Uškodili byste své vlastní vci, svému národu, svým rodinám a sob samým, kdybyste bojovsli za své dneíuií pány. Konec války se blíží. Nmecká í^c a RakouskoLíhersko budou zle poraženy, nebo spojenci nezastaví boj díve, až tohoto díla dosáhnon. Všichni naši to (ioma vdí, proto 1. ervna prohlásili v parlamentu, že z této války chceme vyjíti samostatní a že chceme rozbíti

Rakousko-Uhcrsko.

Poslyšte našeho hlasu, slyšte naše lidi doma a naše noshmce v parlamentu! Neprodlužujte válku proti záhmim vlastního lidu! Nebojujte! Vzdejte se Itálii! ekáme na Vás. Na shledanou! .Iraénem eskoslovenské národní rady v Paíži: Profesor T. O. Masaryk, pedseda; profesor Eduard

—

77

Beneš, generální sekretá; stupce Slovák.

Dr.

M. R. Stefanník, zá-

XXV.

REVOLUNÍ

ZÁPJKA ESKOSLOVENSKÉHO NÁRODA.

Usneseni o vypsáni revoluni zápjky eskoslovenského vojska stalo se na plenami schzi Odboky SNR. v Moskv 14.— 18. srpna 1917. Upisovaci lhta byla stanovena od 1. ijna 1917 do 31. bezna 1918. Z obširného prospektu uvádimc:

Úel. djin, Prožíváme veliký okamžik svtových nmž eší se na cele píští staletí osudy národ. Po této válce není možný návrat ke staréinii ádu. Jejím završením urit bude nové uipraveni pomrú politických, hospodáských a xpoiecnských. vznikne nová Evropa. Také sudba našeho národa závisí od výsledk boje. jenž zuí po krajích celé skoro zemkoule, od pevniny k pevnin, od moe k moi. Osud náš bude takový, jak si jej sami ustrojíme. Bez práce a obtí nemžeme ekati zlepšení. To poínal náš lid cháprui hned Pi

v

vzniku války, kterou vyvolali rakousko-uherští Nmci proti nám, aby dovršili a navždy zabezpeili útlak a porobení nenmeckých nemadarských a

Maai

-i

národ v

íši.

Jednotlivé,

rozrznné revoluní vý-

buchy, jimiž od poátku války probleskovala nikdy nehasnoucí touha utlaovaného národa po svobod, ^iíily se a iiostupcn doby nabývaly stále pevnjší formy a jasnjšího výrazu. Tak po staleticii nejistoty a kolísám' uzrálo vlí celého národa navždy rozhod78

nutí jich

o našem pomru k vralomným Habsburkm a íši germáno-mongolského násilí. Dnes, Po tech

letech války a obrovském revoluním pevratu ruském, adí se již celý náš národ dcma za hranicemi v organisovaný boj, sjednocený lid eiskoslovenský skutkem prohlásil a vede pravidelnou válku proti i

svým utlaovateliim. Našemu lidu ve vlasti voluní boj obraní. Ale

'

arcif nedovolují i

pomry

re-

on pustil se veškerou svou

kulturní mocí v zápas s Rapolitikou, hospodáskou kousko-Uherskem o naši lepší budoucnost a volá nás, své zahraniní bratry, velmi urit a jasn do zbran. Naše pluky, poslušný jsouce vle národa, vzdávaly se dobrovoln na lakouska-uherské front a utvoily na front ruské dnes ješt mladou, ale již slavnou eskoslovenskou armádu, sformovanou nyní v »eskoslovenský armádní sbor«, kterému budou brzy státi po beku naše nové vojeniské jednotky na francouzské front na italské. Avšak vedení války proti Rakousko-Uhersku vyžaduje od nás krom obtí na životech a krvi, též krajního naptí penžního. Chceme a musíme ukázati celému svtu, že bojujeme za svou vc. i

i

Musíme nmeckým

a mauarským pomlouvaúm vyrukou jednou pro vždy veejn a dkladn poslední utrhanou zbra, kterou zlomysln poskvrují istotu našeho boje, že prý jsme vojskem placeným cizími penzi a že proto bojujeme v cizích raziti

z

i

službách.

Mžeme

)

s hrdostí

konstatovati, že naše dosavadní

innost vykazuje úspchy, ba znané úspchy. Celý svt, dnešní naši pátelé i nepátelé mluví o (píštím eskosloveniském stát, jedni s nadjí, druzí s obavou. Protinmecká koalice demokratických íší prohlásila jeho zízení pímo za jeden z cíl války, a Wilson, 79

president velikó severoamerické republiky, tento slib slavnostn optoval. »Rakoiiská eská otázka« stala so »mczináradní etskoslcrvenskoii otázkoii«. Záleží nyní jen na nás, zahraniních Ceších a Slovácích, aby nebyla sata s fora mezinárodního, dokud si nevyboInieme svého práva. Doposud svou revoluci vedeme

úspšn, my

ji

úspšn

Tyto úvahy, jakož

CSNK. k tomu, niních

Cech

že po

i

též

dokoníme.

veliký

úad

cíl

našeho boje

a Slováku, zejména v Rusku, Americe, .se vypsati

Francii a Anglii, rozhodla

revoluní

pimly

se zástupci všech zahra-

zápjku

i

e s k o s

I

ov

národa.

c n s -

k é h o

i

ad

Výnos celé pjky uren je v prvé k úelm váleným. Naše vojska na ruské, francouzské a italské front budou vyžadovati milionových náklad, aby-

chom

jim za jich

obtavost a hrdinství aspo ponkud

vzdálenou vlast a rodinu, od nichž

nahradili

a miliony co nejlépe opatiti pro tisíce verst

bodák. Musíme pípad poranní,

jé

dli

je

bezodkladn

invalidity

i

ne-

moci a pokud možno ulehiti jim i3obyt v nepohodách a mrazech válených zákop. V drulié musí míti naše revoluní vedení fond, aby bude-li potebí v rozhodný okamžik naše informaní a propaganí iímost mohla býti rozvinuta do hranic krajní možnosti. a Nmci, kteí mají všude své oíficiclní zastupitelské orgány, vnovali desítky a snad sta mi-

—

ad

—

Maai

lion, aby 'Pipravili a získali svtové veejné mínní pro své úely. Jest naší povinností napnouti všechny své síly v tomto smru a uiniti svou revoluní ori

líanisaci

tak

\u pikazuje též

vdnost

pevnou a význanniou. jak jen mžeme. nejen ohled na zájmy národa, nýbrž

nám

za ztracené životy a proUtou krev na-

'

voják. Musíme uiniti všechna opatení, aby celý vdl o našich snahách, které uvádíme ve skutek, aby znal naše obti a jich úel, aby je uznával a picenil. V tom tkví záruka našeho úspchu.. Váš dokonale isarganisovaný odboj bude stlesnným

šich

svt

men

naší tužby, a nevývratným dkazem naší pevné, ped niím neustupující vle po právu sebcurení, po samostatnosti.

výrazem

Výše zápjky. CSNR. dlouho uvažovala,

rozhodujíc o výši revo-

Brala luní zápjky a zkoumala nkolik návrh. zetel nejen na to, že zápjka tato má nám opatiti potebné penžní ástky a ukázati svtu míru obtavosti a zápalu, s jakým bojujeme pro svou vc, nýbrž i na poet a pomry našich zahraniních krajan; majíc pak na pamti úhrnné množství našich dobrovolných i nedobrovolných vysthovalc, jich výdlkové a majetkové pomry a rozdlení po jednotlivých zemích, dospla k tomuto rozhodnutí: Vypsati celkovou zápjku ve výši 20,000.000 fran(francouzských) a z této celkové sumy rozvrhnouti na Ameriku, jako americkou emissi 10,000.000 frank, na západní Evropu (Francii, Anglii a Itálii) inko francouzskou emissi 5.000.000 frank a na Rusko jako ruskou emissi 5,000.000 frank. CSNR. je pevn pesvdena, že zahraniní Cechové a Slováci mohou upsati ájstky na rozvržené a že je tedy upíší, by to vyžadovalo velmi znaného naptí jich sil. CSNR. nepochybuje, že zejména úspch emisse pro Rusko je zabezpeen, vykonají-li všichni krajané v Rusku, jak vysthovale!, tak zaiatci svou Dovinnost, (Další oddíly Prospektu: II. Podmínky emisse |

k

n

i

i

Dokumenty

—

G.

81

Dro Riisko. Úrokování. Lhta a Podmínky upisovaci. Upisovny. Dlužní úpisy. Zajištní zápjky. Splácení zápjky. Výhody zápjky. Úkoly našich oranisací pi upisování zápjky.;

XXVI.

MANIFEST ESKO-SLOVENSKÉ NÁRODNÍ RADY. »K t o

že

z a

p

r

a v d

ii

hoí..

.«

Žádni národ nepožíval dosud trvalé svobody, jestlisi jí nevydobyl sám a neposvtil velkými obtmi na

statcích a životech.

se

Že v plném vdomí této historické pravdy domáhají eši a Slováci svých práv, to dokazuje martyrium

našich a trvalý, houževnatý, organisovaný všech vrstev národa. Ta velká námi pinesená už žcrtva nebyla marn^. Ona otáisla svdomím mnoiiých poctivých lidi, jmenovit v táboe spojenc a vzbudila úctu, porozumni Dfo naše snahy. Dnes nejskeptitjší pozorovatel nuisi býti pesvden o polit, vysplosti našeho národa, vida jeho obtavost, písnou ukáznnost a jmenovit jednotný ideový postup Cech a Slovák doma a za hranicemi. Sám odvký nepítel uvdomuie si pozvolna, ne však beze zloby, rostoucí naše úspchy a doufá zabrániti dalšínni jich rozvoji zmnou dosavadní své taktiky. Vera nás ješt trýznil, žaláoval, všel, dnes již vábí a dává sliby. Vera ješt drae mluvil o právech germánského nadlovka, dnes bv již rád mluvil se statisíc boj

i

Kpojenci o míru. 82

AvSak všichni poádní lidé a prozíraví státníci záhy nebží o njakoa zázranou zmnu svto-

prohlédli, že

vého názoru nmecko-maarských vlád, nýbrž o pou-

hý rafinovaný

politický tah.

Proto také pes panující hrzovládu odmítl náš národ s dstojnou rozhodností Pomocníky HohenzoUernských a HabsbuTských katii, kteí se v:htli pilouditi k

nmu

se zelenou ratolestí,

špatn

jen skrývající

me,

zbrocený krví nesetných obtí Podobné odbyti byli všemi Spojenci ekaní-neekaní » andlé míru«, jimž energicky pipjmenuto, že nemožno beze ztráty cti vyjednávati s organisátory nejpodlejších

zloin.

V

tchto ušlechtilých mužných projevech mocností Starého Nového Svta s drazem vzpomenuto také našeho utrpení, našich tužeb a historických i pirozených práv. i

Pelivost, odpovdnost ped budoiucností kázala i;ám izaznamenaíi tyto závazné projevy a sliby, nost pak vryla je hluboko do našich duší.

vd-

Pipomínáme

poslední

mohutný

hlas,

který se ozval

v prostorách Carnegie Halí dne 16. záí 1917. V tento památný den za pítomnoísti hodnostá spojeneckýcli a jiných vynikajících osobností, za

hímavého

potles-

ku tisíc shromáždných prohlásil p. ílenri FranklinBouillon, slavný politik a len nynjší francouzské vlády, znova, drazn a v úplné ideové shod s námi nejen solidaritu národa francouzského s trpícími národy, ale zvlášt oprávnnost a nutnost našeho boje za iskutcnou svobodu. Pítomní amerití obané zajisté s hrdostí vzpomli v této chvíli nesmrtelných slov presidenta Wilsona, jenž podobn vzal v ochranu malé národy, hlásaje jejich právo na exisenci a svobodné sebeurení. 6*

83

—

Boj náš je boj zátsadní. Avšak vdomí, že máme oporu ve spojencích, utvrzuje naši sílu a našeho ducha. Konkrétn, tyto sympatie nám umožují dncs vojensky se reorganisovati, skutenou esko-slovenskou armádou dokázati Prakticky naše sympatie se spojenci a vydatn podepíti naše práva. Zvtst ta osvží národ náš pod jamem ješt úpící, naplní zadostiuinním naše dobrovolníky, kteí ve svatém zápalu stanuli již pod prapory Spojenc. Ona též vyvolá radostný ohlas v duši statisíc Cech a Slovák iza hranicemi, kteí proti své vli nuceni byli dosud chovati se pomrn trpn, zatím (^o se rozvíjelo drama lovenstva a krvácel náš národ. Národní Rad Cesko-slovcnské sven byl zodpovdný úkol, provésti organisaci našeho vojska. Opírajíc se o vli sjednoceného národa doma a o Práva piznaná jí zahraninými organisacemi, prohlašuje tudíž ona všeobecnou národní ni o b is a c i. dobrovolná, bude zajiist úplná. Mobilisace tato, Aby byla úinná, musí býti rychlá. Aby se mohlo poítati na blahovli mocností, muisi se díti v rámci stávajících zákon a zvláštních smluv, V Americe eské Národní Sdružení a Slovenská Liga, vlastn zvláštní k tomu urený výbor, pod ped-

I

i

a

lenu Národní Rady Cesko-Slovenské pp. Dra L. Fišera a A. Mamateya, má veškeré informace. Pihlas se každý, kdož jsi mužem, kdo miluješ národ a nechceš, aby ti polomci klnuli!

sednictví

Jestliže tisíce

se

za

Cech

a

Slovák opt

a

opt

prodírá

dešt kulí lesem bajonetu gcrmánsko-madar-

ských hord, pes kivavé záko.^y k iiašeiuu praporu, jak bys mohl ospravedlniti svou nepítomnost ty, jenž nn'ižcš se dostavit k nmu širokými cestami, nkdy 84

opatrnji po chodníkách, ale vždy

bezpen

protože

zákonn? Lze ovšem oekávati, že nepítel, zneužívaje zvuných hesel a za pomoci zakuklených agent pokusí se o protimobilisaci Udí neuvdomlých, zbablých a niemných, aby nám znemožnil postaviti se v dstojném potu po bok Spojenc a tím dobýti si formální záruky pro vítzjství našeho politického Programu, Zieví-li se mezi vámi jidáš, budiž stižen opovržením a bez milosíi zdrcen svatým hnvem vaším! i

Zieví-li se fariseové a zákoníci, nedejte se zmásti falešnými výklady jejich! Af vám nikdo nemluví o požehnání míru a o lásce

k

lovenstvu, vám,

lenm

roda, který první form.uloval

n

eskoslovenského ná-

pesnji nynjší

ideály

po staletí bojoval a trpl. My nenapadáme, nýbrž hájíme svá práva a hájiti je musíme, nechceme-li se vzdáti lidské dstojnosti. »Bda pokoji bez slávy píiny !« Bda tm, kdož by se domnívali, že lze nartnouti obraz budoucího míru krví obtovaných malých ná-

humanity, za

rod! Toho se nedožije ani Nmec, ani Maar, ani jejich niemní náhoní. Ne násilí, nýbrž Právo ajsvobodná dohoda mají íditi život všech národ. Prohlásili to spojenci, prohlásila to Amerika.

Kdož by pochyboval o upímnosti, o síle nejmohutnjší koalice, kterou kdy znaly djiny? Kdož by pochyboval o vítzství pravd, které dnes vyznává celý civilisovaný svt, jenž má svdomí a myslí logicky! Dj se v$ak co dj, my písaháme, že .se nevyrov-

náme zbable

vrahem,

s

a nesložíme zbran, dokud

si

s

ovkým

naším vrahem,

nedobudeme plné svobody! 85

Ku pedu, v

brati,

s

hlavou vztyenou a beze clmiiir

duši!

My vi*ile

zvítzíme;"

nebo

desetimilionového,

skálopevná

uvdomlého

konen respektována. My zvítzíme, nebo

našimi

viilc naše a národa musí býti

jest

hesly

jsou:

»Láska,

práce, poctivost«, hesla to budoucích, bohdá,

šastnj-

ších

vk.

Jménem Národní

Rady eskoslovenskc: Dr. M. R. Štefánik.

XXVil.

PROKLAMACE PEDSED SLOVANSKÝCH KLUB NA BÝVALÉ ÍŠSKÉ RADÉ VE VÍDNI ZE DNE 1. PROSINCE 1917. Nabídka míru dnešní ruské vlády nespoívá jen na anexí a kontribucí*, ale na principu scbeuravacího práva všech národu, což je naší vládcai zamleno. Proto konstatujeme, že basis, na niž dle nrohlášení ministerského oedsedy je rakouská vláda ochotna vstoupiti ve vyjednávání o mír, je v tomto závažném bodu v pímém odporu k podmínkám mírového manifestu dnešní ruské vlády všem národm válících státu. Nebo nabídka míru pedpokládá zárnkv národního sebeuiovacího Práva, kdežto prohlášení rakouského ministerského pedsedy, ninné v souhlase s ministrem zahranií, se zdá zamlením pímo vyluovati zachování sebcurovacího práva. Vzhledem k tomuto rozporu, vzhledem k dúležiténni bodu nabídky pímí, obáváme se, že zahájená jed-

zásad »bez

i

«

uzavení míru, zaež musíme pln zodpovdnou. Ze svého stanoviska

nání nepovedou

asi

k

vládu initi konstatujeme ješt jednou, že ve smyslu své deklarace z 30. kvtna t. r. trváme pln na požadavku sebe-

urcvacího práva všech národ.

I

XXVIII.

RAPORT FRANCOUZSKÝ O ZÍZENÍ ESKOSLOVENSKÉHO VOJSKA. eskoslovenská Národní Rada rozhodla se organisovat moc proti ústedním mocnostem a vláda francouzská doporuila presidentovi tento její návrh následujícím raportem. Na jeho základe vydán byl W. prosince 1917 dekret o konstituováni eskoslovenské armády ve Francii, potom dne 7. února 1918 byla podepsána min. pedsedou, min. války jrancouzské republiky a eskoslovenskou Národní Radou pravidla o organisaci eskoslovenské armády. vlastní vojenskou

k'

a p o

r

t

presidentovi republiky. V Paíži, dne

I

í

r

a n c

U).

o u z

pro>siriCe

s

k é

1917.

Pane presidente!

Francie vždy podporovala všemi svými silami národní požadavky

echoslováku.

Poet dobrovolník

tohoto národa, který se postavil

okamžiku v^^3avdní války pod francouzský prapor, je znaný; ztráty v jicli adách dokazují beze sLx^rii nadšení, s kterým bojovali proti našim nepátelm. Nkteré spojenecké vlády a jmenovit doasná vláda ruská neváhaly dovolit, aby se úajstnily tia naši v

'

87

front jednotky, sestavené z eskoslovenských ásti, které unikly nepátelskému útisku. Je tedy spravedlivé poskytnout

této

národnosá

niožnast hájit pod svým vlastním praporem, bok po boku s námi. práva a svobody národiiv a bude to ien v tradicích francouzskýcli. když pispjeme k or-

vc

samostatné eskoslovenské armády. ZdaH souhlasíte s tímto z'piisobem nazíráni na vc. máme est Vás žádat, abyste laskav opatil svým Podpisem piložený dekret. Rate pijmout, Pane presidente, výraz naší úcty-

íranisaci

plné oddanasti. Miniisterský pedseda.

Ministr zahraninicii

ministr války:

Cieorges Clémenceau.

záležitostí: v.

r.

Stéphen Pichon,

v.

r.

XXIX.

DEKLARACE GENERÁLNÍHO Z 6. LEDNA 1918.

SNMU

Deklaraci futo peetl posl. VI. Tusar na frcneráínim snému poslanc z ech, Moravy a Slezska 6. ledna ISI8 v representanim dome v Praze. Schzi pedsedal posl. Stank. Deklarace byla konfiskována a tisk Jeji povolen teprve

29. ledna.

Ve tvrtém roce hrozné války svtové, jež si vystatcích náražádala beznirných obtí na životech i

prvé pokusy o mír. My cšíí poslanci rady íšské, jež byla rozsudky nepíslušných vojenských soudu izbavena celé ady svých len slovanských, a zárove my eští poslanci rozpuštného a dosud nepo ccobnoveného snmu království Ccí^kého. jakož dú,

djí

ise

i

88

dobu války nesvalaného (Snmu markrabsiví Moravského a neobnoveného snmu vévodství Slezského, jako zvolení zástupcové národa eského, zdrazujíce veškerá prohlášení eského poselstva na rad íšsiké, jsme povinni urit a jasn za lid eský a za Dorobenou a politicky umlenou vtev slovenskou v Uhrách vyznaiti svcje stanovisko k nové úp'."av lou

pomru

mezinárodních.

Když eští poslanci obrozeného národa našeho promluvili za války

francouizsko-nmecké o mezinárodotázkách evropských, prohlásili v memorandu svém dne 8. prosince 1870 slavnostn: ;s>Všichni národové, af velcí, af maU, mají rovné právo sebeureiií a rovnos;t jejich má stejn šetena býti. Jen z uznání rovnoprávnosti a ze vzájemné vážnosti svobodného sebeurení všech národ mže vykvésti pravá jejich svoboda abratrství, všeobecný mír a pravá lidskost.« My poslancové národa eského, vrni jsouce dnes tmto zásadám svých pedchdc s radostí j$me pozdravili, že dnes všechny ony státy, jež jsou založeny na zásadách demokracie, válících a neutrálních, pokládají stejn s námi toto svobodné sebeurení nároza záruku trvalého míru všeobecného. Nové Rusko pi svém pokuisu o mír všeobecný vložilo do stžejních podmínek mírových zásadu sebeurení nárcd tak, aby národové svobodnou volbou ních

i

d

rozhodli o

svém život

vati stát samostatný,

i

a usnesli se, chtji-li vybudotvoiti státní celek ve ispolku

národy jinými. i"Japroti tomu prohlásil zástupce Rakousko-Uherska jménem tyspolku, že otázka sebeurení onch národ, jež dosud nemají své státní jsamostatnosti, má býti ešena v každém stát cestou ústavní. Vzhledem na to jsme za eský národ povinni prohláisiti, že toto s

89

stanovisko zástupce Rakousko-Uherska není stanoviskem naším. My jsme se naopak ve v^ech svých proievech a návnzích tomuto ešení vzípírali, ježto po bezuoetných trpkých zkuš'enostech našich neznamená ono nic jiného, nežli úplné zamítnutí zásady sebeurení nárad. Trpce žahijeme, že národ náš byl zbaven sv saanoistatnosti státoprávní svého práva sebeurení umlými ády volebními, vydán nad to panství nmecké menšiny a nmecké centralistické byrokracie. Slovenská vtev naše stala se pak obtí brutálnosti madaiiské a neslýchaného násilnictví ve stát, jenž prese všechny zdánliv konstituní formy zuKtává nejtemnjším koutem Evropy, a v nmž národové nemaarští, tvoící vtšinu, jsou panující menšinou týráni a hubeni, od kolébky odnárodovátii, zstávajíce takka beze všeho zastoupení na snnui úadech, bez veejných škol a bez volnosti ve 1/ v školách soukromých. Ústava, na niž se odvolává zástupce RakouskoUherska, znetvoila spravedlivost všeobecného práva hlasovacího, rozmnoživši v rakouiské rad íšské zpi

i

sobem

umlým poet

mandátu nmecké menšiny

a

bezcennost pro svobodu národu objevila se až kiklav jasn v krutém vojenském absohitismu po dobu války. Každý ipoukaz na tuto ústavu znamená proto ve skutenosti jenom odmítnutí ^ráva scbeurení, vydání v plen všech ncnmeckých národu v Rakousku a pímo krutý, trvalý výsmch pro neinatfarské národy v Uhrách, kde jest ústavu jen nástrojem nejbezohlednjšího panství oliiíarchie nkolika šlechtických rodu maarských, jak to bylo znovu iwtvrzeno novou pedlohou o volební reform. Národ ná§i touží se všemi demokraciemi svta po celá

její

míru všeobecném a trvalém. Jest 90

si

však pln

v-

mže

doni pravdy, že trvalým isc státi jenom mír takový, jenž odstraní staré kivdy, brutální moc pevahy zbraní, jakož [ nadpráví stát i nárotú nad ná-

rody drnhými,

mír

velkým

národfirn

i

takový,

jenž

zabezípeí

rozvoj

malým a osvobodí zejména ony

,

národy,! kteí stenají dosud pod cizí nadvládou. Proto/'"(^ také toto právo na svobodný život národní a sebei

malých i velkých a jakékoli pímusí býti základem píštího práva mezinárodního, zárukou míru a páteMého isoužití národ, velkým statkem ideálním, který si Hdstvo

urení národ, slušnosti

af

státní,

i

/V/t ifvydobude z hrz svtové války. Mv. poslancové národa eského, prohlašujeme, že mír, který by národu našemu nepinesl spravedlnosti a svobody, nemohl by pro nho býti mírem, nýbrž jen poátkem nového mohutného a dsledného zápasu za státní samostatnost, v nmž by národ náš napial veškeré své síly hmotné a mravní až do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal až do šastného .-•

konce.

Národ náš

sv^u samostatnost, opíraje se právo státní a jsa prodchnut všecek velou toiuhou, aby ve svobodné soutži s jinými národy svobodnými a ve svém stát svrchovaném, plnonn právném, demokratickém, sociáln ispravedlivém rovnosti všeho svého obanstva vybudovaném a v hranicích historických, zemí a sídel svých a své vtve slovenské pispti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, založenému na volnosti a bratrství, piznávaje v tomto stát národním menšinám plná rovná práva národní. Vedeni jsouce tmito zásadami protestujeme slavnostn proti odmítání práva sebeurení národ pi jednání mírovém a žádáme, aby ve smyslu práva

o

hlásí se o

isvé historické

i

91

toho zabezpeena byla všein národm, tedy našemu, úast a plná volnost obhájiti svých práv na mírovém i

kon.írresM.

XXX.

TRNÁCT

BOD

WILSONOVÝCH.

Dne

8. ledna 1918 podal president Wodroow Wilson powashingtonskému kongresu, ve kterém stanovil téchio 14 bod za program budoucího míru.

selství

Veejné

1.

uní

tajné

Drajediiáváni mírových smluv a adstradiplomacie.

námoní

2.

Svabo-díi

3.

Odistranéni

'Plavby.

hospodáských závor

mc/.i

národy.

Omezení zbrojení na nejmenší míru. 5. .Nestranné uspoádání všech koloniálních požadavk na základe sebeurcovacího práva domorodých národ. 4.

Vyklizení celého ruského území a nevmšování do politických vnitních pomru Ruska. 7. Bezpodmínené vyklizení a znovuzízeni I3clgie. 8. Vyklzení a znovuzízeni obsazeného území Francie a odevzdání Elsas-Lotrinska. 6.

se

9.

10.

11.

Oprava hranic Itálie podle národnojsti. Svobada národm Rakouska. Vyklizení

Pístup

moi

a

znovuzízeni

balkánských

stát.

pro Srbsko. 12. Samostatnost turecké ásti otomanské íše. Svoboda ostatním národnostem Turecka. VoJmý prjezd Dardanelami. 13. Zízení neodvitslého Polska spojením všech Pok

—

láky obydlených území s volným pístupem k moi. 14. Založení všeobecného svazu národ. 92

Doatek

ei Wilsonovy 4. ervence 1918 Washingtonova v Mount Vernonu:

z

u

hrobu

Spojenetí národové bajují za tyto cíle, které musí býti uskutenny, díve než mže dojiti kmíru: 1. Zniení každé libovle a moci, která sama o soa tajn mže rušiti mír svta, a není-li její zniení možno, aspo její iSitísnní ve skutenou bezmacnost. 2. Oiprava všech otázek, jak teritoriálních, tak otázek suverenity, hospodáských a politických otázek na základ svobodného pijetí této úpravy národeni, který bezprostedn jest pi tom postižen, nikoli na podklad materiálního zájmu nebo výhody, kteréhokoli jiného národa, který si peje jiné úpravy ku rozšíeni svého vlivu nebo svého panství. 3. Svolení všech národ, že ,svoje vzájemné pomry upraví tmitéž zásaami cti a úcty ped zvykovým právem civiHsované spolenosti, jaké platí pro jednotlivé obany moderních stát a to tak, že všechny sliby a smlouvy se svdomit šetí a že neiní se žádných zvláštních útok a spiknutí a že vzájemná dvra se vytvoí na podklad vzájemné úcty ped právem. 4. Utvoení mírové organijSace, která zaruuje, že veškerá moc svobodných národ zabrání každému porušení práva a že mírová organisace vytvoí rozhodí soud, jemuž mnií býti pedloženy všechny mczinároní spory. .

.

.

b

93

XXXI.

NÁRODNÍ PÍSAHA. 13. bubna 1918 shromáždili se ve Smetanov dvoObecniho domu pražského lenové všech vrstev našeho národa, aby tu ústy svých elných politik Frant. Staka, Karla Kramáe, Gustava Habrmana, Václava Kloýáe, odmítli politické útoky vlády, zvláš hr. Czernina proti eskému národu, aby tu pijali slib vzájemné vrnosti z ústjihoslovanú posl. Ant. Pavelie a A. Korošce a aby tu z úst milovaného spisovatele, Aloisejiráska, vyslechli tuto i národní pisahá:

V sobotu

ran

e

Slavné shroináždní! Sešli jsme se

v památné

dob

míst

na památném

králv, odkud požehnan vládl korun eské Jií král, ten ;Laskavec lidský«. kde stával

tu.

jak

jej

dvfír

nazývali, za

"lašich

nhož

naše království

opt

stakr

evropskou (Hluné projevy.) Sem do králova dvora musila hrdá a mocná Vratislav holdovat svému králi, sem pijíždla cizí vyslanectva, sem pijíždla knížata nmecké íše, hledajíce

se mocností

severu, spíznní, knížata z jihu s Jiíkem bavorský vévoda, braniborský markrabí radu Holienzollernského. (Boulivé projevy.) Odtud z králova dvora vyjelo a na lo mužcine s hrdostí vzpomenouti, slavné poselství ke dvoru Ludvika XI., získat totlioto panovníka velké myšlence Jiíht/ krále, jenž sám váleník výtený, pece válku

spolky

i

i

nenávidl

a snažil se a pracoval

o užší

spojení

všech mocností svtských, aby Pokoj a i'ih- byl v keNanství uveden a zachován, aby všeliké rozepe -nezi národy byly urovnány pátelským rozsouzením. (lii-

mavý

potlesk.)

Hle, velká, vznešená zbrojeni,

94

která

ic

myšlenka stálého

touhou dneška, která

tnírii

a od-

zachvívá v

siclci milion, poprvé uvedena v život ped 400 lety naším husitským králem! (Stupované projevy nad-

šení.)

Ped chvilkou hlaholila touto síní píse z onch dob, slavná píse našich pedk, výraz mužné, bojovné tvrdé kázn, která rozncovala a sílila naše síly pedky, když první v Evrop bojovali o dcbro nehmotné, o uvolnní ducha, za ideu demokracie za život svého národa. Dnes hlásíme se k ddictví této myšlenky, dnes usilujeme novou silou o staré, neporušené iprávo eského státu, o spravedbiost sebeurení i

i

všemu národu eskoslovenskému. (Boue

A

nadšeni.)

všechen náš národ, všechny vrstvy jeho, že staí úastníci a pamtníci prvních zápasu státoprávních, že generace starší generace mladých jednomysln s nadšením pijali prohlášení našeho poselstva, památná prohlášení ze dne 30. kvtna jest radost a blaží, že

i

a

6.

ledna.

Blahoeím,

že ve velké,

že jest jeden jediný náš

cíl,

tžké

chvíli

že všichni

jsme se

našli,

osmé za jedno

v lásce a vrnosti svému právu všem spravedlivému, že jsme si svorn vdomi, ím jisme r^ovinni své minulosti, sob svým potomkm a že bohdá zachováme my, co pikazuje píse prve lilalioliv^šl: »Nepátel se nelekejte, na množství nehlete a hlediž a drž se každý šiku svého«. (Neutuchající projevy souhlasu.) Pátelé, rodáci! Ve vás, zástupcích všech vrstev a vtví. Pozdravuji národ, odhodlaný k mužnému boji za právo a šastnou budoucnost. Boj je tžký, jsme v hrozném vlnobití svtové války, než pevn dvujme, plni odiiodlanosti, a vytrváme posíleni také jistotou, že nejsme v boji tom osamoceni, že máme vrné spojence v statených bratích národa chorvatského, srbi

i

ského

a

slovinského, jejichž vážení a milí zástupcové, 95

naši vzácní hosté

pispchali mezi nás znovu osvd-

iti své spolehlivé spojenectví a pátelství. (Strhující

projevy sympatií k hostem, promísené místy vzly-

kotem

radosti.)

Splnomocnn zástupci našeho nárcKla, abyste jednomysln pijali tento projev:

navrhuji vám.

Národu eskoslovenskému! Nesmírná vrcholu.

V

válka bolu a

celého

hrzách

svta stojí

dostupuje

svého

nepehledné 'zástupy

muž

a žen eskoslovenských. V potocích tryskala a tryská na bojištích krev eskoslovenská. Nespoítané

hroby mrtvých jsou památníky ztrát národa eskoslovenského. Bdy bez mezí a koncii kosí životy lidu a úzkostné zraky matek hledí v zouíalství na usýchající generace mláieže eskoslovenské. Všechny bezmrné tyto obti byly na nás uvaleny válkou, které jsme nechtli ^a iza kterou nejsme odpovdni. Nepodlonárod náš, že rnen, utrpením zocelen vil a také jemu konec vykvete na svtové války bouí z nový- lepší život a že touhy jeho všelidské posvceny budou mírem všeobecným, jenž lidstvo na vky ochrání od opakování katastrofy dnešní. Nechtli jsme a nechceme, nežli žíti životem svobodným a samostatným, spravovati osudy své pod vlastní svrchovaností a budovati nepoutáni a volni bytí svoje, jak o to usiluje každý uvdomlý národ po všem kulturním

ví

svt. právo naše nejposvátnjší, právo národní mezinárodní, právo národa, jenž má zásluhy o kulturu svtovou a jenž svou vzdlaností, svými silami mravními a svým rozvojem hospodáským s hrdosti se postavil prací svou do prvé ady demokratických

To

je

i

narodil svta.

96

Taková odhodlání

je

jednotná a svorná

nezmní nieho

ani

vle

národa! Na tomto zlovoln rozncované

v národech sousedních, ani zneužité slzy nevinných matek a žen, ani zvyšovaná soustava vyhlado-

izáští

vavací

vi

všem jeho vrstvám. A

ny pokusy národ

rozraziti

jsou

marný všech-

nebo jeho pevnost pod-

lomiti hrozbami.

Národe eskoslovenský! Shromáždili jsme se zde, jako povolaní zástupcové abychom nahoru i dol manifestovali, že všechen národ, sjednocen tak, jak toho djiny Tvoje nejsou pamtníky, stoji jako žulová hradba za vším tím, co Tvoje poselstvo v památných svých a historických deklaracích zjevilo. Tak zde stojíme! A v pevné, nezlomné v konené vítzství nejsvtjších práv svých, v ve vítzství spravedlnosti, ve vítzství práva nad násilím, svobody nad porobou, demokracie nad V3'sadami, a pravdy nad klamem ve velikém rozhranní djin svtových, zvedáme ruce své, a pi drahé památce pedk, ped oima vzkíšeného národa, a nad hroby padlých v mohutném souzvuku všech duší svých slibujeme dnes a pro všechnu budoucnost: Zstaneme, kde jsme stanuli! Vrni v práci, vrni v zápase, vrni v utrpení, vrni až do hrobu! Vytrváme, dokud nezvítzíme! Vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa! Zdráv národe eskoslovenský! Zstávej ratolestí rostoucí, pijdiž as Tvj! Rostiž a vzkvétej a rozkvétej svobodný ve vlastech Svých a ve velké bratrské rodin národ svta pro štstí Svoje pro blaho píštího osvobozeTvoji,

dve dve

bu

i

ného lidstva!

'D«kumeBty

—

7.

97

XXXII.

SMLOUVA

S ITÁLIÍ.

V dubnu 1918 bylo rozhodnuto o zízeni eskoslovenské armády v Itálii a byly o tom sepsány dv smlouvy. Prvni byla podepsána, jak zejmo zdole uvedeného, 21. dubna 1918, druhá 30. ervna 1918 týmiž zástupci vlády italské a gen. Štefanikem a drem Sychravou za eskoslovenskou Národni Radu.

Smlouva mezi královskou rodní Radou

i

í

al

s

ko

u

v ádo 1

u

eskoslovenských

a N ázemí.

1.

Královská italská vláda uznává autonomní e.skrvslovenskou armádu, podízenou po národní, politické a právní stránce Národní Rad eskoslovenských yqnií (jejíž sídlo je nyní v Paíži. 18, rue Bonaparte). 2.

Tato armáda bude bojovat Doužití

skuten

práv, které vyplývají z

a

pi úplném

autonomie, proti dohody.

její

ústedním mocnostem, nepátelm 3.

Vnitní, správní a právní organisace cskOislcvenské armády bude upravena naízeními, vyhlášenými M:i základ dohody mezi Ceskoslovenskoii Národní

Radou

a nejvyšším velitelstvím každé fronty. 4.

Vzhledem na zvláštní politické a zempisné podmínky italského bojií>t a aby se usnadnilo použití voj98

li

ska,

eskoslovenský sbor v

tonomn pod vedením

ítalii bude vystupovat aunejvyššího italského velitelstva,

5.

V zásad

správa a velení v tomto sboru patí eskoslovenským vojákm, ovšem, pcd íoa podmínkou, že veHtel sboru se Pesvdí, že tito vojá::i nají potebné mravní i technické schopnoisti. Italští vojáci, pipojení k eskoslovenské avl sboru, považují se v každém ohledu za vojáky, kteí i nadále

tvoí naprostou souástku italského vojska. Italští vojáci, pipojení k eskosloveniskému sboru, stanou se jen za

válené zásluhy: pi prostých vo-

plukv, Pi prostých vojácích na dstojnickou hodnost a pi diistojnících velitelem eskaslovenskéha sboru, po pedbžném schválení nejvyšiším

jácích veliteli

velitelstvím, spoluipodepsaným zástupcem eskoslovenské Národní Rady,

italským

oveným uznaným

italskou vládou.

Zástupce Ceskosloveniské Národní Rady jná piávo se vyslovit o vhodnosti

výbru

italských diistajníkíiv,

kteí mají vstoupit do služeb eskoslovenského sboru. 6.

Nadchnuto upímnou snahou poskytnout co nejvtší úinnost použití eskoslovenské armády v nynjších

válených

operacích, Itálie usnadní

obanm,

kteí

eskoslovenským

na jejím pohostinném území anebo na pijdou, všemi prostedky, aby se pipojili k armádnímu sboru, který je anebo bude utvoen v kterémkoliv ze stát dohody v Evrop. jisou

!

Jí. pihlavním eskoslovenské armády toho asu ve Francii.

Italská vláda jmenuje vojenského zástupce veliteli

7*

99

8.

I

Náklad na eskoslov. armádu hradí Národní Rada. Avšak Itálie se zavazuje, že iposkytne všecky penžní a hmotné pídavky, které jsou potebné k vydržování a používáni eskoslovenského sboru v Itálii, O tchto výlohách se povedou na žádost Národní Rady zvláštní a pesné úty, aby se tak poskytla možnost eskoslovenskému národu pevést souhrn tchto výloh na národní dluh.

^

9.

Vojenská služba, pijatá estn v ItaUi po as této války leny eskoslovenského sboru, bude považována za rovnocennou podmínkám, uvedeným v . 1. i. 4. zákona ze dne 13. ervna 1912, . 55, pro udlení italského obanství. Tito vojáci budou požívat všech práv a výhod, které jsou zajištny italským vojákm. 10.

Cechoslováci, kteí jsou v Itálii, budou požív.-it výhod, udlených touto smlouvou, jakmile se zaruí za každého z nich zástupce Národní Rady. 1

11.

I

Uznání Národní Rady italskou vládou vyplývá z toho, že Národní Rada jedná v úplné shod se zásadami jednoty a svobody, vyhlášenými spolen mocnostmi

dohody za této války. 12.

I

být zmnna jcn Pi úplném souhlase královské italské vlády a zástupc eskoslovenské Národní Rady.

i

Tato smlouva

i

V

ím dne

21.

M. R. Stefanik 100

mže

v.

dubna r.

1918.

Orlando

v.

r.

Zupelli v.

r.

XXXÍII.

SPOLENÝ PROJEV ZÁSTUPC UTISKOVANÝCH NÁROD. 17.

Fr.

Sjezd zástupc utiskovaných národ v Praze, konaný kvtna 1918 pijal tuto resoíuci, navrženou poslancem

Soukupem.

Pedstavitelé národ zúastnných na slavnostech Národního divadla v Praze, národ, kteí od staletí troí pod útiskem cizí nadvlády, shromáždili se 17, kvtna 1918 a sjednotili se v jednomyslné vli uiniti vše, co je v jejich silách, aby národové jejich došli v této strašlivé válce svého osvobození a povstali na základ práva sebeurení k novému svobodnému životu ve vlastních samoistatných státech. Jsou zajedno v pesvdení, že lepší budoucnosí národ jejich bude založena a trvale (zabezpeena v pevných základech svtové demokracie, v opravdové a svrchované lidovlád v národech a ve všeobecném, autoritou moci rozhodí naaném svazku mezi národy. Odmítají co nejdraznji všechny smlouvy státní nelpotvrzeoié svrchovanou vlí národ. Jsou pesvdeni, že mír, po nmž touží se všemi ostatními demokraitickými stranami a národy svta, mže býti spravedlivým a trvalým ienom tenkráte, zbaví-li svt nesnesitelné v dnešní dob nadvlády národa nad národem a umožní, aby národové na obranu ped hrzami imperialismu upravili své soužití na základ rovných práv a svobodné dohody od národa k národli. A jsou odhodláni k tomu obtovati solidárn všechnu innost svoji v pesvdení, že v tdhto osudových dobách jejich národ pevn státi musí druh za druha, že ví101

tzství jednoho zna.iiená také vítzství ostatních, -^ že veškerá tato práce není jenom ve službách jejich národ, ale dje se i v zájmu všelidském a podepírá úsilí vší civilisacc, aby lidstvo ipo zkušenostech této bezpíkladné války trvale a navždy pešlo ze stavu odvkého meiziiiárodního násilí a vraždní do nové veliké éry vlády mezinárodního práva, sbratení samctsprávných národ, obanské rovnosti a skutené lidskosti.

XXXIV.

ECH

HOLDOVACÍ PROJEV AMERICKÝCH WILSONOVI A JEHO ODPOV. V

relaci

vídeského

minist. vnitra

pod .

ván tento eský americký projev Wilsonovi z i Jeho odpov:

12.851 byl cito19.

kvtna 1918

Dne 19. kvtna 1918 zaslala eskoslovenská Národní rada v Americe presidentu Wilsonovi holdovací telegram tohoto znní: »Pocity hluboké oddanosti k Vám, jenž jste díil svtu tolik morální síly k boji proti barbarským násilnostem rakousko-nmeckého absolutismu, mají vždy místo v srdcích eského národa ve Spojených Státech a urují jeho místo na Vaší stran a na stran jeho nové vlasti. V tomto OKamžiku, kdy mocnosti svta vedou boj na život a na smrt na západních bojištích s nepáteli demokracie, kdy demokratický svt pináší všechny obti, aby zadržel potopu potlaení, která hrozí zaplaviti všechny volné národy, v tomto fkamžiku pichází k nám radostná zvst, že naši brati v Cechách, v naši otin, zvedli u píležitosti pražských slavností svj hlas, aby pozdravili v% jmélOS

nu 10,000.000 CechoslovaKÚ Wodrowa Wilsoiia, velikého presidenta této republiky, v pevné že ideály svobady a sebeurení národ, jak je on prohiásil. budou východiskem z tohoto hrozného záipasu. V nejhlubším pohnutí duší pozvedáme my všichni Cechové ve Spojených Státech, kteí jsme sdn-uženi v teské Národní rad, své hlasy a pipojujíce se k volání eského národa v naší staré otin, pozdravujeme Vás a Vaše ideály, jež jsou také našimi ideály. Jako pro naše bratry v Cechách, jest President Wilson také r^ro nás jasnou hvzdou nadje lepších as, nadje, že samostatnost a svoboda budou souzena našemu, v eskoslovenském stát sjednocenému národu. Za eskou Národní radu americkou: Dr. L. J. Fisher, pedseda, Rev. Ins. Kasíl, místopedseda, za eský sokolský svaz v Americe: Adolf Vlk, za eskoslov. dobroinnou spolenost: František Bouek, za eskoslovenskou jednotu: Josef Novák, za spolek eských žen v Americe: Bohumila Ludvíkova, za dobroinný spolek eských žen: Anna Stolfová, za eské lesníky v Americe: F. J. Volf, za Západní bratrskou eskou jednotu: Dr. J. Percival, za eské Tábory: Karel Smiický, za eské protestanty: Jaroslav Zmrhal, za esKé socialisty: Jaroslav Titelbach, za iprvní eskou ímsko-katolickou unii: Vincenc Kolda, za eské katolické dlníky: Václav Jiroušek, za Ústední jednotu katolických žen: Ržena Nedvdová.«

dve,

tento hold došla následující odpov: »President mne zmocnil, abych Vám sdlil, že je hluboce pohnut Vaším telegramem z 19. kvtna, v vyslovujete ve jménu svých eskoslovenských krajan ve Spojených Státech svj souhlas se stanoviskem, jím zaujatým, v zastává právo lidstva na svobodné urení svého vlastního osudu.

Na

nmž

nmž

108

«

Pobyt mnoha tisíc vašich krajanu u nás, kteí zde založili svj krb, a pidružili se k našemu národnímu životu, jest nejen

dkazem

pohostinství, jež náš stát

takovým dstojným elementm poskytuje, nýbrž také dkazem sympatií pisthovalc k velkým principm demokratické jednot3% na níž tato zem zakládá svoji národní víru a dkazem jejího pání býti mocným faktorem trvalé obanské organisace, kterou máme na pamti. Všem tmto nabízí národ Spojených Stát se srdenou úastí ruku a sdílí radostn nadji, jejíž splnním Vás a Vaše bratry ve staré otin ujišuji.

Robert L

a n

s

i

n g,

státní

sekretá.

XXXV.

OSNR. RESOLUCE KIJEVSKÉHO SJEZDU/) eskoslovenská Národní Rada s prof. T. O. Masarykem jest nejvyšším orgánem eskoslovenského národního politického boje a jest proto povinností každého echa a Slováka vedení jejímu se podrobiti. Toto usnesení sjezdu budiž oiznámeno Zatímní Vlád ruské

a DíslušJiým

•)

Tato resoluce je otištném v odd.

tjezdu,

104

úadm.

dodatek

k

XIII. str. 44,

usnesením kijevského kdež omylem vypuStna.

XXXVI.

RE

PI ODEVZDÁNÍ PRAPORU V ÍM,

pedseda V. E. Orlando promluvil odevzdáni praporu eskoslovenské armád

Italský min. íosti

dne

24.

kvtna

1918, tuto

pileži-

ii

v

e:

imé,

Dnešní slavnost odevzdání eskoslovenského praparu znamená kest mladého národa, který tak slavse vzepel proti své porob, ano, je to zrození národa, kterého je hodný rámec tohoto msta, totO' obtišt pod posvátným ímským nebem, tento Oltá Vlasti, který je souhrnem djin našeho obrození a který vyvolává vzpomínky na naše padlé hrdiny. Pravil jsem: zrození vašeho národa? Ne zrození, ale vzkíšení, .znovuzrození: neb vy jiste byli po sto-

n

svobodíným národem, potom jste byli porobeui, Nmci a Maary a potlaeni tmito onmi. Byli jste oklamaní, podvedení zrádným habsburským domem a proto jste mli právo i povinnost proti nmu letí

roztrháni

i

revoltovat. Dnešní slavnost, krásná a mnohoslibná, koná se ve chvíli, kdy v Praze, Ped samým policejním editellid, jenž se nemže dokat osvobozem', un'ínápisy: Sláva svobod Cech! Sláva dohad! zatím co je v Cechách vzbouení a stanné právo,

stvím, sfuje

A

na svobodném slunci svobodn vlaje prapor zemí eskoslcfvenských. které oekávají isvoie vzkíšení. V Praze volá se dnes: Nechí žije ítsilie! a my tu voláme: Eviva Boemia! tu

106

XXXVII.

AMERICKÝ PROJEV ESKOSLOVENSKÉ SHODY. Za návštvy pro/. Masaryka v Pitísburku 30. kvétna 1918 byla znovu manifestována shoda mezi echy a Slováky, kterou formuloval pedseda Slovenské ligy v Americe, Albert Mamaíey, v tomto projevu: Predstaviitelia

sJovenskýcli

a

eských

organizácii

v Spoj. Státoch, Sloveuskej Ligy a eského Národiiého Sdruženie, Porokovali za pítomnosti pedsedu eskoslovenské] Národ. Rady prof. Masaryka o eskoslovenskej otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa: Schval'ujeme poHtický program iisirujúci sa o spojenie echov a Slovákov v samostatnom státe z eských zemí a Slovenska. Slovensko bude svoju vlastnú administrativu,

ma

snem a svoje sudy. Slovenina bude úradnym jazykom v

svoj

škole,

úade

verejnom živote vóbec. eskoslovenský stát bude republikou, jeho konštitúcia bude demokratická. Organizácia spolupráce echov a Slovákov v Spoj. Štátoch bude podKa ipotrcby a meniacej sa situácie, pri spolonom dorozumní, prehrbená a upravená. Podrobné ustanovenia o zariadení eskoslovenského státu ponechávajú sa oslobodenýni Cechom a Slovákom a ich právoplatným prcdstaviterom.

a

\m

«

XXXVIII.

LANSINGOVA NOTA. im,

Usneseni kongresu potlaených národu v jež se 8. dubna 1918, došlo souhlasu vlády Spojených stát, která prostednictvím svého paížského velvyslance oznámila stalo

eskoslovenské Národní

Rad:

Velvysianectvo Spojených státu Amerických. I

i

V

VeJvyslanectvo Six)jených

.rozkaz své vlády

Paíži, státiiv

1.

ervna

1918.

Amerických na

Rad

má est

sdlit Národní Ceskosloveniských zemí tento telegram: »Státní sekretá si peje oznámit, že jednání kangresu utlaených národv Rakousko-Uherska, který byl v í^ím v msíci dubnu, byla sledována s velkým zájmem vládou Spojených státiiv a že národní nároky Cechoslovákij a Jihoslovanfi na svobodu mají upímné sympatie této vlády.

XXXIX.

VERSAILLESKÁ KONFERENCE. Mezispojenecká konference ve Versailles pijala 1918 tuto deklaraci:

se

3.

ervna

Utvoení jednotného a samostatného polského státu svobodným pístupem k moi tvoí jednu z podmí-

nek trvalého a spravedlivého míru a vlády práva v

Evrop. Spojenecké vlády se zadostiuinním vzaly na vdomí prohlášeni státního sekretáe Spojených Státv a pejí

isi

pipojit se k

nmu,

vyslovujíce své nejživjší 107

symípatic Pro národní aapirac* eskoslovenského a

hoslovanského národa.

ji-

'

XL.

BALFOURÚV

LIST.

Sekretá eskoslovenské Národní Rady, dr. Ed. Beneš, podal dne 10. a 11. kvtna 1918 vlád Velké Britanii dv memoranda o požadavcích eskoslovenského národa na nž odpovdl ministr zahraniních záležitosti, A. J. Balfour, eskoslovenské Národní Rad takto: Ministerstva zahraniních záležitostí.

3.

ervna

1*-)18.

Pane!

odpov

na memoranda, která Jste mi laskadne 10. a 11. kvtna, mám est ujistit Vás, že vláda Jeho Velienstva, která je peplnna všemi sympatiemi eskoslovenskému hnutí, s radostí uznává toto hnutí týmž zpijsobem, jako to uinila francouzská a italská vláda. Vláda Jeho Velienstva je tedy ochotna u-nat eskoslovenskou Národní Radu jako nejvyšší orjián eskoslovenského hnuti v spojeneckých zemích a Práv tak ochotn uznává eskoslovenskou armádu jako organisovanou jednotku, bojující ve prospch spojenecké vci. Následkem toho pidlí svého britského dstojníka pro svaz (officier de liaison), jakmile se ukáže toho poteba. Vláda Jeho Velienstva je též hotcn/a udlit Ná-

Jako

v

zaslali

vi

rodní

Rad

politická práva, týkající se

civilních

e-

skoslovenských záležitostí, a sice v také míe, jako už byly udleny polskému Národnímu Výboru, 108

Podoitýkám, že tato rozhodnutí byla sdlena sPojtise týká tato záležitost,

neckiýni vládám, kterých

i

Arthur Jiames Balfour

E

v.

r.

XLI.

PRESIDENTA POINCARÉ K

Dne

armád

29. ervna 1918 byl (21. pluku),

odevzdán prapor eskoslovenské

pi emž

Poincaré proslovil tuto

LEGIONÁM.

e:

president republiky

Raimond

Pánové!

Když vláda Republiky diala svolení k utvoení eskoslovenského vojska a uznala v souhlase s našimi SDoienci autoritu Náradtií Rady, chtla tím projeviti svoji vdnost stateným vojínm, z nichž valná ást pihlásila se hned z poátku války, pod francouzský orapor a zárove chtla sla\'Tiostn uznati spravedlivé požadavky národa, který nikdy neklesl pod bemenem pohrom a který nikdy se nesmíil s cizí nadvládou.

V

okamžiku, kdy Rakousko, vrný služebník gerambicí, vmetlo v tvá Srbsku urážlivé ultimatum a nespokojujíc se ponížením bezbranného sou-

mánských

na, aby dalo píležitost Nmecku v^'dlouho kýženou válku Rusku a Francii, v okam.žiku tom nepišlo nám na mysl pokládati Cechy, žijící na naší píid za nepátele, a obzvlášt ne mládež studující na našich universitách. Znali jsme jich jsme v jich pátelství. Vtšina smýšlení i touhy. jich, daleka myšlence pohroužit se v lhostejnost a neutralitu, požadovala pro sebe est bojovat po našem

seda, vrhlo se hlásit

ViU

109

boku.

Za dobu sk^ro plných

svojí udatností

—

ty

let upozornili na seb» ve Flandích, v Picardii, v Champagni

všude, kam svými veliteli byli posláni; obdrželi nejkrásnjší citace a zasloužili si nejslavnjších odmn; po lolika stoletích útisku a umlování bojovn^ý duch Jana Žižky, Pjokopa Holého a Jiího z Podbrad v nich obživl. Toto skrovné jádro dobrovolníkij v krátkém ase zmohutnlo. Cechoslováci, násilím ^zaazeni do rakousko-uherského vojska, jimž podailo se, s vynaložením neuvitelné isilné vle. svrhnouti se sebe pouta, a jiní, pispchavší ze všech ástí svta na povel svýchi bratí, ponenáhlu shromáždili se pod záštitou Národiní Rady, sešikovali se ve voje dostaten etné a jednotné, aby konen mohli býti spojeni ve vlast-

ním vojšt pod svým národním praporen'. Je to nová armáda, jež každým dnem mohutní a ku které denn spjí noví nadšení dobrovolníci. Kéž v brzké dob tyto ady vzrostou hrdinskými eskoslovenskými voji, které po obdivuhodných vojenských výkonech, proklestivše si prchod Sibií, dovedly si uchovat svoji vojenskou neovislost a svoji inorodou sílu v prostedí, plném nástrah a pes všechny pekážky, (poskytujíce budoucím Xenofontm velkolepjší než jaká sloužila k Anaba,s!, úchvatnjší, než ústup Doseti Tisíc, a kteí Píštím pokolením budou nesrovnatelným píkladem mravní síly, vytrlátku,

bvl

národního uvdomní. Prapor, který Dstojníci a vojáci eskoslovenští! vám dnes pedávám, jest od této chvíle Vaší válenou záistavou a výrazem Vašich nadjí. Pi pohledu, vánek Francie dává voln vlasti eským jak barvám, pi pohledu na starobylého Iva svých pedk a na obraz tí hor Slovenska, peneste s« v mysli do valosti a

110

údolí Labe a Vltavy, vzpomete dlouhého s+rádání rodné izem své, naslouchejte hlasm Vám povdomým, které Vás zapíisahají, abyste osvobodili mei svými porobené rodiny své. eské djiny jsou djinami dlouhého odboje proti nmeckému pílivu. Ani násilí ani lu-skok neochvly pevnou vlí Vašeho národa. Nikdy jste nepoznali malomyslnosti. Od svých otc pejali jste ohe nadšení, jenž neuhasíná a pokraovali jste v jich poslání osvobozovacím v sebedve stále vzrstající. Vy, lépe než kdokoliv jiný pochopili jste v okamžiku, kdy centrální miocncsti vrhly se na nešastné Srbsko, že osud Vašeho národa jest ohrožen touto sveepou útoností a v témže okamžiku odmítli jste úastniti se války, která urážela Vaše nejdražší tradice a jíž Va.še duše

se vzpírala.

Kolik rozhoených projev eši v samém stedu Rakousko-Uherska uiniH proti imperialistické politice Vídn, Budapešti a Berlína! Dne 30. kvtna 1917 eští poslanci na íšské ,rad slovenské vtve vyjadují vli svého národa v Uhráchl Ipo spojení v djinný samostatný stát. 6. ledna 1918 v Praze titíž poslanci, ve spoleném shromáždní s poslanci zemského snmu eského, Moravtského a Slezského slavnostn dovolávají se historických práv zemí eských a prohlašují, že mír, který by nepinesl svobody jich utiskovanému národu, byl by jen znamením k zahájení nového úpornéden to ješt památnjší Dne 13. dubna ho boje. zástupci eskoslovenského národa spolu se zástuipci Jihoslovan, mluvícími jménem Chorvat, Slovinc a Srb, ishromažují se ve Vašem krásném hlavním mst, kde všichni spolem se zavazují písahou, hodnou, aby vryta byla d^ dloviny, trpti a i

—

—

—

111

bojovati za osvobozeni svy-ch vlastí od cizáckého jia, k odboji proti staré imperialistické Evrop, lovenstvem prokleté, jež v prach musí býti rozmetána. A

nedávno,

16.

kvtna, kdy národ

slaví

v Praze pade-

výroí

položení základního kamene Národního Divadla, znovu dostavují se jihoslovanští zástupcové, tentokráte v potu dvou set, mezi nimi starostové mst Záliebu a Lublan, socialistití víidcové slovinští a chorvatští, Poláci, Italové Tridentští, Transylvanští Rumunové; a všichni, jako o závod, navzdor brutalitám policie, písahají, že ochotni jsou sáté

své i statky na oltá vlagti za uvoení samostatných, národnostn jednotných stát, a všichni, na vzdor žaláování a násilnému vypovídání provolávají slávu mocnostem Spojeneckým, a Ped užaslými císanskými zpívají Marseillaisu. Jak mohla by Francie neslyšeti výkiku tchto vzjak mohla by zstati necitelnou k sténáni tchto Francie obtí? Nikoliv, její srdce jí pipomíná bude ipamtliva toho, že 8. prosince 1870, za tíživého mlení Evropy, jediné slovo, jediné proneseno bylo a to na snmu království eského; a toto slovo spontánn vyené eskými oslanci. bylo prorockým; a sama sebou vybavuje se mi dnes vzpomínka na v duši, když dívám se na eský prapor, tak blízko Vaši otcové elsaiskvch mst Thannu a Massevaux. ekli »Urve-]i Nmecko Francii ást území, jehož obyvatelé cítí se býti Francouizy, jimiž zstati chtjí, spášc tím attentát proti svobod národ a nastolí nádáti životy

,

n

A k tomu s oprávnnou hrdostí »Ceskv národ jest národem malým, jeho duše však malou není.« Jisou to slova prostá, ale antická velikost ie v nich: ona utkvla v duši Francie. Od toho okamžiku zfistaly Cechy blízkými .našemu srdci.

silí

na místo práva. «

dodali:

112

Mésto Paíž, jež Vám vnuje první prapor, zstalo s Prahou v astých a pátelských stycích; naše federace gymnast dávaly si obdobné schzky s Vašimi 2>Sokoly«; naši spisovatelé a umlci se znali a rozumli si navzájem; naše vlasti pilnuly vzájemnou láskou k sob. Ne však pouze tyto píbuzné city nás nutí prováFrancie má se sympatií eiskoslovenské hnutí. k tomu dvody daleko hlubší a nezištnjší. V imposantních manifestací, jež se v poslední dob v Cechách odehrály, Francii v jasném svtle zjevuje se nezlomné vnitní pesvdení národa, jenž chce Pánové, je vbec nutné to íkat? žíti. Pro Francii vnitní pesvdení národa, jako vnitrní pesvdení jednotlivce jest vcí nedotknutelnou a svatou: jakékoliv násilí nmu jest v oích její zloinem, odbojem proti právu, urážkou Svobody. let, a v poslední dob obVím, pánové, že od •zvlášt, ncipátelé naši, hryzeni neklidem, ne-li výitkami svdomí, snaží se všemi prostedky své výmluvnosti obanské i vojenské zmniti své zámyisly zeti

ad

—

—

vi

ty

pvodní, pítomné

i

budoucí, aby zatemnili poátky aby svtové válce dali vý-

konfliktu, jejž rozvíili, a

znam jmý, než vskutku má. Nechme je tmluvit. Cím více mluví, tím více sebe sama obviují. Nech iní. co iim libo: neuniknou zodpovdnosti, jež jedin na nich lpí. Cím dále, tím více do svých lži a klopýtají o vlastní rozpory. Chvílemi pi2návají ise k bláhovému snu vnutit celému svtu nadvládu císaského pa/iiství nmeckého; hned na to pomocí mén dobrodružných tlumoník snaží se zaPíratti tato neopatrná piznání. Jednou napadají anglosaskou rasu, jejíž svobodomyslého ducha a demokratických mrav nikdy nebudou s to pochopit; podruhé zaplétají se

Dokumcnti'

-

8.

113

piítají cynicky na úet Ruska, jež rdoiisí, své vlastní intriky a své vlastní zloiny. Snad se domnívají, že neustálým zabarvováním pravdy ošálí neobezetného pozorovatele. Marné dou-

Tyto pošetilé pokusy zfalšovat djiny rozbíjejí se o jeden brutální fakt, jenž na vždy zstane. Anglie. Francie, Rusko v .naprostém souladu až do poslední chvíle pokraovaly v inném vyjedmávání k udržení fání!

Rakousko a Nmecko, které jedno po druvc nenapravitelnou, Rakousko tím, že vyhlásilo válku Srbsku a jalo se bombardovat Blehrad, Nmecko pak tím, že vyhlásilo válku Rusku a Prancii la pekroilo naše hranice, aniž k tomu bylo námi vyprovokováno. Není klamu, jenž by byl s to zr.iiti tuto skutenost. Ci je možno, aby tolik spojeneckých prapor vlálo kolem francouzské zástavy, kdyby centrální mocnosti pede vším lovcnrtvem lienesly krvavou zodpovdnost za tuto válku? Ci by tolik národ jen náhodou se pozdvihlo, aby pisply míru. Je to

hém provedly

na pomoc proti nenávisti a bezpráví? J-e myslitelno, že by diich panovanosíi zíiskal pro nás tolik horlivc ve svt? Zdaž jsou to naši aepátelé, u nichž sídlí duch .svobody? Není nieho význanjšího a nic výmluvnjšího, pánové, než tato dlouhá ada národ, jež z vlastního pesvdení postavila se nám no bok od okamžiku, kdy spáchán byl lehkomysln atentát proti Francii a BelKii. V roku 1914 byla to AnRlie, erná Hora a Ja)po:isko; v 15tém Itálie, v 16tém Portugalsko a Runumsko; v 17téni Spojené státy americké, Kuba, l^^.ecko. Siam, Lihcriíi. Brazílie; v 18tém (luatcmala, Cx>sta Rica, nemluv ani o mocnostech, jež, aniž by dosply až k vyhlášení války, perušily diplomatické styky s Nmeckem: Republika Panamská, Bolivie, Hondu114

Nicaragua, Haiti, Péru, Urugay a Equador; neani o neutrálních zemích, z nichž denn docházejí nás dojemná svdectví sympatií. Piate k tomuto imposantnímu potu národy potlaené, usiilujicí o samostatnost, Poláky, Jihoslovany a Vás samy,statení Cechoslováci, kteí zde pod francouzskou oblohou picházíte ku svým národním barvám a ku svým právijm. eho docílili naši nepájtelé oproíi této nesmírné lize národ, vyvstavší v plné zbroji z událostí a bojující pro .zabezpeení míru lidstvu? Zdailo se jim svésti pod isvé orly jen Bulharsko a Turecko, s nimiž zacházejí jako s podruhy; celý ostajtní svt odpovdl na jejich ábelskou propagandu ras,

mluv

úsmvem nedvry, V kterém z obou tábor

representuje svazek spojeneckých PirapOTC vznešené myšlenky, mravní ušlechtilost a (skutenou velikost? Na které stran je síla ve službách práva? Na í stran jsou ona mravní imponderabilia, která mají ješt vtší váhu v osudech národ, nežli nejoprávnnjší zájmy hmotné? Na které stran cest a loyálnost? Na í stran pošlapány smlouvy jako kusy hadru ped zraky umlených národ, Rumunsko po Belgii, Polsko ve jste neváhali Vy, pánové, po Ukrajin ? •'

svém

rozhodnutí.

Dah

jste

pednost

pirávu

ped

pravd pede lží, svtlu ped temnotou. Vy vrhli v náru Francie. Pánové, tu nedaleko oá

silím,

nájste

nás jedna z pradávných provincií francouzských, jež nám odervána byla jako kus naší bytosti, eká také na vítzství našich zbraní, eká odmnu za svoji vrnost a isplnní svých nadjí. Až shmce zazáí nad osvobozeným íisasko-LotrinskcMi, novým jasem zaplaví také všechny utlaované národy. Do boje, pánové, a v brzku spatíte na obzoru První z^á jitenky!

se

8*

11*

XLII.

PICHONÚV A BALFOUROV TELEGRAM. Pi píležitosti odevzdáni praporu vymnili

si

eskoslovenské

armád

zahraniní ministi francouzšti a anglití

tyto

telegramy. I.

Paíž.

29.

ervna

1918.

President Republiky odevzdal dnes prapor eskoslovenské armád, utvoené z dobiovolník na francouzské front. Vláda Republiky, vrná zásadám úcty k národm a osvobození potlaených národností, za které bojuje se svými spojenci, používá této priležiíosti k uznání Národní Rady jako nejvyššího orgánu eskoslovenského hnutí v krajanách dohody, a vedena vznešeným ideálem, vysloveným presidentem Wllsonem, nachází nároky eskoslovenského národa za spravedlivé a odvodnné a prohlašuje, že bude podporovat s plnou ochotou tyto snahy po noodvisbsti, iza které bojují jeho vojáci v adách spojencv, i

Pichon.i k

II.

Londýn,

1.

ervence

1918^

Vláda Jeho Velienstva si peje pipojit se úpln presik citm, vysloveným tak obdivuhod^ v denta Republiky. Slavnost odevzdání prapoiu je víc než zajímavou vojenskou událostí a netýká se jen echoslovákv. Ona má politický význam daleko vtšího dosahu, neb znamená etapu ve velkém zápase za svoboda a

ei

I

bezpenost malých národv a 116

to

zvlášt tch, které

ve ,

všecl.

ástech rakousko-uhertského mocnáství

žijí

pod tyranstvem cizí menšiny. Tato velká vc zabírá mysl všech spoiencv a my se tšíme myšlenkou, že po jich boku se octnou ne-

jen Cechoslovácí, ale

staten za

vc

i

Jihoslované a Poláci, bojující

svobody.

Balfour

XLIII.

PICHONÚV v dsledku

LIST.

usnesení konference velVersaiíIes, že jednot-

dohody zaujmou své stanovisko k požadavkm eskoslovenského národa po dalším vyjednávání, poslal min. Pichon u píležitosti odevzdáni praporu 21. pluku eskoslovenské armády, dne 29. ervna 1918 tento list eskosl. Národní Rad: livé státy

Mmisterstvo zahraniních záležitostí. Politické oddlení. 1

V

Paíži, dne

29.

ervna

19 IS.

Pane generální tajemníku!

Ve chvíli, kdy 21. stelecký ipíuk, prvá jednotka samostatné eskoslovenské armády ve Francii, pijal svj prapor a chystá se opustit své tábory a obsidit svj frontový úsek upirosted svých francouzských bratrv ve zbrani, vláda Republiky, jsouc svdkyní Vašeho úsilí a Vaší oddanosti vci spojencv, považuje za sípravedlivé a nutné prohlásit práva Vašeho národa na samostatnost a uznat veejn a oficiáh eskoslovenskou Národní Radu jako nejvyšší orgán, spravující všecky zájmy národa a jako prvý základ budoucí eskosbvenské vlády.

>

117

Po dlouhá století tšil se eskoslovenský národ jedinenému blahu samostatnosti; byl o ni oloupen násilím Habsburk, spojencv nmeckých knížat, fjistorická práva národ jsou nepromlitelná. Na jich ubrá-

práv se svými spolenci napadená Franjic. echoslovák je jí obzvlášt drahá. Francie ne-

nu bojuje

Vc

mže

zapomenout pražského projevu ze dne 8. pronemže zapomenout odporu lidu

since 1870; tím více

vojákv bojovat za vc Rakausko-lJhe'posvcené krví tisícuv vlastencv. Ono poalo výzvou eských poslancv ze 6. ledna,

a odmítnutí

ska. Je to hrdinství 13.

dubna a

16.

kvtna.

Vrna

k zásadám úcty k národnostem a osvobození utlaovaných národv, vláda Republiky považuje nároky eskoslovenského národa za spravedlivé a odvodnné a vynasnaží se jak možno nejusilovnji, aby v dané chvíli uplatnila Vaše tužby po samoistatnosti v historických hranicích Vašich zemí, konen osvobozených z utiskovatelského jama Rakousko -Uherska.

Je mi potšením, pane generální tajemníku, uinit toto prohlášení. Vaše city, odlesk cit Vašich krajanv, jsou mi zárukou šastné budoucnosti Vaší

Vám

vlasti.

Jménem vlády Republiky vyslovujeme nejupímnjší a nejvelejší žádost, aby eskoslovenský stát. spoleným úsilím všech spojencv, v '.sné spojiiosti s Polskem a se státem jihoslovanským, stal se nepekroitelnou hrází proti germánským útokm a niitelm míru v Evrop, znovu vybudované na základ .snravedlnosti a

práva národv.

Rate pijmout, _ pane mé hluboké úcty. 118

generální S.

tajemníku,

P

i

c h

o

výraz

n, v. r.

!

XLIV.

LANSINGOVO OSVDENÍ. Dne

2.

ervence 1918 byla publikována nota Lansingova, k osvo-

precisujici stanovisko Spojených stát amerických bozeni národa v Rakousku- Uhersku:

Od deklarace vlády z 29. ikvetna, týkající se osvobození echoslovákv a Jihoslovanv, vlády Nmecka Rakousko-Uherska, jakož elementy, které sympas centrálními mocnostmi, usilovaly zbavit tuto deklaraci jejího správného smyslu. Aby nadále nebylo možné žádné nedorozumní vzhledem k jejímu významu, prohlašuje dnes státní tajemník zahraniních záležitostí, že stanovisko Spojených stát znamená, že všichni lenové slovanského plemene musí být úpln osvobozeni z rakousko-uhcra

i

tisují

.ského

jama.

XLV.

USTAVENÍ NÁRODNÍHO VÝBORU

ESKOSLOVENSKÉHO. Národu eskoslovenské m Z rozhodnutí

ii

politických stran, pedstavujících jedvli všeho národa našeho, vstupuje

iioínou politickou

dnes v život Národní výbor eskoslovenský. Bezmrná tíha dloby a spolená starost o další osudy národa našeho spojila nás ve spolený orgán všenárodní.

Poslání Národního výboru eskoslovenského jest dáno Píkazem této daby: V soustavné práci shromažovati, poádati a vésti všechny veliké duševní, mo119

rální a hmotné síly v národ k dosažení toho, co jest nejsvtjším, nezadatelným právem každého národa a co nemže a nebude odipíráno také národu našemu: právo sebeurení v samostatném, demokratickém stát eskoslovenském s vlastní správou ve vlastním, dom a pod vlastní svrchovaností. Národní výbor chce býti tlumoníkem této skutené vle národa a vykonavatelem všech spolených, historických prohlášení jeho poselstva, vyvrcholených ve slavném slibu dne 13. dubna 1918, Práce naše nebude snadná ani lehká. Velikým protivenstvím bude nám ješt projíti a veliké zkoušky bude nám ješt podstoupiti. Ale žádné svízele nejsou s to. aby mohly postup národa zastaviti, V plné vzájemné dohod s Poselstvím naším a se vším kulturním a hospodáským svtem eským bude Národní výbor eskoslovenský vrn plniti petžké a nevýslovn zodpovdné úkoly své, aby ped svdomím národa a jeho djinami mohlo býti dle pravdy vysloveno, že jsme pro budoucnost národa našeho vykonali vše, co bylo v lidských našich silách. Bezpíkladné období djin svtových nech najde proto na místech svých všechny muže a ženy národa eskoslovenského, odhodlané ke každé vzájemné pomoci, prodchnuté duchem bratrství ve všem utrpení dnešních strašných dn a pipravené ke všem obtem jež s'polená vc národa nám uloží. My víme, že za Národním výborem eskoslovenským stojí celý národ náš jako jednolitá ocelová hradba. A prodchnuti radostí nad velikým politickým inem, jímž byl Národní výbor vyvolán k životu a Práci, plni dvry ve vítzství vci naší spolené, obracíme se dnes k celému národu eskoslovenskému s vroucí \^^zvou, aby podepel práci naši všemi svýISK)

mi silami a poslušen byl všech píkaz spolené káza pevn odhodlan šel za tím, co jest cílem naším spoleným. pozdraven, drahý národe náš! Svou silou jsi Dovstal z hrabu staletí, svou silou staneš na svtle svta v kruhu svobodných národu budoucího osvobo-

n

i

Bu

—

zeného a kulturního lidstva!

Pedsednictvo Národního výboru: Dr. Karel Krapedseda, Václav Kloíá, místopedseda, Antonín Svehla, místopedseda, Dr. František Soukup, jediiatei.

má,

Rudolf Bechyn (ProBrabec, Dr. Jar. Budínský (Brno), Ervín ervinka (Modany), Cyril Dušek, Dr. Antonín Hajn, Antonín lampl, (justav Habrman (Plze), Dr. Jan Herben, Prof. dr. Cyril Horáek, Dr. Moic Hruban (Olomouc), Alois Jirásek, Mons. prof. dr. Frant. Korda, F. V. Krejí, prof. dr. Frant. Krejí, J. S. Machar, prof. dr. Frant. Mareš, Dr. Alf. Meissner, Antonín Nmec, Adolf Prokpek, Dr. Alois Rašín, Dr. Josef Scheiner, Jan Slavíek, Kuneš Sonntag (Brno), prof. dr. Otokar Srdínko, Frant. Stank, Jií Stíbrný, Josef Stivín, Mons. prof. dr. Jan Šrámek (Brno), Vlastimil Tusar (Víde). Frant. Udržal, Karel Vank (Brno), Dr. Isidor Zahradník, Frant. Zika (Opava).

lenové Národního výboxu:

stjov), Dr.

Jar.

121

XLVÍ.

DÍK RUSO

ARMÁD

ESKOSLOVENSKÉ.

eskoslovenská Samostatnost^ otiskla 24. ervence 1918 Národní Rada eskoslovenská od Ligy pro osvobozeni Ruska: y>

tento telegram, Jejž obdržela

V Sibii, na Volze a na Murmanském pobeží jsou vojska eskoslovenská jako pední stráž Spojenc, jádrem, kolem nhož se poínají kupiti zdravé síly Ruska. Považujeme tyto iny za pomoc pátelskou Rusku, snažícímu se osvoboditi se od a jich spojenc bolševik, kteí potlaivše každou svobodu zavádjí v zemi inejhorší despotismus, despotismus rozpoutaných pud nezodpovdných dav.

Nmc

Doufáme, že pomoc tak úinná, poskytnutá Vašimi statenými krajany bude jitenkou zakroení našich Spojenc, jež dovolí Rusku zotaviti se a opcí zaujmouti své místo v rozhodném boji proti spolenému neDoufáme také, že úplné vítzství všech Spopíteli. jenc upevní rodící se organisaci svobodného Státu eskoslovenského. Prosíme N. R. C.

S., aby pijala naše velá blahopání k skvle zahájené úasti národa esíkoslovenského v boji všech Spojenc za právo a svobodu všech národ.

Za Ligu pro osvobození Ruska, spojeného Generál Leontiev,

128

s

Dohodou:

Jan Efremov.

XLVII.

ANGLICKÁ DEKLARACE. Tato deklarace, dat. 9. srpna 1918, byla výsledkem jednání dra E. Beneše s min. Balýourem po deklaraci francouzské z 29. ervna. [

Deklarace.

Od samého poátku války eskoslovenský nár>d spolenému nepíteli všemi prostedky, které byly v jeho moci. Cechoslováci postavili znan velkou armádu, bojující na tech razných bojištích, která se pokusila v Rusku a Sibii zapostavil se na odpor proti

stavit

nmeckou

invasi.

Vizhledem na toto úsilí po dosažení samostatnoiti Velká Britanie považuje echoslováky za národ spojenecký a uznává ti eskoslovenské armády za jednotnou, spojeneckou a válku vedoucí (»belligerent«) armádu, která stojí v pravidehié válce proti Rakousko-

Uhersku a Nmecku. Velká Britanie též uznává Právo Cechoslovcnské Národní Rady, jako nejvyššího orgánu eskoislovenských národních zájmv a jako nynjšího pedstavitele budoucí eskoslovenské vlády, vykonávat nejvyšší autoritu nad touto spojeneckou armádou.

183

XLVIIÍ.

DEKLARACE AMERIKY. Jednáni se Spojenými Státy vedl peseda eskoslovenské Národni Rady proý. T. G. Masaryk, a výsledkem tohoto jednáni byla deklarace ze

2.

zái

1918:

se zbraní proti nmeckém ii císaství a postavili do pole orjranisovajié armády, které vedou válku proti tmto císastvím pod vedením dstojníkiiv své vlastní národnosti a v souhlase se zákony a zvyklostmi civili-

Cechoslaváci

chopili

a rakousko-uherskému

sovaných národv.

'

Ponvadž ipo

Ccchoslováci, k podpoe svého snažení samostatnosti v této válce, svili svrchovanou

politickou pravomoc eskoslovenské Národní Rad, vláda Spojených Státúv uznává, že je válený stav mezi takto organisovanými echoslováky a nmeckým a rakousko-uherským císastvím. Uznává též eskoslovenskou Národní Radu za vládu de facto vedoucí válku, požívající náležité pravomoci k ízení

vojenských a politických záležitostí eskoslovenského národa. Dále vláda Spojených Státu prohlašuje, že je hotova vstoupit do stykuv s de facto vládou takto uznanou, za úelem vedení války proti spolenému nepínmeckému a rakousko-uherskému císaství! teli:

124

XLIX.

KONVENCE z

Dsledkem deklarace zái 1918.

z 9.

S ANGLIÍ.

srpna bylo uzaveni konvence

3.

Konvence mezi královskou vládou Velké Britanie a eskoslovenskou Národní Radou.

Ve smyslu deklarace, vydané vládou Jeho Velienstva dne 9. srpna 1918, kterau se uznávají Ceclioslováci za spojenecký národ a kterou se uznává právo eskoslovenské Národní Rady jako svrchovaného orgánu národních zajmuv echoslovákv, vykonávat nejvyšší autoritu nad spojeneckou a válku vedoucí eskoslovenskou armádou. eskoslovenská Národní Rada a vláda Jeho Velienstva se dohodly na následující smlouv: 1.

Vláda Jeho Velienstva bude až do organisace bueskoslovenské vlády udržovat styky s eskoslovenskou Národní Radou a bude s ní zpímo jednat o všech otázkách, které Patí do kompetence této doucí

rady. 2.

Vláda Jeho Velienstva souhlasí, aby eskoslovenské armády byly postaveny pod vrchní dozor eskoslovenské Národní Rady ve všech záležitostech, vyjímaje ty, které patí do oboru píisobnosti hlavního SiPOjeneckého velitele, pod jehož veleni by byly postaveny jednotky eskoslovenských armád. 125

3.

eskoslovenská Národní Rada pedloží rozpjcet, potebný k vydržování správy a vojska. Avšak bude se v brát náležitý ohled na všecka opatení, kte-

nm

rá

se

týkají

záloh,

poskytnutých

eskoskvenským

voieriským silám na základ smhjv mezi britskou a sDoicíieckými vládami. 4.

V pípad pijjky, Poskytnuté eskoslovenské Národní jménem budoucí eskoslovenské vlády, vláda Jeho Velienstva ie ochotna zúastnit se na ní takovými ástkami, jako její spojenci.

Rad

5.

eskoslovenská Národní Rada jménem budoucí eskoslovenské vlády zídí bezc-dkladn finanní komií,! a vyzve vládu Jeho Velienstva, aby jmenovala do ní svého lena. eskoslovenský rozpoet bude postaven poii kontrolu této komise. 6.

Vláda Jeho Velienstva uznává práva eskoslovenské Národní Rady, aby byla zastoupena na každé spojenecké konferenci, na které se budou projednávat

otá/kv,

týkající

se

izájmnv

echoslovákv.

7.

Vláda Jeho Velienstva uznává cestovní pasy, vydané eskoslovenskou Národní Radou, aneb jejími náležit

povcnýnii

pedstaviteli. S.

eskoslovenská Národní Rada bude jmenovat svého zástupce v Londýn, prostednictvím jehož budou idržovány styky s vládou lehrr Velienstva, i

126

9.

Vláda Jeho Velienstva uzná a bude považovat za Pátele a leny spojeneckého ná-roda všecky oso!)y, které jí budou dcti.orueny jako Cechoslováci eskoslovenským zástupcem v Londýne, anebo jeho splnamocnnými jednateli, anebo, kterým budou vydány cestovní pasy eskoslovenskou Národní Radou anebo jejími

splnomocnnými

zástupci. 10.

Vláda Jeho Velieiistva bude n;ikládat s nedními sdleními, vymovanými mezi eskoslovenskou iNárodní Radou a jejím zástupcem v Londýn, podobn jako se sdleními, vymilovanými mezi jinou páttlskou vládou a jejím zástupcem v Londýn.

K potvrzení ehož podepsaní,^ jsouce k tomu náležit splnomocnni eskoslovenskou Národní Radou a vládmi Jeho Velienstva, podepsali tuto dohodu. Vyhotoveno v Londýn, ve dvou opisech, dne 3. záí 1918. T-N tjj D Dr. Eduard Beneš v. r. .

Robert Cecil

v.

r.

L.

DEKLARACE JAPONSKA. Vláda cisastvi japonského vydala 9. tuto deklaraci: slovenské Národní

zái

1918

esko-

Rad

Japonská vláda vzala na vdomí s hlubokým a sympatickým zájmem spravedlivou touhu eskoslovenského národa pa národní svobod a neodvislosti. Tyto tužby projevily se znamenit v jeho rozhodném a 127

dobe organisovaném

úsilí o zmaení germánské útoné politik5^ Za tchto okolností japonská vláda je Šíastna, žo mže považovat eskoslovenskou armádu za spoje-

neckou a válku vedoucí, stojící v pravidelné válce nroti Rakousko-Uhersku a Nmecku a uznat právo eskoslovenské Národní Rady na výkon svrchované moci nad touto armádou. Mimo to je ochotna vstouovenými zástupci eskoslopit do stykúv s venské Národní Ray, kdykoliv to^ho bude teba k jednání o všech pedmtech, týkajících se vzájemných zájmfiv japonských a eskoslovenských sil v Sibii.

ádn

LI.

TELEGRAM LLOY GEORGEÚV

T. G.

MASA-

RYKOVI.

U píležitosti vítzství eskoslovenské armády v stední Sibii a spojeni stední a východní armády v Sibii, poslal anglický min. pedseda T. G. Masarykovi tento telegram: Pedsedovi Ceskosloverjské Národní Rady v f

Jménem

Vám naše úspchm,

britského

váleného

kabinetu

Paíži. zasílám

nejsrdenjší blahopání k pekvapujícím kteréž dobyly eskoslovenské branné síly nad nuicckými a rakouskými vojsky v Sibii. Djiny dobrodriižiství a triumfúv této malé armády jsou vskutku jedním z nejvtších epoch djin. Udatná vytrvalost a sebekáze Vaísich krajanv nás všecky naplnila obdivem. Ona ukazuje, co mže být vykonáno, aby se zvítzilo nad asem, nad prostorem a 138

tiedostaíkem hmotných poteb, tím, že se ud;/i;ie duch svobody v srdcích vojákv. Váš národ prokázal

neocenitelnou službu Rusku a ispajencúm v jich boji za osvobození svta od despoíismu. toho nikdy

My

nezapomeneme!

Dne

11.

záí

i

Llayd Q

1918.

e o r g e.

Lil.

FRANCOUZSKO-ESKÁ SMLOUVA O HRANICE ESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. v den svatého Václava 1918 podepsána mezi vládou republiky francouzské, zastoupenou ministrem zahraniních záležitosti S. Pichonem a eskoslovenskou Národní radou, zastoupenou generálním sekretáem dr. Eduardem Benešem, smlouva, z niž umluveno uveejniti tyi prvé lánky takto znjíc i:

Smlouva

(accord)

mezi vládou republiky francouzské a eskoslovenskou Národní radou, týkající se statutu národa eskoslovenského ve Francii.

lánek

I.

Národ ekoslsvenský bude pokraovati v prapiíiovlád republiky francouzské po dobu trvání nynjší vlády podpary svých armád, jejichž nejvyšší ítzení politické Pináší eskoslovenské Národní rad

vání

a jejichž použití na rzných bojištích se upraví dle situace vojenské dohodou mezi vládou francouzskou a Národní radou.

lánek

II.

Se své strany vláda Republiky Francouzské uznávajíc týmiž výrazy a za týchž podmínek, j
129

ní státy spojenecké národ eskoslovenský za národ SDoienecký a válku vedoucí, jehož suverenita jest respektována eskoslovenskou Národní radou jako vládou de facto sídlící ve Francii, zavazuje se pokraovati propjováním mu své podpory k optnému nabytí jeho svobody a k realisování rekonstituce eskoslovenského státu neodvislého ve hranicích jeho bývalých zemí historických.

lánek

III.

Vláda Republiky Francouzské a eskoslovenská Národní rada budou udržovati navzájem lelace oficielní, vláda Republiky Francouzské Piznává národu eskoslovenskému právo býti representovánu na konferencích mezispojeneckých, na nichž bude jednáno o otázkách týkajících se zájmu echoslováku.

lánek

IV.

Obané eskoslovenští uiznáni za tn.kové eskoslovenskou Národní radou a sídlící ve Francii, budou míti táž práva a tytéž povinnosti, jaké jsou všeobecn piznány obanm zemí spátelených. Budou rovnž požívati zvláštních pedností piznaných z dvodíi stavu váleného obanm zemí spojeneckých.

LIII.

ODMÍTNUTÍ VÍDESKÝCH NABÍDEK. R

e s

Ve vážných chvílích rodní výbor 130

n

ol u c

c.

národa shromáždili se násvaz eských poslanc dne 29. ?áí

1W6 v Praze

a v piném vdomí zodpovdnosti poza svou povinnost prohlásiti jménem celého národa a v zastoupení všech jeho vrstev: Národ náš znovu s nejvtší vážností zdraizuje, že pevn a neoblomn tivá na historických projevech svých svobodn zvolených zástupc, naplnn jsa nezvratným pesvdením, že dojde svých nejvyšších cíJú, v nich vyslovených, své plné samostatnosti a své svobody. Na všechny dnešní pokusy o zmnu ústavy nemá umlovaný a zdeptaný národ náš jiné odpovdi, nežli chladné, ale rozhodné odmítr:uíí, ponvadž ví, že nejsou niím jiným, nežli produktem Idádají

—

stoupající tísn, bezradnosti a roizvratu.

—

My nev-

íme

dnes žáiným slibm více. Zkušenosti celých desítiletí o islibech daných a nedodržených nauily nás správn odhadnouti jejich cenu, sliby sebe dále sahající nemohou nás dnes oslniti a od cíl našich odvrátiti. Tžké zkoušky národa pikazují nám naopak zstati pevnými, zejména tam, kde pomry skutené eho žádáme, toho jsou silnjšími všech isUb. nám vídeské vlády nikdy nedají a dáti nemohou! Národ náš nikdy nemže spoléhati, že by svobody ivé dosáhl od kruh, které po celou dobu války nei^idly v národ našem nic jiného, nežli pedmt bezohledného vykoisování a kteí ješt do poslední chvíle se nelekaly žádných prostedk, aby národ náš ponížily, vyhladovly a svémocnými akty nejhrubšího útisku ranily v jeho nejsvtjších citech. Národ náš nemá také nic spoleného s initeli, které postihuje nesmírná tíha zodpovdnosti za hrzy válené. Není proto a nebude v eském národ nikoho, kdo by proti jednomyslné vli národa chtl jednati s tmi, jimž nejde o žádnou spravedlnost pro národ eský, ani pro náiod polský a jihoslovanvský, nýbrž

—

2*

IHl

:

kteí tímto zpsobem usilují v podbtat jenom o zácliranu nynjšího veejného bezpráví. Národ esky proto na svém pevném postupu setrvá, nech pijde cokoliv, v pesvdeni, že spravedhvá jeho vec dojde svého koneného cíle, zejména dnes, kdy tse stala souástkou velkých ideálu svtových, jichž vítzství bude jediným dobrým plodem této strašlivé války.

LIV.

SLOVANÉ A MÍROVÁ KONFERENCE. Dne deské

1.

íjna 1918 promluvil pedseda Hussarek

min.

v

poslanecké

e,

snmovn

ví-

kierú ješt velkopansky

pezírala práva slovanských národ v souasných svtových událostech. Odpovdí k ní byl tento návrh pedsed slovanských klub:

Návrh poslancij Olonibiského, Korosc e,

Staka

a

s

o u d

r

u h u

Národové naši jsou naplnni velým páním, aby ,a vraždní brzy byly skoneny. Jako Pozdravujeme každou událost, která nás k tomuto cíli pibhžuje, tak odsuzujeme všechno, co nám ztenuje nadje na mír. Nota hrabie Buriana ze dne 24. záí je krokem, který vci míru špatn slouží, jeobsahu je paíDia již pedem její likož z její formy válka

i

bezvýslednost.

Také hrab Burian to vdl, ale uinil tento krok, zneužívaje myšlenky míru ke prostedku politického boje.

Z noly té vane starý duch. Zádiié sebeurení národ, nýbrž národové mají býti jen objektem jednání 132

O

diplomatu.

jejich

osudu

má

se

pouze tajn rozho-

dovati.

Vláda, sloužící jen dvma národm íše, osobuje si rozhodovati o raší budoucnosti. ZástuDci polského a eskoslovenského národa, Slovinci, Chorvaté a Srbové, vyslovili optovn své stanovisko o budoucí úprav Evropy v memoraniv^ch a prohlášeních. Trvalé, pokoiné a sousedské žití zde usídlen^^ch

národ

je

možné

jen, bude-li

vyššímu

prin-

Práva sebeurení a ve smyslu všeobecných zásad presidentem Wilsonem vysloven^^^ch, pi omezeném provedení našich požadavk po nár-.dním spojení a plné státrí .samostatnosti našich národ uinno zadost. Odmítáme tudíž každé ástené nebo jednostranné ešení našich národostních problém a ohrazujeme se rozhodn proti tomu, aby se jim stále ješt odpíral jejich mezinárodní charakt
jejich

vi

i

193

ITALSKÁ DEKLARACE. Ministersky v italském

pedseda Orlando

parlament dne

»Pnznmí

se

samo

3.

vyslovil se

ve

své

ei

íjna 1918 takto:

sebou, že

Itálie,

která bojuie za o-

svobození celého italského území, podrobeného Rakousko-Uhersku, posuzuje nejen sympaticky, nýbrž s pocity solidarity snahy jiných národu po sa^lost i*nosti. Už 21. dubna 1918 naše vláda uzavela konvenci s eskoslovenskou Narodili Radou, týkající se utvoení legií, bojujících na naší front, kterážto konvence se rovnala výslovnému uznání CeskosloversKé Národní Rady za de facto vládu. Od té doby nr.še vztahy s tímto heroickým národem byly vždy co nejpátelštjší a bratrské pásky, které nás spojují, byly upevnny a utvrzeny krví, kterou prolili tito vdní .synové, hájící v Alpách italskou zem jako zem vlastní. Myslím, že tlumoím vrné city všeho italského lidu, když tvrdím, že pátelství obou národúv zijstane upímné a nerozluné a že se rozšíí na plodné hospodáské a duševní styky, které vzniknou po válce. i

LVI

ŽÁDOST RAKOUSKA O

MÍR.

4. íjna 191ÍÍ požádal ministr zahraniních záležitostí hr. Burian prostednictvím rakousko -uherského vyslance ve Slokholm švédskou vládu, by zaslala presidentu Wilsonoví tento telegram:

Rakou.sko-uherské

vždycky 1."U

jen

mocnáství, které

jako obranný boj a

vedlo

oijtovn

válku

projevilo

svtu trii^tu uiniti pítrž krvepi«léváiii
n

ei

•)

to

Tehdy

pravil Wilson:

»Ob

vlády musí uvažovati o íck-

zásadách:

1. 2e každá ást definitivní úmluvy musí býti zbudována na spravedlnosti v uritém pípad a na takovéiri vyrovnání, v líterém lze nejpravdpodobnji míti za to, že pipraví

trvalý mír; 2. že národové a provincie neposunují se z jedné vrcliní státní svrchovanosti do drulié jakoby se jednalo toliko o pedmty nebo kameny ve he, když také ve veliké he rovnováhy sílj% která nyní jest diskreditována na všechny i

asy; 3. že \^ak každé ešení územní otázky, která byla nadhozena touto válkou, niusí býti provedei;o v zájmu a \e prospch dotyného obyvatelstva a ne jako ást pouhého vyrovnání neb kompromisu nárok rivalisrjících mfst; 4. že všechny jasn popsané nároky mají dojíti nejdaleko-

sáhlejšího

uspokojení,

mže dostati, aniž by zvnni starých spor a ne-

jehož se jim

byly pijaty nové živly nebo

pátelství, které by pravdpodobn brzo zase porušily mír Rvropy a tíi.i celého svty. vra

LVU.

USTAVENÍ ESKOSLOVENSKÉ VLÁDY. Ministr zahraniních vci, Dr. Eduard Beneš, uvdomil 14. íjna 1918 vlády stáiii protinmecké koalice o ustaveni eskoslovenské vlády tímto pípisem:

dne

>Na základ rozhodnutí eskoslovenské prozatímní vlády mám est Vám uiniti následující sdlení: Prohlášením vlády Spojených Státii z 3. záí 1918 eskoslovenská Národní Rada, mající své sídlo v Paíži, byla uznána za eskoslovenskou vládu de facto. Toto uznání bylo potvrzeno (spojeneckými vládami: Anglií smlouvou s Národní Radou iz 3. záí 1918, Francií sm.loii.vou z 28, záí 1918 a Itálií prohlášením pedsedy ministerské rady z 3. íjna 1918, Mám est Vám oznámiti, že vzhledem k tmto postupným uznáním, eskoslovenská prozatímní vláda, zvolíc prozatímn za své isídlo Paíž, se ustavila rozhodnutím ze dne 26. záí 1918 následovn: p. T. Q, Masaryk, President prozatímní vlády, pedseda ministerské rady, ministr financí, záležitostí p. Eduard Beneš, ministr zahraniních i

I

I

a ministr vnitra, n,

Milan Žlefánik, ministr války.

rada rozhodla na to ustanoviti u spojeneckých vlád následující své zástuipce: p, Štpán Osuský, diplomatický izástupce na eskoslovenské lejíaci v Londýn pi anRlické vlád, p. Lev Sychravá, diplomatický zástupce na eskoslm'^enské letraci v Paíži pi francouzské vlád, p. Lev Brodský, diplomatický zástupce na eskopi italské vlád. slovenské les.ici v Ministcnskí'i

ím

Lev

p.

Borslíý,

sJoventské legaci ve

diplomatický

zástupce

na esko-

Washingtonu pi vlád Spojených

Stát, D.

Bohdan

Pavlij, meškající

v Omsku, bude zastu-

povati naši vládu v Rusku. Diplomatití zástupci v Japonsku a v Srbsku jme'

nováni budou pozdji.

Máme est Vám zemí.

Po

oznámiti,

v dohod

P.

Ministe, že naše roz-

vdci našich ti léta veškerá naše politická a vojenská

liodnutí se stalo

s

politickými

innost se dla v nejužší dohod s nimi. Dne 2. íjna 1918 eskoslovenský pcislanec Stank, pedseda eského Svazu, ve vídeském parlament oznámil slavnostn, že eskoslovenská Národní Rada v Paíži iako nejvyší orgán eskoslovenských armád je povolána, aby zastupovala eskoslovenský národ ped Spoienci a na mírové konferenci. Dne 9. íjna 1918 poslanec Zahradník, mluv jménem téhož Svazu, oznámll, že Cecho/slováci opouštáí trvale vídeský parlament a lámou tak na vždy veškerá pouta s Rakousko-Uherskem. Z vle našeho národa a našich vojisk béeme dnes do svých rukou jako proizatímní vláda ízení politických osud eskoslovenských zemí a v této hodnosti vstupujeme oficieln ve styk se spojeneckými vládami, ooírajíce se jednak na vzájemné isvé smtouvy s nimi, jednak na jich slavnostní niohlášení. iníme toto prohlášení co nejdraznji a co nejsiavnostnji v okamžiku, kdy veliké politické udákisti volají všechny národy k úasti na rozhodnutích, která snad pro mnohá století dají Evrop nový poliI

tický

ád.«

i

137

kVIIl.

PROKLAMACE PRACUJÍCÍHO

LIDU.

14. íjna Wlfi zasfaviíi dlnici a zamstnanci v dležitých místech v echách, pedevším v Praze, práci, shromáždili se na obrovských táborech lidu, kde promluvili zástupci socialistických stran. Vláda uinila rozsáhlá opateni bezpenostní pomoci voj''^ka a etnictva, v Praze ješt klid udržela, ale v mnohých venkovských mstech se již jeji orgánové pidávali k lidu. Rozšíeny byly letáky tohoto

obsahu:

Proklamace všeho pracujícího národ eskoslovenském.

lidu

v

'

Jsme za jedno s usnesením Socialistické rady «skdslovenské. Statisíce pracujícího lidu eského ve všech eských krajích vznášíme dnes nejslavnjší protest proti vývozu potravin a uhlí, proti pustošení našich zemí,

vražd

národa. strašná lé*a utrpení jsou dovršena. Bezpoetné hroby našich nejdražších, pracující lid obrácený hrzy v našich rodinách ženou nás v kostry a proti

tyi

nmé

k obran. Domluvili iisme s tmi, kdož nám byli diktováni cizí vládní mocí a bylo by ponížením pro národ, jednati ješt dále s initeli národu nezodpovdnými, jichž jedna ruka nám ustavin slibovala a

druhá nás

Doba

ustavin

loupila.

se naplnila. Shodili jsme

již

okovy po
rabii. Povstali jsme k samostatnosti. Z nezlomné vle vlastní a za sankce všeho demokratického svta prohkišujemc, že stojíme tu dnes jako vykonavatelé nové státní svrchovanosti, jako obané svobodné republiky

eskosloYirtóké. 1

W

it kaidý pokus o vývoz a plcii zemí jest stejnou loupeží a isteiným zloinem proti (Svrchovanému státu našemu, jako bylo pepadení Belgie na poátku války. Každý tento krok požene všechny massy eského pracujícího lidu k nejzoufalejší obran. V této spolené obran proti hladu a smrti budou s námi za

Prahlašujemo,

ii^Šich

jedno massy pracujícího lidu nmeckého,

Kdo

se této

cujícímu proti

lidu

viili

také

pracujícího lidu

zodpovídat.

i

vzepe, bude praKaždé nové násilí

nám bude novou obžalobou

naší

ped

tribu-

nálem mezinárodním. Právo na život a právo na svonaše jest bodu nám dnes nikdo více nevezme. vcí calého svta. Vc ta již slavn zvítzila, a bda tm, kdož by se odvážili zadržovati vzkíšený národ na slavném pochode k nové budoucnosti!

Vc

líW

LIX.

UZNÁNÍ PROVISORNÍ NÁRODNÍ VLÁDY ZEMÍ ESKOSLOVENSKÝCH VLÁDOU FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY. Republika francouzská. Ministerstvo zahraniních záležitostí

Jeho Excelenci

p.

Benešovi,

ministi! zahraniních záležitostí provisorní vlády

zemí eskoslovenskýich.

Pane niniste!

V depeši z 14. t. ni. jste mi laskav sdlil, že rozhodnutím z 2. záí t. r. Národní Rada jednajíc dle konvencí ujednaných se spojeneckými vládnmj v plném souhlasu s politickými vdci v zcmxh

t

skdsíovenských, sestavila se v prozatímní vládu a zvolila Prozatím své sídlo v Paíži, Podatýkáme, že 2. íjna 1918 nosí. Stank, pedseda eského Svazu ve vídeském parlamentu, slavnostn nrohlásil, že paížská eskotsiovenská Národní Rada jako nejvyšší orgán eskoslovenských armád je oprávnna zastupovati Ceskoislovenský Národ ped Spojenec! na mírové konferenci; p^^avíte dále, že 9. m. posl. Zahradník jménem téhož svazu prohlásil, t. že cchoslováci definitivn opouštjí vídeský parlament a takto na /ždv Petrhávají jakýkoli svazek

Rakousko-Uherskem. Qpíraiíc se o vli národa a jeho vojska, prozatínmí Národní vláda pebírá ode dneška vedení politických

s

110

záiežiíostí zemí eských a slovenských a iaka taková vstupuje oíiciehi ve styk se Spojenci. P. T. Q. Masaryk bude vykonávati funkce ipresidenta vlády, a spolu pedsedy miniisterské rady a ministra financí, Vy sám pebíráte portefeuille ministra záležitostí a vnitra, p, M. Šteíánik, porministra váiky. Diplomatití zástupci budou ustanoveni u spojeneckých vlád. tu est oznámiti Vám, že jisem pijal toto

zahraniních tefeuille

Mám

sdlení.

Sympatie Francie pro echoslováky nedatují se nikterak teprve od dnešního dne a není teba o nich ujišovati. Všechny svobodné národy a Francie v ptvobdivovaly dle zásluhy patriotism, statenost ní

ad

a

obtavého ducha národa a armád eskoslovenských.

Vláda republiky byla šastna, že mohla 'potvrditi smlouvou z 28. záí 1918, svou deklaraci z 28. ervna 1918, týkající se práv národa eskoslovenského na samostatnost a uznání Národní Rady jako faktické 'ládv, a Prokázati tak obdiv a sympatii, již chová K slavnému národu, který se obrozuje, peírpv bez osiábnutí staletí útisku. S pocitem hlubO'kého zadostiuinní

uznávám

ofi-

cieln jménem vlády Republiky doasnou Národní vládu Zemí eskoslovenských. Národ, který Vy pedstavujete, bude vidti v tomto aktu velkolepý projev vítzství, jehož po Doku svých eskoslovenských a spojeneckých druh francouzští vojáci trvale dobývají nad vojskem germánských císaství. Rate pijmouti, pane ministe,, ujištní o mé hluboké úct.

!

Paíž,

15.

íjna 1918. S.

Pi

c h

o

n.

141

LX.

ESKÁ

DEKLARACE.

Delegáti Klofá, Stank, Koerner, Tomášek a Zahradník podali ane 1ti. íjna k spolené vlád tenio dotaz:

Slavnostními prohlášeními, jež se opírala o jednotnou Vlili eskoslovenského národa, dále uznáním, jehož se dostalo eskoslovenskému národu mocnostmi válícími s tí/Stedními mocnostmi, dále mírovou nabídkou z 5. íjna a konen notou nmecké vlády z 12. íjna, byl dle našeho právního názoru utvoen právní stav, dle nhož eskoslovenský národ se stal uznanou státn-samosíatnou individualitou a eskoslovenský stát existentním. Pouze bližší provedení tohoto nového státního útvaru bude Pedmtem mezinárodních ujednání. Nastává tedy nyní pechodné stadium, které potrvá až do koneného odlouení nového státu od dosavadní rakousko-uherské monarchie a do upravení mezinárodních styk nového státu k státním útvarm, jež vzniknou na míst dnešní monarchie. Tento práv ustanovený právní stav nemže zstati bez vlivu na právní stav ústavy íšské a ústav obou íšských polovin a tím také na postavení eských poslanc a delegát v píirlamentu a delegacích. Proto prohlašujeme, že se súastníme jednání delegací jen 5 výhradou tohoto našeho právního stanoviska a to jen fakticky, aniž bychom uznávali další nlatiiosti ústavních zákon z r. 1867, jimž ostatn eskými poslanci ve slavnostních prohlášeních vždy bylo odpíráno. Ponvadž vznikem tohoto nového právního stavu

pokojné perušení

M2

styk našeho nového

státu s ostat-

íími územími rakousko-uhcrské monarchie icsí Hutným, tážeme se: 1. Je spolená vláda ochotna, konen uvolniti cestu k míru tím, že penechá zahájení a provedeni pía mírového jednání zástupcm tohoto nového

mí

kteí se ustaví jako samostatná vláda a záv této íši? 2. Je tata vláda ochoína okamžit peložiti veškeré eskoslovenské pluky do jejich vlajsti? státu,

stupci druhých nárcdii, obývajících

LXI.

WILSONOVA

ODPOV

RAKOUSKU.

Památná odpov Wilsonova Rakousku z 16. ijna oznámena byla eské veejnosti úedními korrespondencemi zkomolena a libovolné upravena. Správn znla takto:

Z Washingtonu, 19. íj.ia. Toto jest text odpovdi Spojených Stát na nota rakousko-uherskou ze dne 4. íjna, která byla v Amsterodame a jinde dne 5. a 6. íjna uveejnna, jak byla .státním departementem prostednictvím švédského vyslance ve V/ashiniíton zaslána ministrovi

vci zahraniních.

Státní departement, dne 16. íjna 1918.

Pane!

Mám

est

píjem Vaší noty ze dne 7. t. m., v které odevzdáváte sdlení císaské a kr. rakouskouherské vlády a souasn Vás žádám, abyste laskav prostednictvím Vaší vlády dodal cis. a kr. vlád tuto

potvrdit

odpovd:

President považuj© za svou povinnost sdlit rakousko-iiherské vlád, že nenn-iži? pistoupit na dnešní jeií 148

vzhledem na nkteré události velké dúkžuokteré se staiy od pednesení ze dne S. ledna t. r. a které podstatn zniniiy stanovisko a zoai)ovédno6t vlády Spojených Stát. Mezi trnácti body míru, které postavil president, bylo toto: »Národuni Rakousko-Uherska, jejichž místo mezi národy pejeme si vidt zabezpeené a zajištné, nechf je dána možnost autonomního vývoje.* Od té doby, kdy tato vta byla pednesena v kongrese Spojených Státu, vláda Spojených Stát uznala existenci váleného stavu mezi echoslováky a nmeckým a rakousko-uherským císastvím, jakož i eskoslovenskou Národní Radu za dc facto válící vládu, opatenou plnou mocí ídit politické a vojenské záležitosti iiáv,rliy sti,

ei

echoslovák. Spravedlivost národních snah Jihoslovanúv po svobyla též uznána v plné míe. President nemže tedy pijmout pouhou >autonomii« tchto národ za podklad míru a je nucen trvat na tom, aby oqii a ne on bjii soudci nad jakýmkoliv podnikem rakousko-uherské vlády, který by ml splnit jich snahy a jich chápání svých práv a osudv, jako len rodiny národ.

bod

Pijmete, pane, optovné ujištní o

mé

hluboké úct.

Robert

144

Lan.sinp'

LXIl.

SLOVANSKÉ ODMÍTNUTÍ RAKOUSKÉ AUTONOMIE. 16. íjna 1918 vydal císa Karel manifest k národm, jímž chtl petvoiti Rakousko ve stát spolkový, »v néinž každý národní kmen tvoi svj vlastni statni útvar na území, jež obývat. Tento manifest odmítl 17. íjna v zairaninim výboru deleganim post. Korošec jménem Cech a Jihoslovan:

»Ceští a jihoslovanští lenavé zahraniního výboru delegace rakouské prohlašují,* odvolávajíce se na své dotazy v plenární schzi dne 15. íjna, že neodvolatelsetrvávají na tom, že eskoslovenská a jihoslovanská otázka mže býti uspokojiv ešena jen na

n

všeobecné mírové konferenci. S ohledem na to, jakož proto, že ped oznámením odpovdi Wilsonovy na rakousko-uherskou mírovcai nabídku každá rozprava o návrzích obsažených v císaském manifestu dnes oznámeném jeví se bez každé ceny, odmítáme každou diskusi jako zbytenou.* i

LXIII.

NÁRODNÍ VÝBOR A RAKOUSKÁ AUTONOMIE. Nové návrhy o úprav rakouských pomr vyjádené manijestem císae Karla ze dne 16. íjna 1918, odmítl Národní výbor ve schzí konané 20. íjna za pedsednictví dra Kramáe.

Prohlášení Národního výboru. Národní výbor schvaluje rozhodnutí presidia eského svazu, kterým odmítá veškeré jednání o znovuzízení vnitních poinr rakouských. Národiií výDtkumenty

-

!•.

1**

bor s nejvtší .rozhodností protestuje proti nejnovjšímu pokusu roztrhnouti jednotu národa eskoslovenského a ohroziti jednotu a nedílnost zemi eských. Národní výbor a s ním bez bczvýjimen veškcrea

eský

nezlomn

lid

není pro

eský

trvá iia stanovisku, že s Vídní národ žádného jedná,ní o jeho budoíic-

nosti.

eská otázka pestala býti otázkou vnitní úpravy Rakousko-Uherska, stala se otázkou mezinárodní, a se všemi otázkami svtovými spolen bude ešena. Ona nemže

mní

i

s

ešena b&z souhlasu a dorozumezinárodn uznanou ásti národa,

také býti

onou

která se nachází mimo hranice má za isvou povinnost jménem ho znovu prohlásiti, že není otázky eské, nežli naprostá

eské. Národní výbor veškerého lidu esképro

jiného

náis

ešeni

samostatnost a Národní výbor neodvislost vlastí eskoslovenských. proto ped tváí celé svtové veejnosti protestuje rozhodn proti tomu, aby se strany maarské bylo svtu namlouváno, že slovenšti naši brati nechtjí s národem, jehož jsou nerozlunou vtví, tvoiti jeden národní a státní celek. Slováci, trýznní a umlr»vaní

bezpíkladným projeviti

maarským

isvobodn, co

je

státní

násilnictvini,

jich

páním,

nemohou

ncmají-li

roz-

mýšleti o maarské svobod a demokratinosti v žaláích. Projevy, vynucené pod vojenským tlakem, nemohou platiti ve svt, jenž má bVti vybudován na zásadách poctivé demokracie a naprosté svobí>dy všech národu, za nefalšovanou vúii národa, teba by se ovšovaila

Slovenšti

zvunými jmény brati vdí

naši

plebiscitu.

nejlépe,

co znamenají

svobody Maary jim slibované, ponvadž zkusili sami na svém tle, jak vypadá maarský národnostní zákon v

maarské

náríxinostní praxi. Oni

vdí

tlalcé,

e

eský miluje slo-veninu stejn jako mateský jazyk svj a eiskému lidu bude nejvtší radostí, když zabezpeí bratím' Slovákm všechen jejich svéráz

národ

i

všechno, eho k svému rozvoji potebují, ponvadž ví, že takovéto bratrské sjednocení ve spohném stát,

vzájemná láska všech jeho odvtví je nejlepší zárukou nové veliké jazykové, hospodáská a kulturní budoucnosti našeho národa eskoslovenskélio. Národ eský pak vbec nechtl a nikdy nebude národnostn nebo kulturn utlaovati žádné druhé národnosti ve stát eskoslovenském. Všechny jeho tradice, jeho vlastní utrpení a

demokratické složení jeho

nejbezpenjší zárukou. Národní výbor obraci se k celému národu eskoslovenskému s dtkhvou žádostí, aby Pevn a neoblomn vytrval na tom, co jest nejsvtjším pesvdením a vlí klaždého vrného echa, dvoval, že Národní výbor, který je dnes jediným legálním oedstavitelem vle celého národa eskoslovenského a všech jeho stran, uiní všechno, eho je tebii, abychom došli svého nejvyššího cíle: šastné budoucnosti svobodného národa eskoslovenského.

státu jsou toho

i»*

Í47

LXIV.

UZNÁNÍ ESKOSLOVENSKÉ VLÁDY

ITÁLIÍ.

Italsky velvyslanec v Paíži, hr. Bonin Longare, zaslal ministru za/iraninicfi záležitosti doktoru Benešovi dne i/.

ijna

lyjd, dopis tofioto

znni:

Pane ministe!

i

Mám mocnn

tu p.

est

sdliti Vaší Excellenci, že jsem splnoVám oznámiti, že krá-

baronem Sonninem

lovská Vláda bére na vdomí utvoení p,razatímní Vlády eskoslovenské a ji oficieln uznává. Co nejdíve obdržíte písemnou odpov na Vአdopis, jejž jste

laskav

zaslal

baronovi Sonninovi a

jenž se týká tohoto piedmtu. Rate pijmouti, Pa'ie Ministe,

mé

hluboké úct.

optovné

ujištní o

r^

.

Bonin.

LXV.

POZDRAV ITALSKÉHO KOMITÉ PRO ESKOSLOVENSKOU SAMOSTATNOST. Dru

E. Benešovi,

ministru zahraniních záležitostí

eskoslovenského

státu. 24.

íjna 1918.

Pedsednictví italského komité pro eskoslovenskou .samostatnost zasílá veiy pozdrav vlád šlechetného národa eskoslav^enského, který svojí houievnatosti a stateností svých vojínu vítzoslavn dosahuje uskutenní svých nejvyšších cíl. 14S

«

Poslanec princ Di Scalea, pedseda; senátor Táno, Spadá, Mondello, Scodnik, místopedsedové; generální tajemník; Dadone, Maufromi, Pedace, taposl.

jemníci.

LXVI.

KAPITULACE RAKOUSKA A UZNÁNÍ PRÁV

ECH. Ministr zahraniních vci hr. Andrassy uložil 27. íjna rakoiisko-uhersikému vyslanci ve Štokholmé, aby požádal královskou švédskou vládu, by doporuila vlád Spojených na jeji notu z 18. t. m. Stát amerických tuto

odpov

»Odpovídajíc na notu pane presidenta Wilsona z 18. m., zaslanou vlád rakcusko-uherské, i ve smyslu rozhodnutí pana presidenta, pojednati oddlen s Rakousko-Uhenskem o otázce a míru, klade si rakousko-uherská vláda za est iprahlásiti, že stejn iako s dívjším.i projevy pana presidenta souhlasí tské s jeho názorem, obsaženým v poslední not o právech národ rakousko-uherských, zejména o prát.

pímí

vech echoslováku a Jihoslovanú. Ponvadž tedy Rakousko-Uhersko pijalo veškeré podmínky, na kterých uinil pan president závislým vstup do vyjednávání o pímí a míru, nepekáží po názoru rakousko-uherské vlády iiž nic zahájení tohoto jednání,

Rakousko-uherskál vláda probllašuje tudíž ochotu, aniž by vykala výsledku jiného vyjednávání, vejíti v jednání o mír mezi Rakousko-Uhetiskem a odpíirna všech frontách ími státy a o okamžitém rakausko-uherských, a žádá pana presidenta Wilsona, aby ráil uiniti píslušné pípravy.

pímí

149

LXVII.

PROVOLÁNÍ NÁRODNÍHO VÝBORU O SAMOSTATNOSTI ESKOSLOVENSKÉHO STÁTU. Lide eskoslovenský! Tvj odvký sen stali se skutkem. Stát eskoslovenský visto-upil dnešního dne v adu samo'Statných, svobodných, kulturních stát svta. Národní výbor, nadaný dvrou veškerého lidu eskoslovenského, pejal jako jediný a oprávnný a odpovdný initel do svých rukou správu svého státu. Lide eskoslovenský! Vše, co podnikáš, podnikáš

od tohoto okamžiku jako nový svobodný len velké rodiny samostatných svobodných národ. I^Iovými leny v tchto chvílích zahajuji se nové, bohdá slavné djiny Tvoje. Nezklameš oekávání celého kulturního svta, který se žehnáním nia rtech vzpomíná Tvých slavných djin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony eskoslovenských legií na západním bojišti a Sibii. Celý svt isleduje Tvoje kroky do nového života. Tvj vstup do zem zaslíbené. Zachovej štíí istý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: eskoslovenská

legie.

Bu

státu nejen

'se

si

stále

vdom,

že

obanem eského

jsi

všemi právy, nýbrž

i

povinnosl::

Na poátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly ditelé

svém

dstojný veliké chvíle nynjší.

Naši osvoboa Wilson, nesmí býti zklamáni ve pesvdení, že dobyli svobody lidu, který do-

Masaryk

vede sám sob vládnouti, ni jediným rušivým inem nesmí býti zkaleny nynjší veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti nieho, co by mohlo vthnouti stín na isté iiiiéno iiárnda. 150

Každý

z

nnm bezvýhradn

Vás

šetiti všeho, go

ji-

némii jest sváto. Svoboidiy osobní, majetku soukromého nesmí býti doteno. Podrobte se bezvýhradn rozkazu Národ-

ního výboru.

V PRAZE,

dne

28.

íjna 1918.

Za národní výbor eskoslovenský: Dr. Fr.

Soukup

Švehla

v. r.

v.

r.

Dr.

Vávro Šrobár

Jií Stíbrný v.

r.

JUDr.

v.

AI.

r. Antonín Rašín v. r.

LXVIII.

PRVNÍ ZÁKON

ESKOSLOVENSKÉHO STÁTU. Zákon

vydaný Národním výborem dne

28.

íjna 1918.

Samostatný stát eskoslovenský vstoupil v život. zachována byla souvisiloat dosavadního ádu právního se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený pechod k novému státnímu Národní výbor áménem eskoslovenského životu, národa, jako vykonavatel státní svrchovanosti na-

Aby

izuje:

lánek

I.

formu eskoslovenského státu urí Uárodeskoslovenskou Národní radou s v Paíži, jako orgánové jednomyslné vle národa. Než se tak stane, vykoná státní svrchovanost uvnit státu Národní výbor. Státní

ní

shromáždní

151

Glánek

II.

Veškeré dosavadní zemské a íšské zákony v platnosti.

z-

stávají prozatím

lánek

III.

Všecky úady samosprávné,

státní a župní, ústavy župní a obecní jsou podízeny Uárodnímu výboru, prozatím úadují a jednaií dle dosud platných zákon a naízení. státní, 'zemské, okresní,

lánek Zákon tento nabývá

IV.

platnosti

lánek

dnešním dueni.

V.

Pedsednictvu Národního výboru

se

ukládá,

aby

tento zákon provedlo.

Dáno v Praze dne Ant. Švehkí, v. v. r.

r.

28.

íjna 1918.

Dr. AI. Rajšin, v.

Dr. Frant. Soukup, v.

r.

Dr.

r.

Jií Stíbrný,

Vávro Srobár,

v.

r.

LXIX.

SLOVENSKÁ DEKLARACE. Deklarácia Slovenského Národa. Dcklarácia Síavenského Národa. Zastupitelia všptkých slovenských politických strá, shromáždní da 30. októbra 1918 v 1 urianskoíM Sv. Martine a organizovaní v Náiodnú Radu slovenskej vetvy jednotného eskoslovenského národa, trvajú na zásad saniourovaclcho práva národov. pijaté] celým svetom.

Národná Rada vyhlašuje, že v niciie csko-slovctiskóho národa bývajúceho v hraiiiciach Uhorska, je jediné ona oprávnná hovorif a konaf. Nie je na to oprávnná uhorská vláda, ktorá za celé desafroia nepoznala vážnejšej úlohy, alío potlaova

o

slovenské, nepostavila a nedovolila nášjedinej školy, nedovolila, aby sa slovenskí Tudia dostali do verejnej správv a úradov, náš i'ud majetkové niila a vykoisovala švovou stedovkou feudálnou sústavou a Politikou. Nie sú oprávnné na to, aby v mene slovenského Tudu hovoily, ani tle tak zvané zastupiterské sbory, ktoré sú sostavené na základe úizkého volebného prápozostáva, nedopúšajúceho prejavi vou národa, všetko, mii

je

národu ani

vaiúce z Tudí, ktorí vzdor nariadeniu zákona nedopustili na výboroch isto slovenských stolíc ani len slo-

venského

slova.

Nie sú na to oprávnné ani také udové shromaždenia, ktoré vynášajú uzavretie pod tlakom cudzieho násilia.

V mene

nná

je

slovenského národa na Slovensku oprávteda hovorif jediné Slovenská Národná Rada.

Národná Rada esko-slovenského národa v Uhorsku obydleného 1.

osvduje:

Slovenský národ

je

iastka

i

reove

i

kultúrno-

jednotného esko-slovenskéha národa. Na všetkých kulturných bojoch, ktoré viedol eský národ a ktoré ho urobily známým na celom svte, malá úasf i slovenská vtev. historicky

my 2. Pre tento esko-slovenský národ žiadame neobmedzené ?am3uro'/acie právo na základe úplnej neodvislosti. Na základe tejio zásady prejavujeme svoi súhlas s tým novo utvoeným medzinárodným právi

nym

položením, ktoré dna

18.

októbra 1918 fcrmulo153

da

val pedseda Wihon a ktaré 21. októlv.ii uznal rakúsko-iihorský minister záhraniia.

1915

3. Ziadame okamžité iizavretie pokoja a sice na všerudských kresfanských zásadách, aby pokoj boj taký, že by medzinárodnoprávnymi zárukami znemožoval alšiu vojnu a alšie zbrojenie. Sme pesvdeni, že náš snaživý .a nadaný slovenský národ, ktorý vzdor neslýchanému útisku dospl na taký stupe národnej kultury, nebude vylúený z požehnania pokoja a zo spolku národov, ale i jemu bude popriate. aby sa dKa svojho rázu mohol vyvinovat a dFa svojich sil priespel ku všeobecnému po-

kroku leveenstva.

Zo zasadnutia Slovenskej Národnej Rady v Turi^nskoui Sv. Martine. 30. októbra 1918.

Karol A. nej

Medvecký

v.

r.,

Rady. Matúš Dula

v.

tajqmník Sloveaiskej Národpedseda Slovenskej Ná-

,r.,

rodnej Rady.

LXX.

PROHLÁŠENÍ

ESKÝCH DELEGÁT V ŽENEV.

Podepsaní poslanci, kteí jako zástupci Národní rady pražské jednali se zástupci Národní rady paížské práv ve dnech pevratu v Ženevé, vydali toto prohlášeni, aby tydnhod prohlásili stanovisko národa k Vídni a požadavek

ech

po svobod.

Prohlášeni. eskoslovenští poslanci

a

delegáti

Uárodní Rady

pražské dne 31. íjna 1918 na spolené .schzi v 2enev s ministrem zahraniních vcí pro.iatímní vládj 164

•

:

:íerrii eskoslovenských, panem Drcm Eduardem J5cnešem, jménem eskoslovenského národa prohlašují slavnostn 1. Pipomínajíce si mohutné projevení vle národa eskoislavenského ze dne 6. ledna 1918 a slavnostní písahu ze dne 13. dubna 1918, jíž národ eiskoslovenský jasn a pesn projevil své nezvratné rozhodnutí býti svobodným a úpln neodvislým státem s djinnými hranicemi svých zemí (Cech, Moravy a rakouského Sleizska, spojených se Slovenskem), pln schvalujeme politiku a veškeru innost jak vojenskou, tak diplomatickou, Národní Rady Cesko^^lovenské, pemnivší se v prozatímní vládu zemi eskoslovenzávazky, ských, is doasným sídlem v Paíži, jakož jež jménem eskoslovenského národase Spojenci aspátelenými mocnostmi uinila. Souasn vyslovujeme ji vdnost za veliké služby,jež našemu národu prokázala. 2. Prohlašujeme, že eskoslovenský národ jest rozhodnut hájiti všemi prostedky tento program, a že pro vždy zlomil všechny svazky s Vídní a Budapjští. Nepestane bojovati, dokud nedosáhne úplné svobody svým tyem historickým zemím. Mír, který by nezaruili uskutenní tohoto programu, nebyl by mírem trvalým; národ eskosloveniský v tomto pípad jest jednomysln odhodlán pokraovati v boji za osvobození z podruí Rnkousko-Uherska do krajností, a veškeré Evrop stále hrozilo by ono nebezpeí, z nhož povstala nynjší hrozná válka a všechny i

dnešní

pevraty

sociální.

Pedstavitelé eskoslovenského národa prohlašují dále kategoiicky, že není a nebude nikdy již žádného sva/zku mezi národem a dynastií Habsbnrgíi 4. Mírová konference, jejímž úkolem bude dáti nový politický ád celému svtu, musí poskytnouti esko3.

155

slovenskému národu možnost, aby bral úóast na vytvoení v naprostém souhlase s mocnostmi spojereckými a spátelenými, jež tak mnoho spolupsobily k osvobození našeho národa na vytvoení nového

—

—

politického

ádu, znruujícího spravedlivý a trvalý Evrop. Národ náš na vky zstane vd-

mír v celé ným spojeneckým mocnostem, po jichž boku bojuje, a slavnostn se zavazi;je vrností pi budoucím praktickém provádní velkých princip moderní demokracie a v budoucím život politickém. Po prvé, po tyech létech války, mohouce stráviti nkolik chvílí na 'Pd neutrální a býti v pímjším styku s národy, s nimiž národ eskoslovenský jest ve styku spojeneckém, zástupci jeho obracejí se s tímto slavnostním rozhodnutím ke všem spojeneckým ze-

mím

i

vlád Spojených Stát Amerických,

opírajíce

se o vznešený princip spravedlnosti a moderní demokracii, to jest o p"ávo sebeuení iiiárod, a poukazují

na nezbytnou nutnost utvoení nového politického ádu ve stední JEvrop, který navždy zabrání Nma Macfarúm znovu provádti jejich dívjší politiku, jež pivedla Evropu do nynjší katastrofy.

jm

V 2encv,

dne

31.

íjna 1918.

Gustav Hahrman, Antonín Knrel

1&6

Kramá.

Kalina,-

Václav Klotá.

František Stank.

LXXi.

VÝZVA K SLOVENSKÉMU

LIDU.

V prvých doch listopadu vyslal eskosl. Nár. Výbor na Slovensko zvLúšinu Slovensku, aelegáciu s tiiimonadnynii plnými niocani, Ktorej lenná OoLi dr. Vávro Šroúár, pedseda, dr. Pavel tíiano, dr. Ivan Derer a red. Anton Šiejunek. Deiegdcia táto obrátila sa k obyvatelstvu Slovenska styinto vyzvaním:

Slovenskému národu!

Maai

Ped tisíc rokmi zniili a Nmci náš eskoslovenský stát, siávnu kedysi a mocnu vel komoravskú ríšu. Tisíc rckov sme ,í,iii v podruí v otroctve cudzieho národa. Cudzinci vládli nad námi. Brali nám náš jazyk slovenský a natískati maarské rriiravy. Konen pišla doba oslobodenia. Splnil sa sen našich najlepšícli mužov. Stát eskolovenský sa uskutonil. Náradný výbor pevzal z dójediný very celého eskoslovenského národa vládu iprávnený a zodpovdný initel'. Slováci! CckolVek teraz iníte a podnikáte, iníte ako siobodný a neodvisiý národ. eskoslovenské le-

o

gie

v i<usku, Francúzsku a

a v celom

Itálii

svte slavný náš

tak statone bojovaly,

krajan, prcríesor Dr. T. Q.

Masaryk, Dr. Milan Stefánik, Bohdan Pavl, Dr. Osušky a iuí tak výmluvné a úinné hájili práva slovenské, že prezident Spojených Státov Amerických Wilson a státníci francúzski, angiickí a italskí sa spojiU s

námi proti naším

odvkým

nepiiaterom

Maai

Madarom

a pemohli icli, a Nmci sú dnes tak poirazení, že nemožu obránit vlastný stát, založený na násilí a potlaqyam' iných národov. Slováci sú dnes pánmi vo svojej domovin. Celý svct sa dívá teraz na nás a sleduje naše kroky do zemi a

Nemcom

zasrúbenej. Slováci!

okovy

rúk svojích, že statisíce vašich synov muselo bojovat a životy obtovat za vec cudziu. Ale chovajte sa dostojne, ako kresania Strhajte

netrpte cudzovládu viacej.

Bute

a zralí Tiidia.

z

Uvdomte

si,

jednotní a isvorní,

Ako obania nového

státu, nadobudU ste si nielen právo a slobody, ale podiiehate i povinnosam voi sebe i voi vašim potomkom. Svojim chováním a prácou musíte dokázat, že ste zralí p,re slobodu a samostatný štátny život. Nikto z vás nesmie sa dotpustif inu, ktorý by móhol vrhnut stín na vaše isté mno. Nikto sa nesmie dotknut asobnej slobody a súkromného majetku.

o

zniíte alebo spálíte, zhubíte Památajte, že všetko, to isvojmu státu. Takých násilností, aké Páchajú Materaz v Pešti a iných mestách, sa nesmieme do-

ai

Dúšfaf.

Podrobte Výboru! Slováci!

sa

Do

bezvýhradné

práce zU svoju

rozkazom

est

Národncho

a slobodu!

Za Návodný Výbor eskoslovenský Dr. V. I^robár. v.

Dr. P. Blaho, v.

r.

1J8

r.

Dr.

\nt. Štcfánek.

:|

1.

Dcrer, v.

r.

LXXII.

ROZKAZ ARMÁDÁM ESKOSLOVENSKÝM, ÍSLO 136, 4. LISTOPADU 1918. Neochvjná živena v nás

víra ve svobodu, rovnost a spravedlnost, tmi nejušlechtilejšími tradicemi našich

pedk,

pivedla náš eskoslovenský národ k rozhodujícímu okamžiku v jeho dlouhém zápasu. Rakousko-Uhersko, dávno Nmeckem zotroené, hroutí se nyní a patí už jen neslavné historii lidstva; imperiali-

Nmecka, -založené na násilí, jde vstíc svému zaslouženému trestu. Spoknému úsilí vtšiny (národ podailo se poraziti pangermánský výboj. eskoslovenský národ jest hrd, že pochopil význam tohoto zápasu a postavil se okamžit na stranu Spojenc. Podíl, který jsme pinesli vrtšzství demokracie, akoliv nebyl z nejvtších, ml úinný vliv na rozhodpiznávají. My jsm.e daU nutí, jak Spojenci Rakousko-Uhersku smrtelnou ránu, bez nás Rakousko-Uhersko nemohlo existovati. My byli hotovi pinésti 0'bti a byli jsme pesvdeni, že prorocká slova Komenského se vyplní. Není asu nyní k tomu, abychom soudili, komu pináleží nejvtší zásluha: jest jasno každému, že jen spoleným úsilím celého národa mohli jsme dosáhnouti vítzství. Dabrovoíník, pinášející svj život, jako matka, umírající hladem se svými dtmi, uinili svou povinnost. eskoslovenský stát není více krásným snem, nýbrž skuteností. Tato skutenost staví náo ped nový a snad ješt tžší úkol: musíme zbudj/ati píkladnou demokratickou správu v našem novzrozeaém stát. Svoboda ukládá velké zodpovdnosti, zodpovdnosti nezištné práce pro celý národ a lidstvo. stické

vdn

I.tf

Vy, bríiti dobrovolníci éesko«lovín3kc armády, dkaz, že náš národ dovede i za nejtžšiích okolriostí pracovati soustavn a organicky. Vaše iny zaruují, že svoboda, vykoupená tak tžkou cenou, nezahyne, nýbrž že bude ješt posílena a že v padali jste

nd

svobodných, demokratických a pokrokových národ náš národ zaujme místo estné. Vy, brati, kteí jste bojovali na francouzské a italské front, budete brzy eHti nový.Ti úkolm dcma. Vaši brati dobrovolníci v Rusku a Sibii mají ješt tžší úkol Vás, ježto se nebudou moci vrátiti dom tak brzo jako by si páli, avšak touto obtí posílíte pcisici našeho národa na mírové konferenci. Však Vy nejste zapoiienuti, my myslíme na Vás a pracujeme pro Vás. Bute ujištni, že Spojenci Vám pomohou jako Rusku. Musíme vydržeti do konce.

Na

zdar!

T. O. Masaryk.

i«t

LXXIII.

Po

PROKLAMACE MARŠÁLA FOCHA. pimí s Nmekecm 11. listopadu 1918 vydal

Foch

tuto oroklamaci:

Dstojníkm, poddstojníkm

a

vojákm armád

Spojeneckých!

Když iJi jste

jste bjdi s

na

nepítele, útooddechu, s nezlomnou

rozhodností

zaistavili

nj po msíce, bez

vírou a energií, Vy jste vyhráli nejvtší bitvu v historii a zachrá'

nili

nejsvtjší statek: svobodu

Bute

lidstva.

hrdi!

Vybojovali jste nesmrtelnou slávu vašim Praiporum. Píští generace na vás budou vzpomínati s vdností.

Foch, maršál Francie a

velitel

armád spojeneckých.

LXXIV,

ANGLICKÉ BLAHOPÁNÍ NAŠÍ VLÁD. Londýn,

11.

listopadu 1918j

Dr. Beneš, Paíž.

mn, abych pi píležitosti podepsání píNmeckem Vám poslal ve jménu vlády Jeho

Dovolte

mí

s

Velienstva naše nejupímnjší blahopání, Národ eskoslovenský, který tak vrn a tak staten spolupsobil se Spojenci v tomto tžkém zál

Dokumenty

—

11.

.

161

mže

pase,

body

a

s dvrou hledli vstíc nové ée svorozkvtu, kterou vidíme otevenou ped námi.

B

alf

ou

r.

LXXV.

BLAHOPÁNÍ ESKÉ VLÁDY

ANGLII.

P. Balfour.

sekretá ministerstva zahr.

státní

záležitostí,

Londýn.

Jménem vlády eskoslovenské

republiky

dovoluji

Vám

nejsrdenjší blahopání u píležitosti vašeho velikého koneného vítzství nad spoleným nepítelem. Ujišuji Vás, že eskoslovenský návyjáditi

si

osvdí se hodným pomoci, kterou Váš veliký národ mu za této války poskytl a že bude Vaším energickým a loyalním spolupracovníkem pro naši spolenou práci pro demokracii Evropy zítku.

irod

Paíž.

13.

listopadu 1918.

ministr P.

Eduard Beneš, zahraniních záležitostí.

Lloyd Georges,

pedseda

ministerstva,

Londýn.

Ve

velikého vítzství spravedlnosti nad nápanovaností, spchám, abych jménem vlády eskoslovenské republiky prcievil svoje blahopáni vlád Jeho Velienstva a Vám, jako velikému budovateli spoleného vítzství. Náš národ nikdy nezapochvíli

silím a

162

meiie, jak Velká Biitanie poskytla mu svou pcttnoc za hrozné války a uifíí vše, co bude v jeho moci, aby pokraoval v politice, již zaal za této války. Statenost, energie a loyálnost, kterou za války osvdil v boji po boku velikých Spojenc, budou principy, jež v budoucnosti vždy budou íditi jeho spolupráci s Velkou Britanií. ^^^^

g^^^^g^ ^j^_ ^ahr. zál.

LXXVI.

LLOYD GEORGE DEKUJE ESKOSLOVENSKÉ VLÁD ZA BLAHOPÁNÍ. Prosím Vaši Excellenci, aby pijala mé upímné díky za srdené Poslání, jež jste mi laskav poslal za Nmeckem, Svou svou osabu pi uzavení is stateností po celou dobu války dali Cechoslováci dkaz své rozhodnosti vymaniti se 'ze jha, pod nímž tak dlouho trpli, a jsem jist, že blízká budoucnost splní

pímí

^^'^^^ "^^^'^-

Lloyd Qeorge. Lxxvn.

POSELSTVÍ PRVNÍHO PRESIDENTA ESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY K AMERICKÉ KOLONII ESKOSLOVENSKÉ! >Ceši a Slováci! Slovenští a eští Ameriané!

Naše vláda mne volá, abych se vrátil dom a ujal zodpovdného úadu prvého presidenta eskoslovenské reipubliky. Skutenost pevýšila naše oekáse

vání, ale

tr

mžeme

fíci,

že isme vystihli

význam

vel163

ké, rozhodující doby a tím spolurozhodli o vítzství našeho národi. V djinách osvobozujícího hnutí, esiíoslovenská Amerika zaujme místo estné. Dkuji všem, kteí se o úspch náš piinili, a žádám vás, byste ve svém úsilí pokraovali. Den Národní Dan v den Díkvzdání nech vydá svdectví o vaši obtavosti; poítám s tím, že ve finanní akci budete Dokraovati.

Washington, dne

11.

listDpau 1918. (j. M a s a r y k, eskoslovenské republiky.

T.

president

LXXVIII.

BLAHOPÁNÍ ESKOSLOVENSKÉ VLÁDY VLÁDÉ ITALSKÉ. \\

O

v

1

a n d o.

ministonský pedseda,

j^^

Ve chvíli koneného triiimíu nad našim odvkým nepítelem chci blahopáti Vaší vlád jménem vlády bhem války eskoslovenské. Spolená utrpení ped nás sblížila a zpíisobila, že jsme se navzájem poznali. Tato utrpení též ukázala celému svtu našo spolené spolené ideály mravní. Vítzný mír, zájniN' politické který nám je nyní zajištn, ukáže nutnost tsné a pátelské spolupráce v Dudoucnosti. eskoslovenský národ bude pokraovati enersicky ve své politice na stran Vaší a našich velikých Spojenc stejn loyáln v dob míru. jako to byl inil za války a svazky utvoi

i

164

eiié svaté

bhem

pd

války mezi Vámi a Vašimi vojáky na Vaší vlasti budou vždy v naší pamti.

Beneš, ministr

zahraniních

záležitostí.

LXXIX.

BLAHOPÁNÍ ESKOSLOVENSKÉ VLÁDY

VLÁD FRANCOUZSKÉ. P.

Qeorges Clemenceau, ministerský pedseda,

Paíž

Francie slaví dnes vítzství práva nad nájsilím. Triumfuje úpln, pokryta jsouc ped celým svtem slávou nesmrtelnou. Dostává se jí nazpt území Elsasko-Lotrinska, násiln jí odatého ped 48 roky.

V

chvíli Cechy, druhé Elisasko-Lotrinska, spaby blahopály Vaší zemi a Vám osobn k tomuto triumfu, jedinenému v historii. Vy Jste dopomohl utvoiti z našich zemí sesterskou republiku, jež nikdy nezaipomene, že symbolické sblížení mezi

této

chají,

echami, bylo vždy výrazem

Elsasko-Lotrinskem

íi

spolené

vznešeného

ideálu. Ceskqslovenská republika v budoucnosti nikdy neustane pracovati na uskutenní tohoto velkého ideálu v nejtsnjším svazku se svou slavnou sestrou.

politiky a

E. miniístr

Beneš,

zahraniních

záležitosti.

165

!

LXXX.

ODPOV.

CLEMENCEAUOVA P. Benešovi,

ministru zahraniních záležitostí eskoslovenské

„ ._

Republiky,

Pariz.

Vláda francouzské republiky

velmi dogata bla-

jest

jménem Cech, živým sympatiím.

které vždy tšily se ve Francii tak Jest šastna z ujištní, které Jste jí uinil. Považuje za jeden z nejkrásnjších list své slávy to, že napomáhala utvoení eskaslovenské republiky a bude zajisté budoucn s ní spolupracovati v duchu bratrského

hopáním,

jež Jste

zaslal

jí

i

pátelství.

Cleme nceau. LXXXI.

ESKOSLOVENSKÉ VLÁDY POLÁKM.

DÍK K

o

ni

i

t

c"

t

u

n a

r

o d o \v e

V Paíži, Národ

m

dne

u

p o

13.

I

s

k

i

e

liistopadu

m

u

1918.

vojsko eskoslovenské hluboce dojati úastí národ polský na ustavení první vlády republiky eskoslovenské, pro^í slavný Komitét Národowy Polski. aby iiijal jeho vroucí dík. Vláda cskaslovcnská vyslechnuvši v ^enev zprávu Národního Výboru eskoslovenského v Praze o nejužším pátelství a spojenectví vyvinuvším se v našich vlastech mezi poslanci národa polskéha ,\ csk('s'ovcnského, raduje se ze schválení, kterého se i.ikou

i

bral bratrský

líni dostalo témuž pátelství a spojenectví, vždy pistovanému v zahranií mezi si. Koimitétem Narodowym Polskim a eskoslovenskou Národní Radou. Vláda eskoslovenská doufá, že bude toto pátelství obou národ posvceno ješt spoleným postupem v život politickém obou národ na posvátné obou národ, na posvátné osvobozených vlastí. Vláda eskoslovenská je pesvdena, že brzy zástupcové národa eskoslovenského budou moci pozdraviti vládu sjednoceného národa polského ve Varšav, stejn srden, jako to uinil Komitét Naradowy Poliski v tchto dnech v Paíži, zdrav vládu národa eskoslovenského.

pd

pd

Jménem eskoslovenské Vlády ministr

E, Beneš, vcí zahraniních

a vnitra.

LXXXII.

PROHLÁŠENÍ ESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY A ZVOLENÍ PRESIDENTA. (Ti ei z první schze Národního shromáždní eskoslovenského.)

V první schzi Národního shromáždní

v Praze, dne listopadu 1918 pronesli Dr. Kramá, pedseda posl. Fr. Tomášek a místopedseda dr. Bella tyto památné projevy. 14.

íie Dra Karla Kramáe: Slavné národní shromáždní! Z píkazu Národního výboru zahajuji Národní shromáždní. Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ. Od první chvíle, kdy rozpoutala se 16Z

válená, vil a doufal, že nyní konen dojíti musí své svobady a samostatnosti. Hrdinou války byl náš eskoslovenský lid. bylo nejhe, nezmalátnl. nedal se zlákati ani s-liby. ani zastrašiti hrozbami a akoliv tak úžasn trpl hladem, zimou a nedostatkem, stál pevn a nezlonm a s tou železnou víilí, neznající kompromis, vedl politiku eskou na cesty vítzné! Nebylo nikdy vzácnjší jednotnosti vle veškerého eského lidu ve všech jeho vrstvách! A tato skálopevná, nezdolná vle národa byla zázraným koulitice

A

zlem, které naše hrdiny ve vojsku eskoslovenském probouzelo k tak bezpíkladnému heroismu. ped kterým sklání se celý svt v nmém údivu! $li radostn vdli, co je eká. nebáli se šibenice, kV'y(\ v boj, ie oekávala, když padli do rukou tch, které s celou duší nenávidli za staletou pqyobu svého národa, za všecka muka a všecky útrapy, které vytrpl po staletí eský národ. A na popravu šli hrd, nezlonm, se vzpomínkou na drahou vlast, kterou vidli již svobodnou a šfastnau v poslední chvíli svého nnied-

a

nictví.

šasten jost náš národ, že ml tolik hrdinu ve djinné! Pede všemi, kteí za svobodu vlasti dali život, hluboce se skláníme (lenové Národního shromáždní povstávají) a všem našim hrdinm, kteí nám zstali, posíláme svj vroucí pozdrav, svj velý obdiv a nekonenou vdnost národa! (Výborn! Sláva! boulivý potlesk.) A smím snad íci, že starost o .lak

chvíli

vdovy

a

sirotky

vinností našeho

našich

nuiedník bude Pední posUitu! (Výborn! Hluný

svobodného

potlesk.)

Ale nejen svou ln'dinností. také svou mravní silou, nádhernou, ušlechtilou sokolskou kázní a sokol-

sAcii

ích

jsou nám záivým píkladem opravdové inoradé lásky k vlasti, a my tšíme se, že budou i zde mezi námi vzorem mravní ukáznnosti, dobrovolné, mužné discipliny, a vážné, nieho se nelekající opravobtavosti ve prospch svého národa, jakož dové bratrské, vzájemné lásky a solidarity! (Výborn! A z duše dkujeme všem, kteí je vedli! Svj velý pozdrav posíláme, donfáni, prvnímu presidentu eskoslovenské republiky, T. Masarykovi, (lenové Národ-

ským duchem

i

ního shromáždní povstávají. Volání: »Sláva!

A

žije!

Dlouhotrvající, nadšený potlesk.)

Posíláme mu srdený dík za všechno, co vykonaJ pro naši samostatnost. Dkujeme srden za všecko, co s tak neobyejným pímo mistrovstvím Podnikl pro zjednání naší samostatnosti náš ministr zahr. záležitostí

Dr.

Beneš

dkujeme našemu (Výborn! Hluný

(Výborn!

Dlouhotrvající

potlesk),

ministru vojenství Dru Stefanikovi

potlesk), který osvdil tak obdivuv organisaci našich vojsk, a tikuieme všem jejich pomocníkm, kteí tak skvlým zipíisobem dokázali, že Cech je s nejtžších úkol, jen když má volnou pJu, volnou cestu a mže pracovat.

hodnou.

sclioipinO'St

(Výborn!) Vyprávli nám, jak úzkO(Stliv naslouchali všemu, co dje se v Cechách, jak báli se, aby národ neoslabí pronásledováním a protivenstvím, aby nestalo se jim to nejstrašnjší, co by se jim mohlo státi, totiž, aby ie národ nezapel a aby nebyli opuštni svým vlastním národem, aby jejich hrdinství nebylo marno, báli se o to, aby vlastní jejich národ neml dosti mužnosti a odvahy, aby petrhal vechna pouta s íší, proti níž oni na smrt bojovali. A proto podkujeme všem, kteí zde u nás doma dovedli trpt s hlavou vztýenou a nepokoenou. lB9i

všem tm, kteí se nelekali hrozeb šibenicemi a žalái, všem, kteí bez strachu a bázn, s nejvtším nebezpeím obtovali všechno, aby s našimi bratry za hranicemi udržovali stálé spojení (Dr. Bouek: »Sláva Dru Šámalovi!«) ano, Sláva Dru Šámalovi! (Výborn! Dlouhotrvající boulivý -potlesk) i všem tm sokolským trpitelm, kteí v žaláích trpli za své isté, vlastenecké, sokolské nadšení. (Výborn!

—

Hluný

potlesk.)

Až bude ních

—

se psáti historie našeho národa o posledletech, udiví se svt, kolik tu bylo skv-

tyech

lého, ale

skrytého hrdinství, kolik odhodlání, pomoci

eské vci, tebas by to mlo život státi, a my pak teprve si ekneme, že jsme si svou svobodu opravdu zasloužili, že jsme byli doma za hranicemi ve velké i

svých velkých pedku, kteí tak radostn obtovali život za svou víru, za své pesvdení a za svj jazyk. (Výborn! Hluný chvíli

hodní

své

mánulosti,

potlesk.)

Nebyli jsme malí ve velké chvíli djinné a Jestli nám obdivuhodný náš pítel Qeorge Clémenceau ekl, že isme se ukázali velikým národem, pak smí nás na chvíli opustiti naše skromnost a my smíme s dvrou a hrdostí hledti vstíc soudu djin o tom, jak choval se náš národ ve chvíli své nejtžší zkoušky. My jsme tím šastnjší, že sami jsme všecko udlali, abychom zasloužili si svou svobodu, ponvadž jsme od poátku chtli, aby mocní naši pátelé své pátelství nedávali nehodným. Proto s tak vzácnou hrdosti odmítali na.U lidé za hranicemi každou niatcrielní povnoc od spoienc. když jim bylo nejhe. (Výbo^rn! Potlesk.) Chtli, aby svobodní a nezávislí mohli s istým rdcem slíbiti nehynoucí vdnost a oddanost tm. tcí za osvobození lidstva z tžkého jha násilí a moci i

170

šli

v osudný

jejich

boj*.

vdnosti. Z

protest z této Francii

A my

z celé duše se

pipajujeme k

sín loku 1871 ozval se jediný zákonodárných sbor pro zmuenou Francii a sín posíláme zase velý, vroucí pozdrav radostné a vítzné. (Sláva! Shromáždní potéto

vstává. Boulivý, dlouhotrvající potlesk.) Posíláme jí svi hold, svj vroucí dík za všechno, co konala, co

obtovala pro svobodu všech národ. všem, kteí v tomto historickém boji

My ji

dkujeme

vedli k pa-

vítzství. A jestliže my od roku 1871 po Sedanu protestovali proti odlouení Elsaska a Lotrink, tak my dnes s celým srdcem vítáme, že tyto Elsasy a Lotrinky vrací se zase ku krásné a nádherné Francii,,

mátnému

kterou ani za nejvtšího útisku nepestali jsme milovati horoucí láskou. (Výborn! Hluný potlesk. Shromáždní povstává.) Dkujeme vroucn z duše velkému národu anglickému (Výborn! Hluný, dlouhotrvající potlesk. Shromáždní povstává). Dkujeme mu >za všechno jeho hrdinství a bezpíkladné obti, které pinášel, aby zbavil lidstvo dusivého tlaku pruského mihtarismu a národního násilnictví a aby zjednal nám malým národm plnou svobodu a samostatnost. Bezpíkladná pevnost a neustrašenost Anglie a Francie i ve chvílích nejtžších bude nám záivým vzorem ve všech tžkostech q obtížích nového, svobodného našeho ?ivota. A s hlubokou vdností vzpomínáme Stát severní

Ameriky, ( Výborn! Potlesk. Pítomní povstávají.) tch, kteí svtu dali záný píklad nejistšího ideíílismu, kdy šli v hrozný svtový boj beze všech praktických a politických zámysl, nýbrž jen proto, aby dopomohli ve svt k vítzsví právu a spravedlnosti a opravdové demokratické svobod. (Hluný potlesk.) 171

eský

vdnosti bude vzpomíW. Wilsona (Výborn! bouhvý potlesk), který pro

národ vždycky

s

nati velikého jeMch presidenta

Shromáždní všecko

p;>vstává.

co bylo nejistšího a nejideálnjšího, v duchu obyva-Míi severní Ameriky našel vždycky tak vznešeného výrazu. Dkujeme Itálii, dkujeme z duše trpitelce Belgii to.

(Výborn! Potlesk.), spáteleným nám všem spojencíím za všecku krev. kterou

Rumunm

a

prolévali pro

lepší budoucnost lidstva (Sláva jim!) a v djinné chvíli vzpomínáme zejména bratrských nám Jihoslcvanú (Výborn! Potlesk.), nerozlun s námi spojených spoleným utrpením a spolenými cíli naší budoucnoDlouhotrvající potlesk.) My posíláme sti. (Výborn! lirdinnému Srbsku (Výborn! Potlesk.), našim drahým bratím chorvatským a slovinským (Hluný potlesk),

kteí všichni svorn a šastn budou bohdá žíti ve spojeném Jihoslovanstvu, svj bratrský srdený pozdrav (Výborn! Potlesk.), a s hlubokou vdností pamatujeme milion lidských život, které Rusko obtovalo pro spolenou vc spojenc, pro naši vc. (Výborn!) A národu ruskému posílájne ubezpeení, že je nám stejn drahým ve štstí, jako v neštstí

(Výborn! Potlesk.) Se všetni slovanskými národy, zejména s Poláky, jichž svobodu upímn vítáme, chceme žíti v opravdovém bratrství. Víme. ím jsme všem povinni, ne celým svým životem. Jcst naší Pevnou vlí. aby eskoslovenská republika byla zemí opravdov demokratické svobody, kde by nebylo utiskovaných ani ix)liticky, ani národn, ani sociáln ÍVýborn! Potlesk.) Pevn a ne/Jomn trváme však na krásnými slovy, nýbrž skutky

Chceme

to;íi.

172

—

bvti hodní

ponvadž

a

své svobc^ly a

je to

prohlášení nás všech, dovolte,

abych

to peetl posvcený

—

aby neporušen zstal staletou hizemí eskoslovoniských (Výborn!) a za žádnou cenu nevzdáme se spojení se svými bratry Slováky (Shromáždní p<)vstává, aklamuiíc Slováky), kei nejlépe vdí, že národ náš miluje je upímnou, bratrskoru Jáskou se všemi jejich zvlášnostmi, s jejich krásným svérázem a že nechceme nic jiného, než aby po svém, voln a svobodn se rozvíjeli ve spolené naší vlasti! (Výborn! Potlesk.) A jménem první vlády svobodné eskoslovenské restorií

celek

publiky zde mohu také prohlásiti, že nmecký národ, v hranicích, státu našeho bydlící, nemá nejmenší Píiny obávati se o svj národní rozvoj. (Tak jest! Potlesk.)

Vrni své

minulosti svým demokratickým tranechceme své krajany nmecké postaví-li se loyáln na pdu našeho státu nijak zkracovati v kulturním a jazykovém jejich rozvoji. (Potlesk.) Náš stát ovšem bude eským státem, (Tak jest! Boulivý i

dicím,

—

potlesk.) tak, jak

jsme

si

jej

—

vydobyli krví a utrpením

(Výborn!) Ale naší hrdostí a tonhou by bylo, aby nikdo zde u nás, kdo není Cechem, necítil se utiskovaným a nesvobodným. (Zcela správn! Potlesk.) My píliš dlouho cítili všechno barbarství kulturních útisku, všechno ponižování svého národa, kterému nedávali ani práv jakykovjxh, ani škol nutných pro vzdlání v jazyku mateském, abychom se chtli dopouštti stejných hích proti svobod a kultue!

Výborn!) Cítíme )se vnitn dosti silnými, abychom beze všeho násilí, bez útisku druhých spolé(Nikdy!

hah

na svou vše obtující lásku potlesk! Výborn). Bohaté národohospodáské možnosti, možnosti hospodáského a sociálního vývoje našeho státu také

k

ien

na vlastní

síly a

svému národu. (Boulivý

173

všem stejn budou dány.

My

nebudeme nápodabovat

zem

starý rakouský systém, který naše

mvsJn omezoval v

jejich

hospodáském

násiln a úvývoji.

My

chceme, aby všechny ásti naší republiky rovnomrn a stejn braly podíl na našem novém rozmachu eko-

nomickém Ostatn

a sociálním.

my

(Výborn!)

trpU za celý náiod, tedy za ty statisíce našich statených menšin, které v nevýslovných útrapách zachovaly si své ešství a tedy neien pro historická práva, nýbrž pro právo tchto statisíc na volný a svobodný život národní nikdy neale

bojovali a

i

i

pipustíme roztrhání svých eských zemí. (Boulivý souhlas a potlesk.) A staleté utiskování a staleté jejich utrpení jest platnjším titulem na právo sebeurení, než násilné jich odnárodiování se strany nmecké vtšiny.

Zrovna zde v tchto síních pamatujeme na tžký 'zápas, na to, s jakým úsilím, strádáním a ponížením musili isme dobývati každého kousku svého

svj

Práva.

A dnes zde pozdravujeme svj svobodný volný eskoslovenský stát! (Výborn! Sláva! Potlesk.) Jsme šastni, že došli jsme ho v takovém klidu a poádku, bez krveprolití a násilí! A tu mám za svou povinnost, podkovati zde dojista jménem Vás všech tm, kteí za nepítomnosti ostatních len presidia Národního Výboru ve Švýcarech s takovou energií a rozvahou nadlidskou píli vedli náš národ na prvních jeho svobodných krocích. (Výborn! Vý-

—

—

born! Hluný

souhlas.)

Dkujeme upímn pánm

Švehlovi (Potlesk), Soukupovi (Potlesk), Rašínovi (Potlesk), Stíbrnému (Potlesk), hrobaovi (Potlesk) a Scheinerovi (Na zdar! Potlesk), 174

jakož

i

vídtWkému naštmu

pedstaviteli

v tžU^ :3vé posici dlá opravdu vci obdivuhodné! Dkujeme celému Národnímu Výboru, Sokolstvu a dlnickým tlocviným jednatám (Potlesk), jakož i všem, kteí s tak upímným nadšením v tžkém jich

'i"uzarovi (Potlesk), který

pomáhali. národa, jejž sotva svt znal, stali jsme národem všude ctným a váženým jen vlastní silou, mužností a odhodlaností, kázní a poádkem, kterým všichni ochotn dávali hold svého obdivu. Máme pioto tžké povinnosti. Neodpustitelným bylo by híchem, kdybychom to, co vydobyly nám naše hrdinné legie i co vydobily sob i nám náš národ svou neobyejnou pevností a odhodlaností, kdybychom

díle jim

Z

to jakýmkoliv

Na nás

my

—

a s láskou naše povinnost! A tak, prosím, a prosíme všichni, kterým snad svíte vedení vcí poili-

tím vtší

Vás

zpsobem promarnili. svt dívá se sympatií

se nyní

je

Národním shromáždním, abychom eský národ dovede si svobodu nejen vybojovati, nýbrž že dovede si ji také zachovati. (Výboirn! Potlesk), že dovede býti opravdu vnitn svobodným, hodným své veliké mi-

tickýoh

spolen

ukázali

v družné

s

práci všech, že

svých tradic a svého utrpení. VJ^lni a svobodni! Padla tžká pouta rakouského a maarského násilnictví! (Výborn!) Na nás ie. aby eský národ dokázal, že dovede býti svobodným. Víme a doufáme, že to plnou mrou dokážeme! (Výborn! Shromáždní Povstává. Dlouho trvanulosti,

Jsme

jící

A

potlesk.)

nyní, než dovolím

si

Vás vyzvati k volb ped-

sednictva, musíme vykonati nco,coopravdu již dozrálo. My nemžeme sice dnes, ponvadž nejsme ješt konstituantou, ve státní základní zákony vtliti lo, 176

ím žíti chceme. Ale jedno iiuiže již dnes národní shraniáždní prohlásiti. Všecka pouta, která nás vázala k dynastii Habsburskio-Lotrinské, jsou pervána. (Výborn! PO'slanci povstávají, hluný potlesk.) Konec jest smlouvám z r. 1526 i pragmatické sankci (Výborn, potlesk.) Dynastie babsburskolotrinská ztratila všechna Práva na trn eský (Tak jest! Výbar! Potlesk), A my svobodni a volni 'prohlašujeme, že náš stát eskoslovenský jest svobodnou eskoslovenskou republikou.

chom

(Výborn! Sláva! Hluný

doplnili

všechno

to,

ix)tlesk.)

A

aby-

pak Prosím Vás, abyste

prvním presidentem Ceskoslovenskié republiky zvolili Tomáše Masaryka. (Výborn! Sláva! Potlesk.) Prohlašuji tedy prafesora dra Tomáše Q. Masaryka jednohlasn zvoleným presidentem eskoslovenské republiky.

Tímto isme vykonali všecko, co jest potebí k tomu, než konstituujeme se jako Národní shromáždní. Konstatuji, že jsme k usnášení zipúsobilí a také naši brati slovenští, kteí ponkud byli opoždni, již se do schze dostavíH. (Sláva jim! Potlesk.) A já tudíž Vás prosím, abyste dovolili, abychom pikroili k volpedsedy Národního shromáždní. Upozoruji Vás, že podle jednacíluv ádu imisí býti pedseda místopedseda valeni lístky. Ponvadž nejsou ješt jména místopedsedu rozepsána, prosíme, abyste laskav volili nyní jenom pedsedu Národního shromáždní. Prosím pány úedníky, aby sebrali lístky a prosím pány leny Národního shromáždní Pika a f3radáe, aby laskav i>rovedli skrutinium. Perušuji na 10 min. schzi, než bude skrutinium ukoneno. Ponvadž nedostali jsme lístky hektografované, prosím, abyste jméno kolegy Tomáška naiisali

b

i

laskav na 176

lístky sami.

Re

Praní.

Tomáška:

Slavné národní shromáždní! Velectné dámy! Vážení pánové! Jen s hlubokým vnitním pohnutím ují-

mám

se slova,

abych

volbou

prohlásil,

že

nesmírn estný

práv vykonanou vMili na

bedra moje, pijímám, a že jsem odhodlán plniti jej se vší objektivností naproti všem a naproti všem stranám tohoto slavného shromáždní, jsa si pln vdom toho, že na tomto míst jsem tlumoníkem a nositelem spolené vle a spoleného úsilí všech nás doúkol, jejž jste

lenm

hromady. (Výborn! Potlesk.)

K tžkému úkolu svému vyprošuji si však souasn úinnou podporu k ízení prací tohoto slavného sboru

—

od vás ode všech, ježto jen v harmonické práci

spoívá záruka plného zdaru úkol, jež máme ped sebou

ekl

jsem, že jen s hlubokým vnitním pohnutím mi možno ujmouti se slova. Nejen já, nýbrž ny všichni stojíme pod mohutným dojmem velikosti djin-

ieist

né chvíle, kterou prožíváme. Ped chvílí práv prohlášena byla,, velectní pánové, Pedsedou Národního výboru slavnostním zppráv z tohoto místa sobem samostatná eskoslovenská republika. Po staletích poroby politické i národní setásá národ náš pouta, aby jako neodvislý a svobodný sám se ujal ízení vlastních .svých osud. Naplují se konen prorocká slova velikého našeho

—

—

Amose Komenského, jimiž se modUl ve chvílích pro národ náš nejtžších. Celých ti sta let žiH jsme ne životem svým, nýbrž životem otrok, jako nástroj ciizí zvle. Národ, který svobodnou volbou kdysi povolal vládce na svj trn, oloupen byl posléze jimi o svoji státní samostatnost. Na popravišti pykali vdcové jeho krví i svým životem, když pokusili se o seíesení pout. .lana

Dokumenty

—

12.

177

Za hranicemi jaJco psanci bloudili nejlepší syaové národa, štvaní z místa na místo soustavnými persekucemi a národ celý ml býti vyhlazen s povrchu zem. na pokraji hrobu takka se octnul národ, který kdysi stál v popedí nejkulturnjších národ svta. Tyranovláda jako balvan spoívala po staletí na prsou jeho, až do dn našich krvavá minulost vrhala své stíny. Kdo nese zodpovdnost za to moe bídy, jímž jsme prošli v uíplynulém práv tyletí, kdo to byl, jenž nás lidstvo celé pivedl na tu Kalvárii utrpení, a s námi kdo na nás uvalil nekonené neštstí svtové války? Ale naplnily se djiny tyranie. Padla, shroutila se v hrob, národ náš se revolucí dne 28. íjna rázem osvobodil a dnes stojíme tu na prahu samostatného státního života, ve svém vlasním stát, eskosloven-

A

i

ské republice. (Výborn! Hluný potlesk.) Jak že to praví pvec slovenských našich bratí? »Za cudzích sme mreh, dnes žíti už teba, dnes žít pre seba už chceme; otrokmi sme boli, dosiaf, viacej nebudeme. « (Výborn! Potlesk.) Ne, nebudeme! S tím odhodláním, jež ztvrdlo v nás ve skálopevné rozhodnutí, stanuli jsme u mezníku, ktejý dlí a ohraniuje djiny našeho národního vývoje. Minulost krvavá, miplatí pro nás: nulost bd a utrpení je za námi. .len ku pedu ve svobodném domov! Prohlásili jsme se práv samostatnou, lidovou republikou. Jest tím už všecXo vykonáno? Ne! Nestaí jeto si musíme pln uvdonom ji prohlásiti, dnes vlastním naším úkolem jest. položiti k rozvoji miti jejímu pevné, zdravé, demokratické základy, vybudovati ji tak, aby se /stala pýchcni naší, aby se stala

Te

—

—

oporou a baštou, šfastným pijdou po nás. (Výborn!)

domovem

Demokratický základ ústavní 178

tm,

k.lož '

jest

nám

klásti;

to

musíme

míti stále

ped oima.

z lidu,« hlásal již za

»Vš«cka moc pociiázi rozbesku našeho náron-politi-

ckého probuzení tehdejší vdce národa a dnes cítíme míy, synové nové doby, každý svým nervem, že jen v demokracii tkví koeny národní samostatnosti, že bez demokracie není skuteného národního života.

(Výborn! Ale

Potlesk.)

souasn musíme

si

uvdomiti druhý závažný

že žijeme v dob, ve které otázky sociální hrají nesmírn významnou úlohu, a já oekávám, že slavný tento sbor jest si cele vdom velkých úkol, jež nás pi práci naší ekají práv na poh sociálním. Všude skoro okolo nás vysoko dmou se vlny revoluce, kterou otázky sociální buší na brány Evropy. Likvidace krvavé minulosti, té doby útisk a nadvlády, vybavuje spoutané díve síly Hdu, a národ náš jest ve stedu Evropy, v srdci jejím. A je-li i naše Národní shromáždní, jak o tom není pece pochyby, produktem revoluce, zachvátivší celý národ náš, pak si musíme také uvdomiti pln to, že úkolem tohoto slavného shromáždní jest, vehké dílo revoluní vnitní demokratickou a sociální stavbou také dokonati.

íakt,

(Výborn!

Potlask.)

Dosavadní dílo národního a státního osvobození našeho vzešla ze soustední všech složek národa na podklad spoleného úsilí všech politických stran všech jeho vrstev. Peji si ze srdce, aby ve znamení tom nesla se práce naše v tomto slavném shromáždní (Výborn!) a nepochybujd, bude-li tato souladná práce uvnit snmu (ioplnna citem pospolitomimo ^di této budoviy sti národní, uplatujícím se tam venku, tam, kde jde o tžké problémy výživy a zásobování, ale také o praktické osvdování pravé demokracis, až d» tck posledních ddin a vísek (Výi

i

—

i

12*

179

horn!), pak míižcmc s klidem hledti v ústrety dnúni píštím, pak miižeme s pevnou dvrou ekati, že

spchem korunováno bude tžké

dílo naše. (Potlesk.)

Jednu vc chtl bych ješt zvlášt vyzvednouti. Dnes se tu Poprvé scházíme, izástupci celého národa eskoslovenského. Jest mi neskonalou ctí a radostí, že mohu uvítati ve stedu našem a po boku našem pi spolené práci bratry naše Slováky. (Výborn! Potlesk, Shromáždní povstává), kteí zlobou osudu oderváni byli od tlesa ostatnho národa a úpli po celé vky pod vražednou ci/.ovládou maarskou. Ale pro udeila hodina osvobození. Vrátili se do luna nái

n

roda,

kam

nic

iiž

na

patí, a já vyslovuji (pevné pesvdeni, že svt, žádná moc svta nerozrazí nás oá

(Výborn! Potlesk.) Jsme svoji, patíme k sob,

sebe. )

a jsem

pesvden,

/c

pílivem té nové, zdravé krve^ bude národ náš v celku svém veden k novému, zdravému, velkému rozvoji!

(Výborn!

Potlesk.) Vítám-li takto bratry naše, kteí jsou krev z krve naší, maso z masa našeho, nemohu nevzpomenouti, že na druhé stran ve stedu našem nejsou posud zástupci slu,

spoluoban

zváti

pesvdí,

a

lákati

našich je.

nmeckých. Nemlo by smy-

Ne

islova,

nýbrž naše

iny

je

žj nemají píiny obávati se budoucnosti. Potlesk.) Dokonejme velké dílo demokra-

(Výborn! cie, vybudujme život poHtický na základech pravé svobody, prodchnme veškeré své zákony a celou soustavu duchem pokroku, vybudujme krátce vlast svou na vzorný, df>konijlý útulek pro všecky, a já najdou jsem pesvden, že není daleký okamžik, cestu i oni k nám ke spolené piráci! (Výborn!) Velká doba povolá nás k úkolm mimoádn velvésti pi vekým a o vdomí nás musí naplovati

ky

;i

180

škerém našem jednání, rozhodování a usnášení. Pevoekáváme, že jednání sboru našeho i po zevní stránce bude toho výrazem. Ale stejn musíme si býti vdomi toho, že by vehký byl úkol náš na druhé stran jest zase pesn vymezen, že jen mimoádná doba postavila nás sem, kteí nejsme sem vysláni

n

—

pímou

—

volbou národa, a že jest Povinností naší, bydílo své do rukou národa co nejdíve umožniti, aby vlastním rozhodnutím

chom odevzdali a abychom mu sem pak vyslal

svoje zástupce. (Výborn!) tím spji k závru. Nastala nová doba. Nový duch s námi vnikl i sem, do tchto starobylých síní. Jindy konívaly se zahajovací proslovy voláním »Slávy« Panovníkm. jsme svobodni, te nikdo nestojí nad námi. stojí tu osvobozený národ ve své svrchovanosti, ve své moci. Závrem proto volám: »Nechf žije, nech zkvétá, nech k vrcholm štstí, blah.;'3ytu. dokonalosti a slávy spje a stoupá drahý náš na-

A

Te

Te

ro eskoslovenský! (Výborn! Boulivý potlesk.) Sláva demokratické a svobodné naší eskoslovenské republice! (Optná, boulivá, dlouhotrvající pochvala a potlesk.)

í^e Dra Belly: Místopedseda Dr. Bclla: Vysokoctené Národnie shromaždenie! Národ slovenský v dnešiných dnoch vstupuje po tisícronom ažkom utrPeni do historie, do sPojenia nás Slovákov s Cechmi. Proces tohoto spojenia, který bol násilné Maarmi pekázaný a zastavený, je dnešným diíom dokonaný,

ehož dókazom

je, že v tomto vysokom shromáždní DO prvýkrát zastúpená aj slovenská vtev našeho národti eskoslovenského. Národ slovenský vyslovuje ústy našimi našu vakii naihlubšiu nárOdu eskému a 'eho veKkým synom

ie

,'•.

181

verkýin duchom, ktorým jediné a výluné može náš národ slovenský akovaf. Národ náš slovenský tlumoí našimi ústy lásku bratiskému národu eskému, lásku zo srdca istého, z tej duše tisícrokov jarmenej pochádzajúcu, lásku istú, dosiahla najvyššieho ideálu svojho milovania národe. Tú lásku vám prinášame,. lásku úprimnú, srdenú. (Výborn! Potlesk.) Duša národa slovenského je slobodná, ale tlo jeho je ©šte v putách, slovenský národ ešte nosí okovy alei. ešte nie ]e slobodný, ešte len teraz izaíná boj s pomocou vyslaných eskoslovenských vojínov.

ktorá

v

eskom

Národ slovenský je ešte v položení vel 'mi vážnom, Národ neustane sám trhaf si puta, preto poslal nás, aby sme Vám tlumoili Prosbu bratskú,

kritickom.

o ktore) národ slovenský iste, iste vie, že nebude oslyšaná, prosbu, ktorá vyznieva v lo;n krátkom slov: pomožte! (Výborn! Potlesk. Hlasy: Pomfjžeme!) Národ slovenský tlumoí ústy našimi jedno ubezpeenie: pouli sme, s roskošou duše sme pauli ubezpeujúce slovo z úst vysoko nám milovaného a ctného Dra Kramái, ktoré oliKadom národa slovenského znelo takto: 3>Slováci po svojom a voKne v slobod budu sa mócf vyvinova vo vlasti svoiej.« V to ubezpeenie my veríme, toho ubczpeenia sa my pridžaf budeme, to ubezpeenie bude v budúcnosii našou nádcjoii, naším dúfaiiim a ubezpecenicm, že ani nie je možno, aby v jednom národe dvojaká sloboda bola. že ani nie je možno, aby v eskosloven.skom náprosbu,

rotle bola sloboda eská a sloboda slovenská, ale len sloboda eskoslavenská. (Hluný potlesk.)

Vysokoctené shromaždcnic! Slova sKubn sme ešte nenovcdali. Známa vec, že národu slovenskému už Dífnúkajú slobodu, slobodu mu ponkajú Madari. Po182

je sloboda »slovenská«. My sa tu osvdverejne a tohoto sKubu pridžat sa budeme a na to -priisaháme, že my takúto »slovenskú« slobodu

núkaná nám

ujeme

nechceme. (Výborn, hluný potlesk, sláva!) My chceme, veríme, dúfame a fpridžaf sa budeme len slobody v slobodnej eskoslovenské] republike! (Výborn! Hluný potlesk. í^eníku se gratuluje.)

LXXXIII.

PROVOLÁNÍ K SLOVÁKM

15.

LISTOPADU

1918.

Bratom Slovákom! Vláda eskoslovenské] republiky posiela

Vám

svoj

velý pozdrav. Bratia! Známe Vaše fažké položenie, Vášu neistotu obavy, vieme, že v týchto kritických asoch pe1

i

žíváte chvíle horkého utrpenia a duševného rozochvenia, vieme, že zápasíte s pokušeniami odvkých našich nepriaterov, ba zaiášate i tlesné útrapy a tisícoraké prenasledovanie i že pinášíte obete na živoíe a na majetku: všetko toto je nám dobré známe a my spolu s Vámi pežíváme a so starostlivou bedlivosfou

stopujeme každý okamih Vášho zápaisu, ktorý stroskotaná bývalá uhorská krajina na Tud a zem Slovensku pináša. i

Vás, Bratia, že utvorenie eskosloktorá bola právoplatné a nad každú pochybnost opátnými a slávnostnými deklaráciami vlády francúzkej, anglickej, americkej^ japo<nskej, ínskej, srbskej at. uznaná a medzinárodnou

Ubezpeujeme

venské]

republiky,

garanciou

zaibezPeCeiiá,

žiadnými

pochybnostmi

in-

183

a vyjednávaniami porazeného maarského národa viacej zniené by nemóže. Zástupcovia eskoslovenského národa, ktorí 5 a zúastniH vyjednávania s našou vládou paížskou, doniesli to radostné posolstvo, že tužby eskoslovenského národa nachodia nezmeniternv súhlas zodpovdných vlád štvordohody a že všetky snahy na poli územnom, hospodárskoni, politickom budu uskutonené, a to k úplnému uspokojeniu eskoslovenského triKami

národa.

Na území

Ciech,

Moravy, Sliezka a Slovenska,

obývanom eskoslovenským kmenom, od až po Užhorod utvoený bude stát silný

Prešp'>rka a

schopný

plného a samostatného rozvoja. Vláda Ceskosloveniskej republiky obracia sa s prosbou k sloveniskmu Tudu a k jeho vodcom, aby v tužbách a nádejách svojich nesklášene a pevné sotrvávali. pokoj a poriadak chladnokrevné zachovávali, zbytených srážok cudzími elementární sa s vystíhali do doby, ktoiá sa chvatné blíži a klorá zabezpeí zaslúženú slobodu ad tisíc liet potlaenému

Slovenskému Pudu. Bratia! Ceskoslovanská vláda Vám odkazuje: Sotrvávajte s pevnou myslou a v i.stote! Hodina úplného nášho oslobodcnia blíži sa rychle a neodvratné.

Kramá Bella m.

m. p.,

p.,

ministerský

podpredseda m.

184

p..

pedseda.

snmovn. ministcr.

\

Dr.

Dr.

V.

Method Srobár

LXXXIV.

SLOVENSKÍ POSLANCI - SLOVENSKÉMU L'UDU. Slovenskí poslanci vydali nasledovný ohlas k slevenskému tudu.

Zástupcovia slovenského Tudu, spojení v Slovensku da 30. októbra b. r. slávnotstne vyhlásili, že slovenský Tud cítí sa by vetvou jednotného eskoslovenského nárada a Slovensko považujú za iastku eskosi/ovenského státu, tak ako to už krom maarských pánov celý svt fiznal. Slovenský Tud porozuml šlová s vojích zástupcov a na celom Slovensku obrátil sa jeho hnv proti odvkým potlaiterom a vykorisfovatei'om, ktorí obfažení súc sveídomím, hanebné zutekali. Na ddliehavé prosby slovenského Tudu zaujali oPustené miesta macfarských otrokárov, pohraniiarov a žandárov naší státní Slovenskou Národnou Radou a eskoslovenskou Vládou vyslaní eskoslovenskí vojáci, ktorí bratrským chováním sa, píkladnou osvtovou a buditerskou innosfou, zaviedli na rozháraných našich krajoch nové, spravedlivé, slovenské poriadky. Na mnohých miestach objavila sa aj doasná naša vláda, aby oznámila Tudu, že zrútilo sa tisícroné panstvo maarských pánov a utvoí! sa nový, mladý, Tudový stát elskoslovenský. Vedeli sme, že hanobne zahnaní potlaitelia a vykorisfovatelia slovenského Tudu nezrekníi sla tak Tahko ztratenej nadvlády a že vseíko vífazi sa vrátit a našemu udu jamo vykonajú, aby otroctva znovu zavesi mohli. Obrátili sa o pomoc na peštiansku maarskú vládu. Tato vláda naz^^vá sa revolunou, demokratickou a ped tvárou celého svta pijala zásady o sebaurení

Národnú Radu,

o

I

185

národov, ba uznala práva eskoslovenského národa tak, aka ony prezidentem Wilsonem formulované body. Vyskytla sa teda Pie vládu maarské] rev^lúcie a demokracie vhodná ipríležitosf, dokázat, že pkné zásady, ktoré hlásá, nie sú mam a klam na zavádzenie svta, ale že sa ich ona i v skutonosti pridržaí chce a bude. Vyklulo sa šidlo z vreca. Revoluná maarská vláda neuznala výdobytky a preiavy revolúcie slovenského udu; naopak, postavila sa na stranu potlaiteFov, vykorisfovateKov a lichvárov. Vystrojila vojská, aby zo svátej pody slovenskej vytlaily eskoslovenských vojákov a zpát uviedly panstvo nenávidných maarských velkostatkárov, úradníkov a úžerníkov. Na Slovensku teie slovenská krv; krv našich synov a bratov, krv nevinných dtí a matiek.

Slovenskou krvou oaziirov

má

sa Slovensko zase dostat do a úžerníkov. My voždy

maarských pánov

pochybovali sme v upímnosti maarských vlá. ešte v tedy, óestli tieto vyrástly z revolunej komedie, tradicionálnou politickou šikovnosfou maarských polii

My

tikov ústrojenci. Maarom, ani tým najdemokratickejším, nevíme, od nich si nioho nežiadamc, s nimi viacei ni spoloncho maf nechceme. Ped ce-

lým svetom poukazujeme na skutonost, že

niomu

Maai

sa

nenauili a ni nezabudli a že pridržanie sa integrity starého Uhorska a krvavé ich poinanie proti slovenskému Tudu. je len prevádzaním imperialistického proRramu. ktorý pedseda terajšej ich revolunej vlády dna 16. dccembra 1916 naznail na uhor.skom snme slovami: »Náš válený je nie výboj z.ahraniný, ale výboj vútorný!« Zaujat, podrobit si Slováky a Slovensko, to je imperialistickvm cierom knždej maanskej vlády. Ale v tcjto válkc imperia-

ci

186

lizmu odizvonilo! Macfarský impcrializmub uiárne sa namáhá vstaf z mrtvých a marné sú pokusy peštianských Bronsteinov vštepif do mohutného tlesa našich spoiencov jed rozkladu,

Dolupodpísaní sloveniskí poslanci podali na Národ-

nom shromáždní eskoslovenskej republiky v Prahe proti maarskému vraždeniu nášho Tudu slávnostný protest. Vzdlaný svt, slávni naši ispojenci a vysla-

v-

budu na oslobodení a s bratmi Cechmi v spolonom státe eiskoslovenskej republiky spojení. I mimsíer národnej obrany eskoslovenskej vlády porobil už všetky opatrenia, aby záujmy sloboditelia uslyšali naše volania. Slováci

jama maarského

né veky z

venské žiadnej škody neutrply. Slováci! Predverom ešte povedal náš slcfvenský podpredseda Národného shromáždenia, že duša slovenská ie sice už slobodná, tlo slovenské však leží ešte v okovách. Slováci! Dnes vám už smle zvstovat móžme: Blíží sa hodina úplného oslobodenia! Praha,

18.

novembra

1918.

Dr. Vávro Šrobár, mlniister, dr. M. Bella, podpredseda Nár. shroimáždenia, dr. Ivan Dérer, dr. Milan Ivanka, Emanuel Lehotský, Ferdiš Juriga, dr. Ludvík Okánik. dr. Ludvík Medvecký, dr. Alois Kolísek, dr. Ludv. Simko, .lozef Rotnátíl, dr. Juraj Slavik, Štefan Janšák, Anton Štefánek, František Votruba, dr. Igor Benia, Fedor Houdek. j

187

LXXXV.

ECKO UZNÁVÁ ESKOSLOVENSKOU VLÁDU. U píležitosti

prohlášeni naši samostatnosti, zaslal dne 1918 ecký vyslanec v Paíži, p. A.Romanos, tento Itstmlnistrnzahranlnlchzáležltostl republiky eskoslovenské:

22. listopadu

Pane ministe!

Ml

est

Excellenci dopisem do Athén Váš dapis ze 17. íjna, týkající se uznání Národní Rady eskoslovenské vládami Spojených Stát, Anglie, Francie a

jsem

sdliti

,s

Vaší

z 26. íjna, že jsem ihned zaslil

ustavení provisorní vlády eskoislovenské, jejímž Vaše Excellence jest lenem jakožto minisitr zaItálie a

hraniních záležitostí a vnitra.

I

Na základ instrukcí, jež Hine práv došly, mám est Vás zpraviti, že vláda Jeho Velienstva krále eckého s potšením uznává vládu eskosloveniskou a vstupuje s ní v officielní styky. Tlumoím city ecké vlády, již mám est zastupovati, a celého eckého národa, peje nejskvlejší osud národu eskoslovenskému, jenž práv prohlásil slavnostn svou samostatnost. Pekové sledovali se živým 'zájmem a s nejupímnjší sympatií Vaše politické zápasy, dovršené Vaší spohiúastí vojenskou po boku mocností Dohody. Tšilo ic zvdti, že Vašemu náríxiu šlo o to. bíti se pra

vc

tutéž spravedlnosti a svobody, pro níž ecko oako spojenec mocností se zúastnilo války. Vláda ecká touží udržovati s vládou eskoslovenskou nejužší styky, z nichž mfižc stejn vzejíti prosípch obma zemím. Prosím Vás. pane ministo, .-bvste pijal ;i sdiil ostatním eskoslovenské

lenm

188

\lády ieho

píležitQSti Vašeho veejného vystoupení, srdená blahopání, k nimž niám est pipojiti 11

svoje osobní blahopání.

Pijmte, pane ministe,

ujištní

mé hluboké A.

úcty.

Romano

s.

LXXXVI.

UZNÁNÍ ESKOSLOVENSKÉ VLÁDY P.

E.

BELGIÍ.

Beneš,

zahraniních záležitostí eskoslavemské vlády.

ministr

Paíž,

28.

hstopa.i 1918.

Pane ministe!

Rozkazem

p.

ministra zahraniních záležitostí byl

a mám tu est doruiti Vám, pane rniriste, uznání zatímní vlády eskoslovenské královskou vládou belgickou. .Iisem šasten, že mohu pi této píležitosti blahopáti Vám a státu, který tak dstojn pedstavujete. Jsem pesvden, že jist nastanou pátelské vztahy mezi obma našimi národy, a ujišuji Vás, pane ministe, že budu ze všech sil se o to snažiti Rate Pijmouti, pane ministe, ujištní mé hluboké

isem

poven

Ministr Belgie. (Podpis.)

189

Le Havre, P.

E.

24. listopadu

1918.

3ft'ieš,

zahraniních záležitostí zemí eskoslovenských.

ministr

Pane ministe!

Svým

dopisem z 16. íjna jste mi laskavé sdlil Vlády eskoslovenské a spolu oznámil, že tato vláJa pijímá politické vedení zemí eských a slovenských a vstupuje oíicieln ve styk s vládami mstaven,'

spojeneckými. S díky za to sdlení mám est Vám oznámiti, že královská vláda belgická uznává oficieln zatímní vládu eskoslovenskou. Vláda belgická, jež v dohod se Spojenci bojuje za svobodu národii, bude šastna, bude-li moci navázati s eskoslovenskou vládou styky srdené a pátelské. Užívám této píležitosti, pane ministe, abych Vás znovu ujistil o mé obzvláštní úct.

Za ministra: Miniistr-plnomocník. (Podpis.)

19«

!

LXXXVII.

ADRESA ARNOŠTU

DENISOVI.

Národní shromáždni uložilo v prvni své schzi kulturnimu výboru, aby velikému djepisci francouzskému poslána byla adresa. Kulturní výbor pedložil tuto adresu, vyšlou z péra Jana Herbena, 29. listopadu Národnímu shromáždni, v byla oijata.

nmž

Náirodní usnésíti:

Shromáždm

eskoslovenské

raiž

se

Djepisci Arnoštu Denisovi budiž podána tato

adresa:

ARNOŠTU DENISOVI nevyrovnatelnému djepisci, píteli a uiteli národa eskoslovenského Národní shromáždní eskoslovenské republiky, která byla ipTolilášena slavnostn 14. listopadu 1918 v Praze, mluvíc ústy osvobozeného národa, spchá k Vám., slovutný paine, aby Vám oznámilo radostn, že hned v prvé schzi Národního shromáždní zavznlo Vaše drahé jméno mezi námi. S žehnáním

vzpomínáme v tchto dnech šastného okamžiku, kdy osud vedl Vaše kroky v listopadu 1872 do PraJiy a kdy eské djiny, zejména reformace Husova, zasáhly Vaše srdce, aby je naplnily láskou k lidu Husovu a lidu .Jednoty bratrské a tato láska k djinám našim aby již nikdy v srdci Vašem neuhasla. Ale nejen minulost naše Vás upoutala za tíletého pobytu mezi Cechy po boku Palackého a jeho spolupracovník; za pozdjších návštv v naší zemi pcznal jste také dobré vla,stnosti uhnteného národa našeho a zželelo i

Vám jeho utrpení. Nedovedl jiste býti lhostejným mezi katany a muedníky, vil jste vždy ve vítzství

se

191

spravedlnosti, a proto

vc eská

stala se

Vám

blízká.

Národ eský yyslovoval od urvoDOátku s úctou a uznáním Vaše jméno, co ipioziial Vaše prvé dílo o Husovi a válkách husitských, o vcech

nám

tak drahých.

Další

nosti

velká

že jste vylíil

a

eská

rozezvuela danosti

díla

eské« osudy

»C

Národ

národa

zpsobem

>Konec samostat-

e c h

srdce

Vám.

k

Vaše

nejen

k

y

po Bílé l1oíe« lásce

eský

našeho až znaleckým

a nžné chápal do našich

od-

vdn,

a

dnu

dmyslným,

je duchem svobodomyslným a prodchnul stejn ideami všteckými jako láskou k národu našemu. Nemohlo být k tomu muže povolanjšího nad syna národa Francouzského, jehož slávou meizi národy jest a zstane, že vždycky byl horoucím vyzna-

nýbrž naplnil

vaem

a rytíským bojovníkciTi za spravedlnost a humanitu, nad uznaného djepisce národa svobodného, jenž nezvykl si vyhýbat se úskalím ipravdy, nad ddice statených hugenotu a pesvdeného republikána, jakým jste Vy, náš píteli! Napsal jste nám d-

osudných století, aby národu byly vady, by Poznával své ctnosti svou sílu koeny slabosti, v nmž by vidl obraz svého pravého ducha, jak se jevil Vašim nezkaleným zrakm jakožto vzdáleného nepedpojatého pozorovatele. Naši historikové domácí ix) Palackém nebyli by mohli odvážit se skutku tak smlého, iiemli-li se vydávat v ruce katan. Vy pane, líil jiste staré eské hrdiny ducha mee, kteí neznajíce malomyslnosti byli vždy hotovi obtovati se pro svobodu, pesvdení a jiné ideály lidstva, kteí nám pracemi nenávistniku však 'zastiování byli tak, aby eský lid nepoznal svých; líil jste slavné epochy naší minulosti,

jiny

krásných

zrcadlem, v

i

nmž

i

i

:i

i

192

icteiá školami a vládními opateními znešvaována byla tak, aby ise jevila potomkm jako blud a osudný omyl, za který se potomstvo stydti má. Uil jste národ náš zárove sebedve, nebo vštpoval jste nám Pesvdení, že i národ ooetn slabší mže být velikým mezi národy, jestliže slouží vznešeným myšlenkám lidstva, lim posilovat jste sevená srdce echli doma a za hranicemi získával jste národu našemu sympatie svých krajan a vzdlaného svta vbec. Pracoval jste pro nás, když my byli jisme svázáni v okovech a nesmli jsme mluviti. Jestliže až do této hrozné války díla Vaše byla majetkem spíše tíd vzdlaných, v této váice roz-

po domech dlník a emeslník v mcelý nástekách a venkovan na vsích. Naši Udé rod etu v nich zbožn jako v knihách posvátných. A pímo se modhli pi Vašich pedpovdch o žácích nesla se ona

—

—

kteí dovedou, bude-li toiio poteba, se opt bojovníky Žižkovými, i o velikých národech západních, kteí nechtjí se sklonit ped hrubou silou a budou domáhati se pro národy práva sebe-

íKomeuského, státi

urení, tedy se tak

vrné

i

pro národ eský. Nikdy snad nesplnilo slovo, že djepisec smí z minulosti ná-

roda usuzovat o jeho budoucnosti, nikdy o eském národu žádné proroctví nesplnilo se tak. iako závrená, do budoucnosti hledící Vaše nadje a Vaše vroucí pesvdení, že my, Cechové, budeme jednou svobodni. Cim neodvratnji zaaly se sklánt vážky spravedlnosti na stranu dohody a pro štstí naše, tím horoucnji tloukla naše srdce vstíc Vám, jenž jste nám zvstoval slunce Svobody a psal hymnus vítzný. Sotva vypukla válka, dal jste své gíly a svj vhlas do služeb národa našeho v nejtžší hodin. Nevýslovblaze nám bylo. když jsme slyšeli pes vysoké

n

••kumeat>

—

13.

i^i

Váš hlas. Slyšeli jsme, prostedkoval jste slyšení našich emigrantv u vlády francojzské; etli jsme v nocích, Pi uzavených dveích z asopisu L a N a t o n T c h eq u e, jejž jste obtav pro nás založil, plamenné protesty Vaše proti morovému Rakousku a jeho nehodné dynasii Habsburské. S hlubokým pochopením otvíral stráže na hranicích rakouských

kterak

úinn

i

jste

oi národm dohodovým pro otázku slovenskou

spisem

Slováci, pro

výmluvná práv vtev eská, jen

jejichž utrpení našel jste slova

pro dkazy, že Slováci jsou od celku Národního odervaná. Bylo nám známo, že jste ode dávna kolem sebe shromažoval žáky slovenské a zajímal ise o Slováky stejn, jak o všechny národy slovanské. Nicmén spis Váš o Slovácích byl námi dvojnásobn vítán, ponvadž jsme vdli, že Maai inili tenkráte poslední pokus, aby obelstili veejnost eviO'Pskou práv v asopise francouzsky psaném. Osvobozený Národ eský, jemuž jste položil ped oi K o n e c samostatnosti eské, ale zárove pomáhal budovat Obnovu samostatnosti eské, pokládá tudíž za svou povinnost, aby hned v líbánkách své svobody Vám, prvnímu \z našich zahraniních pátel, uitelv a pomocník, vzdal nekonené díky za to pomilováni našeho národa a za tu celou životní práci, kterou ist^ konal pro nás. Jestliže jste napsal jednou, že nracovat o našem národ bylo Vám rozkoší, pijmetež za celý národ náš ujištní, že národu našemu chodit ve stínu prací Vašich a sílit se erstvými zídly jejich bylo požehnáním, štstím a potšením života v dobách nei' tžšího soužení. Proto v prvých dnech štstí vyslovužen, jeme Vám lásku celého národa, všech mužv staTcv mládeže, proto skláníme se uctiv ped Vaší tváí a pejeme Vám zdraví, sil a dlouhého života, tak, jako

staletími

i

i

194

abychom mohli skutky ped «Vaším soudným pohledem ve svobodné republice své dokázat, že jgme práce Vaší a lásky nebyli nehodni.

LXXXVIII.

PRESIDENT MASARYK PRESIDENTU FRANCIE. 7,

prosince 1918 poslal Masaryk tento telegram:

Panu presidentu republiky francouzské v Štrasburkuj

V

r.

1870 náš národ co nejrozhodnji protestoval

proti aneksi Elsaska-Lotrinska

mám

Nmeckem.

velkou est projeviti nejupímnjší radost našeho národa, že násilí z r. 1870 je odinno. Odjíždje k našim vojákm jsem šasten, že budu moci pozdraviti v onen vážný okamžik odinní naše

Dnes

tu

'

vojsko, kterému se dostalo té cti bojovati proti spo^ lénému nepíteli po boku hrdinných voják fran-

couzských.

A

II*

žije

Francie!

President

Masaryk.

IM

LXXXIX.

VY MÁTE BÝTI SOLÍ

e ney

9.

..

presidenta Masaryka k eskoslovenské brigád v Dar' prosince Wló.

Na

zdar. hoši!

Jen nkolik slov bych Vám chtl povdti na rozlouenou a na shledanou. Já odjíždím v sobotu don.ii

Vy pojedete veimi brzy zu niuuu. Vykládati Vám te, co se stalo, není teba, to Vy víte. Já jsem Vám nejednou povdl heslo: Vytrvat My jsme vytrvali všichni, ale ted až do konce! musíme dodlat, co jsme zaali. Ješt není všechno hotovo, ba nastává nám tžší úkol. než byl posud. Já nechci zlehovat, co jste udlali velikého. Já nechci nevzpomínat s láskou a vdf.ností našich Padlých bratil. Byla to veliká a nejvtší, pravda. Ale povídám jen to, že nám nastává, brati, ta velká drobná práce pi vybudování naší republiky, našeho státu a celé ieho adminiistiace. To znamená dodlat, co jsme zapoali, a Vy, hoši. Vy máte ješt úkol zvláštní. Já bych Vám ekl, ale nesmíte to pokládati za njaké lichocení, že máte býti solí v tom tst, které chceme všichni udlat. To jest bez obrazu: My potebujeme a

—

ob

silnou disciplinovajiou

armádu.

Já nejsem militarista, já jsem se namluvil proti militarismu

dost.

Hlavn

isme všichni nenávidli to zmizelo, ani

bujeme svoje

nevíme

—

rakouskému, 'ienkrát Po tom už jest, Dobrá. Ale my te pote-

proti

to rakušáctví. jak.

nezapoiní:iejte,

—

hoši! republikánské vojsko, vojsko, jak íkáme, dciiiakratické. Ale deniokiatismus nespoívá, abychom zavádli njaké

Tíié15nosti.

nosti

ty

dílu

šarží

To

ne.

Pemýšlejte

všichni,

máte zfuSe-

všichni Pemýšlejte, jak uskuteniti tvoení našeho vojska eskoslovenského. Každý z Vás pispje k tomuto vybudování a Vy všichni bez rozlet,

máte úkol

stejný.

A

já

b3'^ch

ekl Vám,

brati dstojníci, Vám pipadá jako v bitv vedení, tak v míru vedení a Váš úkol jest, abyste byli první vzorní demokratití dstojníci. Já jen povídám a vyzývám Vás, pemýšlejte o tch úkazech. A Vy všichni, hoši. To rakušáctví se rozpadlo, ale my, každý z nás a já sám se chytám nkdy za ucho my toho rakušáctví trošku máme

—

—

a to musí ven a na to není medicína. To musí ise státi písnou výchovou vle a charakteru. To je náš

jen

úkol.

Váš

úkol.

Doma budete mít chrániti celistvost našeho státu. Vy všichni nebudete moci rovnou dom. ale doma budete. Ceká národ na Vás, a Vv sami uvidíte, jak Vás mají a budou abyste I

si

míti rádi.

Tím vtší Vaše

povinnost,

tuto lásku udrželi.

Teda na shledanou doma, pi demokratické, spolené práci.

bratr-

ské,

Na

zdar, hoši!

197

xc.

JIRÁSKOVO UVÍTÁNÍ

T. G.

MASARYKA.

v sobotu 21. prosince 1918 v 1 hod, 15 minut pijel do Prahy prvni president eskoslovenské republiky, Tomáš G. Masaryk po tyletém vzdáleni, jež bylo vnováno práci za osvobozeni eského národa. Zdraven byl nadšen celým eským národem. V nádraží Wilsonov pozdravili jej delšími projevy dr. Kramá a pedseda Národního shromáždni, Tomášek. Miláek eského

národa,

Alois Jirásek,

po-

zdravil presidenta slcvy:

mn

Pane presidente! Dostalo se cti, abych Vás pozdravil a uvítal ve jménu eského spisovatelstva pi Vašem vstoupení do naší zlaté, slovanské Prahy, nyní ne hlavy ponižovaného království, ale slavn povznesené a zjasnné záí nové doby a nového života. Cítím a odvažuji se íci, že Vás vítám nejen za své druhy a družky, ale také za všechen národ, v jehož jménu eské spisavatelstvo promluvilo loského roku do dusného ticha obecné izamlkJlosti. Radostn vítám Vás, vítze, hrdinu ducha, vle a obtivé, nieho se nelekající lásky k národu, právu a spravedlnosti. Vracíte se ze svtového zápasu mezi surovou dobývaností a panovaností a mezi obhájci svobody a práv národu. V té ohromné boui Pokrývala se lodika našeho národa vlnami. Byly chvíle tžkých obav úzkostí. A

již

i

tu

vy,

p.

presidente, vystihl jste

význam

veliké, rozho-

že mohla by vzejíti spása našemu názaalo Vaše dílo. Pipravoval jiste potodaleké ciziny pro staletá utrpení národa Husova, Chelického a Komenského, hledal a získával jste mu s pomocí našich vrných, oddaných v emidující

doby, z

A zumní rodu.

eraci 19<

ní

tu se

píze

a rodporu ncjkulturnéjších státi.

Benjamin Franklin v as, kdy obce severoamerické bojovaly za svou svobodu a samostatnost, vypravil se pes moe získat své vlasti pomoc ušlechtilé Frincie. Tak Vy, a Vy ješt víc, mnohem více. Ne jedním mojste plul, ne jedním dílem svta jste putoval, nedbaje 'svízel a nebezpeenství, v stediskách velkých stát jste pracoval bez únavy, abyste naklonil a rozhodující muže naší vci. Ale nejen to. Vy jste brannou moc sbíral, svolávaje krajany do váleného šiku. Vaším podntem utvoilo se daleka za našimi hranicemi eskoslovenské vojsko. Vámi nadšené, plné káza mravní síly, noví husitští bojovníci. S jejich slái

em

vdí i

n

vou, jež roznesla jest

i

eské jméno 'Sirým svtem, sloueno A národ, doma násiln umlovaný,

Vaše jméno.

týraný žaláem a popravami, dovídal se v radostném úžasu o svém ochránci, o svých rekovných bojovnících. Jako velkolepé, dosud neslýchané básni hrdinské vzrušen naslouchal o jejich chrabrosti na dalekých bojištích Ruska, Francie, Vlach i o muednické smrti mnohých z nich. S horoucím úastenstvím sledoval zprávy o Vašem, pane presidente, snažení a díle, obdivuje se Vaší energii, síle a Vašemu diplomatickému

umní. Paížská akademie, vítajíc FrankUna, uctila jej veršem proslovujícím, že vyrval žezlo tyranm. Dnes všechen náš národ klaní se v hluboké úct a se srdenou vdností Vašim zásluhám o ta, že i u nás padlo tyranské žezlo, jež nám bezohledn krut vládlo i

na 400 let. Odcházeje z

ob,

vlasti, musil jste pinésti tžkou musil jste opustit své drahé v tísnivé nejistot, jaký bude jejich osud. Odešel jste z vlasti ve chvílích nejvtší její poroby. Tecf vracíte se do svobodného státu, první jeho President, do našeho státu rozšíeného o

199

:

Prahy sám a vracíte »e t ele slavných rot nového eskaslovenského bratrstva, nesoucího hmotnou i mravní posilu naší mladé repubSilorensko. Odešel jste z

lice.

Vštba Palackého

pemožen, krutý

se splnila.

Odvký

náš nepítel

dvou svtu skonil se vítzstvím spravedlnosti a ideí istého lidství, jehož hlasatelem a obráncem vždy jste byl slovem pérem. Doekali jsme se splnní svých tužeb, vrácena nám správa našich vcí. Na staletí nebylo tak jasných a radostných chvil v život naišeho národa, leda jen o volb Jiíka k'-ále, kdy »mnozí jsou plakali pro .radost, že již vyšli z moci nmeckých králii«. Požehnáno bylo, pane presidente. Vaše dílo, jež bbde epochou v našich diinách, požehnán budiž i Váš rávrat. Naši husitští Pedkové vítali své vítzné houfy zpvem: »Po nepátelském zvítzení vítajte se b-atrie milí.« A my voláme v této památné radostné chvíli: »Vítejte, vzácný náš hrdino a vítzi, jehož jménu budou u nás žehnati vky.« izápas

i

President Masaryk pravil Dovolte, abych Vám podkoval jen slovy.

nkolika málo Jsem potšen, že Vámi osobn jsem vítán, že

jsem vítán spisovatelem, který zárove s politiky jest Pedstavitelem snah eského národa. Já Vás, básníky, jako tvrce, vždy pokládal za pedstavitele národa. Vy máte nemenší zásluhy o uskutenní cíl vytknuproto chceme než my. politití pracovníci, tých, nadále spolupsobiti. Bude v tom mnoho s Vámi noesie, bude to pohádka, ale pohádka iskutenosti, ve které žijeme. Nastává nám nyní práce, spolená práce. Každý nastupte své njtsto, nebof každý malý mže pispti k vybudování eskoslovenské demokracie. i

i

200

XCJ.

SLIB PRESIDENTA REPUBLIKY. President Tomáš G. Masaryk pijet slavnostn do Prahy v sobota 21. prosince a po nadšeném uvitáni národem odebral se do Národního -shromáždni, lide složil slib po vytéto schze byl takový : slechnuli památných ei.

Prbh

Schze zahájena ve 4 hod. 15 min. odpol. Pedseda Národního shromáždní Fr. Tomášek

Masaryka

uvádí presidenta republiky dra T. Q. zasedací sín. Dále jsou pítomni:

o

Místapedsedové:

Udrža

posl.

dr.

Hajn,

Konený,

1.

Zapisovatelé: Posl.

Bradá,

dr.

Slavik

poet poslanc. Zástupcové vlády: Pedseda vlády: a n, dr. H a lenové vlády H a b r

m

dr.

a vtší

Kramá

K o. Prášek, dr. R a š n, Stank, dr. Soukup, dr. Stránský, Stíbrný, dr. Šrobár, Šveh:

f

á

r

u b a n,

1

í

W

k. i n t e r, dr. V r b e n s k ý, dr. Z a h r a d n Z kanceláe snmovní: JUDr. Haas z, tajemník snmovní, zástupce jeho JUDr. Bartošek. Pedseda: Národní shromáždní je schopno se

1

a, dr.

í

—

usnášeti. Zahajuji schzi.

Pane presidente! Zpsobem triumfálním, vítal Vás na cest Prahou eský až sem k Jásot set tisícv otásl vzduchem lid. nám doléhal jeho oizvuk. Štstí záilo z každého oka,

tak jako

dosud ješt nikoho,

—

Vám

v ústrety. Tak promluduše osvobozeného národa, probuizená k vdomí vlastní síly své. A te jste pišel mezi nás sem, do staroslavné siné, Jež byla svdkeul'

srdce celého národa bila vila

tam venku k

Vám

201

tolika památných projev, ale jež nezažila dne slavnjšího nad den dnešní. Pišel jste, abyste vykonal ústavní povinnost. První Vaše cesta po návratu do vlasti, po dlouhých letech odlouení, vedla Vás k nám, do Národního shromáždjako Pedsedovi tohoto zákonodárného A ní. sboru, dosazeného z moci revoluce, pipadl nesmírn estný íikol, abych Vás pi této píležitosti pozdravil

mn

a uvítal.

Když ped pti týdny osvobozený národ prohlásil usnesením tohoto sboru republiku a ml pistoupiti k volb presidenta, ani na okamžik nikdo nebyl na vahách a na pochybách, na koho padne volba. Presidenmuž, jehož tem republiky mohl se státi jedin muž iméno se neslo od úst k ústm po celém našem národ: Tomáš Masaryk, S jásotem a dojímavou jednomyslností sbor náš, jako doasn dosazené zastupitelstvo národa. Povil Vás, abyste se stal nositelem a pedstavitelem suverenity svobodného národa. Habsburská cizovládná autokracie, jež jako balvan po vky tlaila náš národ, jež na popravištích v r. 1621 své vražedné dílo zapoala a jež, dovršivši zloinnou svoji dráhu po 300 letech svévolným zahájením svtové války, aby obtížila svdomí své poslední nejtžší vinou, i v tom posledním okamžiku pokusila se zase v krvi udusiti národ eský. Ml vykrvácet na bojištích na šibenicích. Než, udeila hodina osudu. Veliká doba našla velikého, celého muže a tím jste byl Vy. Mezi tím. co passivním odporem ona ást národa, jež zbyla doma. provádla rozvratné dílo z vnitku proti strouchnivlému organismu Rakouska, hlodala v nm, píslušníci národa za oslabovala, ochromovala jej, hranicemi vedli smrtící rány z vní na útvar, odsouzený k smrti. Vedli je jednak na bc»jii^tích. jednak ze

—

i

209

síní

diplomat.

chem

A

staré slavné

byl jste to zase Vy, jenž plnil dueské chrabrosti bojovníky esko-

slovenských zahraniních armád, stejn na bo^jištích západu ve Francii a lalii, jako na bojištích východu v Rusku a v Sibii. Památka tch hrdinij, kteí za svobodu naši ali životy, zstane nám na vždy svatou a Po vky nevymizí z djin našeho národa, (Potlesk.) A byl Jste to Vy, jenž souasn nesl n^ svých bedrech tíhu práce v kabinetech diplomat. Neznal Jste námah cesty, vzdálenosti tisíc kilometr neznamenaly pro Vás nic. Z Evropy do Ameriky, z Ameriky do Asie tak isme s úžasem sledovali Vás podle telerafických zpráv od jednoho dílu svta k druhému, sklánjíce se v duchu ped gigantickou touto Draci, žehnajíce Vám, aby dílo toto slavn bylo dovršeno. A práce Vaše triumfovala. Na osvobození národa, na jeho státní samostatnosti nejvtší podíl zásluh patí dík náDioadá Vám. A Vám protO' v prvé roa. Vám patí jeho láska. To Vám dnes hlásal jásot lidu, to Vám zde tlumoíme také my. Vítáme Vás tu na pd, Posvcené staletými zápasy. V této síni vedl zápais Rieger a Palacký, zde již ve stoletích pedchozích pokouišfeli se stavové uháMti zbytky okleštné samostatnosti státní. A zde stojíme na úpatí a ve stínu staroslavných Hradan, bývalého sídla král, jež sta-

—

ad

ne se

te

sídlem presidenta republiky. Minu.lost si tu s pítomností a budoucností. Slavná mivšichnulost s pítomností a budoucností, jak na peni, nemén slavnou. Jsme na lozhraní lomu djin. Bez mála jako pohádka pipadá nám vše, co stalo se s Prahou a celým národem. Splnily se sny a tužby nejlepších syn jeho. Co jásalo ve Smetanosnili Neruda vých akordech ve finále »Libu§e«, o

Dodává ruku

víme vk,

em

nebo Ale, to se ^talo rázem iskutkem. Ne

již

v

cizích

203

službách, ne již zotroeni cizovládou, na svých nohou, jako sebevdomý svobodný len v rodiné svobodných

národ svta

sto-jí

tu

dnes národ eský. (Hluný, dlou-

hotrvající potlesk.)

Ale daleko není ješt všechno hotovo. Cekají nás úkolv obrovité. Jde v Prvé o dovršení celého díla jednáním mírovým. Zde vzpomínáme všech spolupracovník Vašich, kteié Jste s tak pekvapující znalostí osob shromáždil kolem sebe a dnes posíláme odtud, jist se souhlasem Vaším, pane presidente, pozdravy své zejména našemu Eduardu Benešovi, jenž zstal prozatím od nás odlouen, aby bdl ješt nadále nad naší mladou svobodou. (Hluná pochvala.) Jsme šastni, že mžeme dnes ve svém stedu pozdraviti zástupce velké, slavné a rekovné Francie (Na zdar! Výborn! Douhatrvající potlesk) jíž tolik vdíme za svoji republiku. Stein horoucn zdravíme pedstavitele skvlé Anglie (Výborn! Nadšený potlesk) a vedle Britanie také vytrvalou Itálii (Výborn! Boulivý potlesk). Posíláme pozdravy své slavné demokracii zámoské, v jejíž ele stojí veliký strážce civilisace a kultury, Wilson. (Výborn! Dlouhotrvající potlesk.) A jsme pekonáni radostí, když vidíme dnes ve stedu svém zástupce bratrských národ slovanských, kteí s námi nesli stejné utrpení a spolen s námi slaví dnes stej-né vítzství. (V.vborn! Potlesk.) V orái naší bude ovšem nutno s nejvtším úsilím Dokraavati. Národ eskoslovenský jest dnes, po staletích odluky, sjednocen a tak, jako nebylo jist nahodilým, že v erváncích našeho národního probuzení stálo trojhvzdí: KoUára, Palackého a Šafaíka, tak

ad

také jakoby

píkazem zákon djiímých v okamžiku

ped tím roztrženého, k nejpovolán byl syn jihomoravské

státního sjednocení národa,

vyšším 304

úkolm v nin

Slovae, náš první president. (Výborn! Neutuchající, nadšený potlesk.) Jsou ješt otázky jiné. Pomr obyvatelstva nmeckého v zemích našich k našemu státu byl dosud nejasný. Snad nedovedli nmetí krajané dosti dobe uviti ve shroucení Rakouska a ve sh-roucení své nadvlády s povalením militaristické autokracie Pruské, Bez ohlasu zstalo volání naše z první schze tohoto sboru na adresu našich nmeckých krajan. Dnes pichází president republiky, povznesený jist nad každý stín nacionální pedpojatosti. Zdaž není to okamžik nejvhodnjší, aby se pomýšlelo v adách našich krajan druhé národnosti na nezbytnou revisi dosavadního jejich stanoviska? (Hluný souhlas.) A vedle otázek národnostních jsou to veliké otázky politické a sociální. Nový stát bude státem svobodným, pokrokovým, demokratickým. (Výborn! Hluný DOllesk.) V tom jest záruka jeho rozkvtu a jeho veliké budoucnosti. (Tak jest!) V tomto smru pináší nám milovaný president náš také své veliké poselství Sociální boue letí dnes také 0'd demokracie svta. Evropou, tesouce sa nými základy stát. Pod revolu,

úinky válek trhliny tídních rozpor v národech se prohloubily. Také u nás. A pece zase

cionujícími

mladá republika k svému vybudování a zabezpeení pímo vyžaduje solidární práce všech velitelsky vrstev národa. (Výborn!) Jeden z nejtžších problém volá po svém ešení. Mladou republiku ekají tu úkoly nad jiné komplikované. Tolik však jest jisto: Naše republika prodchnuta duchem sociální spravedlnosti. (Výborn!

Uvý

Bou-

potlesk.)

Vy. pane presidente, vnoval Jste nejvtší ást své29»

ho životního díla studiu a eišení otázky sociální, a Vy také uiníte vše, ca píkazy doby od republiky ekají, A v tomto okamžiku, jehož bylo nám šfastnjm o-

sudem dopáno se dožiti, a jenž jest mezníkem našich diin, pekonáni až do duše radostí nad návratem Vaším a nenalézajíce slov, jimiž bychom mohli tlumoiti všechno to, co dnes naši celou bytost razechvívá, ^podáváme Tob, pedrahý Presidente náš, naše bouliv pýcho a naše nadje, své ruce, tiskneme

T

na Pisa svá a voláme dnes. volá s námi celý náš národ eskoslovenský a volá s námi demokracie celého svta: Nech žije republika eskoslovenská, nech první president, Tomáš Masaryk! (Výborn! Nadšený, dlouhotrvající potlesk. President Masaryk podává pedsedovi ruku. Nové, dlouhotrvající projevy žije její

nadšení.)

Pedseda:

K slovu se pihlásil za kolegy naše slovenské ješt len Národního shromáždní pan Janoška. Udluji mu je. Poslanec

Janoška: Ctné Národn shromáždme!

ke

celý jednotný národ plesá ro(zechvený nadšením a radosou v ústrety svojmu rachetnému osvoboditerovi, teraz, ked doslal' vaša, odsial' však naša matika Praha, staroslavné Caput Regni vita vo svojich miíroch nekorunovanéha, ale tým milšieho krára-panovníka; dnes, v Iito historicky památnú chvíKu, kcd" zákonodárný sbor Ccskoslovenskej republiky v lóne svojom vita a pozdravuje svojho prvého piresidcnta my, zastupitelia sloveuskej vtve eskoslovenského národa v tamto Národnom shromáždní,

Teraz,

i

—

i

hlásíme sa k skioninému. ale srdenému slovu. Je to slovo srdeného a upímného pozdravu k nášnui

hcraickému osloboditelovi. k nášmu presidentoo^i;

slovo srdeného pozdravu v ústrety tomu. ktorému lutí

predcjvšetkým a nado všetko my Slováci akovaf a akujeme za svoje oslobodenie.

máme

co Dozaista

dovolíte, ctní pánovia, drahí bratia, vyslovit to, že ked my ochotné a plné uznáváme, že Vy, drahí bratia eši, máte verk píinu s radosfou pozdravovat svojiho osloboditera, vy spolu s námi cítíte a uznáte nám, že my, Slováci, máme nevýslovné vášiu Dricinu tešif sa a pleša v ústrety svojmu oslobodeniu (Bousvojmu osloboditelivý potlesk. Výborn!), a tak i

i

Tovi.

Píina

toho

je

jasná.

nekonené viac svojho

Ke

vy

ste

i

predtým mali podmienky hospodárskom

vlastného, mali ste

kultúrnom i boli všetkého toho pozbavovaní, olupovaní, pozbavovaní ešte i práva k životu. Vy ste v porovnaní s námi mali mnoho, my $me nemalí nioho. Ano, móžeme povedaf, že medzi malými, nevornými národy náš bol ten najnevornjší, medzi ubitými náš bol ten najubitejší. odpadlo iarmo z nasej ubolenej šije, ked Preto. padly puta z našich zranných noh, ke rozviazaly sa vazby nášho násilné umilovaného, rodného jazyka a teraz v slobodnej Ceskoslovenskej repubiike sviea nám blahodárné lue vytúženej slobody my,

vývinu

ohrad

v

—

politickom,

kdežto

my sme

ke

ke a

zvlášt

—

my máme

píinu, vyslovit nášmu oslobo-

ditePovi pocit vaky, vaky najvrúcnejšej, akú len vyslovujeme ho Vám, Tudská duša pocítit može drahý, milovaný presidente náš! A ke tento vrúci cit vaky vyslovujeme, so slzami

—

vanosti ubezpeujeme

Vás, drahí bratia, Vás, milo-

o

ste Vy z nekanenej osloboditeru, že to, lásky k nám, neiímoirnou prácou, uprosted tisíc prekážok a protivenstiev vykonali, že my to nikdy, nikdy

vaný náš

nczabudneme (Výborn! Boulivý

potlesk.),

kým

len 207

žif

vrné

a bif bude jedno

srdce

zrn

národ aáž pod

nebetynými Tatrami.

Mv vášho

v

tejto

mna

vake a sp^lu úct k vám u pamiatke budeme vychovávaf svoj odrost, naše

detné dti, s pokolenia na pokolenie. Zároveií ujišujeme Vás, že pokusíme sa všemožné, aby sme za Vámi, za Vašim vznešeným i)ríkludom, usilovnou prácou stali sa hodnými Vašej lásky, hodnými tei Vámi vydobytej slobody. Vámi a hrdinskými iny našich eskoslovenských legionárov. (Výborn!

Boulivý potlesk.) Tymito citami nošení, z hlubin svojej slovenské) a slavianskej zbožnej duše voláme Vám v ústrety: 2iv Vás, milovaný náš Pedsedo, živ Vás Hospodin, aby ste dalei budovaf a dobudovat mohli krásnu budovu nášho

státu,

tú

budovu, ku ktorej ste tak šfastne a položili (Výborn! Dlho trvajúci,

zdáme prvé základy

búrlivý potlesk.) (President Masaryk, mu ruku. Potlesk.)

Pedseda:

pikroiv k eníku, podává

Než pikroíme

k vlastnímu dennímu že vzácný náš host pan íren. Piccioni (Výborn! Potlesk), který pišel jako (zástupce velké Itálie, pinesl nám s sebou také poselství pana niinisterskélio pedsedy italského Orianda (Sláva! Výborn! Hluný potlesk), a já žádám pana ministra Zahradníka, íiby poselství to voriginálc peetl.

poádku,

dovoluji

Ministr dr.

si

sdliti,

Zahradník

te.

naež pedseda ped-

ítá toléž esky:

eskému Neteba mi divu,

národu!

hledati frází

naplfnijícílio

heroisnyím, kterým

duši

na vyjádení veškerého ob-

moji

eský

ped nepirovnatclným

nártxi

získal

samostatnost

—

'Á svoji svobodu. Tento pocit obdivu ne.ni však abych tak ekl jenom pocitem mým osobním: naopak je pocitem celého Udstva, jež s pohnutým nadšením pozdravuje toto zázrané vzkíšení eského ná,roda, kterýžto národ je skuten hoden obdivu celého

—

civilisovaného svta pro vytrpnou bcdest, prohtou krev a obti, se kterými velkodušn a odvážn nasadil všecko své bytí; tak u pohan vyvstali hrdinové a v kesanských pronásledováních muedníci a Povstávají dnes osoby nebo národové, triumiující vítznou mocí ideálu. Pes to ale mohu a chci vzpomenouti v této hodin s OT)rávnnou hrdostí nkterých událostí, jež vyznaují nepomíjející episody k této epopei eského vzkíšení. Události, jichž jsem se súastnil v hodnosti náelníka italské vlády, ozáen však v srdci celým oním nadšedím, s nímž cítím se oprávnn, abych upímn a oprav-

dov

stal se

vrným tlumoníkem

velké italské duše.

dubna podepsal jsem s plukovníkem Štefanikem smlouvu mezi eskoslovenským komitétem a italskou vládou na zízení eské legie. Je-li tedy vojsko sj^mbolem nei-úplnjším, nejskutenjším a nejmocnjším njakého státu, mám jist právo tvrditi, že italský stát tímto poprvé uznal nový eský stát, onen stát, který, chtl-li povstati a upevniti se, niusil stejn jako Cechy bojovati proti témuž potlaovateli s týmiž obtmi za stejné ideály. (Výborn! Potlesk.) Toto datum nebylo valeno úmysln, ale znaí narozeniny íma. Náhoda tak doprovázela šastnými píznaky vli muž. Zmínil isem se tehdy plukovníku Štefanikovi o významu 21.

slavnostního dne. Stejné pohnutí nás pemohlo a vrhlo navzájem do nárue. Nebyli to dva muži, kteí se objímali, ale byly to dva národy, byly to Cechy a Itálie.

fVvborn! Hluný Dtknineaty

— 14.

potlesk.)

9f9

Dne

24,

kvtna

(tetí

výroí války

byl ode-

itaiie)

vzdán prapox prvním utvoeným oddílm eským. Tak prapor nejposvátnjší výraz cti a nezávislosti svobodné zem, eský prapor, pOrTvé vlál na ímském slunci, na oltái, který Itálie .postavila pod Kapitolem na nehynoucí památku svých prorok, mueníkuv a svých bojiovniku. Byio pro mne velikým št-

—

stím a velikou

ctí,

pozdraviti

esk>u

ekl

vlajku

a

pi

jejím

jsem tehdy, že tento kest, konaný daleko vlasti, jist nemohl býti slavnostnjší a vznešenjší, nebo zasvcoval ho Rím a Itálie na svém oltái a kmotry byly veliké stíny hrdin našeho vzkíšení: Viktor Emanuel II.. Jaseí Mazzini a Josef Qaribaldi. (Nadšený, dlouhotrvající potlesk.) Tento obad cítil jsem to v duši a všichni se ktu.

mnou

to cítili

— — zdál

se a byl

pedzvstí

jistého a ne-

klamného výsledku: výsledku,- který pál národ v horoucnosti obtí, aby se vyplnil.

si

všecek

A

vyplnil se: lile, hrdé, heroické, slavné Cechy, nikdy nevyhasly, povstaly, ony Cechy, jež Itálie bratrsky oplakávala v jejich nevýslovném utiPení a s nimiž nyní bratrsky se raduje v hodin spoleného vítzství. (Boulivý potlesk.) Tento svazek pátelství a lásky, který pes všecku vzdálenost tak mocn spojil duše obou národ, potrvá silný a bude vzdorovati asu. Nic nebude moci seslabiti ho, nebo rozvázati; naopak, bude spolenou snahou, aby vždycky více se jež

upevoval a scsiioval. S touto horoucí a pevnou vírou svuji tomuto pátelskému poslání, pinášenénui italským vojínem v adách eských vojín, blahopejný bratrský pozdrav, který ješt jednou vychází od srdce Italjc k srdci Cech. V. L. Oriando. V í^ím, dne 12. prosince 1918. (Nadsciiv, sit

dlouhotrvající

potlesk.)

Slavné Národní shromáždní!

Boulivý Piojev Váš, jímž

provázeli skvlé, ministerského pedtlumoníkem citu. jež nás všech-

nám nezapomenutelné

Jste

poselství

sedy slavné Itálie, je ny ke spojené Itálii víží. My dekujeme zde jménem všeho národa eskoslovenského za neobyejné dkazy lásky, jež byiy legiím našim v krásné, slunné Itálii každé chvíle prokazovány, my pozaravujeme odtud velikou Italu za vše, co vykonala pro národ náš eskoslovenský a co vykonala pro spolené ideály svta, pro svobodu a demokracii, pro civilisaci a humanitu. Poselství presidenta Orlanda bude pipojeno ku protokolu o této schzi, aby tvoilo jeden z jeho nejskvlejších hstv, a bylo na vždy dokladem bratrského spojení v pítomnosti a bratrské spolupráce ve (BouUvý, dlouhotrvající nadšená vší budoucnosti. pochvala a potlesk.) Pistoupíme k vlastnímu dennímu poádku, k vlastnímu úkolu dnešní schze. Pan president republiky vvkoná slib ve smyslu zatímní ústavy. Petu znní slibu:

»Slibujete

jako president republiky eskoslo-

venské na svou est a svdomí, že budete dbáti blaha republiky a lidu a šetiti zákon.« President republiky dr. T. G. Masaryk: Slibuji! President republiky podává ruku pedsedovi Národního shromáždní. (Výborn! Dlouhotrvající potlesk. Shromáždní povstává a zpívá národní hymnu »Kde domov mi«. Boulivé voíání: Na zdar! Dlouhotrvající DOtlesk.)

Pedseda

Ozvoni):

Pan

president

republiky vyžá-

dal si slovo.

President republiky dr. T. Q. Masaryk: Dámy a Pánové! Bratí! Prosím Vás, pijte zítra o druhé hodin 14*

311

«

na hrad, abyste vyslechli prvé presidentské poselství.

(Dlouhotrvající potlesk.)

Pedseda: Tím denní poádek dnešní schze je vyerpán a já navrhuji dle § 83. jedn. ádu, aby se pes vánoní prázdniny schze Národního shromáždní eskoslovenského odroily. Den a poad schze píští by se oznámil písemn. Námitek proti tomu není, zstává pi mém návrhu.

Schze

jsou tedy

odroeny. schzi za skonenu. (Nazdar! Ne-

Prohlašuji dnešní utuchající potlesk.)

XCII.

PRVNÍ POSELSTVÍ PRESIDENTA ESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. Druhý den po svém píjezdu do Prahy, 22. prosince I91S, Masaryk poselství k lenm Národního shromáždni na Pražském hrad.

proslovil president T. G.

»Vím

já Bohu, že po ptjití vichic hnvu, híchy na hlavy naše uvedeného, vláda v:í Tvých k Tob zase se navrátí, ó lide eský, a Pro tuto nadji Tebe ddicem iním všeho toho, co jsem koli po pedcích svých byla zddila a pes tžké a nesnadné asy pechavala, nýbrž i v emkoliv dobrém skrze práci syn mých a požehnání boží, rozhojnní jsem i

niašimi

pijala, to

všecka

Tob

odkazuji.

Proroctví-modlitba Komenského vyplnila se doslova: náš náiod je svobodný a nezávislý a vstupuje

vážen n pcclcpcn všeobecnou sýnupatií do spolenosti evropských národ. SIS

S

žijeme

v

pohádce?

Tak se ptají politikové všech zemí a sám kladu si stejnou oitázku; a pece je to všechno skutená skutenost, výsledek tyletého zápolení všech národ svta.

Svt

rozstoupil se na

kteí

dva tábory a v hrozném

—

ideály spravedlnosti zvítzil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad chytráctvím. (Výborn!) Centrální mocnosti, vedené pruským Nmeckem, domáhaly se panství nad starým svtem, nad Evropou, Asií, Afrikou, a to byl pední cíl pan?:ermánr ských 'politik, oznaovaný heslov: »Berlín-Bagboji

zvítzili

zvítzili

ti,

hájili

idealisté,

ml

dad«. Starý, staletý nmecký nápor na východ býti dovršen koneným podmanním východních válslovanských, a celý národ, v prvé

ad

ky

a

ský

plán.

vítzství

prbh

nmecká uskuteovaly pangermán-

Podmanní evropského východu bvlo by mlo za následek podmanní západu a celého starého svta. AI'.' Nový Svt, Amerika, vystoupila ze své reservy, nahradila umdlené a rozvrácené Rusko a za nedlouho generál Foch diktoval poraženému Nmecku a Rakoiisko-Uhersku

podmínky.

Theokratická autokracie podlehla demokracii, spoívající

na zásndách humanitní

mravnosti.

Ber-

'

Caihrad hlásaly rouhavé uení, že

jejich

^/ídi.,

ve skutenosti dynastie jsou z boží milosti, zjevením a nástrojem, stát opírající se o mi,'itar!stickou arm.ádu postaven jako ideál proti národnosti, výboj a panství nad svtem staly se cílem bei-nského, vídeského a caihradského carismu-

státy,

ba

i

pímo

21.

raku<5an.?tví a Džiniš-chanDouze JzemDísn: je vniterní shoda a píbuznost tchto tí pežitk stedovké theo-

imperialismu.

Pruství,

ství nesnoiovalo se

kracie.

Proti

ni

seskupily se moderní demokracie;

demokracie

ideály humanity. vojenskvch sr)ecir>1i.st, poražena lidovým vojskem, které teprve
Pruský

nemilitaristické,

militarism,

hájící

armáda

centrálním mocnostem sípojilo se celé lidstvo a jestliže souhbs národ kdysi považován zn dkaz nro jsoucnost Boží, souhlas všech národ všech díl svta v této válce jest dkizcm demokratické pravdy. Pruský militarism a jeho spojenci byli a jsou mravn isolováni.

My Cechové

a

Slováci

n.mohli jsme v tomto svtovém boii stát stranou; museli jsme se rozhodnout proti Rakouskn-Uhersku a Nmecku a museli jsme vystoupit, nebo celá naše historie, její obsah a smysl vede nás k m.ocnosteni demokratickým. Vybudování našeho státu a jeho !•211

rfržení proti

némeckému náporu na východ, naše

re-

protireformaního násilí zpsobené Habsburky, zneužívající.r.i náboženství pro své nízké hmotné cíle (Výborn!) a naše probuzení, vedené ideou humanity a vyplývající osud našeho národa pímo logicky z ní demokracie jest spiat se západem a jeho moderní demokracií. formace a

její

ideál3^ naše utrpení

—

(Výborn! Potlesk.) Proto správn a jak vidíme, k našemu štstí, nostavili jsme se od poátku války na stranu spojenc. Pro nás nebylo místa v adách tch, kteí vrhali se na nás, vedeni barbarským heslem Mommsen, v. Hiartm.ann a Lagardeú. tu, pátelé, abych podal zprávu o Dovolte

mn

naší

Musím

zahraniní innosti.

se obmeziti na hlavrá body,

nebo

historie

práce je dlouhá a mnohoobsažná; obmezím se více na ví-tení záoad, spravujících naši práci, než na výklad o jednotlivých akcích. samému bylo jasno, že nemohu a nesmím setrvati ve službách Rakousko-Uherska. Pravda, z poátku jsem nebyl hned dost rozhodnut k inu; cítil jsem ohromnou zodpovdnost, poítal jsem s následky prohry ale naši vojáci, odpírající službu a vzdávající se spojencm, zloin né odpravy našich lidí. tšících se ze slibu ruského, vojevdce a vbec ce. Iv ten aparát vídeského a budapešského katantství donutily mne k rozhodnutí. 'Radil jsem se s politickými páteli jednotliv, nebo strany byly potlaeny, .zajel isem také do Vídn, abych promluvil se seriosními r-akouskými Nmci, co vlastn od války oekávají, zejmiéna pro pípad vítzství; byl jsem dvakrát v Holandsku, projel Nmeckem a také tam pcdle

tyleté

té

Mn

—

!>15

možnosti jsem se hledl informovat. V polovici prosince 1914 odejel jsem do neutrální ješt It:ilie a Pí^k do Svýcar. Myslil jsem, že se ješt pokusím o návrat do Prahy, abych nadal získané informace, ale už to nebylo možné. Pak /ijstal jsem as v 2enev a na -podzim 1915 odebral jsem se nadobro pes Paíž do Londýna, odkud mohl jsem dojíždt do Paíže.

V

". Beneš a ?:enerál Stefanik, odziistal vrní a vydatní spolupracovníci. (Výborn!) loni v kvtnu musil jsem do Ruska, odkud jsem

Paíži

i

daní,

V

zaátkem bezna pes Sibi zajel do Japonska, Japonska do Spojených Státu, odkudž po sedmi msících pobytu volán naší vládou, vracím se po tyech letech jako první president eskoslovenské

letos

z

republiky. (Sláva! Potlesk.)

Divná, cesta

sti

neekaná

cesta kalem svta, ve skutenopropaganí, získávání celého svta spoje-

neckého pro naši národní vc a pro náš politický program, jehož podstatnou ástí byla rozbití Rakousko-Uherska (Výborn O a tím isolování Nmecka a donucení, aby konen se spokojilo svou vlastní národní državou. O to pece bží. Rakou-íko bylo Nmecka silnou, ale také slabou stránkou. (Tak iest!)

Or?:ansovali jsme za hranicí všechny naše kolonie

promyšlenou propaandu ianost diplomatickou. Ale politika a zejména revoluce není možná bez pen5;7 v tom ipomohli naši v Americe a v Rusku. Chci zde drazn konstatovat, že jsme nevzali od zdrazuji to, protože naši spojenc ani krejcaru emigrantské ústní

a

a

zahájili

publicistickou

n

—

—

odprcové mluví o ruských, anglických a jiných penzích. A stejn zde konstatuji, že jsme za celou tu dobu neužili ani jediné nepravdy prai naijm nepátelm. 2tí

(Výborn. Potlesk.) ani jedné z tch tak zvaných diiplomotických chytrostí tak estný politický ho], tak estná revoluce, smím to íci, soíva kdy byla provedena. (Výbarn! Potlesk.) Bylo mi jasno, že nestaí propaganda ani revoluce ve vojsku a doma, nýbrž, že musíme mít vojsko. Prvé legie vznikly ve Francii a v Rusku: záhy se hlásili dobrovolníci ze všech zemí, z Anglie, Ame-

—

\

riky, Kanady, Afriky, Austrálie. S poátku to byly oddíly malé; ale rostly pílivem ze zajatc. Zejména kde bylo našich zajatc veliké to platí o Rusku,

n<nožsíví.

celého

Historie naší

Ruska,

alespoíí

armády v Rusku vývoji Ruska

se

je

historii

obr^áží

ve

vývoji naší armády: zde mohu jen strun íci, že starý režim Strmerovský nepál formování veliké armády; také Kerenský z poátku byl proti nám, až toznal, že jeho olensiva do znané míry byla provedena našimi temi pluky, a že naši hoši kryli osudlný útk ruské armády. (Výborn! Potlesk.) Pochvalné úsudky o chrabrosti našeho vojska od Brusilova,

Aleksejeva a jiných, podobn jako od francouzských a italských autorit vojenských, jsou známy. Po mnohých a mnohých pokusech polailo se zorganisovat mohu íci bez pepínání, že organisocelý korpus, za nastalé anarchie a za úplného armády vání této rozvratu ruské armády j€ nejlepším svdectví-n zra-

—

hoch, ale celého národa, nebo sta tisíc muž, muž voli, to jest znaná rePresentaní ást národa. (Výborn! Potlesk.) A armáda v Rusku vzrostla letos jarem na padesát tisíc ozbrojených mu-

losti

nejen našich

tisíc bylo pihlášeno. Tuto schopukáznnost pevyšuje ipounárodní a OTganisaní nost ze hrdinská mysl jejich; jejich láska k svobod a obtavá vrnost národu. (Sláva jim! Potlesk,) NcTiiahii

ž, druhých padesát

2Í7

Vás nepožádnti. abychom V?.t vzdali poctu tm padlým na5'm drahým hochfím, tm na^im hrdínfim v Rusku, Dobrudži, Francii a Itah!i a na solnské frcmt?. kteí nám pipravili dnešní památnou schzi a celé na?e osvobození. A nezapomíneime našich muedníku habsburského terroru doma, a tch tis'cú n tisíc obtí ruského zajetí, tch, již nám umírali na Mnrmaní, v Turkes+anu. všude po ší''ých pláních nešfastného Puska, neschopného se starat o zdraví našich zaiatcfi. Co zahynula našich Pi útku pes Albánii, eské rcvy máme po všech válících 'zemích. A nemohu se zdržeti, bych nevyslovil dík a usnokniení nad chováním a politickým pcstn^^em Vpším. pátelé, a celého národa. Cechfi a Slovák; snad úsudek mj, jenž jsem nebýval vždy dosti spokojen, má jistou váhu, ovšem podám zárove dkaz, že ta 3-svatá« nespokojenost také neškodí. (Výborn!) Naše voisko, boiniírí nn tech frontech. v^'b(iio\'a'o

—

nám

zahraniní akce a zenašeho vojska, jeho bcri a hrdinství, historie sibiské anabase, -^ to všechno bude bohatou výchovnou epopeií pro na^^e budoucí generace ÍVýZde mohu shrnouti len výsledek. A vedle bo'-n!) vojska bojujícího, pracovali rrrcranispn mnozí moJi snolunracovní^^i ve všech zem'ch. Neivíce nríce bvlo vzdó^^rím tu dík loTim Odpiroro"? v PiTíkn bokv Cc<;ko'slnt\'enskc' národní radv Pro Rusko a ^'znomínám zeíména zemelého .c:enerálního sekretáe jcJího, Jiího Klccandy. naši svobodu. Historie naší

jiména

!

—

Francie v únoru a

Evropu,

218

znala prvá,

význam našeho národa pro spojence náš program, a uznala pak prvá zahraniní

1916. a

!i

Národní ladu, zídila a» vydržovala naší armádu ve se k nám oi v Rusku, zachovala pravdu velkom3'sln, (Boulivé ovace Francii.) Francii a pozdji

Itálie byla k

nám vždy velmi pátelská,

(Hluné ovace Itálii.) máme tam znanou armádu a uzaveli jsme s Itálií první smlouvu a dosáhli tím svého uznání; všichni ostatní snojenci obrátili se potom k nám se vší sympatií, uznala nás Anglie, (Boulivé ovace Anglii), Spojené státy, Japonsko. Srbsko, Belgie, í^ecko, Kuba. Nevím, komu bych dkoval naped. Jest pirozená, že uznání Anglie a Spojených státii, tchto nejvtších sípojeneckých mocností, velmi nás posilnilo, jak bylo vidt z chování nepátelského tábora. Spojené státy poskytly a poskytují nám ze svého bohatství y\^datno'T pomoc, a máme od nich urité sliby p-o budoucnost. President Wilson (Sláva Wilsonovi! Potlesk.) sám vnuje naší otázce velikou a upímnou pozo''nost. Jsme jem.u a všem ispoiencúm zavázáni a mohou na nás vždy poítati; vyjádím naše city k nim nejlépe slovy premiéra dra. Kramáe, který v prvém rádio, které spojilo Prahu s Paíži, ulo^žil ^ubezpeit vlády ^ národy spojenecké nfiší

mn

vdností a že r.'0u«.

a

neochvjmon vrncist' (Výborn! Potlesk.)

npše republika zstane navždy spojencm

(Ontný

v'-

Potlesk.)

Pa oficielním uznání nás spojenci, prohlásili jsme Kfímostatnost našeho národa a zídili vládu; národ dO'-

ma

m^

svil vládu Vám války a míru je reorganisnce východní Evropy a rozešení východní otázky vbec. Válka byla pokraováním a dovršením boj a pokus o rozešení východní o'tá7kv v širokém slova smvslu. mecký nápor na východ jost obrácen, nroti pásmn to schválil a

Vlastní

-i

cíl

N

219

menších a malých národ, Ru^S3^ poínajíc od Finn a

ada

sídlících

koníc

mezi

Nmci

a

dole t^eky, jest to

malých národu. Pansermanisté hlásali, že národové nemají budoucnosti, že historie smuje k vybudování velkých stát; názor tento je oividn nesprávný, nebof od 18. století podnes vznikla celá ada malých stát. Imperialistický Pokus Napoleonv se nezdail, a piáv tak ztroskotal imperialism nmecký, rakousko-uherský ruský. (Výborn!) 18

malí

i

Malí národové jsou osvobozeni. Nesativní úkol války je dovršen, Evrop nastává P0'sitivní, orsanisovat Vvchod Evropy a tím Evropu a lidstvo vbec. Stojíme na prahu nové doby, úkoil

celé lovenstva pocifuje svoji jednotu. Náš národ pispti chce s plným vdomím k uskutenní tohoto velkolepého a vznešeného úkolu svojí hivnou. Víme, že národové ekají noyou, tvrí a orgarisa ií politiku a slibujeme, že se o takovou politiku poctiv pokusíme. (Výborn. Potleisk.)

kay

Bismark ekl, že ten

kdoie pánem Cech,

je

pánem Evropy.

Oznail takto svým zpsobem zvláštní svtové postavení našeho národa. Jsme nejzápadnjší slovanská ve stedu Eviopy a odolali jismc iponmovacímu náporu na východ. Dnešní vítzství umožnila nám naše národní houževnatost a k tomu zeod pírody bohatá. Naše vítzství je také vítzstvím ostatn'ch malých národ, ohrožovaných Ra-

vtev

Nmc

m

kouskem

a !'.M!obnv

Nmeckem. asnd

úzkému pátelství 220

a s

nebezpeí odkazují nás k našimi sousedy na východ, resp.

stejné

aa jihovýchod. Navázal jsem za hranicemi se všemi tmito národy, s Poláky, Ukrajinci, Jihoslovany, Rumuny, Litevci a Lotyši, iny, l<eky a Albánci, pátelské styky. (Výborn. Potlesk.) Pokusili jsme se v Americe o utvoení Unie stedoevropských národ. (Výborn.) Bylo zatiTi získáno dvanáct národ, a jednání se slibn rozvíjelo. Amerika brala v Unii živju úast; vznikla na jejím základ zvláštní Spolenoit pro podíoru Stedoevropských Národ, kteiá, doufám, platn pispje k velikému dílu. President Wilson sám Unii a jejím snahám velmi pál, a její úsih, ipispt k rozešení problému malých národ, našlo u nha živý zájem. (Výborn.)

Nemohu te než strun nartnout naše nejbližší úkoly. Všeobecn eeno: chceme se sousedy a blízkvmi národy organisovat styky co nejintimnjší. (Výborn.) Sousedství a obdobné djiny odkazují nás k politickému spátelení s Poláky. O tom jsem s vdími muži polskými jednal mnoho; uvažovali j.sme dokonce o federaci, ale ekli jsme si, že v blízké budoucnosti má každý národ mnoho své zvláštní konstruktivní práce, a že bude proto lépe, úkoly nekomplikovat; ale vynasnažíme se dospti k dohod hospodáské a vojenské. Ta bude ovšem ist obranná. (Souhlas.) Jednah isme také o polské otázce ve Slezsku; dohoda je snadná je to problém, vzhledem k velikým úkolm, které nás ekají, celkem nepatrný. V zájmu nás obou je, aby každý z nás byl co nejsilnjší. Musím ovšem

—

íci, že

zpsob, jímž se nkteí Poláci sna.ží zmocniti našeho území, pokládáme za nepípustný. 2S1

(Výborn.

Naped musíme

zcelit území svédobrovoln pistoupit k oprav hranic. (Výborn. Potlesk.) Dauíam, že Poláci toto stanovisko schválí tím spíše, že jeiich piklad molil by nebezpen nabádat jiné k podobným Pokusíím proti

Potlesk.)

ho státu a pak

mžeme

Polákm samým. stát ustálený,

(Souhlas.)

muže

Až budou

mít Poláci

svj

se jednat od státu k státu.

S Kumuny jsme pracovali spolen, hlavn v Rusku; vyvinulo se mezi námi velmi slibné pátelství. (Výborn.) Sám jsem byl v Rumunsku a jednal i s vládou a králem, hlavn o pipojení naší armády k Rumunsku, k nmuž už nepišlo. Naskytuje se možnost, že bychom byli sousedy.

Uherští Rus

í

ni

totiž svými pedstaviteli v Americe pedložiU nám návrh, že by se stali auton'>mní ástí našeho státu. (Výborn.) Stejný návrh máme od tak zvaných kar-

Datskvch

Rus. Neml jsem ovšem práva

vc

ujed-

jsem ochotu k tomuto spojení; není ipochyby, podle zpráv, že rusínský lid v Uhrách návrh schválí. (Výborn.) Oekávám, že Rumuni a Jihoslované se shodnou, zejména v otázce Banátu. Nemusím vykládat, že nat,

náš

ale vyslovil

pomr

k

Jihoslovanm

je

nejsrde-

njší, z.pceténý spolenými bcyi; souisedství s Rumunyumožnilo by nám pímjší styk. V našich jihoslovanských politických kruzích je naprosté pesvdení o nutnosti našeho pímého geografického spojení. (Výborn!) Rakouští Nmci si te žádají toto území; ale dokonce s maarské strany byli nedávno upozornni, že tam jsou etné chorvatské a slovinské ásti i

292

Na každý zpsob, nemajíce žádných spor s Rumuny a Jihoslovany, snadno

territoriálnícli

se s nimi dohodneme o nejintimnjším spojení, jednal jsem s pedíitaviteli obou národ a dohodli jsme se; talcé Rekové ústy svých vedoucích lidí, zejména Venizeia, schvalují tuto dohodu. (Výborn!) Jestliže se urovnají obtíže mezi Jihoslovany a Italy pak by pangCi manská »Mittela máme nadji europa« byla nahrazena sblížením stát ad Baltického moe až k Adrn a dále pes Švýcary až k Franch.

—

—

(Výborn!) Byla by to silná ohrada Proti Nmcm, pokud neopustí svj výbojný tlak na východ a zárove ochrana pro Rusko, takto od Pruska oddlené.

A

Rusko, sjednocené federativn,

silné

my

všichni

Evropa potebujeme. (Výborn! Potlesk.)

a

Rusko Padl neschopný a degenerovaný jako padl carism berlínský a vídeský; ale revoluce ruská nebyla a není dost tvrí. Rusové nenauili se administraci, a bez administrace Pochybuji, že Rusko bez pomoci není demokracie. spojenc si brzo dovede ipomoci. orožívá tžkou carism,

Nemohu ien

smr

musím o

krisi.

podobn

tyto plány vyložit podrobnji, naznauji žádoucího vývoje zahraniní politiky, ale

tuto skizzu doplniti

našem pomru Pokud pedn bží

náš jest

úvahou

k

Nmcm Maarm.

o

Nmce

a

v našich zemích,

je

program iznáim dávno; území obývané Nmci území naše a zstane naším. (Výboxn! Dlouho-

My jsme vybudovali svj stát, my my jej budujeme znova; pál bych si, Nmci pi tom pracovali s námi — to by

trvající potlesk.)

isme

jej

aby naši

drželi,

bvla lepší politika, než jejich pochybené

úsilí

nynjší. 22S

(Výborné!; Pochopuji ovšem a poítám s tím, že jsou v tžké situaci; piznávali, bohužel, pangermánský

výbojný program protieský píliš ochotn, nepochosvtovou situaci, byU zpiti prvotnými zdánlivými úspchy; naši Nmci se stali obtí íalešného, pralhaného rakušáctví a krátkozrakých Habsburku. (Výborn!) Je psychologicKy pochopitelno, že ted nemile nesou, že se tak osudn zklamali a že jsme a máme pravdu my. (Souhlas.) Opakuji: My jsme vytvoili náš stát; tím se uruje státoprávní postavení našich Nmc, kteí pvodn do zem pišli jako emigranti a kolonisté (Výborn!). Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro prmysl náš i mezi námi. My nechceme a nemžeme obtovati naše znané menšiny eské v tak zv. nmeckém území. (Výborn! Potlesk.) My jsme také pesvdeni, že hospodáský prospch odkazuje naše nmecké krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správn. si vzpomenou, že I. 1861 spolu s námi žádali císae, aby se dal korunovati na eského krále. Peji si upímn, abychom se CQ nejdíve dohodli. Piznávám se, nám je tžko \zaDomenouti. že naši Nmci a Nmci v Rakousku vbec Pijímali nelidské ukrutnosti rakouské a mudar^ké soldatesky bez protestu, nám je tžko zapomenouti, že naši Nmci dávali nejzuivjší kontingent pangerma-

pili

mU

Nmc

A

pes to je pijmeme rádi, jestli se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemže zazlívati, budemc-li po tolika trpkých zkušenostech opatrní, ale

nismu. Ale

ujišfnji,

že minority v

našem stát budou

požívati ú-

národních práv a obanské rovnoorávnosti. ÍVvborii!) Americká reriublika podjala se radji obanské války, než by pipustila secessi svého jihu. My nikdy nepipustíme secessi našeho smíšeného seDJnvcli

824

vru. (Výborn! Dlouhatrvající potlesk.) Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostedek pro rozešení národnostní otázky.

Pímoaré

rozdlení pro velikou a zvláštní smíšenost není mažné a. problém není pouze národnostní, nýbrž také a do znané míry sociální. (Výborn!)

Náš tpomr k nmeckému Rakousku je dán nejeai výsledkem války, nýbrž celým naším národním programem. My pece jsme se spojili s Rakouskem a Uhrami a vytvoili jsme Rakousko. My jsme byli Derlou Rakouska. Dokázali jsme takto, že bychom s Nmci mohli míti pátelské soužití. Ale Habsburkové se nám zle odmovali. Nemohu vzpomínat celého našeho boje proti Rakousku. Válka dokázala, že politika jednostranná Nmecka a Maarska musila 'ztroskotat a ztroskotala. Neodvratn a na vždy. DuaUsm dovršil habsburskou neschopnost a falešnost. Byl to komnlot namíený proti nám v prvé rad. Rakousko a Uhersko stalo se zjevnou organisací násilí, násilí (Souhlas.) Evropa ped válkou toho nevšímala, ale válkou byla pouena o pravém stavu vci a zejména (prokoukli ve Francii, Anglii a ve Spojených Státech tu úžasnou faleš rakousko-

menšiny nad vtšinou. si

maarské politiky, jevící se v etných pokusech oklamati spojence. Propaganda habsburská a madarská "byla naším vydatným pomocníkem. Ostatn i Nmci v íši zkusili Habsburky na vlastním tle. Nmecko zachránilo Rakouska-Uhersko dvakráte proti Rusm a proti Italm, ale na konec Víde svého spasitele zradila. Ovšem nemravnost berlínské politiky spoívala práv v tom, že se tak úzce spojili s lidmi, jimiž ve svém nitru opovrhovali a Berlín, teba že Víde vedl,

vl'ivu

Vídn

podléhal

dbsti

asto

a

nebdaze.

(Souhlas.) Dokumenty

— 15.

g2§

Nmcm

rady. Není mým úkolem dávat rakouským Je Dirozeno, že spojení našich zemí s Rakouskem zanechalo mnohé, zejména hospodáské vztahy. Jestli rakouští Nmci zanechají své panovanosti, jestli zajestli k nám budou nechají pangermánských plánu, loválními a nebudou se míchat do našich záležitostí pak by byly slušné sousední styky možný a Ra-

—

kousko by bylo s to, aby si zachovalo samostatnost. (Souhlas.) Myslím, že zejména obtížný problém Vídn dal by se takto rozešit nejvhodnji pro Nmce samy. Pi tom nás ovšem vedou ohledy na naši velikou minoritu ve Vídni. (Souhlas.)

Náš

pomr

k

Nmcm

upravíme podle toho, jakou ono zahájí poUtiku. Zase korektn; pejeme si, aby porážka pruského asresivníhol militarismu byla vítzstvím nmeckého lidu, aby si nmecký lid zvykl uskromniti se na vlastní národní síly, aby zanechal své ví^bojné poHtiky východní a vnoval své veliké síly a schop-

chováme

Hosti mezinárodní organisaci

To

jest

mnohem vtší

národ

a vznešenjší

cíl

a

lovenstva.

než

cil

panger-

niánský. (Souhlas.)

O Macfarecli

eí

MCtrcba šíit. Hraii až do rokov šestdesiatých minulého storoia úlohu skromnú; ale v tom ase uplatnila sa úrodnost ich pódy a dostali tym prcindustriáJné ásíe Rakúska hospodárskej doležitosti; zárovefr pokusili sa využif Bismarckovej politiky voi Rakúsku a stali se oddanou' avantgardou Nmecka na Balkáne. Feudálna šlachta, podporovaná kapitalistmi, vybudovala umalú budovu štatnu, ktorá sa nárazom voinv tak srútila ako cela umlá stavba Habsburgov. 326

— Bolo priamo nesmyselne, že by taky národ, akým sú Maai, sml tak dlho vy koristovat štyri iné národy, našich Slovakov, Rusínov, Rumunov a Juhoslovanov. nevedla respekUž Cavour videi správné, že tovat slobody iných národov, práv sa museli sami

Maai

a

branif proti

vojnu

žili

Nemcom;

politicky

Maai

ešte

poas

z prestiže roku 1848, ale falešnost ich pro-

pagandy bola všade prohliednutá dnes vidia spojenci cele jasné, že Maai majú právo len na svoj národný najskor stát. Prial bych si, aby náš pomr k nim mahol by upraveny rozumné. Maarské minority budu požívat všetky obanské práva. Maai boli dost krutí, že hovorievali: Slovák nie je lovekom, my nebudeme im odplácaf zlým, chceme len, aby Sloveinisko v plnom rozsahu málo hranice vhodné

o

—

pre svoj roizkvet. A to platí také o Rusínech, hlasiacich sa k nám. (Souhlas.) . Chci konit. Víme, že nedosáhneme našeho národního programu pouze politikou zahraniní, že

musíme hlavn pracovat uvnit. I

v tom naše poMtika podle Havlíka bude poctivá

si

-rozumná.

V pechodné dob vynasnažíme se o zachování poádchceme se vnovat kUdné práci administraní. Podstata demokracie je v administraci a samospráv. Demokracie není panování, nýbrž prací k zabezpeení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity. ku,

Zvelebení zemdlství, prmyslu a obchodu musíme zvláštní Pozornost; nastoupíme novou železniní komunikaní politiku. Nové svtové pomry, na-

vnovat

še spojení se spojenci, nebude jenom politické, nýbrž hospodáské. Naivázal jsem již styky hospodáské a íiJianní s vlivnými initeli v Americe, Anglii a Francii, ,.

15'

227

Máme zabezpeenou finanní pomoc spojeneckých zemí; Spojené státy, sám president Wilson, slíbily podporu pro nutné zásobování v pechodné dob. Vláda již podala seznam toho, co Potebujeme; žádali jsme jen nejnutnjší, protože víme, že potebují pomoci také

Amerika vydatn pomohla a pomáhá

dtruzí,

naší ar-

mád

v Rusku. Americký ervený kíž osvduje se pímo vzorn. Vláda a finanní kruhové jsou ochotni pomoci nám pjkou sám jsem zatím umluvil menší pjky, o jejichž ústavním schválení bude teba se do-

—

hodovat.

Ale

lovk

a

národ nežijí jen chlebem;

uvdomili jsme si všichni, že potebujeme pevychoo školu a všecek ^uševni život vyžaduje nejintensi vnjší pée. A rozumí se, že zákonodárné orgány musí vytvoit nové, novým pomrm odpovídající tzákony. Nezdravé rakušansíví musí být dkladn pekonáno, opravdová pevýchova nestaí k odstranní vnjšností. Vbec te máme možnost mnohé plány, posud theoretické, uplatniti prakticky; vyvarujeme se pekotnosti, máme asu dost, nemusíme mít všechvání. Starost

no najednou. Zaneme možní a usnadní vývoj

Svtové

i

naše

.s

nejnutnjším a s tím, co uvývoj organický.

další,

pomry

vyžadují

pronikavé sociální reformy; demokratická rovnost vyluuje všeliké vykoisfování a panství tídní.

Jsem

Vím,

mužové. 228

ženy v tomto shromáždní. vnovati veejné innosti jako

šfasten, že vidím

že ženy se mají

Dauíejme, že ujednání mírová v Paíži nám zabeztrvalý mír. Tím neodpadá starost o národní obranu, napak musí býti naším úsilím zbudovati všená-

peí

rodní systém úinné defensivy. K tom.u cíli jest nám teba také usilovné politiky populaní. Jsem rád, že ve vlád máme již ministerstva zdravotnictví. Zkušenosti dlouhé války nutí pím.o k péi o tlo a ducha budoucích generací. Ideály Fúgnerovy a Tyršovy se

Práv v

naší

armád osvdily.

Naše armáda pál bych

z

Francie

a

i

Itálie se vrací,

aby také naši hoši z Ruska mohli brzy pijeti, ale tomu pekáží vzdálenost a technické obtíže, nehled k tomu, že jako spojenci nem.žeme postupovati v tak vážné vci jednostrann. Upotebíme vojska k udržení a zabezpeení našeho území a poádku. Naše vojsko je ástí spojenecké armády a dousi,

•

fáme, že naši separatisté uvdomí si tento íakt a jeho dsledky, plynoucí z pcmínek pímí. •Nechtl jsem, pátelé. Podati podrobný program. Pedkládám pouze nkteré vedoucí zásady, žádoucí poHtické innosti a pokusil jsem se ve vší strunosti zachytiti smysl tch hrozných a pece pro nás tak šastných zkušeností této, douíejme, poslední války. Te-n smysl dá se vyjáditi velmi strun: Chceme všichni, jednotlivci i národové, býti lidmi! Velké obti na životech a statcích nevyšly nadarmo. Dosáhli jsme svého cíle. se vynasnažíme, abychom si ho navždy zabezpeili. Úkol snad tžší než za války. Všichni obané dobré vle, bez rozdílu stran, náboženství a národnosti, mají dánu možnost vybudovati vzorný demokratický stát, jehož úkolem bude

Te

starati se o

zájmy všeho svobodného samosprávného

obanstva. 229

Páni poslancové, ješt nkolik slov mi popejte! Získali jsme si sympatie spojenci a respekt odprc svou organisaní dovedností a tím, že jsme dovedli udlat a zachovat poádek. A poádek musíme zachovat i na dále a za všecli okolnosti. V našich zemích nesmí být žádného znásilování, snažn vás prosím, pátelé, pispívejte, kde kdo mžete, k uklidnní; ne-

poádky by nám valn uškodily politicky, zejména Anglie a Amerika by nepoádky nesly velmi nemile. Prosím v tom o vaši spolupráci velmi snažn. Pijel jsem db Prahy provázen ástí naší zahraniní armády; pesvdíte se, že jsme to všecko všichni za hranicí mínili doopravdy, doopravdy až do tch hrdel a statk. Jsem jist, že bude celý národ milovat ty naše hochy jako je miluji já. Byl jsem sám antimilitarista a neml jsem ,rád rakouského vojska; ale tato naše vojska neorganisovali jsme z militaristických choutek, nýbrž pro vybojování a udržení svobody a demokracie. A pro tuto obranu musíme míti naše vojsko; bude vážným úkolem tch, komu formov^pí jeho bude sveno, vybudovat armádu republikánskou a demokratickou, A demokracie ve vojsku, jako \bec, nezjedná se pouze odstranním rakušanství, nýhrž perodem ducha. Skonil jsem

230

— šastné

a veselé svátky!

OBSAH. Str.

Pedmluva I.

3

Promemoria esk^-ch poslanc o zahraniní

ze dne 8. prosince Pr\ní proklamace paížská III. Resoluce eskoslovenských IV. Prohlášení eského komitétu politice

II.

»

V. Resoluce paížské

km

prof.

....

za války

.

.

spolk ra Rusi zahraniního

1.

»

2.

»

»

VI. Poslání

1870

29

»Rovnosti«

Masaryka

Cechm

a Slová-

Rusi zásadách eskoslovenské akce eského svazu a Národního vý-

39 33

boru Nota tyrdohody Wilsonovi o cílech války X. Prohlášení eskoslovenského vojska v Ru-

35 38

na

VII. Zápis o VIII. Ustavení

.

IX.

.

.

sku XI. Steíanikovo provolání XII. Dík amerických

....

k svornosti Cech senátoru Williamsovi kijevského sjezdu

Resoluce XIII.*) Projev eských snisovatel XIV. Státoprávní prohlášení z 30. kvctna 1917 XV. Masarykova pocta v ruském akademickém svazu XVI. Nástup echoslovák s revoluním vojskem XIII.

.

v Rusku *)

.

V

5 13 14 15 1?

íslování

poadu

.

3f 41

44 44 47 53

54 54

byla tu

uinna

chyba opakováním

XIII.

231

Str.

XVII. Zdravice nastupujících vojín proi. Masarykovi XVIII. Vítzství Cech u Zborova XIX, Prof. Masaryk eskoslovenské stelecké

brigád XX.

eské

XXI. Písaha

legioná plenární

v

57 58

prohlášení ve Štokholmu

XXII. Resoluce

65

schze odboky CSNR.

Moskv

....

Masaryka v Petrohrad XXIV. Leták eskoslovenské Národní rady v Paíži, rozhazovaný ped 11. soskou ofensivou v záí 1917 XXV. Revoluní zápjka eskoslovenského náXXIII.

í^e

T. Q.

roda

66 69

77 78

Národní rady XXVI. Manifest eskoslovenské v Americe XXVII. Proklamace pedsed slovanských klub na

bývalé íšské since

55 56

rad

ve

Vídni

dne

86

pro-

1.

86

1917

XXVIII. Raport francouzský o zízení eskoslovenského vojska XXIX. Deklarace generálního snmu z 6. ledna 1918 XXX. trnáct bod WiisonovN-ch XXXI. Národní písaha XXXII. Smlouva s Itálií XXXIII. Spolený projev zástupc utiskovaných ná-

rod

87 88

92 94 98 101

projev amerických Cech Wilso102 novi a ieho OCSíR. Dodatek resoluce kijevského sjezdu (Tuto otištna omylem, nebof je závr dok.

XXXIV. Holdovací

odpov

XXXV,

e.

XXXVI.

XIII.)

Re

pi odevzdání praporu v

ím

104 .

.

XXXVII. Americky projev eskoslovenské shody XXXVIII. Lansingova nota

XXXIX.

Versailleská

XL. Balfourúv

Re

tS2

.105

.

.

konference

106 107 107 108

list

presidenta Poincaré k legionám XLII. Pichonv a Balfourúv telegram

XLI.

.

...

109 116

Stfí

XLUl Pichonv

117

list

119 XLIV. Lansingovo osvdení XLV. Ustavení Národního výboru eskosloven119 ského 122 XLVI. Dík Rus armád eskoslovenské

....

XLVII. Anglická deklarace XLVIII. Deklarace Ameriky

XLIX. L. LI. Lil. LIII.

LI V.

LV, LVI.

LVU. LVIII.

LIX.

123 124 Konvence s Anglií 125 127 Deklarace Japonska Telegram Lloyd Georgiiv T. G. Masarykovi 128 Francouzsko-eská smlouva o hranice 129 skoslovenské republiky Odinítnutí vídenských nabídek ,130 Í32 Slované a mírová konference 134 Italská deklarace 131 Žádost Rakouska o mír , Ustavení eskoslovenské vlády 136 Proklamace pracujícího lidu 138 Uznání provisorní národní vlády zemí

e-

.

.

e-

skoslovenských vládou francouzskou .140 142 LX. eská deklarace LXl. Wilsonova odpov Rakousku 143 LXII. Slovanské o^átnltnutí rakouské autonomie .145 145 LXIII. Národní výbor a rakouská autonomie LXIV. Uznání eskoslovenské vlády Itálií .148 LXV. Pozdrav italského komité pro eskoslovenskou samostatnost 148 LXVI. Kapitulace Rakouska a uznání práv Cech 149 LXVII. Provolání Národního výboru o samostatnosti .

.

.

.

.

.

.

.

.

eskoslovenského

150

státu

LXVIII. První zákon eskoslovenského státu LXIX. Slovenská deklarace ^ LXX. Prohlášení eských delegát v Ženev LXXI. Výzva k slovenskému lidu

.

.

.

.

.

,151

.

.

.

152 154 157

LXXII. Rozkaz armádám eskoslovenským íslo 159 134 ze dne 4. listopadu 1918 LXXIII. Proklamace maršála Focha 161 LXXIV. Anglické blahopáni naší vlád 161 LXXV. Blahopání eskoslovenské vlády Anglii 162 LXXVI. Lloyd George dknje eskoslovenské vlád za blahopání 163 .

.

23S

Str.

LXXVII. Poselství prvního presidenta eskoslovenské republiky k americké kolonii Celoslovenské

163

LXXVIII. Blahopání

eskoslovenské

vlády

vlád

eskoslovenské

vlády

vlád

164

italské

LXXIX. Blahopání francouzské

1165

.

LXXX. Clemenceauova odpoved

166

LXXXI, Dík eskoslovenské vlády Polákm LXXXII. Prohlášení eskoslovenské republiky lení

.

.166

a zvo-

presidenta

LXXXIII, Provolání k

LXXXIV.

.

Slovákm

—

15.

listopadu 1918

slovenskému Ibcíu uznává eskoslovenskou vládu LXXXVI. Uznání eskoslovenské vlády Belgií LXXXVIl. Adresa Arnoštu Denisovi Slovenskí poslanci

LXXX V. ecko

LXXXVIII. President Masaryk presidentu Francie LXXXIX. Vy máte býti solí XC. Jiráskovo uvítání T. O. Masaryka

.

.

.

.

.

.

.

.

.

167 183 185

.188 .189 ,191 .195

....

d9fl

198

XCI. Slib presidenta republiky 201 XCII. První poselství presidenta eskoslovenské republiky

212

OPRAVY. Na str. 44 dok. . XIII. pod titulek »Resol:ice kijevského 5jezdu« vlož: »Kijevský sjezd, který se konal ve dnech 23.— 30. dubna 1917 za úasti 3^.2 volených zástupc eskoslovenského vojska, zajatých Cech a Slovák, delegát cskosl. spolk nm Rusi, pijal tuto resoluci: Text poínající slovy »V tžké dob .« a konící •pomá býti vysazen zpsobem jako text XXXV. na str. 104 není samostatným, nýbrž dodatkem k dok. C. XIIT. (Resoluce kijevského .

litickou budoucnost* následující. Dok. .

sjezdu).

284

.

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY OF

DB 215

FROM

THIS

TORONTO

POCKET

LIBRARY

Msrhout, Cyril Dokumenty našeho osvobozeni

i'#