ročník XI/ číslo 1
Jaro 2004
S čápy (na snímku pár čápů bílých) se v jarním čísle setkáte hned několikrát.
Úvodem
Z OBSAHU n Pozvánka na členskou schůzi ČSO . . . . . . . . . . . 2 n Zúčastněte se exkurzí ČSO . . . . . . . . . 3 n Druhé sčítání čápů černých v ČR . . . . 4 n Historie MOS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 n Výsledky soutěže a nový seriál pro děti . . . . . . . . . . . . 6, 7 n Nová Odysea – V zemi bohů, karí a vůní I . . . . . . 8, 9 n Evropská unie a ČSO . . . . . . . . . . . . 10 n Populace raroha velkého je v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa – Thajsko . . . . . . . 12
Dva roky uplynuly a máme tu opět volby výboru ČSO, příležitost pro všechny členy ovlivnit směřování organizace. Letos máme poprvé možnost nejen zaškrtnout nějaké to jméno, ale můžeme se i podívat, jakou tvář má nositel či nositelka toho jména, kolik je jim let, jaké mají školy a hlavně jakou mají představu o budoucnosti ČSO a co by chtěli ve výboru prosadit. I když to ještě není úplně opravdová volební kampaň, je to určitě krok správným směrem. Ještě více potěší, že si můžeme vybrat z více kandidátů a z voleb se pomalu stává opravdová soutěž. Vkrádá se otázka, kde se vzalo tolik lidí ochotných kandidovat? Materiální prospěch z toho nebudou mít žádný, to je jisté. Těm, co budou zvoleni, přibude navíc spousta práce, zodpovědnost za organizaci, která se už svým rozsahem činnosti a rozpoč-
Foto Jan Ševčík tem začíná blížit malé firmě, možná i bezesné noci a šediny. Jedním z možných vysvětlení je, že si kandidáti ani nestačili uvědomit, co je vlastně čeká, pokud budou zvoleni. A nebo je to tím, že lidé, kteří chtějí něco udělat pro ostatní a nemusí za to dostat zrovna zaplaceno, ještě kolem nás existují. Protože do výboru kandiduje i většina těch, kteří si tuto práci již ozkoušeli na vlastní kůži, a přesto mají chuť do toho jít znova, asi bude druhé vysvětlení blíže pravdě. V době, kdy je člověk neustále přesvědčován o tom, že kdo dělá něco pro druhé a zadarmo, je přinejmenším hlupák a pomatenec, je to docela příjemné zjištění. Ti, pro někoho pomatenci, kteří byli členy odstupujícího výboru, si zaslouží dík a těm, co budou zvoleni, držme palce, ať jim jejich elán vydrží. Petr Voříšek
POZOR, NEPŘEHLÉDNĚTE! V Ptačím světě tentokrát netradičně naleznete pozvánku na výroční členskou schůzi 28. února 2004, kde budou završeny volby do nového výboru ČSO. Pokud jste ještě nehlasovali a chtěli byste tak učinit na schůzi, vezměte si sebou svůj hlasovací lístek, který jste obdrželi v zásilce se zimním Ptačím světem. Nové hlasovací lístky již nebudou vydávány. Dále naleznete pozvánku a přihlášku na letošní dvě exkurze ČSO, na které je potřeba se přihlásit do konce března (více na str. 2 a 3).
zpravodaj České společnosti ornitologické
2
PTAČÍ SVĚT
JARO 2004
Pozvánka na výroční členskou schůzi České společnosti ornitologické Vážení přátelé, zveme Vás na výroční členskou schůzi České společnosti ornitologické, která se koná již v sobotu 28.2. 2004 od 8,30 hod. v PRAZE v divadelním sále základní školy U Vršovického nádraží 1, Praha 10 (budova naproti železniční stanici Praha-Vršovice). n n n n n n n n n n
Program: Zahájení (Karel Šťastný) Zpráva sekretariátu – aktuální činnost ČSO, akce roku 2004 (Lucie Stejskalová) Zpráva revizní komise (Vladimír Bouček) Ohrožené ptačí oblasti (Jan Hora) Informace o odborných programech ČSO (Petr Musil, Tomáš Albrechtl) Ornitologické novinky (Karel Šťastný) Zpráva kroužkovací stanice (Jaroslav Cepák, Jaroslav Škopek) Přestávka Vyhlášení výsledků voleb do výboru ČSO a revizní komise (volební komise ČSO) Přednáška – přírodou Aljašky (Tomáš Brinke)
Těšíme se na Vaši hojnou účast! Prof. Karel Šťastný DrSc. předseda
Mgr. Lucie Stejskalová tajemnice
Upozornění: V případě, že chcete volit osobně na schůzi, musíte si přinést originál volebního lístku, tedy ten, který jste dostali v prosincové zásilce spolu s Ptačím světem. Na schůzi nebudou volební lístky k dispozici! Dopravní spojení: tramvají: linka č. 24 (např. z Karlova náměstí, Václavského náměstí apod.), 7 (např. z Palackého náměstí, ze stanice Anděl) zastávka Vršovické nádraží vlakem: vlakové nádraží Praha – Vršovice: přímá trať od Benešova, od Dobříše, posázavský pacifik. Přímé spoje ze stanice Praha hlavní nádraží (1 zastávka - cca 5 min do stanice Praha –Vršovice, platí jízdenky městské hromadné dopravy) autobusem: linka č. 124 (např. z metra Želivského (A) nebo z Budějovické (C)), 139 (z metra Želivského (A) nebo Kačerov (C), zastávka Ukrajinská Základní škola (velká šedá budova) je umístěna přímo naproti vlakovému nádraží a tramvajové zastávce. Možnost parkování v okolí školy nebo v okolí vlakového nádraží.
Česká společnost ornitologická a její Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov si Vás dovoluje pozvat na jubilejní pátou celostátní ornitologickou konferenci s mezinárodní účastí
Pokračovací kurs ornitologie
pro amatérské ornitology s hlubším zájmem o poznání ptáků a metod jejich výzkumu Termín: 29.5. – 5.6.2004, Místo: Lužnice (7 km od Třeboně - vrchol hnízdní sezóny v jedné z ornitologicky nejatraktivnějších částí republiky) Dravci a sovy 2004 Cílem kursu je podpora naší tradičně kvalitní amatérské ornitologie která se bude konat ve dnech 24. až 26. září a výměna zkušeností mezi jednotlivými členy ČSO. Kurs je určen v reprezentativních prostorách všem členům ČSO od 16 let s alespoň základní orientací v ornitologii. Velkého sálu mikulovského zámku Při větším počtu přihlášených mají přednost ti, kteří se účastní nebo Cílem konference je prezentace nejnovějších výsledků výzkumu chtějí účastnit některého výzkumného programu ČSO, organizátoři si volně žijících dravců a sov a výměna zkušeností v oblasti praktické vyhrazují právo výběru účastníků. Maximální počet účastníků bude 20. ochrany jednotlivých druhů. Konference by rovněž měla přispět k proNáplň kurzu bude upřesněna podle zájmu účastníků, ale v každém pagaci ochrany dravých ptáků. Odborná část bude doplněna o tradiční případě zahrne lekce z určování složitějších skupin ptáků, trochu teoposezení ve vinném sklípku a nedělní exkurzi. rie, ale hlavně praktické příklady různých způsobů terénního výzkumu Příspěvky na konferenci budou prezentovány formou referátů nebo a jeho vyhodnocování. Každý den bude probíhat praktický blok v teréposterů a bude možno je publikovat v časopise BUTEO. Vydán bude nu (dopoledne) a teoretický blok (odpoledne – večer), prostor bude i rovněž sborník abstraktů, který účastníci obdrží při zahájení konferen- pro individuální terénní činnost. Kurs povedou nejzkušenější členové ce. Termín pro zaslání přihlášky je do 1. července 2004, konferenční ČSO, účast přislíbili prof. Karel Šťastný, prof. Zdeněk Veselovský, poplatek činí 400 Kč. Konference je otevřená pro všechny, kteří se zají- doc. Karel Hudec a další. mají o biologii a ochranu dravců a sov. Předběžná cena kursu je 1300,- Kč (včetně ubytování a všech matePodrobné informace o konferenci naleznete od března na webu riálů, mimo stravy). ČSO www.birdlife.cz, či Vám je (včetně přihlášky) poskytnou praZájemci o účast obdrží podrobnější informace a přihlášku na vyžácovníci sekretariátu ČSO. dání v sekretariátu ČSO, přihlásit se je třeba do 31.3.2004 tel. 274866700, e-mail:
[email protected] (pro komunikaci preferujeme e-mail:
[email protected]).
JARO 2004
PTAČÍ SVĚT
3
Sledujte s námi přílet čápa bílého! Po vlaštovkách a kukačkách budeme v roce 2004 poprvé sledovat přílet čápa bílého. Doufáme, že se do akce zapojí co nejvíce členů ČSO i ostatních milovníků ptactva z nejširší veřejnosti. Vaše pozorování budou cennými daty pro Skupinu pro ochranu a výzkum čápa bílého, která pracuje pod patronací ČSO. Rok 2004 je vůbec ve znamení čápa, neboť letos proběhne již šesté mezinárodní sčítání evropské populace čápa bílého, letos koordinováno německým partnerem BirdLife International – NABU a také druhé celostátní sčítání čápů černých (více na str. 4). V České republice zajišťuje sčítání čápů již zmíněná skupina Skupina pro ochranu a výzkum čápa bílého a to každoročně již od roku 1984. Zapojit se však může každý - tato akce je vhodná především pro ty, kteří bydlí nebo mají rekreační chaty či chalupy v obcích s hnízdy čápů bílých. Mají totiž možnost sledovat celý průběh hnízdění, od příletu dospělých ptáků na hnízdo, až do opuštění hnízda rodinou. Proto až letos poprvé uvidíte čápa bílého, neváhejte a pošlete nám zprávu. Pokud čáp ve vaší obci či městě i hnízdí a vy máte možnost a chuť hnízdění sledovat a zapojit se tak do mezinárodního sčítání čápa bílého, napište nám a my vám zašleme dotazník pro sledování průběhu čapího hnízdění. Zpráva o prvním pozorování čápa bílého by měla obsahovat:
1. datum a čas prvního pozorování čápa bílého v roce 2004 2. datum prvního objevení se na hnízdě 3. název obce u které byl čáp pozorován 4. název nejbližšího většího města a příslušného okresu 5. počet pozorovaných čápů a jejich aktivita (přelet, lov na poli, obsazení hnízda apod.) 6. stručný údaj o počasí 7. jméno, adresu a věk pozorovatele. + poznámku zda chcete dále sledovat průběh hnízdění a na kolika hnízdech. Ti, kteří již spolupracují s pracovní skupinou, nechť používají tradičních cest komunikací. Se souhrnem výsledků vás seznámíme v některém z dalších čísel Ptačího světa. Zprávu zašlete ihned po prvním pozorování čápa bílého na adresu: ČSO, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10 - Hostivař.
Členské exkurze ČSO 2004 Vážení přátelé, v letošním roce jsme pro vás připravili dokonce dvě exkurze, jednodenní do Votic a dvoudenní do Krkonoš. Věnujte prosím proto zvýšenou pozornost při vyplňování přihlášky. Krkonošský národní park: dvoudenní exkurze se bude konat ve dnech 22.-23. května 2004. Doprava je zajištěna autobusem. Sraz bude v Praze (místo upřesníme) poměrně brzy - v 8.00 nejpozději v 8.30. Na sobotu je plánován výlet na hřebeny Krkonoš z Pece pod Sněžkou a v neděli vyrazíme za ptáky z Horních Míseček. Upozorňujeme, že sobotní výlet bude horským terénem se značným převýšením, může být tedy fyzicky náročnější. Noc přečkáme v turistické ubytovně v Herlíkovicích, poblíž Vrchlabí. Jedním z našich průvodců bude RNDr. Jiří Flousek ze Správy KRNAPu. Odhadovaná cena 660 Kč zahrnuje dopravu, ubytování a organizační náklady. Voticko: jednodenní exkurze je naplánována na 12. června 2004 a je spojena s návštěvou naší spřátelené nevládní organizace Ochrana fauny
ČR v její stanici pro zraněné živočichy ve Voticích. Dále se podíváme na několik přírodovědecky zajímavých lokalit např. přírodní park Džbány – Žebrák či rybníky na Sedlčansku (hnízdiště řady druhů vodních ptáků). Doprava bude zajištěna autobusem z Prahy. Předpokládaná cena 250 Kč (doprava, organizační náklady). Podrobnější časový plán a další pokyny včetně složenky k zaplacení zálohy obdrží pouze přihlášení členové koncem dubna. Vyplněnou přihlášku zašlete nejpozději do konce března 2004 na adresu ČSO, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10. Upozorňujeme, že exkurze se budou konat pouze v případě, že se přihlásí nejméně 30 účastníků na každou exkurzi. Případné zrušení exkurze včas ohlásíme. Na exkurzi můžete vzít i rodinné příslušníky, kteří nejsou členy ČSO.
Zapojte se do Akce Falco 2004
Akce Falco patří mezi nejznámější akce na ochranu dravých ptáků u nás. Jejím cílem je uhlídat hnízda vzácných dravých ptáků, především sokolů a rarohů, před rušením neukázněnými návštěvníky přírody a horolezci. Z neznalosti či lhostejnosti může dojít k vyplašení rodičovského páru a opuštění vajíček či mláďat. Stále je však nutné hnízda hlídat i před možným vykradením mláďat či vajec. Akce probíhají v různých místech ČR i Slovenska nepřetržitě od roku 1990 a za tuto dobu se podařilo uhlídat několika stům dobrovolných strážců celkem 43 mláďat rarohů velkých, 22 mláďat sokolů stěhovavých a 20 mláďat orlů královských. Bylo zaznamenáno několik pokusů o vykradení, ale žádné ze střežených hnízd díky bdělosti strážců vykradeno nebylo. V roce 2003 zasahovali strážci i ve 120 případech proti neukázněným horolezcům, kteří mohli vyplašit rodičovský pár na hnízdě ve skalní stěně. Akce Falco pokračuje pod koordinací Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země i v roce 2004. Nelze ji však realizovat bez pomoci desítek dobrovolných strážců. Chtěli bychom požádat o pomoc i Vás. Hlídá se v týdenních turnusech, 24 hodin denně za každého počasí. Strážní skupiny o počtu 4-6 lidí jsou ubytovány v základním táboře (chata, stan, přívěs) a po instruktáži se střídají při zajištění ostrahy hnízda. V případě, že se nám, ale především dravcům, rozhodnete pomoci, kontaktujte koordinátora náboru strážců: Ivo Páral, Holubice 158, 683 51, tel. 605468263, e-mail:
[email protected], u nějž se můžete již dnes přihlásit. Více informací naleznete na http: //kodas. detizeme.cz.
Pavel Koubek, KODAS DZ
Mláďata raroha velkého na hnízdě. Foto Petr Horák
Přihláška na členské exkurze ČSO 2004 Jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Adresa (včetně PSČ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Telefon. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Přihlašuji se na dvoudenní exkurzi do Krkonoš
ano / ne (zakroužkujte)
Kromě mě se exkurze zúčastní . . . . . . . . . . rodinných příslušníků. Mám zájem o ubytování pro . . . . . . . . . . osob.
Přihlašuji se na jednodenní exkurzi do Votic Kromě mě se exkurze zúčastní . . . . . . . . . . rodinných příslušníků
ano / ne (zakroužkujte)
4
PTAČÍ SVĚT
Nová česká jména ptáků Hudec K., Čapek M., Hanák F., Klimeš J., Pavíza R. (2003): Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského. Přerov. 462 str. V polovině prosince 2003 vyšel v tištěné formě výsledek dvanáctileté práce autorského kolektivu složeného z předních českých a moravských ornitologů nazvaný Soustava a české názvosloví ptáků světa. Potřeba tvorby úplného českého názvosloví všech taxonomických jednotek třídy ptáci se objevila po roce 1989, kdy se čeští ornitologové i široká veřejnost dostávali mnohem častěji do styku se zahraničními druhy než dříve. Svou úlohu sehrála možnost cestování, dostupnost zahraničních publikací a pravidelná prezentace přírodovědných pořadů v médiích. První vlaštovkou v názvoslovném úsilí se stal český překlad fotografického průvodce světovým ptactvem od A. Goslera, který jako Atlas ptáků světa vyšel v roce 1994. Součástí publikace byl seznam českých jmen a soustava ptáků světa, kde bylo využito asi 1 500 zažitých českých jmen a ostatních zhruba 8 000 bylo vytvořeno nově. Nové české názvy vznikaly ponejvíce na základě jmen odborných, anglických, německých, francouzských a dále podle morfologických, ekologických, zoogeografických a etologických znalostí o jednotlivých druzích. Toto názvosloví však obsahovalo dílčí nedostatky, na které bylo záhy poukazováno na stránkách odborného tisku a kterých si byli vědomi i samotní autoři. Proto pokračovali ve své názvoslovné práci dále s tím, že podrobí opětovné soustavné kritické analýze všechny české názvy za využití nejmodernějších světových ornitologických publikací, všech dostupných pramenů a svých osobních znalostí ze zahraničních exkurzí. Ke zkvalitnění práce vznikl na popud mezinárodního komitétu jmen ptáků počátkem roku 1996 i názvoslovný komitét český, a to ve složení M. Čapek, K. Hudec, F. Hanák a R. Pavíza, kterého později nahradil J. Klimeš. Po letité revizi byla
v novém seznamu ponechána především jména tradiční, zažitá (byť i někdy podle současných poznatků ne zcela vyhovující) a změněna jména zavádějící nebo nesprávná, která byla nahrazena novými. Na tvorbě názvů se průběžně formou konzultací podíleli i další odborníci včetně chovatelů ptáků a znalců českého jazyka. Na rozdíl od vědeckých jmen, nejsou národní, tedy ani česká jména pro uživatele závazná. V zájmu zachování stability českého názvosloví by však bylo dobré jejich co nejčastější používání až do doby, kdy si přirozený vývoj ornitologie a společnosti vyžádá revizi dnešního stavu soustavy a českého názvosloví ptáků světa. Publikaci v brožované verzi lze objednat na adrese: RNDr. František Hanák, Moravská ornitologická stanice, Muzeum Komenského, Horní nám. 7, 750 11 Přerov 2., Tel. 581 219 910, e-mail
[email protected]. Náklad 300 výtisků. Cena cca 200 Kč + poštovné a balné. Poznámka: v prvním pololetí 2004 připravují autoři vydání vázané verze s doplňky v nákladu 200 ks. Pavel Vašák
JARO 2004
Hlas pro tento den posedmé
V pořadí již sedmou audiokazetu z cyklu Hlas pro tento den vydává v těchto dnech Radioservis. Unikátní nahrávky hlasových a zvukových projevů našich živočichů, které pořídil ing. Pavel Pelz, komentují opět naši přední zoologové – např. doc. Karel Hudec, prof. Karel Šťastný, dr. Miloš Anděra nebo dr. Jiří Formánek. Hlas pro tento den 7 na ploše devadesáti minut představuje 16 druhů ptáků, 5 druhů žab a 2 druhy hmyzu. „Ptačí“ Hlasy pro tento den vycházejí rovněž na kompaktních discích. Po Ptácích našich měst a vesnic a Ptácích našich lesů je na jaro připravováno vydání 2CD Ptáci našich polí a luk. Kazety i CD lze objednat písemně či telefonicky u Radioservisu (Jeseniova 36, 130 00 Praha 3, tel. 221 551 348, e-mail
[email protected]) nebo zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách www. radioservis-as.cz/ katalog. Nové pořady cyklu vysílá každou sobotu rozhlasový magazín Meteor. Textové verze se zvukovými ukázkami naleznete na internetové stránce www.rozhlas.cz/hlas.
Druhé celostátní sčítání čápů černých v České republice Zatímco sčítání čápů bílých má již dlouholetou tradici s počátkem v roce 1934, první sčítání čápů černých v ČR se uskutečnilo teprve před deseti lety. Bylo vedeno snahou zachytit rozšíření čápa černého a odhadnout početnost jeho populace na území celé republiky. Tento druh se totiž po druhé světové válce začal postupně šířit, zřejmě především z polských a slovenských hnízdišť, směrem na západ a v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století již hnízdil na celém našem území. Sčítací akce v roce 1994, kterou zorganizovala Česká společnost ornitologická (ČSO), se setkala s velkým ohlasem a přinesla hodnotné a hodnověrné výsledky. Velmi organizovaně se do ní zapojili zejména lesníci, kteří prostřednictvím podniku Lesy ČR zaregistrovali přibližně polovinu všech obsazených hnízd a hnízdních lokalit. Celkem bylo v roce 1994 napočítáno 325 hnízdících párů a byly tak potvrzeny odhady z předchozích let, které uváděly asi 300 párů. Jednou ze základních charakteristik stavu populace jsou změny početnosti v čase a z toho vyplývající trendy, které naznačují prosperitu či ohrožení populací. U čápa černého se podle sledování v některých oblastech ČR v posledním desetiletí jeví početnost jako stabilizovaná, ale jinde je hlášen pokles. Desetiletý cyklus celostátního sčítání se jeví jako optimální a v letošním roce proběhne pod patronací ČSO obdobná akce jako v roce 1994. Cílem je opět co nejúplněji zjistit počty hnízdících párů v České republice. Je to mno-
hem složitější úkol než u čápa bílého (v letošním roce bude probíhat již šesté mezinárodní sčítání), protože černí čápi hnízdí většinou hluboko v lesích, na klidných a odlehlých místech. Pro svůj skrytý a plachý způsob života často unikají pozornosti i v místech, kde hnízdí pravidelně. Cílem této akce není „honba“ na černé čápy a nalezení hnízda za každou cenu. Na prvním místě je ochrana čápů (jsou u nás chráněni zákonem o ochraně přírody a příslušnou vyhláškou jako silně ohrožený druh a dnem vstupu ČR do Evropské unie i směrnicí o ptácích) a zajištění klidu k úspěšnému vyhnízdění. Ke zjištění výsledku postačí jedna kontrola v hnízdní sezóně, nejlépe ve druhé polovině června, případně počátkem července. V této době jsou většinou již poměrně velká mláďata dobře viditelná na hnízdě, případně lze obsazené hnízdo identifikovat podle trusu na hnízdě i pod ním. V případě, že se hnízdo nepodaří objevit, je možno na hnízdění usuzovat podle opakovaného pozorování dospělých ptáků v hnízdním období nebo poz-
ději v průběhu července až srpna pozorovat rodiče s vyvedenými mláďaty v okolí úspěšného hnízda. K zajištění celé akce bude vydán leták s dalšími informacemi, jehož součástí bude dotazník k zapsání zjištěných údajů pro jednotlivé lokality. Stejné údaje bude možno zadávat i prostřednictvím internetové stránky ČSO (www.birdlife.cz). Všichni členové společnosti a jednotlivých poboček obdrží leták s letním číslem Ptačího světa. Obdobně tomu bude i u členů Moravského ornitologického spolku, aktivní spolupráci opět přislíbili zástupci podniku Lesy ČR a zapojí se i Český svaz ochránců přírody. Dovoluji si touto cestou požádat členy i příznivce ČSO o spolupráci a věřím, že výsledky připravované akce přispějí k poznání čápů černých, ke zjištění současného stavu populace v České republice a zprostředkovaně také k ochraně těchto majestátných ptáků u nás. Těším se na spolupráci. František Pojer, koordinátor sčítání
JARO 2004
PTAČÍ SVĚT
5
Jednání ČSO s Klubem sokolníků ČMMJ ukončeno V rámci programu ČSO Volná křídla vznikla před dvěma lety iniciativa na uspořádání setkání se zástupci Klubu sokolníků ČMMJ za účelem výměny názorů na palčivé otázky týkající se ochrany dravců a sov. Výzva byla akceptována a postupně došlo ke dvěma setkáním. Účastníci setkání se navzájem informovali o postojích a názorech na různá témata související s držením dravců a sov v zajetí. Dospěli k závěrům, které jednak umožňovaly pokračovat v komunikaci, jednak dávaly naději na možnost navázání spolupráce v několika oblastech. O průběhu jednání jsme již informovali zájemce na webových stránkách ČSO. Ze setkání vyvstalo i několik konkrétních úkolů, na kterých se zúčastněné strany dohodly. V průběhu dalšího roku a půl se však ukázalo, že tyto úkoly nejsou ze strany Klubu
sokolníků míněny vážně a naděje na smysluplnou komunikaci se ukázaly jako marné. Ani jeden z dohodnutých úkolů nebyl ze strany sokolníků splněn, rovněž vzájemná komunikace prakticky ustala. Pokusili jsme se vyvolat nové setkání v listopadu 2003. Vzhledem k tomu, že jsme však neobdrželi od Klubu sokolníků žádné stanovisko ani dva týdny před navrženým termínem schůzky, byli jsme nuceni nakonec setkání odvolat. Na základě společné porady v rámci programu Volná křídla byl zaslán Klubu sokolní-
ků počátkem tohoto roku dopis, v němž z výše uvedených důvodů ukončujeme naši snahu o vzájemnou komunikaci. Závěrem je třeba zdůraznit, že do budoucna nevylučujeme možnost znovu usednout k jednání ve prospěch ochrany dravců a sov, avšak za předpokladu, že investovaný čas a energie budou vyváženy konstruktivním přístupem a nadějí na pozitivní výsledek. Více informací o jednání naleznete na webových stránkách ČSO. Bedřich Landsfeld
Znáte Moravský ornitologický spolek? Část II Historie Moravského ornitologického spolku v Přerově První přírodovědné společnosti na Moravě se zrodily až po vzniku Československa. Jednalo se o Klub přírodovědecký v Brně, o Vlastenecký spolek musejní v Olomouci a o Přírodovědeckou společnost v Ostravě. První ornitologicky zaměřené sdružení na Moravě vzniklo v roce 1932 v Přerově. Původní název sdružení byl Ornitologický spolek a jeho ustavující chůze se konala dne 4. prosince 1932 v pivovarské restauraci. Spolek pracoval podle stanov schválených Zemským úřadem v Brně. Předsedou spolku se stal učitel František Ginter. Hlavní náplní činnosti spolku byla ochrana ptactva a členové se zabývali zimním přikrmováním v přerovských parcích a ve spolupráci se školami vyráběli a vyvěšovali krmítka a ptačí budky. Již koncem roku 1933 měl spolek téměř 200 členů. Výbor spolku pod vedením Františka Gintra se rozhodl na své schůzi dne 16. srpna 1933 vybudovat ornitologické muzeum s odbornou knihovnou a vydávat odborný ornitologický časopis. Tento časopis byl vydáván od roku 1934 pod názvem „Moravský ornitolog“. Tehdy se jednalo o první odborný ornitologický časopis v Československu. Mezi ornitology i další veřejností byl o něj nečekaně velký zájem. Proto byl časopis vydáván od třetího čísla pod názvem „Československý ornitolog“. První plány na vybudování ornitologické stanice předpokládaly stavbu v parku Michalov v Přerově o několika místnostech a s voliérami pro chov ptáků. Projekt na stanici vypracoval architekt ing. H. Friesing v roce 1937, kdy se také začalo se stavbou. Stanice byla dokončena v roce 1938 a zásluhou města byla obklopena pozemky o rozloze 2 hektary. V okolí byly vysázeny stromy a keře, vyhloubeny rybníčky a postaveno 24 klecí a 18 voliér. Sbírky obsahovaly v té době přes 200 dermoplastických preparátů, desítky hnízd, oologickou kolekci (sbírku vajec) a odbornou knihovnu. Ve voliérách bylo umístěno přes 100 ptáků. Na oživení areálu stanice věnoval ředitel Středomoravských elektráren ing. A. Němec sochu Světlušky. Přestože slavnostnímu otevření stanice dne 28. října 1938 zabránily bouřlivé a tragické události tohoto roku, začala stanice pracovat. Po roce 1948 došlo k utlumení aktivity Moravského ornitologického spolku. V červnu 1950 bylo zastaveno reorganizačními opatřeními vydávání časopisu „Československý
ornitolog“. V této pro spolek nešťastné době v něm bylo organizováno téměř 750 členů. Výzkumná ornitologická stanice prožívala vážné finanční problémy a její provoz zajišťovali přerovští členové spolku zdarma. V roce 1954 převzal nad spolkem patronát ZO ROH Komunálních podniků města Přerova. Po dlouhých jednáních bylo povoleno vydávání časopisu. První číslo vyšlo v roce 1956 pod názvem „Zprávy Moravského ornitologického spolku“ („Zprávy MOS“). V roce 1962 byla vytvořena Městským národním výborem v Přerově samostatná osvětová organizace Ornitologická stanice, která vzhledem k vědeckým kontaktům s tuzemskými a zahraničními institucemi vystupovala jako Moravská ornitologická stanice. Proto bylo rozhodnuto po mnoha jednáních, že Moravská ornitologická stanice a Moravské ornitologické sdružení přejdou od 1. ledna 1970 pod okresní muzeum. Byly odstraněny voliéry se zvířaty a muzeum převzalo 811 svazků knih,
časopisů a separátů, 41 hnízdo, 174 snůšky ptačích vajec a 97 dermoplastických preparátů. Na stanici bylo přemístěno přírodovědné oddělení muzea se specializací na ornitologii. V roce 1991 byl znovu založen Moravský ornitologický spolek a v roce 1992 došlo ke spojení spolku s Moravským ornitologickým sdružením. Nová organizace přijala název Moravský ornitologický spolek a stala se samostatnou. Spolek v dnešní podobě vydává „Zprávy MOS“ ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově, zabývá se praktickou ochranou ptáků, pro téměř 2000 členů vydává čtvrtletník „Ptáci kolem nás“ (od roku 1992 do roku 1995 „Moravský ornitolog“), organizuje ornitologická setkání, pozorování a exkurze, spolupracuje s referáty životního prostředí a vyvíjí mnoho dalších aktivit. Prezidentem Moravského ornitologického spolku je od roku 1991 Jiří Šafránek. František Hanák
Budova Výzkumné ornitologické stanice po dokončení v r. 1938 se sochou Světlušky v popředí. Foto Archiv Moravské ornitologické stanice. Reprofoto Jitka Hanáková
6
PTAČÍ SVĚT
u
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
JARO 2004
u
Pozor! Pozor! Vyhlašujeme vítěze celoroční soutěže Ptačího světa! Milí soutěžící, ani posledním kolem jste se nenechali zaskočit, přestože úkol nebyl zcela snadný. Máme radost ze všech správně došlých odpovědí i vybarvených kachen, které jste nám poslali. A jaké jsou správné odpovědi z minulého (společného) kola? Ptáci kteří na zimu odlétají: 1F-čáp černý, 5E-holub doupňák, 8G-konipas bílý, 7H-rehek zahradní Ptáci, kteří u nás zůstávají: 3D-kulíšek nejmenší, 4C-hrdlička zahradní, 6A-datel černý, 9B-sýkora koňadra Zimní hosté: 2I-dřemlík tundrový, 10J-kalous pustovka Jelikož se sešlo více bezchybných soutěžících, kteří se zúčastnili všech čtyř kol musel o vítězi rozhodnout los. Losování se ujala osobně tajemnice ČSO Lucka Stejskalová. A jak to tedy dopadlo? Hlavní cenu, malý dalekohled získává osmiletá Markéta Řehořová z Českých Budějovic CD Ptáci našich měst a vesnic posíláme Monice Pořízové ze Skochovic a Pavlíkovi Benešovi z Dačic Kazetu Hlas pro tento den od nás dostávají: Monika Křížová, Alžběta Růžková, Ondra Rouzek, Magdaléna Francová, Jaroslav Škulavik a Jarmila Žílová Nové samolepky ČSO získávají: Jan Uhlík, Filip Oliva, Honza Hrubý, Jan Böhm, Jan Fara a Vojta Sládeček. A pro všechny zúčastněné připravil autor soutěže Vašek Bartuška krásný pamětní list. Děkujeme všem za účast v soutěži a výhercům samozřejmě gratulujeme! CD a kazety do soutěže věnoval Radioservis a. s., vydavatelství Českého rozhlasu. Rádi bychom touto cestou poděkovali za spoustu krásných obrázků dětem z ornitologického kroužku při školní družině v ZŠ Buštěhrad. Jelikož by se nám do Ptačího světa nevešly, naleznete je časem na webových stránkách ČSO. Počínaje jarním Ptačím světem, se budete na dětských stránkách setkávat s obrázkovým seriálem o životě ptáků. A naše putování jejich okřídleným světem začneme v pravěku… Ke každému dílu seriálu vám položíme jednu otázku. Kdo ji správně zodpoví a odpověď pošle do redakce ještě než vyjde další Ptačí svět, dostane od nás malou upomínku. Seriál pro vás opět připravil Vašek Bartuška a my doufáme, že se vám bude líbit.
Takže otázka k prvnímu dílu: Vyjmenujte alespoň tři různé obratlovce (ale ne ptáky), kteří umějí létat nebo alespoň plachtit vzduchem. Těšíme se na vaše odpovědi. Vašek Bartuška & Bára Houdková
JARO 2004
PTAČÍ SVĚT
7
8
PTAČÍ SVĚT
JARO 2004
Nová odysea: Sibiřští čápi černí doletěli do Indie V podzimním čísle Ptačího světa jsme přinesli informaci o označení dalších tří čápů černých na jihu Novosibirské oblasti v Rusku. S funkčními satelitními vysílači se na cestu do zimovišť vydali dva z těchto tří ptáků – samice Altynaj a samec Iristu.
džarátu doletěl 29. října; na cestě tedy prožil 80 nebo 81 dnů. Od hnízda ho v zimovišti dělí vzdušnou čarou 3650 kilometrů, oblet horstev mu ale jeho cestu prodloužil na 4650 kilometrů. Podobně jako Altynaj také Iristu strávil mnoho času u Syrdarji (58 až 59 dnů) a Amudarji (6 dnů). K zimovištím postupoval jen 15 až 17 dnů. Obvyklá délka jeho denních přeletů byla přibližně 200 až 300 kilometrů. Oba sledovaní čápi postupovali nezávisle na sobě po velmi podobných a v některých úsecích téměř identických trasách. Obecně lze jejich tahovou trasu popsat jako k západu vyklenutý oblouk, kterým se vyLuboš Peške se připravuje k filmování a foto- hnuli Ťan Šanu, Pamíru a dalším pohořím. grafování z krytu, který jsme postavili poblíž shromaždiště čápů na břehu přehrady Lakhun- Nejrychleji oba ptáci postupovali nad Kazachstánem a oba také dlouhou dobu strávidar. li u Syrdarji na jihu Kazachstánu. Ve světle Altynaj opustila hnízdiště 4. září a zimo- skutečnosti, že v téže oblasti se zdržovali i viště v západním Madhjapradéši dosáhla po dva ze tří jedinců sledovaných v roce 2002, 66 nebo 67 dnech, 8., respektive 9. listopa- zjevně jde o jednu z nejvýznamnějších obdu. Vzdušnou čarou se tak hnízdu vzdálila lastí pro čápy černé a jistě také další druhy na 3400 kilometrů, letěla ovšem po trase tažných ptáků, o níž se mnoho neví, a proto dlouhé zhruba 4400 kilometrů. Tuto vzdá- by si nesporně zasloužila zvýšenou pozorlenost překonala za 17 až 18 dnů, zbývají- nost. Od Syrdarji se Iristu rozletěl na jih cích 49 dnů strávila na zastávkách (sedm v polovině října a asi o týden později ho nádnů u jezer Aščikol a Akžajkyn, 37 u Syr- sledovala Altynaj. Oba se přesunuli přímo darji a pět u Amudarji). V “letových” dnech k další řece – Amudarji, do blízkosti hranic obvykle urazila 150 až 300 kilometrů, za je- Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistádiný den však dokázala překonat pravděpo- nu. Opět jde pravděpodobně o tažnými voddobně i 675 kilometrů! ními ptáky hojně navštěvovanou oblast a Iristu se na cestu od Obu vydal již 10. poslední vhodnou zastávku před přeletem nebo 11. srpna a do zimoviště v jižním Gu- Hindúkuše. Ten Iristu i Altynaj překonali
v Afghánistánu v podobných místech. Jejich tahové trasy byly téměř totožné i na území Pákistánu a rozdělily se až v Indii. V prosinci se do oblastí zimovišť uskutečnila výprava Podkrušnohorského zooparku Chomutov, Českého rozhlasu a Bombay Natural History Society – o ní více v reportáži V zemi bohů, karí a vůní v tomto a následujícím čísle Ptačího světa. Miroslav Bobek, Lubomír Peške, František Pojer a Jaroslav Šimek
Trasy sledovaných čápů černých. Světlejším odstínem Altynaj, tmavším Iristu. Podkladová mapa: HOS Kartografik, s.r.o.
V krajině západního Madhjapradéše jsou bahniska se zbytky vody, časČápi černí na zimovišti. U nádrže jich trávilo siestu, případně i nocova- to uměle vybudována poblíž vesnic. K nim a do téměř vyschlých říčních lo, až třicet. Překvapivý byl nízký podíl mladých ptáků. koryt se čápi vydávají na lov.
JARO 2004
PTAČÍ SVĚT
V zemi bohů, karí a vůní (I.)
Výprava do indických zimovišť čápů černých Slunce zvolna stoupalo nad obzor a v úzkých uličkách se z dohořívajících ohníčků, u nichž se ještě před chvílí choulili prokřehlí vesničané, linul bělavý kouř. Život už byl v plném proudu. Terénním autem jsme se proplétali mezi lidmi, buvoly, kravami, prasaty a psy a co chvíli se složitě vyhýbali s dvoukolákem taženým párem volů. Pomalu jsme se blížili ke středu oblasti, kde zimuje Altynaj – samička čápa černého, kterou jsme v létě označili vysílači na hnízdišti ležícím o tři a půl tisíce kilometrů severněji, u Obu na jižní Sibiři. „Kam dřív?“ rozhodovali jsme se o několik dnů dřív v Bombaji. „Za Altynaj do Madhjapradéše nebo za Iristem do Gudžarátu?“ Byli jsme právě v domě U Zoborožce, kde sídlí úctyhodná Bombajská přírodovědná společnost, a v kanceláři jejího ředitele Asada Rahmáního usrkávali čaj s mlékem. Vlhké vedro tlumila klimatizace a přes zavřená okna pronikaly dovnitř jen slabé ozvuky pouličního ruchu. „Iristu je na poloostrově, stěží ještě někam přeletí,“ podotknul Mahéš Gopinathan, ornitolog, který se na cestu za čápy měl vydat spolu s námi. „Jeďme tedy nejdřív za Altynaj.“ „Takže zítra v pět ráno?“ zeptal se Ondra. „OK,“ řekl jsem po krátkém zaváhání, poněvadž jsem si uvědomil, že to znamená nastavit si budík na půlnoc pražského času. „Tak ať to klapne,“ zvedl se pan Rahmání a při loučení mi strčil do ruky výstřižek článku z titulní strany The Times of India. Měl velký titulek Pregnant with hope, stork men land in India – Čapí muži přiletěli do Indie naplněni nadějí.
Třetí zprava Altynaj naše naděje nezklamala. Signál jejího vysílače jsme velmi rychle zachytili u přehrady Lakhundar. „Že by stála na břehu?“ prohodil Luboš. „Takhle brzo dopoledne? Spíš by se měla někde krmit.“
Jakmile jsme přijeli blíž, ukázalo se, že Altynaj je opravdu kdesi pod přehradou. Rychle jsme do batohů naházeli nejpotřebnější vybavení a vyrazili ji hledat. Ušli jsme ale jen pár set metrů, když signál zesílil. Za okamžik jsem zaslechl Mahéše, který ukazoval na oblohu: „Black stork! Černý čáp!“ Altynaj letěla zpátky k přehradě. O půl hodiny později už jsme se ze břehu dívali na poloostrov vybíhající daleko do vodní hladiny. Na jeho okraji postávalo kromě nesytů a volavek i několik čápů černých. „Altynaj je třetí zprava,“ řekl jsem žertem. Ve skutečnosti by ani nejsilnějším dalekohledem nešlo zahlédnout anténku na jejích zádech. Měli jsme ale důvod k dobré náladě: Altynaj nám ukázala čapí zimoviště.
Prasata místo kanalizace Přestal jsem ťukat do klávesnice notebooku a sáhl po láhvi s vodou. Večeře (samozřejmě přísně vegetariánská), kterou nám uvařil náš „pan domácí“ Mansingh, mě pořád ještě pálila na jazyku. Kolik do ní toho karí nasypal? pomyslel jsem si. V tom okamžiku zhaslo světlo. Zase vypadl proud. Displej sice díky bateriím svítil dál, ale stejně to znamenalo, že moc už toho napsat nemůžu – úprava fotografií a jejich odeslání přes satelit do Prahy bude vyžadovat hodně času. „Tak cos stačil napsat?“ zastavil se nade mnou Ondra.
9 „Jsme v mírně zvlněné krajině, která je docela intenzívně obhospodařovaná,“ začal jsem předčítat, protože k nám přišel ještě Luboš. „Vyprahlé pláně, porostlé nanejvýš akáciemi, se střídají s poli a pastvinami. Jen tu a tam jsou skupiny stromů a křovisek či louže vody – právě v nich čápi loví ryby. Asi se tu najde jen pramálo míst, kde by několikrát za den neprošli lidé… Vesnice působí podle evropských měřítek chudě, ovšem podle měřítek, která máme nastavená z Afriky, jsou na vysoké úrovni. Většina dopravy a zemědělských prací se sice obstarává voly, ale občas jsou k vidění i traktory. Do mnoha vesnic je zavedená elektřina a úplně každá má pumpu na pitnou vodu.“ „O prasatech tam něco máš?“ Udělal jsem si poznámku, že bych měl napsat, jak polodivoká prasata likvidují na vesnicích naprosto všechny odpady. A také o tom, jak ženy suší kravince, které používají jako palivo. A ještě o oltářících s vonnými tyčinkami… Pak jsem začal upravovat fotografie a na půl ucha jsem přitom poslouchal debatu, kterou Ondra zapředl s Mahéšem. „…elektřina je tu zavedená jen kvůli čerpadlům na vodu?“ „Přesně tak,“ odpovídal Mahéš. „Aby bylo možné zavlažovat pole. Proto ji také vesničané mají zadarmo,“ „Zadarmo?“ podivil se Ondra. I pro něj to byla novinka. „Všichni ne,“ opravil se Mahéš. „Zadarmo je pro rodiny, které mají roční příjem nižší než deset tisíc rupií. Ale těch je tu většina.“ „Slyšel jsem dobře?“ obrátil jsem se na Luboše. „Vždyť to je asi tak šest tisíc korun na rok!“ „Jo. Ale to snad ani nepiš, protože doma tomu stěží někdo uvěří.“ Za chvíli proud znovu naskočil, ale skutečně jsem to nenapsal. Miroslav Bobek, foto Khalil Baalbaki a Lubomír Peške Pokračování v příštím čísle Ptačího světa
Altynaj zimovala jen několik desítek kilometrů od posvátného města Udždžainu, kde se nachází jeden z dvanácti „lingamů světla“; dokonce prý třetí nejvýznamnější (lingam – falický symbol spojovaný s bohem Ši- Altynaj je na příjmu; nejspíš po ranním krmení sedí na stromě jen pár vou v jeho roli Stvořitele). Na snímku z udždžainského ghátu je svatý set metrů od nás. Na snímku zleva Mahéš Gopinathan, Uméš Šimpí, Ondřej Abonyi a Miroslav Bobek muž (sádhu), který má díky hašiši velmi dobrou náladu
10
PTAČÍ SVĚT
JARO 2004
Co přinese vstup do Evropské unie pro ČSO? Dnem 1. května 2004 se Česká republika stává členským státem Evropské unie. Tato mimořádně významná událost je očekávána s rozporuplnými pocity. Na jedné straně vzbuzuje přehnaná očekávání, na straně druhé obavy. A co Česká společnost ornitologická?
Je ČSO na členství ČR v EU připravena?
Vstup do EU nebude pro ČSO žádná náhlá změna, protože jsme se na tuto událost po léta soustavně připravovali. Aniž jsme to tehdy samozřejmě mohli tušit, první krok jsme učinili ještě v dobách totalitních, v roce 1987, kdy jsme přistoupili k programu Významná ptačí území v Evropě. Nikdo z nás, kteří jsme tehdy stáli u zrodu tohoto programu v České republice, ani ve snu neočekával, že se Česká republika stane členem EU a do jaké míry se obsah slova „významná“ skutečně naplní. Národní seznamy významných ptačích území jsou totiž podle rozhodnutí Evropského soudního dvoru z roku 1998 vědeckým podkladem pro posouzení, zda členský stát EU splnil závazky směrnice o ptácích pokud jde o vyhlašování ptačích oblastí. Zatímco počátkem devadesátých let 20. století byla ČSO považována za výběrovou, odborně zaměřenou organizaci, v dalších letech, s pomocí BirdLife International a jeho partnerů, zejména RSPB a Vogelbescherming Nederland, velice zásadně změnila obsah i rozsah své činnosti. Otevřela se pro všechny zájemce o ptáky a jejich ochranu i pro prosté milovníky přírody, začala být uznávána státní správou, volenými orgány a orgány státní ochrany přírody jako partner při řešení problémů ochrany ptáků a stále více se dostává do povědomí nejširší veřejnosti a sdělovacích prostředků.
roku 2003 s cílem prosazovat zavedení směrnic EU na ochranu přírody do národních právních norem a vytvoření soustavy Natura 2000, prosazovat snížení možných škodlivých vlivů dotací a investic v zemědělství, dopravě a dalších hospodářských činnostech, propagovat agroenvironmentální programy a prosazovat posuzování projektů financových z EU z hlediska vlivů na životní prostředí. Kdo z nás zpočátku věděl, co se skrývá pod termíny směrnice ES na ochranu přírody, Natura 2000, LIFE, ISPA, SAPARD, agroenvironmentální programy? Díky seriálu různě zaměřených školení a pracovních jednání v zahraničí a díky výtečnému servisu kanceláře BirdLife International při Evropské komisi v Bruselu jsme se seznámili nejen s příslušnými pojmy a jejich obsahem, s činností Evropské komise, Evropského soudního dvoru a dalších institucí EU, ale i se zkušenostmi partnerských organizací z členských i kandidátských států.
Od sběru dat v terénu ke koncepčním materiálům a jejich realizaci
ního před deseti lety bylo na počátku řetězce: poznání rozšíření a početnosti druhu – poznání nároků druhu a hlavních ohrožujících faktorů – návrh a propagace opatření na ochranu druhu – určení ptačích oblastí pro druh – účast na přípravě agroenvironmentálního programu pro druh – určení pozemků pro vyhlášení programu – propagace programu – monitoring efektu programu. Až na poslední krok, byly všechny předchozí již uskutečněny s přispěním několika desítek členů ČSO. Dopadne-li vše podle plánu, již tento rok se zemědělci budou do programu přihlašovat (EU bude hradit 80 % nákladů) a následně začneme sledovat, jak program k ochraně chřástala polního přispívá. Oba příklady ukazují, že činnost, vykonávaná často jen pro osobní potěšení, může mít v konečném důsledku velice významný dopad.
Co ČSO čeká po vstupu České republiky do Evropské unie?
Odpověď je jednoduchá: pokračování nastoupené cesty rozvoje ČSO a aktivní zapojení Mravenčí práce našich členů v terénu byla do spolupráce partnerských organizací v člendíky projektu Rozšíření EU a návazných pro- ských státech EU, směřující k dosažení spojektů završena materiály, od kterých očekává- lečných cílů ochrany ptáků a jejich prostředí. me, že budou pro ochranu ptáků velkým K tomu potřebujeme co nejrychleji zvýšit popřínosem. čet členů a dosáhnout finanční soběstačnosti, Kvalitní údaje o rozšíření a početnosti jed- protože jen silná organizace může efektivně notlivých ptačích druhů (opakovaná mapová- plnit požadované úkoly i prosazovat své názoní hnízdního rozšíření ptáků, činnost ry. Ještě se sice nějaký rok bez pomoci našich pracovních skupin) i o nejvýznamnějších pta- partnerů neobejdeme, ale musíme se stále více čích územích a stanovištích (program IBA, spoléhat na naše schopnosti v získávání fiProjekt Rozšíření EU kvantitativní i kvalitativní výzkumy lokalit) nančních prostředků. To je základním předpo– „vysoká škola“ pro vstup do EU na území ČR spolu s důkladnou znalostí směr- kladem pro zajištění všech nezbytných úkolů: Vysokou školou pro desítky našich členů nice o ptácích umožnily sestavení návrhu pta- provoz sekretariátu (včetně spolupráce s pomůžeme bez nadsázky nazvat projekt Rozšíře- čích oblastí pro soustavu Natura 2000 v ČR. bočkami a kluby), publikační činnost, práce se ní EU, realizovaný od podzimu 1998 do konce Založení pracovní skupiny pro chřástala pol- sdělovacími prostředky, působení na veřejnost (zejména děti a mládež), výzkum, ochrana druhů, územní i stanovišť, posuzování územních plánů a investičních záměrů a projektů, využívání národní legislativy i legislativy EU k prosazování ochrany a sledování, jak se tato legislativa dodržuje. Současné útoky proti návrhu ptačích oblastí naznačují, že by některé ptačí oblasti nemusely být vyhlášeny nebo budou vyhlášeny s nepřijatelnými změnami hranic. Snažíme se tomu sice zabránit, ale nebudeme-li úspěšní, budeme muset po vstupu do EU využít dostupné mechanismy, které zjednají potřebnou nápravu. Při stále rostoucím rozsahu činnosti a vzrůstajících nárocích nesmíme ale zapomenout na to, že nás sdružuje stejný koníček, kterému věnujeme volný čas a často i peníze. Když si naši členové budou moci podle svých zájmů, znalostí i časových možností vybírat z pestré nabídky programů, pak jim jejich záliba přinese nejen potěšení, ale i pocit uspokojení, že přispěli k zlepšení znalostí o našem Letecký snímek rybníku Řežabinec, který je součástí významného ptačího území a navržené ob- ptactvu i k jeho ochraně. lasti ochrany ptáku Řežabinec. Foto Karel Pecl Jan Hora
JARO 2004
PTAČÍ SVĚT
11
Podaří se zastavit lov křepelek a divokých hrdliček v Srbsku? V říjnu loňského roku proběhla v Novém Sadu (Srbsko a Černá hora) panelová diskuse, jejímž vyústěním byl požadavek několika nevládních organizací zabývajících se mj. ochranou ptáků vypuštění křepelky polní a hrdličky divoké ze seznamů lovné zvěře a nadále jejich lov zcela zakázat. Přestože se jedná o druhy v mnoha zemích chráněné (např. v Maďarsku, České republice či Slovinsku), jsou vystaveny značnému loveckému tlaku při podzimní migraci na území Srbska. Ani jeden z těchto druhů není nijak intenzívně loven místními lovci, možnost střílet křepelky a divoké hrdličky však hojně využívají lovci ze zahraničí, zejména Italové. Srbský zákon v současnosti umožňuje odstřel obou druhů v období od 1. srpna do 30. září. Při lovu křepelek však padnou za oběť “omylem” i jiné druhy, jako např. chřástal polní, na což nevládní organizace poukazovaly. Ochota kontrolovat lovce, kteří si za svou kratochvíli zaplatili u specializovaných loveckých cestovních kanceláří, není bohužel ze strany oficiálních míst téměř žádná. Pro Srbsko a Černou horu je odhadována populace křepelek na 10-15 000 párů (v letech 1990-2002), její pokles je za toto období od-
hadován na 10-30%. V letech 1996-2000 bylo v Srbsku ročně zastřeleno 20-30 000 křepelek. Naprosto alarmující je záměr Srbské lovecké asociace povolit v letech 2001-2010 odstřel 40-60 000 křepelek ročně! Křepelky jsou navíc často loveny zakázanými způsoby lovu, jako např. za pomoci hlasových nahrávek či s použitím automatických zbraní. Pravděpodobně až 90% ptáků je uloveno ilegálními technikami, které umožňují jednomu lovci zastřelit až 300 křepelek během jednoho rána (nepočítaje v to zraněné ptáky, kterým se podaří odlétnout a hynou až později na následky zranění). Přestože jsou tato děsivá fakta oficiálním místům známa, zatím se neděje nic. V případě hrdličky divoké činil odhad srbské populace v letech 1990-2002 asi 65-120 000 párů, v téže periodě však nastal pokles o 10-30%. Ročně bylo v letech 1996-2000 zastřeleno 10-50 000 hrdliček. Kromě přímého vybíjení obou druhů je neméně závažná vysoká míra rušení na tradičních místech odpočinku během podzimního tahu. Na základě těchto alarmujících skutečností apelují tři srbské nevládní organizace na ochranu ptáků na oficiální srbská místa s cí-
Populace raroha velkého je v krizi Volně žijící populace rarohů velkých celosvětově dramaticky klesá, z velké části z důvodu nadměrného odchytu pro sokolnické účely. Raroh je velmi ceněným sokolnickým dravcem, zejména v Arábii. Na pravidelném setkání zemí, které podepsaly úmluvu CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami) prezentovali zástupci Spojených arabských emirátů studii, ze které plyne, že populace raroha velkého zaznamenala v posledních letech rapidní pokles ve všech zemích výskytu (kromě Maďarska, kde probíhá intenzivní program na ochranu tohoto druhu). V Číně činily předchozí odhady populace rarohů asi 20 000 párů, nyní byl nově zjištěn výskyt pouze 300 párů. Populace raroha v Kazachstánu, kde byl tento druh dříve zcela běžným, zkolabovala úplně. Každoročně je odchyceno pro potřeby sokolnictví v Arábii 6 400 rarohů velkých, což je mnohonásobně více, než může populace trvale snášet. Na základě těchto varujících údajů bylo na zasedání CITES rozhodnuto o naléhavé potřebě vypracování tzv. “Significant trade revi-
ew”, tedy studii o míře obchodu s tímto druhem, na základě níž mohou být přijata mezinárodní opatření k jeho ochraně. Zástupkyně Maďarska Katalin Rodics vyzvala všechny země Evropské unie k intenzivnější a přísnější kontrole odchovávaných rarohů, která musí zahrnovat povinnou registraci, značení mikročipem a analýzu DNA k prokázání odchovu v lidské péči. Podle bulletinu RSPB Legal Eagle (prosinec 2003) přeložila a upravila Barbora Houdková
Populace raroha velkého je v ČR díky cílené ochraně stabilní. Foto Petr Horák
Volně žijící ptáci za chřipku nemohou Propuknutí asijské “ptačí chřipky” začátkem roku opět vyvolalo v médiích i u veřejnosti vlnu spekulací o jejím původu. V některých článcích jsou z šíření nákazy obviňováni volně žijící ptáci. Mnohem pravděpodobněji však šíření viru způsobuje rozsáhlý mezinárodní i vnitrostátní obchod s drůbeží a možná také ptáci odchytávání pro maso či jako domácí mazlíčci. Únor není obdobím, kdy dochází k migraci ptáků ze zimovišť v jihovýchodní Asii. Přestože divocí ptáci mohou
být přenašeči viru chřipky, souvislost mezi nimi a současnými případy nákazy nebyla prokázána. Dosud nebyl prokázán přenos chřipky z divokého ptáka na člověka. Zabránit nákaze jde pouze změnou zaběhlých praktik v chovu drůbeže, tradičním obchodováním s ní a patřičnou veterinární kontrolou. Přestože si role divokých ptáků v celém procesu vyžádá další výzkum, odborníci z BirdLife ji považují za minimální a jejich obviňování odmítají jako zcela neoprávněné. Nebezpečné
Křepelka polní je v ČR celoročně hájená. Kresba Barbora Houdková lem prosadit absolutní zákaz lovu křepelek a hrdliček divokých do legislativních předpisů Srbka a Černé hory a jejich vyškrtnutí ze seznamů lovné zvěře a zařazení na seznam Přírodního bohatství. K požadavku se připojilo sedm dalších nevládních organizací na ochranu živočichů v Srbsku a Černé hoře. Podle e-mailové zprávy zaslané Markem Tucakovem (Bird Protection and Study Society of Vojvodina) a Draganem V. Simicem (League for the Ornithological Action of Serbia and Montenegro) přeložila a upravila Barbora Houdková
Největší invaze špačka růžového do Evropy
Na jaře roku 2002 došlo k výrazné invazi špačka růžového do oblasti rumunské Dobrudže. Tato výrazně stepní oblast táhnoucí se severojižním směrem ve východní části Rumunska byla stejně jako celá střední Evropa postižena nebývale vysokými teplotami a slabými srážkami. Za těchto podmínek zde byl zaznamenán hromadný výskyt sarančat, hlavní potravy špačka růžového. Ten zde byl zjištěn hnízdící v počtu 16 000 – 17 000 párů. Ptáci hnízdili v několika menších, opuštěných lomech. Největší kolonie čítala okolo 10 000 párů. V tomto poměrně nevelkém lomu byla zjištěna hustota až 4 páry na 1 m². Ptáci hnízdili v mnoha různých puklinách drobících se lomových stěn. Při sběru potravy k sobě nechali pozorovatele přiblížit až na 3-4 metry. Řada z nich také doplatila na svou nezkušenost s motorovými vozidly, protože sbírali sarančata přímo na silnicích. Hnízdění špačka růžového v oblasti Dobrudže se opakovalo i v roce 2003, ovšem v menším měřítku. Josef Chytil nejsou ani výpravy za pozorováním migrujících ptáků. Naopak by měla být učiněna přísná opatření, aby se divocí ptáci nedostali do kontaktu s domácí drůbeží (např. při chovu kachen) a aby nebyli zejména vodní migrující ptáci loveni a následně prodáváni na tržištích. Zejména významné mokřadní ptačí oblasti by měly být škodlivého vlivu lidské činnosti zcela ušetřeny. Podle zprávy BirdLife International (www.birdlife.org) přeložila a upravila Barbora Houdková
12
PTAČÍ SVĚT
JARO 2004
Za ptáky do světa
Khao Yai – thajský drahokam Thajsko je zemí s nádhernou přírodou, výbornou kuchyní, spoustou historických památek, velice příjemnými lidmi a pro Evropana přímo ornitologickým rájem, neboť na tomto území velikosti Španělska se můžeme setkat s desetinou z celkového počtu druhů ptáků na světě. Nejlepšími místy pro jejich pozorování zůstávají díky stále pokračujícímu odlesňování státem nechráněných oblastí národní parky a rezervace. Nejstarší (založeno 18. 9. 1962) a třetí největší z více než 130 chráněných území v Thajsku je národní park Khao Yai, česky Velká hora, který leží “pouhých” 200 km severovýchodně od Bangkoku a je tak celkem snadno dostupný po silnici i železnici. V nadmořské výšce od 400 do 1351 m nad mořem zabírá plochu 2168 km², z níž velkou většinu pokrývá tropický deštný prales. Na území parku byl zaznamenán výskyt 318 druhů ptáků. Pokud nejedete vlastním vozidlem, musíte po zaplacení vstupního poplatku u hlavní brány počkat, až kolem pojede někdo ochotný vás odvézt do centra parku. Tam je sídlo správy a několik možností ubytování. Na konci února jsme si tu chvíli čekání krátili pozorováním několika vysoko nad námi přelétajících tisícihlavých hejn špačků, nasloucháním kvákavému hlasu gekona obrovského (Gekko gecko) a pokusy nafotit aspoň nejznámější asijské zástupce pěvců, všudypřítomné majny obecné (Acridothres tristis). Stáli jsme na úpatí pralesem porostlých kopců a během cesty autobusem z nedalekého Pak Chongu jsme na rýžových políčcích zahlédli volavky stříbřité, popelavé a prostřední (Mesophoyx intermedia). Sotva o půl hodiny později jsme však již adrenalinovou rychlostí projížděli zdánlivě nekonečné serpentiny směrem do hloubi pralesa. Podél silnice uskakovali makakové vepří (Macaca nemestrina) a několikrát jsme zahlédli i siluetu některého z celkem čtyř zde žijících druhů zoborožců. V noci nás ještě svým hlučným příchodem příjemně překvapil dikobraz (Hystrix brachyura) a při mnohohlasém chorálu místních zástupců čeledi Ranidae znásobeném odrazem od betonových stěn toalet jsme se mohli těšit na příští den. Ráno jsme cestou k posedu chvíli pozorovali pasoucího se osamělého jelena sambara (Cervus unicolor) doprovázeného 6-ti člennou skupinkou čejek černoprsých (Vanellus indicus). Naše dychtivé očekávání zástupu exotických druhů pěvců nám však rychle překazila přítomnost červenookého luňce šedého (Elanus caeruleus), krásného dravce, velikostí i způsobem letu připomínajícího naši poštolku, který před naší pozorovatelnou po celou dobu kroužil, takže jsme jen naslouchali kokrhání divokého kura bankivského a houkavému volání vzdálených gibonů a občas zahlédli lovícího dronga bronzového (Dicrurus aeneus) s typicky vykrojeným ocasem. Cestou zpět k bungalovu jsme však vyplašili nádherného bažanta pavího (Polyplectron bicalcaratum), jenž za své jméno vděčí množství fialových “pavích”oček na hřbetě a na ocase. Po snídani jsme se rozhodli pro cestu, kterou nám doporučili naši belgičtí přátelé, a rozhodně jsme
toho nelitovali. Jdouce ještě po silnici, přeletěl nám nad hlavou rajkám příbuzný drongo menší (Dicrurus remifer) s dvěmi nitkovitými ocasními pery a poprvé i pár loskutáků posvátných (Gracula religiosa). Tito jsou nejen v této zemi, díky svým obdivuhodným hlasovým schopnostem, hojně chováni v zajetí. První a současně i poslední možnost prohlédnout si nějakého zoborožce zblízka nás zastihla přímo před budovou správy parku, kde se na vysokém dipterokarpu usadil a svým zjevem i klokotavým hlasem bavil okolní návštěvníky samec zoborožce Anthracoceros albirostris. Na tomto místě v okolí turistického centra je několik akrů parkové krajiny, kterou do nedozírna obklopují kopce pokryté stálezeleným deštným pralesem přecházejícím ve vyšších polohách v poloopadavý a smíšený opadavý prales. Je to paradoxně i jedno z nejlepších míst v parku k pozorování zvířat. Během sledování po větvích poskakujícího páru typických zástupců početného rodu Phylloscopus, budníčka sírovožlutého (P. ricketti) poctil svou přítomností nedaleký keř pár suříkovců ohnivých (Pericrocotus flammeus). Tento rod je na rozdíl od budníčků nápadný výrazným pohlavním dimorfismem, samci jsou červenočerní a samice naopak žlutohnědé. O nějakých sto metrů dále se v koruně stromu hlasitě krmilo hejno holubů jihoasijských (Treron curvirostra), akrobatickými schopnostmi vzdáleně připomínající papoušky. Na okraji pralesa se občas ukázal jeden ze zde běžných zástupců bulbulovitých (Pycnonotidae), konkrétně černožlutě zbarvený bulbul černochocholatý (P. melanicterus). Společně se svým podobným příbuzným, bulbulem černohlavým (P. atriceps) a bulbulem rudoocasým (P. jocosus), jsou tu asi nejsnáze pozorovatelnými představiteli čeledi. V okolí správy parku stejně jako na většině území Thajska, je běžně k vidění po zemi se procházející vrána hrubozobá (Corvus macrorhynchos). Poté, co jsme vkročili do pralesa a obklopilo nás obvyklé šero, jsme mohli pouze naslouchat ptačím hlasům a občas se nechat překvapit hlukem vzlétajících zoborožců. Chvíli jsme strávili pozorováním skupiny asi osmi gibonů kápových (Hylobates pileatus), mezi nimiž byl i kříženec s příbuzným druhem těchto primátů, gibonem lar (H. lar). Oba druhy lze snadno rozeznat dle zbarvení, ale jejich křížence, velmi podobného gibonu kápovému, nám musel místní průvodce ukázat. Cesta nakonec ústila opět na silnici, která vedla zpět do centra parku, a podél níž nám výstražné značky s nápisem ”cobra crossing” či ”tiger zone” lákavě připomínaly zvířata, která je zde ve volné přírodě možné spatřit, bohužel jen velmi vzácně.
Typickými dřevinami jsou různé druhy dipterokarpů Pronikavými hlasy nás na sebe upozornilo hejno iren tyrkysových (Irena puella), které se spolu s hejnem holubů pompadur ( Treron pompadora) krmilo na vzrostlém fíkovníku, přímo nad skupinou asi dvaceti makaků pomalu se procházejících kolem silnice. Po několika kilometrech se prales obklopující silnici mění v rozsáhlá otevřená prostranství s vysokou trávou a výhledem na menší jezírko a přírodní liz, na nějž si v noci přichází zpestřit jídelníček stáda gaurů a slonů, což dosvědčuje množství stezek a výkalů. Za pozdního odpoledne jsme zde usedli a konečně nejdříve uslyšeli a pak i spatřili ptáky, kteří jsou spolu s tygry a slony hlavním magnetem pro turisty. Nejdříve se ukázalo sedmičlenné hejno letících zoborožců řasnatých (Rhyticeros undulatus) a chvíli nato pár nádherným rohem se pyšnících dvojzoborožců indických (Buceros bicornis). Díky svým až 130 cm vypadají skutečně velmi impozantně, což je navíc umocněno výrazně hlučnými údery křídel. Z téhož místa jsme si po chvíli všimli skupinky malých zelených papoušků s červeně zbarveným kostřecem schovávajících se pečlivě v houští, což se nakonec ukázali být netopýříci modrobradí (Loriculus vernalis). Na okamžik jsme si prohlédli i jednoho ze zástupců kukačkovitých (Cuculidae), a to dlouhoocasou kukačku kokil (Phaenicophaeus tristis), která je v této zemi hojně k vidění. Poštěstilo se nám několikrát pozorovat i kovově modrého dronga vlajkového (Dicrurus paradiseus), který podobně jako drongo menší má dvě ocasní pera protažená v jakési přívěsky, na rozdíl od něj má však na čele dosti nápadnou chocholku. NP Velká hora je na místní poměry výjimečný svou zachovalou přírodou, čehož důkazem je, že 16. března 2000 byl pro zvláštní ochranu parku vyhlášen Khao Yai Conservation Project (KYCP), zaměřený především na vzdělávání a ekonomickou pomoc místním obyvatelům, a tím proti pytláctví a obchodu s ohroženými druhy. Společně s omezením vlivu turistů by se tak unikátní místní fauna a flóra mohly zachovat i do budoucnosti.
Ročník XI/Číslo 1. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Stránky pro děti připravuje Václav Bartuška. Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.
Text a foto Vít Novák SPOLUPRACUJÍCÍ
ORGANIZACE
