ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku
Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci. leden 2010
Masné krámy skončily jako tržnice, budou opět pasáží Olomouc – Jeden z nejstarších domů na Dolním náměstí v Olomouci – Masné krámy – skončil jako vietnamská tržnice. Noví majitelé se v těchto dnech pustili do opravy a pasáži chtějí vrátit původní charakter. O víkendu se do betonové podlahy v pasáži zakousla technika. „S památkáři jsme se dohodli na výměně dlažby za takovou, která bude akceptovat památkovou ochranu. V tuto chvíli tedy dochází k předláždění centrální pasáže,“ popisoval probíhající práce jeden ze spolumajitelů Masných krámů Marek Novotný. Od února chtějí majitelé pasáž otevřít a nabídnout v ní Olomoučanům 36 obchůdků. „V tuto chvíli řešíme pronájem jednotlivých krámků. Některé již máme nasmlouvané a pro další ještě živnostníky hledáme. Chceme nabídnout pestré služby: od pekařství, cukrářství, zlatnictví, ale také bychom tam chtěli občerstvení a restauraci,“ naznačil Novotný. Další investici v tuto chvíli majitelé neplánují. „Masné krámy byly kompletně rekonstruovány před sedmi lety. My bychom chtěli posunout dřívější význam z tržnice na funkční pasáž s pestrou škálou služeb,“ sdělil Marek Novotný s tím, že pasáž bude přes den průchozí jako kdysi jak z Dolního náměstí, tak z Uhelné ulice. Památkáři změnu přivítali Změnu majitele přivítali i olomoučtí památkáři, kteří kritizovali předchůdce za necitlivý přístup k opravám. „První zkušeností s novým majitelem jsou velmi dobré a respektuje požadavky památkové péče byť mu to přináší zvýšené finanční náklady,“ reagovala Vlasta Kauerová z olomouckého magistrátu. „Změna se zdá být příslibem něčeho lepšího,“ podotkla.
Půdorys průchozí pasáže Masnými krámy s obchůdky po stranách. Zdroj: Mgr. Novotný Podnikatelé z Olomouce a Uherského Hradiště koupili objekt v květnu loňského roku od vietnamského podnikatele z Brna Pham Thanh Longa za něco přes šedesát milionů korun. Ten jej se společníky pořídil v roce 2000 v dražbě za patnáct milionů korun. Zchátralý dům během dvou let firma opravila za zhruba třicet milionů. Památkáři přístup k památce, ve které kdysi sídlilo první olomoucké divadlo, kritizovali a hrozili vlastníkovi objektu pokutou ve výši desítek tisíc korun. Objekt sloužil jako masné krámy a poté velkosklad národního podniku Technomat. Po roce 1989 se o dům začali zajímat potomci řezníků, ale soud jejich nároky zamítl. (Daniela Tauberová) OD 4. 1. 2010
1
Utajený unikát: olomoucké podzemí. Otevře se lidem? Olomouc - Zakřivené chodníky ve Smetanových sadech opisující bývalé bastiony, pozůstatky hradeb v olomouckých parcích a betonové zazděné příklopy skrývající vstup do tajemných chodeb, krytů a bunkrů, o kterých nemá většina Olomoučanů ani tušení. Přitom podle odborníků tohle všechno poukazuje na unikát, který nemá ve střední Evropě obdoby. Řeč je o olomouckém podzemí, které dosud nalákalo na šest tisíc zvědavců. Prohlédnout si stovky let stará sklepení některých měšťanských domů a paláců, krypty církevních budov a chodby pod vojenskými objekty zatím mohli jen při výjimečných příležitostech, olomoucké podzemí je totiž z velké části nepřístupné. Brzy by tomu ale mohlo být jinak a labyrint několik stovek metrů dlouhých chodeb z dob císařovny Marie Terezie by si mohli první návštěvníci projít již v tomto roce. Sklepení pod dvěma stovkami měšťanských domů zavede do 14. a 15. století, jako pohřebiště sloužily krypty pod katedrálou sv. Václava nebo kostelem sv. Mořice. Několik pramenů podzemních vod a rezervoár na stojatou puklinovou vodu zase skrývá Michalské návrší. CO NEMÁ ANI PRAHA Podzemí historických domů, ale i paláců a církevních budov v Olomouci nabízí netradiční pohled do minulosti. Architektonickým unikátem jsou ale chodby pod parkem vytvořené k obraně Olomouce z dob Marie Terezie. Takové nemá ani Praha. Utajený unikát: olomoucké podzemí A například jako mikve k rituálním očistným koupelím Židům sloužila kdysi cisterna vytesaná ve skále pod kaplí Božího Těla v jezuitském Konviktu. Ani poklad arcibiskupa Prečana nalezený v roce 1992 pod Arcibiskupským palácem ale historiky a archeology neuchvátil tolik jako několik stovek metrů dlouhých „naslouchacích chodeb“ a minérských galerií pod Čechovými a Smetanovými sady. Upomínají na dobu, kdy byla Olomouc jako hlavní město Moravy kromě univerzitního města, sídla arcibiskupů a střediska obchodu i vojenskou pevností prvního řádu. „Kilometr a půl chodeb pod parkem vytvořených k obraně olomouckého předpolí je architektonickým unikátem. Takové podzemí nemá ani Praha a mohlo by se stát českým šlágrem,“ zdůrazňuje Vladimír Gračka, který v olomouckém podzemí se svými kolegy bádá desítky let a několikrát do roka si s ním lidé mohou projít prostory pod kostelem svatého Mořice, svatého Michala nebo domem U Zlatého jelena. Své objevy společně se spoluautory sepsal v knize Olomoucké podzemí, která se právě objevila na pultech obchodů. Olomouc se po roce 1742 stala na rozkaz Marie Terezie hlavní říšskou pohraniční pevností a její výstavba trvala 15 let. Po dokončení prací v roce 1757 se Olomouc díky mohutným bastionům, travnatým valům a vodním příkopům stala nejlépe opevněným městem tehdejší Evropy. „Počítalo se i s obranou západního předpolí bastionové pevnosti a pod zemí byly hloubeny a vyzdívány klenuté naslouchací a spojovací chodby vybíhající daleko pod terén. Celý labyrint se nazýval minérské galerie a měl sloužit jako předsunutá obrana před nepřítelem,“ vysvětluje Gračka a na mapě bastionové pevnosti Olomouce zabodává prst do míst Čechových a Smetanových sadů. Právě pod nimi se minérské galerie dokončované ještě v dobách napoleonských válek zachovaly nejlépe. Po celé ploše předpolí, svažujícího se od linie hradeb a sahajícího od Kateřinské brány až po bránu Litovelskou, se nacházejí průjezdní chodby široké až dva a půl metru, spojovací chodby a náložové komůrky s výklenky na odpálení nálože. „Nejdále vybíhají takzvané naslouchací chodby dosahující až k dnešní hlavní aleji parku. Měly sloužit k odposlechu a sledování činnosti nepřítele. V podzemí slyšíte na vzdálenost až dvaceti metrů,“ vysvětluje Gračka. V osmdesátých letech 19. století začalo bourání hradeb a velká plocha podzemních chodeb zmizela pod novou zástavbou. Skoro na sto padesát let se na katakomby skryté v olomouckých parcích zapomnělo. Za protektorátu vznikaly v chodbách pod Čechovými sady protiletecké kryty s železobetonovými vstupy. Proti nedovolenému vstupu jsou dnes opatřeny mřížemi, zazděny nebo překryty betonovými překlady. Nebylo tomu tak ale vždy. Počátkem padesátých let 20. století se tehdy lehce přístupné kryty staly velkým lákadlem pro mládež a vysloužily si pojmenování bunkr. Vladimír Gračka se do podzemního labyrintu úzkou šachtou protáhl poprvé v roce 1972. „Byli jsme vyzbrojeni pouze baterkami a postupně jsme žasli nad rozsáhlostí chodeb. Do podzemí jsme se vrátili znovu až v roce 2007. Množství nepořádku bylo důkazem, že jsme nebyli jedinými návštěvníky těchto prostorů,“ vzpomíná na průzkum dnes šestašedesátiletý muž. A na co při návštěvě podzemí přišel? Z celé soustavy minérských galerií se do dnešních dnů pod oběma parky zachovala zhruba třetina. I třicet procent chodeb společně s fortovými pevnostmi, stovkami metrů hradeb a dalšími objevy tvoří podle Gračky unikát, který by si zasloužil zpřístupnění. Otevře se letos podzemí natrvalo lidem?
2
Zhruba tři sta metrů. Přesně takovou část by si mohli už letos projít pod zemí první návštěvníci. Vydali by se až do vzdálenosti dosahující zhruba dvacet metrů před hlavní Rudolfovu alej, kde dělníci nedávno vykácely kaštany. Vladimír Gračka začal jednat s informačním střediskem v Olomouci, které zpřístupnění podzemí podporuje. „Technická zpráva je připravená, teď zbývá ještě na zpřístupnění trasy sehnat peníze. Na vyčištění chodeb zdevastovaných a zaneřáděných bezdomovci a osvětlení labyrintu, ve kterém by lidé po tmě mohli bloudit, potřebujeme kolem stovky tisíc korun. Počítáme také s informačními cedulemi a výzdobou. Do deseti velkých výklenků bychom umístili sapérské věci, nářadí, uniformy a další artefakty související s historií Olomouce,“ přibližuje své vize Gračka. Pokud se peníze podaří sehnat, mohlo by se podzemí lidem otevřít během roku 2010. Spojovací chodbou by během půl hodiny mohlo projít v jedné skupině až třicet návštěvníků. „Prostředí je větrané, nejsou tam žádné plyny a chodby jsou suché a zachovalé. Nikdy v nich nebyla povodeň ani spodní voda. Prohlídka by pro lidi byla naprosto bezpečná,“ zdůrazňuje Gračka. Lákadlo pro lidi: tajemství a pověsti Jednou z nejzajímavějších legend, které olomoucké podzemí provází, je pověst o podzemní chodbě spojující Klášterní Hradisko se Svatým Kopečkem. Pamětníci vyprávějí o vysoké chodbě, kterou projede i kočár. Gračka a jiní historikové dostávají od místních nákresy a plánky labyrintu, kudy jako malí procházeli. „Pod Hradiskem se nachází důmyslná spleť chodeb, nevím ale o žádné, která by vedla až na Svatý Kopeček. V hloubce tří metrů se nachází spodní voda, takže chodby by byly zatopené. Hradisko také vzniklo mnohem dřív než Kopeček a navíc není ani důvod takového spojení. Plány na stavbu tunelu možná vznikly, ale nikdy se neuskutečnily,“ míní Gračka. Jediným spojením obou objektů tak zřejmě kdysi byla jen cesta lemovaná plastikami, které jsou dnes roztroušené po okolních kostelích. (Lenka Strnadová) MFD 2. 1. 2010
Vzácný včelín ve Smržicích chtějí památkáři zachránit Smržice – Olomoučtí památkáři navrhli ministerstvu kultury vyhlásit památkovou ochranu vzácného barokního včelína ve Smržicích. Drobná zděná stavba stojí v zahradě smržické fary. Ta už památkově chráněná je. Přesné stáří včelína není známé. „Nejspíš zde stál už v roce 1833. Na mapě stabilního katastru z tohoto roku je totiž zakreslena na stejném místě budova se shodným půdorysem. Je ale možné, že byl postaven v téže době jako ostatní hospodářské budovy patřící k faře, tedy již po roce 1761,“ nechala se slyšet pracovnice památkového ústavu Michaela Čadilová. Včelín sloužil svému původnímu účelu do druhé poloviny dvacátého století. Nevelké stavení není v dobrém stavu a jeho střechou zatéká. Zápis na seznam památek může napomoci k jeho záchraně. „Památková ochrana by se měla vztahovat i na celou zahradu, což by zabránilo jejímu rozparcelování. Byla by tak zachována nejen historická budova fary, ale i její původní hospodářské zázemí,“ vyjádřila se Čadilová. Pokud k prohlášení včelína za památku skutečně dojde, bude možné na jeho rekonstrukci čerpat peníze z nejrůznějších fondů určených pro opravy pamětihodností. „Byl bych rád, kdyby to bylo všechno v pořádku,“ komentoval snažení památkářů smržický farář Pavel Caha. V současné době jsou v budově bývalého včelína ustájeny ovce. „Pomáhají nám starat se o velkou plochu farní zahrady,“ vysvětlil farář. Fara ve Smržicích je zmiňována už v roce 1309. Její současná podoba je barokní a přilehlý kostel byl postaven v polovině devatenáctého století. Spolu s farní zahradou a hospodářskými budovami tvoří vzácný historický komplex, který by po opravě mohl představovat význačný kulturní přínos pro celou obec. (Pavel Moš) OD 16. 1. 2010
3
Olejomalby chceme zachránit Zábřeh - Stanou se dvě vzácné olejomalby ze hřbitovního kostela sv. Barbory v Zábřehu památkou? Doufají v to místní farníci i olomoučtí památkáři, kteří prohlášení rozměrných obrazů ze 70. let 18. století, znázorňujících stigmatizaci, tedy zjevení Kristových ran na těle sv. Františka a nanebevzetí Panny Marie, ministerstvu kultury navrhli. „Je to první krok učiněný k záchraně poničených skvostů. Na rekonstrukci obrazů coby kulturních památek by poté bylo snazší získat peníze a dotaci,“ uvedla Lucie Drábková z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Malby o rozměrech 124 krát 210 centimetrů původně vedle obrazu sv. Barbory a několika andělů na hlavním oltáři zdobily boční oltáře zábřežského hřbitovního kostela. Z objektu, který je od devadesátých let minulého století pro lidi uzavřený a postupně prochází opravami, však obrazy společně s dalším mobiliářem odvezla Římskokatolická farnost v Zábřehu, které kostel patří. Dva malované skvosty, každý za téměř půl milionu korun, nyní čekají na rekonstrukci a znovu vystavení. „Zlacené dřevořezby rámů jsou narušené, ztrouchnivělé a napadené červotočem, barvy jsou popraskané a odlupují se. Poničené je také plátno a podložka pod malbou,“ přibližuje Jaroslav Jašek z občanského sdružení Svatá Barbora. Prohlášení obrazů kulturní památkou by cenným dílům vytvořeným zřejmě některým z autorů okruhu Vídeňské akademie mohlo vrátit lesk. „Návrhy na zrestaurování každého obrazu už máme zpracované, náklady by se pohybovaly okolo sta tisíce korun na jednu malbu,“ vypočítává Jašek, který se o záchranu kostela a jeho mobiliáře snaží již dva roky. Občanskému sdružení Svatá Barbora se za tu dobu díky příspěvkům obyvatel Zábřeha a dalším dotacím podařilo kostel zastřešit, odvodnit, vymalovat a vytvořit nový kůr nebo zrestaurovat varhany. Nyní přišla řada právě na mobiliář kostela. „Ze seznamu věcí, které čekají na opravu, si můžeme vyškrtnout čtrnáct obrazů Křížové cesty, které jsme již za 2,5milionu zrestaurovali. Vloni jsme také podali žádost o dotaci na opravu hlavního oltářního obrazu sv. Barbory a všech atributů, které s ním souvisí. Jasno budeme mít v únoru letošního roku, kdy ministerstvo kultury o přidělení dotace rozhodne,“ dodává Jašek. Dalšími díly na seznamu jsou právě dva obrazy z bočních oltářů. Pokud by byly prohlášeny památkami, mohlo by se s restaurováním začít již v druhé polovině tohoto roku. „Rozhodne správní řízení, které je plně v kompetenci ministerstva kultury. Návrh na prohlášení obou obrazů kulturními památkami už byl ministerstvu postoupen,“ nastínila proces Drábková. Šance, že návrh u ministerstva kultury uspěje, jsou podle ní vyšší. „Obrazy jsou velmi kvalitně namalované, a tím i velmi cenné. Ne všechna díla autorů okruhu Vídeňské akademie mají hodnotu, která by se těmto malbám vyrovnala. A to hraje v náš prospěch,“ vysvětluje Drábková. Autorem nedatovaných děl by mohl být podle domněnek olomouckých památkářů vídeňský malíř Kašpar František Sambach a jeho syn Jan Christian, kteří vytvořili také oltářní obraz v zábřežském kostele sv. Bartoloměje. Kostel sv. Barbory, stojící mezi ulicemi Sokolovskou, Komenského a Zahradní, byl vysvěcen v roce 1774. To nasvědčuje, že vzácné obrazy mohou pocházet právě z období 18. století. (Lenka Strnadová) MFD 18. 1. 2010
Bazilika se opět otevřela lidem Restaurátoři dokončili opravy v poutní bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku Olomouc - Hluboké trhliny, uvolněné štuky a opadávající malba v poutní bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce jsou již minulostí. Dvě desítky restaurátorů totiž na začátku tohoto roku dokončily obnovu téměř dvou tisíc metrů čtverečních interiérů baziliky za téměř 18 milionů korun. Dominantu Olomouce si tak turisté už nebudou muset prohlížet jen skrz mříže na dveřích, jako tomu bylo v průběhu oprav. Po třech letech se Svatokopecký komplex s novou štukovou a freskovou výzdobou znovu otevřel lidem. Otřesy zdiva při bombardování Olomouce v roce 1945, nevyhovující zastřešení a nekvalitní restaurátorské zásahy – to všechno se podepsalo na havarijním stavu maleb a štuků uvnitř baziliky. Díky dotaci z takzvaných Norských fondů, která pokryla šedesát procent celkových nákladů, mohlo v bazilice v květnu roku 2007 vyrůst desetimetrové lešení a tým sochařů a malířů se pustil do práce. Vlastnímu restaurování ale předcházel důkladný laboratorní průzkum a několik sond. „Objevili jsme původní vrstvy barev, jež v průběhu uplynulých staletí byly překryty dalšími malbami. Namísto béžové barvy, jakou v dolních partiích baziliky vidíme dodnes, stěny v 18. století pokrývala barokní výzdoba, které vévodila zelená,“ ukazuje na zdobenou kopuli baziliky kurátor uměleckých sbírek a fondů Libor Šturc z Královské kanonie premonstrátů na Strahově, kterým bazilika patří. Mezi
4
postavami andělů a nástěnnými nápisy v květnu roku 1945 proletěla bomba a klenbu kopule včetně jedné z věží rozbořila. Naštěstí se dochovala fotodokumentace z doby před poškozením, podle níž mohli malíři a sochaři kopuli i s věží obnovit. Mimořádným objevem pro restaurátory byla výmalba ze 70. let 17. století, která se nacházela v klenbě presbytáře za oltářem a nebyla běžně viditelná. Odborníkům posloužila jako návod. „Interiéry baziliky prošly prvními přemalbami už v roce 1731, tedy pár desítek let po vzniku, kdy byla památka upravená ke stému výročí založení Svatokopeckého areálu. Další úpravy pak pokračovaly na počátku 19. století, ve 30. letech 20. století i po bombardování města ruskými dělostřeleckými vojsky v roce 1945. Všechny tyto zásahy byly spíše na škodu věci a přemalby jsme museli sejmout,“ vysvětluje Šturc. Teprve poté mohli restaurátoři zpevnit podklad, vytmelit odpadlá místa a začít s přemalbou fresek. A co bylo podle vedoucího týmu malířů Martina Martana nejtěžší? Sjednotit podobu retuší tak, aby presbytář, boční kaple i hlavní loď působily celistvě. „O perfektně namalované zdivo ale nejde. I po rekonstrukci musí být z maleb cítit úctyhodné stáří, které mají za sebou,“ zdůrazňuje Martan, pro kterého byla nejnáročnější právě výmalba kopule. „Jen donést si vodu na rozmíchání barev znamenalo zdolat dvacet pater lešení v obrovské výšce. Byl to tělocvik,“ dodává restaurátor. Obnova baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku začala v roce 2007 a byla rozvržena do tří etap. Po presbytáři se restaurátoři pustili do obnovy kopule, lucerny a kaplí sv. Jáchyma a sv. Josefa. V roce 2009 pak prošla obnovou hlavní loď a boční kaple. „V obnově baziliky bychom rádi pokračovali, tato významná moravská památka si to zaslouží. Bude ale záležet na penězích, podle předběžných odhadů budeme potřebovat čtyřnásobek dosud proinvestované částky,“ dodal Šturc. Na restaurování interiérů baziliky se Královská kanonie premonstrátů na Strahově podílela částkou 7,2 milionu korun. * Z historie KAPLE Poutní místo na Svatém Kopečku je spojeno se zámožným olomouckým obchodníkem Janem Andrýskem. Ten postavil na kopci nad Olomoucí zvaném Svatá hora kapli. Vysvěcena byla roku 1633. BAZILIKA Dnešní bazilika vznikla v letech 1669 až 1679 podle plánů Giovanni Pietra Tencallyho. Na malířské výzdobě se podílel i J. K. Handke, sochy zajistila rodina olomouckých sochařů Zürnů. (Lenka Strnadová) MFD 12. 1. 2010
Přerov má šanci získat titul Historické město roku Olomouc, Přerov – Přerovský magistrát se může pyšnit nejlépe zpracovaným Programem regenerace městských památkových zón v Olomouckém kraji. Přerov byl totiž nominován do celostátního kola o cenu Historické město roku a obstál v silné konkurenci měst jako jsou Olomouc a Prostějov. O vítězi celostátního kola se rozhodne 15. dubna, kdy proběhne slavnostní předání ceny vítězům ve Španělském sále Pražského hradu. „O nominaci Přerova rozhodla komise, složená ze zástupců olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ), Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a ministerstva pro místní rozvoj,“ uvedl ředitel olomouckého pracoviště NPÚ Pavel Konečný. Dosud jediným celostátním vítězem z Olomouckého kraje byl loni Šternberk. „O vítězství Přerova, který se do soutěže přihlásil poprvé, rozhodly dlouhodobá promyšlená koncepce obnovy památkové zóny, spolupráce s odborníky, zaujatými pro věc, samosprávou a občany,“ doplnil také spolupracovník Národního památkového ústavu Tomáš Tichák. Jeho slova potvrzuje náměstkyně přerovského primátora Elena Grambličková (ODS). „Oceňuji práci všech úředníků, kteří se na zpracování programu podíleli. Šli do toho s chutí a nadšením pro věc. Je také pravda, že se Přerov v minulých letech doslova proměnil před očima. Rekonstrukcí prošly městské hradby, park Michalov, za obdiv stojí i vzhled Horního náměstí a další památky,“ řekla. „Cílem všech, kteří na programu pracují, je přesvědčit občany i návštěvníky, že Přerov není jen industriálním a tranzitním městem, ale má opravdu bohatou historii, začínající hluboko v pravěku a dovede zaujmout svým jedinečným geniem loci,“ uvádí se v závěrečném hodnocení krajské komise. Program regenerace Městské památkové zóny schválili přerovští zastupitelé v roce 1993. Téměř všechny naplánované akce už se podařilo realizovat a jedna z nejdůležitějších a také nejsložitějších, obnova a revitalizace zámku, skončí v tomto roce. Cena, kterou získá držitel titulu Historické město roku, sestává z křišťálové plastiky, pamětního grafického listu a finanční částky 1 milion korun. V minulých letech ji postupně získaly Svitavy, Kadaň, Třeboň, Kroměříž, Klášterec nad Ohří, Kutná Hora, Litomyšl, Nový Jičín, Prachatice, Spálené Poříčí, Františkovy Lázně, Polná, Jindřichův Hradec a Šternberk. (Petra Poláková – Uvírová) PřD 30. 1. 2010
5
Madoně vrátí krásu stotisícová dotace Kraj poslal sto tisíc na opravu vzácné sošky z Choliny Olomouc, Cholina - Cholinská madona, která se už před rokem vrátila z Rakouska zpět na Moravu, se na jaře konečně dostane do rukou restaurátorů. Vzácnou památku z 15. století, která zmizela před čtrnácti lety po krádeži z kostela v Cholině na Litovelsku, zabavili kriminalisté starožitníkovi ve Vídni. Ten ji svým neodborným zásahem ale zbavil barevnosti. Její oprava může začít díky stotisícové dotaci z Olomouckého kraje. „Podařilo se nám sehnat stotisícový příspěvek od kraje, socha bude restaurována do konce tohoto roku,“ uvedla Alena Jemelková z památkového oddělení olomouckého arcibiskupství. Finančně se na opravách bude podílet i Římskokatolická farnost v Cholině, které soška madony patří. Vzácnou, zhruba půl metru vysokou dřevěnou plastiku madony v létě roku 1996 zloději ukradli z cholinského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přes překupníky doputovala až k vídeňskému starožitníkovi Alfredu Kolhammerovi, u kterého ji v roce 2006 objevili při razii místní policisté. Od té doby se české ministerstvo kultury s Kolhammerem o plastiku soudilo, teprve předloni soud rozhodl, že se dílo vrátí bez náhrady zpět do Česka. V době zmizení odborníci cenu plastiky odhadovali na čtyři miliony korun, během procesu ji soudní znalkyně ohodnotila na dva a půl milionu. Soška totiž během nedobrovolného putování značně utrpěla. Negramotný překupník v Innsbrucku ji máčel v louhu, dokud z ní nezmizela kompletní polychromie, tedy barevný nátěr. „Na sošce zůstalo jen torzo původní gotické polychromie. Restaurátoři se ho pokusí zafixovat a madonu čeká také drobná scelovací retuš. Její podoba se tedy příliš nezmění, ale restaurátorské práce zajistí, že ze sošky neodpadnou i zbytky původní polychromie,“ vysvětlila Jemelková. Před ukradením měla soška barevný povrch ze 60. let minulého století. Po neodborném zásahu spolu s ním zmizela nejen gotická barevnost, ale i polychromie z období baroka. „Bohužel se nepodařilo dohledat žádnou dokumentaci k tomu, jak dřívější nátěry vypadaly,“ lituje památkářka. Dodává ovšem, že i v současné podobě je plastika krásná. „Výrazněji vystupuje její plasticita,“ podotkla. Pokud památkáři z arcibiskupství uspějí se žádostí o další dotaci u Olomouckého kraje, nechají na konci tohoto roku vyrobit kopii cholinské madony. Ta nahradí originál madony v případech, kdy bude vzácná památka putovat po výstavách. „Soška cholinské madony je ochránkyní a patronkou Hané a cholinský kostel je jedním z nevýznamnějších poutních míst na Hané. Proto nemůže místo pro madonu zůstat prázdné,“ objasnila Alena Jemelková. Ještě před několika měsíci nebylo jisté, zda se do čela zdobeného oltáře v Cholině vrátí originál nebo kopie madony. Nyní má farnost jasno. „Panna Marie je kultovní sochou, kterou věřící uctívají. Lidé by se těžko modlili ke kopii,“ podotkl farář Josef Trtík. Farnost už pracuje na zabezpečení drahocenné památky. Hlídat ji bude bezpečnostní zařízení a ochránit by ji měl i speciální trezor. (Petra Klimková, Jakub Štos) MFD 30. 1. 2010
Prostějov letos dokončí první část rekonstrukce zámku Prostějov - Radnice města Prostějova letos dokončí první fázi oprav renesančního zámku, který už několik let kvůli špatnému stavu zeje prázdnotou. Rekonstruovaná část budovy bude sloužit jako výstavní prostory a informační centrum, řekl dnes novinářům místostarosta Prostějova Pavel Drmola (ODS). Město se podle něj chystá opravit i další část zámecké budovy a žádá na ni nyní o evropskou dotaci. Evropské peníze, zhruba osm milionů, radnice získala i pro úvodní část oprav. "Je to první krok, který nyní dobíhá a který má být dokončen v první polovině roku," řekl Drmola. O dalších 15 milionů z regionálního operačního programu se město uchází. Chce za ně rekonstruovat prostory, které má v budoucnu využívat základní umělecká škola. Prostějovský zámek se nachází přímo v historickém jádru města a v minulosti v něm sídlil například okresní archiv. Budova je ale vyklizená už několik let a přestože město investovalo například do oprav střechy nebo zajištění statiky, odhady celkových nákladů rekonstrukce hovoří až o 100 milionech korun. Podle představ města, které se jej chystá opravovat po částech, má mít v budoucnu společenské i komerční využití, aby bylo možné zajistit peníze na jeho provoz. Vedle divadelního sálu nebo dílen historických řemesel se proto plánují i kanceláře, vinárna nebo pizzerie. "Ale pokud se nám nepodaří získat peníze, například z nějakého fondu Evropské unie, tak je to běh na dlouhou trať," podotkl místostarosta Miroslav Pišťák (ČSSD), podle kterého navíc oprava zámku nepatří mezi současné priority města.
6
V minulosti se dokonce objevil návrh, podle nějž měla v opravených prostorách zámku sídlit škola uměleckých řemesel, ve které by se mohli vzdělávat a podílet na výrobě i tělesně postižení. Potřebných půl miliardy korun se ale nenašlo. Zámek dal v první polovině 17. století postavit Jan z Pernštejna. Později, zejména v 19. a 20. století, ale prošel výraznými přestavbami a některé jeho interiéry jsou proto dnes z památkového hlediska nenávratně poškozeny. (ČTK) Ceskenoviny 27. 1. 2010
Přerov soutěží o nejlepší obnovu památek Přerov – Do soutěže o cenu za nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace městské památkové rezervace a zóny se přihlásilo město Přerov, jehož kulturní památky si přijeli v úterý prohlédnout členové hodnotící komise. „Chceme potlačit názor, že Přerov je bez významné historie a lidé ho vnímají jen jako industriální a tranzitní město s dopravními problémy,“ vysvětlila náměstkyně přerovského primátora Elena Grabmličková (ODS) důvody toho, proč se magistrát zapojil do soutěže spolu s dalšími městy na Hané – Olomoucí a Prostějovem. „První program na obnovu městské památkové zóny jsme předložili už v roce 1993 a byl několikrát aktualizován. Postupně jsme díky němu provedli opravu městských hradeb, zpřístupnili fortny a terasy u hradeb, včetně osvětlení,“ vyjmenovala některé akce Grambličková. V rámci programu probíhala také rekonstrukce Pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje, Přerovského zámku nebo revitalizace parku Michalov. Součástí posuzovaných kritérií je i společenský život ve městě a aktivita zdejších spolků, které v Přerově organizují kulturní akce. (Petra PolákováUvírová) PřD 19. 1. 2010
Parkům u hradů vrátí památkáři původní vzhled Střední Morava - Parky v okolí hradů Bouzov, Šternberk a zámku Jánský vrch by za několik let měly dostat svou původní podobu, kterou ztratily především za minulého režimu. Olomoučtí památkáři na změnu žádají dotaci z operačního programu Životní prostředí a mají velkou šanci na úspěch. A jak by hradní a zámecké parky po úpravách mohly vypadat? „Na Jánském vrchu, jehož park se rozvíjel minimálně od barokních dob, chystáme dosadit lipovou alej, která tam původně byla, a současné stromy chceme doplnit javory z různých oblastí světa. Kolem hlavního schodiště k zámku pak plánujeme vysadit kvetoucí keře,“ popisuje Marcela Tomášková z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Na Bouzově pak její kolegové chystají nahradit všechny přestárlé a poškozené stromy. „I v tomto případě by veškeré úpravy měly směřovat k návratu kompozice parku, která se zachovala na historickém plánu z přelomu 19. a 20. století,“ doplnila Tomášková. V případě hradního parku u Šternberka, který vznikal v letech 1907 až 1919, se rovněž dochoval historický plán od architekta Alberta Esche. „Výsledkem obnovy zeleně by opět mělo být dosažení původního stavu. Silueta hradu se začlení do kompozice areálu celého parku a využije možnosti jedinečného výhledu na město a krajinu Hané s horizontem Drahanské a Zábřežské vrchoviny,“ prozrazují památkáři. Všechny tři historické objekty i se svými areály jsou národními kulturními památkami. Památkáři doufají, že se jim na obnovu parků podaří nejpozději do příštího roku sehnat zhruba 13 milionů korun, přičemž nejvíce financí, přes 5,5 milionu korun, by mohlo směřovat na obnovení parku na Jánském vrchu. Po 3,6 milionu budou poté stát úpravy parků obou státních hradů. (roh) MFD 23. 1. 2010
7
Mezi památky nově míří i kostelní lavice z Maršíkova Maršíkov/Zábřeh - Lavice z unikátního dřevěného kostelíku v Maršíkově a dvě olejomalby, které původně zdobily oltář kostela svaté Barbory v Zábřehu. To budou nejnovější přírůstky do seznamu chráněných nemovitých památek na Šumpersku. Jejich zapsání navrhli ministerstvu kultury olomoučtí památkáři. Původně renesanční roubený kostel svatého Michala v Maršíkově byl postaven v roce 1609 a prošel barokními i rokokovými úpravami „Jednou z jeho zajímavostí jsou právě čtrnáctiřadé lavice z 18. století s částečně zachovanými štítky se jmény místních farníků, kteří v nich kdysi sedávali,“ řekla Lucie Drábková z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Lavice jsou ve velmi špatném stavu. Trouchnivějí a usadili se v nich dřevokazní škůdci. Zapsání mezi památky by mohlo pomoci se získáním dotace na opravu. Do interiéru kostela v Maršíkově lze nahlédnout z otevřené předsíně přes mříž, nebo vyhledat nedaleko bydlícího správce, který může kostel otevřít. Mše se tady konají jen dvakrát ročně. Dvě rozměrné olejomalby z kostela svaté Barbory v Zábřehu jsou dnes uloženy na místní faře, protože kostel prodělává rekonstrukci. Obrazy znázorňují takzvanou stigmatizaci čili zjevení Kristových ran na těle svatého Františka a nanebevzetí Panny Marie. „Plátna nejsou datována, ale jejich autory by mohli být vídeňský malíř Kašpar František Sambach a jeho syn Jan Christian, kteří vytvořili také oltářní obraz v zábřežském kostele svatého Bartoloměje. Ten byl vysvěcen v roce 1774, takže obrazy by mohly pocházet právě z této doby,“ uvedla Lucie Drábková. K zápisu do seznamu navrhli památkáři ještě zděný barokní včelín, který stojí v zahradě památkově chráněné fary ve Smržicích na Prostějovsku. „Určitě stál v roce 1833, protože byl zaznamenán na mapě katastru, ale je možné, že byl postaven ve stejné době jako fara, tedy v roce 1761,“ uvedla památkářka Michaela Čadilová. V nevelkém objektu jsou nyní ustájeny ovce a jeho střechou zatéká. Zápis na seznam památek by mohl pomoci k jeho záchraně. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 13. 1. 2010
Starý kamenný most mají zbourat, hrozí prý zřícení Dlouhá Loučka – Nutnou opravu potřebuje tři sta let starý kamenný klenbový most v Dlouhé Loučce na Uničovsku, přes který auta projíždějí do místní části Plinkout. Je už v havarijním stavu. Správa silnic Olomouckého kraje (SSOK) chce most úplně zbourat a nahradit jej novým. Místním ani památkářům se to však nelíbí. Součástí stavby z počátku 18. století je i památkově chráněná socha. „Správa silnic má představu, že most zbourají a postaví se železobetonový se zábradlím. Byl by širší a s chodníkem. Dozvěděli jsme se to koncem roku, takže zatím se o tom jen tak debatovalo, zkusíme oslovit občany. Víc jak polovina jich je zatím proti bourání,“ řekl starosta obce Dlouhá Loučka Ladislav Koláček a doplnil, že lidé svůj názor vyjadřují i prostřednictvím webových stránek obce, kde je anketa. Havárie na dohled „Vzhledem k tomu, v jakém stavu se současný most nachází, chce SSOK provést demolici třípólového kamenného klenbového mostu a následně vystavět nový objekt vyhovující dnešním technickým a bezpečnostním požadavkům na dopravu,“ uvedl krajský mostmistr SSOK Jaroslav Ostrejš. Doplnil, že zde může dojít v předem neodhadnutelném čase k havárii zřícením nosné konstrukce. „Obdobným způsobem jsme postupovali v Prostějově, v Moravské Huzové a bude se tak postupovat v Hustopečích nad Bečvou. Dodávám, že mostní objekt není památkově chráněn vyjma sochy sv. Jana Nepomuckého, kterého bychom chtěli přemístit asi o osm metrů,“ pokračoval Ostrejš. Podle památkářů může být most v Dlouhé Loučce postavený pravděpodobně současně se sochou sv. Jana Nepomuckého, která je datována k roku 1712. „Domníváme se, že se jedná o stavbu, která svým významem odpovídá kamennému mostu v Litovli. Socha v Dlouhé Loučce je kulturní památkou, most ne. Spolu však tvoří jednotný celek a z toho důvodu si myslíme, že by neměl být zbořen,“ uvedl Miroslav Papoušek z olomoucké pobočky Národního památkového ústavu.
8
„Podle našeho názoru, most bez sochy nemá význam a socha bez mostu také ne. Takže když se z tohoto celku něco zlikviduje, tak budeme ochuzeni o prvek kulturního dědictví, který do obce už asi tři sta let patří,“ dodal. Po opravě objektu přitom vedení obce volalo už několik let. Bourat však nebylo v plánu. „Myslím si, že většina lidí bude proti zbourání, mají přece jen k tomu trochu vztah. A provoz tu je minimální,“ pokračoval starosta obce. Železobeton přes řeku Nová stavba by měla být železobetonová, o jednom mostním otvoru, tak jak to požaduje správce toku Povodí Moravy. „Most je ve velmi špatném stavu, je omezená zatížitelnost. Jeho oprava by technicky a ekonomicky nepřinesla potřebný efekt. Není dostatečně široký a je bez chodníku. Stávající mostní otvory nemají takovou kapacitu, aby převedly stoletou vodu,“ zmínil některé důvody mostmistr. Podotkl také, že Správa silnic Olomouckého kraje se doposud s takovou situací nesetkala. „Na akci už jsou zajištěné peníze. Zachování mostu by znamenalo provést přezdění kleneb, vlastně vystavět repliku. Ztratila by se historická hodnota a je otázkou, zda by s takovým řešením souhlasil správce toku,“ dodal Ostrejš. První jednání se už uskutečnila, další jsou naplánovaná na pondělí. „Zástupci Olomouckého kraje, správy silnic nám řeknou své stanovisko a argumenty, proč se rozhodli pro tuto variantu. Zatím je to otevřené, nechtějí jít do sporu, jsou ochotni udělat nějaké ústupky, ale stále počítají s variantou most zbourat. Uvidíme, zda přijdou s nějakými dalšími možnostmi,“ uzavřel starosta. (Petra Opletalová) OD 22. 1. 2010 (MFD 18.1.)
V Lipníku letos dokončí poslední úpravy zámku Lipník nad Bečvou - Slavnostní síň města, galerie a také kavárna již brzy přibudou v Lipníku nad Bečvou. Lidé je od letních prázdnin najdou v zámecké konírně. Ještě předtím ale zbývá dokončit poslední stavební práce. Ty by měly být hotové na jaře. Město zámek postupně opravuje od roku 2002 a náklady na obnovu památky dosáhly zhruba šedesáti milionů korun. Jen stavební úpravy zámecké konírny stojí pětadvacet milionů, větší část nákladů na ně kryje dotace z fondů Evropské unie. V bývalé konírně v západním křídle lipnického zámku nyní vzniká kavárna, městská slavnostní síň a výstavní galerie, pro kterou už nyní město chystá první expozici. „Bude se jmenovat Lipník v proměnách staletí a připravujeme ji ve spolupráci s Muzeem Komenského. Měla by to být dlouhodobá půlroční výstava o dějinách Lipníku nad Bečvou, našeho regionu a hradu Helfštýna,“ řekl starosta Miloslav Přikryl. Pro chystanou zámeckou kavárnu, která se má rovněž otevřít na přelomu června a července, nyní město hledá provozovatele. Zájemci se mohou přihlásit do 11. března. V rámci předchozích etap rekonstrukce památky město nechalo například část zámku upravit pro potřeby městského úřadu a nad konírnou obnovit unikátní střešní zahradu. Památka z roku 1861 nemá v zemi obdoby a byla jednou z prvních zahrad tohoto typu na sever od Alp. Předloni radnice investovala do rekonstrukce východního křídla zámeckého areálu. Lipnický zámek byl postaven Jiřím Bruntálským z Vrbna na místě opuštěných gruntů bývalých nekatolických majitelů na přelomu 16. a 17. století. (ČTK) MFD 29. 1. 2010
Uničov: nové muzeum představí barokní památky Uničov – Práce na obnově budovy, budoucího Muzea baroka v Uničově, se pomalu chýlí ke konci. Řemeslníci by z domu u fary na Kostelním náměstí měli odejít koncem března, naopak první návštěvníci by se do muzea mohli podívat už o prázdninách. „Všechno jede podle plánu, tak jak má. Je dokončená elektroinstalace, voda, plyn. Hotové jsou i omítky, venkovní okna. Je potřeba ještě udělat ta vnitřní a také podlahy a dveře, které jsou zatím u stolařů,“ uvedla Emilie Zatloukalová, předsedkyně občanského sdružení Zacheus, které celý projekt organizuje. Práce na budově, která prapůvodně sloužila jako škola, posléze jako hospodářské zázemí fary, začaly v loňském roce v lednu. „Hotovo by mělo být do konce dubna letošního roku, to už je daná kolaudace. Oficiální otevření plánujeme na konec června,“ pokračovala Zatloukalová. Stabilní výstavou nového muzea bude expozice Jana Sarkandera. K vidění budou barokní obrazy a také sochy, které patří Uničovu, ale zatím jsou vystavené ve Šternberku.
9
Chybět by neměly ani informace o historii města. „Uničov je město baroka, má nejvíce památek z této doby,“ řekla Emilie Zatloukalová a doplnila, že projekt za téměř šest milionů korun je financovaný Evropskou unií a městem Uničov. Město pak plánuje, že se nové muzeum stane součástí turistické prohlídkové trasy. Uničov by se měl stát městem muzeí. „Je tady Městské muzeum, které se věnuje historii města, pak máme Vesnické muzeum ve Střelicích. Expozice zabývající se kulturou duchovní je také v klášteře a bude i v Muzeu baroka. Od června pak budeme mít otevřené i muzeum vězeňství, což bude takové muzeum lidí na okraji společnosti. Pokryli bychom tak všechny čtyři stavy, které v historii vedle sebe museli žít. Měšťan, vesničan, duchovní a vagabund,“ uvedla Nikola Hirnerová, vedoucí odboru kultury, školství a sportu Městského úřadu Uničov. „Ten, kdo by přijeli do Uničova a měl by zájem, mohl by si pořídit jednotnou vstupenku a projít si prohlídkovou trasu Uničovem, kde je také výstup na věž a další památky. Trasu bychom chtěli návštěvníkům nabídnout už o prázdninách,“ doplnila. (Petra Opletalová) OD 25. 1. 2010
SEZNAM SLEDOVANÝCH LISTŮ MFD ŠaJD PVT HT
Mladá fronta dnes Šumperský a Jesenický deník Prostějovský deník Hranický deník
P ŽUP OD PřD
Právo Žurnál UP Olomoucký deník Přerovský deník
ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku ROČNÍK XIX. 2010 Vychází měsíčně pouze jako elektronické noviny Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci Adresa redakce: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, Petrášův palác, Horní náměstí 25, P.O. BOX 97, 771 11 Olomouc 585 204 111, e-mail:
[email protected], www.npu.cz
10
