I. Pokud se pobyt dítěte v ústavním zařízení pro kojence prodlužuje, musí orgán sociálně-právní ochrany dětí aktivizovat všechny v procesu zainteresované subjekty (tedy především zařízení, rodiče, soud a organizace podílející se na sanační práci s rodinou) s cílem co nejrychlejšího vyjasnění budoucnosti dítěte. II. Individuální plánování musí směřovat k vytvoření realistického a konkrétního plánu ochrany dítěte (§ 10 odst. 3 písm. d/ zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Nelze se spokojit s formálním dokumentem.
V Brně dne 23. září 2013 Sp. zn.: 4427/2013/VOP/MJ
Zpráva o šetření z vlastní iniciativy ve věci sociálně-právní ochrany nezletilého K. L.
V souvislosti se systematickou návštěvou Dětského domova – kojeneckého ústavu (dále také „domov“), byly z hlediska sociálně-právní ochrany sledovány i některé umístěné děti, mezi nimi i nezletilý K. L., nar. xxxxx.
A - Předmět šetření Ve dnech 30. - 31. srpna 2012 byla ve výše uvedeném domově provedena tzv. systematická návštěva, v jejímž záběru byl i aspekt sociálně-právní ochrany umístěných dětí. Vzhledem k tomu, že nezletilý K. L. v době návštěvy v domově pobýval již třetím rokem, především jsem se během návštěvy zajímal o sociální práci pracovníků domova v jeho případě, jakož i o činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále také „OSPOD“). Vývoj případu nezletilého K. L. se na základě poznatků získaných během návštěvy jevil jako velmi strnulý, proto jsem si následně vyžádal vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města M. (dále také „OSPOD“) k případu nezletilého, jakož i kopii jeho individuálního plánu ochrany dítěte.
B - Skutková zjištění Skutková zjištění vychází z poznatků z návštěvy domova, následné písemné komunikace s jeho vedením a z vyjádření OSPOD ze dne 7. 3. 2013 a dále dne 17. 5. 2013, obsahujícího kopii individuálního plánu ochrany dítěte (dále také „IPOD“).
Návštěvou domova bylo zjištěno, že v něm žije téměř tříletý chlapec, a to téměř od svého narození (přijatý dne 23. 9. 2009). V domově byl umístěn z důvodu nevyhovujících bytových podmínek pro výchovu a výživu syna. Matka ani otec neměli práci, byli bez příjmů (důvody umístění tak lze charakterizovat spíše jako socioekonomické). Posléze matka nastoupila do Věznice Opava k výkonu trestu odnětí svobody, o syna se z vězení pravidelně zajímala (byť nežádala informace o jeho vývoji, zasílala mu pohlednice). Otec chlapce pravidelně navštěvoval. Dle slov personálu domova si však k synovi neuměl najít cestu (např. již po několika minutách návštěvy začal manipulovat s mobilním telefonem a přestával si chlapce všímat), naopak dle dokumentace domova „si s chlapečkem hezky hraje“ (vyjádření domova ze dnů 14. 10. 2011 či 26. 4. 2012 Okresnímu soudu v M.). Chlapec dle dokumentace na otce reagoval radostně. Pracovníci domova si kladli otázku, jaký má dítě u otce, který je simplexnější osobnosti, výhled. Nebylo zjištěno, že by personál domova byl schopen otci nabídnout výraznější profesionálnější podporu ve vztahu k návštěvám syna. Z rozhovoru s vrchní sestrou, která rovněž vykonávala činnost sociální pracovnice, bylo patrné, že vývoj případu nezletilého K. L. stagnoval. Nebylo jasné, zda bude chtít o dítě pečovat matka po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pracovníci domova byli bezradní, resp. spíše pesimističtí, ohledně případné péče otce. Zájem původní rodiny však byl více než patrný, sanace rodiny v systematickém slova smyslu neprobíhala. Náhradní rodinná péče nebyla řešena. Během následné komunikace s dotčenými subjekty, tedy po návštěvě domova, bylo zjištěno, že matka nezletilého po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dotčenými subjekty krátce spolupracovala za účelem návratu syna do její péče. Tato snaha však dle sdělení domova i OSPOD selhala. Současně se matka vrátila k otci, společně bydlí v nádražním domku s velkým množstvím zvířat. Ani otec, ani matka stále nejsou zaměstnáni, nejsou v evidenci úřadu práce, ač jsou k tomu motivováni. Podle názoru OSPOD ani s pomocí nejsou rodiče schopni vytvořit vhodné podmínky pro péči o syna. Plánovaným opatřením, kterým se snad docílí ukončení výrazně dlouhého pobytu nezletilého v „kojeneckém ústavu“, má být zprostředkování náhradní rodinné péče. Sanace původní rodiny v systematickém slova smyslu stále neprobíhala. B.1
Individuální plán ochrany dítěte
Individuální plán ochrany dítěte (k datu 2. 4. 2013) obsahuje cíle, plánované kroky a opatření k nim vedoucí, určení odpovědné osoby za plnění cíle a termíny, v nichž má být cílů dosahováno. Ze zápisů lze zjistit, že je počítáno s pravidelnými zákonnými čtvrtletními návštěvami nezletilého v domově za účelem sledování vývoje chlapce a podmínek, v nichž vyrůstá;1 dále se vzájemnou průběžnou spoluprací OSPOD a domova za účelem zajišťování potřeb a dalších úkonů ve prospěch nezletilého a zajištění podkladů a dokumentace potřebné k nahlášení do evidence náhradní rodinné péče do konce dubna 2013. 1
Ve smyslu ustanovení § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o SPOD“).
2
Ve vztahu k původní rodině IPOD stanovuje cíl „motivace rodičů k zájmu o nezletilého - doporučení spolupráce s některou organizací“ skrze „kontakt s rodiči a sledování jejich aktuálních poměrů, upozornění na následky nezájmu o chlapce, poradenství, příp. přímá pomoc při jednání s institucemi“ (s termínem plnění „průběžně“, „minimálně každé čtvrtletí v roce, poučení a doporučení při nejbližším kontaktu s rodinou“). IPOD dále stanovuje, za účelem „spolupráce rodičů s OSPOD“, „motivaci rodičů ke sdělování údajů OSPOD (aktuální adresa, tel. spojení, reakce na zanechané vzkazy)“. Ve vztahu k náhradní rodinné péči je zmíněno, že tato bude zajištěna „za účasti rodičů“. S IPOD byli dne 22. 4. 2013 seznámeni pracovníci domova, nikoli však rodiče dítěte.
C - Hodnocení věci ochráncem Předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí je zájem a blaho dítěte.2 Tuto premisu lze stěží pokládat za naplněnou, žije-li chlapec v domově po dobu tří let. Situaci dětí umístěných mimo rodinu, a zvláště dětí malých, je vždy třeba řešit urgentně.3 V případě kojeneckých zařízení se jedná o děti v období raného vývoje, s potřebou vytvoření bezpečné a jisté citové vazby k jedné pečující osobě. Proto je nezbytné, aby se k dítěti tato pečující osoba dostala co nejdříve po narození. 4 V opačném případě dochází k psychické deprivaci s projevy v oblasti somatiky, intelektu, řeči, motorickém, kognitivním a socioemočním vývoji, tedy k významnému negativnímu ovlivnění dalšího života dítěte.5 S délkou pobytu v instituci se rovněž ztrácí nepodmíněná vazba rodiče k dítěti. Z praxe samotných kojeneckých zařízení zaznívá názor, že ačkoli zanedbané dítě po přijetí do ústavu „ožije“, jedná se jen o krátkodobou situaci, neboť kolem 6. měsíce pobytu jeho vývoj začíná stagnovat.6 Mnohokrát bývá zmiňováno jako optimální, je-li dítě umístěno do (náhradní) rodiny nejdéle do 7. - 8. měsíce věku. Vědecké studie přináší rovněž zjištění, že děti umístěné do náhradní rodinné 2
Ustanovení § 5 zákona o SPOD, čl. 3 sdělení FMZV č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. „Děti v raném věku mají omezené životní zkušenosti a jejich vnímání času je založeno výhradně na přítomnosti a zabraňuje smysluplnému pochopení „dočasného“ oproti „trvalému“, nebo předjímání budoucnosti. Pro malé děti nejsou pochopitelná období týdnů, či měsíců. Narušení, ať místa pobytu, či opatrovníka, byť jenom na jeden den, může být pro dítě velice stresující záležitostí. Čím je dítě mladší, a čím je toto období nejistoty či oddělení delší, tím škodlivější důsledek na vývoj dítěte bude mít.“ (Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011, s. 15, http://www.mpsv.cz/files/clanky/13147/PPPD.pdf) 4 Jde o zvlášť silný moment dětského vývoje, který dítě následně výrazně ovlivňuje. Jedná se především o citlivé období prvního roku života, zvláště tzv. symbiotickou fázi, kdy se dítě přimyká k pečující osobě, čímž si vytváří základní důvěru (naději) ve svět. (ŘÍČAN, P.: Cesta životem: vývojová psychologie, Portál, Praha 2006, str. 390). 5 Uvedené poznatky bývají citovány téměř všemi kritiky ústavní péče, a to v souvislosti s nestory dětské psychologie profesory Zdeňkem Matějčkem a Josefem Langmeierem a jejich dílem o psychické deprivaci (Psychická deprivace v dětství, první vydání SZN Praha 1963). Ta vychází z vitálních potřeb dětí, nejsou-li optimálně a dlouhodobě naplňovány. Následky této deprivace jsou nejtěžší v případě neuspokojení potřeb v útlém věku, kdy si dítě vytváří generalizovanou nedůvěru ve svět, na což může být navázáno psychické poškození. Následky se projevují v mnoha oblastech života - zhoršenou imunitou, psychickými poruchami, ekzémy, respiračními problémy, nižším společenským uplatněním (v oblasti vzdělání i zaměstnání), ochuzením citového života, zhoršenou schopností navazovat a udržet vztahy, vyšším výskytem závislostí, trestné činnosti atd. 6 FABIÁN, P.: příspěvek na odborném semináři Zvláštní dětská zařízení na rozcestí, 25. 11. 2011, Praha. 3
3
péče: „před 4. měsícem života vykazují později alespoň průměrný výkon v oblasti rozumových schopností, zatímco děti umístěné do náhradní rodinné péče po 2. roce života mají tento výkon v pásmu podprůměru a níže.“7 Časový rámec pobytu dítěte v „kojeneckém zařízení“ je dán různými požadavky či definicemi. Doporučující metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví č. 24039/2005 k činnosti kojeneckých zařízení uvádí, že „z odborného hlediska se za nejzazší délku pobytu dítěte považuje doba 6 měsíců“. Musí-li tedy být dítě umístěno do instituce, mělo by se tak dít na velmi krátkou dobu s tím, že v co nejkratší době bude dítěti zajištěno návazné relativně stabilní prostředí (ať již návratem do biologické rodiny či náhradní rodinné péče) se stálou pečující osobou. Někteří odborníci hovoří o „specializaci na reintegraci“, tj. „zaměření služby pobytové péče na hledání trvalých řešení pro děti. Toto úsilí by mělo být hlavním prvkem při plánování a hodnocení péče…“8 V opačném případě hrozí, že dítě neučiní zásadní vývojové kroky, které jsou později již těžce proveditelné, nebo dokonce nemožné.9 Uvědomuji si, že okolnosti týkající se nezletilého (matka ve výkonu trestu odnětí svobody, nejistý vztah matky s otcem, otec s velmi nízkou kompetencí v péči o malé dítě atd.) nejsou nakloněny rychlému řešení situace dítěte. Na druhou stranu z výše získaných informací jsem nenabyl dojmu, že bylo vyvinuto, a to jak ze strany OSPOD, tak i ze strany domova (resp. spolupráce obou), maximální možné úsilí o to, aby byl pobyt dítěte v instituci co nejrychleji vyřešen. Otci se během pobytu matky ve vězení nedostávalo žádoucí podpory k rozvoji jeho rodičovských kompetencí, vzhledem k současným opatřením IPOD nelze zjistit, jaká podpora je v tomto ohledu v současné době poskytována oběma rodičům. Není tedy jasné, jakým způsobem OSPOD působil k obnovení narušených funkcí rodiny,10 resp. jak pomáhal (a pomáhá) rodičům při řešení problémů v péči o dítě a jeho výchově.11 Jakkoli je s původní rodinou zjevně počítáno i nadále, činnost domova i OSPOD působí dojmem spolehnutí se na to, že kompetence rodičů v péči o dítě nastane i bez další podpory (k tomu viz dále kap. IPOD). Proces zprostředkování náhradní rodinné péče pro chlapce byl nastartován poněkud pozdě.12 Odpovědnost v tomto případě nesou jak domov, tak i OSPOD, každý svým dílem.13 C.1
Individuální plán ochrany dítěte
Individuální plán ochrany dítěte musí vymezovat příčiny ohrožení dítěte, stanovit opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroženého 7
LE MARE, L., VAUGHAN, K., WARFORD, L., FERNYHOUGH, L.: Intellectual and academic performance of Romanian orphans 10 years after being adopted to Canada. Poster presented at the Biennial Meeting of the Society for Research in Child Development, Minneapolis, MN, 2001, in Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2011, s. 15; (http://www.mpsv.cz/files/clanky/13147/PPPD.pdf). 8 EveryChild: Omezování pobytové péče, Redukování, přetváření a zkvalitňování pobytové péče na celém světě, z originálu přeložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011, str. 29. 9 Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011, str. 21 (http://www.mpsv.cz/files/clanky/13147/PPPD.pdf). 10 Ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona o SPOD. 11 Ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o SPOD. 12 Ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) zákona o SPOD. 13 Ustanovení § 21 odst. 1 zákona o SPOD a § 29 odst. 6 c) zákona o SPOD.
4
dítěte a k posílení funkcí rodiny. K tomu by měl stanovit časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci především s rodiči a odborníky, kteří se podílí na řešení problému dítěte a jeho rodiny.14 IPOD by se měl stát moderním nástrojem metodiky sociální práce a měl by mít určitou kvalitu; měl by být konkrétní, s měřitelnými výstupy, mít definovány dosažitelné cíle, být realistický a omezený časem.15 Jeho obsah podrobně určuje ustanovení § 2 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Na základě uvedených požadavků lze konstatovat, že je kvalita plánu nezletilého K. L. (nejen, ale právě) ve vztahu k původní rodině velmi nízká, jakkoli je mi jasné a beru v potaz, že IPOD je v systému sociálně-právní ochrany dětí novým dokumentačním nástrojem. Lze hovořit o ryze formálním dokumentu bez efektivnějšího praktického použití. IPOD působí dojmem spolehnutí se na to, že kompetence rodičů v péči o dítě nastane i bez další podpory. Ta je z IPOD totiž nečitelná. IPOD vesměs obsahuje obecné, neurčité floskule bez konkrétnějšího obsahu. Není tak např. vůbec patrné, jak jsou rodiče motivováni k zájmu o nezletilého, resp. ke zdokonalování rodičovských kompetencí, které odborné organizace jim byly nabídnuty, zda již některá z organizací podnikla kroky k podpoře rodiny a jaké. Informačně nulový je text „kontakt s rodiči a sledování jejich aktuálních poměrů“ (nadto s poměrně vlažným termínem „minimálně 1krát za čtvrt roku“). Získané informace poukazují na to, že rodiče žijí v nádražním domku s velkým množstvím zvířat, v němž nejsou vytvořeny vhodné podmínky pro život dítěte. Tyto podmínky však nejsou konkrétně popsány, stejně tak jako směr, kterým hodlá OSPOD, co se týká tématu bydlení, na rodiče působit. Z informací o rodině rovněž plyne, že zpočátku existoval předpoklad pro zrušení nařízené ústavní výchovy, nicméně dále se konstatuje, že po obnovení soužití rodičů došlo k selhání v péči o dítě. Opět nelze vyčíst konkrétní charakter onoho selhání, nebo zda jde „pouze“ o podmínky bydlení. Celkově není zřetelné, zda se rodiče o dítě nechtějí starat nebo zda např. jen odmítají způsob péče o dítě standardní pro běžnou populaci, včetně využívání všech výhod, které s sebou dnešní civilizace přináší.16 Nelze vyčíst konkrétní aspekty případné péče rodičů. Návštěva domova sice přinesla zjištění, že si otec dítěte k chlapci neumí najít vztah, resp. že „to s dítětem příliš neumí“. IPOD však vůbec neobsahuje informaci o tom, zda otec v tomto směru učinil během doby nějaký pokrok, resp. jaká konkrétní podpora mu bude v tomto ohledu nabídnuta. O vztahu matky k dítěti, resp. k jejím rodičovským kompetencím ve směru péče o dítě, nelze nalézt žádnou zmínku. Z IPOD celkově nevyznívá, za jakých podmínek bude možný návrat dítěte do původní rodiny [ve smyslu ustanovení § 10 odst. 5 písm. a) zákona o SPOD]. Vzhledem k původní rodině nejsou plánována žádná konkrétní opatření k poskytnutí 14
Ustanovení § 10 odst. 3 písm. d) zákona o SPOD. Viz metodické doporučení MPSV č. 3/2009 k vytvoření individuálního plánu péče o dítě. 16 Což nesmí jít rodině k tíži, jak konstatoval Ústavní soud, např. v rozhodnutí IV. ÚS 2244/09: „Nikoho nelze nutit, aby využíval všech výhod, které mu současná civilizační úroveň nabízí, přičemž zájem dítěte, aby mělo zajištěnu ,kvalitní‘ soudobou péči (z hlediska materiálního), nemůže bez dalšího převážit nad jeho zájmem a právem, aby bylo vychováváno vlastními rodiči. Jinými slovy řečeno, odnětí dítěte rodičům z důvodu ohrožení na životě nemůže být v demokratické společnosti založeno pouze na srovnání předpokládané životní úrovně dítěte s úrovní, kterou by v rámci společnosti mohlo dosáhnout jinde.“ 15
5
pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny a není stanoven časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči, tak jak to předpokládá ustanovení § 10 odst. 3 písm. d) zákona o SPOD, resp. ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 473/2012 Sb. Nejsou stanoveny metody práce s rodinou a rozsah intervencí a pomoci rodičům [ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) v souvislosti s ustanovením § 2 odst. 2 citované vyhlášky] ani rozsah spolupráce rodičů s orgány sociálně-právní ochrany a dalšími fyzickými osobami, právnickými osobami a orgány veřejné moci zapojenými do řešení situace dítěte [ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky], nemluvě o časovém plánu pro provádění konkrétních opatření [ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) citované vyhlášky]. Neurčitě působí i definované osoby odpovědné za plnění cílů; „OSPOD“ či „dětský domov“, bez definování zodpovědnosti konkrétního pracovníka. Neurčitost je nezbytné vztáhnout i k daným termínům (pouze termín pro zaevidování dítěte pro náhradní rodinnou péči lze považovat za konkrétní). Jako zásadní nedostatek lze hodnotit skutečnost, že rodiče nebyli s IPOD seznámeni (z čehož rovněž plyne, že se na jeho tvorbě zřejmě ani nepodíleli). Považuji za nezbytné zdůraznit, (a znovu opakuji) veden vědomím, že IPOD je v systému sociálně-právní ochrany dětí novým dokumentačním nástrojem, s nímž se pracovníci teprve učí zacházet, že cílem tohoto textu není formální kritika IPOD. Ale především ze získaných poznatků učiněný závěr, že lze vážně pochybovat o tom, že ve věci nezletilého bylo učiněno maximum možného, tak aby byla zkrácena doba pobytu chlapce v domově a byl podpořen jeho návrat do původní rodiny (popř. co nejdříve zajištěna náhradní rodinná péče). Poukazuji za významné upozornit na své zkušenosti s velmi podobným dokumentačním nástrojem používaným vůči klientům v sociálních službách.17 Mým pravidelným zjištěním ze systematických návštěv zařízení poskytujících pobytové sociální služby18 bývá, že individuální plány klientů jsou pouze formální. K tomu přistupuje fakt, že pracovníci za plánování zodpovědní nebývají v metodě individuálního plánování vůbec proškoleni. Ukázalo se, že nestačí jen zavést nový počítačový program. Absence znalostí a jen formální vedení plánů se projevovalo tím, že se s touto metodou pracovníci vnitřně neztotožní a vnímají ji pouze jako nežádoucí administrativní zátěž, která je odvádí od práce s klienty. Vždy jsem doporučoval umožnit pracovníkům zodpovědným za individuální plánování služby seznámit se s danou metodou, a vyhnout se tak formálnímu plánování, z něhož nemají prospěch ani pracovníci (kteří plánování považují za administrativní zbytečnost), a už vůbec ne klienti, kterým je určeno. Individuální plánování musí směřovat k vytvoření plánu, který by se měl stát praktickou a užitečnou pracovní pomůckou.
17
Ustanovení § 88 písm. f) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 1 odst. 3 a odst. 4 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 18
6
D - Závěry I. Zvláště u malých dětí musí fungovat intenzivní sociální práce, s cílem co nejrychlejšího vyjasnění budoucnosti dítěte. II. Pokud se pobyt dítěte v zařízení prodlužuje, musí OSPOD aktivizovat všechny v procesu zainteresované subjekty, tedy především zařízení, rodiče, popř. i soud a organizace podílející se na sanační práci s rodinou. III. Pracovníci zodpovědní za individuální plánování musí být seznámeni s danou metodou a vyhnout se formálnímu plánování, z něhož nemají děti ani jejich rodiny prospěch. IV. Individuální plánování musí směřovat k vytvoření plánu, který by se měl stát praktickou a užitečnou pracovní pomůckou. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se OSPOD dopustil následujících pochybení: -
Zásadní pochybení shledávám v umožnění setrvání nezletilého K. L. v domově po velmi dlouhou dobu několika let.
-
Nedostatečné plánování konkrétních opatření k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny a nestanovení časového plánu pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči.
-
Nestanovení metod práce s rodinou a rozsahu intervencí a pomoci rodičům, rozsahu spolupráce rodičů s orgány sociálně-právní ochrany a dalšími fyzickými osobami, právnickými osobami a orgány veřejné moci zapojenými do řešení situace dítěte, a v souvislosti s tím nestanovení časového plánu pro provádění případných konkrétních opatření.
V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zasílám tuto zprávu primátorovi Magistrátu města M. a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro moje závěrečné stanovisko.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
7
