Zpravodaj
Československé biologické společnosti
číslo 1 BRNO 1997
Hlavní výbor Čs. biologické společnosti Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., předseda, Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc., I. místopředseda, Biologický ústav LF UP, Hněvotínská 3, 775 00 Olomouc Doc. MUDr. Fedor Čiampor, DrSc., II. místopředseda, Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 842 46 Bratislava Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc., vědecký tajemník, Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Doc. MUDr. Miroslav Červinka, CSc., Biologický ústav LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., člen HV a předseda sekce buněčné biologie, Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Prof. RNDr. Karel Beneš, DrSc., člen HV, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, 370 00 České Budějovice Prof. MUDr.RNDr. Svatopluk Čech, DrSc., člen HV a předseda brněnské pobočky Ústav histologie a embryologie LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc., člen HV, Biologický ústav LF UK, Karlovarská 48, 301 66 Plzeň Prof. RNDr. Vladimír Srb,DrSc., člen HV, Ústav hygieny LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové Prof. RNDr. Ivan Kalina, DrSc., člen HV a předseda košické pobočky Biologický ústav LF UPJŠ, SNP 1, 040 00 Košice Doc. RNDr. Josef Berger, CSc., náhradník HV, Biologická fakulta JčU , Branišovská 31, 375 05 České Budějovice Prof. MUDr. Vladimír Půža, DrSc., náhradník HV a předseda hradecké pobočky, Biologický ústav LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové RNDr. Petr Folk, CSc., revizor účtů HV, Fyziologický ústav PF UK, Viničná 7, 128 00 Praha +++ Ing. Josef Fulka, CSc., předseda sekce reprodukční biologie, VÚŽV, 251 61 Praha MUDr. Blahoslav Hejda, předseda ostravské pobočky, K myslivně 2078, 708 00 Ostrava MUDr. Jiří Hochmann, CSc., předseda pardubické pobočky, Lonkova 465, 530 00 Pardubice - Polabiny Doc. MUDr. Zdeněk Malý, CSc., předseda Společnosti pro ultrazvuk v medicíně a biologii, Porodnická a gynekologická klinika LF MU, FNsP Bohunice, Jihlavská 20, 639 00 Brno Doc. RNDr. Vladimír Kleinwächter, CSc., předseda biofyzikální sekce, BFÚ AV ČR, Královopolská 135, 612 65 Brno RNDr. Antonín Konětopský, CSc. předseda pedagogické sekce, Gymnázium, Táborská 185, 600 00 Brno Prof. RNDr. Karel Lenhart, DrSc., předseda olomoucké pobočky, Biologický ústav LF UP, Hněvotínská 3, 775 00 Olomouc Ing. Kyra Michalová, CSc., předsedkyně cytogenetické sekce, III. interní klinika, I. LF UK, U nemocnice 1, 120 00 Praha RNDr. Jiří Mlíkovský, CSc., předseda sekce evoluční biologie, Zborovská 10, 150 00 Praha Ing. Vladimír Skládal, CSc., předseda sekce pro biologii nízkých teplot, VÚRV, Drnovská 507, 161 06 Praha Doc. MUDr. Karel Smetana, CSc., předseda pražské pobočky, Anatomický ústav 1. LF UK, U nemocnice 3, 128 00 Praha MUDr. Radim Šrám, DrSc., předseda Společnosti pro mutagenezi zevním prostředí, Laboratoř genetické ekotoxikologie PIAS, U michelského lesa 360, 140 00 Praha
ZPRAVODAJ Československé biologické společnosti
1/1997 BRNO _______________________________________________________________
Obsah: ÚVODNÍ SLOVO Běh času a věda - O. Nečas
ZPRÁVY Zpráva o činnosti Čs. Biologické společnosti v roce 1996 - R. Janisch Zpráva ze schůze hlavního výboru Čs. Biologické společnosti 5.3.1997 v Brně R. Janisch Cytoskeletální klub - J. Hašek 6th International Congress on Cell Biology, San Francisco - J. Vítek Aktivity maldých bioógov - I. M. Tomo
INFORMACE XIV. Biologické dny, 3.-6.11.1997, Praha, předběžný program plenárních referátů
VÝROČÍ K šedesátinám prof. RNDr. Karla Lenharta, DrSc. - J. Kunert Prof. Stanislav Rosypal jubilující - J. Doškař
NOVÉ PUBLIKACE, RECENZE S. Rosypal: Úvod do molekulrání biologie - M. Hejtmánek L. Kincl, V. Chaloupková, V. Bičík: Biologie - 1583 testových otázek a odpovědí M. Hejtmánek Josef Berger: Buněčná a molekulární biologie - F. Weyda
ASTRAKTA PRACOVNÍCH SCHŮÍ, KONFERENCÍ A SYMPOZIÍ KALENDÁŘ AKCÍ POZNÁMKY Hra o život - V. Srb Čím je John Innes Center v Norwichi? - S. Rakouský Na návštěvě u protinožců - V. Mornstein
1
ÚVODNÍ SLOVO
Běh času a věda „ .... nevidíme nic z těchto nepatrných před sebou jdoucích změn, dokud ruka času nezaznamenala prošlé věky..... a vidíme toliko, že formy životní jsou rozdílné od těch jaké byly dříve“ (Ch. Darwin). Když byla založena biologická společnost bylo mně -3 roky, byla založena v Brně asi 150 kilometrů od místa, kde jsem se za 3 roky nato narodil. Takže jsem ze začátku o ní nic nevěděl. O biologii za pár let přece něco. Přes přírodu, prof. Habrovcovou a prof. Kovaříka na gymnáziu, přes knihy Němcovy, Bělehrádkovy a Herčíkovy a zejména přes svůj mikroskop, kterým jsem se kochal již v předjinošském věku. Pak to šlo rychle. Na „půdu“ biologické společnosti jsem vstoupil jako student medicíny, když jsem měl v r. 1949 na schůzi brněnské pobočky přednášku, která experimentálně vyvracela fantazie V. Jonáše o životě z krystalů. Fyziologická posluchárna byla tehdy plná a bylo tam i několik novinářů, kteří o tom něco napsali v novinách. Ne, že by to stálo za to (nebylo to ani klonování ani AIDS), ale svědčí to o tom, že veřejnost jaksi jinak reagovala na to, co se děje v brněnské vědě (už jsme si odvykli). Po půl století jsem pak akumuloval autentické i zprostředkované informace o vědách biologických. Když všechny tyto informace sečtu a podělím, vidím, že za těch padesát let se něco velice, strašlivě, obludně změnilo. Globálním dojmem, a nic víc než dojmem, je pohyb ve dvou směrech. Prvním dojmem je ohromný nárůst vědy objemem institucí, lidí a zejména objem poznání a současně s tím sice zcela pochopitelná a logická, ale přesto děsivá dezintegrace. Už si často rozumíme jen pomocí pojmů velmi obecných a ještě obecnějších. Kdybych si právě nepřečetl co je to Bcl-2 Bax heterodimer tak bych vůbec nevěděl o čem je řeč (kolik z vás to asi ví, někdo určitě)a přesto je to něco co hlídá, aby buňky mého těla neumíraly v nevhodném okamžiku (toto je již srozumitelné pro každého). Nezdá se, že by tato exploze poznání a jeho dezintegrace se měla zpomalovat, zatím. Kdysi prý byly schůze brněnské pobočky jakýmsi informačním a diskusním fórem celé brněnské vědy a nejen biologické. Dnes, a ani se nelze divit, že když se sejdou specialisté na apoptózu, tak tam jsou jen oni. Toto drobení bude asi ještě dlouho pokračovat. Současně se ale budou z těchto kamínků vytvářet představy obecné, tak obecné že budou pochopitelné i pro gymnazistu (alespoň pro některé). To je jeden dojem čím se liší věda od dob, kdy jsem se narodil. A biologická společnost v tom plachtí jak umí či neumí. Druhý dojem (a zase nic víc než dojem) je poklesající dignita vědy v očích naší „veřejnosti“. Věda bývala váženější. Nejde vůbec o to, že bankovní úředník si žije lépe než universitní profesor ani o to, že se snižuje respekt vůči vědě a tím i vůči poznání a vzdělanosti ( i když právě toto se může v budoucnosti ukázat jako sebevražedné). Bezprostředně jde patrně o víc. Věda je nejjistější mechanismus jak získávat peníze ( ne pro vědce) a tím i jak získat moc. To v současném uspořádání světa rozhoduje o přežití v konkurenci mezi lidskými subsystémy (nedělejme si iluze, Darwin platí vždy a všude). A nejde asi jen o dojem, že se to u nás tak jaksi neví, alespoň mezi našimi mocnými. Doufejme, že to je jen náhodná fluktuace, jinak se to nám (myslím tím národ český) asi nevyplatí. A biologická společnost jako by nevěděla co s tím, ač to má ve stanovách.
2
Biologická společnost „žije“ poslední 1/27 od narození Krista a necelou poslední třetinu od doby kdy Burdach (možná) a Treviranus použili poprvé pojem biologie. O něco méně než tuto třetinu jsem s biologickou společností autenticky prožil. Nevím přesně proč u mne dominují v souvislosti se zamyšlením nad během času právě tyto dojmy, změnilo se pochopitelně mnohem víc. Snad proto, že se právě tyto změny nejvíce dotýkají poslání Biologické společnosti, reflektují její vývoj za 75 let její existence a staví ji před nové formy i obsah v jejím působení. O. Nečas ZPRÁVY
Zpráva o činnosti Čs. biologické společnosti v roce 1996 1. Přínos aktivity společnosti pro rozvoj vědy V uplynulém roce se činnost Čs. biologické společnosti odehrávala především formou již tradičního organizování vědeckých konferencí a symposií a byla zaměřena na popularizaci vědecké práce. Spektrum její činnosti se dále rozšiřuje i do oblastí čistě vědeckého i vědecko-organizačního života. Rozvíjí se např. spolupráce na grantových oponentních řízeních, prakticky a metodicky zaměřené kursy a konzultace, diskuse k obecnějším problémům biologického vzdělávání, spolupráce na tvorbě výukových a kontrolních programů studia biologie. Nejvýznamnější vědeckou akcí v uplynulém roce byla mezinárodní konference “CYTOKINEMATICS’ 96” pořádanou pobočkou v Hradci Králové. Cílem konference byla prezentace výsledků několika vědeckých pracovišť z České republiky společně s výsledky předních pracovišť světových. Symposium se uskutečnilo ve dnech 9.-12. září 1996 v prostorách lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jednacím jazykem byla angličtina. Symposium CYTOKINEMATICS’ 96 navázalo na tradici mezinárodních konferencí Cytocinema, jež byly věnovány mikrokinematografickému studiu buněk a jejich chování za nejrůznějších experimentálních podmínek. Tato vědecká setkání se pořádala od roku 1969 ve tříletých intervalech na lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Poslední z nich se konalo právě před 10 lety v roce 1986. Další důležitou akcí bylo 29. výroční zasedání cytogenetické sekce s mezinárodní účastí, které se konalo v Praze ve dnech 26. a 27.9.1996 v Praze. Zúčastnilo se více než 80 vědeckých pracovníků, byli pozváni zahraniční hosté ze Skotska a z Rakouska. Na konferenci odeznělo 22 ústních sdělení s bohatou diskusí. Některé akce společnosti, např. v olomoucké pobočce byly využity k organizaci veřejných závěrečných oponentních řízení vnitřních grantů nebo v brněnské pobočce k příležitosti životních jubileí významných osobností společnosti. Mezi prakticky zaměřené akce patřily II. a III. postgraduální kursy ultrasonografie ADVANCED ULTRASOUND v Brně a ULTRASONOGRAFICKÉ FORUM jako součást kongresu MEFA v Brně, pořádané Českou společností pro ultrazvuk v lékařství a v biologii. Významnou akcí sekce byly XIX. Dny lékařské biofyziky konané ve dnech 29.-30.5.1996 v učebním středisku MU na Cikháji. Účastnilo se 50 vědeckých pracovníků. Pedagogická sekce iniciovala diskusi odborníků v biologickém vzdělávání naší populace. V rámci sekce biologie buňky se uskutečnila oponentura studijního programu a sylabu biologických předmětů přírodovědeckého bakalářského studia.
3
2. Vědecká aktivita. Společnost rozvíjela svou aktivitu v uplynulém roce v 6 pobočkách a 9 sekcích. Pobočka v Praze doznala v uplynulém roce volbou korespondenčním způsobem změny ve vedení. Novým předsedou pražské pobočky se stal doc. K. Smetana, místopředsedou prof. A. Romanovský. Nový výbor pražské pobočky přislíbil ve spolupráci s hlavním výborem zorganizovat XIV. Biologické dny, které se budou konat 3. - 6.11.1997 v Praze a jejich náplní bude buněčná biologie. Předběžné oznámení o konání konference bylo oznámeno v 2. čísle Zpravodaje a začátkem února byl rozeslán 1. cirkulář o konání XIV. Biologických dnů s přihláškou k aktivní, či pasivní účasti, nebo k přihlášení posteru. Pobočka v Brně uspořádala 10 schůzí, na kterých bylo předneseno 32 přednášek při průměrné účasti 37 posluchačů. Dvě schůze se konaly u příležitosti životních jubileí prof. MUDr. P. Braveného CSc. a doc. MUDr. A. Zechmeistera, CSc., jedna schůze byla věnována 100. výročí narození prof. MUDr. J. Bělehrádka, prvního přednosty Biologického ústavu LF MU. Dále pobočka spolupracovala s Českou anatomickou společností, Laboratoří genetiky a embryologie ÚŽFG AV ČR a Oddělením buněčné a molekulární biologie Masarykova onkologického ústavu v Brně. Na schůzích pobočky přednášeli tři hosté ze zahraničí. Kladně je třeba hodnotit větší zájem o akce pobočky zejména z řad mladých, vysokoškolských studentů. Pobočka v Olomouci uspořádala 3 přednáškové schůze: 27.3.96 přednáška doc. Červinky „Apoptóza - programovaná smrt buňky “ za účasti 42 členů společnosti, dále přednáška doc. Koláře 25.5.96 „Apoptóza a nádory“ za účasti 29 osob. a konečně přednáška dr. Vojtěška „Metody detekce genové exprese“ 4.11.1996 za účasti 15 členů společnosti a asi 150 studentů prvního ročníku LF PU.. Dále byla pobočka spolupořadatelem veřejného závěrečného oponentního řízení vnitřních grantů lékařské fakulty UP z oblasti základního a klinického výzkumu. Ne celodenním semináři s účastí 25 osob bylo obhajováno 17 projektů. Pobočka v Hradci Králové uspořádala mezinárodní konferenci „CYTOKINEMATICS’ - 96“ ve dnech 9.-12.9.1996 na lékařské fakultě v Hradci Králové za účasti 65 vědeckých pracovníků, z toho 19 z ciziny. Dále pobočka uspořádala 6 přednáškových schůzí na kterých bylo předneseno 24 přednášek polytematických a uskutečnila se 2 mimořádná monotématická zasedání. Pobočka v Pardubicích neuspořádala v minulém roce žádnou akci. Pobočka v Ostravě neuspořádala v uplynulém roce žádnou členskou schůzi. Slovenská biologická společnost nevyvíjí již dlouhou dobu žádnou činnost, její aktivita je úplně utlumena. Podle stanov Čs. biologické společnosti všichni registrovaní a platící slovenští členové jsou členy Čs. biologické společnosti se všemi právy a povinnostmi. Dále je pouze na vůli Slovenské biologické společnosti, zda se oživí organizační činnost jejího výboru. Východoslovenská pobočka v Košicích se podílela na organizaci jedné celostátní konference za účasti 36 osob a uspořádala 4 pracovní schůze s přednáškami s průměrnou účastí 25 osob. Cytogenetická sekce uspořádala 29. výroční zasedání cytogenetické sekce s mezinárodní účastí v Praze 26. - 27.9.1996. Zúčastnilo se více než 80 vědeckých pracovníků, byli pozváni zahraniční hosté ze Skotska a z Rakouska. Na konferenci odeznělo 22 ústních sdělení s bohatou diskusí. Sekce byla dále spolupořadatelem Mezinárodní konference PECO o prenatální diagnostice v Praze - Motole 4.-8.9.96. Ve spolupráci s firmou ONCOR sekce uspořádala workshop „Fluorescenční in situ hybridizace“ v Brně a Praze za účasti 25 zájemců. 4
Společnost mutagenezi zevním prostředím uspořádala v dubnu minulého roku v Brně 19. Pracovní dny za účasti 60 osob. Pedagogická sekce uspořádala celostátní seminář 4.6.1996 v Praze, zaměřený na výuku biologie na gymnáziích a ekologickou krizi v Krkonoších za účasti 30 osob. Biofyzikální sekce uskutečnila 15 odborných seminářů, na pěti z nich přednášeli zahraniční vědečtí pracovníci. Průměrná účast byla 15-20 osob. Plánované mezinárodní sympozium bylo přesunuto na říjen 1997. Sekce provedla korespondenční volby nového výboru. Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii byla hlavním pořadatelem II. a III. postgraduálního kurzu - sympozia ADVANCED ULTRASOUND v Olomouci 27.-28.5.96 a v Praze 21.-22. 10.96 s počtem přednášek 24 a 27 a účastníků 180 a 160. Významnou akcí sekce byly XIX. Dny lékařské biofyziky konané ve dnech 29.-30.5.1996 v učebním středisku MU na Cikháji. Účastnilo se 50 vědeckých pracovníků. Většina přednesených sdělení se týkala vědeckého výzkumu a značná pozornost byla věnována též problémům pedagogickým, kde dominovaly problémy výuky výpočetní techniky a informatiky. Sekce také organizovala ULTRASONOGRAFICKÉ FÓRUM - sympozium na téma „Nové trendy v barevném dopplerovském zobrazení“ jako součást kongresu MEFA v Brně 6.11.96. Spolupořadatelem byla sekce v organizaci celostátní konference s mezinárodní účastí PRAKTICKÁ ULTRASONOGRAFIE v Olomouci 19.-20.9.96. Společnost vydala pro své členy informační leták o činnosti společnosti a o nejbližších konferencích a sympoziích. Sekce pro buněčnou biologii se podílí na přípravě XIV. Biologických dnů. Sekce uspořádala seminář o cytoskeletu ve Vranovské Nové vsi 7.-9.2.1996. Účastnilo se 62 vědeckých pracovníků, odeznělo 18 přednášek, instalováno bylo 14 posterů. 3. Ediční činnost Jako každoročně se i v minulém roce ediční činnost uskutečňovala formou interních tisků pro vnitřní potřebu společnosti: Byly vydány tyto materiály: 2 čísla Zpravodaje Čs. biologické společnosti, hlavní výbor Materiály z konference CYTOKINEMATICS’ 96 Sborník abstrakt z XIV. dnů lékařské biofyziky Informační leták pro členy České společnosti pro ultrazvuk v lékařství a biologii. 4. Výhled na rok 1997 XIV. Biologické dny, 3.-6.11.1997, Praha Přednášková odpoledne a večery s aktuální biologickou tématikou obecného i specializovaného zaměření, cca 15 akcí během roku 1997, pobočka v Brně. Přednáškové schůze během roku 1997, spolupráce na pořádání veřejných obhajob grantových projektů na lékařské fakultě v lednu 1997, pobočka v Olomouci. Pravidelné přednáškové schůze ve spolupráci s fyziologickou sekcí Lékařské společnosti J. E. Purkyně, pobočka v Hradci Králové. Pracovní vzpomínková schůze k výročí prof. Drastich, zakladatele a prvního předsedy pobočky v Ostravě, ostravská pobočka. 30. výroční cytogenetické symposium v září 1997, Praha, cytogenetická sekce. Pracovní den, duben 1997, Brno, cytogenetická sekce. 20. Pracovní dny Společnosti pro mutagenezi zevním prostředím, duben 1997, Brno, Společnost pro mutagenezi zevním prostředím. Dva jednodenní semináře ve spolupráci s předmětovou komisí biologie na gymnáziích při MŠMT v jarním a podzimním období, pedagogická sekce. 5
III. symposium „Radiation biology and its application in space research“, říjen 1997, biofyzikální sekce. Sympozium: „Kontrastní látky v ultrasonografii“, Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii. Ultrasonografické fórum v rámci mezinárodního veletrhu MEFA, listopad 1997, Brno, Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii. Seminář o cytoskeletu Vranovská Nová Ves u Znojma, sekce pro buněčnou biologii 26.-29.31997. Příležitostné vědecké schůze - přednášky zahraničních hostů, během roku 1997, sekce pro buněčnou biologii. Kromě toho pobočky i odborné sekce budou pořádat jednotlivé přednášky nebo přednáškové večery, poskytnou příležitost pro prezentaci zahraničních hostů a budou spolupracovat při organizaci vědeckých konferencí středoškolských i vysokoškolských, kde studenti a posluchači těchto škol budou mít příležitost publikovat své výsledky. 5. Organizační a administrativní činnost Hlavní výbor Čs. biologické společnosti se v uplynulém roce sešel jednou 15.5.1996 a předsednictvo se sešlo několikrát podle aktuální potřeby. S koncem roku 1996 končí i tříleté funkční období hlavního výboru naší společnosti. Na schůzi hlavního výboru 15.5.1996 byla zvolena volební komise ve složení prof. S. Čech (předseda), doc. M. Gabriel, dr. B. Hejda, doc. V. Kleinwachter, I. Tačová (členové) a pověřena přípravou a uskutečněním voleb nového hlavního výboru korespondenčním způsobem. Prostřednictvím výborů poboček a sekcí byli všichni členové vyzváni k podání návrhů na kandidáty příštího hlavního výboru. Volební komise z došlých návrhů sestavila kandidátní listinu, která byla rozeslána všem členům Čs. biologické společnosti. Na schůzi hlavního výboru 5.3.1997 oznámí volební komise výsledky korespondenčního hlasování a bude uskutečněna volba předsedy a předsednictva hlavního výboru. Zápis z této schůze bude zaslán Radě vědeckých společností. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na jaře minulého roku vypsalo soutěž návrhů na projekty v rámci programu „Rozšiřování výsledků výzkumu a vývoje“ s cílem poskytnout na projekty v soutěži vybrané 50% plánovaných finančních výdajů. Naše společnost podala do této soutěže 5 návrhů: 1. Zpravodaj Čs. biologické společnosti (30000 Kč) 2. XIV. Biologické dny (15 000 Kč) 3. Prezentace na Evropském cytoskeletálním fóru 1996 (20 000 Kč) 4. Mezinárodní symposium Cytokinematics 96 (100 000 Kč) 5. XIV. Dny lékařské biofyziky 1996 (45 000 Kč) Kromě prvního návrhu na příspěvek pro vydání Zpravodaje byly všechny ostatní projekty zařazeny do programu PREZENTACE a příspěvky na ně byly poukázány. Výrazným způsobem to přispělo ke zvýšení úrovně všech těchto akcí i širší účasti členů společnosti. Po několikaleté stagnaci pražské pobočky nastala výrazná změna. Změnil se výbor pražské pobočky, korespondenční volbou byl zvolen novým předsedou doc. Smetana, místopředsedou doc. Romanovský. Nový výbor pobočky ve spolupráci s hlavním výborem se ujal přípravy XIV. Biologických dnů. Pedagogická sekce rovněž zvolila korespondenčně nového předsedu. Stal se jím prof. Konětopský, místopředsedou prof. Homola. Spolupráce Čs. biologické společnosti se Slovenskou biologickou společností ustala. Na schůzi hlavního výboru 15.5.1996 byla tato problematika dlouho diskutována. Podle stanov společnosti všichni registrovaní a platící slovenští členové 6
jsou členy Čs. biologické společnosti se všemi právy a povinnostmi. Dále je pouze na vůli Slovenské biologické společnosti, zda se oživí činnost jejího výboru. Zpravodaj Čs. biologické společnosti byl v uplynulém roce obohacen o několik rubrik (odborné články, zprávy z vědeckých akcí, nové publikace, recenze). Rozšířila se i redakční rada. Předsedou redakční rady je prof. R. Janisch, technickým redaktorem doc. V. Mornstein, členy jsou doc. J. Berger, doc. M. Červinka, prof. M. Hejtmánek, doc. J. Reischig, dr. I. Slaninová, prof. V. Srb. 6. Statistické údaje a závěr V Čs. biologické společnosti pracuje 6 poboček v České republice, kde jsou členové zastoupeni takto: pobočka v Praze 631 členů, pobočka v Brně 640 členů, pobočka v Olomouci 84 členů, pobočka v Hradci Králové 86 členů, pobočka v Ostravě 41 členů, pobočka v Pardubicích 24 členů. Celkem je v Čs. biologické společnosti registrováno 1506 členů. Při hlavním výboru Čs. biologické společnosti je ustaveno 9 odborných sekcí: sekce cyto-genetická 150 členů, sekce evoluční biologie 50 členů, Společnost pro mutagenezi zevním prostředím 115 členů, sekce pedagogická 57 členů, sekce pro biologii nízkých teplot 120 členů, Česká společnost pro ultrazvuk v lékařství a biologii 144 členů, sekce reprodukční biologie 56, sekce buněčné biologie 201, sekce biofyzikální 123. V Čs. biologické společnosti bylo uspořádáno v roce 1996 45 akcí s účastí 1809 vědeckých pracovníků. R. Janisch
Stručná zpráva ze schůze hlavního výboru Čs. biologické společnosti konané 5.3.97 v Brně. 1. Výsledky voleb a volba předsednictva hlavního výboru pro období 1997-1999. Volební komise, která se sešla 15.1.1997 konstatovala, že podle stanov nadpoloviční většinou byli za členy hlavního výboru Čs. biologické společnosti pro funkční období 1997 -1999 zvoleni prof. Janisch (186 hlasů), prof. Nečas (181), prof. Hejtmánek (159), prof. Srb (146), prof. Svoboda (141), prof. Čiampor (136), doc. Červinka (135), prof. Čech (131), doc. Reischig (128), prof. Beneš (122), prof. Kalina (114). Náhradníky hlavního výboru rovněž nadpoloviční většinou byli zvoleni doc. Berger (111) a prof. Půža (109). Při volbě předsednictva v úvodu této schůze HOV byli pak zvoleni: předsedou hlavního výboru prof. Nečas, I. místopředsedou prof. Hejtmánek, II. místopředsedou doc. Čiampor, vědeckým tajemníkem prof. Janisch a hospodářem doc. Červinka. 2. Stav příprav XIV. Biologických dnů K dnešnímu dni se přihlásilo 95 účastníků. Připraven je již II. cirkulář s programem. Aby Biologické dny byly finančně zabezpečeny, je nutné počítat s účastí 100 vědeckých pracovníků. Organizaci Biologických dnů a ubytování účastníků zajišťuje pražská agentura. 3. Vazba Čs. biologické společnosti na Slovenskou biologickou společnost. Čs. biologická společnost zůstává stále podle stanov schválených Ministerstvem vnitra ČR Československou biologickou společností. V členské základně Čs. biologické společnosti je registrováno 341 slovenských pracovníků, z toho pouze 6 zaplatilo členské příspěvky v roce 1996. Podle stanov Čs. biologické společnosti všichni registrovaní a platící členové jsou členy Čs. biologické 7
společnosti se všemi právy a povinnostmi. Doc. Čiampor informoval, že situace ve Slovenské biologické společnosti po smrti jejího předsedy prof. Bóznera je kritická. Společnost nevyvíjí vůbec žádnou činnost, platební morálka je již po tři roky nulová, není dostupná žádná dokumentace. Po široké rozpravě k této složité problematice byl přijat závěr, obsahující dvě možnosti. Bude-li revitalizována Slovenská biologická společnost, bude fungovat jako samostatná společnost a bude spolupracovat s Čs. biologickou společností. Druhou možností je zaregistrování Čs. biologické společnosti také na Slovensku podle příkladu Čs. společnosti mikrobiologické. Pro budoucí dobrou spolupráci mluví i fakt zvolení dvou slovenských pracovníků anonymní korespondenční cestou do hlavního výboru Čs. biologické společnosti. 4. Podpora zřízení banky brephoplastických tkání a buněk. Prof. Klen požádal hlavní výbor o podporu projektu zřízení banky embryonálních buněk a tkání z potracených embryí. Seznámil hlavní výbor se zákonným podkladem pro zřízení takovéto banky, které by mohly poskytovat materiál pro výzkum i léčení. Zájem o služby této banky je značný a perspektivy klinického využití embryonálních tkání v praxi jsou slibné. Po široké diskusi doc. Červinka, doc. Smetana zpracovali doporučující kladné vyjádření hlavního výboru ke zřízení banky i k etické stránce projektu. 5. Projekty PREZENTACE Prof. Nečas sdělil, že i na rok 1997 Ministerstvo školství ČR vypsalo soutěž návrhů na projekty v rámci programu „Rozšiřování výsledků výzkumu a vývoje“. Naše společnost podala 2 návrhy: Aktivní účast na kongresu GLYCO - XIV. Tento projekt MŠMT zamítlo. XIV. Biologické dny (80 000 Kč). Do poloviny března MŠMT sdělí, zda požadovaná částka bude poskytnuta. 6. Dotace pro rok 1997 Prof. Nečas informoval, že Čs. biologická společnost požadovala pro rok 1997 finanční dotaci pro svou činnost 150 000 Kč, dotace byla zkrácena a Čs. biologická společnost obdrží dotaci ve výši 86 000 Kč. 7. Jubilanti v roce 1997 Byl sestaven seznam jubilantů, kteří podle svých zásluh budou při příležitosti životních jubileí oceněni blahopřejným dopisem, diplomem čestného uznání, pamětní medailí, nebo čestným členstvím. Čestné členství bylo navrženo prof. Romanovskému, pamětní medaile doc. Vackovi, diplom čestného uznání dr. Goetzovi, prof. Lenhartovi a dr. Štokrové, všem ostatním bude zaslán blahopřejný dopis. Závěrem popřál prof. Nečas k životnímu jubileu vědeckému tajemníkovi prof. Janischovi, který v těchto dnech oslavil 60 let. 8. Noví členové společnosti Do Čs. Biologické společnosti byli přijati tito noví členové: RNDr. Mária Mikulášová, CSc.,Bratislava, RNDr. Miroslava Urbančíková, CSc., Bratislava, Ing. Jiří Zámečník, CSc., Praha, BC.MS. Alois Bilavčík, Praha, Ing. Jan Topinka, CSc., Praha, RNDr. Blanka Binková, CSc., Praha, Ing. Pavel Rous, Brno. 9. Různé Rozšířila se redakční rada Zpravodaje. Předsedou redakční rady je prof. Janisch, technický redaktor je doc. Mornstein, členy jsou doc. Berger, doc. Červinka, prof. Hejtmánek, doc. Reischig, dr. Slaninová, prof. Srb. Hlavní výbor souhlasil s návrhem zaslaným doc. Bergerem publikovat ve Zpravodaji abstrakta odborných sdělení z vybraných akcí společnosti. 8
Hlavní výbor schválil návrh doc. Červinky pořídit pro Čs. biologickou společnost samostatnou stránku v Internetu. R. Janisch
Cytoskeletální klub Ve dnech 19.-21.března 1997 jsme ve spolupráci se Sekcí biologie buňky Čs.společnosti biologické uspořádali v hotelu Club ve Vranovské Vsi u Znojma setkání pracovníků zabývajících se studiem cytoskeletu eukaryotických buněk. Téma poskytlo dostatečně široký prostor k diskusi o společných principech vnitřní organizace buněk od kvasinek až po člověka. Semináře se zúčastnilo téměř 60 pracovníků z různých laboratoří universitních, lékařských či akademických pracovišť ČR a též hosté ze Slovenska. Díky sponzorování firmami Sigma-Aldrich, Olympus C&S, BioConsult, EXBIO, BioVendor, Schoeller Pharma byly vytvořeny velmi příznivé podmínky k vzájemné výměně zkušeností. Odbornou náplní semináře byla jedna přehledná a 15 specializovaných přednášek. Nedílnou součástí seminaře byla též diskuse u 14 nástěnkových sdělení. V úvodním referátu Dr. Cvrčková (PřF UK, Praha) seznámila přítomné se současným pohledem na principy morfogeneze, a to především s ohledem na úlohu malých GTPáz v morfogenezi kvasinek. Její příspěvek vyvolal zajímavou diskusi o funkčním vztahu buněčných struktur. Kromě jiných referátů též velmi zaujal i příspěvek Dr.Nováka (SAV, Bratislava) o významu studia cytoskeletálních struktur k pochopení patogeneze při Alzheimerově nemoci. V průběhu semináře se rovněž konalo i zasedání výboru Sekce biologie buňky Čs.biologické, jehož účastníci se vzhledem k evropské integraci shodli nezbytnosti přejmenovat Sekci na Českou společnost pro buněčnou biologii (Czech Society for Cell Biology). Dle úsudků zúčastněných pracovníků lze považovat uskutečněné setkání (zřejmě 6.) Cytoskeletálního klubu ČR za úspěšné. Lze si jenom přát, aby příští setkání plánované na rok 1998 opět ve Vranovské Vsi (organizací byl pověřen Dr. J.Paleček , PřF UK, Praha) bylo stejně tak vydařené. Jiří Hašek Mikrobiologický ústav AVČR
6th International Congress on Cell Biology, San francisco, 7.11.prosince 1996 Mezinárodní kongres buněčné biologie bývá každé čtyři roky. Tentokráte se konal, zároveň s 36. výročním zasedáním americké společnosti pro buněčnou biologii, v kalifornském San Franciscu, v Moscone Convention Center. Odborný program probíhal jednak formou plenárních sympozií (Regulation and cell division § genomic stability, Cytoskeleton § disease, Chromatin structure § gene expression, Phosporylation § dephosphorylation in regulatory pathways Adhesion § signalling. Vesicular traffic § organelle assembly, Protein glycosylation in sorting § trafficking. Master genes § early development, Regulation of cell death), ve kterých byly předneseny souhrnné přednášky významnými odborníky v jednotlivých oblastech, dále formou souběžných symposií (celkem 24) s kratšími příspěvky a samozřejmě každý den probíhala diskuse u plakátových sdělení. Byla to nezvykle obrovská akce, s účastníky z celého svět. Celkem bylo publikováno 3891 souhrnů přednášek a posterů od téměř 13000 autorů. Souhrny byly publikovány ve speciálním čísle Molecular biology of the Cell (vol. 7, supllement, December 1996, 785 stran). 9
Američtí organizátoři zvládli kongres s tradiční americkou perfektností, téměř bez jediné chybičky. Během kongresu bylo možné navštívit stánky více než 350 firem z celého světa. Bylo by obtížné se vyjadřovat k odbornému obsahu tak rozsáhlé akce. Spíše bych chtěl zdůraznit jednu věc. Vzpomínám, že po skončení předešlého kongresu v Madridu v r. 1992 , který byl mimochodem menšího rozsahu) se diskutovalo o smyslu takových velkých kongresů. Mnozí z účastníků měli tenkrát pocit, že v dnešní době je snad lépe pořádat menší a více specializované akce než zasedání takového rozsahu. Dnes, po kongresu v San Franciscu, již tyto pochybnosti nemám. Smysl velkých kongresů vidím jednak v tom, že lze na nich načerpat informace o současné situaci v oblastech, ve kterých přímo nepracuji, jednak se ukázalo, že na tak velkých zasedáních se sejde dostatek pracovníků i dosti specializovaných oblastí výzkumu. Příkladem budiž má vlastní specializace - „gap junctionologie“. Výzkumem mezibuněčných komunikací přes gap junctions se ve světě nezabývá příliš mnoho pracovníků. Přesto na kongresu v San Franciscu se sešlo tolik specialistů v této oblasti, že ji bylo věnováno samostatné symposium a v plakátových sekcích navíc 56 sdělení. Takže, skutečně i specialisté si přišli na tomto kongresu na své. Jinak, jak je obvyklé v buněčné biologii devadesátých let, většina přednášek se více či méně týkala problematiky biologické signalizace. Z kuriozit by snad bylo zajímavé upozornit na přednášku W.H. Gehringa z University v Basileji, který studoval gen kontrolující morfogenezi oka. Zjistil, že dotyčný gen je velmi konzervativní a lze jej nalézt nejen u obratlovců, ale i u červů, hlavonožců či hmyzu. Výsledky svědčí o to, že vývoj složeného hmyzího oka neproběhl nezávisle na komorovém oku obratlovců, jak se dosud předpokládalo. Autor prokázal, že tento myší gen je možné převést na drsofilu, kde je normálně čten a exprimován. Dokonce v sérii „šílených experimentů“, jak sám autor nazval, se mu podařilo získat imaga drozofily, která měla na každé ze svých nohou, genovou manipulací přenesené, arteficiální oko. O funkčnosti těchto artificiálních očí neměl autor dosud informace, nicméně předpokládal, že přinejmenším dokáží rozeznat světlo a tmu. Přednáška vzbudila, pochopitelně velkou a pozornost a vedla k zamyšlení kam až lze s vývojem genových manipulací dospět. Samozřejmě, kongres přinesl mnoho dalších zajímavých a nových poznatků a nepochybuji o tom, že naprostá většina účastníků opouštěla San Francisco s uspokojením, jak s organizací, tak i s vědeckou náplní gigantického zasedání. I když kouzelné San Francisco působilo během kongresu poněkud uplakaným dojmem, přesto tvořilo, jako jedno z nejkrásnějších měst amerického kontinentu, 6. mezinárodnímu kongresu buněčné biologie nádhernou kulisu. J. Vítek
10
Aktivity mladých biológov Úlohou vedeckých spoločností je podnecovat´ aktivity najma mladých nádejných odborníkov, ktorí preberú štafetu po generácii, ktorá dala základy modernej slovenskej vedy. I napriek nepríznivej finančnej situácii, ktorá dolieha aj na možnosti rozvoja vedy je snahou naďalej rozvíjat´ spoluprácu a propagovat´ výsledky dosiahnuté v biomedicínskych odboroch aj na pode vedeckých spoločností. Vedení touto myšlienkou Slovenská biologická spoločnost´ SAV spolu s Ústavom lekárskej biologie lekárskej fakulty U,, Parazitologickou spoločnost´ou a Virologickým ústavom SAV v Bratislave zorganizovali už tradičný Vršanského deň mladých biológov. Pracovný seminár sa uskutočnil na pode Slovenskej biologickej spoločnosti SAV dňa 10. decembra 1996 za účasti mladých ambicióznych vedeckých pracovníkov, ktorí tu zastupovali viaceré biomedicínske odvetvia. Zaujímavvé a odborne fundované odborné príspevky sa zaoberali aktuálnymi problémami z hraničných odborov. Boli prezentované výsledky z oblasti výzkumu príčin a možnosti liečby onkologických ochorení, ktoré dosiahli vo Virologickom ústave SAV. Dva príspevky zastúpcov z Lekárskej fakulty UK v Bratislave boli venované aktuálnym problémom pri využití mederných molekuklárne - biologických a cytologických metodík v prenatálnej medicíne. Prezentovali dielčie výsledky zo širšie koncipovaného výskumného zámeru, ktorý sa sústreďuje na otázky štúdia a výskumu spontánnych abortov. S podnetnym príspevkom vystúpila absolventka Prírodoveckej fakulty v ktorom sa zaoberala aktuálnymi otázkami z klinickej parazitológie, išlo o problematiku prenosu leischmániozou. Reprezentantka z Farmakologickej fakulty predniesla referát venovaný farmakologickému ovplyvneniu niektorých tkaniv, najma myokardu. Nadvizané osobné kontakty sú dobrým predpokladom ďalšej odbornej spolupráce zástupcov biomedicínskych vedných disciplín. Seminárom, ktorý organizujeme každoročne sme si pripomenuli, a najma mladých adeptov vedy predstavili významnú osobnost´ československej všeobecnej a lekárskej biológie. Profesor Vladimír Vršanský bol v sedemdesiatich rokov jedným z prvých priekopníkov modernej a lekárskej genetiky, ešte v období, keď moderné vedecké trendy prichádzali z popredých vedeckých centier z vyspelých západných krajín, USA a Japonska sa len t´ažko udomácňovali v Československu. Za desaťročia posobenia profesor Vršanský ako vysokoškolský pedagóg na Lekárskej fakulte UK v Bratislave vychoval stovky lekárov a desiatky vedeckých pracovníkov, ktorí s vďakou dodnes na neho spomínajú. Treba pripomenúť jeho činnost´ a aktivity ako predsedu Československej biologickej spoločnosti SAV. Aj dnes nám prichodí stavat´ na týchto základoch, vychádzajúc z tradičných a trvalých odborných a osobných kontaktov biológov v Československu. Sme presvedčenní o tom, že aj napriek zmenenej politickej situáciem aj po utvorení samostatných republík ostává prirodzené púto, ktoré nás viaže. Preto sú predpoklady i naďalej úspešně prehlbovat´ vzájomné kontakty v prospech rozvoja biolofických odborov nehľdiac na hranice, ktoré nas teraz delia. Snahou novovytvoreného výboru Slovenskej biologickej spoločnosti SAV ako súčasti Československej biologickej spoločnosti bude aktive podnecovať tvorivý vedecký rozvoj všetkých, ktorým leží na srdci pokrok vo vedeckých objavoch. Budeme aj naďalej podporovať a koordinovať spoluprácu popredných odborníkov na pode Československej biologickej spoločnosti a vzájomne si vymieňať skúsenosti a poznatky z vedeckých akvít širokej vedeckej pospolotosti. Nevyhnutnou podminekjou pozitívneho rozvoja naších vedeckých akvitít je prehľbenie medzinárodnej spolupráce, čo prispeje k obohateniu novými poznatkami, ktoré dosiahli špičkové medzinárodne uznávané pracoviskaá. 11
Sme presvedčení o tom, že našu vzájomnú spoluprácu možeme založiť na historických základoch a skúsenostiach, ktoré nám pripomínajú bratskú spoluprácu. Táto je založená na okrem osobnýých a odborných kontaktoch na vzájomnej dovere. Tieto skúsenosti nás presviedčajú o tom, že prispejeme k celkovej propagácii výsledkov vedeckého rozvoja biomedicínskych disciplín na pode našich vedeckých spoločností. Najbližšie obdobie ukáže či naše, predsevzatia sme skutočne schopní úspešně splniť. I.M. Tomo
INFORMACE
XIV. Biologické dny, 3.-6. 11. 1997, Praha, předběžný program plenárních referátů 3. 11.
1800
4. 11.
900-1145
5. 11.
900-1145
6. 11.
900-1145
Babákova přednáškaV. Hořeší: Povrchové receptory leukocytů: struktura, funkce, kooperace V. Vonka: Onkogenní papiloma viry P. Hozák: Dynamika jádra J. Jonák: Signalizační G bílkoviny J. Motlík: Molekulární genetika a fyziologie reprodukce F. Cvrčková: Morfogeneze buňky J. Chaloupka: Programovaná smrt buňky M. Elleder: Některé aktuální otázky patologie buňky K. Smetana, ml: Tkáňové inženýrství M. Grim: Vývojové mechanismy tvorby cév
VÝROČÍ
K šedesátinám prof.RNDr. Karla Lenharta, DrSc. Jak se čas řítí k osudové hranici tisíciletí, kulaté výročí se nevyhnulo ani našemu příteli a spolupracovníku prof. Karlu Lenhartovi (nar. 28.1.1937), přednostovi ústavu biologie lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ačkoli jsme se za studií biologie a chemie na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně pohybovali po stejných drahách, patřili jsme do různých ročníků a tak jsem Karla Lenharta poznal blíže teprve v r. 1961. Tehdy jsem opouštěl své místo asistenta na katedře biologie lékařské fakulty UP v Olomouci, abych dva roky „sloužil lidu“ a on nastupoval na toto místo jako náhradník. Příznivou shodou těchto okolností jsme pak zůstali na katedře biologie oba, abychom zde i po 36 letech byli živým inventářem. Dr. Lenhart zprvu působil jako vysokoškolský učitel, v době normalizační však byl přeřazen mezi vědecké pracovníky. Zde plně rozvinul své vědecké sklony a 12
schopnosti, publikoval řadu prioritních prací o genetice dermatofytů a stal se uznávaným odborníkem v oboru lékařské embryologie. Jeho široký zájem o obecnou genetiku jej později přivedl k práci v oblasti imunogenetiky, především v populační genetice HLA antigenů člověka. I zde uplatnil svou píli, rozhled a mimořádné schopnosti aplikace matematických metod v biologii. Nový vítr polistopadového období otevřel Dr. Lenhartovi cestu k návratu do funkce vysokoškolského učitele, docenta a později profesora obecné biologie. Mohl tak rozvinout i své schopnosti přednašeče s darem přesného a jasného vyjadřování. Tyto schopnosti spolu s pověstí náročného a nestranného examinátora mu zjednaly přirozenou autoritu u studentů. Jako nástupce prof.dr. M. Hejtmánka, DrSc., se stal v roce 1991 přednostou ústavu biologie LF UP. V období obnovené demokracie věnoval hodně času také rozvoji vysoké školy jako místopředseda akademického senátu LF UP a nyní se potýká s hospodářskými problémy jako vedoucí ekonomické komise akademického senátu Univerzity Palackého. Ve funkci předsedy olomoucké pobočky Čs. biologické společnosti se stále snaží o oživení spolkového života, jemuž dnešní doba málo přeje. Pro ty, kteří ho blíže znají, je Karel Lenhart osobností nejen pro své odborné kvality, ale především pro své hodnoty lidské. Vždy přátelský, chápající a ochotný pomoci, ale také zásadový a čestný ve všech poryvech času, dovede se typickým hurónským smíchem vysmát absurdnostem všedního života. Pochází ze známé olomoucké kumštýřské rodiny a zdědil smysl pro hudební a výtvarné umění, které mu poskytuje potěšení i oporu. Životní jubileum ho zastihuje v plné práci uprostřed plánů pro oblast vědy, pedagogické činnosti i rozvoje vysoké školy. Milý Karle, přejeme Ti ze srdce do dalších let hodně zdraví a elánu i stálou radost z práce, umění a života vůbec. Jiří Kunert
Prof. Stanislav Rosypal jubilující V červnu letošního roku oslaví své 70. narozeniny profesor mikrobiologie a molekulární biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Prof. RNDr. Stanislav Rosypal, DrSc., dlouholetý člen hlavního výboru Čs. biologické společnosti. Prof. Rosypal se narodil 12. června 1927 ve Štúrovu, své mládí prožil na Moravském Slovácku, kde také ve Strážnici v roce 1947 maturoval. Vysokoškolská studia na Přírodovědecké fakultě v Brně ukončil v r. 1951, kde poté nastoupil jako asistent na katedře mikrobiologie. Jeho první vědecké práce byly zaměřeny na studium antibiotik vyšších rostlin, později se věnuje fyziologii mikroorganismů, ale již ve druhé polovině padesátých let začíná plně převládat jeho zájem o genetiku a molekulární biologii. V oblasti výzkumu se centrem jeho zájmu staly grampozitivní koky. Původní práce, publikované v zahraničních časopisech, v nichž originálním způsobem spojil numerickou metodu klasifikace baktérií čeledi Micrococcaceae s jejich molekulárně biologickou analýzou přispěly k moderní klasifikaci baktérií a jsou mezinárodně uznávány. V dalších letech se věnoval zejména studiu genetického základu rezistence stafylokoků k antibiotikům a transdukci plazmidů, kde dosáhl řady významných výsledků. V posledních letech se svými spolupracovníky intenzívně zabývá analýzou struktury genomu stafylokoků a jejich virů a aplikací získaných výsledků při identifikaci a v diagnostice patogenních stafylokoků. Ze současných projektů jsou dva řešeny v úzké spolupráci s renomovanými zahraničními pracovišti, z nichž jeden má podobu společného grantového projektu dotovaného ze zahraničí. Druhou, neméně úspěšnou oblastí jubilantova působení je činnost pedagogická. Vedle přednášek z oboru mikrobiologie zavádí od roku 1958 též 13
přednášky z molekulární biologie, které se později stávají hlavní náplní jeho pedagogické činnosti. Na tomto místě je třeba připomenout, že prof. Rosypal je nejen zakladatelem studijního oboru Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě v Brně, ale i to, že se významnou měrou podílel rovněž na výukové koncepci tohoto oboru v celostátním měřítku. Jeho bohatou pedagogickou činnost nejlépe dokládá 25 dosud vydaných titulů učebních textů, ve kterých je prof. Rosypal prvním nebo jediným autorem. Vedle skript a učebnic, z nichž řada patří k základní studijní literatuře oborů mikrobiologie, genetiky a molekulární biologie na našich vysokých školách, byly širší veřejností uvítány i tituly s obecnější biologickou tématikou. Značný ohlas nalezlo zejména první a druhé vydání Přehledu biologie, jejímž je prof. Rosypal hlavním autorem a editorem, a jeho učebnice Bakteriologie a virologie určená pro gymnázia. Prof. Rosypal se velmi aktivně podílel také na činnosti celé řady vědeckých společností, zejména pak Genetické společnosti Gregora Mendela (dříve Genetické sekce Čs. biologické společnosti), jejímž byl až do letošního roku předsedou. Velký kus práce vykonal rovněž jako předseda nebo člen komisí pro obhajoby, redakčních a vědeckých rad a grantové agentury ČR. Uznáním jeho vědecké a pedagogické práce je řada vysokých ocenění a medailí. Je obdivuhodné, že vedle odborných a veřejných aktivit dokázal prof. Rosypal vyšetřit i čas pro své zájmy. Jeho znalosti cizích jazyků, historie i filozofie jej činí moudrým a příjemným společníkem při oddychových posezeních, z nichž si lze vždy odnést něco nového, inspirujícího a poučného. Svého jubilea se prof. Rosypal dožívá v dobrém zdraví a duševní svěžesti. Na odpočinek nepomýšlí a jako vždy pln záviděníhodné energie a chuti pouští se do další tvůrčí práce. Víme, že jeho životní pouť mikrobiologií a molekulární biologií ještě zdaleka nekončí. Přejeme mu, aby na cestě, kterou si tak šťastně zvolil, kráčel ještě dlouho - ke své radosti a našemu užitku. Jiří Doškař
☺
NOVÉ PUBLIKACE, RECENZE
S. Rosypal: Úvod do molekulární biologie Brno 1997, 2. rozšířené vydání, díl I, s. 270, cena 180 Kč. První díl pojednává o informačních makromolekulách, o struktuře, replikaci a expresi prokaryotického genomu a o replikaci a expresi genomu virového. Druhý díl je věnován struktuře, replikaci a expresi eukaryotického genomu, dále expresi virového genomu v eukaryotické buňce. Třetí díl obsahuje kapitoly o mutacích, rekombinaci, o vzniku života, molekulárních mechanismech evoluce a o základních metodách molekulární biologie. Dílo doplňují rejstřík česko-anglický a anglický. Zatím vyšel díl I. Jak jsme z Rosypalových učebnic již zvyklí, i tato učebnice je didakticky příkladná, orientovaná na základy molekulární genetiky s přihlédnutím k novým poznatkům a se zdůrazněním obecných souvislostí probírané látky. Lze ji doporučit jako výtečnou příručku studentům a všem, kdo se chtějí rychle a spolehlivě orientovat v tomto rychle se rozvíjejícím oboru. M. Hejtmánek
L. Kincl, V. Chalupová, V. Bičík: Biologie - 1583 testových otázek a odpovědí 222 stran, vyd. Rubico Olomouc, 1997 14
Kniha má tyto části: vznik a vývoj planety Země, botanika, zoologie, biologie člověka, genetika, obecná ekologie a ochrana přírody. Obsahuje testové otázky čtyř typů: s vícenásobnou volbou, doplňovací, přiřazovací a s dvoučlennou volbou. Autoři vzali za základ dnes užívané učebnice biologie na školách gymnazijního typu uplatňující se jako studijní literatura např. při přípravě studentů k maturitě. Příručku uvítají vyučující biologie na středních školách jako zdroj otázek vhodných pro sestavení kontrolních testů z jednotlivých celků učiva. Studentům maturitních ročníků usnadní přípravu k přijímacím zkouškám na vysoké školy biologického zaměření včetně lékařských fakult. M. Hejtmánek
Josef Berger: BUNĚČNÁ A MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE. Učebnice pro gymnázia a střední odborné školy.Tobiáš, Havlíčkův Brod, vydání 1., 1996, 167 stran, cena 79 Kč. Hned v úvodu této recenze se musím přiznat, že jsem otevíral recenzovanou učebnici s určitými rozpaky. Buněčná a molekulární biologie jsou dnes nejdynamičtější oblasti biologie (jak sám autor, zkušený popularizátor vědy, v úvodu předesílá). Tak prudký rozvoj určitého oboru ve velmi krátkém časovém rozmezí a tak velké prostředky, které byly věnovány právě na tuto oblast, nemají v historii vědy prakticky obdoby. Výsledkem práce jednotlivců a hlavně týmů vědců je nesmírné množství nových a mnohdy revolučních poznatků publikovaných v řadě renomovaných vědeckých časopisů i monografií. Rovněž zahraniční učebnice buněčné a molekulární biologie reflektují tyto nové poznatky na mnoha stranách doplněny o desítky grafů, schémat a fotografií. Vedle nich mi připadala učebnice docenta Bergera se svými 167 stranami formátu A5 více než útlá. Po jejím pozorném přečtení jsem ale dospěl k jednoznačnému závěru: docentu Bergerovi se podařilo na této malé ploše dostat do učebnice vše, co je pro tento obor esenciální. Velmi úsporný a přitom naprosto srozumitelný styl jsou velkou výhodou pro studenty. Knížka má jen pět hlavních kapitol(život na buněčné a molekulární úrovni, nebuněčné a buněčné organizmy, funkční anatomie eukaryotických buněk, mnohobuněčnost a poruchy buněčných funkcí), ty však dobře postihují hlavní oblasti oboru. V učebnici najdeme i při zmíněném stručném stylu ty nejnovější poznatky (řekněme hity buněčné a molekulární biologie) jako třeba údaje o homeoboxových genech, apoptóze a podobně. Autor používá důsledně českou podobu odborných termínů (z nichž některé si sám vytvořil). To je jistě klad, který nebývá v našich zeměpisných šířkách obvyklý. Možná, že by v některých případech kvůli jednoznačnému výkladu bylo dobré dát do závorky termín anglický (například u jednotlivých mezibuněčných spojů a podobně). Učebnice je vhodně doplněna obrazovým materiálem, většinou jednoduchými kresbami a schématy. Možná, že by na několika místech neškodil snímek z elektronového mikroskopu, který obvykle nese velkou míru informace (například u obrázků buňky rostlinné a živočišné) a jaksi do této oblasti "patří". Užitečné jsou také návody k samostatné práci a úkoly pro studenty (velmi vhodně barevně odlišené od vlastního učebního textu). Doporučená rozšiřující literatura v závěru učebnice je velmi dobře vybrána a ačkoliv obsahuje jen české časopisecké zdroje a monografie, pokrývá obor dostatečně (až zde jsem si v plné míře uvědomil, kolik užitečných obecně biologických informací bylo u nás publikováno třeba jen v časopise Vesmír). Na tomto místě už jen stručný závěr: učebnici velmi doporučuji nejen studentům k vlastnímu studiu, ale i jako příklad pro další autory moderních českých učebnic, a to nejen z biologických oborů. F. Weyda 15
ABSTRAKTA PRACOVNÍCH SCHŮZÍ, KONFERENCÍ A SYMPOZIÍ III. Trendy ve výuce biologie (29. 4. 1997, České Budějovice) Zaměření třetích „Trendů“ s podtitulem „Biologie živočichů“, jejichž pořadatelství opět zajistila Biologická fakulta JU v Českých Budějovicích ve spolupráci s Entomologickým ústavem AV ČR, Parazitologickým ústavem AV ČR, Pedagogickou fakultou JU a pedagogickou sekcí Československé biologické společnosti, bylo volně motivováno především náměty, které byly obsaženy v četných diskusních příspěvcích „Trendů“ předchozích. Jde o otázky optimalizace výuky biologie živočichů z hlediska formy, rozsahu látky i zařazování nových a současně vyřazovaní jiných poznatků, o otázky kompatibility se studiem v zemích, s nimiž se Česká republika hodlá v nejbližší době integrovat. Pozvání k účasti na akci přijali středoškolští učitelé biologie ze všech českých a moravských krajů. Sami přednášející si obvykle u účastníků cení otevřených ale přátelských a věcných diskusí, která tato setkání doprovázejí. Souhrny přednášek, které byly vypracovány jako úvod k diskusím, uvádíme níže. Josef Berger, vedoucí semináře. Strukturace a výběr stěžejního středoškolského učiva biologie živočichů. Miroslav Papáček (děkan PaedF JU). Současnost výuky na ZŠ i SŠ je charakteristická velkou dynamikou vývoje koncepcí a výukových přístupů. Tato dynamika se odráží mimo jiné i v realitě souběžného užívání několika různě strukturovaných i obsažných učebnic. Některé z nich odrážejí obsah osnov i standardů učiva pouze částečně a jejich užívání znesnadňuje žákům prostupnost formálně rovnocenných škol. Rozmanitá strukturace učiva má sice z tohoto hlediska komplikující dopad, ale není zásadním problémem. Primární otázkou je výběr základního učiva (v rámci respektování jednotících osnov a standardů). Příspěvek se snaží na několika příkladech učiva biologie živočichů ilustrovat problém a ukázat cesty jeho řešení. K problematice návaznosti vědomostí maturantů a vstupních požadavků vysokoškolského studia biologie živočichů. Josef Matěna (PaedF a HbÚ AV ČR). Pro studium biologických oborů na vysokých školách je důležité, aby absolventi středních škol měli přiměřeně široký přehled o celé biologii. Předčasná specializace bez odpovídajících obecných základů je velmi nežádoucím jevem, protože v další práci brání postižení důležitých souvislostí. Důraz by měl být kladen na zvládnutí základních poznatků na všech úrovních organizace života od molekulární po ekosystémovou. Nelze opomíjet praktickou znalost přírodnin Z jakých zkušenosti jsme vycházeli při zakládání naší fakulty. Pavel Blažka (děkan BF JU). Trochu autobiografie, mé i mých vrstevníků, jak to vypadalo na přírodovědecké fakultě UK po únoru 1948 a jakou fakultu jsme si představovali. Nepřidušení karasi v Kielu a prvá cesta za oponu v r. 1962 - už z ČSAV a 11 navštívených amerických a kanadských univerzit. Jak se nestraníci nespolupracující s STB občas dostali ven. Systém studia, studentský život a hlavně vztah profesorů a studentů. Zmínka o dalších pobytech - s doktorandy Commonwealthu v Ugandě a wisiting professorship na dvou kanadských univerzitách. Co jsme si z toho vybrali a co ne. Působí na nás hmyzí hormony? František Sehnal (ředitel EntÚ AV ČR, BF 16
JU). Hormony živočichů patří do několika málo skupin organických molekul. Většinou se jedná o peptidy a bílkoviny, nebo látky odvozené od aromatických aminokyselin, isoprenu a kyseliny arachidonové. Tyto typy látek byly zřejmě využívány jako signály od samého počátku živočišné evoluce a mnohé, např. adrenalin, serotonin, některé prostaglandiny a malé peptidy, se strukturálně nezměnily, vyskytují se u všech recentních živočišných kmenů. Většina signálních látek se během evoluce jednotlivých skupin živočichů strukturálně pozměnila. U hmyzu je známo více než sto peptidických hormonů, povětšinou ze strukturálních rodin, které u obratlovců nejsou známé. Část peptidických hormonů je však podobná obratlovčím. Mezikmenová funkční zastupitelnost hormonů byla v některých případech vyvrácena (nap .insulin obratlovců a bombyxin hmyzu), v jiných je předmětem současného výzkumu. U isoprenoidních hormonů došlo mezi proto- a deuterostomii ke značné divergenci, která vzájemnou zastupitelnost vylučuje. U členovců a asi dalších bezobratlých jsou pro svlékání, ale často i celkovou stimulaci vývoje a rozmnožování nepostradatelné ekdysteroidy. Ty se od steroidních hormonů obratlovců liší mj. tím, že mají uchován dlouhý postranní řetězec a že jsou vysoce hydroxylované. Unikátními hormony hmyzu jsou seskviterpenoidní juvenilní hormony, které řídí proměnu larev v dospělce, rozmnožování a další funkce. Obdobné látky se vyskytují i u korýšů. Ekdysteroidy ani juvenilní hormony na obratlovce nepůsobí, což umožňuje využití syntetických látek s účinkem hmyzích hormonů pro management hmyzu - v boji se škůdci nebo ve snaze o zvýšení produkce hedvábí. Co lze předpovědět z krve potkanů? Josef Berger (BF JU, EntÚ AV ČR). Potkan (laboratorní krysa) je sice drobné zvíře, ale jeho organismus je dostatečně velký, aby umožňoval odběr takového množství krve, jaké je dostačující pro laboratorní vyšetření obvyklá v humánní medicíně. Morfologicky se krev a krvetvorné orgány potkana velmi podobají lidským, rozdíly jsou spíše v zastoupení jednotlivých typů a v kinetice změn. Změny krvetvorby u potkana probíhají přibližně třikrát rychleji než u člověka a potkan je schopen zregenerovat krvetvorbu po poškozeních, která by byla pro člověka již smrtelná. Dobrá znalost těchto rozdílů a shod umožňuje, aby ze studií na potkanech bylo možné s vysokou spolehlivostí předpovídat průběh případných změn krvetvorby v klinických zkouškách nově vyvíjených léčebných postupů. S těmito znalostmi je možné také použít krev potkana ve výuce: bez větších materiálních problémů lze dodržet jak etická pravidla pro zacházení se zvířaty, tak pravidla hygienická (což právě u lidské krve bývá na střední škole obvykle zcela nemožné). Sladké vztahy v ekologii vektorů. Libor Grubhoffer (ředitel ParÚ AV ČR, BF JU). Název příspěvku si s troškou nadsázky klade za cíl zdůraznit význam „sladkých“ interakcí typu protein-sacharid v procesech přenosu patogenů/parasitů krev sajícími členovci (vektory). Těmto nekovalentním (nevazebným) interakcím, které ale vůbec nemusí být sladké je věnována pozornost v Laboratoři molekulární ekologie parazitů (společné pracoviště Biologické fakulty JU a Parazitologického ústavu AV ČR). Reciproké interakce mezi proteiny (lektiny, glykokonjugáty vázající proteiny) a cukry jsou součástí procesům rozpoznávaní vlastního a cizího, imunitních reakcí, povrchové komunikace, vnímavosti k přenášeným původcům nákaz atd. Všechny uvedené procesy jsou zahrnuty molekulovými, buněčnými a tkáňovými aspekty v ekologii přenášených původců nákaz. Příroda Arizony českýma očima. Oleg Ditrich (ParÚ AV ČR, BF JU). Do Arizony jsem se dostal v rámci spolupráce s laboratoří imunologie parazitů University 17
of Arizona, Tucson, podporované programem biomedicínského výzkumu zvaným BRAVO!. V Americe se mi mnohé líbilo a mnohé nelíbilo. Čím jsem však byl bezvýhradně nadšený, byla arizonská příroda. Jde sice o území převážně pokryté výběžkem Sonorské pouště, ale jednak poušť samotná je plná života, a jednak z ní vystupují hřebeny pohoří, která se mezi sebou liší rostlinným pokryvem i rozmanitou faunou. Na nás Středoevropany působí nejsilnějším dojmem rozsáhlé porosty kaktusů v nižších nadmořských výškách; naopak ve výškách nad 2500 m n. m. se ráz krajiny přibližuje tomu, co známe. Velmi mne potěšila úroveň ochrany přírody v Arizoně. Ta se soustřeďuje nejen na velkoryse pojaté národní parky (Grand Canyon, Petrified Forest aj.), ale na každém kroku se projevují výsledky systematické osvěty a výchovy. Součástí přednášky jsou barevné diapozitivy překrásné přírody z našeho (běžným turistům z bezpečnostních důvodů nedostupného) sestupu a výstupu na dno světově proslulého Grand Canyonu během jednoho dne i diapozitivy jiných zajímavostí přírody Arizony. KALENDÁŘ AKCÍ Přehled akcí ČSBS v r. 1996 XIV. Biologické dny, Listopad 1997, Praha Hlavní výbor, pražská pobočka a sekce buněčné biologie Doc. Karel Smetana , Anatomický ústav 1. LF UK, U nemocnice 3, 128 00 Praha tel. 05/42126268, fax. 05/42126200 Doma Molecular Biology For Agriculture 25.-29.8.1997, České Budějovice Marcela Nouzová, ÚMBR AV ČR, Branišovská 31, CZ - 370 05 České Budějovice tel: 4238817/307, fax.: 423841475, email:
[email protected]
18
V cizině Low Temperature Microscopy Meeting 6.-9.7.1997, York, UK, Royal Microscopical Society, 37/38 St. Clemens, Oxford OX4 1AJ, UK, tel.: +44-1865-248768, fax: +44-1865-791237, E-mail: rms@ vax.ac.uk. Light Microscopy Summer School 14.-18.7.1997, Leeds, UK, Royal Microscopical Society, 37/38 St. Clemens, Oxford OX4 1AJ, UK, tel.: +44-1865-248768, fax: +44-1865-791237, E-mail: rms@ vax.ac.uk. Light Microscopy Summer School 21.-25.7.1997. Liverpool, UK, Royal Microscopical Society, 37/38 St. Clemens, Oxford OX4 1AJ, UK, tel.: +44-1865-248768, fax: +44-1865-791237, E-mail: rms@ vax.ac.uk. 10th International Congress of Protozoology 21.-25.7.1997, Sydney Australia Ms Skye Mc Kenzie, Interact International Events, PO Box 236, Balogowlah NSW 2093 Australia, tel.: +612-99486977. fax: +612-99487406, E-mail:
[email protected] Immunocytochemistry Course 1.-5.9.1997, Oxford, UK, Royal Microscopical Society, 37/38 St. Clemens, Oxford OX4 1AJ, UK, tel.: +44-1865-248768, fax: +44-1865-791237, E-mail: rms@ vax.ac.uk. Flow Cytometry Course 8.-12.9.1997, Shefield, UK, Royal Microscopical Society, 37/38 St. Clemens, Oxford OX4 1AJ, UK, tel.: +44-1865-248768, fax: +44-1865-791237, E-mail: rms@ vax.ac.uk. MCEM 97, 3rd Multinational Congress on EM 5.-8.10.1997, Portorož, Slovinsko MCEM97, Jozef Stefan Inst., Jamova 39, 1000 Ljubljana, tel.: +38661 1773341, fax: +38661 1263126, E-mail: mcem97@ ijs.si. 14 ICEM, 14th International Congress Electron Microscopy 31.8.-4.9.1998, Cancum Mexiko, Prof.M.J. Yacaman, Inst. Fisica, UNAM, Ap. Postal 20-364, 01000 Mexico, tel.: +52 5 6225108, fax: +52 5 6161535, E-mail:
[email protected].
19
POZNÁMKY
Hra o život Stále vtíravěji se ukazuje, že prvořadým realizačním tématem u nás (obecně ve všech postkomunistických zemích, dnes tvořících svou demokracii z hrůzných mnohostranných pozůstatků mnohaleté přímé okupace) je úsilí člověka unést znovu nabytou svobodu - včetně odpovědnosti za ni - bez deformace osobnosti. Dostáváme se tím současně k odpovědnosti za komplex individuálního i veřejného zdraví, rozhodující podmínky pro trvale udržitelný život/rozvoj na planetě Zemi. Aby občasné zdraví neslo punc priority nejen pro relativně krátký život každého jedince, ale také pro existenci a rozvoj biologicko sociální celosvětové budoucnosti. Všichni konkrétně vidíme, že lidský život se traumatizuje. Psychologické individuální a společenské poruchy (donedávna brané pouze jako excesy) nybývají stále frekventovanějších a masovějších projevů. Stav mysli, duševní pohoda (jednoduše duševní zdraví) se všude ve světě, a tím spíše u nás, dostávají na pořad dne - již jako problém. Mnohdy zbytečně opožděně a často bez potřebné vůle ho vůbec vnímat, natož adekvátně řešit (vzpomeňme namátkou toxikománii, týraných dětí, kriminality, pohlavních onemocnění ap.). Ve zprávě generálního ředitele Světové zdravotní organizace o světovém zdraví za rok 1995 z ledna 1996, stejně jako v poselství generálního tajemníka OSN, se mluví o celosvětovém zdraví jako o „devastujícím portrétu našich časů“. Proto kýžená „pohoda v žití“ (wellbeing - v mém podání ono občanské zdraví) se globálně stala - ať se nám to líbí nebo ne - ústředním problémem zdravotním, sociálním, náboženským, hospodářsko ekonomickým či politickým („neuralgickým bodem dnešního světa“), který přesahuje svou podstatou, dosahem a především aktuálností všechny ostatní problémy (např. viz výše). Vspělý svět (nejen ústy OSN, WHO, ale i EU, OECD aj.) přijímá, že stav zdraví obecně, jeho podpora (zvláště tzv. městského zdraví, které se týká zhruba 60% světové populace) představuje v současné celosvětové urbanistické krizi „nadnárodní statek té nejvyšší kvality“, od něhož se odvíjí veškeré lidské konání a proto vyžaduje mimořádnou celospolečenskou ekonomickou zátěž v podobě rozsáhlých přímých i nepřímých finančních nákladů, kterým se prostě nelze vyhnout. Podstatnou složku tohoto veřejného zdraví tvoří zdraví duševní. To představuje komplexní jev, který lze definovat mnohonásobnými sociálními, environmentálními, biologickými (medicínskými v to) a psychologickými faktory, a který je závislý na realizaci aktivit veřejného zdraví, týkajících se kontroly neuropsychiatrických poruch typu depresí, úzkostných poruch, schizofrenie, demence a epilepsie. Dnes je celosvětově evidováno 740 milionů úzkostných a afektivních poruch, 250 milionů případů poruch osobnosti, 60 milionů mentálních retardací, 45 milionů případů schizofrenie, 22 milionů případů demence atd. Více než 1,1 bilionu osob je závislých na nikotinu, kolem 100 milionů na alkoholu. Přitom pouze jedno procento osob s mentálními poruchami se stává psychiatrickými pacienty (potud údaje WHO) a suverénně majoritní“zbytek“ zůstává skryt v anonymitě a tvoří mimořádně citlivou a výbušnou základnu pro agresivitu, kriminalitu, sexuální anomálie, sebevraždy, rozpad rodin, pro náboženské, sociální, hospodářské, politické národnostní nepokoje, válečné konflikty apod. Uvedené poruchy duševního zdraví jsou pak umocněny případy v těžkostech zdraví tělesného, jakož i současnými faktory demografickými (růst a stárnutí populace, její migrace ap.), které se budou zřejmě stupňovat v průběhu příštího čtvrtstoletí. V popředí pozornosti jsou hlavně mladí lidé. Jednak jako zvlášť vnímavá (a tudíž riziková) část populace, jednak jako složka, mající zajistit trvalou udržitelnost 20
zdravého života - rozvoje budoucích generací člověka na planetě Zemi. Bohužel právě oni, počínaje adolescenty ve věku 11 až 15 let se nepovažují za šťastné, ba naopak se prezentují jako lidé osamělí, depresivní, bez pocitu bezpečnosti (zvláště dívky). Únik k partám, k užívání tabáku, alkoholu, drog, k časnému nekontrolovanému rizikovému sexu ap., se realizuje velice rychle, rozšiřuje se - což postihuje především málo funkční či zcela nefunkční rodiny. Taková je geneze našeho problému v dnešní době, jeho věcný základ, ale současně i jeho urgentní naléhavost v řešení. U nás pak se speciálním přihlédnutím k dřívějšímu dlouhodobému tabuizování a k dnešnímu podceňování významu, ústícímu k odkládání zásadního řešení (ekonomicky nezajímavé, zdraví lidí jako zboží). Přitom z této ideové, přitom reálně podložené výchozí pozice by se měla odvíjet transformace našeho zdravotnictví, jeho preventivní i kurativní složky, a tvorby příslušné koncepce zdravotní politiky a zdravotnické realizace, směřující k trvalé pohodě v žití za aktuální spoluúčasti každého z nás, v nedělitelném komplexu individuálního a veřejného zdraví - občanského zdraví (již jsem o tom mluvil). V této „hře o život“ každý z nás by měl ustát nejen svou pozici jedince, ale také úspěšně zvládnout přidělenou roli společenskou. Čím výše je pak někdo postaven, tím je jeho role těžší a odpovědnější. Týká se to nejen průběžného sebevzdělávání se, ale i předběžné zodpovědné přípravy před každým problémem obecného, nevíc je-li třeba přijmout zásadní rozhodnutí, mající dopad pro celou společnost. Proto tvrdí-li někdo, že lze zvládnout např. problémy v parlamentu, senátu a na radnici, nemůže to být pravda a neměli bychom to trpět. Taktéž neodpovědně si počíná ten, který mění ministerské posty (navíc tématicky na hony si vzdálené) a ještě k tomu „zvládá“ úkoly pro celou vládu či politickou stranu. Takovéto počínání je nejen lidsky nemravné, ale také společensky škodlivé diskredituje jak resorty tak deklasuje příslušné aktéry - minimálně v očích zasvěcené veřejnosti. Nedivme se, že mnohým lidem (nejenom výše zmíněným) chybí pohoda v žití (někdy už dlouhodobě), často provázená dyskomfortem tělesného či duševního zdraví, že nejsou s to reálně vnímat své okolí, přijímané úkoly, natož je správně posuzovat, domýšlet se a realizovat. A nepřičítejme jim vždy zlé úmysly (i to je třeba zmínit). Je třeba, abychom si všichni uvědomili, že naše poctivost v přístupu k vlastnímu zdraví (včetně způsobu života) je zřetelnou osobní vizitkou a současně předpokladem pro komplexní zdraví občanské, pro život v rodině, zemi, regionu a na Zemi jako takové. Bude-li trvale udržitelný a bude-li probíhat v pohodě i v budoucnu, záleží na každém z nás již dnes. V. Srb Čím je John Innes Center v Norwichi? Již několik let se úspěšně rozvíjí spolupráce skupiny vědeckých pracovníků Ústavu molekulární biologie rostlin AV ČR v Českých Budějovicích s pracovištěm John Innes Center v Norwichi na problematice využití mobilních elementů v mapování genomu rajčete. V nedávné době byly navázány kontakty pro rozvoj vzájemných vztahů i v dalších směrech výzkumu rostlinného genomu Základem John Innes Center v Norwichi jakožto významné vědní instituce se staly renomované přírodovědné britské výzkumné ústavy John Innes Institute, Cambridge Laboratory a Nitrogen Fixation Laboratory dlouhodobě zaměřené na studium biologie rostlin a mikroorganizmů, které v r. 1994 vytvořily nezávislou společnost se sídlem v Colney v blízkosti východoanglického univerzitního města Norwich. Tyto původně samostatné ústavy iniciovaly během svého vývoje velmi bohatou a širokou škálu výzkumných činností, jež byla doprovázena i četnými 21
změnami jejich působišť. V čele ústavů se postupně vystřídala řada výjimečných osobností světové vědy, jako např. první ředitel John Innes Institutu genetik William Bateson, J.B.S. Haldane, cytolog C.D. Darlington, sir Ralph Riley, J. R. Postgate a další. Laboratoře John Innes Center (JIC) jako první v Evropě využily biochemických a molekulárních markerů k mapování genomů rostlin. Patří jim světový primát v aplikaci těchto technik u obilovin, tvorbě nejpodrobnějších genetických map pšenice, řepky, hrachu a ve využití geneticky modifikovaných mikroorganizmů pro průmyslovou produkci antibiotik. Staly se také středisky vývoje technik rekombinantní DNA a transformace rostlin ve Velké Británii. Současné výzkumné programy JIC jsou orientovány do šesti oblastí biologie rostlin a mikrobů (geny a genomy, výzkum zemědělských plodin, fixace dusíku, biosyntéza mikrobiálních produktů, studium interakcí rostlin s mikroorganizmy, buněčná a vývojová biologie). V r. 1995 byla v JIC vybudována nejmodernější laboratoř fixace vzdušného dusíku, včetně veškerého zázemí. Centrum disponuje rozsáhlými pěstebními plochami, skleníkovými prostorami včetně podtlakových skleníků určených pro práci s transgenními rostlinami, halami fytotronů, specializovanými analytickými laboratořemi, ale i kongresovými sály, dobře vybavenou knihovnou a počítačovou sítí přístupnou na Web adrese (http://www.uea.ac.uk/nrp/jic). Centrum je známo také pořádáním pravidelných John Innes symposií, vědeckých setkání v rámci programů Evropského společenství a kongresů učených společností. V loňském roce bylo pořadatelem významné akce s celosvětovým dopadem pro výzkum rostlinného genomu 7th International Arabidopsis Meeting. Právě tento rostlinný objekt, huseníček rolní, je v posledních letech středem intenzívního výzkumu mnoha laboratoří JIC zabývajících se podrobným mapováním jeho genomu, genetické determinace vývojových procesů a kvetení. Dalšími důležitými rostlinnými objekty jsou rajčata, brukvovité rostliny a především obiloviny. Velmi významné jsou směry výzkumu zaměřené na studium struktury rostlinného genomu, organizace jader, biodiverzity rostlin (především hrachu a obilovin) využívající nejmodernějších molekulárních technik, transponovatelných elementů, struktury, funkce, evoluce genů rezistence a mechanizmů rozpoznávání patogenů rostlinou, přenosu genu rezistence, genetiky a strukturálních aspektů fixace vzdušného dusíku. Neméně důležité je studium ultrastruktury buněk, buněčné signalizace a produkce cenných metabolitů rostlinnými a mikrobiálními buňkami. JIC společně s dalším nově založeným výzkumným subjektem - Sainsbury Laboratory, jež se zabývá molekulární rostlinnou patologií a genetikou již v roce 1995 zaměstnával přes 750 pracovníků. V prostorných a moderně vybavených laboratořích pracuje vedle špičkových vědeckých pracovníků přes stovku postgraduálních studentů i velké množství stážistů z různých zemí. Také studenti blízké University of East Anglia mají možnost podílet se během studia na řadě prakticky zaměřených projektů. Výzkumné a školící aktivity JIC slouží nejen vědním a vzdělávacím institucím, ale i průmyslovým subjektům, spotřebitelům a pracovníkům legislativní sféry v Evropě, USA, pacifické oblasti a zemí třetího světa. John Innes Center a Sainsbury Laboratory jsou rovněž důležitými zdroji definovaného semenného materiálu, bakteriálních kmenů, jakož i genů a sond dostupných akademickým a průmyslovým institucím celého světa. Přes 70 % finančních prostředků získává JIC na základě vládní podpory projektů. Další zdroje pochází z průmyslových organizací, projektů Evropského společenství, jiných grantových organizací a nadací. Díky státní podpoře má centrum také těsné pracovní vztahy s radou pro biotechnologie a biologický vědní výzkum BBSRC (Biotechnology and Biological Sciences Research Council). V rámci privatizačních projektů britské vlád došlo v 90. letech také v JIC k odprodeji 22
komerční části šlechtění (Plant Breeding Institutu), jejichž zaměrem byla mj. menší závislost takovýchto institucí na stěžejních sponzorech a zvýšení soutěživosti institucí o projekty. John Innes Center, Sainsbury Laboratory, University of East Anglia a Institute of Food Research jsou sdruženy do výzkumného komplexu Norwich Research Park (NRP) s velkou koncentrací vědeckých kapacit disponujícími mimo jiné největšími zkušenostmi v oblasti biotechnologií v Evropě, což řadí tato pracoviště na jedno z významných míst biologického výzkumu rostlin a mikroorganizmů. S. Rakouský Na návštěvě u protinožců Biologicky relevantní recenze pseudovědecké Univerzitních novinách (č. 3 a 4/1997) v Brně.
literatury
publikované
v
Mantak Chia a Maneewan Chia: Léčivá láska - Kultivace ženské sexuální energie I Vydalo nakladatelství CAD PRESS, Bratislava, 1996 (v edici Medica). Z anglického originálu Healing love through the tao - Cultivating female sexual energy přeložil PhDr. Antonín Konečný. 133 stran s četnými pérovkami nevalné úrovně. Prodáváno za 108 Kč. Je až s podivem, kolik nakladatelství a vydavatelství s pozoruhodnými edičními programy v jazyce českém se uchýlilo do Bratislavy. Nevím, zda je to způsobeno vhodnější duchovní atmosférou či spíše okolnostmi finančními, bylo by to však možná zajímavé zjistit. Tato knížečka představuje jen malý zlomek z celkové taoisticko-budhisticko-šamanisticko-zenové produkce jednoho z mnoha podobně zaměřených nakladatelství působících v obou částech bývalé federace. Náklady sice nebývají velké, o to větší výběr však čtenáři mají. V této knize se jedná o energii čchi a její proudění v těle v souvislostech sexuologických. Střídají se v ní kapitolky anatomicko-fyziologické, které dokonce občas korespondují s tím, co se učí ve školách racionálního druhu. Mimoto zjistíme, že ženy disponují ovariální sexuální energií, kterou je možno proměnit v životní energii, tedy ono čchi. Ženy jinak ztrácejí sexuální energii při menstruaci a muži při ejakulaci - což je zajímavé s ohledem na zcela odlišnou povahu a účel těchto procesů. Nácvikem „ovariálního dýchání“ lze menstruaci omezit a tím zabránit plýtvání energií. Autoři sice mají určitou povědomost o medicíně a slovo hormon jim není zcela neznámé (spoluautorka Maneewan Chia studovala v Thajsku na univerzitě „lékařskou techniku“ - a u své matky též přípravu zdravých čínských jídel!), což jim však nikterak nebrání napsat na straně 27., že „Kojící matka například nebude mít menstruaci, protože krev, normálně zúčastněná na menstruačním cyklu, proudí do prsou a je přeměněna v mléko.“ Podle taoistických představ obíhá čchi v těle po řídícím a koncepčním kanálu. Řídící kanál začíná kdesi na hrázi, pak jej lze ztotožnit s míchou, potom pokračuje po temeni hlavy a končí na patře v ústech. Koncepční kanál začíná v jazyku a končí zhruba tam, kde začíná kanál řídící. Jazykem přiloženým na patro lze oba kanály propojit a tím umožnit proudění energie (tak psáno). Celá dráha se nazývá mikrokosmická. Jazyk je spínač a pak je tu ještě křížové a lebeční čerpadlo. Jsou tu i jakési body, které mají mít nějakou souvislost s akupunkturními meridiány a celé je to poněkud složitější než systém čaker. Další kapitoly pojednávají o různých cvicích, které by snad skeptik mohl označit jako masáž podbřišku, svírání jistých svalů tamtéž a rozcvičování oblasti bederní. Dále již zacházet nebudu, neboť nejsem taoistická žena, abych si mohl některé věci dobře představit. Nicméně určité podezření mám - celá „kultivace ženské sexuální energie“ mi totiž silně připomíná poněkud zastřenou masturbaci. 23
Harish Johai: Základní kniha dýchání. Vydalo nakladatelství Votobia v Olomouci v r. 1997. 99 stran vlastního textu. Z anglického originálu Breath, Mind and Consciousness přeložil Martin Konvička. Text je provázen tabulkami a jednoduchými pérovkami. Člověk má nos, ve kterém jsou dvě dírky a těmi je možno dýchat současně nebo (zřejmě častěji) separátně. Dále má člověk velký mozek, který je rozdělen na dvě polokoule neboli hemisféry. Je známo, že každá hemisféra má poněkud odlišnou funkci. Levá nosní dírka je spojena nervově s pravou hemisférou a pravá nosní dírka s hemisférou levou. Toto jsou hlavní fakta, jejichž zkombinování a obohacení o různé jogínské elementy může vést k překvapivým závěrům. S ohledem na můj omezený čas a nedostatek zbytečného místa na stránkách UN jsem se rozhodl postupovat metodou náhodné volby citátů z textu pomocí trojího otevření knihy na libovolné straně. Kdo mi nevěří, může si knihu někde opatřit a ověřit si, že jsem se takto dobrovolně připravil o citáty možná mnohem zajímavější. Str. 31: Jsou-li něčí nosní dírky dokonale synchronizovány se slunečním a měsíčním rytmem, pak takový člověk rozumí jejich jemným signálům. Díky svému spojení se subtilním psychickým tělem nás nosní dírky mohou poučit o budoucích událostech; odchylky z jejich normální činnosti upozorňují organismus na to, co se teprve má stát. Str. 48 Například hmotná podoba každého našeho pocitu a touhy existuje v podobě chemických pochodů v těle. Dokud to nepochopíme, nedokážeme překonat své nálady a stavy povznesení či naopak skleslosti, které jsou pouhými chemickými změnami odvozenými z elementů (míněny elementy voda, země, vzduch, oheň pozn. V.M.) Str. 89 Platí, že nejlepšího zviditelnění čaker dosáhneme ve chvíli, kdy dech přechází z jedné nosní dírky do druhé. Nestačilo? Pak tedy ještě jedna zcela záměrně vybraná citace ze str. 82: Dojde-li k početí v okamžiku, kdy muž dýchá pravou a žena levou nosní dírkou, přičemž převládajícím elementem je Země, je počat slavný, ctnostný a ušlechtilý syn, který bude žít v blahobytu. O kousek dál najdeme i návod jak porodit úspěšnou dceru. Není to snad způsob, jak dosáhnout skvělé budoucnosti lidstva? Kdy budou jen samí skvělí a bohatí lidé? Nebudou-li, jejich smůla. Jejich rodiče se totiž nepostarali o početí ve správný okamžik. Nebo při tom měli ucpanou špatnou nosní dírku. A chudáci člověkové, kteří musejí pořád dýchat ústy. Punctum. V. Mornstein
24
Sekretariát hlavního výboru Čs. biologické společnosti Joštova 10, 662 43 Brno Iva Tačová, sekretářka hlavního výboru, tel. 05 - 42126300 Pavla Skusilová, účetní společnosti, tel. 05 - 43182307 Fax: 05 - 42126200 e-mail:
[email protected] Redakční rada Zpravodaje Předseda: Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc. Technický redaktor: Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc. (e-mail:
[email protected]) Členové: Doc. RNDr. Josef Berger, CSc. Doc. MUDr. et RNDr. Miroslav Červinka, CSc. Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc. Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc. MUDr. Iva Slaninová, Dr. Prof. RNDr. Vladimír Srb, DrSc. Příspěvky zasílejte na adresu technického redaktora (Biofyzikální ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno) nebo sekretariát společnosti.
Zpravodaj Čs. biologické společnosti v Brně 1997 č. 1 ___________________________________________________________________ Vydal: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti, Joštova 10, 662 43, Brno Redaktor: Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc. Technický redaktor: Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc. Brno 1997
25
