Zvyšování motivace žáků ve výuce německého jazyka

Ostravská univerzita – Filozofická fakulta – katedra germanistiky Rozšiřující studium jazyka německého

Zvyšování motivace žáků ve výuce německého jazyka 28. 4. 2006 Mgr. Petra Pavelková [email protected]

Obsah: 1. Úvod 2. Hlavní část 2.1 Zjištění postojů žáků k výuce německého jazyka 2.2 Vyhodnocení otázek v dotazníku 2.3 Návrh opatření k zvýšení motivace a realizace ve vyučovacích hodinách 3. Závěr

1. Úvod V běžné každodenní praxi pedagoga se bohužel stále častěji setkávám, podle mého názoru, s jedním z největších problémů současného českého školství - a sice s malou motivací žáků a jejich zájmem o vzdělávání. Ve své práci se setkávám se žáky z velmi slabého socio-kulturního prostředí, které bezpochyby do značné míry ovlivňuje jejich postoj ke škole, případně k celému procesu vzdělávání. Pracovat s takovými žáky je opravdu velmi složité. Sebekriticky musím říct, že se mi kontakty s nimi navazují velmi špatně. Mnohokrát slýchávám názor, že škola je zbytečná, proč vůbec musí někde denně odsedět 6 vyučovacích hodin apod. Mně jako učitelce mnohdy chybí pádné argumenty, kterými bych je mohla přesvědčit a navést na lepší cestu. Nerada bych se ale spokojila s tím, že takoví žáci jsou už definitivně ztracení, protože jim chybí chuť k učení a tudíž nemá cenu se jimi pořád dokola zabývat. Nechci jen kritizovat, nechci jen vytýkat. Ráda bych své žáky zaujala svou výukou, vysvětlila jim, že to, co si odnáší z hodin, jednou třeba uplatní ve svém životě. Abych ale mohla své plány uskutečnit a aktivně tak změnit své žáky alespoň minimálně k lepšímu, musela jsem nejdříve zjistit jejich postoj k vyučování; zjistit to, co se jim na výuce líbí, s čím možná nesouhlasí, co by rádi v hodinách uvítali, od čeho mám raději trochu upustit tak, aby to vše vedlo ke spokojenosti na straně jak žáka, tak i učitele. Mimo běžné rozhovory, které se se žáky snažím navazovat v běžných vyučovacích hodinách, jsem provedla předvýzkum formou dotazníku, který prezentuji v následujících bodech 2.1 a 2.2. Teprve po důkladném přečetní dotazníků, jsem zvážila, jaké alternativy zvolit, aby se nynější stav opravdu změnil k lepšímu a přinesl dobrý pocit oběma stranám. 2. Hlavní část 2.1 Zjištění postojů žáků k výuce německého jazyka K zjištění postojů žáků k výuce německého jazyka se mi jako nejvhodnější jevila metoda dotazníku, který v krátkém časovém rozmezí poskytl názory žáků na výuku. Pro vyšší objektivitu odpovědí jsem se rozhodla pro použití dotazníku anonymního žáci tak nebyli nijak omezováni a nemuseli mít obavy z prezentování svého názoru. Doba pro zodpovězení otázek v dotazníku nebyla omezena; žáci odevzdávali dotazníky většinou do 20 minut. Tento předvýzkum formou dotazníku jsem provedla na Základní škole tř. Družby ve dnech 9., 10. a 11. 1. 2006 se žáky sedmých, osmých a devátých tříd. Dotazovaných bylo 30 žáků, z toho:  16 děvčat  14 chlapců

Dotazník se skládal z 5 následujících otázek: 1. 2. 3. 4. 5.

Co se ti na hodinách německého jazyka líbí? Co se ti na hodinách německého jazyka nelíbí? Považuješ hodiny německého jazyka za přínosné nebo zbytečné? A proč? Co bys na hodinách německého jazyka změnil/a? Jak bys seřadil/a následující činnosti v hodinách od nejoblíbenější po nejméně oblíbenou? a) překlad z ČJ do NJ a naopak b) poslech c) konverzace v NJ d) vysvětlování gramatiky e) diktát f) procvičování učiva formou her g) práce s výukovými programy na PC h) četba německého textu i) ústní zkoušení j) písemné zkoušení

2.2 Vyhodnocení otázek v dotazníku Při vyhodnocování otázek v dotazníku jsem zvažovala možnost rozdělit a tedy i zvlášť vyhodnotit dotazníky dle ročníků, které jednotliví respondenti navštěvovali. Tuto možnost jsem ale zamítla, neboť jsem došla k závěru, že toto nekoresponduje se stanoveným cílem mého předvýzkumu. Výsledky proto budu prezentovat všeobecně, bez rozdílu věku či pohlaví. Pro zestručnění shrnuji v tabulkách podobné odpovědi do jednotlivých tematických skupin. Otázka č. 1 „Co se ti na hodinách německého jazyka líbí?“ Odpověď Práce s výukovými programy na PC Konverzace Reálie něm. mluvících zemí Nevím Nic, nudí mě Projekt Křížovky

Otázka č. 2 „Co se ti na hodinách německého jazyka nelíbí?“

Četnost 12 5 4 4 2 2 1

Odpověď Zkoušení Cvičení v učebnici Nevím Učebnice Gramatika Poslech Diktát

Četnost 6 6 5 5 4 2 2

Otázka č. 3 „Považuješ hodiny německého jazyka za přínosné nebo zbytečné? A proč?“

Odpověď pro budoucí zaměstnání bez udání důvodu Přínosné pro další studium při návštěvě zahraničí ztráta času Zbytečné nevyužitelná v praxi bez udání důvodu Nevím

Četnost 5 4 2 1 5 4 4 5

Otázka č. 4 „Co bys na hodinách německého jazyka změnil/a?“

Odpověď Více her Častější práce s výuk. programy na PC Méně zkoušení Jiná učebnice Méně gramatiky Nevím Více konverzace

Četnost 7 7 4 4 3 3 2

Otázka č. 5 „Jak bys seřadil/a následující činnosti v hodinách od nejoblíbenější po nejméně oblíbenou?“ U této otázky uvádím v tabulkách pouze ty činnosti, které žáci umístili na první a poslední místo.

Odpověď Práce s výukovými programy na PC Procvičování učiva formou her Konverzace v NJ

Četnost 15 14 1

Odpověď Písemné zkoušení Ústní zkoušení Překlad z ČJ do NJ a naopak Poslech Diktát Vysvětlování gramatiky Konverzace v NJ

Četnost 15 5 4 2 2 1 1

Přestože jsou odpovědi žáků různorodé, lze v nich najít rysy společné pro většinu z nich. Těmito rysy jsou:     

kritický postoj vůči tradičním výukovým metodám upřednostňování moderních, aktivizujících metod ve výuce využití informačních technologií v propojení s multimediálními programy ve výuce skepse k tradičním učebnicím zvýšený zájem o konverzační témata 2.3 Návrh opatření k zvýšení motivace a realizace ve vyučovacích hodinách

Z výše uvedeného vyplývá, že při využití a zapojení vhodných výukových metod a organizačních forem výuky, lze žáky úspěšně motivovat a přispět tím ke zvýšení jejich zájmu o výuku. Proto jsem se i já rozhodla pro pravidelné zapojení takovýchto forem a metod práce. Z velkého množství metod a forem, které jsou učitelům k dispozici, jsem vybrala dle mého názoru nejvhodnější a aktivně jsem je zapojila do vyučovacích hodin. Žáci je uvítali a ve většině případů hodnotili velmi pozitivně. Již v prvních hodinách byla zřejmá jejich zvýšená aktivita a zájem o látku. Našlo se samozřejmě i pár negativních ohlasů na tuto změnu, ale to jen u žáků, kteří již dříve definitivně ztratili zájem nejen o německý jazyk, ale o veškeré své vzdělávání vůbec. Za vhodné, mnou osvědčené, považuji a ostatním pedagogům vřele doporučuji v tabulce uvedené formy a metody práce, které pak níže doplňuji příklady a komentáři ze svých hodin.

skupinová práce Organizační individuální práce formy výuky práce ve dvojicích brainstorming myšlenkové mapy pětilístek práce s textem Výukové práce s obrázkem metody projekt didaktické hry výuka dramatem výuka podporovaná počítačem rozhovor

Organizační formy výuky a) skupinová práce - při rozdělování do skupinek se mi neosvědčila metoda náhodného výběru ani rozdělování žáky samotnými. Za ideální počet členů ve skupince považuji 3-5 žáků, přičemž je nutná neustálá kontrola práce jednotlivých skupinek. b) individuální práce - tuto formu jsem zapojovala většinou na začátku hodiny. Šlo zpravidla o opakování již probraného učiva (gramatika, slovíčka...). Této činnosti jsem věnovala maximálně 10 minut z vyučovací hodiny. Žáci např. se zaujetím sami vyráběli křížovku nebo řešili osmisměrku. c) práce ve dvojicích - na rozdíl od skupinové práce je možno u této formy nechat žáky pracovat ve dvojicích tak, jak sedí v lavicích nebo lze využít řadu možností jejich rozdělení. Kromě obligátní metody rozhovoru, jsem práci ve dvojicích uplatnila například u těžších gramatických nebo překladových cvičení. Výukové metody a) brainstorming - tuto metodu je vhodné použít na začátku hodiny jako aktivizující činnost, ale stejně tak je možno zařadit ji i v průběhu vyučovací hodiny např. při opakování slovní zásoby. b) myšlenkové mapy - jsou ideální také v propojení s prací se slovníkem, kdy jsou žáci „nuceni“ pracovat na zadaném úkolu samostatně. Tuto metodu práce jsem s úspěchem zapojovala také ve chvíli, kdy byla na žácích zřejmá únava. Napsala jsem na tabuli základní pojem („Frühling“) a žáci pak postupně sami na tabuli doplňovali další slovíčka, která logicky navazovala na počáteční pojem. Myšlenkovou mapu lze aplikovat u žáků, jenž mají patřičně zažitou slovní zásobu.

c) pětilístek - lze využít při práci ve dvojicích, ale stejně tak i u práce individuální. d) práce s textem - je nezbytnou součástí hodin německého jazyka. Mně osobně se velmi osvědčila práce, kdy žáci měli k dispozici text, ve kterém buď samostatně, nebo ve skupinkách měli vyhledat např. všechna slovesa v minulém čase (pak od nich napsat infinitiv,...). Za více než vhodné považuji zapojení článků z různých německých časopisů. e) práce s obrázkem - tato metoda byla přínosná hlavně u menších žáků, využívala jsem ji zejména u opakování slovní zásoby. f) projekt - u menších žáků jsem propojila hodinu německého jazyka s výtvarnou výchovou, úkolem žáků bylo nakreslit „comix“ a opatřit ho německým textem (tato činnost žáky velmi bavila a pracovali na ní s velkým zaujetím). g) didaktické hry - křížovky, osmisměrky, domino, pexeso, slovní fotbal, „zmrzlík“, vymýšlení co největšího počtu slov na dané počáteční písmeno, bingo, vyhledávání slov ve slovnících, scrabble, „oběšenec“, skládání co největšího počtu slov ze zadaných písmen,... h) výuka dramatem - scénky na zadané téma, pohádky i) výuka podporovaná počítačem - tato metoda je oblíbená jak u mladších, tak i u starších žáků. Na škole jsou k dispozici různé výukové programy, které slouží k procvičování gramatiky, upevňování slovní zásoby aj. Starší žáci rádi pracují na překladu autentických textů (např. články z elektronických novin), k tomuto využívají internetové slovníky. j) rozhovor - velmi se mi osvědčila předpříprava rozhovorů, kdy si žáci museli procvičit pravopis (pokud jsem po nich vyžadovala odevzdání rozhovoru i v písemné formě), gramatiku a výslovnost. Rozhovory byly tematicky zaměřeny na běžné každodenní situace. 3. Závěr Jak jsem již konstatovala v úvodu své práce, ve své praxi učitelky bych se nechtěla omezovat jen na pouhé kritizování žáků, kteří buď nikdy nezískali, nebo v nich učitelé a hlavně rodiče dostatečně nepodporovali chuť k učení. Je zcela jasné, že nemůžeme u všech žáků navodit takový stav, kdy se budou den co den těšit do školy, protože se budou chtít něco nového dozvědět. Jsou žáci, kteří si najdou správnou cestu ke vzdělávání a to i přesto, že pocházejí z rodiny, jež příliš nedbá na to, aby jejich dítě chodilo do školy proto, aby se něco naučilo a patřičně ho k tomuto cíli nevede. České školství bohužel musí počítat i s takovými typy žáků, kteří i přes usilovnou snahu naučit je něčemu, rezignují a postupně si vybudují laxní přístup nejen ke škole, ale i k dalším pro život velmi důležitým povinnostem. Na mnohé žáky však učitelé mohou zapůsobit a velmi tak zvýšit zájem o učení prostřednictvím vysoce motivujících činností. Jedná se především o již několikrát

zmiňované moderní a do značné míry aktivizující metody, kdy mají žáci možnost nejen „odsedět“ 45 minut ve vyučovací hodině, ale zejména se na jejím průběhu aktivně podílet. Samozřejmě je nutné při volbě metody zohlednit věkovou vyspělost žáků, kterým má být metoda prezentována. Mně osobně se osvědčil fakt, že učitel mnohdy ani nemusí přemýšlet a dlouze vybírat správnou metodu, kterou by demonstroval např. novou gramatiku. Často totiž stačí, když učitel „nařídí“ jen pouhopouhé jiné umístění lavic či židlí na vyučovací hodinu - např. nechá žáky sesednou se do kruhu a hned je na světě něco, co žáci asi přece jen ve škole nevidí každý den a na vzniklou situaci se dívali ne tak kriticky, jako by tomu bylo tehdy, kdyby seděli klasicky v lavicích jeden za druhým. Opravdu nejlepší variantou, jak zvýšit motivaci u žáků, je vhodně střídat výukové metody i formy práce, neustále je doplňovat o nové a nové, které nedovolí, aby výuka alespoň po této stránce zevšedněla. Dalším důležitým faktorem, který do značné míry ovlivňuje vyučovací proces a který se mně osobně již mnohokrát v praxi osvědčil, je navození pozitivní atmosféry ve třídě. Pokud žáci začínají hodinu s dobrou náladou, ke které jim dopomůže učitel, staví se ne-li k celé, tak alespoň k převážné části hodiny, zcela jinak. Změní úhel pohledu na učitele a mnohdy i k samotnému vyučovacímu předmětu. Fakta, která jsem shrnula v závěru, nejsou bezpochyby žádné novum. Jsou to věci, o kterých učitelé vědí, ale bohužel nejednou na to zapomenou. Pokud ze svých žáků chceme „udělat“ osobnosti, které si od nás převezmou nejen řadu znalostí, ale také dovedností, schopností a postojů, neměli bychom na to zapomínat. Jinak nám už pak nezbude nic jiného, než se omezit na rezignaci a říct si, že vše co děláme, je zbytečné. A to bychom chtít neměli!