Zrušení obchodní společnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Zrušení obchodní společnosti se zaměřením na zrušení z rozhodnutí společníků Bakalářská práce

Autor:

Daniel Hůza Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Zdeněk Sovák

Březen, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne ................................

Daniel Hůza

Poděkování Chtěl bych poděkovat JUDr. Zdeňku Sovákovi za neobyčejnou laskavost, profesionalitu a ochotu převzít moji bakalářskou práci na poslední chvíli, neboť čas byl neúprosný. Můj dík patří i mému okolí a přátelům, kteří již dávno dostudovali a neocenitelně mě při mé práci podporovali.

Anotace Tématem bakalářské práce je zrušení obchodní společnosti, jako sdružení soukromého práva – práva obchodního. Práce se zaměřuje na obecné otázky zrušení obchodní společnosti, ale pohlíží též hlouběji do problematiky tím, že se dále zaměřuje na zrušení společnosti s likvidací z rozhodnutí společníků, resp. orgánu společnosti, a vypočítává rozdílnosti institutu u jednotlivých forem obchodních společností, včetně společností nadnárodních. Není opomíjena ani praktická stránka tématu, tedy pohled judikatury a její vliv na aplikaci institutu. Se zrušením společnosti je spojen zásah do práv třetích osob. Tato práva musí být právním řádem náležitě chráněna, proto je úprava zrušení společnosti zaměřena zejména na zájmy těchto osob.

Annotation The subject matter of the bachelor work is dissolution of a company, as an association of civil law – company law. The work focuses on general questions of dissolution of company, but also looks upon the view for dissolution of company by liquidation through corporate resolution, and enumerates differences in the institute between various types of companies, including transnational companies. It is included also practice point of topic, which is practice of the courts and its impact on application of the institute. The intervention to the third part rights is linked with the dissolution of company. These rights must be protected by the law properly, therefore legal regulations of dissolution of company is based on protection of these rights.

OBSAH Prohlášení: .......................................................................................................................................... 2 Poděkování ......................................................................................................................................... 3 Anotace .............................................................................................................................................. 4 Annotation .......................................................................................................................................... 4 OBSAH .............................................................................................................................................. 5 ÚVOD ................................................................................................................................................ 6 Definiční znaky obchodní společnosti ........................................................................................... 6 Počátek a konec .............................................................................................................................. 8 1 ZRUŠENÍ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI OBECNĚ ................................................................. 10 1.1 Právní úprava ................................................................................................................... 10 1.2 Zrušení vs. zánik .............................................................................................................. 11 1.3 Způsoby zrušení obchodní společnosti............................................................................. 12 1.4 Důvody zrušení ................................................................................................................ 15 1.5 Judikatura ......................................................................................................................... 19 2 LIKVIDACE ............................................................................................................................... 21 2.1 Obecně.............................................................................................................................. 21 2.2 Zahájení likvidace ............................................................................................................ 22 2.3 Právní kroky po přijetí disociačního usnesení .................................................................. 24 2.4 Likvidátor ......................................................................................................................... 25 2.5 Vypořádání pohledávek a závazků ................................................................................... 27 2.6 Ukončení likvidace a výmaz společnosti z obchodního rejstříku .................................... 30 2.7 Judikatura ......................................................................................................................... 32 3 ZVLÁŠTNOSTI JEDNOTLIVÝCH OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ ................................... 35 3.1 Osobní vs. kapitálové společnosti .................................................................................... 35 3.2 Nadnárodní formy společností ......................................................................................... 39 3.3 Přijetí disociačního usnesení ............................................................................................ 41 3.4 Ručení společníků a rozdělení likvidačního zůstatku ...................................................... 42 3.5 Judikatura ......................................................................................................................... 43 ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 45 Seznam použité literatury ................................................................................................................. 49 Seznam použitých zkratek................................................................................................................ 52 Přílohy .............................................................................................................................................. 53 Vybraná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ................................................. 54 Rozhodnutí o likvidaci společnosti .............................................................................................. 60 Oznámení o likvidaci společnosti ................................................................................................ 61 Oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním věstníku ............................................................. 62 Přihláška pohledávky do likvidačního řízení ............................................................................... 63 Konečná zpráva o likvidaci – osnova ........................................................................................... 64

5

ÚVOD Jedním z nejdůležitějších prvků dnešní společnosti jsou obchodní společnosti. Jsou prvkem tržního hospodářství a neodmyslitelným subjektem podnikání. Jsou středem zájmu mnoha vědních oborů – přes oblast ekonomiky, účetnictví, psychologii, etiku až po jejich právní regulaci. Obsahem této práce je právě poslední ze zmiňovaných – právní regulace obchodních společností, a to zejména ve vztahu k tzv. poslední vývojové fázi obchodních společností – jejich zániku, resp. zrušení. Mým cílem je nahlédnout hlouběji do problematiky zrušení obchodní společnosti s likvidací zejména ve vztahu k disociačnímu usnesení včetně ochrany třetích osob.

Definiční znaky obchodní společnosti Obchodní společnosti1 jsou právnickými osobami, soukromoprávním sdružením fyzických či právnických osob, založeným na základě smlouvy většinou za účelem podnikání. Od jiných právnických osob, jako jsou např. družstva, organizační složky státu a společenství občanského práva, se odlišují svou povahou – uvedenými definičními znaky. Právnická osoba je společenský útvar, jemuž právní řády jednotlivých států přiznávají právní subjektivitu. Tedy je (nikoli stejně jako fyzická osoba – člověk) nositelem práv a povinností. Je umělým výtvorem práva. „Představuje zvláštní formu účastenství jednotlivých lidí na právním dění ve společnosti, na hospodářském životě, přičemž právo stanoví současně mechanismus tvorby společné vůle lidí tvořících takovýto společenský jev a projevování jeho společné vůle navenek.“2 Sdružení mohou být jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní povahy. Určujícími znaky obou dvou je způsob jejich vzniku, povaha členství a povaha činnosti sdružení. Soukromoprávní sdružení jsou ta, jež jsou zakládána smlouvou, účast ve sdružení je dobrovolná a účelem sdružení je dosahování právem dovoleného cíle, ať již je tento 1 § 56 odst. 1 ObchZ: „Obchodní společnost (dále jen "společnost") je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská společnost jsou upraveny též právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje.“ 2 Citace PELIKÁNOVÁ I. a ČERNÁ S.: Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl. Praha. ASPI, a.s., 2006., str. 30

6

materiální (dosažení zisku) či imateriální (charitativní činnost) povahy. Naopak veřejnoprávní sdružení, označované jako veřejnoprávní korporace (zejména stát, obec, vyšší územní celky, profesní komory a jiné zájmové svazy), vznikají na základě zákona, členství v nich bývá povinné, spojené s určitými znaky člena (např. povolání, bydliště) a automatické, tj. není třeba projevu vůle člena (pokud ano, tak je osoba k tomuto projevu nucena) a povaha činnosti sdružení je blízká výkonu veřejné správy s možností vydávání vrchnostenských aktů. Tzv. společenská smlouva3 hraje roli zakladatelskou. Jsou v ní upraveny základní vztahy ve společnosti. Je právní skutečností, jíž se obchodní společnost zakládá. Musí být uzavřena osobně všemi zakladateli (pravost podpisů úředně ověřena) nebo jejich zmocněncem (na základě plné moci, podpis též úředně ověřen). V případě, že zákon připouští, aby byla společnost založena jen jedním zakladatelem, je třeba, aby tzv. zakladatelská listina měla formu notářského zápisu. Některé zákonem předepsané náležitosti společenské smlouvy jsou natolik podstatné, že s jejich absencí zákon spojuje možnost prohlášení společenské smlouvy za neplatnou a soud může z tohoto důvodu (po zápisu společnosti do obchodního rejstříku) prohlásit neplatnost společnosti, což má za následek vstup společnosti do likvidace.4 Podnikání je činnost, která je provozována soustavně, samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku.5 Je třeba poznamenat, že ne všechny obchodní společnosti nutně musí být založeny za účelem podnikání. § 56 ObchZ6 výslovně dovoluje založení společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti i za jiným účelem, např. kulturním, zdravotním, charitativním atd., pokud nejde o účel obecně

3

Právní skutečností, kterou se zakládají obchodní společnosti, je buď společenská smlouva, nebo zakladatelská listina – rozdíl je v počtu zakladatelů, zda je jeden, nebo jich je více. Společenská smlouva, kterou se zakládá akciová společnost, je zákonem nazvána zakladatelská smlouva. 4 § 68a odst. 2 a 3 ObchZ: „(...) (2) Neplatnost společnosti může prohlásit jenom soud, a to i bez návrhu, jestliže a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma, b) předmět podnikání (činnosti) je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, c) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti), d) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů, e) všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než dva. (3) Ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti vstupuje společnost do likvidace. (…)“ 5 § 2 odst. 1 ObchZ: „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ § 2 ŽZ: „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ 6 § 56 odst. 1 ObchZ: „… Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje.“

7

právem zakázaný. Naopak i jiná sdružení než obchodní společnosti mohou být založena za účelem podnikání. Jsou jimi např. zájmové sdružení právnických osob dle §20f až 20j OZ, družstva7 a obecně prospěšné společnosti8. Obchodními společnostmi jsou dle § 56 odst. 1 ObchZ veřejná obchodní společnost, komanditní společnost (jako společnosti osobní), společnost s ručením omezeným, akciová společnost (jako společnosti kapitálové), evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení (nadnárodní formy společnosti).

Počátek a konec Počátek a konec života obchodní společnosti mají mnohé společné, obojí stojí na samém okraji života společnosti a charakteristická je pro ně dvoufázovost. Prvním krokem nově vznikající společnosti je její založení – tedy sepsání společenské smlouvy9. Až poté může společnost vzniknout a to ke dni zápisu do obchodního rejstříku10. Stejně tak se společnost ke konci svého života nejprve zrušuje (s likvidací nebo bez likvidace, přecházíli jmění na právního nástupce) a až teprve poté zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku11. Její právní subjektivita je ohraničena vznikem a zánikem. Zrušení společnosti je přirozenou součástí života obchodní společnosti. Její formy, důvody a způsoby jsou mnohotvárné, jejich vymezením se budu zabývat v následující kapitole. Hlavní pozornost věnuji konkrétně zrušení obchodní společnosti s likvidací z rozhodnutí samotných společníků, jakožto hlavnímu tématu celé práce (druhá kapitola). V poslední kapitole se zaměřím na odlišnosti institutu u jednotlivých obchodních

7

Teoreticky není zcela jednoznačně rozhodnuto, zda jsou či nejsou družstva obchodními společnostmi. V oblasti pod vlivem germánského práva se za obchodní společnosti nepovažují, naopak teorie pod vlivem francouzského práva se přiklání ke druhému názoru. Pro účely této práce nebudu družstva považovat za obchodní společnosti. 8 Právnická osoba, na základě z. č. 148/1995 Sb. možnost tzv. doplňkové činnosti, tedy i podnikání. 9 § 57 ObchZ: „(1) Nevyplývá-li z jiných ustanovení tohoto zákona něco jiného, zakládá se společnost společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Pravost podpisů zakladatelů musí být úředně ověřena. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. (2) Uzavírá-li společenskou smlouvu zmocněnec na základě plné moci, musí být na ní podpis zmocnitele úředně ověřen. Plná moc se přiloží k společenské smlouvě. (3) Připouští-li tento zákon, aby společnost založil jediný zakladatel, nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu. Zakladatelská listina musí obsahovat stejné podstatné části jako společenská (zakladatelská) smlouva.“ 10 § 62 odst. 1 ObchZ: „Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti (§ 57) nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Není-li návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis do obchodního rejstříku.“ 11 § 68 ObchZ: viz dále odst. 1.2 Zrušení vs. zánik.

8

společností. Ke každé problematice připojím pohled praxe, tj. řešení konkrétní situace judikaturou.

9

1

ZRUŠENÍ OBECNĚ

1.1

Právní úprava

OBCHODNÍ

SPOLEČNOSTI

Zrušení obchodní společnosti jako významný institut obchodních vztahů musí být vzhledem k ochraně všech zúčastněných subjektů velmi pečlivě a bohatě upraven tak, aby pokrýval všechny praxí přinášené situace. Vzhledem k tomu, že obchodní společnosti jsou, jak již bylo řečeno, právnickými osobami, s jejich zrušením je spojen i zánik, který ukončuje život společnosti definitivně. V mnoha případech se tedy stane, že obchodní společnost jako osoba zcela přestane existovat - bez právního nástupce a možnosti třetích osob se případně domáhat svých práv. Aby mohly třetí osoby uplatňovat v procesu zrušení obchodní společnosti svá práva, musí být tento postup upraven zcela a jasně a práva a povinnosti zúčastněných osob být stanoveny v jasných mantinelech. Hlavní úpravu zrušení obchodních společností nalezneme v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.). Ve společných ustanoveních pro všechny obchodní společnosti § 68 a následující a konkrétně poté u ustanovení k jednotlivým obchodním společnostem § 88 a následující ObchZ pro veřejnou obchodní společnost, § 102 a následující pro komanditní společnost, § 151 a následující ObchZ pro společnost s ručením omezeným a § 218 a následující ObchZ pro akciovou společnost. Důležitá jsou též ustanovení týkající se obchodního rejstříku, tedy Hlava III. ObchZ. Zrušení evropské společnosti upravují nařízení Rady č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti, a zvláštní zákon přijatý k provedení nařízení č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti. Avšak tento zákon výslovně zrušení společnosti upravuje jen ve dvou paragrafech, §5 a § 6 zákona. Právní poměry evropského hospodářského zájmového sdružení upravuje nařízení o evropském hospodářském zájmovém sdružení č. 2137/85 a zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení. Zvláštní úpravu zrušení sdružení však neobsahuje a odkazuje na obchodní zákoník. S účinností od 1. 7. 2008 by přijat zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, který úpravu přeměn společností převedl z obchodního zákoníku do zákona samostatného. Dále upravuje specifický způsob zrušení obchodních společností zákon č. 183/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), účinný od 1. 1. 2007. Dříve

10

oblast insolvence upravoval zákon o konkurzu a vyrovnání. Nesmím zapomenout ani na občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), který se zabývá procesní stránkou zrušení obchodních společností v případě, že se do procesu zapojuje soud (včetně jeho úlohy jako soudu rejstříkového).

1.2

Zrušení vs. zánik § 68 ObchZ říká, že „společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku…

Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, zrušuje-li se společnost z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f)12 a nemá-li žádný majetek, přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty…“. Jak již bylo výše uvedeno, stejně jako vznik obchodní společnosti, má i její zánik dvě stadia. V prvním se společnost zrušuje způsoby stanovenými v ObchZ (viz následující podkapitola). V druhém stadiu společnost ke dni zápisu jejího výmazu do obchodního rejstříku zaniká – jedná se tedy o zápis konstitutivní povahy. Do tohoto dne společnost jako osoba trvá, má tedy právní subjektivitu a může vystupovat i v procesních vztazích (procesní subjektivita). I přes fakt, že ObchZ v některých případech možnost nabývat práv a povinností obchodním společnostem ve stadiu zrušení značně omezuje13, nemá toto omezení vliv na jejich právní a procesní způsobilost. Jinými slovy by se dalo říci, že zánikem společnost přestává existovat (bez ohledu na skutečnost, zda na jejím místě vzniká jiný subjekt, či nikoli). Kdežto zrušení je jednou z fází existence společnosti, a to fází závěrečnou, která vede právě k jejímu zániku.

12

§ 68 odst. 3 písm. f) ObchZ: zrušením konkursu po splnění rozvrhového unesení nebo zrušením konkurzu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující 13 § 68 odst. 5: „Byla-li společnost zrušena nebo bylo-li ohledně ní vydáno rozhodnutí o úpadku, vykonává statutární orgán svou působnost jen v takovém rozsahu, v jakém nepřešla na likvidátora nebo insolvenčního správce. Obdobně to platí, rozhodl-li insolvenční soud, že oprávnění nakládat s majetkovou podstatou společnosti zcela nebo zčásti přechází na insolvenčního správce. Dokud není likvidátor jmenován, nebo jestliže skončila jeho funkce a není jmenován likvidátor nový, plní povinnosti související s likvidací společnosti její statutární orgán.“ a § 72 odst. 1: „Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.“

11

Novela ObchZ z roku 200014 význam zrušení obchodní společnosti trochu relativizovala. V určitých případech totiž připustila, aby zrušení obchodní společnosti neskončilo jejím zánikem, popř. aby byl změněn způsob zrušení společnosti před jejím zánikem (např. z likvidace na přeměnu fúzí). Podle § 68 odst. 8 ObchZ mohou společníci rozhodnout o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti. § 4 ZPŘEM15 následně umožňuje učinit rozhodnutí o přeměně i v případě, že společnost již vstoupila do likvidace. Zároveň ObchZ umožňuje obnovení likvidace i po jejím skončení, dokonce obnovení společnosti po jejím výmazu z obchodního rejstříku – to však jen ve zcela mimořádných případech.16 Zrušení společnosti může vést, jak již jsem zmínil, k zániku osoby, na jejíž místo nastupuje jiný subjekt (její právní nástupce), který v procesu zrušení společnosti převezme veškerý její majetek a povinnosti (univerzální sukcese), nebo k takovémuto převzetí nedochází. Nesprávně se hovoří o zrušení s právním nástupcem jako o zrušení „bez likvidace“, což však není přesný termín s ohledem na to, že bez likvidace se společnost zrušuje i v jiných případech (např. jestliže po konkurzu nezbude žádný majetek).

1.3

Způsoby zrušení obchodní společnosti Způsoby zrušení společnosti se liší podle toho, za jakým účelem se zrušení provádí

a jaké jsou jeho okolnosti. Na základě zvoleného způsobu je rozdílný průběh zrušovacího procesu. Zrušení společnosti můžeme rozdělit do tří „košů“. Do prvního koše patří zrušení společnosti s likvidací, které upravuje ObchZ. Dále existují dvě skupiny způsobů, kde zákon uvádí, že se „likvidace neprovádí, popř. nevyžaduje“ – jsou to tzv. přeměny společnosti, kdy do právních vztahů zrušované společnosti nastupuje její právní nástupce (zrušení společnosti v důsledku přeměny) a zrušení společnosti v důsledku zrušení konkurzu (po splnění rozvrhového usnesení nebo z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující). Přeměny společností jsou upraveny samostatným zákonem o přeměnách obchodních společností a družstev (ZPŘEM). Poslední skupina spadá pod oblast insolvenčního práva a nachází se v insolvenčním zákoně (IZ). Volba jednoho ze způsobů zrušení společnosti nemusí být definitivní. Zákon uvádí celou řadu případů, kdy lze, pokud bylo původní rozhodnutí učiněno samotnou společností,

14

zákon č. 370/2000 Sb. Dříve § 69 odst. 5 ObchZ 16 § 75b ObchZ 15

12

přejít na jiný způsob zrušení společnosti – např. z likvidace na přeměnu. V zásadě je tato změna možná jen do určitého okamžiku, poté již jen výjimečně. Zároveň je v některých případech stanovena povinnost přistoupit na konkrétní způsob zrušení společnosti, pokud jsou pro něj důvody. Tato povinnost se vztahuje výlučně k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení (např. jestliže likvidátor v průběhu likvidace zjistí předlužení společnosti). Zrušení společnosti s likvidací bude věnována celá druhá kapitola této práce, proto krátce vysvětlím ostatní dva způsoby zrušení obchodních společností. Přeměny společností jsou důsledkem dobrovolného rozhodnutí společnosti17 (viz dále). Jejich společným znakem je „statutární modifikace“18, tedy zejména zánik společnosti a současně vznik společnosti nové, která se stává jejím univerzálním nástupcem. Ne všechny přeměny společností znamenají současně jejich zrušení (při změně právní formy ke zrušení společnosti nedochází) – zrušení společnosti přichází v úvahu ve spojitosti s fúzí, rozdělením a převodem jmění na společníka. Důležitý je u všech druhů přeměn společností jejich ekonomický účel, který je do jisté míry spojuje – ve většině případů se jedná o pokus o zlepšení ekonomické situace podniku. S přeměnou společnosti jsou spojeny též změny v ovládacích vztazích, zasahuje tak do oblasti koncernového práva. Zároveň je předmětem úpravy práva soutěžního, neboť zejména v souvislosti s fúzí dochází k zásahům do hospodářské soutěže. Právní úprava přeměn chrání zájmy společníků, třetích osob a zdravou hospodářskou soutěž. Rozlišujeme dvě formy fúze – sloučení a splynutí. Při sloučení zaniká jedna nebo několik společností na základě zrušení bez likvidace a jejich jmění přechází na společnost nástupnickou, která není společností nově vzniklou, ale již existující. Společníci zanikajících společností se stávají společníky společnosti nástupnické. Naopak, při splynutí dochází k zániku všech zúčastněných společností bez likvidace a vzniká nová nástupnická společnost, která ovšem není zúčastněnou společností, neboť v době uskutečňování operace neexistovala. Společníci zúčastněných společností se stávají společníky společnosti nástupnické. Zvláštním druhem přeměn je převod jmění na společníka. Společníkem, na nějž přechází jmění zanikající společnosti, může být kdokoli (tedy fyzická či právnická osoba 17

Realizována je prostřednictvím smlouvy o přeměně, ale též jednostranným aktem (v případě rozdělení). Citace Pelikánová I. a Černá S.: Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl. Praha. ASPI, a.s., 2006. str. 105

18

13

s jakoukoli právní formou). V tomto institutu se tak skrývá možnost sloučení obchodní společnosti s jakoukoli právnickou osobou – fúze mimo rámec obchodního práva. Rozdělení může mít dle § 243 ZPŘEM formu rozdělení se vznikem nových obchodních společností, rozdělení sloučením, kombinaci obou zmíněných, rozdělení odštěpením se vznikem jedné nebo více nových obchodních společností, nebo rozdělení odštěpením sloučením, nebo kombinací obou forem rozdělení odštěpením. U prvních třech případů rozdělení rozdělovaná společnost zaniká. Jejímu zániku předchází zrušení bez likvidace s tím, že do jejích právních vztahů nastupuje jedna či více nástupnických společností a její společníci se stávají společníky těchto nástupnických společností. U druhých třech forem rozdělení – rozdělení odštěpením – se rozdělovaná společnost neruší ani nezaniká, ale trvá nadále. Jen vyčleněná část jejího jmění přechází na existující nebo nově vzniklé společnosti. § 246 ZPŘEM stanoví, že zanikající, rozdělované i nástupnické společnosti musí mít při rozdělení stejnou právní formu, nestanoví-li ZPŘEM jinak. Poslední formou přeměn obchodních společností je změna právní formy společnosti, v jejímž důsledku však nedochází k jejímu zrušení. Právnická osoba, která mění svou formu, trvá dál. Insolvenční řízení, resp. konkurz, je posledním z možných způsobů zrušení společnosti. Přichází v úvahu v případech, kdy je společnost předlužena, je v úpadku, nebo jí úpadek hrozí. V insolvenčním řízení rozhoduje insolvenční soud usnesením. Řízení lze zahájit jen na návrh, oprávněné osoby k podání návrhu jsou věřitel nebo dlužník. § 98 IZ přitom stanovuje povinnost dlužníka podnikatele podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo přináležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Konkurz může skončit několika způsoby. Za prvé může soud insolvenční návrh zamítnout pro nedostatek majetku dlužníka, a to tehdy, byla-li společnost zrušena rozhodnutím soudu. Takové rozhodnutí je podkladem pro výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Za druhé bude konkurz zrušen z důvodů uvedených v § 308 IZ: a) zjistí-li soud, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty, b) zjistí-li soud, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny, c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, d) zjistí-li soud, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom

14

se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, d) též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly. § 311 IZ uvádí, že dojde-li v důsledku zrušení konkursu podle písm. c) a d) (viz výše) ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle zvláštního právního předpisu, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění. § 312 odst. 3 nadto říká, že zrušení konkurzu dle písm. d) je podkladem pro výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Z uvedeného vyplývá, že za splnění určitých předpokladů, vede konkurz k výmazu společnosti z obchodního rejstříku a je tak jedním ze způsobu zrušení obchodní společnosti.

1.4

Důvody zrušení Důvody zrušení vyjmenovává § 68 odst. 3 a 6 ObchZ a § 68a ObchZ. Jedná se o

právní skutečnosti, jež mají za následek zrušení obchodní společnosti. Tento výčet je použitelný však jen subsidiárně, neboť je třeba vzít v úvahu speciální ustanovení o jednotlivých formách obchodních společností v ObchZ a zvláštní zákony, které upravují zejména odchylky pro zvláštní předměty podnikání (bankovní sektor atp.). Mezi tzv. obecné důvody zrušení obchodní společnosti patří následující: a.

Uplynutí doby:19 Trvání společnosti může být již zakladatelskou listinou omezeno na určitou dobu.

Tato skutečnost musí být ve společenské smlouvě výslovně uvedena. Uplynutím této doby dochází ke zrušení společnosti a ta vstupuje ke stejnému dni do likvidace, aniž je třeba dalšího právního úkonu. Avšak společníci se mohou dohodnout, že změnou společenské smlouvy tento okamžik oddálí, popř. změní trvání společnosti na dobu neurčitou. Tuto možnost mají před uplynutím doby, na kterou byla společnost založena. Ustanovení § 62 odst. 2 ObchZ upravuje nevyvratitelnou domněnku, že není-li při založení společnosti výslovně určeno, že se zakládá na dobu určitou, platí, že byla založena na dobu neurčitou.

19

§ 68 odst. 3 písm. a) ObchZ: „Společnost se zrušuje uplynutím doby, na kterou byla založena.“

15

b.

Dosažení účelu:20 Trvání společnosti je možné definovat též určitým účelem. Dosažení tohoto účelu je

nutné v zakladatelské listině přesně definovat. Dnem, k němuž je takový účel dosažen, vstupuje společnost bez dalšího do likvidace. Byl-li by účel vymezen příliš široce či vágně, jednalo by se o neurčitý právní úkon a rejstříkový soud by společnost neměl vůbec zapsat. Dojde-li i přes to k zápisu společnosti do obchodního rejstříku, nebude se jednat o důvod neplatnosti společnosti. K rozvazovací podmínce, kterou dosažení účelu bezpochyby je, se nebude přihlížet a společnost bude existovat nadále. Ustanovení o zrušení společnosti dosažením účelu, pro který byla společnost založena, není příliš praktické. Jeho použití přichází v úvahu ve výjimečných případech, např. při realizaci velké stavby. c.

Disociační usnesení:21 Z povahy obchodní společnosti jako soukromoprávního subjektu vyplývá možnost

smluvních stran nakládat s takovým společenstvím – strany společenské smlouvy mohou smluvní vztah ukončit vzájemnou dohodou. Ke zrušení společnosti na základě dohody jsou oprávněni buď společníci, a to u osobních společností (kde společníci přímo rozhodují, aniž by vytvářeli kolektivní orgán – valnou hromadu), nebo orgán společnosti (valná hromada). Právní úkon, který je důvodem zrušení společnosti – disociační usnesení – zásadně určí, kterým okamžikem ke zrušení dochází. Dle § 68 odst. 3 ObchZ je jinak dnem zrušení společnosti den, kdy bylo toto rozhodnutí přijato. Zmíněné ustanovení ObchZ rozděluje disociační usnesení na ta, která směřují ke zrušení společnosti s likvidací a ta, kdy v důsledku přijetí usnesení dochází k zániku společnosti fúzí, převodem jmění na společníka nebo rozdělením. d.

Rozhodnutí soudu:22 V případech zákonem jasně stanovených může rozhodnout o zrušení společnosti

soud. Osoby oprávněné podat návrh na zahájení řízení o zrušení společnosti jsou: státní 20

§ 68 odst. 3 písm. b) ObchZ: „Společnost se zrušuje dosažením účelu, pro který byla založena.“ § 68 odst. 3 písm. c) a e) ObchZ: „Společnost se zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací, nebo dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud dochází k zániku společnosti v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato.“ 22 § 68 odst. 3 písm. d) ObchZ: „Společnost se zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.“ 21

16

orgány (v zásadě jakékoli) či osoby, které osvědčí svůj zájem. Dle § 200e odst. 3 OSŘ rozhoduje soud v těchto případech usnesením, které nabývá právní moci, jestliže bylo doručeno a nelze se proti němu odvolat. Věcně a místně příslušným je v prvním stupni krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo. O věci není třeba nařizovat jednání. Ke zrušení společnosti dochází dnem uvedeným v rozhodnutí a není-li takový den uveden, dnem právní moci rozhodnutí. Důvody soudního rozhodnutí o zrušení společnosti jsou vyjmenovány v § 68 odst. 6 ObchZ a dalších speciálních ustanovení ObchZ. Všechny jsou určitým výrazem nečinnosti společnosti nebo porušování jejích povinností. Zároveň odst. 7 téhož ustanovení ObchZ dává časový prostor pro podniknutí potřebných kroků vedoucích k obnovení činnosti společnosti.23 Soud může na návrh oprávněných osob rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliže: a) se v uplynulých dvou letech nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo nebo jejichž všem členům skončilo funkční období před více než jedním rokem, nestanoví-li ObchZ jinak, anebo společnost po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost; b) společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti; c) zaniknou předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti, anebo jestliže společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky; d) společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond; e) společnost porušuje ustanovení § 56 odst. 3 ObchZ24; f) společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit uloženou rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštního právního předpisu. §68a ObchZ se zabývá zrušením společnosti z důvodu její neplatnosti. Vychází z toho, že po vzniku společnosti nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, ani se nelze domáhat, že společnost nevznikla. Neplatnost společnosti ze zákonem stanovených důvodů, a to pouze v nejzávažnějších případech, může prohlásit jen soud (i bez návrhu) – výčet důvodů je taxativní25. Ke dni právní moci

23

§ 68 odst. 7 ObchZ: „V případech, kdy tento zákon umožňuje zrušení společnosti rozhodnutím soudu, stanoví soud před rozhodnutím o zrušení společnosti lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, jestliže je jeho odstranění možné.“ 24 Činnost, k níž je potřeba živnostenské či jiné oprávnění může společnost vykonávat pouze pomocí osob, které k činnosti mají oprávnění. 25 § 68a odst. 2 písm. a) až f) ObchZ: „a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma, b) předmět podnikání (činnosti) je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, c) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti), d)

17

rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti vstupuje společnost do likvidace. Důsledky prohlášení neplatnosti jsou tedy stejné, jako při zrušení společnosti s likvidací soudem podle § 68 odst. 6 ObchZ. e.

Konkurz:26 Dřívější znění ObchZ obsahovalo jednodušší úpravu zrušení společnosti v důsledku

konkurzu. Ke zrušení společnosti docházelo okamžikem prohlášení konkurzu na společnost. Avšak toto ustanovení způsobovalo řadu paradoxních situací, kdy konkurz z různých důvodů neproběhl a společnost dále existovala, i když byla zrušena, např. nebyly důvody pro konkurz. Novela ObchZ z roku 1996 úpravu zpřesnila a právní okamžik zrušení společnosti posunula (po novele z roku 2006) až k rozhodnutí soudu o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušení konkurzu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. V případě, že po zrušení konkurzu zbude nějaký majetek, provede se likvidace.27 V praxi k takové situaci může dojít jen zřídka, kdy společnost takový majetek nabude zpravidla až po ukončení insolvenčního řízení. V ostatních případech se likvidace neprovádí. „Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je pokladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.“28 Z toho vyplývá, že se společnost zrušuje též tímto způsobem. Na rozdíl od předchozích dvou však tento způsob ObchZ neuvádí, není tedy zahrnut ani pod § 68 odst. 4 ObchZ.29

Zvláštní důvody zrušení obchodní společnosti jsou pro veřejnou obchodní společnost stanoveny v § 88 a § 90 odst. 1 ObchZ; pro komanditní společnost v § 102 ObchZ; pro společnost s ručením omezeným v § 113 odst. 6, § 119, § 151 a § 152 odst. 2 ObchZ; a pro akciovou společnost v § 161b odst. 4, § 161c odst. 2, § 161f odst. 2 a § 194 odst. 2 ObchZ. Vesměs se jedná o důvody, které jsou sankcí za nesplnění zákonem dané

nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů, e) všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než dva.“ 26 § 68 odst. 3 písm. f) ObchZ: „Společnost se zrušuje zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkurzu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující.“ 27 § 68 odst. 4 ObchZ 28 § 144 odst. 4 IZ 29 Provedení likvidace v případě, že společnosti zbude majetek.

18

povinnosti či reakce na střet zákonem daných předpokladů existence společnost a nastalé situace (smrt jednoho ze společníků u osobních společností). Ve všech případech se společnosti dává určitá lhůta na uvedení do souladného stavu, pokud se tak nestane, mají oprávněné osoby právo domáhat se u soudu zrušení společnosti, příp. soud společnost zruší i bez návrhu.

1.5

Judikatura Soudní judikatura má významný vliv na aplikaci právních předpisů a mnohdy je

jediným nástrojem, který může zhojit nedostatky zákona tím, že se k v zákoně neřešenému problému postaví čelem a silou autority rozhodne o správnosti konkrétního řešení. V kapitolách věnovaných judikatuře vyjmenuji pár takových soudních rozhodnutí, vztahujících se vždy k jednotlivým kapitolám celé práce a pokusím se nejen nastínit výklad ustanovení ObchZ, ale též ukázat, jak mohou být někdy tato rozhodnutí důležitá a jindy časem pozbudou významu vzhledem k novelizacím zákona. Soudy se ve svých rozhodnutích zabývají nejen řešením konkrétní kauzy, ale v souvislosti s ní též vyslovují svůj právní názor. Tak např. „ je-li obchodní společnost zrušena na základě jedné právní skutečnosti, poté nastalá právní skutečnost, jež by jinak měla za následek zrušení této společnosti, již takový účinek nemá.“30 Soud se zde zabýval okrajově vahou zrušovacích důvodů společnosti. Z jiného rozhodnutí: „V případě, že společnost je tvořena dvěma společníky, z nichž jeden podal řádnou výpověď společenské smlouvy, nemůže docházet k dalším změnám společenské smlouvy a do společnosti být přijímán další společník (společníci) a prováděny jiné změny společenské smlouvy. V důsledku výpovědi společníka dochází ke zrušení společnosti bez právního nástupce a jediným možným následkem je likvidace společnosti.“31 Zrušovacím důvodem je tedy nesplnění zákonných požadavků na samotnou existenci společnosti (nejméně dva společníci, vyjma jednočlenné společnosti s ručením omezeným). Dnem, kdy nastane skutečnost zakládající porušení zákona, nastává, pokud sám ObchZ nedává společníkům, resp. společnosti, možnost nápravy ve lhůtě, zrušení společnosti s likvidací.

30 31

Soudní rozhledy 10/2005 str. 377. Právní rozhledy 12/1995 str. 501.

19

Otázku vztahu insolvenčního řízení a likvidace řešil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. 6. 200432, když vyslovil názor, že dlužník může namítat, že není v úpadku formou insolvence, jen pokud se dostal do prodlení se splacením splatných pohledávek svým věřitelům proto, že vstoupil do likvidace, ve které řádně pokračuje. Pokud by tedy dlužník nebyl schopen splácen pohledávky ani před likvidací, musel by likvidátor podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, příp. by na dlužníka oprávněně podali návrh jeho věřitelé a obranou dlužníka by potom nemohlo být, že je v likvidaci. Věřitel dlužníka – právnické osoby v likvidaci se může úspěšně domáhat prohlášení konkursu na majetek dlužníka pro úpadek formou insolvence bez zřetele k tomu, že takový dlužník je povinen podat návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek, jen je-li předlužen (tedy je-li dlužník v likvidaci).

32

Sp.zn. 29 Odo 306/2002.

20

2

LIKVIDACE

2.1

Obecně Již bylo zmíněno, že se zrušení společnosti s likvidací, jako jedinému ze způsobů

zrušení obchodní společnosti, věnuje komplexně obchodní zákoník. Ustanovení o zrušení společnosti s likvidací nalezneme jak v obecných ustanoveních, zejm. § 70 až 75b ObchZ, tak u jednotlivých obchodních společností vždy v oddíle nazvaném „Zrušení a likvidace společnosti“. To platí pro veřejnou obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Evropské formy společností – evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení – jsou upraveny nařízeními Rady a speciálními zákony České republiky, avšak tyto ve většině případů odkazují na národní zákonodárství (podrobněji kapitola 3.2). Zrušení společnosti s likvidací proběhne vždy, pokud v daném případě nepoužijeme jiný ze způsobů zrušení společnosti – vždy, pokud společnost nemá univerzálního sukcesora a má majetek, resp. má majetek, který postačuje k úhradě závazků společnosti. V tomto směru je základním a subsidiárním způsobem zrušení společnosti. Zrušení s likvidací můžeme rozdělit na zrušení dobrovolné a nedobrovolné.33 V případě, že o zrušení společnosti rozhodnou společníci, popř. orgán společnosti, jedná se o dobrovolné zrušení. Pokud likvidaci nařídí soud, ať již na návrh nebo z vlastního podnětu, hovoříme o nedobrovolném zrušení. Zvláštním případem je provedení likvidace ze zákona, kdy zbude po zrušení konkurzu majetek. Zde se likvidace neprovádí z rozhodnutí společníků, tudíž se nedá hovořit o likvidaci dobrovolné, avšak v určitých případech, pokud na sebe společnost sama podá insolvenční návrh, dala by se následná likvidace přiřadit do této kategorie. Vždy však musíme mít na mysli, z jakého podnětu se likvidace provádí – zde jsou to majetkové poměry společnosti jako právní skutečnost. Většinovým názorem, s nímž se dovolím ztotožnit, je, že likvidace po zrušení konkurzu je likvidací nedobrovolnou34. K nedobrovolné likvidaci může soud přistoupit jen v případech v zákoně jasně stanovených (viz výše). Zatímco k dobrovolné likvidaci se mohou společníci, popř. orgán společnosti, uchýlit kdykoli. Dobrovolné zrušení vychází z podstaty obchodní společnosti jako soukromoprávní instituce založené na základě smlouvy, kterou její účastníci mohou 33 34

V angličtině používané termín y„voluntary liquidation“ vs. „compulsory winding-up“. Zrušení obchodní společnosti – právní úprava a její změny; www.sagit.cz

21

kdykoli dohodou ukončit. Proto je dobrovolné zrušení společnosti také jediným způsobem, jak se může společnost zrušit s právním nástupcem (bez likvidace, přeměnou). Důvodem pro rozhodnutí společníků o zrušení společnosti, v terminologii označovaném jako disociační usnesení, jsou většinou ekonomická výhodnost, nebo splnění účelu existence společnosti. Účelem samotné likvidace, která nastává po zrušení společnosti s likvidací,35 je vypořádání majetkových vztahů společnosti v souvislosti s jejím zrušením. Musí být vypořádány majetkové vztahy ke třetím osobám tak, aby byly splaceny všechny splatné závazky, aby byly splaceny, popř. jinak zanikly, závazky dosud nesplatné a aby společnost neměla pohledávky za třetími osobami. Samotný ObchZ definici likvidace nestanoví, avšak popisuje její průběh. Likvidace probíhá v mimosoudním řízení. Po dobu, kdy je společnost v likvidaci, je povinna používat obchodní firmu s dovětkem „v likvidaci“. V následujících kapitolách blíže k jednotlivým fázím likvidace.

2.2

Zahájení likvidace Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena. Dle systematiky

zrušení společnosti s likvidací na dobrovolnou a nedobrovolnou (viz výše), ke zrušení společnosti dochází z rozhodnutí společníků, resp. příslušného orgánu společnosti; z rozhodnutí soudu ze zákonem stanovených důvodů; nebo ze zákona po zrušení konkurzu v případě, že společnosti zbude majetek. V prvním případě platí, že ke zrušení dochází ke dni, který je v rozhodnutí uveden, není-li takového dne, v den přijetí rozhodnutí. V případě, že o zrušení rozhoduje soud, je dnem zrušení společnosti den uvedený v rozhodnutí, není-li jej, den nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V posledním případě ke zrušení dochází ex lege dnem zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení či z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Přitom z § 309 odst. 3 a 4 IZ36 vyplývá, že tímto dnem je právní moc usnesení o zrušení konkurzu.

35

§ 70 odst. 1 a 2 ObchZ: (1) Je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 písm. f) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. (2) Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se užívá firma společnosti s dovětkem „v likvidaci". 36 § 309 odst. 3 a 4 IZ: „(3) Rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci. (4) Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení končí.“

22

Rozhodnutí společníků, resp. orgánu společnosti, o vstupu společnosti do likvidace se nazývá disociační usnesení. Toto usnesení přijímají v případě veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti její společníci. U společnosti s ručením omezeným rozhodují o jejím zrušení všichni společníci, pokud společenská smlouva nepřipouští, aby rozhodovala valná hromada (k přijetí usnesení je třeba 2/3 většiny hlasů všech společníků). V případě akciové společnosti je takové rozhodnutí v působnosti valné hromady (usnesení přijato 2/3 většinou přítomných akcionářů, pokud stanovy nestanoví vyšší kvorum). Disociační usnesení musí mít formu notářského zápisu. Jen v případě disociačního usnesení zákon umožňuje, aby do doby, než se započne s rozdělováním likvidačního zůstatku společnosti, bylo rozhodnutí o zrušení společnosti vzato zpět – zrušeno. O tomto je příslušný rozhodnout orgán, který učinil disociační usnesení.37 V případě, že o vstup do likvidace sice rozhodl orgán společnosti, avšak likvidátora jmenoval soud (viz níže), rozhoduje o zrušení disociačního usnesení na návrh společníků či příslušného orgánu soud. V obou případech platí, že společnost ke dni účinnosti rozhodnutí o zrušení disociačního usnesení sestaví mezitímní účetní závěrku. V průběhu likvidace je působnost statutárního orgánu omezena působností speciálního orgánu společnosti, kterým je likvidátor. Jeho jmenováním na něj přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. To však neznamená, že by se statutární orgán v souvislosti s tím měl z obchodního rejstříku vymazat. Jestliže funkce likvidátora zanikne, aniž by byl nahrazen novým, jedná jménem společnosti opět statutární orgán. Může ovšem činit jen úkony potřebné pro provedení likvidace (stejně jakoby jednal likvidátor, jehož jednací oprávnění jsou omezena stejně). Jmenování likvidátora je v působnosti orgánu, který rozhodl o zrušení společnosti s likvidací. Tedy v souvislosti s rozhodnutím o zrušení společnosti se přijímá i rozhodnutí o jmenování likvidátora, zpravidla současně. U dobrovolného vstupu do likvidace je v kompetenci statutárního orgánu společnosti, aby jmenoval likvidátora. Není-li tak učiněno bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Ten jmenuje likvidátora i v případě, že 37

§ 68 odst. 8 a 9 ObchZ: „(8) Společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. V případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst. 3 poslední věta, odst. 4 a 7), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. (9) Jestliže bylo rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace zrušeno, sestaví společnost ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí mezitímní účetní závěrku“

23

se jedná o zrušení nedobrovolné. Orgán, který likvidátora jmenoval, jej může též odvolat a na jeho místo jmenovat likvidátora nového. Bližší podrobnosti k osobě likvidátora uvádím v kapitole 2.4 Likvidátor.

2.3

Právní kroky po přijetí disociačního usnesení Vstup společnosti do likvidace se zapisuje povinně do obchodního rejstříku. První

věta druhého odstavce § 70 ObchZ začleněná novelou z roku 2000 odstranila pochybnosti, zda je tento zápis konstitutivní či deklaratorní. Již nelze pochybovat o tom, že se jedná o deklaratorní zápis, neboť společnost vstupuje do likvidace v okamžiku popsaném výše. Návrh na zápis vstupu společnosti do likvidace podává dle § 72 odst. 1 ObchZ likvidátor. Pokud jej však včas nepodá likvidátor, zahájí rejstříkový soud řízení o povolení zápisu i bez návrhu, jakmile se o vstupu společnosti do likvidace dozví.38 Také funkce likvidátora je povinně zapisovaným údajem. Návrh na zápis se řídí stejnými pravidly jako zápis vstupu společnosti do likvidace. Likvidátor je povinen ke dni počátku likvidace sestavit zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění.39 Účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace sestavuje statutární orgán – nesestaví-li ji bez zbytečného odkladu, přechází tato povinnost na likvidátora. Soupis jmění likvidátor zašle každému společníkovi a věřitelům, kteří o to požádají. V případě, že se z rozvahy likvidátor dozví o předlužení společnosti, musí na základě § 72 odst. 2 podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Tuto povinnost má též kdykoli během likvidace, jestliže se dozví o předlužení společnosti. Při nesplnění zmíněné povinnosti odpovídá likvidátor věřitelům za škodu, která by jim tímto vznikla. Jestliže je prohlášen konkurz na společnost v likvidaci, likvidace se po dobu jeho trvání přerušuje. Likvidátor po tuto dobu vykonává svou působnost pouze v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce. Do působnosti likvidátora v této souvislosti patří též součinnost s insolvenčním správcem. Za tuto činnost náleží likvidátorovi přiměřená odměna a náhrada hotových výdajů, které určí insolvenční správce se souhlasem soudu.

38

§200b odst. 1 OSŘ: „Řízení se zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.“ 39 § 74 odst. 1 ObchZ

24

Dochází-li ke zrušení společnosti v souvislosti s konkurzem ze zákona a provádí se likvidace, pak likvidátor, zjistí-li předlužení, insolvenční návrh již nepodává, neboť takový návrh by vzhledem k tomu, že konkurz již proběhl, neměl smysl.40 Vstup společnosti do likvidace likvidátor oznámí všem známým věřitelům a zároveň bez zbytečného odkladu zveřejní nejméně dvakrát za sebou s minimálně čtrnáctidenním odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby ve lhůtě přihlásili své pohledávky.41 Věřitelé, kteří jsou vedeni zpravidla v účetnictví společnosti, se tedy o vstupu společnosti do likvidace dozvědí přímo. Ostatní věřitelé (zejména věřitelé, kterým vznikl nárok z titulu bezdůvodného obohacení či způsobené škody) jsou chráněni zveřejněním rozhodnutí o zrušení společnosti. Další povinnosti na počátku likvidace stanoví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Jmenuji např. povinnosti uzavřít účetní knihy ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace a otevření nových účetních knih ke dni vstupu do likvidace, provedení inventarizace, sestavení mimořádné účetní závěrky atp.

2.4

Likvidátor Likvidátor je orgánem společnosti, nikoli však orgánem statutárním přesto, že na

něj přechází právo jednat jménem společnosti (je orgánem sui generis). Za výkon funkce však odpovídá stejně, jako členové statutárního orgánu. Jeho jmenováním je suspendováno právo jednat jménem společnosti vůči statutárnímu orgánu v jeho prospěch. Jeho jednatelské oprávnění je však užší, než je běžné oprávnění jednat jménem společnosti, kterým disponuje za normálních okolností statutární orgán společnosti. Toto omezení vyplývá z § 72 odst. 1 ObchZ, kde je stanoveno, že likvidátor „činí jen úkony směřující k likvidaci společnosti“. Likvidátorem může být jmenována zásadně fyzická osoba, nestanoví-li zákon jinak. Výjimkou je možnost soudu jmenovat likvidátorem i právnickou osobu (§ 71 odst. 2 ObchZ). Zvláštním právním předpisem umožňujícím jmenovat likvidátora – právnickou osobu - je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Je-li likvidátorem právnická osoba, je povinna určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkce likvidátora a která se zapíše do obchodního rejstříku. Neučiní-li tak do 10 dnů ode dne vykonatelnosti

40 41

§ 72 odst. 2 ObchZ § 73 ObchZ

25

rozhodnutí o jmenování, bude funkci likvidátora vykonávat statutární orgán, popř. jeho členové.42 Zákon nevylučuje, aby bylo jmenováno více likvidátorů najednou. V tom případě platí, že nevyplývá-li ze jmenování něco jiného, vykonává působnost každý jednotlivě. Za případnou škodu např. vůči věřitelům společnosti budou odpovídat společně a nerozdílně. Při jmenování soudem, může být likvidátorem jmenován některý ze společníků či člen statutárního orgánu i bez jeho souhlasu se jmenováním. Takto jmenovaný likvidátor se nemůže své funkce vzdát a nemá nárok na odměnu likvidátora. Může však požádat soud o odvolání z funkce, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Toto ustanovení začleněné do ObchZ novelou v roce 2000 vyřešilo situace, kdy vzhledem k nedostatku finančních prostředků likvidované společnosti nebyla osoba, která by byla ochotna vykonávat funkci likvidátora. V obchodním rejstříku v důsledku toho zůstávaly zapsány nečinné společnosti, které měly být vymazány. V případě, že ani podle předchozího odstavce nelze jmenovat likvidátora, aplikuje se § 71 odst. 7 ObchZ a likvidátorem je jmenována osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců. Porušuje-li likvidátor své povinnosti, může ho soud na návrh oprávněné osoby odvolat a na jeho místo jmenovat likvidátora jiného. V případě, že funkce likvidátora zanikne (v důsledku úmrtí likvidátora, jeho odvolání, vzdání se funkce, či proto, že nemůže funkci vykonávat), jmenuje se nový likvidátor stejným způsobem, jako byl jmenován předchozí. Nově jmenovaný likvidátor se zapíše namísto dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Jestliže jsou orgány, které mají jmenovat nového likvidátora nečinné, jmenuje jej soud. V mezidobí, kdy není funkce likvidátora obsazena, přechází jednatelské oprávnění, omezené vstupem společnosti do likvidace, zpět na statutární orgán společnosti. Při výkonu své funkce plní likvidátor závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v

42

§ 71 odst. 2 ObchZ

26

provozu podniku. Dále je oprávněn jednat jménem společnosti ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.43 Likvidátorovi za výkon funkce náleží odměna (kromě případu popsaného výše – likvidátor je statutárním orgánem společnosti či jejím společníkem). Odměnu určuje orgán, který likvidátora jmenoval. Byl-li jmenován soudem, určí jeho odměnu soud na základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, kde jsou stanovena pravidla pro určení výše odměny likvidátora. Likvidátorovi náleží i náhrada za promeškaný čas v souvislosti s prováděním úkonů směřujících k likvidaci společnosti. V případě, že likvidační zůstatek nepostačuje k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí je likvidátorovi stát, resp. hradí tu část, kterou nepokrývá likvidační zůstatek.

2.5

Vypořádání pohledávek a závazků Účelem likvidace je, jak již bylo výše řečeno, vypořádání majetkových vztahů

společnosti, tedy likvidace veškerého majetku společnosti tak, aby mohla být právnická osoba vymazána z obchodního rejstříku, což znamená její faktický zánik. Nejdůležitější součástí vypořádání těchto vztahů je uspokojení majetkových práv třetích osob, neboť tyto jsou zánikem společnosti nejvíce dotčeny. Tato práva jsou uspokojována zejména zpeněžením majetku společnosti. V první řadě si musíme uvědomit, že uspokojování pohledávek v likvidaci má zcela jiný režim, než je tomu v insolvenčním řízení. Odlišnosti jsou postaveny na faktu, že se společnost zrušuje s likvidací v případech, kdy má dostatek majetku na pokrytí všech jejích závazků, v opačném případě by totiž musel být podán insolvenční návrh. Postup, jakým mají být pohledávky v likvidaci uspokojeny, není, až na jednu výjimku (viz níže), v ObchZ ani jinde stanoven. Likvidátor tak není vázán žádnými pravidly pro pořadí uspokojení pohledávek na rozdíl od insolvenčního řízení. Lze-li všechny pohledávky v likvidaci uspokojit, není třeba předepisovat pořadí uspokojení a bude záviset jenom na systému práce, který si zvolí. Výjimkou, o které byla v předchozím odstavci zmínka, je ustanovení § 74 odst. 3 ObchZ, které říká, že likvidátor přednostně uspokojí mzdové nároky zaměstnanců 43

§ 72 odst. 1 ObchZ

27

společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. Toto ustanovení, začleněné novelou v roce 2000, bylo přidáno ke zvýšení právní jistoty zaměstnanců. Mzdovými nároky zaměstnanců jsou jejich splatné pohledávky za mzdu z pracovního poměru, nikoli však z dohod konaných mimo pracovní poměr. Nároky zaměstnanců nebudou přednostně uspokojeny, pokud by měla společnost spadnout do konkurzu. Uspokojování ostatních nároků třetích osob se děje dle uvážení likvidátora. Je třeba mít na mysli, že jednání likvidátora v průběhu likvidace je jednáním dlužníka, tudíž má věřitel právo odporovat právním úkonům dlužníka, pokud zkracují jeho vymahatelné pohledávky na základě § 42a OZ.44 Věřitelé své pohledávky musí do likvidace přihlásit, a to ve lhůtě stanovené jim ve výzvě k přihlášení pohledávek. Tato lhůta nesmí být kratší tří měsíců. Věřitel ovšem může svou pohledávku přihlásit i kdykoli později v průběhu likvidace až do zániku společnosti. Pokud nepřihlásí pohledávku ani v této době a likvidace skončí, zůstává věřiteli právo domáhat se jejího uspokojení na společnících z titulu ručení podle § 65 odst. 6 ObchZ. Z toho vyplývá, že přihlášení pohledávek do likvidace má význam spíše technický, existence pohledávky se nijak nedotýká. Likvidace nemá vliv na právní osud pohledávek. Vstupem společnosti do likvidace, ani přihlášením pohledávek do likvidace se nestaví ani nepřerušuje promlčení doba, pohledávky nesplatné se nestávají splatnými. Pro promlčení a splatnost pohledávek tedy platí obecná ustanovení zákona. Možné je promlčecí dobu prodloužit písemným prohlášením dlužníka učiněným druhé straně, příp. může likvidátor uznat písemně závazek společnosti v likvidaci vůči věřiteli. Rovněž obecná ustanovení ObchZ a OZ pro započtení pohledávek platí i v průběhu likvidace.

44

§ 42a OZ: „(1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, jeli nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. (2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. (3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch. (4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.“

28

Před uspokojením všech známých věřitelů, kteří včas přihlásili své pohledávky, nelze společníkům vyplatit podíl na majetkovém – likvidačním – zůstatku společnosti45, a to ani ve formě zálohy. V případě sporných pohledávek je třeba, aby věřiteli bylo poskytnuto alespoň dostatečné zajištění této pohledávky. V souladu se zásadou ochrany třetích osob dává toto ustanovení přednost zájmům věřitelů společnosti před zájmy jejích společníků. Teprve až po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace, sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení majetkového zůstatku, tzv. likvidačního zůstatku společnosti, a předloží ji příslušnému orgánu společnosti ke schválení.46 K témuž dni sestaví likvidátor účetní závěrku společnosti v likvidaci. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Společník, který s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku nesouhlasí, může podat do tří měsíců od jeho předložení návrh na soudní přezkum. Soudní rozhodnutí je závazné i vůči ostatním společníkům. Lhůta tří měsíců je prekluzivní. Způsob rozdělení likvidačního zůstatku určuje u osobních společností a společnosti s ručením omezením společenská smlouva a subsidiárně pro jednotlivé formy obchodních společností ObchZ v § 92, 104 a 153. Pro akciovou společnost způsob určení podílu na likvidačním zůstatku určuje ustanovení § 220 ObchZ s tím, že stanovy mohou přiznat majitelům prioritních akcií přednostní právo na výplatu podílu na likvidačním zůstatku. Úkolem likvidátora je tak jen vyčíslit výši podílu jednotlivých společníků. Odlišný postup uspokojování majetkových práv třetích osob stanoví § 75 odst. 5 a 6 ObchZ pro situace, kdy se provádí likvidace po zrušení konkurzu a majetek společnosti nepostačuje k úhradě všech závazků. V takovém případě zpeněží likvidátor majetek společnosti a z výtěžku prodeje uhradí nejprve náklady likvidace, dále uspokojí mzdové nároky zaměstnanců a poté pohledávky ostatních věřitelů podle pořadí jejich splatnosti (pohledávky stejně splatné uspokojí poměrně). Nepodaří-li se likvidátorovi v přiměřené době majetek zpeněžit, nabídne jej věřitelům k úhradě dluhů (opět podle pořadí jejich pohledávek). Pokud věřitelé odmítnou majetek převzít, přechází majetek dnem výmazu společnosti z obchodního rejstříku na stát.

45 46

Likvidačním zůstatkem označuje zákon čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace. § 75 odst. 1 ObchZ

29

Je zřejmé, že v tomto případě společnosti nezbude žádný likvidační zůstatek. Namísto zprávy o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku likvidátor sestaví zprávu o naložení s majetkem, kterou předloží společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení. K témuž dni, stejně jako je popsáno výše, sestaví účetní závěrku. Neschválení zprávy nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

2.6

Ukončení likvidace a výmaz společnosti z obchodního rejstříku Likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků

z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů, resp. převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek, resp. odmítnutím věřitelů převzít tento majetek. Jakmile tak likvidátor naloží s majetkem společnosti dle § 75 ObchZ, likvidace končí. Po rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor seznam společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku. Do 30 dnů podá likvidátor návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Výmazem společnosti z obchodního rejstříku společnost zaniká – jako právní subjekt přestává existovat. K návrhu na výmaz likvidátor přiloží potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti Rejstříkový soud povede výmaz ke dni určenému v návrhu na zápis výmazu, nejdříve však ke dni jeho provedení. Nabude-li usnesení o povolení zápisu právní moci později, provede se zápis po právní moci tohoto usnesení.47 Mezi ukončením likvidace a výmazem společnosti z obchodního rejstříku vzniká určité časové období, kdy je společnosti sice „zlikvidována“, avšak jako právní subjekt stále existuje. Toto období může být v praxi různě dlouhé, zaleží na likvidátorovi, kdy podá návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. ObchZ v této souvislosti sice stanovuje lhůtu 30 dnů, avšak za její nesplnění neukládá žádnou sankci. V případě vzniklé škody by likvidátor mohl odpovídat jen z titulu této vzniklé škody. Zdálo by se, že výmazem společnosti z obchodního rejstříku je osud společnosti definitivně zpečetěn, avšak novela z roku 2000 přidala nový § 75b ObchZ, který umožňuje tzv. obnovení likvidace společnosti. Rozlišuje přitom dva případy obnovení likvidace – po 47

§ 200da odst. 7 OSŘ: „Zápis soud provede ke dni uvedenému v návrhu, nejdříve však ke dni jeho provedení. Jestliže soud rozhodl o zápisu unesením, provede se zápis do rejstříku po právní moci usnesení. Má-li být dosažena shoda se skutečným stavem, může soud rozhodnout, že zápis bude proveden již na základě vykonatelného usnesení.“

30

skončení likvidace před výmazem společnosti z obchodního rejstříku, a po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. V prvním případě rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace, jestliže se po skončení likvidace zjistí dosud neznámý majetek nebo se objeví potřeba jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací. Současně jmenuje likvidátora, neboť původnímu likvidátorovi zanikla funkce se skončením likvidace. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace, a osobu likvidátora. Ve druhém případě rozhodne soud na návrh stejných osob jako v případě předchozím o zrušení zápisu o výmazu společnosti a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace, jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Současně jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. V obou případech sestaví likvidátor ke dni zápisu do obchodního rejstříku zahajovací rozvahu. Po obnovení likvidace není možné použít postup podle § 68 odst. 8 ObchZ, tedy zrušení rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace, a to ani v případech, kdy původní rozhodnutí učinili společníci, resp. příslušný orgán společnosti. Platí, že likvidaci je třeba dovést do jejího konce, neboť je prováděna jen s účelem vypořádat nově nalezený majetek společnosti. Po skončení obnovené likvidace musí dojít k výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Za splnění pohledávek, které z nějakého důvody nebyly uspokojeny v likvidaci (zejména tehdy, nebyly-li přihlášeny), ručí společníci do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž ručili za trvání společnosti.48 V právní úpravě jednotlivých forem obchodních společností je zahrnuta i základní právní úprava ručení společníků za závazky společnosti. Tato úprava je doplněna odkazem na obdobné použití ustanovení obchodního zákoníku o zajištění závazků ručením.49

48

§ 56 odst. 6 ObchZ: „Po zániku společnosti ručí společníci za závazky společnosti stejně jako za jejího trvání. Pokud se společnost zrušuje s likvidací, ručí společníci za její závazky do výše svého podílu na likvidačním zůstatku (§ 61 odst. 4), nejméně však v rozsahu, v němž za ně ručili za trvání společnosti. Mezi sebou se společníci vyrovnají týmž způsobem jako při ručení za trvání společnosti.“ 49 Úprava ručení v OZ se nepoužije, protože je komplexně upravena v ObchZ.

31

Ke vzniku ručení společníků není třeba žádného právního úkonu. Jejich ručení vychází z postavení společníka ve společnosti a je ručením zákonným. Rozsah ručení společníků je upraven u jednotlivých forem obchodních společností odchylně (viz kapitola 3.4 Ručení společníků a rozdělení likvidačního zůstatku). V každém případě platí, že společníci ručí za závazky společnosti nejméně v rozsahu, v jakém ručili za trvání společnosti. Pokud společníci za trvání společnosti neručili vůbec, nebo ručili do výše, která je nižší, než jejich podíl na likvidačním zůstatku, budou ručit do výše tohoto podílu. Použije se tedy vždy to, co je pro věřitele výhodnější. Ručení společníků do výše podílu na likvidačním zůstatku není ručením solidárním, na rozdíl od ručení za trvání společnosti. Věřitel se může domáhat plnění vůči každému společníkovi jen do výše jeho podílu na likvidačním zůstatku, a to podle zprávy o průběhu likvidace, zpracované podle § 75 odst. 1 ObchZ, a seznamu společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku, zpracovaný dle § 75a odst. 1 ObchZ, které se zakládají na základě § 38i odst. 1 písm. d)50 do sbírky listin.

2.7

Judikatura Vztah zrušení společnosti s likvidací a likvidace samotné řešila soudní praxe ještě

před rozsáhlou novelizací ObchZ v roce 2000. Soud vyslovil názor, že je-li obchodní společnost zrušena s likvidací, představuje likvidace nepominutelnou fázi předcházející zániku společnosti výmazem z obchodního rejstříku.51 K problému, zda zápis likvidátora do obchodního rejstříku má účinky konstitutivní či deklaratorní, se před novelou ObchZ v roce 2000 stavěla soudní praxe zcela odlišně, než jaké řešení nabídla zmíněná novela. Zápis likvidátora do obchodního rejstříku měl, dle názoru soudu, konstitutivní účinky52, zatímco změna zákona se vyslovila pro deklaratorní zápis. Tento případ demonstruje, jak si s mezerami v zákoně poradí judikatura, která hledá vždy oporu v právním řádu, a jaké řešení nakonec může zvolit sám zákonodárce, který má v tomto ohledu méně svázané ruce. Likvidátor je orgánem společnosti a vztahuje se na něj ustanovení § 66 odst. 1 ObchZ53, ale není jejím statutárním orgánem.54

50

§ 38 odst. 1 písm. d) ObchZ: „Sbírka listin obsahuje rozhodnutí o zrušení právnické osoby, rozhodnutí, jímž se ruší rozhodnutí o zrušení právnické osoby, rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti (§ 68a), zprávu o průběhu likvidace podle § 75 odst. 1, seznam společníků podle § 75a odst. 1 anebo zprávu o naložení s majetkem podle § 75 odst. 6.“ 51 Právní rozhledy 1/1994 str. 23. 52 Soudní judikatura 9/1998 str. 205. 53 Soudní judikatura 9/1998 str. 205.

32

Až do pravomocného vyřešení sporu o odvolání likvidátora nemůže orgán společnosti jmenovat nového likvidátora.55 Teprve od pravomocného rozhodnutí soudu běží orgánu společnosti lhůta, kdy musí bez zbytečného odkladu jmenovat nového likvidátora, neučiní-li tak, jmenuje ho soud. Za výkon funkce náleží likvidátorovi odměna, po dobu přerušení likvidace, které je vyvoláno prohlášením konkurzu, mu lze ovšem být poskytnuta pouze za činnosti, které zůstaly v jeho působnosti – nelze mu být poskytnuta odměna za činnosti, které přešly na insolvenčního správce.56 Revokací disociačního usnesení se soudy též hojně zabývají. Zajímavé je rozhodnutí, dle něhož, jmenoval-li likvidátora společnosti soud, nemůže valná hromada rozhodnout o zrušení svého rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace.57 Tudíž se nemožnost revokace disociačního usnesení nevztahuje jen na případy zrušení společnosti z rozhodnutí soudu, ale též na případy, kdy soud jmenoval likvidátora společnosti (ať již z jakéhokoli důvodu – viz výše), ačkoli o zrušení společnosti s likvidací rozhodl orgán společnosti. Posledním právním úkonem likvidované společnosti je podání návrhu na její výmaz z obchodního rejstříku. Aktivně legitimovanou osobou k podání tohoto návrhu je sama společnost. Likvidátor pouze podává tento návrh jménem společnosti.58 Z obchodního rejstříku přitom „nelze vymazat společnost, a to i kdyby její likvidace skončila, pokud je účastníkem neskončeného soudního řízení, v němž by v důsledku jejího zániku nebylo možné meritorně rozhodnout, ačkoli jinak by k takovému rozhodnutí byly všechny zákonné podmínky splněny, ledaže zákon stanoví něco jiného.“59 Je-li tedy společnost v likvidaci účastníkem soudního řízení, nemůže tato společnost zaniknout jako právní subjekt do doby, než je toto řízení pravomocně ukončeno, neboť by tím bylo dotčeno právo třetích osob domoci se svých práv u soudu. Ačkoli je tedy likvidace společnosti skončena, může a musí společnost v tomto případě dál právně existovat. Řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora je řízením ve statusové věci obchodní 54

Soudní judikatura 3/2006 str. 204. Právní rozhledy 8/2000 str. 353. 56 Soudní rozhledy 9/2001 str. 303. 57 Soudní judikatura 5/2006 str. 358. 58 Právní rozhledy 10/2003 str. 528. 59 Právní rozhledy 5/2005 str. 183. 55

33

společnosti. Soud rozhoduje výrokem, podle kterého: „Zápis o výmazu (ve výroku označené) obchodní společnosti z obchodního rejstříku vedeného (ve výroku označeným) krajským soudem, se zrušuje.“60 To neznamená, že by se tímto rozhodnutím rušilo usnesení rejstříkového soudu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, naopak, právo zrušit pravomocné usnesení o výmazu společnosti z obchodního rejstříku soud nemá – rozhodnutím podle § 75b odst. 2 ObchZ se ruší zápis o výmazu společnosti a společnost se znovu do obchodního rejstříku zapisuje – zapisuje se její likvidace a funkce likvidátora.

60

Sbírka soudní rozhodnutí a stanovisek vydávaná Nejvyšším soudem České republiky 43/2005.

34

3

ZVLÁŠTNOSTI JEDNOTLIVÝCH OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ

3.1

Osobní vs. kapitálové společnosti Rozdíly právní úpravy spočívají zejména v odlišnostech typu osobní a kapitálové

společnosti. JUDr. Černá v učebnici Obchodního práva vysvětluje, že se „obchodní společnosti člení podle toho, v jaké míře daná forma společnosti akcentuje osobní nebo kapitálovou účast společníků na činnosti společnosti.“61 Dle tohoto kritéria se tedy společnosti rozdělují na společnosti osobní a kapitálové. Osobní společnosti staví na individuálních osobnostech společníků a na vzájemné důvěře společníků mezi sebou navzájem. Členství je zde vázáno na individuální osoby a je tedy nepřenosné a nedělitelné bez souhlasu všech členů. Společníci se osobně podílejí na vedení společnosti a ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Právní události vzniklé na straně některého ze společníků mají zásadní vliv na existenci celé společnosti. Typickou osobní společností u nás je veřejná obchodní společnost. Mezi osobní společnosti se též řadí komanditní společnost, i když některé její znaky vykazují prvky společnosti kapitálové (např. nedostatek osobního ručení veškerým majetkem na straně komanditistů). Kapitálové společnosti naproti tomu staví na kapitálové účasti společníka – tedy na penězi ocenitelném vkladu do společnosti značícím jeho podíl na společnosti. Právní osobnost společnosti je nezávislá na konkrétních osobách společníků. Charakteristickým znakem těchto společností je stanovený základní kapitál tvořený právě vklady jednotlivých společníků. V důsledku povahy členství ve společnosti je toto volně převoditelné. Společníci nejsou osobně ručícími za závazky společnosti a zpravidla se neúčastní vedení společnosti, které je svěřeno profesionálům. Klasickým příkladem kapitálové společnosti je akciová společnost. Opět s určitými výhradami se do této skupiny přiřazuje společnost s ručením omezeným. Zvláštnosti jednotlivých forem obchodních společností se projevují v rozdílech při jejich zrušení. V následujících odstavcích blíže popíši speciální zrušovací důvody, které přichází v úvahu nad výčet uvedený v kapitole 1.4 Důvody zrušení. V kapitolách 3.3 a 3.4 61

Pelikánová I. a Černá S.: Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl. Praha. ASPI, a.s., 2006. str. 48.

35

se budu dále věnovat specifikám disociačních usnesení, včetně kompetence jmenovat likvidátora společnosti a ručení společníků za závazky společnosti a jejich podílu na likvidačním zůstatku. Zvláštní ustanovení o veřejné obchodní společnosti výrazně rozšiřují okruh důvodů jejího zrušení. Vedle § 68 ObchZ je možné použít i § 88 ObchZ. Většina těchto zrušovacích důvodů nastává na straně některého společníka, přičemž povaha veřejné obchodní společnosti vylučuje, aby společnost dále za vzniklé situace existovala. Dnem, k němuž vznikl některý z důvodů zde uvedených, se společnost zrušuje s likvidací. Konkrétně se dle § 88 odst. 1 ObchZ společnost zrušuje: a)

„byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, výpovědí společníka podanou

nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, nestanoví-li společenská smlouva lhůtu jinou“; výpověď, jakožto jednostranný právní úkon, je tedy možná jen tehdy, pokud byla společnost založena na dobu neurčitou. Zároveň nelze právo společníka vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou omezit či vyloučit; b)

„rozhodnutím soudu podle § 90 odst. 1“; společník může navrhnout, aby soud

společnost zrušil, zejména porušuje-li jiný společník závažným způsobem svoje povinnosti nebo není-li možné dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena. Jednoznačně z dikce zákona vyplývá, že je-li společník vyloučen ze společnosti dle § 90 odst. 2 ObchZ, ke zrušení společnosti nedochází; c)

„smrtí společníka, ledaže společenská smlouva připouští dědění podílu, podíl

zůstavitele zdědil jeho dědic (dědicové), nedojde-li k odmítnutí dědictví a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci“; smrt jakožto důvod zrušení se týká jen společníka, který je fyzickou osobou. § 91 ObchZ dále stanoví, že dědic obchodního podílu může v 3 měsíční prekluzivní lhůtě od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví vypovědět svou účast ve společnosti. V případě, že společenská smlouva výslovně neumožňuje dědění podílů nebo dědic vypoví svou účast ve společnosti dle předchozí věty, má právo na vypořádací podíl; d)

„zánikem právnické osoby, která je společníkem, ledaže společenská smlouva

připouští přechod podílu na právního nástupce a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci“; oproti předchozímu se toto ustanovení dotýká jen společníků, kteří jsou právnickými osobami;

36

e)

„prohlášením konkursu na majetek některého ze společníků nebo zamítnutím

insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku“; toto ustanovení vychází z neomezeného ručení společníků veřejné obchodní společnosti a zároveň ze zachování právní jistoty věřitelů společnosti; f)

„pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu některého

společníka ve společnosti nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce“; tyto důvody zrušení stojí na stejných základech, jako sub e); g)

„zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům některého ze

společníků“; zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům se řídí režimem OZ; h)

„jestliže společník přestane splňovat předpoklady podle § 76 odst. 2“; společníkem

veřejné obchodní společnosti může být jen fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti a u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená zvláštním právním předpisem, bez ohledu na předmět podnikání společnosti. Předpoklady jsou: dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, skutečnost, že osoba nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném na veřejné zdravotní pojištění; i)

„z dalších důvodů stanovených ve společenské smlouvě“. Ustanovení následujícího odstavce zmírňuje účinky vyjmenovaných zrušovacích

důvodů, když umožňuje ostatním společníkům, aby se dohodli na dalším trvání společnosti, samozřejmě s výjimkou důvodu sub b). Při zachování minimálně dvou společníků, což je základní podmínkou existence veřejné obchodní společnosti62, mají společníci prekluzivní lhůtu tří měsíců na to, aby se změnou společenské smlouvy dohodli na dalším trvání společnosti. Neučiní-li tak, společnost po uplynutí lhůty, resp. dříve, jestliže se tak společníci dohodnou, vstupuje do likvidace. Zvláštní zrušovací důvody u komanditní společnosti jsou stanoveny s odkazem na ustanovení o veřejné obchodní společnosti. § 102 ObchZ stanoví odchylky, které vyplývají z odlišného postavení komanditisty. Pokud se důvody zrušení vyskytnou na jeho straně, nejedná se o důvod zrušení společnosti. Důvodem pro zrušení společnosti nejsou, některé z nich jsou však důvodem k ukončení účasti komanditisty ve společnosti. Komanditista 62

§ 76 odst. 1 ObchZ: „Veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem.“

37

není oprávněn ze společnosti vystoupit. Jeho podíl na společnosti se dědí, pokud společenská smlouva dědění nevyloučí, v tom případě dědicům náleží vypořádací podíl. Pokud by zanikly funkce všech komanditistů společnosti a komplementáři by nevyužili možnosti § 375 ZPŘEM63, soud může na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem komanditní společnost zrušit.64 Ke zrušení společnosti s ručením omezeným může dojít navíc oproti § 68 ObchZ rozhodnutím soudu podle ustanovení § 152 ObchZ a z jiných důvodů uvedených ve společenské smlouvě.65 ObchZ nestanoví u společnosti s ručením omezeným možnost domáhat se u soudu zrušení společnosti, jestliže některý ze společníků podstatným způsobem porušuje své povinnosti, jako je tomu u veřejné obchodní společnosti. Takovou možnost však může dle odstavce 2 zmíněného paragrafu obsahovat společenská smlouva. Dále je možné, aby soud i bez návrhu zrušil společnost v případě, že nedošlo v souvislosti s vyloučením společníka k vypořádání jeho obchodního podílu66. Totéž platí, nepřechází-li obchodní podíl na dědice nebo právní nástupce.67 Zvláštní zrušovací důvod obsahuje § 119 ObchZ, a to pro případ, spojí-li se všechny obchodní podíly v rukou jednoho společníka – tedy po případ tzv. jednočlenné společnosti. Společník je povinen nejpozději do tří měsíců od spojení podílů splatit zcela všechny peněžité vklady nebo převést část obchodního podílu na jinou osobu. Poruší-li společník tuto povinnost, soud společnost i bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci. Akciová společnost má stanoveny podobné důvody zrušení jako společnost s ručením omezeným v předchozím odstavci, a to v § 161b odst. 468, § 161c odst. 269,

63

§ 375 ZPŘEM: „Zanikne-li účast všech komanditistů v komanditní společnosti, mohou všichni komplementáři rozhodnout do 3 měsíců od zániku účasti posledního komanditisty, že komanditní společnost změní svoji právní formu na veřejnou obchodní společnost; marným uplynutím lhůty toto právo zaniká.“ 64 § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ 65 § 151 ObchZ 66 § 113 odst. 6 ObchZ: „Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Rozhodnutím valné hromady o rozdělení obchodního podílu mezi společníky přechází na společníky rozdělený obchodní podíl za podmínek stanovených valnou hromadou.“ 67 § 116 odst. 3 ObchZ: „Nepřechází-li obchodní podíl na dědice nebo právního nástupce, použije se obdobně ustanovení § 113 odst. 5 a 6.“ 68 § 161b odst. 4 ObchZ: „Jestliže společnost vlastní akcie nebo zatímní listy ve lhůtách stanovených v odstavci 3 nebo v § 161a nezcizí, je povinna bez zbytečného odkladu o jejich jmenovitou hodnotu snížit základní kapitál. Společnost je povinna snížit bez zbytečného odkladu základní kapitál i tehdy, vykáže-li v rozvaze vlastní akcie a součet výše základního kapitálu a částek uvedených v § 178 odst. 2 písm. a) a b) přesáhne hodnotu vlastního kapitálu, a to nejméně o částku, která se rovná tomuto rozdílu. Nesplní-li společnost povinnost snížit základní kapitál, může ji soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.“

38

§ 194 odst. 270 a § 200 odst. 371 ObchZ. Tyto zrušovací důvody jsou určitou sankcí za nesplnění zákonem dané povinnosti a zároveň pojistkou správného fungování společnosti. Nadto existují ve zvláštních zákonech speciální zrušovací důvody stanovené pro určité akciové společnosti – společnosti bankovního a pojišťovacího sektoru, pro něž zákon vyžaduje formu akciové společnosti.72 Tyto zákony umožňují, aby orgán dohledu nad těmito subjekty zrušil společnost pro závažné porušení zákona. Společnost pak vstupuje do likvidace z rozhodnutí dohlížejícího orgánu. Zpravidla tento orgán též jmenuje likvidátora společnosti.

3.2

Nadnárodní formy společností Evropské hospodářské zájmové sdružení je nestarší komunitární formou

sdružování. „Je organizační formou se sídlem na území Společenství vybavenou alespoň v míře stanovené nařízením právní subjektivitou a sdružující osoby z alespoň dvou členských států ES, jejímž cílem je podpora hospodářské činnosti členů. Členové sdružení ručí solidárně a neomezeně za jeho závazky a jsou povinni přispět k úhradě ztráty. Zisk dosažený sdružením je považován za zisk jeho členů a je mezi ně rozdělen podle smlouvy, popř. rovným dílem.“73 Jedná se tedy o nadnárodní formu sdružení, které obsahuje přeshraniční prvek v osobách společníků – zásadně podnikatelů, kteří pocházejí z různých členských států Společenství. Preambule nařízení říká, že cílem sdružení není podnikání jako předmět činnosti, nýbrž umožnit kooperaci fyzických nebo právnických osob, popř. jiných subjektů. V režimu českého práva bude mít sdružení povahu právnické osoby a od okamžiku zápisu do obchodního rejstříku obchodní společnosti. Nařízení samo o sobě obsahuje jen základní úpravu, ve zbytku se odvolává na právní úpravu jednotlivých členských států – tedy ustanovení obecná o obchodních

69

§ 161c odst. 2 ObchZ: „Společnost je povinna zcizit akcie nebo zatímní listy nabyté v rozporu s ustanovením § 161a a 161b do jednoho roku ode dne, kdy je nabyla, jinak je povinna o jejich jmenovitou hodnotu snížit základní kapitál. Nesplní-li společnost tuto povinnost, může ji soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.“ 70 § 194 odst. 2 ObchZ: „Jestliže člen představenstva zemře, odstoupí z funkce, je odvolán nebo jinak skončí jeho funkční období, musí příslušný orgán společnosti do tří měsíců zvolit nového člena představenstva. Nebude-li z tohoto důvodu představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje chybějící členy nebo člena představenstva soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, a to na dobu, než budou zvoleni noví členové nebo člen příslušným orgánem společnosti, jinak může soud i bez návrhu zrušit společnost a nařídit její likvidaci. (...)“ 71 § 200 odst. 3 ObchZ: „Pro členy dozorčí rady platí obdobně ustanovení § 194 odst. 2, 4 až 7 a § 196.“ 72 Např. pojišťovny, zajišťovny, penzijní fondy, banky aj. 73 Citace Pelikánová I. a Černá S.: Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl. Praha. ASPI, a.s., 2006. str. 244

39

společnost a ustanovení o veřejné obchodní společnosti74. Kolizní norma nařízení určuje, kterého právního řádu se v daném případě použije, hraničním určovatelem je umístění sídla společnosti dle smlouvy o sdružení. O zrušení sdružení mohou rozhodnout jednomyslně jeho členové, popř. může smlouva stanovit i další možnosti zrušení. Nařízení ukládá společníkům zrušit sdružení rozhodnutím po uplynutí doby, na kterou bylo sdružení založeno, nebo z jiného důvodu stanoveného ve smlouvě. Pokud členové do 30 dnů od okamžiku, kdy nastal některý z předpokládaných důvodů, nerozhodnou o zrušení sdružení, může kterýkoli ze společníků požádat soud, aby o tomto zrušení rozhodl. Dalším zrušovacím důvodem je, že sdružení přestalo splňovat podmínky své existence. V tomto případě o zrušení rozhodnout společníci, popř. jediný společník (pokud zůstal ve sdružení sám). Čl. 32 nařízení upravuje možnost zrušení sdružení z rozhodnutí soudu. Obdobně jako v ObchZ, návrh může podat kdokoli, kdo osvědčí svůj právní zájem. Soud musí sdružení zrušit, je-li dán některý z důvodů obsažený v čl. 32, avšak může tak učinit jen tehdy, není-li možná náprava, popř. nedojde-li k nápravě před rozhodnutím soudu ve věci samé. Dále může soud rozhodnutím sdružení zrušit na návrh člena sdružení, je-li pro to spravedlivý důvod. Nařízení dále umožňuje, aby zákonodárství jednotlivých států stanovilo další důvody, pro něž lze sdružení zrušit, bohužel, český zákonodárce této možnosti nevyužil a v navazujícím zákoně zrušení sdružení neřeší. Druhou formou komunitární společnosti je evropská společnost75, která je výsledkem dlouholeté snahy upravit jednotně na celém území EU formu akciové společnosti s mezinárodním prvkem. Po vleklých jednáních bylo nařízením Rady zvoleno minimalistické řešení a úprava se dotýká jen nejnutnějších pravidel. Ve zbytku se odkazuje nejprve na stanovy společnosti (jestliže úpravu předvídá nařízení), následně na zákon přijatý členským státem ve vztahu k evropské společnosti, poté na ustanovení právního řádu vztahující se na akciovou společnost a nakonec na znění stanov evropské společnosti

74

Ustanovení o veřejné obchodní společnosti se na základě § 7 ZEHZS použijí i pro ručení společníků EHZS. 75 Název byl odvozen z latiny, a je jednotný pro všechny členské státy – Societas Europaea. Zkratka (firemní dodatek) je ES.

40

za stejných podmínek, jaké platí pro akciovou společnost založenou podle práva státu sídla EU. Hraničním určovatelem je místo registrace sídla evropské společnosti. Evropská společnost je definována jako akciová společnost založená některým ze způsobů upraveným nařízením, na jejímž založení se mohou podílet jenom osoby (nejméně ze dvou členských států) v nařízení uvedené. Kapitál společnosti musí být vyjádřen v eurech a rozdělen na akcie. Zvláštní úpravu zrušení a likvidace evropské společnosti nařízení ani ZES neobsahuje, odkazuje pouze na národní úpravu týkající se akciových společností a požaduje, aby zrušení a likvidace společnosti byly náležitě zveřejněny. Pro účely této práce je tedy to, co je řečeno v souvislosti s akciovými společnosti, použitelné i pro evropskou společnost.

3.3

Přijetí disociačního usnesení Disociační usnesení je přijímáno ve veřejné obchodní společnosti a komanditní

společnosti dohodou všech společníků. Rovněž společnost s ručením omezeným o svém zrušení rozhoduje dohodou všech společníků, ovšem s výhradou, že společenská smlouva nepřipouští, aby disociační usnesení přijala valná hromada společnosti, a to dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků. U akciové společnosti, vzhledem k tomu, že je zákonem konstituována jako největší společnost co do počtu společníků, rozhoduje o jejím zrušení vždy „jen“ valná hromada. K přijetí rozhodnutí je třeba dvoutřetinové většiny přítomných akcionářů. Jestliže rozhodují společníci společnosti, je třeba, aby jejich rozhodnutí mělo formu notářského zápisu. Ve druhém případě je nutné, aby o rozhodnutí valné hromady o zrušení společnosti byl pořízen notářský zápis.76 V souvislosti s disociačním usnesením, se zpravidla jmenuje likvidátor zrušované společnosti. Dle § 71 odst. 1 ObchZ likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti. Odchylnou úpravu obsahují § 125 odst. 1 písm. i) a § 219 odst. 1, kde se stanoví, že ve společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jmenuje likvidátora valná hromada společnosti. Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, můžou akcionáři, kteří mohou požádat představenstvo o svolání mimořádné valné hromady, požádat s uvedením důvodů soud,

76

§ 186 ObchZ

41

aby likvidátora odvolal a na jeho místo jmenoval nového. Orgán, který likvidátora jmenoval, jej může též odvolat.

3.4

Ručení společníků a rozdělení likvidačního zůstatku Poslední odlišná úprava stanovená pro jednotlivé formy obchodních společností

oproti obecným ustanovením, se týká ručení společníků za závazky společnosti a rozdělení likvidačního zůstatku. Tyto dva problémy spolu úzce souvisí, proto se jimi budu zabývat dohromady. V rozdělení likvidačního zůstatku mezi jednotlivé společníky se do značné míry promítá právě to, v jakém rozsahu společníci ručí za závazky společnosti i po jejím zániku. Zároveň je úzká spojitost mezi ručením společníků za trvání společnosti a po ní. Ti společníci, kteří mají ze společnosti větší prospěch, zpravidla jsou nuceni nést i větší riziko. Výše bylo popsáno, že společníci zrušené společnosti ručí za závazky společnosti do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však ve stejné míře, jako ručili za trvání společnosti. Vždy je třeba zvážit, co je pro věřitele výhodnější. Zvláštní úprava rozdělení likvidačního zůstatku veřejné obchodní společnosti je obsažena v § 92 ObchZ. Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše hodnoty jejich splacených vkladů, zbytek poté rovným dílem. Nestačí-li výše likvidačního zůstatku na vrácení splacených vkladů, je společníkům vyplacena část likvidačního zůstatku odpovídající jejich podílu na poměru splacených vkladů všech společníků. Společenská smlouva však může stanovit rozdělení likvidačního zůstatku jiným způsobem. Společníci veřejné obchodní společnosti jsou dle § 86 ObchZ77 neomezeně ručícími za závazky společnosti. Jejich ručení v důsledku toho bude vždy neomezené, a to i po zániku společnosti. Pro komanditní společnosti platí § 104 ObchZ – společníci mají nárok na vrácení částky rovnající se výši jejich splacenému vkladu, zbytek se rozdělí mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. Opět, pokud likvidační zůstatek nepostačuje na vyrovnání všech společníků, je stanovena jiná úprava. Přednostní právo mají komanditisté, pokud ani zde nestačí likvidační zůstatek, rozdělí se podle stejných zásad jako zisk. Na ručení komplementářů se použijí obdobně ustanovení o veřejné obchodní společnosti a na ručení 77

§ 86 ObchZ: „Veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.“

42

komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným.78 Výjimku obsahuje § 95 ObchZ, dle něhož komanditista určí za závazky společnosti stejně jako komplementář, obsahuje-li firma společnosti jeho jméno.79 Velikost podílu na likvidačním zůstatku u společnosti s ručením omezeným se určuje jednoduše podle obchodních podílů společníků. Společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Vyplývá tedy, že u společnosti s ručením omezeným již bude nutné zvážit, která z variant ručení bude pro věřitele výhodnější. Společníci (akcionáři) akciové společnosti za závazky společnosti za jejího trvání neručí, rozhodující pro věřitele bude tedy jen podíl na likvidačním zůstatku jednotlivých společníků, který se vypočítává v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. V případě, že likvidační zůstatek nepostačuje k úhradě jmenovité hodnoty akcií, mohou stanovy určit, jaká část připadne na majitele prioritních akcií a akcií ostatních. Majitelé prioritních akcií mohou být v důsledku znění stanov při rozdělování likvidačního zůstatku zvýhodněni. Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti, ty se následně zničí. Pokud akcionář listinné akcie nevrátí, budou prohlášeny za neplatné. Pokud společnost vydala zaknihované akcie, vzniká nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku ke dni zrušení akcií v evidenci zaknihovaných akcií na pokyn likvidátora. V této souvislosti nutno zmínit, že rejstříkový soud provede výmaz společnosti, jen bude-li prokázáno, že byly akcie společnosti zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny.

3.5

Judikatura Veřejná obchodní společnost je tvořena vždy nejméně dvěma společníky, což musí

být zachováno po celou dobu její existence. Změny v počtu osob jsou zásadně možné jen za předpokladu, že je společnost vždy tvořena nejméně dvěma osobami. V případě, že je veřejná obchodní společnost tvořena pouze dvěma společníky, z nichž jeden podal řádnou výpověď společenské smlouvy, nemůže již docházet k dalším změnám společenské 78

§ 93 odst. 4 ObchZ: „Pokud dále není stanoveno jinak, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení tohoto zákona o veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným.“ 79 § 95 ObchZ: „Firma společnosti musí obsahovat označení „komanditní společnost”, postačí však zkratka „kom. spol.” nebo „k. s.". Obsahuje-li firma společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za závazky společnosti jako komplementář.“

43

smlouvy a do společnosti být přijímán další společník a prováděny jiné změny společenské smlouvy. V důsledku výpovědi společníka dochází ke zrušení společnosti s likvidací.80 Ve věci návrhu společníka veřejné obchodní společnosti na její zrušení podle § 90 ObchZ je pasivně věcně legitimována společnost, nikoli společník, který porušil podstatným způsobem společenskou smlouvu.81

80

Právní rozhledy 12/1995 str. 501. Štenglová I.: Přehled judikatury ve věcech obchodních společností. Praha. ASPI Publishing s.r.o., 2002. Str. 31 (Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 1997, sp. zn. 7 Cmo 16/97) 81

44

ZÁVĚR Zrušení obchodní společnosti představuje zásah do práv zúčastněných a dotýká se též zájmů třetích osob. Před zánikem společnosti, který je, až na zcela mimořádné výjimky, definitivním z hlediska života společnosti jakožto právního subjektu, musí být vztahy společnosti vypořádány. Určitou analogií by se tak dala likvidace společnosti připodobnit k dědickému řízení. V dnešní době, kdy hospodářská krize doslova otřásá podnikatelskými subjekty, je zrušení obchodních společností velice aktuálním tématem. Aktuálním není však jen dnes, musíme si uvědomit, že důvody, které vedou ke zrušení společnosti, jsou především ekonomické povahy, a tak, pokud se podnikateli naskytne lepší řešení – ekonomicky výhodnější – zpravidla si zvolí tuto cestu. Zrušení společnosti se z tohoto hlediska stává též nástrojem ekonomickým, vedle toho, že jde o právní institut. Konkrétní důvody, které vedou ke zrušení společnosti, jsou různé. Od dosažení účelu existence společnosti, uplynutí času, až po nedostatek majetku společnosti či porušení zákona ze strany společnosti (nesplnění zákonných požadavků na existenci společnosti). Právní úprava dává společnostem hned několik možností, jak řešit nastalou situaci. Obchodní společnost si i zde zpravidla zvolí cestu, která je pro ni ekonomicky nejvýhodnější. Dá se říci, že nejméně razantním řešením jsou přeměny společnosti, kdy se původní společnost zruší bez likvidace a na její místo nastoupí společnost nová, popř. již existující, která se tak stává jejím univerzálním nástupcem. Zvolit si toto řešení může zásadně jen společnost sama, nemůže být k takovému kroku nucena (tzn. nelze společnost zrušit s právním nástupcem z rozhodnutí soudu). Protipólem tohoto řešení je zrušení společnosti v konkurzu. Je to řešení extrémní a proto použitelné jen ve vytýčených případech, kdy společnost není schopna plnit své závazky. Tento postup má mnohá specifika. Likvidace společnosti představuje zlatou střední cestu. V důsledku zrušení společnosti s likvidací dochází k likvidaci společnosti, tj. k vypořádání veškerých majetkových práv společnosti, a společnost následně zaniká výmazem z obchodního rejstříku. Rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací mohou jak společníci, resp. orgán společnosti, tak soud. Soudu však toto právo přísluší jen v zákonem stanovených 45

případech, a to zpravidla, když se na straně společnosti, resp. společníka, vyskytne překážka v další existenci společnosti. Likvidace z tohoto hlediska je dobrovolná, resp. nedobrovolná. Jednotlivé způsoby zrušení společnosti jsou jasně odděleny, ovšem zákon v některých případech umožňuje, aby bylo rozhodnutí o zrušení společnosti některým ze způsobů zrušení změněno, příp. až zrušeno. V rámci celé úpravy zrušení obchodních společností se promítá soukromoprávní charakter obchodních společností na straně jedné a zájem na ochranu práv třetích osob na straně druhé. Právní úprava likvidace tak vykazuje znaky jak dispozitivní, tak do jisté míry kogentní, když jasně vytyčuje mantinely a zejména proces zrušení společnosti s likvidací. Likvidace jakožto základní způsob zrušení obchodních společností je komplexně upravena ObchZ. Pokud bychom však spočítali počet paragrafů věnovaných likvidaci, zjistíme, že jich není mnoho - pár v obecných ustanoveních obchodních společností, další u jednotlivých forem obchodních společností. Je to tím, že se zákonodárce soustředil právě jen na okamžiky, které jsou z hlediska práv třetích osob významné: počátek likvidace a úkony na počátku likvidace, ukončení likvidace a úkony na konci likvidace, podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Prakticky vůbec se úprava netýká samotného vypořádání majetkových vztahů společnosti (kromě přednosti práv zaměstnanců na vypořádání jejich závazků vůči společnosti). Účelem likvidace samotné je přitom právě vypořádání majetkových vztahů společnosti. Zajistit řádný průběh likvidace a spravedlivé vypořádání věřitelů má jmenování zvláštní osoby, orgánu společnosti sui generis, kterou je likvidátor. Na likvidátora jeho jmenování přechází právo jednat jménem společnosti. Toto právo je omezeno účelem likvidace. Jednatelské oprávnění statutárního orgánu společnosti je suspendováno, avšak statutární orgán nezaniká – zůstává pojistkou pro případy, kdy likvidátor z jakéhokoli důvodu nemůže svou funkci vykonávat, příp. jeho funkce zanikne. Likvidátor vede společnost v průběhu likvidace a zajišťuje její řádný průběh tak, aby mohla být společnost vymazána z obchodního rejstříku, mohla zaniknout. Zejména tedy prodává veškerý majetek společnosti a uspokojuje z něj její věřitele. V této souvislosti je důležité účetnictví společnosti, ve kterém se promítají právě tyto transakce. Na konci likvidace je v ideálním případě veškerý majetek společnosti zpeněžen a všichni věřitelé společnosti uspokojeni. Pokud v této situaci zbudou společnosti nějaké

46

finanční prostředky, stávají se tyty likvidačním zůstatkem společnosti, který je rozdělen mezi její společníky. Může se stát, že některý z věřitelů nebyl uspokojen v průběhu likvidace proto, že nepřihlásil svou pohledávku v průběhu likvidace. Likvidace totiž nemá vliv na osud pohledávek – po skončení likvidace nezanikají, přihlášením do likvidace se nastávají splatnými atp. I na takové situace zákon pamatuje a dává věřiteli možnost, aby se domáhal uspokojení své pohledávky po skončení likvidace na společnících z titulu ručení. Stát se také může, že je po skončení likvidace objeven dosud neznámý majetek společnosti – tedy majetek, který jakoby nikomu nepatří, protože subjekt, kterému má patřit již neexistuje. Tuto situaci řeší ObchZ možností obnovení likvidace společnosti, a to po jejím zániku. Ustanovení má zajistit plné uspokojení věřitelů společnosti, kteří nemuseli být dostatečně a plně uspokojeni při předchozí likvidaci společnosti. Po skončení likvidace má být společnost bez zbytečného odkladu (do 30 dní) vymazána z obchodního rejstříku. I zde se ovšem v zájmu ochrany práv třetích osob připouští, aby tomu tak nebylo. Jestliže je společnost v likvidaci účastníkem soudního řízení, nemůže zaniknout do doby, než je řízení meritorně rozhodnuto. Přesto, že likvidace společnosti proběhla a skončila (řekněme rozdělením likvidačního zůstatku), dál jako právní subjekt existuje, i když bez majetku a závazků. Neopomenutelnou součástí celé likvidace je role soudu, a to soudu rejstříkového. Povinně se do obchodního rejstříku zapisují údaje o průběhu likvidace (vstup společnosti do likvidace, jmenování likvidátora a další) a zakládají některé listiny. Rejstříkový soud rozhoduje o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a v jiných případech. Na průběh likvidace má vliv i povaha obchodní společnosti. Největší rozdíly spočívají zejména v rozdílnosti mezi osobními a kapitálovými společnostmi. Při aplikaci ustanovení o zrušení společnosti je třeba mít na mysli nejen obecná ustanovení ObchZ, ale též speciální ustanovení u jednotlivých forem obchodních společností. Na zrušení evropských forem obchodních společností se ve většině případů použije obdobně ustanovení ObchZ – k evropskému zájmovému hospodářskému sdružení analogicky veřejná obchodní společnost, k evropské společnosti akciová společnost.

Na závěr bych rád zdůraznil roli judikatury na aplikaci každého právního institutu. Jako jinde, i při zrušení společnosti (zrušení společnosti s likvidací) vznikají spory o 47

výklad práva. Soudy tyto spory řeší a silou své autority je meritorně rozhodují. Podílí se tak vysokou měrou na dotváření práva a vyplňování mezer v právu. Ani při výkladu zrušení obchodních společností nemůže judikatura zůstat nepovšimnuta, proto jsem ji zařadil do své práce a vyčlenil ji samostatné místo v každé kapitole. Protože má soud vždy poslední slovo, i já mu věnuji to mé poslední.

48

Seznam použité literatury Publikace: ADAMÍK P., PILÁTOVÁ J. a RICHTER J.: Likvidace obchodních společností. Olomouc. ANAG, spol. s r.o., 2008. PELIKÁN V.: Likvidace podniku. Praha. Grada Publishing, a.s., 2007. PELIKÁNOVÁ I. a ČERNÁ S.: Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl. Praha. ASPI, a.s., 2006. PELIKÁNOVÁ I. a kol.: Obchodní právo - I. díl. Praha. CODEX Bohemia, s.r.o., 1998. ŠTENGLOVÁ I. [a další]: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha. C.H.Beck, 2009. ŠTENGLOVÁ I.: Přehled judikatury ve věcech obchodních společností. Praha. ASPI Publishing s.r.o., 2002.

Články: Likvidace obchodní společnosti a družstva – právní úprava a její změny. [cit. 2009-0101]. Dostupný z WWW: . Zrušení obchodní společnosti – právní úprava a její změny. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . SUM, T.: Zrušení obchodní společnosti s ručením omezeným [cit. 2009-01-01]. Dostupný

z WWW:


omezenym-38446.html>. SUM, T.: Podíl na likvidačním zůstatku ve spol. s ručením omezeným. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . SUM,

T.:

Zrušení

konkurzu.

[cit.

2009-01-01].

Dostupný

z WWW:

. Redakce: Likvidace. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: .

49

Redakce:

Likvidace

a

konkurz.

[cit.

2009-01-01].

Dostupný

z WWW:

. Redakce: Revokace usnesení valné hromady o vstup spol. do likvidace. [cit. 2009-01-01]. Dostupný

z WWW:


valne-hromady-o-vstupu-spolecnosti-do-likvidace-31094.html>. Redakce: Výmaz společnosti z obchodního rejstříku. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . ŠILER, V.: Právní postavení likvidátora. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . DOLEČEK, M: Obchodní společnosti – založení a vznik. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . DOLEČEK, M: Obchodní společnosti – změny. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . DOLEČEK, M: Obchodní společnosti – zrušení. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: . DOLEČEK, M: Zápis do obchodního rejstříku. [cit. 2009-01-01]. Dostupný z WWW: .

Právní předpisy: zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčí zákon) zákon č. 328/1991 Sb., zákon o konkurzu a vyrovnání zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti nařízení Rady č. 2157/2001, o statusu evropské společnosti zákon č. 360/2004 Sb., o Evropském hospodářském zájmovém sdružení

50

nařízení Rady č. 2137/85, o evropském hospodářském zájmovém sdružení zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

51

Seznam použitých zkratek IZ

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčí zákon)

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

OZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ZEHZS

zákon č. 360/2004 Sb., o Evropském hospodářském zájmovém sdružení

EHZS

evropské hospodářské zájmové sdružení

ZES

zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti

ZKV

zákon č. 328/1991 Sb., zákon o konkurzu a vyrovnání

ZPŘEM zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev ŽZ

zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)

52

Přílohy 1.

Vybraná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

2.

Rozhodnutí o likvidaci společnosti

3.

Oznámení o likvidaci společnosti

4.

Oznámení vstupu do likvidace v Obchodním věstníku

5.

Přihláška pohledávky do likvidačního řízení

6.

Konečná zpráva o likvidaci – osnova

53

Příloha č. 1

Vybraná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník § 68 Zrušení a zánik společnosti (1) Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. (2) Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, zrušuje-li se společnost z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) a nemá-li žádný majetek, přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty. Při zrušení společnosti podle předchozí věty se k výmazu z obchodního rejstříku nevyžaduje souhlas správce daně podle zvláštního právního předpisu. (3) Společnost se zrušuje a) uplynutím doby, na kterou byla založena, b) dosažením účelu, pro který byla založena, c) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací, d) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, e) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud dochází k zániku společnosti v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, f) zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. (4) Zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) majetek, provede se její likvidace. (5) Byla-li společnost zrušena nebo bylo-li ohledně ní vydáno rozhodnutí o úpadku, vykonává statutární orgán svou působnost jen v takovém rozsahu, v jakém nepřešla na likvidátora nebo insolvenčního správce. Obdobně to platí, rozhodl-li insolvenční soud, že oprávnění nakládat s majetkovou podstatou společnosti zcela nebo zčásti přechází na insolvenčního správce. Dokud není likvidátor jmenován, nebo jestliže skončila jeho funkce a není jmenován likvidátor nový, plní povinnosti související s likvidací společnosti její statutární orgán. (6) Soud může na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliže a) v uplynulých dvou letech se nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo nebo jejichž všem členům skončilo funkční období před více než jedním rokem, nestanoví-li tento zákon jinak, anebo společnost po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost, b) společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti, c) zaniknou předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti anebo jestliže společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, d) společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond, e) společnost porušuje ustanovení § 56 odst. 3, f) společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit uloženou rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštního právního předpisu. (7) V případech, kdy tento zákon umožňuje zrušení společnosti rozhodnutím soudu, stanoví soud před rozhodnutím o zrušení společnosti lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, jestliže je jeho odstranění možné. (8) Společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. V případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst. 3 poslední věta, odst. 4 a 7), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. (9) Jestliže bylo rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace zrušeno, sestaví společnost ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí mezitímní účetní závěrku. § 68a Neplatnost společnosti

54

(1) Po vzniku společnosti nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, a nelze se domáhat určení, že společnost nevznikla. (2) Neplatnost společnosti může prohlásit jenom soud, a to i bez návrhu, jestliže a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma, b) předmět podnikání (činnosti) je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, c) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti), d) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů, e) všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než dva. (3) Ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti vstupuje společnost do likvidace. (4) Právní vztahy, do nichž neplatná společnost vstoupila, nejsou neplatností společnosti dotčeny. Povinnost společníků splatit nesplacené vklady trvá, pokud to vyžaduje zájem věřitelů na splnění závazků neplatné společnosti. Likvidace společnosti § 70 (1) Je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 písm. f) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. (2) Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se užívá firma společnosti s dovětkem „v likvidaci". (3) Jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor. § 71 (1) Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. (2) Při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl. Soud podle předchozí věty může jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce. Může však požádat soud o odvolání z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Je-li likvidátorem právnická osoba, je povinna určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora a jež se zapisuje do obchodního rejstříku podle § 38g odst. 1; neučiní-li tak do 10 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o jmenování likvidátora stane vykonatelným, bude funkci likvidátora vykonávat její statutární orgán, popřípadě jeho členové. (3) Zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Soud jmenuje nového likvidátora, jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán, který je k tomu podle odstavce 1 oprávněn. (4) Bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti, a nahradit ho jinou osobou. (5) Likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů. (6) Odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží. (7) Nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců. (8) Likvidátorovi jmenovanému soudem jsou třetí osoby povinny poskytnout součinnost v rozsahu, v jakém jsou povinny ji poskytnout insolvenčnímu správci podle zvláštního právního předpisu. (9) Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát. § 72

55

(1) Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku. (2) Zjistí-li likvidátor předlužení likvidované společnosti, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. To neplatí, pokud došlo ke zrušení společnosti podle § 68 odst. 3 písm. f) . § 73 Likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. § 74 (1) Likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace sestavuje statutární orgán. Nesestaví-li statutární orgán tuto účetní závěrku bez zbytečného odkladu po vstupu společnosti do likvidace, přechází tato povinnost na likvidátora. (2) Likvidátor je povinen zaslat soupis jmění každému společníku a věřiteli společnosti, kteří o to požádají. (3) V průběhu likvidace uspokojí likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. § 75 (1) Bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (dále jen „návrh rozdělení likvidačního zůstatku”). Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor účetní závěrku. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. (2) Každý společník, který s návrhem rozdělení likvidačního zůstatku nesouhlasí, se může domáhat, aby soud přezkoumal výši podílu na likvidačním zůstatku, který má podle návrhu rozdělení likvidačního zůstatku obdržet. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy byl návrh na rozdělení likvidačního zůstatku projednán, zaniká. Soudní rozhodnutí, kterým soud přezkoumal výši podílu společníka na likvidačním zůstatku, je pro společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním společníkům. (3) Společníkům nelze poskytnout plnění z důvodů jejich práva na podíl na likvidačním zůstatku, a to ani ve formě zálohy, dříve, než jsou uspokojeny nároky všech známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásili své pohledávky. Před uplynutím lhůty podle odstavce 2 nemůže být poskytnuto žádné plnění z důvodu rozdělování podílu na likvidačním zůstatku. (4) Je-li pohledávka sporná nebo není-li ještě splatná, lze rozdělit likvidační zůstatek, jen byla-li věřiteli poskytnuta odpovídající jistota. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije v případě, že došlo ke zrušení společnosti podle § 68 odst. 3 písm. f) a společnost má pouze majetek, který nepostačuje k úhradě všech závazků. V takovém případě zpeněží likvidátor majetek společnosti a z výtěžku prodeje uhradí nejprve náklady likvidace, dále uspokojí mzdové nároky zaměstnanců a poté pohledávky ostatních věřitelů podle pořadí jejich splatnosti. Není-li možné uspokojit pohledávky stejného pořadí v plné výši, uhradí se poměrně. Nepodaří-li se likvidátorovi v přiměřené době majetek zpeněžit, nabídne jej věřitelům k úhradě dluhů podle pořadí jejich pohledávek. Pokud věřitelé odmítnou převzít majetek k úhradě dluhu, přechází tento majetek dnem výmazu společnosti z obchodního rejstříku na stát. (6) O způsobu naložení s majetkem podle odstavce 5 sestaví likvidátor zprávu, ve které uvede zejména, jakého výtěžku z prodeje majetku bylo dosaženo, jaký majetek nebyl zpeněžen a zda byl převzat věřiteli k úhradě dluhu či nikoliv, jací věřitelé a v jaké výši byli uspokojeni a kteří věřitelé uspokojeni nebyli, popřípadě jaký majetek přejde na stát výmazem společnosti z obchodního rejstříku (zpráva o naložení s majetkem). Zprávu o naložení s majetkem předloží společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení. Neschválení zprávy nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Ke dni zpracování zprávy o naložení s majetkem sestaví likvidátor účetní závěrku. § 75a (1) Likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů podle § 75 odst. 5. Po rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor seznam společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku.

56

(2) Do 30 dnů po skončení likvidace podá likvidátor návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. K návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiloží likvidátor potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti. § 75b (1) Jestliže se po skončení likvidace společnosti zjistí dosud neznámý majetek nebo se objeví potřeba jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace společnosti, a osobu likvidátora. (2) Jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. (3) Ke dni zápisu do obchodního rejstříku podle odstavce 1 nebo 2 sestaví likvidátor zahajovací rozvahu. Ustanovení § 68 odst. 8 se nepoužije. Díl II Veřejná obchodní společnost Oddíl 4 Zrušení a likvidace společnosti § 88 (1) Kromě případů uvedených v § 68 se společnost zrušuje: a) byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, výpovědí společníka podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, nestanoví-li společenská smlouva lhůtu jinou, b) rozhodnutím soudu podle § 90 odst. 1, c) smrtí společníka, ledaže společenská smlouva připouští dědění podílu, podíl zůstavitele zdědil jeho dědic (dědicové), nedojde-li k odmítnutí dědictví a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci, d) zánikem právnické osoby, která je společníkem, ledaže společenská smlouva připouští přechod podílu na právního nástupce a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci, e) prohlášením konkursu na majetek některého ze společníků nebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, f) pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu některého společníka ve společnosti nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce, g) zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům některého ze společníků, h) jestliže společník přestane splňovat předpoklady podle § 76 odst. 2, i) z dalších důvodů stanovených ve společenské smlouvě. (2) Při důvodech zrušení společnosti uvedených v odstavci 1 písm. a), c), d), e), f), g), h) a i) se mohou zbývající společníci změnou společenské smlouvy dohodnout, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož se důvod zániku týká. Není-li dohoda o změně společenské smlouvy uzavřena do tří měsíců od zrušení společnosti, toto právo zaniká a společnost vstupuje tímto dnem do likvidace, jestliže se společníci nedohodli na jejím vstupu do likvidace před uplynutím této lhůty. (3) Jestliže byl poté, co se zbývající společníci dohodli na dalším trvání společnosti (odstavec 2), zrušen konkurs na majetek společníka z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, účast společníka ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, musí jej do 2 měsíců od zrušení konkursu společnosti nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. (4) Jestliže společnost, která byla zrušena podle odstavce 1 písm. e) nebo f), dosud nezanikla, mohou se při splnění podmínek podle odstavce 3 společníci, včetně společníka, jehož účast se ve společnosti obnovila, dohodnout, že společnost nadále trvá. § 89 V případech uvedených v § 88 odst. 2 vzniká bývalému společníku nebo jeho dědici, popřípadě právnímu nástupci vůči společnosti nárok na vypořádací podíl. Tento podíl se vypočte obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku (§ 92). § 90 (1) Společník může navrhnout, aby soud společnost zrušil, jsou-li pro to důležité důvody, zejména porušuje-li jiný společník závažným způsobem svoje povinnosti nebo není-li možné dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena. (2) Společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k jejich plnění vyzván a na možnost vyloučení byl písemně upozorněn. S podáním tohoto návrhu musí souhlasit společníci, kteří mají alespoň poloviční podíl na společnosti. § 91

57

Smrt společníka Dědic podílu je oprávněn vypovědět účast ve společnosti, i když je společnost založena na dobu určitou, ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, jinak toto právo zaniká. Výpovědní lhůta dědice podílu činí 3 měsíce. Dědic, který podal výpověď, není povinen osobně se podílet na činnosti společnosti, ani když společenská smlouva takovou povinnost stanoví. § 92 Vypořádání společníků (1) Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše hodnoty jejich splacených vkladů. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky rovným dílem. (2) Nestačí-li likvidační zůstatek na vrácení splacených vkladů, podílejí se na něm společníci v poměru k jejich výši. (3) Společenská smlouva může upravit rozdělení likvidačního zůstatku jinak. Díl III Komanditní společnost Oddíl 4 Zrušení a likvidace společnosti § 102 (1) Komanditista není oprávněn ze společnosti vystoupit. Prohlášení konkursu na jeho majetek nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku anebo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti či vydáním exekučního příkazu k postižení podílu komanditisty ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce není důvodem zrušení společnosti. Společnost se nezrušuje ani zánikem právnické osoby, která je komanditistou. Ztráta či omezení způsobilosti komanditisty k právním úkonům není důvodem pro zánik jeho účasti ve společnosti ani pro zrušení společnosti. (2) Prohlášením konkursu na majetek komanditisty nebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku anebo pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí či vydáním exekučního příkazu k postižení podílu komanditisty ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce postižením podílu komanditisty ve společnosti zaniká účast komanditisty ve společnosti. Nárok komanditisty na vypořádací podíl se stává součástí majetkové podstaty. (3) Jestliže byl zrušen konkurs na majetek komanditisty z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho účast ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, je komanditista, jehož účast se ve společnosti obnovila, povinen jej do 2 měsíců od zrušení konkursu společnosti nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti nebo byla pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. (4) Smrtí komanditisty se společnost neruší a jeho podíl na společnosti se dědí. Společenská smlouva může dědění podílu vyloučit; v tomto případě náleží dědicům vypořádací podíl. § 104 (1) Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Každý ze společníků má nárok na vrácení částky ve výši splaceného vkladu. Pokud likvidační zůstatek nestačí k tomuto vrácení, mají přednostní právo na vrácení komanditisté. Zbytek likvidačního zůstatku, který zůstal po vrácení částky ve výši vkladů, se rozdělí mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. (2) Nestačí-li likvidační zůstatek na rozdělení podle odstavce 1, rozdělí se mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. (3) Společenská smlouva může stanovit jiný způsob rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky. (4) Vypořádací podíl se vypočte obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku. Díl IV Společnost s ručením omezeným Oddíl 5 Zrušení a likvidace společnosti § 151 Kromě případů uvedených v § 68 se společnost zrušuje: a) rozhodnutím soudu podle ustanovení § 152, b) z jiných důvodů uvedených ve společenské smlouvě. § 152 (1) Nesvěřuje-li společenská smlouva rozhodnutí o zrušení společnosti do působnosti valné hromady, zrušuje se společnost dohodou všech společníků, jež musí mít formu notářského zápisu. (2) Společníci se mohou u soudu domáhat zrušení společnosti z důvodů a za podmínek stanovených ve společenské smlouvě. § 153 Při zrušení společnosti s likvidací má každý společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného. Díl V Akciová společnost

58

Oddíl 8 Zrušení a likvidace společnosti § 218 Pro zrušení a zánik společnosti platí ustanovení § 68 až 75b, není-li dále stanoveno jinak. § 219 (1) Likvidátora jmenuje a odvolává valná hromada, nestanoví-li zákon jinak. (2) Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 požádat s uvedením důvodů soud, aby odvolal likvidátora jmenovaného valnou hromadou a nahradil ho jinou osobou. Tím není dotčeno ustanovení § 71 odst. 4. (3) Likvidátor, který nebyl jmenován soudem, může být valnou hromadou odvolán a nahrazen jiným likvidátorem. § 220 (1) Likvidační zůstatek se dělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Ustanovení § 159 odst. 1 tím není dotčeno. Právo na podíl na likvidačním zůstatku je samostatně převoditelné ode dne, k němuž byl schválen návrh rozdělení likvidačního zůstatku. (2) Jestliže likvidační zůstatek nestačí k úhradě jmenovité hodnoty akcií, dělí se likvidační zůstatek na část připadající vlastníkům prioritních akcií a ostatních akcií v rozsahu určeném stanovami. Části likvidačního zůstatku se dělí mezi akcionáře v poměru odpovídajícím splacené jmenovité hodnotě jejich akcií. (3) Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti předložených na výzvu likvidátora. Vrácené akcie likvidátor zničí. Pokud akcionář listinné akcie na výzvu likvidátora nevrátí, postupuje likvidátor přiměřeně podle ustanovení § 214. (4) Pokud společnost vydala zaknihované akcie, vzniká nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku ke dni, kdy na základě příkazu likvidátora byly zrušeny akcie společnosti v evidenci zaknihovaných cenných papírů. (5) Rejstříkový soud provede výmaz společnosti z obchodního rejstříku, jen bude-li prokázáno, že byly všechny akcie společnosti zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny.

59

Příloha č. 2

Rozhodnutí o likvidaci společnosti U obchodních společností zřízených podle ObchZ je vyžadován notářský zápis osvědčující rozhodnutí společníků (příp. jediného společníka), resp. valné hromady o zrušení společnosti s likvidací. Notářský zápis obsahu jméno a příjmení, rodné číslo a adresu osob, které jsou oprávněny o likvidaci rozhodnout. Datum rozhodnutí. Dále musí být uvedena přesná identifikace společnosti, o jejíž likvidaci je rozhodnuto (firma, sídlo, IČ, zápis v obchodním rejstříku), a datum, k němuž se společnost zrušuje. Identifikace jmenovaného likvidátora: jméno a příjmení, rodné číslo, bydliště, stanovená odměna. Následují podpisy účastníků. Osvědčení notáře. Přílohy: čestné prohlášení likvidátora a výpis z rejstříku trestů likvidátora podpisový vzor likvidátora výpis z obchodního rejstříku navrhovatele

60

Příloha č. 3

Oznámení o likvidaci společnosti Zasílá se doporučeně všem známým věřitelům a subjektům, které jsou likvidací dotčeny (pojišťovny a jiné instituce). Adresát:.................................... V ........................ dne................ Věc: Oznámení o vstupu do likvidace, výzva k přihlášení pohledávek Rozhodnutím mimořádné valné hromady .................... ze dne ................... je společnost ..............................., se sídlem v ...................... zrušena a vstoupila dnem ........................ do likvidace. Likvidátorem této společnosti byl jmenován ....................... Ve smyslu ustanovení § 73 ObchZ Váz vyzývám, abyste své splatné pohledávky za touto společností uplatnili nejpozději do tří měsíců od obdržení tohoto oznámení na adrese .................. likvidátora společnosti. Svoji pohledávku doložte doklady, na jejichž základě pohledávku uplatňujete. Po přihlášení všech věřitelů bude sestavena ekonomická bilance likvidace, na jejímž základě bude možno sestavit postup úhrady závazků. Připomínám, že režim likvidace předpokládá úplné vypořádání všech závazků společnosti. O skutečné situaci Vás budu informovat.

S úctou Likvidátor: ............................................

61

Příloha č. 4

Oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním věstníku ECONOMIA a.s. Obchodní věstník Dobrovského 25 170 55 Praha 7 V .......................... dne ........................ Věc: Objednávka inzerce Objednávám u Vás zveřejnění inzerátu dvakrát po sobě se 14denním odstupem v Obchodním věstníku, řádková inzerce v rubrice „likvidace“, tohoto znění: Společnost ..................... v likvidaci, se sídlem ............................, IČ .................................. oznamuje, že vstoupila do likvidace. Věřitelé likvidované společnosti se vyzývají, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění tohoto oznámení na adrese jmenovaného likvidátora: .....................................................................

Podpis likvidátora: ............................... Příloha: notářský zápis o vstupu do likvidace nebo výpis z obchodního rejstříku s vyznačenou likvidací

62

Příloha č. 5

Přihláška pohledávky do likvidačního řízení Firma ......................................, se sídlem ....................................................................., IČ ................................

V........................dne.................... Věc: Přihláška pohledávky do likvidace Podle ustanovení § 73 ObchZ přihlašujeme do likvidace následující pohledávky: neuhrazená faktura č. ...................... vystavena dne .................. za zboží, služby, atd. fakturovaná částka ......................... splatnost ........................... celkem........................

Žádáme, aby uvedené pohledávky byly v rámci likvidace vypořádány a uhrazeny na účet ..............................., vedený u ............................. Současně žádáme o podání informace, kdy lze úhradu očekávat.

S pozdravem

Podpis věřitele................................................... Přílohy: kopie smluv, vydaných faktur, dodacích listů a dalších k prokázání oprávněnosti přihlášky

63

Příloha č. 6

Konečná zpráva o likvidaci – osnova Konečná

zpráva

o

likvidaci

společnosti...........................,

se

sídlem

.........................................,

IČ......................

1.

Úvod – rozhodnutí o likvidaci ze dne, předmět podnikání, společníci, stručné zhodnocení průběhu a výsledků likvidace.

2.

Účetní závěrka byla zpracovaná ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace, ke dni ukončení likvidace, výsledky likvidace majetku, pohledávek a závazků. Výše a zdůvodnění navrhovaného rozdělení likvidačního zůstatku.

3.

Oznámení likvidace provedeno v Obchodním věstníku dne ........................ a opakovaně dne ..........................

4.

Přihlášení věřitelé a jejich uspokojení.

5.

Likvidace byla skončena dne ...................... Souhlas správce daně s ukončením činnosti vydán dne ........................., opatření vyplývající z auditorského posudku.

6.

Uložení dokumentů do soukromé spisovny a do státního oblastního archivu, potvrzení dle § 75a odst. 2 ObchZ.

7.

Řešení trvajících sociálních nároků – kdo je převzal (úrazy, nemocenské dávky).

8.

Žádost o vydání souhlasu společníků (valné hromady) s konečnou zprávou, s účetní závěrkou ke dni skončení likvidace, s rozdělením likvidačního zůstatku a s podáním návrhu na výmaz z obchodního rejstříku.

Přílohy: účetní závěrka ke dni skončení likvidace souhlas správce daně s ukončením činnosti výrok auditora doklady k trvajícím sociálním nárokům dohoda o uložení dokumentů do archivu návrh na rozdělení likvidačního zůstatku

V ......................... dne .........................................

Likvidátor: .........................................................

64