ročník XI/ číslo 2
Léto 2004
Polní cesty s alejemi ovocných stromů jsou v naší krajině stále větší vzácností.
Úvodem
Z OBSAHU n Pozvánka
na Vítání ptačího zpěvu . . . . . . . . 2 n Vzpomínáme . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 n Znáte program Alcedo? . . . . . . . . 4 n Jak nejlépe přemístit hnízdo
vlaštovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 n Stránky mladých ornitologů . . 6, 7 n V zemi bohů, karí
a vůní (II. část) . . . . . . . . . . . . . 8, 9 n ČSO zahájila nový projekt . . . . 10 n Ochrana ptáků
v tropické Africe . . . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa
– Kréta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Na výroční členské schůzi 28.2. t.r. jsem s potěšením konstatoval, že naše Česká společnost ornitologická překročila pro nás, kteří jsme pamětníci valné časti její ontogenese, dlouhou dobu bájnou hranici 2000 členů. Ornitologie se na celém světě stala vysoce uznávanou vědeckou zoologickou disciplinou, která odhalila mnoho základních přírodních zákonitostí a přinesla řadu nových zásadních biologických objevů. Těší mne, že většina profesionálních ornitologů u nás i v zahraničí zůstala zároveň milovníky ptáků a nedopustila mezi sebou a amatérskými ornitology vznik hluboké propasti, jako se tomu stalo u jiných zoologických disciplin. Naopak naše Společnost si již od svého založení nedovede představit faunistický výzkum, studium migrací a početnosti ptačích druhů a pomoc při jejich ochraně bez spolupráce všech členů, a to i těch, kteří se k nám hlásí jen jako obdivovatelé a milovníci ptáků. Slavný americký ornitolog F. N. Chapman kdysi řekl krásnou větu „Každý člověk se narodil s ptáčkem v srdci“. Náš obdiv k ptákům pramení nejen z jejich krásného vzhledu, obdivuhodných leteckých schopností, pozoruhodných životních projevů ale především ze skutečnosti, že člověk patří, na rozdíl od většiny savců, ke tvorům, kteří se
Foto Josef Hlásek jako ptáci hlavně řídí zrakem. Dáváme zásadně přednost trpělivému koukání a nikoliv intenzivnímu čenichání jako naši nejstarší rodinní přátelé psi... V tomto úvodu bych rád také připomenul další jubileum. Vzpomínám si dobře na jeden krásný jarní den před deseti lety, kdy se část výboru ČSO na pozvání dr. Jiřího Jandy sešla na terénní stanici Velký Tisý a vysoce ocenila jeho nápad na vydávání zpravodaje Ptačí svět. Na oslavu jsme se pak všichni vměstnali do jeho škodovky a odjeli pozorovat hnízdící orly mořské. Jsem velmi rád, že se Ptačí svět stal už samozřejmou součástí života ČSO. Rád bych vzpomenul na jeho zakladatele dr. J. Jandu a jménem našich členů poděkoval všem, kteří se na vydávání Ptačího světa podíleli a podílejí. Přeji jim, aby se jim i nadále práce dařila a náš zpravodaj zůstal dobrou vizitkou ČSO. Těší mne, kolik našich ornitologů se dostalo do světa a obohatilo sebe i čtenáře o velmi zajímavé poznatky z jiných světadílů. Velmi oceňuji i stránky mladých ornitologů a svšechny další rubriky, které dokládají nejen bohatost, ale i závažnost činnosti naší Společnosti. Vivat, crescat, floreat „Ptačí svět – Mundus avium“. Zdeněk Veselovský
zpravodaj České společnosti ornitologické
2
PTAČÍ SVĚT
u
POZVÁNKA NA VÍTÁNÍ PTAČÍHO ZPĚVU
1. Praha – obora Hvězda
Sraz v sobotu 1.5. ve 4.00 u letohrádku Hvězda. Vede Jan Řezníček (
[email protected]).
2. Praha - Modřany
Sraz v sobotu 1.5. v 8.15 na Zbraslavském náměstí, přesun do Modřan. Odtud pěšky po břehu Vltavy. Další sraz u železniční stanice v Modřanech v 8.45. Pořádají Martin Kupka, Ota Vorel, Tomáš Brinke a Jindra Sedláček. Tel. 721 866 075.
3. Praha - Zbraslav
Sraz v sobotu 1.5. v 6.00 na Zbraslavském náměstí. Vycházka na Havlín a ke slepému rameni Vltavy na Krňák. Pořádají Martin Kupka, Ota Vorel, Tomáš Brinke a Jindra Sedláček. Tel. 721 866 075.
4. Praha - Satalice
Sraz v sobotu 1.5. v 8.00 na stanici autobusu č. 146 Satalická obora. Procházka po CHÚ Satalická bažantnice a Vinořský park. Ukázka odchytu a kroužkování, zábavná hra pro děti. Vedou Vlaďka a Jiří Sládečkovi, tel. 286 852 697, 724 006 885 (
[email protected]).
5. Beroun
Sraz v neděli 2.5. v 6.30 na náměstí v Berouně před Muzeem Českého krasu (Husovo nám. 87). Vycházka na Městskou horu, určování ptačích hlasů. Pak společný odjezd místní dopravou do Popovic. V 10.15 sraz na vlakové zastávce Beroun-Popovice. Návštěva lokality Popovské rybníky, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Muzeum Českého krasu. Informace Tomáš Brinke, tel. 284 693 264 a Jindřich Sedláček, tel. 737 332 989.
6. Dublovice
Sraz v sobotu 1.5. v 8.10 na autobusové zastávce v Dublovicích. Vycházka do okolí PR Jezero, pozorování ptáků, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Ochrana fauny ČR. Vede Lukáš Viktora. Informace: Petra Nová, tel. 605 870 323 (
[email protected]).
7. Kladno
Sraz v neděli 2.5. v 6.30 na náměstí, kde bude přistaven autobus. Návštěva Buštěhradu -"Haldy", Turyňského rybníka a záchranné stanice pro živočichy „Čabárna“ s promítáním a dalším programem. Pořádají Stanislav Lepič, Petr Starý a Milan Tichai. Tel. 602 336 014.
8. Mělník
Ve dnech 1.-2.5. na levém břehu asi 1 km před soutokem s Labem. V sobotu v 16.00 natažení sítí na odchyt ptáků, v neděli ve 4.30 zahájení „Vítání“, v dopoledních hodinách pozorování a kroužkování. Vede Jiří Veselý, tel. 315 627 967 a 737 772 534.
9. Mladá Boleslav
Sraz v neděli 2.5. v 7.00 na novém mostě přes Klenici. Vycházka do parku Štěpánka, ukázka odchytu a kroužkování. Vede Pavel Kverek, tel. 326 784 453 a 723 009 527.
10. Rakovník
Sraz v sobotu 1.5. v 6.30 u cukrárny Barborka v Rakovníku (pod nemocnicí). Vycházka na PR Tankodrom (asi 4 km). Určování ptáků, poznávání hnízd, kontrola budek, fotogalerie, ukázka odchytu a kroužkování. Vede Milan Tichai, tel. 608 301 387 (
[email protected]).
11. Rožďalovice
LÉTO 2004
Sraz v sobotu 1.5. v 6.00 u kostela v Rožďalovicích. Vycházka proti proudu řeky Mrliny k Bu-
čickému rybníku. Ukázka odchytu a kroužkování. Pořádají ZO ČSOP Křižánky a Správa CHKO Český ráj. Informace: Vladimír Šoltys, tel. 602 466 536 a Zbyněk Smolík, tel. 723 570 996.
12. Vavřinecký rybník (Kutná Hora)
Sraz v sobotu 1.5. v 7.30 na hrázi Vavřineckého rybníka. Vycházka kolem rybníka, pozorování a určování ptačích druhů, za příznivého počasí ukázka odchytu a kroužkování. Vedou Jiří Křivský, tel. 723 560 647, večer 327 324 655, (
[email protected]), Michal Kavka, tel. 604 132 324 a Josef Galbavý.
13. Blovice
Sraz v sobotu 8.5. v 8.00 před zámečkem na Hradišti. Určování ptáků podle zpěvu, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Nepomucký ornitologický spolek (
[email protected]), tel. 777 900 519.
14. Bor u Tachova
Sraz v sobotu 8.5. (v případě nepříznivého počasí v sobotu 15.5.) v 7.00 před branou Borského zámku. Vycházka přes park k rybníku Tážný. Určování druhů a ptačího zpěvu, přednáška „Návrat tažných druhů ze zimoviště“, ukázka odchytu a kroužkování. Závěr akce dle zájmu a počasí, možnost opečení vlastních špekáčků. Vede Karel Machač, tel. 721 962 801.
15. Domažlice
Sraz v neděli 2.5. v 5.30 u busty Petra Hany v městském parku u nemocnice. Pořádá Jiří Sladký, tel. 728 496 065 (
[email protected]).
16. Holýšov
Sraz v neděli 2.5. v 5.00 před radnicí. Pořádá Holýšovský ornitologický klub. Vede Libor Schröpfer, tel. 732 370 036.
17. Cheb
Sraz v sobotu 1.5. v 6.00 u dřevěné lávky přes řeku Ohři pod hradem (u Písečné brány). Vedou Dětmar Jäger, tel. 354 423 077 a Aleš Jelínek, tel. 354 594 103.
18. Chodov u Karlových Var
Sraz v neděli 9.5. v 5.30 na hrázi rybníku Bahňák. Vede Miroslava Horáková, tel. 737 720 060.
19. Klatovy
Sraz v sobotu 1.5. v 8.00 ve velkém parku před Kolonádou. Určování ptáků podle zpěvu, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Nepomucký ornitologický spolek (
[email protected]), tel. 777 900 519.
20. Nepomuk
Sraz v neděli 9.5. v 8.00 před branami pod zámkem Zelená Hora (Na Knárovce), Určování ptáků, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Nepomucký ornitologický spolek (nos @zde.cz), tel. 777 900 519.
u
23. Blatná
Sraz v neděli 9.5. v 8.00 na parkovišti u krematoria u cesty na Buzice. Trasa: rybníky Přední a Zadní Řitovíz, řeka Lomnice, dno Buzického rybníku (protržený), louky u Buzic a rybník Krejčí. Magnetofonové nahrávky ptačích hlasů, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá ZO ČSOP Blatná. Vedou Petr Pavlík, tel. zaměstnání 383 412 211 (
[email protected]), Zdeněk Voborník, Jan Černý a Petr Louda.
24. Dobrá na Šumavě
Sraz v sobotu 1.5. v 6.00 před hospůdkou „U Němečka“. Pozorování a sčítání ptáků spojeno s pozorováním tetřívků obecných na tokaništi. Beseda na téma „Tetřevovití v ohrožení“. Pořádá: Prachatický ornitologický klub a A Rocha. Vede Tomáš Had, tel. 603 237 291 (
[email protected]).
25. Dačice
Sraz v neděli 25.4. v 7.00 u kašny před zámkem. Akce proběhne v zámeckém parku za každého počasí. Po jejím skončení je možné navštívit Olšinu u Volfířova. Pořádá ZO ČSOP Vysočina. Vede Petr Křížek, tel. 723 130 201.
26. Chýnov
Sraz v neděli 2.5. v 5.00 před školou na Gabrielově nám. Informace: Michael Strnad (
[email protected]), tel. 381 927 934.
27. Milevsko
Sraz v sobotu 1.5. v 5.30 před hotelem Modrá hvězda. Vycházka směr Bažantnice, Kuřinec a zpět. Po vycházce beseda a občerstvení v hale ČSCH. Vedou Ludmila Kálalová a Luboš Mráz, tel. 382 525 512.
28. Mladá Vožice
Sraz v sobotu 8.5. v 8.00 u hradu Šelmberk. Vycházka do okolí hradu a k blízkým rybníkům, pozorování ptáků, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Ochrana fauny ČR. Vedou Lukáš Viktora a Petra Nová, tel. 605 870 323 (info@ ochranafauny.cz).
29. Němčice
Sraz 24.4. v 6.00 u kostela. Procházka přes Radošovice k rybníku Dehtáři. Pozorování, sčítání, ukázka odchytu a kroužkování. Přednáška na téma „Rybník Dehtář – významné ptačí území“. Pořádá Prachatický ornitologický klub a A Rocha. Vede Tomáš Had, 603 237 291 (
[email protected]).
30. Tábor
Sraz v sobotu 1.5. v 5.00 na Žižkově náměstí. Informace: Michael Strnad (strnad.cz@volny. cz), tel. 381 927 934.
31. Prachatice
Sraz v neděli 2.5. v 9.00 před nádražím ČD v Rokycanech. Pozorování a určování ptáků. Doporučujeme dalekohled, určovací klíč, drobný peníz a něco na opečení. Pořádá ZO ČSOP Rokycany. Informace: tel. 371 722 686, 603 239 922 (
[email protected]).
Sraz v neděli 2.5. v 6.00 před kostelem Sv. Jakuba. Vycházka na Černou horu a do Volovických bučin. Pozorování, sčítání, ukázka odchytu a kroužkování. Odchyt budníčka lesního pomocí magnetofonové nahrávky. Pořádá Prachatický ornitologický klub, CEV Dřípatka a A Rocha. Vedou Tomáš Had, tel 603 237 291 a Věra Soukupová, tel. 607 885 067.
22. Švihov
32. Stožec
21. Rokycany
Sraz v neděli 2.5. v 8.00 za budovou nádraží ČD ve Švihově. Určování ptáků podle zpěvu, ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Nepomucký ornitologický spolek (
[email protected]), tel. 777 900 519.
Ve dnech 23.-24.4. se koná akce ve středisku NPŠ ve Stožci. V pátek večer poslouchání sov v okolí obce, v sobotu poslech ptáků ve Vltavském luhu. Pořádá NP Šumava. Vede Lumír Vozábal (
[email protected]).
LÉTO 2004 33. Bohdanečský rybník
Sraz v sobotu 1.5. v 5.00 na Polákově ostrově. Cesta od benzínové stanice bude vyznačena šipkami. Lze přijít i později. Bohatý program.Vedou Martin Paclík (
[email protected]) a Petr Synek.
34. Dolní Čermná
Sraz v neděli 2.5. ve 4.00 na náměstí. Tří až čtyřhodinová procházka okrajovými částmi obce, poslech a pozorování ptáků s použitím magnetofonových nahrávek, ukázka odchytu a kroužkování a následné zhodnocení akce v místní vinárně Čermenka (vstup dětem povolen). Pořádají Aleš Hampl tel. 604 208 580, Petr Havel a Jan Růžička
35. Havlíčkův Brod
Sraz v sobotu 8.5. ve 4.00 u ZŠ Sady v městském parku. Pořádá Václav Hlaváč (
[email protected])
36. Jičín
Sraz v neděli 9.5. v 5.00 v areálu Valdštejnské lodžie. Návštěva lesoparku Libosad. Na místo srazu se lze dostat z Jičína lipovou alejí (1,7 km) nebo vlakem z Jičína-nádraží jednu stanici do Jičína-zastávky na trati Jičín-Turnov. Pořádají ZO ČSOP Křižánky a Správa CHKO Český ráj. Informace: Zdeněk Mrkáček, tel. 721 205 002 a Petra Zyková, tel. 608 335 112.
37. Litomyšl
Sraz v sobotu 1.5. v 7.45 na nádraží ČD Litomyšl (odjezd v 7.57 do stanice Tržek). Trasa vede kolem Tržeckých rybníků, přes Nedošínský háj a okolo Velkého Košíře zpět do Litomyšle. Vedou Jiří Andrle, tel. 461 633 304, Jiří Reif a M. Jindra.
38. Náchod
PTAČÍ SVĚT formaci na hrázi Velkého Rohozenského rybníka. Pořádá Správa CHKO Železné hory a Východočeská pobočka ČSO. Organizují František Bárta, Jan Horák a Kryštof Harant. Informace: tel. 469 677 420, 602 225 749 (barta@ schkocr.cz).
40. Vrchlabí
Sraz v sobotu 8.5. v 7.30 u rybníka U letiště. Pořádá NP Krkonoše. Vede Jiří Flousek, tel. 499 456 212 (
[email protected]).
41. Česká Lípa
Sraz v sobotu 1.5. v 7.30 před budovou Vlastivědného muzea v České Lípě, nám. Osvobození 297. Vycházka do blízkého okolí České Lípy niva Ploučnice pod Holým vrchem, slepé rameno Ploučnice v Dubici či Pekelské rybníky. Ukázka odchytu a kroužkování. Vedou Miroslav Honců (
[email protected]), tel. 487 824 145 a Karel Filip.
42. Frýdlant v Čechách
Sraz v sobotu 1.5. v 7.00 v Bělikově ul. před ZŠ TGM. Vycházka údolím Řasnického potoka. Ukázka odchytu a kroužkování. Vedou Jiří Mikšíček, tel. 482 313 437 a Jiří Hrouzek, tel. 482 313 040.
43. Jablonné v Podještědí - Lemberk
Sraz v sobotu 8.5. v 6.30-7.00 před Bredovským letohrádkem u zámku Lemberk. Vycházka do okolí. U letohrádku od 10.00 do 12.00 ukázka odchytu a kroužkování, od 14.00 vernisáž výstavy výtvarných prací žáků ZŠ na téma „Ptáci“, vyhlášení výsledků výtvarné soutěže. Předvedení dravců, sov a terarijních zvířat, ukázky budek, krmítek atd. Pořádá Správa CHKO Lužické hory, tel. 487 762 356. Vede J. Thelenová.
44. Liberec
Sraz v neděli 9.5. v 6.00 na zastávce MHD Sraz v sobotu 1.5. v 6.30 na parkovišti před zámeckou restaurací (lze přijít i později, procházka „Růžodol“. Procházka do lesíka u letiště. Ukázka v aleji u vojenského hřbitova). Společné naslou- odchytu a kroužkování. Vede Martin Pudil, tel. chání zpěvu, ukázka odchytu a kroužkování, 485 246 151, 732 716 726. představení organizace A Rocha. Doporučujeme 45. Roudnice nad Labem dalekohled, určovací klíč, něco na sezení a snídaSraz v sobotu 1.5. v 7.00 na okraji mostu na ni (ne vejce). Pořádá ČSO a A Rocha. Vedou Voj- Karlově náměstí. Vede Stanislav Chvapil, tel. těch Volf, Míla Hromádko, Kamil Čihák a Pavel 416 837 603. Světlík, tel. 728 081 833, 728 545 818. Dne 29.4. v 18.00 přednáška „Čápi“ v sídle 39. Rohozná (Chrudim) KaSS Říp, přednáší S. Chvapil. Sraz v sobotu 8.5. v 7.00 na autobusové zaObě akce pořádají SEV Ciconia a KaSS Říp stávce v Rohozné. Později příchozí naleznou in- v Roudnici nad Labem.
3 46. Velké Hamry (Jablonec nad Nisou)
Sraz v sobotu 8.5. v 5.00 na náměstí ve Velkých Hamrech. Vedou Romana a Martin Jůnovi, tel. 483 384 338 (
[email protected]).
47. Brno
Sraz v sobotu 1.5. v 6.00 na rohu Zahradníkové a Veveří (zastávka Rybkova, tramvaje č. 3 a 11). Vycházka (3 km) přes Kraví horu a Wilsonův les k Anthroposu, kde za příznivého počasí ukázka odchytu a kroužkování. Vedou Oldřich a Jan Sychrovi, tel. 777 016 006 a Vojtěch Mrlík.
48. Hnanice (Znojmo)
Sraz v sobotu 1.5. v 5.30 u služebny Policie ČR v Hnanicích. Vycházka na území NP Podyjí. Pořádá NP Podyjí, tel. 515 221 115, 515 226 722. Vede Vlasta Škorpíková, tel. 728 615 647.
49. Jihlava
Sraz v neděli 2.5. v 8.00 na parkovišti ATC Pávov. Trasa: Pávovský rybník, Dubový rybník, Široký rybník, Lesnov (asi 5 km). Pořádá ZO ČSOP Jihlava. Vede Jaromír Maštera.
50. Telč
Sraz v neděli 2.5. v 7.00 před hlavní bránou do zámku. Akce proběhne za každého počasí. Pořádá ZO ČSOP Vysočina. Vede Martin Marek, tel. 721 657 742.
51. Rousínov
Sraz v sobotu 8.5. v 7.30 na ČD nádraží v Rousínově. Vycházka do přírody, povídání o ptactvu, určování podle zpěvu za pomoci magnetofonových nahrávek. Pořádá ZO ČSOP Rousínov. Vede Jiří Bartl, tel 605 876 078.
52. Řepčín (Olomouc)
„Vítání jara s vrabčákem Čimdou“. Sraz v neděli 2.5. v 8.00 u mostu přes Mlýnský potok. Zveme děti od 6 let i s rodiči. Vrabčák Činda pro děti chystá jako odměnu Ptačího miniprůvodce. Pořádá ZO ČSOP Upolín a DDM Olomouc. Vede Jaroslav Marx, tel. 585 223 233 (
[email protected]).
53. Těškovice (Opava)
Sraz pátek 7.5. v 8.30 před ZŠ Teškovice. Beseda s žáky, vyvěšování budek, které žáci sami vyrobili. Pořádá ZŠ Těškovice. Vedou Sávo Novák, tel. 556 425 781 a Otakar Závalský.
54. Vřesina u Bílovce
Sraz v pátek 30.4. v 8.00 před základní školou. Vede Savo Novák, tel. 556 425 78.
Nezapomínáme „Dostáváte do rukou první číslo zpravodaje, který jsme, možná trochu nadneseně, nazvali „Ptačí svět“. Těmito slovy uvedl vznik zpravodaje Ptačí svět jeho duchovní otec a první redaktor Jiří Janda. Bohužel, vydání druhého čísla se již nedožil, když dne 6. května 1994 zemřel na následky tragické dopravní nehody ve věku 36 let. Jirku jsem poznal ještě jako gymnasistu, když jsem někdy v druhé polovině sedmdesátých let navštívil jednu z dnes již legendárních akcí Acrocephalus, pořádaných Karlem Peclem na Řežabinci. Pak se naše cesty střetly až po letech a i já, jako mnoho dalších kolegů, jsem se nechal strhnout jeho neutuchajícím elánem. Strávili jsme spolu mnoho chvil při výzkumu, na ornitologických schůzích a seminářích, na terénní stanici Velký Tisý, při jednáních Českého ramsarského výboru i při posezení u piva. Jeho nasazení i organizační schopnosti byly mimořádné. Jen namátkou: stál u zrodu mapování hnízdního rozšíření ptáků Prahy, Jednotného programu sčítání ptáků v ČR, výzkumu avifauny vybraných biotopů
Šumavy, podílel se na tvorbě nové koncepce ČSO, byl členem redakční rady Sylvie, velkou měrou se zasloužil o přistoupení Československa k Ramsarské úmluvě, vydal první seznam mokřadů, vedl Správu CHKO Třeboňsko, podílel se na přípravě Národního parku Šumava, byl uznávaným odborníkem v zahraničí .... S tím vším se snoubila skromnost, slušnost i schopnost rozproudit zábavu na častých ornitologických dýcháncích. Jirkův nenadálý předčasný odchod byl obrovskou ztrátou jak pro ornitologii i ochranu přírody. I když se říká, že každý člověk je nahraditelný, Jirku se v ČSO i státní ochraně přírody plně nahradit nepodařilo.
Více než pět let jsme se s Janou Jandovou, ženou Jirky, snažili, aby jeho sen vydávat „svůj“ ornitologický časopis byl skutečně naplněn. Rozsah Ptačího světa se postupně rozšířil ze šesti stran na osm a pak po vytvoření rubriky Stránky mladých ornitlologů až na dvanáct stran. Od roku 2000 nás vystřídal nový redakční kolektiv, který po doplnění nyní pracuje ve čtveřici. A všechny nás spojuje společný sen - připravovat časopis barevný. Zvyšující se zájem o členství v ČSO a překročení hranice dvoutisícové hranice počtu členů mne naplňuje optimismem, že splnění tohoto snu již není příliš daleko. Jan Hora
4
PTAČÍ SVĚT
LÉTO 2004
Znáte program Alcedo? Jedním z programů Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), který řeší problematiku ochrany biodiverzity ČR, je program ALCEDO – ledňáček. Od roku 1994 je znám ochráncům přírody a ornitologům, kteří mají zájmem o život ledňáčka říčního (Alcedo atthis) a o doprovodný druh programu, skorce vodního (Cinclus cinclus). K vyhlášení programu byli navrhovatelé motivováni výsledky dlouhodobého sledování ledňáčků a skorců v naší krajině, kde dochází postupně ke změnám životních podmínek obou druhů. Abychom poznali, jak na tyto změny oba druhy reagují, jaký mají dopad na jejich existenci v určitém regionu a jak jim případně pomoci, praktikuje program Alcedo dvě na sebe navazující oblasti aktivit – výzkumnou a ochranářskou. Jaké jsou dosud dosažené výsledky programu? Přímým pozorováním, zpracováním dat získaných řešiteli jednotlivých projektů, fotografováním nebo filmováním se podařilo shromáždit poznatky, které rozšiřují všeobecně známá fakta o etologii obou sledovaných druhů. Výsledky kroužkování ptáků odchycených na hnízdištích rozšířily znalosti o jejich migraci, věrnosti hnízdišti, střídání hnízdišť během sezóny, partnerských vztazích, věku aj. Mapovací akce ukázaly, že je ledňáček říční naším stálým obyvatelem různých typů vod, ale také, že se vyskytuje řídce (každoročně se v rámci programu zmapuje kolem 1000 km toků). Dlouhodobým sledováním obou druhů na stejném území máme přehled o hustotě hnízdících párů. Příkladem může být vývoj hnízdící populace ledňáčků a skorců na Podblanicku po kruté zimě 1995-96 (viz graf). Terénní šetření na sledovaném území před hnízdní sezónou a v jejím průběhu odhalují momentální situace na stálých hnízdištích a vývoj nových hnízdních příležitostí. Účastí na správních řízeních a biologickými průzkumy problémových lokalit se podařilo zachránit řadu trvalých hnízdišť. Jde o jeden ze základních předpokladů pro stabilizaci optimální hustoty a věkové struktury místních populací ledňáčků i skorců. Tam, kde nacházejí ledňáčci vhodné potravní podmínky, ale chybějí jim vyhovující břehové partie pro stavbu hnízd, bylo jejich hnízdění umožněno přiměřenou
úpravou břehu nebo vybudováním umělých nor a stěn. V těchto umělých stavbách mohli ledňáčci v klidu vyhnízdit i tam, kde jim přirozená hnízda plení liška, norek nebo jiné šelmy. Pro skorce jsou instalovány polobudky a hnízdní podložky v místech, kde jiné možnosti pro umístění hnízd nemají. Metodika rozšiřování hnízdních možností pro oba sledované druhy byla propagována v tisku a televizi. Rozbor vývržků ledňáčků pomohl stanovit úroveň jejich predačního tlaku, potravní specializaci a celkové působení na ichtyofaunu loviště. Na základě poznání lovecké strategie, kvantitativního a kvalitativního potravního spektra ledňáčků, jsme mohli navrhnout řešení, jak úspěšně zabránit škodám, které mohou napáchat v odchovnách ryb nebo na pstruhových vodách, a přitom respektovat ochranu druhu (viz např. časopisy Živa, Rybářství). V neposlední řadě byl díky rozsáhlé propagační kampani a výchovně vzdělávací práci všech, kteří se do programu přihlásili zvýšen zájem o život ledňáčků a skorců, o ochranu pro ně vhodných biotopů a tím také o ochranu životního prostředí řady jiných živočichů a rostlin, vázaných na nenarušené typy vodních ekosystémů. Ornitologická veřejnost, která by chtěla ledňáčkům a skorcům pomoci (v podstatě všem druhům žijícím v podobných biotopech) a není zapojena do programu schváleným projektem, se může zapojit do těchto aktivit:
Ledňáček říční na hnízdišti a) sledovat kvalitu vody vytipované oblasti a skládkování odpadu do pobřežních partií vod, upozorňovat místní orgány ochrany životního prostředí na havarijní stavy, b) chránit pravidelně obsazovaná hnízdiště jednáním se správci toků a orgány ochrany přírody a zamezit tak nesmyslnému ničení přirozených břehových nátrží, c) upozorňovat orgány ochrany přírody na přímé zásahy proti sledovaným druhům, tzn. nelegální odchyt, usmrcení, ničení hnízd, vybírání mláďat, neoprávněné držení v zajetí…, d) pozorovat životní projevy ledňáčků a skorců, e) vyrábět a instalovat polobudky a hnízdní podložky pro skorce vodní (mohou je využít také jiné druhy ptáků). Pokud byste měli zájem se do programu zapojit, kontaktujte nás: Mgr. Pavel Čech, garant programu ALCEDO, ZO ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim, tel. 603 549 560, e-mail:
[email protected] nebo RNDr. Martin Čech, zástupce garanta programu ALCEDO, Hydrobiologický ústav AV ČR, Na sádkách 7, 370 05 České Budějovice, tel. 605 767 707, e-mail:
[email protected]. Upozornění: Ledňáček říční je podle zákona č. 114/92 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č.395/92 Sb. zvláště chráněným a silně ohroženým druhem. Jakékoliv zásahy do jeho biotopu a manipulace s ním je oprávněna provádět pouze osoba vlastnící povolení MŽP ČR. Podle Směrnice Rady EU o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EHS) je ledňáček říční zařazen do přílohy I, tedy mezi druhy, pro které členské státy EU musí realizovat zvláštní opatření týkající se ochrany jejich stanovišť, s cílem zajistit přežití a rozmnožování druhu. Text a foto Pavel Čech
Nový výbor České společnosti ornitologické Na jarní výroční schůzi ČSO dne 28.2. 2004 byl pro nadcházející dva roky zvolen nový výbor ČSO ve složení: Předseda: Prof. RNDr. Karel Šťastný, Dr.Sc., 1.místopředseda: Mgr. Jaroslav Cepák, 2. místopředseda: RNDr. Josef Chytil, Jednatel: Mgr. Ondřej Sedláček, Člen výboru pro zahraniční vztahy: Mgr. Eva Cepáková, Sekce výzkumu: Mgr. Tomáš Albrecht, RNDr. Pavel Vašák, Sekce ochrany: Mgr. Barbora Houdková, Ing. Petra Málková. Zároveň byla zvolena revizní komise ČSO ve složení: Ing. Vladimír Bouček, Ing. Jan Buček, Mgr. Karel Kahoun. Volebních lístků bylo celkem odevzdáno 357, z toho 15 jich bylo neplatných.
LÉTO 2004
PTAČÍ SVĚT
Jak nejlépe přemístit hnízdo vlaštovky obecné
Kroužkovatelům je dostatečně známo že cílovým druhem pro ně v roce 2003 byla vlaštovka obecná. Důvod je zřejmý – značný úbytek tohoto druhu. Výzkum vlaštovek bude pilotním programem kroužkovatelů ještě několik dalších let. I já jsem se z povinnosti a zvědavosti zapojil. Navázal jsem kontakt s drobnými zemědělci a velkými zemědělskými celky a dal se do práce. Náhoda mne přivedla do autoservisu pana Lukáška v Opočně. Protože jsem na dvoře viděl létat vlaštovky, začal jsem se zajímat o jejich původ. Majitel zmíněné firmy mne zavedl do bývalého skladiště, nyní pneuservisu a ukázal mi hnízdo na lampě. V něm byla asi týden stará mláďata. Přidal informaci, aniž by měl cokoli společného se zemědělstvím, že tu hnízdí již devátý rok. Když jsem si za několik dní přijel pro opravené auto, provedl jsem potřebná měření a okroužkoval mláďata. Za krátký čas jsem dlouhodobě onemocněl. Po uzdravení jsem se zase začal pilně zajímat o osudy hnízd a jejich obyvatele. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že hnízdo na původním místě na lampě už není. Zaměstnanci, který měl pneuservis na starosti vadilo, že mu vlaštovky znečisťují svým
trusem nové pneumatiky a zařízení dílny. Vyčkal proto, až se mladé vlaštovky z prvního hnízdění osamostatní. Aniž by celou věc s někým konzultoval, bez zkušeností, ale s elánem a dobrou vůlí, se rozhodl hnízdo přemístit. Do zastřešeného průchodu nainstaloval podložku hnízda. Vzdálenost od dveří, kterými vlaštovky původně létaly do místnosti byla dva metry. Potom hnízdo opatrně sejmul z lampy a přenesl ho na podložku. Pomocí univerzálního silikonového lepidla ho přilepil. A světe div se – vlaštovky změnu akceptovaly. Hnízdo si poopravily a zasedly k druhému hnízdění, které dovedly ke zdárnému konci. Vychovaly dva mladé ptáky do vzletnosti a v hnízdě zbyla ještě dvě neoplozená vejce, která jsem při kontrole odstranil. Lidé mají vlaštovky rádi a snaží se jim neubližovat, zmíněný příběh je toho příkladem. Je mi znám případ, kdy lidé potřebovali zbourat objekt ve kterém hnízdily vlaštovky. Učinili tak teprve tehdy, až zde hnízdit přestaly. Zároveň se jedná o cennou zkušenost, která může být návodem jak postupovat v případě, kdy je podobné řešení nevyhnutelné. Vojtěch Volf
5
Rozloučení s Ptákem roku 2003 Tuto fotografii nám poslala paní Zdeňka Hrdličková ze Strakonic. Vrabce domácího zastihla na krmítku 10. listopadu loňského roku. Nám se fotografie natolik zalíbila, že jsme se ji rozhodli ukázat všem čtenářům Ptačího světa a symbolicky se tak rozloučit s úspěšným Ptákem roku 2003, kterého letos vystřídal rorýs obecný – Pták roku 2004.
Zimování jeřába popelavého na Příbramsku Jeřáb popelavý hnízdí především v severní části Evropy a Asie, s oddělenými hnízdišti v Malé a Střední Asii. V posledních desetiletích se hranice jeho evropského areálu začala posouvat jižním směrem, přičemž v roce 1989 bylo poprvé prokázáno jeho hnízdění také v České republice. Na zimoviště se evropské populace stěhují ještě více na jih, především do Středomoří, a dále na východ pak do oblasti Malé Asie. Příbramsko a Sedlčansko patří k oblastem, kde bylo možné během podzimních měsíců již několik let pravidelně pozorovat táhnoucí jeřáby popelavé. Jednalo se většinou o skupinky v počtu 5-15 ptáků, v jednom případě však přistálo na obnaženém dně rybníka Musík neda-
leko Sedlčan hejno přibližně 350 jedinců. V loňském roce pak došlo k tomu, že jeden z protahujících jeřábů přerušil svou dalekou cestu a rozhodl se zůstat v této oblasti poněkud déle. Poprvé byl pozorován koncem září 2003 a poté opakovaně stále na stejném místě v následujících měsících. Zdržoval se v litorálních partiích dvou menších rybníků nebo brouzdal po polích v jejich nejbližším okolí. Protože se neměl k odletu, vyvstalo podezření, zda by nemohlo jít o zraněného jedince. To se však naštěstí nepotvrdilo a tak se lze jen dohadovat, jaký mohl být důvod jeho nečekaného chování. Postupně bylo jasné, že na místě rovněž stráví zimu a proto začala Ochrana fauny ČR ve spolupráci s místními ornitology s jeho při-
Pracovní skupina pro výzkum, ochranu a evidenci čápa bílého při České společnosti ornitologické uzavřela v lednu celostátní výsledky sčítání hnízdících párů čápa bílého na území České republiky za rok 2003. Získané výsledky nejsou nijak uspokojivé. Příčinou byly nepříznivé poměry v afrických zimovištích, poměrně velké ztráty na tahových cestách a k dovršení všeho několik velmi nepříznivých týdnů provázených prudkými dešti a citelnými chlady na hnízdištích. Celkem bylo navštíveno nebo obeznámeno 1204 čapích hnízd z celkového počtu fysicky existujících 1220 hnízd. Z toho bylo 811 hnízd obsazeno čapím párem, na 643 hnízdech byla vyvedena mláďata a na 168 hnízdech obsazených párem mláďata
nebyla. 17 hnízd bylo obsazeno během hnízdního období jen lichým čápem. V 18 případech bylo hnízdo krátce navštíveno jen jedním čápem a ve 48 případech bylo hnízdo navštíveno krátce (myšleno jen několik málo dnů) celým párem. 264 fysicky existujících hnízd nebylo obsazeno vůbec. Během pozorovaného roku bylo zničeno nebo odstraněno celkem 44 hnízd. Znovu postaveno nebo obnoveno bylo 27 hnízd. 122 umělých podložek pro čapí pohnízdění instalovaných na všech příhodných místech naší republiky nebylo bohužel obsazeno. V roce 2003 během hnízdního období se vylíhlo v České republice 1714 mláďat, z toho uhynulo (následkem prudkých dešťů a chladu,
Pojďte s námi sčítat čápy!
krmováním. K rybníku, v jehož okolí se pták po celou dobu nejvíce zdržoval, jsme přisypávali kukuřici a jeřáb se sem velice brzy naučil chodit krmit. Bez úhony přečkal i dlouhé sněhové a mrazivé období uplynulých zimních měsíců a zimoviště opustil poslední březnový týden. Podobné zimování jeřábů popelavých v oblasti střední Evropy bylo již známo např. z Německa a také u nás existovaly některé nepotvrzené zprávy o pozorování jeřábů během zimního období. Popsané sledování jeřába na Příbramsku je však prvním skutečně prokázaným případem zimování tohoto druhu na území České republiky. Petra Nová, Ochrana fauny ČR
ale také v boji o čapí hnízdo a nebo různými chorobami) 94 mláďat. Celkem bylo zdárně vyvedeno 1620 mláďat. Těmito výsledky se řadí rok 2003 mezi roky s nejméně příznivými výsledky! Při této příležitosti upozorňujeme naše ornitology a všechny milovníky přírody, že v tomto roce proběhne mezinárodní sčítání hnízdních párů čápa bílého v celé Evropě a přilehlých územích afrického kontinentu tak, jako před deseti roky. Touto cestou prosíme všechny naše příznivce o laskavou pomoc a spolupráci. Bližší informace budou publikovány v zájmových periodikách. Bohumil Rejman, vedoucí pracovní skupiny pro výzkum, ochranu a evidenci čápa bílého v České republice
6
PTAČÍ SVĚT
u
LÉTO 2004
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
u
Milé děti, jakož i veškerá mládeži, v jarním čísle Ptačího světa jsme se vás ptali, kteří obratlovci (kromě ptáků) také létají, nebo alespoň plachtí. Takže tady je máte:
Na obrázku kostry Archeopteryxe v minulém čísle byly dvě chyby, kterých jste si jistě všimli. Prsty na křídle měly být zahnuté dopředu a na kostře chyběla břišní žebra. Úkol na příště:
Napište nám tři rozdíly mezi stavbou kostry Archeopteryxe a dnešních ptáků. Kdo správně odpoví odměníme ho malým dárkem.
LÉTO 2004
PTAČÍ SVĚT
u
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
7
u
8
PTAČÍ SVĚT
LÉTO 2004
V zemi bohů, karí a vůní (II.) (pokračování z minulého čísla)
„Silnice jsou tady jako v Biháru“, prohodil náš řidič Uméš Šimpí. To přirovnání už něco znamenalo, protože v rozvráceném Biháru jsou prý bezkonkurenčně nejhorší silnice na světě. Madhjapradéš ostatně stejně jako Bihár patří k nejchudším státům indické federace. Z původně hladkého povrchu zdejších silnic zůstaly už jen ostrůvky asfaltu oddělené kamenitými prohlubněmi i vyslovenými jámami. Čety silničářů, ve kterých převažují ženy vyzbrojené jen lopatami, motyčkami a mísami na přepravu materiálu, svádějí se stavem komunikací vpravdě nerovný boj… Po několika dnech jsme opustili Altynaj a vydali se za Iristem do jižního Gudžarátu. Všichni jsme už začínali vypadat značně opotřebovaně, jen Uméš měl pořád nažehlenou košili a puky na kalhotách. „Zajímalo by mě, jak to dělá“, řekl jsem směrem k Ondrovi. „To víš, je z kasty, kde se všichni muži stávali krejčími“, usmál se. Pak se obrátil na Uméše a začal se vyptávat, co z kastovního systému ještě přežívá. Ukázalo se, že ani Uméšův bratr se nestal krejčím, i když oba šít umějí. Na druhé straně je pro ně naprostá samozřejmost, že jejich manželky jsou ze stejné kasty a že jim je vybíral strýc z matčiny strany. „Než jsme se vzali, viděl jsem ji půl hodiny“, zmínil se Uméš. Za hranicí Gudžarátu začal hladký asfalt a na něm – nemohl jsem uvěřit vlastním očím – dlouhá přerušovaná bílá čára. Uméš zrychlil z dosud obvyklé třicítky na stovku. Věřili jsme, že následující den uvidíme Irista.
Ptačí ráj
Z vrcholku kopce se otevřel výhled na modrou vodní hladinu. V kamenité krajině s vyprahlou travou a mohutnými pryšci působila jako fata morgána. „Slyšíš?“ šťouchnul do mě Luboš.
Z přijímače se ozývalo slabé pípání. Žádná fata morgána. Podobně jako v Madhjapradéši opět nádrž, zadržující vodu pro zavlažování polí, a u ní Iristu. Po pravdě trochu jinde než jsme čekali – ale hlavně, že ho máme! „V tom směru byla ze silnice nějaká odbočka. Snad tam půjde dojet“. Brzo jsme stáli na břehu a dívali se na hladinu plnou kachen a lysek. Proti nám, na bahnitém výběžku, bylo asi dvacet jeřábů popelavých, na mělčině odpočívali nebo se pokoušeli lovit nesyti indomalajští a o kus dál postávalo hejno kolpíků bílých, mezi kterými procházeli ibisové černohlaví. Dalekohledem jsem začal prozkoumávat vzdálenější místa na protilehlém břehu. Zdálo se mi, že by tam mohl být čáp černý. Ne, dva, dokonce tři! “Podívejte se dozadu. Je tam vysoký keř a vlevo dva nižší. Tak mezi nimi jsou možná…” Nestačil jsem to dopovědět, protože můj dalekohled popadla snědá ruka. Otočil jsem se a uviděl chlapíka s jiskrnýma očima a mohutným knírem, který měl na hlavě jakýsi pletený fez a v uších po dvou zlatých náušnicích velikosti pětikoruny. Zeširoka se usmíval. Nechal jsem ho, ať se podívá, a přešel k Lubošovi u stativového dalekohledu. „Jo, jsou to černí čápi“. Sláva! Teď se dostat blíž, ale co možná nejnenápadněji. „Ten Maldárec nám určitě poradí“, ukázal Ondra na chlapíka s náušnicemi, který se stále rozhlížel mým dalekohledem. „Je to kočovník z kmene Maldárí“, vysvětlil, když si všiml našich výrazů. „Říkal, že se jmenuje Viru“. To byl pohled! Viru nás po klikatých a prašných polních cestách vedl na starém mopedu; předváděl akrobatickou jízdu, při které měl nohy všude jinde než na pedálech, a obratnými myškami se vyhýbal dírám. Skutečně
V blízkosti čápů černých se jak v Madhjapradéši, tak v Gudžarátu vyskytovali nesyti indomalajští. Mezi oběma druhy panuje silná potravní konkurence. jsme ale dojeli na místo, odkud jsme na Irista krásně viděli. Dokonce šlo rozeznat anténku vykukující z peří na jeho zádech - ani jsme k tomu nepotřebovali stativový dalekohled.
Na zámku „Jen si ten spacák rozbal“, řekl jsem Khalilovi. „V noci bude vítr“. Byli jsme na střeše usedlosti, které jsme začali říkat „zámek” - podél hospodářských budov vede totiž jako v nějakém zámeckém parku dlouhá alej, nástavba na domě připomíná zdálky věžičku a majitel Rančot Džasmat Patání navlečený do saka vojenského střihu se zlatými knoflíky, v bílém turbanu a s úctyhodným bělostným plnovousem, to je hotový zámecký pán.
Čáp černý Iristu, kterého jsme vysílači označili na jihu Novosibirské oblasti, na zimovišti u nádrže Džamvari v jižním Gudžarátu. Spolu s ním je na fotografii kolpík bílý a ibis černohlavý Rančot Džasmat Patání – náš hostitel u Džamvari
LÉTO 2004
PTAČÍ SVĚT
„Tak už víte kolik mu je?“ prohodil jsem směrem k Ondrovi a Khalilovi. „Myslím starého pána“. „Osmdesát, fotil jsem ho s jeho doklady“, odpověděl mi Khalil. „A jak to tady vlastně funguje?“ Ondra se nadechl a začal vyprávět, co se od našeho hostitele dozvěděl. Je to statkář, který se čtyřmi pomocníky chová celkem 215 krav. Kromě toho ale provozuje ještě útulek pro přestárlé a postižené krávy; ten ovšem platí nějaká náboženská nadace. Pyšní se tím, že z kravského trusu vyrábějí bioplyn, který používají na vaření. A rád povídá o své rodině; za zmínku ovšem stojí jen to, že dosud žije jeho matka, které je 102 let. „Jeho otec prý zažil časy, kdy tady žili lvi“, pokračoval Ondra. „No, Gir Forest vlastně není zas tak daleko…” Původně jsme plánovali, že se do girské lví rezervace, zajedeme podívat. Ale poněvadž bylo čím dál zřejmější, že už to nestihneme, raději jsem obrátil list: „A co teď vlastně Patání dělá?“ „Sedí v saku a v turbanu v kanceláři a spí. Jenom je nakloněný dozadu o trochu víc než přes den”, ozval se s úsměvem v hlase Luboš a zhasnul baterku.
Iristu zblízka Stáli jsme u silnice, po které tu a tam projelo auto nebo motocykl a asi dvakrát prošli Maldárci se svými stády, a poslouchali jsme monotónní pípání Iristova pozemního vysílače. Náš čáp někde na stromě odpočíval po ranním lovu ryb v téměř vyschlé řece Módž. Živě jsem si představoval, jak kolem něj přeletují papoušci alexandři malí a v podrostu kolem procházejí pávi. Pak jsem se podíval na hodinky, které ukazovaly čtvrt na jedenáct: „Dnes tam je nějak dlouho“. Luboš už dobré dvě hodiny čekal v krytu u nádrže Džamvari, na jejímž břehu Iristu pobýval téměř veškerý čas mimo dobu lovu.
„Čekal jsem, že přiletí po desáté“, líčil nám Luboš později. „Ale to se objevil jen jeden nesyt. Pak se ozvalo šustění křídel a přilétl i první čáp černý. Opatrně jsem spustil videokameru. Přiletěl další čáp. Břeh se postupně zaplňoval, ale Iristu pořád nikde. Najednou začalo být na břehu rušno, protože přistálo velké hejno kolpíků. Na rozdíl od nesytů a čápů kolpíci neustále popobíhali, brodili se a hledali v bahně potravu nebo sbírali klacíky a přetahovali se o ně. Bylo to zajímavé, ale už jsem přestával věřit, že Iristu přiletí“. Po půl jedenácté se mi u silnice zdálo, že signál zesílil. Ano. Rozhlédl jsem se po obloze – Iristu zrovna vyletěl od řeky a zvolna nabíral výšku. Přiložil jsem k očím dalekohled a během jedné z jeho otoček zahlédl hnědou skvrnku vysílače. Trvalo čtvrt hodiny než nám Iristu zmizel ve směru džamvárské přehrady. Po dalších pěti minutách signál umlknul. „Už stojí na břehu a Luboš ho fotí“, poznamenal jsem, i když jsem tomu sám moc nevěřil. Bylo by hodně velké štěstí kdyby Iristu usedl zrovna někam před kryt… Ve skutečnosti ho měl Luboš přímo před sebou! „Vítr pořád cloumal krytem a měl jsem co dělat, aby se kamera moc nechvěla“. Když nám to Luboš vyprávěl, celý zářil. „Po chvilce se Iristu pootočil a ukázal svůj vysílač. Podařilo se mi rychle připevnit na stativ ještě fotoaparát a udělat několik snímků, než mi zmizel za kmenem”. V Indii jsme poznali zimoviště sibiřských čápů i to, jakým způsobem se přizpůsobili životu v zalidněné krajině, kde voda je největším bohatstvím. Do země bohů, karí a vůní jsme jeli s opravdu velkými nadějemi, že opět o něco blíže nahlédneme do čapího soukromí, ale tenhle den sledování Irista je všechny zdaleka předčil… Text Miroslav Bobek, foto Lubomír Peške a Khalil Baalbaki
Džamvari a okolí je zimovištěm nejen čápů černých, ale i lysek a mnoha druhů kachen a bahňáků. Podobná je situace u další nepříliš vzdálené nádrže Puldžer, kde jsme Irista také zastihli. Celkem jsme u Džamvari a Puldžeru zaznamenali deset čápů černých
9
Nová odysea
Hlavními organizátory projektu Nová odysea jsou Český rozhlas a Podkrušnohorský zoopark Chomutov. Dále se na něm podílejí Unie českých a slovenských zoologických zahrad, Český svaz ochránců přírody, Bombay Natural History Society, WWF Pákistán a mnoho dalších organizací. Sledování čápů černých se v prosinci 2003 v Indii účastnili: Miroslav Bobek, Lubomír Peške, Maheswaran Gopinathan, Khalil Baalbaki a Ondřej Abonyi. V Ptačím světě vyšly o projektu Nová odysea tyto články: Nová odysea začíná na Sibiři. Podzim 2002, str. 8 a 9 Cesty sibiřských čápů s „batůžky“. Léto 2003, str. 8 Ve stínu Nanga Parbatu. Léto 2003, str. 9 Nová odysea pokračuje. Podzim 2003, str. 5 Nová odysea: Sibiřští čápi černí doletěli do Indie. Jaro 2004, str. 8 V zemi bohů, karí a vůní (I.). Jaro 2004, str. 9 Více informací o Nové odyseji najdete na internetové adrese www.rozhlas.cz/odysea.
Koryto řeky Módž se zbytky vody, ke kterým Iristu i další černí čápi odlétali ráno za potravou
10
PTAČÍ SVĚT
LÉTO 2004
Česká společnost ornitologická zahájila nový projekt na ochranu ptactva v zemědělské krajině V srpnu roku 2003 byl zahájen nový projekt České společnosti ornitologické zaměřený na zemědělství. Proč se právě otázce zemědělství věnuje taková pozornost? V Evropě je v současné době zemědělská půda, která zabírá asi 50 % rozlohy území Evropy, domovem pro třetinu z celkového počtu zhruba 453 druhů ptáků Evropy. Přežívaní těchto přibližně 150 druhů je přímo závislé na způsobu zemědělského hospodaření. Jak ukazují první výsledky Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků, v celé Evropě se počet 24 běžných druhů zemědělských ptáků, včetně skřivana polního, čejky chocholaté a strnada obecného, od roku 1980 průměrně snížil o více než 30 % a to především vinou intenzivního zemědělství. Existuje i množství dalších údajů dokládajících, že zemědělství je snad nejpalčivější problém ochrany ptactva v Evropě. K poklesu početnosti ptáků vázaných na zemědělskou krajinu dochází nejvíce v zemích severní a západní Evropy. Jejich zemědělství zásadně ovlivňuje tzv. Jednotná zemědělská politika (dále jen CAP z anglického originálu), která byla zavedena v Evropské unii už v 50. letech minulého století a od počátku byla výhradně zaměřená na zemědělskou produkci. Čím větší byla produkce, tím byly větší i dotace. Se vzrůstající výrobou rostla i spotřeba chemických látek a hnojiv v zemědělství, což spolu s využitím moderní mechanizace, změněných osevních postupů apod. vedlo ke vzniku sterilní krajiny, kde mohlo přežít pouze omezené množství organismů. Důsledky můžeme vidět na vlastní oči při návštěvě Anglie – vidět pro nás tak běžné druhy, jako je třeba strnad obecný, patří spíše ke vzácnostem, nemluvě o tom, že třeba ťuhýk už z Anglie úplně vymizel. Mezi další negativní dopady této politiky patřilo také nerovnoměrné rozdělení financí mezi zemědělce, kdy 80% zemědělských dotací získalo 20% nejbohatších podniků a rostoucí výroba nakonec vedla k produkci pře-
Čejka chocholatá
bytků, na jejichž uskladnění byly použity opět peníze daňových poplatníků EU. I proto došlo postupně k několika reformám CAP, které se snažily tento nepříznivý vývoj změnit. Už při reformě v roce 1992 došlo k zavedení tzv. agro-environmentálních opatření (dále jen AEO), které propagují přírodě blízké hospodaření a také další reformy v letech 1999 a 2003 podporují mimoprodukční hodnoty zemědělství a celkovou změnu dotačního systému zaměřeného na produkci. Principem AEO je to, že zemědělec se dobrovolně zaváže k tomu, že bude hospodařit způsobem k přírodě šetrným, a na to dostane finanční dotace. V nově přistupujících zemích (včetně ČR) se intenzifikace zemědělství zatím nedostala na takovou úroveň, ale vstupem do EU se dá očekávat, že pokud půjdeme stejnou cestou, jako dosavadní státy EU, doplatí na to ptactvo, zemědělská krajina jako celek a v posledku i daňoví poplatníci. Nejvíce jsou ohroženy ptačí druhy zvláště zranitelné intenzivním zemědělstvím, jako jsou např. chřástal polní, ťuhýk obecný a drop velký. BirdLife International už od září 2001 zahájil mezinárodní kampaň za reformu CAP, která bude končit v roce 2005. Dosud nebylo v možnostech České společnosti ornitologické se této kampaně aktivněji účastnit, ale díky projektu zemědělství se na ní budeme moci více podílet. Kampaň se skládá z několika různých aktivit, které sledují stejný cíl – aby zemědělská krajina byla místem pro život (název kampaně je “Farming for life”). Hlavním úkolem je informovat zemědělce a veřejnost o tom, jak CAP negativně působí na život v zemědělské krajině a propagovat přírodě blízké způsoby hospodaření. Samozřejmostí je i spolupráce s příslušnými ministerstvy (zemědělství a životního prostředí). Prvním velkým úspěchem bylo zařazení agro-environmentálního programu (titulu) „Ptačí lokality na travních porostech” do nabídky pro zemědělce, které se podařilo prosadit díky úsilí
Foto Andy Hay
Drop velký
Chřástal polní
Foto Andy Hay
RNDr. Jana Hory už do první vlny AEO. Díky tomu budou moci zemědělci čerpat dotace na to, aby hospodařili způsoby, které pomohou ochraně chřástala polního a některých bahňáků. Důležitou součástí projektu je rovněž osvěta mezi zemědělci a proto jsme už v průběhu podzimu uskutečnili osm setkání se zemědělci hospodařícími v nejvýznamnějších oblastech výskytu chřástala polního a seznamovali jsme je s možnostmi dotací na podporu trvale udržitelného zemědělství. S podporou MŽP ČR a Vogelbescherming Nederland jsme také vydali brožuru „Chráníme polní a luční ptáky”. Brožura je určena především zemědělcům a lidem, kteří se zajímají o problematiku zemědělství a ochrany přírody. Díky projektu má tedy Česká společnost ornitologická větší možnost se podílet na tom, jak bude zemědělství ovlivňovat život ptačích druhů na našem území a máme jedinečnou šanci pokusit se zabránit tomu, aby nám před očima nezmizeli ptáci dosud oživující zemědělskou krajinu. Projekt je prozatím financován organizací Vogelbescherming Nederland (Partner BirdLife International v Holandsku). Václav Zámečník, koordinátor projektu
Foto Chris Gomersall
LÉTO 2004
PTAČÍ SVĚT
11
Ochrana ptáků v tropické Africe – “BirdLife made in Cameroon” Organizací zabývajících se ochranou a výzkumem ptáků je na světě celá řada. Na propagačních materiálech většiny z nich však můžeme nalézt nám důvěrně známé logo s letícím rybákem – BirdLife International. Znak instituce, která, nedbaje na hluboké oceány ani vyprahlé pouště, spojuje lidi se stejnou myšlenkou a touhou pomoci při záchraně rozmanitosti této Země. Takový nadnárodní spolek může v leckom vzbuzovat hrůzu: „Vždyť je to přesně to, co vídáme dennodenně v televizi – to je ta globalizace!” A fantazie může začít pracovat na plné obrátky. Stejní lidé, ve stejných čepičkách, jezdí ve stejných autech a stejnými dalekohledy sledují ptáky (snad ne zas tak úplně stejné) a vyvěšují jim budky, jen aby úspěšně vyhnízdili. Stejný obrázek po celičkém světě, připomínající síť proslavených restaurací s rychlým občerstvením. Skutečnost je ale úplně jiná, podobně jako lidé a jejich zvyklosti, mají i partneři BirdLife International svá národní specifika. Rozdíly mohou být tak nápadné, že vzbudí touhu po zprostředkování získaných zkušeností širšímu publiku. Tak tomu bylo i v případě autorů tohoto článků. Zdaleka ne každému se v životě podaří navštívit tak exotickou zemi, jakou je Kamerun – krajinu tropických lesů a hořící savany. A my jsme měli to štěstí, že jsme krom jiného mohli shlédnout i pobočku Kamerunské ornitologické společnosti se sídlem v Bamendě, hlavním městě Severozápadní provincie. Cílem práce našich afrických kolegů je především ochrana původních lesních ekosystémů, které jsou domovem mnoha endemických ptačích druhů. Blízké pohoří Bamenda Highlands je totiž jediným větším refugiem tropického horského lesa v celé západní Africe. Není tedy divu, že je zdejšímu kraji věnována značná mezinárodní pozornost. Zničení těchto, dnes již ne moc hlubokých lesních porostů, by znamenalo vymazání několika druhů z celosvětového seznamu ptáků. Zcela nejzásadnější je v tomto směru výchova místního obyvatelstva, které si na místě původních lesů pěstuje třeba maniok, chová dobytek či vysazuje eukalypty. Tyto dřeviny, známé spíše medvídkům koalám, se zde těší značné oblibě, protože poskytují objektivně kvalitnější dřevo, než původní stromy. Blahovičníkový les
však postrádá keřový a bylinný podrostu a je žádné podobné centrum kdekoli na světě. Prapustý a prázdný, protože na jeho agresivní sili- covníci našeho „pražského ředitelství” mohou ce nejsou místní rostliny ani živočichové jen tiše závidět. Ve vstupní místnosti sedí sekadaptováni. Takové zacházení přírodě však retářka, která o nás jde s africkou rychlostí inzjevně neprospívá a kamerunští činovníci or- formovat svého šéfa a my si ve volné půlnitologické společnosti se proto snaží přimět hodince se zálibou prohlížíme fotografie rolníky kupříkladu k chovu včel. Ten (ač mír- všech dvaceti zaměstnanců organizace. Po něně nebezpečný) je poměrně lukrativním a kolika týdnech strávených na černém kontihlavně k ptákům šetrným zaměstnáním. Snad nentě nám již jejich obličeje nepřipadají tak se jim to i daří, protože v korunách stromů mů- stejné, a tak poznáváme i Dr. Michaela Boboh žeme dosud spatřit kromě starých úlů i nemo- Vabiho, prezidenta, ředitele či chcete-li tajemtorně vyhlížejícího turaka Bannermanova níka Bamendské pobočky BirdLife Kamerun. (Tauraco bannermani) či poletující strdimily Pohostinnost a vstřícnost tohoto na první po(Cyniris reichenowi a Cyanomitra oritis), kte- hled nejschopnějšího muže v širokém okolí, ří patří k oněm zmiňovaným skvostům zdej- nás opravdu mile překvapila. Vyhověl nám ve ších hvozdů. Práci ochranářů je opravdu třeba všem a ještě nabídl bezplatného průvodce. ocenit, protože po zkušenostech víme, že do- „Budete-li mít jakýkoli problém obraťte se na mluva s domorodci není příliš lehká, a to i po- mne a pokusím se vám pomoci, i finančně...” Tato jeho věta snad nepotřebuje ani komentář. kud pomineme naši jazykovou barieru. Velkým rozdílem je absence členské zá- Nikoho jistě nepřekvapí, že jsme Dr. Vabimu kladny. Kamerunská organizace funguje spíše po takovýchto zkušenostech přislíbili vyprajako profesionální instituce, řídící pár nadšen- covat podrobnou zprávu o našem pobytu, kteců v okolních vesnicích. Ti jsou tamější ko- rá nám nyní zabere spoustu drahocenného munitou chápani spíše jako podivíni, ale na času. Ale on si ji nepopiratelně zaslouží, prodruhou stranu se těší jisté vážnosti a mohou tože je správným mužem na správné místě, používat velké kulaté razítko, které je jim vel- který v očích evropských ornitologů vzbudil mi nápomocno při jakémkoli vyjednávání. pocit, že nic není ztraceno a kamerunská příA nám koneckonců pomohlo také, když zpe- roda má stále šanci. Tak si stojí ochrana ptáků v anglofonní četilo povolení ke vstupu do afrických hor. Jedním z největších zážitků pro nás byla části jedné ze západoafrických republik. návštěva sekretariátu. Blízká rušná silnice a V principu se viditelně liší od té naší, ale důhlavně autobusové nádraží nevytváří sice tak sledky jsou stejné. Holt, jiný kraj, jiný mrav. romantické prostředí, jako hostivařské arboreDavid Hořák a Ondřej Sedláček tum kolem sekretariátu ČSO, ale materialistu na první pohled zaujme několik terénních vozů zaparkovaných před vchodem. Ano, jsou opravdu služební a řidiči odpočívají patrně někde v budově. Sídlo kamerunské společnosti připomíná spíše sídlo vládního úřadu, než „chudé” nevládní organizace. Za přednáškový sál ani počítačovou výbavu by se Dr. Michael Boboh Vabi (třetí zprava) a ornitologická část výpravy. věru nemuselo stydět Foto BirdLife International
Novozélandský buřňáček znovuobjeven po 150 letech V lednu 2003 pozorovala skupina novozélandských birdwatcherů na moři poblíž Severního ostrova černobíle zbarveného buřňáčka, který byl po delších úvahách určen jako Oceanites maorianus. Pozorování vzbudilo velký rozruch mezi ornitology, neboť tento druh buřňáčka byl až dosud považován za zcela vyhynulý. Znám byl především z fosilních záznamů, v muzeích jsou uloženy pouze tři exempláře pocházející z 19. století. Přestože z lednového pozorování bylo k dispozici několik fotografií, velká část odborníků byla k této fantastické zprávě skeptická. V dané oblasti se totiž vyskytují alespoň dva další podobné druhy buřňáčků
a jejich určování je poměrně obtížné. Případ by byl zřejmě uzavřen jako neobjasněná záhada, kdyby v listopadu téhož roku dva britští amatéři nezveřejnili údaj o pozorování téměř dvacetičlenného hejnka stejně vyhlížejících buřňáčků poblíž Malého bariérového ostrova. Ptáky se jim podařilo nalákat na potravu (balíček ze zbytků rybího masa, vlečený za člunem) a pořídili tak kvalitní fotografie a videozáznam. Po důkladném prozkoumání této dokumentace se i specialisté z novozélandského národního muzea přiklonili k názoru, že se jedná o domněle vyhynulý druh buřňáčka. Prioritou nevládní organizace Forest & Bird (BirdLife na Novém
Zélandě) nyní je zjistit, kde tito ptáci hnízdí, zhodnotit velikost jejich populace a případně zahájit vhodná ochranná opatření. Je pravděpodobné, že tento druh přežívá na některém z ostrovů, který zůstal ušetřen výskytu predátorů – v úvahu připadá zejména záliv Hauraki. Uvedená dvě pozorování nejsou jediná. Počátkem roku 2004 byl tento buřňáček pozorován již několikrát a 18. ledna bylo jedenáct ptáků dokonce nafilmováno novozélandskou televizí. Podle zprávy BirdLife International (www.birdlife.cz) přeložila a upravila Eva Cepáková
12
PTAČÍ SVĚT
LÉTO 2004
Za ptáky do světa Za modrým ptákem štěstí aneb s rodinou za ptáky na Krétu Nikdy mě neopustí pocit, že daleko nejintenzivnějším prožitkem pro mne zůstane zaznamenání nového ptačího druhu na tom „mém“ rybníce, v tom „mém“ lese, nebo zajištění územní ochrany určité lokality. Je to spíš práce, než zábava, jež však díky své smysluplnosti přináší skutečné uspokojení. Jezdit se koukat na ptáčky je už ta třešinka na dortu, na kterou často nezbývá mnoho času. Zbude sotva týden dva na dovolenou s rodinou a zpátky do zaměstnání. Ale ptáci létají koneckonců všude, tak proč si neudělat rodinnou dovolenou i za nimi? Ne každý může vyrazit rovnou do Venezuely nebo na Srí Lanku. Ale taková Kréta je vlastně skoro za humny. Jako malý chlapec jsem si četl pohádkovou knížku „O modrém ptáku štěstí“. Nevzpomenu si již na ten příběh. Pamatuji se jen, že na titulní stránce byl vyobrazen skalník modrý. Odborná literatura mi příliš šancí na spatření pohádkového ptáka nedávala, a tak se skalník modrý s mnoha dalšími druhy stal velmi vzdáleným snem. Takovým modrým ptákem štěstí mého dětství. V letošním časném podzimu, poté, co jsem s rodinou zamířil na ostrov Kréta, se mi opět vybavil skalník modrý na obálce pohádkové knížky. Splní se mi můj dětský sen? Krajina severního pobřeží Kréty na východ od Heraklionu je však dosti velkým zklamáním. Uměle založená a na původně pustém pobřeží postavená turistická letoviska s hotely, penzióny a plážemi mají daleko k ideálu ornitologa. Na první pohled je to krajina bez ptáků, nepočítáme-li nepřehlédnutelné vrabce domácí. Dosti početné jsou přímo uvnitř aglomerací hrdlička zahradní a kos černý. Stačí si však cestu z pláže zkrátit přes sklizené melounové plantáže a na zbytcích zemědělských plodin a plevelů vyplašíme přiživující se vrány obecné šedé, stehlíky obecné a holuby skalní - ovšem domestikovanou formu opětovně zdivočelé. Pro našince však je daleko zajímavější dosti hojně se vyskytující skřivánci krátkoprstí (Calandrella brachydactyla), jež vyplašeni vzlétnou zpod nohou pozorovatele a s typickým trylkem třepotavým letem stoupají do výše, aby se o několik metrů dál snesli zpátky na zem. Zavlažované zahrady místních haciend s kvetoucí subtropickou vegetací jsou útočištěm typicky středomořského druhu pěnice mistrovské (Sylvia hortensis). Nepatříte-li k těm, kteří od rána do večera chytají bronz na pláži, zcela jistě se vám vyplatí vyrazit některé ráno poněkud stranou od turistických letovisek mezi olivové sady a vinice. K vidění jsou zde druhy běžné i v našich končinách, jako např. sýkora koňadra a modřinka, lejsek šedý, sojka obecná, bramborníček hnědý i černohlavý. Nízko nad vyprahlými kamenitými pastvinami se prohánějí nijak hojně vlaštovky obecné spolu s několika pro nás daleko atraktivnějšími vlaštovkami skalními (Hirundo daurica) s typickou černou ocasní vidlicí. Pastviny se strmě tyčí do vysokých skalnatých útesů. Silné větry vanoucí od moře a teplo sálající z povrchu skal vytvářejí ideální vzdušné proudy pro řadu druhů dravců, jenž se nad touto skalní hranou již v polo-
vině září v hojném počtu zdržují. Pozorováni zde byli káně lesní, včelojed lesní, poštolka obecná, moták pochop a pilich (Circus cyaneus). Opravdovým požitkem pak bylo sledování akrobatických kousků káně bělochvosté (Buteo rufinus), raroha velkého (Falco cherrug) a skvostného ostříže jižního (Falco eleonorae) s nápadně dlouhým ocasem. Na přeletu z pevninského Řecka byla pozorována dvě hejna hus rodu Anser. Na skalnatých místech pobřeží daleko od slunečníkových pláží plných turistů se dosti hojně vyskytovala hejna volavek bílých (Egretta alba), čítající často až 100 exemplářů. Po mém modrém snu však nikde ani stopy. Kréta není jen stereotypní vyschlá kamenitá krajina. Vyplatí se zavítat i do oblastí jejího vnitrozemí, kde nás překvapí krajina s velmi bohatou vegetací a vrcholy s nadmořskou výškou okolo 2500 metrů. Nachází se zde několik národních parků. Jedním z nejkrásnějších je bezesporu soutěska Samaria, jež ústí na jižním pobřeží Kréty. Její délka je 20 km a zachoval se v ní původní pralesní biotop, jaký známe ze starořeckých bájí, z nichž některé se zde i odehrávaly. Na uvítanou se v ústí soutěsky křikem i důstojným letem předvádí orel skalní (Aquila chrysaetos). Jen o chvilku později se v celé své nádheře předvede další z vládců krétského nebe – sup bělohlavý (Gyps fulvus), což byl další z ornitologických vrcholů této dovolené. Nevšední zážitek skýtalo ovšem i pozorování břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris) při krmení vzrostlých mláďat ve visutém skalním hnízdě. Dalšími druhy byli naši staří známí i z našich krajů, straka obecná a krkavec velký. Velmi mne překvapila téměř úplná absence mořských ptáků. Pouze v okolí přístavů ve městech Heraklion a Agios Nikolaos ojediněle přelétlo několik exemplářů racka žlutonohého (Larus cachinans). Nad slavnými vykopávkami minojské metropole Knóssos přelétne občas s typickým štěkáním hejnko kavek obecných. Na pastvinách podél silnic posedávají vrány šedivky na hřbetech nevzrušených ovcí po způsobu afrických klubáků a cosi vyzobávají z jejich nepříliš husté vlny. Znaveni výlety po nesčetných památkách od dob mínojské až po benátské knížectví usednete pod slunečník na verandě svého apartmánu se sklenicí chladného drinku. Místní pivo Zorbas se však musí hodně vychladit, aby přineslo kýžený požitek. Nedoporučoval
Hora Gygylos je jedním z několika dvoutisícových vrcholů Kréty. Vede na ni náročná turistická stezka a několik horolezeckých výstupů. Na úpatí jejích stěn se po travnatých svazích prohánějí divoké kozy bezoárové, nazývané zde „kri-kri“. bych ale odkládat triedr, neboť by pozornosti mohl uniknout například nově pozorovaný druh – holub hřivnáč, jako velký motýl se třepotající dudek chocholatý a další z velkých zážitků – poštolka jižní (Falco naumanni), producírující se přímo nad zahradou sousedního domu. Kamenité a suché lokality by logicky měly být rájem pro takový druh, jakým je např. bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). Zahlédli jsme ho teprve v oblasti náhorní plošiny Lasithi, poblíž jeskyně Andron, kde se podle báje ukrýval mladý Zeus před svým otcem Kronem. Cestou po jedné z horských silniček k dalšímu z mínojských měst Malia, jsme si udělali malou odbočku k jednomu z místních kostelíků. Při návratu nazpět naši pozornost zaujal drobný pěvec poskakující několik metrů před námi. Determinace nebyla příliš složitá vzhledem k dostatečně dlouhé době pozorování i krátké vzdálenosti. K naší velké radosti se jednalo o bělořita hnědokřídlého (Oenanthe isabelina). Na téže cestě o několik kilometrů dál pak nad skalním útesem zakroužilo v jednom okamžiku devět supů bělohlavých. Deset dní uplynulo jako zpěněné hřebeny vln rozplývající se na březích pláží v Gouves. Opouštíme klimatizovanou halu letiště v Heraklionu a nastupujeme do neklimatizovaného autobusu, vezoucí nás po rozpáleném asfaltu letiště k charterovému Boeingu 737. Vystupuji na žhavou ranvej, když v tu chvíli jako bych k ní přimrzl. Kolem letištního plotu po rozestavěných zdech jakési budovy si poletuje hned několik skalníků modrých (Monticola solitarius). Nejsou sice skoro vůbec modří, teď vprostřed září, ale jako splněný dětský sen jsou prostě nádherní. Teprve steward pod schůdky mě vrací zpět do reality. Pomalu stoupám po schůdcích do útrob letadla. Echarista znamená řecky děkuji. Echarista Kréto, nejen za splnění dávného dětského přání, za svého pohádkového modrého ptáka štěstí. Možná řečtí ptáci štěstí zase létají u nás. Možná se jen špatně díváme kolem sebe. A nejspíš je to štěstí v něčem úplně jiném. Text a foto Vladimír Šoltys
Ročník XI/Číslo 2. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Stránky pro děti připravuje Václav Bartuška.Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.
SPOLUPRACUJÍCÍ
ORGANIZACE
