22. ročník | srpen 2015 | č.
www.osik.cz
8
Zprávy z oce POZVÁNKA na XXVII. ročník turnaje rodinných družstev ve volejbalu v sobotu 29. srpna 2015 od 8 hodin na hřišti
Zveme účastníky z posledních let a samozřejmě vítána budou další nová rodinná družstva
V létě má všechno kvést. V Osíku v sobotu 18. července rozkvetlo i golfové hřiště. Více na str. 8
Základní podmínky se nemění hraje šest příbuzných hráčů, povinná je jedna žena. Při dvou ženách je povolen jeden „cizinec” na doplňení rodiny s osickými kořeny. Systém dle počtu účastníků, předpoklad dvou skupin. Závěr vyhodnocení, posezení na terase „U Vodoucha” Tešíme se na Vás Výbor TJ Sokol
Odkanaizování oce Osík Pomalu se blíží konec prázdnin a dle soutěžních podmínek se přibližuje i konec výstavby celoobecní kanalizace. Jsou-li děti z prvního konce smutní, tak konec druhý by nám měl přinést radost, a to především ze zlepšení
Přechod Desinky u staré školy
životního prostředí v Osíku. Jak si stavbaři vedou, si jistě dělá obrázek každý z nás. Ve výčtu postupu prací navazujeme na předchozí článek v čísle 7. V týdnu po 13. červenci se děly zajímavé pracovní výkony. Na stoce A
Konečná úprava živicí v Praze
1. část byla před Petrašovými znovu otevřena rýha a provedeno nové přeložení cca 20 m potrubí (obrácený spád ?). U staré školy na stoce C se pracovalo na překopu Desné a uložení chráničky s potrubím pod dno řeky.
Spoečensá rurika V měsíci září 2015 oslaví svoje významné jubileum tito občané: 50. narozeniny Jindřiška Andrsová, čp.95 55. narozeniny Josef Karlík Irena Šteflová Jiří Littera, čp. 357 70. narozeniny Karel Koníček Jozef Havran 84. narozeniny Ludmila Šteflová Všem jubilantům přejeme ještě mnoho krásných let ve zdraví a spokojenosti!
K minué fotoádance Dřevosochání 2008. To byla tenkrát nádherná akce a velká sláva. Dvě následující poněkud poškodilo počasí, ale stejně na ně občané dodnes rádi vzpomínají. Na minulém snímku byla socha poustevníka - svatého Ivana pod Skálou. Jeho autorem je Milan Jochacy z Neratovic, zvaný „Muglin“, kterého vidíme na snímku. K osobě sv. Ivana se vztahuje několik zajímavých legend. Třeba se k nim někdy vrátíme. Nyní bychom si jen přáli, aby bylo více soch k vidění - patří k památkám naší obce. jKl
Zápis ze scůze zastupitestva oce Osík ze dne 6. května 2015 1) ZO v rámci projektu „Odkanalizování obce Osík“ projednalo a schválilo koncept „Smlouvy č.14230131 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR“ v rámci OPŽP a koncept „Zástavní smlouvy č.14230131-Z. Podpisem výše uvedených smluv pověřilo starostu obce. Schváleno všemi přítomnými 2) ZO projednalo a schválilo rozpočtové opatření č. 1/15. Schváleno všemi přítomnými 3) ZO projednalo a schválilo žádosti o dary, finanční příspěvky: Farní charita Dolní Újezd (žádost 85 tis. Kč) schváleno 70 tis. Kč, Oblastní charita Polička (10 tis. Kč) 2 tis. Kč, Salvia Svitavy (5 tis. Kč) 4 tis. Kč, Český svaz včelařů, o.s., ZO Litomyšl (3 tis. Kč) 2 tis.Kč, Oblastní charita Nové Hrady u Skutče, Chotovice 2 tis. Kč, Seniorcentrum města Svitav s.r.o. 2 tis. Kč, Domov pro seniory Sloupnice 2 tis. Kč. Schváleno všemi přítomnými 4) ZO projednalo žádost o prodej p.p.č. 271/1 v k.ú. Osík. Byl schválen záměr a podmínky prodeje (budou specifikovány v kupní smlouvě) - parcela bude prodána celá bez dělení s předkupním právem obce a za účelem výstavby rodinného domu. Před2 běžná prodejní cena 300 Kč/m (zohledněn zábor ZPF stavbou, poplatek ve výši 1 tis. 2 Kč/m ). Schváleno všemi přítomnými 5) ZO projednalo a vzalo na vědomí záměr modernizace kravína Zemědělského družstva D. Újezd v Osíku. Se záměrem modernizace ZO předběžně souhlasí. Závazné stanovisko obce k projektu bude vysloveno po předložení projektové dokumentace ke stavebnímu povolení. 6) Různé: ZO schválilo zvýšení nájemného v bytě
čp. 257 (modernizace) o 350 Kč/měsíc s účinností od 1.9.2015. Schváleno všemi přítomnými ZO schválilo bezúplatný převod pozemků (st.p.č. 252 a p.p.č. 1629 v k.ú.Osík) ze stávajícího vlastníka a navrhovatele (Ludmila Voříšková) na obec. Schváleno všemi přítomnými ZO projednalo a schválilo realizaci II. etapy snížení energetické náročnosti sportovní haly, tj. náhradu stávajícího výbojkového osvětlení svítidly s LED technologií. Projekt bude spolufinancován z krajské dotace POV. Schváleno všemi přítomnými ZO projednalo a vzalo na vědomí rozmístění nových kontejnerů na bioodpad v obci - parkoviště u Nováků čp. 83, sběrné místo odpadů za mostem (J.Klička čp. 54), parkoviště nad OÚ, u kamenného mostu, u kapličky, u Drábkových čp. 146. ZO vzalo na vědomí aktualizovaný návrh možnosti řešení odkanalizování domů čp. 123, 171, 177, 228 a 367. Bude dořešeno po doplnění dalších informací. ZO projednalo a schválilo přijetí účelové investiční dotace z rozpočtu Pardubického kraje na projekt „Odkanalizování obce Osík“ ve výši 4 mil. Kč. Schváleno všemi přítomnými
ze dne 3. června 2015 1) ZO za přítomnosti stavbyvedoucích firmy zhotovitele projednalo stav rozpracovanosti projektu „Odkanalizování obce Osík“. Byl prokonzultován časový harmonogram stavby, problematika výstavby hlavních stok a domovních přípojek. 2) ZO projednalo a schválilo závěrečný účet hospodaření obce za rok 2014, včetně zprávy nezávislého auditora o výsledku přezkoumání hospodaření obce, s výrokem bez výhrad. ZO dále schválilo účetní závěrku obce a příspěvkových organizací, Mateřská škola
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | srpen 2015 | č. 8 | str. 2
Osík a Základní škola Osík, za rok 2014, v souladu s ustanovením § 102 odst.2 zák.č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů. Schváleno všemi přítomnými 3) ZO projednalo a schválilo rozpočtové opatření č. 2/15. Schváleno všemi přítomnými 4) ZO projednalo nesouhlasné stanovisko K. Píši a manželů Jiroutkových (ze dne 1. 6. 2015) k prodeji p.p.č. 271/1 v k.ú. Osík za účelem výstavby RD včetně petice (ze dne 2. 6. 2015), jejímž předmětem je taktéž nesouhlas podepsaných občanů s prodejem p.p.č. 271/1 v k.ú. Osík za účelem výstavby RD. Po diskuzi s přítomnými odpůrci prodeje bylo dohodnuto, že ZO zaujme stanovisko po doplnění informací a konzultaci s kompetentními institucemi činnými v ochraně životního prostředí. Schváleno všemi přítomnými 5) Různé: ZO projednalo stížnost manželů Zdvořilých, Osík 163, na provoz golfového hřiště v Osíku a bufetu s občerstvením, s odvoláním na Občanský zákoník a v souvislosti s omezení jejich občanských a vlastnických práv. Po diskuzi s přítomnými předkladateli stížnosti bylo dohodnuto s okamžitou platností vyzvat provozovatele golfového hřiště a občerstvení k důslednému zajištění bezpečného provozu hřiště, resp. dodržování standardů při provozu občerstvení v souladu se zákonem a se sankcí omezení provozu. Schváleno všemi přítomnými ZO nemá námitek proti realizaci stavby „Posklizňové linky“ v rozsahu projektové dokumentace zpracované projekční kanceláří Ing. Zdeněk Homola, 04/2015, arch. č. 150301/SP-03, žadatel Michal Sedláček, Osík 125. Schváleno všemi přítomnými
zprávy z oce
Odkanaizování oce Osík V úterý 14. července se stavbaři vrátili na trasu stoky B, aby od šachty B11 před Sejkorovými čp. 356 zahájili konečnou úpravu rýh s uloženou kanalizací. U této šachty byly zemní práce zahájeny 2. března a po 138 dnech se občané „Prahy“ dočkali nového živičného povrchu poškozené části místní komunikace. /foto/ Jistě jste uvítali práce na obnově živičného krytu silnice od Kličkovy prodejny do středu obce na stoce A 1. část . Povrchový zásyp byl odbagrován, rýha přebetonována. Po odfrézování stávající živice na poškozené polovině komunikace docházelo k položení podkladových živičných vrstev. V pondělí 10. srpna zvládli pracovníci firmy STRABAG celý úsek konečné obrusné vrstvy od rybníku až k Hanusovým na silnici II/359 po stoce A 1. část. /foto/ Po konečné výškové úpravě kanalizačních poklopů se vrátilo normální využívání této části silnice II/359, i když stále s omezenou rychlostí. Konečná úprava silnice bude postupně pokračovat v trase stoky A 2. část a A 3. část na konec obce. Pokračovaly práce na stoce C u Groulíkových (do 15.7.), na úseku kolem tenisových kurtů, včetně překopu řeky s uložením potrubí do ocelové chráničky na druhý břeh. Poškozené koryto stavbaři zpevnili opukovým lomovým kamenem./foto/ Po louce u Kličkových byly zemní práce s uložením kanalizačního potrubí provedeny k podchodu Desné pod Stránskými. Na stoce A-8a1 se čekalo na překládku vodovodu, a tak četa PKS Žďár nad Sázavou realizovala vedlejší část stoky A-8a od hřbitova k OÚ, k 24. červenci však chyběla rohová spadišťová šachta A 113. Ve spolupráci s Vodovody se pak pracovalo na přeložce vodovodního potrubí u stoky A-8a1 /foto/ a v srpnu na pokládce potrubí DN 250 zmíněné stoky až po spadišťovou šachtu A 112 na stoce A-8a k Říkovické silnici./foto/ Relativně menší víkendový provoz byl ve dnech 18. a 19. července veden k Dolnímu Újezdu /a obráceně/ od OÚ přes Říkovice a Jiříkov z důvodu překopů silnice pro domovní přípojky. Obdobně se pokračovalo i o dalších víkendech v srpnu. /foto/.
Koncem července četa SKANSKÉ pracovala na hlavní čerpací stanici ČS1 na louce u pily. Pracovníci zvládli 6 m hluboký výkop pro betonovou šachtu o průměru asi 3 m a těžkou technikou ji uložili do země /viz foto/. V první dekádě srpna se začala řada dalších úseků na jednotlivých stokách. Po několikatýdenním rozfrézování dolní komunikace na Malé straně byly zahájeny práce na stoce C-2 od Karlíkových ke Křenkovým. Velmi dobrý přístup k práci, zabezpečení a pořádku na stavbě po skončení směn firmou SAM Litomyšl ocenili místní spoluobčané a celkový dojem z realizace úseku je příkladem pro ostatní pracovní čety. Práce firma přerušila u odbočky ke Křenkovým /foto/ a začala se zabývat realizací přečerpávací stanice ČS2 před Marčíkovými. Složitou práci na 4,5m hluboké šachtě dokumentují i fotky. Začala se realizovat stoka A-1c tzv. „Kosinou“od Lněničkových ke středisku ZD /foto/ a také stoka A-1d do kopce kolem Novákových. Kolem dalších Novákových se buduje od Desné k Pohodelské silnici úsek stoky C , zde došlo k opravě hlavního řádu vodovodu /foto/. V úterý 11.8. byla frézováním trasy a následnými zemními pracemi zahájena práce na stoce C- 4 a C-4a od Groulíkovy kovárny přes silnici ke Karlíkovým na kopci. Postupujeme-li dále po Osíku, nepokračovalo se v době uzávěrky na sídlišti u Ruláku, položeno bylo potrubí na stoce C-8 kolem Kličkových ke Zmrzláku. Zhotoven je koncový úsek stoky C-10 u Pokorných. Dovolím si poznámku k pracím na přechodech řeky Desné, kterých je ještě realizovat asi šest. Pochybuji, že bude ještě příznivější doba než nyní, když od Kličkových k D. Újezdu je koryto naprosto bez vody a jinde teče minimum. Jasně, v hloubce spodní voda bude, ale co až snad zaprší (nebo už pršelo?). Nebude práce zase těžší? Také práce po hlavní silnici na stoce A 3. část se blíží na konec Osíku a četa pracovala u horní zastávky /viz foto/. Při realizaci konečné úpravy silnice II/359 po stoce A 2. část od hasičárny k OÚ snad dojde
(možná už došlo) k položení nových silničních obrubníků v délce 250 metrů od „Prostřední“ ke škole a zmizí tak stávající hrůza hrany chodníku. Samozřejmě s tím souvisí i řádná obnova pracemi poškozených uličních vpustí i samotné dešťové kanalizace. Ono by toho bylo dost o čem Vás s kanalizací informovat. Škoda, že nenavštívíte pravidelné veřejné zasedání zastupitelstva OÚ, kam dochází stavbyvedoucí akce a odpoví na Vaše dotazy. Alespoň jeden slýchám často při focení akce: Jsi stavař, můžeš mě vysvětlit tu hroznou hloubku uložení potrubí? A co ty spadišťové šachty (samozřejmě mnohonásobně dražší než normální) třeba na stoce za OÚ, kde z hloubky 2,20 m bude potrubí vedeno skoro ve 4 metrech? Nevím, možná se příště dočkáme veřejného vysvětlení od zainteresovaných pracovníků, třeba projektantů. A co bude s opravou zpevněných míst po „skládkách“, kde se ani stoky nekopou (parkoviště za OÚ apod.)? Poslední, co mě napadá, je, že by nebyla marná podvečerní vycházka „turistická kanalizační cesta“ po Osíku; jsou to zajímavá místa. V současné době zbývá realizovat ještě asi 3500 metrů, především bočních stok. Věřme, že se závěrečné práce na odkanalizování podaří a budeme moci konstatovat, že se dílo podařilo a bude sloužit nám a hlavně dalším generacím. Zpracoval Jan Němec
Jizvy na naší obci
Přeložka vody u Němcových
U horní autobus. zastávky
výstava oce
Poděkování Děkuji dělníkům, kteří pracují v naší obci na budování kanalizace, za nalezení a poctivé vrácení mého batohu se všemi doklady, penězi, kartami, mobily a klíči. Ještě jednou jim touto cestou děkuji. Jsem ráda, že i dnes jsou mezi námi poctiví občané. Božena Plchová, ved. prodejny
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | srpen 2015 | č. 8 | str. 3
Čtení pro ženy Hana Benešová První dámou, jak se tituluje manželka prezidenta republiky, byla v ČSR Charlotte Garrigue Masaryková. Přestože po roce 1918 vedla spoustu ženských klubů a spolků a přičinila se o rovnoprávnost žen v ČSR, těžké roky za manželova pobytu za války v zahraničí podlomily její zdraví. Zhoršil se její duševní stav i srdeční slabosti. Zemřela 13. srpna 1923 ve věku 72 let. Skutečnou českou první dámou se tedy stala až Hana Benešová.
Narodila se 16. července 1885 v Domaslavicích u severočeského Oseka jako Anna Vlčková. Pocházela z chudých poměrů. Ve 14 letech ji vzala k sobě na vychování teta, která zdědila značné jmění, a to se rozhodla vložit do vzdělání své neteře. Odstěhovaly se spolu do Prahy. Osudné setkání V roce 1905 si vyrazila Anna s kamarádkou do Paříže, kde se setkala s Eduardem Benešem. Mladý student Sorbonny se jí líbil. Byl už tehdy výborným řečníkem a ona dovedla naslouchat. Jenže milostný románek, jenž se tu začínal rýsovat, nezapadal do Benešových představ. Odcházel na studia s předsevzetím, že se se ženami nezaplete. Byl chudý, ctižádostivý a měl před sebou velké plány. Měl dost uzavřenou povahu a převážně neosobní vztahy. Když si začal uvědomovat, že mu tahle dívka není lhostejná, neměl z toho radost. Cítil, že by se mu vše mohlo vymknout z rukou, a rozhodl se, že známost ukončí. Místo toho však jeho proslov vyzněl jako nabídka na společný život. Pravda, s mnohými výhradami, jako byla jeho chudoba, případný nesouhlas bohaté tety… Dal Anně možnost, aby se sama rozhodla. Jenže to neznal ženskou duši, a netušil, že Anna se už dávno pro něj rozhodla. V roce 1906 se v Paříži zasnoubili. Beneš ji požádal, aby změnila své jméno na Hana, neboť s jistou dívkou Annou měl spojené nepříjemné vzpo-
mínky. On sám se z Eduarda stal Edvardem. Svatba se konala v Praze u Svaté Ludmily na Vinohradech 10. prosince 1909. To už měl doktorát z filozofie. Válka a vězení Beneš svou ženu připravoval na to, že bude chudá, ale jejich situace se měnila k lepšímu díky jeho kariérnímu postupu na pražské univerzitě, a také jeho horečné pracovitosti. Hana byla jeho pravou rukou a nenahraditelným pomocníkem - úhledným rukopisem mu přepisovala přednášky, opravovala práce studentů, organizovala korespondenci a starala se i o to, aby měl její milovaný workoholik pořádné jídlo a tu a tam také chvíli potřebného oddechu či sportu. Beneš se měl jako v bavlnce, dokud nepřišel osudný sarajevský atentát. Jeho život nabral zcela jiné obrátky. Ihned nabídl svou pomoc i peníze T. G. Masarykovi. Po vypuknutí války se Beneš dostává do předsednictva domácí odbojové organizace Ma e. Zatčení se nemusil bát - s Hanou žili v domě policejního rady Václava Oliče. Nakonec se ale Beneš rozhodl odjet za Masarykem do zahraničí, aby mu pomáhal v odboji. Ale co Hana? Navrhl jí rozvod, ona to však odmítla. Proto ji připravovat na policejní šikanu, na vyšetřování, vězení… Prahu opustil 1. 9. 1915 a již v listopadu byla Hana zatčena. Při výsleších podlehla tlaku a vypovídala o odboji. V březnu kvůli velmi špatnému zdraví byla propuštěna, avšak stále hlídána. V listopadu 1916 byla znovu zatčena. Naštěstí nový císař Karel I. vyhlásil v létě 1917 všeobecnou amnestii a ona byla volná. Po válce Po 28. říjnu 1918 Hana netrpělivě čekala na manželův návrat. Marně. Beneš měl plné ruce práce s uspořádáním nového státu jako ministr zahraničí. To Hana nevydržela a rozjela se za ním do Paříže. Na Nový rok 1919 se konečně po třech letech setkali. Hana pak manžela doprovázela na společenské akce. Do Prahy se vrátili až na podzim, bouřlivě vítáni. Ale ani teď se příliš neužili. Beneš trávil dlouhé týdny a měsíce v cizině. Pendloval vlakem napříč Evropou a posílal Haně dlouhé dopisy s výsledky jednání a smluv. Hana jako spojka doručovala jeho dopisy Masarykovi. Jeho dceři Alici Masarykové pomáhala při práci v charitě, chodila na společenské akce, pořádala bankety. Z chudé dívky se stala opravdová dáma. Byla velmi oblíbenou, protože „nečinila rozdílů mezi svými hosty, dovedla být ke každému stejně roztomilá a přívětivá“. Její vnímání politického dění bylo dosti naivní, její pomoc manželovi však byla naprosto dokonalá. Co však Hanu trápilo, bylo to, že nemohli mít děti. Jediné těhotenství paní Hany skončilo potratem. Smířili se s tím. Nechali si postavit letní sídlo v Sezimově Ústí, které se stalo jejich společnou radostí. První dámou v nejtěžších létech V roce 1935 Národní shromáždění zvolilo Edvarda Beneše prezidentem ČSR. Nastěhovali se do zámku v Lánech. „Bez paní Hany bychom neměli toho našeho úžasně houževnatého, nezlomitelného a svrchovaně úspěšného Beneše“, napsal Karel Čapek.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | srpen 2015 | č. 8 | str. 4
Jejich štěstí ale netrvá dlouho. Na podzim 1937 zemřel Masaryk a již napřesrok získal Adolf Hitler díky Mnichovské dohodě velkou část pohraničního území Československa. Benešovi se najednou zhroutil svět. Na své kůži poznal zradu zahraničních politiků, hlavně Francouzů, kteří jej s úsměvem ujišťovali o pevném přátelství. Jen díky Haně se pod tíhou krutých událostí nesesypal. 5. října 1938 abdikoval a s Hanou odjel do Sezimova Ústí. Manželé, kteří v pracovním chvatu měli na sebe jen chvilky času, nyní spolu byli 24 hodin denně. Žili jako obyčejní lidé. Z Hany vyzařoval jako vždy klid. Počátkem roku 1939 odjeli do USA, kde Beneš přednášel na univerzitě, avšak po vypuknutí války odjeli do Anglie. Edvard se s novou energií pustil do diplomatického vyjednávání, Hana se stala předsedkyní Čs. červeného kříže. Měla také na starosti péči o české uprchlíky, postarala se o školu pro české děti. Na začátku roku 1945 již bylo zřejmé, že o osudu ČSR se nebude rozhodovat v Londýně, ale v Moskvě. Beneš tam v březnu odletěl, přestože krátce předtím překonal následky slabé mrtvice. Chovali se k němu velice slušně jako ke stálému prezidentovi, a Beneš nakonec s jejich návrhy o demarkační linii i o poválečném uspořádání státu souhlasil. Věřil Stalinovi, že s ním tento diktátor hovoří jako rovný s rovným. Neprohlédl pečlivě utajené plány komunistů. 1945-1948 Moskva - Košice - Bratislava - Brno - Praha. Tak vypadala Benešova dlouhá, avšak triumfální cesta do vlasti. Cestou se k němu přidala Hana. Do Prahy přijeli 16. května 1945. Lidé je nadšeně vítali. Beneš jako staronový prezident se dal okamžitě do práce. Vydává důležité dekrety: potrestání válečných zločinců, konfiskace majetku „Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“. Češi prahli po pomstě a tyto dekrety jim uvolnily ruce k vlastní spravedlnosti. V duchu Košického vládního programu vydává dekret o znárodnění klíčových podniků v zemi.
Benešovi v r. 1921
první dáma
Čtení pro ženy
Benešova vila
Pro Beneše to byly vyčerpávající roky. Zato Hana Benešová prožívala své nejlepší období. Chovala se diskrétně, novinářům rozhovory neposkytovala, ale přesto její fotky byly v tisku neustále. Prezidenta, kterému předchozí život notně ubral sil, všude doprovázela. Lidé ji zbožňovali. Chátrající Beneš neviděl, že česká vláda pod jeho jménem prodala Sovětskému svazu těžbu uranu v Jáchymově, prý jako akt vzájemného přátelství. Na komunisty, kteří vyhráli v r. 1946 volby, byl již krátký. Netušil, že Gottwald skáče, jak Stalin píská. Premiér Gottwald uměl Beneše ovládat. Přesvědčil jej např., že přijetí Marshallova plánu by bylo pro nás nevýhodné. V létě 1947 postihla Beneše další mozková příhoda, byl omezen v hybnosti i schopnosti
řeči. Zotavoval se se svou Hanou v Lánech a v Topoľčiankách. Podcenil proto události na Slovensku. Paní Hana tehdy fungovala jako spojka mezi prezidentem a nekomunistickými poslanci. Do funkce se vrátil v říjnu. Na začátku roku 1948 už bylo zřejmé, že komunisté se chystají převzít veškerou moc ve státě. Potřebují to jen dotáhnout do konce. Prezident varuje nekomunistické poslance, ti jej však ujišťují, že mají skoncování s komunisty ve vládě zajištěno. Jak se ukázalo, byly to jen iluze. Právě naopak - komunisté měli svůj puč promyšlený a připravený do posledního detailu. Vzdoroval jedině Beneš, a toho zpracoval Gottwald. 25. února 1948 zvítězila KSČ na plné čáře. Beneše opět zradili jeho přátelé. Hořký konec Benešovi opustili 27. února Prahu a odjeli do Sezimova Ústí. 29. února sepsal abdikaci, ale jeho nejbližší v čele s Hanou mu odstoupení rozmluvili. Začátkem března prodělal Beneš další záchvat mozkové mrtvice. „Pohyboval se jako poškozená loutka, nemohl ohnout nohu v koleně, šaty na něm volně visely, při řeči zadrhával…“ Hana jej zahrnovala veškerou péčí, které byla schopná. Izolovala jej od reality. Beneš nevěděl nic o probíhajících čistkách, a jen pomalu se zotavoval. Velkou ranou pro něj byla sebevražda Jana Masaryka 10. 3. V květnu komunisté chystali nové volby, připravovali novou ústavu. Aby ji nemusil podepsat, sepisuje novou abdikaci na protest proti komunistické zvůli. Když se to dozvěděl Got-
twald, pořádně v něm zatrnulo - Beneše potřeboval. Urychleně odjel do Sezimova Ústí a dvě hodiny Beneše soukromě přesvědčoval. Povedlo se mu to. Prezident konečně abdikoval 7. června 1948. Jako jediný důvod uvedl špatný zdravotní stav. Novou ústavu již nepodepsal. Zemřel své ženě v náručí 3. září 1948 ve věku 64 let. Pochován byl v hrobce areálu vily v Sezimově Ústí. Haně se zhroutil svět. Edvard s Hanou jako by tvořili jedinou lidskou bytost, která byla životaschopná, jen když byli spolu. Neměla již pro koho žít a pracovat, a nejspíš už ani nechtěla. Žila v ústraní na Loretánském náměstí v Praze, v bytě, který jí platil stát, ponechali jí i ministerský plat. Podle ústní dohody dodržel Gottwald slovo dané Benešovi, že nikdo z Benešových příbuzných nebude pronásledován. Její jméno se několikrát objevilo při procesu s Miladou Horákovou, nikdy však nebyla vyšetřována. Hana žila ještě 26 let v osamění. Pokud ji lidé potkali na ulici či v tramvaji, prokazovali jí úctu, někteří zarytí komunisté však žádali její uvěznění a zabavení majetku. Zemřela 2. prosince 1974 v 89 letech. Pochována je vedle svého milovaného manžela. Noviny přinesly zprávu o její smrti až několik dnů po pohřbu. Hana v závěti odkázala Benešovu vilu táborskému muzeu s tím, že tam má být vybudován Benešův památník. Nestalo se tak, vilu obsadila vláda (a používá ji dodnes). Josef Klouda
Hřbitove, hřbitove, zarádko zeená Jelikož se téměř po dvaceti letech zprostředkovaně dozvídám kritiku na současný stav tohoto Božího pole a je s ní spojována především moje osoba coby tehdejšího starosty, rozhodl jsem se dodatečně tuto záležitost objasnit. Předmětem této kritiky je stromořadí kolem hřbitovní zdi a opad listí do prostoru hřbitova s tím spojený. Když jsem nastoupil do funkce starosty, byla velká část stromořadí vysázená a ani já sám nevím, u které firmy byla tato zakázka objednána. Po provedeném pokácení proschlých topolů byl dosázen zbytek stromořadí stejnou
dřevinou. Na obhajobu první a následné výsadby musím ale uvést, že dodavatel uvedl, že se jedná o tzv. pyramidní habr, který dorůstá maximální výšky 4 metry, a výměna listí u něho probíhá průběžně, což by nemělo být na údržbu tak náročné. Dnes již víme, že tyto údaje neodpovídaly skutečnosti, a proto především okrajové hroby vyžadují mimořádnou údržbu. Na tomto stavu necítím z mé strany sebemenší zavinění a plně chápu nespokojenost především těch občanů, kterých se to nejvíc týká. Můj názor na vzniklý problém je ten, aby se
tyto stromy odstranily a byla provedena náhradní výsadba, která by stávající stav vyloučila. Jelikož vyspárovaná kamenná zeď sam a o sobě vytváří esteticky i funkčně zdařilou část tohoto objektu, nabízí se ještě jedno řešení: další výsadbu vůbec neprovádět. Osecký hřbitov je širokým okolím stále považován za jeden z nejhezčích, a proto je zapotřebí tuto pověst zachovat. Budeme toto pietní místo jednou všichni potřebovat.
Odbočka ke Křenkovým
Konečná úprava silnice
Přečerpávací šachta na louce u pily
první dáma
Exstarosta Drábek
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | srpen 2015 | č. 8 | str. 5
Jan Hus - 600 let KOSTNICE (Konstanz) V minulém čísle se nám kvůli nedostatku místa nepodařilo zveřejnit fotografie z Kostnice. Toto německé město leží na hranicích se Švýcarskem a v současnosti má přes 80 tisíc obyvatel. Na našich snímcích je část pečlivě udržovaného historického jádra města. Vybrali jsme ty, související s osudem M. Jana Husa.
Hussenstrasse - Husova ulice. Vpravo dům, ve kterém byl Hus před svým zatčením ubytován.
Pamětní deska na Husově domě.
Münster - hlavní katedrála města. V tomto chrámu byl Husovi sdělen rozsudek smrti.
Budova Koncilu - zde probíhal proces s Husem.
Münster - zde pod kruchtou vyslechl Hus svůj ortel.
Touto Gotlinskou branou byl veden Hus na popravu.
Zde byli upáleni Hus a Jeroným - krásně pietně upravené místo.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | srpen 2015 | č. 8 | str. 6
Kostnice
¨Mladí spisovateé Bylo, nebylo u hasičů… ... tak znělo zadání literární soutěže, kterou v krajském kole vyhrála členka SDH Osík, Jana Andrlíková. Již 7. ročník projektu "Dávají za nás ruku do ohně" vyhlásilo generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, letos v podobě literární soutěže na pohádkové téma. Soutěž probíhá pod záštitou generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Ing. Drahoslava Ryby. Ačkoliv nejsem nikterak kvalifikovaný kritik, tak pohádka Jany Andrlíkové zvítězila právem a to s velkým předstihem před ostatními. Můžete si ji přečíst na jiném místě novin a následně porovnat s ostatními pohádkami, které najdete na internetu (www.hzscr.cz).Jana Adrlíková díky výhře v kategorii profesionální a dobrovolní hasiči postupuje do celostátního kola, kde jí přejeme minimálně stejný úspěch. Za SDH Osík, Michal Zölfl Dědo, vyprávěj… „Dědóó, prosím vyprávěj mi ten příběh o Floriánkovi, ten co se mi tak líbí.“ Už zase Filípku? Vždyť jsem ti ho vyprávěl včera. „ Dědo prosím.“ No dobře, tak se zavrtej do peřiny a poslouchej. Toto se povídalo tenkrát, a zda je to pravda či ne, to nikdo nikdá nezjistil. V jedné malé vesničce v Čechách žil dlouhá léta postarší pán Florián. Kde se ve vísce vzal, to nikdo nevěděl. Prostě tu byl. „ Dědo, a jak ten Floriánek vypadal?“ No, nebyl velký ani malý, ani tlustý ani tenký. Měl zrzavé vlasy a jemné fousky po celé bradě. A oči, no ty měl blankytně modré, jako ta naše studánka za trnkovým keřem. Bydlel za zbrojnicí v malé sedničce. „Dědó, a v té zbrojnici byly pušky a zbraně?“ Ne, ty popleto, tam byla uložena požární výzbroj. „Dědo, to já vím, to znám. My jsme se byli podívat do zbrojnice se školkou. Byli tam hasiči a měli dlouhé hadice a velké přilby a obrovské červené auto, a na něm měli stříkačku.“ No tak Filípku, přestaň skákat na posteli a zalez pod peřinu! „Dědo, víš, až budu velký, tak budu taky hasičem.“ Ale prosím tě, to bys musel hodně jíst, a né zobat z talíře jak sýkorka. „ Ale dědo, když já mám ještě malé bříško a do něho se tolik nevejde. Podívej, ty máš velké břicho a tak se do něj vejde deset knedlíků.“ No dobře Filípku, ale hasič musí být nejen silný, aby zvládl zkrotit vodu a oheň, ale musí mít i kázeň. „ Co to dědo povídáš, takové slovo neznám.“ To znamená Filípku, že když řeknu, že máš vlézt pod peřinu, tak tam rychle vlezeš a je to. „Tak já se už kázním a ty dědo povídej.“ Ve vísce často říkali: „Floriánka nám seslalo samo nebe“ a také si ho vážili. Pravdou bylo, že co tam Florián žil, nepotkaly vesničku žádné požáry, povodně či jiná neštěstí. Floriánek každý den obcházel vesničku, tam se pozdravil se starostou, tam zašel na kafíčko, třeba k pa-ní Chaloupkové. Jindy se podíval do komínů, jestli je už nemá vymést nebo pomáhal najít zatoulanou kravku. Jednou, když obcházel pole, kroutil hlavou. No, letos bude potřeba tuhle zasít ječmen a tuhle žito a podél
dětsé taenty
strniště postavit menší hrázku a koryto říčky prohloubit. A lidé, protože mu věřili, vše s jeho pomocí učinili. A vyplatilo se. Na začátku léta přišly deště a povodeň se vísce vyhnula. Vše tu klapalo jak hodiny na věži. V létě, když bylo vedro, chodil Florián po polích a kontroloval kupy sena, aby se náhodou nevznítilo. Na podzim ořezával dlouhé a suché větve, aby pod tíhou sněhu nezpůsobily nějakou kalamitu. No, pořád něco dělal a navíc zadarmo. Říkával „Ne ne, nic za to nechci, to já dělám rád, to bejvávala dicinky moje práce.“ Tak to šlo léta a léta. „ Dědo, a pak se přistěhoval ten tlusťoch, že jo!“ Tak, tak. Jednoho dne se do vísky přistěhoval pan Škrbule. Takový zavalitý pán bez vlasů a pořád mluvil a používal cizí slova. Taky nosil frak, aby vypadal noblesně. Ten pan Škrbule byl ale vykutálený podnikatel a Florián mu nešel k chuti. Přemýšlel, jak by se ho zbavil a vydělal nějakou korunku. A tak chodil po vísce a pomlouval Floriánka, že špatně vymetá komíny a že na to musí být certifikát a mával v rukou lejstry, na kterých bylo zlaté písmo a všelijaká razítka. Chodil za paní starostovou a nosil ji pralinky až z Vídně. Dobře věděl, že má na svého muže velký vliv. Také chodil po polích a vykřikoval: „S tímto daleko nedojdete, teď se pěstuje kukuřice, ta se, pane, draze prodává na trhu, to byste měli penízků.“ A někteří lidé i starosta mu přitakali a seli na polích kukuřici. Floriánka už si nezvali domů, ale platili panu Škrbulovi, aby měli také doma ten zlatý certifikát. Jen paní Chaloupková kroutila hlavou a myslela si své. Jednoho dne, tak jako jindy, vyhlížela na cestě Floriánka. Kafe vonělo, buchty se pekly, jenže Florián nikde. Sednička za zbrojnicí byla prázdná a po Floriánkovi jako by se slehla zem. Každý den chodila paní Chaloupková vyhlížet, jestli se Florián nevrací. „To je smutný dědo, že jo, a nevíš, kam šel?“ Kdo ví, třeba se už nemohl koukat, jak vesnička pustne. Třeba šel do jiné vesničky, kde taková zloba a chamtivost ještě nedošla. Tak už zavři očka a poslouchej, jak to dopadlo. Ve vísce se brzy začaly dít věci. Na jaře přišla velká voda. Kukuřice vodu na polích nezadržela, ta zatopila část vesničky a podemlela starý mlýn. Úroda přišla vniveč a víska se musela zadlužit. Pár týdnů po povodních shořel hospodáři seník i se stájemi. A v zimě, když mrzlo a sněžilo, spadl velký strom na starostův dům a rozbořil mu celou střechu. Pan Škrbule raději nevycházel z domu, aby mu to lidé nedávali za vinu. Častokrát lidé ve vísce vzpomínali na Floriánka, jak jim tu s ním bylo dobře. Doufali, že se k nim snad jednou zase vrátí. Paní Chaloupková chodila každý den ke kapličce, nosila čerstvé kvítí a prosila Floriánka za odpuštění. A kdo ví, jestli to nakonec nebyl sám patron všech hasičů, svatý Florián. Děda dopovídal a zahleděl se na Filípka. Ten si pochrupával dětským spánkem a zdálo se mu o velkém červeném hasičském autě. Jistě si vzpomínáte, že v 6. čísle našich novin jsme vás informovali o tom, jak v podobné soutěži vyhrála Šarlota Zölflová se svou povídkou. Nechceme vás o ni připravit. Zde ji máte:
Ještě že ti hasiči přijeli… Jednoho dne začalo v naší ulici hořet. Všichni hned plašili, jenom já jsem zůstala v klidu. Řekla jsem si: „Musím zavolat hasiče.“ Běžela jsem rychle pro mobil. Přeházela jsem celý byt, ale mobil nikde. Trrr! Trrr! Co je to za zvuk? Odkud to vychází? Z pokoje ne. Z bundy taky ne. Jé, hele, ta bota se hýbe. Šáhla jsem do ní, a co jsem vytáhla. Mobil! Rychle. Jak je to číslo? Jó, už vím, 150. Uf. Dovolala jsem se. Z druhé strany se ozvalo: „Dobrý den, tady dispečink hasičů České republiky. Jak vám mohu pomoci?“ Ihned jsem odpověděla: „Dobrý den, jmenuji se Lenka Lipová a v Litomyšli hoří.“ Dispečer se zeptal: „Na jakém konkrétním místě?“ „Ulice T. G. Masaryka 3495,“ odpověděla jsem panu dispečerovi. Ten se ptal dále: „Je to dům, nebo byt?“ „Byt,“ vyhrkla jsem rychle. „Zůstal v tom bytě někdo?“ tázal se mě. „Nevím, jestli tam někdo nezůstal,“ odpověděla jsem mu. On řekl: „Už tam posílám zásahovou jednotku.“ „Děkuji, nashledanou,“ rozloučila jsem se. Pan dispečer se taky rozloučil a hovor ukončil. Asi po půl minutě mi někdo zavolal. Byl to pan dispečer. Ale proč mi volal? Musel zjistit, jestli si z něj nedělám legraci. Za chvíli přijeli hasiči a požár uhasili. Ještě že tak, protože tam zůstala stará paní. A teď přišla na řadu ta nejhorší věc vyšetřování. Detektivové hledali místo vzniku požáru. To nebyl takový problém. Našli to rychle. Polstrované křeslo. Ale pořád zbývalo zjistit, jak k tomu došlo. Stalo se to snad cizím zaviněním, nebo došlo k samovznícení? Důležitou informací pro začátek byl čas. Odborníci na požáry detektivům sdělili, že k vznícení došlo kolem 13 hodiny. Teď mohlo začít samotné vyšetřování. Detektivové chodí po sousedech se stejnou otázkou: „Neviděli jste kolem 13 hodiny vcházet do stařenčina bytu cizí osobu nebo neslyšeli hádku?“ Odpověď je ale u všech stejná: „Ne.“ Tak co teď? Nikdo další v bytě pravděpodobně nebyl, stařena se s nikým nebavila. Příčina musí být tedy někde uvnitř. Detektivové prochází jednotlivé místnosti a hledají cokoliv podezřelého. Koupelna, kuchyně, obývák… Konečně, to bude ono. V tom si detektivové všimli, že na parapetu leží dioptrické brýle. Stará paní už totiž špatně viděla a měla asi 15,5 dioptrie na dálku. Přemýšleli, jestli křeslo nemohla zapálit právě tato zvětšovací skla. Ale jak? Lámali si tím hlavu notnou chvíli. Slunce. To bude ono. Asi po třech hodinách si uvědomili, že v době vznícení do jejího okna svítilo slunce, které nejspíš skrz skla brýlí, která jsou vlastně lupa, zapálilo křeslo. Posléze zjistili, že si šla stařenka po obědě zdřímnout a položila si brýle na parapet. Detektivové si asi po dni vyšetřování mohli oddechnout. Stařenka, která ještě asi měsíc ležela v nemocnici a léčila si popáleniny druhého stupně, se po návratu z nemocnice přestěhovala do domova důchodců. Avšak vzpomínky z bytu v plamenech jí navždy zůstaly v paměti, a už nikdy nenechala brýle na parapetu. Požární ochrana očima dětí Šarlota Zölflová
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | srpen 2015 | č. 8 | str. 7
Léto - poy - legrace Letní aeroiková květinová párty Je jasné, že pohyb tělu zkrátka svědčí a letní slunečné dny ke sportování přímo vybízejí. Proto ani letos nemohla chybět v pořadí už čtvrtá aerobiková párty, která proběhla 18. července v areálu oseckého golfového hřiště. A o co přišli ti, kteří se nezúčastnili? Tak přede-
vším to byla výborná „Open Air“ aerobiková akce, která se prostě ve sportovní hale zažít nedá. Celá hodina probíhala v uvolněné letní atmosféře, k čemuž přispěla i skutečnost, že se všechny účastnice dostavily v předepsaném cvičebním květinovém úboru.
Doufáme, že jste si všichni celou akci užili a zároveň se pobavili, protože o to šlo především. Zároveň děkujeme všem, kteří se podíleli na průběhu celého programu. Na další společné setkání se těší Iva a Kamila, foto K.
Jemná ruční manipulace
Naši borci
Hry bez katastru Tropické teploty, 27 soutěžních týmů z celého Pardubického kraje, 8 netradičních, recesních a dostatečně šílených disciplín, inspirovaných dolnoújezdskými spolky. Tak by se daly ve zkratce popsat 47. hry bez katastru, které proběhly 8. srpna 2015 v Dolním Újezdu. Celá soutěž byla rozdělena do dvou částí. Tu první absolvovaly všechny týmy, do finále pak postoupilo 12 nejlepších. Osecké družstvo (Simona Dušková, Dominika Novotná, Honza Krutina, Honza Sejkora, Jirka Fogl) se sice do finále neprobojovalo, ale to není důležité. Hlavní myšlenku Her bez katastru naplnili beze zbytku: Není důležité vyhrát, ale pobavit se. text a foto Kamila
Foto Němec
OSÍK DNES, Osecé noviny. Vycází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redatoři: ing. KareRothscein, Josef Klouda. Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/94. 450 výtisů. Tis a graficá úprava Petr Dvořák - Tisárna Osík, te.: 461 618 111. Bezpatné.
[email protected] • www.osik.cz
