Zpravodaj
Československé biologické společnosti
číslo 2 BRNO 1997
Hlavní výbor Čs. biologické společnosti Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., předseda, Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc., I. místopředseda, Biologický ústav LF UP, Hněvotínská 3, 775 00 Olomouc Doc. MUDr. Fedor Čiampor, DrSc., II. místopředseda, Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 842 46 Bratislava Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc., vědecký tajemník, Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Doc. MUDr. Miroslav Červinka, CSc., Biologický ústav LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., člen HV a předseda sekce buněčné biologie, Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Prof. RNDr. Karel Beneš, DrSc., člen HV, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, 370 00 České Budějovice Prof. MUDr.RNDr. Svatopluk Čech, DrSc., člen HV a předseda brněnské pobočky Ústav histologie a embryologie LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc., člen HV, Biologický ústav LF UK, Karlovarská 48, 301 66 Plzeň Prof. RNDr. Vladimír Srb,DrSc., člen HV, Ústav hygieny LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové Prof. RNDr. Ivan Kalina, DrSc., člen HV a předseda košické pobočky Biologický ústav LF UPJŠ, SNP 1, 040 00 Košice Doc. RNDr. Josef Berger, CSc., náhradník HV, Biologická fakulta JčU , Branišovská 31, 375 05 České Budějovice Prof. MUDr. Vladimír Půža, DrSc., náhradník HV a předseda hradecké pobočky, Biologický ústav LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové RNDr. Petr Folk, CSc., revizor účtů HV, Fyziologický ústav PF UK, Viničná 7, 128 00 Praha Doc. RNDr. Ján Hudák, CSc., Ústav biologie rostlin, Mlynská dolina B-2, 800 00 Bratislava Doc. RNDr. Eva Miadoková, CSc., Ústav genetiky, Mlynská dolina B- 2, 800 00 Bratislava +++ Ing. Josef Fulka, CSc., předseda sekce reprodukční biologie, VÚŽV, 251 61 Praha MUDr. Blahoslav Hejda, předseda ostravské pobočky, K myslivně 2078, 708 00 Ostrava MUDr. Jiří Hochmann, CSc., předseda pardubické pobočky, Lonkova 465, 530 00 Pardubice - Polabiny Doc. MUDr. Zdeněk Malý, CSc., předseda Společnosti pro ultrazvuk v medicíně a biologii, Porodnická a gynekologická klinika LF MU, FNsP Bohunice, Jihlavská 20, 639 00 Brno Doc. RNDr. Vladimír Kleinwächter, CSc., předseda biofyzikální sekce, BFÚ AV ČR, Královopolská 135, 612 65 Brno RNDr. Antonín Konětopský, CSc. předseda pedagogické sekce, Gymnázium, Táborská 185, 600 00 Brno Prof. RNDr. Karel Lenhart, DrSc., předseda olomoucké pobočky, Biologický ústav LF UP, Hněvotínská 3, 775 00 Olomouc Ing. Kyra Michalová, CSc., předsedkyně cytogenetické sekce, III. interní klinika, I. LF UK, U nemocnice 1, 120 00 Praha RNDr. Jiří Mlíkovský, CSc., předseda sekce evoluční biologie, Zborovská 10, 150 00 Praha Ing. Vladimír Skládal, CSc., předseda sekce pro biologii nízkých teplot, VÚRV, Drnovská 507, 161 06 Praha Doc. MUDr. Karel Smetana, CSc., předseda pražské pobočky, Anatomický ústav 1. LF UK, U nemocnice 3, 128 00 Praha MUDr. Radim Šrám, DrSc., předseda Společnosti pro mutagenezi zevním prostředí, Laboratoř genetické ekotoxikologie PIAS, U michelského lesa 360, 140 00 Praha
2
ZPRAVODAJ Československé biologické společnosti
2/1997 BRNO _______________________________________________________________
Obsah: ÚVODNÍ SLOVO Potíže s odbornou češtinou - O. Nečas ZPRÁVY Zahájení XIV. Biologických dnů - O. Nečas XIV. Biologické dny - K. Smetana jr. Zpráva o činnosti Čs. biologické společnosti v roce 1997 - R. Janisch Stručná zpráva ze schůze hlavního výboru Čs. biologické společnosti konané 5.11.1997 v Praze - R. Janisch Zápis ze schůze valného shromáždění Čs. biologické společnosti 3.11.1997 v Praze - R. Janisch Zpráva o činnosti Čs. biologické společnosti od 15.12.1993 do 3.11.1997 - R. Janisch INFORMACE Terminologická anketa - O. Nečas VI. cytoskeletální klub 1998 - J. Paleček Společná cena společnosti B.M. - COMP. a Čs. biologické společnosti v oboru patologie buňky a molekulární biologie - A. Svoboda Noví čestní členové Čs. biologické společnosti - R. Janisch NOVÉ PUBLIKACE, RECENZE V. Šimek, R. Petrásek: Fyziologie živočichů a člověka - J. Berger Nad současnými středoškolskými učebnicemi zoologie - T. Soldán J. Jonáš: Odolnost vůči nemocím – V. Mornstein ABSTRAKTA PRACOVNÍCH SCHUZÍ, KONFERENCÍ A SYMPOZIÍ Programovaná smrt buňky - J. Chaloupka KALENDÁŘ AKCÍ POZNÁMKY Hmyz jako obecně biologický model i cíl studia - F. Sehnal Prionové nemoci u nás - M. Hejtmánek K sociální biologii dnešního světa - V. Srb
3
ÚVODNÍ SLOVO
Potíže s odbornou češtinou Každý, kdo píše, zejména populární články a učebnice, je na rozpacích, zda má být: tyrosin či tyrozin, či tyrozín, zda chromosom či chromozom či chromozóm, zda tyrosinkinasa či tyrozinkináza, ale i zda mechanismus či mechanizmus, organismus či organizmus atd. Co napsat neví přesto, že má před sebou řadu doporučení nejrůzněji motivovaných. Nakonec se přidrží spíše svého vkusu a může dosáhnou perfektnosti alespoň v tom, že v celém článku či knize je to jednotné. Všichni se shodují na tom, že to tak má být. Mám velmi rád krásu českého, t.j. mateřského jazyka, nicméně není to nakonec jedno, jak se to napíše, je to vůbec podstatné vynaložit na to čas a energii? Zlí skřítkové mě dokonce nabádají, abych to nechal v jedné učebnici různě. Ať si studenti zvykají na to, že v literatuře, kterou dostanou do ruky později, to bude stejně jinak a že srozumitelnost a přesnost tím nikterak dotčena není. Poněkud horší je to s českými termíny odborných pojmů, zejména anglických (s latinskými či řeckými si dovedeme poradit docela dobře). Nemáme velmi často české ekvivalenty anglických termínů, a proto je používáme a dokonce násilně skloňujeme. Někdy to na odborných přednáškách vypadá tak, jako by z češtiny zbyly jen zájmena, předložky a citoslovce. Anglické termíny se skutečně dost těžko v češtině skloňují, „coated vesicles ve freeze-etchingových preparátech korelovaly s tight junctions“. Poraďte jak tuto větu napsat česky. Bylo by proto asi dobré české termíny časem najít a také najít shodu v jejich používání. Někdy se to povede poměrně brzo, např. splicing = sestřih. Se stovkami anglických termínů si však stále nevíme rady. Snad tomu může poněkud pomoci anketa pro české ekvivalenty speciálních anglických termínů, kterou hodláme vypsat na stránkách tohoto Zpravodaje. O. Nečas ZPRÁVY Projev prof. MUDr. Oldřicha Nečase, DrSc., ze slavnostního zasedání k 75. výročí založení Československé biologické společnosti a 650. výročí založení Univerzity Karlovy. Dámy a pánové. Skutečnost, že Československá biologická společnost a Univerzita Karlova pořádají ke svému 75. respektive 650. výročí společný slavnostní večer má svoji vnitřní logiku danou historií vztahů významných osobností Univerzity Karlovy a zakladatelů Čs. biologické společnosti. Čs. biologická společnost byla založena jako instituce v roce 1922 v Brně. Měla však svoji prehistorii a to v Praze na Univerzitě Karlově. V roce 1891 čtyři medici od prof. Vejdovského založili, pod vedením F. Studničky, Biologickou sekci při pražském Přírodovědeckém klubu. Přednášková činnost byla zaměřena na otázky, které dnes řadíme do obecné biologie (vývojová biologie a vývojová mechanika). O 5 let později založil odbornou sekci E. Babák s K. Lhotákem při Spolku českých mediků v Praze. Babák byl ovšem ze školy Marešovy a mezi Marešem a Vejdovským byly, cituji historika společnosti J. Sajnera „rozpory, takže k žádoucímu spojení obou sekcí nedošlo“. Dopomohla však k tomu později 4
shoda okolností. Studnička odešel do Brna 1901 na Českou techniku. Při založení Masarykovy univerzity 1919 přešel do Brna na lékařskou fakultu i Babák. Již za dva roky poté se z iniciativy Studničky sešla u Babáka porada, jíž předsedal žák a asistent J.E. Purkyně prof. K. Chodounský, a vznikla myšlenka založení samostatné biologické společnosti se stejným programem, který měly zmíněné biologické sekce v Praze. Ke schválení stanov a k oficiálnímu ustavení biologické společnosti došlo tedy v r. 1922. Jejím předsedou se stal Babák a o dva roky později pak Růžička. V této době byla společnost přejmenována na Československou biologickou společnost a stala se členem francouzské Société de Biologie. Tolik k historickým vazbám, ze kterých vyplývá, že jistá malá část historie Univerzity Karlovy je spojena i s počátky Čs. biologické společnosti. V zápise ze zakládající schůze společnosti figurují jména Chodounský, Hamzík, Volker, Krajník, Úlehla, Kříženecký, Hykeš a další. Prvním zahraničním členem byl Aleš Hrdlička. Mezi předsedy výboru biologické společnosti můžeme najít vedle Babáka a Studničky jména Laufberger, Bouček, Herčík, Žlábek a Kruta. Několik let byla aktivita společnosti omezena na přednáškové schůze v Brně. Pak vznikaly pobočky v univerzitních městech - v Bratislavě, Praze Olomouci, Ostravě, Hradci Králové, Košicích a Pardubicích. I zde se činnost společnosti soustřeďovala na přednáškové schůze. Teprve po druhé světové válce se těžiště společnosti přesunulo do odborných sekcí, které měly již celostátní působnost. Tím počet členů značně vzrostl, v jednu dobu přesáhl číslo 2000. Mnoho z těchto sekcí se ve vhodnou dobu od Čs. biologické společnosti odštěpilo a konstituovalo společnosti nezávislé. Tak vznikla společnost antropologická, imunologická, genetická a ze sekce ekologické derivovalo několik organizačních skupin ekologů. Tento vývoj nebyl náhodný. Odrážel pokračující dezintegraci biologie, nebo snad lépe logickou specializaci biologických věd a bude patrně pokračovat. Avšak současně se specializací a dezintegrací věd musí probíhat integrace dílčích poznatků. Instituce na toto zaměřené bohužel nejsou a domnívám se, že důležitou úlohu v tomto směru musí mít vědecké společnosti, v našem případě společnost biologická. Konec konců bylo to vyjádřeno již v první větě prvních stanov Biologické společnosti při jejím založení: „pěstovat teoretické vědy biologické se zřetelem ke všeobecné biologii“. Ještě výrazněji to vystihnul Babák ve své Tělovědě v souvislosti s evoluční teorií. „Hodnota evoluční teorie je nesmírného dosahu pořádajícího, nejrozmanitější druhy poznatků na nejrozmanitějších ústrojencích, i člověka v to zahrnuje, jsou jí uceleny, sjednoceny, pochopitelně vyloženy - nikdo na světě by nevymyslil pro ně jiné souhrnné představy, která by se mohla měřiti s teorií evoluční. Bez teorie evoluční ležela by před námi spousta poznatků nemajících vzájemné pásky, celkového smyslu, by biologie byla by namnoze snůškou absurdností“. Sledovat integrující, zobecňující poznatky v biologických vědách, které Babák tak jasně vytyčil jako perspektivu Biologické společnosti, je jedním z cílů periodicky se opakujících Biologických dnů. Tentokrát je to biologie buňky a to na místě kde pracoval J.E. Purkyně, jeden z tvůrců buněčné teorie, tedy na místě nejpříhodnějším. Nakonec bych chtěl zaktualizovat jednu Purkyňovu práci publikovanou v Živě před 132 lety. Zabýval se v ní améboidním pohybem kořenonožců. Purkyně píše: „Jsme zvyklí stahování organických buněk odváděti od vlastních vlákének svalových, takovou stažitelností nadaných. V sarkodě však nejbystřejším pátráním ani sledu vlákének nenajdeš... považujíc tyto divné tajuplné pohyby, obrazotvornost lidská hluboko se zanáší, aby alespoň pomyslem tam dosáhla, kam oko nedohlédne“. Až po sto dvaceti letech byla obrazotvornost Purkyňova nahrazena poznáním. V amébách skutečně svalová vlákénka jsou (jejich analogie) ale Purkyně je nemohl 5
pozorovat svým byť zdokonaleným mikroskopem, mají jen 7 nm v průměru a za stažitelnost jejich soustavy odpovídají molekulové motory myosinu. Srovnáme-li obecně to, co věděl Purkyně o buňce, a později Studnička a Babák, s tím, co je prezentováno na biologických dnech, vidíme ohromnou kognitivní potenci lidského mozku a celé vědy a to za dobu nesmírně krátkou, za necelého jedno a půl století.
XIV. Biologické dny XIV. Biologické dny se uskutečnily v Praze v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR ve dnech 3.-6. listopadu 1997. Toto setkání bylo organizováno Čs. Biologickou společností a Přírodovědeckou fakultou UK v rámci oslav 650. výročí založení Karlovy univerzity a 75. výročí založení Čs. biologické společnosti. Místním organizátorem byla pražská pobočka společnosti, pořadatelem Kancelář vědeckých setkání ÚMCH AV ČR. Ústředním tématem setkání byla biologie a patologie buňky. Bylo prezentováno na 100 sdělení z České a Slovenské republiky a 2 z Velké Británie, a to formou hlavních referátů, krátkých přednášek a posterů. O přednesení hlavní, tzv. Babákovy přednášky s tématem „Povrchové receptory leukocytů: struktura, funkce, kooperace“, byl požádán doc. Hořejší. Relativně samostatnou součástí biologických dnů bylo předřazené minisympozium o buněčném jádře organizované prof. Raškou a prof. Earnshawem z univerzity v Edinburghu. Babákova přednáška a přednášky hlavní měly charakter přehledných referátů doplněných vlastními výsledky řečníků. Tato sdělení mapovala oblasti molekulární a buněčné biologie studované na našich pracovištích. Aktuální výsledky konkrétních vědeckých studií byly potom předloženy formou krátkých přednášek a posterů. Většina sdělení měla vysokou úroveň a v průběhu setkání byla tématicky pokryta většina „žhavých“ oblastí buněčné biologie. Není možné charakterizovat význam všech sdělení, která byla na XIV. Biologických dnech prezentována. Soustředíme se proto na oblast hlavních přednášek a předřazeného minisympozia, t.j. sdělení, která profilují směry výzkumu řady pracovišť. Tradičně vysoce zajímavá byla sdělení týkající se funkční morfologie buněčného jádra (znázornění transkripčních oblastí v interfázovém jádře, jadérko, nukleoskelet) prezentované skupinami prof. Rašky, prof. Smetany a dr. Hozáka. Doc. Jonák seznámil účastníky s novinkami z oblasti G proteinů. Významu těchto důležitých bílkovin pro morfogenezi kvasinkové buňky se věnovala i dr. Cvrčková. Vysoce aktuální byl příspěvek dr. Chaloupky o programované smrti, zejména u prokaryontů. Překvapivé a prakticky důležité bylo sdělení dr. Motlíka, který přesvědčivě dokumentoval vliv savčího oocytu na vytváření antra ve zrajícím folikulu u savců. Porucha tohoto mechanismu by se mohla uplatnit i u některých primárních sterilit u člověka. Embryologická problematika - vývojové mechanismy tvorby cév byla vyčerpávajícím způsobem demonstrována doc. Grimem. Tato otázka dnes nabývá vysoké aktuálnosti, neboť může významně pomoci pochopení vzniku cévního zásobení maligního nádoru. Otázce maligní transformace buněk papillomaviry, včetně epidemiologického významu pro vznik maligních tumorů v humánní medicíně se věnoval prof. Vonka. Problematika molekulární patologie lyzosomálních onemocnění byla na příkladech z vlastní laboratoře demonstrována doc. Ellederem. V rámci XIV. Biologických dnů byla vypsána soutěž o nejlepší sdělení přednesené mladým pracovníkem oboru buněčné biologie, do níž se přihlásilo 16 uchazečů. Z nich byli odbornou porotou vybráni tři: L. Krásný, K. Zemanová a D. Obdržálková, kteří byli odměněni společností B. M. Comp. s.r.o.
6
Společenský program XIV. Biologických dnů vyvrcholil na slavnostním večeru v Karolinu, který svou účastí poctili prorektor Univerzity Karlovy prof. Čepek, děkan Přírodovědecké fakulty UK prof. Štulík, děkan 1. lékařské fakulty UK prof. Hach, předseda AV ČR prof. Zahradník a předseda Rady vědeckých společností ČR prof. Valenta. Zástupce společnosti B. M. Comp. s.r.o. vyhlásil na tomto setkání vypsání společné ceny Čs. biologické společnosti a B. M. Comp. pro mladé buněčné biology, která bude poprvé udělena v roce 1998 (viz předchozí informaci). K. Smetana jr.
Zpráva o činnosti Čs. biologické společnosti v roce 1997 1. Přínos aktivity společnosti pro rozvoj vědy V uplynulém roce se činnost Čs. biologické společnosti odehrávala především formou již tradičního organizování vědeckých konferencí a symposií a byla zaměřena na popularizaci vědecké práce. Spektrum její činnosti se dále rozšiřuje i do oblastí čistě vědeckého i vědecko-organizačního života. Nejvýznamnější vědeckou akcí v uplynulém roce byla mezinárodní konference „XIV. Biologické dny“ pořádaná hlavním výborem Čs. biologické společnosti a Přírodovědeckou fakultou UK v rámci oslav 650. výročí založení Karlovy univerzity a 75. výročí založení Čs. biologické společnosti. Organizačně byla konference zajištěna pražskou pobočkou Čs. biologické společnosti. Biologické dny se uskutečnily v Praze v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR ve dnech 3.-6.11. 1997. Ústředním tématem konference byla biologie a patologie buňky. Další důležitou akcí bylo slavnostní 30. výroční zasedání cytogenetické sekce v Brně ve dnech 22.-25.10.1997, kde byly diskutovány možnosti molekulární cytogenetiky v prenatální diagnostice. Třetí význačnou akcí byla mezinárodní konference „Advanced Research Workshop - Fundamentals for the Assessment of Risks from Environmental Radiation“ pořádaná biofyzikální sekcí ve spolupráci s Biofyzikálním ústavem AV ČR 6.-10.10.1997 v Brně za účasti 50 zahraničních a 20 českých pracovníků. Některé akce společnosti, např. v olomoucké pobočce byly využity k organizaci veřejných závěrečných oponentních řízení vnitřních grantů, brněnská pobočka poskytla prostor pro výměnu informací mezi biologicky zaměřenými pracovišti v Brně. Mezi prakticky zaměřené akce patří edukační akce pořádané Českou společností pro ultrazvuk v medicíně a lékařství. Pedagogická sekce uspořádala dva celostátní semináře zabývající se aktuální problematikou výuky biologie na nižším stupni víceletých gymnázií. 2. Vědecká aktivita. Společnost rozvíjela svou aktivitu v uplynulém roce v 6 pobočkách a 9 sekcích. Pobočka v Praze uspořádala ve spolupráci s hlavním výborem a Přírodovědeckou fakultou UK XIV. Biologické dny na Ústavu makromolekulární chemie v Praze ve dnech 3.-6.11.1997. Biologické dny byly uspořádány v rámci oslav 650. výročí založení Karlovy university a 75. výročí založení Čs. biologické společnosti. Ústředním tématem konference byla biologie a patologie buňky. Bylo zde presentováno 100 sdělení z České a Slovenské republiky. Relativně samostatnou 7
součástí Biologických dnů bylo předřazené minisympozium o buněčném jádře organizované prof. Raškou a prof. Earnshawem z univerzity v Edinburghu. Na zahájení Biologických dnů byla přednesena Babákova přednáška doc. Hořejšího „Povrchové receptory leukocytů: struktura, funkce a kooperace“, v pořadí již třetí. V rámci XIV. Biologických dnů byla vypsána soutěž o nejlepší sdělení přednesené mladým buněčným biologem, do které se přihlásilo 16 uchazečů., z nichž byli odbornou porotou vybráni tři nejlepší a byli odměněni společností B.M. Comp. s.r.o. Pobočka v Brně uspořádala celkem 11 schůzí, na kterých bylo předneseno 42 přednášek s návštěvností 32 posluchačů. Odbornou náplň schůzí pobočka zajišťovala samostatně nebo ve spolupráci s jinými odbornými společnostmi. S mimořádným ohlasem a velkou návštěvou se setkala schůze věnovaná významným osobnostem brněnské morfologie prof. Žlábkovi a prof. Mazancovi, kterou navštívilo skoro 100 posluchačů. Pobočka v Olomouci se snažila v minulém roce oživit svou činnost pořádáním exkurze, výstavy a programu videopořadů místo tradičních přednáškových schůzí. Pobočka uspořádala exkurzi do nového areálu biologicky zaměřených kateder Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, exkurze byla spojená s představením výzkumné práce těchto kateder. Akce se uskutečnila 29.4.1997 za účasti 10 osob. Dále proběhla výstava mikrofotografií doc. Reischiga „Pohled do mikrosvěta - skrytá krása stvoření“ ve dnech 22..9.-10.101997 v Olomouci, jejíhož otevření se zúčastnilo 30 osob. Dále bylo uspořádáno odpoledne výukových videoprogramů spolu s ústavy histologie a anatomie LF UP 29.10.1997. Bylo promítnuto 6 videopořadů za účasti 15 osob. Pobočka v Hradci Králové organizovala během minulého roku 10 přednášek společně s Fyziologickou společností JEP za průměrné účasti 20 osob. Členové pobočky se aktivně účastnili řady domácích i zahraničních vědeckých setkání. Pobočka v Pardubicích neuspořádala v minulém roce žádnou akci. Pobočka v Ostravě neuspořádala v uplynulém roce žádnou členskou schůzi. Slovenská biologická společnost v Bratislavě nevyvíjí již dlouhou dobu žádnou činnost. Podle stanov Čs. biologické společnosti všichni registrovaní a platící slovenští členové jsou členy Čs. biologické společnosti se všemi právy a povinnostmi. Cytogenetická sekce uspořádala slavnostní 30. výroční shromáždění cytogenetické sekce v Brně ve dnech 22. - 25.10.1997. Účastnilo se 120 vědeckých pracovníků. Diskutovány zde byly možnosti molekulární cytogenetiky v prenatální diagnostice. Konference měla velmi dobrý vědecký i společenský ohlas. Dále sekce uspořádala 2. pracovní den v Hradci Králové 16.4.1997 za účasti 100 cytogenetiků a molekulárních biologů. Společnost pro mutagenezi zevním prostředím uspořádala v dubnu minulého roku v Brně 20. Pracovní dny za účasti 60 osob. Pedagogická sekce uspořádala v minulém roce 2 celostátní semináře. První v Českých Budějovicích na téma „Trendy ve výuce biologie“ 29.4.1997 za účasti 20 8
osob. Druhý seminář se uskutečnil 9.12.1997 v Praze za účasti 20 osob. Na semináři byly prezentovány výsledky průzkumu současného stavu výuky biologie na gymnáziích v ČR, dále se účastníci semináře zabývali aktuální problematikou výuky biologie na nižším stupni víceletých gymnázií. Sekce pro biologii nízkých teplot neuspořádala žádnou samostatnou akci, ale její členové se aktivně účastnili na „IIR International Conference Cryoprotectants in Mediacal Practice“ v Hradci Králové 12.-15.5.1997, dále na „1997 Plant Cryopreservation Workshop“, University of Derdy, 7.-11.4.1997 a „Cryopreservation and Conservation of Biodiversity“, Linnean Society London, 5.9.1997. Biofyzikální sekce uspořádala v minulém roce ve spolupráci s Biofysikálním ústavem AV ČR „NATO Advanced Research Workshop - Fundamentals for the Assessment of Risks from Environmental Radiation“ v Brně 6.-10.10.1997. Bylo zde předneseno 53 ústních sdělení a 13 plakátových sdělení, zúčastnilo se jí 50 zahraničních a 20 českých pracovníků. Dále sekce zorganizovala 20 seminářů za průměrné účastni 20 osob. Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii doznala v uplynulém roce volbou korespondenčním způsobem změny ve vedení. Novým předsedou společnosti se stal doc. MUDr. Zdeněk Malý, CSc., vědeckým tajemníkem MUDr. Pavel Grec, CSc. Cílem nového výboru společnosti bylo prezentovat ČSUMB jako společnost zastřešující ultrazvukové aplikace v medicíně a zatraktivnit ji v očích odborné veřejnosti. Činnost by měla být obdobou činnosti těchto společností v evropských zemích. Výbor společnosti chce oslovit odborné společnosti s cílem nabídky vytvoření systému postgraduální edukace, vytvořit pracovní skupiny ze zástupců jednotlivých odborností, která dopracuje jednotlivosti edukačního systému a sjednotí pravidla pro praktické provádění jednotlivých ultrazvukových vyšetření v jednotlivých odbornostech. ČSUMB by měla být partnerem České lékařské komory. Sekce pro buněčnou biologii se podílela na přípravě odborného programu XIV. Biologických dnů. Předseda sekce prof. Svoboda byl koordinátorem soutěže prací mladých vědeckých pracovníků, která byla uskutečněna v rámci XIV. Biologických dnů 3.-6.11.1997 v Praze. Soutěž vypsala firma Boehringer Mannheim a poskytla na tuto soutěž 6.000 Kč. Ze 16 nejlepších vědeckých prací byli vybrány tři a odměněny byly částkou 2.000 Kč. V minulém roce sekce uspořádala seminář o cytoskeletu ve Vranovské Nové Vsi u Znojma 26.3.-29.3.1997. Účastnilo se 70 vědeckých pracovníků, odeznělo 20 přednášek, instalováno bylo 14 posterů. 3. Ediční činnost Jako každoročně se i v minulém roce ediční činnost uskutečňovala formou interních tisků pro vnitřní potřebu společnosti: - 1 číslo Zpravodaje Čs. biologické společnosti, hlavní výbor - Sborník abstrakt z konference „Advanced Research Workshop - Fundamentals for the Assessment of Risks from Environmental Radiation“, biofyzikální sekce. 4. Výhled na rok 1998 Přednášková odpoledne s prezentací témat obecného i specializovaně biologického zaměření, cca 15 akcí během roku 1998, pobočka v Brně. Přednáškové schůze během roku 1998, spolupráce na pořádání veřejných obhajob grantových projektů na lékařské fakultě v lednu 1998, pobočka v Olomouci. Pravidelné přednáškové schůze ve spolupráci s Fyziologickou sekcí Lékařské společnosti J. E. Purkyně, pobočka v Hradci Králové. Běžné pracovní schůze v průběhu roku 1998, pobočka v Ostravě. 9
31. výroční shromáždění cytogenetiků s mezinárodní účastí 24.-25.9.1998 v Praze, sekce cytogenetická. Pracovní den 5.3.1998 na téma „Molekulární cytogenetika“, Praha, cytogenetická sekce. Dva celostátní semináře v průběhu roku 1998, pedagogická sekce. Semináře v průběhu roku 1998, biofyzikální sekce. Edukační akce v průběhu roku 1998, Česká společnost pro ultrazvuk v medicíně a lékařství. „Cytoskeletální klub“ - seminář o nových poznatcích o cytoskeletu, 13.- 15. 5.1998, Vranovská Nová Ves, sekce buněčné biologie. Kromě toho pobočky i odborné sekce budou pořádat jednotlivé přednášky nebo přednáškové večery, poskytnou příležitost pro prezentaci zahraničních hostů a budou spolupracovat při organizaci vědeckých konferencí středoškolských i vysokoškolských, kde studenti těchto škol budou mít příležitost publikovat své výsledky. 5. Organizační a administrativní činnost Hlavní výbor Čs. biologické společnosti se v uplynulém roce sešel dvakrát 5.3.1997 a 5.11.1997, předsednictvo se sešlo několikrát podle aktuální potřeby. S koncem roku 1996 skončilo tříleté funkční období hlavního výboru naší společnosti. Korespondenčním způsobem byl pro období 1997-99 zvolen HV ve složení prof. Nečas (předseda), prof. Hejtmánek (I. místopředseda), doc. Čiampor (II. místopředseda), prof. Janisch (vědecký tajemník) doc. Červinka (hospodář), členové prof. Beneš, prof. Čech, prof. Kalina, doc. Reischig, prof. Srb a prof. Svoboda. Náhradníky hlavního výboru byli zvoleni doc. Berger a prof. Půža. Valné shromáždění společnosti se sešlo 3.11.1997 v Praze při příležitosti XIV. Biologických dnů. Na rok 1997 Ministerstvo školství ČR vypsalo soutěž návrhů na projekty v rámci programu „Rozšiřování výsledků výzkumu a vývoje“. Naše společnost podala 2 návrhy: Aktivní účast na kongresu GLYCO - XIV. Tento projekt MŠMT zamítlo. XIV. Biologické dny (80 000 Kč). Na tento projekt bylo poskytnuto 25 000 Kč. Na žádost prof. Klena hlavní výbor podpořil projekt zřízení banky embryonálních buněk a tkání z potracených embryí. 6. Statistické údaje a závěr V Čs. biologické společnosti pracuje 6 poboček v České republice, kde jsou členové zastoupeni takto: pobočka v Praze 595 členů, pobočka v Brně 640 členů, pobočka v Olomouci 84 členů, pobočka v Hradci Králové 86 členů, pobočka v Ostravě 41 členů, pobočka v Pardubicích 24 členů. Celkem je v Čs. biologické společnosti registrováno 1470 členů. Při hlavním výboru Čs. biologické společnosti je ustaveno 9 odborných sekcí: sekce cytogenetická 150 členů, sekce evoluční biologie 50, Společnost pro mutagenezi zevním prostředím 115, sekce pedagogická 57, sekce pro biologii nízkých teplot 120, Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii 144, sekce reprodukční biologie 56, sekce buněčné biologie 201, sekce biofyzikální 123. V Čs. biologické společnosti bylo uspořádáno v roce 1997 51akcí s účastí 1076 vědeckých pracovníků R. Janisch 10
Stručná zpráva ze schůze hlavního výboru Čs. biologické společnosti konané 5.11.1997 v Praze Zasedání hlavního výboru Čs. biologické společnosti se konalo při příležitosti XIV. Biologických dnů v Praze. 1. Hodnocení XIV. Biologických dnů. Předseda organizačního výboru XIV. Biologických dnů doc. Smetana informoval o výborné spolupráci při zajišťování jejich přípravy i průběhu s Ústavem makromolekulární chemie AV ČR, kde se také Biologické dny konaly. Kancelář vědeckých setkání ÚMCH AV ČR vypomohla i při zajišťování noclehů pro účastníky Biologických dnů v hotelu Krystal nedaleko místa konání konference. Úplně opačný byl však přístup rektorátu UK, který se projevil naprostou nevstřícností vůči Čs. biologické společnosti, která pořádala slavnostní večer v Karolinu společně s přírodovědeckou fakultou UK jako jednu z prvních oslavných akcí na počest 650. výročí založení Univerzity Karlovy a 75. výročí založení Čs. biologické společnosti. Nebyla řádně zabezpečena promítací technika a další věci organizačního charakteru, přesto rektorát UK vyžaduje i zaplacení pronájmu velké auly Karolina od Čs. biologické společnosti, tedy instituce spoluúčastnící se oslavy. Odborná stránka Biologických dnů byla hodnocena velmi pozitivně, měla vysokou úroveň, přehled vědeckých poznatků, který zde byl prezentován, byl velice cenný pro všechny účastníky. Byl přednesen návrh konat Biologické dny v budoucnu s klinickou tématikou, nebo alespoň vyčlenit v Biologických dnech prostor pro klinickou sekci. Bylo rovněž navrženo pořádat Biologické dny na místě, které by zaručilo větší účast. Pro příští Biologické dny byla předběžně navržena tématika „Transformovaná nádorová buňka“. Vzhledem k uspokojivé předběžná kalkulaci Biologických dnů bude možné v příštím roce vydat sborník abstrakt z Biologických dnů ve Folia Biologica. V rámci Biologických dnů byla uskutečněna soutěž mladých vědeckých pracovníků o nejlepší vědeckou práci. Dr. Chaloupka a prof. Svoboda vybrali z hodnocených prací tři nejlepší. Jejich autoři dostanou každý částku 2000 Kč. Firma Boehringer poskytla na tuto soutěž 6.000 Kč. 2. Zprávy o činnosti. Vědecký tajemník prof. Janisch připomněl tříletou zprávu o činnosti společnosti za uplynulé období 1994-1996, která byla čtena na valném shromáždění 3.11.1997. Zpráva byla vzata hlavním výborem na vědomí a bude publikována v Biologických listech a ve Zpravodaji. Dále vyzval prof. Janisch předsedy poboček a sekcí k dodání zpráv o činnosti za letošní rok a plány všech akcí na rok příští. Výzva bude tvořit přílohu k zápisu. 3. Nová sekce Byla diskutována možnost ustavení sekce mikroskopických aplikací. Již před rokem byl učiněn první pokus tuto sekci ustavit, ale nepodařilo se jej uskutečnit. I nyní se zatím nedaří najít osobnosti, které by se angažovaly ve vedení takovéto sekce. Hlavní výbor ponechal zatím volný prostor pro ustavení sekce a pověřil prof. Janische, prof. Svobodu a doc. Bergera hledáním vedoucích osobností pro tuto sekci.
11
4. Projekty PREZENTACE. Prof. Janisch informoval o soutěži, kterou vypsalo na rok 1998 MŠMT v rámci programu „Rozšiřování výsledků výzkumu a vývoje“. Čs. biologická společnost podala dva návrhy: „Aktivní účast na kvasinkovém kongresu 1998 v USA“ - sekce buněčné biologie a návrh na podporu Zpravodaje - hlavní výbor. 5. Zpravodaj a publikační činnost Prof. Janisch vyzval přítomné k širšímu a průběžnému přispívání do Zpravodaje. Doc. Smetana dodá do příštího čísla souhrnné hodnocení Biologických dnů a výtah z přednášek 4 hlavních řečníků Biologických dnů. 6. Stránka Čs. biologické společnosti v Internetu. Prof. Janisch, doc. Červinka a doc. Berger sestavili podklady pro samostatnou stránku Čs. biologické společnosti v Internetu. Prof. Janisch přislíbil zajištění s výpočetní střediskem LF MU. 7. Přihlášky nových členů. Do Čs. biologické společnosti byli přijati tito noví členové: RNDr. Jaromíra Kůstová, Ostrava, Ing. Slavomíra Dudášová, CSc., Bratislava, Ing. Soňa Jantová, CSc., Bratislava. 8. Různé. Prof. Svoboda podal návrh v budoucnosti procedurálně zjednodušit valné shromáždění, např. zprávy, které jsou na valném shromáždění čteny, ponechat pouze k publikaci ve Zpravodaji. Tato změna by ovšem podmiňovala pozměnit v tomto smyslu stanovy společnosti. Po širší diskusi k této problematice byl přijat závěr připravit na základě srovnání se stanovami jiných příbuzných společností revizi stanov Čs. biologické společnosti. Prof. Ebringer, přítomný na schůzi jako zástupce Čs. mikrobiologické společnosti, informoval přítomné o připravované konferenci k 70. výročí založení mikrobiologické společnosti v příštím roce v Hradci Králové. Příští schůze hlavního výboru byla předběžně stanovena na konec února 1998. R. Janisch
Zápis ze schůze valného shromáždění Čs. biologické společnosti 3.11.1997 v Praze. Slavnostní valné shromáždění Čs. biologické společnosti tvořilo úvodní část XIV. Biologických dnů konaných 3.-6.11.1997 v Praze s tématikou buněčné biologie, které byly uspořádány při příležitosti 75. výročí založení Čs. biologické společnosti a 650. výročí založení University Karlovy. Valné shromáždění zahájil předseda společnosti prof. Nečas, přivítal přítomné, zvláště ocenil účast slovenských vědeckých pracovníků. Ve svém zahajovacím projevu nastínil prof. Nečas průřez činnosti Čs. biologické společnosti od jejího založení v r. 1922 až po dnešek. Vyjádřil přesvědčení, že i v budoucnosti najde biologická problematika své uplatnění v obci vědecké i ve veřejném životě v měřítku celostátním i mezinárodním. V závěru svého úvodního slova vyslovil prof. Nečas uznání a dík předsedovi pražské pobočky a 12
předsedovi organizačního výboru XIV. Biologických dnů doc. Smetanovi, dr. Streiblové a celému organizačnímu výboru za vzornou přípravu konference. Doc. Smetana rovněž jménem svým i jménem organizačního výboru pozdravil účastníky Biologických dnů a popřál mnoho zdaru v jednání v průběhu konference. Protože se na zahájení schůze valného shromáždění nedostavila nadpoloviční většina členstva, byla stanovami předepsaná 30-minutová čekací doba vyplněna odbornou přednáškou zařazenou do volného cyklu „Babákových přednášek“. V pořadí již třetí Babákovu přednášku přednesl doc. RNDr. Václav Hořejší, CSc., na téma „Povrchové struktury leukocytů: struktura, funkce, kooperace“ jako zahajovací přednášku Biologických dnů a součást programu valného shromáždění. Po přednesení této přednášky se stalo valné shromáždění usnášení schopným a pokračovalo v programu. Nejprve vzpomenul prof. Nečas zesnulé členy společnosti v uplynulém období: prof.Jiří Lenfeld, Olomouc, prof. Vladimír Rypáček, Brno, Ing. Jaroslav Svoboda, Praha, Ing. Vladimír Kasalický, Praha, Ing. Josef Vavroušek, Praha, prof. Vilém Kurz, Brno, prof. Anton Bózner, Bratislava, Ing. Dezider Just, Brno, dr. Miloš Steinocher, Praha, dr. Jaroslav Sedláček, Olomouc, dr. Eva Nováková, Jihlava, dr. Stanislav Beneš, Olomouc, dr. Stanislav Lipenský, Bratislava, dr. Vladimír Krejčí, Jevíčko, doc. Pavol Černák, Bratislava, prof. Jan Vožda, Brno, prof. Radim Najbrt, Brno, dr. Jiřina Jandoušová, Brno, dr. Ján Verbó, Velká Lomnica, doc. Josef Reich, Brno, doc. Svatopluk Doležel, Brno, dr. Zdeněk Wurst, Brno, prof. Lubomír Malinovský, Brno, dr. Karel Řežábek, Praha, dr. Josef Mikeš, Hradec Králové, dr. Gabriela Chudáčková, Praha, dr. Michal Šimo, Bratislava, Ing. Josef Hojný, Liběchov, doc. Oldřich Fiala, Hradec Králové, prof. Vladimír Doležal, Praha, prof. František Sládeček, Praha, prof. Augustin Wolf, Praha. Jejich památku uctilo valné shromáždění povstáním. V uplynulém období navrhl hlavní výbor při různých příležitostech 4 členy společnosti na udělení čestného členství v Čs. biologické společnosti. Za dlouholetou, aktivní a podnětnou práci v Čs. biologické společnosti valné shromáždění velkou většinou udělit diplom čestného členství v Čs. biologické společnosti doc. Moldanovi, dr. Streiblové, prof. Romanovskému a prof. Šmardovi. Prof. Janisch přednesl zprávu o činnosti Čs. biologické společnosti za funkční období 1994 - 1996. Zpráva bude v plném rozsahu publikována v příštím čísle Zpravodaje a v Biologických listech. Zprávu hospodáře za totéž období přednesl doc. Červinka. Rok 1995 Aktiva - příjmy:...........................................................................170. 000 Kč Pasiva - výdaje: .........................................................................127. 000 Kč Rok 1996 Aktiva - příjmy.............................................................................323.300 Kč Pasiva - výdaje: ..........................................................................295.000 Kč Rok 1997 - k 30.9.1997 Aktiva - příjmy:............................................................................170.700 Kč Pasiva - výdaje: ..........................................................................104.000 Kč Ke zprávě hospodaření neměla revizní komise zastoupená dr. Folkem žádné výhrady. Zůstatek 66.700 Kč je v souhlase s peněžním deníkem, v jehož vedení nebyly shledány žádné závady.
13
Následovalo projednání výše členského příspěvku. Valné shromáždění schválilo ponechat členský příspěvek 100 Kč pro pracující a 50 Kč pro důchodce a studenty pro příští funkční období 1997-1999. Závěrem poděkoval prof. Nečas všem za účast a zasedání valného shromáždění Čs. biologické společnosti ukončil. R. Janisch, vědecký tajemník HV
Zpráva o činnosti Čs. biologické společnosti od 15.12.1993 do 3.11.1997. Čs. biologická společnost byla v uplynulém tříletém období zaměřena na organizaci vědeckých setkání národních i mezinárodních a na zlepšení komunikace mezi členy společnosti prostřednictvím Zpravodaje. Z 9 mezinárodních akcí převyšovaly svým významem IV. evropský kongres buněčné biologie ECBO v r. 1994, 2 mezinárodní konference o působení mutagenů zevního prostředí v lidské populaci v r. 1995 a mezinárodní konference CYTOKINEMATICS 96 v r. 1996. V organizační struktuře společnosti došlo jen k nepatrným změnám - zrušení jedné odborné sekce a ke změně jména jiné sekce. 1. Struktura společnosti v uplynulém období. Společnost má 6 poboček v České republice - v Praze, Brně, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě a v Pardubicích. Na Slovensku působí Slovenská biologická společnost v Bratislavě s pobočkou v Košicích. V rámci společnosti působilo do r. 1995 9 sekcí bez lokálního omezení: cytogenetická, evoluční biologie, Společnost pro mutagenezi zevním prostředím, pedagogická, pro biologii nízkých teplot, Česká společnost pro ultrazvuk v biologii a lékařství, reprodukční biologii, buněčnou biologii a sekci biofyzikální. Sekce pro mikrokinematografii byla v roce 1994 zrušena. Dále byly v rámci společnosti v minulosti zřízeny menší odborné skupiny při některých pobočkách a sekcích: biofyzikální sekce při pobočce v Praze, sekce pro elektronovou mikroskopii při pobočce v Praze, v Olomouci a při Slovenské biologické společnosti v Bratislavě, komise pro výzkum vaziva při pobočce v Brně, komise pro ekologii při pobočce v Olomouci, transplantační sekce při pobočce v Hradci Králové, komise pro didaktiku při pedagogické sekci a komise nádorové buňky při sekci buněčné biologie. Tyto odborné skupiny však v současnosti nepracují. Činnost společnosti koordinoval hlavní výbor ve složení: předseda prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., I. místopředseda prof. RNDr. Vladimír Srb, DrSc., II. místopředseda prof. MUDr. Anton Bózner, DrSc., který byl na funkci jmenován z titulu předsedy Slovenské biologické společnosti (zemřel v roce 1994), hospodář prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc., vědecký tajemník prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc., členové prof. RNDr. Karel Beneš, DrSc., prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., doc. RNDr. Eva Miadoková, CSc., doc. RNDr. Josef Hudák, CSc., revizor prof. MUDr. RNDr. Svatopluk Čech, DrSc. 2. Vědecko popularizační činnost. Tato kategorie činnosti představuje největší část z produktivity společnosti. Uskutečnily se následující akce, z nichž řada byla s mezinárodní účastí.
14
Akce s mezinárodní účastí. 1. V roce 1994 se Čs. biologická společnost byla hlavním tuzemským organizátorem IV. evropského kongresu buněčné biologie, který pořádala společně s ECBO 26.6.-1.7.1994 v Praze. Kongresu se účastnilo téměř 1000 vědeckých pracovníků. Předseda společnosti prof. O. Nečas byl jeho prezidentem. Kongres poskytl mimořádnou příležitost pro setkání našich vědeckých pracovníků se zahraničními odborníky v buněčné biologii a byl velmi dobrou reprezentací naší vědy v mezinárodním měřítku. 2. Další významnou akcí v roce 1994 bylo symposium Radiation Biology and its Application in Space research uspořádané biofyzikální sekcí, účastnilo se 30 zahraničních vědců, 20 aktivních účastníků bylo z ČR. 3. Členové sekce pro biologii nízkých teplot se podíleli na mezinárodních kongresech - „19th International Congress of Refrigeration“, „Kryo Benešov“ medicínské kryochirurgické dny a „Mezinárodní bakteriologický kongres“. 4. Nejvýznamnější vědeckou akcí v roce 1995 byla konference 2nd International Conference on Environmental Mutagens in Human Populations v Praze 20. 25.8.1995 pořádaná Společností pro mutagenezi zevním prostředím, účastnilo se 60 vědeckých pracovníků. Předseda této společnosti dr. R. Šrám je současně prezidentem European Environmental Mutagen Society. 5. Významnou akcí bylo 28. výroční shromáždění cytogenetické sekce 5.7.10.1995 v Brně s mezinárodní účastí z Německa, Anglie a USA, účastnilo se 100 vědeckých pracovníků. Programové bloky tvořily cytogenetika, prenatální diagnostika, molekulární genetika a onkogenetika. 6. Mezi prakticky zaměřené akce s mezinárodní účastí patřil postgraduální kurs v abdominální ultrasonografii, pořádaný z pověření Evropské federace ultrazvukových společností Českou společností pro ultrazvuk v biologii a lékařství jako součást akce EUROSON SCHOOL EAST WEST COLLABORATIONS s účastí 95 vědeckých pracovníků. Předseda této společnosti prof. I. Hrazdira se také zúčastnil výroční konference Amerického ústavu pro ultrazvuk v lékařství v San Franciscu. 7. Nejvýznamnější vědeckou akcí v roce 1996 byla mezinárodní konference CYTOKINEMATICS 96 pořádaná pobočkou v Hradci Králové ve dnech 9. 12.9.1996 za účasti 94 vědeckých pracovníků. Cílem konference byla prezentace výsledků několika vědeckých pracovišť České republiky společně s výsledky předních pracovišť světových. Symposium se uskutečnilo na lékařské fakultě UK v Hradci Králové a navázalo na tradici mezinárodních konferencí Cytocinema, jež byly věnovány mikrokinematografickému studiu buněk a jejich chování za nejrůznějších experimentálních podmínek. 8. Další důležitou akcí bylo 29. výroční shromáždění cytogenetické sekce s mezinárodní účastí, které se konalo v Praze 26.-27.9.1996 s účastí 90 vědeckých pracovníků, pozváni byli hosté ze Skotska a Rakouska. Na konferenci odeznělo 22 ústních sdělení s bohatou diskusí. 9. Mezi prakticky zaměřené akce s mezinárodní účastí patřily II. a III. postgraduální kursy ultrasonografie ADVANCED ULTRASOUND v Brně a ULTRA-SONOGRAFICKÉ FORUM jako součást kongresu MEFA pořádané Českou společností pro ultrazvuk v lékařství a biologii. Symposium se konalo v Brně 6.11.1996.
15
Celostátní akce bez mezinárodní účasti - jednodenní a delší. 1. 2.
3. 4. 5. 6. 7.
V roce 1994: Výbor pobočky v Brně se podílel na organizaci symposia „Symposium reprodukční biologie“ 19.1.1994 a 1 semináře „Chronobiology in health and disease - control of cardiovascular and respiratory functions: 4.7.1994. Pobočka v Olomouci uspořádala 4 přednáškové schůze - „Organizace vědecké a pedagogické práce ve Spolkové republice Německo“ 29.3.1994 , přednáškový večer u příležitosti nedožitých 70. narozenin prof. Lenfelda 6.4.1994 , „Experimentální postupy nahrazující pokus na zvířeti“ 9.12.1994. Cytogenetická sekce uspořádala pracovní plenární schůzi sekce 26.9.1994. Společnost pro mutagenezi zevním prostředím uskutečnila již 17. „výroční konferenci společnosti pro mutagenezi zevním prostředím“ v dubnu 1994 v Brně. Pedagogická sekce uspořádala 2 celostátní semináře - 14.4.1994 v Olomouci a 25.10.1994 v Praze. Semináře jsou pořádány vždy společně s předmětovou komisí biologie na gymnáziích při MŠMT ČR. Sekce pro biologii nízkých teplot uspořádala pracovní den sekce 16.11 1994. Česká společnost pro ultrazvuk v biologii a lékařství konferenci o novinkách ultrazvukové diagnostiky v porodnictví a gynekologii 29.4.1994 v Praze a dvoudenní doškolovací kurs 7. - 8.5.1994 v Brně.
V roce 1995: 8. Pobočka v Brně se podílela na organizaci Morfologického symposia při příležitosti 100. výročí prof. Koldy 22.11.1995. S mimořádným ohlasem se setkala přednáška prof. Nečase „Molekulové motory“ 30.3.1995. 9. Pobočka v Olomouci uspořádala 3 přednáškové schůze: 10.4.1995 přednáška prof. Nečase „Molekulové motory“, 24.10.1995 přednáška dr. Vítka „Mezibuněčné komunikace přes buněčná spojení“ a 14.11.1995 přednáška dr. Ulfiga z Polska „Keranofilní houby v průmyslových kalech a odpadních vodách“. 10.Pobočka v Hradci Králové uspořádala ve spolupráci s hlavním výborem 13. Biologické dny s polytematickou náplní v Hradci Králové 4.-6.9.1995 na lékařské fakultě při příležitosti 50. výročí jejího založení. Z průběhu Biologických dnů byl pořízen videozáznam, který bude sloužit k dalším vědeckým účelům a pro účastníky jednání byly vydány souhrny, které byly také publikovány ve Folia Biologica. 11.Cytogenetická sekce uspořádala pracovní den sekce 19.4.1995 v Hradci Králové, kde proběhla i členská schůze sekce. 12.Společnost pro mutagenezi zevním prostředím uspořádala ve dnech 3.-4.5.1995 18. Pracovní dny. 13.Pedagogická sekce uspořádala 2 celostátní semináře - 7.6.1995 v Brně a 15.11.1995 v Praze. Hlavní tématikou seminářů byly psychické problémy dnešní studující mládeže, vklad mitochondriální DNA k evoluci člověka a aktuální otázky středoškolské výuky biologie a pedagogické sekce. 14.Biofyzikální sekce uskutečnila ve spolupráci s Biofyzikálním ústavem v Nedvědicích 8.11.1995 workshop o nejnovějších výsledcích v oblasti radiační biofyziky spojený se schůzkou řešitelů programu COPERNICUS. 15.Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii uspořádala postgraduální kurs v abdominální ultrasonografii. 16
16.Sekce pro buněčnou biologii uspořádala 6.-7.2.1995 seminář o cytoskeletu. Pracovníci sekce se účastnili konzultace studijního programu a sylabů biologických předmětů přírodovědeckého bakalářského studia pardubické univerzity a oponentury testů pro maturitní zkoušky z biologie pro agenturu SCIO. V roce 1996: 17.Pobočka v Praze doznala v roce 1996 volbou korespondenčním způsobem změny ve vedení. Novým předsedou pražské pobočky se stal doc. MUDr. Karel Smetana, CSc., místopředsedou prof. RNDr. Alexej Romanovský, DrSc. Nový výbor pražské pobočky ve spolupráci s hlavním výborem se ujal organizace XIV. Biologických dnů 3. -6.11.1997 v Praze. 18.Pobočka v Brně uspořádala 3 významné přednáškové schůze ze svých deseti, a to příležitosti životních jubileí prof. Braveného a doc. Zechmeistera. třetí schůze byla věnována 100. výročí prof. MUDr. J. Bělehrádka, prvního přednosty Biologického ústavu LF MU. 19.Pobočka v Olomouci uspořádala 3 přednáškové schůze - 27.3.1996 přednáška doc. Červinky „Apoptóza - programovaná smrt buňky“, dále přednáška doc. Koláře 25.5.1996 „Apoptóza a nádory“ a přednáška dr. Vojtěška Metody detekce genové exprese“ 4.11.1996. Dále byla pobočka spolupořadatelem veřejného závěrečného oponentního řízení vnitřních grantů lékařské fakulty UP z oblasti základního a klinického výzkumu. 20.Slovenská biologická společnost nevyvíjí již dlouhou dobu žádnou činnost, její aktivita je úplně utlumena. Podle stanov Čs. biologické společnosti všichni registrovaní a platící slovenští členové jsou členy Čs. biologické společnosti se všemi právy a povinnostmi. Dále je pouze na vůli Slovenské biologické společnosti, zda oživí organizační činnost jejího výboru. 21.Východoslovenská pobočka v Košicích se podílela na organizaci jedné celostátní konference. 22.Cytogenetická sekce byla spolupořadatelem Mezinárodní konference PECO o prenatální diagnostice 4. 8.9.1996 v Praze. Ve spolupráci s firmou ONCOR uspořádala workshop „Fluorescenční in situ hybridizace“ na podzim v Praze i v Brně. 23.Společnost pro mutagenezi zevním prostředím uspořádala v dubnu 1996 v Brně 19. pracovní dny. 24.Pedagogická sekce uspořádala celostátní seminář 4.6.1996 v Praze, zaměřený na výuku biologie na gymnáziích a ekologickou krizi v Krkonoších za účasti 30 osob. 25.Biofyzikální sekce provedla korespondenční volby nového výboru. Předsedou sekce byl zvolen opět doc. V. Kleinwächter. 26.Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii uspořádala XIX. Dny lékařské biofyziky 29. - 30.5.1996 v učebním středisku MU na Cikháji. Většina sdělení se týkala vědeckého výzkumu, problémů pedagogických, kde dominovaly problémy výuky výpočetní techniky a informatiky. 27.Sekce pro buněčnou biologii se podílela na přípravě XIV. Biologických dnů. Uspořádala seminář o cytoskeletu ve Vranovské Nové Vsi 7. 9.4.1996.
17
3. Činnost ediční. V rámci společnosti byly v uplynulém období vydány pro členy tyto interní publikace: V roce 1994: 1. Zpravodaj Čs. biologické společnosti, hlavní výbor 2. Z konference „Radiation biology and its application in space research“ byl vydán sborník abstrakt, biofyzikální sekce. V roce 1995: 3. Zpravodaj Čs. biologické společnosti, hlavní výbor. 4. Materiály z konference 2nd International Conference on Environmental Mutagen in Human Populations byly publikovány v časopise Environmental Health Perspectives, vol. 104, 1996, Supplement No, Společnost pro mutagenezi zevním prostředím 5. Z workshopu o nejnovějších výsledcích v oblasti radiační biofyziky byl vydán sborník abstrakt, biofyzikální sekce. V roce 1996: 6. 2 čísla Zpravodaje Čs. biologické společnosti, hlavní výbor. 7. Materiály z konference CYTOKINEMATICS 96. 8. Sborník abstrakt z XIV. dnů lékařské biofyziky. 9. Informační leták pro členy České společnosti pro ultrazvuk v lékařství a biologii. Zahraniční styky. V zahraničních mezinárodních organizacích mají již delší dobu členství tyto odborné sekce společnosti: 1. Sekce evoluční biologie je kolektivním členem International Society for the Study of the Origin of Life 2. Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii je kolektivním členem European Federation of Societies for Ultrasound in Medicine and Biology 3. Sekce buněčné biologie je kolektivním členem European Cell Biology Organization. 4. Biofyzikální sekce je kolektivním členem Asociace Evropských biofyzikálních společností. V uplynulém období se na půdě Čs. biologické společnosti uskutečnila řada přednášek hostujících zahraničních pracovníků. Kromě těchto uvedených akcí pořádaly pobočky i odborné sekce jednotlivé přednášky nebo přednáškové večery, poskytovaly příležitost pro prezentaci zahraničních hostů a spolupracovaly při organizaci vědeckých konferencí středoškolských i vysokoškolských, kde studenti a posluchači těchto škol budou mít příležitost publikovat své výsledky. 5. Organizační a administrativní činnost. Hlavní výbor ve složení uvedeném na začátku zprávy se sešel na schůzích 12.1.1994, 5.10.1994, 26.4.1995, 13.12.1995, 15.5.1996, předsednictvo hlavního výboru se scházelo podle aktuální potřeby. Zájmy Čs. biologické společnosti v redakci Biologické listy zastupovali prof. Srb a prof. Šmarda.
18
Hlavní výbor v r.1994 uskutečnil korespondenčním způsobem hlasování o výši členského příspěvku. Z jeho výsledku vyplynulo, že do příštího valného shromáždění, t.j. do dnešního dne zůstane členský příspěvek ve výši 100 Kč pro pracující a 50 Kč pro důchodce a studenty. Sekce pro ultrazvuk v biologii a lékařství se rozhodla pro změnu názvu a reorganizaci členské základny. Od r. 1994 sekce pracuje pod názvem „Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii“. V roce 1994 ukončila svou činnost sekce pro mikrokinematografii v cytologii, její členové většinou zůstali v členské základně pobočky v Hradci Králové nebo v některých odborných sekcích. V roce 1995 se biofyzikální sekce rozhodla rozdělit na část českou a slovenskou v souvislosti s rozdělením Komitétu IUPAB. Koncem roku 1996 končilo tříleté období hlavního výboru Čs. biologické společnosti. Volební komise ve složení prof. S. Čech (předseda), doc. Gabriel, dr. Hejda, doc. Kleinwächter, I. Tačová (členové) připravila volby nového hlavního výboru korespondenčním způsobem, kandidátní listina byla doručena všem členům Čs. biologické společnosti. 5.3.1997 byla na základě korespondenčního hlasování uskutečněna volba předsedy a předsednictva hlavního výboru. Předsedou společnosti byl zvolen prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., I. místopředsedou prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc., II. místopředsedou doc. MUDr. Fedor Čiampor, DrSc., vědeckým tajemníkem prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc., hospodářem doc. MUDr. RNDr. Miroslav Červinka, CSc., členy hlavního výboru jsou prof. RNDr. Vladimír Srb, DrSc., prof. MUDr. RNDr. Svatopluk Čech, DrSc., doc. MUDr. Josef Reischig, CSc., prof. RNDr. Karel Beneš, DrSc., prof. RNDr. Ivan Kalina,DrSc., náhradníky jsou doc. RNDr. Josef Berger, CSc., prof. MUDr. Vladimír Půža, DrSc., revizory hlavního výboru jsou doc. RNDr. Vladimír Kleinwächter, CSc., RNDr. Petr Folk, CSc. S výsledkem voleb byli členové seznámeni prostřednictvím Zpravodaje na jaře letošního roku. V roce 1996 vypsalo MŠMT na jaře 1996 soutěž návrhů na projekty programu „Rozšiřování výsledků výzkumu a vývoje“ s cílem poskytnout na projekty v soutěži vybrané 50% plánovaných finančních výdajů. Naše společnost získala v této soutěži následující příspěvky: 1. Biologické dny (15 000 Kč) 2. Prezentace na Evropském cytoskeletálním fóru 1996 (20 000 Kč) 3. Mezinárodní symposium Cytokinematics 96 (100 000 Kč) 4. Dny lékařské biofyziky 1996 (45 000 Kč) Po několikaleté stagnaci pražské pobočky nastala v roce 1996 výrazná změna. Změnil se výbor pražské pobočky, korespondenční volbou byl zvolen novým předsedou doc. MUDr. Karel Smetana, CSc., místopředsedou prof. MUDr. Alexej Romanovský, DrSc. Nový výbor pobočky se ujal ve spolupráci s hlavním výborem přípravy právě zahájených XIV. biologických dnů. Rovněž pedagogická sekce zvolila korespondenčně nového předsedu. Stal se jím prof. Antonín Konětopský, místopředsedou prof. Jiří Homola. Již v roce 1995 hlavní výbor zaznamenal oslabení kontaktů se slovenskými partnery a obrátil se proto na své slovenské kolegy se žádostí o vyjádření jejich stanoviska k budoucímu uspořádání společnosti. Na schůzi hlavního výboru 15.5.1996 byla tato problematika diskutována, závěrem bylo konstatováno, že podle stanov společnosti všichni registrovaní a platící slovenští členové jsou členy Čs. biologické společnosti se všemi právy a povinnostmi. Dále je pouze na vůli Slovenské biologické společnosti, zda se oživí činnost jejího výboru. 19
V roce 1996 byl Zpravodaj Čs. biologické společnosti obohacen o několik rubrik (odborné články, zprávy z vědeckých akcí, nové publikace, recenze). Rozšířila se i redakční rada. Předsedou redakční rady je prof. R. Janisch, technickým redaktorem doc. V. Mornstein, členy jsou doc. J. Berger, doc. M. Červinka, prof. M. Hejtmánek, doc. J. Reischig, prof. V. Srb, dr. I. Slaninová. 6. Závěr. V uplynulém tříletém období se snížil počet členů společnosti z 1635 na 1471, celkem bylo uspořádáno 173 vědeckých akcí, kterých se účastnilo celkem 7476 vědeckých pracovníků. Vysokou odbornou i formální úroveň mělo všech 9 akcí s mezinárodní účastí a s velmi příznivým ohlasem se setkalo 26 větších akcí bez mezinárodní účasti. Rozšíření redakční rady Zpravodaje umožnilo zařadit několik dalších odborných a všeobecně informačních rubrik a tím i širší spektrum informací pro členy společnosti. R. Janisch
INFORMACE
Terminologická anketa Zpravodaj Československé biologické společnosti vyhlašuje anketu na návrhy českých ekvivalentů anglických odborných termínů v oblasti biologie. „Technologie“ je následující: Na adresu hlavního výboru Československé biologické společnosti posílejte anglické termíny, u kterých máte dojem, že zavedení českého termínu by bylo užitečné (příklady jsou uvedeny níže). Není pochopitelně nutno uvádět termíny, které jsou již v knize S. Rosypal a kol. Základní terminologie molekulární genetiky, Academia, Praha 1990. Jejich množina bude průběžně uváděna ve Zpravodaji. Jako reakci na tuto „nabídku“ posílejte svoje návrhy na české termíny (např. gap junction = mezerový spoj, A. Kotyk). Redakce bude tyto návrhy periodicky zpracovávat a uveřejňovat. Dojde-li k jistému konsensu pak bude termín doporučen, ne-li může to být předmětem dalších úvah. Jako první materiál předkládáme náhodně vybraný seznam anglických termínů, které by připadaly v úvahu: O. Nečas nuclear lamina occluding junction saltatory movement septate junction spindle pole body stress fibre (s) terminal web tight junction treadmilling (tubulinu)
adherent junction adhesion belt anchoring junction coated vesicle (s) fibrous lamina gap junction gated channel lamellipodia (to je ovšem z latiny) microspike (s)
20
Členské příspěvky za rok 1998 V tomto čísle Zpravodaje posíláme všem členům složenku na zaplacení členského příspěvku. Jeho výše zůstává nezměněna, pro pracující členy 100.-Kč, pro důchodce a studenty 50.-Kč. Požadovaná částka je na složence vyznačena. Pokud je vyšší, obsahuje i dlužné částky za minulé roky. Prosíme o zaplacení příspěvků co nejdříve, nejpozději do 30. dubna 1998. R. Janisch
VI. Cytoskeletální klub 1998 Tradiční setkání pracovníků z ČR a SR, kteří se zabývají výzkumem cytoskeletu, VI.CYTOSKELETÁLNÍ KLUB, se letos opět uskuteční ve Vranovské Vsi u Znojma, ve dnech 13.-15. května 1998. Organizátory setkání jsou Katedra fyziologie živočichů a vývojové biologie PřF UK a Sekce buněčné biologie ČSBS. Tématika nebude omezena jinak než názvem semináře: předpokládáme, že bude prezentována celá škála výzkumných problémů, týkajících se cytoskeletu, včetně metodik a diagnostiky. Aktuální experimentální výsledky bude možno prezentovat formou posterů, přehlednější informace budou náplní přednášek. Setkání se bude konat v Motelu CLUB, Vranovská Ves č.38, PSČ 67122, tel/fax 0624 291438. Motel leží u silnice Praha - Jihlava - Znojmo, poblíž motelu je autobusová zastávka. Účastnický poplatek, cena za ubytování a stravné budou uvedeny na dalším oznámení - předpokládáme, že nepřekročí podstatně loňské náklady. Přihlášky s uvedením jména, adresy a názvu přednášky či posterového sdělení zašlete do 16. března 1998 na adresu: Doc. RNDr.Jiří Paleček, CSc. Katedra fyziologie živočichů a vývojové biologie PřF UK, Viničná 7, 12844 Praha
Společná cena společnosti B.M. - COMP. a Čs. biologické společnosti v oboru patologie buňky a molekulární biologie. Cena je periodickou veřejnou soutěží, jejímž cílem je motivovat mladé vědecké pracovníky a tím přispět k rozvoji výše uvedených oborů v České a Slovenské republice. Vítězi bude umožněn bezplatný odběr spotřebního materiálu v hodnotě 20 000,- Kč na základě vlastního výběru z katalogu společnosti Boehringer Mannheim - Biochemicals a dále obdrží 10 000,- Kč pro soukromou spotřebu. Cena je plně hrazena společností B.M.-COMP. a v následujících letech může být zvýšena. Statut ceny Státní občanství a místo vzniku navržené studie Kandidát musí být občanem České (či Slovenské) republiky (kooperace se zahraničním pracovištěm je možná). Přihlásit se mohou i cizí státní příslušníci s legálním dlouhodobým pobytem na území jednoho z obou států, pokud navržená práce vznikla na některém z pracovišť (akademie věd, vysoké školy, resortní i soukromá pracoviště) v ČR či SR.
21
Charakteristika uchazeče a věkový limit Cena je určena pro pregraduální a postgraduální studenty, mladé vědecké pracovníky a vysokoškolské učitele. V roce přihlášení se do soutěže nesmí věk uchazeče překročit 30 let. Práce navržené k ocenění K ocenění mohou být navrženy diplomové práce, disertační práce a práce veřejně publikované. V případě publikace s více autory musí být uchazeč prvním z autorů a musí předložit písemný souhlas ostatních spoluautorů včetně cizinců. Přihláška do soutěže a. Krátký pracovní životopis obsahující datum narození, dosažené vzdělání, pracoviště (včetně adresy, telefonu, faxu a případně elektronické pošty) a vědeckého zaměření. b. Jeden výtisk navržené studie se všemi výše uvedenými náležitostmi. Do soutěže lze přihlásit diplomovou či disertační práci obhájenou, u tištěných publikací vročenou v roce přihlášení do soutěže, nebo v roce předcházejícím. c. Životopis spolu s příslušnou studií musí být zaslán na adresu hlavního výboru Čs. biologické společnosti do 20.12. příslušného kalendářního roku. Výběrové řízení a porota Výběrové řízení proběhne do 30.4. následujícího kalendářního roku. Každá práce bude hodnocena nezávislým oponentem, určeným výborem ČsBS. Tento oponent nesmí být v příbuzenském a pracovním vztahu s kandidátem. Pětičlenná porota na základě nezávislých posudků provede vlastní výběr vítěze. Předsedou poroty je předseda sekce buněčné biologie ČsBS či jiný člen výboru této sekce. Dalšími dvěma členy jsou specialisté z oblasti buněčné biologie/patologie a molekulární biologie, členové ČsBS. Předsedu poroty a tyto dva členy jmenuje předseda ČsBS. Dva členy poroty jmenuje společnost B.M.-COMP. či Boehringer Mannheim, jíž je B.M.-COMP. generální zástupce v ČR. Porota bude jmenována tak, aby žádný z jejích členů nebyl v příbuzenském či pracovním vztahu s uchazečem. Vítěz bude o výsledku soutěže písemně informován. Cenu vítěz převezme na některé konferenci konané pod záštitou ČsBS. Cena musí být osobně převzata v roce jejího vyhlášení. Platnost smlouvy Smlouva je mezi B.M.-COMP. a Čs. biologickou společností uzavírána na dobu neurčitou. Možnost odstoupit od smlouvy má každá strana bez udání důvodu. Výpovědní lhůta smlouvy je jeden rok. RNDr. Jan Továrek, v.r. za B.M.-COMP.s.r.o.
Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., v.r. za Čs.biologickou společnost
Noví čestní členové Čs. biologické společnosti Valné shromáždění Čs. biologické společnosti, které se sešlo 3.11.1997 v Praze při příležitosti XIV. Biologických dnů zvolilo 4 nové čestné členy společnosti. Udělení čestného členství navrhl Hlavní výbor společnosti k jejich významným životním jubileím. Na tomto místě uvádíme jejich jména a stručné zdůvodnění návrhů. Doc. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. je ředitelem Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí. Na konci šedesátých let byl spoluzakladatelem Spektroskopické společnosti, kde byl dlouhá léta vědeckým tajemníkem. Do Čs. biologické společnosti vstoupil v souvislosti se založením ekologické sekce v roce 22
1977, v níž působil jako tajemník a později jako místopředseda až do roku 1993, kdy tato sekce dala vznik několika samostatným společnostem orientovaným na ekologii. Aktivita ekologické sekce za přímé spoluúčasti vedení doc. Moldanem byla mimořádná zejména z hlediska tehdejších politických poměrů, které nepřály objektivnímu hodnocení skutečného stavu životního prostředí v naší zemi. Ekologická sekce se postupně stala nejvlivnější ekologickou skupinou u nás, relativně nezávislou v rámci možností, které poskytoval tehdejší režim. Od roku 1971 se doc. Moldan věnuje problematice věd o zemi ve vztahu k otázkám životního prostředí. Dobře je známa jeho široká míra publikační činnosti ve formě knih, přednášek, článků v novinách a časopisech. V době své funkce ministra pro životní prostředí se začal intenzivně zabývat otázkami politiky v oblasti životního prostředí. V posledním období se jeho odborný zájem zaměřuje na indikátory trvale udržitelného rozvoje. Prof. RNDr. Alexej Romanovský, DrSc. je profesorem vývojové biologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze, kde před odchodem do důchodu byl po tři roky vedoucím katedry fyziologie živočichů a vývojové biologie. Patří mezi dlouholeté členy Čs. biologické společnosti, do které vstoupil v r. 1963. Dlouhá léta působil ve funkci předsedy pražské pobočky Čs. biologické společnosti, kde v současné době je místopředsedou. Několik let pracoval jako člen hlavního výboru společnosti. Jeho vědecká práce směřovala od samých počátků k vývojové biologii. Pracovníci jeho školy dnes působí v týmech sledujících problematiku cytoembryologickou, imunoembryologickou a další molekulárně biologické aspekty vývojové biologie. Již v minulosti byla aktivita v Čs. biologické společnosti a vědecká práce prof. Romanovského oceněna čestným uznáním a medailí ke 200. výročí narození J. E. Purkyně. RNDr. Eva Streiblová, DrSc. je vědecká pracovnice Mikrobiologického ústavu AV ČR a přednáší experimentální mykologii na Karlově univerzitě. V Čs. biologické společnosti je od r. 1984 a její aktivita se zde soustřeďovala v práci výboru sekce buněčné biologie. V době svého členství ve výboru Evropské organizace buněčné biologie nemalou měrou přispěla k rozhodnutí uspořádat významné vědecké setkání IV. Evropského kongresu buněčné biologie v Praze v r. 1994. Na jeho programové náplni a celkové organizaci se velmi aktivně podílela. Hlavní oblastí experimentálního vědeckého zájmu dr. Streiblové je úloha cytoskeletu v regulaci buněčného cyklu. V současné době pracuje ve výboru pražské pobočky a účastnila se také na přípravě posledních XIV. Biologických dnů. Prof. MUDr. Jan Šmarda, DrSc. je profesorem biologie lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V Čs. biologické společnosti je členem od roku 1958. V letech 1965-73 působil jako vědecký tajemník hlavního výboru, další tři léta jako jeho místopředseda a v letech 1990-96 byl předsedou pedagogické sekce společnosti. Od svých studentských let se věnuje experimentální vědecké práci v oblasti bakteriocinogenie. Publikoval přes 140 původních odborných prací, 54 přehledových, včetně 4 monografií. Mimořádná je také jeho ostatní literární činnost zahrnující příležitostné populárně vědecké články, ale i povídky science-fiction. Celkový počet titulů se blíží číslu 600. Za mimořádnou aktivitu v Čs. biologické společnosti hlavní výbor již udělil prof. Šmardovi čestné uznání a medaili k 200. výročí narození J. E. Purkyně. R. Janisch
23
☺
NOVÉ PUBLIKACE, RECENZE V. Šimek, R. Petrásek: Fyziologie živočichů a člověka. PřF MU, Brno 1996. Formát A5, 261 stran, 89 obr., cena 98 Kč. ISBN 80-210-1453-9.
Představovaná publikace je vysokoškolskou učebnicí srovnávací fyziologie živočichů, je určena především pro pregraduální studium biologie na přírodovědeckých fakultách. Obsahuje aktualizované informace, je proto použitelná ve výuce na jiných typech fakult. Podobná česká učebnice již delší dobu na knižním trhu chyběla. Šestnáct kapitol představuje základní, klasické schéma výuky fyziologie živočichů v podobě, která představuje obvyklý standard podobné výuky. Po krátkém úvodu o historii fyziologie následuje kapitola věnovaná základním fyziologickým principům v podobě buněčné fyziologie a biokybernetiky. Následující tři kapitoly o výživě, trávení, vstřebávání, přeměně látek a energií tvoří necelou čtvrtinu učebnice. Jsou napsány velmi zajímavě, přehledně. Autoři tak nezapřou, že jde o témata jim obzvláště blízká. Následující polovina knihy je věnována otázkám termoregulace, fyziologie dýchání, tělním tekutinám z pohledu hematologie, oběhu krve a lymfy, exkreci a osmoregulaci. Poté jsou podrobně vysvětleny regulační mechanismy ve čtyřech kapitolách: nejprve je uveden popis hormonálních regulací (třídění hormonů, mechanismus jejich působení, řízení činnosti endokrinních žláz, speciálně též hormonální regulace u bezobratlých), potom nervových regulací (neuron a jeho funkce, receptory), popis struktury a funkcí centrální nervové soustavy a smyslových orgánů. Výklad těchto partií odráží dlouholeté zaměření mnoha pracovníků této brněnské katedry a skutečnost, že jejich absolventi (na různých univerzitách a ústavech) dosáhli největšího vědeckého ohlasu právě v této oblasti. Poslední kapitoly logicky navazují na předchozí, týkají se pohybu a rozmnožování. Příjemně potěší seznam literatury: obsahuje jenom ty publikace, které jsou opravdu našim studentům dostupné v knihovnách. Ostatně i z toho je vidět, že autoři jsou si velmi dobře vědomi, co by student měl vědět a co se stihne naučit. Napsali tak to, co by mělo být cílem všech učebnic, jakkoli se to zdá samozřejmé: jde o učební pomůcku pro studenty. Publikace je vytištěna ofsetem ve standardní typografické úpravě. Je přehledná, snadno se v ní čte i hledá. Tiskové chybičky (které jsem původně také přehlédl) jsou ojedinělé, obvykle nestojí za řeč a je jich dokonce méně, než bývá v tak obsáhlých publikacích obvyklé. Jde o výbornou učebnici fyziologie živočichů po stránce obsahové i didaktické. Josef Berger Nad současnými středoškolskými učebnicemi zoologie V poslední době u nás vyšla řada učebních textů systematické zoologie, které jsou zcela přirozeně napsány z různých hledisek. Pro budoucí čtenáře jistě neuškodí malé zamyšlení nad úrovní alespoň těch, které byly v poslední době vydány knižně, a tak významněji ovlivňují znalosti zoologie u uchazečů o studium na fakultách přírodovědeckých, veterinárních, lékařských, farmaceutických a zemědělských. Při porovnání textové a hlavně faktografické části učebnic systematické zoologie bývá prubířským kamenem systém nesmírně diverzifikované skupiny hmyzu, kde je 24
možno studenta nejsnadněji a nejhlouběji dezorientovat, a proto bych se rád soustředil hlavně na zpracování této skupiny jednotlivými autory. Ponechejme stranou velmi kvalifikovanou učebnici Laštůvky a kol. (Zoologie pro zemědělce a lesníky, Konvoj, Brno, 1996, 266 str., asi 150,-Kč), která je určena vysokoškolským studentům. Této učebnici lze z hlediska systému živočichů vytknout snad jen to, že se zde opět (ostatně stejně jako ve všech zmiňovaných dílech) setkáváme v systému hmyzu s nepřirozenou a polyfyletickou skupinou Heterometabola. Středoškolští studenti se však nejčastěji setkávají s učebnicemi Papáčka a kol. (Zoologie, Scientia, Praha, 1. vyd. 1994, 2. vyd. 1997, 286 str., asi 160,-Kč), Zicháčka (Zoologie, Nakladatelství FIN, Olomouc, 1995, 295 str., asi 150,-Kč; zkrácený text od téhož autora je publikován ještě v učebnici Jelínek a Zicháček: Biologie, Nakladatelství FIN, Olomouc, 1996, 414 str., asi 230,-Kč) a Bergera (Systematická zoologie, Tobiáš, Havlíčkův Brod, 1997, 224 str., asi 80,-Kč). Pokud jde o textovou část, měla Papáčkova učebnice výhodu dvou vydání, takže autoři mohli ve druhém vydání odstranit omyly a nepřesnosti (viz např. chybný údaj o symbiontech švábů na str. 87 aj.). S faktem, že systematika a taxonomie živočichů mají poměrně složitá a hlavně neměnná pravidla, se tato učebnice vypořádala dobře. V Bergerově učebnici jsou tato pravidla dobře vysvětlena, snad až na zmínku o pochybné kategorii "oddělení" (str. 23), která se v seriózních systémech nikdy nepoužívá. Úvodní výčet taxonů, o kterých pojednávají jednotlivé kapitoly, je zde nevhodně označen formou např. "Taxon: kmen členovci", což stírá rozdíl mezi systematickou kategorií a systematickou skupinou. Zicháčkova učebnice si s podobnými problémy hlavu neláme. Např. na str. 9 zaměňuje termíny systematika a taxonomie a vedle poněkud zvláštní definice druhu, ve které je zabudován i "boj o existenci" úspěšně studenta mate infrasubspecifickými kategoriemi, které mezinárodní zoologická nomenklatura zavrhla už před 40 léty. Navíc, např. chvostoskoci jsou zde na str. 15 a 82 prezentováni jako samostatná třída, ale již na str. 88 jsou řazeni do třídy hmyzu, a to dokonce spolu s hmyzenkami a vidličnatkami. Proč také tvrdit, že..."systém motýlů a zvláště jejich fylogenetické vztahy jsou velmi složité", když je známo, že právě motýli jsou spolu s chrostíky u hmyzu snad nejlépe definovanými řády. Většina středoškolských učebnic také často zaměňuje či staví na stejnou úroveň klasifikaci fylogetickou a ekologickou a s tímto jevem se bohužel setkáme i v současných učebnicích. Dělení ploštic na "vodní a suchozemské" nebo brouků na "masožravé a všežravé" (srov. Papáčkova učebnice) má vědecký základ v odpovídajících podřádech či infrapodřádech. Dělení akuleátních blanokřídlých na "samotářské a společenské" a motýlů na "denní, večerní a noční" je v kontextu systematické zoologie silně zavádějící. Co si myslet o jinak velmi konsistentní čeledi lišajovitých, která je v Zicháčkově učebnici "klasifikována", stejně jako v celkem nevydařené učebnici Langově ze 60. let, na noční druhy (lišaj smrtihlav) a na druhy večerní (lišaj šeříkový, zde navíc označen za tažný druh) a přitom pomíjí "denní lišaje" (dlouhozobky). Dalším nedostatkem středoškolských učebnic bývá uvádění příkladů. Samozřejmě musí být výběr redukován a zjednodušen. Přesto, i když to v tomto případě předmětem učiva není, by měly i uváděné příklady jednotlivých druhů sledovat hlediska klasifikační. Např. v Bergerově učebnici jsou příklady u řádu Diptera eklektickou směsí nematocerních, ortorafních a cylorafních much dohromady. Je rovněž samozřejmé, že žádná učebnice nemůže být napsána bez chyb a nepřesností. V tomto směru však jednoznačně vede učebnice Zicháčkova. Některé nepřesnosti jsou docela legrační: o vši muňce, která jistě nepohrdne modrou krví nebo krví velkokapitalistovou, se praví, že .."žije na genitálním ochlupení 25
nejnižších společenských vrstev..". Jiné nesmysly, např. že "samičkám švábů křídla během ontogeneze zakrňují" nebo že "původní barva chitinu je hnědá (u podzemních druhů)" však působí spíše tragikomicky. Zbývá se zeptat, zda recenzenti zvučných jmen tuto učebnici doopravdy pozorně četli, a zda atest pro učebnice ministerstva školství je skutečně přežitkem. U středoškolských učebnic je velmi důležitou (ne-li rozhodující) také grafická úprava textu a ilustrace. Po této stránce je možno Bergerovu učebnici označit jednoznačně za nejzajímavější. Na rozdíl od ostatních obsahuje řadu mikrofotografií a obrázků z rastrovacího elektronového mikroskopu a klobouk dolů před autorem (a středoškoláky, kteří mu pomáhali), že sám dokázal velmi kvalitně a věrně překreslit předlohy. Obrázky v Papáčkově a Zicháčkově učebnici představují pouze pérovky, v prvém případě doplněné 12 tabulemi barevných fotografií ve druhém vydání (a budiž ke cti nakladatelství, že nezvedlo cenu). Autoři pérovek jsou většinou profesionálními grafiky a v obou učebnicích jsou bohužel místy obrázky poznamenány určitou uměleckou nadsázkou na úkor přesnosti. Některé obrázky také trochu pobaví: obrázek lidoopa mávajícího klackem v učebnici Papáčkově (str. 242) bych snad svedl i osobně, obrázek nazvaný "Mláďata rysa jsou předmětem soustředěné péče své matky" v učebnici Zicháčkově (str. 277) bych doporučil zařadit spíše do čítanek prvé třídy základní školy. V žádném případě netvrdím, že obrázky v učebnicích mají být originální, že předlohy musí být nezbytně citovány, nebo že jedna učebnice se nemá inspirovat jinou. Není asi příliš důležité, kdo od koho opisuje, ale některé obrázky se v těchto dvou učebnicích podobají téměř jako vejce vejci. Např. obrázek ilustrující instinktivní dýchání tuleňů (v Papáčkově učebnici na str. 229) se objevuje i v učebnici Zicháčkově (str. 273) - je však stranově převrácen, má na dně méně kamenů a vlnky se čeří trochu jinak (tuleň je zjevně tentýž). Podobnost obrázků hranic biogeografických oblastí je však jen povrchní - v Zicháčkově učebnici (str. 270) jsou hranice Etiopské oblasti posunuty na sever alespoň o 1000 km, hranice Indomalajské oblasti leží kdesi v Afganistanu a Mongolsku a chybí havajská podoblast. Možná trochu subjektivně jsem si osvojil právo kritiky a spíše hledání chyb v uvedených učebnicích, místo abych vyzvedl jejich nesporný přínos. Rozhodně jsem neměl v úmyslu jejich význam zlehčit a za každou cenu hledat hnidy. Za nejdůležitější považuji už jen to, že byly vůbec napsány. I přes některé výhrady lze doporučit ke studiu všechny a jejich objektivní hodnocení i pedagogickou úspěšnost může přinést pouze čas. Pro rychlou orientaci a pro ty, kdo se zoologií nehodlají hlouběji zabývat, lze doporučit zejména Bergerovu učebnici. Je psána stručně a čtivě, je velmi přehledně upravena, a navíc obsahuje stimulativní náměty pro zamyšlení i cvičení. Ostatní učebnice jsou poněkud podrobnější, více teoretické a obsahují i obecně zoologické kapitoly (tkáně, orgánové soustavy, etologie, ekologie, biogeografie), o kterých zde nebyla řeč, ale bez nichž se hlubší studium systematiky neobejde. Co je ale nejdůležitější - studenti zoologie mají kam sáhnout, a rozhodně nemusí naříkat nad nedostatkem kvalitních učebních textů, jak je tomu v mnohých jiných oborech. T.Soldán
26
MUDr. Josef Jonáš: Odolnost vůči nemocem. REMAT, Praha 1997, 111s. MUDr. Josef Jonáš patří ke klasikům alternativní medicíny v našich zemích, protože, pokud se nemýlím, započal s její propagací již v době předrevoluční. Původní jeho odborností je psychiatrie a nyní je představitelem Institutu celostní medicíny MUDr. Josefa Jonáše v Praze, který má údajně sdružovat patnáct lékařů alternativně medicínského zaměření. Lékařské vzdělání autora je jistě příčinou toho, že zdaleka ne vše, co v této knize najdeme, je chybné a neužitečné. Dr. Jonáš se úspěšně vyhýbá celé řadě nesmyslů a naivit, s nimiž se v podobných knihách běžně setkáváme (nepopírá například, že mikroorganismy jsou hlavní příčinou infekčních onemocnění nebo že je za všech okolností škodlivé pojídat maso či pít kravské mléko). Platí to zejména o úvodních kapitolkách, které pojednávají o vzniku nemocí a faktorech, které ovlivňují naši náchylnost k nim. Místy tuším jen určitá zkreslení a důraz na málo prověřené hypotézy. Kapitolka „Vedlejší účinky lékařské léčby“ (str. 30 - 32), například, je takříkajíc „odfláknuta“ na necelých třech stránečkách a omezuje se na výklad k antibiotikům, kortikoidům (autor hovoří z neznámého důvodu jen o hormonu kortizonu) a k amalgámu. U některých tvrzení by se ovšem slušelo uvést zdroje, odkud bylo čerpáno. Na to, co bude následovat dále, nás v textu upozorňují jen zmínky o tajuplných „ultrajemných vyšetřovacích metodách“. První jednoznačně „zajímavé“ tvrzení jsem našel na str. 46 (v pojednání o elektrosmogu). Skutečně by mě zajímalo, zda „Švédské studie prokázaly, že pod vlivem záření televizoru nebo počítače je z amalgámové zubní výplně uvolňováno několikanásobně více rtuti než u lidí, kteří s tímto druhem záření do styku nepřijdou“. Sedě právě u počítače, hned jsem si musel ohledat jazykem plombu. Těžké kalibry alternativní medicíny či spíše medicínské pavědy se počínají objevovat od strany 50., kde je popisováno vyšetření „ultrajemných energií Vollovou metodou“. Jinde bývá tato metoda označována jako elektroakupuktura dle dr. Volla (EAV). Onemocnění se poznají podle tajuplné reakce přístroje měřícího zřejmě elektrický odpor v akupunkturních bodech, vloží-li se do něj tzv. nosoda - jakási substance vyrobená z nemocného orgánu či patogenního agens. Pomocí této metody se dr. Jonáš snaží zbavit pacienta drahých přístrojových vyšetření (a nepíše, že nesmyslné vyšetření Vollovou metodou si pacient musí hradit z vlastní kapsy. (str. 53): Abychom vyzkoušeli, jak pacient reaguje na určité jídlo, položí mu terapeut lahvičku s potravinou na prsa či na pupek a testuje sílu pažních svalů při předpažené ruce. .... Jestliže je svalová síla oslabena, pak při tlaku na paži terapeut tuto okolnost okamžitě pozná. Jakmile potravinu z těla pacienta odstraníme, svalová síla se vyrovná. V následujícím textu konečně čtenář dochází poznání, že předchozí výklad o škodlivosti různých vnějších vlivů a zejména diagnostika „chronické intoxikace organismu“ různými alergeny a podobnými látkami se opírá o metodu EAV nebo o kinesiologické testy. Jinými slovy, často problematické hypotézy jsou prověřovány úkony víceméně magickými, které nemají s lékařskou vědou nic společného, i když se tak tváří. Citát ze str. 72: Ultrajemnými metodami testujeme i zatížení elektrosmogem, zátěže televizní nebo počítačovou obrazovkou. Také u těchto případů může pomoci léčba nosodami (obdoba homeopatik - pozn. recenzenta). Aqua FS (hádám dle německého das Fernsehen) ruší zátěže televizní a počítačové obrazovky, Aqua pluvia ruší zátěž způsobenou Černobylem, Aqua R 100 a Aqua 500 ruší zátěž rentgenovým zářením, Stroncium, Cesium, Radon, to jsou nosody pro odstranění dalších vlivů radioaktivity, Aqua elektrostatisch se dá použít proti zátěži elektrosmogem a dokonce Aqua luna 27
compositum může pomoci vyřešit negativní vliv náměsíčnictví na imunitu. To je síla, není-liž pravda! Raději se dalšího komentování vzdám, nebo se o sobě zase dočtu, že jsem vytvořil „flatus vocis“. Na str. 84 se můžeme dočíst i o detoxikačních homeopatických preparátech. Idea je velmi jednoduchá. Homeopatikum, např. Plumbum metallicum (kovové olovo) obsahuje jakési nepatrné stopy olova. V organismu údajně či skutečně intoxikovaném olovem by tedy po podání tohoto homeopatika mělo dojít ke zvýšení vylučování olova z těla (podobné je léčeno podobným). Bylo by nesmírně zajímavé vědět, z čeho byla vyrobena nosoda pro potírání účinků televizní obrazovky. Z rozemletého televizoru? Je alarmující, že těmto léčivům jsou ochotni věřit občas i vzdělaní lidé - a že jsou lékaři schopní je ordinovat. Na str. 87 je popisována metoda léčení alergie: Velmi významnou úlohu hraje léčba biorezonanční terapií, což je zcela ojedinělý způsob léčby. Z lidského organismu se snímá vlnění, které se analyzuje, modeluje a vrací zpět již ve formě ideálního léčebného vlnění. Do přístroje je možné také vložit vytestovaný alergen a biorezonanční vlnění přes něj nechat probíhat. Tento postup léčí velmi šetrným přírodním způsobem .... Kdyby se dr. Jonáš k této recenzi dostal, rád bych od něj zvěděl toto: 1. Jaké vlnění z našeho organismu vystupuje, co je na něm analyzováno a jakým způsobem je modelováno? Jde o EKG? EEG? Nebo snad o auru sváděnou po psychotronickém způsobu do antény z provázků? 2. Jak interaguje biorezonanční vlnění např. s pylovými zrny nebo s amalgámem? Jak se na něm tato interakce projevuje? 3. Kdo dokázal, že tato metoda funguje a není tím, co se obvykle označuje jako prachsprostý podvod, navíc provedený velmi kvalifikovaným způsobem? 4. Proč dělá ze svých kolegů i z laiků dr. Jonáš hlupáky? Na posledně citovaných stránkách zřejmě text kulminuje a dále již frekvence pavědy klesá na úroveň obvyklého homeopatického folklóru. Zbývá dodat, že tento spisek je pouze jedním z dosti početné řady, kterou již dr. Jonáš vyprodukoval. Mírně krácený článek pro Univerzitní noviny MU V. Mornstein ABSTRAKTA PRACOVNÍCH SCHUZÍ, KONFERENCÍ A SYMPOZIÍ Programovaná smrt buňky Jiří Chaloupka (Mikrobiologický ústav AV ČR) V souvislostí se smrtí buněk i organismů se setkáváme s několika pojmy programovaná (fyziologická) smrt a apoptóza, neprogramovaná (patologická) smrt a nekróza a replikativní stárnutí, vyúsťující rovněž ve smrt buňky. Vzhledem k tomu, že můj článek se týká především prvních z nich, je třeba, abych nejprve vymezil jejich význam a vzájemný vztah. Programovaná smrt znamená geneticky řízenou smrt buňky, která nastává v průběhu vývoje organismů, např. při eliminaci buněk ocásku během vývoje pulce v žábu, nebo při likvidaci rudimentárních žáber v průběhu vývoje lidského embrya. Může ale nastat i jako součást diferenciace jednobuněčných organismů, např. při sporulaci bacilů. U mnohobuněčných organismů probíhá programovaná smrt buňky většinou jako apoptóza, geneticky řízená sekvence postupných morfologických a biochemických pochodů. Počíná aktivací proteolytického aparátu apoptotické buňky a následnou degradací různých 28
jejích bílkovinných komponent a končí degradací DNA a rozpadem jádra, případně rozpadem celé buňky na několik tzv. apoptotických tělísek. Apoptóza však může být vyvolána nejen regulátory vývoje organismu, ale i působením toxických faktorů, jako jsou chemoterapeutika, záření nebo vysoká teplota. Někdy se pojmy programovaná smrt a apoptóza považují za synonyma, není to však správné. Programovaná smrt je nesporně fenoménem širším, už proto, že nemusí probíhat jako apoptóza. Druhou dvojici pojmů tvoří patologická (neprogramovaná) smrt a nekróza. Již z jejich slovního vyjádření je zřejmé, že se jedná o jev, který není součástí normálního vývoje organismu, ale je vyvolán výhradně vnějším zásahem. Při nekróze jako mechanismu patologické smrti dochází k narušení cytoplazmatické membrány na rozdíl od apoptózy, při níž je integrita membrány zachována. Při nekróze, která vždy postihuje větší soubor buněk, vyhřezlá cytoplazma i buněčné organely vyvolají v okolní tkáni zánět, který u apoptózy chybí. Rozdíl mezi apoptózou a nekrózou však není absolutní. Protože obě formy buněčné smrti mohou být vyvolány vnějším zásahem, záleží často pouze na intenzitě podnětu, např. na dávce záření nebo na množství chemoterapeutika, zda buňka zahyne apoptózou nebo nekrózou. Třetím způsobem vedoucím ke smrti buněk je jejich postupné stárnutí. To se projevuje především jako tzv. replikativní stárnutí. Je už dlouho známo, že buněčné populace s výjimkou nádorových nebo embryonálních buněk ztrácejí po určitém počtu pasáží schopnost se dále množit a hynou. Zdá se, že příčinou replikativního stárnutí je nedostatečné odstraňování následků oxidativního stresu. Ten vzniká v důsledku produkce kyslíkových radikálů při respiračních pochodech. Oxidativnímu stresu poškozujícímu jak DNA tak i membrány nebo rozpustné bílkoviny se organismy využívající k respiraci kyslíku nemohou vyhnout. Při postupné redukci O2 na H2O končí totiž ve většině buněk 2 - 3 % molekul kyslíku jako kyslíkové radikály. I mezi replikativním stárnutím a apoptózou existuje určitá souvislost. Součástí apoptotického mechanismu je totiž rovněž produkce kyslíkových radikálů, které celý proces urychlují a exogenní sloučeniny obsahující reaktivní kyslík (např. peroxid vodíku) mohou apoptózu vyvolat. Cílem mé stati je podat přehled různých forem programované smrti od jednoduchých organismů, jako jsou bakterie, až po člověka a pokusit se zhodnotit jejich biologický význam. Za určitou formu programované smrti je nutno považovat i pochody probíhající v buňce bakterií nebo rostlinné i živočišné buňce po jejich napadení fágem a virem. Obrannou reakcí infikované buňky je její předčasná autolýzu nebo apoptóza, která zabrání dokončení replikačního cyklu infekčního agens. Tím je možno sebeobětováním nakažené buňky zabránit šíření infekce a zachránit tak populaci (v případě bakterií) nebo organismus. Naproti tomu se fágy a viry brání tím, že produkují bílkovinné inhibitory interferující s autolytickým nebo apoptotickým mechanismem smrti buňky. Teprve po dokončení svého replikačního cyklu infekční částice samy indukují lýzu napadené buňky. Někteří autoři považují tento souboj viru s napadenou buňkou za prvotní způsob programované smrti, z něhož se vyvinuly všechny její ostatní formy. Podobným způsobem se „brání“ nejaderná DNA (plazmid) v bakteriální buňce před svou eliminací. Bakterie obsahující plazmid se přirozeně množí poněkud pomaleji než bakterie, které se plazmidu zbavily a v populaci by proto po určitém počtu generací plazmid obsahující bakterie prakticky vymizely. Některé plazmidy se před tímto osudem chrání tím, že jejich genom kóduje dva typy bílkovin, které můžeme označit jako toxin a antitoxin. První z nich je syntetizován ve větším množství nebo je stabilní, druhý je syntetizován v menším množství nebo je labilní. Názorným příkladem jejich úlohy v programované smrti je osud bakterie, jejíž 29
plazmid kóduje restrikční endonukleázu jako toxin a DNA metylázu jako antitoxin. V buňce s plazmidem DNA metyláza modifikuje ty úseky DNA, které jsou v nemetylované formě štěpeny endonukleázou. Jestliže se buňka zbavila plazmidu, obsah DNA metylázy klesne po několika generacích natolik, že nestačí modifikovat všechny citlivé úseky DNA. Zbývající molekuly endonukleázy chromozóm rozštěpí a bakterie zahyne. Tímto způsobem se plazmid ex post „pomstí“ za svou eliminaci a populace obsahující plazmid se trvale udržuje. U některých bakterií se už setkáváme s programovanou smrtí, která je součástí jejich vývoje. Nejznámějším příkladem je sporulace bacilů a klostridií. Sporulace, která je formou cytodiferenciace prokaryontů, je indukována vyčerpáním živin z prostředí. Klíčovým bodem v jejím průběhu je rozdělení sporulující buňky asymetrickým septem na dvě části. Menší z nich se postupně vyvíjí ve spóru, větší, označovaná jako mateřský kompartment, se na vývoji spóry podílí, ale po jejím dozrání autolyzuje a umožňuje tak uvolnění spóry do prostředí. Poněkud jiný průběh má autolýza části buněk, případně hyf, při sporulaci myxobakterií a aktinomycet. Všechny tyto pochody jsou geneticky řízeny a smrt mateřského kompartmentu bacilů nebo části populace myxobakterií a aktinomycet můžeme proto právem považovat za formu programované smrti. U jednoduchých eukaryontů má programovaná smrt různé formy a v řadě případů nelze jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o skutečnou programovanou smrt nebo o důsledek buněčného stárnutí. Jako příklad může sloužit prvok Tetrahymena, která se v kultuře udrží po několik set generací, ale pokud nedojde ke konjugaci dvou jedinců, klon zahyne. Při konjugaci dochází k reorganizaci jader, kterých mají tito prvoci dva druhy: makronukleus, transkripčně aktivní, neobsahující však veškerou genetickou informaci a mikronukleus, transkripčně sice neaktivní nebo málo aktivní, ale geneticky kompletní. Při konjugaci vzniká nový makronukleus z mikronukleů za současné eliminace části genetické informace. Starý makronukleus, který se stal nefunkčním, je likvidován. Tato „jaderná smrt“ je rovněž považována za evoluční základ programované smrti. Z tohoto hlediska je zajímavý i vývoj populací kvasinek. Každá kvasinka může „porodit“ jen omezený počet dceřinných buněk, a proto by bylo možno považovat její omezenou reprodukční schopnost za důsledek replikativního stárnutí. Jedná se však o geneticky řízený jev, při němž se uplatňují mimo jiné i geny typu RAS, které jsou u živočišných buněk známy jako protoonkogeny. Kromě toho vnesení některých živočišných genů kontrolujících programovanou smrt do kvasinek, vyvolá v nich cytologické změny podobné apoptóze. Kvasinky tedy zřejmě mají už vyvinutou část metabolické dráhy, která se u vyšších organismů uplatňuje v průběhu apoptózy. U některých řas, především u volvoxe se už setkáváme s typickou apoptózou některých buněk, spojenou s vývojem známých kulovitých kolonií tohoto organismu (sféroidů). U vyšších rostlin je potom programovaná smrt některých pletiv, projevující se apoptózou jejich buněk, už normální součástí jejich vývoje. Ve vývojové řadě živočichů nacházíme už u bezobratlých, jako jsou červi nebo hmyz, typickou apoptózu jako formu programované smrti při eliminaci některých buněk a tkání v průběhu jejich vývoje. U hmyzu je hormonálně řízená destrukce intersegmentálních svalů podmínkou realizace vývojové dráhy larva - kukla - imago. V posledních letech vzbudilo mimořádný zájem studium vývoje červa Coenorhabditis elegans. Tento primitivní červ obsahuje 1090 buněk, z nichž 131 během vývoje umírá. Apoptóze podléhají pouze určité buňky, které umírají v určitém pořadí. Celý proces je regulován geny už podobnými genům obratlovců.
30
Jak jsem se zmínil na počátku, je proces apoptózy navozen vnějšími i vnitřními faktory a klíčovým bodem při jeho spuštění je aktivace intracelulárního proteolytického systému. V jeho kontrole hrají hlavní úlohu dva typy regulačních bílkovin. První z nich - p53 nasměruje buněčný metabolismus na apoptotickou dráhu, druhý - protoonkogen Bcl-2 naopak apoptózu blokuje a stimuluje buněčné dělení. Na jejich poměru do značné míry záleží, jakým směrem se buňka vydá. Programovaná smrt buněk má vedle svého významu při vývoji organismů i důležitou úlohu v jeho ochraně před různými škodlivými zásahy a následnými patologickými změnami. Indukce apoptózy v poškozených buňkách jim zabrání ve fixaci genetických důsledků poškození, často vyúsťujících ve vznik nádoru. Je i důležitým faktorem v regulaci imunologické odpovědi organismu, včetně jeho obrany před transplantovanými cizorodými tkáněmi. Intenzivní studium indukce apoptózy v nádorových buňkách cíleně zaměřenou chemoterapií je jednou z perspektivních oblastí experimentální onkologie. Je proto možno doufat, že vysloveně teoreticky zaměřený výzkum programované smrti buněk přinese v budoucnosti i své praktické plody. Podrobnější informaci o programované smrti buněk lze najít v pracích: J. Chaloupka: Programovaná smrt buňky. Biol. listy 61: 249-271, 1996. J. Chaloupka a V. Vinter: Programmed cell death in bacteria. Folia Microbiol. 41: 451-464, 1996. Předneseno na Biologických dnech 1997 v Praze. KALENDÁŘ AKCÍ Přehled akcí ČSBS v r. 1998 31. výroční shromáždění cytogenetiků s mezinárodní účastí 24. -25.9.1998 v Praze, sekce cytogenetická. Pracovní den 5.3.1998 na téma „Molekulání cytogenetika“, Praha, cytogenetická sekce. „Cytoskeletální klub“ - seminář o nových poznatcích o cytoskeletu, 8. - 10.4.1998, Vranovská Nová Ves, sekce buněčné biologie. Doma Molecular Biology For Agriculture 25.-29.8.1997, České Budějovice Marcela Nouzová, ÚMBR AV ČR, Branišovská 31, CZ - 370 05 České Budějovice tel: 4238817/307, fax.: 423841475, email:
[email protected] V cizině 14 ICEM, 14th International Congress Electron Microscopy 31.8.-4.9.1998, Cancum Mexiko, Prof.M.J. Yacaman, Inst. Fisica, UNAM, Ap. Postal 20-364, 01000 Mexico, tel.: +52 5 6225108, fax: +52 5 6161535, E-mail:
[email protected].
31
POZNÁMKY Hmyz jako obecně biologický model i cíl studia Entomologický ústav Akademie věd České republiky (zkr. EntÚ AV ČR) vznikl k 1. lednu 1962 v Praze v rámci tehdejší ČSAV splynutím dvou pracovišť, existujících od r. 1954: Oddělení patologie hmyzu Biologického ústavu a samostatné Entomologické laboratoře ČSAV. Ústav se rychle rozrostl do více než 10 pracovišť rozptýlených po celé Praze, ale v polovině 80. let byl přestěhován do vlastní budovy v Českých Budějovicích. Přesun byl spojen se ztrátou řady odborníků, kteří se nemohli s Prahou rozloučit. Dvě oddělení zcela zanikla a profil ústavu se změnil. Nyní má ústav oddělení morfologie, genetiky, fyziologie, ekofyziologie, ekologie, biologického boje, analytické biochemie a biomatematiky. Necelých 80 systemizovaných míst je obsazeno 98 pracovníky (z toho 60 vysokoškoláků), z nichž 24 pracuje na část úvazku na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Zhruba 5 pracovníků je vždy na dlouhodobých zahraničních stážích, které ústav všemožně podporuje. Vědecká práce má v EntÚ dobrou tradici. Do konce r. 1995 bylo publikováno více než 3000 původních vědeckých prací, 88 knih, skoro tisíc populárních článků (nehledě na pořady v rozhlase a televizi) a vydáno 152 patentů. Předmětem činnosti EntÚ je základní i aplikovaný výzkum v oborech, jejichž rozvoj je potřebný z hlediska celosvětových trendů ve vědě a nebo z hlediska státního hospodářství a ve kterých je hmyz buď hlavním předmětem zájmu (např. škůdci), nebo je výhodným modelovým objektem. Předností ústavu je soustředění odborníků schopných řešit problémy na stejném organismu od molekulární a subbuněčné úrovně až po úroveň společenstev. Řešené problémy se týkají následujících oblasti: 1. Mechanismy morfogeneze, tj. základní biomedicinální výzkum zaměřený hlavně na strukturu chromatinu, transkripční faktory a působení hormonů; 2. Neurohumorální řízení biorytmů a vývojových cyklů, tj. základní biologický výzkum zahrnující interakce mezi působením vnějších faktorů a endogenních rytmů, úlohu genů per a tim, vztah mezi indukcí diapauzy a chladové odolnosti; 3. Divergence a evoluce hmyzu, tj. taxonomie, molekulární evoluce, populační genetika); 4. Poznání úlohy hmyzu ve struktuře a funkci ekosystémů jako podklad terorie biodiverzity, tj. základní ekologický výzkum vybraných středoevropských a tropických ekosystémů významných z hlediska ochrany, matematické modelování, bioindikace změn životního prostředí; 5. Biologický boj s hmyzími škůdci, tj. užitá entomologie zahrnující genetické metody, bioracionální pesticidy, zejména však hmyzí patogeny a interakce mšic s jejich parasitoidy a predátory. Výsledky vědecké práce bývají každoročně shrnuty asi ve stovce publikací (z toho asi 12 % článků v časopisech s IF>1) a padesáti referátech na mezinárodních konferencích. Publikace mají velmi dobrý ohlas - Science Citation Index uváděl za rok 1995 v průměru 9,1 ohlasů na našeho vědeckého pracovníka. Vedle vědecké práce vyvíjí ústav další činnosti. Skoro 30 pracovníků je pedagogicky činných a zajišťují každoročně více než 40 semestrálních kurzů, ponejvíce na Jihočeské univerzitě, ale i jiných vysokých školách. V ústavu se nyní školí 11 doktorandů (z toho 7 zahraničních) a na bakalářských a magisterských disertacích zde pracuje 39 studentů. 32
Každý rok EntÚ pořádá 1 - 2 mezinárodní konference (připravují se: 1997 Histochemické dny, 1998 European Congress of Entomology) a jeho pracovníci se podílejí na organizaci dalších mezinárodních akcí. Pracovníci EntÚ jsou v řídících orgánech 9 mezinárodních společností a v redakčních radách 17 mezinárodních časopisů. Velmi významnou činností EntÚ je vydávání časopisu European Journal of Entomology, který je podle IF=0,390 (r. 1995) na dvacátém místě mezi několika sty entomologickými časopisy vydávanými ve světě. F. Sehnal Prionové nemoci u nás Prof.MUDr. R. Koďousek, DrSc., vyšetřil v Ústavu patologie LF UP šest případů Creutzfeldt-Jakobovy nemoci, v Martinu (SR) jich diagnostikovali 12. Poslední výsledky výzkumu publikované v Nature (1997) potvrdily reálnou možnost přenosu infekčních prionů ze zvířat na člověka potravním řetězcem. Priony vzdorují běžným sterilizačním procedurám, jako je var a běžné dezinfekční prostředky. Byly publikovány zprávy o přenosu prionů lékařskými nástroji na pacienty, lékaře a personál, např. při transplantacích, neurochirurgických zákrocích, také biopreparáty, např. podáním hypofyzárního hormonu k léčbě. U člověka je t.č. známo pět forem prionových nemocí, u zvířat také pět a jednou z nich je „nemoc šílených krav“. Jsou způsobeny prionovými variantami, jejichž přesnou identifikaci umožnily metody molekulární genetiky. Gen kódující fyziologický prionový protein je na chromozomu 20. Jeho mutací vzniká patologický isoprion, hromadící se v buňkách šedé hmoty mozkové. Molekuly isoprionu přeměňují prionové molekuly na isoformu, která je nemetabolizovatelná, a proto se hromadí (změna konformace autokatalýzou). V klinicky manifestním stadiu nemoci dominují změny v chování, poruchy paměti směřující k rozpadu psychických funkcí a vyúsťující do demence. Nemoc končí smrtelně obyčejně do dvou let od prvních klinických příznaků. Kauzální léčba dosud neexistuje. Experti Světové zdravotnické organizace vydali soubor doporučení s cílem včasné a účinné prevence. Jinak by prionové nemoci mohly ohrozit světovou populaci podobně jako AIDS. Za objev prionů byla letos udělena Nobelova cena americkému autoru S.B. Prusinerovi, profesoru neurologie, virologie a biochemie. Na rozdíl od všech ostatních infekcí (virových bakteriálních atd.), je prionová infekce vyvolána bílkovinou. Je zcela novou kategorií infekčních činitelů. Vlastnosti prionů mohou oživit diskusi o dědičnosti získaných vlastností. Priony nesavčího typu jsou v buňkách pivní kvasinky. Objevili je pracovníci moskevského Kardiologického výzkumného centra (Science 1997, 277, 381 -383). Kvasinky představují experimentální model umožňující detailně poznat normální a patologickou funkci prionů v biochemickém předivu buňky. (Z rukopisu přehledné práce R. Koďouska „K problematice prionových nemocí“.) M. Hejtmánek
33
K sociální biologii dnešního světa Celosvětová urbanizace představuje dnes hlavní, patrně již nevratnou sílu vývoje lidské společnosti: přitom však také její nejslabší článek. Pro většinu obyvatel měst má kvalita urbanistického uspořádání rozhodující význam při určování úrovně jejich individuálního i veřejného zdraví, pohody v žití. Už proto, že globální růst populace ve velkých městech a městských celcích je rychlejší než růst populace jako celku (z předpokládaných 7,6 miliardy obyvatel Země v roce 2000 se očekává 6,3 miliardy právě v urbanistických celcích.) Je proto oprávněné tvrdit, že urbanistika přebírá rozhodující podíl úkolů a odpovědnosti za existenci lidstva na planetě Zemi, za způsob jeho života, za stav jeho zdraví. „Zdraví měst“ se stalo výrazným mnohočetným (mj. ekonomickým, sociálním, politickým, environmentálním, zdravotním, kulturním, vzdělávacím aj.) indikátorem dnešní lidské společnosti, celosvětově přerostlo v problém absolutní priority, představující rozhodující výzvu všem (představitelům především). Světové zdravotní shromáždění členských zemí Světové zdravotní organizace přijalo již v roce 1991 rezoluci ke globální urbanistické krizi zdraví a pojmenovalo hlavní faktory vedoucí k této krizi: především překotnou urbanizaci (provázenou chudobou), trvale neudržitelný ekonomický rozvoj a nedostatky v meziosvětové koordinaci a v komunistických sítích. S tímto konstatováním se současně objevil problém přístupu k řešení pro kýženou „zdravou urbanistickou budoucnost“. Jde o výstup podmíněný rozsáhlými interdisciplinárními znalostmi, soustavnou všeobecnou informovaností, schopností prognostického uceleného pohledu, individuální či úzce skupinovou nesobeckostí, a především vůlí a soustředěným úsilím uspět ve snaze o realizaci zdravé městské komunity s perspektivou její trvalé udržitelnosti a rozvoje. Připomeňme přitom nejčerstvější úsilí čtyř zemí čtyř kontinentů (Německa, Brazílie, Jihoafrické republiky, Singapuru) o svolání konference 21 největších měst do Berlína v roce 2000 - v duchu trvale udržitelného vývoje, včetně výstavby a dopravy. Hodlají tak navázat na legendární summit o Zemi - Konferenci Spojených národů v Rio de Janeiro o životním prostředí a rozvoji v roce 1992, na její stále platný materiál Agenda 21. Je nanejvýš vhodné, aby nejen na globální úrovni, ale také na místních úrovních (tzv. Local Agenda 21) si každá komunita (město, obec, dílčí region ap.) sama vybrala „rozhodující úkoly a jejich vhodné indikátory“ pro sebe, pro svůj rozvoj, průběžně je kontrolovala až k finálnímu naplnění. Pozn.: že jde o dynamický, otevřený a nikdy nekončící proces/systém jistě netřeba připomínat. Především v tom spočívá síla myšlenky „trvalé udržitelnosti“.... Právě taková, otevřená, poctivá, promyšlená a v duchu „závazné“ Agendy 21 realizovaná aktivita vtahuje obyvatele komunity do „místní politiky“, je jim blízká a srozumitelná. Především však také pomáhá (resp. může pomoci) místním samosprávám při zajišťování mnohovrstevné městské infrastruktury. Na zasedání Valného shromáždění OSN v USA, právě skončeném (červen 1997), zaznělo, že je třeba oživit ducha Ria, obnovit přijaté závazky a znásobit úsilí k dosažení trvalé udržitelnosti života a jeho vývoje (rozvoje, a to po celém světě tedy i v zemích, kde tyto aktivity dosud nenalézaly potřebného sluchu. To vše v duchu teze, že „trvalá udržitelnost“ je jedním ze smyslů existenční funkčnosti OSB globálně, regionálně, národně i místně. V. Srb.
34
Sekretariát hlavního výboru Čs. biologické společnosti Joštova 10, 662 43 Brno Iva Tačová, sekretářka hlavního výboru, tel. 05 - 42126300 Pavla Skusilová, účetní společnosti, tel. 05 - 43182307 Fax: 05 - 42126200 e-mail:
[email protected] Redakční rada Zpravodaje Předseda: Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc. Technický redaktor: Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc. (e-mail:
[email protected]) Členové: Doc. RNDr. Josef Berger, CSc. Doc. MUDr. et RNDr. Miroslav Červinka, CSc. Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc. Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc. MUDr. Iva Slaninová, Dr. Prof. RNDr. Vladimír Srb, DrSc. Příspěvky zasílejte na adresu technického redaktora (Biofyzikální ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno) nebo na sekretariát společnosti.
Zpravodaj Čs. biologické společnosti v Brně 1997 č. 2 ___________________________________________________________________ Vydal: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti, Joštova 10, 662 43, Brno Redaktor: Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc. Technický redaktor: Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc. Brno 1998
35
